ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Základní škola a Mateřská škola Suchý Důl, okres Náchod ,
Suchý Důl 24, 549 62 Suchý Důl tel. 491 541 136 e-mail:
[email protected] www.malaskola.cz Žije-li dítě v kárání- NAUČÍ SE ODSUZOVAT Žije-li dítě v nepřátelství - NAUČÍ SE ÚTOČIT Žije-li dítě v posměchu - NAUČÍ SE VYHÝBAVOSTI ALE Žije-li dítě v povzbuzování - NAUČÍ SE SMĚLOSTI Žije-li dítě v toleranci - NAUČÍ SE TRPĚLIVOSTI Žije-li dítě v poctivosti - NAUČÍ SE SPRAVEDLNOSTI Žije-li dítě v bezpečí - NAUČÍ SE VĚŘIT Žije-li dítě v přátelství - NAUČÍ SE HLEDAT LÁSKU 1
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Zápisem to začíná... V posledních letech pedagogové zaznamenávají zvýšený počet dětí s odkladem školní docházky. Není to dáno jenom zvýšeným výskytem vývojových poruch u dětí.
V těchto dnech probíhá na základních školách zápis žáků do budoucích 1. tříd. Je to velká událost v životě každého dítěte. Předznamenává jeho vstup do školy a začátek osamostatňování a přípravy na život. Nejde zdaleka jenom o úřední akt. Školy se na přijetí nových žáků speciálně připravují. Zápisy probíhají ve slavnostní atmosféře, pod vedením nejzkušenějších, zpravidla třídních učitelek budoucích prvních tříd. Součástí zápisu je pohovor s dítětem, ve kterém získají učitelky základní orientaci o zralosti dítěte pro nástup do školy. Sleduje se jeho schopnost komunikovat, kvalita mluveného projevu, schopnost držet tužku, poznávat barvy a další elementární dovednosti nutné pro bezproblémový vstup do školy. K příjemné atmosféře zápisu na mnoha školách přispívají starší budoucí spolužáci, kteří pro nastupující žáčky vyrábějí a předávají drobné dárečky a upomínky. Zápisem proces vstupu do prvé třídy nezačíná a ani nekončí. Skutečností je, že určitý věk není vstupenkou do školy. Kritériem je jeho školní zralost. Tu ale nikdy nemůže posoudit několikaminutový rozhovor učitele s dítětem při zápisu. U dětí, které mají potíže a určitým způsobem ve vývoji za ostatními dětmi zaostávají, má významné slovo dětský lékař a speciální pedagog nebo psycholog. Nezastupitelnou roli při konečném rozhodování hrají pedagogicko-psychologické poradny, na které se mohou rodiče buď sami, nebo prostřednictvím předškolních zařízení obrátit. Odborníci provedou s dětmi speciální testy a na základě jejich výsledků doporučí rodičům nástup či odklad školní docházky. Konečné slovo tomto významném rozhodování mají rodiče dítěte. Odklad školní docházky není pro dítě žádným handicepem. Naopak, ve většině dětem, projevují tělesnou nebo duševní nezralost, odklad nástupu do školy pomůže. V některých případech je ale odklad jen oddálením řešení nestandardního vývoje dítěte, které se vyvíjí s určitými problémy. Je proto dobré naslouchat doporučení odborníků a v případech, kde jsou doporučována pro postižené děti speciální pedagogická zařízení, o zařazení dětí do nich vážně uvažovat. K bezproblémovému vstupu dítěte do školy tak přispívají rozhodující měrou samotní rodiče.
2
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU V posledních letech pedagogové zaznamenávají zvýšený počet dětí s odkladem školní docházky. Není to dáno jenom zvýšeným výskytem vývojových poruch u dětí. Často je na vině nedostatečná výchovná péče rodičů, kteří rozvoji schopností dětí nevěnují pozornost. Na školu je třeba děti soustavně připravovat a to doslova od narození. Nejde o to, aby rodiče své děti dopředu učili. Jde o běžné návyky, dovednosti a běžné lidské schopnosti. Rodiče musí děti naučit pořádku, zodpovědnosti za sebe, určité disciplíně a dennímu řádu. Mezi samozřejmé dovednosti patří schopnost dětí obléci se, starat se o své věci. Ale také samostatně se vyjadřovat, správně mluvit. Právě tady mají mnohé nastupující děti v poslední době největší potíže. Dokazuje to zkušenost o které hovoří budoucí učitelka 1. třídy ZŠ v Kopidlně pí. Jana Hladíková : "Přibývá dětí, které mají velké problémy s výslovností. Mateřská škola jim nabízí speciální výcvik k nápravě těchto potíží, které vede odborně připravená učitelka - logopedka. Je smutné, že mnozí rodiče tuto nabízenou možnost nevyužívají. A i ti co ji využijí, s učitelkou nespolupracují. Náprava problémů je bez podpory a spolupráce rodičů nemožná. Rodiče si musí udělat každý den alespoň chvilku na společný nácvik slovních cvičení s dítětem, které jim logoped zadává.
Odklad školní docházky (Pedagogickopsychologická diagnostika) Ne vždy je dítě zralé pro vstup do školy.
Nástup do školy je důležitý předěl v životě dítěte, které vstupuje ze světa her do světa povinností. Tento okamžik má význam i pro jeho okolí – je to potvrzení normality dítěte – zda obstojí ve školním prostředí stejně dobře jako jeho vrstevníci. Ne vždy je dítě zralé pro vstup do školy. Každým rokem si určité procento rodičů, ale i učitelek MŠ klade otázku, zda je konkrétní dítě pro vstup do školy připraveno. Podle údajů z posledních let není počet dětí s odloženou školní docházkou malý. Např. v průzkumu Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR ve školním roce 1995/96 byl ve sledovaných okresech zjištěn odklad školní docházky u 13,5 % populace, ve školním roce 1996/97 pak u 14 % populace, ovšem s velkými rozdíly v četnostech OŠD mezi jednotlivými okresy (od 1,2 % až do 20,4 %). Z loňského roku máme k dispozici údaje MŠMT, které uvádějí, že odklad školní docházky byl realizován u více než 17 % populace, s typickým vyšším počtem odkladů v místech, kde jsou 3
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU velkokapacitní školy (převážně na sídlištích). Předčasný nástup do školy Nastoupí-li do školy nezralé dítě, je vystaveno dlouhodobé stresové situaci. Svou intelektovou kapacitu nemůže dítě adekvátně využít pro malou schopnost koncentrace. Požadavky, na které nestačí, vedou k přetěžování, zvýšené únavě, vyčerpání, zvýšení nemocnosti dítěte. Je ohrožena jeho školní úspěšnost, může dojít k rozvoji tzv. syndromu neúspěšného dítěte. Výjimkou není ani vznik řady psychosociálních problémů (rozvoj neurotických projevů – např. školní fobie, poruchy příjmu potravy, dále poruch chování – negativismus, zvýšená agresivita aj.). Škola však není jen místem výkonu a učení, ale též místem socializace. Předčasný nástup do školy ovlivní formování negativního sebepojetí, dítě vidí sebe samo jako neúspěšné, méněcenné. Může nastat problém se začleněním dítěte do formující se třídní skupiny, školsky neúspěšné dítě často stojí na okraji kolektivu. Není výjimkou, když při řešení výukových, ale i výchovných problémů dětí 1. stupně ZŠ v pedagogicko-psychologické poradně zjišťujeme, že jednou z příčin těchto potíží byl předčasný nástup do školy. K čemu je dobrý odklad Z výše uvedeného vyplývá, že je nesmírně důležité posoudit, zda je dítě po všech stránkách na vstup do školy připraveno. Pokud ne, bývá jednou z variant pomoci dítěti realizace odkladu školní docházky. Neměla by to být jen administrativní záležitost. Doba, která je dítěti poskytnuta, by měla sloužit k jeho další stimulaci ve vývoji (např. v pedagogicko-psychologické poradně, speciálně pedagogickém centru, zdravotnickém zařízení, mateřské škole nebo v rodině). Zejména u dětí s pomalejším či s disproporčním typem vývoje může OŠD přispět významnou měrou k podpoření či harmonizaci vývoje a tím i k budoucí minimalizaci problémů při zaškolování. V současné době je velmi aktuální otázkou prevence specifických poruch učení. Množina školsky nezralých dětí a dětí s vývojovými deficity v předškolním věku, ze kterých se budou po nástupu do školy formovat specifické poruchy učení – dyslexie, dysgrafie, dysortografie, dyskalkulie se určitou částí překrývají. Kdo pozná nezralé dítě Vytypování školsky nezralých dětí má v naší zemi dlouhou tradici. V minulosti používaný screeningový záchyt školsky nezralých dětí přímo v mateřských školách, které prováděli pracovníci pedagogicko-psychologických 4
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU poraden v populaci všech předškoláků, se používá jen v některých místech.
Rodiče Posun nacházíme i v informovanosti rodičů o odkladech školní docházky. Zatímco dříve se někteří rodiče bránili odkladu s argumenty „co by tomu řekli prarodiče“, „ztratí jeden rok“, dnes se stále více setkáváme s požadavkem odkladu, který není nezbytný, s argumenty „ať si prodlouží mládí“, „škola je tak náročná, není kam spěchat“. Lékař Na nezralé dítě upozorňuje v první řadě lékař, který se podílí i na diagnostice školní nezralosti, zejména v oblasti fyzické (děti fyzicky oslabené, dlouhodobě nemocné, smyslově a zdravotně handicapované). Mateřská škola Dále je to učitelka mateřské školy, kdo může prostřednictvím déletrvající zkušenosti s dítětem a srovnání s ostatními dát rodičům signál, že není vše v pořádku. Je v kompetenci rodiče rozhodnout se, které odborné pracoviště navštíví pro posouzení školní zralosti dítěte. Základní škola V poslední době se zvyšuje úloha zápisu do 1. tříd při vytypování školsky nezralých dětí, zejména u dětí nenavštěvujících mateřskou školu. Je ale známo, že zápis, tak jak je někdy prováděn, představuje jen měkkou normu. Proto se nyní řada škol snaží najít prostředky, které by mohly pomoci odhalit problémové dítě ve vztahu k nástupu do školy (např. se zápis uskutečňuje formou pohádky, kdy dítě v průběhu řízené činnosti plní úkoly, které jsou zaměřeny na dílčí aspekty vývojové úrovně ve sledovaných oblastech školní zralosti). O odkladu školní docházky o 1 rok rozhoduje na základě písemné žádosti rodičů ředitel školy. Odborná pracoviště Podkladem pro toto rozhodnutí je doporučení odborného pracoviště. Bývá to nejenom pedagogicko-psychologická poradna, kdo provádí diagnostiku školní zralosti, ale též speciálně pedagogické centrum a pediatr (ten se podle 5
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU posledních údajů z MŠMT podílí na doporučení OŠD téměř v polovině případů).
