ZaPOmeNuTý ŽIŽKOV. Karel cudlín. Fotograf. speciál. Padesát odstínů zelené nečistá hra s miliony Velká fotografická soutěž

sP I ec

1

zdarma

Společenský měsíčník pro občany Žižkova a Královských Vinohrad | 05 - 06 2013

Fotograf

Karel cudlín

ZaPOmeNuTý ŽIŽKOV Padesát odstínů zelené

|

nečistá hra s miliony

|

www.zizkovskelisty.cz

Velká fotografická soutěž

Ál

RUBRIKA

© Filip Singer

KONTO POVODNĚ 2013 ÚsTecKý Kraj ÚčeT číslO 22229922/0800

e ostejní DĚKujem že nejsou lh , to a z 3 y h ra obyvatelům

P

edITORIAl

3

V SUCHU? ZdAleKA ne! TexT Jeroným Janíček

OBSAH

08

Karel Cudlín: Zapomenutý Žižkov

16

Téma: Padesát odstínů zelené

22

Reportáž: Žižkov vaří speciál

37

Z historie Prahy 3: Křížek, Kapslovna, Bezovka nebo Parukářka?

42

Lukáš Pavlásek: Důležité je, se nesnažit

45

Událost: ČEZko Forever

Pár dnů poté, co se řeky, říčky a potoky tak trochu rozvodnily a rozlily po naší domovině, probral se z virózy pan prezident. Jeden z mých známých jeho projev glosoval slovy: „Prezidentovo rozhodnutí nasadit proti vodním masám Hradní stráž bylo moudrý a promyšlený. Pan prezident totiž ví, že zejména členové Hudby hradní stráže tu Vltavu prostě uměj.“ Pan prezident nám také popřál, abychom se neutopili. Tedy kromě nás, novinářů. A odebral se znovu stonat. Hezké, milé a také vtipné. Aby spontánních projevů lítosti politiků nad rozbouřenými vodními toky nebylo málo, skrz na skrz viry prolezlý ministr financí také veřejně promluvil k věci. Tedy pokusil se o to, i když mu nebylo téměř rozumět. Snaha se ovšem také počítá, zvláště je-li vyhlášen stav nouze. Zaměřme na chvíli pozornost na Prahu. Když se na ni začala valit velká voda, řešili velcí chlapci z velkého krizového štábu údajnou neexistenci kontaktů na menší chlapce i děvčata z menších krizových štábů. Chvíli to vypadalo tak, že si klíčové kontakty odnesl v krabici další velký chlapec, když se evakuoval z magistrátu před jinou povodní. Přitom kontakty měli velcí kluci téměř za dveřmi, na Operačním středisku krizového štábu, které funguje nepřetržitě. U nás v Praze je legrace prostě pořád! Tak například podle oficiálních informací od velkých kluků byla protipovodňová opatření „naddimenzovaná“. Přeloženo z olomoucké pražštiny do místní řeči: hasiči stavěli (nejen) na Kampě část zábran „po hmatu“ přímo ve vodě, jiné metropolitní zábrany netěsnily a nejeden dům tak navštívila voda. Nu což, oproti roku 2002 zůstala Praha v podstatě suchá, s výjimkou zoologické zahrady. A Praha 3? V pohodě, přeci jen jsme nahoře i na hoře, že… K čemu proto mrhat lidskými zdroji a pracně zveřejňovat na oficiálních webových stránkách městské části takové podružnosti, jakými jsou kontakty na krizové linky, aktuální informace o dění v Pražské integrované dopravě nebo čísla povodňových účtů, když nám tu jen pršelo. Jestliže by se chtěl někdo z podobného zdroje například dozvědět, že se do parku na Vítkově v době očekávané kulminace Vltavy nesmí, protože by jej mohl zabít třeba padající strom (voda totiž umí dělat „divy“ i na kopci), dočetl by se o tom v nejhorším případě až po smrti. Tedy pokud na druhém břehu běží internet. Zpráva byla totiž publikována na facebookovém profilu Prahy 3 až den po vydání zákazu. Ale buďme optimisté! Jsme vděční společnosti .A.S.A., že se rozhodla věnovat svou inzertní stranu (vlevo) na podporu pomoci lidem z Ústeckého kraje, kterým voda skutečně vzala leckde celé majetky. A iluze. Tamní obyvatelé mají právem pocit, že se na ně všichni vykašlali. Pražské starosti a handrkování se v kontextu s jejich problémy jeví jako nevýslovně malicherné, ba dokonce směšné! Že bychom na rok 2002 opravdu všichni zapomněli?

Kontaktuje nás! Společenský měsíčník pro občany Žižkova a Královských Vinohrad

SMS vzkazy a soutěže: 775 448 967 MMS vzkazy a soutěže: 775 448 309 E-mail redakce: [email protected]

Vychází měsíčně | ročník IV | Praha, 6. června 2013 | Registrační číslo: MK ČR E 19344 | ZDARMA šéfredaktor Petr Hamšík gsm 734 858 883 e-mail [email protected] inzerce e-mail [email protected] redaktor Tomáš Stejskal fotografie Filip Singer, Filip Jandourek design a sazba M.S.A. production, s.r.o. vydavatel SilverTree, a. s., Ječná 243/39a, 120 00 Praha 2-Nové Město gsm 775 587 313 e-mail [email protected] distribuční společnost Lavande event agency, www.lavande-event.cz Vydavatel neodpovídá za věcný obsah uveřejněných inzerátů. Přetisk a jakékoli šíření obsahu je povoleno pouze se souhlasem vydavatele. © 2013 SilverTree, a. s. | www.silver-tree.cz

facebook.com/zizkovske.listy www.zizkovskelisty.cz

4

RUBRIKA

Žižkovské listy | společenský měsíčník | 05 - 06 2013

KRÁTCe Z PRAHY 3

KRÁTCe Z PraHY 3

5

Žižkovská soutěž Filmové prázdniny

Kino Aero zažívá narozeniny. Pojďte je oslavit návštěvou některého z představení! Máme připraveny 3 páry vstupenek na Ozvěny MFF Karlovy Vary, 2 vstupenky na záznam přímého přenosu opery Marie Stuartovna z MET a 2 vouchery na projekci jednoho ze tří filmů s Marilyn Monroe! Odpovědi posílejte v tomto případě do 19. 6.! Otázka: Od kterého roku se píše novodobá historie kina Aero?

Procházka akropolí

araBsKO-IZraelsKÁ VÁlKa V armÁDNím muZeu

U příležitosti 65. výročí bitvy u mostu Gešer ad Halom, která se konala 29. května 1948, začala v Armádním muzeu Žižkov výstava upomínající na tuto událost. Tuto arabsko-izraelskou válku vyhrál Izrael i díky pomoci v podobě československých letounů Avia S-199, které zastavily postupující egyptskou armádu. Vůbec poprvé tu lze vidět originální dobové zbraně z výzbroje izraelské armády – od pěchotních zbraní až po palubní desku letounu Avia S-199. Raritou pak jsou vojenská blůza a čepice plukovníka Noriho Harela, jehož památce je výstava věnována.

ŽIŽKOV sOBĚ

V průběhu celého června se na mnoha místech Prahy 3 odehrává šestý ročník městského festivalu Žižkov nejen sobě. Po celou dobu konání akce, tedy od 3. do 28. června, bude v Paláci Akropolis ke zhlédnutí fotografická výstava Jeden den na Žižkově, která portrétuje jediný dubnový den očima mnoha fotografů. V Paláci Akropolis už proběhla třeba rodinná groteska o hasičích Bomberos v podání divadelní skupiny Squadra Sua, která se tam přesunula pro nepřízeň počasí. Šestého června se zase na Pražačce děti mohly na jeden den stát indiány a užít si tanec, ohně i běh zdatnosti. A divadla, tance či zpěvu bude ještě dost a dost.

Play v Besedě!

Řada českých umělců, kteří mají žižkovské kořeny, se podílela i na úspěšné výstavě Play v Malostranské besedě, která stále probíhá. Vraťte se do dětství, ať už sami nebo s dětmi, a překračujte svobodně vnitřní hranice, k nimž byste se jindy ani nepřiblížili! Pro 10 z vás máme připravené rodinné vstupenky! Otázka: Který z umělců, kteří se přímo podílel na výstavě PLAY, je spojen se Žižkovem a Palácem Akropolis? Vikýře PLAY

Přes sto občanů se 28. května zúčastnilo debaty o osudu Nákladového nádraží Žižkov, kterou pořádalo občanské sdružení Tady není developerovo. V kině Aero se nejprve hodnotila především situace posledních dvou let, tedy co se změnilo od doby, kdy sdružení vzniklo, aby podnítilo snahy o záchranu unikátních prostor nádraží. Ve druhém panelu se hovořilo o tom, zda definitivní prohlášení budovy kulturní památkou představuje záchranu či zkázu. Vedle smělých plánů na sdružení různých kulturních institucí pod jeho střechou se dostalo i na nemilé téma: na záměr developera Discovery Group vybudovat v severozápadním rohu obří nákupní centrum.

KONcePce cYKlODOPraVY

Radnice Prahy 3 představila novou koncepci cyklodopravy, tzv. cyklogenerel, který vypracoval Ing. Arch. Tomáš Cach. Ostatně na s. 49 si můžete přečíst článek, v němž se dozvíte, jak těžké to má cyklista v naší čtvrti. Podle radnice má v dlouhodobém výhledu dojít k plnohodnotné koexistenci jízdního kola s ostatními druhy dopravy. Cyklogenerel tak navrhuje dvě cesty rozvoje – v rámci rekreace, kdy je potřeba vytvořit cyklostezky nezávislé na trasách automobilové dopravy, a zároveň i v rámci existujících komunikací, kde cyklista jede podél jiné dopravy. V divadle Ponec se pak 19. června od 18.00 h odehraje debata k podobě cyklogenerelu, z níž přineseme tradiční přímý přenos.

v Malostranské besedě

DeBaTa O NÁKlaDOVÉm NÁDraŽí

V Paláci Akropolis si můžete zajít nejen na koncert, vynikající kávu nebo dobré jídlo. V rohovém prvorepublikovém paláci máte především možnost objevit jedinečný rukopis předního výtvarníka Františka Skály. Mezi úspěšné soutěžící rozdělíme poukaz na 1000 Kč na konzumaci do tamní restaurace, dále pak podepsané monografie a knihy rozhovorů o Paláci Akropolis a taktéž DVD s Koncertem na počest Václava Havla. Otázka: Který známý architekt se spolu s Františkem Skálou podílel na současné podobě restaurace v Paláci Akropolis?

Odpovědi posílejte do 10. července elektronicky na e-mailovou adresu soutez@ zizkovskelisty.cz nebo prostřednictvím SMS na telefonní číslo 775 448 967. Po správném zodpovězení otázky stačí mít štěstí v náhodném výběru výherce!


6

GlOSA Žl

ŽIŽKOVSKÉ NeHOrÁZNÉ „cHucPe“ TexT redakce

IlUSTRACe Karel Jerie

hrálo na žižkovské radnici vedené jeho straSlovo chucpe, původem z hebrejštiny, oznanickou kolegyní Vladislavou Hujovou. Ta čuje podle slovníku drzost, troufalost, cynistotiž 15. května společně se svými radními mus, aroganci, a to v nebývalé míře. Tento rozhodla o odkoupení stadionu Viktorie Žižvýraz použil 20. května ministr financí Mikov do majetku městské části Praha 3. Poté, roslav Kalousek, když se ostře opřel do koco na podzim loňského roku městská část munálních politiků z Ostravy za to, že město od fotbalového bosse Luďka Vinše získala přistoupilo k odkupu stadionu na Bazalech koaličními hlasy za bezmála 30 milionů kood zadluženého fotbalového prvoligového run kotelnu s trubkami na vyhřívání fotbaloBaníku. Přitom o pár stovek kilometrů dál, na Žižkově, jeho straničtí kolegové v čele se starostkou Vladislavou Hujovou (TOP 09) dělají jako „přes kopírák“ totéž, co severomoravská metropole. Tentokrát však v případě fotbalové Viktorky Žižkov. Podle Kalouska by vedení města za peníze daňových poplatníků mělo opravovat chodníky, a ne pomáhat zadluženým soukromým firmám. „Veřejné prostředky jsou určené k financování veřejných služeb. Jestli zastupivé plochy, tak mají na účet fotbalového klubu telstvo města Ostravy upozadilo financování z peněz daňových poplatníků žijících v Praze 3 veřejných služeb ve prospěch komerčního plout další desítky milionů. A kvůli řešení projektu Baník Ostrava, tak nepochopilo, že problémů soukromého fotbalového klubu má sloužit veřejnosti,“ prohlásil doslova mitak radnice, Kalouskovými slovy, „upozaďunistr financí. je financování veřejných služeb“, jak ostatně Místopředseda TOP 09 asi v tu chvíli nebyl - ATRIUM FLORA 16:48 Stránka dokládá2.11.12 letošní rozpočet Prahy 3. 1 informován o tom, coInzerat se pět 170x58 dní dříve1.11.12 ode- 1 TISK_af

Buďto ministr financí vůbec netuší, co jeho stranická kolegyně Vladislava Hujová, stojící v čele žižkovské radnice, provádí, nebo má TOP 09 pro „rozpočtovou odpovědnost“ obcí jiný metr v případě svých vlastních starostů. Ať tak či tak, je diagnóza v tomto případě jednoznačná – politická schizofrenie. Principiálně se s Kalouskem asi všichni shodneme na tom, že veřejné peníze nejsou určené k financování neúspěšných soukromých podnikatelských záměrů různých fotbalových bossů. Smutné však je, že si to neuvědomuje současná koalice na žižkovské radnici. A především místní TOP 09, která již téměř rok nedělá skoro nic jiného, než že schvaluje na účty majitele Viktorky, který je úzce personálně napojen na současnou koalici, jeden penězovod z kapes daňových poplatníků za druhým. Zdá se totiž, že současné koaliční vedení Městské části Praha 3 dodnes nepochopilo to, co český správce státní pokladny vyčítá ostravským zastupitelům. Že „má sloužit veřejnosti“. Místo toho je veřejnost svědkem drzosti, troufalosti, cynismu a arogance. A to podle slovníku cizích slov v nebývalé míře.

www.atrium-flora.cz

InZeRCe

Potěšte své blízké dárkovým poukazem, který mužete zakoupit na infostánku Atria Flora v hodnotách 100 Kč, 200 Kč, 500 Kč a 1000 Kč!

na počkání nebo do druhého dne bez příplatků.

A BRAŠNÁŘSTVÍ

Půjčovna čisticího stroje

na koberce a interiér od značky Rokycanova 30 Žižkov Praha 3, Praha 3, otevírací doba: Po–Pá 9.00–18.00 h, tel.: 608 338 863, www.opravnaobuvipraha.cz


VELKÁ FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŽ RUBRIKA

Žižkovských listů

TÉMATA:

ŽIŽKOV NEPOZNANÝ NEOBYČEJNÁ UDÁLOST NA P3 ŽIŽKOVÁCI MIMO ČTVRŤ

7

Vytvořte originální fotografie v rámci jednoho z uvedených témat a získejte řadu hodnotných cen! Snímky bude vybírat porota složená výhradně z profesionálů. Vyražte do místních ulic, parků i hospůdek, a foťte neobvyklé události či zákoutí tak, jak je vidíte jen vy! Máte čas do 31. srpna 2013. Porota poté vybere třicet nejlepších snímků, které zveřejníme, a z nichž vzejde absolutní vítěz, ale také výherce Ceny čtenářů. Své fotografie posílejte v originálním rozlišení na e-mail: [email protected]. Více informací a pravidla soutěže najdete na adrese www.zizkovskelisty.cz Bavte se, fotografujte a ukažte svou originalitu ostatním obyvatelům Prahy 3!

POROTA: fotograf Karel Cudlín (Respekt), fotograf Filip Singer (EPA, ŽL), grafik David Kyncl (M.S.A.) a novinář Petr Hamšík (ŽL)

HlaVNí ceNY:

Vynikající (nejen) fotograﬁcký mobil samsuNG GalaXY s4, vlajková loď mezi chytrými telefony, špičkový smartphone BlacKBerrY Q10, signované fotograﬁe Karla cudlína a Filipa singera.

Další ceNY:

Signované monografie Karla Cudlína, zápisníky a rollery Moleskine, knihy 50 slavných fotografií, Czech Press Photo, monografie Jana Sudka a mnoho dalších hodnotných cen.

s-o-s povodně 2013 Pomozte s námi lidem zasaženým povodněmi!

zašlete dar na: 72027202/0300 nebo zašlete dms ve tvaru: „dms sospovodne“ na číslo 87 777

Cena DMS je 30 Kč, příjemce vaší pomoci obdrží 27 Kč. www.zizkovskelisty.cz

www.clovekvtisni.cz

8 Fotograf Karel cudlín je širší veřejnosti známý jako jeden z osobních fotografů prezidenta Václava Havla. Chvílemi mile roztržitý chlapík je přitom nesmírně skromným a soustředěným profesionálem. Jeden z nejlepších českých dokumentárních fotografů, který prožil téměř celý svůj dosavadní život na Žižkově, má ke své domovské čtvrti dodnes velmi blízko.


ROZHOVOR

KARel CUdlín

9

ZaPOmeNuTý

ŽIŽKOV

TexT Jeroným Janíček a Filip Singer FOTO Filip Singer, Ronald Hilmar a archiv Karla Cudlína

Než jste v polovině sedmdesátých let začal „vykreslovat“ život Žižkova v černobílých obrazech, co z Prahy 3 definitivně zmizelo? Z krajiny mého dětství zmizela zahrada s třešněmi. A dům, k němuž zahrada patřila, kde jsem vyrůstal s rodiči. Hlídala mě paní, vdova, která měla tu vilku se zahradou po manželovi, prvorepublikovém policajtovi. Čas odnesl i plácek, kde jsem hrál s klukama fotbal, protože tam dnes stojí sídliště Jarov. Zaniklo i hodně divoké zákoutí na horním Žižkově, plné křovin a stromů. Zmizely i neupravované parky, které byly nesmírně romantické pro nás děti, protože jsme tam mohli blbnout, schovávat se a chodit kouřit za buk. Když jsem byl dítě, ale i později, v sedmdesátých letech, tak byl Žižkov celý šedivý a měl zvláštní atmosféru, jako celá Praha a řada dalších komunistických měst. Ale Praha byla výjimečná tím, že nebyla za války tolik poničená, rozbombardovaná a poté znovu postavená. Nevyrostlo tu tolik sídlišť, o nichž víme, co si máme myslet. Zmizela kafkovsky smutná atmosféra. Z Prahy 3 „odešly“ i rázovité figury, které vlastně přetrvávaly

z první republiky, kdy byl Žižkov, jak se říkalo, samostatnou republikou. A zanikl i fenomén opravdových dělnických hospod. Nikde nebyly téměř reklamy, zato na obchodech bylo často vidět zatažené rolety, občas někde stálo auto, ulicemi se proháněl vítr a všude létalo listí. To je část atmosféry Žižkova mého dětství a dospívání, kterou jsem v „obrazech“ logicky úplně nezachytil.

Ze Žižkova zmizela „kafkovsky“ smutná atmosféra a omšelost. Část výrazně nostalgické atmosféry. Ano, ale pozor, nejde o nostalgii po minulém režimu. Tep života byl tehdy samozřejmě pomalejší, což bylo dané politickým systémem. Lidé se více stýkali mezi sebou, protože tu byly nejméně dvě tváře společnosti. A víc se mezi sebou znali, protože nebyla taková frekvence stěhování, takže si ze Žižkova svého dětství pamatuji třeba pána, který dělal

výtaháře. Když přišel z práce, tak si koupil pivo a sedl si před dům. A seděl tam každý den od čtyř do osmi do večera. Stejné to bylo se štamgasty v hospodě. Takže když jsem šel kolem hospody U Študáka, kromě studentů jsem tam viděl stále tytéž lidi, kteří tam seděli snad třicet let. I ta hospoda vypadala třicet let stejně. Možná jsme měli všichni více času. Dnes se všechno zhušťuje, zrychluje a zkracuje. Ale zpátky k nostalgii. Nezapomeňte, že ještě v šedesátých letech fungovaly pavlačové domy, které sloužily pro sociální bydlení. Na fotografiích vypadají třeba pěkně, nostalgicky, ale bydlet v jedné místnosti žádná sranda nebyla. Pavlačové domy se stavěly koncem devatenáctého století na sto let, takže vydržely vlastně dlouho, protože si je lidé sami různě upravovali, ale za jakou cenu? Takže v mém případě se jedná o nostalgii, která se váže k určitým osobním momentům a obrazům, v nichž je ukryta omšelost a tajemno. Třeba k obrazu ulice, na níž bylo patrné, kdo je dělník nebo naopak úředník, který chodil s taštičkou a v kravatě. Dnes to nepoznáte skoro nikde, jsme euroturisti, jak říká jeden můj kamarád. Na první pohled neodhadnete nejen profesi, ale ani to, jestli je dotyčný z Polska, Německa nebo Anglie. Možná podle nápisu na tričku, ale to už taky neplatí. Netrápí vás občas právě ta stejnost, nebo přesněji uniformita? V něčem ano, ale takhle zjednodušeně se to říci nedá. Když jsem například zmiňoval zaniklé dělnické hospody, tak na Žižkově byla v éře komunismu kromě nich možná ještě jedna kavárna a později i nějaký bar. Dnes naopak můžeme pozorovat různost a pestrost, tedy různé typy hospod, hospůdek, restaurací, barů a kaváren. Totéž platí o nové


10

výstavbě a řadě dalších viditelných i skrytých částí Prahy 3. Bývala v době vašeho dětství, tedy v šedesátých letech, Praha 3 ještě městskou periferií? Už ne celá. Bydlel jsem u Pražačky a za námi vyrůstalo sídliště Jarov, což tehdy byla ještě periferie, okraj Prahy, kde stála vilková kolonie. Dnešní Praha 3 se stala vlastně centrem metropole. Nejen geograficky, ale i kulturně. Je tu Palác Akropolis a řada dalších výrazných míst.

(Ne)ZNÁmÉ umĚNí FOTOGraFIe

Když jste s fotografií začínal, samotný fotoaparát nebyl ani vzdáleně něčím běžným. Poutal pozornost… Fotografie obecně měla úplně jinou hodnotu, což je ale známý fakt, takže když jste někomu fotky přinesl, mělo to jistou váhu. Bylo v ní obsaženo řemeslo. Musel jste znát elementární postupy, třeba jak exponovat, ostřit nebo vyvolávat fotografie v temné komoře. Jenomže dnes stačí řadě „multimediálních“ umělců zmáčknout spoušť a následně prohlásit svou fotografii za umění. Tak to je otázka, jak se na umění díváte, protože je doba postmoderní, jak se říká. Od začátku devatenáctého století umění neznamená vždy něco umět. Znamená to také mnoho jiných věcí. V tomto kontextu je podstatná cesta umělce k experimentu. Narážím na fakt, že někteří

umělci prohlašují za umění něco, co vůbec nestojí na základech zvládnutého řemesla… Řemeslo byste měl mít zvládnuté, protože pak je můžete popírat. Když řemeslo neumíte, tak vlastně tápete a zakládáte své umění na neumětelství. Někdy to může fungovat, ale většina těch, kteří v umění vynikli a někam je posunuli, perfektně ovládali základy. Když se podíváte na kresby Vincenta Van Gogha, zjistíte, že měl skvěle zvládnuté řemeslo. Až poté se dostal k věcem expresivním, u nichž můžeme říci, že řemeslo nebylo tak důležité. Když řemeslo vůbec neumíte, vaše práce může fungovat jenom do určité míry. Samozřejmě

doba, kdy fotografie měnily svět, je pryč. můžete vystavit záchod jako fontánku, což je bezvadné, a tím popřít dějiny sochařství – a funguje to. Ale nemůžete takhle postupovat donekonečna. Což platí pro všechny oblasti umění. Ale pozor, nic neplatí stoprocentně! Může se narodit geniální dítě, které začne spontánně skládat vynikající hudbu. Objeví se někdo, kdo umí v šestnácti psát silně emociální poezii. Nebo někdo dělá „angažované umění“, kde hrají podstatnou roli jiné věci než dobře zvládnuté řemeslo. Navíc i dobře zvládnuté řemeslo a s tím související studium může být pro umělce limitující. Člověk se může začít opakovat a vytvářet klišé, což neplatí jen pro fotografii. V konečném důsledku jsou někdy po absolvování školy výsledky u mnoha


umělců horší než předtím. Spekulace, touha se uživit a vyniknout, přizpůsobit se módním trendům – to vše může budoucího fotografa ovlivnit. Ale vystoupit z toho musí každý sám. Co předurčuje člověka k tomu, aby se z něj mohl stát kvalitní fotograf? Jednou z primárních věcí je schopnost vidění. Není tak důležité, co je na samotné fotografii zachyceno, ale to, co se děje s člověkem v jeho hlavě, když si fotografii prohlíží. Samozřejmě, pokud jde o fotografa dokumentaristu, měl by mít jistě schopnost vcítit se do druhých a porozumět i přizpůsobit se fotografovanému prostředí. Zůstaňme ještě u specifické schopnosti vidění. Jde o výtvarné vidění, aby byl člověk schopen vůbec tvořit. Je to jistá představa toho, jak bude vypadat samotná fotografie nebo obraz. Když malíř tvoří akt, tak přece vůbec není důležité, jak vypadá modelka, ale jak na vás bude působit obraz. U fotografie je to ještě složitější. Jestliže se bavíme o fotografování lidí v různých situacích, pak hraje důležitou roli umění být na správném místě ve správnou dobu. Při sestavování zátiší můžete ovlivnit světlo a jednotlivé předměty si hezky sestavíte podle svých představ. Když pracujete na ulici, velmi těžko ovlivníte světlo nebo jednotlivé situace. A právě proto je důležité mít předem zmiňovanou představu o fotografii, kterou chcete vytvořit. Transformace reality do určitého obrazu, který si dokážu předem promyslet a představit, je nejen otázkou talentu, ale i studia a zkušeností. A času…

11 Čím je vlastně umělecká fotografie? Těžko definovat něco, co se tak zásadně dotýká našeho osobního vnímání světa. V člověku by umělecká fotografie rozhodně měla probudit emoce. Jenomže to zdaleka nestačí. Fotografie umírající stařenky nebo topícího se dítěte v nás probouzí také silné emoce. Když vyfotíte růži, v řadě lidí také pozitivně rezonuje. Umělecká fotografie je možná ta, která vás zaujme, osloví, vyvolá nějakou spíše pozitivní reakci, aniž by zachycovala univerzálně silné momenty. I s tou pozitivní reakcí je potíž, protože spousta perfektních dokumentárních fotek působí tak, že byste si je na zeď nepověsili. Jejich hodnota je v jejich samotném sdělení a společenském přínosu. Ty nejlepší ovlivňovaly a ovlivňují veřejné mínění, ale to už se posouváme spíše ke zpravodajské, válečné fotografii, která může například formovat obecný pohled na válku. Doba, kdy fotografie měnily svět, je sice pryč, i když ne úplně.

