ZAPAD DO VŠECH PĚTI SVĚTADÍLŮ!!!

Západ

Obsah

Časopis pro Čechy a Slováky

Západ, bi-monthly magazine for Czechs and Slovaks, published by the Collegium Bohemicum in Canada Second class mail registration number 4890 * * *

Vydává: Collegium Bohemicum jako d vouměsíčník Redakční rada: Jiří FabŠíc, Eva Límanová, Stanislav Reiniš, Josef Škvorecký, Miloš Šuchma. Václav Táborský, Jan Uhde, Vladimír Valenta Redaktor: Miloš Šuclima Administrátor: Milada Reinišová Grafická úprava: Barbora Munzarová, Věra DržmíŠková Sa/.ba: Prague Typesetting, Inc. Toronto Tiskne: Webcom, Ltd. Toronto

Požadavky stávkujících polských dělníků Zajímavosti ze světa Taiwan - rovněž malá země (O. Ulč) Mochileros u Patricio

2

Řezníčka v La Pazu (V. Táborský)

7

Emigrace Návod k emigraci do Kanady (M. Šuchma) 10 Fórum Západu Reformní komunismus iluze a podvod (L. Pachman) K poznámkám J. Kotase (J. Boudný) Na okraj diskuse o reformním komunismu (V. Klemeš)

Adresa redakce: Západ, Box 9021, Terminal P.O. Ottawa, On. K1G 3T8, Canada Články nemusí vyjadřovat názory redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo na zkrácení a úpravu příspěvků. Redakční uzávěrka vždy 15-tého února, dubna, června, srpna, října a prosince. Adresa administrace: Západ, Box 322, Waterloo, On. N2,1 4A4, Canada Předplatné, příspěvky na tiskový fond, inzerci a změny adres zasílejte na adresu administrace.

Roční předplatné: Kanada: Can $12.00 USA: US $13.00 ostatní země: US $15.00 (letecky) Československo vzhledem k devízovým a poštovním předpisům zdarma. Cena jednotlivého čísla $2.50 Odběratelé v USA a v Kanadě mohou platit osobním šekem. V ostatních zemích bankovním příkazem nebo mezinárodní poštovní poukázkou. Předplatné lze rovněž poukázat přímo na bankovní konto Západu do Bank of Montreal, 239 Weber St.N., Waterloo, On., N2J 4H5, Canada (TSA No. 5037-246).

1

Humor Lenin pro začátečníky (S. Reiniš) Grafikon komunismu Cizojazyčný slovník

12 12 13 14 15 15

Interview Pěšky nad oblaky (s Věrou Komárkovou) Obrazy pohybu, volnosti, ohně (s Janou Jeníčkovou)

17

Fejeton Cesta do noci (J. Hutka) Pohledy nazpět (D. Westová)

19 20

Próza Nebeský kádrovník (P, Taussig) Rozhodnutí (Z. Kratochvíl) Vykoupenci (V. Nýzr) Zběsilé nokturno (V. Hejl)

21 23 26 27

16

Obchod O sovětských a US počítačích (M. Šuchma)

30

Nové publikace

31

Dopisy

32

Fotografie na obálce se jmenuje Hyde Park a její autorkou je Stáňa Thomsonová z Londýna

Líbí se vám Západ? D o každého čísla vkládáme propagační kartu Západu. Prosíme, předejte ji dál svým známým, o nichž si myslíte, že by o Západ měli zájem.

ZAPAD DO VŠECH PĚTI SVĚTADÍLŮ!!!

Požadavky stávkujících polských dělníků Stávkový výbor dělníků gdaňských loděnic předložil polské vládě těchto 21 bodů: L

Budou vytvořeny svobodné odbory, které budou nezávislé na komunistické straně. Tento požadavek je v souladu s článkem č.87 ILO (Mezinárodní organizace práce), jejíž stanovy byly ratifikovány polskou vládou.

2.

Zaručené právo na stávku, včetně bezpečnosti stávkujících a těch, kteří je podporují.

3.

V souladu s ústavou zajištění svobody projevu, tisku a publikace, včetně svobody pro nezávislé nakladatele a možnosti použití masových sdělovacích prostředků pro příslušníky jakékoliv víry.