Školní zralost Používaným pojmem „školní zralost“ se zdůrazňuje aspekt biologický, vnitřní, vycházející z dispoziční složky organismu či procesu zrání. Pojmem „školní připravenost“ upozorňujeme na charakteristiky, mající především vztah k vnějším, společenským činitelům, procesu učení. Při stanovování požadavků spojených s nástupem do školy mají některé z nich více charakter „zralosti“ (např. koncentrace pozornosti), jiné „připravenosti“ (např. rozvoj slovní zásoby), v řadě z nich však dochází k interakci obou faktorů (např. rozvoj poznávacích procesů). Pojem školní zralosti bez rozlišení, který z činitelů se na dosažené vývojové úrovni podílí, zahrnuje celou řadu vzájemně se ovlivňujících oblastí, nad kterými se zamýšlíme před možným nástupem dítěte do školy.
Fyzická zralost Zde má vliv jednak celková tělesná vyspělost dítěte, jeho zdravotní stav. Před dovršením předškolního věku dochází k rychlému růstu, ke změně proporcionality postavy. Děti menšího vzrůstu či se slabou konstitucí mohou ve škole trpět zvýšenou únavou, ale i pocity nedostačivosti vůči větším a silnějším spolužákům. Zvýšená nemocnost pro dítě znamená velký počet zameškaných hodin a tím i zvýšené nároky na dohánění učiva. Odklad školní docházky umožní rozvoj tělesné vyspělosti, dozrávání imunitního systému a tím i snížení nemocnosti dítěte. Psychická zralost Tímto pojmem označujeme celou řadu aspektů. V první řadě je to dosažená úroveň v oblasti poznávacích procesů. Dochází k přechodu od globálního k diferencovanému vnímání v oblasti sluchové a zrakové, k rozvoji analytickosyntetické činnosti. Nutná je určitá kapacita paměti, zejména schopnost záměrného zapamatování. Chápání světa by mělo být již více realistické, fantazijní pohled by měl být postupně snižován. Dochází k přechodu od názorného myšlení k myšlení logickému. Důležitá je i dosažená úroveň v rozvoji řeči (bohatá slovní zásoba, eliminace poruch výslovnosti, gramaticky správná řeč). 6
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Podkladem pro rozvoj dovednosti psaní je vyspělá grafomotorika. Nezbytný je správný a fixovaný úchop tužky, kresba by měla být bohatá na detaily, propracovaná, vyspělá. Dítě by mělo být schopno napodobit geometrické tvary, správně zobrazovat figurální kresbu. Velmi důležitou otázkou je úroveň pracovní zralosti. Zájem o hru sice ještě přetrvává, ale současně by se mělo dítě zajímat o činnosti podobající se školním úkolům (např. úkoly v dětských časopisech). Mělo by umět záměrně se soustředit po určitou dobu, pracovat v řízené činnosti, mělo by být samostatné a aktivní, stačit v pracovním tempu ostatním dětem. Sociální a emocionální zralost Dítě nastupující do školy by se mělo umět odloučit na určitou dobu od rodiny. Mělo by být připraveno vzít na sebe roli školáka, diferencovaně reagovat na učitele a spolužáky. Musí být schopno podřídit se frontální formě práce ve skupině, plnit požadavky skupiny a kooperovat ve skupině. Emočně by mělo být dítě stálejší než v předchozí době, kdy bylo charakteristické časté kolísání či střídání nálad, mělo by být schopno potlačit svou afektivitu. Mělo by umět regulovat svá přání, potřeby i chování. Chlapci chodí do školy později Mezi nastupujícími školáky nacházíme velké rozdíly ve věku. Na jedné straně jsou to děti, které se narodily na podzim a ještě byl u nich realizován odklad školní docházky. Na druhé straně jsou to děti, u kterých rodiče žádají o předčasný nástup do školy, narodily se po 1. 9. toho ročníku, který vstupuje řádně do školy. Tyto věkové rozdíly mohou ovlivnit proces zaškolování. Mladší děti se mohou oproti starším jevit jako méně vyspělé, a to ovlivní jejich školní úspěšnost i postavení v kolektivu. Z údajů IPPP ČR (1997) vyplývá, že u dětí narozených v posledních 4 měsících před očekávaným nástupem do školy (tj. v měsících květen – srpen) byl OŠD realizován ve sledovaných letech (1995/96, 1996/97) u 35 % chlapců a 22 % dívek oproti 8 % chlapců a 4 % dívek s OŠD narozených v měsících září – prosinec předcházejícího roku. To potvrzuje známou skutečnost, že chlapci se v psychických a sociálních charakteristikách na konci předškolního věku odlišují od děvčat. Proto bývá OŠD doporučován více u nich (v údajích z IPPP ČR byl OŠD ve šk. roce 1995/96 realizován u 12 % dívek a 16 % chlapců, o rok později pak dokonce u 11 % dívek a 19 % chlapců). Úloha mateřské školy Učitelky mateřských škol mohou napomoci úspěšnému řešení otázky školní 7
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU zralosti. Mohou upozornit rodiče, jejichž dítě v některé sledované oblasti vykazuje známky vývojových deficitů, podat srovnání s vrstevníky. Proto je nutné, aby pracovaly na rozvoji dovedností pedagogické diagnostiky. V případě, že o odklad školní docházky rodiče žádají z důvodů „prodloužení dětství“, mohou na ně dlouhodobě působit a vysvětlovat, že může dojít k promeškání doby, kdy je dítě „nastaveno“ na přijímání nové zkušenosti ve škole a tím i ke ztrátě motivace. Stejně důležitá je i jejich úloha při harmonizaci či stimulaci vývoje u dětí s odkladem školní docházky. Řada odborníků a pracovišť se stará o vytváření nových metodických materiálů či zprostředkování informací o možnostech pedagogické terapie na konci předškolního věku. Speciálním tréninkem se může podpořit dozrávání jednotlivých funkcí a tím snížit riziko vzniku specifických poruch učení. Literatura kol.: Odklady školní docházky na ZŠ ČR. Praha, IPPP ČR 1997. Lisá, L., Kňourková, M.: Vývoj dítěte a jeho úskalí. Praha, Avicenum 1996. Šturma, J.: Školní zralost a její poruchy. In Říčan, J., Vágnerová, M. a kol.: Dětská klinická psychologie. Praha, Avicenum 1991, s. 121 – 128. Třesohlavá, Z., Černá, M., Kňourková, M.: Dříve než půjde do školy. Praha, Avicenum 1990.
Pro úspěšné psaní v 1. třídě je důležitá uvolněná ruka. Výběr materiálu a pomůcek Nový materiál vyvolá u předškolních dětí chuť k práci a pomůže rozvíjet jejich pracovně technické návyky a také grafomotorické schopnosti se mohou rychleji formovat právě díky novým pocitům volnosti a lehkosti u netradičních materiálů. Můžeme samozřejmě s dětmi kreslit klacíkem do písku či do sněhu, pokreslit betonové a asfaltové plochy křídou, používat velmi měkké tužky, mastné pastely, rudky, máčené barevné křídy, dřívka, rákosová a husí pera máčená v tuši atd. Z moderních materiálů bychom se rádi podělili o zkušenosti se dvěma výrobky, které se v poslední době dostávají do mateřských škol. Pískovnička 8
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Paní ředitelka Jarmila Kavková z MŠ Anenská ve Frýdku-Místku uvádí svou zkušenost z práce s pískovničkou: „Nejoblíbenějším přírodním materiálem u dětí předškolního věku je písek. Však také každá MŠ na své zahradě pískoviště má a jistě je bohatě využívá. Ale co v době, kdy si děti venku s pískem hrát nemohou? V katalogu firmy Benjamin jsme objevili velice vhodnou pomůcku, která dětem umožní kontakt s pískem i za nepříznivého počasí. Zástupkyně firmy Benjamin nám ochotně tuto pomůcku – pískovničku zapůjčila k otestování. Reakce dětí na hru s pískovničkou jsou velmi pozitivní. Hra zaujme vždy velkou skupinu dětí. V pískovničce mohou děti písek různě formovat, shrnovat, nabírat, uhrabávat. Velmi rády do písku kreslí buď prstem, nebo dřívkem, obrázky doplňují kamínky, semínky, dřevěnými barevnými tvary. Snadno a rychle lze písek uhladit stěrkou. Do hladkého povrchu děti rády tvoří zajímavé obrázky pomocí kuličky s gumovými hroty – procvičují jemnou motoriku i koordinaci pohybů. Dalším zpestřením hry s pískovničkou jsou dřevěné berušky, které pomocí magnetu vytvářejí zajímavé cesty, labyrinty. Pískovnička je velmi oblíbená pomůcka, která zaujme každé dítě. Je vhodná pro děti všech věkových skupin. Pomáhá nám v navazování kontaktu s každým, i méně adaptabilním dítětem v prostředí naší mateřské školy.“ K těmto zkušenostem musím připojit ještě jednu poznámku. Práce s pískem je velmi tvořivá a dětem jistě přináší mnoho radosti. Podstatné je ale zachování určitých parametrů, které musí pískovnička splňovat. Důležité je hygienické hledisko – v pískovničce proto doporučujeme používat čistý křemičitý písek a raději se vyhnout jiným náhradám. Vezměme také v potaz bezpečnost a trvanlivost materiálu – tvrzené sklo bude jistě odolné proti poškrábání a vydrží dětské „pokusy“ lépe. Prstový štětec K další zajímavé pomůcce – prstovému štětci, se dnes může vyjádřit mnoho učitelek z mateřských škol i z 1. stupně ZŠ. Podle zkušenosti Mgr. Michaely Klenové a Mgr. Jany Pustkové z 1. ZŠ U Splavu v Třinci lze tento štětec velmi dobře užít v mateřské škole při všech výtvarných aktivitách a hrách, velmi důležitý ale bude při nácviku psacích pohybů a při uvolňovacích cvičeních. Z tohoto důvodu se štětec hodí velmi dobře do hodin prvopočátečního psaní v první třídě ZŠ. Nácvik psaní správných tvarů písmen a číslic děti provádějí buď barvami na velké papíry, nebo po namočení do čisté vody na tabuli. Štětce nezanechávají štětiny na výkrese, dětem nedělá potíže štětec uchopit a velmi lehce s ním pracují. Ruka se tak snáze uvolňuje a děti mohou vymýšlet nové formy výtvarného projevu. Z uvedených podnětů z praxe vidíme, že možnost práce s novými materiály je dnes veliká. Děti nám za naši snahu o zprostředkování nových prožitků darují radost z práce a předvedou nám, kolik tvořivých nápadů v sobě ukrývají. 9
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Než půjdu do školy Jedním z úkolů mateřské školy je připravit děti na vstup do prvních ročníků základní školy a zabezpečit jim úspěšný přechod z mateřské školy do základní.
