Zásoby na skladě Rámec použití

76

economicrevue

contabilità učetnictví

13

Zásoby na skladě Rámec použití Luca Savino

Účelem účetního principu č. 2 je stanovit účtování zásob v systému historických nákladů. CZ

V tomto okamžiku můžeme odbočit a věnovat se principu č. 29, týkajícímu se rozboru ekonomik v hyperinflaci. IAS 29 se používá při provozních a konsolidovaných závěrkách podniků, které používají jako účtovací měnu valutu ekonomiky v hyperinflaci. V takové ekonomice může být srovnání v různých momentech, a to i stejného účetního období mezi účetními hodnotami, které nejsou vhodným způsobem retifikovány, absolutně neočekávané, a dokonce i zavádějící.

papíry, akcie a účasti jsou zpracovávány zcela jiným způsobem); 3. Živé zásoby, zemědělské a lesní výrobky, minerální zdroje. Uvedený princip má v některých zemích rovněž daňovou platnost. Například v Itálii má ocenění zásob přímý vliv na stanovení hospodářského výsledku za účetní období, s příslušnými důsledky daňového charakteru. Hodnota zásob a výrobků na skladě, stejně jako zboží, totiž tvoří součást zdanitelných příjmů. Definice Zásoby jsou majetek:

Absolutní ukazatele, které by ukázaly hyperinflaci, neexistují, ale existují určité prvky a jisté charakteristiky, které můžeme vzít do úvahy, jako například:

Česká republika dříve nebo později vstoupí do Evropské unie. Tato důležitá skutečnost má rovněž dopady praktického charakteru, například na účetní závěrky. Dnes je potřeba se pro správné sestavení účetní závěrky řídit zákonem o účetnictví, ale zítra bude pravděpodobně nutno použít mezinárodní účetní principy. Dovolili jsme si zabývat se touto skutečností již v předstihu a seznámíme vás s Principem I.A.S. č. 2. Možná vás bude zajímat.

tendence uchovat majetek v nepeněžních aktivitách nebo v cizích měnách, které jsou silnější; příjmy podniku jsou okamžitě investovány tak, aby bylo možno čelit rozdílu; místní měna je běžně spojována se silnou cizí měnou (dolar nebo marka) (například Litva); ceny mají tendenci se v krátké době měnit v závislosti na různých změnách; celková inflace za tři roky je vyšší než 100 %.

nacházející se ve vlastnictví za účelem prodeje v průběhu normální činnosti; používaný ve výrobních procesech pro prodej jako materiál nebo dodávky majetku pro výrobní procesy nebo pro poskytování služeb.

Realizovatelná čistá hodnota je odhadovaná prodejní cena v normální činnosti minus předpokládané náklady na dokončení a předpokládané náklady na realizaci prodeje. Oceňování zásob Podle IAS č. 2 musí být zásoby oceněny jako rozdíl mezi cenou a čistou realizovanou hodnotou. Stanovení definice ceny je následující:

Zmiňujeme-li se o účetních závěrkách s historickými náklady, dostaneme se k hlavnímu obsahu zásob a musíme brát do úvahy skutečnost, že majetkové údaje, nevyjádřené v účetní měně při závěrce za účetní období, musí být přepočítány pomocí všeobecného indexu cen, zatímco údaje, vyjádřené v penězích, nemusí být přepočítávány, neboť jsou již vyjádřeny ve valutě a tedy upraveny. Hodnoty zboží na skladě, vyjádřené v běžné měně při závěrce účetního období, mohou být sníženy na čistou hodnotu realizace. Ta se používá pro veškeré zásoby s výjimkou: 1. Nedokončené práce na dlouhodobých zakázkách, včetně smluv týkajících se s tím přímo spojených služeb; 2. Finanční nástroje (jak známo, cenné

Cena zásob Cena zásob musí zahrnovat všechny pořizovací náklady, vlastní náklady na zpracování a ostatní náklady na to, aby se zásoby dostaly na současné místo a do současného stavu (náklady na dopravu).

Pořizovací náklady: zahrnují cenu pořízení, eventuální poplatky, náklady na dopravu a manipulaci a všechny ostatní náklady přímo související s pořízením hotových výrobků, materiálu a služeb. Od toho musí být odečteny obchodní slevy, vrácené zboží a ostatní položky, týkající se zpětného vrácení. Dále lze zahrnout kurzovní rozdíly, které vyplynou přímo v důsledku zásob fakturovaných v cizí měně podle principu 21 (pokud zisk a ztráta vyplývají převážně z obchodních operací, musí být zahrnuty do operativního výsledku).