4a

Vrácení všech práv lidem propuštěným z práce po stávkách vr. 1970 a 1976 a studentům, kteří byli vyloučeni ze škol pro své názory.

4b

Propuštění všech politických vězňů.

4c

Skončení pronásledování lidí pro jejich osobní přesvědčení.

5.

Možnost použití masových sdělovacích prostředků k informaci o stávkovém výboru a zveřejnění jeho požadavků.

6.

Podniknutí akcí, zaměřených k ukončení kritické situace v naší zemi: a) zveřejnění souhrnné informace o sociálně-ekonomické situaci b) umožnění diskuse o reformním programu pro všechny sektory a sociální třídy.

7.

Všichni stávkující dostanou odpovídající kompenzaci za dobu stávky a peníze za dovolenou z ústředí odborů.

8.

Zvýšení základního platu pro všechny dělníky o 2.000 zlotých měsíčně jako náhrada za nedávné zvýšení cen.

9.

Zaručené automatické zvýšení platů v důsledku zvýšení cen a snížení reálného platu.

10.

Dostačující zásoby potravin pro domácí trh. Vývoz bude pouze z přebytků.

11.

Zrušení jakéhokoliv prodeje za tvrdé valuty ve specializovaných obchodech.

12.

Výběr vedoucích na základě kvalifikace, nikoliv příslušnosti ke straně. Privilegované postavení policie, tajné policie a stranického aparátu bude zrušeno zrovnoprávněním rodinných příspěvků, zrušením speciálních obchodů, apod.

13.

Zavedení lístků na maso a masové výrobky.

14.

Snížení důchodového věku pro ženy v 50 a pro muže v 55 letech anebo po 30 letech zaměstnání pro ženy a 35 letech pro muže, nezávisle na věku.

15.

Výše důchodů bude v souladu s celkovou částkou příspěvků.

16.

Zlepšení zdravotní služby pro všechny dělníky.

17.

Zvýšení počtu míst v jeslích a školkách pro děti pracujících matek.

18.

Placená mateřská dovolená po dobu tří let.

19.

Kratší čekací doba na byty.

20.

Pro dojíždějící zaměstnance zvýšení příspěvků ze 40 na 100 zlotých plus odlučné,

21.

Odpočinek v sobotu. Dělníci ve směnových provozech budou kompenzováni za ztrátu volné soboty náhradním volnem. i

Zajímavosti ze světa Taiwan - rovněž malá země O Taiwanu se hodně píše, je dost navStěvován lidmi Západu, ale našinci končinu neznají Myslím, že by je zajímala nejen scenérie, ale i všelijaké paralely a analogie, co že mají tam a my nemáme jinde. Napřed podoba: Jsou malí, v sousedství je moc komunistů a počtem se donedávna rovnali Čechoslovákům, Teď už je jich sice sedmnáct miliónů, ale kam se na nás hrabou s nemovitostí! Jejich ostrov ve tvaru Švestky, sto mil od čínského pobřeží, měří od severu k jihu pouhých 240 mil (377) km a na šířku dosahuje maximum 85 mil (142 km). Trošku jsem si započítal a vyšlo mi, že jej ich necelých 14 000 čtverečních mil (35 203 km čtv.) by se do Československa vešlo tři a půl k rát a že Taiwan by s bídou pokryl naši končinu od Hodonína k Čierné nad Tisou či pri Cope. Nyní nepodoba: Za nevelikou louží cení žlutý chrup velký bratr, dokonce ten nejobrovitější ruďas světa, a stále klepe na prázdno. Že by nad Davídkem držela ochrannou ruku Amerika? Ale kdepak, to už je dávno za námi. Tehdy dávno, když vypukla korejská válka v roce 1950, president Truman poslal sedmou flotilu v roli archanděla Gabriela, a v roce 1954 president Eisenhower podepsal obrannou smlouvu. Dneska již není smlouvy, jako již není Eisenhowera, Jeho někdejší vicepresident Nixon odjel v roce 1972 do Pekingu, kde objal, popil, podepsal. A Taiwan odepsal.