Veškeré úsilí mateřské školy by mělo vést k tomu, aby dětem pomohla dobře se na tento důležitý úsek jejich života přichystat, aby nedošlo ke zklamání v důsledku malé připravenosti nebo úzkosti z nového prostředí nebo dokonce z nezralosti dítěte. Tomuto cíli podřizuje učitelka svou práci především ve skupině pěti- až šestiletých dětí. Přípravu dětí na školu provádí především jako dlouhodobě sledovaný záměr, který se odráží v celé práci s dítětem. Školní zralost Za hlavní podmínku dobrého školního startu se považuje soubor příznaků, který se nazývá školní zralost. Školní zralost je definována jako zralost dítěte tělesná, duševní, emoční a sociální. Langmeier (1983) souhrnně definuje školní zralost jako „takový stav somato--psycho-sociálního vývoje dítěte, který:
je výsledkem úspěšně dovršeného vývoje celého předchozího období útlého a předškolního dětství, je vyznačen přiměřenými fyzickými i psychickými dispozicemi pro požadovaný vývoj ve škole a je provázen pocitem štěstí dítěte, je současně dobrým předpokladem budoucího školního výkonu a sociálního zařazení.
Na počátku školního roku je důležité děti ve třídě poznat pozorováním. Jak se chovají v kolektivu, individuálně, ve vztahu k dospělým, jak se projevují při hře, ve chvilkách soustředění. Na jaké úrovni je jejich sociální cítění, vědomosti, znalosti, výslovnost atd. Zapisováním poznatků o jednotlivých dětech získáme ucelený obraz zejména o problémech, nedostatcích, neobvyklých projevech. Důležité je všímat si i dětí, které jsou talentované nebo něčím výjimečné. Tyto děti je třeba podchytit, umožnit jim rozvoj jejich talentu individuální péčí. Rodičům se doporučuje zařadit děti do zájmových kroužků, aby byl zajištěn jejich další rozvoj. Děti s problémy můžeme pomoci diagnostikovat a doporučit rodičům jejich odborné vyšetření. Posuzování školní zralosti je zcela v kompetenci 10
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU odborníků. Tělesný stav zjišťuje a posuzuje pediatr. Psycholog zjišťuje stupeň, kvalitu a rozsah zvláštností, mentálních nedostatků a nápadností, pedagog se podílí na stanovení diagnózy a prognózy. Jeho hlavním úkolem je doporučit účinná výchovná opatření k odstranění zjištěných nedostatků. U problémových dětí je důležité vést záznamy o změnách, které nastaly v průběhu školního roku a využít těchto podkladů ve zprávě pro dětského psychologa. Zpráva by měla být konkrétní a obsahovat následující body: Vývoj řeči, motorika, zdravotní stav, sociální začlenění, rodina, zrakové vnímání, sluchové vnímání, myšlení, hodnocení dítěte ve vztahu k předcházejícím výkonům nebo ve vztahu k ostatním dětem, osobnost dítěte. Školní nezralost Při posuzování školní zralosti sledujeme především nápravu školní nezralosti. Školní nezralost je vlastně souhrnný název pro skupinu znaků, které mohou způsobovat rané školní selhání dítěte. Klasifikace příčin školní nezralosti, kterou používá Jirásek (1971, 1974, 1980), vyčerpává jejich hlavní oblasti, z nichž každá je výsledkem interakcí mezi zevním prostředím a organismem. Příčiny školní nezralosti jsou:
nedostatky ve výchovném prostředí a působení, nedostatky v somatickém vývoji, neurotický rys osobnosti, poškození CNS, výrazně podprůměrný intelekt.
Pro naše cílené zásahy je důležité vědět, jsou-li shledané příčiny napravitelné nebo nezvratné. Výše popsané příčiny školní nezralosti jsou obojí povahy. Stanovit co je příčinou nezralosti a doporučit rodičům, nakolik a čím je možné dosáhnout vyrovnání nebo alespoň zlepšení, náleží do kompetence odborníků. Jde-li jen o opoždění, nerovnoměrnost nebo dočasné zastavení procesu zrání, má poskytnutí dalšího času ke zrání větší naději na úspěch. Při úzké spolupráci mateřské školy, rodiny a odborníků (psychologů, logopedů a pediatrů) by nemělo dojít k tomu, aby se děti doopravdy nezralé dostaly do prvních tříd a naopak by se mělo zabránit zbytečným odkladům školní docházky. Logopedická prevence Jednou z příčin, které způsobují problémy školákům v různých oblastech výuky, je špatná výslovnost. Důvodem zhoršující se výslovnosti dětí je jednak nedostatečná komunikace rodičů s dětmi, jednak změny v práci logopedických asistentek v mateřských školách. Osvědčil se mi následující 11
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU postup. Obvodní klinická logopedka na začátku roku provedla nezávisle na učitelce kontrolu výslovnosti, vypsala zprávu pro rodiče a rozdělila děti na ty, které převezme do péče zcela (s velkou patlavostí, koktavostí, neznalostí více hlásek) a na ty, které budou docházet pouze na konzultace a jinak budou cvičit v mateřské škole (navození jedné hlásky, lehčí vady výslovnosti) a na poslední skupinu, která zvládne nápravu v rámci mateřské školy (diferenciace sykavek, navození -ř- atd.). Moje práce pak spočívá v tom, že děti rozdělím do skupin podle hlásek, které chci napravovat. Pracuji nejprve individuálně s dětmi za přítomnosti rodičů, kdy dochází k navození hlásky a rodiče se dovídají, co mají při domácím procvičování kontrolovat. Vysvětlím rodičům podobu naší spolupráce, jaké pomůcky využívat, jakým způsobem provádět kontrolu. Při kontaktu s rodiči používám zápisník, kde je uvedeno, kdy mají rodiče navštěvovat logopedická cvičení v mateřské škole a postup správného navození hlásky. Rodiče zapisují datum a čas procvičování. Zápisník slouží i ke koordinaci práce asistentky a klinického logopeda. Při práci ve skupině dětí se stejnou vadou výslovnosti provádím logopedickou prevenci, která je zaměřena především na dechová cvičení, sluchové hry, rytmizaci slov a zejména gymnastiku mluvidel podle materiálů již zpracovaných (Z. Jírová, M. Malý, F. Synek, H. Fanturová, F. Kábele). Takto koncipovaná práce přináší výsledky a přispívá ke zlepšení výslovnosti dětí a tím i k odstranění jednoho z handicapů před vstupem do základní školy. Grafomotorická zručnost Další oblastí, kde dítě může v základní škole selhat, je špatná příprava na psaní. Jedním ze základních předpokladů psaní je rozvoj jemné motoriky. Cílem cvičení je rozvinout pohybovou dovednost ruky. U předškolních dětí se jedná zejména o rozvoj elementární grafické zručnosti dětí. Důležité je rozvíjení grafomotoriky, zrakové a pohybové koordinace u dětí. Ke grafickému záznamu přecházíme po důkladném uvolnění paže, zápěstí a ruky. Doprovázíme jej motivací, navazující obsahově a rytmicky na grafický pohyb. Uvolňovací cviky zařazujeme při ranním cvičení, odpoledních chvilkách, před každou prací s pracovními listy s grafickým záznamem. Při ranním cvičení zařazuji nejen uvolňovací cvičení ramenního a loketního kloubu, zápěstí a ruky, ale propojuji je i s říkankami k jednotlivým hláskám v rámci logopedické prevence. Děti se naučí říkanku, kterou v odpoledních hodinách využijí při práci s pracovním listem s grafickým záznamem. Je dobré každý měsíc připravit na nástěnku pro rodiče, jaký grafický záznam budeme 12
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU procvičovat, včetně ukázky provedení. Vždy před samostatnou prací procvičujeme pohyb, který je potřebný k danému záznamu, kontrolujeme správné držení tužky i správné návyky sezení, položení listu. Nutná je i zpětná kontrola a hodnocení. Pochvala je velice důležitá, stejně tak i ukázka prací dětí rodičům a možnost vzít si pracovní listy domů na procvičování. Jsem přesvědčena, že správné držení tužky a procvičování grafické zručnosti vede k jistotě a zdravému sebevědomí a ulehčení nástupu dítěte do základní školy. Spolupráce se ZŠ a rodinou Některé děti mají strach ze všeho nového, neznámého, z každé změny. Citově labilnější děti mají větší fixaci na známé tváře a trpí psychicky již tím, že musí přejít do jiné třídy (k jiné paní učitelce) a představa, že přijdou do neznámého prostředí, je pro ně stresující. Děti, které mají v rodině staršího sourozence, mají situaci zjednodušenou, ale pocit nejistoty z nového prostředí se týká jistě každého předškoláka. Přechod z MŠ do ZŠ můžeme dětem ulehčit tím, že budeme o škole nejen hovořit, ale zejména ji navštěvovat. Osvědčilo se mi zpracovat spolu se zástupci základní školy – nejlépe s učitelkou 1. třídy a vychovatelkou ze školní družiny plán návštěv tak, aby nebyla narušována organizace chodu jejich zařízení. V září se sejdeme a dohodneme základní plán spolupráce a pozdější návštěvy jen telefonicky potvrdíme a organizačně doladíme. Plán by měl vždy obsahovat návštěvu školy ještě před zápisem, aby se děti seznámily s budovou a budoucím prostředím. Nejlépe se nám osvědčilo divadelní představení, které žáci ZŠ připravili pro naši MŠ. Následuje návštěva zástupců škol z okolí v naší MŠ, aby prezentovali svoje zařízení před rodiči budoucích školáků. Zde je dána rodičům možnost rozhodnout se podle nabízených aktivit, do které ZŠ půjdou s dítětem k zápisu. Velice oblíbená je návštěva prvních tříd přímo při hodině, kde děti vidí své loňské kamarády – co všechno se naučili, jak probíhá organizace hodiny atd. Další návštěva probíhá ve školní družině a jídelně. Zde mohou děti vidět, jak školáci tráví volný čas po vyučování, kde a jak se stravují (zkusí si odnést podnos ke stolu). I tyto drobnosti jsou pro děti důležité. Je velice dobré, když proběhne i návštěva knihovny, na kterou jsou děti připraveny již v MŠ. Děti pak vědí o možnosti půjčování knih, překonají ostych a začnou si záhy ve škole knihy půjčovat.