Jak probíhá seminář pod vaším vedením? Sejdu se s pěti šesti studenty, podle toho, kolik jich je zrovna v ročníku. Vyberu pro ně relativně široké téma, z něhož si každý vybere pro sebe něco specifického, aby během semináře vytvořil malý cyklus deseti dokumentárních fotografií. Studenti na začátku napíší krátkou explikaci neboli malý souhrn důvodů, které je vedly ke konkrétnímu výběru, jak téma zpracují a co by mělo být výsledkem jejich práce. Ještě předtím diskutujeme o tom, jestli je možné vybrané téma vůbec technicky zvládnout. Někdo chce fotit vězně, ale než by k tomu získal povolení, uběhly by dva tři měsíce, což není v rámci jednoho semináře možné. A také společně probíráme,

mIsTr a jeHO ŽÁcI

jestli bude vybrané téma studenta opravdu bavit, což je nesmírně důležité. Nemá smysl, aby student dělal věci jen pro školu. Musí je dělat hlavně pro sebe, aby si ve fotografii našel něco, k čemu bude mít blízký vztah a kde se bude cítit dobře.

Na katedře fotografie FAMU působíte jako externí pedagog. Jakou atmosféru má akademické prostředí, v němž dnes vyrůstá část nové generace fotografů? Obecně je plné velké otevřenosti k okolnímu světu. Studenti si dokáží stát za svými názory a bez zábran je umějí zdůvodnit. Rozhodně se nebojí verbálně vyargumentovat své práce, což je velký posun oproti minulosti. Dokáží mě překvapit dobrými nápady a z nich vzešlými fotografiemi, kde je patrná opravdovost. Žádný náznak spekulace, ale naopak upřímnost.

dnes se vše daleko více prolíná a míchá dohromady.

Coby jedno z modelových studentských témat jste zmínil život vězňů. Čím je společně s lidmi bez domova zdaleka nejen pro studenty stále tak přitažlivé? Možná jde o atraktivní téma na první pohled. Nezapomeňte, že máme vybudovaný systém

určitých klišé. Bezdomovci na řadu věcí rezignovali a mají toho spoustu napsaného ve tváři. Navíc se pohybují mimo spektrum „normálních“ lidí, takže i to, jak žijí nebo jak jsou oblečení, je vizuálně přitažlivé a člověk má pocit, že to nevidí každý den. Fotit úředníka je naopak daleko složitější a těžší. Chce to více práce, energie a představivosti. Poté, co cyklus vznikne, prezentují a obhajují studenti svou práci před vámi a dalšími spolužáky? To je ideální stav, protože pak nikdo z nich nemá zábrany ukazovat své fotografie jiným lidem, což se někdy stává. Fotograf neustále nosí kůži na trh, takže na úrovni vysoké školy by měl student být schopen komunikovat s ostatními spolužáky, kteří se vlastně učí tím, že o konkrétní práci mohou mluvit a kritizovat ji. Kritika není nic špatného. Když si budeme všichni říkat, jak jsou výsledné práce bezvadné, studenti se nikam neposunou. Pokaždé musím ovšem hledat i to pozitivní…

FOTOGraFem HlaVY sTÁTu

V současné době fotografujete pro týdeník Respekt. Nakolik je pro dokumentaristu těžké „přepínat na vyžádání“ do zpravodajského modu? Snadné to není, protože reportáže se dělají výjimečně. Pracuji hlavně na portrétech, což je sice pěkné, ale je tu i řada fotografování spojená s politikou. A tak jsem šťastný, že mi v Respektu vyhověli s částečným úvazkem a mám čas na svou vlastní tvorbu.

Funguje na FAMU systém mistra a jeho žáků? Pokud máte na mysli systém, v němž se žáci snaží v dobrém překonat svého mistra, tak ano. A funguje nejen na FAMU. Neklade se ovšem takový důraz na řemeslné zpracování fotografie. Dokument a fotografování lidí není moc ve fóru. Na rozdíl od konceptuálního umění, do něhož těžko mohu zasahovat, protože narušuje hranici mezi tradičním uměním a tím, co za umění považováno nikdy nebylo. Nakolik výuku fotografie ovlivňují multimédia? Zásadně, protože přestal existovat čistý pohled na fotografii a určité škatulkování, které bylo v minulém století zřetelnější. Dnes se vše daleko více prolíná a míchá dohromady, nejen technologicky, ale také ideově.


12

ROZHOVOR

Většina médií, což se samozřejmě týká i týdeníků, se kvůli svým on-line verzím výrazně změnila. V čem se tato změna dotkla práce fotografů? Všechno se tím akcentem na „tady a teď“ zrychlilo. Fotíte akci, a namísto toho, abyste ji dofotil do konce, tak někde sedíte, editujete a posíláte fotografie do redakce, zatímco akce ještě běží. Ale to je problém spíš kolegů z deníků a velkých tiskových agentur. Kromě nemožnosti plného soustředění je výsledkem celé té rychlosti a tlaku strašná inflace fotografií, protože jich je na internetu mnoho. Nejsem si úplně jistý tím, že hodně fotografií znamená zvýšenou kvalitu vizuálního vnímání. Kromě inflace fotografií můžeme v mediálním světě pozorovat další negativní fenomén, kterým je jejich manipulativní používání. Ano, proto je tak důležitý kontext, který by měl být jasný a přiznaný, pokud jde o zpravodajskou fotografii. Jinak můžete úplně změnit vyznění fotografie a tím leckoho snadno poškodit nebo u lidí vyvolat celou škálu emocí, které deformují jejich nahlížení na danou událost. Další otázkou, související s širším kontextem, je manipulativní řazení zpráv. Ukážete něco univerzálně negativního, nebo naopak pozitivního, a za tím ukážete určitého politika. Lidé si obě zprávy podvědomě okamžitě spojí. A pak je tu ještě ta nejnižší forma manipulace ve zpravodajské fotografii, která začíná u retuší a končí někde u „natahování“ obličejů. Oproti tomu jsou portréty, které vytváříte právě pro Respekt, hluboké a v našem mediálním kontextu nepřehlédnutelné.

Práce na nich je fajn, když máte k portrétovaným alespoň nějaký vztah a trošku času. Nejhorší je to s politiky, kteří neustále podléhají stylizaci. A navíc většinou sedí nebo stojí za stolem a nemají na vás čas, protože je čekají pořád nějaké schůzky, což chápu z hlediska jejich profese, ale pro mě je to limitující. V obecné rovině se jinak fotí pán v ateliéru, který na vás čas má, je příjemné světlo, dobrá atmosféra a fotografování si dotyčný váží, než vystrašený politik. Protože ten si říká: „Co o mně zase napíšou! Co na mě vytáhnou? Co ze mě tahají?“ A už se hlídá,

Václav Havel neměl manýry klasických politiků. protože má pocit, že ho chcete nějakým způsobem znemožnit, což vůbec není pravda. Každý politik má nějakou obrannou masku, což tedy chápu. Logicky, vždyť jste byl léta fotografem prezidenta Václava Havla. Jenomže Václav Havel neměl manýry klasických politiků, tedy papalášů, ale byl člověkem velmi vnímavým vůči svému okolí. Šla z něj lidskost, která je zřejmá i z mnoha fotografií. Hlídal se ovšem také. Musel, protože v jeho pozici stačilo od určité doby jedno „nevhodné“ gesto nebo špatně zapnuté sako a taková fotografie by okamžitě obletěla svět. Bylo složité fotografovat prvního českého prezidenta?

Z vizuálního hlediska to bylo trošku těžší, protože byl svým způsobem plachý. Neměl nacvičená žádná gesta a nejen na veřejnosti vystupoval skromně, což je pro fotografa samozřejmě komplikované. Vizuálně zajímavé situace vznikaly například při jeho neformálních setkáních s nejrůznějšími osobnostmi, kde všichni už dávali najevo více své emoce. I tak se to strašně komplikovaně fotilo, protože když jsem začal pro Václava Havla pracovat, což bylo v roce devadesát sedm, tak už to na Hradě fungovalo zcela profesionálně. Na rozdíl od počátku devadesátých let, kdy se všichni učili svou práci za pochodu, a atmosféra byla tudíž uvolněnější. Když mluvíme konkrétně o Václavu Havlovi, je důležité zmínit, že jsem ho začal fotografovat v době, kdy byl už nemocný, což mělo na mou práci také vliv. Z řady rozhovorů s Václavem Havlem bylo patrné, že si je sám vlastně režíruje. Bylo to u vzniku fotografií podobné? Samozřejmě se nedá popřít fakt, že Havel pracoval dlouhou dobu v divadle a bohaté zkušenosti s režií a dramaturgií, v dobrém slova smyslu, někdy využíval. Smysl pro režii se u Václava Havla projevoval právě ve vztahu k vizuálnímu, byl detailistou, který se aktivně zajímal například o to, jak bude vyzdoben sál k určité příležitosti, což je o něm ale známé. Jaký byl mezi vámi vztah? Velmi korektní, založený na důvěře. Pro Václava Havla byla typická slušnost a citlivost. Vždycky tak fungoval, a to už dávno nebyl prezidentem. Dám vám konkrétní příklad. Dva roky jsme se prakticky nesetkali, už jsem pro něj nepracoval a čekala mě závažná operace. A do nemocnice mi přišel ručně psaný dopis, v němž stálo: „Vážený pane Cudlíne, slyšel jsem, že Vás budou operovat. Přeji Vám mnoho úspěchů a hodně let života a zdraví. Václav Havel“

cesTa DO sVaTÉ ZemĚ

Kde se dnes cítíte nejsvobodněji a přitom máte nejvíce impulzů k tomu, abyste vzal do rukou fotoaparát? Na východ od nás je stále co objevovat a fotit stejně jako v Izraeli, kde se navíc cítím dobře, jako na Žižkově. (úsměv) Akorát bych se potřeboval naučit hebrejsky, mám tam totiž hodně přátel. Vždycky jsem o cestě do Izraele snil, ale v éře komunismu se mi vycestovat nepodařilo a poprvé jsem tam odjel až v devadesátém čtvrtém. Izrael je krásná země, má v sobě skoro všechno. Jsou v ní koncent-


ROZHOVOR

13

rované zásadní náboženské směry, má hory, poušť, tři moře… A v symbolické rovině mám v Izraeli své kořeny. Což má většina z nás, aniž si to třeba uvědomuje. Ale čím je pro vás Izrael tak „fotogenický“? Nejčastějším tématem mých fotografií z Izraele je samozřejmě tamní obyčejný život. Zpočátku mě zajímaly především náboženské komunity, tedy nejprve ta židovská a křesťanská. V současnosti se víc zajímám o „normální“ život v rámci stále probíhajícího konfliktu, od kterého se samozřejmě není možné odstřihnout. Na Izraeli mě zajímá stejně tak příroda jako lidi a jeho celková pestrost. Jde o zemi kontrastů, kde je na velmi malém území vedle sebe koncentrovaná kultivovaná zemědělská výroba, poušť a města v ní, kde se pracuje na high-tech technologiích. Je to navíc přistěhovalecká země, v níž vedle sebe existuje množství kultur. Jen v židovské komunitě je množství míchajících se kultur, ať už jde o lidi z Ameriky, Ruska, z arabských zemí a vlastně z celého světa, kteří tam přinášejí nějaký svůj specifický prvek a vytvářejí vlastně tu rozmanitost. Na říjen plánujete uspořádat v Izraeli fotografický workshop. Je možné se na něj přihlásit, aniž by byl člověk profesionálním fotografem? Rozhodně. Dílna je koncipována pro lidi, kteří fandí fotografii a chtějí přitom Izrael poznat, ale jinak než s cestovní kanceláří. Program je postaven na prohlídkách a fotografování Jeruzaléma, přesněji jeho Starého Města a okolí, Olivetské hory, kam nás bude doprovázet místní archeolog. Podíváme se i do Tel Avivu a Betléma, následovat bude setkání s místními umělci. Ideální by bylo, kdyby si předem každý promyslel nějaké téma, které bude chtít fotit, přičemž samotné fotografování zabere asi čtyři hodiny denně. Téma se bez znalosti Izraele vymýšlí předem dost těžko. Navíc bych se obával jazykové bariéry i ceny za workshop. Máme dost času na to, abych s každým účastníkem týdenního „fotografického výletu“ téma předem prodiskutoval. Skupina výletníků bude maximálně osmičlenná, takže v tom není problém, stejně jako v jazykové bariéře. I když hebrejsky nemluvím, anglicky to jde na místě snadno. A cena za celý workshop se pohybuje okolo deseti tisíc, což jsou vlastně minimální náklady. Ostatní věci, jako jsou letenky nebo ubytování, si bude řešit každý

sám, protože požadavky jednotlivých lidí, třeba na bydlení, jsou různé. Se všemi technickými záležitostmi všem rádi poradíme. Ale ještě se chci vrátit k samotnému programu workshopu, na který se můžete do konce července přihlásit skrze adresu [email protected]. Každý večer se budeme setkávat nad fotografiemi, které během dne pořídíme, a budeme o nich společně diskutovat a hodnotit je. A pak se půjde na večeři…(úsměv)

cO NeZacHYTíTe

Co nelze na fotografii zachytit? Vztahy. Vztahy se zachycují velmi komplikovaně, snad v symbolech, na rozdíl od emocí. Nedají se samozřejmě zachytit i verbalizované záležitosti. Můžete vyfotografovat gesta u řečníka, ale nikoli to, co říká. A co se nepodařilo zachytit na fotografiích vám? Pokud jsem něco nezachytil, pak to bylo dané mou leností. Nebo tím, že jsem měl být pokornější, sloužit fotografii a nemyslet si, že dělám umění. Když téma odlehčím, tak si vzpomínám, jak se boural Krejcárek. Místní jsem znal, byla to zajímavá a rázovitá

část Prahy 3, kudy chodil můj otec skoro každý den do práce a z práce, kde jsme jezdili v zimě na sáňkách a část místních vrstevníků se mnou chodila do školy. Takže když se začalo s bouráním, tak jsem to vůbec nefotil! Naopak jsem do těch ruin vodil holky a dělal jsem tam „umělecké“ portréty. Bylo mi sedmnáct, hledal jsem umění a vůbec mi nedocvakl ten sociální rozměr dění okolo. Nedocvaklo mi, že mám před očima něco, co už nikdy nebude. To jsou věci, které vám dojdou tak o dvacet let později.

Karel cuDlíN narodil se na Žižkově (*1960). V roce 1987 absolvoval katedru umělecké fotografie na FAMU. Po listopadu 1989 se ve své dokumentární tvorbě zabýval otázkou utečenců, Romů či ukrajinských dělníků. V období 1996 až 2003 patřil do skupiny fotografů prezidenta Václava Havla. Od roku 1996 sleduje běžný život na pozadí politického konfliktu v Izraeli. Autorsky se podílel na celé řadě publikací, mimo jiné také o Praze 3. Za své fotografie byl šestnáctkrát oceněn ve fotografické soutěži Czech Press Photo. V současné době dlouhodobě spolupracuje s týdeníkem Respekt a Revolver Revue. Jeho fotografie se nacházejí v řadě soukromých sbírek v evropě, USA a Izraeli.


14

ROZHOVOR / FOTORePORT

ŽIŽKOV

mINulOsTI

| Bourání Žižkova, konec 70. let || Romové, konec 70. let  Dělník na ulici, 70. léta  Krejcárek, konec 70. let  Svatba, 80. léta



 Žižkovské listy | společenský měsíčník | 05 - 06 2013



Objektivem Karla Cudlína

TÉMA / RePORTÁŽ

15



 



 www.zizkovskelisty.cz

16

PaDesÁT ODsTíNŮ

ZeleNÉ

Kde stával na Žižkově dřevěný pavilon pro jízdu na kolečkových bruslích? Kde najdeme jediný památný cedr v celém hlavním městě? A kudy projít od Flóry až na Vítkov „po zelené“? Je čas vyrazit…

„R

ovná chvíle, za domem les, ozývá se hlas.“ Slova básně Petra Borkovce mi rezonují hlavou jako mantra, když vystupuji na stanici metra příznačně nazvané Flóra. A není to jméno jen tak pro nic za nic, Žižkov si na nedostatek zeleně nemůže stěžovat. Vlastně jej skoro celý můžete projít „zelenou“ nohou – od Olšanských hřbitovů až po Vítkov. Nořím se tedy za Olšanskou branou mezi kaštany a břečťanem porostlé náhrobky

TexT Tomáš Stejskal FOTO Filip Singer

a po krátké procházce míjím pomník z červených cihel u hrobu Karla Havlíčka Borovského, vycházím ven a mířím kolem kostela sv. Rocha k další jírovcové aleji v Prokopově ulici a pak rovnou na vrch sv. Kříže, tedy na Parukářku. Když stoupám kolem betonového bunkru, přemítám, jak se jednotlivé parky a sady Žižkova a Vinohrad liší.

DIVOKÁ ParuKÁřKa

Riegrovy sady stále dýchají svou lázeňskou a divadelní minulostí a stále je tu cítit historie okrasné zahrady plné trvalek, ušlechtilých trav a keřů. Jen pivoněk tu prý bývalo na dvě stě variet a kultivarů. Vítkov je zase pomníkem stojícím na pozůstatcích původního lesa, kopec s holým vrchem, na jehož strmých svazích se tísní porosty javorů, akátů, pajasanů, mahalebek či jeřábů. Naproti tomu z Parukářky na člověka sedne zvláštní atmosféra – legendy o bývalém popravišti, betonový kryt, který se noří ze zelené plochy, holý vršek s ojedinělými porosty stromů. I samotné informační cedule pokrývají sprejerské nápisy; oproti romantickému „riegráku“ to tu působí drsně, skoro až punkově. Nikoli však nehostinně. K třaskavé minulosti vrchu patří ostatně


i existence Kapslovny, továrny na zápalky ze střelného prachu. Přitom jde o tradiční místo setkávání a odpočinku, kde „matky ze Žižkova spravují prádlo nebo suší houby, mladí tátové zdola vynášejí na loktech haranty, staří strejcové si sem vylezou se svou fajfkou a sedí nehnutě nad široce rozlezlou čadící Prahou“. Tak alespoň praví úryvek z Lidových novin léta páně 1926, který dále hovoří o tom, že tu „vyčouhlý hoch hraje na harmoniku tak koncertně, že by se mohl ukazovat“. A podobná atmosféra panuje i v legendární hospůdce na vršku parku a v undergroundovém bunkru pod ním. Obě hospody příznačně nemají adresu, na vršek totiž žádná ulice nevede – ideální azyl pro všechny, co se chtějí bavit či tančit až do roztrhání těla. Na vše dohlížejí keřové porosty rybízu, pustorylu či zlatice či netvařec křovitý, který pochází z Ameriky.

ParK rOKu

Sbíhám pískovou cestou kolem akátového lesíka – míjím přitom lavičky, pítko a dětské hřišťátko – do Malešické ulice a přes Jana Želivského mířím na Židovské pece. Přecházím po hřebeni tohoto parku, dalšího, na němž prý stávalo popraviště, také se mu říkalo Šibeniční vrch. Na poslední

RUBRIKA popravu se sem údajně přišlo roku 1866 podívat na třicet tisíc lidí. Je fajn, že už jsou prakticky všude dětská hřiště vybavená zdrojem pitné vody, říkám si cestou. Nutno říci, že Praha 3 se o zeleň stará celkem dobře. Potvrzuje mi to jak zastupitel Jan Freidinger, tak Vratislav Vozník, tiskový mluvčí sdružení Arnika, neziskové organizace sdružující lidi, kterým není lhostejné životní prostředí. „Vnímáme, že na Praze 3 probíhají aktivity vedoucí ke zlepšení stavu zeleně, možná více než v jiných částech Prahy,“ říká Vratislav Vozník, byť vzápětí podotýká, že vždycky se dá udělat ještě víc. Podle Jana Freidingera vynakládá městská část na údržbu veřejné zeleně zhruba 30 milionů korun ročně a o kvalitě odvedené práce vypovídá i to, že Praha 3 získala cenu za park roku 2012, který vznikl ve vnitrobloku Za Žižkovskou vozovnou.

sOuseDsKÁ ZaHrÁDKa

Zatímco dorážím parkovou cestou do ulice Za Vackovem a nořím se do okolních dubových a dalších listnatých lesíků Vackova a Jarova, které místy střídají modříny, přemítám dále nad tím, co mi řekl Jan Freidinger. Právě tematika obnovy vnitrobloků je podle něj jednou z nejpalčivějších a jde o oblast, v níž by měli občané spolupracovat s městskou částí. Dvorky jsou charakteristickou součástí Žižkova a k tomu, aby fungovaly jako za starých časů – jako místo sousedského setkávání, není nutně třeba velkých městských investic. Vratislav Vozník zmiňuje jeden

17

Park ve vnitrobloku za Žižkovskou vozovnou získal v roce 2012 cenu za park roku.

z populárních zahraničních trendů, který se pomalu dostává i k nám, komunitní kompostování. „Většina odpadů z kuchyní jde totiž kompostovat, tedy zužitkovat jako hnojivo, a nemusí končit ve spalovně,“ osvětluje mluvčí Arniky: „Kompostér je elegantní řešení, které nejen sníží

Komunitní zahrádkářství existuje i na Žižkově. množství odpadu v popelnici, ale navíc zadarmo vyrobí hnojivo pro domácí kytky nebo třeba rajčata, která si lidé pěstují na balkonech.“ Projekt komunitního kompostéru chce na Praze 3 Arnika pomoci zrealizovat.

Památný cedr atlantský na Balkáně je vysoký 15 metrů, přičemž obvod jeho kmene přesahuje dva metry.

