Zapafl. Ročník 1. Číslo 2. Srpen Č a soi pis pro Čechy a Slováky 62.50

Zapafl Ročník 1. Číslo 2. Srpen 1979

Č a soipis pro Čechy a Slováky ¡62.50

Obsah

Západ

Časopis pro Čechy a Slováky

Západ, bí-month]y magazine for Czechs and Slovaks, published by the Collegium Bohemicum in Canada Vydává: Collegium Bohemicum jako dvouměsíční k Redakční rada: Jiří Fabšic, Stanislav Reiniš, Josef Škvorccký, Miloš Sttchrna, Václav Táborský, Jan Uhde, Vladimír Valenta, Markéta Zvěřinová Redaktor: Miloš Šuchma Administrátor: Milada Reinišová Advertising Representative: OS Marketing, 195 First Avenue, Ottawa, On. K IS 2 0 5 , Canada Grafická Úprava: Barbora Munzarová, Věra Držmíšková Sazba: Prague Typesetting, Inc. Toronto Tiskne: Wcbcom, Ltd. Toronto *

Adresa redakce: Západ, Box 9021, Terminal P.O. Ottawa, On. K.IG 3T8, Canada Články nemusí vyjadřovat názory redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na zkrácení a úpravu příspěvků. Redakční uzávěrka vždy 15-tého února, dubna, června, srpna, října a prosince. *

Adresa administrace: Západ, Box 322, Waterloo, On. N2J 4A4, Canada Předplatné, příspěvky na tiskový fond, inzerci a změny adres zasílejte na adresu administrace. Roční předplatné: Kanada: SI 2.00 USA: $13.00 ostatní země: S15.00 (letecky) československo vzhledem k devizovým a poštovním předpisům zdarma. Cena jednotlivého čísla $2.50 Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním šekem. V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodní poštovní poukázkou. Na obálce tohoto čísla je fotografie Bezstarostny Západ, jejiž autorkou je Vicky MacHacek z Etobicokc.

PRKGUE

Srpnové ozvěny v emigraci (M. Suchma) Svět Soumrak Brežněvovy éry (.). Fabšic) Soudruh v Rolls-Roycu Zajímavosti ze světa [,.H. Oswald, soudruh Nosenko a podivné pracovní metody CIA. (O. Ulč) Špatný rok pro radikály Fórum Západu Co jsi: Čech nebo Slovák? (B, Tuček) Jak se stati komunistou (K. Kaufman) Ostře sledovaná hranice Humor Verše N. Kolpakovové Jára (da) Cimrman v Kanadč (V. Táborský) Ze Špalku písní ěeských (K. Kryl) Nezkrotní (J. Sýkora) Naši vtipálkové Interview Karel Kryl: Dekáda songů a protestu Rozhovory s Jiřím Voskovcem Fejeton Čekání na poručíka (V, Hejl) Próza Cenné babičky (J. Škvorecký) Knihy Život je jinde
sázíme

bez

I 2 4

4 7 8 9 9 |() 10 12 |2 ]4 14 16 |9 21 25 26 27 28 30 30 31 32 33

c h y ^

TYPESETTING INC. 76 Avenue Road, Ste 301, Toronto, On. M5R 2H1, Tel: (416) 964-0337

• Nabízíme vám kvalitní služby v oboru fotografické s a z b y * • moderní vybavení nám umožňuje sázet ve všech evropských jazycích* • kvalitní, evropskou zkušeností prošlý personál, zaručuje kvalitní p r á c i *

"Je pouze jedna situace, v které se nedá nic dělat; to je tehdy, když lidé sami se rozhodnou,

že se nic nedá dělat."

Srpnové ozvěny v emigraci Je srpen 1979. Jedenáct let "tomu nazad" by řekl Rus, který tehdy přišel. Doma i v emigraci si toto podivné výročí již po jedenácté připomínáme a vzpomínáme. Vzpomínáme väak skutečně? Zauvažujme trochu nad stavem doma a v emigraci. Jací jsme po jedenácti letech?

Okupace je realitou Sovětská okupace je reálnou skutečností. Na 70 000 sovětských vojáků je permanentní posádkou v Československu, obdobně jako v ostatních satelitech sovětského bloku. Mají dobře zařízené posádkové komplexy, nákupy (či dary) se dějí z přednostního zásobování úzkoprofilové malospotřební sítě. Podle smlouvy devizové předpisy pro sovětské osoby a jejich rodiny umístěné na území Československa neplatí. Vojáci se ve většině zdržují v kasárenských prostorech, důstojníci a jejich ženy na veřejnosti pak vesměs v civilu. Pouze oficiální návštěvy u československých, o překot kolaborujících představitelů, se dějí v plné "odznakové parádě". O dočasném umístění vojsk se již nemluví. Ostatné "dočasnost" po jedenácti letech pozbývá na časové aktuálnosti. Lidé v Československu přijali okupaci jako zděděnou skutečnost a argumentace proti této okupaci je nejen neaktuální, ale především krajně nebezpečná. Přesto si nikdo v Československu nedělá iluzí,chce prostě přežít. Lhostejnost obyvatelstva a útčk do soukromí je důsledkem okupační situace, kde stranická a vládní elita se předhání v poklonkování sovětské moci a bohatě již překonává sovětské očekávání. Je to vedení popravdě kolaborantské, pro národ trapné seskupení demagogů, cynikůa prospěchářů.

Mezinárodní postoj Jaká je mezinárodní reakce na okupační situaci? Je známou zkušeností, že čas zahlazuje vzpomínky. Nelze proto očekávat, že sovětská okupace bude předmětem denních starostí mezinárodní veřejnosti, vlád a tisku. Neni však pochyb o tom, že tato skutečnost je v podvědomí každého, kdo jedná s Československem. Je viditelná snaha

československé vlády přenést vnitřní stů v době, kdy papež podnikl histori"normalizaci" na mezinárodní scénu a ckou návštěvu Polska a J. Carter a L. ukojit tak ješitnou ctižádost. V zahra- Brežněv se sešli k podpisu smlouvy niční Československé politice se to pro- SALT II ve Vídni, a kdy svět má řadu jevuje sna hou o výměnné oficiální náv- jiných problémů, jako potíže s naftou, štěvy předních představitelů států, ne- utečenecký problém Vietnamců atd.), bo alespoň klíčových ministrů. Výsle- aktivizovala v emigraci nejen mnoho dek posledních jedenácti let je však lidí, u kterých toto vždy bylo samošpatný. Např. z americké nebo kanad- zřejmé, ale i celou řadu Čechů a Sloské strany nedošlo k návštěvě hodné váků, kteří byli relativně pasivní a o zmínky (letošní návštěva amerických věci se aktivně nezajímali. Projevilo se senátorů, kteří položili kytice u sochy to např. minulý rok demonstracemi sv. Václava jako připomínku činu Jana proti sovětské okupaci, i když. demonPalacha, byla spíše protestem), rovněž strace jsou tradičně pro nás nepopuzápadoevropské kontakty není možno lární formou protestu, protože byla po charakterizovat jako optimistické. A léta vnucována v Československu jako tak hlavní návštěvy přicházejí ze spřá- povinná forma podpory "strany", s telených zemí sovětského bloku nebo postihem v případě ignorování. Je tazemí s diktátorskými režimy. Ostatně ké pro mnohé nezvyklé demonstrovat prezentace delegací západních zemí na před ěs. nebo sovětským velvyslaneckonferenci v Bělehradě nenechaly ni- tvím spolu s "čistými marxisty" ěi koho na pochybách o jejich názoru na "maoisty" za podpory rudých prapočeskoslovenskou "normalizaci". rů. Je však řada jiných možností jak pomoci. Každý má možnost např. Srpen a emigrace apelovat na místní vlády prostřednictvím informování svých poslanců, A co česká a slovenská emigrace? organizováním informativních kulturPřed jedenácti lety na 100 000 Čechů a ně-politických akcí, osobním nekomSlováků opustilo své domovy, aby promisním postojem (např. ignorováunikli politické a ekonomické bezna- ním Č e s k o s l o v e n s k e m v y d a n ý c h ději, a v mnoha případech fyzické per- směrnic o normalizaci) atd. zekuci, diktované vojenskou okupaci. Je možno zakončit odkazem polskéPostupem času se v emigraci Češi a Slováci dobře uvedli. Mají dobrá za- ho papeže z jeho nedávné návštěvy městnání v profesionálních a odbor- rodného Polska jako reakci na plakáty ných profesích a mnozí úspěšně po- Čechů ("Pamatuj otče na své České děkoušejí Štěstí v soukromém podnikání. ti!"), kdy řekl: "Tento papež, který v Počáteční jazykové a existenční pro- sobě nosí dědictví svatého Vojtěcha, blémy jsou překonány a velká většina na tyto děti nikdy nezapomene". Každý z nás by si měl proto podvějsou občany zemí, které je přijaly. Lze pochopit, že jedenáctileté od- domě odpovědět na otázku těch, kteří loučení od rodné země a život v demo- se z Československa mohou zeptat: kratických zemích s rozdílnou politi- "Co jsi tam udělal pro nás, pro svoji ckou a kulturní situací vytváří konej- bývalou vlast, mimo to, že jsi si koupil šivý pocit bezstarostnosti. Přesto však barák, auto a dobře si ži!?" beznadějná patetická si tuacev ČeskoMiloš Šuchma slovensku, zejména v posledních letech zdůrazňovaná a zveřejňovaná Chartou 77 (byli jsme svědky cynické vězeňské perzekuce klíčových chartiII

Zpráva ČTK P R A H A 4. června (CTK) - Na základě sděleni generální prokuratury Československé socialistické republiky a federálního ministerstva vnitra ČTK oznamuje, že v těchto dnech bylo zahájeno trestní stíhání skupiny Čs. občanů pro podezření ze závažné činnosti namířené proti zájmům československého státu. Pachatelé jako organizovaná skupina po delší dobu soustavně konstruovali lživé informace, rozmnožovali je a rozšiřovali na území Č S S R i v zahraničí s cílem vyvolat nedůvěru veřejnosti vůči státnímu zřízení republiky a jejím orgánům. Obhajovali také pravomocně odsouzené pachatele různých trestných činů, jako například některé únosce letadel a teroristy, kteří ohrozili životy 40 studentů říčanského gymnázia a způsobili smrt řidiče autobusu. Přestože byli několikrát důrazně upozorněni na trestnost svého počínání, ve svém jednání neustali a naopak se snažili svou činnost rozšiřovat a zapojit d o ní další osoby. V souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními bylo proto pro podezření z uvedené trestné činnosti zahájeno trestní stíhání proti Václavi! Havlovi, Jiřímu Němcovi, Václavu Bendovi, Václavu Malému, Ladislavu Lisovi, Jiřímu Dienstbierovi, Jarmile Bělíkové, Daně Němcové, OttĚ Bednářové a Petru Uhloví, Ve vyšetřování se pokračuje. Rudé právo 5. 6. 1979 - str. 2.

Svět Soumrak Brežněvovy éry

Po patnácti létech u kormidla sovětské politiky Leonid Iljič Brežněv viditelně ztrácí životní sílu a energii. Spekulace o jeho zdraví ovšem začaly již před léty, obzvláště po srdečním záchvatu v roce 1975, S pomocí sovětských a~údajně také západních odborníků se však generální tajemník dočasně zotavil. Situace dnes se zdá být jiná: 72-letý Brežněv mluví zadrhovaným hlasem, takže mu není dobře rozumět, pokulhává, nechá si pomáhat při chůzi, píše a jí se zřejmou námahou, a má potíže se soustředit při politických rozhovorech. Cerebrální artérioskleróza, na niž zřejmě trpí, vzala jeho předchůdci Leninovi život ve věku 54 let. Konec Brežněvovy éry se také neúprosně přibližuje. Čas ke krátkému bilancování a pohledu do budoucna. Když kremelští diadochové v říjnu 1964 sesadili impulzivního ChrušČeva, jeho titulární nástupce Brežněv se dělil o moc a světovou pozornost S ostatními členy vládnoucí trojky, ministerským předsedou Kosyginem a předsedou Nejvyššího sovětu Podgorným. V následujících letech generální tajemník trpělivě konzolidoval své pozice v moskevském vedení. Podařilo se mu proplout úskalími mezinárodních krizi, hlavně invazi v Československu a konfrontaci s Či nou na řece Usuri, Ottawská podpora pro české disidenty a od počátku sedmdesátých let zaclonil své kolegy. Více n e i 160 v e d o u c í c h k a n a d s k ý c h u n i o v ý c h Brežněv se stal hlavním architektem p ř e d á k ů a p o l i t i k ů p o d e p s a l o petici, d ů r a z n í žá- protichůdné sovětské politiky let d a j í c í č e s k o s l o v e n s k o u v l á d u o p r o p u S t r n i 10 disedmdesátých. Na mezinárodní scéně, s i d e n t ů , z a t č e n ý c h a o b v i n C n ý c h /. p o d v r a c e n i a zřejmě také ve snaze odvést pozornost p r o t i s t á t n í aktivity. od ostudné československé aféry, BreP e t i c e p ř e d l o ž e n á p ř e d s t a v i t e l ů m Čs. velvyslažnévovo vedení se začalo aktivnč hlánectví 27. červ n a 1979 a p e l u j e na p r e z i d e n t a G u sit k myšlence 'mezinárodního soužistava H u s á k a , aby propustil signatáře Charty 77, s k u p i n y , k t e r á m o n i t o r u j e p o r u i o v á n í lid- tí*; ve stejné době však pokračovalo ve vojenském vyzbrojovaní, jehož rozsah ských práv. Petice n a z ý v á u v é z n é n i j a k o " p o k u s čs. ú ř a d ů v mnoha směrech daleko přesahuje zničit celé h n u t í / a lidská p r á v a a b a g a t e l i z u j e požadavky sovětské obrany. Ve vnip r i n c i p y d r t i v é včtäiny s o c i a l i s t ů a o d b o r á ř ů p o třní politice Brežnčvovo vedení skoncelé K a n a d č . covalo s Chruščevovou omezenou liM e z i t é m i . k d o p o d e p s a l i petici j s o u p o s l a n c i beralizací. Sovětský represivní aparát o n t a r i j s k é h o P a r l a m e n t u za N D P f N o v á D e m o - byl reaktivován, kultura byla opět kratická strana) Michael Cassidy, E v e l y n navlečena do svěrací kazajky socialiG i g a n les a J a n D r u k z t a ; J c a n - C l a u d e P a r r o t , stické uniformity, a sibiřské lágry, předák k a n a d s k é unie pošotvnlch zaméstnanců spolu s psychiatrickými odděleními a A n d y Stewart, prezident K a n a d s k é h o svazu KGB, se opět naplnily disidenty. Nicstátních zaměstnanců. méně, Sovětský svaz zůstal otevřenější Podle " T h e Citizen" (ottawský deník), 5.červenzemí než za Stalina, a vládaje citlivější ce 1979. II

k veřejnému mínění doma a na Západě víc než kdykoli v minulosti. Sovětské hospodářství se rychle rozvíjelo za Brežněva; průmyslová výroba za posledních deset let vzrostla o (20% a reálné mzdy o 50%, Od Stalinovy smrti se osobni spotřeba na hlavu zvýšila čtyřikrát. Životní úroveň v Sovětském svazu se nedá srovnat se západní, ale prokazuje vzestupný trend. Brežněv, který se ztotožnil se sovětskými úspěchy, využil svojí popularitu k odstranění nepohodlných kolegň. V roce 1973 byli zbaveni funkcí dva členové pochruščevovského Politbyra, Šelest a Voronov. Na jejich místa přišli maršál Grečko, šéf tajné policie Andropov, a ministr zahraničních věcí Gromyko - podporovatelé fcrežněvovy zahranični politiky. Další čtyři členové Politbyra, kteří byli zbaveni svých pozic v sedmdesátých létech Mzhavanadze, Selepirí, Poljanský a Podgorný - buď nepatřili k favoritům generálního tajemníka nebo měli výhrady k jeho politickému kurzu. Souběžné s politickým odstřelem svých oponentů si Brežněv nechal udělovat nová vyznamenání (čtvrtý Leninův řád), tituly (maršál Sovětského svazu), a funkce (předseda Nejvyššího sovětu, vrchní velitel sovětských branných sil). Vzdor orchestrovanému minikultu osobnosti se Brežněvovo postavení nedá srovnat s diktaturou Stalinovou. Brežněv nedokázal obsadit všechny páky moci svými muži, a jeho vlastni pozice nebyla vždy nezranitelná. Leonid, zdá se, by! v úzkých loňského roku, kdy po náhlém úmrtí svého přítele Fedora Kulakova v červenci zřejmě ztratil trvalou většinu v Politbyru. Jeho zhoršující se zdraví a neúspěch zemědělské politiky oživil zvčsti o jeho nadcházející rezignaci. Předním kandidátem na místo nového generálního tajemníka byl Kiril Mazurov, zkušený politik, který si vysloužil ostruhy v řadě partajních a vládních funkcí, a který cestoval po světě víc než kterýkoli člen Politbyra kromě Brežněva. Brežněv je tak zesláblý, že jí formální večeře lžicí, ale politická moc mu ještě chutná a dovede si ji udržet. Na zasedání ÚV v listopadu loňského roku byl Mazurov zproštěn členství v

Politbyru a nahrazen dlouholetým přítelem Brežněva, Konstantinem Černěnkem. S podporou Černěnka a "dněperské Mafie", bývalých kolegů z dolního Dněpru, kde BreŽněv působil až do roku 1950 a kterým pomohl do vysokých funkcí v Moskvě, imobilní generální tajemník se v dohledné budoucnosti zřejmě uchrání osudu Chrušěevova. Brežněvovo stáří je ovšem pouze špičkou ledovce. Komunistický systém nikdy nevyřešil problém nástupnický. Politické garnitury se drží u moci obyčejně až do vymření. Dnešní sovětské vedení patří ke generaci, která se narodila ještě před bolševickou revolucí, byla dokojena stalinismem, a dostala se do vlivných pozic v době 2. světové války. Jakmile tato válečná generace pině převzala moc v roce 1964, začala kolem sebe budovat tradiční hradby. Počínaje 23. sjezdem v roce 1966, Brežněvovo vedení úspěšně blokovalo vzestup mladší generace poválečné. Statistiky kádrových změn to jasné dokazuji. Na rozdil od Chruščevovy éry, Brežněvova vykazuje neobvyklou perzonální kontinuitu v pozicích moci a vlivu. Na 23. sjezdu bylo znovuzvoleno 73% členů UV; na 25. sjezdu v roce 1976 to již bylo plných 83%. Jinými slovy, pouze 17% nebylo znovuzvoleno, a z toho třetina proto, že mezitím zemřeli a další třetina, že dosáhli penzijního věku. V důsledku zjevné nevole k omlazování, průměrný věk členů Ú V během B režně vo vy éry vzrostl z 55 na 63 let. Podobná kádrová politika se praktikuje v jiných stranických orgánech a ve vládních pozicích. Ne náhodou za posledních 14 let zemřelo 19 sovětských ministrů v úřadě a dalších 10 odešlo z ministerských pozic rovnou do penze. Nejmarkantněji se tento gerontokratický trend projevuje ve složení sovětského Politbyra, 18-ti členného grémia, které rozhoduje - přímo či nepřímo - o osudech sovětského impéria. Vzdor čistkám v tomto desetiletí si BreŽněv a ieho generace udrželi monopol moci - i za cenu obcházení svých vlastních rozhodnutí, specificky rezoluce o povinné rezignaci z politických a státních funkcí v 70. roce života. Toto usnesení prý bylo přijato po sesazení Chruščeva a bylo namířeno proti Anastazu Mikojanovi, obratnému Arménu, který sloužil Stalinovi a až do posledního okamžiku podporoval Chruščeva. Ne náhodou se M i koj a n

vzdal funkcí krátce po svých sedmdesátých narozeninách v roce 1965, údajně ze zdravotních důvodů, ač se těšil dobrému zdraví témčř až do své smrti loňského roku. BreŽněv a další sedmdesátnici v Politbyru se však vyhnuli povinné rezignaci pod záminkou, že jejich služby jsou nezbytné pro stranu a zemi. V důsledku toho se Politbyro přeměňuje v galerii kmetů. Tak Arvidu Pelšemu, Lotyši, který prošel tvrdou stalinskou školou, je 79 let; Kuznecov je pouze o rok mladší: stranický ideolog Suslov má 76; Kosygin 75, Ponomarjov 73, Brežněv a Kirilenko 72, ministr obrany Ustinov 71, a ministr zahraničí Gromyko 70. Zbytek Politbyra jsou vesměs šedesátnici. Průměrný věk řádných členů Politbyra se tudíž značné zvýšil v Brežněvově éře, ze 60-ti let v roce 1964 na zralých 68 let. Statistiky jsou neúprosné: moc v Sovětském svazu je dnes soustředěna v rukách rychle stárnoucí oligarchie, která vykazuje výtečný pud pro přežití.* Kdo tedy převezme kormidlo po Brežněvovi? Odejde-li ze svých funkcí v nejbližších létech, což je téměř jisté, bude to nesporně někdo z jeho generace. Brežněv sám protěžuje Černěnka, 68-letého Rusa s ukrajinským jménem. jednoho z "dněperské Mafie", Generální tajemník šije dobře vědom, že udrží-lisi loyálního korunního prince, jeho vlastní pozice bude lépe zajištěna. Pokud ovšem Brežněv neprosadí Černěnkovu kandidaturu již před svým odstoupením, jeho nástupce se pravděpodobně vytřídí obvyklým systémem KTO S KOGO, to jest cestou intrik a zákulisních machinací. Další čtyři členové existujícího Politbyra by v t o m připadě měli oprávněné ambice. Dva z nich, Grigorii Romanov, šéf strany v Leningradu, a Vladimír Šěerbický, jeho kolega v Kijevě. jsou energičtí aparátčící, ale jejich agresivní styl a věk (56 a 61 let), může odstrašit starší členy Politbyra. Třetí, Míchají Solomencev, 66 let, ministerský předseda ruské republiky, je věkově a svými rozsáhlými zkušenostmi zřejmě n e kompetentnějším kandidátem. Ne na* V e z m i m e například případ Jakova Rjabova. K d y ž byl 46-ti letý R j a b o v v r o c e 1976 zvolen s e k r e t á ř e m ÚV, z á p a d n í p o z o r o v a t e l é v n é m p ř i r o z e n é vidčli první v l a š t o v k u g e n e r a č n í z m é ny. O m y l . N a p l e n á r n í m z a s e d á n í ÚV K S S S v d u b n u t o h o t o r o k u byl R j a b o v z p r o š l Ě n f u n kce a o d s t a v e n na m í s l o n á m é s t k a p ř e d s e d y Státní plánovací komise.

darmo Brežněv dosud blokoval jeho zvolení za řádného Člena Politbyra. Čtvrtý kandidát, Andrej Kirilenko, nemá mimořádné schopnosti či dlouhodobé ambice (už proto že je v Brežněvově věku), ale právě tyto kvalityjej mohou vynést na kremelský trůn. Jakou politiku bude sledovat Brežněvův nástupce? Jak poukazují západní pozorovatelé, po čtvit století rychlého ekonomického rozvoje to v sovětském hospodářství začíná skřípat. Vzdor všem investicím a pozornosti, zkoiektivizované zemědělství stále pokulhává. růst průmyslové výroby se zpomaluje, a produktivita nedrží krok s plánem. Strukturální změny se zdají nevyhnutelné, ale sovětským ekonomům, jako politickému vedení, schází energie a iniciativa. Brežněvova politika opatrné změny přerůstá v pasivitu, stabilita v sterilitu. Bezprostřední Brežněvovi nástupci však ještě nepocítí tuto stagnaci a nebudou schopni jí vážně čeiit. Je nepravděpodobné, že Moskva v nejbližších létech podstatně zrněni svoji domácí a zahraniční politiku. Nevyřešené problémy se ovšem mohou vyhrotit v průběhu příštího desetiletí, kdy také nevyhnutelně dojde ke generační změně v sovětském vedení. 'Střídání stráži' je tradičním signálem k politickým a sociálním změnám v Rusku, a konzervativní profil dnešního vedení napovídá, že k nim opět dojde. S odchodem Brežněvovy generace Sovětský svaz pravděpodobně vstoupí do období nejistoty a kvasu. Dlouhodobé alternativy sovětského vývoje, k nimž se jednou vrátíme a stránkách Západu, nedávají obzvláštní důvod k optimismu. Jak poukazuje bývalý americký Secretary of State, Henry Kissinger, stáří poskýtá současnému sovětskému vedení stabilitu a odrazuje od riskantních kroků. Brežněvova generace, Kissinger argumentuje, "prošla Čistkami, 2. světovou válkou, a celou sérií krizi poválečných, a pravděpodobně je opatrnější než mladá generace". Zdála se nám politika Brežněvova vedení v jihovýchodní Ázii či Africe agresivní a dobrodružná? Jak se pak bude chovat nová sovětská garnitura, která definitivně věři víc v megatuny než v Marxe? Tak tedy, mnoga Ijeta, Leonid lljičl Jiří Fabšic

Soildruh

V Rolls-Roycu

— —"—~~T~ Pro nás Čechy a Slováky Brežněvje a zůstane "s u m a sošlym" vůdcem velmoci, která téměř bezdůvodně poslala půlmiliónovou a r m á d u do země reformujícího se, nicméně loyálního spojence. Není pochyb o tom, Že Brežněv d o k á ž e být tak brutální j a k o režim, do jehož vedení se vyšlapal. Například, podle přiznání někdejšího Československého presidenta L. Svobody, během osudných moskevských j e d n á n í v srpnu ! % 8 Brežněv vykřikoval, že mu nezáleží na ceně, kterou Sověti za platí za invazi Československa. H istorie by mu nikdy nezapomněla kdyby ztratil Československo mocensky, a on nepřipustí i kdyby to z n a m e n a l o vyhubení dvou miliónů Čechů a Slováků ČÍ konflikt se Západem... Od té d o b y Brežněv více nastavoval světu svoji d r u h o u , sympatičtější, tvář. Na rozdíl od bezbarvých partajních aparátčiků Brežněv se v posledním desetiletí představil j a k o žoviálni, energický státník se značným osobním

Šarmem - hlavně ve vztahu k ž e n á m - a typickou ruskou sentimentalitou. Sta] G s e v | c n e j e d n o u , Že se rozbrečel na veřejnosti. Vzdor svému původu a pozici Brežněv miluje neproletářský ž-ivot: nachází potěšení v pití, kouření (marně se pokusil přestat kouřit v roce ¡975), sbírání starožitností, plachtění, lovu; rád chodí na koňské dostihy, hokej a k o p a n o u (je z n á m o , že fandí D y n a m u Kijev). Více než j e h o předchůdci je Brežněv ochoten v rozhovorech se západními státníky si dělat opičky ze sovětských nešvarů, a více než oni je západně orientovaný ve svých zálibách. Po Leninovi a Sta li novi, kteří chodili v ruských r u b á š k á c h , a Chruščevovi, který "okouzloval" planďatými obleky a rozkřáplými botami, Brežněv je první šéf sovětského státu, který se obléká s vytříbeným z á p a d n í m vkusem. J e h o západnictví, pravda, je příznačně dobové a plytké, Zatímco Lenin se pídil po západních knihách a Stalin zakupoval filmy o Divokém Západě, které tak miloval, Brežněv se vyžívá v okázalých cestách

d o ciziny - a sbíráni západních a u t o mobilů. J e h o kolekce zahrnuje a m e Continenr j c k ý Cadillac a Lincoln t a j (dary od N i x o n a ) německý Merce^ a r o c j ^ á l i l i f l Brandta), a s v m b 0 ] " b u r ž o a z n i h o snobství", a n g ( i < j k ý R 0 n s - R 0 y c e , jemuž generální t a j e m n i k z j e v n ě d -¿tó přednost před s t á t n i limuzínou ZIL. Brežněv je v t o m t o směru pod vliv e m s v é manželky Viktorie Petrovny, k t e r á p r ý p c h á z í z " b u r ž o á z n i " rodin y a r o z h o d u j e o vkusu a osobních náBrežněvovy domácnosti. Gezorech n e r á l n j tajemník se bez námitek podrobil až na j e h o celkový nezájem o ^ [ „ j ^ o b a Brežněvovi potomci také p r o j e v u j í nekomunistické sklony. O b t i o u s t l á dcera Galina, překladatelka p o v o i á n í m , je z n á m á v Moskvě pro své romantické zápletky, a syn Juri je a m biciózní metalurgický inženýr s bohémskými návyky svého o t c e ' B r e ž n ě v o v a r o t j i n a d o b ř e zrcadlí rozpolcen o u mentalitu dnešní sovětské společnosti.