13
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Při návštěvě učitelek budoucích prvních tříd na závěrečných besídkách v MŠ děti poznávají tváře a osoby, které již pro ně nebudou neznámé a učitelky mohou promluvit s rodiči o požadavcích, které budou na děti kladeny. Toto vše pomáhá dětem po psychické stránce připravit se na nové prostředí. Důležitým činitelem je i rodinné zázemí dítěte, podmínky, které rodina vytvoří pro jeho úspěšnou školní práci a její zájem o ni. Pomáháme informovat rodiče především nabídkou literatury, výstřižky z novin, besedami s odborníky. Rodiče by měli znát:
pojem školní zralosti, problém laterality, význam pravidelného denního rozvrhu, jak připravit učební koutek, význam hry pro školáka, problémy a chyby při učení, atd.
Spokojený prvňáček Při vhodné volbě metod, zejména s využitím povzbuzení, pochvaly, cvičení a procvičování, při uplatnění nejefektivnějšího výchovného prostředku – hry a respektováním individuálních zvláštností dětí je možné předejít zklamání z neúspěchu a stresu z neznámého. Nejlepší prevencí je však jistota, že výchovně vzdělávací systém základní školy je natolik volný a přizpůsobivý, aby jeho požadavky mohly být přiměřené šestileté populaci jako celku a jednotlivému dítěti zvlášť. Pokud bude škola při stanovení požadavků vycházet ze schopností šestiletého dítěte, bude školní nezralost výjimečnou záležitostí a sníží se počet žádostí rodičů a návrhů pediatrů a pedagogicko-psychologických poraden na odklad školní docházky. Zpracováno ze závěrečné práce Vzdělávání vedoucích pedagogických pracovnic v PC Praha 1999
Pro posouzení školní zralosti jsou směrodatné především tyto oblasti: 1. Rozumový vývoj (vědomosti, znalosti, intelekt) – jakému věku odpovídá? o vývoj řeči: Srozumitelná výslovnost (běžná patlavost rozhodně nástup dítěte do školy nezdrží); jsou děti s těžší poruchou jemné motoriky mluvidel, a přesto mohou do první třídy nastoupit, 14
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU individuální vyšetření pomůže při rozhodování. Slovní zásoba (v první třídě to bývá již několik tisíc slov) se doplňuje až do dospělosti. Děti mluví již v rozvitých větách, většinou správně gramaticky. Schopnost umět vyjádřit děj. o grafomotorika ovládat čáru a směr (součinnost zraku a ruky); výjimku tvoří děti s vážnější poruchou jemné motoriky nebo percepčně motorické koordinace správné držení tužky, uvolněné zápěstí tvořivě, spontánně kreslit o pozornost (alespoň 10 minut udržet pozornost) o pracovní návyky (zůstat u úkolu a dokončit ho) o zrakové a sluchové rozlišování o orientace a vztahy v prostoru a čase: nahoře nebo dole před nebo za vepředu, vzadu nebo vprostřed nad, pod orientace na vlastním těle orientace vpravo, vlevo (tato orientace se upevňuje během prvních dvou ročníků) o představa předpočetní – dítě chápe pojmy první, poslední, uprostřed, větší nebo menší, lehčí, těžší o přiřazování a rozeznávání barev 2. Sociální vývoj o schopnost navazovat vztahy s vrstevníky, komunikovat s okolím, najít si kamaráda 3. Emocionální vývoj o schopnost zvládat zátěžové situace, odpoutat se od rodiny O tom, že je právě naše dítě jediné a jedinečné, asi není sporu. Jako rodiče však míváme sklon k nekritickému hodnocení svých ratolestí, a to v pozitivním i negativním směru. Jak jsou na tom ale v porovnání s ostatními dětmi, co by měly umět, než půjdou do školy? Může například umět číst a psát nebo třeba počítat do deseti? Znamená to, že je dítě chytřejší, jestliže ovládá tyto dovednosti dříve, než se je naučí ve škole? Tyto a mnoho dalších otázek si kladou rodiče sledující vývoj svého potomka od prvních krůčků a slov. Přes různorodost aktivit a projevů dítěte lze vybrat určité typické dovednosti, které charakterizují dosažený stupeň vývoje. Pozorný rodič, který se naučí tyto dovednosti rozpoznávat, porozumí lépe možnostem svého dítěte a může mu pak 15
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU lépe pomoci při rozvoji jeho osobnosti. Vstup do školy je po období bezstarostných her první náročnou zkušeností a již zde je zřejmý opravdu velký rozdíl mezi dětmi, kterým se informovaní rodiče cíleně věnují a dětmi, jež rodiče ponechali svému osudu.
TĚLESNY VÝVOJ DÍTĚTE Tělesný vývoj je v prvním období charakterizován přestavbou těla s přechodnou disharmonizaci tělesných proporcí (tzv. první období vytáhlosti) a přechodným uvolněním pohybové soustavy. Druhé období naproti tomu přináší novou konsolidaci a harmonizaci tělesného vývoje, jež má za následek pohybovou vyrovnanost a někdy až překvapivě velkou tělesnou výkonnost. Ve starším školním věku, kdy dochází k nové, tentokráte již pubertální přestavbě těla /tzv. druhé období vytáhlosti/, se pohybová soustava opět přechodně uvolňuje, zvyšuje se unavitelnost a snižuje poněkud výkonnost. Tento vývoj pak má přirozeně odraz v hodnocení tělesné zdatnosti samotnými dětmi v jednotlivých obdobích. Nejde však o jev izolovaný subjektivní hodnotu motoriky a tělesné zdatnosti ovlivňují ještě další činitelé. Vstupem dítěte do školy dochází k velkému rozšíření jeho společenského okruhu. Vstupuje do pracovního kolektivu, kde se mu dostává zcela nových povinností, zátěží a nároků, s nimiž se musí vyrovnat. Uvolňování závislosti na rodině, které počalo již v předškolním věku, nyní dále pokračuje a sama rodina se v mnohém přizpůsobuje nárokům nového společenského postavení dítěte - školáka. Tvoří se vědomí skupinové solidarity i hlubší přátelské vztahy mezi jednotlivci. Po celý školní věk převládají hry pohybové, které při rozmanitějších a intenzivnějších sociálních vztazích dítěte nabývají čím dál více formy soutěživých her kolektivních, zvláště u chlapců. Děti, které pohybově druhým nestačí, jsou víceméně vylučovány z účasti na životě dětského kolektivu a na hodnotách, které dětská společnost svým členům přináší. Pocit méněcennosti, nebylo-li výchovné vedení dost taktické, se nyní ohlašuje často již s plnou silou a přináší nebezpečí neúčelných, nevhodných kompenzací. Může to být předvádění, snaha upoutat k sobě pozornost za každou cenu, „koupit“ si přízeň ostatních, provokace, zlomyslné kousky apod. Pro mnohé chlapce subjektivní hodnota motoriky dosahuje vrcholu 16
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU právě ve středním školním věku. Mají sklon k přehánění a přepínání tělesných výkonů. Jsou totiž v tomto období maximálně extravertovaní a žijí svou radostnou přítomností. Ve starším školním věku mají pak sportovní výkony, tělesná zdatnost a obratnost už i jistou funkci „upozorňovací“, umožňují různé předvádění, efektní výkony a slouží k navázání kontaktu mezi chlapci a dívkami. U dívek školního věku není společenské uplatnění v kolektivu tak závislé na motorické vyspělosti, jak je tomu u chlapců. U dívek je to spíše otázka tělesného zjevu, která pak obvykle souvisí úzce se subjektivním hodnocením tělesné zdatnosti a výkonnosti. VÝCHOVNÉ POSTOJE RODIČŮ Každé dítě klade někdy zvýšené nároky na čas i energii svých rodičů. Přitom toto zatížení nezůstává omezeno jenom na úzký kruh rodiny. Rodiče a ostatní vychovatelé jsou současně členy dalších společenských skupin, takže se jejich vyrovnaný nebo nevyrovnaný duševní stav promítá dále do jejich vztahu k širší společnosti, do okruhu přátel a známých, přenáší se na jejich pracoviště atd. Odtamtud se dostává pak rodině nových podnětů a požadavků, hodnocení a kritiky, povzbuzení i předsudků, což všechno má nutně vliv na vytváření a přetváření postojů rodiny k tomu, kdo je vlastně původcem všech těchto komplikací, tj. k dítěti samotnému. Na straně rodičů se někdy objeví tendence k nevhodným výchovným postojům, které pak správnému vývoji dítěte spíše překážejí, než by jej usnadňovaly. Upozorňujeme na ně především proto, že ve vztahu k dítěti mohou být výchovně velmi nebezpečné. VÝCHOVA PŘÍLIŠ ÚZKOSTNÁ Rodiče na dítěti až nezdravě lpí, a to ze strachu, aby si neublížilo. Příliš je ochraňují, brání mu v činnostech, které se jim zdají být „nebezpečné“, omezují dítě v jeho iniciativě a konec konců i v jeho sociálním vyspívání. S tímto postojem se setkáváme zvláště často u vychovatelů dětí, jejichž onemocnění nebo defekt se navenek projevuje dramatickými příznaky (epileptické záchvaty, astmatické záchvaty, náhlé stavy slabosti, ztráty vědomí apod.). Podle toho, jakého je temperamentu, vidíme pak u takového dítěte buď aktivní protest a „vzpouru“ proti přílišnému omezování, anebo pasivní podřizování, útlum, ztrátu iniciativy, apatii. VYCHOVA ROZMAZLUJÍCÍ 17
