Křesťanská akademie mladých program : Stáž 2009/ 2010
Závěrečná práce téma: Církev jako společenství dorůstající v Krista
Bauerová Klára
Osnova Úvod Jak je církev v dnešní době vnímána?
- Průzkum názoru na církev mezi mladými lidmi
Jak o církvi mluví Bible? Církev jako společenství dorůstající v Krista Závěr Zdroje
Úvod Tuto práci jsem se rozhodla psát díky přemýšlení o naší mládeţi a našem sboru, o naší církvi. Jsou dvě věci, o kterých jsem přemýšlela, jedna se týká sboru a druhá mládeţe. Kdyţ jsem přemýšlela o sboru, přemýšlela jsem o tom jak já náš sbor ovlivňuji, ať uţ směrem dovnitř do společenství, a nebo co se týče nějakého povědomí o našem sboru ve společnosti. Kdyţ jsem přemýšlela o mládeţi, přemýšlela jsem o tom jak bych si přála, aby naše mládeţ vypadala, jak bych si představovala takového ideálního mládeţníka a ideální mládeţ a přemýšlela jsem o tom, jak to převést v realitu. Přála bych si, aby si ať uţ naši mládeţníci, a nebo lidé u nás ve sboru, a nebo lidé uplně z jiné církve, uvědomili, ţe církev (sbor, mládeţ) je společenství jednotlivců, a ţe bude právě taková jací budou jednotlivci, jací budeme my, jaká budu já, jací budou oni. Ţe bude vypadat podle toho, jak se my budeme chovat, jaký vliv na něj budeme mít a jak ho budeme ovlivňovat. Ţe na kaţdým z nás je to, jak budeme jako církev reprezentovat Boha. Jakého Krista budeme odráţet a zvěstovat světu, pokud vůbec nějakého Krista odráţíme. Myslím si, ţe je moc důleţité si uvědomit, ţe církev není ţádné oni, ale ţe to znamená my, já. Protoţe právě toto uvědomění si, posouvá lidi od těch kteří si stěţují, kritizují k tomu, aby byli těmi co jdou, mění a budují. Přála bych si, aby církev byla plná lidí, kteří touţí po tom být spolu, protoţe si nejsou lhostejní, vyjít ze své zóny bezpečí a pohodlí, protoţe chtějí šířit evangelium. Přála bych si aby církev bylo opravdu společenstvím, které reprezentuje Boha a které ho uctívá. V této práci se chci zamyslet o tom, jak je církev v dnešní době vnímána, jak o ní mluví Bible a v jakých klíčových oblastech si máme brát vzor v Pánu Jeţíši.
Jak je církev v dnešní době vnímána? V dnešní době je církev vnímána různě. Svět kolem nás si většinou vytváří pohled na církev na základě informací z médií, historických událostí spojených s církví, o kterých se učí ve škole a vlastní zkušenosti. Bohuţel právě vlastní zkušenost má podle mého názoru v utváření názoru na církev nejmenší zastoupení. Většina dnešní společnosti si pod pojmem církev vybaví římskokatolickou církev nebo budovu kostela. Takţe potom svou zkušenost se vším moţným nebo své znalosti vztáhne při utváření svého názoru na celou církev, na všechny křesťany, na Krista. Jak jako církev prezentujeme Boha? Jaký má náš sbor vliv na utváření pohledu na církev, na křesťanství, na Krista u nás ve městě? Nejen nevěřící mají často pokroucený pohled na církev, ale i někteří křesťané. Zvláště pak takoví ti věčně s něčím nespokojení. Neslyšíte u vás často od některých lidí: „Nikdo se o mě nestará. Církev (sbor ) je zastaralá. V církvi (ve sboru) se pomlouvá. Církev (sbor) nic nedělá.“ Neznáte to? Nejsme takoví někdy sami? Ne církev- jsem já a nebo nějaký další konkrétní člověk. Církev nic nedělá- znamená to, ţe já nic nedělám? V církvi se pomlouváznamená to, ţe já pomlouvám? Jaký je ten tvůj pohled na církev? Přemýšlela jsem nad tím jaký je vlastně ten můj. Pod pojmem církev se mi vybaví dvě naprosto odlišné věci. Církev jako nějaký druh instituce, kde funguje nějaká vazba, vztah se státem. Církev jako instituce, působí podle mě velmi neosobně a v současné době je ve společnosti spojována spíše s negativními zprávami. Myslím si, ţe tento pohled a představa církve je právě to, co se bohuţel vybaví často jako jediná představa církve ve společnosti a často vytváří názor na církev jako takovou. To co se mi vybaví jako druhý, je něco naprosto odlišného. Vybaví se mi Kristovo společenství věřících bratrů a sester. Během posledního roku se můj přístup k církvi hodně změnil. Dříve pro mě církev byla spíše neosobní něco co se mě příliš netýkalo. Důleţitá pro mě byla jen mládeţ, kterou jsem s pojmem církev nespojovala. Tento rok jsem mohla začít opravdu vnímat církev kolem sebe. Mohla jsem si uvědomit, ţe církev zdaleka není jen naše mládeţ nebo náš sbor, ale ţe tam patří všichni lidé vyznávající Krista jako spasitele. Byl to pro mě posun od něčeho neosobního, co se mě příliš netýkalo k tomu, ţe církev vnímám opravdu jako svou Boţí rodinu, kterou mám ráda, záleţí mi na ni a jsem za ni Bohu vděčná. To také způsobilo to, ţe mi není jedno jaká je a co dělá. A přeju si, aby byla otevřeným společenstvím, které ukazuje na Pána Boha vším co dělá, vzdává mu chválu a získává svět pro Krista.
