Závěrečná zpráva Studijní návštěva 2012 – 2013
Jméno účastníka:
Ing. Danuše Černá
Název školy/ instituce:
Střední škola technická
Funkce:
zástupkyně ředitele školy pro teoretickou výuku
Adresa instituce:
Střední škola technická Zelený Pruh 1294, Praha 4
Telefon:
244 007 112
Fax:
244 007 000
E – mail:
[email protected]
Číslo a název studijní návštěvy:
140 VET to develop cooperation between schools and the labour market
Místo konání – země:
Turín - Itálie
Datum:
18.3. – 22.3. 2013
Organizátor:
Maddalena Zan
Název hostitelské instituce:
Per ĺ associazione La Casa degli Insegnanti
Adresa:
Cessida 140, Torino
Telefon:
3355650083
E – mail:
[email protected]
Téma: Učňovské a odborné školství – rozvoj spolupráce mezi školami a pracovním trhem
Studijní návštěvy se zúčastnilo 15 členů, většinou jeden člen representoval jednu zemi. Dva zástupce mělo Německo a Polsko. Co se týká profesního zařazení, byly zde zastoupeny pracovní pozice od zástupců a ředitelů středních škol, školských institucí, ministerstev, asociace podnikatelů v elektrotechnickém průmyslu / Slovensko/ a zástupce portugalského vzdělávacího institutu, který má na starosti organizaci, řízení a vedení spolupráce firem a učňovského školství s ohledem na uplatnění absolventů na trhu práce. Jeden z účastníků přiletěl až z Guadelupu Martinicu a prezentoval francouzský systém středního školství. Absolvoval 22 hodin letu z horka 33°, aby se ve večerních hodinách v neděli 17.3.2013 přidal za sněžení a teplotě 0 stupně k naší nově vzniklé skupině. Na uvítací party ještě chyběl zástupce německého regionálního podnikatelského centra a zástupkyně Švédska. Oba dva měli ve Frankfurtu zpoždění letadel, z důvodu silného sněžení. Již na této první akci bylo zřejmé, že nových zkušeností bude dostatek a nebudou se týkat pouze tématu studijní návštěvy.
Historické město v noci
Turín je nádherné historické město, které má okolo 820 000 obyvatel a byl prvním hlavním městem Itálie, před Florencií a Římem. Historie na Vás dýchá v centru města na každém kroku. Stejně tak je to město fotbalu. Dokonce má i metro, ale jen jednu trasu. Další trasu, z důvodu odchodu firmy Fiat z města v 80. letech minulého století, budovat ani nezačali. Došly finanční prostředky. Ale zůstalo muzeum automobilů.
Muzeum automobilů Organizátorka paní Magdalena vybrala k ubytování výborně situovaný hotel a zodpovědně a velmi přátelsky se o nás po celou dobu pobytu starala. Jako první akci nám nabídla slavnostní přivítací večeři v restauraci – kavárně, ve které se jako první v Itálii začal vyrábět a prodávat nanuk – klasická zmrzlinová pochoutka politá čokoládou na dřívku. Pohoštění samozřejmě v klasickém italském stylu. Vždy, když přijedu do zahraničí, jsem velmi zvědavá na úroveň znalostí anglického jazyka u místních obyvatel. Zde jsem byla příjemně překvapena, protože historii vzniku nanuku nám celkem dobrou angličtinou převyprávěl jeden z číšníků.
První setkání-historie vzniku nanuku
Prezentace jednotlivých zemí proběhla dopoledne v pondělí. Ve vzdělávacím centru v těsné blízkosti dominantní televizní věže nedaleko hotelu jsme se již setkali všichni podle seznamu. V programu zaslaném účastníkům ještě před příletem bylo stanoveno časové rozmezí každého zástupce pro prezentaci. Dotazy se hrnuly ze všech stran a už po třetím účastníkovi bylo zřejmé, že se program časově nestihne. Z důvodu odpolední návštěvy církevní školy jsme museli prezentace ukončit. Prostor k dalším příspěvkům byl vyčleněn na čtvrtek dopoledne. Zůstala jsem já, Slovensko, Portugalsko a Švédsko. Nicméně již nyní se mi potvrdilo, že to, co odlišuje české učňovské a odborné školství od západních zemí, už u nás dávno bylo, před rokem 1989. Je mi to trochu líto. Jsme potomci J.A.Komenského, učitele národů, ale ve školství jsme moc pokroku od té doby neudělali.
