Zápis z jednání s církvemi dne 13. 11. 2006
Přítomni: MK ČR: ministr kultury M. Štěpánek, náměstkyně ministra Mgr. K. Kalistová, PhDr. G. Havlíčková Odborná komise: PhDr. S. Balík, PhD. Zástupci Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny. Hnutí Hare Krišna: V. Lichtág, Ing. N. Nejkov, A. Valer, I. Nekovová Omluveni: náměstkyně ministra JUDr. P. Smolíková, JUDr. K. Beran, PhD., Prof. PhDr. Jan Sokol, R. Bažantová Náměstkyně ministra kultury Mgr. K. Kalistová přivítala zástupce náboženské společnosti Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna a seznámila je s důvody pro tato setkání, k nimž patří například bližší seznámení s jednotlivými církvemi a náboženskými společnostmi i nutnost získat informace, které pomohou řešit na jedné straně problémy církví, na druhé potom problémy celé společnosti, která s postupem času vyměnila úctu k Bohu za uctívání ryze materiálních záležitostí, peněz především. Pan A. Valer stručně představil historii této náboženské společnosti, která navazuje na starou indickou tradici, jež si našla cestu do západního světa především v 60. letech 20. století. Ačkoliv bývají označováni za „hinduisty“, sami se řadí pouze k jednomu ze tří směrů hinduismu – k višnuismu, který uctívá jedno z vtělení boha Višnua – Krišnu. Jedná se tedy o tradici starou tisíce let. V dobách ČSSR sice tato společnost existovala, ale nepatřila mezi povolené. Její činnost byla odkázána například na pašování knih ze zahraničí a pozitivní vztah k této tradici byl tehdejší společností potírán. Po roce 1989 se zaregistrovali jako občanské sdružení, protože se jim nepodařilo naplnit požadovaný početní census. V roce 2002 zažádali o registraci na Ministerstvu kultury a stali se náboženskou společností, která ovšem nemá přístup ke zvláštním právům. Pan A. Valer upozornil, že když se připravovala novela zákona, nikdo se jich ani jiných menších církví na nic nezeptal. Přístup ke zvláštním právům postrádají, proto si požádali o výjimku. Nejedná se jim primárně o církevní školy, na něž zatím nemají finanční prostředky, ale spíše o vstup do zařízení, například věznic, kde je poměrně časté, že se lidé ve výkonu trestu dostanou k hinduismu. V této souvislosti uvedl, že například jednali s veřejným ochráncem práv, aby mohli zajistit ve věznicích přístup k vegetariánské stravě. Rádi by do věznic přinášeli i duchovní útěchu, při tom nemají problémy s hlavními kaplany, kteří jim sice mohou vyjít vstříc, ale hlavní slovo mají stále ředitelé věznic, kteří jim buď mohou dovolit blízký kontakt s vězněm nebo je nepustí blíž než za skleněnou přepážku. Jak pan A. Valer doplnil, často právě příklon k hinduismu ve vězních způsobuje pozitivní změnu. Z dalších zvláštních práv považují za zajímavé možnost být financován státem, protože pořádají určité programy a akce pro veřejnost z vlastních zdrojů, čímž jsou poněkud omezováni co do rozsahu. Státní prostředky by se mohli prostřednictvím těchto akcí zhodnotit, neboť by byly vynaloženy na vzdělávání a kulturu. Náměstkyně ministra upozornila, že financování církví je rozděleno do šesti kapitol, z nichž ani jedna nezahrnuje tento typ akcí. Vyzvala zástupce náboženské společnosti, aby si zažádali o grant. Pan A. Valer uvedl, že v minulých dvou letech o grant žádali, ale ani jednou nebyl jejich projekt přijat.