Dále se přičítají odměny a provize z nákupů, nepřímé daně u specifických výrobků (daň z výroby alkoholu, cenných kovů a pohonných hmot), DPH a neodčitatelné poplatky. Náklady na zpracování: princip stanovuje, že tyto náklady se do zásob započítávají včetně nákladů týkajících se přímo výrobní jednotky jako přímá práce. Musí rovněž zahrnovat podíl všeobecných pevných nebo proměnných výloh na výrobu, jako odpisy, náklady na údržbu atd. Toto zahrnutí musí vycházet z normální výrobní kapacity podniku. V účetních obdobích, v nichž je výroba vyšší než průměr, se všeobecné pevné výlohy na výrobu snižují tak, aby se vyloučila možnost, že by byla stanovena vyšší hodnota zásob než cena. Naopak v případě, kdy je výroba nižší než průměr, se cena zásob měří podle normální výrobní kapacity s tím, že v důsledku nižší výroby se nezvyšuje podíl přičítaný k všeobecným výlohám.

Po vyčíslení nepřímých výrobních nákladů jsou tyto náklady přičteny k výrobkům podle různých kritérií; jedním z nich je použití předem stanoveného procenta vypočteného z objemu výloh, vztahujícího se na normální výrobní úroveň (plánovanou podle vzniku), dalším kritériem pak může být normální výrobní kapacita. Uvedené kritérium je založeno na bázi prostředků, které podnik vlastní a na všeobecně očekávané výrobě. Uvedené kritérium je obvykle vypracováno pro střednědobé a dlouhodobé používání zařízení, neboť na krátkou dobu nebo na začátku používání nutnost najít rovnováhu způsobuje nevýznamné parametry. Proto až poté, co je konsolidován princip, který umožní „konstatní výrobní kapacitu“, bude možno stanovit její výpočet. Nyní uvedeme některé definice toho, co je všeobecně považováno za normální výrobní kapacitu: a) teoretická kapacita - maximální schopnost podniku využít zařízení při ideálních podmínkách výkonu výrobní činnosti, a tedy bez nepředvídaných okolností; b) normální kapacita - množství, vyrobené podnikem za normálních podmínek; odpovídá teoretické nebo optimální kapacitě snížené o

13

economicrevue

Tab. 1 - Průmyslové podniki

údaje a) b) c) d)

počet odpracovaných hodin počet pracovníků počet hodin za den počet instalovaných výrobních jednotek celkem a) b) c)

Konsolidované a statistické údaje prostoj stroje opravy kontrolní odstávky výměna personálu Normální kapacita v hodinách

neefektivnosti, vyplývající z normálního výrobní činnosti (prostoj stroje pro poruchu atd.); c) plánovaná kapacita - kapacita plánovaná podnikem z důvodu zvláštních požadavků; d) skutečná kapacita - kapacita skutečně stanovená určitým údajem pro určitou výrobu. Uvedeme zde příklad praktického výpočtu normální kapacity (který se samozřejmě mění podle typu podniku). Průmyslové podniky: kapacita může být vyjádřena v odpracovaných hodinách nebo ve vyrobených jednotkách: ›› Viz tabulca 1: nanoře Přestože je tento příklad správný, je nutno brát do úvahy variabilitu využití výrobních kapacit. Pro podniky nevýrobního charakteru mohou být brány do úvahy ostatní parametry, jako například počet objednávek, počet nedokončených nebo naopak realizovaných kusů a další.

hodiny

250 2 8 4 16.000 –200 –400 –300 –200 14.900

kapacita, při rozdělení všeobecných výloh na počet skutečně odpracovaných hodin nebo na objem výroby nižší než je ten, který by byl dosažen v případě standardní výroby, bychom se dostali k tomu, že k ceně výrobku budou přičteny vyšší náklady, neboť v případě nepřímé ceny by základ k rozdělení (skutečné hodiny) byl nižší než základ, kterého by bylo dosaženo v případě normální kapacity. To znamená, že vyšší náklady v určitém účetním období by z důvodu nevyužití výrobní kapacity nezatížily toto účetní období, ale byly by částečně přesunuty do dalších účetních období, neboť by byly zahrnuty do zásob. To by samozřejmě nebylo správné, protože tato část nákladů musí být zahrnuta v každém případě do tohoto účetního období, neboť představuje zápornou složku příjmů a odráží specifické podmínky práce podniku v tomto období. Podívejme se, jak můžeme dát tomu, co bylo výše uvedeno, nějaký praktický význam:

Snížená výroba

Během roku 200x bylo vyrobeno 100 jednotek určitého výrobku. Bylo prodáno 90 jednotek a 10 jich zůstalo ve skladu a musí být oceněny za účelem sestavení účetní závěrky za účetní období. Pro stanovení všeobecných nákladů na výrobu zjistíme, že proměnné náklady se rovnají 1200, zatímco pevné všeobecné náklady se rovnají 3000. Úroveň normální činnosti odpovídá 200 jednotkám ročně.