Průzkum názoru na církev mezi mladými nevěřícími lidmi V rámci této práce jsem udělala malý průzkum mezi mladými nevěřícími lidmi a snaţila jsem se zjistit jak vidí církev, jaký mají postoj k církvi a jak by podle nich církev měla vypadat. Zeptala jsem se 18 lidí ve věku 16- 26 let na následující tři otázky: 1) Co se ti vybaví když se řekne církev/ společenství křesťanů? 2) Jak by podle vás měla vypadat církev/ společenství křesťanů? 3) Jaká by měla být, aby se vám zdála zajímavá, atraktivní? 21 let, spolužačka, nevím o žádné její zkušenosti s církví 1. Nejsem momentálně normální člověk, protoţe z důvodu SZZ, si jako první vybavím rozdělení církve, vliv komunismu a tak podobne. Jinak by se mi asi vybavil, kostel a tak podobně. 2. Já si ji představuji přesně tak, jak je. Nikdy se nemuţe shodnout tolik lidi na přesné podobě, a tak si myslim, ţe křesťanům neškodí, ţe je více větvi. 3. Podle mě, by zrovna církev neměla nějakým způsobem vyloţeně lákat - dát se na viru, to je přece velký krok, a kaţdý by k němu podle mě měl dojit sám. Kdyţ člověk se chce stát křesťanem, tak věřím, ţe si do kostela/spolku/komunity křesťanů cestu najde. 21 let, spolužák, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. Kostel 2. Měla by hlavně pomáhat. 3. Neměla by lidi moc omezovat. Katolíci by měli opustit celibát. Aby jejich představitelé nebyli pedofilní. 22 let, spolužák, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. Kostel, tradiční společenství lidí 2. a 3. Církve by se měli více otevřít novým členům. Nyní to působí spíš jak sekty. Bývají to uzavřená společenství se skoro aţ archaickými názoryo sekty, uzavrena společenstvi se skoro aţ archaickými názory. 24 let, účastnil se english campu, homosexuální orientace 1. Kdyţ se řekne církev, automaticky se mi vybaví římskokatolická církev, coţ je dle mého názoru zkostnatělá instituce, hlásající vodu a pijící víno, prosazující dogmata a neschopna se smířit s modernizací a dalším poznáním člověka. 2. Církev by si měla uvědomit, ţe doba postoupila a měla by být schopná přijmout nové věci a hlavně přijmout, ţe ne všechny věci, co hlásá jsou správným řešením. 3. Moderní a nedogmatizující. 18 let, několikrát se účastnil english campu a různých mládežnických aktivit 1. Je to skupina lidí, která nějakým způsobem funguje jako celek, kteří věří v jednu věc a zasvěcují tomu celý svůj ţivot. 2. To co hlásá, čemu věří a čemu se oddává by mělo být něco za čím si pevně stojí. Ne jako většina lidí u nás, kteří se k víře hlásí jenom kdyţ se jim to hodí a nebo mají nějakou potřebu. Měli by se snaţit to přiblíţit i nevěřícím skrz sport, muziku, umění, ale hlavně začít s tím uţ od mala. Říkat uţ dětem o Bohu, co se stalo, co udělal, aby to pro ně bylo něco přirozeného, ne jako pro ostatní, které na ně koukají skrz prsty, ţe jsou „jiní“. 3. Měla by být moderní. Moderní pastor, od kterého se vše odvíjí. Jiný způsob podávání a zvěstování evangelia neţ dnes, ţivější, pouţívání příkladů v ţivotě, příběhů z Bible. Prostředků kde se nevěřící mohou nad tím zamyslet a přirovnat to k situaci ve svém ţivotě.