PhDr. S. Balík se zajímal, jak je možné stát se v této náboženské společnosti duchovním. Pan A. Valer seznámil s dvoustupňovým zasvěcením, kdy si zájemci v prvním stupni osvojují zásady a učí se mantry na růženci, v druhém zasvěcení, bráhmanském, získají status pro výkon činnosti knězů a pět let po 2. zasvěcení se mohou věnovat kazatelské činnosti a službě na oltáři. Paní I. Nekovová připojila čtyři zásady, které musí dodržovat všichni stálí členové. Jedná se o zásadu přísného vegetariánství, zákazu hazardních her, zákazu drog a mimomanželského sexu. Tyto zásady jsou závazné i pro první stupeň zasvěcení, po němž se ještě musí prokázat charakterní bezúhonnost, aby se mohla dotyčná osoba věnovat kněžské činnosti. Připomněla také činnost Centra pro védská studia, v jehož rámci probíhá pětiletý vzdělávací systém na akademické úrovni. Pan A. Valer doplnil, že zatím není povinností projít tímto vzděláním pro získání druhého stupně zasvěcení. Paní I. Nekovová dodala, že mají vypracované testy, které pomohou ověřit pochopení, znalosti, názory i osobní postoje. Náměstkyně ministra se informovala na názor této náboženské společnosti na možnost odebrání práva církevních sňatků. Ing. N. Nejkov informoval, že obřady u nich mají dvě části, z nichž jedna je védská a druhá na úřadě, a že v současnosti nemají kapacitu na to, aby mohli udržovat matriku. Z toho hlediska pro ně toto téma nemá zásadní význam. Pan A. Valer dodal, že se jedná spíše o praktické hledisko, vyplývající pro snoubence z finanční nákladnosti dvou obřadů. Jak doplnila paní I. Nekovová, v ČR není silná indická komunita, které by zrušení církevních sňatků mohlo způsobovat obtíže. Mnohem větším problémem by byla tato situace například ve Velké Británii. PhDr. S. Balík se zajímal o vztahy s Českou hinduistickou společností. Pan A. Valer sdělil, že společně s touto náboženskou společností vytvářejí mezináboženský kalendář, v němž chtějí ukázat náboženství v celku všech možností. Součástí bude společný text charakterizující obě tyto skupiny. Upozornil na široký význam slova „hinduismus“, jež má svůj původ v perštině, která nedokázala vyslovit název řeky Sindhu. Území za touto řekou bylo v perštině „Hindustán“ a hindové byli jeho obyvateli. Někteří hindové nejsou vegetariáni, jiní jdou cestou nenásilí a masu se vyhýbají. Paní I. Nekovová upozornila, že v Indii nemají základní písmo, kterým by se řídily obřady a víra, ale tyto znalosti se předávají spíše v rámci rodin jako dědictví. Náměstkyně ministra se dotázala na názor na novelu církevního zákona a na zájem o evidenci dalších právnických osob. Zatím mají evidované dvě, Centrum pro védská studia a středisko Čakra. K tomuto tématu se vyjádřil pan A. Valer. Podle míry zájmu je možné rozšíření středisek o pobočky například v Plzni nebo Českých Budějovicích. Zatím jsou po celé ČR jejich členové spíše rozptýlení, nežijí komunitním životem, ale doma s rodinami, dodržují zásady a předávají je ostatním, pořádají nedělní setkání, která se mohou rozšířit natolik, až z nich vznikne centrum, jako tomu bylo v případě Čakry. Jedná se spíše o otázku postupného rozvoje než okamžitou možnost rozšíření. O novele církevního zákona mají málo informací , proto na ni nemají utvořený jednotný názor, který by mohli prezentovat jako stanovisko náboženské společnosti. Náměstkyně ministra upřesnila, že zákon o církvích vymezil církevním právnickým osobám pouze bohoslužebné účely a charitu. Z toho důvodu může být jako církevní právnická osoba vedená například charita, ale už nikoliv církevní škola, kterou je nutné zaregistrovat na MŠMT ČR. Pan A. Valer uvedl, že v tomto případě se nesetkávají s problémy, a pokud by chtěli právnickou osobu zřídit, vyřešili by to stejným způsobem jako u restaurací, které jsou
