Závěrečná zpráva 201O – 2O11 1) jméno, příjmení, titul Mgr. Jolana Budigová
2) destinace: země, místa Rumunsko, Eibenthal
3) zájmová činnost: kroužky: počty žáků, věk, kolísaly počty žáků? Třída
Počet dětí 2009/2010
Mateřská školka
14
1. třída
6
2. třída
1
3. třída
3
4. třída
6
5. třída
1
6. třída
4
7. třída
2
8. třída
7
Celkem
44
V mateřské škole vyučuje česky i rumunsky místní paní učitelka Mariuca Doskočilová. Převažují děti hovořící rumunsky. Pravidelně jich do školky chodí 7. Na I. stupni se vyučuje pouze v rumunštině. Paní učitelka Claudia Giurcan má na starosti zároveň všechny čtyři třídy. Výuka českého jazyka je na 1. stupni povinná pro všechny děti. Pět dětí hovoří pouze rumunsky. U těchto dětí není žádná anebo pouze minimální snaha naučit se česky. Na 2. stupni se všechny předměty vyučují rovněž v rumunštině. Výuka češtiny jako mateřského jazyka je zařazena jako povinně volitelná. I zde je několik dětí, které nehovoří česky vůbec anebo mají jen velmi malou až téměř nulovou znalost českého jazyka. U těchto dětí je velmi malá motivace se naučit českému jazyku. Aby bylo možné s těmito dětmi pracovat, bylo nutné naučit se alespoň základům rumunštiny. Pozn.:Na prvním stupni se všechny děti učí dohromady, což je velmi náročné na přípravu učitele, ale i na pozornost dětí. S paní učitelkou prvního stupně jsme si rozdělily děti na dvě skupiny (první skupinu tvořily děti z první a druhé třídy a druhou děti ze třídy třetí a čtvrté). Vyučování tak probíhalo v klidnější atmosféře, děti se mohly více soustředit na výuku, která ta se tak stávala systematičtější .Vzhledem k tomu, že i v každé z těchto skupin se nacházelo kolem 2 – 3 dětí mluvících pouze rumunsky vyžadujících samostatný přístup, usilovala jsem o oddělení těchto dětí a požadovala speciální hodinu českého jazyka, čehož jsem však nedosáhla.
4) zájmová činnost: kroužky: počty žáků, věk, kolísaly počty žáků? Anglický jazyk – výuky se účastnili žáci druhého stupně, účastnilo se jí 8 žáků, výuka probíhala v budově školy.
Divadelní kroužek – navštěvovalo 7 žáků, nácvik probíhal ve školní tělocvičně. Podařilo se nám nacvičit pohádku O perníkové chaloupce, se kterou jsme vystoupili na prosincové vánoční besídce. Pohádka měla velký úspěch a děti byly se svými výkony spokojeny. Kroužek vaření – navštěvovalo 7 žáků, tento kroužek se pravidelně konal u mě doma, jelikož v místním kulturním domě nebyla provozuschopná kuchyň. Ta byla zprovozněna až na jaře, ale zájem dětí opadl, neboť se v plné míře rozjeli sezónní práce a děti tudíž nemají tolik volného času. Pozn. listopadu minulého roku se nám podařilo získat z České republiky sponzorský dar, za který jsme zakoupili hudební nástroje. Zakoupili jsme bicí soupravu, klavír, basovou kytaru, mikrofony a zesilovače.
Výuka hry na klavír – výuku zajišťoval můj manžel Michal Budig, začínalo 5 žáků, do konce školního roku se účast zúžila na dva pravidelně docházející. Jedná se o velmi talentované žáky. (Jana Kaftanová, Iliči Danuc) Výuka hry na kytary – zajišťoval rovněž můj manžel, pravidelně chodilo 5 žákyň.
