Závěrečná evaluační zpráva projektu Cesty za poznáním

Závěrečná evaluační zpráva projektu „Cesty za poznáním“

CZ.1.07/1.1.07/02.0123

© 2012

Závěrečná evaluační zpráva

OBSAH 1 1.Úvod ................................................................ ................................................................................................ .................................................... 2 Základní informace o projektu ................................................................................................ ............................................. 2 2. Výstupy projektu ................................................................................................................................ ................................ ................................. 2 Proces vývoje výstupů projektu ................................................................................................ ........................................... 2 Charakteristika výstupů projektu ................................................................................................ ......................................... 3 3. Dosažené výsledky a získané poznatky ................................................................ ............................................................. 5 Vzdělávací program Bezbariérová komunikace s osobou se zdravotním postižením postižení ........................ 5 Vzdělávací program Cestování bez bariér, část A. Sociálně-zdravotní Sociálně zdravotní minimum .............................. 7 Vzdělávací program Cestování bez bariér, část B. Přístupný cestovní ruch .................................... ................................ 10 4. Doporučení k zařazení projektových výstupů do výuky ................................................................ ................................... 12 Důvody, proč zařadit vytvořené ené vzdělávací programy do výuky ....................................................... ................................ 13 Doporučení k využití projektových výstupů ................................................................ ....................................................... 14

1

Text neprošel jazykovou korekturou.

Projekt Cesty za poznáním CZ.1.07/1.1.07/02.0123

1


1.

ÚVOD

Cílem této zprávy je shrnutí výsledků ýsledků a poznatků z pilotního ověřování a hodnocení vzdělávacích programů vytvořených v rámci projektu p „Cesty za poznáním aneb rozvoj kompetencí žáků středních škol v oblasti bezbariérového cestování a komunikace“ komunikace (CZ.1.07/1.1.07/02.0123) a formulování doporučení a návrhů k využití výstupů projektu po jeho skončení. Základní informace o projektu Předmětem projektu Cesty za poznáním, financovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR, bylo vytvoření dvou inovativních vzdělávacích programů zaměřených na rozvoj kompetencí žáků středních škol ve vztahu k osobám se zdravotním postižením. Projekt trval cca dva a půl roku (11/2009-6/2012) (11/2009 a byl realizován v Moravskoslezském kraji čtyřmi čt organizacemi: 1) 2) 3) 4)

KAZUIST, spol. s r.o., Třinec, Třine AHOL - Vyšší odborná škola, o.p.s., o.p Občanské sdružení TRIANON, Český Těšín, Těší Střední zdravotnická škola Frýdek-Místek, Frýdek příspěvková organizace.

Cílovou skupinou projektu byli žáci středních škol. Projekt reaguje na trendy v sociální integraci, integraci která proniká i do oblasti volného času a cestování, což vyvolává požadavky nejen na úpravu prostředí, ale také na vedení personálu k adekvátnímu přístupu.

2.

VÝSTUPY PROJEKTU

Proces vývoje výstupů ýstupů projektu Projekt od počátku směřoval k vytvoření dvou vzdělávacích programů - jednoho zaměřeného z na rozvoj dovedností v jednání a přístupu k lidem se zdravotním postižením a druhého druh zaměřeného na zpřístupňování služeb cestovního ruchu, zejména animačních programů turistům se specifickými potřebami. Na vývoji programů pracovaly 4 týmy složené z pracovníků partnerských organizací. Jeden tým se zabýval metodickou podporou, zbylé tři tři vytvářely obsah vzdělávacích programů. Vývojová fáze trvala zhruba rok. Její součástí bylo mapování potřeb žáků a škol vč. jejich jej ch možností zařadit témata bezbariérového cestování a komunikace komunikac do vzdělávacích osnov (školních vzdělávacích programů). Následovala dovala fáze validace a pilotního ověřování (trvala také cca 1 rok). Validací se rozumí hodnocení kvality vytvořených výukových materiálů experty z řad členů projektového týmu a spolupracujících organizací. Výstupem validace byly posudky jednotlivých hodnotitelů. hodnot Pod pilotním ověřováním se skrývá výuka na středních školách podle vytvořených příruček pod vedením lektorů projektu v rozsahu zvoleném zástupci jednotlivých škol. Zapojené školy (celkem 10) si mohly vybrat nejen rozsah, ale také témata, ve v kterých chtěly své žáky proškolit. Pilotního ověřování se zúčastnilo více jak 1200 žáků a lektoři odučili bezmála 360 hodin. Výstupem pilotního ověřování byla zpětná vazba od žáků (vyplněné hodnotící dotazníky) a lektorů (hodnotící zprávy). V závěrečné fázi pak jednotlivé týmy pracovaly na finální podobě vzdělávacích programů, upravovaly (aktualizovaly) obsah a formát výukových materiálů podle zpětné vazby z pilotního ověřování a validace.