Jak jsme se již zmínili výše, v případě výroby nižší, než je normální výrobní

Využitá kapacita se týká pouze pevných nákladů, které zůstávají nezměněny,

Před ukončením tohoto odstavce je dobré zastavit se u dvou případů, vedoucích ke snížené nebo zvýšené výrobě.

77

78

economicrevue


13

Tab. 2a : Normální činnost (stanovená na 10.000 vyrobených jednotek)

Hodnoty nákladů a tržeb

Částky za jednotku

Prodejní cena

Lit 1.000

Výrobní náklady (Zhodnocení zásob) variabilní náklady přímé pevné náklady nepřímé pevné náklady

Lit (600)

(3000/200) + 1200/100 = 15+12=27

Lit 400 Lit 20 Lit 180

Ostatní náklady (distribuce) proměnné (3/8) pevné (5/8)

Lit (100)

k realizované výrobě se tedy vztahují náklady na

Lit 300

(27*100)=2700 z toho (27*10=270) jsou zahrnuty do ocenění zásob místo vynaložených 4200 (1200*3000)

Lit 38 Lit 62

Výsledek netto

Tab. 2b : Snížená činnost


Částky

Prodejní cena Výrobní náklady (Zhodnocení zásob) variabilní náklady přímé pevné náklady nepřímé pevné náklady

přestože výroba je nižší než normálně. Proměnné náklady se však mění v poměru k realizované výrobě, a tedy jsou nižší, pokud se pracuje méně, aniž by vznikly výlohy na nevyužitou kapacitu. Správné řešení výpočtu podílu všeobecných nákladů na jednu jednotku, zahrnutého do výrobních výloh, je tedy následující:


Výpočty

Lit 1.000

Lit (650) Lit 400 Lit 25 Lit 225

20 * 10.000 / 8.000 180 * 10.000 / 8.000

Tab. 3a : Normální činnost (stanovená na 1.000 vyrobených jednotek)



Prodejní cena

Lit 1.000

Výrobní náklady (Zhodnocení zásob) variabilní náklady pevné náklady

Lit (400) Lit 300 Lit 100


Prodejní cena

Lit 1.000

Výrobní náklady (Zhodnocení zásob) variabilní náklady pevné náklady (100 * 1.000 / 1.250)

Lit (380) Lit 300 Lit 80

Je nutno provést ještě další upřesnění. Pokud má podnik k dispozici konečné údaje, musí všeobecné výrobní výlohy, přičtené k nákladům na výrobu, odrážet skutečné využití zařízení. To znamená, že náklady na výrobu se vypočítají podle skutečně vynaložených nákladů na získání těchto výrobků po odečtení ztrát a prostojů. Je proto důležité, aby podíl všeobecných výloh, přičítaný k jednotlivým výrobkům, byl vypočítán na základně NORMÁLNÍ výrobní kapacity. Pokud má podnik k dispozici standardní náklady, musí být provedeno následující rozdělení:

Tab. 3b : Přídavná činnost


Pouhé účetní údaje nejsou v žádném případě dostatečné pro stanovení úrovně výroby, a abychom dostali potřebné údaje, musíme provést mimoúčetní stanovení údajů nebo údajů z analytického účetnictví.

VARIABILNÍ NÁKLADY, které se přičítají k zásobám v objemu uskutečněných činností. Náklady nepřičtené k výrobě odrážejí sníženou činnost. PEVNÉ NÁKLADY, které musí být znovu prověřeny, neboť standardní náklady byly vypočteny podle předpokládané normální výrobní kapacity. Standardní náklad musí odrážet skutečné využití zařízení a zahrnutá část všeobecných výloh musí být vypočtena jako v případě konečných údajů.

Příklad zpracování nákladů na sníženou činnost pro účely účetní závěrky Příklad ›› Viz tabulka 2a: Normální činnost


(stanovená na 10.000 vyrobených jednotek). ›› Viz tabulka 2b : Snížená činnost Při stanovení standardních nákladů na začátku účetního období podnik plánoval výrobu 8000 jednotek (80 % normální výrobní kapacity), na jejichž základě vypočítal standardní výrobní náklady. Na základě plánované výrobní činnosti (8000 jednotek) se plánované standardní náklady rovnají Lit 650. Pokud na konci účetního období podnik zjistí, že skutečná výroba byla pouze 7000 jednotek (snížená výroba), správné ocenění zásob by bylo následující: - jednotkové náklady na výrobu, podle nichž budou oceněny zásoby výrobků, se musí rovnat Lit 600, popřípadě se musí rovnat výrobním nákladům, stanoveným pro normální podmínky při využití normální výrobní kapacity.