Zajímavosti ze světa Lee Harvey Oswald, soudruh Nosenko a podivné pracovní metody organizace C. I. A. Ještě v dobách vlády osvícence Antonína N o v o t n é h o jsem poslal d o Československa knihu. D o p o r u č e n é . Byla to zpráva W a r r e n o v y komise o zavraždění presidenta Kennedyho. Zásilka d o r u č e n a nebyla. D o s t a l j s e m ji zpátky s razítkem N E P Ř I P U S T N E . Tím nepřípustnější by dneska byla kniha a u t o r a Edward J a y Epsteina L E G E N D . Velezajímavý o p u s vyšel v roce 1978 a p a p e r b a c k je v d r u g s t o r e c h k dostání za dva dolary padesát. Začněme z p r o s t ř e d k a : 3. března 1964 svědčila u W a r r e n o v y komise Marina P r ů s a k o v á , provdaná Oswaldová, a taktéž ovdovělá. Tentýž den v Ženevě se rozhodl zvolit s v o b o d u Juri Ivanovič Nosenko. Kdo byl Nosenko? Ročník 1927, tatínek člen ÚV K S S S plus ministr v padesátých letech. Zběh z prominentní rodiny byl členem sovětské delegace vedené ó b r s o u d r u h e m C a r a p k i n e m na konferenci o o d z b r o jení. N o s e n k o byl s Američany ve spojeni od roku 1962. Když se tehdy naII

bídl ke službám, zájem o úprk neměl. v září 1959. Za necelý rok poté se SověVždyť měl v Sojuzu rodinu. P r o č tedy t ů m podařilo sestřelit letadlo U-2 s pitahle změna v roce 1964? Právě dostal lotem Gary Powersem. příkaz, odvolali ho do Moskvy, zřejmě Divný zběh ho prokoukli, p r o b ů h zachraňte mne, musíte mne zachránit! N o s e n k o se choval divně. O zemi, Běženec Nosenko byl tedy vypašo- v níž zvolil s v o b o d u , nejevil zájem, ván z helvétské neutrality do Washing- o své činnosti v K G B povídal málo a t o n u . A tam se americká byrokratická váhavě, odpovědi improvizoval, přestykadla ztopořila: Nosenko totiž ozná- příliš si nepamatoval, z ničeho nic měmil, že v Sojuzu měl na starost o n o h o nil t é m a rozhovoru, a na otázky rád popleteného prašivce Oswalda, toho, reagoval návrhem "let's have a drink". co zastřelil presidenta Kennedyho. U K G B to p r ý d o t á h l na p o d p l u k o v Napřed Oswald; narozen 1939 v níka, pracoval u D r u h é Hlavní S p r á New Orleans, voják americké n á m o ř - vy, a na starost měl Američany na úzení pěchoty, sloužil leckde v Asii. Když mí S S S R . (První Hlavni Správa se věbyl u Air Control S q u a d r o n v J a p o n - nuje špionstvi v zahraničí. Třináctá sku, včnoval se radarům a letadlům Sekce této Správy, která m á též na staU-2. Znal mnohá tajemství a kouzla. rost vraždičky, vyšetřuje a ždímá přeA docházel do drahých, exklusivních b č h l í k y j a k o Oswald.) klubů, které rádi navštěvovali k o m u N o s e n k o tvrdil a tvrdil, že KGB nističtí špioni. Posléze Oswald profe- o Oswalda vůbec neměla zájem, nikdy sionálním způsobem zmizel a ukázal se ho na nic neptali a ani jim nestál za se na sovětském velvyslanectví v Hel- to se ho přeptat, zda třeba není špiosinkách. V Moskvě se zřekl americké- nem C I A . J e h o práce s radary a U-2 je ho občanství a požádal o asyl. T o bylo rovněž nezajímala.

V Minsku je důležité učiliště KGB. Proč byl Oswald poslán do Minská? "Úplná náhoda," pravil Nosenko. "Jestliže jste Oswalda na svém území nechtěli, proč jste si ho tam nechali dva a půl roku?" "Hrozil nám sebevraždou, a humanismus nám bránil mít ho pak na svědomí" "Jak to, že Marina Průsaková dostala bez nejmenších potíží povolení k sňatku s cizincem a vystěhovalecké vizum?" "Ona byla protisovétsky orientovaná, nevzdělaná, neinteligentní. Rádi jsme seji zbavili," řekl Nosenko. (Průsaková žila se svým strýcem, plukovníkem ministerstva vnitra.) Takovéhle odpovědi se moc líbily šéfovi FBI Edgaru Hooverovi. Proč? Protože podporovaly jeho vlastni verzi případu: Že Oswald byl potrhlik, samotář, žádná konspirace. V kterémžto případě nelze vinit FBI z lajdáctvl. Lajdačili federální hoši? Nepochybně. Na žádném z jejich seznamů osob podezřelých (a těch maji 20,000) nebyl z běh, desertér, zrádce Oswald, ultralevý aktivista, se sovětskou manželkou. Krátce poatentátu H o o v e r o z n a čil FBI vyšetřování Oswalda po jeho návratu ze SSSR za příklad nehorázné neschopnosti. Nošenkova verze vyhovovala nejen KGB ale t FBI, Hoover dokonce zakázal Ruské Sekci CIA, jíž se Nosenko nelíbil, aby mu kladli otázky související s Oswaldem. Ruská Sekce CIA tedy připravila otázky pro sovětskou vládu. Co Oswald specificky v SSSR dělal, jak to bylo s jeho žádostí o sovětské občanství, atd. Jenže State Department tohleto dotazování vetoval. Že by si Sověti mohli myslet, žeje z něčeho podezíráme, že by se mohli urazit, a že to nemá cenu - kdyby totiž v atentátu měli prsty, pravdu by neřekli a museli by se obtěžovat předložením falešných důkazů k prokázání své neviny. Nosenkova verze bezvadně souhlasila s Oswaldovým deníkem. Jenže: mikroskopická zkouška prokázala, že tento deník nebyl psán po dobu dvou a půl roku, ale za pouhá dvě sezení. Nápad to nebyl špatný: KGB vyrobila pro Oswalda legendu a aby s e j i nemusel učit nazpaměť, stačilo nalistovat si ve vlastním deníku. Nápad dobrý, ale provedení lajdácke. Na příklad záznam z 5. ledna 1960 o Oswaldově výdělku ve fabrice v Minsku je uve-

den v nových rublech, které přišly do dil tajemství, jinými již prozrazená, oběhu až o rok později. agenty odhalené, akce stornované. A Nosenkova verze rovněž příliš sou- jakoby naschvál, věděl o všem, o čem hlasila« povídáním pána, jehož známe včděl Stone - ač tedy Nosenko pracojen pod krycím jménem F E D O R A . val u Druhé Hlavní Správy a Stone Kdo byl - a stále je - Fedora? Sovětský u Prvé Hlavní Správy a totožnost této špión, zaměstnaný v New Yorku jako znalosti byla vyloučena. Jak víme, Nodiplomat u OSN. V březnu 1962 -tedy senko navázal kontakty s CIA až po tři měsíce před tím, než Nosenko na- úprku Stoná. Ze by nám sem Nosenka vázal první kontakt se CIA - Fedora poslali proto, aby nás mátl a znehodse dal d o služeb FBI. A Hoover si Fe- notil Stonovy výpovědi - tedy defledoru natolik považoval, že se s nim ction? Tohle tedy přišlo Angletonovi leta slovem CIA nesvěřil. A leta Fe- na mysl, když Nosenko tvrdil, že Kovdora vodil FBI za nos. Též potvrzoval Šuk přijel d o Ameriky, ne se sejít s krtNosenkovu identitu - Že to byl podplu- kem, prosím vás, jakýpak kde krtek, kovník KGB, že byl odvolán do Mos- KovŠuk přijel za oceán na besedu s kvy a proto utekl, že útěkem zdevasto- jedním americkým automechanikem, val celou KGB. Nosenko se revanžoval v hodnosti Četaře. "Já to musím vědět, kádrovým vyhodnocením o velikosti já byl Kovšukův zástupce," tvrdil Nosenko. Podobnou deflection způsobil Fedory. Tedy tihle dva z ručky do ručky. v případě případů Sasha, když uchráProč že tohle? Důvod byl tento: šest nil pravého špióna připoutáním poměsíců před tím, než Nosenko poprvé zornosti na jakéhosi Lžisášu. kontaktoval CIA a tři měsíce před tím, Stone potvrdil, že Nosenko u KGB než Fedora kontaktoval FBI, utekl z vskutku pracoval, ale ne v těch funHelsinek na Západ autentický major kcích a ne na americké sekci. Když KGB jménem Anatoli M, Golicin. se Angleton Nosenka na příklad zePracoval u První Hlavní Správy a jeho ptal, kolik že KGB zainstalovala mioperativním cílem bylo N A T O . Ve krofónků d o zdí nového křídla ameWashingtonu dostal krycí j m é n o rického velvyslanectví v Moskvě, NoSTONE. senko odpověděl číslicí "nula". Jenže Američané jich tam objevili 134, NoKrtek senko selhal na IŽidetektoru. Ale to se A d o Washingtonu přišel Stone se prý stává. Paměť mu málo sloužila, senzaci: že totiž KGB má u CIA v nej- byla v ni divná velká okna, třeba si vyšších kruzích svého "Mole" - krtka, nemohl vzpomenout, jaké byiy nejsvého Člověka. Jako předtím měli důležitější úkoly v jeho kariéře. krtka Philbyho u Britů a krtka Fclfe- Uměl ale popsat mrtvou schránku a ho u západních Němců. A že občas se její funkci rok před tím, než ji Ameriukáže pseudopřeběhlík, jehož úkolem čané dali do provozu. je kryti krtka a poplést eventuelní slíNosenko tvrdil, že to za necelé Čtyři diče. Anglický termín na toto matení je roky dotáhl i. kapitána na podplukov"deflection" - Čili, "svést z cesty". níka. Stone prozradil, Že v roce 1957 přiTakhle rychle? Za jaké zásluhy? jel do USA sám šéf americké sekce Ze prý zejména zásluhou přátelství K G B - s o u d r u h V. M. KovŠuk, s diplo- s generálem Olegem M. Gribanovem, matickým pasem na j m é n o Komárov, šéfem Druhé Hlavní Správy. Takhle velké zvíře jezdí jen když jde o Stone vyhodnotil tohle vysvětlení tuze důležité věci. Kontakt s krtkem j a k o nemožnost. byla taková věc. "Tak tedy ne," opravil se příště NoŠéfem protišpionáže u CIA byl J a - senko. "Nijak se se mnou generál Grimes Jesus Angleton, specialista na banov nekamarádil." A také nebyl poezii, pěstování orchidejí, a trpělivý podplukovníkem, nebyl ani majorem. lovec pstruhů. Pracoval podle princi- Byl kapitán. pů přímo dialektických. Mnohé může Jestliže tedy byl kapitán, jak to, že souviset s mnohým. Též Nosenko mů- ve služební legitimací, kterou předlože souviset. Angleton se pustil do roz- žil Američanům, měl šarži podplukovmotání Nosenka. níka? Co tento přeběhlík Američanům Byrokratický omyl. Splést se může pro/radil z kágébácké kuchyně: leda- každý, vysvětlil Nosenko. cos. Co z toho bylo původní a vskutku Tak dobrá, nechrne hodnosti hodužitečné: jaksi nic. Nosenko prozra- nostmi. Co ale Nosenkův motiv II

k útěku: v roce 1962, když se dal k dispozici CIA, poté, co utekl Stone, Nosenko trval na svém návratu domů. Měl tam přece rodinu. V roce 1964, tedy po zavražděni Kennedyho, Nosenko domů nechtěl. J a k by mohl, dostal přece telegram, přísný příkaz vrátit se d o Moskvy na kobereček. A on se bál odhalení. Jenže CIA ve Švýcarech zjistila, že Nosenko žádný takový telegram neobdržel. Tenhle bod Nosenko dlouho zapíral. Konečně se přiznal, že si telegram vymyslel. Proě? Inu, vymyslel. Podle Nosenka, KGB se poprvé dozvědělo o existenci Oswalda, když dorazil d o Sovětského svazu. Jenže před tím, Oswald byl dvakrát ve Washingtonu na sovětském velvyslanectví. Ze by ho byli přehlédli? Angleton nevěřil, že KGB si najala Oswalda k zabití Kennedyho, ale že se pokusila a pokouší zamazat stopy Oswaldovy spolupráce, A Nosenko je tu také od toho, uchránit Fedoru, uchránit krtka, a znehodnotit informace, které dodal Stone. Po třech letech (1964-1967) vyslýchání, kdy Nosenko žil v místnosti bez okna, mezi čtyřmi stěnami, které byly vypolštářované, Angleton došel k tomuto závěru: "Nosenko was a Soviet inteiligence agent dispatched by the KGB expressly for the purpose of delivering disinformation to the CIA, FBI and Warren Commission." V září 1967, indietment čili obžaloba proti Nosenkovi je připravena. Bác! Tentýž měsíc na příkaz úplně zvrchu Nosenka vzali Angletonovým hochům od Ruské Sekce a předali na Office of Security. Současně došlo k velké čistce na Ruské Sekci. Všichni, kdo pracovali na Nosenkovi, byli přeloženi d o zámoří a mimo obor vlastní specializace, tedy mimo komunistický svět. Je pak nahradili kádry z oddělení Východu Středního a Dálného. O Sovětském svazu nemají ponětí, rusky z nich neumí ani jeden. Office of Security vypracoval whitewash neboli perfektní rehabilitaci Nosenka. A hned si ho také dali d o zaměstnaneckého stavu s právem pobírat žold CIA. Angleton roztrhal whitewash bod po bodu. Autoři rehabilitace se odmítli k věci vyjádřit. Za to byli povýšeni. Angleton a jeho lidi buď výpověď podali, nebo ji dostali. II

Koncem roku 1969 Nosenko dostal nové jméno, americké občanství, dům ve státě North Carolina, a 30,000 dolarů kapesného ročně. CIA ofíciál Bruče Solie, co měl na starosti whitewash, by) Nosenkovi na svatbě jako svědek. Tak vidíte, jak to dobře dopadlo. Muž, který byl odhalen v roce 1967 j a k o sovětský špión, sc v letech sedmdesátých za tučný obnos stal "konsultantem CIA". Leonard Mc Coy, jeden z velkých Nosenkových šampiónů, byl povýšen na šéfa výzkumu u kontrašpionáže. Nástroj Oswald Jak to doopravdy bylo s Lee Harvey Oswaldem se už asi nikdy nedozvíme. Hodně by nám byl mohl říci George de Mohrenschildt, Oswaldův~kontakt po návratu ze SSSR, ale nepoví. Tento playboy, syn ruského generála, muž mysteriózních businessů, styků s různými špionážními službami, za druhé světové války podezírán z práce pro Nacisty, několikrát ženatý, též s dcerou olejového milionáře, tak tento de Mohrenschildt v roce 1977 s autorem F.psteinem mluvil, ale ne dost. Po prvním interview si playboy vpálil kulku do hlavy a bylo po něm. Například vůbec nic se neví o Oswaldově počínání na kubánské a sovětské ambasádě v Mexico City dva měsíce před zavražděním Kennedyho. Epstein ve své knize přednesl tuhle rozumnou hypotézu: existuje dost důkazů k závěru, že Oswald pro Sověty pracoval už v Japonsku. Poté co zvolil svobodu v Moskvě, KGB z něj dostali co se jen dalo a pak dobře nevěděli, co s ním. Nijak zvlášť užitečný jim být nemohl, osobně to byl dost nepříjemný tvor, stál je plno peněz (Oswald kromě platu v Minsku dostával ještě tak zvanou podporu od sovětského Červeného kříže). Proč se ho tedy nezbavit, neposlat ho zpátky d o Ameriky s iluzí, že si ho tam použiji k velkým špionážním účelům, Oswald se vrátil, a marně čekal, kdy už bo Rusové pověří úkoly. Nepověřili. Rozjel se na sovětské velvyslanectví, ale tam se s ním nechtěli bavit. Když Moskva takhle zradila, snad ho vyslyší v Havaně. A rozjel se do Mexika na kubánskou ambasádu, že chce zvolit svobodu a Castra. Kubáncům se zdál jaksi podezřelý, a tak mu poradili, že za Kubu a Castra lze bojovat i v imperialistických USA. Oswald se pustil do drobné politické práce. Též j a k o kol-

portér novin T H E M I L I T A N T , zuřivě anti-amcrického zdroje, popisujícího presidenta Kennedyho jako hlavního nepřítele kubánské revoluce. Výsledek známe. Oswald si koupil flintu a trefil se. Oswald je mrtev, jeho vrah Ruby je mrtev, de Mohrenschildt se zastřelil, Nosenko už je někdo jiný, ale zbývá nám KRTEK, Epsteinova kniha vyšla v roce 197X. Utopenec V září 1978 došlo k zajímavé události. Zmizel J o h n Arthur Paisley, věk 55, bývalý zástupce direktora u Office of Strategie Research, CIA. Specialista na sovětské mirové úmysly. Paisley měi na starost otázku sovětských nukleárních zbraní a byl jedním z velmi mála vyvolených s přístupem k tajemstvím, jak Američané od Sovětů tato tajemství získávají. Paisley se velice zkamarádil s Nosenkem a hájil jeho bona fide profil proti pochybovačům jako třeba Richard Helms. Mezitím, ledacos ultratajného se ztrácelo z odděleni J o h n a Arthura Paisleyho, padlo slovo "krtek" a začalo se čenichat. V sobotu 23. září si Paisley vyjel na své lodičce d o zálivu Chesapeake. Na palubě měl ultratajné papíry a velmi moderní komunikační vybavení ("scrambler" a "burst tranceiver" schopný vychrlit deset tisíc slov za minutu). Lodička se našla prázdná, žádné známky zápasu, toliko dvě nábojnice ráže 9 mm. Za týden, 1. října vylovili ze zálivu mrtvolu. Byla "frightfully decomposed", naprosto k nerozeznání. Například Paisleyho plnovous jí chyběl. Za levým uchem znamení zásahu ze střelné zbraně. Policie státu Maryland plus FBI plus CIA došly k závěru, že jde o Paisleyho, a vzájemně si pogratulovaly k poznatku. Diagnóza: sebevražda. Střelil se pistolí, dost komplikovaně, za levé ucho. Jednou se netrefil. Když se Paisley střelil, vážil 175 liber a číslo jeho podvlékaček bylo 34. Když byl z Chesapeake Bay vyloven, místo aby nabobtnal, na váze pozbyl, vážil jen 144 liber a dokonce i jeho podvlíkačky se smrskly na velikost 30. Páni od FBI a CIA jako nějací středověcí sadisté t o m u t o nebožtíkovi uřízli obě ruce prý za účelem otisků prstů. A nastojte, ani u FBI ani u CIA se nenašly nikde ve spisech otisky t o h o t o vysokého funkcionáře, nyní údajně v Pánu.

Ztratily se. Přivolali Paisleyho zubaře, podíval se na chrup mrtvoly a prohlásil, že to tedy Paisley je. Když se ho novináři ptali, zda by jim půjčil roentgenové snímky tohoto pacienta, vyhovět nemohl. Zrovna reorganizoval ordinaci a zrovna tyto snímky se ztratily. Úřady uspořádaly pohřeb žehem dřív, než by pozůstalí měli možnost si prohlédnout zesnulého manžela a otce bez rukou, jiné váhy a v jiných podvlékačkách. Případ byl uzavřen jako vzorně vyřešený. A to se pak ozvaly masové sdělovací prostředky. Sdělit o diskrepancích, o alternativách - že třeba Paisley věděl, kdo je krtek, že Paisley třeba byl krtek a Moskva si vzácného hlodavce vyzvedla, neboť mu hrozilo odhalení. Sověti mají na řece Corsica letohrádek, ne daleko od místa, kde Paisley zmizel. Nebo krtek nebyl a beztoho si ho lapli, neboť hodně ví a pohovor s ním by mohl být zajímavý. Nebo CIA tohoto krtka odhalila a raději než ho brát k soudu a světu předložit vlastní potřístněné spodní prádlo, tak si ho vlastnoručně oddělali. Nebo to skutečný byť zminiaturizovaný Paisley byl. a jednou se tedy za ucho netrefil, a vskutku spáchal sebevraždu, z nešťastné lásky, nebo ho bolely zuby, ony zuby, které mu zmíněný již diagnostik nevyléčit. Takže nevíme. Dobře placený pracovník CIA Nosenko nám to nepoví. Pojedete-li jako turisté do Sovětského svazu, a potkáte-ii na Rudém náměstí krtka, zeptejte se ho, zda se jmenuje John Arthurovtč Paisley. o t t o uiě

Špatný rok pro radikály (překlad podle článku George F, WWa uveřejněného 17. dubna 1979 v ottawském deníku "The Citizen") Po několik desítek let, od doby kdy Sovětský svaz ztratil svou přitažlivost, mnoho radikálů obdivovalo asijský komunismus - samozřejmě že z bezpečné vzdálenosti. Pro takové lidi je r. 1979 velice únavným rokem. V lednu Vietnam napadl Kambodžu. Válka musí být opravdové peklo pro radikály, kteří nemohou nazvat ani jednu stranu fašistickou. Popravy komunistů v Kambodži byly šokující, ale victnamnský útok mčl stejný výsledek. Mythus o "mírumilovném Vietnamu" byl vyvrácen, stejně jako supermythus

o agresivní válce Severního Vietnamu proti Jižnímu jako "osvobozenecké válce". Potom Čína (od níž se máme tolik co učit, říkali radikálové), napadla Vietnam, aby "mu dala lekci". Jean Lacouture, francouzský novinář obdivovaný radikály na západě, veřejně přiznal, že on a mnoho jiných kolegů "napomáhali lživé a zločinecké propagandě, která se stala mluvčím tyranie ve jménu svobody". Lacouture se přiznal "ke své hanbě za podporu jednoho z nej odpornějších režimů (myslel tím komunisty), který kdy v dějinách existoval. Pokud šlo o Vietnam, choval jsem se víc jako revolucionář než jako skutečný žurnalista. Zakrýval jsem mnoho chyb Severního Vietnamu ve válce proti Američanům. Domníval jsem se, že nebylo vhodné odhalit stalinistickou povahu severovietnamského režimu". Filozofie dozrává pomalu Michael Ledeen napsal v časopise Commentary, že Lacouturovo pokání je pouze zlomkem debaty mezi francouzskými intelektuály o podstatě komunismu. Ve Francii filozofie, stejně jako víno, dozrává pomalu. Někteří francouzští filozofové po přečtení Solženicynovy knížky íjistili, že Gulag je typickým, nikoliv náhodným produktem komunistické společnosti. Tato debata se přenáší také do Itálie. Italský komentátor si povšiml zajímavé ironie: Rím má komunistického starostu, který neví nic o skutečném komunismu, a papeže, který o nčm vi všechno. Nyní přejdeme k jinému přikladu, který urazil mnoho "citlivých" radikálů: k filmu "Deer Hunter", který vyhrál letošního Oskara za nejlepši film. Je to především sympatický obraz amerických dělníků, mladých mužů, kteří bojovali ve Vietnamu. Přestože film ukazuje příznivě některé jejich povahové rysy (statečnost, loyalitu, ukázněnou houževnatost), nemůže se o nčm říci, že je oslavou války nebo americké účasti ve válce. Film byl přesto odsouzen mnoha přáteli hanojského řežimu, kteří tvrdohlavě lpí na starých zásadách. Tito kritici odmítají p o s t a v y vietnamských komunistů, kteří zacházeli brutálně s americkými vězni, jako nepravdivé. Kdo je schopen popsat tento film jako "reakcionářský" jenom dokazuje své skutečné antiamerické smýšlení a své romantické, pravdě vzdálené hodnocení asijského komunismu.

Kapitán amerického námořnictva John McCain nevidělfilm"Deer Hunter". Viděl zato příliš mnoho reality. Byl téměř šest let válečným zajatcem a měl příležitost poznat některé "nedostatky" Severního Vietnamu, o nichž radikální francouzský novinář nechtěl veřejně mluvit. Jednoho dne mu jeho věznitelé řekli, že ho pošlou na schůzku s někým, koho popsali jako "americkou herečku, která je pro miř". Zajatec se s ní odmítl setkat, protože neočekával, že návštěvnice by měla opravdový zájem o skutečné podmínky v táboře, a že by o tom řekla pravdu po návratu domů. Dobře si pamatoval zkušenost svých uvězněných kolegů ze setkání s Američany "z mírového hnutí". Tito "bojovníci za mír" vyzývali své uvězněné krajany, aby se "přiznali k válečným zločinům". Když to rozhodně odmítli, měli možnost zaslechnout poznámku "bojovníků za mír" pronesenou k vietnamským věznitelům, že "tito mladí mužové potřebují, aby jim někdo trochu ujasnil jejich myšlení". Zajatci byli pověšeni za zápěstí, dokud jim nebyly vykloubeny ruce. Hlas Jane Fondové Protože McCain nechtěl mluvit s onou herečkou, byl na celé léto strčen do díry o rozměrech 60x150 cm, byl bit a vyhladověn. Ostatni vězňové zažili podobné mučení za doprovodu hlasu Jane Fondové. Vietnamci jim pouštěli její naléhání, aby aktivně bojovali proti politice USA a kde oznamovala světu, jak dobře se vede americkým zajatcům ve Vietnamu. McCain si na to vzpomíná bez vzrušení. Je to profesionální voják, který si uvědomuje, že musí znát nepřítele, ale nedává se emocionálně ovlivnit prožitým příkořím.

Juli Turovský - čelista z Moskvy Byl j s e m v n i t ř n í s v o b o d n ý , p r o t o t o n e b y l a p r o m n e velká z m ^ n a , " f i k á . m o s k e v s k ý čelista .tuli T u r o v s k ý , v y s v č t l u j e , j a k p r o n ě h o a j e h o r o d i n u p ř e s í d l e n í í.c S o v č t s k é h o s v a r u d o K a n a dy n e b y l o n i j a k ý m p ř e k v a p e n í m . " H o d n í j s e m cestoval s M o s k e v s k ý m k o m o r ním o r c h e s t r e m od r o k u 1963 a m á m p o c i t , i e väc co zde v í d i m je p r o m n e p r o t o p ř i r o z e n é . " T u r o v s k ý o p u s t i l M o s k v u se s v o u í c n o u a d c e r o u v roce 1976, usadil se v M o n t r e a l u , k d e v y u č u j e hře na č e l o a k o m o r n í h u d b č v C o n s e r v a t o i r c de M u s i q u c a p ř i p r a v u j e se n a k o n c e r t n í turné s Borodinovým triem.