2


Charakteristika výstupů projektu Vzdělávací program Bezbariérová ezbariérová komunikace s osobou se zdravotním postižením Program přibližuje problematiku života se zdravotním postižením, rozvíjí u žáků základní komunikační dovednosti a učí je osvojit si zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením. post Učivo v rozsahu 30 vyučovacích hodin je rozděleno do 3 vzdělávacích modulů a 9 tematických celků. Tab.1: Obsah vzdělávacího programu Bezbariérová komunikace s osobou se zdravotním postižením

Vzdělávací modul 1. Obecné komunikační dovednosti a úvod do problematiky zdravotního postižení

Vzdělávací modul 2. Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením

Vzdělávací modul 3. Bezbariérová komunikace v praxi

Tematické celky:

Tematické celky:

Tematické celky:

1. Komunikace 2. Zdravotní postižení

1. Přístup ke komunikačním partnerům se zdravotním postižením 2. Specifika komunikace s osobami s pohybovým postižením 3. Specifika komunikace s osobami se zrakovým postižením 4. Specifika komunikace s osobami se sluchovým postižením 5. Specifika komunikace s osobami s mentálním postižením 6. Specifika komunikace se seniory

1. Komunikace poskytovatelů volnočasových služeb s klienty se zdravotním postižením

Vzdělávací program Cestování bez bariér Vzdělávací dělávací program má dvě části. Část A. Sociálně-zdravotní minimum je věnovaná osobám se zdravotním postižením a poskytování laické první pomoci. Rozvíjí znalosti a dovednosti v oblasti specifických potřeb osob se zdravotním postižením ve vztahu k cestování a volnočasovým aktivitám, používaným kompenzačním ompenzačním pomůckám a v oblasti poskytování první pomoci. Část B.. Přístupný cestovní ruch je věnovaná otázce přístupnosti turistických zařízení a animačních programů osobám se zdravotním postižením. Rozvíjí znalostii a dovednosti žáků v oblasti práce s informacemi o bezbariérovosti zařízení cestovního ruchu a v oblasti zásad a metod práce animátora volnočasových aktivit.


3


Tab.2:: Obsah vzdělávacího programu Cestování bez bariér

Část A. Sociálně-zdravotní minimum Vzdělávací modul 1. Osoby se zdravotním postižením a jejich specifické potřeby

Vzdělávací modul 2. Zdravověda a specifické potřeby osob postižených civilizačními chorobami

Vzdělávací modul 3. První pomoc

Tematické celky:

Tematické celky:

Tematické celky:

1. Příčiny postižení 2. Adaptace na postižení, začlenění do společnosti 3. Somatická (tělesná) postižení 4. Sluchová postižení 5. Zraková postižení 6. Psychická postižení 7. Změny v seniorském věku

1. 2. 3. 4. 5. 6.

1. Přivolání volání odborné pomoci 2. Kardiopulmonální resuscitace 3. Zástava krvácení 4. Termická poranění 5. Jiná úrazová a neúrazová poranění

Civilizační choroby Onemocnění srdce Onemocnění cév Diabetes mellitus Alergie Epilepsie

Část B. Přístupný cestovní ruch Vzdělávací modul 4.

Vzdělávací modul 5.

Vzdělávací modul 6.

Přístupnost v cestovním ruchu

Volnočasové aktivity v přístupném cestovním ruchu

Přístupné cestování v praxi

Tematické celky:

Tematické celky:

Tematické celky:

1. Základní pojmy 2. Zákazníci a poskytovatelé služeb v přístupném cestovním ruchu 3. Překážky na straně zákazníků a poskytovatelů služeb cestovního ruchu 4. Přístupné informace, služby a prostředí 5. Rozvoj přístupného cestovního ruchu

1. 2. 3. 4.

1. Přístupnost ístupnost turistických zařízení z hlediska potřeb návštěvníků se s zdravotním postižením

Volnočasové aktivity Průvodcovská činnost Animační činnosti Osobnost a povinnosti animátora 5. Animační programy pro všechny 6. Hry pro všechny

Oba programy jsou založeny na využití aktivizujících výukových metod a projektového vyučování.


4


3.

DOSAŽENÉ VÝSLEDKY A ZÍSKANÉ POZNATKY

Vzdělávací program Bezbariérová komunikace s osobou se zdravotním postižením Kompletní vzdělávací program v rozsahu 30 vyučovacích hodin absolvovalo na 2 školách celkem 76 žáků. Dalších 101 žáků (ze 4 škol) absolvovalo alespoň jeden tematický celek tohoto vzdělávacího programu. Celkově byli žáci s obsahem programu (výuky) spokojeni. spokojen Nejvíce žáků (94 %) zaujal vzdělávací modul 2. Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením,, jehož součástí byla simulace postižení a nácvik použití základních kompenzačních pomůcek k pohybu nebo orientaci. Jako nejméně zajímavé a přinášející nejméně nejméně nových informací bylo žáky hodnoceno první téma zaměřené na obecné komunikační dovednosti (spíše nezaujalo či nezaujalo 13 % žáků). Nicméně z hlediska celkového kontextu jde o nedílnou součást problematiky a proto ve finální podobě programu toto téma zůstalo (s poupraveným obsahem). obsahem Co do obtížnosti a srozumitelnosti nepovažují žáci (83 %) tematické celky za složité. Výuky se účastnili žáci druhých a třetích ročníků. Paradoxně to byli častěji žáci třetích ročníků, kteří hodnotili téma jako složité, nejčastěji stěžejní téma programu Zásady komunikace s osobami se zdravotním postižením (modul 2). Z organizačních h důvodů probíhalo pilotní ověřování v delších výukových blocích. blocích Maximální denní rozsah výuky, který byl zpravidla 5–6 vyučovacích hodin považovala většina žáků (89 %) za přijatelný. Znamená to, že témata lze zařadit jak do pravidelné výuky v (s ohledem na formu však doporučujeme alespoň dvouhodinové bloky) tak do projektových dnů nebo v rámci výchovně-vzdělávacích výchovně akcí. Podobné „tematické dny“ by dokonce 59 % žáků uvítalo častěji. Necelá polovina žáků (43 %) se domnívá, že by problematika problematik komunikace s osobami se zdravotním postižením měla být zařazena do osnov souvisejících předmětů. Cca 38 % účastníků by uvítalo samostatný předmět na toto téma. Bezmála tři čtvrtiny (74 %) doporučují absolvovat tento program také ostatním žákům. Více než polovina žáků (52 %) je přesvědčena, že získané informace a nabyté dovednosti v budoucnu využije a zhruba další třetina (36 %) spíše využije. Cca 10 % žáků si myslí, že informace informace v budoucnu nevyužije - takto odpovídali především absolventi vzdělávacího modulu modulu 2 resp. žáci soukromé SOŠ (vzdělávací obory Bankovnictví a pojišťovnictví, Veřejnosprávní Veřejno právní činnost, Pedagogické lyceum, Sportovní management a Podnikání a obchod). Vzdělávací program však byl připravován pro školy jakéhokoliv zaměření, jelikož znalost zásad komunikace a jednání s osobami se zdravotním postižením považujeme za základní sociální a občanskou dovednost, což jsou sou současně jedny z klíčových kompetencí jejichž ichž rozvoj by podle RVP měla podporovat výuka ve všech oborech vzdělávání. Za přínosy výuky považují žáci (hodnocení známkou 1): 1) • • • • • •

