Odbor územního plánování a stavebního řádu Oddělení stavebního řádu
datum
vyřizuje
Červen 2009
Miroslav Zeman
Zápis z porady pracovníků stavebních úřadů Zlínského kraje (okresů Uherské Hradiště a Vsetín) konané dne 11. a 12. června 2009 Hotel Rusava Program: •
zahájení porady
•
stavebně správní řízení I.část působnost správního řádu a vzájemný vztah zákona o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) základní zásady činnosti správních orgánů a obecná ustanovení o správním řízení v činnosti stavebních úřadů účastníci řízení podle správního řádu a stavebního zákona a jejich zastupování doručování postavení dotčených orgánů, jejich práva a povinnosti
•
stavebně správní řízení II.část postup před zahájením řízení řízení v I.stupni a rozhodnutí nové typy rozhodnutí (usnesení, mezitímní rozhodnutí a rozhodnutí v části věci, společné řízení a postupy stavebního úřadu podle stavebního zákona, veřejnoprávní smlouva) stížnosti hluková zátěž a její negativní vliv na zdraví lidí poznatky veřejného ochránce práv z rozhodovací činnosti stavebních úřadů nedostatky zjištěné z rozhodovací činnosti stavebních úřadů vybraná stanoviska MMR a rozsudky soudů, týkající se rozhodovací činnosti stavebních úřadů kontrolní a metodická činnost odboru ÚP, hodnocení roku 2008, plán kontrol na rok 2009
•
diskuse
•
ukončení porady
Zahájení porady Poradu zahájila vedoucí odboru územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje pan Miroslav Zeman, který přivítal přítomné a seznámil je s programem porady.
JUDr. Alena Kliková - stavebně správní řízení Základní zásady správního řízení Základní zásady se nepoužívají pouze při správním řízení, ale použijí se úplně na všechny postupy orgánů, které vykonávají působnost v oblasti veřejné správy.
Zásada zákonnosti Stavební úřad může vyžadovat po stavebníkovi jen zákonem stanovené doklady (ne např. výpis z listu vlastnictví, vyžadování výpisu z katastru nemovitostí je porušením zásady zákonnosti). Dle zákona č. 344/1992 Sb., katastrální zákon a prováděcí vyhl.č. 162/2001 Sb., mají obce zajistit zdarma úplný přístup do katastru nemovitostí (žádost obce a smlouva obce s ČÚZK). Porušení zásady zákonnosti může vést k tomu, že rozhodnutí je nesprávným postupem správního úřadu a může v některých případech vést i ke zrušení rozhodnutí. .
Zásada spolupráce § 4 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „SŘ“), § 8 odst. 2 SŘ – spolupráce správních orgánů např. povinnost stavebního úřadu vydávat potvrzení pro katastrální úřad (část 31, zákona č. 186/2006 Sb.).
Zásada poučovací Správní orgán musí účastníkům řízení poskytnout přiměřené poučení o právech a povinnostech, nepoučení účastníka řízení může být posouzeno jako krácení účastníka na svých právech a může to být i důvodem pro zrušení rozhodnutí v rámci odvolacího řízení i přezkumu (např. § 23 odst. 5 SŘ - uložení písemností; § 36 odst. 1 SŘ - určení lhůty k vyjádření; § 68 odst. 1 a 5 SŘ - poučení o odvolání; § 83 odst. 1 SŘ – nesprávné poučení; § 89 odst. 1 a § 112 odst. 1 SZ – koncentrační zásada). V případě možnosti podání námitek poučí správní orgán účastníky o tom, jaké námitky mohou podávat – hmotně právní poměr k věci.
Zásada písemnosti Protokol § 18 SŘ musí obsahovat vše co se událo, mohlo mít vliv na řízení, především účastníky jednání, průběh jednání, zahájení a konec jednání, poučení o zastupování, o námitkách, zaprotokolování předložených vyjádření a příloh. Je to jediný doklad o provedeném ústním jednání. Minimální rozsah § 18 odst. 2 SŘ. Nedostatky protokolu mohou být též důvodem pro zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost (zejména přestupky a správní delikty – nedostatečný popis předmětu řízení). Do protokolu nutno uvést místo, čas a označení úkonů a údaje umožňující identifikaci všech zúčastněných - přítomných osob, popis provedených úkonů a jejich průběhu, označení správního orgánu, včetně oprávněné úřední osoby. Údaj umožňující identifikaci fyzické osoby je jméno, příjmení datum narození a místo trvalého pobytu. V případě firmy je to doklad opravňující zúčastněnou osobu za firmu jednat (pracovně právní smlouva, výpis z obchodního rejstříku) a jeho občanský průkaz. Upozornění: dle § 30 odst. 2 SŘ v téže věci může za právnickou osobu současně činit úkony jen jedna osoba.
2
Připomenutí: v téže věci může mít účastník pouze jednoho zástupce (§ 33 odst. 1 SŘ). Protokol musí být podepsaný - nestačí pouze prezenční listina. Podepisuje se po přečtení; pokud jej účastník řízení nechce podepsat, uvede to stavební úřad v protokolu. § 35 SŘ – při více účastnících řízení, kteří mají společný zájem, může stavební úřad ustanovit usnesením společného zástupce, pokud si jej nezvolí sami. Vhodné použití např. u vlastníků bytových jednotek, účastníky řízení v souladu s poučovací zásadou vyzvat ať si společného zmocněnce zvolí.
Zásada rychlosti a hospodárnosti Dotčený orgán nemá lhůty pro vydání závazného stanoviska , přesto musí rozhodovat dle § 6 SŘ v přiměřené době (co nejrychleji, záleží na konkrétní věci). Pokud stavební úřad přerušuje řízení pro dodání závazného stanoviska, není zcela v souladu se zákonem dát vždy automaticky lhůtu 30 dnů. Lhůta musí být přiměřená. Podle § 149 odst. 2 SŘ přeruší stavební úřad řízení v případě, kdy se dozví, že probíhá řízení o vydání závazného stanoviska. Po dobu nezbytnou k opatření údajů dle § 6 odst. 2 SŘ lhůty pro rozhodnutí ve věci samé neběží. Dle ust. § 65 SŘ lhůta neběží ode dne, kdy stavební úřad vyzval účastníka řízení k odstranění nedostatků podání, k zaplacení správního poplatku, probíhá-li řízení o předběžné otázce atd. Dotčené orgány – na internetových stránkách MMR ÚÚR – existuje přehled dotčených orgánů. „Síťaři“ nejsou dotčené orgány a nevydávají závazné stanoviska, jejich podmínky nejsou pro stavební úřad závazné, jejich stanovisko nemusí stavební úřad celé přejímat. Neoprávněné napojení tj., bez souhlasu „síťařů“, je soukromoprávní úkon. V případě územního souhlasu nevydávají „síťaři“ žádné stanovisko, pouze dávají souhlas jako vlastník infrastruktury. Závazné stanovisko dotčeného orgánu nemá obsahovat podmínky, že je nutno dodržovat zákon, neboť povinnost vyplývá přímo ze speciálního právního předpisu, ale pouze konkrétní podmínky stanovené dotčeným orgánem na základě konkrétního speciálního právního předpisu týkajícího se konkrétní věci o niž je rozhodováno. Závazné stanovisko musí v každém případě obsahovat identifikaci dotčeného orgánu, tj. uvedení konkrétního ustanovení speciálního právního předpisu, jimž je dáno postavení určitého orgánu jako orgánu dotčeného. Závazná stanoviska k dokumentaci stavby předložené do řízení by teoreticky neměla obsahovat žádné nebo pouze minimální podmínky. Ze stavebního zákona vyplývá povinnost projektanta zpracovat projektovou dokumentaci na základě projednání s dotčenými orgány. Při předložení stavebnímu úřadu by tudíž mělo být projektantem zaručeno, že projektová dokumentace je zpracována na základě požadavků dotčených orgánů a tudíž není již třeba, aby dotčený orgán do svého závazného stanoviska uváděl podmínky, které již jsou v dokumentaci akceptovány. Postup dotčeného orgánu, kdy projektová dokumentace je zpracována na základě jeho požadavků, ale přesto v závazném stanovisku ukládá podmínky, které jsou již splněny, lze hodnotit jako nesprávný. Účastníci řízení Územní řízení – dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „SZ“), dotčení účastníci řízení – výklad viz Nález ÚS č. 96/2000 Sb. Stavební řízení – dle SZ, dotčení účastníci řízení – výklad viz Nález ÚS č. 96/2000 Sb. § 28 SŘ – stavební úřad musí usnesením rozhodnout, zda osoba je či není účastníkem řízení. Pokud stavební úřad rozhodne o tom, že není dotčen a není účastníkem řízení, musí to důkladně odůvodnit, jinak může být uplatněno navrácení v předešlý stav dle ust. § 41 SŘ, což je případě odvolání problém (stavební úřad mezitím vydá stavební povolení) – vyloučený podá námitky a požádá o navrácení do stavu před vydáním stavebního povolení. Občanské sdružení jako účastník řízení (ust. § 70 zákona č. 114/1992 Sb., § 23 zákona č. 110/2001 Sb.) je účastníkem územního i stavebního řízení. Občanské sdružení může uplatnit námitky pouze pokud hájí zájem, který chrání OS. OS může být účastníkem řízení též i dle ust. § 114 odst. 1 SZ pokud je záměrem dotčeno jeho vlastnické právo – OS většinou nic nevlastní. Společenství vlastníků jednotek – např. v případě půdní vestavby je třeba, aby společenství mělo uzavřenou smlouvu o výstavbě se všemi vlastníky a účastníkem řízení je pak společenství. V případě,
3
kdy bude předmětem řízení sousední stavba, budou účastníky takového řízení jednotliví vlastníci bytových jednotek. Stavebníkem jsou vždy všichni vlastníci jednotek a musí být uvedeni ve výroku rozhodnutí, předseda je pouze zastupuje na základě zmocnění. Aby mohlo být společenství stavebníkem muselo by doložit smlouvu uzavřenou s jednotlivými vlastníky o tom, že bude společenství stavebníkem.