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Rodiče rovněž na dítěti až nezdravě citově lpí, zbožňují je, oceňují každý jeho přirozený projev a každý vývojový pokrok. Někdy jsou přímo vedeni snahou „vynahradit“ dítěti přemírou své lásky to, oč bylo podle jejich představy v životě ochuzeno. Ze strachu, aby se mu neublížilo, snaží se udržet si je pro sebe, aby zůstalo malým, citově na nich závislým. Brání mu ve společenském osamostatnění. Podřizují se jeho přáním a náladám, posluhují mu. Je přirozené, že brzy ztrácejí u dítěte autoritu, nedodají mu dost jistoty a sebedůvěry, kterou by pak mohlo uplatnit v práci na nápravě svého defektu. VÝCHOVA S PŘEPJATOU SNAHOU PO DOKONALOSTI (PERFEKCIONISTICKÁ) Rodiče se snaží, aby dítě bylo ve všem první, aby mělo úspěch, bez ohledu na jeho reálné možnosti. V případě postiženého dítěte neúměrně přepínají své nároky, netrpělivě čekají na výsledky své nápravné snahy; ženou dítě do nepřiměřených výkonů i do nepřiměřené soutěže s ostatními. Soustavným přetěžováním je dítě neurotizováno a doháněno k různým obranným postojům, které jsou pak velmi vážnou překážkou pro zdravé utváření jeho osobnosti. VYCHOVA PROJEKČNÍ Rodiče se snaží, aby dítě dosáhlo těch hodnot, které jsou pokládány za zvlášť „významné“ a „výhodné“ pro další život. Přitom jim však jde jen o tyto hodnoty bez ohledu na způsob, kterým by se jich mělo dosáhnout. Dítěti ve všem pomáhají, pracují za ně, všechno mu sami zařizují a vyřizují, připravují mu cesty a cestičky, jak se dostat kupředu a vyhnout se nepříjemnostem. Pro své dítě vyžadují až přepjatě ohledy a úlevy. Jeho obtíže a nedostatky podle potřeby buď zveličují nebo zastírají, jen aby dosáhli svého cíle. Nedovolují tak dítěti povahově vyspět a osamostatnit se. Navíc je uvádějí do nepříjemných společenských situací a vzbuzují proti němu v okolí spíše nedůvěru a odpor. VYCHOVA ZAVRHUJÍCÍ Setkáváme se s ní spíše v různých skrytých než zjevných formách. Dochází k ní nejspíše tam, kde dítě vzbuzuje neustále ve svých vychovatelích představu neúspěchu, prohry nebo neštěstí. Bylo možno pozorovat, jak např. otec zaujal nevraživý postoj ke svému „neobratnému“ chlapci postiženému lehkou mozkovou obrnou, nebo jak intelektuálská rodina v pravém slova smyslu pronásledovala své dítě, jehož snížená intelektová výkonnost byla způsobena poškozením mozku 18
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU při porodu atd. V takových případech je pak dítě často vědomě nebo nevědomě trestáno, omezováno, utlačováno, jako by bylo svými obtížemi samo vinno. Jindy vidíme naopak přepjatou snahu „dítěti pomoci“ tím, že se rodiče pro ně domáhají nových a nových vyšetření, nemocničního léčení nebo trvalého umístění v ústavu, i když pro to nejsou ani léčebné, ani sociální důvody. Je pochopitelné, že takovýmto postojem je dítě opět zaháněno buď do pasivity a rezignace, anebo naopak do vzdorů a protestních projevů. Ve všech uvedených případech může na podkladě nesprávné výchovy dojít k takovým krajnostem ve vývoji osobnosti dítěte, že není pak dobře možné vytvořit u něho pracovní návyky a vyvolat patřičné odhodlání ke spolupráci. Dítě je totiž více zaměstnáno obranou proti nepřiměřenému tlaku okolí než snahou po školním nebo pracovním uplatnění. Nedostatek výchovné autority působí navíc nejistotu dítěte, přičemž jeho neuspokojenost v domácím prostředí podněcuje snahu hledat si uspokojení jinde, ve vlastním fantazijním světě, v prostředí dětské skupiny a později party, v nekontrolovaných činnostech, jimž se dostává schválení mimo rodinu, v předčasných sexuálních praktikách atd. Je tedy velmi důležitým požadavkem, aby se vychovatelé těchto nevhodných postojů dovedli vyvarovat. Nestačí však jen dítěti neškodit. Je třeba aktivně mu pomáhat rozvíjet jeho schopnosti a vyrovnávat jeho nedostatky. PSYCHICKY VÝVOJ ŠKOLNÍHO DÍTĚTE Těžiště pozornosti dětí se postupně přesouvá na stranu životní reality, ovšem stále ještě poznamenané fantazií - tentokrát však nikoliv bájivou, ale hrdinskou. Napínavý děj, cizí kraje, dobrodružství, hrdinský boj dobra se zlem, to jsou hlavní činitelé oblíbené četby chlapecké a většinou i dívčí. U dívek se však navíc uplatňují už více zájmy o vztahy mezi lidmi a intimnější stránky lidského soužití. Všímají si vztahů mezi lidmi, velice je zajímá, co se děje u sousedů, kdo s kým chodí, kdo má či nemá děti, kdo se rozvedl, oženil, přistěhoval atd. Jejich pozorovacím schopnostem neujdou ani nejbližší vychovatelé ani učitelé a lidé z okruhu známých a přátel. Zatím dovedou všechno dění v sociálním okolí se zájmem sledovat a zkoumat - v době puberty, tj. v následující vývojové fázi, budou je už kriticky hodnotit a soudit. Zatím tedy rodičovská autorita není ještě ohrožena, ale za dva za tři roky bude procházet těžkou prověrkou.
19
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Příznačné také je, že na sklonku středního školního věku, tak kolem jedenácti let, adoptované děti, kterým byl pravý stav věci zatajen, právě v důsledku svého zkoumavého sociálního zájmu zpravidla objeví, že něco s nimi „není v pořádku“, a prožívají krizi svých vztahů k rodičům krizi, která může tyto vztahy až tragicky vážně narušit. A stejně tak je příznačné, že ve všem dosavadním sledování dětí z rozvádějících se nebo už rozvedených rodin bylo nejvíce nepříznivých reakcí zachyceno u dětí ve věku deseti - jedenácti let. Je to tedy věk mimořádně citlivý na rodinné konflikty a otřesy. Děvčata si v tomto období dovedou ještě vydatně hrát s panenkami, ale dovedou také velmi dobře opatřit mladší sourozence. Raději ovšem vozí malé děti u sousedů nebo přátel a dovedou přitom projevit pozoruhodnou vyspělost „mateřského chování“. Je jistě výchovně velmi žádoucí, aby jim to rodiče neodpírali, ale naopak připravovali příležitost k takovým projevům, které jsou vskutku vydatným cvičením pro život. Je milou skutečností, že i chlapci na sklonku středního školního věku se dovedou o malé děti dobře postarat. V psychologických výzkumech se totiž ukázalo, že není podstatného rozdílu mezi ženským a mužským chováním vůči lidskému „mláděti“ a že toto chování se v plné síle objevuje právě v našem sledovaném období, tj. u dětí ještě před pubertou. S tím patrně souvisí ještě jeden rys v chování a zájmech dětí této vývojové fáze, totiž zájem o zvířata. Mnohé děti mají rády domácí zvířata od předškolního věku, nyní však je touha po nějakém zvířecím společníkovi takřka živelná. A poněvadž zájem o živého tvora současně postoupil z fáze pouhého „hraní“ do fáze „soužití“, jsou v oblíbenosti na prvním místě přirozeně pejsci. Ti jsou přece jen nejvydatnějšími společníky. Pak následují kočky, perští křečci a v sestupné řadě papoušci, želvy a rybičky. Pro dítě je takové soužití svým způsobem psychologickou vývojovou potřebou a životní přípravou. Proto také se spíše přimlouváme za to, aby rodiče tuto dětskou touhu uspokojili avšak pozor, jen za předpokladu, že jsou pro to v domácnosti podmínky, že zdravotně zvíře nikoho z členů domácnosti neohrožuje, a hlavně že rodiče sami mají rádi zvířata. Musí totiž nutně počítat s tím, že odpovědnost za pravidelné ošetřování zvířete a za všechnu péči o ně mohou jen z malé části převést na dítě a že hlavní váha starostí bude ještě dlouho spočívat na nich. Až do doby adolescence bude dítě v tomto ohledu „nevyspělou osobností“ a nebylo by rozumné čekat od něho víc. OBLAST CITOVÁ A SPOLEČENSKÁ
20
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Pozoruhodný vývoj se odehrává v oblasti citové a společenské. Střední školní věk je totiž vrcholným obdobím kolektivního života. Dětský kolektiv, který vstupuje jako významný činitel na vývojovou scénu přibližně od čtvrtého roku dítěte, stává se nyní div ne činitelem rozhodujícím. Normy dětské skupiny, do níž dítě patří, konkurují normám rodiny a není dobře, když se rodina s nimi neprozřetelně a bez přípravy pustí do zápasu - může totiž i prohrát. Dítě nyní více než kdy dříve dbá na to, aby si před druhými nezadalo, aby bylo druhými respektováno a ne aby je někdo ještě pokládal za „maminčina miláčka“. A představa, že by se mu druhé děti pro něco smály, má v rozhodování dítěte nesmírnou moc. DĚTSKÁ SKUPINA Dětská skupina má v životě dítěte velký pozitivní smysl. Je místem, kde se tvoří, rozvíjejí a kultivují city kamarádství a přátelství, vědomí solidarity, povinnosti k druhým, obětavosti aj. Zde se také dále rozvíjí spolupráce. Už není cílem pěkně si spolu hrát, jako tomu bylo ještě na začátku školní docházky, ale něco společně podniknout, něco dokázat připravit nějakou dobrodružnou výpravu, vyhrát fotbalový zápas, dát dohromady rádio, sestrojit model letadla tak, aby skutečně létalo, udělat táborák s náležitým zábavným programem atd. Chlapecké a dívčí skupiny jsou si v této době nejvíce vzdáleny. Navenek by se dokonce zdálo, že tu panuje jakési nepřátelství - jak mohou, něco si vzájemně provedou. Ale můžeme v tom spatřovat spíše nutné vývojové stadium před vzájemným sbližováním, které pak bude vyznačovat další vývojové fáze a vyústí ve vztahy zamilování a později ve vztahy manželské. Výzkumy ukázaly, že střední školní věk je mimořádně důležitý právě pro vytváření tzv. mužské a ženské identity tj. vědomí příslušnosti k jednomu nebo druhému pohlaví a přijetí příslušné role. Řekli jsme již na začátku, že střední školní věk je zpravidla obdobím vyrovnanosti a harmonie. Problémů a obtíží je za normálních okolností poměrně málo, takže i ve vzpomínkách vnímáme tuto dobu jako zlatý věk dětství. Ovšem bez úskalí a nebezpečí ani toto období není a je třeba zaměřit se na ně včas, máme-li jako vychovatelé tento zlatý věk dětem udržet nezkalený. V oblasti školní „dozrávají“ v tomto období problémy, které vyplývají z nezralosti nebo z nerovnoměrného vývoje jednotlivých mentálních funkcí. Nyní se obvykle projeví v plné míře, nestačí-li dítě pro své menší 21