22 let, spolužačka VŠ, vedoucí tensingu 1. Kdyţ se řekne církev, vybavím si papeţe, kdyţ společenství křesťanů, tak sektu. Kdyby ses mě zeptala,co si vybavím, kdyţ se řekne křesťanství, tak se mi vybavují samé pěkné věci jako víra, sounáleţitost, podpora atd. ale zrovna tyto dva pojmy ve mě vzbuzují celkem negativní konotace, přestoţe jsem sama křesťanem. 2. Měli by být otevřené všem bez rozdílů vyznání, pohlavní orientace, atd. (jako YMCA). Neměli by nikomu nic vnucovat, církev by se měla naučit sama sebe lépe prezentovat, rozhodně by to neměla být uzavřená skupina těch samých lidí. 3. jako TenSing ;) - zábava, přátelství,prostor, kultura, … 22 let, spolužák, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. Zastaralé obecně upadající ideologie 2. Měla by se modernizovat a otevřit se novým názorům. 3. Nemyslím, ţe by se dala církev udělat tak atraktivni, aby se třeba mě osobně zdála zajímavá. Podle mě je cirkev vyhledávána jen kdyţ je člověk úplně na dně a potřebuje věřit v něco většiho neţ je on sám. 23 let, šermíř, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. kostel, biskup, oltář, mše, odpustky, katedrála, papeţ, hostie, mešní víno, zpovědnice 2. Komunita jako z amerických filmů, pořádající společenské události. 3. Důleţité je spojení zejména s vrstevniky- kdyby tam chodilo více mladých lidí se kterými je zábava, taky bych se někde rád objevil, hudba, nejen sakrální a jiné aktivity ( vim ze existujou něco jako církevní skauti.. ) to by moţná pomohlo, plus lepší vnímání církve - ale v dnešní době? Historické zkušenosti a dnešní zaměření na peníze mají špatný vliv na vnímání církve. 21 let, účastnil se english campu 20+ 1. Asi příkoří a utrpení + pocit nadřazenoosti jejích hodnostářu (z historickýho hlediska) 2. Měli by být odrazem a promítnutím svého učení toho čemu věří, jako je desatero, Bible, idea křesťanství 3. Taková jako english camp 26 let, kamarád VŠ, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. Organizace víry - vše co s organizací souvisi - management, vlastnictvi, někdy aţ přílišné. 2. Především společenství - hlavně dobrovolné, které jde příkladem skrze ţivotni styl (ţivotní cestu) svých členů - jit přikladem v duchovnim i pozemském ţivotě. 3. Měla by nabidnout pomoc při "duševní vyprahlosti" - ovšem nenásilně, vlídně, pomoc s nabídnutou rukou; při respektovani osobni svobody; měla by se vyvarovat inklinace k manipulátorství; atraktivita podle mě není správné slovo, atraktivita je pomijivá; duševni ţivot nechce atraktivitu, ale důvěru; řekněme společenstvi kde najdeme spřízněné duše. 18 let, šermíř, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. Moţnost pomoci, ale taky nedůvěra 2. Mělo by se ustoupit od zbytečných okázalosti, od honosnosti a víc se zaměřovat na tradiční hodnoty. 3. Nemyslím si, ţe by se církev měla snaţit o to být atraktivni a zajímavá. K takovýmhle věcem by se asi měl člověk dostat sám, ne na základě atraktivnosti. 16 let, účastnila se english campu 1. Skupina lidí, kteří věrí na Krista a na Boha. 2. Přátelské sdruţení lidí s vírou. 3. Různé akce, propagace atd.
25 let, šermíř, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. papeţ, kostel 2. otevřená 3. zábavnější, uţitečná 21 let, účastnila se několika english campů 1. Historicky hrála důleţitou roli, díky ní máme zachované některé památky, asi i pomáhala lidem překlenout těţká období, ale na druhou stranu křiţácké výpravy je zase druhá strana mince. V současnosti, pro mě je společenstvim křesťanů (lidi z kempu). Něco, co by měla poznat spousta lidí. Ale na druhou stranu ten pohled kazí ty různé aféry, které se kolem církve točí, coţ mě docela mrzí, protoţe to ovlivní hodně lidí, aniţ by nějaké křesťany opravdu znali. 2. a 3. Mně strašně vyhovují kempy, právě protoo, ţe si dokáţu uţít pohodu, která tam je a oceňuju, ţe mě křesťané vţdycky dokázali vyslechnout a poradit a nikdy jsem se nesetkala s odsuzováním. 23 let, spolužák VŠ, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. Na lokální úrovni dobré-pomáhá lidem. V celosvětovém meřítku je to mocenská organizace s totalitními prvky. 2. Společenství za účelem sdruţení lidí věřících v Boha a snaţící se pomoct potřebným. Ţádná velká centralizace majetku a moci. 3. Jak jsem uvedl výše, navíc asi reformovaná, bez celibátu kňeţích. 