Zastupování Každý může být zastoupen, plnoletý na základě písemné plné moci (originál), nemusí být ověřená. Ověřená plná moc musí být pouze v případě, kdy někoho zmocňuji do budoucna … „ve všech eventuálně zahájených správních řízeních“ – tzv. prezidiální plná moc. Opatrovník § 32 odst. 2 SŘ – pro zemřelého účastníka řízení nelze použít institut opatrovníka – nejedná se o osobu neznámého pobytu ani o osobu, která není známa. V případě potencionálního dědice sděleného soudem nebo notářem, lze ustanovit opatrovníka tak, že ustanovím opatrovníka pozemku p.č. …... Není možné, aby opatrovník dal souhlas se stavbou na pozemku za zemřelého vlastníka tohoto pozemku. Osobám, které nejsou známy a osobám neznámého pobytu nebo sídla a osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, opatrovníka neustanovuji, těmto osobám doručuji veřejnou vyhláškou. Zástupci na základě plné moci se doručuje dle § 34 odst. 2 SŘ.
Doručování Zveřejňování na úřední desce – obálky musí obsahovat celé datum narození. V rozhodnutí, které stavební úřad zveřejňuje na internetu je třeba datum narození a bydliště začernit. Veřejná vyhláška – je v podstatě „obálka“, na které je uvedeno označení veřejná vyhláška, č.j. rozhodnutí, datum vydání s tím, že je zde též uvedeno, že rozhodnutí je doručováno veřejnou vyhláškou. Tím, že písemnost (oznámení, usnesení, rozhodnutí) se doručuje veřejnou vyhláškou, nedoručuje se veřejnosti. Účastníci, kterým se doručuje veřejnou vyhláškou musí být v písemnosti uvedeni. Je rozdíl mezi doručením písemnosti účastkům řízení a informací veřejnosti o probíhajícím řízení. Informace veřejnosti se dává pouze v případě, že tato povinnost vyplývá z Aarhuské úmluvy (Aarhuská úmluva – mimo jiné právo na informace, účast veřejnosti v řízení týkajících se životního prostředí). Stavební zákon na rozdíl od tohoto dává možnost účasti veřejnosti ve všech územních řízeních (§ 87 SZ). Upozornění: v případě doručování úřadem do vlastních rukou, při doručování krátkou cestou (z ruky do ruky) nemůže být doručováno dodejkou (tu může vyplňovat pouze držitel poštovní licence - doručovatel), ale nutno použít „vlastní dodejku“, tj. doklad o převzetí písemnosti zpracovaný úřední osobou; doklad o doručení rozhodnutí musí obsahovat všechny údaje jako obálka.
Doručování – fikce (10 dnů od možnosti si písemnost vyzvednout) V případě uložení zásilky počítat lhůtu od možnosti vyzvednout zásilku (svátky = den následující), uložení vyznačeno na obálce „zásilku možno vyzvednout od“. V případě spojeného územního a stavebního řízení, stavební úřad vede společné ústní jednání. Rozhodnutí vydané ve spojeném územním a stavebním řízení se doručuje jednotným způsobem. V řízení s velkým počtem ÚŘ se doručuje veřejnou vyhláškou, stavebníkovi do vlastních rukou. Za rozhodnutí vydané ve spojeném územním a stavebním řízení se vybírají dva správní poplatky. Jedná se o dvě řízení s dvě rozhodnutí, byť „na jednom papíře“. Nelze zaměňovat se sloučeným územním a stavebním řízením, kdy stavební úřad podle předchozí právní úpravy vydával ve sloučeném územním a stavebním řízení pouze jedno rozhodnutí a to stavební povolení. Podle současné právní úpravy stavební úřad i ve spojeném územním a stavebním řízení vydává rozhodnutí dvě.
4
Podání Žádostí, která není podaná na předepsaném formuláři je řízení zahájeno a stavební úřad žadatele poučí a vyzve k podání žádsoti na předepsaném formuláři.
Nahlížení do spisu § 38 SŘ Účastníci řízení a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu; jinak jen osoby, které prokáží právní zájem nebo jiný vážný důvod. Kdo má právo nahlížet do spisu, má právo i na kopie (§ 38 odst. 6 SŘ vyloučení nahlížení do spisu). Dle speciální úpravy ust. § 168 odst. 2 stavebního zákona není možno projektovou dokumentaci bez souhlasu vlastníka stavby nebo toho, kdo dokumentaci pořídil, kopírovat či fotit.
Odpovědi na dotazy Je nutné odůvodňovat všechna rozhodnutí vydávané stavebním úřadem nebo lze v některých případech postupovat v souladu s ustanovením § 68 odst. 4 správního řádu? Rozhodnutí ve stavebně správním řízení není možno neodůvodňovat, odůvodnění v řízení dle stavebního zákona je třeba vždy. Při dodatečném povolení stavby stavební úřad podle § 129 odst. 3 stavebního zákona zastaví řízení o odstranění stavby. Usnesení zasílat všem účastníkům řízení, nebo postupovat podle § 66 odst. 2 správního řádu a usnesení poznamenat do spisu (názory na postup se různí)? Řízení je zahajováno z moci úřední, proto použít § 66 odst. 2 správního řádu. Uložit povinnost nahradit náklady řízení podle ust. § 79 odst. 5 správního řádu v případě, že je stavba dodatečně povolena a řízení odstranění stavby se zastavuje? Ano.
Jak postupovat v případě, kdy stavební úřad vyzval stavebníka, aby doplnil žádost, ve výzvě stanovil lhůtu pro doplnění podkladů (nevydal usnesení o určení lhůty) a stavebník po uplynutí stanovené lhůty požádal o prodloužení lhůty. Stavebník nepožádal o prominutí zmeškání úkonu. Lhůtu nelze prodloužit. Není co prodlužovat, když lhůta uplynula marně. Po uplynutí lhůty může účastník požádat o prominutí lhůty dle ust. § 41 správního řádu (navrácení v předešlý stav).
Jak doručovat účastníkům uvedeným v ust. § 85 odst. 2 stavebního zákona oznámení o podání odvolání v rámci územního řízení? Do vlastních rukou nebo veřejnou vyhláškou? Stavební zákon stanoví jak doručovat oznámení o zahájení územního řízení a územní rozhodnutí. Jak doručovat jiné úkony v rámci územního řízení stavební zákon neuvádí. Dle ust. § 192 stavebního zákona se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak. Lze oznámení o podání odvolání proti vydanému územnímu rozhodnutí doručovat do vlastních rukou pokud se nejedná současně o řízení s velkým počtem účastníků řízení (ust. § 144 odst. 5 správního řádu) ? Správním orgánem určená forma doručování platí po celé řízení, tedy i pro I. a II.stupeň řízení. Právní názor odboru ÚP – v odvolacím řízení není způsob doručování upraven a lze doručovat do vlastních rukou. Dle názoru odboru ÚP odchýlení se od určené formy doručování v případě, kde zákon neukládá povinnost doručovat veřejnou vyhláškou není v rozporu se zákonem, ba naopak dochází k využití zásady rychlosti řízení, neboť dochází k podstatnému zkrácení lhůt. Předpokladem tohoto postupu však je postupovat tak, aby žádný z účastníků řízení nebyl krácen na svých právech. Doručením do vlastních rukou je z tohoto pohledu pro účastníky řízení komfortnější.
5
Platnost sdělení k ohlášení – dle názoru soudu nelze sdělení k ohlášení stavby po uplynutí delšího času dle starého stavebního zákona přezkoumávat, byť se jedná o ohlášení popř. sdělení nezákonné, popř. podle dnešní úpravy nicotné (např. překročení pravomoci – stavba větší než drobná). Jak má SÚ postupovat při zrušení nesprávného opatření? V případě nesprávného opatření je třeba postupovat dle části IV. SŘ. Z toho vyplývá, že takové opatření lze přezkoumat do 15 měsíců od jeho vydání. U přezkumu nutno přihlížet k dobré víře. Pozor!! Nezaměňovat s případy, kdy stavba byla nezákonným způsobem povolena a stavebníkem byla provedena v rozporu a vydaným ohlášením resp. sdělení k ohlášení. V takovém případě není ani třeba uvažovat o použití ust. § 156 správního řádu, ale stavební úřad zahájí řízení o odstranění stavby popř. její části provedené v rozporu s ohlášením. Ohlášení se v daném případě neruší.
Exekuce na nepeněžitá plnění Dle ust. § 105 odst. 1 písm. a) SŘ je k provedení příslušný správní orgán, který vydal rozhodnutí v prvním stupni Dle § 105 odst. 2 SŘ, může tento správní orgán uvedený v § 105 odst. 1 písm. a) přenést povinnost pouze na soud nebo exekutora.