Prezentace zástupce Francie
Během celého pobytu jsme navštívili celkem 8 škol středního stupně a jednu vysokou školu vinařskou. Všechny školy byly státní, třebaže tu první nám představili jako církevní. Klasický klášter, se dvorem uprostřed obehnaných budov do tvaru čtverce. Zde jsem poprvé v životě viděla palmy pod sněhem. Budova školy a celý areál je majetkem Salesiánů, kteří zde v roce 1977 založili Národní centrum Salesiánský Institut – odborného vzdělávání / v italštině CNOS-FAP /. Institut zabezpečuje oblast učňovského školství, odborného vzdělání na základě odkazu svého předchůdce sv. Johna Bosco. Podle jeho teorie je odborné vzdělání založeno na vztahu učitel a žák, na skutečnosti, že učedník je nejen pracovní síla, ale především lidská bytost. Učení má probíhat v klidné atmosféře od jednoduššího po složitější. Svatý Bosco je považován za patrona učedníků a nazýván Otcem a učitelem mladých. Od roku 1842 se staral o učedníky pracující v dílnách v Turíně. Založil večerní školu a v roce 1853 založil první učňovskou dílnu, která byla určena pro ševce, krejčí a tkalce. Později dílna byla rozšířena pro tesaře, kováře a tiskaře. Vzdělání mělo být přístupné každému a mezi jeho další
snahy patřilo vychovat ze svých žáků dobré občany se smyslem pro odpovědnost, solidaritu a pochopení k druhým.
Nádvoří církevní školy Salesiánců
Některé dílny navštívené školy se pyšnily emblémem firmy Fiat, která je jedním z největších partnerů školy. Nejlepší smluvní žáci se účastní praxí v zahraničí
Znak firmy FIAT v dílně
Škola je nezisková organizace, podporování místním regionem. Náboženství je volitelným předmětem. V areálu budovy jsou dílny, ve kterých je přímo umístěna učebna a veškeré praktické činnosti jsou vyučovány zde. Počet výukových hodin praxe se zvyšuje v souvislosti s vyšším ročníkem studia. Během třetího ročníku výuky žáci musí absolvovat 320 hodin praxe u firmy. Tento Institut operuje v 16 italských regionech a poskytuje celkem 60 center výuky. Základní věková skupina jsou žáci ve věku od 14 do 18 let. Salesiánské instituce tohoto typu vykazují činnost ve 133 zemích světa, řídí okolo 1845 technických škol a učňovských zařízení a mají přes milion svých absolventů. Výuka se rozšířila také na formu celoživotního vzdělávání, které je nabízeno zájemcům starším 26 let. Škola a její interiéry působily velice skromným dojmem, dílny byly ale dobře vybaveny. Zde jsem si poprvé všimla, že nemají šatny. Byla to první zkušenost, ale potvrdila se ve všech ostatních školách, které jsme navštívili. Když bylo dobře, alespoň měli na chodbách věšáky nebo si odkládali svršky na chodbách na lavičky. O přezutí nemůže být řeč vůbec. Působilo to dojmem neustálého nepořádku. Stejně tak jsem byla překvapena, že žáci u strojů neměli nikde bezpečnostní pomůcky – brýle, rukavice, čepice, pracovní boty. Stejný nedostatek jsem viděla ihned další den v gastronomické střední škole v městě Alba v blízkosti Alp. Udělal se nádherný sluneční den a cesta z Turina do Alby trvala asi hodinu. Bylo se na co dívat. Severní Itálie není jen místem světové mody / Miláno a Turín/, ale také významnou vinařskou oblastí. Pěstuje se zde jedno z nejlepších italských vín- Barberra. Mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Okolí Turína je plné vinic
Pohostinnost všech navštívených škol byla až dojemná, předháněly se v tom, co by nám ještě mohly ukázat. Všichni byli moc milí. Škola se nachází rovněž v budově bývalé církevní školy, klášteře na skále s přímým výhledem na francouzskou část Alp.