Když přejdu Českobrodskou ulici a mířím parkovou cestou k zahrádkářské kolonii, přijde mi pod ovocnými stromy na mysl další fenomén dneška: komunitní zahrádkaření. Za zahrádkami a místní třešňovkou se totiž nachází nejen lesopark Krejcárek tvořený především duby, modříny, lipami, javory a borovicemi, ale v jeho blízkosti i první komunitní zahrádka na Žižkově, která vznikla docela nedávno. Jmenuje se Ulitej záhon. Jakmile se proderu keřovými porosty lísek, kalin a tavolníků, vydám se do ulice Na Balkáně, abych zahradu navštívil. „Ulitej záhon je součástí většího projektu, který připravuje My. Aktivity, o. p. s., společně s DDM Ulita. Projekt je zaměřen na environmentální vzdělávání a osvětu napříč generacemi a současně podporuje rozvoj komunitního života na Praze 3,“ představuje celý projekt jeho zakladatelka Monika Rohlenová. Jde na první pohled vlastně jen o betonovou plochu, na které si můžete za pětistovku najmout místo o velikosti jedné palety a na něm už si vysázet, co uznáte za vhodné. V ceně je paleta, substrát, voda a možnost zapůjčení základního zahradnického nářadí. Pěstuje se tu převážně v pytlích, ale leckdo vyhledává staré nepotřebné nádoby různého charakteru a vytváří z nich netradiční květináče. „Na zahrádce máme osázené dokonce i boty, plechovky, staré skříňky, věšák, rezavý hrnec a podobně,“ směje se vrchní zahradnice Monika Rohlenová. V současnosti existuje na Ulitým záhonu dvaatřicet pěstebních místeček, která obhospodařuje zhruba dvojnásobný počet pěstitelů. „Většinou jsou to partneři, kamarádi, spolubydlící, převážně přímo ze Žižkova, na záhonku také hospodaří


18

TÉMA

Tušíte, kde se na Žižkově nachází tato bytostné přírodní scenérie?

klienti Rodinného klubu Ulitka a Nízkoprahového klubu Beztíže,“ přibližuje fungování zahrádky Monika a dodává, že Ulitej záhon je kromě zahrady i místo, kde blíže poznáte své sousedy. K dispozici je tu gril a kromě občasných zahradních „parties“ se tu pořádají i přednášky či promítání filmů. A 20. června proběhne v místní garáži přednáška O včelí bytosti, určená nevčelařům i začínajícím včelařům. Stačí se podívat na facebookové stránky Ulitýho záhonu, aby člověk pochopil, jak živým místem vzájemného setkávání a poznávání tato zahrádka je. Lidé si tu domlouvají výměny semínek či sazenic, plánují společné akce, sdílejí pěstitelské zkušenosti. Monika Rohlenová prozrazuje, že do budoucna by v přilehlých prostorách měla vzniknout i zahrada s prvky permakultury a prostory by měly sloužit jako místo pro odpočinek, vzdělávání i setkávání. Na zvelebování prostor už se ostatně pracuje, Ulitej záhon spolupracuje s Paletkami, sdružením, které se zabývá recyklací starých palet, a v plánu je společný workshop, při němž se bude vyrábět zahradní nábytek.

zelené trase směr Vítkov. Ještě se však v parku na Krejcárku na chvíli zastavím a pozoruji hráče místní atrakce jménem discgolf. V prostorách mezi stromy a keři

Kdo se v parku rád baví, může na Krejcárku zkusit discgolf. se ukrývají nenápadné plácky, které představují po vzoru golfu jednotlivé jamky. Jen místo holí a míčků mají discgolfisté k dispozici frisbee, které musí na co nejmenší počet hodů umístit do speciálních košů. Disky frisbee a kartičky k zapisování

GOlF PrO VOlNOmYšleNKÁře

Když Ulitej záhon opouštím, těší mě, že podobné projekty, které si už v Americe, Německu, ale i jinde v Evropě získaly spoustu příznivců, pozvolna razí cestu i do Česka. A pak pokračuji dále po své

Oblíbený rozhled z Parukářky


skóre si můžete vypůjčit na recepci DDM Ulita. Brzy si budu muset zajít zahrát. Létající talíře jsem totiž vždycky uměl lépe házet než chytat – tuhle hru museli vymyslet přímo pro mě. Přes Pražačku dorážím po lávce na Vítkov, procházím kolem fotbalového hřiště a stromořadí topolů a už mám na dohled monument husitského vojevůdce, který představuje třetí největší jezdeckou sochu v Evropě. Cestou k ní míjím další z pěkných moderních dětských hřišť, nechybí tu pítko ani rozměrná pavučinovitá prolézačka. O kus dál se pro změnu mezi stromy nachází řada posilovacích konstrukcí, na nichž se mohou vydovádět dospělí. Některá „cvičítka“ jsou vtipně ukrytá mezi křovinami. Hustě zarostlé a strmé stráně Vítkova byly původně kompletně zalesněné, pak se na nich jako na většině pražských vrchů nacházely vinice. Celá jeho severní strana přitom byla až do třicátých let devatenáctého století úplně holá. Opětovné snahy o zalesnění Vítkova na konci předminulého století nebyly úplně úspěšné, vegetaci se tu nicméně celkem daří, byť tvoří spíše dekor pro monumentální, žulou obloženou stavbu památníku. Kromě pásů vegetace a majestátního kusu architektury je však ve vítkovských stráních vryt i kus historie. Roku 1420 tu proběhla vítězná husitská bitva, která dala jméno celé obci. Když po příjemné, zhruba desetikilometrové procházce žižkovskou zelení scházím dolů na hlučnou a prašnou Husitskou ulici, je to trošku šoková terapie. I místní zastupitel Jan Freidinger poznamenává, že ozelenění těchto uličních kaňonů protkaných nepřehlednou infrastrukturou

19

Vrch svatého Kříže aneb Parukářka může nabídnout i pohledy, které byste v naší čtvrti nečekali.

inženýrských sítí bude do budoucna jeden z nejtvrdších oříšků. Zatímco s alejemi to je složité, záhonkům věnuje městská část docela dost pozornosti. V březnu pod záštitou radnice proběhl seminář Význam a postavení záhonků ve veřejném prostoru, na který se sjeli zahradní architekti a krajináři z celé republiky. Je dobře, že alespoň v tomto ohledu sleduje vedení žižkovské radnice současné trendy. Vratislav Vozník z Arniky k problematice záhonků poznamenává, že by bylo dobré hledat inspiraci v tzv. nízkoúdržbových záhonech. Místo toho, aby se po odkvetení vyměnily jedny rostlinky za jiné, se květinový ostrůvek uprostřed silnice či záhonek navrhne tak, aby se tu jednotlivé rostliny doplňovaly a celoročně podporovaly. „Na záhonu budou chytře rozmístěny jednotlivé druhy tak, aby si nekonkurovaly a záhon vypadal stále hezky bez neustálého nakupování a vyhazování sazenic,“ přibližuje Vratislav Vozník celou metodu a dodává, že jeden takový záhonek pro Žižkov Arnika chystá.

ZaHraDNIčeNí PO ParTYZÁNsKu

A když nestačí aktivity města či neziskovek, je zapotřebí jít na to po partyzánsku. Fenomén „guerilla gardening“, tedy „partyzánského“ osazování betonových a asfaltových prostor zelení, má základy v Americe sedmdesátých let minulého století. Zatímco v takovém Seattlu roste

nějaká ta bylinka z každé díry po dlažební kostce, u nás jsou podobná hnutí teprve u zrodu. Jedna z „guerillových“ bylinkových zahrádek se nicméně nachází hned vedle hospody U vystřelenýho oka, kde si mohou Žižkováci natrhat čerstvou rukolu, mátu, oregano a spoustu dalších bylinek. Tak se neváhejte inspirovat, vezměte lopatku do ruky a založte si vlastní. Když se druhý den po zeleném výletu povaluji s knížkou v Riegrových sadech, nepřemýšlím jen nad tím, jak to tu vypadalo, když o kousek dál stála klasicistní zahrada

Fenomén „guerilla gardeningu“ se dostal i k nám - k Vystřelenýmu oku. s četnými cizokrajnými dřevinami nebo zahrada v čínském stylu s jezírky, miniaturními pavilonky, můstky a čínskými plastikami. Představuji si, jaké to mohlo být někdy koncem osmnáctého století, když se tu člověk procházel mezi ptačími voliérami, kráčel bludištěm a mohl navštívit i malou zoologickou zahradu. A když se dívám na dětské hřiště, dumám, jak asi vypadal dřevěný pavilon pro jízdu na kolečkových bruslích, který stál kdysi na jeho místě. Při tom všem mi ale leží v hlavě hlavně to, co dělat, aby nápaditě řešených zelených ploch přibývalo, a jak k tomu přispět.

Před pěti lety s přičiněním Prahy 3 právě pod Riegrovými sady jedna nová zahrada vznikla. Není zoologická, ale Rajská. Tedy první zmínky o Rajské zahradě se objevují už roku 1863, ale do současné podoby byla zmodernizována mezi lety 2006 a 2008. Promenáda s výhledem na Prahu, jezírko s bambusy a okrasnými travinami, barevné stromové patro s duby červenými, jinany, okrasnými jabloněmi a třešněmi, ale i s výraznými lyrovníky tulipánokvětými či cedry… Je to opravdu uklidňující místo, kde se vedle záhonů a stromů nachází jak hřiště pro nejmenší, tak i prostory pro ping-pong, pétanque a míčové hry. Při pohledu na zmiňované cedry si vzpomenu, že jsem se chtěl ještě před návratem domů podívat na jediný památný cedr na území Prahy, a vyrážím tedy na Chmelnici, kde se tento stařík nachází, přímo v areálu nedalekých tenisových kurtů. Díky tomuto stromisku, jehož semenáček zhruba před 105 lety připutoval z Holandska, se nyní podobné cedry nacházejí na různých místech Prahy. Sedím v přilehlé restauraci, hledím otevřenými francouzskými okny do jeho koruny, popíjím lahodnou kácovskou dvanáctku a přemýšlím, jak proměnit alespoň náš domácí metrový balkonek v miniaturní oázu zeleně. Domů se vracím vybaven truhlíky a substrátem, vyrábím závěsné systémy květináčků z PET lahví a začínám se těšit na převislé žluté květy a specificky kořenitou chuť lichořeřišnice a taky na vůni máty, bazalky a koriandru.


20

TÉMA / SeRVIS

PO ZeleNÉ

TexT redakce

KrejcÁreK cesta zelení podle Žl VíTKOV

ŽIDOVsKÉ Pece ParuKÁřKa

rajsKÁ ZaHraDa OlšaNsKÉ HřBITOVY

rIeGerOVY saDY

rajsKÁ ZaHraDa

• provozní doba parku: 7.30–20 h, provozní doba kavárny: 10–12, 14–19 h • park rozdělen na čtyři terasy • hřiště pro děti do 8 let ve spodní části, vedle víceúčelové sportovní hřiště s možností osvětlení, vedle hřiště krátká tartanová dráha / druhá terasa – hřiště na pétanque / největší terasa – venkovní posilovna pro mládež a dospělé + 2 pingpongové stoly / střední terasa – přírodní jezírko, funguje jako samostatný ekosystém • WC v kavárně / cyklistika zakázána / zákaz vstupu se psy / nevhodné pro běh

rIeGerOVY saDY

• dětské hřiště (skluzavky, pískoviště, pružinové i závěsné houpačky, šlapací i odrážecí kolotoč, hrazdy, kladina, dráha pro odrážedla, lana na výstup do kopce… cyklostezky, bruslení, běh) • pitná voda (pítko), oplocení, lavičky / psi na vodítku / WC: ano – v restauraci a mobilní na dětském hřišti

VíTKOV

• dětská hřiště (hřiště v zadní části vybaveno velkou pavučinovitou prolézačkou, dále závěsné houpačky, odrážecí kolotoč) • sportoviště, venkovní posilovna • mobilní WC / místa na piknik / občerstvení / pítko / psi v části volně, jinak na vodítku • běh, cyklistika

VrcH sV. KříŽe (ParuKÁřKa)

• 3 dětská hřiště / ve spodní části oplocené pro nejmenší děti do 5 let (skluzavka, houpačky, pískoviště) / druhé hřiště pod vrchem pro starší (velká tubusová skluzavka, 4 herní sestavy s lanovými průlezkami) / třetí hřiště na vrchu – velké, oplocené, s originálními prvky (dřevěná loď, vláček, skluzavky, lanová pyramida, lanovka) • pingpongové stoly / pitná voda, WC, občerstvení


KrejcÁreK

• dětské hřiště • mobilní WC / bez pitné vody a občerstvení • cyklistika, běh, asfaltové cesty / povoleno volné pobíhání psů / discgolf

ŽIDOVsKÉ Pece

• dětské hřiště (neobvyklá moderní lanová prolézačka, houpačky, skluzavka, pískoviště) • WC na dopravním hřišti a mobilní v parku / pitná voda (pítko v dopravním hřišti) • cyklistika, běh

OlšaNsKÉ HřBITOVY

• rozloha 50 hektarů • parková výsadba pokrývá téměř celou plochu hřbitovů • dominuje jasan, javor, bříza, akát a na židovském hřbitově břečťan

TÉMA / SeRVIS

cO Tu TaKÉ rOsTe: Pajasan žláznatý – opadavý listnatý okrasný strom z čeledi simarubovitých, pochází z Asie. Má vejčitou korunu, často převislé větve a šedou podélně pruhovanou kůru.

Netvařec křovitý – dekorativní keř, často olistěný jen v horní části, s lichozpeřenými listy, poměrně řídkými. O to zajímavější jsou ale trsy květů, které vytváří „motýlovité“ modrofialové koruny. Z těch nakvetlých vyčnívají zlatavé tyčinky.

Mahalebka obecná neboli třešeň turecká – patří do čeledi růžovitých, má menší podlouhlé listy a kvete drobnými bílými kvítky, které působí velmi dekorativně. Plody jsou tmavé, lehce natrpklé a příjemně sladkokyselé.

Kalina obecná – středně bujný opadavý keř s velkými bílými květy. Listy se na podzim zbarvují do vínově červené.

Pustoryl obecný – keř s aromatickými velkými bílými květy, které rostou v hroznech. Říká se mu český jasmín.

Zlatice převislá neboli zlatý déšť – známý ozdobný keř z čeledi olivovníkovitých.

Tavolník – rod keřovitých rostlin z čeledi růžovitých, existuje spousta druhů a hybridů (např. tavolník bílý, tavolník japonský, tavolník nízký). Často se vysazují jako živé ploty.

Lyrovník tulipánokvětý – strom pocházející ze Severní Ameriky, má listy ve tvaru lyry a zvonkovité žluté květy, které připomínají tulipány. Listy jsou na podzim zářivě žluté.

21

cIZINcem Na ŽIŽKOVĚ TexT Joe Montalvo Ač je příroda v parcích spoutaná, přesto může nabídnout zatraceně zajímavé zážitky. Jen se na to podívejme: Když jsem poprvé šel jako dítě do Central Parku v New Yorku, bylo to necelých 24 hodin od smrti Johna Lennona. Tehdy jsem poprvé objevil The Beatles – lidé zpívali, plakali a truchlili nad ztrátou svého padlého anděla. Když jsem pak ve dvaceti žil v Tokiu, drobounká Francouzka mě po propité noci odvedla do parku Harajuku, kde si chtěla zadovádět. Ovšem v tom nejlepším jsme si všimli bandičky perverzních japonských voyerů, jak na nás pod příkrovem temnoty brejlí do dalekohledů. Ačkoli se to třeba nezdá, nejen žižkovské parky vám mohou nabídnout podobně pamětihodné zážitky. Když se člověk jde jednoho slunečného dne projít do Riegerových sadů, vidí trávu pokrytou spoře oděnými slunícími se lidmi všech generací. Je pak samozřejmě dost náročné udržet pohled na rozkvetlých stromech, když se ňadra smaží pod zářící oblohou. Naštěstí jsem tehdy potkal svého australského známého, který nad pivem zrovna rozprávěl s knížetem Schwarzenbergem. Australan dokolečka žvanil o Novém Světovém Řádu, o konspiračních teoriích a blížící se světové nadvládě, a co s tím sakra Schwarzenberg hodlá dělat, jestli se stane prezidentem. Pan kníže se jen zdvořile usmíval na mého bezzubého kamaráda a nenápadně poklimbával, nevěda, že tento vysoce pseudointelektuální chlápek jen před pár hodinami úplně namol tančil u tyče v žižkovském stripklubu, odkud ho trpící striptérky nakonec musely samy vypoklonkovat. Abychom se ukryli před davy hlučných násosků, přesunuli jsme se s mou milou na Olšanské hřbitovy, jejichž důstojnost připomíná viktoriánský parčík. Jakmile jsem vešel, obklopila mě velkolepá atmosféra českých dějin. Hřbitovy mám rád od doby, kdy jsem v sousedství jednoho bydlíval jako kluk, ale pro Ameriku je i pouhé století předlouhá doba. Když se však díváte na náhrobky z dob dávno minulých, vyvolá to pocit, že život je třeba vychutnat až do dna. Být vděčný za ty, kteří nás milují. Ocenit každou chvilku, ať jste kdekoliv. A Žižkov je právě tím místem, které vám vždy připomene ty malé radosti života.


22

RePORTÁŽ

cHmelOVÉ ZlaTO V exOTICKÉM HÁVU

Pivo jako předmět degustace? Pivo jako luxusní dárek? Zdá se nám to nemožné, vždyť pivo se přece pije po litrech a je leckde levnější než voda. Ale minipivovary rostou jako houby po dešti a do slovníku se pomalu vkrádá vedle vinotéky i pojem pivotéka.

„P

iju pivo i tvrdý alkohol. S pivem jsem začal. To byla v těch dobách jediná možnost. Piju ho teď mnohem míň zčásti i proto, že si ho mohu dovolit nepít, zčásti proto, že v Británii se pití piva koná hlavně v hospodách, a hospodský život poslední dobou strašně zdegeneroval.“ Tak praví Kingsley Amis v souboru textů Manuál každodenního pijáka. Přední britský romanopisec a znalec všemožných druhů alkoholu se v bezmála třísetstránkové knize věnuje pivu pohříchu málo. A pravda je, že v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy články vznikaly, nebylo pivo v Británii ani ve světě bráno o moc lépe než jako levný navozovatel stavů příjemných večer a nepříjemných ráno. Sám Amis ovšem přiznává, že se pivo v poslední době „stalo oborem nejenom vědomostí, ale i agresivní zběhlosti“. Zkrátka už tehdy začínalo být v Británii v kurzu vyznat se nejen ve whisky a brandy, ale i v tom, co je to chmelovar či jak se liší kvasnicové a pasterizované pivo.

TexT Tomáš Stejskal FOTO Filip Singer Právě v té době začínal především v Americe velký boom malých pivovarů, došlo ke znovuoživení tradičních britských pivních stylů, ale i mnoha dalších. A pivní revoluce v posledních letech bere útokem i naši kotlinu, domovinu ležáku, kde donedávna o svrchně kvašených pivech, saisonech, porterech, IPA či stoutech nebylo ani památky, a slovo ale (čti: ejl) existovalo pouze coby spojka, nikoli jako označení pivního stylu.

PrVNí ŽIŽKOVsKý PIVOVar

Dnes se čím dál více pije pivo i na chuť. Jen v Praze vyrostly za posledních několik měsíců čtyři minipivovary a mezi nimi i historicky první žižkovský. Jako milovník zlatavého, ale i červeného, tmavého či bílého moku jsem musel vyrazit ochutnat, jaké se na Žižkově vaří pivo. Že ho tu lidé umějí pít, o tom jsem nikdy neměl pochyby. Hotel a pivovar Victor sídlí v Husitské ulici a jeho interiér zdobí nejen tradiční pivní symbolika na zdech – od chmelových šištic po nápisy typu: „Do půlnoci u pěny, od půlnoci u ženy.“ Především místnosti

Pivo si pivovar Falkon nechává vařit vždy jinde. vévodí dvě měděné varny, v nichž se pivo přímo vaří. A taky číšník, který vyvolává vzpomínky na doby dávno minulé, na které však člověk nevzpomíná vůbec v dobrém. Žižkovská světlá dvanáctka, tmavá čtrnáctka a polotmavé nakuřované pivo jsou sice výborné, ale ve společnosti pána, jehož nejčastější větou je otráveně povýšené „Cože?!“ nekloužou do krku zdaleka tak snadno, jak by jejich chuť vybízela. Pivo


tam určitě ochutnat zajděte, za sebe doporučuji obzvlášť jemně nakuřovanou třináctku, ale mějte na paměti, že ten podnik je tak trochu „atrakce pro turisty“. Ostatně to nepřímo potvrdil i místní vrchní, když jsem se ho ptal, proč se prezentují i jako muzeum. Jen místo slůvka atrakce použil podstatně horší, mazlavější substantivum.

PIVNí eXOTIKa

Ve dnech, kdy začínají zahrádky lákat k uhašení žízně, smutně zjišťuji, že na Žižkově stále není mnoho míst pod širým nebem, kde by si člověk mohl dát pořádné pivo. Všude se točí dvě či tři značky pivních gigantů, jejichž kvalita podle mého mínění rok od roku klesá. Pivovary se slučují, skupují je nadnárodní koncerny a s tím přicházejí problémy. Pivo se pak mnohdy vaří jinde, tudíž z jiné vody, ve větším objemu a modernějšími technologiemi, které šetří čas, ale občas taky chuť. V době, kdy na světě existuje přes dvě stě odrůd chmele a nespočet pivních stylů, by byla škoda se omezovat na to, že pivo je buď desítka, nebo dvanáctka, buď světlé, nebo tmavé. Pokud si chcete rozšířit obzory, rozhodně neváhejte navštívit nově otevřenou pivotéku BeerGeek ve Slavíkově ulici. Specializuje se na zahraniční piva z těch nejproslulejších malých pivovarů, mezi něž patří například holandský De Molen či dánský Mikkeller. A vedle nich je v nabídce reprezentativní výběr z produkce českých minipivovarů. K dispozici jsou tu dvě pípy, na jedné pivo zahraniční, na druhé domácí.

lÉTající PIVOVarY

A hlavně je vám tu k službám prodavač nad jiné povolaný. Jakub Veselý možná vypadá mladě, ale má za sebou studium na „Podskalské“, vyhlášené střední škole pro sládky. A jako sládek se Jakub oprav-

RePORTÁŽ du činí, loni založil pivovar Falkon, který funguje na principu tzv. contract brewingu, podobně jako zmiňované zahraniční podniky De Molen a Mikkeller. Jde o „putovní“ či „létající“ pivovary, jejichž sládci vaří pivo pokaždé jinde. V BeerGeeku můžete ochutnat příležitostně i něco od Falkonu, naposledy měli na čepu Stalkera, reprezentanta stylu IPA (Indian Pale Ale), tedy svrchně kvašených, výrazně hořkých a výrazně aromatických piv (nutno zdůraznit, že veškeré aroma pochází z chmele a ostatních přirozených surovin). Právě při ochutnávání piv typu ale, jež kvasí při vyšších teplotách za použití specifických kvasinek i chmelů, lze pochopit, jak rozmanitý pivní svět je, že pivo není jen „tekutý chleba“ a že jeho požívání má velmi blízko k degustaci kvalitních vín. Z kombinace různých odrůd chmelů a různých druhů sladů může vzniknout neuvěřitelná rozmanitost chutí a vůní. Citrusy, pryskyřice či tropické ovoce možná českým pivařům nevoní, ale věřte, že je lze cítit v jednom jediném pivu a že se báječně spojují s drsnou chmelovou hořkostí. A drsné je opravdu správné slovo, leckterá IPA je až třikrát hořčí než sebevíce chmelená česká dvanáctka. „Český ležák je jedno z nejlepších piv, co se týče pitelnosti,“ komentuje naše národní zlato Jakub Veselý, „dále to dotáhli snad už jen Němci, především v Mnichově, jejichž piva se opravdu dají pít po tuplácích.“ Zároveň však poznamenává, že čeští a němečtí pivaři jsou nejspíš ti nejkonzervativnější na světě. „Já se snažím prokousat celým tím

pivním světem, mám hodně rád americké ale, stouty, portery, rád bych se dokopal k uvaření anglických piv, ta jsou však hodně náročná na suroviny, především na slad, který u nás není moc dostupný.“

česKÉ PIVO PO amerIcKu

Když jsme u té konzervativnosti, tak jen pro představu, dánský Mikkeller vyvíjí ročně kolem osmdesáti nových druhů piva. Zajímalo mě, jak se mu daří v celkem výsostně české kategorii, jaký umí udělat Premium

nalezneme zde i bavorskou pivnici s typickým weisswurstem. Ležák. A to i proto, že na prestižním serveru ratebeer.com, kde mohou uživatelé recenzovat jednotlivá piva, okupují první desítku ve stylu Premium Lager hned čtyři piva od Mikkelleru. Okusil jsem tedy „jedničku“ a „pětku“, piva The American Dream a Summer Pilsner. Nejde sice o nejlevnější požitek, ale je to jako s vínem. Připlatit si stojí za to. Americké chmely provádějí s chutí ležáku plzeňského typu opravdu divy. Když si s Jakubem Veselým povídám o tom, co nejlépe svlaží hrdlo v parném dni, říká, že sám si rád dá americký ale, bavorskou pšenici či nějaký lehčí saison. Posledně zmiňovaný styl u nás prakticky nikdo nevaří, ale jeho květnaté chutě k létu rozhodně patří. Stejně tak v české produkci chybí

23

piva slabší, než je desítka, která by během léta přišla rozhodně vhod. V BeerGeeku si lze koupit hned několik devítistupňových ale od De Molen a zakusit, kolik chuti se může skrývat v tak slabém pivu. V podobném duchu lze doporučit i jihlavské pivo Jiskra, svrchně kvašenou desítku, jejíž citrusové tóny byste v českém ležáku těžko hledali. Spolu s mnohem širším repertoárem českých piv na ni lze narazit o kus dále v Pivní rozmanitosti na Korunní.