5) výuka: metody, činnosti, přípravy, jazyk, certifikáty, zajímavosti. Počty dětí ve škole kolísají v závislosti na ročním období, počasí a na křesťanských svátcích. První třídu jsem vyučovala podle slabikáře Matěje Formana, písanky 1, 2, 3 – Prodos a pracovních sešitů. Zaměřila jsem se na českou abecedu, což bylo pro děti poměrně složité, když uvážíme, že se děti paralelně učily i rumunštinu. Používali jsme čtecí karty, komunikativní hry. Výuku jsem zpestřovala čtením krátkých pohádek a příběhů se snahou o porozumění čtenému obsahu. Ve druhé třídě byl pouze jeden žák, jeho znalosti češtiny z minulého roku byly velmi mizivé, proto jsem se rozhodla probírat s ním stejné učivo jako s žáky první třídy. Žák udělal velké pokroky. Třetí a čtvrtou třídu jsem vyučovala paralelně. Nebyl znát rozdíl vědomostí mezi žáky třetí třídy a čtvrté třídy. Začali jsme s opakováním z minulého roku a postupně přidávali další učivo. S dětmi jsme četli knížku Děti z Bullerbynu, a to s velikým zájmem. Používala jsem učebnice Alter II, Nová škola II-V, pracovní sešity z nakladatelství Nová škola. Mnoho pracovních listů jsem si vytvářela sama nebo s pomocí internetu. Zaměřovala jsem se na mluvnici, kterou děti znaly jen velmi málo. Neopomíjela jsem ani slohová cvičení, komunikativní hry, zdramatizované krátké pohádky pro rozvoj komunikačních schopností. V této skupině byly také čtyři pouze rumunsky mluvící děti, jimž jsem se snažila věnovat individuálně v rámci možností. U těchto dětí jsem se zaměřila na zvětšení slovní zásoby a rozšíření základních komunikačních frází. Na druhé stupni jsem učila dohromady pátou až osmou třídu. Do výuky jsem zařazovala poslech CD s pohádkami a příběhy, což děti velmi bavilo. Velmi oblíbené byly hrané příběhy, které formou hry rozvíjely slovní zásobu a vyjadřování. I v této skupině byly děti mluvící pouze rumunsky a někdy bylo opravdu velkým problémem tyto děti motivovat k učení českého jazyka. Ve všech skupinách jsem ve výuce používala dětské časopisy z ČR, popisy obrázků, nová pojmenování, tvůrčí způsoby uvažování, referáty, křížovky, komiksy a jiné. Zpívali jsme české písně, promítali filmy i dokumenty o významných českých osobnostech, dokumenty o Banátu, pohádky, staré české pověsti a české filmy obecně. Žáky jsem rovněž připravovala na soutěže a olympiády v českém jazyce (organizováno DSSČ).
6) Další aktivity kromě vlastní výuky Čj, jejich rozvržení (výtvarné činnosti, hudební výchova, divadlo, PC, promítání DVD, přednášky, vaření, sport) Výtvarným činnostem jsem se věnovala příležitostně v rámci výuky českých tradic, občasně v odpoledních hodinách a ve volných dnech, tematicky to korespondovalo s událostmi kalendářního roku. Hudební výchova – viz kroužky, dále příležitostná hudební setkání s místní kapelou. Připravovali jsme hudebně-dramatická vystoupení na školní akce a besídky. Pomáhali jsme s organizací dětského tábora, který se bude konat letos v červenci u další české vesnice Gernik. Pravidelně jsme se snažili o promítání filmů, a to jak pro děti, tak i pro dospělé. Ve spolupráci s dalšími českými i místními učiteli, jsme připravovali olympiády a soutěže v českém jazyce. Spolupracovali jsme s místními učiteli, vzájemně jsme si vyměňovali rady, postřehy, zúčastnili jsme se také národní olympiády v Zalau. Spolu s dětmi, učiteli a představiteli krajanského spolku jsme připravovali a vydávali školní časopis Eibentálské období. Pomáhali jsme při organizování oficiálních setkání, zajišťovali ubytování pro návštěvníky z České republiky a příležitostně jsme pořádali přednášky a prezentace pro dospělé a návštěvníky Eibenthálu. Snažili jsme se o propagaci a prodej místních produktů návštěvníkům Banátu. Společně s krajanským spolkem jsme spolupracovali na podávání žádostí o finanční příspěvky z ČR a pomáhali jsme při organizování společenských a kulturních akcí. Rovněž jednotlivcům jsme pomáhali s vyplňováním žádostí a dokumentů, týkající se např. práce v ČR, vzdělání v ČR. Snažili jsme se o propagaci Banátu - na webových stránkách, provádění turistů, organizace zájezdů… Samozřejmostí se stala archivace a dokumentace veškerého dění (události společenské, tradice, zvyky, svatby, místní významné osobnosti, církevní a školní události).
7) velké akce (dožínky, festivaly apod., doplňte data) Tradiční pouť do Čiklavy konanou 12. – 15. 8. a 5. – 8. 9. 2011 Krajanský festival konaný 21. 8. 2011 v Gerniku Posvícení 10. 10. 2010 Setkání učitelů českého jazyka – konaného na podzim Dušičky 1. – 2. 11. Advent Barborky 3. 12. Mikuláš 5. 12. Vánoce „ Revelion“ – Silvestr „Kinderbal“ – dětský maškarní bál 7. 3. Masopust Den maminek (žen) 8. 3. 2011 Velikonoce – 24. – 25. 4.2011 Dětský den 28. 5. – výlet školních dětí Májové svátky – svatodušní svátky (letnice) 12. – 13.6. „Voltáře“ – slavnost Těla a Krve páně – červen Krajanský festival v Gerniku 21.8.