osvojení si základních pravidel komunikace s osobou se zdravotním postižením (67 %), pochopení způsobů komunikace na základě konkrétních zkušeností ze setkání s osobou se zdravotním postižením (59 %), %) osvojení si základních technik z oblasti asistence (doprovodu a pomoci) osobám se zdravotním postižením (50 %), získání přehledu o různých druzích zdravotního postižení (43 %), zlepšení komunikačních dovedností dovednost v kontaktu s osobami se zdravotním postižením (42 %), získání přehledu o úrovni služeb v blízkém okolí a jejich přístupnosti osobám se zdravotním postižením (41 %),


5


• •

odstranění obav a nesmělosti z navázání kontaktu a nabídnuti pomoci osobě se zdravotním postižením. (41 %), motivace k hlubšímu zájmu o tuto problematiku (32 %).

Za nejdůležitější věc, kterou se naučili většina žáků označila zásady/pravidla komunikace a přístupu k lidem se zdravotním postižením. Druhou a třetí nejčastější odpovědí byla změna přístupu k lidem se zdravotním postižením, tj. nebát se navázat kontakt, nabídnout pomoc, brát je jako sobě rovné, jiný pohled na osoby se zdravotním postižením (uvědomění si, že jsou to lidé se stejnými pocity a potřebami jako ostatní) resp. osvojení si základu asistence, tj. doprovodu doprovodu osoby se zrakovým a pohybovým postižením (manipulace s vozíkem). Řada žáků spatřuje přínos také v rozvoji komunikačních dovedností. Nejvíce žáci vyzdvihovali praktickou část výuky, tj. různá cvičení, hry, názorné příklady a příběhy ze života, možnost prohlédnout si nebo vyzkoušet některé kompenzační pomůcky (např. vozík, slepeckou hůl). Dále oceňovali způsob výuky - především diskuze, zapojování všech žáků a účast resp. návštěvu osoby se zdravotním postižením, díky které měli možnost dozvědět se o životu živo s postižením víc a odbourat některé předsudky, které ve vztahu k osobám se zdravotním postižením měli (např. že nejsou jen „protivní“). Na druhou stranu je třeba zmínit, že ne všichni žáci možnost vyzkoušet si kompenzační pomůcky uvítali. Našlo se pár žáků, kterým nebylo příjemné (nechtěli) ( usednout na vozík. Někdy žáci teoretické znalosti už měli (šlo především o sociálně/zdravotně zaměřené obory) a stačila by jim jen praktická část. I proto proto jsou výukové materiály nastaveny variabilně, aby výuka mohla být přizpůsobena vstupním znalostem žáků. Ojediněle se v hodnocení výuky vyskytla také výtka typu „někdy zbytečné hry“, což svědčí o nesprávném postupů lektorů. Každé cvičení, které je ve výukových ukových materiálech zařazeno, zařazeno má svůj cíl a smysl a vyučující by ho měl žákům sdělit/vysvětlit. „Tento program by měl být poskytnut co nejvíce lidem. Myslím si,, že obecně lidé přistupují k tomuto tématu odtažitě. A tento projekt to může změnit. Jen tak dál.“ dá “ Hodnocení programu jedním z žáků účastnících se pilotního ověřování Podle lektorů studenty vždy velice zaujalo osobní setkání s osobou se zdravotním postižením. Zprostředkované pocity a praktické postřehy ze života s postižením byly pro ně tím nejcennějším. Vyplatí se proto věnovat úsilí zajištění hosta se zdravotním postižením, který by byl s žáky ochoten diskutovat o běžném životě a případných komplikacích, komplikacích které se k životu člověka s handicapem vztahují. to že: Externí hodnotitelé kladně hodnotí to, •

• • •

výukové materiály zpracovávají aktuální téma, které je třeba ve společnosti diskutovat v co nejvyšší míře, neboť znalost bezbariérového přístupu k lidem se zdravotním postižením by se měla stát běžnou součástí školních osnov a potažmo i základem znalostí znalostí společnosti, deklarujedeklaruje li tato snahu o integraci osob se znevýhodněním a rovné příležitosti všem, program poskytuje žákům nejen teoretické informace, ale i příležitost k praktickým zkušenostem v oblasti přístupu k lidem se zdravotním postižením, postižením nároky ároky na personální a materiální zabezpečení odpovídají reálným možnostem škol, škol jednotlivé ednotlivé moduly se vhodně doplňují, nicméně program ponechává prostor školám i vyučujícím, do jaké míry předkládaná témata či moduly využijí s ohledem na individuální indi možnosti škol,