13

Chybné ocenění zásob standardními výrobními náklady na jednotku, vypočítanými ze základu plánovaných 8000 jednotek (Lit 650) by zapříčinilo:

rozdělení všeobecných výloh na základ nižší, než je ten, který by byl dosažen při normální kapacitě výroby; výpočet a především přičtení vyšších nákladů k ceně výrobků, a tedy nadhodnocení konečných zásob; takto by vyšší náklady, vynaložené v účetním období z důvodu nevyužití normální výrobní kapacity, byly chybně přeneseny do budoucnosti, neboť by byly přičteny k zásobám.

Příklad Pro účely ocenění zásob tedy výrobní náklady nesmí zahrnovat vyšší náklady, zapříčiněné prostoji, a náklady vyplývající z nevyužití normální výrobní kapacity.

›› Viz tabulka 3b : Zvýšená činnost Normální výroba = 1.000 Skutečná výroba za účetní období = 1.250 Konečné zásoby = 50 Správné ocenění zásob musí být provedeno ve skutečných výrobních nákladech a tedy v částce Lit 380.

Zvýšená činnost Využívá-li podnik výrobní kapacitu nad úroveň, považovanou za normální, aniž by změnil výrobní proces, musí být zásoby oceněny podle všeobecných pravidel, a tedy podle skutečných výrobních náklad.

›› Viz tabulka 3a : Normální činnost (stanovená na 1000 vyrobených jednotek)

economicrevue

Ostatní náklady: podle IAS 2 mohou být zahrnuty pouze ty, které byly vynaloženy na to, aby se zásoby dostaly na současné místo a do současného stavu. Pro zákazníky mající speciální požadavky je tedy možno zahrnout i tu část všeobecných nákladů, které se netýkají výroby či projektování. Nepřičitatelné náklady: jsou to náklady, které nemohou být zahrnuty do hodnoty zásob, ale které se samozřejmě zahrnují do výsledovky. Jsou to například ztráty a prostoje, a to i ty, které jsou zapříčiněné nepředvídatelnými okolnostmi.

79

economicrevue

80


13

Tab. 4 - Rozbor nepřímých nákladů připočítávaných k výrobním nákladům

třída nákladů řádná údržba a opravy mimořádná údržba a opravy náklady na zaměstnance podílející se nepřímo na výrobě nepřímé dodávky a materiál nekapitalizované vybavení a přístroje náklady na inspekci a kontrolu kvality náklady na distribuci náklady na expedici prodaného zboží náklady na dopravu surovin, spotřeby a zboží náklady na vnitropodnikovou dopravu odpisy průmyslového dlouhodobého majetku odpisy průmyslových patentů odpisy nehmotných nákladů všeobecné administrativní výlohy na činnost podniku výlohy na engineering a projektování kromě výzkumu a vývoje mzdy vedoucích pracovníků výlohy na výzkum náklady na zpracování mimo podnik výlohy na studie a průzkum trhu náklady na vedoucí pracovníky, týkající se výroby administrativní výlohy závodu na výrobu výlohy na zpracování průmyslového odpadu náklady na zpracování náklady na zničení hotových výrobků výlohy na marketing, reklamu a prodej ztráty z krádeží či mimořádných událostí i spojených s výrobou daň z příjmů z prodeje nákl. na oper. leasing dlouhod. majetku, týkajícího se výroby skladové výlohy provize zástupců finanční výlohy náklady na pojištění surovin a polotovarů proti rizikům náklady na pojištění hotových výrobků neodčitatelná DPH ze surovin aktivní dobropisy na nákupy na výrobu ztráty z důvodu krádeží materiálu nebo výrobků náklady na vzdělávání přímých zaměstaznců náklady na závodní stravování náklady na důchodové pojištění daň ze zpracování royaties za využití ochr. známek, patentů a know-how

Ano

Ne

X X X X X X X X X (1) X X (2) (3)

(1)

(2) X (3) X X

X X X X X X X X X X X (4) (5) X

(4) X (5) X

X X X X X X X X

Legenda

(1) (2) (3) (4) (5) (6)

Jsou-li náklady vynaloženy na vnitřní přesun materiálu nebo na přiblížení výrobku do místa prodeje; odpisy nemovitého majetku se obvykle nezúčtovávají, s výjimkou těch, které se týkají specifických patentů a know-how pro výrobu; jedná se o specifické výlohy na projekty nepoužitelné v jiných procesech; výlohy na udržení a uchování materiálů a výrobků; výlohy se obvykle nezahrnují, pokud např. se netýkají určitých výrobků, které před prodejem musí zestárnout nebo dozrát (sýry, víno); jen pokud jsou určeny pro výrobu. Ne, pokud se týká značek určených k prodeji.

Zásoby na skladě Rámec použití

Recommend Documents