KHS – hluk a jeho negativní vliv na zdraví lidí Ing. Eva Urbanovská, JUDr. Dagmar Červenková Zákon č. 258/2000 Sb. a Nařízení vlády č. 148/2006 - viz příloha
Úřad veřejného ochránce práv - Mgr. Karel Černín Opomenutí účastníka řízení Nový SŘ – opomenutý účastník v řízení vedeném dle starého správního řádu může vždy podat odvolání, lhůta pro odvolání, lhůta objektivní a subjektivní. Starý SŘ - aby rozhodnutí nabylo právní moci muselo být doručeno účastníkům řízení, viz rozsudek NSS č. 2 AS 25/2007, dle tohoto rozsudku doručit rozhodnutí a sdělit, že odvolání není přípustné; rozhodnutí doručit a dát možnost odvolání. Oplocení pozemku, brána k zamezení průchodu či průjezdu po užívané cestě. Stavební úřad si vyžádá stanovisko příslušného silničního správního orgánu, pokud vydá tento orgán stanovisko, že cesta není komunikací místní či účelovou veřejně přístupnou, k rozhodnutí ve věci je příslušný obecný stavební úřad a pokud tomu nebrání jiné důvody, např. občansko právní, lze stavbu povolit.
Kopie dokumentu ze spisu – podle názoru ombudsmana lze poskytovat (§ 168 odst. 2 SZ ) Nemožnost pokračovat v řízení z důvodu podané kasační stížnosti po zrušení rozhodnutí krajským soudem – dle ombudsmana nemožnost vést řízení pro nedostatek podkladů pro rozhodnutí (spisu) není důvodem pro nepokračování řízení, může si správní orgán pořídit úplnou kopii spisu, originál spisu vrátit soudu a pokračovat v řízení.
6
Odstraňování staveb – výkon rozhodnutí. I když odstranění stavby není většinou provedeno, nelze za neodstranění opakovaně ukládat pokuty dle stavebního zákona. Po uplynutí 3 let pro výkon rozhodnutí nelze vydat opakovaně rozhodnutí o odstranění stavby (nelze rozhodovat 2x ve stejné věci). Překážka řízení § 48 správního řádu.
Nedostatky zjištěné z rozhodovací činnosti stavebních úřadů Výjimka z ust. § 25 odst. 2 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území pro umístění novostavby rodinného domu Řízení o povolení výjimky z obecných požadavků na využívání území je řízením návrhovým a je zahájeno podáním žádosti o výjimku. Postup v řízení o povolení nebo zamítnutí výjimky z konkrétního ustanovení vyhlášky o obecných požadavcích na využívání území není stavebním zákonem upraven a stavební úřad tudíž v řízení postupuje v souladu s ust. § 192 stavebního zákona podle obecné právní úpravy, tedy podle správního řádu. O zahájení řízení je správní orgán povinen dle ust. § 47 odst. 1 správního řádu uvědomit bez zbytečného odkladu všechny jemu známé účastníky. Pochybení se stavební úřady dopouští, když na rozdíl od výše uvedeného v řízení postupují podle stavebního zákona – oznamují zahájení řízení o povolení výjimky podle ust. 94 odst. 4 stavebního zákona (toto ustanovení sice mimo jiné stanoví, že při povolení výjimky se použijí ustanovení o územním řízení obdobně, toto se však, jak je zřejmé z ust. § 94 odst. 2 stavebního zákona, týká pouze řízení o povolení výjimky z ochranného pásma, nikoli výjimky z obecných požadavků na využívání území) či nesprávně uplatňují v řízení koncentrační zásadu. V odůvodnění rozhodnutí pak nestačí pouze obecně konstatovat, že povolením výjimky se neohrozí bezpečnost, ochrana zdraví a života osob ani sousední pozemky a stavby a že účelu sledovaného obecnými požadavky na využívání území bude v daném případě dosaženo i řešením podle povolené výjimky. Každé udělení výjimky ze zákonného pravidla lze označit za výsledek správního uvážení, na základě kterého správní orgán rozhodne, zda jsou splněny podmínky pro zákonem připuštěný odklon od standardního řešení. Právě z důvodu, že se jedná o průlom do úpravy platné pro většinu příslušných právních vztahů, je nutno pro provedení takového správního uvážení označit na základě příslušných ustanovení zákona jednoznačné podmínky, za jakých lze výjimku povolit, tyto podmínky stanoví meze správního uvážení. Aby rozhodnutí o povolení výjimky bylo přesvědčivé, je třeba, aby stavební úřad pouze nekonstatoval že byly splněny podmínky, za nichž zákon povolení výjimky umožňuje, ale se splněním těchto podmínek se skutečně vypořádal, nežli výjimku povolí, přičemž z kumulativního způsobu jejich výčtu je zřejmé, že musí být splněny zároveň. Toto své uvážení musí přesvědčivě odůvodnit. Na povolení výjimky z obecných požadavků na výstavbu, mezi něž patří s odkazem na ust. § 2 odst. 2 písm. e) stavebního zákona též obecné požadavky na využívání území, není právní nárok. Ze znění ust. § 169 odst. 2 stavebního zákona je pak zřejmé, že výjimku z obecných požadavků na výstavbu lze povolit v jednotlivých odůvodněných případech, tzn. že každá žádost o výjimku musí být žadatelem řádně odůvodněna a stavební úřad při rozhodování o povolení výjimky zkoumá, mimo jiné, i důvody podané žádosti. Přesná specifikace předmětu řízení Stavební úřad zjistil existenci stavby ve špatném technickém stavu a vydal rozhodnutí, kterým vlastníkovi stavby nařídil provedení nutných zabezpečovacích prací. Následně při kontrolní prohlídce zjistil, že na stavbě jsou prováděny stavební práce nad rámec vydaného rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích prací a tyto práce jsou prováděny bez rozhodnutí či jiného opatření stavebního úřadu. Na základě tohoto zjištění stavební úřad zahájil řízení o odstranění stavby, přičemž předmět řízení byl specifikován obecně jako „stavební úpravy prováděné nad rámec nutných zabezpečovacích prací“ bez bližšího upřesnění. Po provedeném řízení vydal stavební úřad rozhodnutí, kde již rozsah stavebních prací provedených bez povolení stavebního úřadu přesněji specifikoval. Ze spisového materiálu bylo jednoznačně zjištěno, že některé stavební úpravy prováděné nad rámec vydaného rozhodnutí o nařízení nutných zabezpečovacích prací v době zahájení řízení o odstranění stavby ještě nebyly realizovány a tudíž nemohly být v době zahájení řízení předmětem tohoto řízení. Správní orgán pak v průběhu řízení předmět řízení nijak neupřesnil ani jej oproti stavu při zahájení řízení nerozšířil. Skutečnost, že stavební úřad při zahájení řízení blíže nespecifikoval předmět vedeného správního řízení a tento navíc v průběhu řízení rozšířil, aniž by o tom uvědomil
7
účastníky řízení, je důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci stavebnímu úřadu k novému projednání, neboť tuto vadu řízení není možné odstranit v rámci odvolacího řízení. Nerovnost účastníků řízení Postup stavebního úřadu, který poté, co v řízení obdrží námitky účastníků řízení provede na místě samém kontrolní prohlídku, jejíž konání neoznámí účastníkům řízení a při níž je přítomen pouze stavebník, lze hodnotit jako nerovný přístup k účastníkům řízení. Pokud následně stavební úřad ani neseznámí účastníky řízení s protokolem pořízeným při kontrolní prohlídce a závěry z této kontrolní prohlídky použije ve vydaném správním rozhodnutí k odůvodnění zamítnutí námitek účastníka řízení, je tento postup nutno označit za postup v rozporu se zákonem a tato skutečnost je pak důvodem ke zrušení rozhodnutí pro porušení základních zásad správního řízení. Spojené územní a stavební řízení Nejčastěji zjišťovanými nedostatky ve spojeném řízení jsou : - nedodržování lhůty pro oznámení o konání ústního jednání min. 15 dnů předem - rozpor s ust. § 87 odst. 1 stavebního zákona. Vzhledem k tomu, že se jedná o porušení lhůty stanovené zákonem, odvolací správní orgán konstatuje, že toto pochybení zakládá důvod ke zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí. - projednání stavby na základě nedostatečné projektové dokumentace, která buď neobsahuje všechny náležitosti stanovené přílohou č. 1 vyhlášky č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, nebo obsahuje rozpor mezi výkresovou a textovou částí - neprojednání předmětu řízení se všemi účastníky řízení (pokud se jedná o stavbu na hranici pozemků, je vlastník sousedního pozemku jednoznačně účastníkem řízení, neboť tímto rozhodnutím může být dotčen na svých právech nebo povinnostech) - neseznámení účastníků řízení se všemi podklady pro rozhodnutí - pokud je spisový materiál po skončení povinného ústního jednání následně doplněn o další podklady pro rozhodnutí je stavební úřad povinen v souladu s ust. § 36 odst. 3 správního řádu umožnit účastníkům řízení s nově doplněnými podklady se seznámit, tzn. písemně je vyrozumět o skončení dokazování a současně je výslovně poučit o jejich právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Jde o jedno ze základních procesních práv správního řízení vyplývající obecně již z Listiny základních práv a svobod, resp. obecně z práva na spravedlivý proces - nedostatečně či nesprávně stanovené podmínky pro umístění stavby - stavební úřady často bližší podmínky pro umístění stavby neuvedou a stanoví pouze, že stavba bude umístěna v souladu s grafickou přílohou rozhodnutí (nejsou výjimkou případy, kdy tuto přílohu pak k rozhodnutí opomenou doložit). Takový postup stavebního úřadu je v rozporu s ust. § 9 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 503/2006 Sb., které stanoví, že rozhodnutí o umístění stavby kromě obecných náležitostí rozhodnutí a náležitostí