Kaleidoscope Canada Ethnu and Immigralion News II

Fórum Západu Co jsi: Čech nebo Slovák? Nacionalismus je problém starý, pra- Již za války nabídl Stalin viádě Slostarý, pramenící možná už z pocitu venské republiky, aby se odtrhla od příslušnosti k tlupě či ke kmeni, a s tím Němců a přešla na stranu Sovětského spojeným nepřátelstvím ke každému, svazu. Za to slíbil Slovákům po válce kdo ke kmeni či k tlupě nenáleží. Zají- samostatnost. Velmi zajímavě je tato mavé však je, jak se pocit příslušnosti k episoda popsána v Kirschbaumově národu přenesl hladce i do současných knize Slovakia. President Tiso odmítl, marxisticko-leninských politických a patrně tím zachránil Slovensko od systémů, začal zde rozkvétat a uplat- připojení k SSSR, o němžjižtehdy snil nil se v nečekané míře. Politické, filo- Gustav Husák. zofické a společenské kořeny tohoto Historie šla dál. Československo se po vývoje jsou velmi zajímavé. Jedním z válce stalo věrnou oporou moci SSSR významných faktorů v tomto ohleduje v Fvropě. I v tomto období byl centraurčitě systém moci, v kterém se v hie- lismus mocenského aparátu, tak typicrarchii administrativních a stranic- ký pro marxisticko-leninský stát, na kých funkci vytváří nová vládnoucí Slovensku pociťován víc jako národtřída, a ambice jejích příslušníků ne- nostní, český centralismus. Různí člemají dostatečnou protiváhu ve zdra- nové Politbyra v čeles Antonínem Novém rozumu "obyčejných" lidí. Tyto votným také leccos pokazili. Navzdoambice vládců se pak za vhodných ry tomu se oba národy v podstatě kulokolností projeví ve zvýšené nesnášen- turně a osobně sblížily. Koncem roku livosti k vládnoucím skupinám v okol- 1968 při sociologickém průzkumu ních zemích, nebo k národnostním a ČSAV 84% Slováků prohlásilo, že rasovým skupinám uvnitř země. So- jsou hrdi na to, že jsou občany Českovětský antisemitismus je jen jedním z slovenské republiky. To byl poslední mnoha současných příkladů. Imperia- sociologický průzkum, kdy lidé ještě listická válka mezi Kambodžou, Viet- relativně svobodně vyjadřovali své nánamem a Čínou je další velmi čerstvou zory. ukázkou tohoto jevu. Jednotlivé vládnoucí skupiny se k sobě chovají jako Od té doby se mnohé změnilo. Vtipy rodiny Mafie, bojující o pokoutní sáz- pašované z Československa i zprávy o kovou kancelář ve vedlejší ulici. Pra- kádrové politice, o obsazování vedouvidelný výskyt těchto rozporů vylučuje cích míst a o skutečných náladách lidí jejich náhodnost a ukazuje, že boje ukazují značné napětí mezi oběma namezí vládnoucími skupinami komuni- šimi národy. Odkud asi tyto nálady stických zemí jsou zákonitým jevem, mohu pramenit? Byli Češi postiženi vyplývajícím z logiky struktury moci v ruskou okupaci více než Slováci? To marxisticko-leninském státě. Poslední možná hraje nějakou roli, ale hlavní je, bitva tedy dávno ještě nevzplála, a to Že heslo "Rozděluj a panuj" se zde paprávě díky těm, kteří tohle zpívají ve trně uplatňuje více než cokoli jiného a zcela cílevědomě. Je totiž výhodné své hymně. znepřátelit Čechy a Slováky. Ať se Z této logiky mocenského uspořádání spolu hádají a velkou politiku ať nevyplývá, že rozpory mezi dvěma náro- chají na pokoji. J e t o stejné jako třenidy, žijícími na územi Československa, ce mezi Rumuny a Maďary v Transylse také vyhrocují d o rozměrů dříve ne- vánii, mezi Chorvaty a Srby, Gruzínci vídaných. V našem případě je ovšem a Armény... Na to je náš velký bratr očividné, že tomu, opět ve smyslu znalec. svých vlastních zájmů, napomáhá i Tyto rozpory se také do jisté míry převelký bratr za Karpatami. Ten politiku nášejí do našehoexilu. My vexilujsme dělových Člunů doplňuje vhodným vy- tak trochu výkladní skříní státu, odužíváním -lokálních zájmů. Popicho- kud jsme přišli. Když mezi sebou bojuvání náčelníka jedné věsnice proti ná- jeme, znamená to, že doma neni něco v čelníku druhé vesnice, jakož i vhodné pořádku. Takové hádky také znamerozdělování cukrlat a ran bičem, ko- nají, že celý svět vidi, že tyto dva náronalo divy již odedávna. dy spolu opravdu žít nemohou. Tyto II

spory tedy mohou být součástí diplomatické a psychologické přípravy rozbití Československa na dva trpasličí státy, ke kterému by mohlo dojít např. v okamžiku, kdy by se v Československu v nějaké jiné podobě opakovalo něco jako Pražské jaro. Další účel je splňován tím, že energie obou národnostních skupin je absorbována vzájemnou nenávisti a společný postup, kupř. obrana proti snahám ochromit exil slibem vystěhovaleckého pasu výměnou za dobré chování, je nemožný. Proto aktivita některých organizaci a jednotlivců, kteří štvou Slováky proti Čechům a Čechy proti Slovákům, je hluboce škodlivá. Aťjsou motivy těchto lidí jakékoliv, jejich aktivita objektivně napomáhá našemu společnému nepříteli a oddaluje osvobození našich národů. Musíme si totiž právě dnes uvědomit, co je hlavní a prvotní a co může být řešeno až po vyřízení prvotního problému. Nás nej důležitější cíl je obnoveni demokratického systému v Československu. Tento cíl je možný a reálný, protože světová komunistická soustava je v krizi. Je sice schopna další existence, ale nc dalšího vývoje. Zaostává technicky, hospodářsky i společensky, a rozpory mezi jednotlivými komunistickými zeměmi se zostřují až do podoby imperialistických válek. Bez splnění tohoto nej důležitějšího čile je otázka sebeurčení Slováků - anebo i sebeurčení Čechů - zcela bezpředmětná. J a k á jiná cesta by mčla být dnes zvolena, aby Slováci mohli opravdu svobodně a demokraticky rozhodnout o svém osudu? Jaký smysl má existence samostatného Slovenska v podmínkách marxisticko-leninské centralizace politické a hospodářské moci? Z j e d n o h o většího vězení by se pouze stala dvě menší. Systém, který dnes Čechům i Slovákům vládne, nepřeje rozvoji opravdové národní kultury, ekonomie a národního života, založeného na svobodné tvořivosti lidí. Za to ovšem nemohou ani Češi ani Slováci. Vytvořením samostatného Slovenska by se tedy vůbec nic nezměnilo.

Skutečný boj za sebeurčení Slovenska, který tak leží na srdci některým organizacím na tomto kontinentě, je tedy především bojem za spravedlivější společenské uspořádání. Pouze v systému, kde každý jednotlivý člověk se může rozhodnout a podle toho také jednat, se mohou národnostní problémy řešit účelnč, produktivně a demokraticky. Proces integrace západní Evropy pokračuje pomalu, ale pokračuje. Jednou se jej zúčastníme i my, Češi a Slováci. Pro tento cíl se ale musí již dnes nčco dčlat. H lavně je třeba, aby Češi a Slováci přestali podléhat propagandě těch, kteří Československo z vyspčlé demokratické země přeměnili v banánovou republiku. Spolupráce Čechů a Slováků je dnes mnohem důležitější než hledání a zdůrazňování rozporů. Máme organizace české, slovenské a československé. Československé organizace jsou ty, které sjednocují Čechy a Slováky, zdůrazňují jedinečnost jejich vzájemného vztahu, příbuznost jazyka i kultury. Není náhodou, že československé organizace jsou ve vztahu k nynějšímu režimu v Československu nejbojovnější. Jsou totiž schopny se přenést přes úzce nacionálni zájmy a uvažovat účelněji. Všechny tyto organizace by měly úzce spolupracovat. Prožili jsme spolu přes padesát let v jednom státč. Posledních třicet let z toho bylo rozhodujících, protože jsme měli společného nepřítele. ( tady, v exilu, si většina z nás vzájemný boj Čechů a Slováků nebere příliš k srdci. Naší mladí lidé se mezi sebou vdávají a žení, máme své přátele na té i oné straně, vážíme si lidí z druhého národa. O to snažší tedy může být vyřešení rozporů, které jsou k nám vnášeny zvnějšku a které oba národy jen poškozují, Břetislav Tuček

Jak se státi komunistou Exilem obchází strašidlo, strašidlo komunismu. Předevčírem, včera i dnes jsem slyšel: Ten a ten je komunista, dej si na něj pozor. V československých spolcích jsou samí komunisté, dejte si na ně pozor. Nikam nechoďte, s nikým se nebavte, jsou to samí komunisté. Už delší dobu tento jev pozoruji. Je v něm určitá pravidelnost. Když někdo začne něco v našem exilu dčlat, třeba píše knížky, začne hrát divadlo, vysloví názor nebo začne mít trochu větší vliv na lidi kolem sebe, vyskyt ne se na-

jednou, z ničeho nic, pověst, že je to komunista. Toto slovo je psychologicky velmi účinné. Kdo by se od takového člověka neodtáhl? Také je to ve většině zemi nežalovatelné. Kdyby někdo o někom řekl, že je komunistický fízl, může z toho být soudní pře a vůbec by to bylo nepříjemné. Ale komunista? Vždycky jsem toto tvrzení spojoval především s přirozenou lidskou hádavosti a podezíravostí. Uniformita tohoto obvinění na různých místech, v různých dobách, a účelovost v očerfiování právě těch, kteří by byli schopni pro nás něco udělat, však ukazuje, že je to něco víc. Patrně od dob, kdy první Čekisté dorazili d o Paříže mezi ruské emigranty, bylo toto tvrzení s úspěchem používáno. S takovým úspěchem, že se ještě dnes bere vážně, i když je otřelé jako groš z doby krále Holce, Přece tu nebudou o někom rozhlašovat, že je reakcionář! V poslední dobč jsem měl však také jednu další zkušenost: Lidé, kteří po léta odmítali mít cokoliv s jakoukoliv českou Či slovenskou organizací, že je komunistická, že tam jsou fízlovéatd.. právě dnes jezdí na konsuláty, sypou ze sebe vše, co vědí, jen aby dostali ten papír o normalizaci vztahů. Pak se vrátí - a tvrdí ještĚ více a ještě radostněji, jak se československé organizace hemží fizly a komunisty. U těchto lidí je to však pouze malá středoevropská vyčůranost. Stejně ale budu tento systém sledovat dát. Až to zase uslyším, zeptám se toho dotyčného: Proč to říkáš, a kdo jsi? Když něco tak konkrétně víš, proč nejdeš na policii? A teď odpověď na otázku, jak se státi komunistou v exilu: začněte nčco dělat, a on se někdo najde, kdo to o vás řekne. Karel Kaufman

téměř tisíc bunkrů a 675 strážních věží, a j e obsluhován deseti tisíci pohraničníků disponujících tisícem vycvičených psů. Uprchlík, který proklouzne pohraniční ostraze, nemá ještě vyhráno. V hraničním pásmu ho může zmrzačit Či roztrhal na kusy jedna z miliónu náŠiapnýeh min, které tam ochránci socialismu s radosti zakopali, či může být zkosen jedním z 35,000 kulometů, které automaticky zahájí palbu na ty, co d o pásma vkročí. Klobouk dolů před 186 východními Němci, kterým se v loňském roce podařilo proklouznout tímto 'koridorem smrti' do Západního Německa. Pro srovnání: v loňském roce ilegálně překročilo československou hranici do západního Německa 22 osob.

Váženi čtenáři,

doufáme, že se Vám časopis Západ zalíbil. Je přáním redakční rady Časopisu Západ, aby se časopis stal soběstačným, zajímavým a živým prostředníkem mezi Vámi čtenáři a redakční radou. K docílení tohoto cíle Vás laskavě žádáme o následující: - předplaťte si časopis a doporučte časopis také svým přátelům. Časopis ale nepůjčujte - uvítáme zajímavou inzercí - pište nám Vaše názory, doporučení a komentáre na časopis - aktivně reagujte na zveřejněné příspěvky - zpracujte nám téma, které považujete za účelné zveřejnit nebo navrhněte či doporučte k zveřejnění - pošlete nám zajímavé zprávy, ať již z emigrace, zajímavosti ze světa nebo z Československa - rádi otiskneme zajímavé fotografie, umělecké či dokumentární, kresby, koláže (při přebírání obrazového materiálu je však třeba respektovat copyrights). Věříme, že také Vaším přičiněním, Jak potvrzuje výroční zpráva zápase Západ stane dobrým a čtivým čadoněmeckého ministerstva vnitra, výsopisem pro Čechy a Slováky p o celém chodní Německo nadále zůstává zemí ostnatého drátu. Aby uchránili své světě včetně Československa. T o j e nasoukmenovce před svody kapitalismu, ším upřímným přáním a cílem. východoněmečtí soudruzi systema- Vaše redakční rada časopisu ticky vylepšují důmyslnou "železnou Západ oponu", kterou vybudovali na hranicích s Nčmeckou spolkovou republikou. Jejich hraniční systém zahrnuje přes 2,000 km drátěných zátarasů, 1,000 km zákopů a betonových bariér,

Ostře sledovaná hranice

II

Humor ffssjj^nisck

fcinx-ru

re í Aiťtnfi-jFHlŠii O

rcuu jk¡te/K.ü a farm¿"w jíUdíme C^ätľiiyi( nnsD/v.í ¡ zíř nio • a'-í• 1 rczk uí nj v c ŕ.? i LsV -j v ¿r,; m a. ft uVii ; uiM'i'ŕ.^ STdw'ťíJ ájiaýcii ďa\wŕr.h časů, .iŕJto -Í A' j!ľi'tn. 2/ iffhnii^tfatärŕy-Piärá&jjifrŕ ív?dškazynriľuh ¿?r.a: ií.fen t-fcv .i-faiir.vzú-jjr

gíiriiľ ,'.l jíu rti::i/-reni cJ^ ťrífc s! i ic idnž ¡™pŕ.

fňiŕr weA"cé- rAcnAivftiimsriuitv^riiřmtTř/M-fserJikofiílae/iíaíA- J"/ jV utow so u rairr.v in, t r M

i 3 a" •'• v ľ> ríř ti 'fun

1 u ¿ s n e m ñ" i r i r a í

Z msiuJŕ riLavanějfc-irky N. Kolpakuvové í J ^ i ä a o suskéin íolijoeu, 1 yd a ne c.J953 aakladsĽ-rlíivĽi] S-.ŕra S s v č t i ) jsrae jwc >¿a teôkrá! vjfcfali n=k a l i t pfiäao äiasc£>ľh veríú. PBjm ii¡ iä i b xahradu miij i u t jcfliit Fůjdu j i s e v fcnsstrr&iL msiti. pěihliřiL Za reic-'j ¿¡sail jerstsny. já sí l¿>kn udílsĽXL Ze. feboti jsóú i i Ur n íj á Ľ ;ä k tam sa m u ILr v d a ¡ti K. o k ha-: je rré rod31 i s í s t a TjeîríSiiciši s e v j - c h aísl. V kokhazs m k n t ^ i t ^LîDOWSpuy ;iíí.

3 "¡rrraradknn itpšJem SJS dr> kofchoei najednou, i pak püjíkni ne. orivv s piknik ft£ksi zasLfcou. Na íolchoBt, na k o k h a i s , la m se -riecko dari. n t kocbree štřsii ídem z r o ^ f c kyje z Lviri. Dři1. \sme fiíi ierffKí11-1. jedla piíi k^ts. Teď se r u j i â kolchoz: : koláčů fcažďji z nás. K.do ŕ t-: á. ;jj n ezf dá. : ; n zúslar>e h s z chleba. SpDkham; ta vedu. pncľK- mains 'jrodu

Btbsy slcji í ;div;m nad k m lľ h o; n i m radium. Hevoii l<ez a h!ü s ; &

V lem domeŕku tia ¿ o p í C i u z o k : n svřilt hfedí ľ c j š h i r á t t í> ELSO m u ľ: i co u nevír swd I

Nehní-.Teii; se. :iti.;fcti Se uí doma neseoäm. ZahCvjm s; rcliliiou. d o -ilámy £hi>diLärr.

NqsEm m . n :j k m rn£."k^. aî, iioch jľ :'-cje. Pro khrc rOL korrfiWJ bije sr-ŕoe ino}:.

tľirrŕijmcl je u ras v ôtlŕ. icfnsrirtoi je pýciha c i ĺ l>äm Rä zapsal ¡ š c m s ^ - c J u KÉŽ jsem u".Ttdem;l¿

desí: na eeec nidfi-cice, ;; š e i a v í¿-kii F*r¿vr ".Lícíi .•volil rrire 2í s^riu d í l t g i c t i

Jára {daj Cimrman v Kanade CTxha V ácia h-j TĚI-jrskily:' mi princ paĚí:k^m Čísl v paie-inim prvním £;sl= éaôpšu ^¿pad zliněi z. J i o o Ga^tin.. Břilkva l o p c i y sloh iQ">zro véčfcs jí Pitáíe prdĚšíriim i pro číen&re. J:bo rryšSenty planou volt(£. a>."í&t o q g a n i í o ^ n ! , jéĚio- argí-aeat> j so n před ní senn., j eho sLyl je osiĚšeEin. Přelo k veHkc polilováriib:ijTé. Ér celí tfanek }; s r n k o u paiédecii-zh nesmyslů. n:pocCr>jení : h dr-ř-jířnei a aejunnreel:éte odl> očevani. T;m c^šerií nechti likierakin:iic z i c l i p y p Gaîcry. OfKmeajj m p e ta l n t ú ¡iďy. j a t o sou iii-arj o CiinrnEiwr».» ptucdu a y etí: ro-ylu v Kanadfc Pan G ^ o r i s i pfipis-sezisluhy oôê-r", í e ráí^ynék?xc poofiító v Kan adié jména EirácerěLc- o "Jára (da) CV ria s"r;feě "Mr . Man'. X i á e . n_ÔMrníl sein naimU) skulefacsL -.v 5Í.Č33 r.růíáh ecr -.i&deck ěo SkU VlanÂxrr o i j e w m irskěbc (nudstEk'. Dc-kum^ni íeiti zas^l k a'«rí;iríéni da ěasopiíj: ^ í e ^ n - i í i c O p i d i £ 2 f ji? po&tótm ladnaí. l yiiv. 3c sice ;rE.vdou. ře js;rn -tuebdeii i t s r a l o ^ i hcdil d o p i | dc t o t e s a odpad k> do poÊnni schraň In,- vid e Gai.erot.a i-rcmiti. hy ovšsm lalc(yři uďaloí: HEmĚlE. n n i t i i c j r l:'r:i«k:n.rjír n e *ed>. v / i n a m n o u příhodu. Po prodtKseEia^:h dúk-iij iri se mrtcfeii p.ênestný-jh ? •> e-: ben5k>v sjísk vel: k raj i n d o e a.a I it k^ h c-jazvki o p l n ^ h ; Ké^lds-Ér iako d - i a r . polâ i rcbol sî- budoucnu e ^ é přiřadi sltmla i i t c v ; h í i vvznLir,. j a k í je 'mis:7kumu c a u s i r o r e z d e j š í ^ ísobeni = id&rerrrřf ct.c ir-ispivei auiykrn-ídř-.

-

Jediný mistrův útržkovité autorizovaný životopis vydaný r. 1970 v Praze je spíše mezníkopisem. Uvádí jen důležité etapy Cimrmanova života. Na str. 13 je mezi Járovým založením zoologické zahrady v Casabiance (r, 1888) a jeho studiem filozofie na universitév Istambulu (r. 1893) zmínka: (189!) Úřad pro patenty v Torontu přijímá jeho první vynález, psací stroj s kulatým válcem pro posun zprava doleva. Vida, příteli Gavoro. Pouhým studiem dostupných materiálů, a to ještě zvypůjčené knížky, bylo možno dokázat pomocí metody neúplného životopisu, že Cimrman v Kanadě vskutku byl. Přistupme k náčrtku současného cimrmanologického průzkumu. Nejzajímavější episodou, či spíše episodami jeho pobytu v bývalé britské kolonii byl mistrův vztah k indiánskému obyvatelstvu, přesněji řečeno jeho vztah k indiánským obyvatelkám. Tyto sociálně-sexuologické poměry by si zasloužily podrobnější zkoumání samy osobě. J en ve stručnosti uvedeme, že v době C imrmanova pobytu v Ottawě bylajeho překladatelkou dívka Waki, Na místě jejich prvního splynutí byla později založena osada Maniwaki (Mr. Man a dívka Waki). Jelikož náš buditel rád cestoval, potřeboval na dalších místech působení jiné tlumočnice (aby ušetřil, najímal mistr zajeden plat stejnou obyvatelku indiánského původu jak k překládání, tak i k nošení tlumoků). Zdá se tedy pakliže ne nápadné, pak přímo pravděpodobné, že na západě byla nositelkou jeho ruksaků dívka Toba. Místo bylo nazváno Manitoba. Nyní však pozor! Nedejme se svést ze seriózní cesty povrchní a odsouzeníhodnObrázek z dílny v torontském Cabbagetownu, která kdysi patřila Cimrmanovu ou dedukcí, že Cimrman měl za nositpříteli, bednáři maďarského původu, panu Bognárovi. Tato skrovná místnůstka elku rudého tlumoku také Indiánku jbyla tak přispčvatelkou ku dvěma příspěvkům: a) Cimrmanovu patentu psacího ménem Toulin. Nene! Původ jména ' stroje; b) písni jím složené, která původně konstatovala: A já pořád kdo to tluče, Manitoulin Island' vznikl z jeho přeFa on Bognár na obruče. Odpudivouvulgarizací, jak je v našem národě politován, . , ,, , . ,n „ , . , . , ihodnym zvykem, se z Bognara stal Bednař. Podobným majzlíkem vyraze!pan Bognár své jméno na každý ručně vyrobený sud. Cimrman mu chtěl ulehčit a vy robil pouze zmenšený model stroje pro psaní na sudech. Miniaturní model se však ujal jako dnešní psací stroj, zatímco sudopisný stroj zanikl. Málokoho dnes napadne, že kulatý válec psacího stroje měl být původně sudem. To jsou cesty osudu.

Omhuváme se Čtenářům za tiskovou "V. Trapný" má být "V. Trapl".

chybu na str. 20. Místo

správného

eknutí. Jak víme, mistr pn vší své genlaiite nemluvil dobře ani česky, ani n- m c c j , n a t o ? englkky či indiánsk £ že p o jedné z chlldnějŽch no c j n a n e j v g t j í m sladkovodní m ostro vg s v ě t a , Jára s úsměvem poznamenal s pohledem k mistu, kde jeho indiánská družka dospávala ve stanu: "Tak tady se Man touliľ'. (Chtě! říci tulil.) Jeho indiánští přátelé si nemohli ověřit správný český tvar mistrovy m y š l e n k y j elikož vláda anglosaských protestantů diskriminovala proti České menšině a nařídila odstraněni všech učebnic čeII

štiny z městských knihoven. Proto sejeho nesprávný, později ještě více zkomolený tvar, ujal a byl akceptován geografy a lidmi jim na roveň postavenými. Přejděme nyní k dalším Járovým příspěvkům jazykovědě. Z diskrétních důvodů nemůžeme v tomto seriózním časopise referovat o vzniku jména Man-čurijc. Jeho objev slov 'managemenť nemůžeme ještě našemu vynálezci připsat kvůli halekavým protestům profesora Fiedlera, který se chce dostat na oxfordskou univerzitu a činí vše, aby se zavděčil britské monarchii. Dnes již lze s jistotou prohlásit, že Jára (da) Cimrman obohatil jazyk englický a byl nepřímým předchůdcem ěechoanglíčtiny, kterou si nedávno prisvojil pan spisovatel Skvorecký. Jistěže si vážíme každého vědce a spisovatele, avšak ne na úkor našeho objevitele Cimrmana! Pro nedostatek místa musíme nyni vylíčit vznik slova 'manpower' pouze stručně, J á r a jednou popíjel s přáteli na Klondiku v malé, leč zaplivané hospůdce. Stavbička se náhle začala prudce otřásati. Všichni vyběhli ven Jelikož se báli, že jde o zemotřas. Jakého pohledu sejim naskytlo! Domek byl svázán lanem a odtahován statným pivovarským valachem na pokyn rozlícené ma-

11

II í 1 1 \ ť-ft

j

Tato fotografie pochází z Casahlanky, kde Jára založil zoologickou zahradu. Auto v pozadí tam za jeho časů nestávalo, avSak obrázek v popredí by! pro Cimrmana zajisté běžnou podívanou, Chceme vám tím přiblížit myšlenkové rozpoloženi naíeho génie před jeho brzkým odjezdem do Toronta. II

nželky chlapíka jménem Jimmy. Chtěla tak dát najevo, že neschvaluje manželovo popíjení s kumpány. Zlatokopové se řehtali a vysvětlili Cimrmanovi příčinu otřesů slovy: "One horsepower!" Jimmy se rozlítil kvůli zásahu do svého soukromého života a milou manželku pevně uchopil v podpaží. Vysadil ji na koně, kterého pak plácl do statného zadku. Lichokopytník se vyplašil a střemhlav uháněl s bývalou manželkou do krajin močálů a jiných záludností, Jára se žertu zasmál a poukázal na silákovy svaly, které bez potíží vysadily dospělou lítici na koňský hřbet: "One manpower!" Všichni se bavili s ním - a nové slůvko bylo na světě! Pokud jde o Jimmyho manželku, již ji nikdo nespatřil. Stejněji neměli rádi.'jelikož její tatínek býval politikem. Lidi takového původu nebyli nikdy populární ani na Yukonu. Celá příhoda a Cimrmanův vynález slova 'manpower' jsou podrobně dokumentovány ve iarni kronice equadorského města Santo Domingo de los Colorados, ačkoliv nikdo neví proč.

Jenom ty mně můj Jeníčku pověz proč's by! v RímČ při měsíčku ho věz? A já nebyl hověz vepřov ani telec Na špagát mč pověs že jsem zemědělec

Na rozloučení mý potěšeni postavím pod okny žebř Nacpán pečení slezu z lešení Zachrochtal můj vraný vepř

Nezkrotní Jiří Sýkora

Vážený pane Dlabale, milý příteli z dětství! Těžko si dovedete představit jak Karel Kryl mne potěšilo, když jsem se dověděl, že Z druhého dílu "Špalku písní českých' jste také zde v exilu. Sháněl jsem Vaši adresu dlouho a jsem rád, že se mi to konečně podařilo. Člověk se samočervená modrá zřejmě vždycky rád doví, že někdo, kofiala ho jsme znali v dětství, a s nímž jsme Čepici z bobra prožili všelijaká dobrodružství a dapřijala rebáctví, je někde blízko, Že žije a má Ušila z bobra se dobře. Alespoň doufám, žeje tomu koberce tak s Vámi. My žijeme v Chicagu a veKousla ji kobra de se nám dobře, protože jsem se po do bérce několika letech dostal ke svému řemePravila kobře slu, Do Kalifornie jsme se sice ještě Drobečku! nedostali, vždy nám do toho něco přiTeď je jí dobře jde. Dnes však, když máme v Kaliforv hrobečku nii starého kamaráda, nebudeme cestu odkládat a doufáme, že se nám to povede už příští rok. Napište něco o soKdyž jsem šel od vás bě, jak se Vám vede a co děláte. Nevito vám byl odvaž děli jsme se od školy, tak to víte, že Podágra mi žrala klouby jsem zvědav jak jste si vedl, ať doma když jsem v háji sbíral houby nebo zde v cizině. Srdečně Vás pozdradnes vuji a těším se na odpověď. a dnes už naposled Váš Josef Kovanda. Andulko milá ženo Emila P.S. Dej mi klíče od komůrky Napadlo mne, jestli už máte náhoUpečem si muchomůrky dou přečtenou knížku, kterou jsem Dnes Vám půjčil ještě ve škole. Jmenovalo a dnes už naposled se to, jak se jistě pamatujete, Nezkrot-

ní a byly to tři díly. To samozřejmě ne- dílu, takže bychom měli na celou věc ní důvod, proč Vám píšu, spíše jen ta- zapomenout. Vždyť je to vlastně jen kový žert na závčr. Kdybyste tu kníž- takový dětský hríäek, snad ani to ne. ku ale čirou náhodou měl, tak by bylo To horši bylo, kdyžjste ještě s Bohouod Vás milé, kdybyste mi ji poslal. šem Horákovic kradli z kostelní kasičky, pamatujete? Nojo, to byla jinší leMám k ní sentimentální vztah. grace než teď. Taky pociťujete to zvýVážený pane Kovando, milý Josefe! šení cen? Však uvidíme co v tom podTo bylo tedy překvapeni, ten dopis nikne nová vláda. od Vás, ale moc mne potěšil. Nejsme Váš Dlabal. tady ještě tak dlouho, přišli jsme do Kalifornie před rokem, ale ve SpojeDlabale, ných státech už jsme osm let, IJtíkáto. já zvýšení cen nijak nepociťuju, proZcestovali jsme před tím ještě celou tože totiž nemám žádný dluhy. Tčch Evropu, teď už jsme ale skoro Ameri- pár korun co jsme vytáhli z kostelní čané. Kalifornie je krásná a všechno kasičky s Jarouškem Vinařů, ty by se je navíc lepší o to, že i já se dostal ke teď hodily. S Bohoušem Horákovic svému oboru. Pochopitelné se parna- jsem se ani pořádně neznal, takže to luju na školu, to byla ta nejlepší do- jste asi na omylu. A taky by se to museba. Však jsme si něco uř.ili, že? I ty lo dokázat. Pokud se týče důkazů o knížky byly tenkrát lepši. T o mi připo- tom, že máte moji knižku Nezkrotní, míná Vaši poznámku o knize, kterou tak ty teda mám, a ručím Vám za to, jsem si vypůjčil ještČ ve škole. Ano, že jsem s tim ochoten jít k soudu, projmenovala se "Nezkrotní, jakpak bych tože Člověk se nemá nechat vokrádat, se nepamatoval. Tak se to všechno ve zvláště v cizině, kde je všecko drahý. světě semlelo, že jsem ani neměl mož- Co udělá nová vláda nevím, ale už nost ji včas vrátit. Podařilo se mi dojsem koncipoval dopis, kerej pošlu stat do ciziny celou svoji knihovnu, svýmu poslanci, aby něco udělal s podívám se po ni. To byla moc dobrá mým spravedlivým nárokem na knížknížka. Možná, že až se ro/jedete do ku, keráje můj majetek! Když jste moh Kalifornie, tak byste si ji mohl vzít, až. převízt celou knihovnu, tak si někomu nás navštívíte. Brzy se zase ozvu, ale napište do vlasti, kterou jste hanebně doufám, Ž.e do té doby mi ještě napíšete něco víc o sobě. Že těch třicet let opustil, ať Vám pošle jinej výtisk, proale uleklo, že? A co jsme toho musili tože chci zpět svůj majetek za každou oba prožít - to by bylo na nčkolik kní- cenu! Kovanda, v,r. žek o Hvízdavém Danovi - tak se ten hrdina z Nezkrotných jmenoval, pravda? Nu, srdečně Vás pozdravuji a těším se na podrobnější zprávv od Vás. Váš Kare! Dlabal. Pane Dlabal, děkuji v úctě za dopis, který jsem v pořádku obdržel. Myslím ten poslední dopis, v němž přiznáváte, že jste si ode mne knižku Nezkrotní vypůjčil. Moc mne potěšilo, že jste dostal do emigrace celou knihovnu, to já to štěstí ncmčl, provezl jsem jen pár knížek, ale ono to stejně bylo tak, že se mi knížky poztrácely už doma, protože někdo si knížku vypůjčil a pak již. nevrátil. Nemusíte Čekat na naši návštěvu, a můžete knížku o Hvízdavým Danovi poslat už hned na níže uvedenou adresu. Budu Vám velmi vděčen. S pozdravem Kovanda Josef. Pane Kovando, prohledal jsem celou knihovnu, ale našel jsem jen pár stránek druhýho

Hele Kovanda, posílám Ti pár těch stránek co mi zbyly, bohužel, jediný. Snažil jsem se uchovat knihu spolu se vzpomínkou co mě pronásledovala co se světem táhnu, ale upozorňuju Tě velmi důtklivě, že ty Tvý výhružky sou mi volný jako tričko. Opakuju důrazně, že jde o dětský hříšek, jistě jich máme oba dost, nech na hlavě, co bysme si povídali, jestlipak jsi vrátil Jenikoví Zumrů ten rybičkovej nůž co byl vlastné můj, aha?! To bys uďál lepši, asis na to zapomněl, ty semlbábo, ale hlavně ti neradim zkoušet nějaký zákeřný kroky, abys náhodou nenarazil! Radši to už zabal! Bez nějaký zvláštni úcty dr. Karel Dlabal. Dlabale, esli okamžitě nepošleš na níže uvedenou adresu knížku o Hvízdavým Danovi, kerous ukrad, ty srabe, před třiceti lety, tak ti vybouchám teletinu. Že se nedáš dohromady, doclitore!