BaVOrsKÁ PIVNIce

A pokud si chcete pošmáknout na pravé bavorské pšenici, máte od podzimu jedinečnou příležitost. Od té doby totiž na Sladkovského náměstí funguje jediná česko-bavorská pivnice v Praze Lokál Ostrý. Sympatický nápad mít na čepu piva z obou stran hranice rozhodně zabírá, stabilně tu mají ležák a pšeničné pivo z německého pivovaru Aldersbacher a k tomu stále populárnější dvanáctku Kout na Šumavě a polotmavý ležák Klostermann. A na dalších dvou pípách se piva střídají. V kombinaci s jemným vařeným weisswurstem či grilovaným bratwurstem ideální místo k posezení. Když tak sedím na Parukářce na lavičce se třetinkou lehkého holandského ale Engels, těší mě, jak se tuzemské pivní obzory rozšiřují. Jen bych si rád na kvalitním pivu, které neumučily procesy filtrování a pasterizace do trvanlivé, leč chuti i zdraví méně prospěšné podoby, pochutnal i na čerstvém vzduchu a v čepované podobě.


24

PIVní SeRVIS

KAM nA jeDNO OVaNsKÉ l í u sl V údajně P Y

N

nejstarší žižkovské hospodě došlo ke změnám – kromě pestřejší pivní nabídky na devíti pípách, kde se střídají piva z minipivovarů, si tu můžete dát limonádu z kvalitního sirupu různých příchutí nebo pivo v poněkud koncentrovanější podobě – pivovici sládka Jana Mikše z pivovaru Rychnov nad Kněžnou.

BeNeJeden a T O

z mála podniků, kde si lze t i na příjemné ta nejlepší piva vychutna e, trobloku. Vedle restaurac zahrádce schované ve vni ic on řeb z T či šky atu od M kde se střídají piva – třeba odniku i sklepní pivnice k p ří pat , ách píp ti šes – na ozhodně nezůstávejte s dalšími pěti kohouty. A r ěle, maso jen u piva, vaří tu fakt skv přímo z farmy.

rGeeK e V nové e B lze ochutnat ce té vo pi

PI

rOZ í N V

m a NI T O s T

í skvosty. hraniční pivn a zahraničí, především za es ší z Č ka ách to nejlep ším z ciziny. Na dvou píp eciálů předev sp ěr b vý ch ntace našich v regále icích i repreze n d le u ale přímo vo d e A v cete jen pít, h ec n d u ok P ů. vás i slady, minipivovar tní, čekají na si uvařit vlas ky asin . chmely či kv

Tato pivotéka sice utekla z Husitské do Korunní, malinký kousek za naše hranice, ale i tak se vyplatí zavítat. Čekají tu čtyři pípy, regál se zahraničními pivy a především několik lednic piv ze všech koutů země. Od Hastrmana z Velkého Rybníka po Qásek z Ostravy.

cHmelOVý slOVNíčeK: ale – v Británii takřka synonymum pro pivo, na rozdíl od spodně kvašeného ležáku kvašené svrchně, tedy při vyšších teplotách za použití jiných kvasinek a často i jiných sladů. Existuje spousta druhů – belgické, anglické, irské či americké ale chutná pokaždé zcela jinak.

sTOuT – tmavé svrchně kvašené pivo, k jehož výrobě se využívá mimo jiné pražený slad. Typickým představitelem je Guinness. Též existuje spousta druhů, např. oatmeal stout či milk stout.

IPa – silnější, více chmelené ale

POrTer – tmavé pivo, které se historicky prolíná se stoutem. Většinou je to silnější pivo a bývá i spodně kvašené.

KVasNIcOVÉ PIVO – pivo se zvýšeným obsahem aktivních kvasinek. Na rozdíl od piva nefiltrovaného, u jehož výroby se vynechá filtrace kvasnic, se do kvasnicového kvasnice ještě přidávají. PasTerIZOVaNÉ PIVO – většina piv, která koupíte běžně v supermarketu, projde kromě filtrace i pasterizací, tedy tepelnou úpravou, která jej připraví o spoustu prospěšných i chutných látek, přičemž zvýší trvanlivost.

saIsON – svrchně kvašené pivo s nízkým podílem pšeničného sladu, méně hořké než ale, více dominují ovocné chuti a vůně. PšeNIčNÉ PIVO – velmi světlé, ovocité, svrchně kvašené pivo. Pšeničný slad přináší na rozdíl od běžného ječmenného větší sladkost, ale i osvěžující kyselost. Ideální letní osvěžení.

Soutěžte s pivovarem Falkon na www.zizkovskelisty.cz

Otázka: Kolik stupňů má nejsilnější pivo, které dosud pivovar Falkon uvařil?

PRAHA 3 OČIMA

25

VÁleč KOulIVý TexT Tomáš Stejskal FOTO Filip Singer

Nejde jen o latinský název prvoka, ale také o jedno z předních českých nakladatelství. Volvox Globator se shodou okolností před deseti lety dokoulel až na Žižkov a v jeho knihkupectví si můžete koupit jak skvělé knihy, tak si i počíst u sklenky lahodného moku.

J

ako rodák z Havlíčkova Brodu rád vzpomínám na místní knižní veletrh, který hned po tom pražském představuje největší setkání nakladatelů v republice. A už z oněch gymnaziálních dob si vybavuji, že jsem se každoročně těšil především na nabídku produkce několika málo vydavatelství. Jedním z nich byl pokaždé Volvox Globator. Kvalitní beletrie, hudební monografie, knížky o šamanismu a dalších duchovních záležitostech, ale též o neznámých zákoutích etnobotaniky; to vše přesně kopírovalo spektrum mých adolescentních zálib. A většinu jejich produkce si rád přečtu i dnes. Už deset let sídlí na Žižkově ve Štítného ulici knihkupectví Volvox Globator. Je trochu schované, podobně jako knižní produkce Volvoxu nekřičí do světa nic o své výjimečnosti. Ale jak si čtenáři minulého čísla mohli všimnout, dají se tu zažít zajímavé věci. Zhruba před půl rokem se z místní kavárny stala ochutnávková hospůdka, a tak vedle pravidelných koncertů „se skvělou akustikou, byť na minimálním prostoru“ lze okusit, co nového se děje ve světě malých pivovarů. Zašel jsem si tedy popovídat s Vítem Houškou, který stál u zrodu Volvoxu, o knížkách, Žižkově a pivu. „Stavily se tu nedávno třeba dvě Filipínky, už bylo oficiálně po zavíračce, a že si dají Zlatou raketu od Matušky,“ popisuje svéráz svého podniku Vít Houška, „když tuhle sedmnáctku dopily, nestačily se divit. Druhou už si nedaly, že by jim uletělo letadlo, ale říkaly, že v knihkupectví si teda ještě pivo nedaly.“ Ptám se, jak se člověk vlastně dostane od studia „hnojárny“, jak svou alma mater sám nakladatel nazývá, ke knížkám. „Přepisoval jsem knížky už v samizdatu a přitom pozo-

roval, jak se snaží čtyřicet let dělat ze sedláků jezeďáky a že teď se z nich zase budou snažit dělat čtyřicet let sedláky. No, a když jsem přepisoval ty knížky, kolikrát jsem si říkal, to by byla tak krásná řada, to by bylo hezký, kdyby to vyšlo normálně, vázaný. Tak jsme se do toho po revoluci pustili.“

cifikum, s nímž se mu Žižkov pojí: „Vždycky když jsem jezdil dolů do Karlína, koukal jsem se na sochu Žižky a říkal si, že je zvláštní mít tu sochu masovýho vraha. On se s tím tenkrát nemazlil. Ale to jsou ty národní ideály, jak se to dějinama všechno popletlo.“ Volvox Globator sice začínal hlavně se zaměřením na beletrii, ale dnes je asi nejúspěšnější jeho hudební edice. „Budeme vydávat knížku 444 českých desek, na tu se těším, půjde o průřez různými žánry,“ vypichuje Vít Houška jednu perlu za všechny z edičního plánu. Určitě neváhejte navštívit prodejnu Volvoxu, nějaká malá, zastrčená, nenápadná, a přesto skvělá knížka tam čeká nejspíš právě na vás. A když si nebudete moci vybrat, dejte

Vít Houška, zakladatel žižkovského vydavatelství Volvox Globator

NaKlaDaTelsTVí, cO mÁ ZVuK

Nedá mi to, chci vědět, jak vznikl název vypůjčený z biologické říše. „Jak už to bývá, seděli jsme takhle ve čtyři ráno s kamarádem, který se mnou do toho podniku šel, měli něco vypito a vykouříno. Líbilo se nám, jak v tom rezonuje to ‚vox‘, tedy hlas či zvuk.“ Vít Houška se se svým knihkupectvím sice dostal na Žižkov náhodou, ale atmosféru čtvrti má rád. „My jsme tu měli babičku,“ poznamenává a dodává poněkud pikantní spe-

si jedno ze skvělých piv, co tam mají na čepu. Já se naposledy u sklenky patnáctistupňového Raptora začetl do už poměrně staré novely Křížové sestry Alexeje Remizova. Stejně jako o pivu mohu i o knize říci: Je to síla! „Glotov (hlavní postava románu Křížové sestry – pozn. autora) asi před třemi lety vyhodil svou zákonitou manželku z druhého patra na dlažbu, až si chudinka roztříštila hlavu vejpůl, a možná, že se to stalo ne před třemi, ale před čtyřmi lety, na tom nezáleží…“


26

PR

ŽIVOT V Pralese TexT Tomáš Stejskal FOTO redakce

Dům, který si sám vyrábí teplo i elektřinu? Dům bez napojení na inženýrské sítě? Obydlí, které připomíná stará sci-fi a v němž se cítíte jako v bavlnce a přitom zároveň jako v pralese? Pokud rádi rybaříte v obýváku, vítejte ve světě radikální architektury Mika Reynoldse. Ten svět je velmi komfortní, a přitom celý z odpadků.

podnikl, ale při vzpomínce na debaty o energetické soběstačnosti skládky a celého přilehlého areálu, v němž centrála .A.S.A. sídlí, jsem si vybavil koncept zemělodí, soběstačných, ekologických staveb amerického architekta Mika Reynoldse, které vypadají, jako kdyby v krajině přistály coby vyslanci jiných světů a vesmírných dálav. Jde vlastně též o odpadky, které svébytným způsobem „obývají“ krajinu, pokud možno tak, aby se to „matičce přírodě“ co nejvíce zamlouvalo.

raDIKÁlNí arcHITeKTura

Je fajn, že se společnost .A.S.A. pomocí nejmodernějších technologických postupů dostává k podobné filozofii, jakou vyznávají zapálení ekologové a „alternativci“. Na rozdíl od skládky však radikální architektura Mika Reynoldse a týmů nadšenců vyrůstá z krajiny poněkud nápadněji,

K

dyž jsem se jednou v neděli vracel z víkendové oslavy narozenin a přijížděl od Mělníka k Praze, hleděl jsem napůl blaženě, napůl vyčerpaně ven z okénka spolujezdce. Před očima se míhala krajina, v žaludku mimo jiné sestava půllitrů černého domácího piva, která by vydala bezmála na fotbalový mančaft, a taky roastbeef, co chutnal jako dort, a tři porce guláše ze skotského náhorního skotu. Při pohledu na ďáblickou skládku firmy .A.S.A., kterou jsme míjeli, mi chvíli trvalo, než mi došlo, že to není jen další z travnatých kopečků, co se vynořují z přírodní scenérie. Vybavil jsem si nejen exkurzi, kterou jsem tu onehdy


s vizáží kosmických stanic, v nichž se futuristická vize pojí s archaickou prací s materiálem. Stavby, které na první pohled připomínají kulisy postapokalyptického béčkového filmu, však v sobě skrývají mnohem víc než jen tuny pneumatik, plechovek a lahví pospojovaných blátem. Už na ten druhý pohled uvidíte spíše oblé dekorativní tvary evokující architekturu Antonia Gaudího a objekty z francouzských sci-fi komiksů, zkrátka lehce mimozemskou krásu, jejíž základy však leží v přirozených tvarech inspirovaných říší flóry. Mike Reynolds, který v jednom z takových domů sám žije, se svojí metodou experimentuje od sedmdesátých let. Začal s myšlenkou, že je třeba místo kácení stromů zužitkovat nepotřebné materiály. A postupně přicházel na to, jak si vystačit zcela bez energií. Vytvořil například systém, jak načtyřikrát využít vodu – od sprchování přes zalévání až po splachování a tvarování krajiny; přišel na způsob, jak docílit toho, že dům nepotřebuje vytápění. Elektřinu si navíc bere z fotovoltaických panelů. Jediným vnějším zdrojem v důsledku zůstává propan-butan na vaření. Účet prý vyjde asi na sto dolarů ročně. „Když jsem přišel s nápadem stavět domy z plechovek a lahví, říkali, že jsem ostuda architektů,“ komentuje začátky Reynolds. Tehdy měl se zákazníky potíže a neústupnost v přístupu k bydlení jej několikrát stála i manželství. Nyní jsou však jeho domy komfortní a interiér spíš než provizorní sluj připomíná

27

luxusní designové bydlení. Uvnitř i venku rostou plodiny, které fungují mimo jiné jako přírodní čistička vody. A také produkují potravu. Některé Reynoldsovy domy jsou navržené tak, že uživí čtyřčlennou rodinu. Na počátku byla snaha inspirovat se přírodou, která je velmi přizpůsobivá: „Stačí pozorovat, jak si ve městě ptáci staví hnízda, využijí brčka, drátky, cokoli. Myslím, že lidé by to měli dělat stejně.“

Prales V OBýVÁKu

V době, kdy Reynolds začínal, se o ekologii moc nehovořilo, dnes už je celý svět v zajetí recyklace a šetrného přístupu k Zemi. Dříve pro něj měli pochopení hlavně v rozvojových zemích, protože jeho technologie umožňuje stavět levně a zůstat nezávislý na vnějších energiích. Třeba pro obyvatele oblastí postižených tsunami je tato architektura požehnáním. Představte si komunitu domů uprostřed pouště Nového Mexika. Její obyvatelé pěstují v obýváku banánovníky, uvnitř domu si chytají vlastní ryby, na pozemcích, které nikdo nechtěl, žijí bez hypoték a bez útrat za elektřinu či vodu. Modré lahve od vodky fungují ve zdech jako nádherná vitráž, jinde se zase využijí vepřovice… V těchto soběstačných, útulných, trochu extravagantních, ale oku lahodících obydlích už nějaký ten pátek docela pohodlně bydlí malá komunita. „Nejlepším doporučením těchto domů je to, že se o vás postarají,“ říká Mike Reynolds. A já mu těch stabilních 21 °C, které u sebe doma má v létě v zimě,

závidím i teď na konci května, kdy se naše středoevropské počasí zbláznilo a bylo by potřeba opět zatopit v kotlích. A to nemluvím o všem ostatním, co tyto zemělodě poskytují.

dům z odpadu může být velmi luxusní. Dnes se i největší korporace inspirují podobnými alternativními postupy a třeba společnosti jako .A.S.A. si zakládají na šetrnosti a energetické soběstačnosti. Skládka v jejich podání sama produkuje plyn, který lze využít jako palivo či topivo. A taky architektura Mika Reynoldse se pomalu přesunuje z pouští a odlehlých oblastí třetího světa blíž civilizaci. Jedná se o projektu na Manhattanu, od Reynoldse si nechávají stavět obydlí hollywoodští herci a možná už nastal čas, kdy Reynoldsova vize celé soběstačné vesnice či města přestává být utopií jednoho snílka.

uFO PřIsTÁlO Na sÁZaVĚ

Loni byly zahájeny stavby první české zemělodě v Sázavě. Celý projekt od počátku podporuje Jaroslav Dušek, který pro podobné aktivity má odjakživa pochopení. Navíc má slabost pro indiány a Mike Reynolds je poloviční Čerokéz, možná i odtud pramení jeho citlivost k principům, jež fungují v přírodě. „Pochopil jsem, že všechno se dá zužitkovat. Podívejte se na strom, listy opadají a promění se v půdu. Vše má své využití,“ komentuje

svou filozofii „architekt odpadu“, jak se Reynoldsovi přezdívá a jak se jmenuje i dokument, který o něm vznikl. V současné době probíhají další práce, aby zeměloď v Sázavě mohla být po první zimě dokončena. Na projektu spolupracovali lidé z patnácti zemí světa a to je další aspekt celé Reynoldsovy tvorby. Předává know-how, podle něhož si mohou lidé stavět vlastní zemělodě. Musíte si určitě dát trochu práce a být vynalézaví při shánění materiálu. Ten se ale na druhou stranu leckde válí zadarmo. Když tomu věnujete čas, můžete si postavit vlastní dům s minimálními náklady. Technologicky je to totiž natolik jednoduché, že to zvládne i amatér. Stačí sehnat dost nadšenců, pár tisíc plechovek a lahví a nějaké ty ojeté pneumatiky. Pokud vás zajímá, jak podobný projekt vypadá, můžete se sami přidat jako dobrovolníci a přiložit ruku k dílu. Ale poučné je už samotné sledování dokumentů, které o Reynoldsově tvorbě vznikají. Vede to člověka přinejmenším k zamyšlení, k čemu všemu lze využít tu plechovku od piva či lahev od limonády, kterou právě vyhazuje do koše. A pokud nemáme dost odvahy a nadšení, abychom vlastní odpad sami zpracovali – ať už do podoby futuristického obydlí či do nějakých menších „projektů“ – nezbývá nám než si alespoň vybrat tu správnou popelnici a doufat, že se o něj co nejšetrněji postará firma jako .A.S.A., která si na efektivním zpracování odpadu zakládá a která ví, že byznys a ekologie mohou jít ruku v ruce.


28

POlITIKA / PRAHA 3

POTKAlI Se

Na OlšaNce

TexT Tomáš Stejskal FOTO Filip Singer a Petr Hamšík

Mimořádné jednání zastupitelstva skončilo dříve, než začalo. Jisté je, že to tu ještě nebylo. Je cosi prohnilého v království žižkovském? Těžko říci, ale najít aktéry této frašky je spíše detektivní než divadelní práce.

„Pojďte, pane, budeme si povídat.“ „Ale já mám ještě noc.“ Moment, to jsou přece dvě úplně jiné pohádky. Přesto jde asi o nejvýstižnější popis mimořádného zasedání žižkovského zastupitelstva, které se konalo 24. května v hotelu Olšanka. Vyrazili jsme tam v silné redakční sestavě. Měli jsme v pohotovosti kamery, foťáky i diktafony a chystali se na přímý přenos i vyčerpávající reportáž. Zatímco šéfredaktor instaloval techniku a fotograf si ladil objektivy, já jsem sondoval terén. Hned z kraje jsem si všiml kamer a mikrofonů České televize, pro kterou však byla zajímavější situace na pražském magistrátu, a dotazy jejích

reportérů se tudíž točily kolem rozpadu pražské koalice. Sotva jsem se trochu rozkoukal, došlo mi, že zasedání končí dříve, než vlastně stihlo začít. Opozice, která jej svolala, protože chtěla prodiskutovat některá zásadní témata, jimž se nová koalice v průběhu uplynulého roku věnovala, si vyslechla, že program zastupitelstva je shledán zmatečným. Následně bylo odhlasováno, že není o čem jednat. Zatímco poslouchám z řad odcházejících občanů výkřiky „fuj“ a v uších mi přitom ještě zní poslední příspěvek zastupitelky za ODS Martiny Šandové, že by ráda poděkovala nové koalici za lekci z demo-

Opoziční politik Jiří Matušek (ODS) po ukončení zastupitelstva, které vlastně ani nezačalo. Jeho výraz je všeříkající.


POlITIKA / PRAHA 3

29

kracie, přemýšlím, co se vlastně stalo. Že se tu odehrála prapodivná fraška, je až hmatatelně jasné. Jen mě trochu mate, kdo je tu režisérem a jaké je obsazení. Místostarosta Bohuslav Nigrin má jasno: „Paní starostka to řekla stručně a jasně, opozice předkládá zprávy rady, to je přece nonsens, nemá žádný vlastní materiál. Nemohou předkládat materiál za jiný orgán.“

jaK HrÁlI KlIčKOVaNOu

Z tábora opozice však zaznívá zcela opačný hlas: „To tu ještě nebylo, nepamatujeme, že by se neschválily ani interpelace, aby se občané či opozice mohli ptát. My jsme nechtěli nic jiného než vidět zprávy o tom, jak koalice pracuje,“ říká zastupitel za ODS Jiří Matušek. Takže suma sumárum, koalice vytýká opozici, že chce o něčem jednat a nepředložila k tomu materiál, opozice se zlobí, že předložila „standardně zpracovaný materiál s důvodovými zprávami“ a ony zprávy rady MČ naopak požadovala od radnice. „Co já pamatuju, tak nám byla vytýkána arogance, ale za posledních dvanáct let nepamatuju, že bychom nenechali lid ani promluvit,“ říká zastupitel ODS Jiří Jungwirth a dále poznamenává: „Pokud o těch bodech nechce koalice mluvit, je to její právo, ale nenechat opozici s odpuštěním ani otevřít hubu, to je nestydatost.“ Místostarosta Nigrin k tomu říká: „Pokud by opozice chtěla vést diskusi, musela by předložit nějaký materiál, takhle zastupitelstvo funguje odjakživa. Tohle zasedání bylo jen takové plácnutí do vody od opozice, protože klasické zastupitelstvo je za tři neděle, tam budou materiály, důvo-

Jak zastupitelstvo začalo, tak záhy skončilo...

dové zprávy, tam bude možnost diskuse. Opozice má samozřejmě na tohle právo, ale pak musí počítat s tím, že to dopadne, jak to dopadlo, že se zastupitelstvo hned zase rozejde. Akorát to vyžene městské části nějakou tu tisícovku z kapsy, díky bohu ne moc.“ Den nato se pročítám důvodovými zprávami opozice a tiskovou zprávou radnice, ale moudrý z toho nejsem. Asi si všichni budeme muset počkat, až se sejde

18. června zastupitelstvo za standardních podmínek. Tam se uvidí, zda budou všechny podle opozice problematické body opravdu předmětem jednání, tam se snad ukáže, jestli je nová koalice schopna či ochotna vést diskusi. Já jsem zatím asi na logiku těchto politických prken, která znamenají svět, krátký, a tak si jdu prozatím pustit večerníček. Tam se vytahují z klobouku mnohem příjemnější věci.

cO se V KVĚTNu nePrOjeDNalO? PrOGram ZasTuPITelsTVa

1. Zpráva rady MČ Praha 3 o výsledcích tzv. auditu některých staveb realizovaných MČ Praha 3 v minulém období ke dni zasedání mimořádného zastupitelstva MČ Praha 3 2. Zpráva rady MČ Praha 3 o příčinách a důvodech fúze sloučením společností holdingu Městské části Praha 3 ke dni zasedání mimořádného zastupitelstva MČ Prahy 3 3. Zpráva rady MČ Praha 3 o podpoře FK Viktoria Žižkov, a. s. ke dni zasedání mimořádného Zastupitelstva MČ Prahy 3

4. Zpráva rady MČ Praha 3 o průběhu privatizace bytového fondu Městské části Prahy 3 s důrazem na privatizaci bytů v domech č. p. / č. o. 812/12, 815/14, 849/16, 864/18 a 865/20 v ulici Lupáčova v Praze 3 ke dni zasedání mimořádného zastupitelstva Městské části Prahy 3 5. Zpráva rady MČ Praha 3 o pronajímání bytových jednotek ve vlastnictví Městské části Prahy 3 ke dni zasedání mimořádného zastupitelstva MČ Praha 3 6. Zpráva rady MČ Praha 3 o přípravě prominutí poplatků z prodlení za nájemné a plnění poskytovaná v souvislosti s uží-

váním bytových jednotek ve vlastnictví MČ Prahy 3 ke dni zasedání mimořádného zastupitelstva MČ Prahy 3 7. Dotazy, připomínky, podněty, interpelace

ŽIVĚ 18. 6. 2013 od 15.00 V úterý 18. června se bude od 15.00 v hotelu Olšanka konat řádné zasedání zastupitelstva Prahy 3 a my vám na stránkách Žl již podruhé přineseme přímý přenos! Online se tak můžete podívat na práci našich volených zástupců.