8) spolupráce: škola, komunita, ZÚ, GK, jiné organizace- místní, české Moje spolupráce s místními učiteli nebyla zpočátku úplně jednoduchá a bezproblémová. Naráželi jsme na jazykovou bariéru, neboť ani jeden z učitelů nemluví česky a většině z nich dělaly problémy také jiné světové jazyky. Rovněž přístup k výuce jako takové byl ze strany některých učitelů velmi „laxní“. Často se některé předměty vyučovaly jen sporadicky anebo dokonce vůbec. Ke konci mého působení se komunikační bariéra trochu prolomila, neboť jsem zvládla základy rumunštiny a byla jsem tudíž schopna se dorozumět. Přístup některých učitelů k výuce se nezlepšil. Tento rok končí ve své funkci pan ředitel Tiberiu Vasilcan a s nástupem nového ředitele se očekává změna k lepšímu. Spolupráce s Demokratickým svazem Slováků a Čechů v Rumunsku (DSSČR) byla bezproblémová. Nejvíce jsme spolupracovali s panem Emilem Flascou, společně jsme tvořili projekty, organizovali kulturní a společenské akce (bály, festivaly, besídky). Rovněž s panem F. Draxelem jsme spolupracovali a podíleli se na různých projektech, psali jsme články do časopisu Naše snahy, organizovali olympiády v českém jazyce, pomáhali s organizací dětského dne a dalších společenských událostí pořádající DSSČR.
Zapojili jsme se aktivně i do církevního života a spolupracovali s farní radou a panem farářem panem Václavem Maškem, což vidím jako velmi přínosné, vzhledem k tomu, že náboženství a církev zaujímá v životě Eibnethalu velmi významné místo. Další organizace, se kterými jsme tento rok spolupracovali: Člověk v tísni (opětovně byla obnovena činnost), loutkové divadlo Na Holou, Masarykova univerzita Brno, CK Kudrna Brno, Asociace TOM, Liga lesní moudrosti, Gymnázium Teplice, Etnologický ústav AV, Krajanský časopis Naše snahy, Gymnázium a farnost Třebíč. Spolupracovali jsme také s mnoha jednotlivci, kteří poskytli Eibenthálu mnoho sponzorských darů, výtvarných pomůcek, učebnic, DVD filmů. Zmínila bych spolupráci s Janem a Jitkou Konfštovými, kterým se podařilo zpracovat autentické vyprávění místního rodáka pana Josefa Kocmana pojednávající o historii, tradicích i o běžném životě v Eibenthále. Během necelého roku se toto poutavé vyprávění podařilo vydat v knižní podobě pod názvem Vyprávění o Banátu.
9) Podmínky pro výuku (samostatná učebna v ČD, učebna ve škole, soukromí,
vybavení učebny, zázemí učitele, dojíždění do jednotlivých míst) Podmínky pro výuku českého jazyka i dalších předmětů jsou velmi dobré. Škola je po nedávné rekonstrukci, třídy jsou vybaveny tabulemi, nástěnnými obrazy, novými lavicemi. Z technických prostředků je zde jedna kopírka, tiskárna a několik počítačů. Ne vždy jsou však v dobrém technickém stavu. Problémem ovšem je velký nepořádek ve třídách i na chodbách, který vzniká hlavně tím, že se některé předměty vůbec nevyučují a děti poté bezcílně „bloumají“ školou a ke své zábavě ničí zařízení a dělají nepořádek.
10) Podmínky pro učitele (ubytování, doprava do/z destinace, stravování…) Ubytovaní jsme byli v pronajatém samostatném domě. Dopravu jsme řešili ponejvíce vlastním vozem, příležitostně autobusy či s panem Hrůzou. Potraviny se dají z velké části koupit přímo v Eibenthále (domácí sýr, mléko, tvaroh, vejce, příležitostně i maso). Také se dá dojet nakoupit do nedalekého města Oršavy, kde se dají sehnat stejné potraviny jako v České republice. Vařili jsme si sami, ale dá se objednat velmi dobré jídlo za relativně nízkou cenu u místních. V Oršavě jsou také bankomaty, banky a nejbližší lékařská péče.