Maličký Taiwan exportuje do světa víc než celá rudá Čína. Pokusme se o paralelu této drzosti: J a k o že by okres Velké Kapušany za řekami Bodrog a Uh, v bezpečí těchto loků, se vzepře! celku, osudu, celému světu, a povedlo se - opovážlivému štěstí přálo. To tedy k úvodu.

1662) jim namlátil patriotický generál Cheng Cheng-Kung, jehož si Evropané přejmenovali na Koxinga. Nevalná čínská správa pokračovala až do novověku, přerušili ji až japonští agresoři po vítězné válce v r. 1895. Nastala vláda Nipponu, jež trvala přesně půl století - až do roku 1945. Nebylo to špatné vladaření. Tokio zavedlo centralizaci a pořádek, a téměř vymýtilo jak negramotnost, tak kriminalitu. Současně se postaralo o pořádnou isolaci ostrova od Číny a světa vůbec. Taíwanské obyvatelstvo pochází zejména z jihočínské provincie Fukien, a když došlo v r. 1945 k obnově Čínské jurisdikce, davy mávaly. Čankajšek ale uvedl do funkce velmi nedobrého guvernéra Chen Yi. Taiwanským na příklad připomínal, že jsou političtí zabedněnci po půl století cizovlády. Ledacos nepěkného se přihodilo, až toho měli ostrované dost, V únoru 1947 vypuklo povstání a do měsíce by) masakr s deseti tisícemí mrtvolami. Zabiti byli zejména ostrovní vzdělanci. V roce 1949 Mao zvítězil, Čankajšek prchá se svou klikou na ostrov a rok na to dal guvernéra Chen Yi popravit. Bylo to nedostatečná smírčí gesto. Jen si představme, jak by se asi tvářil rurální lid na Kapušansku, kdyby se mu tam přihrnula poražená elita z Prahy - Zen klově, Ripkové, Peroutkové, a že by se hned chytili vesla a pustili do mísiního vladaření, aniž by se přeptali, zda je lidu libo.

Osobní z»angažovanost Na řadě map najdete Taiwan s nápisem F O R M O S A . T a k jej pojmenovali Portugalci - Ilha Formosa - Velekrásný ostrov. Znalí globetroteři dokonce tvrdí, že neexistuje parádnější končina v ceié Asii, kde od moře je kousek ke ětyřtisícimetrovém u kopci Yu Shan, který se dívá pěkně z vršku na opěvovanou Fudžijamu v nedalekém Japonsku. Někdejší moje kariéra rozvodového soudce a též personální karamboly mne utvrdily v přesvědčení, že vstoupím-li kdy ještě do manželství, zvolím nevěstu sirotka nebo aspoň dílě rodičů ve vzdálené, pokud možno nepřátelské cizině. V Americe jsem se po letech oženil s osobou narozenou a částečné vyrostlou v Číně. Když se ze země stala ČLR neboli PliC {People's Republicof China), její rodiče a asi tisíc příbuzných přesídlili na Taiwan. Vzdálenost mi zcela vyhovovala. Potom jsem však neodolal pokušení rozjet se tam a objel ostrov na americké státní útraty,jako člen dvouměsíční včdálorské expedice. 'To bylo v červnu 1967. Octl jsem se nad Pacifikem, zrovna když v Praze zasedal A Taiwan stále nepadl. Dokonce čtvrtý spisovatelský sjezd. Bože, to už byl p r v n í - a snad i dosud jedinou zemi je ale doba: jen porovnejme, kde dnesPřihrnuli se s fikcí, že Taiwan, jed- jež odmítla jakoukoliv další zahra- ka zasedají tehdejší řečnici Kundera, na z 35 provincii, je sídlem vlády nad niční pomoc: ne že by se urazili, ale že Kohout či Havel. všemi provinciemi, í když teď moji už nepotřebuji. Naopak, poskytují mentálně nelze výkon moci uskutečCelkem jsem byl na Taiwanu třiji jiným. V roce 1973 Arabové porodiňovat ve 34 dílech, neboť tam dočasně li O P E C a začali devastovat světovou krát. běsní rudí bandité. J a k o žeby svobodekonomii. Na Taiwanu průmyslová né Kapušany se měly za jedinou cle jure Trocha osvěty výroba nadále roste o dobrých 20% Čínští oficiálové přišli poprvé na vládu Československa, celou zemi by ročně a inflace je minimální. Že by ostrov začátkem sedmého století, representovaly ve světě a seděly by i dřepěli na písku ve stylu Beduínů, zrovna když jistý Samo svrhl avar- na židli v Radě bezpečnosti OSN, dloubali se v n o s e a v p í s k u sejimdiou- ské j a ř m o a usadil se na Vyšehradě. Čankajšek si ale na ostrově nepobali cizinci, aby prýštila nafta? Ale Čínské dynastie, jedna jako druhá, se čínal špatně. Zavedl socioekonomické kdepak. Z ostrova nevymáčknete ani o Taiwan staraly lajdácky. reformy - přesně ty, jejichž nezavedenáprstek mazlavého zlata. A co tedy A co Evropané? V roce 1624, tedy ním v Číně se spoluzasloužil o popuminerály? Vidíte, taky je nemají. A něco málo po naší Bílé Tloře, ostrov laritu komunismu. Chybami se učíme. prosperují. Vyšší životní úroveň má uzmuli holandští dobrodruzi - ale ne Jednak se tedy Čankajšek se svou podneska v Asii jen Japonsko. na věky. Za necelých třicet let (v r. litickou stranou Kuomintang (KMT) 2