S ironickým pozdravem ing. Josef Kovanda, P.S. Ktipuju lístek do Kalifornie, všiváku. Kovando plavando, dčkuju za milé upozorněni, že se chystáš do Kalifornie. Snad tě bude zajímat, že se stěhujeme, Pepouši. Přikládám knihu, která ti může ty tvoje Nezkrotný nahradit: je o jednom Dánovi, kerej uměl hvízdat. A ty se nalož do okurek, pišvejc. Dr. Kája Dlabal dr karel dlabal stop neunikneš stop zakroutím ti krk stop prelamu ti zebra stop bud bez obav ing kovanda stop Zpráva z. tisku Dnes byl v Los Angeles v Kalifornii zatčen americký občan Českého původu, pan ing. Josef Kovanda spolu s dr. Karlem Dlabaleni, též českého původu. Oba jmenovaní předstírali na frekventované třídě neobratně rvačku, kterou neočekávaně skončili a odešli do nejbližšího baru, kde spotřebovali značné množství alkoholických nápojů, a podle údajů jistého japonského studenta bohemistiky zpívali v mateřském jazyce oplzlé pisně. Později se potýkali s hosty, které vyzývali k pěstním zápasům a souboji na pistole. Při veškeré své odsouzeníhodné Činnosti se neustále domlouvali hvízdáním a pískáním, jež patrnč používali jako tajnou dorozumívací řeč. Tak se chovali i později při vyšetřování, kdy na otázky policejního úředníka odpovídali opět hvízdáním. Oba občané jsou dosud ve vazbě. Poznámka redakce: Výše zmíněný japonský student bohemistiky studuje na místní univerzitě a jmenuje se Bohuslav Mishu Ji Sato.

Omlouváme se čtenářům, že do opravý tiskové chyby na str. 11 se vloudila chyba. Místo nesprávného "správného" má být "nesprávného", a místo " V, Trap!" má být správné " Vojtěcht Rapi".

II

Naši vtipálkové

Interview

Ministerstvo vnitra ČSR Rozhodnutí: Ministerstvo vnitra České socialistické republiky odnímá podle,... státní občanství ČSR a tím podle § I cit, zákona i státní občanství Československé socialistické republiky Jiřímu S t a n i s l a v o v i , t.č. v Kanadě. Odůvodnění: Provedeným šetřením a ze spisového materiálu bylo zjištěno, že J. Stanislav vycestoval z ČSSR dne Od 3. 9. 1968 se v cizině zdržuje bez souhlasu čs. úřadů. Dále bylo zjištěno, že na vlastní žádost nabyl cizího státního občanství, a že je členem Ú V Čs. národního sdružení v Kanadě, čilí členem organizace, která je svou činností zaměřena proti státnímu zřízení Č S S R , a Že se zúčastnil dne 21, 8. 1974 v Ottawě demonstrace před velvyslanectvím SSSR á nesl transparent žádající, aby "Československu byla vrácena svobodu". Tím poškodil důležité zájmy ČSSR a splnil zákonem stano- Karel Kryl: Dekáda songů poezie a protestu vené podmínky pro odnětí státního Pro časopis Západ s Karlem Krylem za jeho návštěvy severoamerického kontiobčanství. Bylo proto rozhodnuto, jak nentu v květnu 1979 rozmlouval Jan Uhde. Karel Kryl žije v Mnichově, shora ve výroku uvedeno. Ředitel odboru: Dr. Oldřich Baští.

D o p i s uveřejněný v anglickém tisku koncem dubna 1979 Paní M. Thatcherová tvrdi, že "existují zásadní rozdíly mezi Západem a Východem v oblasti lidských práv a svobod". Domnívám se, že pani Thatcherová nemá pravdu, když říká, že tyto ideály jsou Východu zcela cizí. Sovětská ústava zaručuje každému občanovi svobodu slova i svědomí, nedotknutelnost osobní i domovní, i právo kritizovat státní orgány, zaručuje svobodu tvůrčí a další občanská i politická práva. Jakékoliv porušení občanových práv je podle sovětských zákonů trestné. Považujeme za zločiny také je-li někdo pronásledován kvůli kritice nebo jsou-li omezovány jeho občanské Či náboženské svobody. Toto je skutečný postoj Východu k otázce lidských práv a svobod. Jistá omezení osobních svobod jsou pouze zaměřena proti těm, kteří by chtěli vykonávat své svobody na úkor práv a zájmů ostatních anebo společnosti jako celku. I, Siňjakov Agentura Novosti, Moskva II

ZÁPAD: Tebe, Karle, nemusím čtenářům našeho časopisu představovat, a tak se mohu hned začít ptát: Tvé dnešní vystoupení v ontaríjském Kitcheneru je vlastně části severoamerického turné? KRYL: Spíše kanadského. Vlastně ne tak úplně. Chtčljsem původně mít jenom kanadská vystoupení, ale díky Americe z toho by!o několik koncertů navíc. A abych to synchronizoval se zájezdem Jardy H útky, který v tuhle dobu také zpívá na tomto kontinentě, začat jsem od západu: Los Angeles, Vancouver, Edmonton, Calgary, dolů do Winnipegu, Montreal, Quebec, Ottawa, Toronto, Kitchener, Hamilton, ontarijský London a nakonec Chicago. ZÁPAD: Moc by mě zajímalo, jaké máš dojmy ze svého turné, hlavně jak Tě naše emigrantské obecenstvo přijalo. K R Y L: J á jsem tady byl už před šesti léty. Musím říci, že obecenstvo se vytříbilo - početně - směrem dolů. Možná, že na druhé straně vzrostlo v kvalitě, J á jsem se totiž odmlčel, alespoň co se desek týče, na delší dobu. A snad je v tom taky ten emigrantskej "bie-

dermeier" mé generace z roku 1968, neb jak známo, blahobyt "dokážeme vyrobit", a ve chvíli, kdy jsme v blahobytu a venku prší, tak raději zůstaneme v tom blahobytu. No, možná, že také byla nevhodně zvolená doba, anebo že už třeba nejsem, co jsem býval, že už oslovují méně lidí..., ZÁPAD: Možná proto, že lidé jsou dost daleko od Československa, a konečně i od roku 1968.... KRYL: Pravděpodobně. J á j s e m s e a l e domníval, že srpnová emigrace setrvá v politické opozici déle, ale jak je vidět, tak jsem se trošičku spletl. Ale to neni problém jenom kanadský, spíše celosvětový. Prostě se naši přátelé unavili - anebo třeba chtějí, aby jim vyjeta babička. To je zcela přirozená věc, že lidé chtějí vidět své příbuzné, či se jet podívat, z nepolitických důvodů, do té staré vlasti, odkud z politických důvodů utíkali. To je zvláštní, no.... ZÁPA D: Co nyní zpíváš, Karle, a jsou to jen písničky, nebo také něco recituješ? KRYL: Když jsem tu byl poprvé, tak má "báze" byly ostré vjemy let 196869. Písničky spíše tragické, bojovné, hodně přemýšlející o situaci a nad sta-

vem věcí a lidí doma. Dnes jsem lomu už vice vzdálen, takže témata se musela změnit. Emigrantský svět nežádá pláče, ale konstruktivitu, a Čechoslováci speciálně - jak mi dokazuje odezva odtamtud - žádají dneska spíše písně, které si dělají legraci z těch pánů nahoře. Alespoň poněkud... Lidi se potřebují tu a tam zasmát, přesto, že je to tam velice špatný. ZÁPAD: Není opravdu možné deset let jen plakat. I v každé správné tragédii se najdou chvile, kdy se smějeme.... KRYL: Je to spíš takový ten smích přes slzy... to, jak si Člověk dělá legraci sám ze s e b e - n a to jsme vždycky byli machři. J á jsem se v poslední době více věnoval poezii. Z toho písničkaření let 1969-70 zbylo veiice málo. Taky jsem poněkud dospěl a všímám si vážnějších problémů. UŽ ne jen křičet o tom, co se stalo, ale spíše hledat důvody, proč se to stalo. ZÁPAD: Ty jsi dnes v kanadském Ontáriu, ale jinak jezdíš hodně po Evropě? KRYL: Ano. Jen loni jsem měl několik desítek, hodně desítek, koncertů v Evropě - zčásti pro tzv. Neue Linke Novou levici, která pořádala velikánskou sérii celoevropských protestních akcí proti okupaci Československa; já samozřejmě nejsem ani levičák, ani příslušník Neue Linke, ale myslím si, že pokud se někde protestuje proti okupaci Československa, že je třeba tam být. A tak jsem se toho s jistou distancí zúčastnil a musím říci, že toho nelituji, naopak, i když mě někteří mohou nazvat komunistou.... No a leví mě pak mohou nazvat praviěákem, protože ten zbytek jsem děla! pro "pravý". Ale každopádně si myslím, že jsem věci prospěl. Je přece třeba řvát za ty, kteří doma řvát nemohou.... ZÁPA D: A znají Tě dnes v Československu, máš kontakt s lidmi odtamtud, mají možnost poslouchat Tvé písně, znají Tvou poezii? K R YL: J á jsem tady ve velikánské výhodě. Mám totiž tři hodiny týdně v hudebním programu Svobodné Evropy. Přehrávám tam nejrůznější druhy muziky - vlastně takové kluky jako Jarda Hutka jsem už hrával ještě než vznikla ta zpěvácká opozice. J a k á k o liv dobrá muzika je dobrý politikum. Kromě toho píšu povídky, články, dčlám inteviewy. Tak například jsem zpíval s Biermatinem na Biennale disidentů v Benátkách. Některé mé programy jsou i v němčině. V tom mi po-

máhá dobrá znalost jazyka - já už d nes vlastně některé věci v němčině i píšu. Tak mám několik písniček, které nemají český originál. ZÁPAD: Co se týče těch vysílání Svobodné Evropy, jaký mají ohlas? Dostáváš dopisy? KRYL: Odjižděje z Československa, domníval jsem se, že národ brzy zapomene... jak bývá zvykem... ale byl jsem překvapen. Ohlas nezmizel, ale spíše vzrůstá. Teď máme tu novou vymoženost, že lidi můžou volat z. Československa automaticky. A tak volají. Dříve mi psali hlavně lidi z mé generace 25-35níků, ale teď začínají psát posluchači, kterým je 16-20 let, kterým bylo v době bratrské pomoci - tohle dej do uvozovek ZÁPAD: Neboj se.„ K R Y L: bylo jim 6 až 8. Ti prostě mý písničky znát nemohli, a právě ti píšou nejostřeji. Já nemám potíže s těmi, kteří volají, ale s těmi, kteři by ty telefony brali, protože mně volají třeba těsně před vysíláním - "zahřej tuhletu věc".... Bojím sejen, abych se jednoho dne nedostal do situace, že by mi nezbyl čas na desky, které bych chtěl vybrat sám. ZÁPAD: Slyšel jsem, že tuto zimu, vzhledem k nedostatku elektřiny, museli soudruzi vypnout i rušiěky? KRYL: Oni nevypli všechny. Vlastně jen na krátkou dobu, a pak trochu vypomohli přátelé ze Sovětského svazu a bratrských zemí, kde krize nebyla. Ale střední vlny zůstaly nerušeny, nač lidé rychle přišli, a já jsem vysílal to, co si lidé přáli nerušeně hrát - přehrálo se všechno, od Plastic People of ihe Universe, až po zpěváky Druhé kultury a mé písničky z roku 1968. Velice mč to těšilo. ZÁPAD: Ty nejen zpíváš, ale píšeš taky básničky. Všiml jsem si, že ěasto využíváš přirozené komičnosti slova; je v tom jakási dětská hravost, a plno typicky českých dvojsmyslů a vícesmyslů..., KRYL: Něco, jako mám v básničce ".... klofnu si zajdu/ pak taky zajdu/ do kina/ na gina/ na zarděnky...."To je ovšem už věc dlouhodobá, já jsem to vždycky dělával, jenom to nebylo známo. Teď jsem také napsal delší poetický scénář, který mi má vyjít u Škvoreckých, to je ovšem vážná věc... Já jsem se vlastně nikdy necítil plně zpěvákem - textař možná, kytarista už vůbec ne. Byl jsem nejspíše textař, ta slovní poetika mě zajímala ze všeho

nejvíce. Takže já se dnes věnuji poezii vice, než dříve... poezii rýmované, což je do značné míry dekadence. T o se mi ale líbí, protože dát nové formy řeěi a myšlení do rýmu je v české poezii věc poměrně nezvyklá. Z Á P A D : Z toho, co jsem Četl, se mi zdá, že jde o jakýsi "nový rým", něco, co zní jinak, než rýmované básnictví z doby před rozšířením volného verše. K R YL: To bude muset pravděpodobně posoudit čtenář. Teď píšu dost složitou věc v kánonu, který v České literatuře neni, a snad i nikde j i n d e - je to abedefg/ abedefg/ etc., takže to vypadá jako nerýmované, ale přitom je to precizně ve formě; navíc jde o krátké verše - jedno či dvě slova, maximálně tři, a k tomu všemu je to v jakýchsi "jambických alexandrínech" a ne v trochejích, které jsou nám vlastní. ZÁPAD: Ty hodně cestuješ a stýkáš se s různými lidmi - jak to podle Tvého názoru vypadá s českou kulturou mimo Československo? ZÁPA D: Česká kultura po roce osmašedesát má jednu velikánskou výhodu - podařilo se totiž něco, co nebylo nikdy předtím: založit tři česká nakladatelství - ono je jich více, ale tři jsou opravdu významná: Konfrontace v Curychu, Index v Kolíně a především Škvoreckých Puhlishers 68 tady v Torontě..,, ZÁPAD: Něco jako Kratnerius 20. století.,.. KRYL: Kromě toho existuje jedno malé nakladatelství poezie v Mnichově, Poezie mimo domov: tuto edici ilustruji. Má tam vyjit asi třicet knížek a almanach. Existence těchto nakladatelství znamená opravdu moc, je to kulturní vymoženost a obrovské politikum obrácené proti "Biafře ducha" v Československu. Tady nevycházejí jen některé české knížky, ale prakticky celá soudobá česká literatura - to je nesmírně důležité, protože takhle se vlastně smazal rozdíl mezi českou literaturou doma a v exilu. ZÁPAD: Nakonec bych se Tě chtěl zeptat, Karle, chtěl-li bys něco sám dodat. KRYL: Já jsem byl velice mile překvapen, že Západ zaěíná vycházet. Je to druh časopisu, který nám dlouho scházel. Já nevím, jak bude politicky vyhraněný - pravý, levý či střední, pro '68, pró '48 či pro '35. Sjednotit český exil je velký problém, neboť ten vlastně sjednotit nelze. Ale myslím si, že toho můžeme dosáhnout po kulturní stránce, protože jsme všichni kulturní lidi. Já jen d o u f á m , že tenhle Časopis neumře na skrčeninu a že se najdou čtenáři, kteři si časopis nejen objednají, ale i zaplatí. Přcju vám s v é " t f u j tfuj t fuj", zlomte vaz, a snad budeme mít možnost ještě spolu něco udělat. II

Rozhovory s Jiřím Voskovcem II. Uveřejňujeme dokončení rozhovorů našeho spolupracovníka Jiřího Sýkory s Jiřím Voskovcem, které vznikly v letech 1974-1976 a byly upraveny v roce 1978. První část rozhovorů byla uveřejněna v minulém čísle. SÝKORA: Mohl byste mi říci něco o Vaší práci ve filmu? VOSKOVEC: Man on the Swing, tedy Muž na houpačce je film, který jsme dělali před rokem asi tak. Já tam nemám nějakou strašné velikánskou roli, ale je to zajímavá role. Je to skuteěnej případ, je to tedy detektivní příhoda vlastně založená na skutečné vraždě nebo dvou vraždách. Vystupuje tam Cliff Robertson, to je velmi známá hvězda americká. Hraje policejního šéfa v malým městečku, kde byl ten zločin spáchán - a je výtečnej. Je to hodně civilně udělaná věc, víte, reportážně. Není tam vůbec nic romantickýho, všecko je všední a zároveň příšerný. Policejní příhoda v malým bezvýznamným americkým městečku, A ten detektiv není žádnej parádní hollywoodský zvěd, ale utahanej policejní komisař s těhotnou mladou ženou, která ho podezírá neprávem z nevěry. Případ je hrozně složitý a nikdy vlastně není dořešen. No a pak je tam znamenitá figura - la nese onen příšerný element, kterou hraje Joel Grey, jakýsi komisařův antagonista. Záhadná figura, m ladík, jenž pracuje v něj aké m bezvýznamném kancelářském zaměstnání, a rodinu má, ženu a malou holčičku, myslím, a vyskytne sc najednou na policii, když tam bezvýsledně pátrají; prohlásí, že má, že jako vidí věci, víte, že má "extrasensory perception", poznání, jež není vázáno na smysly, zkrátka jasnovidec, A skutečně řekne tomu inspektorovi či místnímu komisaři věci, který nikdo jiný o něm neví. Komisař se rozhodne použít jeho služeb-ale předem požádá odborníka-parapsychologa, aby "jasnovidce" přezkoušel. Já hrál toho odborníka, universitního profesora výzkumu tzv, parapsychologických zjevů. Docela zajímavá role. Nakonec ten profesor řekne: On by moh být skutečně pravý jasnovidec, ale zaručit vám to nemohu... Takže, víte, v celém filmu se nic nemůže zaručit, a to se mi na tom filmu líbí. Je to velice II

realistické. Protože v životě se taky nikdy nic nedá zaručit.. Vše je chvílemi skoro vyřešený a zase není. A všechno zůstává jenom v takových záhadných pochybách a dojmech a "snad" a "tohle tak". A taky to vypadá troškuj a k o že tenhleten to moh spáchat - ten co se vydává za toho jasnovidce. SÝKORA: Kritika se shoduje v tom, že je to jeden z nejlepšíchfilmů současné doby... Chtě! bych jen připomenout, že Joel Grey je americký herec, který dostal Oskara za svoji roli ve filmu Kabaret. To je stejná role, ve které jste Vy působil na Broadwayi? VOSKOVEC: T o je omyl, nikoli stejná role, kterou jsem hrál na Broadwayi. To je takhle: Kabaret byl divadelní muzikál, který běžel s velkým úspěchem v letech 1967-69. Já v lom hrál jednu z hlavních roli, která ve filmu Kabaret neexistuje. Joei Grey však hrál tutéž ro!Í, kterou hraje ve filmu téhož jména, i v tom divadelním muzikálu Kabaret. Joel v ié úloze byl skvělý: jakýsi konferenciér v nočním lokále, v takovém typicky berlínském lokále z doby tčsnč před H itlerovým nástupem k moci. To je krásný film, viděl jste ho? SÝKORA: Ano, hrozně se mi líbil... VOSKOVEC: To by!báječnej film, báječnej... Moje role v onom divadelním muzikálu byl takový poněkud ušlápnuiý židovský obchodník, který je Hitlerovým nástupem k moci zbaven živobytí a patrně zle skončí. J á tu roli nikdy neměl rád, ačkoli Janovi se to moc líbilo, když mne v zimě roku 1968 navštívil v New Yorku. Říkal mi, že jsem moc dobrej. A von je prísnej kritik. Jeho dcera Jana tu byla s ním. Ta je ještě daleko přísnější. A taky jsem se jí líbil. Tak nevím.,. SÝKORA:./« Vás tu za tu krátkou dobu viděl v několika hrách. První byla The Slow Dance on the Killing Ground. která se hrála v New Yorku... VOSKOVEC: Ano, "off Broadway", to byla znamenitá hra. Tu jsem rád hrál... Tak to jste viděl, tak vidíte, to už je dost dávno... SÝKORA: A potom ve hře Edwarda Albeeho... VOSKOVEC: "All Over", čili "Je po všem". SÝKORA: Máte nějaké konkrétní plány pro příští sezónu? VOSKOVEC: Momentálně ne. Momentálně nemám žádný specielní plán, ne. Já jsem dělal hrozné moc teďka, tak si chci trošičku odpočinout - pro-

tože jsem dělal od začátku roku až do teďka bez přerušení, pořád ňáký televize a jednu hru v New Yorku, a z tý jsem přešel do týhletý Headhunters, Česky "Lovci lebek", takže jsem hned za sebou zkoušel dvě hry, což je dřina; a tu druhou začal zkoušet, když ještě jsem v první hrál. Denně, ovšem. SÝKORA: V televizi jste také dělal hlavní postavu ve hře o Einsteinovi... VOSKOVEC: No, Einstein. Velký "speciál" pro NBC televizi. V barvách. T o jsem taky dělal rád. To byla hezká hra, Moc hezká hra. SÝKORA: Shodou okolností, myslím, že jste ještě hrál postavu Einsteina. .. VOSKOVEC: Já dycky říkám. Že si musím tak jednou do roka hodit Einsteina... Jsou to všecko náhody, ne že bych si to vybíral, to prostě na mne bylo uvrženo. Už jsem velikého Alberta dělal aspoň třikrát - na scéně, v televizi - j e n ve filmu dosud ne. Rád bych. Poprvé na scéně v Durrenmaltových"Fyzicích"; tam to není skutečný Einstein, nýbrž vědecký vyzvčdač, který se vydává za blázna, kerej myslí, že je Einstein. A potom n a k o n e c j e z n ě j jen blázen, který věří, že je Einstein - a snad vlastně je. Takový je podivně melancholický humor Diirrenmattův. Já na toho pána držím, A na Einsteina ještě víc. Pak jsem pravého Einsteina hrál v televizní hře o Oppenheimerovi, víte, o tom atomovém fyzikovi, který dal technicky dohromady první atomovou bombu, ěi lépe, byl vedoucím družstva vynikajících fyziků za války. Byla to hra o jeho životě. A v tom vystupoval Einstein, který byl skutečně jeho velice blízký přítel. SÝKORA: Hra Headhunters, s kterou zde ve Washingtone hostujete v Eisenhawerově divadle, se bude hrát také v New Yorku? VOSKOVEC: To se dosud neví přesně. Osudy této hry nejsou jasné. Podle mýho názoru ta hra potřebuje - podle názoru Tony Quaylea, režiséra a hlavního představitele laky - ta hra potřebuje dalekosáhlé úpravy. Zkrátka, budoucnost této hry je neurčitá,.. Taky se mluví o možné produkci v Hollywoodu v jednom tamním divadle - ale to se všecko vystříbři během léta... SÝKORA: Ptal jsem se proto, že ta hra měla všecko, co divadlo potřebuje, totiž nabitý sál - a obecenstvo přijímá hru výborně... VOSKOVEC: Máte úpně pravdu... SÝKORA: ...takže by byla hrozná škoda, kdy b v se mělo skončit,.,

VOSKOVEC: Ano: my máme tu obtíž tady s divadlem, specielně v New Yorku, že pokud to neschválí kritici - je jich čím dál tím míň, protože je čím dál tím míň novin ve veíkejch městech; dneska máme už jenom New York Times, New York Post a Daily News - a to je vše. Tři časopisy v tomto víc než osmimilionovým městě... To je ovšem konkurence televize do určitý míry, to jsou hospodářské poměry - zejména věci mzdové, a fakt, že časopis, pokavaď nevychází v obrovskejch nákladech, tak není rentabilní vzhledem k tomu jak jsou vysoký mzdy a vůbec produkční náklady. No - vznikají teď noví televizní kritici a kritičky, kteří a zejména které neblaze ovlivňují newyorské divadlo. Vyznačují se ohromnou arogancí a nepatrnými vědomostmi. Jejich vliv bohužel je takovej, že můžou zabít hru - a tak nastává vždy otázka, stojí-li za to riskovat New York, Nejste-li si zcela jist, že máte skutečně bourák. A t o j e věc, kterou sí nikdo nikdy jist být nemůže, až po premiéře... Tahle hra má snad dobrý šance, ale já myslím, že kdyby: se stalo že ji například pan Barnes z New York Times nepochválil, tak se můžeme jíl klouzat. T o j e skutečně fakt... SÝKORA: Pane Voskovec, v Muzeu

moderního umění v New Yorku byly 18.srpna promítány filmy V- W; promítání trvalo celý den. Protože jste byl na onom večeru Čestným hostem mohl byste mi říci o této kulturní události něco více? VOSKOVEC: No bylo to moc hezký. Předně to bylo, abych vás opravil, bylo to IS.záři, ne 18.srpna; 18,září v Museum of Modern Arts, což je teda stará instituce, totiž stará, vlastně mladá, na muzea mladá - z třicátých let. To bylo muzeum, které bylo založeno někdy v třicátých letech. A je to jedno z nejslavnčjších moderních muzeí na světě. Má obrovskou sbírku krásnou moderních obrazů, tedy od impresionistu nebo od pozdních realistů nahoru. A k tomu ještě ke všemu má velice slavné odděleni filmové. Tedy muzeum a tu filmotéku - cinematéku filmovou, sbírku, archív filmovej. Skutečně vynikající, snad nejlepší na světě nebo ne-li nejlepší tedy jedno z těch dvou nebo tří nejlepších filmových muzejí. A zejména teda samozřejmě všechen americkej film a němý film. Já se pamatuju, že jsme tam chodívali zbožně s Werichem, když jsme poprvně přijeli do Ameriky, ještě před válkou, tedy v třicátýmdevátým roce. Chodilijsmese tam dívat na všelijaký Buster Keatony a Chapliny, který jsme zmeškali, anebo i na ty, který jsme viděli, abysme je viděli znova, a na celou řadu americkejch filmů. Je to zkrátka jak pro Wericha tak pro mne veliká pocta od toho muzea, že si na nás vzpomněli, že nás tam budou jaksi oslavovat ten den.,,

VOSKOVEC: Ale znamenitou. Vony se hrály ty filmy celej den. Odpoledne dva a večer tedy Peníze nebo život, který jsem si schválně vybral na ten večerní, protože ho mám nejradši ze všech čtyř. A myslím, že se účast odhadovala na skoro dva tisíce lidi za ten den. Samozřejmě z toho počtu hrstka hrdinů zůstala na všechny čtyři - víte, ti si z toho opravdu dělali celej den, Aíe celkem to tedy znamená velice slušnou návštěvu, víte, na to, že to bylo bez anglických titulků, na to, že to bylo česky, v originální verzi - a bez jakékoli obchodní reklamy... Bylo tam samozřejmě hodně Čechů, ale bylo tam taky hodně amerických študentů a americkejeh filmařů a lidí teda zajímajících se o kulturu, a členů muzea. No, a bylo to strašně úspěšný, ten večer. Byl ohromně vřelej. Paní Bauserová, která je jednou z šéfů filmového oddělení měla moc hezkej proslov, ve kterým mluvila o tom, jak je to krásné vidět opět, že i filmy ukazujou jak blízký jsou si českej národ s americkým; potom přečetla moc fajn telegram od Jana Wericha, který sklidil obrovskej aplaus - v němž se omlouval, že bohužel se nemůže účastnit, protože není schopnej cestovat, zdravotně, víte, ale lepší seto, není to nic osudnýho. To taky fikám naschvál, pro ty, kteři slyšeli rozšiřovat zprávy, že Jan opět umře!. My oba budeme patrně živi, já nevímdeseti či staletí, protože každou chvíli, nejmíň jednou ročně, jeden z nás je na prkně, víte; to běhá po celým světě. Aspoň Že maj lidi zájem - i když morbidní...