6


Vzdělávací program Cestování bez bariér - část A. Sociálně-zdravotní zdravotní minimum Alespoň espoň jeden celý vzdělávací modul absolvovalo bezmála 630 žáků na 5 školách. Dalších 340 žáků se účastnilo výuky alespoň jednoho tematického celku. Největší zájem škol byl o vzdělávací modul První pomoc. Ten se ověřoval na šesti školách různého zaměření (střední ( třední odborné školy, střední zdravotnické školy a obchodní bchodní akademie) a proškoleno bylo více jak 800 žáků. Celkově byli žáci s obsahem programu (výuky) spokojeni.Vzdělávací spokojeni.Vzdělávací modul zaměřený na specifické potřeby osoby se zdravotním postižením zaujal 67 % žáků. Z jednotlivých témat žáci nejlépe hodnotili úvodní téma „Příčiny postižení“ (zaujalo 73 %), nejmenší zaujetí naopak vzbudil poslední tematický celek „Změny v seniorském eniorském věku“, věku“ který zaujal pouze 12 % účastníků.. Mezi témata, která obdržela horší známku než 2, patří „Zraková postižení“ a „Sluchová postižení“, která spíše nezaujala (známka 3) 3 % žáků. V slovním komentáři se k nim však žádné výhrady neobjevily. V hodnocení vzdělávacího modulu Zdravověda se významně odrážel obor vzdělávání. Zatímco žáky středních zdravotnických škol toto téma jednoznačně bavilo (90 % zaujalo), u žáků obchodních akademií, jejichž zástupci si tento vzdělávací modul pro žáky také vybrali, li, už takové „nadšení“ nevyvolal. Žáci výuce vytýkali, že probíraná témata již znají z hodin biologie nebo namítali, že ve v svém oboru tyto informace potřebovat nebudovat. Témata jako „Onemocnění srdce“, „Onemocnění cév“ nebo Diabetes mellitus“ tak zaujala pouze 29–36 % žáků. Vzdělávací modul „První pomoc“ sklízel ve slovních komentářích řadu pochval“, nicméně na bodovém hodnocení se to tolik neprojevilo. Známkou Známk 1 (odpovídá hodnocení „téma mě svým obsahem zaujalo“) zaujalo hodnotilo jednotlivá témata 18–49 49 % žáků. žáků Nejméně zajímavým bylo z pohledu žáků téma „Zástava krvácení“ (zcela zaujalo pouze 18 % žáků tj. nejméně ze všech, potažmo zcela nezaujalo 3 % žáků, což je naopak nejvíce ze všech témat). Jednou z příčin mohlo být to, že řada žáků již měla za sebou základní kurz první pomoci (většinou ze základní školy) a toto téma jim dle jejich slov žádné nové informace nepřineslo. Největší spokojenost panovala u úvodního tématu, které seznamuje s fungováním Integrovaného záchranného systému a postupem při ohlašování případu. př Příčinu tentokrát můžeme hledat v lektorech - pracovnících Zdravotnické záchranné služby, kteří dokázali výuku oživit příběhy z praxe, které jsou pro žáky vždy tím nejpoutavějším. Za zmínku rovněž stojí i to, že právě lektoři měli k tomuto tématu nejvíce výhrad, v tom smyslu, že je pro žáky středních škol příliš jednoduché. Jako složitá hodnotilo probíraná témata 20 % žáků, nejčastěji absolventi vzdělávacích modulů „Zdravověda“ a „První pomoc“. pomoc“. Těchto modulů se účastnili žáci prvních až třetích tře ročníků. Z hodnocení však nevyplývá,, že by ročník potažmo věk účastníků měl nějaký vliv na pochopení tématu. Obdobně jako u předchozího vzdělávacího programu i výuka těchto témat probíhala z organizačních důvodů v delších, zpravidla pětihodinových blocích. blocích. Rozsah výuky považovala většina žáků (78 %) za přijatelný. Nicméně ve slovních komentářích se ojediněle objevila poznámka, že na udržení pozornosti by byly optimální max. 4 vyučovací hodiny. Vzdělávací modul První pomoc se původně skládal z pěti jednohodinových dnohodinových témat. Jedna škola si vybrala pro pilotní ověřování pouze 2 témata (2 vyučovací hodiny),, což bylo žáky hodnoceno jako málo. Nedostatek času na procvičení byl nejen při této variantě, ale i při výuce v plném rozsahu, tj. 5 vyučovacích hodinách.. Proto byla v rámci finálních úprav doporučená časová dotace zvýšena na 7 vyučovacích hodin. Vzdělávací dělávací moduly tohoto programu byla připravovány připravován tak, aby mohly být zařazeny zařazen do pravidelné výuky, tj. jednou týdně (s ohledem na formu však doporučujeme alespoň dvouhodinové bloky), bloky) tak do projektových dnů nebo v rámci výchovně-vzdělávacích výchovně akcí.. Že je to možné a ze strany žáků žádoucí, se v hodnocení žáků potvrdilo. Podobné „tematické dny“ by zhruba polovina žáků áků (48-–57 (48 %) uvítala častěji.