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU nadání školním požadavkům. Rovněž vývojové poruchy čtení a pravopisu (dyslexie a dysortografie) se nyní stanou nápadnými. Také dětem s lehkými mozkovými dysfunkcemi je velmi těžko mezi druhými dětmi, a to především pod tlakem školních nároků na pozornost, klid a systematickou práci. Proto jsou od druhé třídy zřizovány pro tyto děti specializované třídy, kde učí zvlášť připravení učitelé podle speciálních výukových a výchovných metod. Konečně třetí okruh nebezpečí se týká života dítěte mezi dětmi a jeho identifikace s mužskou nebo ženskou rolí, jak jsme se o tom už zmínili. Život mezi dětmi je totiž významnou školou života a není dobré, je-li dítě o ni ochuzeno v přehnané obavě, že by se tam mohlo „zkazil“ nebo že jen škola a rodinné povinnosti jsou to, co slouží k jeho výchově. Pamatujme, že se z dítěte jednou musí stát dospělý člověk, pracovník a spolupracovník, že jednou převezme roli manželskou a rodičovskou a že tedy musí být pro nároky života dobře připraveno. UČENI A POZORNOST Řekli jsme, že v prvních třídách není takovým problémem děti něčemu naučit, jako je udržet v klidu. Ptejme se psychologů a řeknou nám, že zdaleka není tolik stížností na menší nadání dětí, jako na jejich nesoustředěnost a roztěkanost. „Jistě by měl lepší známky, jen kdyby dával aspoň trochu pozor!“ slyší rodiče na rodičovském sdružení. Od dětského lékaře pak žádají „něco pro uklidnění“ (nikoliv sobě, jak by to bylo účelnější, ale dítěti) - nějaké prášky, injekce, léčení té nešťastné nepozornosti; jenomže prášky a injekce nám tady zpravidla nepomohou. Celá věc je trochu složitější - a náprava stojí rodiče určité výchovně zaměřené úsilí. Ale kdo by nechtěl svým dětem pomoci? Předně musíme dobře rozlišit dvě kategorie takovýchto nesoustředěných a roztěkaných dětí. Do té první patří děti, které se roztěkanými v určitém období teprve staly. Nebyly takovými, až najednou nebo postupně to na ně přišlo jako nějaká nemoc. Začalo to a nyní to trvá. Je to nápadné a působí to dítěti obtíže. Příčin může být mnoho. Může to být opravdu nějaká nemoc - ovšem jen výjimečně onemocnění nervového systému, zato však poměrně velmi často některá z obyčejných dětských nebo i nedětských nemocí se zvýšenou teplotou, horší tělesnou kondicí, horším životním pocitem a s dočasným oslabením nervového systému. Jestliže je to nemoc probíhající dlouhodobě nebo chronicky, vyčerpává nervový systém tím spíše. Totéž dovede udělat nepoznaná a nenapravená smyslová vada, třeba mírná. A tak neudělají rodiče chybu, když se v případě takovéto náhle vzniklé nepozornosti poradí nejprve se svým 22
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU dětským lékařem. Ale příčiny mohou být docela dobře i v oblasti psychické a společenské. Víme dobře, že když se děti těší na výlet, na besídku nebo na prázdniny, je jejich pracovní soustředění slabší. Stejně tak se nemůže na učení soustředit dítě, které má strach z učitele, z rodičů, z pětky nebo z toho, že je budou druhé děti pronásledovat, jen jak skončí vyučování. A vžijme se na chvíli do dítěte méně nadaného, které školní látku zvládá s největším úsilím a ještě nedokonale. Uvažuje: Budu mít štěstí ? Nebudu mít štěstí? - Budu vyvolán? - Co budu říkat? - a pro samé napjaté čekání na štěstí nebo pohromu nemůže dávat pozor na to, co se děje, co se vykládá, co se zkouší. A jistě bychom každý z vlastní zkušenosti našli takovýchto příkladů rozptylujícího napětí dost a dost. Málo potěšitelné však je, že rodinné konflikty a napětí před rozvodem a kolem rozvodu bývají dnes jedním z nejčastějších rozptylujících činitelů u našich školních dětí. Pomoc vyplývá vlastně již z povahy věci. Nalézt příčiny a odstranit je! Při troše dobré vůle a snahy se to velkou většinou opravdu podaří. Svízelnější je to s druhou kategorií roztěkaných dětí. To jsou ty, u nichž nevidíme nějaký začátek - jsou prostě takové odmalička. Nevydrží dlouho u jedné hry, na všechno se musí podívat, všechno je vyruší a zaujme -ale všechno jen na chvilku. Někdy vydrží lítat venku nebo hrát si po svém i velmi dlouho, takže to vypadá, jako by měly kdovíjakou zásobu energie. Ale když je konečně dostaneme k učení, začnou zívat, hrát si s ubrusem, koukají, kde co letí, a k ničemu to není. V těchto případech je zpravidla příčina v organismu dítěte, v určité slabosti nervového systému. Rodiče slýchají v této spojitosti označení lehká dětská encefalopatie nebo lehká mozková dysfunkce, což v podstatě neříká nic jiného, než že jde o lehkou vrozenou nerovnoměrnost ve vývoji a výkonnosti jednotlivých duševních funkcí. A pozornost je právě jednou z těch, které bývají nejčastěji postiženy. Ne že by dítě mělo příliš energie, má jí naopak málo, takže musí častěji zapínat jedny skupiny svalové a jedna centra mozková, aby si ta druhá mohla odpočinout v procesu útlumu. Časté změny činnosti jsou vlastně ochranným mechanismem. A pokud jde o nepozornost, všechno se nám bude jevit v jiném světle, když ji nahradíme termínem „vázanost na podněty“. Ono totiž takové dítě musí opravdu dávat pozor na všechno, nač narazí. Je jaksi bezbranně vydáno napospas podnětům, které na ně útočí ze všech stran. Ve školní třídě například musí dávat pozor na všechno, co dělají spolužáci, co dělá učitelka, a přitom cítí, že je lavice tvrdá, že má trochu hlad a spoustu jiných věcí. Pro samou pozornost k 23
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU těmto podnětům je nepozorné k tomu, co učitelka vykládá, ale jak je už zřejmé, samo za to nemůže a samo si také nepomůže. JAK POMOCI ROZTĚKANÝM DĚTEM? Jak pomáhat nepozorným a roztěkaným dětem? Není to jistě lehký oříšek, ale není to také beznadějné. Naopak, velkou většinou se všechno obrátí k dobrému, neboť jak nervový systém vyspívá a vyzrává, obtíží ubývá. Na vyšším stupni základní školy jich bývá už obvykle znatelně méně než na nižším stupni. Z toho tedy plyne první nápravný požadavek: mít trpělivost! Nedělat z věci tragédii a umět trochu počkat. Řekli jsme, že za touto zvláštní nesoustředěností je v pozadí určitá „slabost“ nervového systému. A toto zjištění nám napovídá druhou nápravnou zásadu: dítě nepřetěžovat! Takové dítě potřebuje více odpočinku než jeho vrstevníci - a odpočinkem pro ně je volný pohyb na zdravém vzduchu a hra po svém. Obojího by mělo mít do sytosti, aby mohlo pracovat naplno při učení ve škole i doma. Další doporučení zní: málo a častěji ! Učit se doma s takovým dítětem celé hodiny nemá žádný smysl. Rozdělíme-li však učení na dva tři desetiminutové úseky denně, můžeme s ním udělat pozoruhodný kus práce. Co za dobrého soustředění dítě přijme, to si nadále dobře pamatuje a dovede to použít. Jinak všechna naše námaha a rozčilování je jen ztrátou času a energie.
Školní zralost PhDr. Šárka Kratinová Školní zralost je souborný název pro připravenost různých duševních funkcí a dovedností, umožňující dítěti s úspěchem si osvojovat školní vědomosti a dovednosti v 1. třídě - především čtení (nutné zralé zrakové rozlišování), psaní (sluchové rozlišování, grafomotorika) a počítání. Škola je začátek období plnění dlouhodobého vývojového úkolu. Dítě má právo být ve škole úspěšné. Připravenost pro školní práci se týká psychosomatického stavu jako výsledku předchozí etapy vývoje dítěte. Je vymezena přiměřenou výkonností, přizpůsobivostí a subjektivním pocitem radosti dítěte z toho, že jde do školy. Používaným pojmem "školní zralost" se zdůrazňuje aspekt biologický, vnitřní, vycházející z dispoziční složky organismu či procesu zrání. Pojmem 24
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU "školní připravenost" upozorňujeme na charakteristiky mající především vztah k vnějším, společenským činitelům, procesu učení. Při stanovování požadavků spojených s nástupem do školy mají některé z nich více charakter "zralosti" (např. koncentrace pozornosti), jiné "připravenosti" (např. rozvoj slovní zásoby), v řadě z nich však dochází k interakci obou faktorů (např. rozvoj poznávacích procesů). Pojem školní zralosti bez rozlišení, který z činitelů se na dosažené vývojové úrovni podílí, zahrnuje celou řadu vzájemně se ovlivňujících oblastí. 1. Fyzická zralost Zde má vliv jednak celková tělesná vyspělost dítěte, jeho zdravotní stav. Před dovršením předškolního věku dochází k rychlému růstu, ke změně proporcionality postavy. Děti menšího vzrůstu či se slabou konstitucí mohou ve škole trpět zvýšenou únavou, ale i pocity nedostačivosti vůči větším a silnějším spolužákům. Zvýšená nemocnost pro dítě znamená velký počet zameškaných hodin, a tím i zvýšené nároky na dohánění učiva. Odklad školní docházky umožní rozvoj tělesné vyspělosti, dozrávání imunitního systému a tím i snížení nemocnosti dítěte.