22 let, šermíř, nevím o žádné jeho zkušenosti s církví 1. Společenství lidí, kteří sdílejí stejnou víru v Boha 2. a 3. Podle mého názoru by se církev měla lépe zaměřit na dnešní dobu a na mladé lidi. Aby zbytečně nelpěla na starých, jiţ překonaných tradicích. Měla by lépe vstoupit do povědomí veřejnosti. 19 let, několikrát se účastnil englisch campů a dalších mládežnických akcí 1. Tradice. Cela církev je pro mě neuveřitelně plná tradic, které často nemají ţádný smysl. Jen se dodrţují. 2. Více liberální. Rozhodně by neměly být ţádná pravidla v to, jak věřit v Boha nebo jak se k němu modlit. Bůh nás přece nestvořil s mozkem jen tak pro nic za nic. 3. Modernizovaná, spojená s jinými věcmi, neţ modlením, chválením a klečením. Chce to více zábavy a méně povinností. 18 let, účastnila se english campu a dalších mládežnických akcí 1. Pod církví a společenstvím křesťanů si představím něco jiného, i kdyţ je to skoro to samé. Kdyţ se řekne církev, tak si vybavím papeţe, který káţe a říká, co by se mělo a nemělo dělat, i kdyţ podle mě na to nemá právo.Společenství křesťanů jsou lidi, kteří věři v Boha, jsou si blízcí, vytvářejí celek a navzájem si s ochotou pomáhají a podporují se. 2. Měla by být otevřená všem lidem, opravdu věřit a chovat se tak, ne pouze o tom mluvit, věřící by měli být zásadoví a být příkladem pro ostatním - činy by měly vše říci. Také křesťanství přiblíţit nevěřícím, říct jim jeho podstatu a co lidem přináší. 3. Aby to nebylo odlišný od normálního světa - ne přezdobený starý studený kostel, ale normální budova, v které se cítíš dobře. Lidé nejsou ţádní škrobení, uzavření, stroze se odívající pánbíčkáři, ale normální lidi, které si třeba doposud znala a vůbec ti nepřišli nijak odlišní od okolí. To ti dá signál, ţe věřit neznamená odejít do kláštera a nosit hábit (coţ si někdo opravdu myslí). Církev by měla zprostředkovat všechny informace, aby si tomu porozuměla a docílit toho, aby si věděla, proč věřit, co znamená věřit skrz pořádání akcí.
Jak o církvi mluví Bible? Řecký výraz ekklésia, který znamená církev označuje shromáţdění lidí vyzvaných a svolaných. V Novém zákoně označuje především shromáţdění Boţího lidu v Kristu, kteří se scházejí
jako
občané
Boţího
králoství
(Ef
2:29),
aby
se
klaněli
Bohu.
V Bibli je pouţito několik obrazů k popsání církve.1 1) Boţí lid Bible mluví o církvi jako o Boţím lidu. Kam patří lidé, kteří byli vykoupeni Kristovou obětí. Je to něco, co nám dává identitu, zároveň určuje určité oddělení. Můţeme o tom číst v 1P 2,9; Tit 2,14 ; 1K 1,2; 10,32.
2) Tělo Kristovo Jsme tělo Kristovo, kde hlavou která všechno řídí je Kristus. Kaţdý úd v těle má jinou fukci a schopnost. Jestli ta nejmenší, nejméně patrná část těla nefunguje tak jak má- trpí tím celé tělo. Pokud toto víme, je to pro nás ochranou před pýchou a zároveň méněcenností. Protoţe všechny části těla jsou stejně důleţité a všechny jsou potřebné a je třeba jejich spolupráce. To také ukazuje na potřebnou jednotu. Můţeme o tom číst v Ef 1,22; 1K 12 .
3) Nevěsta Kristova Toto přirovnání církve jako nevěsty Kristovi zdůrazňuje důvěrný vztah mezi Kristem a jeho církví. Ukazuje na Kristovu lásku k církvi a zároveň věrnost. Také, ale ukazuje na to, ţe nevěsta má být neposkvrněná, touţí se líbit a cele se oddevzdat ţenichovi. Můţeme o tom číst v Iz 54, 5-8; 2K 11,2; Ef 5 21-27, Zj 19,7.
4) Chrám Boha a Ducha Svatého Církev je místo, kde přebývá Bůh. U tohoto chrámu je základem Kristus, na kterém je to vše postaveno. Mělo by to být také určitou zárukou kvality, takţe po nás to vyţaduje oddělení světa. Můţeme o tom číst v Ex 25,8; Ef 2,11-22; 1P 2,5; 2K 6, 14- 7,1.
1
David Novák, kázání- O církvi
5) Boţí rodina Církev je nazývána jako Boţí rodina. V dnešní době kdy rodina prochází krizí je někdy těţké si představit fungující rodinu. Ale právě v tuto dobu, kdy mnoho lidí pochází z nefungujících rodin, dostává církev jako Boţí rodina větší význam. Církev jako místo kde se člověk cítí v bezpečí, kde má zázemí do kterého se můţe vracet. Místo kde kaţdý můţe vnímat Boţí lásku, přijetí. Funguje tam mezigenerační souţití. Je zde zájem jeden o druhého. Můţeme o tom číst v Oz 11,1; Ef 2,19.