7


Zhruba třetina žáků se domnívá, že by vzdělávací moduly tohoto programu měly být zařazeny do osnov souvisejících předmětů. Čtvrtina žáků by dokonce uvítala jednotlivé moduly jako samostatný předmět. Nadpoloviční většina žáků (kolem 60 %) by pak doporučila absolvovat tento program také ostatním žákům. Vzdělávací program Cestování bez bariér byl připravován především pro vzdělávací obory zaměřené na cestovní ruch a sociální péči. Tento nto záměr potvrzují také hodnocení žáků. Poznatky ze vzdělávacího modulu Specifické potřeby osob se zdravotním postižením, který absolvovali žáci střední zdravotnické školy (SZŠ), v budoucnu využije 85 % žáků a dalších 12 % spíše využije. Obdobně O informace získané ve vzdělávacím modulu Zdravověda využije v budoucnu 75 % žáků SZŠ, ale pouze 35 % žáků obchodní akademie. Specifický je vzdělávací modul První pomoc, který přináší informace a dovednosti využitelné v kterékoli profesi i osobním životě. Z tohoto pohledu je možná překvapující hodnocení 10 % žáků, kteří se domnívají, že tyto poznatky v budoucnu nevyužijí. Tab. 3: Míra naplnění plánovaných výukových cílů (hodnocení známkou 1)

Specifické potřeby osob se zdravotním postižením • Lepší porozumění specifickým potřebám osob se zdravotním postižením (55 %) • Znalost příčin postižení a možnosti prevence vzniku postižení (55 %) • Pochopení specifik adaptace jedince na postižení (48 %) • Porozumění pojmům integrace, inkluze a sociální izolace (24 %) • Znalost příkladů somatického postižení (52 %) • Znalost vhodných kompenzačních pomůcek pro osoby se smyslovým postižením (42 %) • Orientace v problémech osob se smyslovým postižením (36 %)

Zdravověda

Prvn pomoc První

• Orientace v projevech ischemické choroby srdeční, akutního infarktu myokardu, záchvatu anginy pectoris a při hypertenzi (24 %)

• Získání ískání základních informací o zásadách poskytování první pomoci (67 %)

• Orientace v první pomoci u akutního infarktu myokardu, při záchvatu anginy pectoris a hypertenzní krize, uvedení rizik u osob s kardiostimulátorem (25 %) • Uvedení příkladů onemocnění cév a možností jejich prevence (24 %) • Znalost rizik spojených se stravováním a poraněním osob trpících diabetem a možnosti prevence (34 %)

• Orientace v zásadách přístupu k lidem se smyslovým postižením (27 %) • Znalost institucí, které pomáhají lidem s postižením (39 %) • Porozumění pojmům mentální retardace, schizofrenie, autismus, demence (39 %)


• Znalostt čísel telefonních linek Integrovaného ntegrovaného záchranného systému a postupu při ohlášení případu (79 %) • Schopnost zjistit si informace o obsahu příruční lékárničky (51 %) • Provedení kardiopulmonální resuscitace na modelu ve správném poměru (62 %) • Ošetření krvácení (56 ( %) • Znalost zásad ošetření při popálení, otravách a úrazech způsobených elektrickým proudem (47 %) • Ošetření zlomeniny, podvrtnutí a jiných jin poranění (42 %) • Znalost zásad přístupu k osobám s epileptickým, astmatickým nebo jiným záchvatem, infarktem nebo cévní mozkovou příhodou (33 %)

8


Specifické potřeby osob se zdravotním postižením

Zdravověda

Prvn pomoc První

• Orientace v komunikačních přístupech k osobám s psychickým postižením (33 %) • Orientace ve změnách somatických, smyslových, psychických a sociálních u seniorů, pochopení významu akvizice (21 %) Relativně elativně nejméně se podařilo naplnit výukové cíle vzdělávacího modulu Zdravověda, což byl také jeden z důvodů, proč doznal ve finální úpravě největších změn. Za nejdůležitější věc, kterou se žáci naučili v rámci modulu Specifické potřeby osob se zdravotním zdravotní postižením většina žáků označila právě poznání specifik, která kter z jednotlivých typů zdravotního postižení vyplývají, což jim umožní (umožnilo) lépe se vcítit do potřeb a pocitů osob se zdravotním postižením a chovat se k nim adekvátním způsobem. Z modulu Zdravověda odcházela většina žáků obohacena o informace týkající se nejfrekventovanějších frekventovanějších civilizačních chorob (onemocnění srdce a cév a diabetes mellitus) vč. způsobů jejich prevence nebo poskytování první pomoci při jejich projevech. Modul První pomoc naučil žáky nejčastěji: co dělat, když se někdo zraní, popálí, je v bezvědomí nebo nedýchá, jak uložit člověka do stabilizované polohy, polohy, jak správně resuscitovat, jak komunikovat s dispečerem tísňové linky, co dělat, než přijede Záchranná zdravotnická zdravotnická služba, kdy volat 155 nebo 112 apod. Žáci áci na výuce nejvíce oceňovali: 1)

praktickou část - možnost vyzkoušet si teoretické poznatky prakticky, hry a cvičení,

2)

výklad lektorů - byl stručný, srozumitelný, názorný (obrázky, videa, prezentace, předvedení), doplněný o vlastní zkušenosti a příběhy z praxe/ze života,

3)

komunikaci lektorů s žáky - diskuse i během výkladu, průběžné zapojování všech žáků, každý mohl říct své zkušenosti, skupinová práce a vzájemná diskuze mezi žáky. žáky

Význam praktických cvičení vyzdvihovali vyzdvi také lektoři. Podle nich cvičení udržovala žáky soustředěné, soustředěné dokonce se sami opravovali, diskutovali o chybách a hledali správná řešení. „Vzdělávací modul mě naučil, jak se mám chovat ke zdravotně postiženým lidem, jak jim pomoct a začlenit je do kolektivu. Předtím jsem se radši postiženým vyhýbala a nevěděla, jak se k nim chovat a bála se jich. Ale od dneška vím, že mi neublíží a budou budou rádi za jakékoli rozptýlení.“ „Před Před začátkem projektu jsem vůbec netušila co se bude dít a o čem to bude. Líbilo Líb se mi to, protože jsem o postižení moc nevěděla a hodně nových věcí jsem se dověděla...Myslím, dověděla... yslím, že do budoucna se mi to bude hodit.“ „Celý elý projekt se mi velice líbil. Je poučný a velice zajímavý. Přinesl mi mnoho nových informací a na různá onemocnění onemoc se teď koukám jinýma očima.“ Hodnocení účastníků pilotního ověřování Lektoři doporučují pokračovat v tomto projektu, obohacovat vědomostii žáků a rozvíjet jejich sebevědomí, aby se nebáli pomoci lidem při zdravotních komplikacích. Výuka první pomoci se základem psaného textu, výkladem a praktickou zkouškou podle nich na školách chybí a je pro naprostou většinu žáků potřebná.