2. Psychická zralost Tímto pojmem označujeme celou řadu aspektů. V první řadě je to dosažená úroveň v oblasti poznávacích procesů. Dochází k přechodu od globálního k diferencovanému vnímání v oblasti sluchové a zrakové, k rozvoji analytickosyntetické činnosti. Nutná je určitá kapacita paměti, zejména schopnost záměrného zapamatování. V myšlení by se mělo dítě odpoutat od egocentrismu a prezentismu. Chápání světa by mělo být již více realistické, fantazijní pohled by měl být postupně snižován. Dochází k přechodu od názorného myšlení k myšlení logickému. Důležitá je i dosažená úroveň v rozvoji řeči (bohatá slovní zásoba, eliminace poruch výslovnosti, gramaticky správná řeč). Podkladem pro rozvoj dovednosti psaní je vyspělá grafomotorika. Nezbytný je správný a fixovaný úchop tužky, kresba by měla být bohatá na detaily, propracovaná, vyspělá. Dítě by mělo být schopno napodobit geometrické tvary, správně zobrazovat figurální kresbu. Velmi důležitou otázkou je úroveň pracovní zralosti. Zájem o hru sice ještě přetrvává, ale současně by se mělo dítě zajímat o činnosti podobající se školním úkolům (např. úkoly v dětských časopisech). Mělo by umět záměrně se soustředit po určitou dobu, pracovat v řízené činnosti, mělo by být samostatné a aktivní, stačit v pracovním tempu ostatním dětem. 25
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU 3. Sociální a emocionální zralost Dítě nastupující do školy by se mělo umět odloučit na určitou dobu od rodiny. Mělo by být připraveno vzít na sebe roli školáka, diferencovaně reagovat na učitele a spolužáky. Musí být schopno podřídit se frontální formě práce ve skupině, plnit požadavky skupiny a kooperovat ve skupině. Emočně by mělo být dítě stálejší než v předchozí době, kdy bylo charakteristické časté kolísání či střídání nálad, mělo by být schopno potlačit svou afektivitu. Mělo by umět regulovat svá přání, potřeby i chování. Na počátku tohoto období je tedy většina dětí připravena opustit na krátkou chvíli bezpečí rodiny a zahájit navazování vztahů mimo rodinu. Při završení předškolního období by školsky "zralé" dítě mělo být připraveno vzít na sebe roli školáka a vstoupit do světa povinností.
Chování: Soustředěnost: schopnost soustředit se, zaměřit pozornost. I chytré dítě může být nesoustředěné a mít pak ve škole potíže. Vydrží dítě u Večerníčku nebo když mu je čtena pohádka bez odbíhání, lezení po židli, dokončí úkol, který si i samy daly - obrázek, stavebnici, hrad z písku? Citová zralost: emoční stabilita - např. že dítě nebude reagovat na nezdar či nespravedlnost impulsivním výbuchem nebo pláčem. Závislost na matce přiměřená, dokáže se odloučit bez potíží. Nestýská se, nemyslí na domov ve škole, těší se do školy. Děti zvyklé na MŠ to většinou umí. Sociální zralost: schopnost velkou část dne trávit ve skupině vrstevníků mimo domov, přijmout místo rodičů jako autoritu učitele, osvojení hygienických návyků. Např. vykat dospělým, pozdravit, poprosit, poděkovat, obléknout se, postarat o věci, obout boty a zavázat tkaničky na kličku, jít samo na WC, zvládnout školní jídelnu. I chytré děti mívají stres ze školy ne kvůli vyučování, ale kvůli strachu z těchto sociálních situací. Pracovní zralost: dokázat vydržet u úkolu a dokončit ho, i když nebaví. Souvisí s motivací. Měl by si večer připravit věci, sbalit tašku, ráno jít do školy, sedět celé vyučování, psát úkoly, mít pořádek v tašce a věcech, nezapomínat věci. Rodiče mají ještě v 1. třídě kontrolovat tašku. Motivace: Jestliže se dítě o nic nezajímá, je spíše nezralé, ale také starší sourozenci nebo dospělí mohli dítěti školu odradit nějakou devalvující poznámkou. Některé děti
26
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU jsou přirozeně temperamentnější než jiné, ale škola už to netoleruje, nutná určitá sebekontrola dítěte. Lateralita: Jedna ruka bývá šikovnější, tu nazýváme dominantní. Podobně i pravá nebo levá noha a oko jsou dominantní. Je-li souhlasná dominance ruky a oka, pak jde o vyhraněnou dominanci, což je výhodnější. Jde-li o tzv. zkříženou lateralitu (dominantní pravá ruka - levé oko nebo naopak) nebo nevyhraněnou lateralitu (dítě používá obě ruce stejně), komplikuje to někdy trochu vývoj. Zrcadlové psaní zmizí většinou samo, není-li zkřížená lateralita. Leváky není nutné nic speciálního učit, jen dbát na dobré držení tužky a sklon sešitu. Těžko se později přeučuje.
NEZRALOST Projevy nezralosti tedy jsou:
oslabení některé psychické funkce při maximálně nižším podprůměru intelektu (jinak lépe zvláštní škola místo OŠD) neklidné / utlumené děti impulsívní / zdlouhavé projevy nesoustředěné dítě, odbíhající ke hře neobratné nesamostatné přecitlivělé, bázlivé, plačtivé / nepodřídivé, vzdorné špatný kontakt s učitelem a dětmi, agresivita stažené, negativismus, event. mutismus
Příčiny projevů:
nedostatek v somatickém vývoji a zdravotním stavu opožděný mentální vývoj, snížený intelekt nerovnoměrný vývoj a oslabení dílčích schopností (sluchového a zrakového rozlišování pro čtení a psaní, vliv mozkových dysfunkcí) neurotičnost zanedbanost výchovného prostředí
NÁCVIK S předškoláky je možné cvičit některé psychické funkce a dovednosti: Zrakové vnímání:
Zraková diferenciace: o rozlišování předmětů o vyhledávání dvou stejných předmětů (např. kostky mezi kuličkami)
27
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU odlišování věcí rozdílných (najít, co do skupiny nepatří podle barev, velikostí atd.) o vyhledání rozdílů ve zdánlivě stejných obrázcích o vyhledání stejných obrazců z několika si podobných o odlišení rozdílného obrazce z řady stejných Prostorová orientace - Vyhledání "ukrytých" věcí na obrázku: o vyhledání věcí na obrázku s pojmy dole/nahoře, vzadu/vpředu/uprostřed o vyhledání a určení místa věcí v místnosti s určováním změny jejich postavení v prostoru o obrázková bludiště Pravolevá orientace: o určování věcí s pojmy vpravo/vlevo na obrázku, hračce i v reálu o určení změny postavení o určení polohy na sobě a druhém člověku o popis cesty do obchodu, parku apod. s pojmy vpravo/vlevo Zraková analýza a syntéza: o skládání a rozkládání obrázků (fotek) z rozstříhaných částí o skládání a rozkládání částí stavebnic (rozkládací kostky) o puzzle o mozaiky o
Sluchové vnímání:
Sluchová diferenciace: o rozlišení zvuků o typu Kimova hra (zavázané oči, poznat zvuk sirek, peněz, klíčů aj.) o poznat hudební nástroje o poznat přírodní zvuky o napodobení rytmu vytleskáním (říkadla, básničky) Sluchová orientace: o hledání schovaného budíku dle zvuku o hádání, co zvuk vydává o hry na slepou bábu aj. Sluchová analýza: o kterou hláskou začíná a končí slovo (co slyšíš na konci) o slovní fotbal na hlásky o vymýšlení slov na nějakou hlásku nebo příběhů o vyhledání předmětů na určitou hlásku či slabiku v místnosti o vymýšlení slov na nějakou slabiku (PO-stel, -lštář, -vlečení)
Náprava vadného držení tužky:
28
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Nápravy nejlépe kreslením. Zásady:
nácviky v duševní pohodě, ne jako úkol, kde musí dítě obstát střídat různé psací materiály velký papír a uvolňovat ruku od ramene přes předloktí až po zápěstí formou veselé hry: kreslit pohádky, příběhy apod. před psaním rozcvičit ruce (kroužit zápěstím volným, pěstičkami, protřepat ruce, prstíky jeden po druhém do špetky palec k ukazováku, palec k prostředníku, palec k prsteníku atd. a zpět) pozor na to, aby obrázek měl správné proporce, velikost a detaily (postava oči, uši, 5 prstů) - nácvik všímavosti k detailům pro psaní vybarvování ploch, má být bez přetahování, nedotažení i odbytí jen vyčmáráním.
Početní představy: Naučit formou her: čísla tramvají, čísla ulic, domino, člověče nezlob se atd. Nenutit, děti se samy chtějí učit - zvídavost je znakem školní zralosti! Paměť: Učit se básničky, písničky, hrát pexeso - např. písmenkové. Zdroj http://www.ssvp.wz.cz/skola.html
V naší školce máme pro děti s odkladem školní docházky (OŠD) připraven speciální program:
"Program výcviku soustředění u dětí s odloženou školní docházkou" Vede paní učitelka Zdena, je určen pro děti s OŠD ve 2. pololetí. Jedná se o projekt, který vznikl v roce 1989 ve spolupráci Psychologické poradny se Speciální MŠ v Příbrami. Naše MŠ je do tohoto programu zapojena a paní učitelka vyškolena: "U budoucích prvňáčků je velice závažná schopnost koncentrovat pozornost, soustředit se na činnost delší dobu než dítě mladší. Záměrná koncentrace pozornosti je důležitá na začátku školní dráhy a vůbec po dobu celé školní docházky nezbytná. Přibývá dětí s poruchami chování a také učení, přibývá dětí s lehkou nerovnoměrností ve vývoji a výkonnosti duševních funkcí, u kterých je pozornost nejčastěji porušena. A právě porucha pozornosti má negativní vliv na kolísání výkonnosti a také na školní prospěch." Tento kroužek se věnuje nácviku výše uvedených dovedností důležitých pro úspěšný vstup do školy.
29
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU Literatura
kol.: Odklady školní docházky na ZŠ ČR. Praha, IPPP ČR 1997. Lisá, L., Kňourková, M.: Vývoj dítěte a jeho úskalí. Praha, Avicenum 1996. Šturma, J.: Školní zralost a její poruchy. In Říčan, J., Vágnerová, M. a kol.: Dětská klinická psychologie. Praha, Avicenum 1991, s. 121 - 128. Třesohlavá, Z., Černá, M., Kňourková, M.: Dříve než půjde do školy. Praha, Avicenum 1990.
Uvedu souhrnně, jaké dovednosti, schopnosti a vědomosti jsou od prvňáčka na začátku školní docházky vyžadovány a jak se postupně vyvíjejí a rozvíjejí.