6) Boţí stádo Jako Boţí lid jako církev jsem také Boţím stádem. Obraz stáda nám ukazuje na naší závislost na pastýři na povinnost následovat pastýře a nutnost drţet pohromadě. Zároveň z toho můţeme vidět vztah pastýře k církvi. Jeho lásku ke stádu. Můţeme o tom číst v Ţ 80,1; 1P 5,1-3; Jn.10 .2
Proč církev? Rick Warren ve své knize Cílevědomá církev píše, ţe církev je tu proto, aby získala svět pro Krista. Pán Jeţíš ve Velkém poslání (Mt 28,18-20) stanovil pět záměrů církve. Na nás není tedy záměry vymýšlet, ale odhalovat je. Jako církev máme uctívat Boha (miluj Boha), slouţit (miluj bliţního), evangelizovat ( jděte a čiňte učedníky), mít společenství (křtětě je) a vychovávat učedníky (učte je aby zachovávali).3 Vše co církev dělá musí vést k uctívání Boha a k Boţí slávě. To by se mělo projevovat jak v ţivotech jednotlivců v církvi, tak v celém společenství (1 Pt 2: 5-9). Musí to být praxí a ne pouze teorií. Je to něco co by mělo z církve vyzařovat. Máme investovat své ţivoty jedni do druhých, vyzbrojovat se navzájem a přivádět lidi dokonalé v Kristu.
2 3
Studijní bible s výkladovými poznámkami, Life publischers Rick Warren, Cílevědomá církev
Církev jako společenství dorůstající v Krista
Církev je společenství křesťanů, kteří vyznávají, ţe Jeţíš je jejich osobní spasitel. Kaţdý kdo je součástí ovlivňuje to jaká církev je, co dělá, jakou má pověst. V Bibli je řečeno, ţe máme dorůstat v Krista, do jeho podoby. Kdyţ to platí pro jednotlivce, platí to i pro celou církev. Jeţíš nám dal dokonalý příklad toho, jak se máme jako Boţí děti chovat, a jaké postoje máme mít, byl tím nejlepším příkladem toho, co sám učil o sluţbě. Ve svém vtělení dobrovolně odloţil některá svá Boţská privilegia a vzal na sebe podobu sluţebníka, pokorně a v poslušnosti směřoval vţdy k tomu jedinému bodu - k smrti na kříţi (Fp 2,7-9). Celý Jeho ţivot byl byl oddaný naplnění Otcovy vůle jako zástupce ostatních lidí. Církev je zaloţena na Pánu Jeţíši. Proto se musí podobat Kristu a mít některé z jeho charakteristických znaků. Apoštol Jan říká: „Jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě“ (1J 4,17). V Pánu Jeţíši můţeme a máme mít vzor ve všech oblastech. Myslím si, ţe často máme tendenci vymlouvat se na tom, ţe Pán Jeţíš byl Bůh a tak my nikdy nemůţeme být jako on. Ale Pán Jeţíš se stal plně člověkem jako ty a já, se všema slabostma co člověk má. Jak by teda měla církev vypadat? Čím by se měla vyznačovat? Jak to já mohu ovlivnit? Odpovědi můţeme najít v modlitbě Pána Jeţíše za učedníky, za církev. (J 17) Pán Jeţíš se tam modlil za to, aby v církvi bylo šest věcí: radost, svatost, pravda, misijní poslání, jednota a láska. Těmto oblastem se chci nyní více věnovat.4
Radost Proč se Jeţíš jako první modlí za radost? „Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě na světě, aby v sobě měli plnost mé radosti.“ ( J 17,13) Jak často přemýšlíme o tom, jestli náš sbor nebo mládeţ je radostná? Je vůbec dnešní církev radostná? Proţívají dnešní křesťané radost? Proţívám já radost? Můţeme říct, ţe křesťané jsou moţná radostnější neţ nevěřící, ale je to na našem společenství opravdu vidět? Apoštol Pavel nám to připomíná, kdyţ píše: „Radujte se v Pánu vţdycky, znovu říkám radujte se!“ ( Fp 4,4 )
4
James Montgomery Boice-Základy křesťanské víry
Náš sbor před nějakým časem navštívil pěvecký sbor z našeho partnerského sboru v Coloradu. Bylo tady skoro sto zpěváků, kteří během své návštěvy měli koncert v městském parku. Kromě toho, ţe předvedli kvalitní koncert křeťanské hudby, zaznělo svědectví o Kristu, šířili i radost. Lidé z našeho města si toho všímali. Moje rodiče řekli, ţe vypadali šťastní, a ţe mají radost z toho o čem zpívají. Mohou lidé říct o mě, ţe vypadám šťastná, ţe kdyţ jsem někde a mluvím o sboru, o Bohu, o Kristu, ţe mám radost? Evangelium je především radostná zvěst. Šířím ji jako takovou svým ţivotem? Jak já můţu ovlivnit, aby náš sbor, naše církev byla radostná?