9


Externí hodnotitelé kladně hodnotí to, že: •

• • •

•

strategie trategie a organizace výuky jsou přiměřené možnostem ve školách, poskytují dostatečnou flexibilitu při realizaci vzdělávacího programu bez přehnaných nároků na personální obsazení ob a materiální zabezpečení, zvolené volené vyučovací metody přispívají ke zpestření každodenní výuky a nenásilnou formou k rozvoji zvoji klíčových kompetencí kompet žáků, výukové materiály jsou přehledné a kvalitně zpracované, se žáci velmi vhodnou a zajímavou formou seznámí s různými druhy postižení a specifickými potřebami osob s handicapem, andicapem, díky čemuž dokážou v budoucnu zaujmout k těmto lidem správný postoj program ogram seznamuje také s civilizačními chorobami,, jejichž znalost je pro jejich budoucí praxi důležitá.

Vzdělávací program Cestování bez bariér - část B. Přístupný cestovní ruch Tato část programu byla v kompletním rozsahu 30 hodin ověřena pouze na jedné škole se skupinou 12 žáků. Žáci další školy (celkem 48) pak absolvovali pouze 9 vyučovacích hodin skládajících se z vybraných témat jednotlivých vzdělávacích modulů. modulů O Přístupný cestovní ruch a s ním související témata byl byl mezi školami nejmenší zájem, což odráží situaci v praxi. Prostoupení problematiky přístupnosti v cestovním ruchu do výuky závisí na propagaci tématu a na přístupu aktérů cestovního ruchu, kteří by měli vytvářet poptávku po rozvoji kompetencí v této oblasti. Na setkáních s podnikateli v cestovním ruchu slýcháváme, že mají zájem zlepšovat kvalitu svého personálu, ale nemají prostor pro jejich školení. Je tedy v jejich zájmu přijímat pracovníky, kteří tyto znalosti a dovednosti již mají. Většinu žáků obsah programu zaujal (23 %) nebo spíše zaujal (63 %). Z témat modulu Přístupnost v cestovním ruchu žáci nejlépe hodnotili téma Zákazníci ákazníci a poskytovatelé služeb v přístupném cestovním ruchu (pro 42 % žáků bylo zajímavé a přineslo jim nové informace). Naopak jako nejméně zajímavé hodnotili žáci téma Přístupné informace, služby a prostředí, které spíše nezaujalo 42 % žáků. Bohužel žáci neuvedli v dotaznících žádné doplňující komentáře, na základě zákl kterých by bylo možné identifikovat příčiny. Lektoři k tomuto tématu neměli žádné výhrady. Modul Volnočasové aktivity v přístupném cestovním ruchu nejvíce zaujal svými klíčovými tématy „Osobnost a povinnosti animátora“ a „Animační programy program pro všechny“ (polovinu žáků tato témata zaujala a druhou polovinu spíše zaujala). Jako nejméně zajímavé hodnotilo nejvíce žáků (17 %) úvodní téma pojednávající o volnočasových aktivitách. Pro žáky cestovního ruchu nešlo o téma nové. Modul Přístupné cestování v praxi realizovaný metodou projektového vyučování v písemném (anonymním) hodnocení odnocení nepřinesl tak přesvědčující výsledky jako ve slovním hodnocení poskytnutém lektorům. Tento modul zaujal nebo spíše zaujal pouze 54 % žáků. Na druhou stranu 85 % žáků by uvítalo talo více projektové výuky ve škole. Také bezprostředně po skončení programu žáci hodnotili projektovou výuku velmi dobře. Dle jejich slov je přiměla nad touto problematikou přemýšlet, všímat si bariér, které se v reálném prostředí vyskytují, v a to nejen ve vztahu k osobám na vozíku, vozíku lépe si získané informace zapamatovat. zapamatovat. Z prezentací bylo zjevné, že žáci dokázali aplikovat získané teoretické informace v praxi a to včetně žáků, kteří absolvovali pouze výběr z témat. Jako složitá hodnotilo tilo probíraná témata 2 20 0 % žáků, přičemž častěji šlo o žáky druhého a třetího ročníku gastronomie, turismu a lázeňství, kteří absolvovali celý program a bylo zde tedy relativně dost času na vysvětlení problematiky. Výuka tohoto programu probíhala také v delších, zpravidla pětihodinových odinových blocích. Rozsah výuky považovala větší polovina žáků (55 %) za přijatelný. Relativně slabší hodnoty (ve srovnání s jinými