Hrubá motorika Nedostatky v této oblasti se projevují u dítěte nešikovností, neobratností a nekoordinovaností pohybů, kdy je narušena jejich souhra. Cviky, které chceme s dítětem provádět, by měly být zaměřeny na celkové pohyby, na používání těla koordinovaně jako celku. Vhodné je provádět cviky rukou a nohou ve vodě, která uvolňuje. Vhodné je plavání a cviky podobné těm, které se cvičí např. v Sokole. Důležitá je souhra pohybu s kontrolou zraku a myšlením, tzv. vizuomotorická koordinace. Zde je vhodná např. „školka s míčem nebo se švihadlem“. Kromě házení a chytání míče musí dítě i správně počítat, sledovat změny, provádět různé pohyby, soustředit se, je zapojena i paměť. Předškolák by měl mít osvojeny základní pohybové dovednosti jako např. překonat určitou vzdálenost, překážku přeskokem, výskokem, skokem (přes lavičku, polštář apod.), udržet rovnováhu (přecházení po provaze položeném na zemi, hra na sochy), skákat po jedné noze, chytat a házet míč, skákat přes švihadlo, zvládnout jednoduchý rytmický pohyb (vhodné je spojení určitého pohybu s říkankou nebo písničkou, s hudebním doprovodem, čímž zároveň dítě připravujeme na sluchovou analýzu a syntézu slov). Jemná motorika Děti s nedostatky v této oblasti podávají horší výkony ve škole, protože neuvolněná ruka ovlivňuje výkony nejen při psaní, ale i při čtení, výtvarné a tělesné výchově. Děti se vyhýbají kreslení, kreslí nerady, kresba je na nižší úrovni. Vzhledem k tomu, že ruka je neobratná, mají děti problémy i v pracovních činnostech, v sebeobsluze (zavazování tkaniček, zapínání zipů, knoflíků, používání příboru apod.) Manuální zručnost je rozvíjena denně běžnými činnostmi (osobní hygiena – mytí, čištění zubů, česání, oblékání), hrou (stavění z kostek, oblékání panenek, hry s bábovičkami na písku). Dále doporučuji trhání a stříhání papírů, lepení, modelování, muchlání různých materiálů, navlékání korálků, činnosti, kdy jsou zapojeny zejména dlaně a prsty rukou.
30
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU
Grafomotorika Pro budoucí psaní dítěte ve škole je důležité, aby ruka, kterou bude psát, byla dostatečně připravená a uvolněná (viz jemná motorika). Důležité je, aby byly uvolněné tzv. velké klouby ruky (rameno, loket a zápěstí). Ty se uvolňují nejčastěji krouživými pohyby ve stoji nebo předklonu. Nejdříve provádíme krouživé pohyby ve vzduchu, později pastelkou na velký papír. Aby budoucí prvňáčky nebolela brzy ruka, aby písmo bylo upravené, aby stačili tempu práce, je potřeba, aby správně drželi psací náčiní. Musí umět vytvořit tzv. špetku (jako když chceme solit třemi prsty). V poloze prstů jako při solení můžeme vložit tužku mezi prsty (tužka se vloží mezi tři prsty tak, že je přidržována shora lehce palcem a ukazovákem a prostředník je podsunutý pod tužkou). Zbylými dvěma prsty (malík, prsteník) může dítě přidržovat malou lehkou kuličku vytvořenou např. z papíru. Dětem, u kterých se nedaří vyvodit správné držení, jsou doporučovány trojhranné tužky a pastelky. Nesmíme také zapomenout na správné sezení při kreslení u stolu. Na židličce by dítě mělo sedět tak, že se nohama dotýká země. Deska stolu by měla být tak vysoko, aby opřené ruce se stolem tvořily v lokti pravý úhel. Dítě by mělo umět nakreslit čáru, kruh, šneka, horní a dolní oblouček, vlnovku, horní a dolní smyčku, čtverec, obdélník apod. Zraková percepce Schopnost zrakového vnímání se rozvíjí od narození. Nejdříve dítě vnímá světlo a tmu, později obrysy obličejů, dále se vnímání zpřesňuje směrem k větší diferenciaci tvarů, což je později důležité při nácviku čtení a psaní. U většiny dětí předškolního věku dosahuje zrakové vnímání před nástupem do školy dostatečné úrovně pro nácvik školních vědomostí. Rozdíl mezi obrazci lišícími se tvarem pozná dítě až asi ve věku čtyř let, později dítě rozlišuje obrázky stejné tvarem, ale obrácené vertikálně (podle osy nahoře – dole). Nejobtížnější je rozlišování stejných tvarů obrácených k sobě horizontálně (zrcadlově podle osy vpravo – vlevo). Předpokládá se, že záměna písmen u dyslektiků je způsobena tím, že tyto děti ve zrakové percepci setrvávají v období, kdy rozlišují pouze tvar, ne polohu (úroveň zrakového vnímání zůstává přibližně na úrovni čtyřletého dítěte). Ukázalo se, že u dětí, které měly později obtíže ve čtení, se projevily již v předškolním věku nedostatky v rozlišování tvarů, které se liší podle osy v rovině horizontální či vertikální. 31
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU V souvislosti se zrakovým vnímáním se setkáváme i s pojmy zraková paměť, zraková analýza a syntéza. Zraková paměť představuje vlastnost jedince uchovávat zrakové podněty, v případě školáka např. tvary písmen. Ta ovšem představují již určitý zjednodušený symbol. Než dítě k těmto symbolům dospěje, musí se naučit uchovávat a rozpoznávat konkrétní předměty a jejich obrázky (toto se cvičí např. při pexesu, Kimově hře, co se změnilo na obrázku, dokresli, co na obrázku chybí apod.). Dítě by mělo umět rozpoznávat předměty a obrázky jako celek, zároveň je ale umět i rozložit na části (rozložený obrázek, puzzle) – mluvíme o zrakové analýze a syntéze. Sluchová percepce Sluchové vnímání u dítěte začíná rozeznáváním zvuků a lokalizací zvuku, odkud přichází (určit polohu určitého zvuku). Dítě by mělo umět vyčlenit určitý zvuk (např. ťukání, šustění, cinkání). Jedná se o diferenciaci akustické předlohy („odfiltrovat“ vedlejší zvuky, soustředit se na to nejdůležitější, aby se nenechalo lehce vyrušit vedlejšími, nepodstatnými podněty). Mezi čtvrtým a pátým rokem začíná dítě rozlišovat jednotlivá slova ve větě (k tomu slouží říkadla, která řeč rytmizují a celek věty dělí do menších částí, čímž se dítě učí sledovat slova i jednotlivé slabiky slov). Slova a slabiky mohou děti vytleskávat nebo vyťukávat, určovat jejich počet a následnost. Kolem pátého roku začínají děti vnímat jednotlivé hlásky ve slově. Nejdříve jsou schopny určit první hlásku, kterou slovo začíná (pes – p), potom poslední hlásku ve slově: nejdříve slova končící souhláskou (pes – s), potom teprve končící samohláskou (pole – e). Nejobtížnějším úkolem sluchové diferenciace je určit hlásku uprostřed slova (pes – e). Určování pozice hlásky ve slově je důležitým předpokladem pro zvládání čtení a psaní. Přibližně v šesti až sedmi letech věku dochází k rozlišování a vnímání délky samohlásky (dal – dál) a rozlišování mezi měkkými a tvrdými slabikami (di, ti, ni – dy, ty, ny). Předčíselné představy Na osvojování matematiky ve škole se dítě připravuje vlastně celé předškolní období. Schopnosti pro matematiku jsou podmíněny, tvořeny jednotlivými dílčími složkami, které tvoří zrakové a sluchové vnímání, prostorová orientace, paměť, verbální (slovní označení), lexické (čtenářské), grafické (písemné), operacionální resp. numerické schopnosti a usuzování. Před nástupem do školy by budoucí žáček měl zvládat to, že při počítání prvků určité množiny musí do počítání začlenit každý prvek pouze jednou a žádný nesmí vynechat (např. při počítání panenek, autíček, kostek, rohlíků v obchodě). Dále má osvojeno počítání do deseti až dvaceti, zná následnost čísel (v řadě čísel žádné nevynechá ani neopakuje). Ví, že na konci počítání řady prvků poslední jmenované číslo představuje celkový počet odpočítávaných prvků. Dítě by v tomto období mělo již vědět, že nezáleží na směru odpočítávání a že pořadí sčítaných prvků nemění konečný výsledek a že k činnosti lze sčítat nejen stejné, ale i tvarově či velikostně odlišné předměty. Řeč a vyjadřovací schopnosti Dítě v době nástupu do školy má slovní zásobu, kterou tvoří přibližně 2500 slov. Řekne, jak se jmenuje, jak je staré, kde bydlí, nezaměňuje pojmy včera, zítra, dokáže zopakovat 32
ZÁPIS DO 1.ROČNÍKU dvojverší. Je schopno reprodukovat povídku, pohádku, zapamatovat si melodii a abstrahovat. Je dobré, když umí dítě vyjádřit jednu věc několika slovy (muž – pán). Velmi důležitá je správná výslovnost, protože vada řeči často ovlivňuje úroveň diktátů, opisů i čtení (při psaní dítě píše, jak vyslovuje a vznikají tak zbytečné chyby). V případě jakékoliv vady řeči je potřeba spolupracovat s logopedem a začít s nápravou řeči co možná nejdříve, určitě před nástupem do školy. Sociální a pracovní zralost Dítě by v této době mělo zvládat určité sociální situace, mělo by se umět odpoutat od rodičů. Dítě již částečně zvládá své city a reakce bez křiku a pláče. Dále by mělo znát a dodržovat určitá základní pravidla společenského chování (vykání dospělým, zdravení, děkování apod.). Nemělo by být příliš bojácné a úzkostné v kontaktu s vrstevníky a dospělými, což může negativně ovlivňovat navazování vztahů, zapojování do společné činnosti. Nesmíme zapomenout na samostatnost v sebeobsluze a na osvojené hygienické návyky (dítě se umí samo obléknout, obout, zapnout si knoflíky, zip, zavázat si tkaničky, jíst příborem, udržovat si pořádek ve svých věcech). Dále by mělo umět samostatně splnit jednoduchý úkol jako např. zaplacení nákupu, obstarat drobný nákup, vyřídit vzkaz.
DĚKUJEME, ŽE JSTE PROJEVILI PŘÍZEŇ NAŠÍ ŠKOLE A PŘEJEME SI, ABY VAŠE DÍTĚ BYLO U NÁS SPOKOJENÉ.
33