30

POlITIKA / GlOSA

NečIsTÁ Hra s mIlIONY TexT redakce

Vedení žižkovské radnice nyní masivně medializuje téma rušení majetkového holdingu Prahy 3. Sloučení čtyř vlastních akciových společností do jediné odůvodňuje především silným nárůstem mandátních odměn vyplácených holdingovým společnostem. A tak jsme nahlédli do rozpočtů Prahy 3…

S

hrňme si nejprve situaci okolo majetkového holdingu Prahy 3. V podstatě veškerý nemovitý majetek třetí městské části spravovala do roku 2009 jediná akciová společnost – Správa komunálního majetku Praha 3 neboli SKM. V rámci majetkového holdingu vznikly odštěpením tehdy jediné obecní akciové společnosti SKM dvě dceřiné, a to Investiční a rozvojová Praha 3 a Správa majetkového portfolia Praha 3. V roce 2010 přibyla do holdingu již dříve založená Pražská parkovací a. s. (podrobně viz struktura na následující straně). Vládnoucí koalice TOP 09 a ODS se v Praze 3 rozpadla v roce 2012, tedy v době, kdy se již pracovalo na finalizaci holdingové struktury. Nová koalice TOP 09, ČSSD a Ž(N)S začala prakticky okamžitě po svém nástupu na radnici s rušením majetkového holdingu. Výsledkem jejího několikaměsíčního snažení je sloučení všech čtyř holdingových společností do jedné – Správy majetkového portfolia, a. s.

sKuTečNÁ Výše maNDÁTNícH ODmĚN VYPlaceNýcH majeTKOVÉmu HOlDINGu PraHY 3 2010–2013 (v milionech korun)

70

Zdroj: MČ Praha 3

70,2 mil.

60

67,6 mil.

65,1 mil.

62,9 mil.

50

vpravo), neboť jsme zjistili, že od roku 2010 man40 dátní odměna naopak klesala, a to výrazně. S jejím nárůstem paradoxně po- 30 čítá jen současná koalice, vehementně prosazující úspory. Vysvětlení se na- 20 bízí v zásadě dvojí. Buď vládnoucí koalice neříká 10 občanům pravdu, nebo je v několika po sobě jdoucích rozpočtech chyba 0 2010 2011 2012 2013 (plán) a jsou tím pádem chybné je podle vedení radnice neakceptovatelný), celé. Těžko říci, co by bylo pro občany lepší, že holdingem protékala v minulých letech ale odpověď na tuto zásadní „nesrovnalost“ zhruba polovina rozpočtu. Pokud tedy budeme bezpochyby vyžadovat. Otázkou je, do holdingu od Prahy 3 „tekly“ nějaké penínakolik kvalifikovaně rozhodují ti, kdo tak Á YPAD „Hraju podle JAK V STREET13. července ÁCE ER R A P pak šlo o mandátní odměny v řádech devýrazně chybují. A ještě přitom tvrdí (RN Husité na Vítkově svého ze, srdce“ WORKKOVĚ str. 16 NA ŽIŽ sítek milionů, a nikoli půl miliardy ročně. 6/2013, Systém více akciových společností Rozhovor s houslistou STR. 13 ročník 22 | číslo 6/2013 | ZDArMA

6

ČERVEN 2013

Pavlem Šporclem str. 9

ročník 22 | číslo 6/2013 | ZDArMA

13. července Husité na Vítkově

KDe se sTala cHYBa?

Mandátní odměna, kterou městská část platí holdingovým společnostem za správu svého majetku, prý v čase prudce stoupala. Podle vyjádření místostarosty Ing. Bohuslava Nigrina (ČSSD) vyplatila Praha 3 za služby holdingu v roce 2011 celých 74 milionů. Podívali jsme se proto do rozpočtu městské části, který je veřejně přístupný na webových stránkách Prahy 3. V části věnované oblasti správy nemovitostí za období 2011, konkrétně v řádku, kde stojí ostatní služby – mandátní odměna, jsme objevili naprosto odlišné číslo, a to 67,6 milionu. Místostarosta Nigrin se možná přehlédl nebo si popletl roky, a tak jsme se rozhodli ověřit, zda tedy platí tvrzení, že mandátní odměna v čase opravdu stoupala. Rozpočty Městské části Praha 3 nám poskytly zajímavá čísla (viz graf

80

str. 16

Á YPAD JAK V STREETE PRÁC RKERA O W KOVĚ NA ŽIŽ STR. 13

6

„Hraju podle svého srdce“ Rozhovor s houslistou Pavlem Šporclem str. 9

ČERVEN 2013

Pojďme ušetřit za energie na e-aukci! Když se v březnu letošního roku v médiích objevily informace o první e-aukci energií pro domácnosti ve středočeských Říčanech, ne každý si uměl přesně představit, co toto slovní spojení znamená. E-mail neboli elektronickou poštu znají téměř všichni, ale e-aukci, a ještě k tomu energií a pro domácnosti? Analogicky a správně se nabízí význam elektronická aukce, která se od Když se v březnu letošního roku klasické aukce s vyvoláváním v jemédiích objevily informace cen v aukční síni liší vlastně nom tím, že se odehrává veovirprvní e-aukci energií pro dotuálním prostoru – na aukčním mácnosti ve středočeských Říserveru. K čemu však můžečanech, být ne každý si uměl přesně podobná aukce energií dobrá představit, co toto slovní spojení domácnostem? znamená. U aukcí energií obecně plaE-mail neboli elektronickou tí, že organizátor aukce nejdřípoštu znají téměř všichni, ale ve shromáždí zájemce o dodávku e-aukci, a ještě k tomu energií například elektrického proudu, a pro domácnosti? Analogictedy budoucí zákazníky dodavaky a správně se nabízí význam Studie usnadní rozvoj telů elektřiny. Poté osloví elektráelektronická aukce, která se od renské společnosti. klasické aukce s vyvoláváním cyklodopravy Pro tyto firmy je vždyckycen za-v aukční síni liší vlastně jejímavé, když mohou prodávat Žižkovská radnice si nechala nom tím, že se odehrává ve virelektřinu většímu počtu zákazzpracovat studii rozvoje cyklistic tuálním prostoru – na aukčním níků než jednotlivcům. Za serveru. této ké dopravy na území třetí měst K čemu však může být podmínky jim mohou nabídské části. Generel cyklistické do podobná aukce energií dobrá nout množstevní slevy a proud pravy, jak se dokument jmenuje, domácnostem? jim prodávat levněji. Dá se tedy navrhuje systém cyklotras, které U aukcí energií obecně plaříci, že čím více shromážděných by měly do budoucna nabídnout tí, že organizátor aukce nejdřízájemců, tím nižší cena elektřipříznivcům cyklistiky bezpečný ve shromáždí zájemce o dodávku ny. Samozřejmostí je, že e-aukce průjezd územím Prahy 3. Na například elektrického proudu, se zúčastní jen takoví dodavatepředstavení tzv. cyklogenerelu tedy budoucí zákazníky dodavalé, kteří jsou schopni splnit požaveřejnosti naváže debata s oby Studie usnadní rozvoj telů elektřiny. Poté osloví elektrádované podmínky, tedy dodávat vateli třetí městské části, které renské společnosti. cyklodopravy proud v příslušné kvalitě, v určese kromě představitelů Prahy 3 Pro tyto firmy je vždycky zaném množství a termínech. zúčastní také autor dokumentu Žižkovská radnice si nechala jímavé, když mohou prodávat V době, kdy ekonomická krize Ing. arch. Tomáš Cach. n zpracovat studii rozvoje cyklistic elektřinu většímu počtu zákazještě nekončí, může být tato možvíce naké str. 5 dopravy na území třetí měst níků než jednotlivcům. Za této nost, jak ulehčit rodinným rozpocyklistické do podmínky jim mohou nabídčtům, určitě příjemná. Radnice Letošní Prague ské části. Generel pravy, jak se dokument nout množstevní slevy a proud Prahy 3 chcejmenuje, proto nabídnout Biennale se blíží navrhuje systém cyklotras,možnost které nákupu jim prodávat levněji. Dá se tedy svým občanům by měly do energií budoucna nabídnoutv e-aukci. říci, že čím více shromážděných pro domácnosti V areálu Nákladového nádraží příznivcům cyklistiky bezpečný zájemců, tím nižší cena elektřiPřesné informace o této aukŽižkov se od 6. června do po průjezd územím Prahy 3. Na ny. Samozřejmostí je, že e-aukce ci ve třetí městské části obdržíloviny září bude konat prestižní

Pojďme ušetřit za energie na e-aukci!

Domovní správy Prahy 3 se od 1. července sestěhují do budovy v ulici Olšanská 7

Městská část slučuje své akciové společnosti Čtyři z pěti akciovek čeká fúze, jejímž výsledkem bude jedna společnost – Správa majetkového portfolia Praha 3. Dalším krokem k zefektivnění služeb bude sestěhování Domovní správyposkytovaných Prahy 3 se od 1. července sestěhují do budovy v ulicii Olšanská 7 domovních správ současného SKM ze tří adres na jedno místo.

Městská část slučuje své akciové společnosti

K 1. červenci 2013 dojde ke sloučení akciových společností vlastněných městskou částí. Proces, jehož výsledkem bude spojení čtyř společností do jedné jediné s názvem Správa majetkového portfolia Praha 3, odstartovala rada městské části v červenci 2012 a dnes se tak chýlí k závěru. Podle představitelů žižkovské


v roce 2009. Konglomerát společností, který zajišťoval správu bytových domů městské části, tvoří Správa majetkového portfolia a její dceřiné společnosti Správa komunálního majetku (SKM), Investiční a rozvojová a Pražská parkovací. Samostatně pak stojí ještě Správa zbytkového majetku, do níž bylo za minu-

městské části by si totiž vyžádalo další peníze a fúzi by časově hodně zpozdilo,“ vysvětlil zástupce starostky pro financování vedlejší hospodářské činnosti Bohuslav Nigrin s tím, že radnice proto od tohoto záměru zatím ustoupila a v první fázi spojí pouze majetkový holding tvořený čtyřmi výše zmíněnými akciovkami.

Čtyři z pěti akciovek čeká fúze, jejímž výsledkem bude jedna společnost – Správa majetkového portfolia Praha 3. Dalším

POlITIKA / TÉMA

31

majeTKOVý HOlDING PraHY 3 PrVNí eTaPa VZNIKu HOlDINGu 2008-2009 sPrÁVa sPrÁVa KOmuNÁlNíHO KOmuNÁlNíHO majeTKu PraHa 3, a. s. majeTKu a.s.

sPrÁVa sPrÁVa majeTKOVÉHO majeTKOVÉHO POrTFOlIa, s. POrTFOlIa a. a.s.

Majetkový holding Prahy 3 má kořeny v rozdělení odštěpením Správy komunálního majetku Praha 3, a. s., se vznikem dvou následnických akciových společností – Správy majetkového portfolia a Investiční a rozvojové, která měla v roli hlavního investora na Praze 3 ve své gesci např. přípravu a realizaci komplexních rekonstrukcí panelových domů před jejich privatizací.

INVesTIčNí INVesTIčNí aa rOZVOjOVÁ s. rOZVOjOVÁ a. a.s.

PraŽsKÁ PraŽsKÁ ParKOVací s. ParKOVací a. a.s.

Pražskou parkovací a. s. založila Praha 3 již v roce 2004. Specializovala se na oblast dopravy v klidu, stavěla a spravovala nová parkovací místa, ale plánovala i stavbu nadzemních garážových domů.

sPrÁVa sPrÁVa ZBYTKOVÉHO ZBYTKOVÉHO majeTKu, s. majeTKu a. a.s.

Správu zbytkového majetku, a. s., založila Praha 3 v roce 2009. Její hlavní činností byla správa bytových jednotek, které nebyly odprodány v privatizačním procesu.

DruHÁ eTaPa VZNIKu HOlDINGu 2009-2012 sPrÁVa sPrÁVa majeTKOVÉHO majeTKOVÉHO POrTFOlIa s. POrTFOlIa a. a.s.

sPrÁVa sPrÁVa KOmuNÁlNíHO KOmuNÁlNíHO majeTKu PraHa 3, a. s. majeTKu a.s.

Mateřskou společností majetkového holdingu Prahy 3 se stala Správa majetkového portfolia zajišťující komplexní hospodářský servis pro vlastní dceřiné společnosti. K jeho dokončení kvůli změnám ve vedení MČ Praha 3 již nedošlo. Měly do něj být ještě začleněny akciové společnosti Správa zbytkového majetku a Viktoria Žižkov, a. s.



sPrÁVa ZBYTKOVÉHO majeTKu, a. s.

VIKTOrIa ŽIŽKOV, a. s.

PlÁNOVaNÁ FÚZe 2013- ? sPrÁVa sPrÁVa KOmuNÁlNíHO KOmuNÁlNíHO majeTKu PraHa 3, a. s. majeTKu a.s.


sPrÁVa sPrÁVa majeTKOVÉHO majeTKOVÉHO POrTFOlIa, s. POrTFOlIa a. a.s.

sPrÁVa sPrÁVa ZBYTKOVÉHO ZBYTKOVÉHO majeTKu, s. majeTKu a. a.s.


Současné vedení Prahy 3 se rozhodlo pro racionalizaci městského holdingu fúzí formou sloučení akciových společností Správa komunálního majetku Praha 3, Investiční a rozvojová a Pražská parkovací do jedné nástupnické společnosti, kterou je Správa majetkového portfolia, a. s. Oproti tomu Správa zbytkového majetku zůstává samostatnou obchodní společností ve vlastnictví Prahy 3 i nadále.


32

POlITIKA / ROZHOVOR

BOHUSlAV nIGRIn

FÚZe, ÚsPOrY

A VIKTORKA ŽIŽKOV

TexT Jeroným Janíček FOTO Filip Singer

Nejen o probíhající fúzi majetkového holdingu Prahy 3, kvůli níž bylo mimo jiné svoláno i mimořádné květnové zastupitelstvo, jsme hovořili s jedním z jejích hlavních iniciátorů, Ing. Bohuslavem Nigrinem (čssD), zástupcem starostky pro investice. TraNsPareNTNOsT mĚsTsKÉHO HOlDINGu

Co vás vedlo k tomu, že jste se už v rámci programových cílů koaliční smlouvy zavázali racionalizovat městský holding, respektive sloučit většinu akciových společností Prahy 3 do jedné? Prvním impulzem nebyly programové cíle naší nové koaliční smlouvy (TOP 09, ČSSD a ŽnS z roku 2012 – pozn. red.). Hlavním impulzem byl fakt, že došlo k silnému nárůstu mandátní odměny v rámci holdingu. A také se nám zdály zbytečně vysoké počty zaměstnanců v jeho jednotlivých společnostech, které dosáhly sto jedenácti osob. Přitom se rozsah činností, prací a služeb, které akciové společnosti poskytují městské části, nezměnil oproti době, kdy existovala jedna společnost, kterou byla Správa komunálního majetku. Také nám šlo o větší transparentnost, protože rozděle-

ním jedné společnosti a vytvořením majetkového holdingu vznikl poměrně dlouhý řetěz v rozhodování (rada městské části, dozorčí rada a následně představenstvo Správy majetkového portfolia, představenstva a dozorčích rad dceřiných a. s.), který nemá žádné opodstatnění, pokud by v tom člověk nechtěl hledat nějaké předem připravené úhybné manévry. Není holdingové uspořádání spíše naopak zárukou větší transparentnosti, protože každá společnost má svou úzkou specializaci, předem jasně daný rozpočet, vlastní účetnictví, tudíž i dobře kontrolovatelné hospodářské výsledky? Nejste jediný, kdo to takhle formuluje. Ale v tom není problém, protože účetnictví společností, kterých se bude týkat fúze, bude samostatně vedeno v jedné společnosti po střediscích, takže budeme vědět, jak vychází každé z nich. Na to nepotřebujeme samostatné společnosti. A vzhledem k tomu, že se při vzniku holdingu tvrdilo, že se budou jednotlivé akciové společnosti moci uplatnit na daleko širším trhu, což se nestalo, je jejich fúze logický krok. Ani jedna z těch společností nezískala žádnou zakázku pro nikoho jiného než pro město. Pokud tedy opozice tvrdí, že některá z těch společností byla životaschopná, není to pravda? Nebyla ani jedna. Správa majetkového portfolia je v podstatě ekonomický úsek, který zabezpečuje účetnictví pro své dceřiné společnosti. Investiční a rozvojová zabezpečuje investiční akce, to znamená od zajištění projektů a výběrových řízení po dozory na stavbě, a tuto službu vykonávala jenom pro stavební akce městské části. Pro žádného soukromého investora nikdy nic neudělala, čili její existence ztrácí opodstatnění.


Není zárukou transparentnosti v rámci holdingového uspořádání ani to, že jsou všechny společnosti pod větší veřejnou kontrolou? Každá společnost má logicky vlastní představenstvo a dozorčí radu, kde zasedají námi volení zástupci, tudíž je samotná kontrola zvýšená. Samozřejmě, že jsou v nich i volení zástupci. Ale kontrola je podle vás díky tomu větší než u jedné společnosti? Vnímám to jako naprosto lichý argument, protože v dozorčí radě jedné sloučené společnosti budou samozřejmě také volení zástupci. Důležité je, že ta společnost nesmí mít účetnictví zabalené do jedné „koule“, z níž nepoznám, která činnost je plusová nebo minusová, a takové nastavení samozřejmě připravené máme. V tu chvíli je mně úplně jedno, jestli se dívám na hospodaření například Pražské

Holdingové společnosti nebyly životaschopné. parkovací jako takové anebo jestli se dívám na hospodaření garáží a parkování jakožto jednoho nákladového střediska jedné společnosti. Účetnictví tam prostě uvidím průzračně a dostanu se k němu stejně. Navíc pozor! Oddálení dceřiných společností od rady městské části a od akcionáře samozřejmě je i oddálení od občanů, protože občan si těžko vynutí nějakou odpověď od obchodní společnosti. Domníval jsem se, že právě od toho jsou v jejích orgánech volení zástupci. Navíc každá ze společností musí podle zákona pravidelně vytvářet výroční zprávu, která by měla být občanům běžně dostupná v obchodním rejstříku.

RUBRIKA

33

Jak jsem vám říkal, ta cesta je dlouhá. A volený zástupce, který je v dozorčí radě městské společnosti, se musí chovat jako v obchodní společnosti, podle obchodního zákoníku, čili nemůže vynášet informace ven. Obchodní zákoník vám umožňuje celkem minimum, protože ten chrání obchodní společnost, a zákon o svobodném přístupu k informacím se u společností, které nejsou v přímém vlastnictví městské části, chová jinak. Stačí se zeptat občanů, kteří se ptali dejme tomu na hospodaření Investiční a rozvojové, jestli jim společnost odpověděla. Podle mě nikdy. Občan se na hospodaření ptát nemusí, pokud konkrétní společnost plní svou zákonnou povinnost a vytváří výroční zprávy. Ano, ale z účetní závěrky toho tolik nevyčtete, tam jsou hotová čísla. Když občana odkážu na výroční zprávu, tak tam bude, že například Investiční a rozvojová hospodařila ve výsledku tak či onak, maximálně tam bude vyjmenované, které akce dělala, ale víc tam nedají. Nemusejí tam dávat, kolik je určitá akce stála. To ve výročních zprávách nenajdete. Jde o to, jakým způsobem je výroční zpráva zpracována, což v nemalé míře závisí i na tom, jaké má daná společnost vedení. Ano, to je pravda.

PODmíNečNý sOuHlas

Proč jste tedy jako dlouholetý člen dozorčí rady klíčové akciové společnosti Správa komunálního majetku dopustil, aby se nejprve společnost rozdělila a tím se začalo pracovat na vzniku městského holdingu, který dnes naopak slučujete zpět do jedné společnosti? Byl jsem tam hodně dlouho, to je pravda. V dozorčí radě jsem byl i v tu dobu, kdy se to štěpilo a vznikal holding, ale za opozici. Společně s KSČM jsme tam byli dva ze šesti, takže jsme byli v menšině. Přehlasovat jsme nic nemohli. Přehlasovat nikoli, ale mohl jste kdykoli vznést do zápisu protest. Navíc jste měl jako člen dozorčí rady povinnost upozornit na jakékoli pochybnosti ohledně hospodaření společnosti, o nichž se v souvislosti s holdingem spekuluje… Námitky proti nezákonnému jednání jsem nevznesl, protože tam žádné takové nebylo. Co se týče samotného fungování, tak to jsme si vyříkávali na dozorčích radách. Diskuse se tam k tomu vedly a na zasedáních zastupitelstva jsem vznášel průběžně řadu námitek, ale to jsme byli také v opozici. Pravda je, že

jsem tedy neuplatnil námitky takhle striktně, jak o nich mluvíte, protože záměr byl stavěný na tom, že se nové společnosti uplatní na trhu a něco získají. A budou se přitom úzce specializovat na ten svůj segment činnosti, který jim přinese větší objem práce. Za ty čtyři roky se to nestalo. Řekl bych, že z mé strany to byl takový podmínečný souhlas: „Dobře, pojďme to zkusit.“ Z mého pohledu se jasně ukázalo, že to byl krok špatným směrem. A tak ten krok zase vracíme nazpět. Opravdu jediné, co nové společnosti přinesly, byl nárůst počtu zaměstnanců a mandátní odměny.