Svatost Dalším znakem je svatost, oddělený lid. Podle Bible máme být národ „svatý“ (1 Pt2,9), máme o svatost usilovat. (Ţd 12,14) To, ţe Pán Jeţíš byl takový o tom vůbec nepochybujeme, ale co to teda znamená pro nás? Pro dnešní církev? Pán Jeţíš se modlí, aby Bůh zachoval církev od zlého: „Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou, tvoje slovo je pravda.“ (J 17, 15-17) Svatost nelze zaměňovat za nějaké etické chování. Neznamená to, ţe křesťan nekouří, nepije, nechodí na koncerty, do kina, na diskotéky nebo třeba do tanečních. Pro některého křesťana můţe jeho svatost vyplývat z toho, ţe se neúčastní některých z těchto uvedených věcí nebo jim podobným, ale to není podstata svatosti. Pokud zastáváme názor, ţe lidé v církvi se musí od všeho distancovat, pak tím podporujeme spíš zákonictví a pokrytectví. Podle tohoto názoru bychom byli víc svatí, kdyţ se budeme víc snaţit, a tím se víc budeme líbit Bohu. Označení „svatý“ se naopak týká všech křesťanů (Ř 1, 7; Ef 1,1). Pán Jeţíš se modlil: „ A já posvěcuji sebe samého za ně, aby i oni posvěceni byli v pravdě.“ Svatost má tedy něco společného s posvěcením a oddělením, ale proč se Pán Jeţíš za nás takto modlil, pokud jsme svatí jiţ tím, ţe nás Bůh pro sebe oddělil. Myslím, ţe jde o to, ţe v nás stále je naše stará přirozenost a ta se probouzí k ţivotu. A nám se tedy často podle Boţího povolání ke svatosti nedaří ţít. 5 Myslím, ţe do tématu svatosti patří také tolerance k hříchu a jeho ignorování. Jaký je náš přístup k hříchu v naší církvi? Jaký je tvůj přístup k hříchu ve společenství? Co děláš s tím, kdyţ vidíš bratra nebo sestru v Kristu hřešit? Pán Jeţíš nebyl tolerantní k hříchu ani nedělal kompromisy. Myslím si, ţe kompromisy jsou v dnešní době velkým nebezpečím pro zdraví a svatost církve.
5
James Montgomery Boice-Základy křesťanské víry
Často z toho důvodu, abychom se více zalíbili lidem ve světě. Ale o tom církev není. Zakotvenost v pravdě Dalším znakem pravé církve je pravda. Jsme vedeni k pravdě. Pán Jeţíš se za církev modlí: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17, 17) Dnešní svět ţije hodnotami, které povaţuje za pravdu, tyto hodnoty jsou bezcenné, ale svět si jich velice váţí. Pán Jeţíš řekl: „ Co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost,“ ( Lk 16,15) Jak v tomto ţít a nenechat se ovlivnit a zformovat podle podoby světa? Musíme znát pravdu, musíme znát Bibli, kterou od Boha máme. Známe opravdovou pravdu? Známe Boţí slovo? Je na naší církvi, sboru, mládeţi poznat, ţe známe tu jedinou pravdu?6 Misijní poslání Církev nemá být zaměřena jen na sebe a hledat radost, ani pouze na Krista a získávat posvěcení, či na Bibli a nacházet pravdu. Má se také obracet k světu a plnit své poslání. Jeţíš řekl: „Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. Sám sebe za ně posvěcuji, aby i oni byli v pravdě posvěceni.“ (J 17, 18-19) Zároveň ve velkém poslání Pán Jeţíš říká, ţe máme jít ke všem národům. Děláme to? Jdeme opravdu do světa? A nebo zůstáváme za zdmi našich sborů, kostelů, kde se distancujeme právě od světa a jeho kultury, která je zkaţená, abychom se tím také nenakazili. Co znamená být jako církev ve světě? Co to znamená pro mě konkrétně? Neznamená to být jako svět, my se nemáme snaţit zapadnout. Naopak znaky církve mají způsobovat, ţe se církev od světa liší. Znamená to, ţe máme poznávat ty, kteří nejsou křesťany, přátelsky jim pomáhat a vstoupit do jejich ţivota tak, abychom je mohli ovlivňovat evangeliem a ne, aby oni ovlivňovali nás. Máme zde být pro druhé. Pán Jeţíš je v tom pro nás nejlepším vzorem. On se pro druhé, pro nás obětoval. Pro to, abychom mohli být misijním lidem, musíme být otevřenou církví, otevřeným společenstvím s místem pro nové lidi. V církvi má být místo pro všechny, stejně jako u Boha. Aby bylo v naší církvi, v našem sboru, naší mládeţi místo pro nové křesťany, musí být místo pro nové křesťany v našem srdci. To co je v našem srdci má vliv na to co vyzařujeme. Často se stává, ţe se jako církev uzavíráme do sebe, protoţe je nám spolu dobře, máme se rádi, máme potřebu nějaké