SÝKORA: Pane Voskovec, jen mátou poznámku k tomu jak jste říkal, že jste se chodili zbožně dívat... Čet! jsem nedávno Článek, kde se uvádí, že už tenkrát byly o Osvobozeným divadle reference v amerických knihách o divadle a o filmu. Čili, chodili jste se sice zbožně dívat, ale jako profesionálové, kteří už byli v Americe známí... VOSKOVEC: No dobře... Známí, teda, no, tedy pár knihomolů o nás vědělo, nebo pár študentů.,. Ale jinak jsme říkali, jak to říka! velice trefně tenkrát Jan, že jsme "completely unknown from Coast to Coast": od jednoho oceánu k druhému totálně neznámí. To bylo tenkrát módní rčení v Americe "Famous from Coast to Coast", víte, tak on to předělal na "od Atlantiku až k Pacifiku naprosto neznámí",., SÝKORA: Pane Voskovec, jakou ly Vaše jilmy návštěvu?

SÝKORA: Četl jsem v tisku poděkování, jež napsat pan Werich všem, kdo mu blahopřáli k sedmdesátinám; jistě těch přání dostal tolik jako Vy... VOSKOVEC; No to ne, dostal víc, přece jenom, ono je to ke mně dál... Ale oba jsme vyfasovali opravdu znamenitou ohromnou spontánní reakci k tomu výročí. No, tak ta Werichova byla znamenitá, dostal přes pět set dopisů a telegramů, zkrátka celej národ ho oslavoval, jeho sedmesátku, takže si uvědomil, že - že se o něm ví. Pořád ještě... SÝKORA: Přišlo na promítání vašich filmů v Muzeu moderního uměni hodně mladých lidi? VOSKOVEC: Spousta. SÝKORA: K zájmu mladých lidi přispěl pravděpodobně i nedávný úspěch tak zvané nové vlny čst. filmu- která se měbohužel mezitím rozplynula; mladi Američané ovšem měli štěstí, protože II

vlna-nevlna, vaše filmy patří k tomu zitím se to propadlo do neznáma. Já vyrostla na amerických filmech. Mlune/lepšímu co kdy v Československu to nikomu nemám za zlý, vždyť pro- vil jsem o tom, jak Hollywood bylo kristapána to muselo tenkrát bejt hro- slovo jaksi běžné po celé E v r o p ě - a byl vzniklo. VOSKOVEC: No děkuju vám moc- zně těžký připravovat repertoár do- to pro nás ráj, mezi filmaři specielně krát. Tak my jsme jacísi předchůdci, předu. A třeba někomu to nebylo to bylo běžný slovo a běžnej pojem. A víte, pionýři z těch dob, kdy se tyhle vhod, že bych tam já přijel a plet se bylo nám to zároveň strašně blízký a vČci nepěstovaly, jako "vlny". No ale do divadla... Nevím. Nemám ponětí. strašně vzdálený a posvátný, zbytečně bylo to moc krásný, a reakce publika Ale projekty v divadlech a ve filmu se až moc posvátný, jak jsme se později mění velmi náladově a rozmarně po přesvědčili na vlastní kůži, hlavně já, byla báječná SÝKORA: Já měl vždycky nejradši z celém světě. A nemusí to být vůbec ačkoli trochu oba taky. Vzpomínám z politických důvodů... si - vyprávěl jsem vám o Otovi HclleroVašich filmů Pudr a benzin... SÝKORA: Já jsem v té době hrál asi vi, nebožtíkovi, kameramanovi znaVOSKOVEC: To je taky hezký. klubu, menitým? Ten říkával zásadně - měl SÝKORA; A Hej rup. A Svět patří ve třech věcech v Činoherním a vím, že když ze spolupráce s Vámi takovej "běžící" vtip, který vždycky nám. A Peníze nebo život... VOSKOVEC: Nojo, tak to máte, pak sešlo, tak se to v divadle málem opla- říkával v restauraci na Barrandově, kalo.... když ho někdo volal k telefonu. Vráuž nic jinýho nezbývá.,. SÝKORA: Pane Voskovec, já jsem VOSKOVEC: Mě to taky zklamalo. til se a říkal: To bylo M G M , volalo tak jako pravděpodobně každý z mé Byl bych chtěl přiject. Alesešloztoho. z Hollywoodu! A říkali mně: Zůstaň generace viděl vašefilmy, každý z nich, Já jenom chci zdůraznit, Že to nebylo kde jsi, my tě nepotrebujem... A hnedka potom říkal ke všem stolům: A ne/méně pětkrát, možná desetkrát. zaviněno s mý strany, VOSKOVEC: To je ohromný. S Ý K O R A : Pane Voskovec, jaké jsou mám to prej vyřídit dál, každýmu kdo SÝKORA: A většina z těch následují- Vaše jiné plány? Co chystáte do bu- tu sedíte... T o byla sice pravda, ale potom nakonec to dotáh do Hollywoodu cích generací na tom byla stejně... doucna? VOSKOVEC: Bylo to zkrátka zname- VOSKOVEC: No se mnou je to těžký. sám. To už já jsem tam taky byl v tý nitý; a potom se nás pár sešlo a vypili J á jsem to "volné kopí" jak se říká, te- době - takže nakonec na to došlo, že jsme - opět na iniciativu pani Bause- dy Freelance, to jest tedy herec, ko- nás přec jenom potřebovali.... No tak takovýhle věci jsem vyprávěl v tom rové, která to navrhla, přípitek Janovi mediant, kerej neví nikdy předem co muzeu, pak jsem vyprávěl dlouhou na zdraví. J a k o kdyby u toho byl býval bude a co nebude... Tak, vyjednává se historku, na kterou tady nemáme čas, s námi. On ovšem byl. Jak na plátně, o nějakým filmu, ale o tom bych radši o Orsonovi Wellsovi, kerej s námi udětak v srdcích nás všech. SÝKORA: Jak je to s jinou knihou - nemluvil, protože jsem pověrěivej. lal test; to ale špatně dopadlo, protoí Vaší knihou, kterou mají vydat Dokud není nic podepsáno a na beton že ten test se nakonec ztratil, ačkoli, - lépe se o tom nešířit. Dionysos to ne- to bylo nádherný vod nčj, že si s tím Škvorečti...? má rád. Tak mi držte palce. Když mi dal práci... Změnil se režim, tedy ve VOSKOVEC: No, na tom se pracuje, bude každej držet chvilku palec, tak studiu RKO, následkem čeho? jsme na tom se pracuje... Už sice dlouho, to třeba dobře dopadne. A to by bylo o to přišli, ačkoli by to býval byl ohroa lidi mi nadávaj a říkaj, žejsem línej... fajn. Ale jináč pracuju na tý knize, jak mnej, jak se říká, "break". Ohromná Ale to jsou těžký věci, protože l o j s o u řikám, což v mém věku dělá každej, příležitost. My měli tenkrát skoro ve memoáry, a s tím se musí dávat pozor. že píše memoáry a myslí si, že to je dů- všem smůlu. Všecku kliku jsme vypoTo musi člověk psát s ňákou odpověd- ležitý a vono to na konec důležitý není, třebovali na to, jak se zachránit před ností. J á na tom dělám a vyjde to. Neale dělá se to dál. Asi z ješitnosti. A po- Hitlerem. Což stálo za to. Potom už bude se to jmenovat Stín svobody, jak tom mám nápad na nějakou hru. A mi- jsme to měli těžký, tady spolu.... No bylo původně řečeno, nýbrž Šašek mo to taky chystám, když se k tomu ale legrace při tom vždy byla a bylo času, což jest citát ze Shakespeara. dostanu, takový One Man Show, jak to moc zajímavý z mnoha perspektiv, Mně se titul Stín svobody znechutil Nikdá na to nezapomenu, na ta "zlá" a mimoto se mi rukopis změnil pod ru- se tady říká - tedy Pro J e d n o h o Muž- léta co jsme tady strávili spolu s Jakou a vychází to do jiných krajin... Skýho Hra nebo vystoupení; takový nem. Stín svobody zní poněkud pompézně - koncertní vystoupení.... jako dokumentární film o Českoslo- SÝKORA: Ještě se vrátím k promí- SÝKORA: Pane Voskovec, děkuju Mu- Vám za čas, který jste mi věnoval. vensku nebo polemická studie o Ame- tání filmů V&W v newyorském zeu moderního umění, což byla kul- VOSKOVEC: Prosím, není zač. Já rice - a ono je to jen o mně..,. SÝKORA: Pane Voskovec, v inter- turní událost, o které psaly všechny děkuji Vám, že jste se se mnou bavil. view s Liehmem byla jedna zmínka přední americké listy v čele s New York Times; a také ukázala spojení o tom, že v roce 1967 Vás pražské divadlo Činoherní klub požádalo o re- americké a evropské kultury... Večer žii: a potom tam byla věta, že malá di- při slavnostním představení jste měl Omlouváme se čtenářům, že do ovadla jaksi ztratila zájem.... pravy opravy chyby na str. 13 se projev. Já bych rád věděl, o Čem jste VOSKOVEC: Jo, no ne, já jsem ne- hovořil... vloudila chyba. Místo "Vojtěcht napsal, že ztratila zájem, nýbrž že uml- VOSKOVEC: Děla! jsem jenom takoRapi" má hýl "Dr. Vojtěch T. kla. Patrně z toho sešlo z fiákejch vniRapi". vou neformální improvizovanou řečičtropolitickcjch důvodů. Začli jsme jedku jako teďka tady, anglicky ovšem, nat v roce 66-67, pak se nějak zakaboa mluvil jsem o tom, jak s Janem ponilo a pak se zase odkabonilo, a mecházíme z generace, která skutečně II

Fejeton Čekání na poručíka

ké válečné přípravy, na něž upozorňoval kdekdo - mj. také Českoslovenští důstojníci z domácího odboje -, a odhadovalo se, kolik strašlivých ztrát na lidských životech a jakou materiální zkázu zavinil. Už se nemluvilo o geniálních tazích na mapě. Podle nej věrohodnějších pramenů se generalissimus v mapě vůbec nevyznal a k řízení operací Rudé armády používal veliký globus. Ten asi převzal od Hitlera, alespoň podle starších sovětských filmů soudě, neboť v nich se Hitler bez něj neobešel. Nikdo nevysvětloval, proč si maršál nepořídil mapy a další Štábní pomůcky, lépe řečeno odborné rekvizity a dekorace, jakými se tak rádi obklopují straničtí činitelé ve vysokém postavení. A Josifovi Vissarionovičovi vzali pomníky, slávu i jméno, které propůjčil víc než tuctu měst, vykázali ho také z mauzolea jako obtížného podnájemníka a bylo třeba najít náhradu, novou ústřední postavu Velké vlastenecké války. Ponenáhlu sejí stával obtloustlý stranický tajemník, zanícený pěstitel kukuřice, kterého za války strana oblékla do uniformy a jako člena válečné rady, tedy politruka, jej v hodností generálporučíka poslala k armádě. Zlatou hvězdou ozdobený Hrdina Sovětského svazu Nikita SergejeviČ Chruščov byl teď ne-!i hlavním strůjcem, tedy přinejmenším inspirátorem nejvýznamnějších strategických rozhodnutí, přirozeně pouze těch zdařilých.

Pamětnici poúnorových let si vzpomenou, jak jsme tenkrát na gymnásiích povinně a pod dohledem absolvovali měsíc co měsíc jeden pokrokový film, zpravidla sovětský a nejčastěji válečný. A v nich se k našemu potěšení vždy znovu opakovala jedna a tatáž episoda. Pozdě do noci sedí sovětští generálové nad mapami a stejně svízelně jako bezvýsledně hledají řešení nějakého strategického problému. Tu a tam některého sice něco napadne, vzápětí je však umlčen věcnou námitkou. Když už se zdá, že do rána bílého na nic kloudného nepřijdou a že válka tudíž vezme ten nej nepříznivější obrat, otevřou se vzadu v sále dveře. Ohlédnou se k ním a trochu v rozpacích, trochu ulehčené sí vydechnou. Vstupuje soudruh Stalin, maršál Stalin, velký Stalin. S mírným úsměvem vyslechne referát o situaci, laskavě pokývne na znamení, že se nijak nepodivuje bezradnosti svých podřízených, a dá najevo, že jim odpouští. Pak přistoupí ke stolu a buď tužkou nebo jen troubelem dýmky načrtne v mapě dva tři energické tahy. Maršálové a generálové se obdivné a ustrnule podívají na svého nejvyššího velitele - ano, lak to je a jinak to být nemůže, je ovšem by přes všechno studium na vojenských akademiích a s celými zkušenostmi z fronty nčco podobně geniálního do smrti nenaPo maršálovi už jen generálporučík, padlo. po vrchním veliteli politruk jednoho Tohle jsme vídali v mnoha obmě- úseku fronty. Jenomže i generálporunách za časů koryfeje, největšiho stát- číkova éra skončila před necelými patníka, ekonoma, jazykovědce, filosofa, nácti roky. Čas míjel a d o ohniska minulosti, agronoma a vojevůdce všech dob, O výsledku celé II. světové války ro/hodl dialekticky plynulé a neslýchané pronedostudovaný gruzínský bohoslovec, měnlivé, se propracoval nový hlavni prohlašovali v nevídané shodě histori- činitel. Tentokrát je to sice už znovu ci s pamětníky, lyrici i romanopisci, maršál, ale tím se stal až nedávno, jaksi honoris causa. Na konci války byl autoři skript a autoři čítanek. Až usednete u Styxu, pak vyhne se Leonid Iljič Brežněv všehovšudy geneVám vděčně, předvídal tehdy Nezval, rálmajorem, divizním politrukem, což Vy budete žit na věky, Vy budete žit jak my všichni, kdo jsme byli na vojně, věčně. Nežil věčně a už za tři roky po víme, není žádná moc velká kariéra. Zdání klame. O Stalinovi se hovoří jeho smrti skonal i jeho orientální kult. Najednou jsme se dočítali, že geniál- pramálo a o Chruščovovi už léta vůbec ní generalissimus Rudé armády byl nane. Pozoruhodným trikem se podařilo prostý diletant a nedouk, kterému by udělat klíčovou osobnost celé války z nešlo svěřit střeleckou četu. Docela ro- generálmajora od divize. Alespoň prozumně se připomínalo, jak ignorant- zatím. sky a přímo zločinné přehlížel němec-

Jsme p řece smrtě lni, maršály-bývalé politruky nevyjímaje. Takže za nějakou dobu se znova uvolní historické místo prvního vojevůdce Rudé armády ve druhé světové válce. Maršál, generálporučík, potom generálmajor. A generálmajor už je nejnižší generálská hodnost. Pravděpodobně se tedy v dohledném Čase dozvíme, že mozkem i srdcem Rudé armády byl vlastně nějaký tehdejší politruk plukovník, který to teprve jako generální tajemník partaje narychlo dotáhne na maršála. A po plukovníkovi bude patrně za příslušný čas následovat šarže ještě nižší. S dost značnou přesnosti jde vypočítat, kdy se všechny zásluhy o vítězství a příslušně pocty shrnou na bývalého poručíka, kterému bylo v pětačtyřicátém roce něco přes dvacet. Ze to ovšem není ú k a z j e n o m sovětský, mohu dokázat na příkladu v Československu natočeného - všimněte si, že neříkám československého!- filmu Vítězný lid. Nevím ovšem, kam se na něj dá jít. Týden po premiéře se promítal ve Kbelích, propásl jsem jej potom ve Stodůlkách, kam jsem měl od Klamovky poměrně blízko, pak jsem za ním jel půldruhé hodiny přes Prahu na Maniny a dobře jsem udělal, protože se ještě jednou vynořil až v NebuŠicích a vzápěti zmizel natrvalo z programu. Vítězný lid, tedy tzv. Vítězný únor ve filmové podobě, je zážitek, o jaké je i v okupačně normalizované Praze bída. Nemluvím o tom, že film podobně řemeslně zpackaný se uvidí jen zřídka. Zajímavější je pohled inspirátorů a tvůrců filmu na dějiny, čili funkcionářskou hantýrkou řečeno z jakých pozic je historie nazírána. Přirozeně víte předem, jak se v ději budou chovat jednotlivé historické osobnosti. V pořádku. Ovšem také i u episodních figur okamžitě po prvních větách dialogu rozpoznáte, kdo je tady tvůrce dějin čili komunista, kdo padouch a kdo čestný člověk toliko přechodně rozkolísaný, který na konci filmu přitaká komunistům. Tohle schéma zde stokrát bylo. Pozoruhodnější je zaznamenávat, které z osobností, jež na únorovém puči měly významný podíl, film vůbec ani nepřipomene. Komunistickou stranu údajně vedli k únorovému vítězství Gottwald se ZáII

potockým a Noskem, episodně vystupují ještě Zdeněk Nejedlý a Ludvík Svoboda. Zcela ale ve filmu chybí ten, kdo byl praktickým režisérem a realizátorem komunistické politiky a strategie, šéf řídícího centra, štábu za boje o moc ve státě, jemuž se v rukou sbíhaly nitky informací a kdo vzápětí pohotově realizoval všeobecně stanovený strategický záměr partaje. Kdo jiný by to mohl být než generální tajemník strany, muž, ovládající celý její aparát se stejnou pravomocí, jakou má v armádě náčelník hlavního štábu? Ovšemže tomu nebylo jinak ani v únoru 1948. Naneštěstí byl tehdejší generální tajemník o čtyři roky později oběšen a teprve značné později rozpačitě rehabilitován. Věru rozpačitě, protože jeho jméno zmizelo z učebnic, strana nikde nepostavila svému druhému nej zas louži lej Šímu členovi pomník, nepojmenovala po něm ani jedinou ulici. Rudolf Slánský však není zdaleka jediný, komu bylo odepřeno přiměřeně slavné misto v dějinách strany. Film Vítězný lid sice pamatuje na Lidové milice - jak by také mohl nepamatovat?! ale jména jejich organizátorů a velitelů jsou dnes krajně nežádoucí. Kdo bude připomínat esenbáckého generála Josefa Pavla, brzy potom spolustrůjee akce Mirov a zanedlouho pak odsouzeného na pětadvacet let kriminálu, v osmašedesátém roce ministra vnitra, kdo vysloví jméno rovněž nedlouho po únoru odsouzeného Josefa Smrkovského, který ještě na začátku Pražského jara s pýchou připomínal, že byl za puče komandýrem milic? Kdo se zmíní, že sekretářem pražského kraje KSČ byl jistý Antonín Novotný, o němž dnešní školáci už ani nevědí, že se stal později presidentem, a kdo bude rozvádět úlohu se Slánským popraveného Bedřicha Reicina, kterému soudruzi před válkou jako expertovi na propagandu mezi dětmi říkali Kinderfricek, ovšem po ni byli znatelně opatrnější, protože novopečený šéf vojenského Obranného zpravodajství měl hodně dlouhé prsty? Kdo je pánem přítomnosti, je pánem minulosti. Film, který nezná generálního tajemníka, tím víc si však všímá provinciálního politika, jenž je generálním tajemníkem dnes, tato slova ilustruje i dokládá. Připadá nám to tuze povědomé, nijak nové. Nejen absolventi Večerní II

univerzity marxismu-leninismu nebo doktoři tzv. práv z kterékoliv ze tří fakult Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti, ale ani doctores rerum socialium (RSDr, v Praze čteno jako Rodné strany doktor) z Vysoké školy politické a sami jejich profesoři by většinou neuměli odpovědět na otázku, kdo že byl Leninovou pravou rukou, skutečným realizátorem převratu ze 7. listopadu 1917. Jméno tohoto vynikajícího technika uchvácení moci, proslulého potom také jako zakladatel a první generalissimus Rudé armády, znají jenom v docela jiných souvislostech - j a k o zrádce s mnoha přívlastky, jako nepřítel lidu {což byl oficiálně udělovaný titul podobně jako třeba zasloužilý umělec), prostě jako vyvrhele lidstva. Říjnovou takzvanou revoluci přece prakticky naplánoval i uskutečnil a Rudé armádě za občanské války velel Lev Davidovič Trockij. V kině Domovina na Maninách nás sice sedělo všehovšudy patnáct, ale na tom teď nezáleží. Film Vítězný lid před námi zajisté viděli i významnější diváci, například doktor Bilak s doktorem Husákem a docent Kapek s docentem Obzinou, Možná někoho z nich napadlo, že by se jim mohl hodit také film o roce Šedesát osm a o vítězství nad kontrarevolueí. Po všech předchozích zkušenostech by měli vydat příkaz k jeho natáčení co nejrychleji, ať už dopadne jak dopadne. Kdyby se totiž nějaký rádobyhistorický film o roce 1968 měl točit teprve za nějakých deset let, mohli by se dočkat hodně trpkého zklamání. Nepochybně pak v tom filmu uvidíme skladiště samopalů v bytech básníků, bedny výbušnin po redakcích a dramatici budou mít v garážích místo škodovek tanky, to vše si lze bez. velké fantazie představit. Stejně určitě se na plátně setkáme i s komunisty ze známého zdravého jádra, kterým ovšem nikdo nebude vyhrožovat sbírkou na dar do penze, jen aby už proboha nic nedělali, ale budou se chvět o svoje životy a vyhlížet sovětské divize. Otázka však zní jinak. Koho s t r a n a ať už zaživa nebo posmrtně - vyloučí v příštích deseti létech ze svých slavných letopisů? Kdepak je psáno, že ve filmu a v učebnicích oné doby bude vůbec ještě nějaká zmínka o doktorovi Bllakovi? Mají snad Oldřich Švestka, Antonín Kapek nebo Alois Indra předem zaručeno, že se nedostanou na smetiště dějin do společnosti odhale-

ných škůdců? Je jisté, že osud z historie vygumovaného presidenta a tajemníka Antonína Novotného nečeká i na dnešní generální a jiné tajemníky? Nejeden z předchůdců Lubomíra Štrougala si získal zásluhy dokonce ještě větší než on a stejně svoji dobu nepřežil ani v anekdotách. Takže také v Praze se po moskevském vzoru čeká po maršálech na plukovníky a na poručíky. Dějiny strany neznají žádné věčně časy. Začínají pořád a vždycky zcela jinak. Vilém Hejl

Maskovanec nahoře (z filmu rež. V. Trapného Vítězný lid J představuje muže dole (v popředí předfízlem s kamerou).

Próza

(Z kazetového

záznamu

Dereka MacCourka,

Navždy od doby, kdy opusti], celý čas jsem vzpomínal na dědečka, a nábytek, který zbudoval, přinášel mi ho stále do mysli. Chtěl jsem také najít víc o socialismu, na který dědeček hromadil tak mnoho chvály. Avšak, když jsem se zeptal mojí učitelkyně Miss Havelock, ona mi řekla, Že socialismus je ekonomický systém, kde vše patři všem a nikdo nemá nic. To jsem neinčl rád, neboť by mi nekonvenovalo, kdyby můj rollerskejt patřil v stejný čas také Normanu Bullockovi, jenž bydli ve vedlejších dveřích a žádný nemá. Na druhé straně nebylo by špatné vůbec, kdyby mně ve stejnou dobu patřil Bullockův tývýtenis, jaký mi můj tentvuj Ota odmítl koupit, "Čumíš na tývý už takhle osm hodin denně," pravil on, "to se račidloubej vnose". Avšak když dloubám, maminka pokaždé zdvihne Kaina. Nenašel jsem tedy o socialismu nic, s výjimkou dědečkova poučení, že je nejvýš spravedlivý, a tedy nejvíc pravděpodobně p o u z e j i n é j m é n o pro Bůh. Ale když v nedělní škole otázal se otec MacHacek od Jezuitů, Otců, která jest třetí osoba Boha kromě Otce Boha a Syna Boha, Džízase Krajsta, a já mu sudžestoval, že socialismus, otočil se otec MacHacek červeně, zamuroval:. "Blasphemyt11 a udělal mě klečet před oltářem sv. Neumanna a říkat deset Očenášů za pokání.

žáka kindergarten

Dwigha O'Mackaye v Etobicoke,

Krátce po lom moji rodiče dávali večerní oběd pro několik málo přátel, kde jeden z nich, Mr. Stanley Rizek, referoval o své recentní návštěvě staré země. Pan Stanley Rizek je v Kanadě ze všech našich známých nejdéle. Přistál zde, jak řekla Mrs. Hardy, když měli barbecue s námi, před malým dekretem, a tehdy všichni zdvihli svá oboči, nejvíc pravděpodobně jako exprešn úcty, protože všichni přistáli zde mnohem později, někteří po únoru, anebo jako Mr. Oliver Hardy, M.D,, a naši také až po srpnu. Já sám jsem již Kanadou narozený, a rozumím, že "před malým dekretem", "po únoru" a "po srpnu", podobně jako "po normalizaci", kdy přistál Mr. Tom MacHane, popsinger, jsou termíny pro různé éry zřízení socialismu, v němž nyní můj dědeček je nejvíc pravděpodobně knězem.