součástí Centra pro védská studia a v rámci účetnictví jsou potom odděleny jako výdělečná činnost. Z hlediska financování se jim jako nejlepší možnost zatím jeví daňové asignace, v nichž lze rovnoměrně zobrazit zájmy obyvatelstva o konkrétní náboženství. V souvislosti se současným modelem financování pan A. Valer sdělil, že pro tuto náboženskou společnost pracuje osm duchovních, kteří nejsou v pracovním poměru. Náměstkyně ministra doplnila, že současné vázání objemu financí pro jednotlivé církve a náboženské společnosti na počet duchovních může vést až k umělému navyšování jejich počtu. Proto se hledá příznivější model, který by se mohl opírat o výsledky Sčítání lidu, domů a bytů a vyplýval by nadále nejen z počtu duchovních, ale stejnou důležitost by při rozdělování prostředků přiznával i počtu lidí, kteří se ke konkrétné církvi či náboženské společnosti hlásí. K tomu pan A. Valer dodal, že tento model by pro ně žádný zvrat nepřinesl, neboť ve formuláři pro Sčítání byli zahrnuti do kolonky „Ostatní“, což souvisí zejména s pozdní registrací. V současné době mají okolo 500 členů. Paní I. Nekovová upozornila, že nemají žádné závazné formuláře, které by musel člověk před vstupem do této náboženské společnosti vyplnit, proto je počet členů pouze orientační., přesto se dá prokázat stoupající tendence zájmu veřejnosti o tuto církev, jejíž fungování před listopadem 1989 bylo silně omezené, ale později začal její vliv narůstat spolu s tím, jak se začala společnost otvírat východním vlivům, ať už ve formě filosofie, jógy či jiným prvkům indické kultury včetně vegetariánství. Ing. N. Nejkov upřesnil, že jim v žádném případě nejde o lákání nových přívrženců, ale že spíše usilují o pozitivní vliv na celou společnost, což by podle jeho názoru mělo být Ministerstvo kultury schopno nějakým způsobem vyzdvihnout. Zabránilo by se tak dalšímu přežívání některých církví a náboženských společností, které už žádnou činnost vůči veřejnosti nevykonávají a fungují již jen na úrovni ústředí. Náměstkyně ministra připustila, že kontroly činnosti v zásadě provázet nelze, protože Ministerstvo kultury nesmí zasahovat do vnitřních záležitostech církví a náboženských společností, určité povědomí o nich vyplývá například z grantových řízení. Paní I. Nekovová ještě jednou zdůraznila, že počet členů pro ně skutečně není rozhodující, protože jsou přesvědčení, že jejich úkolem je šířit védskou kulturu a filosofii, která může západní společnosti mnohé nabídnout. Skutečnost, že je veřejností jejich působení přijímáno pozitivně, lze vysuzovat i z jimi pořádaného Happy festu, který letos navštívilo 10 000 lidí. PhDr. S. Balík uvedl, že dokladem toho, že si Ministerstvo kultury váží přínosu jednotlivých církví jsou také tato jednání. Rovněž upozornil na úskalí vyplývající z daňových asignací, které přinesou církvím a náboženským společnostem prostředky jen v tom případě, že se je lidé rozhodnou podpořit. Ing. N. Nejkov připustil, že v lidech musí být přesvědčení, zájem a vztah k té konkrétní církvi, ale to všechno je závislé na tom, jak církev či náboženská společnost vystupuje směrem ke společnosti, co jí nabízí a co všechno pro ni dělá. V maďarském prostředí se tento model financování osvědčil a navíc odstranil skutečnost, že lidé dnes platí církve ze svých daní, ať chtějí nebo nechtějí. Podle jeho názoru by tento model přinesl mnohem větší demokracii a svobodu. Navíc, jak vyplynulo z jednání s Janem Zahradilem, senátory ODS i s bývalou ředitelkou odboru církví RNDr. Řepovou, je tomuto modelu politická scéna nakloněna. Pan A. Valer se vyjádřil k nepočetnějším základnám v ČR. Nejvíce členů se nachází v Praze, dále například v Brně, Prostějově, Ostravě – Bohumíně nebo v Českých Budějovicích, i když v některých případech se jedná spíše než o oficiální formu o rodiny s hlubším zájmem o tuto náboženskou společnost. Paní I. Nekovová ještě doplnila ekologickou farmu Krišnův dvůr u Benešova, která působí od roku 1991. Pan V Lichtág připomněl, že podle počtu návštěvníků, kterých v letošním roce přišlo okolo dvou tisíc, je také jasně patrná vzrůstající tendence zájmu