Z terasy školy bylo nádherně vidět Alpy
Na místní terase nám v době našeho příchodu začali připravovat pohoštění. Všude to vonělo, peklo se, aranžovalo. Prošli jsme jak kuchyní, tak i místními laboratořemi, ve kterých se připravovali na své povolání budoucí chemičtí laboranti v potravinářském průmyslu a v gastronomii. Tématem jejich hodiny byl rozbor vody a zjištění typu bakterií v ní. V Albě studovali žáci druhého a třetího ročníku. První ročník zabezpečovala škola v Turíně. Opět zde byla patrná převaha hodin s praktickou výukou nad teorií. Ta se směřuje především do začínajících ročníků. Studenti druhého ročníku musí absolvovat 200 hodin praxe za rok. Kromě šátků na hlavě, potravinářských rukavic a vhodné obuvi jsem tady také postrádala možnost ubytování pro žáky. Neřeší… Ten, kdo se chce vzdělávat, si musí problém s dojížděním vyřešit sám.
Chemická laboratoř – rozbor vody Škola se může pochlubit i různými oceněními v rámci potravinářských festivalů a mezinárodních soutěží např.v Rimini nebo v Miláně. Každý konec roku probíhá velká školní soutěž studentů v gastronomii v Turině a její nejvýznamnější sponzor je firma Ferrero Rocher. V městě Alba se totiž nachází rodný dům zakladatele této čokoládové velmoci. Byli jsme svědky výroby různých druhů čokolády – s ořechy, bez ořechů, s chilly, s vanilkou. Pohádka pro chuťové buňky… a ta vůně…
Pohoštění připravené s láskou
Závěrečná třešnička na dortu za celý den však měla teprve přijít. Přemístili jsme se do další střední potravinářské školy a poté jsme navštívili vysokou školu vinařskou Instituto Superiore Di Stato. Představte si 10 000 ha vinohradů, 35 000 lahví prodejní produkce za rok, desítky nerezových sudů s obsahem 5 000 litrů, sklepy plné lahví bílého, červeného nebo šumivého vína. Je to státní škola, a třebaže bylo už pozdní odpoledne, bylo zde plno.
Do těchto nerezových obrů se vleze 5 000 l vína
Skončili jsme v technické laboratoři ochutnávání vín na vzorové hodině. Připomínala klasickou chemickou laboratoř, jen bez kohoutků s přívodem plynu. Během přednášky jsme každý dostali umělohmotný hnědý kyblík. Nejdříve mě napadlo, že na šampaňské by měl být z nerezu, ale asi na tom nejsou taky finančně moc dobře Kromě kyblíku tam stála ještě nádherná velká skleněná číše cca 4 dl. Následovala velice poučná přednáška o oblasti, která byla za doby krize na začátku minulého století jednou z nejchudších oblastí Itálie- Barberra. Pěstování vína ji však zachránilo a povzneslo k bohatství. Jestlipak víte, že se rychleji opijete po bílém víně než po červeném? Že nejlepší víno je až po 6 -7 letech? Pro ochutnávání vína jsou nepostradatelné 3 smysly: zrak, čich a chuť. Pro šumivé víno potřebujeme ještě čtvrtý smysl a tím je sluch. Teoreticky nás tedy vybavili skvěle a po přednášce nás čekala ochutnávka. Do těch ohromných číší nám jakoby „decentně“ crkli víno, nejdříve bílé, prý pro pořádek. A my ochutnávali. Točili jsme vínem v číši, koukali na jeho jiskru, čichali k němu a šup do sebe. Pan profesor z nás měl očividně radost. Jenže asi po šestém crknutí se začínal šířit posluchárnou nejdříve tišený smích a posléze bujarejší veselí. Zdárný příklad toho, že lidé z celé Evropy se umí bavit a věřte, že mezinárodní smích zní nádherně bez rozdílu, jestli jste ze západu nebo z východu. A nyní jsem teprve pochopila funkci toho kyblíku. Ten italský pan profesor ze státní italské vysoké školy se ohromně bavil, protože on, na rozdíl od nás, vždy to ochutnávané vína do toho umělohmotného kyblíku vrátil