"Je tam krásně, krásně," Mr. Stanley Rizek byl říkajici. "Za dva baky stejk přes celej plejt.a pivo plzeňský od tepu, jako malvazinka. Edvajzovali mě, abych než pojedu, čenžoval dvě stě baků na jednobakovky pro tipy. Excelentní edvajs! Vycpal jsem si kapsy a všude je distribuoval, a měl se jak prase v kornu." "V žitě," korigovala ho maminka. "Za d o l a r y j e t a m p r e j na prodej všechno." "Rajt, Mrs. Vičky," konfirmoval Zůstal jsem puzlován, co je socialis- Mr. Rizek. " F o r ixempl: muj synovec, mus. stupidní blbec. Vzal kus v nějakém za-

Ontario)

kázaném koncertu Plastikových lidí, který interuptovala policie, a rezistoval arest. Byl čárdžovaný za vzbouření a urážení příslušníků, od tři do šesti let. Dost Šťastně já právě erajvoval do Prahy, a co nevidím, že synovcův prokurátor je Bartoš. Ten samej Bartoš, co byl za války můj kolega, ale nepodobně mně, blbci, v květnu džojnoval párty." Divil jsem se, proč Mr. Rizek nedž.ojnoval party také, neb v Torontu neni z žádné party nikdy absentní, a vždy se stounuje. Ale on šel dál: "Konsekventně zatim co já v Saskatchevanu kydal hnůj, Bartoš se stal vnitrákem a po srpnu nakonec prokurátorem. Ale byli jsme za války velmi klous, takže o ňom leccos vím. Poví-

dám teda synovci: 'Don't worry, já to zfixuju.' A zfixoval jsem, za pouhý tři sta baků. Synovec dostal jen tři měsíce na probaci na dva roky, zatím co jiný až tři roky bez probace, inklusivně Plastikových lidí. Ale Bartoš -" Mr. Rizek otřásl hlavou, " - těžkej kejs. Pozval mě do svýho apartmentu - pět pokojů v paláci na Malý Straně - a chtěl zapít shledání. Ale měl doma už vypito. Tak řek: 'Počkej, já sem hned zpátky!' a šel se džbánem pro pivo. To bylo šest v noci. Měl jsem zatím príjemnej čet sjeho manželkou. Moc pěkná, jeho juniorka o třicet let. Bejvala prej jeho defendantka pro vagránství, ale vymoh jí zrušení trestu, ovšem na probaci, a pak si ho vzala. A najednou II

koukám: jedenáct! ' M a j got,' řeknu, 'neměl nějakej akcident?' Ale vona jen glencne na ristvoč a povídá klidně: 'EŠtě moment. Teď je U labužníků zavírači hodina, brzo ho donesou.' To mě zarazilo. Nějaký nový slang ixprešn pro 'vrátí se z flámu* nebo podobně? Ale ěetujeme dál, a zrovna když kukací hodiny začly půlnoc - férst kláš kousek, Švarcvald raně devatenáctý století - někdo presuje knoflík zvonku, panička jde ke dveřím a za nima policajti a opravdu ho nesou. Byla z nčj pivní mrtvola. Policajti s ním Šli najisto do bedrůmu, položili ho na postel, každej dostal tip, poděkovali a vodprejskli. 'Tak máme po šichtě,' řekla panička. 'Poslední dobou se ale zlepšil. Jenom čtyřikrát, nejvejš pětkrát tejdně, už si začíná zvykat.' " J á to nechápu," Mr. Rizek opět otřásl hlavou. "Nádhernej byt, prej třicet táců měsíčně, vedle tipů, plnoantikvit, mladou ženu - a každej den se sežere d o nčma. Proč?" Také jsem nevěděl, ale maminka pravila: " T o je ten samej Bartoš, co dělal Lederera. Sabatu, Miillera. Híibla, Pachm a n a . Hav-" "Ten samej," interuptoval ji Mr. Rizek. "Vidíte! Navíc k tomu majetku slávnej člověk! A dělá jak nějaký vajno ze skidroii. Můžete tomu rozumět?" " J o , " pravila maminka. " J á ne," řek! Mr. Rizek. "Druhej den jsem to zfixoval u něj v ofisu. Jenže m u j blbec synovec, sotva ho disčárdžovali, podepsal čártr seventysevn, a byl zas v trablu. To já už ale odmítnul vzít responzibilitu. Kdo chce kam, pomozme mu do toho." " T a m , " řekla maminka. Konverzaci džojnoval Mr. Hergottvál. Disgustován pravil: "Chartisti! Nedaj si pokoj, a my nebudem moc jezdit! Šest táců pude rourou dolů, ponivač nám nedaj víza!" "Šest tisíc?" otázal se s interese m Mr. Oliver Hardy, M.D. " T o vámČárdžovali za vstup? To je, čemu bych já řekl bárgin." "Kolik Čárdžovali vám?" zeptal Mr. Hergottvál. "Já nepodal aplikaci. Moje máti - " V tom momentě zvonil dveřní zvon a přišla Mrs. Bobbie Santner s husbandem. O n a má v T o r o n t u publikační business, a každého vždy bere za knoflíkovou dirku, protože nekupuje její knihy. Nyní také, tak brzo jak uviděla Mr. Hergottvála, zeptala se hned pryč: II

"A pan Hergottvál! Pročpak ste kancloval subskripci?" "Musíte rozumět, milostivá," otočil se rudě Mr. Hergottvál. "Já si upravil poměr, a oni jistě skrze svoje agenty mají váš adresní fajl. Já podepsal, že se budu chovat, zatím co vám a vašemu manželovi zkancelovali sityznšíp, protože se nechováte a operujete antisocialistický knižní business. Musíte pochopit, že s vámi nemohu své j m é n o asociovat, přinejmenším když existuje psaná dokumentace j a k o adresní fajly," Nyní se otočila rudě Mrs. Bobbie Santner, ale než byla schopna komentovat, pravil m ů j tentvuj Ota: " P r o t o jste taky vystoupil z Národního sdružení, ze Spojených trampských osad Ontario, odřekl Americké listy a Sun, místo u sv. Václava slyšíte mši u St. Patricka a přestal jste chodit do Beneš Inn?" "Voni m a j svý lidi všude," trhnul rameny Mr. Hergottvál. "Opatrnosti nikdy nezbývá." "Je také těžké potlačit touhu po domově," džojnovala Mrs. Hergottvál. "Někdy jsem tak houmsik, že nemůžu vydržet." "Nepovídej, J i r k o , " pravila maminka. "Nemůžeš vydržet, abys už v Praze honila vodu holkám z Elišky Krásnohorský na vztek!" "Stýská se mi po kultůře, která v Kanadě vůbec není," pravila Mrs. Hergottválová zapjatě. "Těch divadel! Ty nádherné koncerty v Adolfínu! Lehká noční hudba od Mozarta v Ledeburských zahradách...." "Šýz.rajt," pravil Mr. Rizek, "U Fleků taky nehraje teď ňákej šraml, ale ženskej džezbend! Pivo černá čtrnáct-

ka, česnekový topinky..." Mr. Rizek zaěal být snivý, "... ty rozhoďnožky na pódiu... kam se hrabe Downtown Burlesque v Trónu..." "Bisajds," vmísil Mr. Hergottvál, "aby bylo jasno: my jsme ekonomický, nepolitický. Odešli jsme, aby se nám vedlo lip. Teď máme právo jet tam demonstrovat svý ekonomický výsledky, aby měli lidi radost, jak si českej člověk j a k o já vede v cizině." "Sem tady u Čechů?" otázala se Mrs. Bobbie Santner. Byla nejvíc pravděpodobně dragovaná, protože nás všechny dobře zná. "Právě že seš," řekla maminka. "To mě usmaž místo ústřice," pravila Mrs. Santner, pořád dragovaná. "Tendleten mužik," zahrotila prst na Mr, Hergottvála, "to je ten samej Freddy Hergottvál, co kdysi dávno válel v Bulvárce, kde se nikdy nechoval, takže ho mockrát zjišťovali? Ten samej, co potom pozdčjc chodil na džemsešns a na Zahradníčka do Violy? Dovopravdy ten samej Hergottvál? Tcndle mužik?" Tím patrně referovala ke krátké postavě Mr. Hergottvála.

Nerozuměl jsem sice skoro nic, z co bylo řeěeno, ale vše jsem zapsal akurátně podle kazetového rekorderu, skrytého pod lavicí svéráz, kde seděli Mr, and Mrs. Hergottvál mezi krásnými kurvami. Maminka ji mezitím opět upholstrovala brazilskou kůží. O podstatě socialismu nepověděla mi však konverzace nic, a byl jsem pořád puzlován. A vorýroval jsem. J e možné, že maminka a tentvuj Ota spáchali nějaký zločin, a socialismus je vy-

ně svého dada, po únoru nejdříve byt sice draftován d o armády na pět let, kde sloužil v černošském oddílu (ač je bílý, což asi proto, že v socialismu neexistuje rasová diskriminace), ale když přišlo táni, Mrs. Hrda, pomazala děkana medické školy z tipů od volacích děvčat a Mr. Oliver Hardy, M . D . , g r a duoval j a k o medický d o k t o r krátce před srpnem. Nyní má ofts na Bloor Street, kde řeže trpitele hemerojdů a dělá přes $100.000 za rok. Z mnoha krásných stories Mrs. Hrda nejlepší jsem mě! rád o Miss Milenka Cabicar, která byla v Jaltě j a k o její dcera. Miss Milenka Cabicar měla tam džob sexuálni pracovnice, pravila Mrs. Hrda, ale nekonala péči o chudé a nemocné, ale pouze o černochy, Araby, Západní Němce a jiné peněžní pytle. "Pět let to dělala, Mrs. MacCourek!" říkala Mrs. Hrda mamince, "Plnejch pět let! A pak nastydla na vaječníky. Radost bylo se na ni divat. Vždycky zalasovala vyfešákovanýho négra nebo ňákýho Šejka, zatáhla ho v Jaltě nahoru d o restaurace, a tam ho tak přejedla páví polívkou, veverčím gulášem a nášup knedlíkama a Štrůdlem, a přepila šatópapem, Šampusem, gruziňákem, Jelínkovou slivovicí a becherovkou, a překecala jedním jediným monologem, protože ji měla rozstřiženou že byla ve všech hlavních světovejch řečech k nezastavení, ž e n a pokoj ji s nim musel p o m á h a t vrchni. Ten to ale dělal rád, poněvadž včděl, že nepřijde zkrátka. Milenka pak ještě négra nebo Šejka dočista voholila, a po uzavírací hodinějsme to pokaždý oslavovali s vrchním v baru. Někdy to hodilo až padesát dolarů jenom mně, hajzlbubě, Mrs. Vičky," pravila Mrs. Hrda, "tak si umíte představit, kolik z toho měl vrchni, a kolik zůstalo za nehtama Milence."

hnal jako Eídama a Ivu z paradajzu? Proč by jinak odcházeli ze země, kde policie delivruje stounované husbandy za malý tip až d o bytu, nepodobně kanadské jízdní, která každému stále dává drahé tykety za chybné parkování? Co jestli i mamince a tentvojoví zkanclovaii občanství, podobně jako Mrs, Bobbie Santner, která vydáváním antisocialistíckých knih blasfemuje nejvýš spravedlivého? Proč by j inak odcházeli z paradajzu? A že něco podobně paradajzu socialismus je, dedukoval jsem z faktu, že vstup jc tam šest tisíc, tedy co v Kanadě platí se za membršip, v nejvícexkluzívnim C o u n try Clubu, kde peněžní pytle hraji golf. Také se v Kanadě nedá zfixovat veřejný prokurátor, nýbrž běhaví koně na dostihách, nanejvýä,

Brzo jsem výrost rád pro Mrs. Hrda. Byla ritajrovaná asistentka veřejné hygieny, jak ji popsal Mr, Hardy, M.D,, když přišel s oznámením, že Mrs. Hrda povolili v Praze emigrejšn. Ale ona sama mi řekla, že po únoru budovala socialismus dvacet let j a k o hajzlbuba, prvně v Alcronu, později v Jaltě. Ze stories, kterých mi vyprávěla mnoho, o aranžováni schůzek turistů s volacími děvčaty, jsem dedukoval, že 'hajzlbuba' je to samé Česky j a k o 'madam*, co j c originální povolání maminky mé dívči přítelkyně Nancttc ďOrléans z Lake Tahoe, Nevada. Její maminka pracovala j a k o hákovkyně, až pak se j a k o l m a d a n ť establišovala ve vlastním businessu a eventuálně ritajrovala d o Kanady. Zde napsala

dezíral, že socialismus je zemský paradajs, což se i zpívá v antému. z kterého vyhnali m a m i n k u Vičky i Otu, tentvoje. A kdyby nebylo pro Mrs. Hrda, byl bych nejvíc pravděpodobně zůstal v té iluzi.

mnoha mužům nalézt zdrávi ve svém "Ale co ty vaječníky?" zeptala se podniku. Když jsem vyprávěl o své maminka. dívčí přítelkyni Nanette rodičům, ře" J o to - no - cheche," pravila Mrs. kla maminka tentvojoví: " D a m n ii, Hrda. "Nastydla na ně, ponivač v létě Ota, neměli bysme mu takový kama- v zimč chodila vždycky jen v mini a v rád Soft y zatrhnout? S dcerou bordet- silonovejch kalhotkách. Tak mi jedmamá?" 'Bordelmamá' líbí se mi víc nou povídá, když si vodskoěila dát si než 'madam', ale víc než ty dvě mám čouda na hajzl, zatímco s e j í kunčoft rád 'hajzlbuba'. Má nejlepší zvuk ze nahoře dávil knedlíkama. Knedlíky, všech. Čeština je líbezná. .tvrdila dycky Milenka, působěj j a k o Než po únoru vzala Mrs, Hrda džob protijed na chtíč. Pani Hrdá, povídá hajzlbuby, byla manželkou m a n u f a - mi, já mám něco s vaječníka ma, ale j á ktora. V novém džobu dělala však se stydím k doktorovi, já eště nikdy u mnohem lepši penize, neboť zatímco Žádnýho nebyla, akorát když mě bylo její syn, Mr. Oliver Hardy, M.D,, před šest s mandlema. No, náš Olda měl únorem byl pouze aprenticem v továr- zrovna před d o k t o r á t e m , tak jsem jí

knihu How I Helped Many Men Find Vorýroval jsem. Více a více jsem po- Their Masculinity, jak pomáhala

*

Mrs. Hrda je maminka Mr. Olivera Hardy, M.D. Originálně jsem myslel, že její spelling je špatný, ale řekla, že i Mr. Hardy speloval své j m é n o předtím j a k o ona, ale zmčnil jej z konziderace pro Kanaďany, kteří mají trabl vyslovit "hr". A má tvrdý vaj, protože je muž,

II

vyjednala, že ji diskrétně vyšetří u nás doma, což von byl lined svolnej, protože Milenka byla kus a Olda, i když už málem d o k t o r , ešte nezcyničtěl natolik, aby už jenom pil. Po šichtě pak přijdu d o m ů , a zeptám se Oldy: 'Tak co? Co Mileněiny vaječníky?" 'Jó, t o nevím, mamá.' ' J a k t o nevíš? Copak stc to na medicíně nebraliľ 'Ale brali,' povídá Olda. 'Jenže nám neřekli, jak vyšetřovat vaječníky, když je někdo virgo intacta.' " Mrs. Hrda i moje maminka začly potom gigglovat, až eventuálně šejkovaly smíchem, a Mrs. Hrda finálně pravila: "Milenka, t o byl prostě zázrak přírody. Ta se tou svou knedlíkovou metodou uchovala pro svýho kanadskýho manžela, s kterým přej je teď tady v T o r o n t u . " "Je," řekla maminka. "Ale už s druhým, mnohem bohatším. A vaječníky musí mít O.K., protože právě chodi s bubnem." Znám Mrs. Zawynatch, ale nevědě! jsem, že se dala k Spásné armádě. T a k é jsem nerozuměl, proč Mr. Oliver Hardy, MT>., neuměl vyšetřit její vaječníky, když hemerojdy mému tentvojovi vyřízl excelentně. Ale Mrs. Hrda se mi líbila. Byla nejvíc definitivně rozený rakontér.

A přišlo to skrze ni, že jsem eventuálně našel, co j e socialismus. Vzalo to místo právě v domě Mrs. Zawynatch, a našel jsem, že nedžojnovala Spásnou a r m á d u , ale že je pregnantní. Maminka Mrs. Zawynatch, Mrs, Cabicar, II

přistála právé krátkou chvíli předtím slouží i Forda. Nebo mladýho Báťu. také, j a k o zemní imigrant, a byla tam Jenže ten je napůl Švýcar a ty jsou prej ještě Mrs. Kohn a Mrs. Hergottvál, zapšklý." všechny babičky z Prahy. Mluvily o "Šatap, Vičky," pravila Mrs. Zawynatch. "Brian je pro mě dobrej dost. A svých dětech. "Miluna udělala štěstí," říkala Mrs. nezačni mí zas nagovat, nebo utratím, Cabicar. "7'akovýho muže! Já jí říka- a to by byla smrt Brian a. Nemůže čela: Miluno, přece si tentvuj nebude kat, než bejby je narozený." "A cák vy, mladá pani." otázala kvůli mně, starý bábě, dělat takovou škodu. Deset tisíc, pani! Věřila byste?" Mrs. Cabicar maminky. "Vy tatínka otočila k mé mamince. " J e n o m poma- vocamcaď nedostanete? Slyšela jsem, zání! To nemluvím vo poplatcích. Kde že ste ho tu měli na návštěvě, a udělal já si zasloužila takovýho zetě? Aspoň vám nábytek?" že mu to částečně voplatim na vnouče"Ten?" řekla maminka a zdvihla ti, že jsem ho tolik stála!" pravila Mrs. obočí. "Ten by byl penězma k nezaplaCabicar a položila Mrs. Zawynatch cení," ruku na břicho, osmiměsíční nejmíň. "V socialismu je všecko penězma k By) jsem emejzd a poslouchal jsem zaplacení," řekla Mrs. Hrda. " P o k u d jsou to ovšem dolary nebo jiná tvrdá beze slov. "Bohužel, to já o vlastním synovi měna. Snad i dináry." "Všechno, kromě mýho tatíka," Het nemůžu," pravila Mrs. Hergottvál. "Náš Freddy, ten j e držgrešle. Po- pravila maminka Vičky. "Kolik se dázvat mě sem na návštěvu, abych se jim vá za zdravý jádra?" starala o pokakaný miminko, to jo. "Bůhví," řekla Mrs. Cabicar. "PatAle vykoupit mě? Kdepak Freddy! náct? Dvacet?" Můj referent, pani," obrátila k Mrs. " M ů j muž říká," pravila maminka, Cabicar, "chtěl pouhejch šest tisíc. Ale "že je ochotnej zaplatit až dvacet, aby m ů j Fredáček? Ten těch Šest tisíc račí ho sem už nikdy nepustili. Ani na návyhodí na úpravu stahu, aby mohli s vštěvu. Pěknej zeť!" Jiřinou jít ukazovat kreace d o Sema"Za dvacet," řekla Mrs. Cabicar, foru. Ale vykoupit babičku z bolševic- "by vám prodali poslance i s kafesoukého pekla, na to ho neužije," družkou, pokud by byla v SS mládeže. " T o s váma cejtim. pani," pravila Zdravý jádro, počítám, by dali lacino. Mrs. Cabicar. " M u j zeť, ten povídal, Kolipak, pani, zaplatili vaši za vás?" že byl ochotnej jít až na dvacet, a v pří- otočila Mrs. Cabicar k Mrs. Kohn. padě potřeby í na víc. Takovýho si ani "Sedmnáct," pravila Mrs. Kohn. holka j a k o naše Miluna nezaslouží," "Ale to jen proto, ž e n a s i o n i s t y j e poli"Bajo, zaslouží," pravila maminka tická přirážka padesát procent. Proto Vičky. " Z d r o j veselí j a k o Miluna si za- jsem z vás asi nejdražSí babička,"

"Omyl," řekla Mrs. Hrda. "Za mě Olda - teda Oliver - vyklopil dvaadvacet. Jsem jistě nejcennčjší babička v Kanadě." "Omyl je na vaší straně," vrátila Mrs. Kohn. "Ve Vancouveru je nějaká Mrs. Topinka, která stála pětadvacet, a v Yellow Knife Mrs. Zdeborsky, za tu, dle fámy, zaplatili celých třicet!" "Zdeborský!" dechla Mrs. Hrda, a pomalu začla otáčet rudě, "Myslíte, paní Kohnová, Zdeborskou ze Zdeborských, štětky a kartáče?" "Ano," kývla Mrs. Kohn. "Podnik měli v Kralupech a k moři jezdili do Biarritz." A to bylo, kdy Mrs. Hrda otočila velmi do ruda. Myslel jsem, žc se dusí kejkem, který Mrs. Zawynatchzakoupila u Kejkmástra, "Lůza bolševická!" začala rourovat. "Zdeborská, Štětky a kartáče! Třicet tisíc! A já, Hrdá z Hrdých, armatury a kuličková ložiska, jenom dvacet dva? Ta urážka! To ponížení! Zdeborských zachránil únor před bankrotem! Kdež-

to my právě otevřeli filiální 2ávod v cent ročně, Mrs. Hrdy se dnes prodává Medzilaborcích! Pakáž komunistická! za - " J á to snad neprežijú!" Maminka začala giglovat, zuby jí Nato Mrs. Hrda fejntovala. svítily bíle a ušní kruhy sejí šejkovaly, a byla velice hezká v měsíce světle, " You hit the not! on the head, baby" Přežila však, a navíc otevřela moje pravila. "Tak mám dojem, že nám v oči. V momentě, kdy fejntovala, jsem rodině roste novej Marx." finálně porozuměl, co je socialismus. Nechci sice být komickým hercem, Jeli jsme pak v noci domů s maminkou ale v měsíce světle se mamince tak po d raj vej i královny Alžběty kolem krásně leskly vlasy, že jsem si řek, až Ontario jezera, tentvuj Ota vzadu spal, vyrostu, vemu si maminku za ženu. Je jak se celý večer příliš stafoval kejkem, mnohem hezčí než moje dívčí přítelkymaminka byla u kola a v uších jí šajno- ně Nanette, dcera hajzlbuby z Lake valy brilantní ušní kruhy, protože byl Tahoe, Nevada. plný měsíc. " M o m , " řekl jsem. "Já už vím, co je socialismus." "Dorit kid me, Derek," pravila maminka. "Tak chytrej nejseš." "To je to stejný," řekl jsem, "jako v tom novelu, cos mi dala k Ježíšku, mom. Kabina strýce Torna. Je to jen, že strýc Tom měl cenu pouze dva tisíce. Ale to bylo před sto padesáti lety, a při inflačním růstu osm až deset perIlustroval Jan Brychta

Knihy Milan Kundera: Život je jinde (Vydali 68 Publishers, Toronto, $7.00)

překonávají provinciální techniku cena dejme tomu Jiráskovu, ale dosahují úrovně velkého románu ruského či "Což sc opravdu nedá utéci ze zrcadlo- francouzského. Těžko tvrdit, že Vančurův román přesahuje myšlenkově vého domu poezie? 1 ' "In its essence, any art that relies on román ruský, či že analyzuje své powords makes use of their ability to eat stavy precizněji a hlouběji než román away - of their corrosive function - francouzský. Velikost Vančurova je just as etching depends on the corro- v tvůrčím spojení lyrické síly slova a epického příběhu - a právě proto vzdosive power of nitric acid." ruje Markéta Lazarová překladu mnoY. M is h i ma v Sun and Steel hem více než Anna Karenina či MadaLyrika jako kletba neustále odsuzu- me Bovary. Básnická magie slov ale u jící básníka do 'zrcadlového domu Vančury neozařuje krásné a zajímavé poezie' daleko od života, básnické slo- rysy vyprávěče, ale pomáhá evokovat vo jako leptavá kyselina, která roze- v plné síle tváře postav, o kterých nám žirá jednolitost bytí - to jc základní vypráví. Lyrický výraz, básnické slovo nefunguje u něj tedy jako zrcadlo ve teze Kunderova velkého románu. V hloubi duše každého romanopisce kterém se zhlíží básníkovojá; umělecse skrývá lyrický básník, kterého je ký úspěch Vančurovy techniky romátřeba držet pevně na uzdě, nemá-Ii nu spočívá především v zapojení lyspisovatel "slepě splývat se svou do- rického výrazu do dramatické stavby bou" a magickou silou poetického příběhu jaleo nosného kamene a nikoprožitku falšoval pravdu o skutečnosti liv subjektivní ozdoby. své doby. Kundera se neskrývá obdivem k svéČeský prozaik to má těžší než, ře- mu mistru - všimněme si jen ják často kněme americký, právě o ten podíl zaslechneme v hlase jeho vypravěče lyriky v Českém moderním románu, Či hlas Vančurův; když Jaromil stoupá chcete-li o prostoupenost epických a po schodech budovy SNB, aby udal lyrických výrazových prostředků v bratra své dívky, obrací se vypravěč ke těch českých románech, které nejenom čtenáři těmito slovy:

"Dívejte se na něho, jak kráčí, jak si dává záležet na každém kroku! Jde jakoby na ramenou nes! celý svůj osud; jde vzhůru po schodech, jakoby stoupal nejen d o vyššího poschodí budovy, ale i do vyššího poschodí vlastního života, odkud uvidí, co dosud neviděl," Žák ovšem musí svůj úkol řešit jinak než mistr: zatímco Vančura s trochou ironie a nikoli bez lásky šlape svému lyrickému 'druhému já' něžně na krk a praví: budeme stavět spolu, já cihlu a trám, ty omítku, interiér a barvu, Kundera elegantně a bez milosti na tři sta šedesáti stránkách křehký krk svého lyrického dvojníka podřezává. A je to mordování na výsost humorné i smutné, o to zajímavější že se neděje jen na oidipální rovině příběhu lyrického mrzáčka Jaromila a j e h o milující maminky v době, které "vládl ruku v ruce kat i básník". Klidnýa ironický hlas vypravěčův nejen tenhle dobový příběh vypráví, ale neustále jej zevnitř i komentuje a poukazuje na jeho širší souvislosti nadčasové, politické a zejména literární. Vypravěč jakoby zároveň byl teoretikem slovesného uměni, který nevypráví banální Jaromilův příběh pro přiběh sám, ale II

promýšlí v něm samotnou podstatu slovesné tvorby. "Nevybrali jsme si ta leta, protože bychom je toužili portrétovat, ale jen a jen proto, že se nám zdála být jedinečnou pastí na Rimbauda a na Lermontova, jedinečnou pastí na lyriku a na mládí. Co jc román jiného než past na hrdinu? Kašleme na popis dobyl Ten, kdo nás zajímá, je mladý muž, jenž básní. A ten "mladý muž, jenž básní" není Kunderovi samozřejmě jen nepěkný ubožák Jaromil Či jeho vlastní lyrické alter ego, ale celá ta galerie vášnivých blouznivců, ke kterým vzdělaná Evropa vzhlíží jako k svatým svého literárního pantheonu - z Čechů jsou tu Wolker, Halas a Orten, z Rusů Lermontov a Majakovský, z Francouzů Rimbaud a Breton, z Angličanů Shelley a Byron. Co spojuje Kunderovi tyto velké lyriky? Především nezralost a nezkušenost života: "Genius lyriky je genius nezkušenosti. Básník ví o světě málo, ale slova, která z něho vycházejí, řadí se do krásných skupenství, která jsou definitivní jako krystal; básník je nezralý a přešlo jeho verš má v sobě definitivnost věštby, před kterou i on sám stojí v úžase." Ovšemže z těchhle vět čiší trochu zaujatý hněv příslušníka generace, která tančila "podél zdi, za kterou byli žalářováni lidé a byla celá vystavěná z veršů", Kunderova nevážnost ale jde mnohem dál: strhává s pedestalu samotnou myšlenku o nevinnosti mládí, o svatosti revolučního nadšení mladého člověka a jeho idealistickou víru v silu slov, která maji změnit skutečnost. Ptáte se: proč nezařadit do téhle galerie básníků 'self-destruktů 1 také Gard a Lorcu a z našich Máchu? Bledne K underův hněv před nejposvátnějšími jmény mezinárodními a národními? .Jsou snad na poetickém nebi přece jen hvězdy, které Kundera váhá strhnout k zemi svou břitkou ironií? Myslím, že odpověď na tyto otázky najdeme spíše v Kundcrově autorské chytrosti, než v zjišťování míry jeho ikonoklastické odvahy, Kundera - autor, Kundera - teoretik literatury dobře ví, že ne každé básnické slovo je falešnou věštbou či padělkem života; ví že v lidské historii jsou vzácné momenty kdy lyrikovo slovo se stane planoucí pochodní, vyjadřující myšlení a cítění většího společenství lidí nezávisle na jejich ideologii, či chcete-li trvalou II

pravdou o jejich bytí v onom vzácném momentě. Ví samozřejmě také, že ona "krásná skupenství slov, která z básníka vycházejí a mají v sobě definitivnost věštby" jsou v případě básníků jako Mácha či Lorca mnohem méně povrchním odrazem krásného Narcise ve vodni hladině, ale spíše hlubokými spodními prameny mýtu, lidové písně, pohádky, a nejsou tedy zdaleka jen odrazem nezralého básníkova 'já'. Lorcův slavný nářek "Nářek nad smrti toreadora" je svým způsobem věštbou - j e z něj cítit předtucha smutného osudu republiky, V básni jc ale i mnohem víc - je v ní i starý španělský mýtus krve a statečnosti, starý smutek nad tím, že ti nejlepší synové Andalúzie vždycky museli, a dokud Španělsko zůstane Španělskem, budou musit zemřít mladí. Těžko se ubránil pocitu, že Mácha i Lorca občas byli přesně tam, kde byl i život - což je jeden z důvodů proč nej d o u skeptickému čtyřicátníkovi tolik na nervy jako mladý Halas a zejména mladý Wolker. Je ale genius lyriky vždy a všude geniem nezkušenosti? "Za mladých let, za mladých let jsem šťastně žil, v podkroví denně vylézal a psal tam verše, v nichž byl padělaný žal a lidské bídy padělané zlo.