10


programy) vycházejí z toho, že ověřování kompletní verze programu probíhalo na sklonku školního roku (poslední týden v červnu), u), kdy bylo pro lektory velmi obtížné žáky ve výuce udržet. Odpovědi na otázky zjišťující postoj žáků k zařazení problematiky přístupného cestovního ruchu a animací do výuky přinesly rozporuplné výsledky. Na jedné straně by většina žáků zařadila tato témata do výuky souvisejících předmětů (74 %) a podobně tematicky laděné výukový dny by uvítala častěji (70 %), na druhou stranu by cca jen polovina žáků (52 %) věnovala věnoval této problematice samostatný předmět (52 %) nebo by doporučila absolvovat tuto výuku dalším alším studentům. Z toho vyplývá, že problém byl zřejmě v obsahu. Proto vývojové týmy ve finální fázi projektu pracovaly zejména na zatraktivnění obsahu. Většina žáků (66 %) se domnívá, že získané informace v budoucnu využije - ať už během studia, v budoucím ím profesním uplatnění nebo v osobním životě. Výuka měla pro žáky tyto přínosy (hodnoceno známkou 1): • • • • • • • • • • • • •

pochopili, co je přístupný cestovní ruch a na koho se zaměřuje (65 %), %) porozuměli významu přístupného cestovního ruchu pro osoby se zdravotním postižením (67 %), poznali specifické potřeby účastníků přístupného cestovního ruchu a překážky, které musí při cestování překonávat (56 %), %) poznali bariéry, kterým čelí poskytovatelé služeb cestovního ruchu usilující o zpřístupnění svých služeb a zařízení (60 %), pochopili význam informací o přístupném cestovním ruchu a poznali jejich správnou podobu (44 %), ví, co konkrétně je třeba pro rozvoj přístupného cestovního ruchu udělat (13 %), %) dokážou získat a vyhodnotit informace o bezbariérovosti turistického zařízení zaříze (25 %), dokážou vytvořit animační program respektující potřeby a možnosti osob se zdravotním postižením (19 %), zlepšili si komunikační dovednosti dovednost a schopnost pracovat s informacemi (25 %), %) ví, kdo je průvodce, jaké druhy průvodců existují a co patří mezi činnosti průvodce (42 %), %) dokážou vysvětlit pojem animace a znají základní druhy animačních činností (67 %), %) poznali požadavky na znalosti a dovednosti animátora a náplň jeho práce (77 %), %) poznali hry vhodné pro osoby se zdravotním postižením (33 %).

Jako další přínosy (nejdůležitější věc, kterou se naučili) žáci uváděli: „už vím, že i osoby se zdravotním postižením se mohou bavit“, „žádný zdravotně hendikepovaný člověk není neschopný natolik, aby se nemohl účastnit animačních aktivit“, „animace nejsou jenom kreslené filmy“, „práce animátora není placenou dovolenou“, „vím, jakým způsobem se dají služby cestovního ruchu zpřístupnit osobám se zdravotním postižením“, „problematika přístupnosti se netýká pouze osob se zdravotním postižením, ale nás všech“. vš

a praktická část a diskuze. Z témat pak problematika problema animací a práce Nejvíce se žákům na výuce líbila animátorů. Žáci by uvítali kdyby se výuky tohoto t programu účastnily také osoby se zdravotním postižením, které by sdělily své pocity a zkušenosti, tak tak jak tomu bylo u vzdělávacího programu Bezbariérová komunikace s osobou se zdravotním postižením.


11


Externí hodnotitelé kladně hodnotí to, že: • •

•

•

4.

koncepce oncepce programu vychází z reality a reaguje na aktuální problematiku, která je v naši společnosti stále dost opomíjena, opomíjena a pro jejíž výuky nejsou k dispozici výukové materiály, celý vzdělávací cykluss uzavírá samostatný projekt, což poskytuje oskytuje žákům nejen příležitost zúročit a ověřit v praxi znalosti nabyté v předchozích modulech, ale otevírá jim prostor i pro zdokonalení celé řady kompetencí jako efektivní komunikace, spolupráce, flexibilita, flexibilit samostatnost, organizace a plánování, řešení problémů, orientace v informacích apod., program vede žáky k pochopení specifických potřeb a požadavků osob se zdravotním postižením v oblasti služeb cestovního ruchu a klade důraz na osvojení si praktických dovedností a návyků uplatnitelných v praxi, program je různorodý, praktický a aktuální. aktuá

DOPORUČENÍ K ZAŘAZENÍ PROJEKTOVÝCH VYSTUPŮ DO VÝUKY

Doporučení vycházejí z poznatků lektorů projektového týmu, záměrů vývojového týmu a zpětné vazby od žáků. Vzdělávací programy a k nim vytvořené edukační materiály ateriály (Příručka učitele a Pracovní sešit žáka) jsou určeny eny středním školám. Mají elektronickou podobu, ze které si školy mohou natisknout materiály, které hodlají využít. Školy zapojené do pilotního ověřování obdrží navíc jeden výtisk výukových programů, jehož část ověřovaly. Bližší informace o dostupnosti výstupů výstupů jsou na webových stránkách projektu www.cestyzapoznanim.info. www.cestyzapoznanim.info Obr. 1: Soubory edukačních materiálů