Degustace – zatím nikdo neví, co ho čeká… Další den nás čekala debata a příprava k sepsání závěrečné společné zprávy. Zaznamenávaly se první rozdílnosti v pojetí odborného vzdělání u jednotlivých zemí. Jsou zde rozdíly v typech závěrečných zkoušek, získání osvědčení, certifikátů, rozdíly v délce povinné školní docházky, kurikulum. Odborné a učňovské školství není v každé zemí řízeno stejným subjektem, někde spadá pod ministerstvo ekonomiky, jinde pod ministerstvo školství. Stejně tak je rozdílná forma financování. Např. v Itálii, Belgii, Francii nebo v Německu peníze pochází převážně z regionů. Pouze Česká republika a Slovensko nemá organizaci odborného školství založenou na duálním systému a podle diskusí také nejnižší finanční částky, které vzdělávání dostává. Ve většině zúčastněných zemí poslední dobou proběhla nová reforma vzdělávacího systému. Jednu věc však všechny země máme společnou. Je to neustálý pokles zájmu mladých lidí o odborné vzdělávání. Než jsme se dostali k definitivní podobě závěrečné zprávy, čekaly nás ještě další návštěvy škol. Jedna byla takovou jejich chloubou. Jednalo se o transformovanou odbornou uměleckou školu ve víceleté lyceum. Jejich absolventi mohli pokračovat na uměleckých vysokých školách. Pochlubili se několika jmény svých žáků, kteří dosáhli významných ocenění.
Jedna z dílen uměleckého designu
Další školy byly zaměřeny na design a na módu. Velice zajímavá byla škola, ve které se na své budoucí povolání připravovali zubní laboranti. V Itálii je to velmi žádaný obor. Tolik zubních protéz jsem v životě neviděla a asi už neuvidím.
Zde je důkaz …
Poslední byla škola technického typu, kde mě velmi zaujala hodina odborného předmětu v angličtině. Jednalo se o třetí závěrečný ročník. Předmět vyučovala angličtinářka. Ta se tedy musela naučit odbornost na hodinu sama dopředu. Má představa takové hodiny u nás na škole je zcela opačná. Učitel odborník na příslušný předmět ovládá natolik základy jazyka, že je schopen hodinu v tom příslušném jazyce odučit. K tomu je nejdůležitější znalost odborné terminologie daného oboru, základních pracovních postupů a nemusí být příliš znalý perfekta nebo stupňování adjektiv. Stejný problém řeším i ve svém projektu na naší škole. Odbornou terminologii některých učebních oborů vyučují na základě vlastních vypracovaných pracovních listů a k tomu vytvořených slovníků odborné terminologie učitelé anglického jazyka.
Hodina angličtiny se zaměřením na obor
Na této škole jsem měla ještě jednu zajímavou zkušenost. U nás tomu říkáme akce kuřáci. Snažíme se potlačovat a zamezovat žákům kouření v maximální míře. Tady zazvonilo a davy žáků se hrnuly na dvůr, či spíše dvoreček školy, kde začaly kuřácké orgie. Dvůr, který byl obestavěn ze všech stran domy a byl průchodný pouze dveřmi ze školy, se v té chvíli změnil v ohromný komín. Upozorňuji, že zmíněné dveře na ten dvůr byly skleněné, takže bylo během chvilky, sice mezi kouřovou clonou, nádherně vidět, kdo na tom dvoře je. S našimi italskými kolegy a kolegyněmi to ani nepohnulo. Naopak, bylo to pro ně absolutně normální. Další zkušenost a srovnání pro mne.