Che Guevary pro západní mládež nebylo zdaleka d á n o jen jeho radikálním marxismem a tedy jeho vědomě protikřesťanskou ideologií, ale mnohem spíše neuvědomovanou mýtickou podobností jeho života a zejména jeho konce s příběhem Kristovým, Tohle všechno by jistě přiznal Kundera teoretik mimo rámec svého románu; nechtějme na jeho vypravěči, aby byl příliš objektivní - musí přece vyprávět nevážný příběh o falši slov a iluzí mládí. A aby jeho příběh měl VanČurovskou šťávu, musí jej trochu okořenil pálčivostí vzteku a zaujatosti. Je tedy konec konců Kunderův nesmírné zábavný ironický útok na faleš lyrické emoce sám veden emotivním ostřím slov? Je autorovo lyrické'druhé já' nakonec podřezáno v ' c h r á m u slov' jako obětní beránek snímající minulé hříchy slova? Básník je mrtev - ať žije básník? Je myslitelný i radikálnější útěk z chrámu slov než Kunderův: známý japonský autor J u k o Mišima, proživ dětství a ranný literárný vývoj nápadně podobný osudu našeho J a r o m i la, 'zakroutil krk své lyrické písni', napsal přes třicet objemných, často velice nucené epických románů a systematicky po léta přebudovával body-buildingem své křehké tělo lyrika na mohutnou muskulaturu Muže. V den kdy dopsal svou ncjdelší tetralogii "Moře plodnosti" (cynik by řekl moře slov), obrátil ostři samurajského meče proti svému žaludku a 'chrám slov'jednou provždy zrušil.

Na sklonku let, na sklonku let já okusil, jak hořkotrpce chutná lidský žal, a nemám, co bych ješlč opčval, než - "Podzimku ty jasná hodino!" Sel tedy o krok dále než Kundera, (Hsin-Č'i-či) ze zrcadlového domu jednou provždy Pod zorným úhlem poezie čínské to unikl a vyřešil tak problém důsledněnení vůbec krev a oheň nezkušeného ji. A přece - jako Čtenář bych si velice mládí, jež je subjektem pravé lyriky, přál, aby Milan Kundera v 'chrámu ale spiše melancholicky smířený klid slov' ještě nějakou tu chvíli vydržel. AVL 'jasné podzimní hodiny' stáří a moudrosti. Tedy zhruba pozice, která je mnohem blíž Kunderovu epickému Milan Šimečka; Obnovení pořádku vyprávěči než to v Čem vidí typickou (Vydal Index, 1979, cena DM 16.60, lyriku. V čínské tradici ovšem není nebo u Bohemicutn Dístribution Can. takový důraz na individualitu člověka $10.00 nebo ekvivalent v jiné měně.) jako v kultuře evropské, čímž jedna Kdyžjsem dočetl tuto knihu, zdál se z pastí, Číhajících na každého lyrika, mi pak v noci po dlouhé době opět odpadá. Za druhé, v čínské tradici ne- emigrantský sen. V mém emigrantexistuje slovo - poselství, slovo - evan- ském snu se zpravidla pohybuji po gelium, slovo - muč, které přináší mla- Wílsonově nádraží, snad proto, že dý Kristus, aby jím rozťal zatuchlé sta- jsem tam kdysi dlouho a intensivně záré vazby skutečnosti - to je opět zcela viděl těm lidem, kteří nastupovali do křesťanská záležitost, která nesmírně vagónu s nápisem Stuttgart-Paris, A napomáhá autoritě mládí a jeho pla- tentokrát, po Šimečkové knize, jsem noucích slov v naší kultuře. Charizrna dlouho bloudil mezi kolejemi, kolejí

bylo čím dál tim víc, křižovaly se, pletly se, a já jsem byl čím dál tim zoufalejší, jak jsem se tam dostal, já blbec, až jsem se probudil do kanadského rána. Snad teprve potom jsem pochopil děsivou bezútěšnost života lidí, kteří byli vybráni jako exemplární příklady k postrašení těch ostatních v posrpnovém Československu. Ne těch prominentů, ale těch, o kterých nikdo neví, kterým nikdo nenabídne, aby emigrovali a kteří jen tak žijí ze dne na den. Mílan Šimečka, bratislavský filosof, který od roku 1970 byl šikanován jako "představitel kontrarevoluce v oblasti kultury" žije dnes a pracuje jako zřízenec u firmy vyrábějící v Bratislavě beton. Sám o sobě říká, a mnč při tom přeběhl mráz po zádech: "Jsem si dobře vědom toho, že už dnes nejsem schopen napsat vědecké pojednání. Nemám čas na to, abych pátral po pramenech... Vstávám v pět hodin ráno do práce a vracím se ve čtyři. Do archivu by mne nepustili a legitimace universitní' knihovny, která mne kdysi opravňovala Číst libri prohibiti, propadla." Reálný socialismus takto plýtvá talenty. Je to jedním z jeho podstatných rysů. Nepotřebuje lidi s originálním myšlením, kteří by byli schopni něco udělat, naopak potřebuje prostřednost, a jen ve světě adaptovaných, prostředních lidí může existovat. A Šimečka, který popisuje, jak konsolidace a norrnalisace postupovala zvolna od hlavy, ÚV KSČ, přes masy členstva až k nejposlednějšímu nestraníkovi, napsal právě knihu o kultivaci dokonale konformních lidí v socialistickém systému. Vždycky jsem si myslel, že systém absolutní politické a hospodářské moci, kterým socialismus beze sporu je, se chová tak trochu jako velká monopolní kapitalistická korporace. Lidé, postupující na žebříčku hierarchie, nejsou voleni, ale vybíráni. V bojí za kulisami vítězí spíše prostřednost než opravdový talent, intrikáni jsou na tom lip než myslitelé, a osobní odpovědnost se uplatňuje spíše směrem nahoru než dolů. Toto srovnání však kulhá. V kapitalistické korporaci se také cení efektivnost, pracovní vypětí, inteligence, zacházení s podřízenými. V socialismu tzv. "reálném" o efektivnost vůbec už nejde. Tam užse hodnotí jen poslušnost. Vše ostatni narušuje systém. Nic jiného není potřeba, než vědomí každého člověka, že veškerá

moc pochází ze všemu nadřízeného centra. Systém nemusí být ani efektivní, ani produktívni, nic. Naopak, kdyby se kupř. podařilo vyrobit dostatek bytů pro všechny, jak by pak systém drže! lidi v poslušnosti hrozbou ztráty bytu? Kdyby se podařilo vyrobit dostatek zboží, a lidé by mohli třeba žít z úspor, jak by je systém přiváděl k poslušnosti hrozbou bídy? Kdyby dal lidem pořádnou informaci, možnost cestovat... Šimečkova kniha, nad kterou teď uvažuji, je také popisem toho, jak systém využívá moci a možnosti, které má, aby udržel "pořádek", status quo, a který využívá nedostatku, který sám zavinil, k posílení negativních lidských vlastností. Používá dětí k tomu, aby zotročil rodiče. Ne přímo, aby je proti nim štval jako kdysi za Stalina. Pouze nepřijme děti na střední nebo vysokou školu, když rodiče nedrží ústa a krok. Používá závisti, strachu, lidské zloby a všeho, co by normálně člověk mohl chtít. Nic ti nedá zadarmo. Na nic nemáš právo, pokud ti to oni nedají. Vždycky to něco stojí. Třeba kousek charakteru. Je to systém, který funguje navenek naprosto dokonale. Nic se nehýbe bez dovolení. Vždyť i na nás, exulantech, to zkoušejí stejným způsobem. Je pochopitelné, že každý z nás chce potkat opět své drahé. J e to normální lidská touha a právo? Zajisté, ale nejdřív nám za to něco dej. Pokoř se a sehni se. Potom možná. Nechceš? Vždyť ty přijdeš. Šimečkova kniha je popis toho, jak socialismus dnes v Československu opravdu funguje. M nozi z nás už těch posledních deset let tam nezažili. Aspoň si tedy přečtěme, jak j e j í ž propracovaný k dokonalosti. I ta proslavená korupce je jeho součástí. Zároveň mi vytanula na mysli jiná otázka: Jak je to s ostatními socialismy? Je to jediné možné řešení? Musí se stát, který má absolutní moc nad každým a nad vším, chovat vždy takto? Mně se zdá, že ano. Žijí však mezi námi i socialisté různých odstínů, národní, s lidskou tváří, s lidským srdcem, sociální demokrati, eurokomunisté - řekněte mi, bratři, soudruzi, byl by ten váš socialismus lepši? A proč? Marcel Pletka

Marie Janků - Sandtnerová: Česká kuchařka (Vydala Konfrontace, Švýcarsko, 1979. Cena US$21,00, Can,$24.70 u Bohernicum Distribution.) Často se píše o knihách, že "tuto knihu by měl číst každý". V tomto případě musime říci, že "tuto knihu by měl mít každý". Tato bible českého kuchařského umění má být v každé rodině. Jednou ji dcery (a synové) budou dědit. Jednou se kvůli ní budou učit česky, aby ještě mohly {i mohli) udělat ty správné koláče a buchty. Objednejte si jí tolik výtisků, kolik máte dětí, a jeden pro sebe. Je to přesná kopie té staré Sandtnerky, kterou jste měli doma. Anekdoty za pendrek (Vydala Konfrontace, Švýcarsko, cena SFrl2.00, US$6.00, u Bohernicum Distribution Can$7.00.) Sbírky vtipů jsou vždy žádané, a brzy rozebrané. Také tato knížka bude pravděpodobně brzy vyprodána, Z jedné strany obsahuje F Ó R Y Č E S K É , anekdoty o esenbácich, z druhé strany FÓRY SLOVENSKÉ, kreslené vtipy a koláže Gabriela Levického. A, Brousek - J. Škvorecký: Na brigádě (Vvdali 68 Publishers, Toronto, cena Can.$7.40) Sbírka esejí a literární kritiky dvou exilových autorů, kteři se normálně kritikou přílíš nezabývají, a vyšli si do této oblasti "na brigádu". V knize se dozvíte mnoho zajímavého o Biafře ducha, kterou dnes česká a slovenská literatura v Československu bezpochyby je. Václav Šikl: Nač jaru nezbyl čas (Vydali 68 Publishers, cena Can. $6.00) Kniha o pokusu o rehabilitaci těch, kteří byli hromadně postiženi v padesátých letech - účastníků zahraničního i domácího odboje za druhé světové války, vojáků i důstojníků. Autor, kdysi důstojník Československého letectva, již dříve vydal v exilu zajímavou knihu "Nebe nad Seinou". Erich Kulka: Židé v československé Svobodově armádě (Vydali68 Publishers, cena Can.$7.50) Autor, spisovatel a historik, soustavně a objevně popisuje podíl židovských vojáků na osvobozeni Československa za druhé světové války. Židovští vojáci tvořili 30-70% československého vojska v zahraničí, ač podii žiII

dovského obyvatelstva předválečné ČSR nedosahoval ani 2.5%. Vilém Hejl: Zásada sporu

Filozofie pro domácnost Sszkä na kulhavého koně aneb Už jste četli

(Vydali68 Publishers, cena Can.$6.25) Historický román o Simonu Lom- Komunistický manifest? nickém z Budče a o třicetileté válce a, vlastně, alegorie dnešního života v Každý z nás má aspoň nějakou ži- hají: "Ze všech tříd, které dnes stojí Československu. Autor nedávno odevotní filosofii, někdo komplikovanou, tváří v tvář buržoasii, jedinč proletašel do exilu. někdo jednodušší. Čím je jednodušší, riát je opravdovou revoluční třídou. tím více lidí se najde, kteří jí beze zbyt- Ostatní třídy se ztrácejí a konečně miTom Stoppard: Profesionální faul ku věří. Snad proto našel marxismus zí před tváři moderního průmyslu; (Vydali 68 Publishers, Toronto, cena takový ohlas mezi širokými vrstvami, proletariát je však jeho zvláštním a záCan.S6.00) a v neposlední řadě také mezi těmi, kladním produktem. Nižší střední tříDvě hry anglického autora českého kdo mají komplexy filantropismu a da, malý výrobce, obchodník, řemeslpůvodu. méněcennosti kvůli tatínkově nadité ník, zemědělec, ti všichni bojují proti šekové knížce. buržoasii, aby zachránili svoji existenci jako součásti střední třídy. Nejsou Jak krásné, jednoznačné a jednoduVladimír §kutina: Svět jako skleněná tedy revoluční, ale konservativní. Doché je toto učení! duhová kulička Společnost se vyvíjí, protože se vy- konce jsou reakční, protože se snaží (Vydala Konfrontace, Švýcarsko, cevíjejí výrobní síly a výrobní vztahy. otočit zpčt kolo dějin..." na SFr 17.00, US$8.00, u Bohemicum Celá společnost je organisována ko{Omlouvám se za tento citát, NeprDistribution Can. $9.50) lem nich. Vše ostatní na nich závisí, chal jsem do exilu s kufrem plným klaZnáme Škutinu novináře, Škutinu satirika, Škutinu bojovníka, a nyní, ve politika, kultura, poesie... Navíc, spo- siků marxisrnu-leninismu, nýbrž jsem své nové knize, se nám představuje lečnost je zlá, protože se dělí na vyko- si vezl prádlo a svetr, jakož, i jednu Škutina lyrik, zamilovaný do Prahy. řisťované a vykořisťovatele. Jedni, anglickou libru jako kapesné. V životě kteří vše vymýšlejí, lopotí se, a dostá- jsem si také nepomyslel, že KomunisJarmila Malendová: Sobí barva stesku vají za to čím dál tím méně. Druzí pak, tický manifest ještě jednou otevřu. kteří nedělají nic, jiným vše berou a Překládám tedy všechny citáty z angli(Vydalo nakladatelství PmD, Poesie vůbec jim kazí radost, a prostě parasi- ckých vydání.) mimo domov. Cena DM 10.00, u Bo- tují. Ti vykořisťovaní jsou proletariát, Tak tedy, proletariát, vždy chudší, hemicum Distribution Can.$5.00) a jim patří budoucnost. Ti vykořisťu- vždy rostoucí počtem, pohlcuje všechLyrické verše autorky, žijící nyní ve jící jsou buržoasie, a jsou ztělesněním ny ostatní třídy, až nakonec zbyde jen Švédsku. všeho zla na zemi. Jak snadno se do to- on a kapitalisté. V tom okamžiku spasí hoto schématku vejdou osobní frus- lidstvo. Tato revolučnost proletariátu, Josef Frolík: Špión vypovídá trace, bída, starosti, vztek, i na sebe jeho předurčení k velkým úkolům a je(Vydal Index, Kolín nad Rýnem, cena samotného. Odstraňme buržoasii ve- ho samotná existence je naprosto ncjDM19.80, u Bohemicum Distribution likou revolucí - a odstraníme všechno základnějši otázkou všech marxisticzlo světa. Can.$11.90) kých stran světa. Revoluční proletaDávno očekávaná Česká verse neKritisuje-li kdokoli toto schéma, riát zdůvodňuje jejich existenci a bez obyčejně zajímavé knihy o českoslo- stane se okamžitě nepřítelem lidstva, něj by prostě nemohly existovat. venské špionážní síti a o její práci do- pokroku a svých vlastních dětí. Vždyť Opět si položme otázku - je to ma i za hranicemi. Dozvíte se v ni, jak vývoj ke světové revoluci je nezadrži- opravdu tak? Vše záleží na definici, co se StB snaží ovlivnit běh dějin, že Yas- telný. Cokoli uděláš proti revoluci, je to opravdu proletariát je. Engels posir Arafat se školil v Československu, zpátečnictví. Když však třeba i spá- psal v poznámce pod čarou v anglicže Antonín Novotný asi za války spo- cháš zločin ve prospěch revoluce, jsi kém vydání Komunistického manifeslupracoval s Gestapem, atd.. atd. pokrokový, pomáháš síle, která žene tu z roku 1888 proletariát takto: " P r o lidstvo kupředu. letariátem myslíme třídu moderních Michal Racek: Jizvy po domovu Kvůli této neochvějné viře v jediný, dělníků, pracujících za mzdu, kteří nemají žádné vlastní výrobní prostředky, (Vydalo nakladatelství PmD, cena předem daný směr vývoje lidstva je jsou nuceni prodávat svoji pracovní símarxismus poslední z velkých náboDM10.00, u Bohemicum Distribution lu, aby mohli žít." žensko-filosofických systémů, které Can. $5.00) věří v předurčení osudu lidstva, ve sleT o by ještě nebylo tak zlé. Skoro Nová sbírka známého básníka napé síly, které jed naji navzdory a nezákaždý, koho znám, prodává svoji prašeho exilu, tentokrát na téma lásky k visle na lidské vůli. V to věří i nejpocovní sílu. Státu, továrně, bance, univlasti a k domovu. slednější komunista, který se domnivá, versitě, podniku, jejímž majitelem není že své osobní štčstí, své myšlení, i svůj jedinec, ale korporace, skládající se Všechny tyto knihy si můžete objednat život obětuje čemusi vyššímu, krásně většinou zase jen z lidí, kteří prodávají u Bohemicum Distribution, P.O. Box nadosobnímu. Je to vše ale pravda? svoji pracovní sílu. Proletářem by tedy 69, Ste Dorothee - Laval, Quebec V Komunistickém manifestu se pra- vlastně mohl být každý, ministři, kráH7X 2T4, Canada nebo přímo u na- ví, a všechny komunistické a mnohé lové, generální ředitel General Mokladatelů. socialistické strany světa na to přísa- tors... Jsme tedy všichni proletáři, a II

mě) tedy Marx pravdu? A protože si my, proletáři, sami vládneme prostřednictvím našich proletárskych konservativců a liberálů, máme tedy diktaturu proletariátu? Určitě ne. Pojem "proletariát" je trochu jiný. Proletář dostává za svou práci mzdu; ovšem tato mzda je taková, a jen taková, aby proletář mohl přežít ze dne na den. Proletář žije jen pokud pracuje. Práce proletáře pro něj nevytváří žádný majetek. Tyto charakteristiky jsem porůznu nasbíral v Marxově Kapitálu. Komunistický manifest o tom říká: " P r ů m ě r n á cena námezdné práee je minimální mzda, tj. takové množství podpory, které je absolutně nutné k tomu, aby udrželo dělníka naživu. Co tedy námezdný dělník získává svou prací, stačí právě k tomu, aby prodloužilo a obnovilo jeho existenci... dělník tedy žije jen proto, aby zvýšil kapitál, a je mu dovoleno žít jen potud, pokud toho vyžadují zájmy vládnoucí třídy." Věřím tomu, že taková třída kdysi, v době Karla Marxe, opravdu existovala. Věřím i tomu, že její postavení bylo zoufalé. V Marxově Kapitálu jsou desítky příkladů nesmírné bídy, utrpení, vysilující práce za minimální mzdu, života ze dne na den. Snad jen jediný příklad (díl I., str.228, faksimileanglického vydání z r. 1889): "William Wood, devítiletý, byl stár 7 let a 10 měsíců, kdyžzaČa) pracovat." Běhal s formami (nosil odlitky s formami d o místnosti, kde chladly, a pak nosil zpátky prázdné formy) od samého začátku. Přicházel do práce v šest hodin ráno, a odcházel v devčt hodin večer. Pracoval šest dnů v týdnu. Patnáct hodín denně pro dítě sedm let staré; J. Murray, dvanáctiletý, říká: "Přicházím d o práce v šest, ale někdy i ve čtyři hodiny ráno. Pracoval jsem včera celou noc, až d o šesti dnes ráno. Nebyl jsem v posteli od předvčerejška. Včera se mnou pracovalo osm nebo devět jiných chlapců. Dostávám tři šilinky a šest pencí. Za práci v noci mi nic neplatí. Minulý týden jsem pracoval dvě noci". To Marx nazývá vykořisťováním proletariátu. Není divu, že věřil, že těmto proletářům může pomoci jen revoluce. .lak vyplývá z uvedených citátů, věřil také, že bída bude Čím dá! tím horší, a že relativní počet proletářů bude vzrůstat, až budou tvořit naprostou většinu obyvatelstva. Jenže - ptejme se po třetí: J c to pravda?

ně počet pracovníků s universitním vzděláním vzrostl za stejnou dobu z 11% na 15.1%, a počet úředníků ze 14.5% na 17.8%, Z toho vyplývá, že počet dnešních dělníků, dědiců Marxových proletářů, postupně klesá. Richard Bellmann, matematik pracující pro Rand Corporation, odhadl, že v roce 2000 jen 2% pracovní síly vyrobí všechno zboží, nutné pro dostatečné materiální zabezpečení celé společnosti. Jiní odhadují toto procento asi na 3-10%. Tato hodnota je celkem jen velmi přibližná a závisí na mnoha faktorech, ukazuje však celkový trend. Toto vše má nejen závažné důsledky pro náš nynější život a jeho perspektivy, ale i, a to hlavně, pro teorii i praxi marxismu a komunismu. Marxova revoluční třída proletářů potichu odešla, jak řikávalo Rudé právo, d o propadliště dějin. Diktatura proletariátu se tedy asi už ve vyspělých kapitalistických státech neuskutečni. Komunistické strany, tento revoluční předvoj proletariátu, se již začínají zmiňovat o tom. Že diktatura proletariátu není nutná. Tento vzrůst životní úrovně a mzdy Měly by však jít o krok dále: diktatura je kritickým faktorem v dalším vývoji proletariátu není uskutečitelná, proMarxova Kapitálu. Proletariát je re- tože proletariátu není. voluční třídou, protože nemůže nic Vvbudujete-li si filosofii na mylném ztratit, než své okovy. Když však pro- předpokladu, je celý systém špatný. letář vydělá víc než minimální mzdu, Vybudujete-li si na mylném principu vše se mění. Proletář sí může ušetřit stát, může po nějakou dobu fungovat, peníze, uložit si je do banky a dostávat protože lidé si najdou cestičky okolo a úrok. Úrok je však formou bezpracné- skrz, aby přežili a dožili d o pense. V ho zisku a vykořisťování. Proletář si podstatě je to však stát Špatný, a není může koupit auto, televisor, dum, ne- mu pomoci. bo může peníze investovat a opustit V případě marxismu je tím mylným třidu proletářů úplně. Může dokonce předpokladem učeni o proletariátu jabýt šťasten. ko "pokrokové" třídě a o ostatních tříRozdíl mezi proletářským revolu- dách j a k o "reakčních". Vše ostatní, cionářem a dělníkem v dnešní průmy- systém vlády, útlak a ničení lidí a ceslově vyspělé zemi je právě v ro:.dílu lých tříd a národů, potlačeni osobní mezi minimální mzdou a jeho dnešní iniciativy, Gulag, nadutost rudých pamzdou, a z toho vyplývajícím rozdílu v palášů, to vše je jen logickým důsledživotní filosofii. Dnešní dělnická třída kem tohoto prvotního omylu. Prvotprostě není to, co to bývalo. Snad něk- ního omylu se drží všechny komunistide v rozvojové zemi nejdete pravé pro- cké a mnohé socialistické strany světa. letáře, ne však tam, kde to M a r x nejvíc Proto jsou nereformovatelné. očekával. Marxisté tomu říkají, že si S.R. dělník "vytváří iluse" o svém sociál ním postavení. Historie šla jinudy. Lidé nejsou atomy, které by se pohybovaly po předurčených drahách. Místo pokračující proletarizace a zbídačování lidstva se stalo něco docela jiného. V zemích, kde se průmysl vyvíjel nejrychleji, šlo další rozvíjení výroby ne směrem další intensifikace práce a vykořisťování a směrem vzrůstu počtu proletářů, ale cestou zlepšování technické úrovně. Ruku v ruce s tím šlo i zvyšování mezd z hladového minima na úroveň, zaručující více či méně slušný životní standart. Revel ve své knize La tentation totalitare uvádí, že jen mezi rokem 1925 a 1975 se životní úroveň v západní Evropě zdvojnásobila, a v některých zemich i ztrojnásobila, i přes dvě deprese, válku, která zpustošila Evropu, a ztrátu kolonií. Příčiny tohoto jevu a cesty jak toho bylo dosaženo, byly kupř, analyzovány, aspoň zčásti, v p r a cech Evžena Loebla ("Humanomics", " M y mind on tria]"). Tento vzestup je v protikladu nejen k Marxovi, ale i k zakladatelům anglické klasické ekonomie, a zvláště k Davidu Ricardovi.

Změny v technické úrovni výroby způsobily ještě mnoho dalších změn. Jednou z nich je změna v sociálním složení obyvatelstva. Podíl dělníků na složení pracovní síly postupně klesá. Ve Spojených státech poklesl jen od roku 1958 do roku 1977 z 37% na 33.4%, Tedy proces naprosto odlišný od Marxova proroctví. Na druhé straII

Film S ideologickým kanónem na Jeleny Dnes lze už s jistotou říci, že se americké kinematografii konečné podařilo prolomit sklenenou hradbu mlčení a předstíraného nezájmu o důležitou kapitolu nedávné historie - vietnamskou válku. Po dlouholetém obcházení kolem horké kaše se v posledních měsících objevilo hned několik děl, která zobrazují, většinou kriticky, tuto nepříliš slavnou epizod u americké zahraniční politiky. Dva z filmů natočených na toto téma upoutaly širokou pozornost svými kvalitami: Corning Home (Návrat domů) režiséra Hala Ashbyho, (jehož dva hlavní představitelé, Jane Fonda a Jon Voight obdrželi letos Ceny Americké akademie za nejlepší herecké výkony), a Deer Hunter (Lovec jelenů), který získal dokonce 5 Oskarů, z nichž jeden bvl za Nejlepší film.

koustem na všechny strany a neváhají používat klasických přívlastků ze slovníku své ideologické pidžinmluvy, jako "rasistický", a podobné střelivo? Neni těžké uhádnout: Ciminův film totiž zobrazuje hrůzy války jako takové, aniž by se držel schématu boje "dobrých proti zlým".To je ovšem hrubá chyba scénáře: podle dobře známých principů komunistické ideologie nemohou být "bojovníci za svobodu" v žádnémpřípadězobrazeni negativně, f kdyby šlo o doloženou pravdu, byla by to pravda takříkajíc "atypická". Jediné správné vyobrazení Členů Vietcongu by bylo, jak po únavném boji mírumilovně odpočívají u ohníčku, zpívají častušky a před spánkem se posilují politickú literaturou. Všechno ostatní je zákeřné špinění nepošpinitelného, a tím pádem nepravdivé, neumělecké a nepřípustné. Bohužel, můžeme jen spekulovat o tom, co bylo úřady za železnou oponou považováno za nebezpečnější zdali to byl fakt, že vietnamští soudruzi vraždí své zajatce a hrají o peníze, nebo že j de o ruskou ruletu, kterou k tomu používají. Snad bychom se dozvěděli víc o motivech zákazu, kdybychom znali, jaké bylo počasí, když si hlídači umělecké ryzosti film předváděli ve své přísně tajné promítačce. Největším paradoxem celé situace ovšem je, že Deer Hunter předkládá divákovi v podstatě kritický pohled na americkou účast ve vietnamské válce. Jeho tři hrdi nové jsou prosti lidé, kteří Šli bojovat aniž by věděli proč, a aniž by vlastně chtěli, a zaplatili za hořkou zkušenost svými životy a svým zdravím. Vlastně, nebýt té ruské rulety, by! by Ciminův film bezpochyby oceněn jako "sžíravá kritika amerického imperialismu". - Takové paradoxy už ovšem patři k dialektickému koloritu diktatur - a divák je nakonec z toho všeho uštvaný jelen. -jau-

Tato tříhodinová epopej režiséra Michaela Cimina sleduje osudy tří kamadrádů - Američanů druhé generace ukrajinských imigrantů z malého průmyslového městečka v Pensylvánii. V první části filmu jsme svědky doby jejich "nevinnosti"; poté následuje odchod do Vietnamu, kde se mladí hrdinové střetávají s krutosti a hrůzami války. Poslední díl hovoří o hořkosti návratu (vracejí se jen dva, z nichž jeden bude nadosmrti invalidou). Lze řici bez přehánění, že Deer Hunter reprezentuje zatím nejodvážnějši pokus amerického filmu vyrovnat se s některými nevyřešenými problémy vietnamského konfliktu, a to i přes některé nedostatky, mezi něž patří třeba zdlouhavost první části (svatba ukrajinského stylu). Paradoxně se však právě toto dílo stalo hromosvodem silného ideologického útoku v zemích za železnou oponou. Tak například sovětská delegace na berlínském festivalu, kde byl tento film uveden, odešla na Rudé právo 18.4.1979 - str.5 znamení protestu. Jejich českoslovenští vasalové se zachovali stejně, a Věra Nehoráznost Chytilová, režisérka íHmůSedmikrásky a Hra o jablko, rezignovala z poroJiž jsme v Rudém právu psali o amety festivalu, Kromě toho je Deer Hun- rickém filmu Lovec zvěře režiséra Citer terčem ostré kritiky na stránkách mina, který byl pod názvem Prochákomunistického tisku. zejí peklem uváděn na festivalu v ZáC o vznítilo vášně soudružských padním Berlíně. Jde o film vědomě strážců čistoty umění, že stříkají in- zkreslující skutečnost a pravdu o ameII

rické agresi ve Vietnamu, o pamflet, který hází špínu na hrdinství statečných vietnamských bojovníků. Socialistické a některé další země na protest proti uvedení filmu v Západním Berlíně stáhly svá díla z festivalu a opustily jej. Zdálo by se, že už to je dosti pádný důvod k ostudě vpravdě mezinárodní. Ostudě s tímhle snímkem však není konec. Přechází v další nehoráznou provokaci, která se vysmívá umění vůbec: v Holywoodu získal cenu za nejlepší film roku, pověstného Oskara, právě Lovec zvěře. J a k á nestoudnost, vždyť tohle ocenění tak docela jasně naznačuje i postoj některých Američanů k čínské agresi ve Vietnamu, Fakt, že Oskara za nejlepši herecký výkon získala právě známá bojovnice proti americké válce ve Vietnamu Jane Fondová a že tuto cenu získala za roli ve filmu Návrat domů, který se kriticky zamýšlí nad důsledky účasti Američanů ve vietnamské válce, na skutečnosti vůbec nic nemění. Právě naopak. Osk%r Lovci zvěře ocenění herecké práce Fondové devalvuje. Jinými slovy - americká akademie filmových umění udělující Oskary znovu potvrdila před celým světem, že ji vůbec nejde o skutečné filmové umění a že její ceny jsou klasickým příkladem politických čachrů a machinaci. Demonstrace v době slavnostního ceremoniálu předávání Oskarů jenom potvrzuje, že i pokroková americká veřejnost si je vědoma toho, jak byl Oskar tímto aktem devalvován. Takže letošní Oskarznovu prokázal, že nemá vůbec nic společného s filmovým uměním, nýbrž pouze a jedině s politickým intrikařením nej temnějších reakcionářských sil. (mc)

Cena filmu "Vianoce Canadian Slovak Christmas" Na 21. Americkém filmovém festivalu v New Yorku byl v kategorii antropologických a etnografických filmů vyznamenán druhou cenou (Red Ribbon Award) film "Vianoce - Canadian Slovak Christmas". Je to výborný půlhodinový film režírovaný a stříhaný Dagmar Táborskou pro Museum of Man. distribuovaný společnosti National Film Board of Canada. M.S.