poučil, a jednak se na ostrově snadno reformovalo, neboť se tam dostavil jako nuzák. Začal rozdávat z cizího. Jeho soldateska také nic neměla. Radikální pozemkovou reformou se nepřipravil o jediné své políčko. Ať už tedy motivy byiy všelijaké, faktem zůstává, že ke zmenám došlo a změny vedly k notnému, zejména ekonomickému úspěchu. A vznikl už tam jeden národ? Ještě ne a jak by také mohl: Pro vysvětlení musíme ještčjednou do Kapušan, kam se nahrnulo tolik Zenklů s rodinami - prchající potentáti. vzdělanci, měšťané, byrokraté, latiťundisté. kulaci, ba i námezdní lancknechti, až jich bylo téměř dvacet procent mezi místními křupaný. TaiwanŠtí mluví ovšem čínsky: je to fukienský dialekt, který se liäí od jiných dialektů ne jako východoslovenština od češtiny, ale od finštiny. Uprchlíci (neboli "mainlanders") začali jako političtí monopolisté, do vládnutí si od ostrovanů nenechali radit, a zavedli kádrový stroj, jaký by jim v Praze mohli závidět. V armádě to rozený Taiwanec nad majora nedotáhl, ve vládě se nestal ministrem a v diplomatické službě ho nezdobil velvyslanecký klobouk. Uvedu příklad z osobni zkušenosti: Na naši americké universitě máme aspoň stovku taiwanských studentů. Kdykoliv jsem se přeptal na původ, vždy jsem dostal stejnou odpověď * byly to děti uprchlické elity. Naštěstí došlo ke změnám a stále přibývají. Vozil mne ve svém volkswagenu pan Kao. starosta dvoumiliónové metropole Taipei (srovnejte, jak se vozí primátor Zuzka) a řekl, že je rozený ostrovan a už se dostal do funkce, S blahobytem koláč roste, je o co sc dělil, dostane se na každého, a každý je informován o nebetyčném rozdílu v životní úrovni na Taiwanu a v Čínské lidové republice. Takže národní ostrovní tmelení je na dobré cestě a už vám dám s Kapušanami pokoj. Jiný kraj, jiný mrav Let započal v New Yorku a nestál za nic. Celou noc jsem propil a prohádal s návštěvníkem z Československa o tom, jak je to s povinností Západu osvobodil naši trpící vlast. Trpěl jsem kocovinou "from coast to coast" a k částečnému vystřízlivění došlo teprve nad chladnými aleutskými ostrovy. Na ohavné, vlhké, slizké vedro jsme zvyklí z amerického domova, ale tohle