Opozice musí ukázat, že to předtím dělala lépe. Co pozitivního tedy přinese občanům Prahy 3 už zmiňované sloučení společností majetkového holdingu do jedné samostatné nástupnické akciové společnosti? Kromě zpřehlednění činností a větší transparentnosti především úspory. Domovní správy v rámci akciové společnosti Správa komunálního majetku projdou reorganizací. Budou celkem dvě. První se bude specializovat na městské byty a druhá na společenství vlastníků bytových jednotek. Budou to nákladová střediska, takže bude vidět do toho, kolik stojí

jejich provoz nebo kolik se dá vydělat a jaký je přínos té správy pro město. Nová úspora je samozřejmě i za odměny vyplácené členům dozorčích rad a představenstev rušených společností. I když je to v tisícikorunách, tak to udělá asi čtyři miliony za rok. Představenstvo nástupnické společnosti bude pětičlenné a dozorčí rada devítičlenná. S ohledem na rozpočet to není příliš vysoká úspora. No, když vezmete dnešní čtyři společnosti a každá má po třech členech v představenstvu a dozorčí radě, navíc Správa komunálního majetku Prahy 3 má dozorčí radu šestičlennou, takže to jsou odměny pro dvacet sedm lidí. My se po sloučení dostaneme na čtrnáct, čili téměř na polovičku. Hospodaří v současnosti všechny akciové společnosti, ať už v přímém či nepřímém vlastnictví Prahy 3, vyrovnaně? Hospodaří vyrovnaně a bez ztráty. A s fúzí, na což máme i rozbor, je nedostaneme do minusového hospodaření.

reKONsTruKce a VIKTOrKa ŽIŽKOV

Na rozdíl od opoziční ODS jste společně s TOP 09 a Ž(n)S proti komplexním rekon-


34

POlITIKA / ROZHOVOR

strukcím panelových domů, které se chystají do privatizace. Proč? Není to úplně pravda. My říkáme, že nemůžeme nechat rekonstrukce pláště budovy, zateplení, nová okna a střechy na tom společenství vlastníků bytových jednotek. Ale jestli si někdo udělá bytové jádro makové nebo takové, to ať už si udělá v tom bytě sám. Třeba Lupáčovky fungují jako odstrašující příklad, kdy ta komplexnost opravdu přesáhla všechny meze a náklady přerostly podle občanů do astronomických peněz. Takže touto cestou ne. Ale ani cestou jako: „Prodáme vám to, jak to leží a běží, budete to mít laciňoučký, budete spokojení.“ Pak tady na Žižkově budeme všichni chodit dalších deset dvacet let okolo baráků, které se rozpadají, protože ti lidé na to nebudou schopni zareagovat. To by bylo špatně i z hlediska celospolečenského. Když vás tak poslouchám, tak se v podstatě s opozicí shodujete, protože také prosazujete komplexní rekonstrukce. To není komplexní rekonstrukce. Ne? Základní rozdíl je v tom, že opozice musí ukázat, že to dělala předtím lépe. Ona tu komplexnost spatřuje v tom, že v podstatě ten dům opraví od sklepa za stamiliony. My říkáme, že to takhle dělat nejde, protože obec ty stamiliony prostě nemá.

stupitelstvu vystoupil a řekl: „Já bych Viktorku vždycky podporoval,“ a má pravdu, protože to navazuje na to, co bylo dohodnuto. V současnosti se ale shoda hledá těžko, a přitom jde o to, že v té oblasti, tedy toho stadionu, už nám patří skoro všechno. Už jde opravdu jen o to, abychom dokoupili ten zbytek, aby v areálu byl jeden vlastník, který ten stadion tím pádem pronajme. Jenomže ho pronajme, respektive už pronajímá, akciové společnosti Luďka Vinše, nejen ekonomicky značně nestabilnímu partnerovi. Až budeme mít ten stadion úplně celý, tak vlastník stadionu – naše městská část – ho za určitý finanční obnos pronajme k provozování prvoligového fotbalu a tím to končí. My v akciové společnosti pana Vinše nemáme podíly. Tam se trochu míchá to, že kromě stadionu je na Viktorce ještě park, který patří odborům, a plochy, původně tréninková hřiště, kde jsou pozemky městské části, které jsme vložili do akciové společnosti Viktoria, která s panem Vinšem nesouvisí. A účelem je něco rozumného na těch pozemcích postavit, na čemž se pořád pracuje. Pokud pan Vinš nebude schopen provozovat Viktorku, tak my budeme mít prvoligový stadion, který můžeme pronajmout jinému prvoligovému klu-

Ovšem na Viktorku evidentně peníze jsou. Potřebuje Praha, 3 respektive její občané, stadion Viktorie Žižkov? Že by městská část potřebovala stadion ke svému žití, to samozřejmě ne. Ve fotbale jde hlavně o mládežnické kluby. A Viktorka, to je pro všechny v podstatě fotbalový boss Vinš, akciová společnost, jedenáct nebo patnáct profesionálů s platy bůhvíjakými. Má-li mít Viktorka prvoligové mužstvo, tak z povinnosti musí držet mládežnická a juniorská mužstva. Na to jsou navázány desítky dětí plus nějací trenéři a „bafuňáři“. Někdo se o ty děti musí trochu postarat, někam je odvézt a přivézt. No a na tohle by ty peníze prostě městské části nebo stát obecně nacházet měly. A v tom je ta podpora. Jednoduše my potřebujeme ten stadion proto, aby fotbalový klub s celým tím mládežnickým zázemím prostě žil. A bez toho stadionu to nejde. K záměru koupit fotbalový stadion došlo navíc už v roce 2002. Na čem tedy vázne dohoda s opozicí? Na tom, že to údajně takhle nikdy nechtěli. I když všechna čest, pan Hurda (ODS) na za-


bu. O tom uvažovala v minulosti například Bohemka. Ale to by mohlo znamenat zánik fotbalové Viktorie Žižkov. To my nejsme schopni ovlivnit. Viktorii Žižkov jako klub, jako značku, Praha 3 koupit nechce. Ale v okamžiku, kdy stadion vlastní město, může na něm pořádat i jiné akce než jen prvoligový fotbal. Takovou možnost máme. Praha 3 je sevřená vnitřní městská část, která nemá moc takových ploch ani pěkných velkých náměstí jako jiné městské části. Na stadionu proto také už probíhaly nějaké dětské dny a končil na něm letošní masopust. Prostě je to prostor, kde se může sejít tisíc lidí. A s tím se počítá. Co pozitivního se vám podařilo prosadit za ten rok v koaliční vládě s TOP 09 a Žižkovem nejen sobě? Změna ve smyslu otevřenosti radnice. Na to jsme tlačili už kdysi, už v koalici ČSSD – ODS, a nedařilo se prosadit, až teď. A změna Radničních novin Prahy 3. Nově v nich máme dopisy čtenářů a prostor pro vyjádření opozice i koalice, což nikdy předtím nebylo. Stejně jako zveřejňování zpráv a zápisů z výborů a jednání rady nebo ze zastupitelstva včetně příloh na webových stránkách, což tu také v této šíři nikdy nebylo.

POlITIKA / ROZHOVOR

35

PAVel HURdA

FÚZe je PrODuKTem

dIleTAnTSTVí KOAlICe TexT Jeroným Janíček FOTO Filip Singer

Pražský a místní opoziční zastupitel Pavel Hurda (ODs) byl jedním z iniciátorů vzniku majetkového holdingu Prahy 3. Téměř dvacet let působí v představenstvech a dozorčích radách řady významných akciových společností, přičemž oblast jejich řízení, včetně krizového, je jednou z jeho nejsilnějších profesních stránek.

Správa komunálního majetku, tedy SKM. Ta vznikla v roce 1996 transformací státního Bytového podniku v Praze 3. Samotná SKM spravovala byty a bytový i nebytový majetek Prahy 3 a poskytovala s tím související služby. V první polovině devadesátých let se rozbíhala privatizace a později bylo nutné investovat do generálních oprav panelových domů vyčleněných pro privatizaci, tudíž předmět činností SKM se neustále rozšiřoval. Pro občany Prahy 3 nakonec zajišťovala plynofikaci, komplexní rekonstrukce a řadu dalších činností. Proto v SKM vznikly specializované útvary, které

jsme v průběhu času vyhodnotili jako nepříliš transparentní, protože kumulací nesourodých činností docházelo ke zkreslování hospodaření, které bylo třeba zprůhlednit. Podotýkám, že o vzniku holdingu jsme přemýšleli v období, kdy jsme byli ve vedení Prahy 3 ODS společně s ČSSD. A co je v tomto kontextu nejdůležitější, byla to ČSSD, která s námi na realizaci holdingu průběžně spolupracovala a měla ji po celou dobu pod kontrolou. Členkou představenstva společnosti SKM byla v té době sociální demokratka RNDr. Eva Kaprasová, CSc. A v dozorčí radě působil po celou dobu

OD BYTOVÉHO PODNIKu K mĚsTsKÉmu HOlDINGu

Majetkový holding Prahy 3 bude od počátku července minulostí. Dosud jej tvořily čtyři akciové společnosti, které podle tvrzení místostarosty Bohuslava Nigrina (ČSSD) neposkytovaly třetí městské části více činností a služeb než původně jediná Správa komunálního majetku Praha 3. Jaké důvody vedly v roce 2009 vládnoucí ODS k založení holdingu? O vzniku holdingu jsme začali uvažovat už v době, kdy byla založena akciová společnost


36

transformace a ještě mnohem déle další člen ČSSD, dnešní zástupce starostky Ing. Bohuslav Nigrin. Ovšem místostarosta Bohuslav Nigrin v rozhovoru s námi uvedl, že se vznikem holdingu souhlasil jen podmínečně. Zjednodušeně řečeno, jeho strana dala ODS šanci, aby fungování holdingu vyzkoušela v praxi. Kdyby pan Nigrin v té době řekl, že s holdingem souhlasí „na zkoušku“, bez váhání bych podal návrh na jeho okamžité odvolání z dozorčí rady SKM. Je naprosto nepřípustné, aby někdo spoluzodpovědný za celý projekt vynakládal miliony z městské pokladny „na zkoušku“. Miliony za obrovské pracovní nasazení desítek lidí a přímé i transformační náklady… Absence odborných podkladů pro fúzi ve mně ovšem vyvolává čím dál tím silnější dojem, že ji pan Nigrin se svými kolegy z koalice připravuje také jen „na zkoušku“. Totéž lze vztáhnout i na jeho funkci zástupce starostky, který má ve své gesci investice a financování vedlejší hospodářské činnosti. Jakási podmínečná forma souhlasu není kromě toho při výkonu funkce člena dozorčí rady akciové společnosti vůbec přípustná. Pan Nigrin měl v případě pochybností povinnost svůj nesouhlas jasně formulovat a dát jej do zápisu při jednání dozorčí rady. Nic takového se nikdy nestalo. Bohužel pan Nigrin je podle mých osobních zkušeností velmi nepracovitým

člověkem, který jako jediný člen dozorčí rady nebyl například schopen odevzdat v termínu několik měsíců zadanou kontrolní zprávu. Každopádně jsme majetkový holding Prahy 3 stavěli na základě pečlivě zpracovaného ekonomického záměru, který průběžně procházel kontrolou představenstva a dozorčí rady SKM. Na základě nashromážděných údajů, analýz a kalkulací v letech 2007–2009 byla vytvořena samostatná studie proveditelnosti. Studie, jejíž obsah pan Nigrin zná nebo by

Vznik holdingu byl pro obec nesporným přínosem. znát měl, protože jejímu vzniku předcházely roky společného posuzování a vyhodnocování. Stejně jako musí vědět, že jsme majetkový holding budovali kvůli ekonomickým a organizačním výhodám pro Prahu 3. Proč by s ním jinak jako dlouholetý člen dozorčí rady SKM souhlasil? Údajně se ale nenaplnilo nic z toho, oč jste vznik majetkového holdingu opírali. Nezlobte se, ale to je neuvěřitelné tvrzení, které může vypustit z úst jen ignorant nebo člověk, který nechápe dopady své činnosti a rozsah vlastní odpovědnosti. Ponechme nyní stranou fakt, že po těchto volbách, kdy se vedení Prahy 3 ujala současná politická sesta-


va TOP 09, ČSSD a Ž(N)S, nebyl majetkový holding ani dokončen, a už se pracuje na jeho fúzi. To odporuje jakékoli logice, neboť každý takový ekonomický proces musí být nejprve dokončen, aby mohl být podroben řádné analýze, a teprve poté je možné přijmout konkrétní rozhodnutí. Vznik holdingu byl pro obec nesporným přínosem. Jeho dokončení a standardní fungování by znamenalo celkové zvýšení efektivity správy majetku Prahy 3, a to při možném snižování fixních nákladů na jeho provoz. Podívejme se konkrétně na jednu z akciových společností holdingu, Investiční a rozvojovou, která měla na starosti přípravu a supervizi nad komplexními opravami panelových domů nabízených následně občanům v privatizaci. Dokázala kromě toho zpracovávat velmi kvalitní a fundované podklady pro potřeby Prahy 3, když městská část žádala bankovní domy o úvěry na komplexní rekonstrukce. V tomto ohledu byla Praze 3 profesionálním partnerem a poradcem. Jedná se o zásadní oblast, neboť sdružením vlastníků bytových jednotek, tedy lidem různé finanční síly, banka nikdy neposkytne tak výhodné úvěrové podmínky jako městské části s vlastním holdingem. Kdyby ODS na současné i budoucí podobě Prahy 3 nezáleželo, nikdy by nepřišla s nápadem vytvořit majetkový holding a panelové domy by byly už dávno bez oprav prodané. Dnes bychom tu měli tím pádem velký problém, protože neopravené domy jsou základem pro vznik ghett. Současné vedení Prahy 3 vám vytýká také to, že holdingové společnosti nejsou schopné generovat zisk. To je zásadní omyl a účelové tvrzení, které má opodstatnění holdingu zpochybnit. Opak je pravdou, což dokládají i výroční zprávy jednotlivých společností. Vrátím se ale ještě na moment k akciové společnosti Investiční a rozvojová, která vznikla za účelem administrace komplexních rekonstrukcí. Díky plánování oprav získávala řadu cenných zkušeností, které mohla zúročit i jinde než v rámci privatizačního procesu. Nebo se podívejte na SKM současnosti. Jejím významným klientem je sice stále Praha 3, ale své zkušenosti dokázala zúročit a získala výraznou část dalších, privátních klientů z řad společenství vlastníků bytových jednotek. Stává se tudíž čím dál tím více samostatnou a životaschopnou. A totéž by podle mého názoru časem nastalo také u dynamicky se rozvíjející Pražské parkovací, která má bohaté zkušenosti s přípravou a realizací řady parkovacích míst na území Prahy 3, počínaje garážemi v Biskupcově až po podzemní

POlITIKA / ROZHOVOR parking v Lupáčově ulici. Parkování je přitom oblastí, která není a nebude ještě dlouho vyřešena. Zisky z nově vybudovaných parkovacích míst bylo možné použít třeba na stavbu garážových domů. Každá ze společností začleněných do holdingu je v podstatě velmi úzce specializovaná. A proto bylo zapotřebí, aby se o jejich hospodaření starala mateřská společnost, která na základě ekonomických ukazatelů vyhodnocovala efektivitu dceřiných společností. Podle kritiků z řad koalice je majetkový holding Prahy 3 na rozdíl od jedné obchodní společnosti také hůře kontrolovatelný, tudíž i netransparentní. Opak je pravdou. Už jsem říkal, že holding v sobě sdružuje několik úzce specializovaných obchodních společností, které ze své podstaty může veřejnost kontrolovat lépe než jednu velkou a nepřehlednou společnost. Vznikl právě proto, aby nakládání s veřejnými prostředky bylo celkově transparentnější, lépe sledovatelné a vyhodnotitelné a také aby se zjednodušil provoz. Činnosti dceřiných společností jsou od sebe jasně a zřetelně odděleny stejně jako organizace práce a ekonomická činnost. Nehledě na to, že členové představenstev a dozorčích rady ručí v plné výši, i svým majetkem, za škody způsobené jednotlivým společnostem.

NÁVraT DO mINulOsTI

Je podle vás chystaná fúze holdingových společností proveditelná? Proveditelná bezpochyby je, ale otázkou zůstává, do jaké míry poškodí občany Prahy 3, kterým její vedení podává rozporuplné informace a samo vlastně neví, co přesně chce. Ještě v létě minulého roku Radniční noviny informovaly o tom, že dojde ke sloučení všech pěti obchodních společností v přímém i nepřímém vlastnictví městské části do jediné akciové společnosti. Na podzim pro změnu rada schválila závazný záměr zrušit akciovou společnost Správa zbytkového majetku. A dnes chce sloučit fúzí do jedné společnosti čtyři z nich a Správu zbytkového majetku si ponechá. V takovém postupu lze jen těžko objevit něco standardního. Problém spatřuji také v absenci odborného zdůvodnění fúze. Dlouhou dobu jsem k ní připravoval profesionální oponenturu stejně jako řadu otázek, na něž nikdo neumí erudovaně odpovědět. Koalice TOP 09, ČSSD a Ž(N)S fúzi holdingu veřejně prezentuje ve frázích jako cosi nesmírně pozitivního, skoro nezbytného, přitom proces slučování obchodních společností zůstává

„neveřejný“. Jsem přesvědčen o tom, že fúze těžce poškodí Prahu 3. Každopádně nás rušení holdingu vrací o několik let zpět. Městská část Praha 3 tímto krokem ovšem ušetří nemalé prostředky za mandátní odměnu holdingovým společnostem, která prý v průběhu posledních let silně rostla. Jak jste k něčemu takovému dospěl? Méně společností bude logicky znamenat i menší náklady vynakládané na mandátní odměnu. Mandátní odměna je odměnou za činnosti, které jednotlivé společnosti vykonávají pro své obchodní partnery, mezi nimiž je také obec. Jsou v ní započítány jak platy zaměstnanců, tak i čistě provozní náklady stejně jako odměny za audity či právní a jiné poradenství. Pokud sloučíte čtyři akciové společnosti do jedné, třeba fúzí, jako v případě majetkového holdingu Prahy 3, neznamená to, že se tím jakkoli umenší rozsah jejich činností. Ty

Praha 3 na chystané fúzi neuspoří ani jediný haléř! zůstávají v tomto konkrétním případě zachovány, tudíž zůstává zachována i mandátní odměna. Takže na ní neušetří Praha 3, respektive občané, vůbec nic. Jistě, můžete zrušit všechny akciové společnosti Prahy 3, ale tím ze světa nezmizí povinnosti obce, které obchodní společnosti vykonávají. Máte ještě možnost převést činnosti společností přímo pod jednotlivé odbory úřadu městské části. Ale tím vám mandátní odměna také nezmizí, jen se „přetransformuje“ do jinak pojmenované nákladové položky. Najednou totiž musíte zaplatit desítky nových úřednických míst, nové prostory, nové vybavení… Situace se stane nepřehlednou a úřad se přitom dál rozpíná a bobtná. A kvůli nepřehlednosti a nárůstu počtu úředníků se otvírá také větší prostor pro korupci. Byla to právě snaha o „štíhlejší“ úřad, snazší kontrolu hospodaření, minimalizaci korupce a celkově větší transparentnost, která nás vedla ke vzniku holdingu. Neodpověděl jste mi ale na to, zda kritizovaná mandátní odměna v průběhu posledních let silně rostla. Fakta hovoří jasně. Od roku 2010 celková výše mandátní odměny pro majetkový holding Prahy 3 naopak postupně klesala. V uvedeném roce se pohybovala na 70 milionech korun. V roce 2011 jsme zaznamenali její sníže-

37

ní na 67 milionů a v minulém roce dokonce na 62 milionů. S nástupem nové koalice TOP 09, ČSSD a Ž(N)S, kladoucí tak velký důraz na úspory, je naopak počítáno s jejím nárůstem o tři miliony, tedy na 65 milionů korun. Místostarosta Bohuslav Nigrin nicméně tvrdí, že sloučením městských akciových společností Praha 3 ušetří na odměnách pro členy představenstev a dozorčích rad okolo dvou milionů ročně. Nástupnická Správa majetkového portfolia má mít v představenstvu pět a v dozorčí radě devět členů. Odměna je standardní nákladovou položkou společnosti a tyto peníze v ní zůstávají bez ohledu na deklarované snižování odměn. Praha 3 nemůže v roli jediného akcionáře o tuto částku ponížit mandátní odměnu, takže uvedené kalkulaci vůbec nerozumím. Viděno vaší optikou, i kdyby se snížil počet členů představenstva a dozorčí rady v nástupnické akciové společnosti oproti jejich počtu v rámci celého holdingu, vůbec to nemusí znamenat úspory. Všimněte si, že dodnes nezaznělo, jak vysoké budou odměny členů pro údajných čtrnáct členů představenstva a dozorčí rady v nástupnické Správě majetkového portfolia. Stejně tak nevíme a ani nemůžeme vědět, jestli je zmiňovaných čtrnáct funkcionářů konečným číslem. Navíc v akciových společnostech typu nástupnické Správy majetkového portfolia by měli být v představenstvu maximálně tři členové a v dozorčí radě šest. A pokud by to koalice myslela s úsporami vážně, bude mít představenstvo i dozorčí rada dohromady šest, ne čtrnáct členů. Je tedy téměř jisté, že Praha 3, respektive její občané, na chystané fúzi neuspoří ani jeden jediný haléř. Jsem hluboce přesvědčen o tom, že zmiňovaná „racionalizace“ je jen zástěrkou k ryze politicky motivovanému prosazení likvidace holdingu. A to bez jakéhokoli ekonomického opodstatnění. Jste ochoten připustit, že chystaná fúze bude pro Městskou část Praha 3 alespoň v něčem přínosná? Rozhodně ne. Přínos v ní nespatřuji naprosto žádný. Zkuste si představit, že nám příprava majetkového holdingu Prahy 3 trvala několik let. A současná koalice jej zničí bez řádného zdůvodnění, jen s pomocí politických proklamací a manipulace, během několika málo měsíců. Lidé, kteří jednají tímto způsobem, tak vytvářejí především škody. Boří, aniž by byli schopni sami něco trvalejšího a významnějšího vytvořit. A co je podle mě nejhorší, boří ze zášti a závisti vůči těm, kteří něco dokázali a prokázali tak své schopnosti.


38

RePORTÁŽ

sTaND-uP PO česKu TexT Petr Hamšík FOTO Filip Singer Na vcelku jednoduchém pódiu stojí osamocený mikrofon, a zatímco se klub plní lidmi dychtícími po zábavě, v zákulisí nervózně přechází kohorta komiků. Zpočátku jsou plné především bary, z nichž si skupinky odnášejí lahvinky vína či koktejly s ostřejší náplní. Mírně opilé publikum může bavičům rozhodně usnadnit vykřesání prvního smíchu. Postavit se před diváky a pobavit je originálním projevem je však velká dřina, která má v zámoří už dlouholetou tradici.

v pořadu Na stojáka stal hvězdou a diváci mohutným potleskem ocení už pouze jeho objevení na jevišti. Mnozí z kolegů, kteří se stand-upem teprve začínají, však ještě vyčkávají a chtějí se nechat překvapit. Stand-up comedy, která v české podobě existuje prostřednictvím pořadu Na stojáka od roku 2004, má velkou tradici především na západ od našich hranic, kde se první komici, jimž stačil mikrofon, malé pódium a bar plný lidí, vyloupli již na konci devatenáctého století z prostředí cirkusů, vaudevillů a hudebních klubů. Mezi první komiky nového mikrofonového stylu se počítal především Frank Fay, který vystupoval ve vaudevillech před oponou, čímž do jisté míry může připomínat slavné forbíny Voskovce a Wericha. Kromě vaudevillu lze kořeny stand-upu vysledovat i v luxusních salonech pravých gentlemanských klubů, které při slavnostních příležitostech daly možnost ducha-

J

akmile se Lukáš Pavlásek objeví na pódiu a začne publikum přesvědčovat, že adoptování černoušků je už dávno passé a dnes frčí mnohem populárnější model: akce adoptuj si svého gaye, buznu z Aljašky. V jemném tanci na hraně humoru pokračuje Pavlásek krásnou konstrukcí nového televizního kanálu Prima Gay, kde si člověk může pustit Rady ptáka loskutáka, Kluky v akci či hodně populární pořad Léto s Italem. „V humoru nemám tabu, jen nedělám nenávistné výstupy,“ říká posléze Pavlásek, „vyhýbám se proto xenofobii a rasismu. Baví mě však dělat humor na hraně, který si z předsudků dělá legraci.“ Publikum se nadšeně směje, Pavlásek se za osm let vystupování


plně pohovořit svým výrazným členům. V tomto ohledu prý vynikal i spisovatel Mark Twain, jenž ve svých monolozích neopomenul ani výroky, jež hraničily s urážkou přítomných. Krásně důkladná je pak jeho návštěva vídeňského tiskového klubu Concordia v roce 1897, kterou vyšperkoval řečí s názvem Hrůzy německého jazyka. Žánr stand-up comedy získával v padesátých letech minulého století

Stand-up Marka Twaina na síle a komici si v jeho rámci testovali sexuální, politická či rasová tabu (mnozí pak putovali i do vězení). Druhou vlnou vzestupu se pak stala osmdesátá léta především prostřednictvím televizního pořadu Saturday Night Live, v němž se objevila celosvětově známá jména, jako je Robbie Williams, Eddie Murphy či Jerry Seinfield. Jestliže jsme ještě před dvaceti lety mohli hovořit o tabu, tak dnes jsou už všechna pošlapaná. A je to dobře, protože komici, jako je Ricky Gervais, Dylan Moran, který nedávno úspěšně navštívil i Prahu, Jimmy Carro či Scott Capurro jsou kontroverzní, a právě proto neobyčejně zábavní.