stanovených v ust. § 92 stavebního zákona obsahuje umístění stavby na pozemku, zejména vzdálenosti od hranic pozemku a sousedních staveb - v podmínkách pro umístění stavby bývají stavebními úřady opomíjeny podmínky vyplývající ze závazných stanovisek dotčených orgánů - pokud je předmětem řízení stavba, jejíž umístění a povolení se dotýká zájmů chráněných zvláštními právními předpisy a příslušné dotčené orgány vydají k takové stavbě závazné stanovisko obsahující podmínky, je stavební úřad povinen tyto podmínky uvést do výroku rozhodnutí. Dle ust. § 6 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 526/2006 Sb., se ve stavebním povolení se zabezpečí plnění požadavků uplatněných dotčenými orgány, nejsou-li stanoveny správními rozhodnutími - opomíjeny bývají i podmínky pro realizaci stavby, kterými by stavební úřad stavebníky zavázal splnit povinnost oznámit termín zahájení stavby a název a sídlo stavebního podnikatele, který bude stavbu provádět, což je v rozporu s ust. § 6 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 526/2006 Sb či podmínka, v níž by stavební úřad stavebníka zavázal termínem dokončení stavby, což je v rozporu s ust. § 6 odst. 1 písm. c) vyhl. č. 526/2006 Sb. - nedostatečné poučení o odvolání. Stavební úřady často účastníky řízení dostatečně nepoučí o tom, že odvolání lze podat proti jednotlivým výrokům rozhodnutí, tzn. ke každému zvlášť. Vzhledem k tomu, že se výroky rozhodnutí vzájemně podmiňují, má odvolání proti územnímu rozhodnutí odkladný účinek
8
vůči výroku, kterým je stavba povolena, což je navazující výrok. Územní rozhodnutí se totiž stává podmiňujícím rozhodnutím, tzn. že jeho autoritativní část je rozhodující pro stavební povolení, které bez předchozího územního rozhodnutí není schopno samostatné existence. Řízení o odstranění stavby, realizované bez povolení stavebního úřadu či v rozporu s ním, resp. řízení o dodatečném povolení stavby Postup stavebního úřadu, který ukončí řízení o podané žádosti o dodatečné povolení stavby rozhodnutím, kterým za použití ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nařídí odstranění předmětné stavby a stanoví podmínky pro odstranění stavby je postupem nezákonným. Výsledkem vedeného řízení o podané žádosti o dodatečné povolení stavby může být buď dodatečné povolení stavby, pokud stavebník prokáže splnění podmínek uvedených v ust. § 129 odst. 2 stavebního zákona, nebo pokud tyto podmínky nejsou splněny, stavební úřad žádost o dodatečné povolení stavby zamítne. Případně je možné toto řízení ukončit ještě procesním rozhodnutím o zastavení řízení za splnění podmínek stanovených v ust. § 66 správního řádu. Rozhodnutí, kterým se vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, nařizuje odstranění stavby je možné vydat pouze v řízení o odstranění stavby vedeném z moci úřední. Stanovení okruhu účastníků řízení v řízení o odstranění stavby Pokud stavební úřad vede řízení o odstranění stavby či její části, které bez povolení stavebního úřadu realizoval a financoval nájemce a tato skutečnost je stavebnímu úřadu známa, je třeba nájemce zahrnout do okruhu účastníků vedeného řízení. V řízení o odstranění stavby vedeném dle ust. § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona nejsou účastníci řízení stavebním zákonem konkrétně upraveni a stavební úřad při stanovení okruhu účastníků řízení vychází z ust. § 27 správního řádu. Dle ust. § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou v řízení z moci úřední účastníky řízení dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Dle ust. § 27 odst. 2 správního řádu jsou účastníky též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Dle tohoto ustanovení správního řádu lze za další dotčené osoby, které mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech, považovat i nájemce popřípadě podnájemce stavby, neboť pro to, aby taková osoba byla účastníkem správního řízení, postačuje pouhá možnost přímého bezprostředního dotčení na právech nebo povinnostech.
Vybrané rozsudky soudů, týkající se rozhodovací činnosti stavebních úřadů 1) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.08.2008, čj. 8 As 42/2007-110 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1/2009, č. 1761) Stavební řízení: řízení o odstranění stavby; stavba postavená v rozporu se stavebním povolením Účelem řízení o odstranění stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 a rozhodnutí v tomto řízení je uvedení právního a skutečného stavu do souladu, a to buď nařízením odstranění nepovolené stavby, nebo vydáním dodatečného povolení stavby. Případné pochybení při rozhodování o stavebním povolení a ověření projektové dokumentace, ani samotné změny, ke kterým došlo v průběhu stavby, nelze řešit tímto rozhodnutím o nařízení odstranění stavby. V případě stavby provedené v rozporu se stavebním povolením stavební úřad musí především zkoumat, zda a v jakém rozsahu stavba odporuje vlastnímu rozhodnutí o stavebním povolení a schválené projektové dokumentaci.
Stavební úřad nařídil žalobci zazdění zaskleného otvoru ve štítové zdi přiléhající ke stavbě prodejny potravin, neboť ponecháním tohoto otvoru v současném provedení by bylo v rozporu s požární bezpečností stavby. Na základě odvolání byla odvolacím orgánem pouze změněna lhůta stanovená
9
k odstranění stavby. Toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou s tím, že se žalovaný jako odvolací orgán dopustil porušení správního řádu a stavebního zákona (č. 71/1967 Sb. a 50/1976 Sb.), když v rozporu s ust. § 88 odst. 1 písm. b) SZ nařídil odstranění části stavby, která byla povolena. Právo vybudovat otvor ve štítové zdi mu svědčilo od doby vydání stavebního povolení na stavební úpravy domu – žalobce předložil znalecký posudek k otázce zakresleného otvoru v projektové dokumentaci. Závěr znalce byl , že schválená projektová dokumentace obsahuje v chodbě zakreslené okno. Žalovaný ve vyjádření dovozoval, že sporný otvor ve štítové zdi není okenním otvorem. Krajským soudem byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že nelze souhlasit s žalobcem, že závěry nemají oporu v podkladech a opomíjejí skutečný stav věci, neboť stavební úřad v odůvodnění svého rozhodnutí zdůvodnil, proč nelze akceptovat tu část projektové dokumentace, ve které je zakreslen otvor ve štítové zdi domu, a proč tento otvor nemůže být oknem. Rozsudek byl ze strany žalobce napaden kasační stížností. Uvedl, že jiné soudní řízení ohledně přestupku žalobce se týkalo osazení okna do otvoru ve štítové zdi, zatímco řízení o odstranění stavby se týkalo otvoru jako takového. Osazení okna je otázkou výkladu projektové dokumentace ve sporu o výplň otvoru. Co nemůže dle stěžovatele být otázkou výkladu je projektová dokumentace jako taková, jejíž součástí je otvor ve štítové zdi, k jehož zazdění je stěžovatel nucen přezkoumávaným rozhodnutím. NSS napadený rozsudek KS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Účelem řízení o odstranění stavby podle § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976 a rozhodnutí v tomto řízení je uvedení právního a skutečného stavu do souladu, a to buď nařízením odstranění nepovolené stavby, nebo vydáním dodatečného povolení stavby. Případné pochybení při rozhodování o stavebním povolení a ověření projektové dokumentace, ani samotné změny, ke kterým došlo v průběhu stavby (zde rozpor s požárními předpisy vzhledem k výstavbě prodejny na sousedním pozemku), nelze řešit tímto rozhodnutím o nařízení odstranění stavby. V případě stavby provedené v rozporu se stavebním povolením stavební úřad musí především zkoumat, zda a v jakém rozsahu stavba odporuje vlastnímu rozhodnutí o stavebním povolení a schválené projektové dokumentaci. V případě stavby provedené v rozporu se stavebním povolením stavební úřad musí především zkoumat, zda a v jakém rozsahu stavba odporuje vlastnímu rozhodnutí o stavebním povolení a schválené projektové dokumentaci. Ani KS ani žalovaný se nevypořádali s otázkou skutečného stavu v době vydání napadeného správního rozhodnutí. Není dle NSS prozatím jasné, zda zaskleným otvorem ve štítové zdi je míněno zde umístěné okno, či zda toto okno bylo již odstraněno a tento otvor byl opatřen blíže nespecifikovaným zasklením 2) Usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21.10.2008, čj. 8 As 47/2005-86 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1766, 2/2009) Řízení před soudem: soudní přezkum závazných stanovisek k § 44 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, k § 65 soudní řádu správního Závazné stanovisko, jako je kupříkladu souhlas (či nesouhlas) orgánu ochrany přírody a krajiny k povolení stavby vydaný podle § 44 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, je správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. podléhá samostatnému přezkumu ve správním soudnictví. Aktivní žalobní legitimace v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (§ 65 a násl. s.ř.s.) bude dána vždy tehdy, pokud s ohledem na tvrzení žalobce není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do jeho právní sféry v žádném případě dojít nemohlo.