Hudba Pěvec slavičí tmy (Pokus o filozofický Hutky)

profil

Jaroslava

...básnik býti, íoť jako socha stát v dešti a krupobití, a přece milovat... {V. Holan: Lamento) 20. století se vyznačuje zápasem o záchranu lidstva, jehož zkázu může přivodit nejen atomová válka, aie i vykořenění lidskosti. Totalitní systémy tohoto století (fašismus, nacismus, komunismus) zvrátily základní civilizační hodnoty - lidskost, svobodu, demokracii, mír - a svět dosud neobnovil svůj kulturní a duchovni řád. Nelidskost a nesvoboda jsou ovšem časově a prostorově vzájemně podmíněny: nelidskost vzniká v nesvobodě a nesvoboda vede k nelidskosti, protože lidskost může být jen tam, kde je svoboda.! Všude, kde není svoboda, je každý člověk do určité míry vězněm. Vězení je lidskému duchu a srdci cizí, protože znemožňuje normální život. Vězení je místem bolesti, utrpení a zrady: ve vězení se tříbí lidské charaktery, jedni se morálně zlomi, druzí se duševně zušlechtí. Vězení je však také místem snu, naděje a víry, že život bude zase krásný, až bude svobodný. Kdo věří a má naději, nepadne, protože naděje a víra jsou mocí a silou, jež rozhoduje o vítězství! Kdysi se prý slavíkům vypichovaly oči. aby zpivali krásněji. Ze tmy zoufalství patrnč zpívali samé žalmy, V zemi slavičí tmy zpíval také Jaroslav Hutka: žalmy o životě, člověku, národu. Opilé oči mohou vidět svět dvojitě, opilá ústa mohou mluvil zmateně, ale střízlivý Člověk vychází ze skutečnosti a nazývá věci pravými jmény, Hutka nelže, když vypodobňuje lidskou společnost v písni Hospodskej z r. 1967: "Právo silnějšího nejsou bludy / Strop hospody je falešná ústava... Místo světla svítím strachem / Ten osvětluje všechny tváře... Místo síly používám závist / Mám jí v kuchyni plný pytle.. D o mý hospody choděj všichni... Až na toho věčnýho tuláka / Ten, kdo má v hlavě tisíc sluncí... Ikarus mi není vítaným hostem". Hutka je pravdivý i ve zpodobeni velikánů dčjin. V roce Charty 77 zpívá vc svém Sokratovi:

"Máte strach před mocnými, protomŠ soudíte / Věříte, že sebe takhle ochráníte / Čerta ochránítety vaše výhody / Jak je vám vzdálený prožitek svobody!" Hutka se poznáním pravdy o společnosti dostává až ke vzdoru, když píseň Galileo Galileí uzavírá: "Staví staví šibeničky / Sbíraj dřevo na hraničky / Sbíraj hlasy, sedaj k soudu / Odvolal jsi svoji pravdu / Galileo Galileí / Všichni si teď husu daji / Do ložnice potom kráči / A přece se točí! A přece se točí!" Hutkův boj o duši národa je vědomý přilnutím k duchovním tradicím země; protojenejsilnčjšía nejúčínnější vždy, kdykoliv se inspiru je náměty z národní historie: popravou 27 Českých pánů (Kat Mydlář), postojem K. H. Borovského (Havlíčku Havle), sbírkou na stavbu Národního divadla (Sobě i tobě). V této tématické oblasti Hutka vyjádřil také své lidské krédo. V básni Mistře Jene totiž vyznává: "Maji katy, mají hrůzu / Kdo proti nim poštve lůzu / Mají právo sedat k soudu / Co však nemaj, nemaj pravdu... Pravdu, kterou nutno hájit / Pro kterou má smysl umřít... Trpět pro ni, mocný Bože / To z nás přece dělá muže / Trpět proto že chci žiti / Pro život se nebát smrti... Řek jsem pravdu, umřel pro ni / Vy však zůstáváte v ohni / Pravdu znáte, tak s ní žijte / Jste-li lidé, tak se bijte!" Slovo je meč. Pravda je zbraň. A básník bojuje tím, že říká pravdu. Musí ovšem také sloužit kráse a dobru. Nejlépe jim slouží - pravdou. T a j e totiž dobrá, a proto i krásná. Hutka š i j e této vnitřní zákonitosti vědom; bojuje a zápasí. O záchranu Člověka , o lidství. Pochopil své básnické poslání, a chce proto svobodou k lidskosti, lidskostí k demokracii a demokracií k míru. To je politický postulát Hutkovy filozofie zdravého rozumu. Hutkův postoj při řešení základních otázek života a jeho upřimná snaha o překonání tragického vývoje společnosti nevycházejí z apriorních teorií, ale z historické a osobní zkušenosti, z řady životních zážitků, úzkostí, o b a v a z včdomí společenského a lidského odcizení. Vyjadřuje to básnicky: "Prázdnáslova znéji krajem nalomených duší... Ze dne na den bez naděje kráčí směrem nikam" (Tady domov mám) - "Chtě! jsem mezi lidi, v kulisách jsem zblou-

dil / Opuštěným městem s prázdnou duší chodil" (Půlnoc) - "Bloudění bez cíle a cíle bez smyslu... Kde není volba. tam není odpovědnost / Nepozná blízkost, kdo nesmí se vzdálit" (Česká poťouchlost)"Veškeré vzdálenosti slyším v tichu / Vzdálenost syna od otcových starostí... Pravdepodobnej žal, pravděpodobnej svět / Pravděpodobná láska a pak se dožijeme let... Je pouze ticho a v něm slyším pravděpodobné vzdálenosti / Ale hledej, není k nalezení, jen - pravdepodobnej žal" (Pravděpodobné vzdálenosti). Citované verše vyjadřuji nejen Hutkovy existenciální pocity, ale obsahují také paradoxy (pravděpodobný svět, pravděpodobný žal). V uvedené básni z roku 1968 dospěl Hutka k poznání, Že "Pouze představy jsou bolestivé / Mimo představy všechno se dá přežít" a že "Každá výhra je zároveň prohra / Pokaždý konec zvítězí". Subjektivní pravda je citem a silou osobního přesvědčení hájený paradox, jak konstatoval jeden z moderních existencialistů S. Kierkegaard, podle jehož názoru "pravda je paradox"(credo, quia absurdum), takže nadčasovou objektivní pravdu může poznat jen Bůh. Filozoficky tedy Hutka vychází z postulátu existenciálního životního a světového názoru, který do značné míry vyznával také prof. Jan Patočka, první tragický mluvčí Charty 77. Existencialista chápe věci jako syntézu podstaty a jsoucnosti (existence a essence), a pocit absurdnosti Života se mu jeví jako "nedostatečná dostatečnost věcí", jež vyvolává v člověku pocit neuspokojení, neklidu, který je východiskem k hledání odpovědí, případně i východiskem k náboženskému postoji. To platí i o Hutkovi. Roku 1972 napsal: "Vlezte mi na záda, mám tu své poslání/ Musím se ujistit, že život cenu má... Učit se usmivat, učit se radovat/ Poznávat krásu a udržet si lásku". Ještě určitěji se v tomto smyslu vyjádřil v básni Pro koho je život, v níž metaforicky vylíčil existenciální prvky lidské jsoucnosti (existenci lásky, těla, moci, Boha, strachu, touhy, smrti a žití) a příznačně naznačil, že "Schody směrem vzhůru daly smysl žití". Také v tom se projevuje existenciální orientace Hutkovy poezie. Věci jsou a Člověk existuje. Bytí světa nemá bez II

člověka smysl, ten závisí na člověku, který zase závisí na světě svou existencí. Podle německého filozofa M. Heideggera je podstata člověka v jeho existenci, smysl existenceje však v postoji člověka k životu a smrti. Také tohoto vztahu se Hutka dotkl roku 1974 v básni Pracuj i cí děvčata: "Kdo zrodí v čistotě synáčka člověka?/ Kampak se schovala betlémská mamička?/ Zahnáni do mýtu básník i Hospodin/ Slunce zahalil mrak a mou krajinu stín". V duchu existenciální filozofie žít život vlastně znamená odpovědnost vytvářet sebe, realizovat se. Tato odpovědnost poskytuje člověku svobodu rozhodnout se, a jen člověk může rozhodnout o tom, aby věci byly takové, jaké je chce mít. Kdo pozorně Čte nejen Hutkovy verše a fejetony, najde v nich ozvuky tohoto myšlenkového postoje. A dokonce i mnohé požadavky a stanoviska Charty 77 vycházejí myšlenkově i stylisticky z principu odpovědnosti realizovat se a cílevědomě vytvářet a působit i na společnost. Chartisté (a do nedávna i Jaroslav Hutka j a k o jeden z nich) musí neustále konfrontovat své úsilí s brutální státní mocí, která s vědeckou důkladností, v masových rozměrech a do nepředstavitelných podrobností ovládá systém zastrašovaní. V Instituci z roku 1976 postihl Hutka rakovinu strachu: "Bezpečni systémem, který si zavedli/ Pudové chápou, co nazývaj nutnost/ Nutnost pro své barvy zařídit pohodlí/ V trezoru hýčkají slovíčko volnost.. Nahoře pořádek, v podzemí mučírna/ Cítí se obručí na sudu světa... Prázdní jak idea užitá k násilí/ Násilím hmotní bez pocitu viny". A ještě dojemnější obraz poskytuje Hutka v básni Hadi kůže: "Kde zbořen je oltář, tam nevstane kostel/ Tam bodlák semenem úrodu vyplel/ Tam zbývá duši pustá zpovědnice..." Zhasne-li plamen naděje a viry (oltář, kostel), co jiného může nastat, než tma, úzkost a zoufalství?! A co může vyrůst ze zoufalství? Ovšem, "člověk nežije zoufalstvím, ale nadějí", jak napsal P. Landsberg v knize "Die Erfarungen des Todes", což tím spiš piati v zemi slaviči tmy. V naději nacházejí chartisté sílu a život. Víra v právo jim umožňuje překonávat strach i lhostejnost a být na úrovni historického úkolu doby. Historie je jádrem osobního života chartistů, kteří jsou si vědomi svého úkolu, aniž si uvědomují, že jsou opravdovými hrdiny doby. II

I to patří k paradoxům absurdního světa, o kterém zpívá Jaroslav Hutka. Je však rovněž absurdní věřit, že vývoj směřuje k lidskosti, svobodě, a míru? Jaromír Zástěra

S, K a r á s e k je e v a n g e l i c k ý k n ě z , k t e r ý n e s m í kázat, řprvák,

který nesmí zpívat; t é m ě ř rok

vězněn, D e s k a z a h r n u j e d vč p í s n ě n a p s a n é ve v ě zení, d o p l n é k v čeätinč a a n g l i í t i n č , k t e r ý o b s a huje texty, úryvky z Karáskovy S e b e o b h a j o b y , a kompletní text jeho proslulého Velikonočního kázání, jak oř i d o k u m e n t y a zprávy o s l a v u ná-

Poděkování

boženství v Československu ( r o v n í / včeStinfia angličtině).

Redaktor tohoto časopisu, který organizoval severoamerický zájezd zpěváka a signatáře Charty 77 Jaroslava Hutky děkuje touto cestou Jaroslavu Hutkovi a všem organizátorům v Kanadě a USA, kteří se zasloužili o úspěch tohoto zájezdu. Koncertní turné proběhlo ve dnech 20. dubna - 23. června 1979 v těchto místech (v časovém sledu): Ottawa, Montreal, Toronto, Kitchener, Hamilton, Detroit, Chicago, Cleveland, Boston, New York, Washington, Los Angeles, San Francisco, Vancouver, Calgary, Edmonton, Winnipeg, Quebec City a St, Catharines. Čistý výtěžek zájezdu S2,127.00 jsme poukázali na podporu pronásledovaných v Československu ffond Charty 77). K této částce bude možno připočíst i podíl z prodeje velmi úspěšné desky J. Hutky Pravděpodobné vzdálenosti, které se při koncertech několik set prodalo.

S 12.00 ( o b j e d n á v k y p r o E v r o p u D M 2 0 . 0 0 ) V komisi: Z a k á z a n í zpěváci d r u h é kultury N a t o č e n o Švédskými t e c h n i k y t a j n í v r o c e 71!, O b s a h u j e m i m o v ý í e u v e d e n ý c h z p ě v á k ů jeStě M a r t u K u b i š o v o u {5 písní), V. Veita a K, S o u k u p a . Väiehni z p ě v á c i j s o u s i g n a t á ř i C h a r t y 77. $ 1 2 . 0 0 ( o b j e d n á v k y p r o E v r o p u D M 20.00) P í s n i č k y r o k u 19Ŕ8 Historicky cenná deska sestavená z nahrávek v z n i k l ý c h t ě s n ě p o o k u p a c i - m i m o j i n é Běř d o mů Ivane. Modlitba pro M a r i u , Přejdi J o r d á n atd. S I 2 . 0 0 ( o b j e d n á v k y p r o E v r o p u D M 20.00) D e s k y si lze o b j e d n a t n a t č e h t o a d r e s á c h : Evropa:

USA a Kanada:

Šafrán

Šafrán - Canada

c / o J. P a l l a s

Box 69

A u g . S í i d e r m a n s vag. 61 Ste. D o r o t h é e - L a v a l 75 2 4 9 U p p s a l a

Que.,

SWEDEN

C A N A D A H7X 2T4

T h e P l a s t í c P e o p l c of tlie U n i v e r s e ( E g o n B o n dy's Happy Hearls Club Banned) Režimem pronásledovaná rocková

skupina

z p í v á č e s k y t e x t y j e d n o h o z n e j o s o b i t ě j š í c h čes-

Gramofonové desky

kých b á s n í k ů - E g o n a H o n d y h o . D e s k a z a h r n u j e 60ti s t r á n k o v o u k n i h u (v a n g l i č t i n ě n e b o f r a n c o u z š t i n ě ) s eseji o p o d z e m n í m k u l t u r n í m h n u t i od I v a n a J i r o u š e , V á c l a v a H a v l a a p r o f e s o r a J a na Patočky, spolu s m n o h a fotografiemi, d o k u menty a básněmi. C o říkají o desce: " . . . j e d n a 7 ne ¡ v ý z n a m n ě j š í c h r o c k o v ý c h s k u p i n poslední dekády... představuji jedny zncjlepších skladeb, nejvýraznější zpěv a s a x o f o n o v é h r á č e v r o c k u , a j e d n y z nej c h l a d n o k r e v n ě j š í c h m e l o -

U p o z o r ň u j e m e V á s na n á s l e d u j í c í L P d e s k y h u d e b n í h o n a k l a d a t e l s t v í Š a f r á n , v y r o b e n é ve Švédsku a Kanadě:

dií, k t e r é j s e m k d y slyäel," T o m J o h n s o n , T h e Viliage V o i c e , N e w Y o r k " N a k ř i ž o v a t c e s v o b o d n é h o j a z z u , r o c k ve stylu The Veivet U n d e r g r o u n d a l - r a n k a Z a p p y , z k u -

Jaroslav H u t k a - ť r a v d í p o d o b n é vzdálenosti

šenosti KraTtwerk, tato fantastická m u z i k a s po-

(SAF-781)

n u r o u k r á s o u je j e d n í m z n e j s i l n ě j š í c h o b v i n ě -

Z á z n a m j e d n o h o z p o s l e d n í c h v e ř e j n ý c h vy-

ni v ý c h o d n í h o G u l a g u " .

stoupení J. Hutky, nejpopulárnčjSiho českého p í s n i č k á ř e 70. let, s p i s o v a t e l e a s i g n a t á ř e C h a r t y 77, Žijícího o d ř í j n a 78 v H o l a n d s k u , k t e r é h o veř e j n o s t jíř. m o h l a slyäct n a m n o h a k o n c e r t e c h v Evropě, Kanadě a USA. 59.00 ( o b j e d n á v k y pro Evropu

DM20.00)

Vlastimil T ř e š ň á k - Zemťiitrřiř ( S A F - 7 8 2 ) D e s k a byla n a t o č e n a ve s t u d i u " u n d e r g r o u n du". Třešňáková tvorba j c č e s k o u a nyní i zahraniční kritikou o / . n a č o v á n a z a nejpůsobivěji!' mezi c e l o u ř a d o u p í s n i č k á ř ů , d n e s v Č e s k o s l o v e n sku zakázaných. $12.00 ( o b j e d n á v k y p r o E v r o p u

DM20.00)

Svatopluk Karásek - Ŕ t k n i ďáblovi ne ( S A K 7«3)

L é M o n d e de la M u s i q u c ,

Paris

D e s k a s k n i h o u ( u v e ď t e z d a a n g l i c k ý či f r a n c o u z s k ý t e x t ) je u n i k á t n í a v ý b o r n í p r o v e d e n á a lze ji o b j e d n a t n a a d r e s á c h Š a f r á n u n e b o p ř í m o na t é c h t o a d r e s á c h ( $ 1 5 . 0 0 p l u s 5 2 . 0 0 p o š t o v n é , v E v r o p ě D M 30.00): USA a Kanada:

Evropa:

Boži m l ý n y

T h e Plastic People

c / o P. W i l s o n

Defence Fund

B o x 291

B . M . 1415

S t a t i o n "1."

I o n d o n W . C . IV 6 X X ENGLAND

Toronto, Ont. M 6 E 4Z2 CANADA

Dopisy Velice Vám děkuji za Vaše laskavé gesta, že jste mně poslali první číslo Západu. Byla jsem skutečně potěšena. Časopis vypadá velmi atraktivně. Věřím, že vytrváte a setkáte se S úspěchem. .1. Young, Multikulturní ředitelství, Státní sekretariát, Ottawa Dostali) se mi do rukou I. číslo Západu a tak hned sedám, abych si Váš časopis předplatil, protože to děláte PRIMA a něčeho takového už nám dlouho bylo zapotřebí! Ještě jednou DÍK)'!! ' V. Jftndejsek, Bramalea, Ontario Děkujeme Vám za zaslání Západu, doufáme, že zůstane nejméně tak dobrý jako první čisto. Ráda bych Vás poprosila o jedno první číslo navíc; někdo jede domů a je ochoten ho vzít; pošlete ho co nejdříve. jyj m Časopis Proč jste v pověrčivý, A chválím

vypadá i čte se výborně. USA dražší? Přestože jsem přikládám šek na $13,00. dne před večerem. G. Hladík, Puerto Rico

Pozn. red. V USA jsme dražší proto, že poštovné je vyšši z Kanady do USA než v rámci Kanady. Děkujeme za Vaši povérčivost. V novém Časopise Západ se mi velmi Ubilo vyprávěni Žáka De rek a MacCotirka "Bůh do domu". Jeho stoh jest nesporné ovlivněn deníkem spolužáka Josefa Krátkého, což jest v základě kladná influence. Navzdory některým nepřesnostem v mateřském jazyce ("hubička pásla dál" místo správně/šiho "babička pásla pryč"), potěšilo mě zmíněné vyprávění velice a znovu mi připomnělo, jak dobře se nám vede na smetišti dějin. Martin Skála,Sudbury, Oni. Autor poznamenává:jsem šťasten, že moji staří posluchači / paravanských lext-appealů jsou v exilu. Pokud jde o "pásla dá!": oba výrazy, tj. "passaway' j "pass on", znamenají "zemřít". "Pass on" je archaičtější a jak.si ohleduplnější k pozůstalým (doplňuje se v duchu na "to the next life"). Proto jej s oblibou používají majitelé funereálnící) domovů, jak tomu zařízeni říká Derek.

Gratuluji k prvnímu číslu Západu, k t eré je vy tak ajíci, Západi sen i si obratem pošty předplatil. Myslím, že zlatým hřebem je rozhovor s Jaroslavem Hin kou a vynikající povídka Evy M. Limanové. Přeji Vám úspěch áhodně aktivních (i platících) čtenářů. Leoš Zeman. Boston Hneď úplne nová veta na obálke za titulom časopisu znie: časopis pro Čechy a Slováky... Venujem sa písaniu dlho. doma i tu. a ak som spomenul tú vetu za titulom Vášho časopisu, tak ma veľmi prekvap Ho, že pani Jaroslava Blažková píše po Česky!!! Z mnohých príčin sa mi to nechce uveriť čo vidím; slovenská, domu známa spisovateľka, tu ako viem pre veľa ľudí vôbec nie, píše po česky spomienky na Bratislavu. Nie som šovinista! Z mnohých príčin, l.enie, ak niekto, čo by spisovateľ za peniaze niekdy, "predáva" svoj intelekt ľ časopise pro Čechy a Slováky po česky stráca punc svojho remesla a intelektu. Keď vyriešite tento prípad s radosťou sa stanem pravidelným předplatiteli) m Západu, pretože sa mi pozdáva a tiež možným prispievateľom s poéziou, krátkou poviedkou či črtt>u, alebo karikatúrami bez honoráru. Ivan Oravský, London, Ontario Pozn. redakce: Jaroslava Blažková je Češka, která vyrostla a žila na Slovensku a psala proto slovensky. Oba jazyky jsou jí stejně blízke a fejeton, který jsme otiskli nám poslala v českém znění. Upozorňujeme ještě, když už padlo to slovo honorář a "prodával" svůj intelekt v časopise, že žádné honoráře nevyplácíme a vyplácet nemůžeme a že tedy autoři příspěvků nám své intelekty neprodávají, nýbrž dávají k dispozici zdarma.

emigrace. Dosud se jen psalo jak emigrace žije a co žije. Byly to velké věci, ale nikdo se neodvážil toho, co padá ze stroje vám. Myslím že lo je to hlavni o co ľ literatuře má jít, a co víc. navazuje to na to, co v nejin I elektuáln ějŠitti směru začal Joyce. On také první po Shakespearovi naplnil větu k prasknutí jako naplnil verš Shakespeare. Ale jeho poslední dílo mluví již o něčem jiném, co předtím nikdy nebylo. Opráci s jazykem. (Zatím co Joyeeova práceje práci velkého intelektu a jakéhosi nebeského znamení kudy má jriíšti literatura jít, vy dokazujete, že pod tímto znamením je možno chodit po zemí.) Také u vás práce s jazykem převyšuje téma. Jestliže zvolíte toto těma větší, můžete dokázat mnoho. Podle mého jste se ocitl na babylonské půdě a to na půdě současné Bahylonie. Kde se lidé přes všechna zmatení umí dorozumět. A co víc. vytvářejí si pro tojuzvk. Zmínil jsem se o velkém tématu. Přemýšlejte o tom, je to hrozné důležitě. Česká literatura nevede zápas o velké téma velké postavy jako byl Švejk, ale neustále se musí práh aby j i nezavalilo těma Venoušů Dolejšů. Chápu však, že odloučeni oil země, ľ niž se člověk narodí, může stát před umělcem jako pohoří. Ale pero je laky k rum/nič, kterým musíme do tohoto pohoří vykopal tunel. 7'en tunel můžeme vyparádit láskou i nenávisti. Hlavní však je. abychom přišli na druhou stranu příliš nezatíženi touto horoucí láskou i touto Velkou nenávisti. O B. Ostrava Velice mne potěšilo, že Derek MacCourek se i po odjezdu děda budovatele nepřestal zdokonalovat češtině a dokonce přeložil celý ten interview (na str. 6 a 7)s Normanem Čapkem a Štefanem M urinem. Igor Májek, Bailrigg, Lancaster

Děkuji za první číslo časopisu Západ; jsem přesvědčen, že dostáváte ze VŠech síran blahopřejné dopisy s výDrahý pane Skvorecký. razy uznáni. Časopis vypadá výborně, zjišt'uji, že jste v redakční radě Západu, mnohem U p než si kdo představoval a který se mi zde šťastnou náhodou do- očekával. Rozhodně se Vám podařilo stal do ruky. Kdyby tam byla jenom odstartovat profesionálně a efektně. vaše povídka. Bia r n éh o h áseň a in t e r- To není pouze můj názor, ale i přeVíŕ*H> s Voskovcem, je to na první Číslosvědčeni mnoha mých přátel a znádost a myslím že mohu celé redakci va- mých. Upřímně Vám a všem členům ším prostřednictvím pogratulovat. redakce gratuluji a držím palce do toMyslím že tou povídkou jste se stal hoto a všech dalších ročníků. prvním opravdovým spisovatelem Jiří Sýkora, Washington

Česká a slovenská exilová literatura nás spojuje přes všechny hranice a oceány

BOHEMICUM DISTRIBUTION

mají na skladě knihy všech našich exilových nakladatelství Přes 30(1 titulů! Nejúplnéjší kolekce na světě! Napište si ještě dnes o katalog (přiložte $1.00, který Vám bude odečten při první objednávce):

F I R M A H A V L Í K stále hledá strojaře pro výrobu ozubených kol a speciálních strojů. Pro zájemce ze zahraničí opatříme pracovní příslib, nutný pro obdržení imigračního viza d o Kanady, Pište na adresu: 695 Bishop St., Cambridge (P), Ontario, N3H 4V2, C a n a d a .

Boheinicum Distribution Box 69

Tel. čísla:

Ste. Dorothée-Laval, Que. Canada H7X 2T4

Cambridge 519 - 693 5774 Toronto 416 - 364 6208

MÁTE ZÁJEM O KANADU? Firma zabývající se výrobou zakázkového a přesného nářadí, přípravků a strojírenských dílů

PŘIJME V Y U Č E N É A Z K U Š E N É zaměstnance pro práce na soustruhu, frézách a bruskách za výhodných podmínek Žádosti posílejte na adresu:

STANGL TOOL A N D M A N U F A C T U R I N G LIMITED 8-25 GROFF PLACE KITCHENER, ONTARIO, N2E 2E6 CANADA Znalost angličtiny není podmínkou - ZA ŘÍDÍME IMIGRACI -

Západ

Box 322. Waterloo, Ontario, Canada N2J 4A4

Zapafl. Ročník 1. Číslo 2. Srpen Č a soi pis pro Čechy a Slováky 62.50

Recommend Documents