Čítankové

údolí

jsem nečekal: totéž krát deset. Přitom, prosím, Taipei je v mírném pásmu, k obratníku Raka do tropů to tu máme ještě 200 mil k jihu. Taipei sedí v údolia hory je Škrtí ze všech čtyř síran. Jeden americký urbanista mi řekl, že kdyby dneska někdo navrhl vystavět sídliště v léto kotlině, museli by ho zavřít do blázince. Když přijdou deště - a ty přijdou pravidelně - voda nemá kudy unikat a vytopi město. Na telegrafních sloupech jsou čáry posledních výsledků. Račte si představit Prahu pod třemi metry vody. A k lomu občasné zemětřesení, že byste se třásli pod hladinou. Třásl jsem se jako ostatní účastníci profesorské expedice - že totiž z pekelného vedra se vejde do mistnosti, kde vrčí aireonditioning tak obstarožního data. že zastane i funkci ledničky. Drastické nachladnutí následovalo okamžitě. Trápili jsme se, potili, kýchali, slzeli a navíc jsme chytili vlka. Hanba pohledět na naši opraženou vědeckou delegaci. Zasypávali nás jako promočené kojence. A přitom jsem byl představován příbuzenstvu - aristokratickému příbuzenstvu, já chám. Můj vyženěný rod pochází jak z Cíny, tak z Taiwanu. Když v roce 1895 Japonci absorbovali ostrov, nabídli místnímu mogulovi titul markýze a guvernéra. Mogul by) ale vlastenec, aby prý mu políbili prdel, a s džunkami naloženými deseti milióny dolarů ve zlatě se vypašoval přes úžinu ke svým dalším statkům. Tento vlastenec byl dědeček mé man-

želky Priscilly. a jejího otce otec. Ona svůj feudální původ tutlá, takže chvástání zastávám sám. Viděl jsem fotografie její rodné chaloupky a musel jsem se podržet: Hotel Pupp zkřížený s růžovým palácem v indickém Džaipuru. ("Dům, jehož počet pokojů si vlastník může pamatovat, si nezaslouží, aby se v něm bydlelo," svěřil se mi tchán, jemuž jak Maocetung, tak Čankajšek šlápli na principy.) Jednou z výhod velkého bydla je kde skladoval tak zvané "minor wives"* - menší, náhradní, jaksi príložní. doplňkové manželky. Je v jejich zájmu, aby na sebe byly laskavé, aby se netahaly za copy, ale pokládaly se za podílnice téhož osudu. Manželka tedy neprohloupí, když. pomáhá choti s výběrem nové podílnice, s níž by se dalo dobře vycházet. Náš dědeček měl manželek šest a všechny ho přežily. Tři vdovy žijí v harmonii pod jednou střechou v Taipei už dvacet let. Filial piety, úcta k předkům, to je čínské forte. Četl jsem o šedesátiletém pánovi, jenž skotačí, kutálí se na koberci, vřeští jako tříletý spratek, a to jen proto, aby těšil rodiče v dojmu, že věru ještě nejsou tak staří, že nemají ještč blízko do hrobu, když doma mají takové mládě. Hlavou našeho rodu je great-uncle, tedy prastrýc, bratr zesnulého markýze. Osmdesátiletý prastrýc má manželku jen jednu, ale ne že by byl světec. Odeslal ji do exilu do Hongkongu a * Užívám anglický termín, nebol* íena se se mnou čínsky nedomluví. 3