Laboratoř na vysoké škole vinařské
A jako můj poslední postřeh z návštěvy italských škol, který je poněkud odlišný od našeho českého pedagogického přístupu k žákům, je ze školy módního designu. Žáci sedící ve třídě v bundách, mikinách a v botech mají hodinu odborného předmětu spojeného s designem. Podotýkám, že někteří mají čepici a ještě někteří pod tou čepicí mají sluchátka, aby se v hodině nenudili… a v puse žvýkačku. Klátí se nad lavicí. Ten výjev mě nepřekvapil. Spoustu vyučovacích hodin začínám tím, že musím naše žáky odstrojit, zbavit je zbytečných předmětů v ústech, abych s nimi mohla komunikovat a v co možná nejkratším časovém horizontu uvést osazenstvo třídy do učební pohotovosti. To samé jsem čekala od paní učitelky příslušné třídy. Nestalo se. Když jsme se jenom tak mírně zeptala, zda ji nevadí, že ji ten žák neslyší, řekla, že ne. Je to jen a jen jeho problém, že látku nesleduje. To je velmi zajímavý úhel pohledu. Protože čeští učitelé přebírají, dle mého názoru, v častých případech zbytečně zodpovědnost za žáky. Neučíme je v tomto směru samostatnosti a zodpovědnosti. Tato paní učitelka se vyjádřila absolutně přesně. Tímto bych ukončila mé osobní profesní poznatky z této návštěvy. Je to pro mne velmi cenný přínos jako pro pedagoga. Často jsem si vzpomněla na hodiny mých hospitací u kolegů na jejich hodinách. Asi příliš úzkostlivě bazírujeme na pořádku ve třídách, na to, aby žák byl vhodně a slušně oblečen, byl přezutý. Jsme velmi důslední v jeho přípravách na hodinu, na získání zpětné vazby o jeho znalostech. Ve třech školách jsem se dotázala, jak to mají s pedagogickou radou, pedagogickými konferencemi, informacemi mezi pedagogy ohledně prospěchu žáků. U nás máme pravidelné pedagogické rady, každé čtvrtletí probíhají klasifikační porady, téměř každý týden se scházím jako zástupkyně ředitele s předsedy předmětových komisí. V případě problémových žáků se vedou výchovné komise a se žáky se jedná, pomáháme jim i v této oblasti. Pedagogická činnost třídních učitelů je založena na úzké spolupráci s rodiči, s učiteli odborného výcviku i se zástupci firem,
u kterých žáci praxi vykonávají. V žádné ze tříd jsem na studijní návštěvě neobjevila třídní knihu. Na můj dotaz ohledně organizace pedagogické činnosti během roku bylo odpovězeno, že každý ročník je uzavřen závěrečnou zkouškou, jejíž složení je potřebné pro postup do dalšího ročníku. Dalším důležitým kritériem je splnění požadovaných hodin praxe. Pro kontakt žák, škola a praxe je vyčleněn jeden pracovník. Jinak vše záleží jen na žákovi. U nás se učitel většinou stává nedílnou součástí žákova života v celém průběhu jeho studia. Vpouštíme si je do našich životů, pro většinu z nás problémy žáka nekončí se zvoněním. Snažíme se je motivovat, pozitivně ovlivnit, pochopi a vyřešit jejich problémy. Tady byl můj dojem takový, že učitel se věnuje žákovi tehdy, pokud žák chce.