společnosti, a to rovněž odborné, neboť se na farmě uskutečnila exkurze Zemědělské univerzity zaměřená na kvalitu ekologického zemědělství. Kršnův dvůr představuje určitý alternativní model, který v sobě spojuje trvale udržitelný život s duchovním rozměrem. Mají zkušenosti, že farma pozitivně ovlivňuje například mladé lidi, kteří zatím nenašli směr svého života, což vyústilo v nejrůznější formy závislostí. Podle jejich názoru to může souviset s tím, že nabízejí způsoby, jak žít životem odlišným od většinové společnosti. Z hlediska nových členů se sice nejedná pouze o mladé lidi, ale je možné říct, že početně převažují. Podle I. Nekovové je to dáno tím, že v mládí je člověk na změny připraven víc než v pozdějším věku. V současnosti se připravuje na první zasvěcení paní, které je 58 let. Ministr kultury M. Štěpánek se dotázal na věrnost jejich členů v průběhu času. Paní I. Nekovová uvedla, že má každý možnost svobodné volby, jestli u nich zůstane nebo odejde, protože pro ně je hlavní přesvědčení, že duše si sama vybírá, komu slouží, tudíž nemusí sloužit zrovna v této náboženské společnosti. Přestože mají velmi přísná pravidla, procento věrnosti je u nich velké. Pan A. Valer doplnil, že úspěch pro ně neznamená ani tak věrnost, ale to, že někomu dokážou pomoct zbavit se závislosti, ať už na drogách nebo na mase. Pan.V. Lichtág uvedl, že v období vzniku farmy byli otevřeni všem, každý mohl přijít a odejít podle svého uvážení. Později přešli na systém hlubšího vzdělávání příchozích, aby mohli plně poznat, co znamená žít podle jejich zásad, což jim přineslo větší procento stálých členů. Ministr kultury se zajímal o finanční soběstačnost firmy. Podle pana V. Lichtága je farma schopná se udržet, protože má k dispozici mlýn, vlastní zemědělskou produkci, restauraci a menšinovou podporu formou členských příspěvků. PhDr. S. Balík se informoval na pravidelnost kultu. Pan A. Valer uvedl, že frekvence je vysoká, k čemuž napomáhá chrám s oltářem a božstvem, který je umístěn v Centru pro védská studia, kde je každodenní program spojený s uctíváním. Navíc se pořádají nedělní hostiny s přednáškami z Bhagavadgíty. Navíc má každý oltář doma a obřady vykonává v soukromí, protože védská tradice klade důraz zejména na niterný prožitek. Tyto obřady slouží k udržení čistého vědomí na duchovní úrovni a ukazují, jak lze skloubit víru s běžným životem. Paní I. Nekovová ještě zdůraznila, že chrám je vlastně organizovaný život otevřený společnosti. To hlavní, tedy kult, se odehrává doma. Pan A. Valer zmínil jako součást kultu také průvody po městě doprovázené společným zpíváním svatých jmen Boha, které slouží ke zduchovnění atmosféry. Náměstkyně ministra se zajímala o vztah této náboženské společnosti s ostatními církvemi, konkrétně s církví římskokatolickou. Pan A. Valer sdělil, že oficiální kontakty neproběhly, ale v roce 1990 se setkali s kardinálem Tomáškem, který byl vůči nim velmi vstřícný. Dále se zúčastnili mezináboženského dialogu spolu se zástupci islámu, buddhismu či judaismu. V této době byli v nevýhodě, neboť byli považováni za neznámou církev, museli se proto neustále obhajovat a kontakty museli vyhledávat sami. Náměstkyně ministra se dotázala na názor této náboženské společnosti na možnost uzavření Smlouvy s Vatikánem. Podle A. Valera se Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny tato smlouva nijak nedotkne, zvláště když se zvažuje možnost uzavřít vnitrostátní smlouvy se všemi ostatními církvemi a náboženskými společnostmi, v nichž budou zaručena obdobná práva, jaká vyplývají z konkordátu. Tyto smlouvy chápou jako zplnoprávnění vztahu.
Na závěr předali zástupci této náboženské společnosti panu ministrovi Bhagavadgítu a Mahábháratu, kalendář o indické vesnici a ukázku védských sladkostí. Poreferovali také o frekvenci návštěv Indie, kde například paní I. Nekovová studuje indický tanec. Zapsala: Havlíčková