12


Důvody, proč zařadit vytvořené vzdělávací programy do výuky Oba vzdělávací programy zpracovávají aktuální témata, která jsou v naší společnosti stále ještě dost opomíjená, a se kterými by se studenti měli seznámit dříve, než nastoupí do zaměstnání. S lidmi s různým zdravotním postižením se dnes potkáváme kdekoliv. Problém není v tom, že by b lidé nebyli ochotni pomáhat. Mnohdy však neví, jak pomoci. Hlavní příčinou je nedostatek správných informací. Silnou stránkou vzdělávacích programů je také to, že se nevěnují pouze rozvoji odbornosti studentů, ale berou v potaz i rozvoj klíčových kompetencí, kompete které zaměstnavatelé u nastupujících absolventů škol postrádají nejvíce a které rozhodují o tom, nakolik absolvent školy na trhu práce obstojí. Navržené koncepce vzdělávacích programů zohledňují záměry současné kurikulární reformy i aktuální trendy v edukaci žáků středních škol. Programy je účelné zařadit do výuky jako celek. Využitelné mohou být zejména v rámci průřezového tématu Občan v demokratické společnosti. společnosti Komplexnost a modulární členění však také umožňuje zvolit jen určitá témata, která mohou být zařazena do kteréhokoli vyučovaného předmětu, do volných hodin nebo do výuky mimo vyučování. vyučování Školy tedy mají možnost vybírat, co je pro který studijní obor přínosné, obohacující, ale i reálné vzhledem k podmínkám na jednotlivých školách. olách. Takto koncipované vzdělávací programy jsou pak využitelné na všech typech škol. Vytvořené výukové materiály poskytují poskytují dostatečnou didaktickou oporu a inspiraci vyučujícím, kteří s touto problematikou nemají zkušenosti, zkušenost jsou uceleným souborem teoretických teoret informací a praktických cvičení pro začínajícího i zkušeného pedagoga. Navíc školám, které budou vytvořené materiály používat, autoři projektu nabídnou možnost konzultovat po dobu udržitelnosti projektu problematické otázky, mohou jim zprostředkovat zprostředkova kontakt na lektory, kteří s výukou těchto témat mají zkušenosti nebo na osoby se zdravotním postižením, které by mohli do výuky přizvat jako hosty. Do budoucna nevylučujeme ani realizaci navazujícího projektu zaměřeného na vzdělávání pedagogů v tématech bezbariérového cestování a komunikace. Nároky na materiální zabezpečení většinou odpovídají reálným možnostem škol. Pro výuku jednoho vzdělávacího modulu jsou potřebné kompenzační pomůcky (především mechanický vozík) nebo resuscitační model k nácviku kardiopulmonální kardiopulmonální resuscitace. Autoři projektu mohou školám poradit, jak tyto pomůcky zajistit. V projektové kanceláři jsou k zapůjčení hry v úpravě pro osoby se zrakovým postižením (pexeso a piškvorky), ozvučené míče (pro výuku tématu Animační programy pro všechny vše program Cestování bez bariér) a odborná studijní literatura: • • • • •

KOTRBA, T., LACINA, L. Praktické Praktick využití aktivizačních metod ve výuce. Brno: Barrister&Principal, 2010. ISBN 978-80-87029-12-1. 978 MICHALÍK, J. a kol. Zdravotní postižení a pomáhající profese. profese. Praha: Portál, 2011. ISBN 978978 80-7367-859-3. NOVOSAD, L. Tělesné postižení jako fenomén i životní realita. Praha: Portál, 2011. ISBN 978978 80-7367-873-9. SLOWÍK, J. Komunikace s lidmi s postižením, Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-691-9. 978 SLOWÍK,, J. Speciální pedagogika. Praha: Grada, Grada 2007. ISBN 978-80-247-1733 1733-3.


13


Obr. 2: Pomůcky a literatura k zapůjčení

Doporučení k využití projektových výstupů Pro dosažení výukových cílů je důležité využít doporučené výukové metody. Ve všech programech byly tím, co žáci na výuce oceňovali. V pracovních sešitech jsou zařazeny také křížovky, osmisměrky apod. Ty byly pro žáky natolik lákavé, že si je často iniciativně iniciativně vyluštili předem. Proto bylo někdy lepší nedávat žákům celý pracovní sešit najednou, ale dávat jim zvlášť pracovní listy k jednotlivým tématům. Pro zařazení aktivizačních metod výuky je dále vhodné pracovat s menšími skupinami. V rámci pilotního ověřování vání jsme třídy dělili na skupiny o max. 15 žácích.. Ve větších skupinách se lektorům hůře dařilo udržet pozornost žáků. V případech, kdy byly skupiny složeny z žáků různých tříd, kteří se vzájemně neznali, museli lektoři překonávat počáteční ostych a odtažité odtažité vztahy, které se projevovaly při skupinové práci,i, proto ani tuto variantu příliš nedoporučujeme. nedoporučujeme Dále je třeba pamatovat na to, že ne všichni žáci si chtějí určitý handicap andicap vyzkoušet (simulovat). Mají na to právo a vyučující je k tomu nemůže nutit. Lektorům torům se velmi osvědčilo také netradiční uspořádání učeben (většinou s lavicemi/židlemi do kruhu). Pracovní ní sešit jsou připraveny pro tisk ve formátu A4, což doporučujeme dodržet (formáty A5 se ve výuce neosvědčily). V rámci projektové výuky, která je zařazena na konci každého vzdělávacího programu (v posledním vzdělávacím modulu), žáci v terénu ověřují přístupnost služeb a personálu ve vztahu ke klientům se zdravotním postižením. Můžete při tom narazit na to, že pracovníci některých provozoven nebudou chtít žákům poskytnout potřebné informace, jako se to párkrát stalo i nám. Většinou však vystačila intervence lektora, který vysvětlil účel projektu. Provozovatelé měli často jen strach, že budou někde prezentování jako bariéroví a nevstřícní vůči lidem se zdravotním postižením. To jen dokládá, že i oni mají nedostatek informací o specifických potřebách osob se zdravotním postižením a rozsahu bezbariérovosti. Svědčí o tom i závěry studie Moravskoslezského klastru cestovního ruchu „Bezbariérový cestovní ruch v Moravskoslezském kraji“, podle níž poskytovatelé služeb volají po definici bezbariérovosti a školení personálu v tom, jak přistupovat ke klientům se zdravotním postižením.


14

NEPRODEJNÉ

Vedoucí organizace projektu: KAZUIST, spol. s r.o., Třinec [email protected] Partneři projektu: AHOL - Vyšší odborná škola, o.p.s., Ostrava-Zábřeh Občanské sdružení - TRIANON, Český Těšín Střední zdravotnická škola, příspěvková organizace, Frýdek-Místek

Závěrečná evaluační zpráva projektu Cesty za poznáním

Recommend Documents