Žalobce požádal o povolení změny stavby přístřešku k rodinnému domu před jejím dokončením tak, že bude sloužit jako objekt občanského vybavení s provozovnou pohostinství. K této změně neudělila souhlas Správa CHKO. Odvolání bylo zamítnuto a žalobce napadl rozhodnutí správní žalobou. Městský soud konstatoval, že souhlas k některým činnostem ve zvláště chráněných územích, vydaný na základě § 44 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny není rozhodnutím předběžné povahy, které by bylo z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeno (§ 70 písm. b) s.ř.s.), naopak je správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. Rozhodnutí odvolacího orgánu bylo zrušeno a vráceno k dalšímu řízení. Po podání kasační stížnosti byla věc předložena rozšířenému senátu, neboť dosavadní judikatura NSS rozdílně řešila otázku, zda rozhodnutí o neudělení souhlasu orgánu ochrany přírody a krajiny k povolení stavby je správním rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s, které podléhá samostatnému soudnímu přezkumu. Rozšířený senát rozhodl, že závazné stanovisko, jako je např. souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny k povolení stavby, je správním rozhodnutím
10
ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s a podléhá samostatnému přezkumu ve správním soudnictví. Aktivní žalobní legitimace bude dána vždy, pokud není možné zjevně a jednoznačně konstatovat, že k zásahu do právní sféry žalobce v žádném případě dojít nemohlo. Rozšířený senát konstatoval, že byť starší doktrína rozlišovala mezi souhlasem a stanoviskem jako typy úkonů veřejné správy, v současné praxi se již rozdíl mezi oběma stírá. Pro účely soudního přezkumu tedy nelze mezi jednotlivými typy závazných stanovisek činit rozdílu. Dle § 70 s.ř.s. jsou z přezkumu ve správním soudnictví vyloučeny úkony správních orgánů, které nejsou rozhodnutími. Z materiálního hlediska je rozhodnutí správního orgánu vymezeno tak, že se jedná o úkon správního orgánu, kterým se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti určené osoby. Podstatná pro materiální vymezení správního rozhodnutí je definice předmětu řízení a vymezení subjektivních práv, která jsou rozhodnutím dotčena. Závazná stanoviska dle zákona č. 114/1992 Sb., jsou vydávána na žádost stavebníka, probíhá o nich samostatné správní řízení ukončené správním rozhodnutím, které je ve vztahu k předmětu řízení – ochraně přírody a krajiny, rozhodnutím konečným. Navazující rozhodnutí (územní rozhodnutí či stavební povolení) musí toto rozhodnutí respektovat. Druhým definičním znakem správního rozhodnutí je zásah do veřejných subjektivních práv. NSS uvedl, že žalobní legitimace ve správním soudnictví by neměla být svázána s existencí přesně specifikovaných veřejných subjektivních hmotných práv žalobce, ale s tvrzeným zásahem do právní sféry žalobce. Nepůjde o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce, ale o to, zda se negativně projevil v jeho právní sféře. Závazné stanovisko, které bylo napadeno, s konečnou platností určí, zda vlastník pozemku může svůj pozemek určitým způsobem užívat, se dotýká práva vlastnit a pokojně užívat majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny). Absence možnosti soudního přezkumu závazných stanovisek se může dotknout také procesních práv žalobce, (práva na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 2 Listiny). Při výkladu šíře kompetenční výluky (vyloučení ze soudního přezkumu), má být dle rozšířeného senátu upřednostněn výklad zužující a v případě pochybností má být přezkum umožněn. Rozšířený senát uzavřel, že závazné stanovisko je správním rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s.ř.s. Není proto vyloučeno z přezkumu ve správním soudnictví. 3) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.12.2008, čj. 1 As 68/2008-126 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1786, 3/2009) Územní řízení: stanovisko dotčeného orgánu státní správy k § 37 odst. 2 a § 126 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) I. Jestliže stavební úřad rozhodl o námitkách účastníka územního řízení týkající se překročení hygienických limitů hluku, aniž si vyžádal odborné vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví ke vznesené námitce, a naopak vycházel výlučně ze souhlasného stanoviska vydaného orgánem ochrany veřejného zdraví k dokumentaci žádosti o územní rozhodnutí, které nikterak na námitky účastníka řízení nereaguje, a není proto dostatečným odborným podkladem pro rozhodnutí o námitkách účastníka, porušil tím § 37 odst. 2 a § 126 stavebního zákona z roku 1976 a zatížil své řízení vadou, která má vliv na zákonnost rozhodnutí. II. Stavební úřad je vázán změnou stanoviska dotčeného orgánu státní správy (zde orgán ochrany veřejného zdraví), ačkoliv k této změně došlo teprve v průběhu odvolacího řízení.
Správní orgán I. stupně vydal v roce 2003 územní rozhodnutí, kterým povolil umístění stavby. Odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Po zrušení rozhodnutí o odvolání soudem pokračoval správní orgán I. stupně v řízení a žádosti o vydání územního rozhodnutí vyhověl. Krajský soud zrušil rozhodnutí žalovaného, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí o umístění stavby. Krajský soud uvedl, že krajskou hygienickou stanicí, která je dotčeným orgánem na úseku ochrany před hlukem, bylo vydáno kladné stanovisko k zamýšlené stavbě a také souhlasil se žalovaným správním orgánem, že není oprávněn zkoumat zákonnost souhlasů udělených dotčenými orgány, ale pouze je korigovat. Žalovaný však pochybil, pokud se nezabýval námitkou žalobce, který uplatnil konkrétní výhrady proti hlukové studii. Krajská hygienická stanice sama požadovala doplnění dokumentace o měření hluku z dopravy, jelikož od doby zpracování předložených podkladů, které měla k dispozici, uběhla dlouhá doby. Krajský soud odmítl názor žalovaného, že s ohledem na zásadu
11
koncentrace řízení nebylo možno akceptovat tento požadavek, neboť byl uplatněn teprve ve stádiu odvolacího řízení. O námitce tedy rozhodl pouze na základě dříve uděleného kladného stanoviska krajské hygienické stanice a věcně se s ní nevypořádal. Žalovaný podal kasační stížnost v níž uvedl, že námitka směřovala proti obsahu a závěrům hlukové studie, která nebyla podkladem pro vydání územního rozhodnutí, nýbrž pro vydání stanoviska dotčeného orgánu státní správy. K námitkám žalovaného NSS uvedl, že dle § 37 odst. 2 stavebního zákona z roku 1976 byl stavební úřad povinen posoudit návrh na vydání územního rozhodnutí z hlediska péče o životní prostředí a potřeb požadovaného opatření v území a jeho důsledků, posoudit, zda vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu a předpisům, které stanoví podmínky hygienické, protipožární, bezpečnosti práce a technických zařízení, dopravní, ochrany přírody, péče o kulturní památky apod., pokud posouzení nepřísluší jinému orgánu. Stavební zákon tedy vycházel z teze, že stavební úřad disponuje odbornou znalostí pouze v části výše uvedených hledisek, v dalším doplňují stavební úřad dotčené orgány státní správy. Podstatou jejich postavení v řízení je odborná pomoc stavebnímu úřadu a hájení zájmů, které jsou svěřeny do jejich věcné působnosti. NNS ze spisu zjistil, že krajská hygienická stanice se vyjadřovala ke stavebnímu záměru na základě projektové dokumentace z roku 2003. Krajská hygienická stanice se však v uděleném souhlasu nikterak nevyjadřovala k námitkám účastníků územního řízení. Námitka týkající se hlukové studie je námitkou o níž má pravomoc rozhodnout stavební úřad. Jedná se námitku z oblasti působnosti orgánu ochrany veřejného zdraví (krajská hygienická stanice), o níž lze rozhodnout jen v součinnosti s tímto orgánem, od něhož si měl správní orgán I. stupně vyžádat stanovisko k námitce žalobce. Krajská hygienická stanice totiž neměla při udělení souhlasu k dispozici dokumenty, které žalobce předložil v územním řízení (znalecký posudek, protokol o měření). Rozhodnutí o námitkách, které náleží do věcné působnosti dotčeného orgánu státní správy nelze opřít toliko o konstatování, že tento dotčený orgán vydal souhlas s umístěním stavby dle projektové dokumentace, aniž by uvedený orgán zároveň vydal odborné stanovisko ve věci námitek žalobce. Územní rozhodnutí taktéž postrádá odborné vypořádání se s dokumenty předloženými žalobcem vyvracejícími závěry hlukové studie. NSS dále konstatoval, že na dotčené orgány se nevztahují pravidla uplatňující se vůči účastníkům řízení, např. zásadu koncentrace řízení. Dle § 36 odst. 3 stavebního zákona jsou dotčené orgány státní správy povinny vydat svá stanoviska ve stejné lhůtě, která je určena účastníkům řízení pro podání námitek. Pokud však není lhůta dodržena, nezakládá tato skutečnost domněnku vydání kladného stanoviska. Správní orgány vychází při vydání rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který je zde v době rozhodování. Pokud správní soud přezkoumává rozhodnutí správního orgánu dle skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu, pak i rozhodnutí odvolací musí vycházet ze stavu v době svého vydání. Jestliže tedy krajská hygienická stanice de facto odvolala své dřívější pozitivní stanovisko k záměru a vyžádala si aktualizaci podkladů k vydání nového stanoviska, dopustil se žalovaný nezákonnosti, neboť vydal rozhodnutí aniž měl kladné stanovisko dotčeného orgánu státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví. 4) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.12.2008, čj. 1 As 80/2008-68 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1787, 3/2009) Stavební řízení: námitky; účastenství v řízení k § 114 a § 192 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), k § 27 odst. 2 správního řádu (č. 500/2004 Sb.) I. Námitky uplatněné účastníky v řízeních dle stavebního zákona (§ 114 stavebního zákona z roku 2006) mají dvojí povahu, jednak se v nich tvrdí skutečnosti, které zakládají dané osobě postavení účastníka řízení, jednak představují věcné výtky směřované proti záměru. Stavební úřad je povinen posoudit uplatněné námitky nejprve z pohledu, zda zakládají účastenství v řízení (§ 192 téhož zákona a § 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004). Teprve pokud je odpověď na tuto otázku kladná, projedná věcné námitky proti záměru. Oba okruhy námitek přitom mohou být po obsahové stránce shodné. II. Podmínkou účastenství v řízení není vyhovění věcným námitkám uplatněným účastníkem. Pro úspěšnost námitky vztahující se k účastenství postačuje potence dotčení práva (§ 27 odst. 2 správního řádu z roku 2004).