doma pojal osmnáctiletou príložní náhradnici - tuším, že číšnici - a pustil se do plození. Porodila mu syna krátce před tím, než jsme dorazili na ostrov. Priscilta musela na audienci jít se poklonit kolébce se řvoucím levobočkem, jehož bylo nutno titulovat "ctihodný strýce". Být íevoboček holčička, tak by se nebyli chlubili. K přírůstkům po přeslici se negratuluje, ba ani se nepřipomínají s ohledem na ztrátu tváře. T o by se naše sufražetky štětily nad obsluhou v čínských neturistických restauracích! Vždy nám servírovali v t o m t o pořadí: tchán, j á , tchyně, manželka. Příště když jsme přijeli a měli s sebou našeho jednoročního kluka, jeho obsluhovali před tchyní. Když jsme u té ztráty tváře: Prastrýc je šéf televize, šéf cementu, bývalý delegát u O S N a na mrakodrapu v Taipei je vytesáno jeho jméno. Chtěl si mne prohlédnout, jaký to přírůstek ménécenné rasy dostali do rodiny, a tak uspořádal hostinu. Stěny byly mahagonové, v kobercích j s m e se bořili po kotníky, a všechno bylo dokonale klimatizováno. Choval jsem se dokonale, hůlčičky mi nepadaly, zvládl jsem všechny chody - snad jich bylin pětadvacet. Určitě jich bylo víc než osm, což je Čankajškem stanovená norma maximálního obžerství. Nesmíme přece zapomínat, však jsme ve stavu válečném, musíme si utahovat opasky. "Tak jak je to tady s tou normou?" osmělil jsem se u večeřadla. Vlídně se na mne usmáli: "Ovšem že jsme měli osm chodů. Jenže ten poslední se skládal z mnoha částí," Krmě byla vynikající, konverzace plynula, neudělal jsem jedinou botu, až zcela úplně nakonec. Když jsem se připravoval na svůj první asijský výlet, z literatury jsem se dozvěděl, že po jidle nutno hostiteli polichotit nelichotivým zvukem neboli krknutím. Začal jsem trénovat. Naučil jsem se vystřelovat zvuky homérské šíře a rabelaisovskěho dopadu, A teď v m r a k o drapu s p rast rýčovým i písmeny, mezi mahagonovými zdmi jsem se stal autorem svého dosud nejdokonalejšího, Šampionského krknutí. Prorazil jsem prostorem, přeťal jsem konverzaci, křišťálový lustr se rozcinkal a já si nasadil samolibý výraz světáka, který se vyzná. Nastalo okamžité ticho. Hosté se zastavili a začali si mne prohlížet oním druhem pozorností, jenž věnujete přírůstku v zoologické zahradě.

-1

Nach se mi hnal až za límeček, něco se tedy nepovedlo, něco se nemělo. Ovšemže nemělo - na Taiwanu slušní lidé už desetiletí nevydávají tyto hovädské zvuky. V etiketě dělala kopance celá naše profesorská výprava. Na příklad jsme se měli dostavit na jakousi schůzi, o níž jsme st toliko přečetli, že u toho bude přesnídávka. Snad sandvič. Dostavili jsme se v šortkách s pomuchlanými slamáky, upocení a uleptaní. A uvedli nás do paláce, na nás dvacet hledělo přes stůl pokrytý orchidejemi dvacet dokonale oděných kapitánů průmyslu. Četli nám jména velmožů, a my nic. Pak četli n a š e j m é n a , a průmyslnici tleskali. Ještě jsem se nedostal k pointě. Páni se neurazili. Co přece mohli čekat od amerických prosťáčků, od bílých barbarů? Tento tradiční názor vyhovuje Číňanům, ať už jsou j a kékoliv politické orientace. Dětičky na nás laskavě mávaly, volaly H E L O U , O U K E J , H A U A R J U , a pak se mezi sebou chichotaly, jaké že jsme to bledé, chlupaté, dlouhonosé obludy, jedna obluda j a k o druhá, že se mezi sebou vůbec rozpoznáme. Priscilla mi nelichotivé soudy překládala. Turistika Taipei se rozrostlo z provinčního centra na dvoumiliónovou metropoli. V letním velkém horku toho našinec moc nenapochoduje. Skáče z taxíku do taxíku - městojich má patnáct tisíc. Na rozdíl od Hongkongu rikšové tu nejsou; nikdo se nezapřahá d o vozíku s lidským nákladem, V roce 1967 taxíkům konkurovaly tak zvané pedicabs, tříkolky se svalnatým chlapíkem opřeným do pedálů. Na Číňana jsou to pořízkové, někteří měli až dva metry. Prý jsou ze severní Číny, vysloužilci poražené armády. Večer bylo ale příjemné vandrovat po několikakilometrové Chung Shan Road - místním Václaváku, a koukat se na svět. Zajímavější obchůdky, lidičky a činnosti člověk našel spíš v postranních ulicích a též mimo hlavní město.