Prezentace České republiky
K celkovému hodnocení studijní návštěvy chci zmínit mé následující poznatky. Systémy odborného vzdělávání v zemích, jejichž zástupci byli přítomni na studijním pobytu, lze rozdělit podle způsobu řízení jejich činnosti na státní nebo tržní. Ve většině zemí je odborné vzdělávání a učňovské školství založeno na duálním systému.
Pokud je převažující úloha státu v řízení odborného školství a vzdělávání, objevuje se velký problém s financováním. Vzdělávání je ekonomicky chápáno jako veřejná služba nebo statek, a ty nepodléhají zákonitostem trhu. Prosazují se zde státní vlivy do vzdělávání a takové uspořádání institucí, které má zabraňovat deformacím způsobeným tržním mechanismem. Samozřejmě záleží na síle ekonomiky
příslušného státu, která se s tímto problémem má vypořádat. Mezi tyto státy patří Česko, Slovensko, ale i Švédsko, částečně Francie a Itálie, Polsko a Rumunsko.
Prezentace Anglie Řízení systému odborného vzdělávání pomocí trhu a jeho mechanismů směřuje k deregulaci odborného vzdělávání tak, aby se toto vzdělávání orientovalo na potřeby jednotlivých odvětví národního hospodářství. Velmi významnou účast zde přejímají firmy a podniky, shrnutě řečeno zaměstnavatelé. Tím je otevřen prostor ke vzniku konkurence. Úloha státu je zde omezena jen na vytvoření potřebných pravidel hodnocení jím určených kvalifikací a provádění kontroly vzdělávacích zařízení. Tuto skutečnost nejlépe prezentovali na studijním pobytu zástupci Anglie a Irska. Zajímavá byla prezentace Německa, ve které bylo řečeno, že hlavní důraz je kladen na kompromis mezi státem a trhem. Odborné vzdělávání je řízeno principy tržního mechanismu, ale podle základních pravidel, která určuje stát. Dochází k uzavírání kontraktů mezi sociálními partnery, kteří jsou zastoupeni jak zaměstnanci, tak zaměstnavateli a státem. Odborné vzdělávání v Německu se uskutečňuje na základě celonárodního programu v nadpodnikových centrech. Okolo 80% nákladů hradí stát, 20% hradí firmy. Tato čísla byla uváděna konkrétně za resort stavebnictví. V programu je zapojeno několik desítek center, a veškerá činnost je založena na duálním systému výuky – teoretická výuka probíhá ve škole, praxi si zajišťuje firma. Učeň se stává zaměstnancem školící firmy. Počet hodin praktické výuky úměrně roste se zvyšujícím se ročníkem studia. Po tříletém vyučení může žák pokračovat v dalším nástavbovém studiu – zde se již
hovoří o 2. stupni kvalifikace. Podle výsledků má nárok i na získání stipendia, část je nenávratná, další část je formou půjčky. Toto je financováno z Fondu vzdělávání, do kterého jsou povinny všechny firmy odvádět určitou částku ze svých mzdových prostředků na financování odborného školství.
Odpolední výuka na dílně
Podobný fond na financování odborného školství funguje i ve Francii. Kompetence k odbornému a učňovskému vzdělávání je založena na dvou systémech: státní – zřizovatelem je stát, oborový – zřizovatelem jsou profesní svazy a regiony. Firmy mají také povinnost odvádět do Fondu příspěvky. V Portugalsku v roce 1986 bylo založeno centrum na podporu odborného vzdělávání se specializací na obchod a služby – CECOA. Ustavující protokol podepsali zástupci vzdělávacích institucí, profesní svazy a portugalská obchodní a servisní konfederace. Základním cílem CECOA je podpora odborného vzdělávání v daném sektoru, má vnitrostátní působnost, ústředí je v Lisabonu a další dvě pobočky jsou v Oporto na severu země a v Coimbra. Za období své činnosti podpořili přes 71 500 žadatelů. Počet současných zaměstnanců je 47 a počet lektorů je okolo 300. CECOA získalo akreditaci pro odborné vzdělávání v dané oblasti, je členem národní sítě dalších vzdělávacích center a středisek, která jsou zaměřena na získávání zdrojů a jejich umisťování na trhu práce. Věnují se vedení, ověřování, potvrzování, hodnocení a udílení certifikací na základě získaných dovedností a schopností jejich absolventů. Mezi další aktivity patří umožnění tzv. double certification pro mladé a dospělé podle národního katalogu kvalifikací, vytváření tzv. školení na míru podle požadavků jednotlivých organizací a firem, školení školitelů, další odborné vzdělávání a odborné poradenství. Více jak 15 let se CECOA podílí na spolupráci a vytváření evropských projektů v dané oblasti.