12
Stavebník společnost Hornbach se při stavbě obchodního centra odchýlila od stavebního povolení a to zakrytím venkovní manipulační a distribuční plochy. Tato změna proti původní dokumentaci byla dodatečně povolena. Odvolání žalobce bylo jako nepřípustné zamítnuto, neboť dle žalovaného nebyl a nemohl být účastníkem řízení. Krajský soud rozhodnutí žalovaného krajského úřadu zrušil a vrátil k novému řízení. Vytkl, že se žalovaný řádně nevypořádal s ztvrzením žalobce, že může být změnou stavby dotčen na svém právu. Pokud namítal, že dojde k zastínění výhledu z jeho nemovitosti na historické centrum, jedná se o námitku v působnosti stavebního úřadu a může o ní rozhodnout. Žalovaný pouze konstatoval, že se jedná o občanskoprávní námitku a odkázal žalobce na soud. K námitce týkající se nárůstu hluku žalovaný uvedl, že zasažení hlukem bylo řešeno v územním řízení, avšak v projektové dokumentaci předložené v územním řízení nebylo zastřešení manipulační plochy. Žalovaný v kasační stížnosti uvedl, že nepochybil, pokud mezi účastníky řízení nezahrnul žalobce. Hlučnost z manipulační a distribuční plochy nemůže být vyšší, pouze stejná nebo nižší právě v důsledku zakrytí plochy přístřeškem. K námitce omezení výhledu konstatoval, že výhledu na historické centrum města by mohla bránit budova Hornbachu, ale předmětná venkovní plocha se nachází bokem. NSS kasační stížnost zamítl a shrnul, že podstatou napadeného rozhodnutí je posouzení, zda byl žalobce účastníkem řízení o dodatečné povolení stavby. Stavební zákon neurčuje okruh účastníků řízení o dodatečné povolení stavby a proto je podpůrně používána definice účastníků řízení dle § 27 správního řádu z roku 2004, který je postaven na materiálním pojetí účastenství. Odvolání může podat účastník, čímž se rozumí i osoba, s kterou správní orgán jako s účastníkem nejednal, ale z materiálního hlediska splňuje podmínky účastenství. Účastenství žalobce bude posuzováno dle § 27 odst. 2 správního řádu, které je založeno na možnosti přímého dotčení na právech či povinnostech v důsledku vydaného rozhodnutí. V řízeních dle stavebního zákona je nezbytné, aby účastník ve svých námitkách uvedl jednak skutečnosti, na jejichž základě se domáhá účastenství v řízení, jednak samotné důvody podání námitek. Stavební úřad je povinen vyhodnotit skutečnosti obsažené v námitkách účastníka z toho pohledu, zda zakládají postavení osoby coby účastníka řízení. Teprve je-li tato podmínka splněna, je ve druhé fázi povinen námitky projednat a rozhodnout o nich. Podmínkou účastenství v řízení pak nemůže být vyhovění věcným námitkám uplatněným účastníkem. Pro úspěšnost námitky vztahující se účastenství v řízení postačí potence dotčení práva, kdežto pro úspěšnost věcné námitky je rozhodující reálnost zásahu do práv účastníka. Stavební úřad je oprávněn učinit si úsudek o otázce výhledu na panorama města, zároveň je tato námitka způsobilá založit účastenství žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby. V projednávaném případě se žalovaný námitkou hluku z dopravy nezabýval, neboť byla předmětem územního řízení. Nijak však nevyhodnotil zda žalobce může být dotčen na svých právech hlukem z dopravy souvisejícím s dodatečně povolovanou stavbou. I kdyby žalovaný k námitce nakonec nepřihlížel, nemůže toto vést k odepření účastenství žalobci. Účastenství obstojí samo o sobě, bez toho, aby následně muselo vést k příznivému rozhodnutí pro účastníka. Také tvrzení žalovaného, že námitka byla řešena v územním řízení, nemělo oporu ve spise, neboť součástí dokumentace pro územní řízení nebylo zastřešení manipulační a distribuční plochy. 5) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.12.2008, čj. 7 As 17/2008-60 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 1789, 4/2009) Řízení před soudem: nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu k § 76 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního Odůvodnil-li správní orgán své rozhodnutí pouze tím, že odkázal na rozsudek soudu v občanskoprávní věci, ve kterém se však soud spornou otázkou, jež byla stěžejní pro správní rozhodnutí, meritorně vůbec nezabýval a vyjádřil se k ní pouze hypoteticky, zatížil tím správní orgán své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.]. Městský úřad rozhodl, že matka žalobkyně není účastnicí kolaudačního řízení vedeného ve věci novostavby rodinného domu. Rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto odvolání a potvrzeno rozhodnutí městského úřadu, bylo napadeno žalobou. Krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a uvedl, že žalovaný opředl své rozhodnutí pouze o rozsudek Okresního soudu v UH, z jehož výroku nevyplývá, že stavebníci nezasáhli stavbou rodinného domu na pozemek ve vlastnictví matky žalobkyně. Touto otázkou se soud totiž vůbec nezabýval, protože žaloba byla zamítnuta z procesních důvodů. Závěr žalovaného, že z rozsudku jednoznačně vyplývá, že stavebníci stavbou nezasáhli na pozemek žalobkyně, je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. V kasační stížnosti žalovaný uvedl, že žalobkyně nesplňuje předpoklad, aby byla účastnicí kolaudačního řízení, protože není
13
vlastnicí pozemku pod předmětnou stavbou. Kasační stížnost byla NSS zamítnuta. Uvedl, že v rozsudku okresního soudu bylo „pouze na okraj“ konstatováno, že znaleckým posudkem má soud za prokázané, že žalovaní svou stavbou nezasáhli na pozemek žalobkyně. K odvolání uvedl krajský soud, že výrok soudu, že určitá stavby stojí na určitém místě, by nic nestanovil o právním vztahu či právu k této věci, šlo by pouze o určení právní skutečnosti. Jelikož žádné ustanovení neumožňuje žalovat na určení skutečnosti, že určitá stavba stojí na určitém pozemku, nemohlo být žalobě vyhověno. Okresní ani krajský soud se tedy otázkou, zda stavba zasahuje na pozemek matky žalobkyně vůbec nezabývaly. Pokud žalovaný opírá o tyto rozsudky své rozhodnutí, je nepřezkoumatelné. 6) Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.10.2008, čj. 22 Ca 321/2007-34 (Sbírka rozhodnutí NSS 4/2009) Správní trestání: užívání stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím k § 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona č. 183/2006 Sb. Jestliže je stavba užívána k účelu, který není specificky vymezen v kolaudačním rozhodnutí či stavebním povolení, neznamená to bez dalšího naplnění skutkové podstaty správního deliktu, neboť jedním z jeho pojmových znaků je společenská škodlivost. Společenská škodlivost musí být v případě správního deliktu, jehož skutková podstata je vymezena stavebním zákonem [§ 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona č. 183/2006 Sb.], posuzována z hlediska stavebně-technického, což předpokládá odborné posouzení stavebně-technického uspořádání stavby, jejích stavebně-technických vlastností a následně také vlivu nevhodného užívání stavby na okolí jakožto vyhodnocení následku škodlivého jednání. Správní orgán I. stupně uložil pokutu za správní delikt za užívání změny stavby jídelny ve stavbě v rozporu s kolaudačním rozhodnutím z roku 1964. Odvolání proti rozhodnutí bylo zamítnuto a rozhodnutí potvrzeno. Žalobce napadl rozhodnutí o odvolání žalobou, v níž uvedl, že užívání budovy bylo povoleno v rámci rozhodnutí o užívání areálu pionýrského tábora a budova tak sloužila pro hromadné stravování a kulturní využití veřejnosti, které může zahrnovat i hudební či jiné kulturní