my, tak jak je známe ze starých Čínských malovánek. Národní museum se nedá a nemá přehlédnout. Je to palácový komplex v novo-staročínském stylu a do jeho útrob Čankajškovci z vlasti přivezli poklady každého druhu a každé dynastie. Odborníci tvrdí, že toto museum a kuchařský um jsou dva hlavní unikáty ostrova "worth the trip". Taiwan poskytuje velmi fotografickou scenérii hor a dolin, květeny, nikoliv však zvířeny, na obratníku Raka. Pohoří od severu k jihu je páteří ostrova. Páteř nesedí však pěkně uprostřed: je posunuta k východnímu břehu, tam pak rostou hory přímo z vody, kdežto břeh západní, ten, který se dívá ve směru matičky Číny, je téměř plochý, a bydlí tady a buduje naprostá většina ostrovanů. Projeli jsme tyhle končiny křížem krážem, a jestliže bych mě! vyslovit svůj dojem jed nim slovem, musel bych říci "davy". Lidi jsou všude. Všemi směry. D o k o n ce víc než v Holandsku, Otáčejte se na obrtlíku, a nestane se vám, abyste neměli před očima člověka nebo aspoň domeček. Taiwan má jedno z nejlépe fungujících zemědělství na světě. Možná, že je světový šampión. Příroda je štědrá. Na mokrých rolích se rýže rodí třikrát a místy i Čtyřikrát d o roka. Kakája mechanyzácija? tážeme se s Nikitou Sergějcvičem. Nižádná, Nikitko. Zastanou to naše ruce a naši vodní bůvolové, dobráci pracovití. Co s traktorem? Zkutálel by se z terasových políček nebo by se jen hloupě zabořil, A že bychom si mechanizací ušetřili pracovni síly? Ale proč, kukuřičný novátore? Ušetřili, aby byla nezaměstnanost. Vysoká populační hustota je jednou z příčin, proč pozemky nejsou za babku. O cenách mne poučilo moje několikrát, ale nikdy zcela rozkulaČené příbuzenstvo. V Taipei zaplatíte za půdu aspoň tolik, ne-li více, jako na M a n hattanu. Plno lánů se prošustruje na vojenské účly, a to je ovšem priorita. Vzhledem k počtu obyvatel má Taiwan jednu z největších armád na světě. Má půl miliónu mužů vezbrani. 1 kdyby je neměla, j e nepravděpodobné, že by se rudí osvoboditelé přebrodili přes úžinu nepozorováni na přelidněný břeh.

Zmínil jsem se o horách, jež dusí Taipei ze všech stran. Deset minut autem do kopečka a jste v dýchatelném prostředí, s vánkem, a téměř bez. humidity. Tady jsou také nejhezčí vily. Na jedné jsem četl visitku vlastníka: Col. Polivka. Kdo je asi pan plukovZmínil jsem se o Taiwancích a o čanník Polívka? Blízko je národní park kajškovských uprchlících, ale na praYangmingshan s potůčky, cestičkami, původní obyvatele jsem zapomněl altánky, a divně pokroucenými stro- Aboriginese malajského původu. Žijí

i " ¿V

Rýžové pole v méně přístupných horských končinách. mluví svojí nečínskou řeči a s vnějším světem se nekamarádí. Není zrovna o co stát: donedávna byl jejich koničkem lov lebek. Několikrát jsem se s nimi potkal na východním pobřeží cestou do Hualien, a zejména staré babky měly pořádně tetovanou tvář. Pro turisty organizuji taiwanští ěedokáři Strážnici naprosto pochybné autentičnosti. Pištící, korálky ověšeni kašpaři budou kolem vás juchat, a až doskáčí, pokusí se vám vnutit tretky za přehnaný peniz.

dit, a něco sdělil pobočníkovi. Za hodinu jsme navštívili školu v jplném běhu, učitelský sbor a sedm set žáčků, šli jsme ze třídy do třídy, na tělocvičné louce junáci předvedli velice militaristické spartakiádní kousky, bodali klacky do vzduchu s nevlídným zvoláním o Maovi na rtech, zatím co orchestr moc roztomilých dívenek nám zahrál "Jingle Bells" a "White Christmas", Douška: Byly hlavni prázdniny, guvernér zařídil a do hodiny sehnal kádry. To by se tu v Americe nepovedlo presidentovi, i kdyby vyhlásil národní pohotovost. Važte pak výhody a nevýhody demokracie. Hora Ali Shan je o tisíc metrů výš