11) Co se Vám podařilo, co se nepodařilo (vydávání časopisů, akce... ) Za velmi významné považuji zprostředkování sponzorského daru, ze kterého bylo možné nakoupit hudební nástroje a poté bylo možné zahájit hudební výuku. Některé z těchto nástrojů byly věnovány místní kapele, což přispělo k její revitalizaci, modernizaci a obnově. Manžel začal s místní kapelou aktivně vystupovat. Pokračovali jsme ve vydávání místního časopisu Eibenthálské období, i když většinu věcí od fotografií počínaje až po téměř všechny články jsme vytvářeli sami. Sporadicky jsme přispívali i do časopisu Naše snahy. Podařilo se nám udržet tradiční olympiády v českém jazyce. Letos se konala národní olympiáda v Zalau, která byla pořádána pro slovenskou, chorvatskou a českou menšinu. Jedna žákyně místní školy se umístila na pátém místě, což považuji za velký úspěch. Dále se konala olympiáda pro 8. – 7. třídu konaná ve Sv. Heleně a olympiáda pro 3. – 6. třídu, která se uskutečnila v Gerniku. Zde se eibenthálské děti umístily velmi dobře. Jedna žákyně 4. třídy získala 1. místo a další dvě žákyně 6. ročníku získaly páté a čtvrté místo. Za odměnu pojedou tyto děti k moři, což je pro ně velmi pěkné ocenění a jistě i velká motivace k dalšímu studiu českého jazyka. Úkoly a zadání na všechny soutěže jsem připravovala společně s učiteli z ČR také s místními učiteli z Gerniku, Sv. Heleny a také spolu s českou učitelkou z Moldova Noua, paní Alenou Gecse.
12) Problémy a doporučení Rumunsko je velmi specifická země s mnoha problémy, odlišnou kulturou i mentalitou. Přestože práce učitele probíhá u krajanské komunity, nevyhnete se setkání s rumunskou mentalitou a kulturou, obzvláště v Eibenthále, který je specifický právě tím, že zde žije více manželství smíšených či rumunských, než českých. Je třeba s tím počítat. Dobré je znát alespoň základy rumunštiny, neboť setkávání s Rumuny je velmi časté, a to jak ve škole, v učitelském sboru, se žáky, tak i s řadovými občany. Důležité je respektovat rumunské zvyky a tradice, které se s těmi českými velmi úzce prolínají. Ve třídách panuje velká rozdílnost v jazykové úrovni žáků, je třeba v rámci jedné hodiny pracovat s mluvčími na velmi dobré jazykové úrovni, a to i s dětmi ze smíšených rodin, které česky moc neumějí. Nedostatečně probíhala výuka prakticky všech ostatních předmětů ve škole. Proto jsem se snažila některé další předměty vyučovat sama (zeměpis, dějepis, angličtina). Děti mají velmi malou motivaci k učení všeobecně, je třeba je zaujmout a podat jim výuku pro ně zajímavým a přijatelným způsobem např. formou her. Velké problémy jsou v oblasti zdravotnictví, jehož úroveň je na velmi nízkém stupni. Proto doporučuji si alespoň základní léky dovést s sebou a pro případ mít českého lékaře na telefonu. Veškeré větší zdravotní problémy, pokud to půjde, řešit v České republice.
Dalším problémem je internetové spojení, které je díky připojení přes pevnou linku, velmi pomalé a také často nefunguje. Chybí signál mobilních operátorů a také telefonické spojení (pevná linka) často nefunguje. Nutností je zcela respektovat místní náboženské tradice a přizpůsobit jim i rytmus své práce, posty, adventní a velikonoční povinnosti atd. Dobré je se místního náboženského života alespoň elementárně účastnit. Je třeba počítat s tím, že pravidelná práce mimo školu se často přeruší.
13) Různé (info o destinaci, historii, současnosti KK, vztah krajanů k učiteli…) Eibenthal je hornická vesnice – až do roku 2006 zde fungovaly doly na antracit, které byly po důlním neštěstí, při němž zahynuli dva lidé, uzavřeny. Poté nastal, jako i v ostatních českých vesnicích, ale později, odliv obyvatel za prací, především do České republiky. Stejně jako v ostatních českých komunitách je zde ovšem o práci nouze, a proto mnozí otcové rodin odcházejí hledat práci po Rumunsku, případně jezdí na brigády do Čech. Jinými způsoby přivýdělku je turistický ruch (učitel často zprostředkuje českým turistům ubytování a stravu v rodinách), některé ženy si přivydělávají rukodělnou uměleckou činností, několik rodin obnovilo zemědělskou výrobu – prodej po Eibenthalu a také ve městě na trhu. Někteří muži pracují na silnici u Dunaje. Po posledních komunálních volbách v roce 2008 má Eibenthal, který správně spadá pod vesnici Dubová u Dunaje, svého starostu, pana Viktora Doskočila, který se všemi silami snaží eibenthalským obyvatelům pomoci. Velmi dobře funguje český spolek (Demokratický svaz Slováků a Čechů v Rumunsku), v současnosti je jeho předsedou pan Emil Flaška.