produkce. Současné využití budovy nevyžadovalo žádné změny v jejím stavebně-technickém uspořádání a neohrožuje zdraví a život osob nebo životní prostředí, není ani třeba rozhodnutí o povolení změny užívání stavby. Dále žalobce namítal, že rozhodnutí nebylo vydáno v souladu s právními předpisy a nevychází ze spolehlivě zjištěného stavu věci, neobsahuje jasné vymezení skutečností, které byly podkladem rozhodnutí. Není také zřejmé, jakými úvahami byl správní orgán veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na jejichž základě rozhodoval. Podle odůvodnění rozhodnutí je důvodem postupu správního orgánu mnoho stížností občanů, aniž je uvedeno o jaké stížnosti se jedná a zda mají souvislost s hudebními produkcemi v budově. Krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil k novému projednání. Námitku týkající se nedostatečného zjištění skutkového stavu a toho, že rozhodnutí neobsahuje jasné vymezení skutečností, které byly podkladem rozhodnutí ani úvahy, jimiž byl správní orgán veden při hodnocení důkazů shledal soud důvodnou. Žalobci byla uložena sankce za správní delikt podle § 180 odst. 1 písm. h) stavebního zákona, podle kterého se právnická osoba dopustí správního deliktu tím, že užívá změnu stavby v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. Dle § 126 odst. 2 stavebního zákona je změnou v účelu užívání stavby změna v jejím provozním zařízení, ve způsobu výroby nebo v jejím podstatném rozšíření atd. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů nevyplývá, jaká změna stavby nastala v důsledku změny ve způsobu užívání a jak změna ve způsobu užívání podstatně změnila nároky stavby na okolí. V rozhodnutí je pouze uvedeno, že v objektu jsou opakovaně prováděny hudební produkce, aniž by byla upřesněna jejich četnost, pravidelnost, způsob provedení. Lze souhlasit s žalobcem, že samotné užívání stavby k účelu, který není specificky vymezen v kolaudačním rozhodnutí nemusí znamenat naplnění skutkové podstaty správního deliktu neboť jedním z jeho pojmových znaků je také společenská škodlivost. Společenská škodlivost musí být v případě správního deliktu, jehož skutková podstata je vymezena stavebním zákonem, posuzována z hlediska stavebně-technického, což předpokládá odborné posouzení stavebně-technického uspořádání stavby, jejích stavebně-technických vlastností a následně také vlivu nevhodného užívání stavby na okolí jakožto vyhodnocení následku škodlivého jednání. Správní rozhodnutí obou stupňů však tyto úvahy neobsahují. Vyhodnocení správního orgánu I. stupně, že „stavebně-technické uspořádání stavby podle názoru stavebního úřadu neumožňuje provozování veřejných produkcí“ nelze dle soudu považovat za odborné hodnocení odpovídající posouzení specializovaného správního orgánu pro jeho naprostou bezobsažnost. Soud také odmítl závěr žalovaného, že v řízení nebyla rozhodující otázka
14
společenské nebezpečnosti a zdůraznil, že v tomto druhu správního řízení (§ 50 odst. 3 správního řádu) náleží důkazní břemeno v celém rozsahu správnímu orgánu. 7) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 1. 2009, čj. 1 As 92/2008-76 (Sbírka rozhodnutí NSS č. 5/2009, č. 1814) Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí o dovolání proti územnímu souhlasu Stavební řízení: povaha sdělení úřadu o neopodstatněnosti námitek proti územnímu souhlasu Územní souhlas vydaný na základě § 96 stavebního zákona z roku 2006 je rozhodnutím ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu z roku 2004, a proto je odvolání proti němu přípustné. Sdělení odvolacího orgánu, kterým byly námitky vznesené proti územnímu souhlasu shledány neopodstatněnými je třeba považovat z materiálního hlediska za rozhodnutí o odvolání, které je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., a není tedy vyloučeno se soudního přezkumu dle § 70 písm. a) s. ř. s. Stavební úřad vydal územní souhlas s umístěním základnové stanice GSM sítě na střeše bytového domu. Vlastníci (popř. uživatelé) sousedních nemovitostí uplatnili u stavebního úřadu „stížnost proti vydání územního souhlasu – odvolání“, kterou vyřídil tento správní orgán sdělením, kterým všechny námitky stěžovatelů vyvrátil. Mezitím byl u správního orgánu učiněno podání „postup podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004Sb. správní řád“, kterým žalobci požadovali zrušení vydaného územního souhlasu, poté i „žádost o přešetření způsobu vyřízení stížnosti proti postupu správního orgánu (§ 175 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Žalovaný KÚ postup správního orgánu I. stupně přešetřil a ztotožnil se s jeho závěry. Toto sdělení KÚ bylo napadeno žalobou u KS (HK), který žalobu usnesením, odmítl, neboť dospěl k závěru, že napadené sdělení žalovaného není rozhodnutím ve smyslu § 64 s. ř. s. a je tedy dána kompetenční výluka dle § 70 písm. a) s. ř. s. Naopak uvedli, že územní souhlas je rozhodnutím ve smyslu § 654 s. ř. s. avšak ten žalobci u KS nenapadli. Uvedené rozhodnutí KS bylo napadeno kasační stížností a NSS napadené usnesení KS zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Nejprve posoudil právní povahu územního souhlasu. Územní souhlas je dle NSS určitou alternativou vůči územnímu rozhodnutí s jednodušším postupem vydání. Územní souhlas je dle NSS individuálním správním aktem, který má přímé účinky na žadatele o vydání územního souhlasu, ale může se též dotknout práv třetích osob. Úkonem dle části čtvrté SŘ nikdy nemůže být úkon, který je po materiální stránce rozhodnutím ve smyslu § 67 odst. 1 SŘ. Územní souhlas je však pojmově v rozporu s právě uvedenými znaky jiných správních úkonů. Zakládá totiž práva žadateli o souhlas a přímo se dotýká práv a povinností ostatních subjektů vymezených v § 85 odst. 2 písm. a) a b) stavebního zákona. Na této skutečnosti nic nemění ani jejich souhlas, který je podmínkou vydání územního souhlasu. Územní souhlas má nadto stejné právní účinky jako územní rozhodnutí, když se od územního rozhodnutí odlišuje jen tím, že územní souhlas se vydává ve skutkově a procesně jednodušších případech, které mají bezkonfliktní povahu. V tomto konkrétním případě založil územní souhlas právo postavit základnové stanice GSM, a to na střeše domu ve vlastnictví jiných subjektů, a není ani vyloučen zásah do práv tzv. sousedů. NSS proto dospěl k závěru, že územní souhlas je rozhodnutím ve smyslu § 67 odst. 1 správního řádu. Dle § 192 stavebního zákona se na postupy a řízení použijí ustanovení správního řádu, není-li stanoveno jinak. NSS poté posuzoval charakter podání stěžovatelů, které vyústily ve vydání žalobou napadeného sdělení žalovaného. Učinil závěr, že podání stěžovatelů a jeho navazující podání je potřeba považovat ze odvolání ve smyslu § 81 správního řádu, neboť odvolání je nejen po materiální stránce (požadují zrušení územního souhlasu a uvádí důvody, proč považují ÚS za nezákonný), ale navíc splňuje i všechny formální náležitosti vyžadované správním řádem. Co se týče sdělení žalovaného je nutno toto dle NSS považovat z materiálního hlediska za rozhodnutí o dovolání. Bylo vydáno místně, věcně i funkčně příslušným správním orgánem, který se v něm vypořádává s námitkami stěžovatelů uplatněných v odvolání a autoritativně potvrzuje správnost a zákonnost vydaného územního souhlasu. Toto sdělení žalovaného není tedy vyloučeno z kognice správních soudů dle § 70 písm. a) s. ř. s. ani jiných ustanovení zákona.