6
James Montgomery Boice-Základy křesťanské víry
jistoty. Někdy úplně zapomeneme na svůj úkol otevřenosti směrem ven. Aby byla církev místem pro druhé, pro hledající, vyţaduje to naší obětavost, pokorné srdce, věrnost a hlavně lásku. Pán Jeţíš pro nás obětoval celý svůj ţivot, co jsem ochotna pro lidi obětovat já? Je náš sbor otevřený pro nové lidi? Mám já ve svém srdci místo pro lidi kolem sebe? Otevřená církev se pojí ještě s tématem srozumitelnosti. Kdyţ chceme šířit evangelium mezi lidi kolem nás, musíme myslet na to, aby pro ně bylo srozumitelné. Máme být církví, která mluví jazykem těch mezi které byla poslána. V tom znovu můţeme mít velký vzor v Pánu Jeţíši. Pán Jeţíš se nejvíce pohyboval mezi galilejskýma rolníkama své doby. Kdyţ se podíváme na to jaká nejčastěji pouţíval podobenství, určitě nám neunikne, ţe nejčastěji pouţíval zemědělskou tématiku. My ale nemáme mluvit jazykem galilejských rolníků z Jeţíšovi doby, ale jazykem 21 století postmoderní doby.7 To neznamená, ţe to co Pán Jeţíš tehdá řikal uţ neplatí, a ţe v součastnosti jsou některá témata uţ dávno neaktuální, tak si je předěláme. Ne, jde o způsob předání, ne o obsah sdělení. Je potřeba se zamyslet, co je dnešním lidem blízké jak jim můţeme pomoci pochopit evangelium. V Jeţíšově době a a v jeho okolí to byl rybolov a pěstování například obilí, co to je pro lidi v tvém okolí? Na to nepřijdeme, pokud ty lidi kolem sebe neznám. Takţe pokud chceme být srozumitelní v šíření evangelia jako byl Kristus, musíme lidi kolem sebe znát, a abychom je znalimusíme jít mezi ně. Jak já svědčím o Kristu? Zvěstuju aktuálního Krista?
Jednota Jednota je dalším znakem církve. Pán Jeţíš řekl: „Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří; aby všichni byli jedno jako ty, Otče ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, ţe ty jsi mě poslal. Slávu kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno – já v nich a ty ve mně, aby byli uvedeni v dokonalost jednoty a svět aby poznal, ţe ty jsi mě poslal a zamiloval sis je tak jako mne.“ ( J 17, 20-23) O jaký druh jednoty tady jde? Jsou různé typy jednoty. Můţe jít o organizační jednotu, ta je zcela určitě potřebná, ale sama o sobě nepřináší to, za co se Pán Jeţíš modlil. Další typ jednoty, který, ale není ten co potřebujeme, je určitá konformita. Ta má zapříčinit to, abychom si všichni byli navzájem podobní. O této jednotě Pán Jeţíš zcela určitě nemluvil. O jakou jednotu tedy Pánu Jeţíši jde? Jde o jednotu podobnou té v Boţí trojici. Církev se má vyznačovat duchovní jednotou, která zahrnuje základní orientaci, vizi, přání zúčastněných. Jako je psáno v Korintským: „Jsou rozdílná obdarování, ale tentýţ Duch, rozdílné sluţby, ale tentýţ Pán, a rozdílná působení moci, ale tentýţ Bůh, který působí všechno ve všech.“ (1K 12, 4-6) Usilujeme jako tělo o jednotu? Usiluju já jako jeden z údů o jednotu? Nejsem někdy naopak 7
Pavel Hošek, seminář- Návrat posvátna v postmoderní době
vyvolávatel konfliktů? Jednota je Boţím darem, ale také něčím oč by se církev měla neustále starat. Vţdyť často právě skrz jednotu můţeme slouţit i svému okolí. Milující lid Jako poslední se dostávám k lásce, která je vůbec nejdůleţitějším znakem církve. Láska dává význam všemu ostatnímu, a bez lásky nemůţe být církev nikdy takovou jakou ji Pán Bůh chtěl. Důleţitost a jedinečnost lásky můţeme v Bibli vidět hned několikrát. Pán Jeţíš ve své modlitbě na ní klade důraz, ale také dává nové přikázání ve kterém lásku určuje jako poznávacím znamením církve. „ ...abyste se navzájem milovali; jako jsem já miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, ţe jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ (J 13,34-35) Takţe láska má být naším poznávacím znamením nemají to být symboly, ale ani morálka. Co asi lidé v našem městě, v našem okolí vnímají jako poznávacím znamení církve? Mají nás za moralisty? Jaké má jméno v okolí náš sbor? Jak vidí rodiče našich mládeţníků mládeţ? Bůh chce, abychom my jako církev nesli jeho obraz – jak