ZačÁTKY Na sTOjÁKa

„Trvalo nám přibližně rok, než jsme se přiblížili ke správnému žánru,“ přiznává režisér pořadu Zdeněk Týc, „teprve jsme se to učili a nikdo před námi to tady nedělal.“ Počátky pořadu Na stojáka byly

RUBRIKA

pevně svázány především se skupinou lidí kolem divadla Sklep a Týc k tomu dodává: „Nejprve jsem se obrátil na Tomáše Hanáka a jeho kolegy, ale časem se ukázalo, že ve stand-upu nejsou mnozí z nich příliš šťastní. Tehdy se ukázalo, že je nutné hledat nové tváře.“ V rámci nového angažmá pořadu na ČT a jeho týdenní periodicity je jasné, že noví komici jsou na pořadu dne. „Je potřeba intenzivně hledat nové talenty, aby se osvědčení vystupující neobrousili a nezačali vykrádat sami sebe,“ dodává producent pořadu Ondřej Trojan. Natáčecí večer v klubu Retro lze přirovnat spíše k festivalu, kdy se ve dvou čtyřhodinových maratonech na jevišti střídá jeden účinkující za druhým, přičemž je patrné, že mnohdy se vystoupení až nebezpečně blíží k hranici lepkavé trapnosti. Humor Ester Kočičkové není pro každého, avšak ve chvíli, kdy navrhuje stejnokroje pro jednotlivé politiky, se zdá být jen neskonale přepjatá. Odkojená „sklepačka“ Lenka Vychodilová ve výstupu s včeličkou, zdá se, neměla svůj den, a mé kroky se v tu chvíli raději obrátily k nedalekému baru. Pozornost si opět vydobyl až Miloš Knor se svou exkurzí do historie stand-upu a jeho zásadních proher. „Takovému Ježíši to příliš nešlo, reakce diváků na jeho stand-up byla jasně negativní,“ vypočítává Knor, „zatímco Jan Hus při svém výstupu šel až na samotnou hranici… možného, ale pak bohužel dokonale shořel.“ Při natáčení se tak pohybujeme na horské dráze humoru, a přestože scénky procházejí předvýběrem, je občas překvapivé, co všechno se dostane až na pódium. Druhou stranu subjektivní humorné barikády však

rozvíří Josef Polášek a jeho pantomima či dvojice Petr Cerha a Ondřej Havlík s dokonale sehranou scénkou Výměna pneumatik na závodech, kterou přehrávají v několika rychlostech. „Dnešní výstup byl z naší strany hodně připravený, na improvizaci si troufneme, ale ne v pořadu Na stojáka,“ vysvětluje Petr Cerha, „ve dvou jde

natáčení pořadu se podobá festivalu komiků. navíc improvizace hůř.“ Míra přípravy je u každého účinkujícího evidentně rozdílná; zatímco Iva Pazderková absolutně netuší, s čím přijde, ostatní mají vše vyzkoušené do nejjemnějšího detailu. Například Petr Vydra se na pódiu objevil se skvělým výstupem adorujícím zářijový přestup pořadu na ČT, v němž krásně parodoval tamní moderátory v čele s Jakubem „premiantským výrazem“ Železným. „Své výstupy si hodně připravuji,“ vysvětlil záhy Vydra, „především si pro sebe popíšu nějaký pocit, který chci vyjádřit. Kdybych náhodou na jevišti zapomněl text, tak se k tomu pocitu mohu vrátit a sdělit ho jinak, ale aktuálně pro ten den.“ Na rozdíl od svého kolegy se například Lukáš Pavlásek připravuje mnohem svérázněji a prvním krokem je podivný rituál: „Když odcházím z domova, tak vypnu plyn,“ vypráví s vážnou tváří, „obvykle mám strach, že jsem jej nevypnul, a tak se takhle vracím asi šestkrát. Vypnout vodu a každý kohoutek dotáhnout rukou, zkontrolovat elektriku, jestli je vypnutá. Zamknout, a když zamknout, tak na dva

39

západy! Jeden pootočit zpátky, pak zase na dva, dotknout se toho zámku, pak se dotknout pusy, lusknout okolo hlavy a zase se dotknout zámku. To je můj rituál. Někdo má plyšáka, já mám tohle.“ Čtyři hodiny ve společnosti komiků je zábavná kratochvíle, avšak v mnohém překvapivě vyčerpávající. Předně se při nejlepší vůli nedokážete smát úplně celý večer, za druhé sklenek vína postupně přibývá a za třetí si dobrá polovina výstupů odnese jen pozdvižené obočí. Co je však při srovnání se zahraničními stand-up komiky na první pohled patrné, je česká nekonfliktnost. Zatímco Ricky Gervais při předávání Zlatých glóbů vtipně pozuráží nejvyšší hollywoodskou smetánku, v místním podání se spíše hladíme po srsti.


40

ROZHOVOR

důleŽITÉ Je

se NesNaŽIT TexT Petr Hamšík FOTO Filip Singer

Komik a herec lukáš Pavlásek, známý ze skečového pořadu Na stojáka či především z reklamy nejmenovaného mobilního operátora, má s Žižkovem společného víc, než se zdá. Občas jej můžete zahlédnout v Paláci Akropolis při moderování Megaton Fashion Show a kořeny jeho vystupování vedou až k žižkovským výčepům. Pořad Na stojáka se z televize HBO v září minulého roku přesunul na ČT – změnilo se pro vás něco? Každé stěhování je náročné – jak se říká: „Lepší vyhořet než se stěhovat.“ (Pokračuje s vážným výrazem.) Když jsem se o tom dozvěděl, tak jsem si zabalil všechny knihy a že jich mám doma hodně! Věci jsem vynosil v krabicích ven, zavolal stěhováky a všechno odvezl před Českou televizi. Tam jsme to vyskládali a oni mi řekli, že nemají místo. Jsem to blbě pochopil – stěhovali jsme jen vysílání, ne úplně všechno. Díky tomu to pro mě bylo hodně náročné – i nábytek jsem stěhoval. Velký stěhování! Zanechalo to na vás nějaké šrámy? Dva dny balení, zařizování, odhlašování energie, pak jsem to musel zase přihlašovat – to není samo sebou! Týden jsem

byl bez proudu. Týden bez vody. Odpojili všechno! Stalo se vám někdy, že by vás diváci opravdu vyvedli z míry? Například divačka s ohromným výstřihem v první řadě. Takový čtyřky, možná pětky. To jste pak trochu vyveden z míry – přestanete sledovat okolí, zakoktáte se a na chvíli zapomenete, co jste chtěl říct. Nebo trochu opilejší divák, může sedět třeba vedle téhle obdařené dámy a snaží se ukázat, že umí být také vtipný. Prohlásit něco legračního a říct pointu dopředu. Ale ten mě z míry nevyvede – toho je třeba ztlumit hned ze začátku hláškou: „Mistr tady je vtipný, tak si to nech na potom, jo?“ Je samozřejmě skvělé, když se lidé baví a reagují! Blbý ale je, když „vtipálek“ začne celému stolu vysvětlovat, jak je to myšlené a jak on by to on vylepšil. To pak ruší i ostatní.

do pořadu nepustíme věci pod hranicí vkusu. Před natáčením pořadu máte „přehrávky“ v divadle Na Dobešce – upravuje nějak režisér pořadu Zdeněk Týc jednotlivé výstupy? Spíše dohlíží na tematickou skladbu večera – aby se objevilo od každého typu humoru něco a bylo to pestré. S Ondřejem Trojanem hlídám hlavně úroveň pořadu, aby se neobjevovaly věci pod hranicí vkusu, například vyloženě rasistické či úplně primitivní scénky postavené jen na sprostých slovech. Sprostá slova do stand-upu patří, ale záleží na míře. Něco navíc funguje na samostatných


představeních, ale v televizi je to přes čáru. Já jsem například zjistil, že mám v pěti scénkách z deseti sprosté slovo, což už je docela hodně. Na druhou stranu legraci si lze dělat i z kontroverzních témat. Odešel některý z diváků v průběhu vašeho vystoupení? V Chrudimi jsem měl výstup o masturbaci vycházející ze skutečné zprávy z Maďarska, kde nějaký muž protestoval proti ženské televizi tak, že jim na dveře vylil dva litry svého semene. Začal jsem tu myšlenku rozvíjet, četl z bible a vedl úvahu o tom, že je celá o masturbaci. Přečetl jsem ukázku, že na počátku začal Bůh vlastně onanovat, jeden divák to nevydržel, vykřikl „HNUS!“ a odešel. Je samozřejmě rozdíl v tom, pro koho je scénka určená – když budu dělat scénku do silvestrovského pořadu, tak asi nebude o masturbaci. (usmívá se) Humor stand-upu ale může být drsnější a to u nás trochu chybělo. Je pro vás nějaké téma opravdu tabu? Dokážu si dělat legraci takřka z čehokoli, ale nesmí to být nenávistné. Nemám ale rád xenofobii či rasismus. Mám jeden výstup, kde si střílím z gayů, ale to je jen první pohled – nakonec zjistíte, že si převráceně dělám legraci z předsudků diváků. Zpočátku to může vyznít jako legrace z gayů, ale pak se to přehoupne a lidé najednou vidí, že se smějí sami sobě. Tímto způsobem mě baví i kontroverzní témata. Setkáváte se s tím, že od vás lidé automaticky očekávají, že budete stále vtipný? Jsem vtipný, když se mi chce, a když se mi nechce, tak takhle třeba koukám a nic neříkám. (Pavlásek se zahledí mimo mě

RUBRIKA

41

a chvíli zarytě mlčí.) Někdo pak řekne, že jsem zakřiknutý nebo nafoukaný, ale třeba jenom nevím, co na otázku odpovědět. Natáčení pořadu Na stojáka trvá čtyři hodiny – je těžké se snažit neustále dobývat publikum? Nesmíte se snažit a tlačit na pilu – pak to jde samo. Kritizujete si s kolegy vzájemně výstupy? Když jsme spolu na zájezdu, tak se o tom bavíme – to jsou takový ty rady: „To jsi přehnal, támhle jsi měl tohle, tady bych tamto.“ Každý má však trochu jiný styl a věci, které zafungují u něj, u vás najednou vyšumí. Nakonec je správný názor stejně ten váš.

Začínal jsem v hospodě nad Viktorkou. Kdy jste začal se stand-upem? Poprvé právě na Žižkově v hospodě Nad Viktorkou nebo U vystřelenýho oka, kde jsme vystupovali s kapelou. Tehdy jsem chodil do hospod na Žižkově skoro pořád. No a kapela hrála a v pauzách jsem si vždycky něco zkusil. Publikum ale nečekalo, že dojde k humoru, a tak to bylo mnohem těžší. Přišli na muziku, ne aby je někdo bavil. V souvislosti s hospodami – posilňujete se před vystoupením alkoholem? Ne, to ne – pod vlivem nejde moc vystupovat. Já se raději opiju potom. Co by si měl každý začínající komik vzít k srdci? Hlavně si o sobě moc nemyslet! Takže v první řadě pokora. Zároveň nemyslet jen na peníze – lidé si představují, že budou v televizi a vydělají spoustu peněz. To se pak může stát, ale na prvním místě musí být pořád fakt, že děláte to, co vás baví, a jste přesvědčen, že to děláte správně. Zpočátku se vám publikum ani nemusí smát, kamarádi začnou radit a budou chytrý, ale jste to vy, kdo musí vědět, jak to má být. Co když ale řeknete něco, co je vtipné, a v sále je ticho? Buď to opravdu není vtipné a to většinou poznám hned. Nebo se to stane špatným

Letošní květen byl takřka aprílový - z šatníku se vytáhly i bundy!

načasováním, kdy jsem scénku hodně promýšlel, ale ve výsledku záleží na tónu řeči, místě ve výstupu, což se dá vypilovat. Zkoušíte to před různým publikem, pětkrát se to nepovede a pošesté to zafunguje. Testujete si výstupy třeba na kamarádech? Jedině na představení, protože vaše nejbližší okolí je dost specifické publikum, které vás zná a to je velký rozdíl. Scénky se musí testovat na divácích, kteří přišli cíleně na představení. Máte mezi zahraničními stand-up komiky nějaké vzory? Komiky mám rád odmala, ať Louis de Funèse nebo Mr. Beana – Rowan Atkinson totiž dělal také stand-upové výstupy. Z čistých „stand-upistů“ mám nejvíc rád Rickieho Gervaise.

Způsob, jakým Ricky Gervais moderoval například Zlaté glóby, byl tak překrásně drzý! Přecházejí místní komici také do pozice moderátorů? Určitě a děje se to už delší dobu. Iva Pazderková například uváděla Českého lva… Co se po letech vrátit „na místo činu“ a v hospodě Nad Viktorkou zahlásit nějaké scénky? Vlastně proč ne? Občas děláme menší akce pro fajnšmekry, kupříkladu s Lumírem Tučkem představení s názvem Festival udavačské písně. S Ester Kočičkovou jsme pak dali dohromady akci s názvem Hubený hrob, která se odehrála v jedný žižkovský hospodě s názvem Blaze. Malinkaté představení pro čtyřicet padesát lidí včetně stand-upových scének. Jednou za čas, proč ne!


42

POlITIKA / ROZHOVOR RUBRIKA

VĚrO,

HONZa NeNí sVINĚ! TexT Petr Hamšík FOTO Filip Singer

V posledních měsících láká Palác Akropolis nejen na progresivní muziku, ale též na hořce aktuální divadelní představení. V minulém roce měl premiéru pop-punkový retro muzikál Mafiánská opera v režii Jana Jirků, v únoru pak „odposlechové“ drama ČEZko Forever pod taktovkou režiséra a dramaturga Petra Boháče.

Odposlechové divadlo není v našich končinách neznámé, ať už to byl projekt Petr Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse Ivánku, kamaráde, můžeš mluvit? podle záznamů telefonních hovorů bývalého manažera Viktorky Žižkov Ivana Horníka či představení Blonďatá bestie, které si vzalo na paškál záznam schůzek Kristýny Kočí. V obou případech však šlo spíše o divadelní kabaret, kdy odposlech sloužil k vytváření komických situací a v důsledku lidové „řachandy“. Aktuální představení ČEZko Forever vychází z kontextu kauzy přestavby uhelné elektrárny Prunéřov II. a otázky, zda jsou v okolních dolech dostatečné zásoby uhlí pro levnou produkci elektřiny. Přesněji řečeno, ČEZko Forever zpracovává tříapůlhodinovou nahrávku pořízenou při schůzce báňské inženýrky a dlouhodobé kritičky rekonstrukce elektrárny Věry Ježkové a lobbisty Miloslava Kožnara. Ze schůzky, jejímž cílem bylo Ježkovou přesvědčit, aby do nesrovnalostí okolo zásob uhlí přestala šťourat.


TOmu rOZumIm!

Uprostřed sálu stojí stůl se dvěma židlemi a vzhledem k uspořádání hlediště se nabízí srovnání s boxerským ringem. Přirovnání není daleko od pravdy, neboť záhy se před zraky diváků odehraje souboj sebevědomého lovce, lovené zvěře, prezentace síly, hraní na city a snaha umlčet ženu, jež by mohla způsobit největší energetické firmě u nás zbytečné problémy. Protože domluvené kšeftíky přece musí frčet. ČEZko Forever je hrou dvou herců – Jindřišky Křivánkové v kůži Věry Ježkové a Jiřího Štrébla, který ztvárnil až děsivě bodrého a žoviálního lobbistu K., jenž se ke své oběti postupně s pomocí nejrůznějších záminek přibližuje a využívá její slabiny. Režisér i autor textu inscenace Petr Boháč byl pochopitelně nucen původní nahrávku významně zkrátit do podoby mírně gradujícího rozhovoru, v němž pracuje s až havlovským opakováním banalit a situací. Lobbista K. přichází jako představitel „naší věci“, stále se Věry řečnicky ptá „Co my vlastně chce-

dIVAdlO me!“, ona jej zprvu usazuje výroky „Já bych si dala skleničku k nealku!“, zatímco K. se k ní zpočátku chová zdánlivě uctivě. Jakoby mezi řečí vyplouvají hrozby typu ztráty zaměstnání, pohrávání na city zdůrazňováním, co by se s Honzou stalo (tehdejší ředitel Severočeských dolů Jan Demjanovič), kdyby Ježková vystoupila na valné hromadě. Pokud by Petr Boháč inscenoval čistě zachycený, byť zkrácený rozhovor, představení by v mnohém ztratilo na působivosti. Režisér ale inscenaci rozdělil na dvanáct částí s mezihrami, v nichž sebevědomý K. předčítá z knihy o lovu jelenů, přičemž tematika lovu se tak symbolicky i prostřednictvím rekvizit přenáší do schůzky. Věra se postupně přetváří v laň, již si K. značkuje – od polití koktejlem Bloody Mary přes vytvoření terče na hrudi až po dehonestující paroží. Neustálým opakováním věty „Tomu rozumim!“, uvolňováním situace a mícháním stále silnějších drinků Věru nakonec podivnou argumentací udolává. Co je na představení elektrizující, je právě vědomí autenticity, přestože Petr Boháč podle svých slov musel s nahrávkou notně manipulovat. Hraje se s ostrým střetem s již zveřejněnými Kožnarovými výroky, všeobecně tušenými pravdami, že tuto republiku řídí ČEZ, kdy rozhodnutí jeho manažerů, slovy lobbisty K. sviní, je nezvratitelné. ČEZko Forever ale nestojí na bulvárních výrocích – naopak dokáže navodit dramatické situace, v nichž mrazí právě z běžných vět, z manipulace, s níž jsme se možná všichni setkali. Jen v tomto případě se hraje o dvacet pět miliard korun.

pětimiliardové rekonstrukce elektrárny Prunéřov II., kdy má ČEZ vyměnit kotle, turbíny a další části elektrárny. Už samotná rekonstrukce byla kritizována kvůli vysoké ceně, kdy se podobné projekty v Německu a Polsku pohybují na třetinové ceně. Místo toho, aby ČEZ přistoupil k jednomu kotli s vyšší výkonností, který by však musel pořídit v zahraničí, zvolil cestu tří menších kotlů, které dodají české firmy – Vítkovi-

elektrizující vědomí autenticity ce a plzeňská Škoda Power. Ta byla navíc ve chvíli, kdy bylo jasné, že získá zakázku Prunéřov, prodána korejské firmě Doosan za 11,5 miliardy korun. Před prodejem patřila Škoda Power do Škody Holding, jejímž majitelem by podle řady spekulací měl být bývalý ředitel ČEZ Martin Roman. Na zakázce tak mají nejspíše zájem bývalí manažeři ČEZ – a tehdy přichází Věra Ježková s tím, že v přilehlém dole nebude dostatek uhlí pro návratnost investice do rekonstrukce elektrárny. Pokud by se rekonstrukce ukázala jako nerentabilní a v krajním případě se zastavila, Škoda Power by přišla o zakázku. Jedna z hypotéz tedy vede k tomu, že by se

43

mohla objevit i hrozba „korejskou“ arbitráží. Ti, kteří stojí za prodejem Škody Power, tak musí co nejdelší dobu udržet dojem, že je vše v nejlepším pořádku a uhlí je dost. Druhou možností, proč se situace stále zametá po kobereček, by pak mohla podle zjištění Ježkové být ilegální těžba uhlí v lomu Libouš-západ od roku 1998 a v lomu Libouš-východ od roku 2007. Karel Randák, který s Nadačním fondem proti korupci také spolupracuje, k tomu říká: „Kdybych byl policista, tak jdu přesně po této skutečnosti. Jak to, že tam těžili nezákonně? A kde to uhlí je? Komu ho prodali?“ ptá se a dodává, že v případě černé těžby a následného prodeje jde zároveň o černé peníze. Proč se však ČEZ nesoudí s Ježkovou kvůli porušení dobrého jména? „V okamžiku, kdy ji pustíte k soudu, předloží nezvratné a logické důkazy o tom, že k porušení zákona skutečně došlo,“ doplňuje Randák. „ČEZ vůbec nechce, aby to šlo k soudu nebo bylo medializované.“ ČEZko Forever je výborným představením, které ukazuje, že divadlo má v Akropoli opravdu své místo. Poslední představení před létem proběhlo na začátku května, avšak podle slov režiséra Petra Boháče se diváci mohou těšit na začátek podzimu, kdy opět zažijí lov Věry Ježkové lobbistou K.

OPíT jsem se NeNecHala

Představením ale nekončí momentem, kdy za lovcem a kořistí zapadnou dveře sálu. Vcelku překvapivě se v první řadě zvedá reálná Věra Ježková a inscenace tím dostává další rozměr. Divák získá možnost porovnat, jak může divadlo pracovat s realitou a jak ji pro funkčnější vyznění dokonce musí ohýbat. „Opít jsem se nenechala,“ uvádí Věra Ježková ihned na pravou míru divadelní fikci, „a na valné hromadě jsem pak vystoupila. Na schůzku jsem šla především proto, abych si pana Kožnara nahrála.“ Věra Ježková s rázností a neomylným přesvědčením případ s nedostatkem uhlí divákům vyloží.

DOBrý PrODej

Kauza Prunéřov je pozoruhodná z více úhlů pohledu. Začíná u plánu dvaceti-


44

UdÁlOST

smlOuVa s ĎÁBlem? TexT Petr Hamšík FOTO Filip Singer

V souvislosti s kontroverzním divadelním představením ČEZko Forever se nehovořilo pouze o kauze Prunéřov, nahrávce rozhovoru s lobbistou či postavení všemocné ČEZ. Tématem se také stala pomyslná spojnice mezi Palácem Akropolis, který vlastní vlivný pražský zastupitel Pavel Hurda, a Nadačním fondem proti korupci, jenž byl iniciátorem projektu a zároveň zaštiťující organizací představení.

korupci a společností Art Frame, s. r. o., která zajišťuje podstatnou část uměleckých aktivit v Paláci Akropolis. Bez ohledu na omleté, ale stále dobře živené spekulace, týkající se právě Pavla Hurdy, se díky němu a skupině opravdu šikovných dramaturgů v rámci žižkovské čtvrti po léta udržuje progresivní instituce mající ohlas daleko za hranicemi naší země. A právě jejich práce se většinou devalvuje pouhým povzdechem, že (nejen) za nitky grantů tahají Hurdovy prstíky. Jenomže pravda bývá nezřídka skryta mimo mediální prostor. Faktem je, že granty pro Akropoli jsou dlouhou dobu trnem v oku řadě představitelů pražské kulturní fronty, přičemž Hurda bývá vykreslován jako nenasytný démon a zlojed, ujídající z jednoho grantového koláče. Co na tom, že právě fanoušci nezávislé kultury, mající předem jasno v tom, kdo je v celé hře tím špatným, často a rádi navštěvují Palác Akropolis. Režisér představení

Petr Boháč je v tomto ohledu velmi ostrý, když komentuje výtky, že soubor Spitfire Company dostal magistrátní grant, a to jen proto, že hraje v Akropoli. „Osm let tento soubor buduji a začínali jsme v podmínkách, kdy jsem si vše dotoval ze svého,“ kontruje Boháč. „Ve chvíli, kdy jsme ceněni jako jeden vývozních artiklů a dostaneme naprosto transparentní dotaci, jsme kritizováni. Člověk, který to napsal, je s prominutím idiot.“

PalÁc aKrOPOlIs Na scÉNĚ

„Myslím si, že to nelze takto hrotit,“ říká Karel Janeček, člen správní rady fondu. „To byste se nesměl ani vyspat v hotelu, jít do támhleté restaurace, protože je za ní ukrytý nějaký akcionář. Je to vždy o míře.“ Sám přiznává, že se o zdánlivě kontroverzním propojení Akropole a Pavla Hurdy dozvěděl až pět minut před divadelní premiérou. V případě Janečkovy záštity jde podle jeho slov pořád o podporu pozitivní a dobré věci, ostatně Nadační fond proti korupci Věru Ježkovou, jež je hlavní aktérkou stále živé kauzy ČEZ, ocenil v minulém roce za odvahu. „To jsou lidé, kteří mají energii a hýbou společností,“ dodává Janeček. Propojení bojovníka proti korupci s Palácem Akropolis opět vrátilo do hry spekulace o převodu nádherného rohového domu z vlastnictví Prahy 3 na Pavla Hurdu. „Léta se píše o tom, že jsem Akropoli získal za podivných okolností,“ vysvětluje Hurda, „přitom původní provozovatelé neměli na provoz klubu peníze, hrozil jeho reálný zánik, tak jsem se rozhodl – na naléhání přátel, konkrétně režiséra Tomáše Vorla,

„N

a tomto divadelním projektu je dráždivé nejen jeho téma, ale i spojení producenta a iniciátora. Fakt, že bojovník proti korupci Karel Janeček burcuje proti nekalým praktikám firmy ČEZu právě v žižkovském Paláci Akropolis (...) je nádherně absurdní,“ píše Marie Reslová v glose pro Českou pozici. Mediální prostředí však potřebuje nadsázku a zkratku, která jednoduše propojí Janečka s Akropolí a Hurdou, byť jde v důsledku o vztah mezi Nadačním fondem proti

„Osobně odsuzuji pořizování odposlechů a manipulaci s nimi,“ říká Pavel Hurda, majitel Paláce Akropolis.