15
8) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 As 79/2008-128 (Sbírka rozhodnutí NSS č.5/2009, č. 1815) Stavební zákon: zrušení územního rozhodnutí po vydání stavebního povolení; obnova stavebního řízení Územní řízení: námitky účastníků řízení v novém řízení po zrušení územního rozhodnutí I. Jestliže bylo stavební povolení (§66 stavebního zákona z roku 1976) vydáno v době, kdy existovalo pravomocné územní rozhodnutí, není následné zrušení územního rozhodnutí samo o sobě důvodem ke zrušení stavebního povolení soudem. Toto vyplývá ze zásady presumpce správnosti aktů vydávaných správními orgány a principu ochrany dobré víry jejich adresátů II. Pokud je územní rozhodnutí zrušeno, může být o námitkách účastníků rozhodnuto v novém územním rozhodnutí odlišně (za právní úpravy dle stavebního zákona z roku 1976), a to i když stavba již byla na základě stavebního povolení realizována. Pokud by námitkám bylo nově vyhověno, vedlo by to buď ke stanovení nové podmínky pro umístění stavby v území, nebo v krajním případě až k zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí. Tato skutečnost pak dle okolností povede k obnově stavebního řízení, neboť se změnily podmínky pro vydání stavebního povolení, které je nutno reflektovat (§ 100 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004). Stavební povolení pro stavbu Obchodního centra bylo vydáno dle žaloby v době, kdy neexistovalo pravomocné územní rozhodnutí, neboť rozhodnutí ve věci odvolání proti územnímu rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem soudu. Stavební povolení bylo tedy na základě žaloby KS zrušeno. Žalovaný podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost. NSS napadený rozsudek KS zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS dospěl k závěru, že žádost o vydání stavebního povolení byla podána za existence pravomocného územního rozhodnutí. V průběhu řízení sice nastala fáze, kdy zde pravomocné rozhodnutí nebylo(řízení o stavební povolení bylo z toho důvodu přerušeno), avšak v okamžiku vydání stavebního povolení správním orgánem I. stupně i rozhodnutí stěžovatele jako odvolacího orgánu již opět existovalo pravomocné územní rozhodnutí, čili bylo možné provést přezkum souladu dokumentace s podmínkami územního rozhodnutí, taktéž byly dány podmínky pro aplikaci § 61 odst. 1 SZ (nepřihlížení k námitkám, které mohly být uplatněny v územním řízení). Právní řád je založen na zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgány veřejné správy, dle níž se má za to, že správní akt je zákonný a správný, a to až do okamžiku, kdy příslušný orgán zákonem předvídanou formou prohlásí správní akt za nezákonný a zruší jej. Ani následné zrušení územního rozhodnutí krajským soudem nemá vliv na skutečnost, že v době vydání rozhodnutí stěžovatele ve stavebním řízení zde bylo územní rozhodnutí. Nemůže se tak jednat o vadu rozhodnutí stěžovatele, krajský soud proto pochybil, když z toho důvodu zrušil rozhodnutí stěžovatele. Z žalobcem uvedeného rozsudku (odkaz na rozsudek NSS ze dne 6. 4. 2004, čj. 5 A 107/2001-53 – pod č. 784/2006 Sb.NSS) nelze nijak dovodit, že by zrušením územního rozhodnutí soudem bez dalšího znamenalo nutnost soudního zrušení všech správních aktů na zrušené územní rozhodnutí navazujících. Jestliže správní soud zruší pravomocné rozhodnutí, vrací se věc do stádia odvolacího řízení (popř. řízení v I. stupni), přičemž správní orgány jsou povinny řízení opětovně ukončit vydáním nového rozhodnutí. Řízení se vede o původní žádosti, jejímž podáním se datuje zahájení územního řízení. NSS opakovaně judikoval ve vztahu ke starému stavebnímu zákonu, že za situace, kdy bylo územní rozhodnutí zrušeno, je potřeba dokončit územní řízení meritorně, a to ačkoliv je stavba již dokončena. Na tuto věc tak nelze aplikovat § 94 odst. 5 nového stavebního zákona, který stanoví, že pokud dojde ke zrušení územního rozhodnutí po právní moci stavebního povolení, nevydává se nové územní rozhodnutí. Samotné stavební povolení je obsahově závislé na územním rozhodnutí, jedná se o typické řetězící se správní akty, kde na územní rozhodnutí a v závislosti na něm navazuje vydání stavebního povolení.Lze tedy na územní rozhodnutí nahlížet jako na podklad stavebního povolení; jestliže tedy bylo zrušeno či změněno, zakládá to důvod pro obnovu stavebního řízení. Tento mechanismus umožní promítnout případnou změnu podmínek územního rozhodnutí do stavebního řízení, v němž budou vyvozeny patřičné důsledky.
16
Jestliže je následně územní rozhodnutí zrušeno, může být o námitkách účastníků za úpravy podle starého stavebního zákona rozhodnutí v územním řízení odlišně. Pokud by námitkám bylo nově vyhověno, vedlo by to buď ke stanovení nové podmínky pro umístění stavby v území, nebo v krajním případě až k zamítnutí žádosti o vydání územního rozhodnutí. Tato skutečnost pak dle okolností povede k obnově stavebního řízení, neboť se změnily podmínky pro vydání stavebního povolení, které je nutno reflektovat (§ 100 odst. 1 písm. b) správního řádu z roku 2004). 9) Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2008, čj. 7 As 17/2007-59 (Sbírka rozhodnutí NSS č.5/2009 č. 1816) Stavební zákon: možnost uplatnění svépomoci; nepovolená stavba Možnost uplatnění svépomoci podle § 6 občanského zákoníku je vázána výlučně na skutkový předpoklad, že neoprávněný zásah do práva bezprostředně hrozí, nikoliv na předpoklad, že zásah do práva někdy v minulosti nastal a vyvolal protiprávní stav, který stále trvá. Výstavba oplocení na pozemku bez stavebního povolení či ohlášení stavebnímu úřadu s argumentací o nutnosti odvrácení bezprostředního zásahu do vlastnického práva podle § 6 občanského zákoníku, ačkoliv se ve skutečnosti jedná o svépomocné odstraňování tvrzeného protiprávního stavu, který již dříve nastal a dosud trvá, je proto nepovolenou stavbou ve smyslu § 88 odst. 1 písm. b) stavebního zákona z roku 1976, a tedy i v rozporu s ustanoveními stavebního zákona ohledně povolování staveb (§ 54 a násl. téhož zákona) Žalobcům bylo nařízeno odstranění stavby oplocení mezi pozemky postavené bez stavebního povolení. Žaloba byla KS zamítnuta pro neopodstatněnost žalobní námitky. Původní stavební řízení ohledně stavby plotu bylo přerušeno z důvodu, že uvedenou žádost je třeba doplnit o pravomocné soudní rozhodnutí o odstranění chat, odpadních jímek a stávajícího oplocení, bez něhož nelze vést sloučené územní a stavební řízení.
Kontrolní a metodická činnost ÚP - hodnocení roku 2008 a I.pololetí roku 2009, plán na II.pololetí roku 2009 V roce 2008 byla provedena kontrola 12 stavebních úřadů. Stavební úřady byly upozorněny na zjištěné nedostatky především obecně, z hlediska obecných zásad stavebně správního řízení. Nedostatky, na které by bylo třeba poukázat konkrétně a které by byly důvodem přijetí nápravných opatření, nebyly při kontrolách zjištěny. Kontroly v roce 2009 budou zaměřeny na aplikaci nového stavebního zákona při rozhodovací činnosti stavebních úřadů. Současně bude v průběhu kontrol prováděna i poradenská a metodická činnost. Zjištění z rozhodovací činnosti: -
upozornění zejména na nutnost předkládat spisový materiál k odvolacímu řízení seřazený a očíslovaný včetně soupisu spisu. Některé stavební úřady předkládají spisový materiál „volně ložený“ bez soupisu spisu. Založení spisu je povinností stanovenou ust. § 17 správního řádu. Pokud nedojde k nápravě budou tyto úřady v zápise uvedeny a tajemník města či starosta obce bude dotázán, zda prostředky vynakládané na činnost stavebního úřadu nestačí na zakoupení složek k řádnému založení a vedení spisu.
-
nedostatky podání a přerušení řízení. Pokud má podání nedostatky a je třeba je doplnit, správní orgán je povinen účastníka řízení vyzvat k doplnění a v případě potřeby řízení přerušit. Jedná se o dva samostatné úkony, které nelze sloučit v jeden právní akt, byť je možné, aby oba byly „na jednom papíře“. Musí však být odděleně výzva a usnesení. Z praktických zkušeností odbor ÚP doporučuje vypracovat a rozeslat odděleně. Účastníci řízení s obvykle „odvolávají“ proti výzvě k doplnění podání. Je třeba, aby v případě nedostatku podání stavební úřad vyzval účastníka řízení výzvou k doplnění či předložení podkladů či důkazů (první úkon) a v případě, že je třeba řízení přerušit, usnesením řízení přerušit (druhý úkon). Řízení nemusí být ve všech případech přerušeno, zejména pokud se jedná o jednoduché doplnění.
17
-
projektová dokumentace k žádosti o dodatečné povolení = jedná se o PD v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, proto rozsah dokumentace musí stavební úřad vyžadovat v rozsahu stejném jako pro povolení. Rozsah dokumentace by měl být modifikován s přihlédnutím ke konkrétní stavbě.
-
podklady pro stavebně správní řízení - vyžadovat pouze originály či ověřené kopie, případně kopie ověřené SÚ dle originálu
-
územní rozhodnutí na ploty mezi pozemky, které nehraničí s veřejným prostranstvím vydává stavební úřad v územním řízení v případě, že nepostačí pouze územní souhlas. Povinností stavebního úřadu je sledovat a posuzovat též architektonické a urbanistické hodnoty v území (ust. § 90 stavebního zákona)
-
při rozhodnutí o výši sankce je nutno uloženou výši sankce co nejpřesněji odůvodnit. V přestupkovém řízení je nezbytné též posoudit osobu pachatele a okolnosti jak přitěžující tak polehčující a nezákonné jednání přesvědčivě popsat tak, aby z odůvodnění rozhodnutí bylo zřejmé, že v řízení byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Odbor územního plánování a stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje nabízí v rámci metodické činnosti pracovníkům stavebních úřadů konzultace.
Ukončení porady Závěrem porady vedoucí oddělení stavebního řádu Krajského úřadu Zlínského kraje pan Miroslav Zeman poděkoval přítomným za účast a poradu ukončil.
Zapsala: Zdeňka Kalíková
Příloha Hluk a jeho negativní vliv na zdraví lidí – KHS Zlínského kraje se sídlem ve Zlíně
Obdrží stavební úřady Zlínského kraje
18