Třída elektrikářů
Ve vyspělých evropských zemích je věnována na rozdíl od naší republiky pozornost řízené podpoře odborného vzdělávání s korekcí vývoje na pracovním trhu. Zkušenosti těchto zemí dokazují, že bez záměrné spolupráce státu, zainteresovaných profesních společenství, podniků a firem nemůže být proces odborného vzdělávání a jeho výstupy úspěšný. Jedním ze základních úkolů je reakce na požadavky na trhu práce. Z těchto zkušeností bychom měli vyjít v České republice. Duální systém u nás fungoval, ale vlivem politických a ekonomických změn došlo k jeho postupnému odstranění. Množství administrativních nařízení a opatření, která neustále směrovala vzdělání k vyššímu dosaženému stupni, přesun zakladatelských kompetencí středních škol na kraje a formy financování / nákladové financování/ způsobily celkovou degradaci řemesel v republice. Navíc odborné vzdělávání v ČR se v poslední době potýká se stále se snižujícím zájmem o studium. V oblasti učňovského školství je to ještě daleko horší. Na trhu se začíná projevovat nedostatek kvalifikované pracovní síly ve stále větším rozmezí jednotlivých profesí. Katastrofální stav je především ve stavebnictví, které je neustále navzdory novým technologiím, materiálům a pracovních postupů, odvětvím přímo závislým na odborné manuální práci. Určitou dobu se nedostatek řešil migračními dělníky, ale postupně se prokázalo, že nejsou schopni nahradit kvalifikovanou pracovní sílu na úrovni standardů v ČR. Je potřeba si znovu vyučit a vychovat svůj vlastní kádr. K tomu je zapotřebí změnit motivační aktivity žáků a stejně tak jejich rodičů k volbě svého budoucího povolání. Dalším problémem je financování škol, přesouvání kompetencí a odpovědnosti mezi ústředními orgány státní správy a kraji. Státní správa nezohlednila požadavky trhu práce z hlediska struktury zaměstnanců.
Zkušenosti získané v zahraničí by měly pomoci tuto situaci změnit. Je pravdou, že v některých oblastech se začíná aktivita probouzet. Bylo by vhodné zohlednit význam spoluúčasti firem na vyučení ev. dalším odborném vzdělávání. Organizace výuky ve školách s odborným vzděláváním by se mohla změnit v rozsahu vyučovacích hodin teorie a praxe v jednotlivých ročnících. Mohlo by se uvažovat o modulovém způsobu výuky, o nových výukových programech. Spolupráce se zřizovatelem by mohla optimalizovat počty učebních oborů na jednotlivých školách, nedocházelo by tak k dalšímu uzavírání nebo slučování škol. Zřízení Fondu na příspěvky a podporu odborného vzdělávání prostřednictvím firem by pomohlo s financováním škol. Samozřejmě takovéto změny podmiňují změnu legislativních opatření jak v oblasti pracovně právních vztahů, tak v oblasti jednotlivých resortů, především ministerstva školství. Je to mnoho úkolů, dlouhá cesta, ale není neřešitelná. Proto jakékoli poznání formou zahraniční studijní cesty je přínosem, rozšiřuje rozhled. Je to profesionální, ale i osobní zkušenost, která směruje člověka dopředu…
Řemeslníků je potřeba všude