UdÁlOST producenta Tomáše Klímy a dalších – pro jeho záchranu, ale to už je na jiný samostatný příběh. V mediální zkratce to bylo tehdy podáváno tak, že jsem měl rychlým prodejem paláce vydělat těžké peníze. Léta plynula, Akropoli jsem neprodal, ale naopak jsem v ní vytvořil podmínky pro další rozvoj nezávislé kultury. Bez ohledu na často až fantasmagorické pomluvy těch, kteří mě nenávidí jen proto, že jsem dosáhl určitého úspěchu nebo vlivu, je tu v tomto kontextu jeden velmi silný argument, který za mnou stojí. A tím je samotný Palác Akropolis a jeho současná podoba.“ Rozdmýchávání dalších vášní kolem financování této kulturní instituce může vyvolat dojem, zda to majiteli domu vlastně stálo za to – nebylo by snazší potenciálně polarizující akce z Akropole vykázat? Tím spíš, když Hurda podle svých slov podobná představení opravdu „nemusí“? „Osobně odsuzuji pořizování odposlechů a manipulaci s nimi. Měly by sloužit výhradně orgánům činným v trestním řízení.“ Zároveň však zdůrazňuje, že do dramaturgie Akropole nijak nezasahuje. „Za ta léta, co Palác Akropolis vlastním, jsem si na jeho scénu přes produkci prosadil jen koncert Jarka Nohavici, Michala Prokopa a mého osobního přítele, rockové legendy Ivana Krále. Do Akropole jsem přivedl také tehdy ještě neznámou zpěvačku Fen-Yün Song, manželku mého kamaráda, která na naší scéně odstartovala svou kariéru. To je celé mé ,dramaturgické‘ snažení.“ Nepohodlnost ČEZka Forever však se může projevit i v jiné rovině. „Ve hře je naprosto přesně vystiženo, jak u nás funguje korupční pro-

45

Karel Randák, který působí v Nadačním fondu proti korupci, je stále odposloucháván.

středí,“ říká Karel Randák, spolupracovník Nadačního fondu proti korupci a bývalý rozvědčík. „Obraz lobbisty je přesně takový – to jsou ti Janouškové, Hrdličkové, Rittigové. Jako by jim K., hlavní postava představení ČEZka Forever, z oka vypadl.“

Pravda bývá nezřídka skryta mimo mediální prostor. Z hlediska PR by bylo logické, kdyby se ČEZ medializaci případu Prunéřov skrze představení pokoušel zabránit. Podnikatel Janeček k tomu dodává: „Pokud by kdokoli tlačil na fond, otočilo by se to proti němu.

Podnikatel Karel Janeček se v současné době věnuje především projektu Pozitivní evoluce.

Dali by nám do ruky zbraň a přece jen nejsou úplně blbí.“ Samotná Akropole také odolala, ačkoli se Pavel Hurda zná z dob svého působení v představenstvu Pražské plynárenské osobně s některými vrcholnými představiteli ČEZu. A jestli kauza ČEZka forever Palác Akropolis poškodila? „Všechny soukromé dárce už odradili ti, co léta píší o tom, že jsem Palác Akropolis získal za podivných okolností,“ dodává Hurda. Jak uvádí v glose pro Českou pozici o představení Reslová: „Navíc: dobrá nebo špatná pověst je hodně abstraktní veličina, v níž se reálná skutečnost může odrážet všelijak. Pavla Hurdu jsme si zafixovali jako ,kmotra‘, který tahá za politické nitky ve svůj prospěch. Karla Janečka jako rytíře na bílém koni pozitivní evoluce. (…) Kdo ví, jak by to bylo, kdybychom začali pořádně zkoumat činy a vazby pana Janečka… Třeba o všech těch paradoxech Petr Boháč někdy udělá divadlo, které ti dva zaplatí.“ Představení, o němž jste četli na předchozích stránkách, se tak najednou vytrácí z centra pozornosti a jednotliví aktéři tak místo nových plánů odříkávají soustavné obhajoby. Je to škoda, neboť diskuse o uměleckém přístupu a nových divadelních cestách, které ukázalo například vynikající představení Spitfire Company s názvem Krevety à la Indigo, se devalvuje na otázku „Kde jsi na to vzal? No přece z mých daní!“ P. S.: Alespoň se nám pootevřely dveře k bližšímu prozkoumání kauzy Paláce Akropolis, která za delší výlet do nedávné minulosti rozhodně stojí. Více se dočtete v dalším vydání Žižkovských listů.


46

RUBRIKA

6. ročník městského festivalu žižkov sobě pořádá art frame Palác akropolis s.r.o.v koprodukci s Public art o.p.s. za podpory hlavního města Prahy a městské části Praha 3

FESTIVAL KTERÝ NÁS BAVÍ 03. – 28.06. FOYER PALÁC AKROPOLIS

3. 6. ––––––– 28. 6.

JEDEN DEN NA ŽIŽKOVĚ výstava fotografií z 13.04.2013 03.06. CAMP ŽIŽKOV PRAGUE – PRAŽAČKA 13:00 DĚTSKÝ

INDIÁNSKÝ DEN LOVE YOUR PLANET

04.06. RAJSKÁ ZAHRADA 09:15 SQUADRA 10:15 SQUADRA

SUA: BOMBEROS hasičská groteska SUA: BOMBEROS hasičská groteska

05.06. MŠ JESENIOVA 10:00 SQUADRA SUA:

BOMBEROS hasičská groteska

13.06. PARUKÁŘKA 16:30 Euroconnections DVA CZ + MALALATA SOUNDSYSTEM SK

KUBB švédská outdoorová hra HUDEBNÍ STAN RADIA 1

14.06. INTEGRAČNÍ CENTRUM ZAHRADA 09:15 BRATŘI V TRICKU: MALÍŘI žonglérská groteska 14.06. PARUKÁŘKA 10:30 BRATŘI V TRICKU: MALÍŘI žonglérská groteska 16:00 TRAFFIC DANCE ART: 1,2,3, VPŘED! PREMIÉRA 3 hodinová street artová exhibice 16:30 PARUKÁŘKA SKA FEST 2013 THE SPANKERS CZ + COCOMAN & SOLID VIBES CZ FUERA FONDO SK HUDEBNÍ STAN RADIA 1 15.06. NÁMĚSTÍ JIŘÍHO Z PODĚBRAD 10:00 TRAFFIC DANCE ART: 1,2,3, 3 hodinová street artová exhibice

VPŘED!

15.06. ŽIDOVSKÉ PECE 13.00 KUBB švédská outdoorová hra, turnaj a volné hry pro veřejnost 18.06. MUSICBAR KUŘE V HODINKÁCH 20.30 OSKAR PETR & SPOLEČENSKÁ

UDÁLOST a hosté

19.06. KINO AERO 20.30 „DĚTI FLAMENKA“ PREMIÉRA FILMU režie: Kateřina Hager + hudebně-taneční doprovodný program se skupinou LA

MAGIA DEL FLAMENCO

20.06. HOSPůDKA NAD VIKTORKOU 20.00 ZTRACENÉ ILUZE bratři Zatloukalové a Jamajka Koblicová 22.06. PALÁC AKROPOLIS 10.00 ČESKÝ POHÁR VE o pohár Paláce Akropolis

FOTBÁLKU

Žižkovské listy | společenský měsíčník | 05 - 06 2013 MHMP podporuje v roce 2013 projekt Palác Akropolis 2010 – 2013 částkou 17 000 000,-.

P VSTU MA R A D Z www.zizkovsobe.cz www.palacakropolis.cz ZMĚNA PROGRAMU VYHRAZENA

sTar TreK: DO TemNOTY TexT Petr Hamšík FOTO CinemArt

KUlTURA / FIlM

47

zničili tolik let budovaný vesmír, vztahy postav a jejich historii psanou seriály, filmy, ale také komiksy a počítačovými hrami. Jestliže v předchozím snímku se díky hrátkám s časovými osami nastolil nový začátek, tentokrát se přesouváme až do chvíle, kdy se posádka může konečně vypravit „až tam, kam lidská noha dosud nevkročila“. Oba Abramsovy Star Treky jsou totiž příkladem dokonale funkční hollywoodské

Když před čtyřmi lety přišel režisér J. J. Abrams s restartem filmové série Star Trek, vysloužil si zasloužené ovace. Pokračování chytrého blockbusteru, který s lehkostí odhodil předchozí desetiletí vytvářený vesmír, slibuje podle názvu velké ztemnění.

K

lasické žánrovky v posledních letech dostávají realističtější kabáty – Batman se pod vedením Christophera Nolana propadl až do depresí, Bond si s režisérem Samem Mendesem vyřešil vztah k pomyslné matce M. Ztemněl nám i restartovaný Star Trek? Díky bohu ne! Vcelku stačí konstatování, že Abrams společně se scenáristy Robertem Orcim, Alexem Kurtzmanem, Damonem Lindelofem plně navazují na předcházející úspěšný model jiskrného vztahu mezi ústřední dvojicí Jamese T. Kirka (Chris Pine) a jednoho z posledních Vulkánců Spocka (výtečný Zachary Quinto). Vrací se konflikt mezi přísně logickým uvažováním s až frackovskou impulzivitou, jež může posádku lodi Enterprise ohrozit, ale i v poslední chvíli zachránit. Ikoničtí hrdinové se tentokrát musí postavit nelítostnému nepříteli, záhadnému teroristovi jménem John Harrison (Benedict Cumberbatch), který v Londýně nastraží výbušninu, zaútočí na velitelství flotily v San Franciscu, aby se následně skryl na nepřátelském území – domovské planetě Klingonů Kronosu. Kirk se s Enterprise vydává na morálně po-

aerOTIPY eXHIBITION: munch 150 Kino Aero / 27. června od 20.00 Unikátní výstava ke 150. výročí narození malíře edvarda Muncha představí dílo tohoto severského melancholika na filmovém plátně. Tato výstava je největší soubornou expozicí Munchových děl v his-

chybnou misi, na jejímž konci by Harrison měl být bez soudu popraven. Bývá pravidlem, že skvělý film je přímo úměrný uvěřitelnosti padoucha. John Harrison, jehož identita skrývá další známé jméno ze Star Trek vesmíru, je v podání Cumberbatche neobyčejně hypnotickou postavou se svébytným šarmem, mrazivou dikcí a obrovskou inteligencí. Harrison je opravdu důstojným protivníkem a takřka totální hrozbou, což se o těžaři Nerovi (Eric Bana) z předchozího dílu nové série nedalo příliš říct. Benedict Cumberbatch, který je známý především ze seriálové role aktualizovaného Sherlocka Holmese, dokázal Harrisonovi navíc dodat příjemnou mnohoznačnost, díky níž dokážeme jeho jednání porozumět, a dokonce s ním i soucítit. Lze namítat, že nový snímek do jisté míry kopíruje již jednou použitý příběhový model o mladé posádce, jež se učí spolupracovat. Jednoduchost se však v tomto případě nerovná primitivnosti a je až kouzelné sledovat, s jakou lehkostí tvůrci přirozeně torii Munchova muzea a národního muzea v Oslu. diváci budou též přizváni k ukázkám kurátorské práce a spatří průřez životem slavného malíře, který žil a tvořil od 19. století až do poloviny 20. století. Výstavou provede moderátor a historik umění Tim Marlow.

zábavy, která je naprosto (sebe)vědomá vlastních kořenů, které dokáže s radostí reflektovat. Hru s divákem předjímá už trailer, vytvářející v podstatě nepravdivou podobu výsledného filmu, skládá jednotlivé záběry do kompozic, jež jsou filmem následně s překvapením vyvráceny. Snímek Star Trek: Do temnoty navíc do příběhu opět vnáší ozvěny předchozích filmů, ať už v podobě ústřední postavy Harrisona či příběhových vrcholů, které však s radostí převrací, přičemž pravověrní „trekkies“ musí skřípat zuby. J. J. Abrams podruhé dokázal, že vesmír Star Treku lze využít k bombastické a zároveň chytré podívané s dokonalými triky, promyšlenými kamerovými jízdami a živými postavami. Byť se nedostaví překvapení jako před čtyřmi lety, stále jde o vynikající zábavu. Star Trek: Into Darkness / režie: J. J. Abrams / hrají: Chris Pine, Zachary Quinto, Benedict Cumberbatch, Zoe Saldana, Simon Pegg, Anton Yelchin, Karl Urban, John Cho a další Ozvěny mFF Karlovy Vary 2013 Kino Aero / 6. - 14. července Tradiční ozvěny filmového festivalu v Karlových Varech připlují i na Žižkov, kdy uvidíte jak nejžhavější novinky, pozoruhodné nezávislé snímky, ale také filmy, které si vysloužily nebývalý divácký ohlas. Přesný program hledejte v prvním červencovém týdnu na webu Žl.


48

Z HISTORIe PRAHY 3

KříŽeK, KaPslOVNa, BeZOVKa

neBO ParuKÁřKa? TexT Pavel Trojan

Byť se to na první pohled nezdá, zelené srdce Žižkova leží v jeho geografickém centru. Park na kopci dnes ohraničuje z jihu ulice Olšanská (kdysi to byl Olšanský rybník, po němž se říká zdejší škole), ze západu Prokopova, ze severu jedna z nejdelších ulic na Praze 3 – Jeseniova – a konečné z východu Basilejské náměstí, které odděluje Parukářku od jejího přirozeného pokračování, Židovských pecí.

P

arukářka bývala v minulosti viničnou a zemědělskou usedlostí. Vinice dal v okolí Prahy založit císař a král Karel IV. ve 14. století. Když získal usedlost na začátku 19. století známý pražský parukář Jan Hrabánek, dal tím kopci i název, ale jen částečně. Na starých mapách se tak označuje pouze jeho severovýchodní část, zatímco západní úpatí bývá uváděno jako vrch sv. Kříže. Dřevěný kříž tady sice stál, ale legendární šibenice ne. Tu byste tehdy našli na nedalekých Židovských pecích, kde se konala v roce 1866 jedna z posledních veřejných poprav v Praze. Vzhledem k blízkosti Olšanských

hřbitovů ale není kříž „od věci“. Třetí název, užívaný především Jihožižkovany, zní Kapslovna. Pochází z první poloviny 19. století, kdy v severovýchodní části zavedli francouzští podnikatelé Sellier a Bellot výrobu střelných zápalek. V roce 1835 se kvůli výstavbě činžáků továrna přestěhovala do Vlašimi, její zbytky byly citlivě zasazeny do nové výstavby. Na přelomu 19. a 20. století se tu těžil a opracovával prvohorní křemenec, jímž se dláždily ulice rychle se zvětšujícího města Žižkova.

přebývající „bratrské“ jednotky sovětské armády. Podzemní komplex byl vybudován jako protiatomový kryt s kapacitou asi 2500 osob a systémem chodeb napojených na ochranný systém pražského metra. Jeho pět vstupů je dodnes zřetelných z různých světových stran kopce. Kryt má dvě větrací věže sloužící také jako nouzové východy a několik dalších ochranných bunkrů, které jsou k vidění na kopci. Podzemí bylo vybaveno vlastním zdrojem elektrického proudu a vodní nádrží. Některé prostory dnes slouží jako sklady, jiné

Dobový pohled z Parukářky

A konečně čtvrtý název – Bezovka – se váže ke kultovnímu hostinci na severozápadním úpatí, jenž dal i přes svou demolici v roce 1935 jméno podzemnímu krytu vybudovanému mezi „studenými“ lety 1950–1955 v očekávání třetí světové války. To, že jsme ji očekávali ještě v 80. letech jako děti, zažil autor těchto řádek, podobně jako dalších pár tisíc žižkovských dětí, na branných cvičeních v pláštěnkách údajně chránících před radioaktivním zářením z exploze atomové bomby… Z paměti se nedá vymazat ani kolem znějící ruština, kterou se dorozumívali zde provizorně


jako muzeum nebo klub s horolezeckou stěnou. Zdejší podzemní nouzové vysílací televizní studio bylo prý použito při okupaci Československa v roce 1968. Park Parukářka patří k těm nejlepším v širším centru Prahy. Výhled na město i některé žižkovské dominanty (TV věž, sv. Prokop, Vítkov nebo žižkovský mrakodrap) je úchvatný, pro české turisty je tu navíc připravena krátká naučná stezka. Místní hospůdka je stejně legendární jako akce, které se na Parukářce konají – především koncerty, pikniky a shromáždění nejrůznějších neziskovek.

cYKlO (ne)cesTOu TexT Petr Hamšík FOTO Filip Singer

Šlápnutí do pedálů, vítr ve vlasech a stoupající adrenalin při svištících sjezdech. Jízda na kole v sobě skrývá sport, oddychovou aktivitu, mnohdy však i pouhou snahu o ekologickou přepravu z místa na místo. Přestože je myšlenka cyklocesty do práce sympatická, vypravil jsem se do ulic Prahy 3 spíše jako sváteční cyklista.

P

okud do internetového vyhledávače zadáte heslo „cyklostezky na Praze 3“, nejsou výsledky slavné. Objeví se již mediálně známá cyklostezka pod Vítkovem, která vznikla na místě bývalé železniční dráhy. Start je skrytý na začátku ulice Příběnická hned vedle železničního mostu nad křižovatkou U Bulhara, avšak jakmile se na cyklostezku dostanete, můžete s radostí šlápnout do pedálů. Několik kilometrů si užijete takřka bezstarostné jízdy! Po mostě překonáte Husitskou ulici a po úbočí Vítkovského kopce budete mírně stoupat až do tunelu, který vás vyvede na Krejcárek. A to je vše! Opravdu pěkná trasa díky svému příjemnému sklonu hojně využívaná i bruslaři totiž náhle končí, ocitáme se na parkovišti hotelu a cyklosměrovka nikde. Galuskový bůh mi naštěstí seslal pomoc v podobě dalšího pedálového souputníka, jenž je lépe připraven, na parkovišti zírá

do mapy a odkazuje mě na pěšinu vedoucí vzhůru do parku Na Krejcárku. „Tahle cesta vede prostě odnikud nikam,“ popisuje jinak příjemnou vítkovskou trasu cyklista. Jízdu na kole po Praze 3 můžete označit za opravdové dobrodružství. Buď si pořádně zvednete adrenalin a přidýchnete zplodin na velkých ulicích typu Vinohradská, Koněvova či Olšanská, kde jsou v prvních dvou případech i vyznačené cyklopruhy. Při vjezdu na křižovatky typu Flora či Želivského vám srdce nejspíše vskočí až do krku a raději se přetvoříte v chodce vedoucího kolo přes přechod, pokud se ovšem nechcete stát dobrovolným dárcem orgánů.

KOlO jaKO aDreNalINOVý sPOrT

Druhou možností je odbočit do menších uliček, kde vám do směru jízdy záhy vstoupí zákeřné jednosměrky, vedoucí galusku zbytečnými oklikami. A opět sesedáme z kola, nebo dokonce k jízdě využíváme (proti pravidlům) chodník. Žižkovu a přeneseně celé Praze se často vytýká, že k cyklistice není vzhledem k velké kopcovitosti vhodná. Stoupání však cyklistu nezarmoutí, při cestě zpátky naopak může jet z kopce – problém však je, když nemá kudy. Přebarvení části silnice na pruh pro kolaře není žádným řešením.

SPORT

49

Je na „trojce“ lepší schovat kolo do sklepa? Jistěže ne! Musíte si však předem vybrat trasu, kterou se dostanete do kolařsky přívětivého prostředí. Podobná cesta na Žižkově existuje a s její pomocí se můžete dostat dokonce až na Černý Most, a to v zeleni a jízdou okolo potůčků a rybníků. Můžete začít například na Parukářce, z níž sjedete k Basilejskému náměstí a plynule přejedete až do parku Židovské pece. Čeká vás největší skok skrz Jarov, který si však můžete zkrátit přes vilovou čtvrť až na křižovatku se Spojovací. Zde opustíte hranice Prahy 3 – zároveň však vstoupíte do cyklisticky mnohem zajímavějších míst. Stačí vyjet na Višňovku, kterou se dostanete až k menší zahrádkářské osadě, odkud již projíždíte Hrdlořezy, které vypadají, jako kdybyste byli daleko za Prahou. Okolo vrchu v Pískovně následně projíždíte takřka lesem podél potoka Rokytka, jehož protiproud vás dovede až ke Kyjskému rybníku. Zde je však třeba dávat pozor na cestu – pěšina mě „vyplivla“ v zanedbaném areálu, který již delší dobu opanují bezdomovci, jak ukázalo i surrealistické zátiší v podobě roztrženého lehátka, hlavy panenky a polorozevřeného deštníku. Na webových stránkách ŽL zveřejníme mé GPS putování včetně videa, abyste také nezabloudili. Cesta zpět může vést z Višňovky třeba přes ulici Na Balkáně, kde pojedete po jedné z mála oficiálních cyklostezek, jež profrčí zahrádkářskou osadu a záhy zmizí doprava směrem do Karlína. Zdravý rozum však velí jet stále vpřed, minout bazén na Pražačce, vyjet až do parku na Vítkově a sjezdem se vrátit na začátek naší cesty po cyklostezkách. Milovníci galusek by tak měli být vytrvalí a snažit se prosadit více tras, kde nebude nutné zažívat strach a obavy z toho, nás každou vteřinu srazí auto nebo napadne řidič, kterému v přehuštěné dopravě povolí nervy. S rodinou totiž po ulici typu Olšanská asi jen tak jezdit nebudete.


51

inzerce

SEJIDA TRANS RESCUE NONSTOP LINKA: +420 724 155 000 GSM: +420 603 417 335, dispečink tel./fax: +420 271 770 318 e-mail: [email protected] | www.sejida.com

Privátní zdravotní služba Sejida Trans Rescue se zázemím v Praze 3 disponuje týmem zkušených diplomovaných zdravotnických záchranářů, řidičů, sester i lékařů, ale také kvalitními sanitními vozy rychlé zdravotnické pomoci. Od roku 2000 provozuje dopravu raněných a nemocných, ale zajišťuje také dálkové převozy pacientů v rámci České republiky i Evropy. Sejida Trans Rescue má rovněž letité zkušenosti se zajišťováním zdravotnického dozoru v rámci společenských a sportovních akcí.

Jestliže chcete stoprocentní zdravotnický servis a lékař vám vypíše takzvaný lístek na sanitku, máte právo se svobodně rozhodnout. Sejida Trans Rescue je tu pro vás 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce.

V případě přímého ohrožení života či zdraví vždy volejte tísňovou linku 155!

Křížovka květen (příroda) - autor citátu René Descartes KŘíŽOVKA MODLA

4. ČÁST TAJENKY

PUŠKA (ZAST.)

OKLESTIT

HRDINA

NÁZEV HLÁSKY

OKOUT

KURÝROVAT

SYMETRÁLA

MUŽSKÉ JMÉNO

MESTIC

NÁLEZ

HRŮZA

3. ČÁST TAJENKY ------------------SPRAŠ

PODLÝ ČLOVĚK ------------------SPZ VOZ. KLATOV RYBÍ LAHŮDKA -------------------

ŽELEZNÁ RUDA

TÉMĚŘ

PŘEDLOŽKA

VELIKÉ POLE ------------------LID

PODŠÍVK. TKANINA ------------------KRÁL ZVÍŘAT

VÝHRA V ŠACHU

OZVĚNA ------------------EVROPAN (SLOV.) 2. ČÁST TAJENKY

JAPONSKÝ MYS

OVOCNÁ ŠŤÁVA

OHŘÁTÁ

PLÁŠTĚNKA ------------------PÁDOVÁ OTÁZKA

POMOC ------------------ČÍSLOVKA

ÚŘAD (ZAST.)

CIZÍ ŽENSKÉ JMÉNO

CITOSL. ZASMÁNÍ ------------------ČÁST ROSTLINY

TÁHLO ------------------ZÁMOŘSKÝ STÁT

RYDLEM HLOUBIT

KOUPACÍ NÁDOBAA

AVÍZO ------------------BIŘIC

LUMP -----------------EXISTOVATI

VÍCEŽILOVÝ VODIČ

PLYNNÝ UHLOVODÍK

BIOGRAFY ------------------BEČKA

THAJSKÉ SÍDLO ------------------NÁHLÉ SELHÁNÍ

OPĚT ------------------PROSAKOVAT

1. ČÁST TAJENKY

DOMÁCKY DANIEL ------------------RANNÍ NÁPOJ

ZÁŘE ------------------ŽENSKÝ HLAS

ALKOHOL. NÁPOJ

SPZ VOZ. BLANSKA

ÚPĚNÍ ------------------CITOSL. RADOSTI

ŘECKÉ PÍSMENO

POMŮCKA: AKAT, LÉS, TOI.

číslo 07–08/12 Správné odpovědi z minulého čísla: KDYŽ ČLOVĚK VYHRÁVÁ, VĚTŠINOU HO HRA BAVÍ. (Frederick Forsyth) Výhercem 500 Kč se stala Marcela Limprechtová (Praha 10). Gratulujeme! Novou tajenku nám se zajímavým komentářem zašlete nejpozději do 10. 7. 2013 na e-mail [email protected] nebo SMS na číslo 775 448 967. Autor, jehož správnou tajenku s dovětkem ohodnotí redakce jako nejzajímavější, obdrží výše zmíněný honorář.


Autor citátu: René descartes


31

Vikýře PLAY

v Malostranské besedě

INTERAKTIVNÍ VÝSTAVA PRO VŠECHNY SMYSLY Koncepce PETR NIKL Otevřeno denně kromě pondělí

www.vikyreplay.cz Hlavní partneři

Partner

Mediální partneři

S podporou

Organizátoři

ZaPOmeNuTý ŽIŽKOV. Karel cudlín. Fotograf. speciál. Padesát odstínů zelené nečistá hra s miliony Velká fotografická soutěž

Recommend Documents