představujeme Boha lidem? Jaký obraz neseme? Je to obraz milujícího Boha, který zemřel na kříţi? Obraz vroucí lásky? Bůh je láska. Důleţité postavení lásky, můţeme pozorovat tím, ţe od ostatních znaků oddělíme lásku. Co nám zbyde? Svatost bez lásky se snadno přemění v zákonictví. Pravda bez lásky je pouhou suchou teorií. Jednota se promění v hierarchii. Radost bez lásky se změní na výsměch. A sdílení evangelia se stane budováním kolonizace.8 Co to znamená mít lásku? Milovat se navzájem jako Jeţíš miloval nás? Můţu říct, ţe miluji bratry a sestry od nás ze sboru? Všechny? Řikáme si, vţdyť je to tak těţké, obzvlášť u některých lidí. Ale Pán Jeţíš nám neřiká tohodle ano, toho jak chceš, tenhle ti můţe být jedno. Pán Jeţíš nám říká, ţe se máme milovat, apoštol Pavel dokonce, ţe se máme vroucně milovat. To pak můţe být svědectvím pro lidi, ţe právě ačkoliv jsme tak rozdílní, stále mezi náma funguje láska. Máme hlásat světu, ţe Bůh tě miluje, přesto ţe si to nezaslouţíš, zraňuješ ho ve svém vztahu, ale on je milostivý, milosrdný, odpouští. Moţná si řikáte, „Já proti nikomu nic nemám, všechny tak jako toleruji.“9 Pán Jeţíš nám ale dává jasnou míru jak naše láska má vypadat – jako jsem já miloval Vás – tady respekt nestačí, ani tolerance. Stačilo by vám, kdyby vás Pán Jeţíš toleroval? To jak nás miloval Pán Jeţíš můţeme číst ve Filipským:„ Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Jeţíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrţ sám sebe zmařil, vzal 8 9
James Montgomery Boice-Základy křesťanské víry Martin Bauer, kázání – Společenství lásky
na sebe způsob sluţebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se poníţil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříţi.“ Touţím já po dobru druhého víc jak po svém? Nejsem náhodou spíš tím co toleruje, neţ ten co miluje? Máme zapřít sami sebe, přestat být zaměřeni na svoje věci, přestat se starat o uspokojování svých choutek. Máme přestat dělat věci pro svůj uţitek, pro svou slávu a prospěch. Zapomenout a vymazat ze svého slovníku slovo „JÁ“, místo toho hledat a plnit Boţí vůli. Máme povaţovat druhé za přednější sebe, chtít svým ţivotem oslavit Boha, ne sebe. Jsou mi lidé kolem mě přednější neţ já? Jde mi víc o dobro druhých neţ o to moje? Jsem sobec? Jak je to v církvi? Zapírá církev sama sebe pro dobro jiných? Jestli ne, co s tím já udělám?
Společenství či církev, vţdycky poněkud pokulhává za ideálem, jímţ bezesporu Kristus je. Myslím, ţe oblastí ve kterých máme dorůstat v jeho podobu je poměrně hodně. Jsem také přesvědčena, ţe tento proces tady na zemi nekončí. Ţe si nikdy nemůţeme říct, ţe jiţ jsme dost dokonalí, ţe uţ se Kristu dostatečně podobáme. A také jsem přesvědčena, ţe my sami nejsme schopni dorůstat do jeho podoby, ţe to zapříčiňuje Bůh, který nás proměňuje. Ale je na nás jestli dáme Bohu prostor...
Závěr V této práci jsem se pokusila nastínit jaká církev má být, jak o ní mluví Bible, za jakou církev se Pán Jeţíš modlil. Ale také jak je církev v dnešní době často vnímána. To jací jsme my má velký vliv na to, jak se toto vnímání bude měnit. Přála bych si, aby ti co toto čtou se zamysleli nad tím, jaký podíl na tom mají oni. Jak chtějí,aby církev vypadala? Jak chtějí aby vypadal jejich sbor nebo mládeţ? Odpovídá tomu to jak se chovám? To co dělám? A nebo co pro to mohu já udělat? Věřím, ţe Boţím úmyslem je, abychom ţili tak, aby v nás svět mohl vidět Krista. Aby svět mohl skrz nás vidět Krista v jeho slávě, plnosti, kompletnosti, aby mohl vidět naději a odpovědi na jejich potřeby. Máme být svědky, toho co jsme s Kristem proţili, kaţdý sám ale i jako společenství.
Církev existuje jenom kvůli tomu, aby přitahovala lidi ke Kristu, když to nedělá jsou všechny katedrály plné lidí a kázání ztrátou času. C.S. Lewis
Zdroje
Bible
James Montgomery Boice-Základy křesťanské víry
Rick Warren- Cílevědomá církev
kázání- David Novák - O církvi
seminář – Pavel Hošek – Návrat posvátna v postmoderní době
kázání – Bronislav Kaleta – Přitaţlivá církev
kázání – Martin Bauer – Společenství lásky