Tuto Potčmkiádu jsem si odtrpěl u Sun-Moon Lake, jezera slunce a měsíce, Domorodci výskali, oděni do krojů, na nichž převládala červená barva. Trošku mi to připomínalo folklór amerických Indiánů a pár těch děvčat u toho jako by patřilo na stránky našich někdejších Rodokapsů. Pan náčelník se nechal za bakšiš fotografoval a po nose mu klouzaly brejle. Ten zas připomínal Alexandra Dubčeka. Nechci však znechutit toto nejpopulárnější výletní místo Formosy. Sem k jezeru ve tvaru slunce a měsíce se jezdí na svatební cestu, na líbánky do výše dvou tisíc metrů, kde se snoubí borovice s banánovníky a jedle potkáte v bambusovém háji. Na cestě z kopce se naše delegace stavěla na oběd u provinčního guvernéra a někdo z nás vyslovil, že bychom rádi navštívili školu - obecná že postačí. Hostitel přikývl, jistěže se dá zaři- Školní

než je Sun-Moon Lake a vede k ní úzkokolejná železnice. Stavěli ji za Japonců. Čtyři hodiny jsme se plazili k nebi. Ubývalo na horku a vlhku a příroda se měnila každých pár minut. Za tak velkými změnami aby jeden letěl tisíc mil a tady se vertikální metamorfózy přírody daly pořidit za okamžik. Jako se u nás pozapomnělo na některé Němce v pohraničí, zde v kopcích unikli odsunu Japončíci. Kdykoliv nás potkala jejich děcka, hluboce se klaněla. Číňané nejsou klaněěi. Vzbudili nás už ve tři ráno vydat se na pochod do ještě větších svahů, abychom nezmeškali východ slunce - proslulý to zdejší úkaz růstu prvních paprsků k úplnému výpuku nad tropickým pohořím. Mrzli jsme a v hospůdce nás rozehřál čaj. Pod petrolejkou šprtal mladičký student. Proč že v tuto nemožnou hodinu? Zítra budou celostátní přijímací zkoušky na vyšší učení, strejda tajemník z K M T partaje tady nemůže pomoci, zde rozhodne jen um. Schopných a chytrých žadatelů je moc, míst je málo, konkurence je velmi tuhá. Za pár dni noviny otisknou jména vítězů. Řada rodin bude oslavovat, daleko víc však přepadne černý smutek. Navštívili jsme vládní úřady, university, továrny, vzorné statky, výkupní družstva, cihelny (dělat cihly v tomhle horku), vesnice, městyse, města Keelung, Taichung. Tainan, nejmodernějši přístav Kaohsiung s miliónem lidí, prolézali staré holandské tvrze a několikrát se dostali do cesty filmařům

v

aasti

orchestr

5

historických opusů. Zmeškali jsme zemětřesení (při svých příštích návštěvách ostrova jsem je nezmeškal), a potkali se s jedním tajfunem. Přiroda vřeštěla v očekáváni nejhoršího, vítr se už hodně opíral, z ohnutého stromu mi spadl do cesty několikametrový plaz. Otočil jsem se, a prchal, víc nevím. To byla ta mírná část ostrova. Vrátili jsme se z. jihu zpátky na sever rozhodnuti, že teďteprve podnikneme něco dramatického, Autobus se vyhrabal z Taipei do kopců. Naštěstí se řidič musel jít vymočit. Zastavil u ukazatele se slovem URAL, Pod námi v kilometrové hloubce byla la nejmalebnějši, nejčínštější údolí s terasovými políčky, voda se na nich zrcadlila, a házela nám z hlubin oslňující prasátka. Tam byly tečky vesnic, tak odříznutých od svčta, že by jim mohlo být naprosto fuk, kdo jim kraluje. Nikoliv, vysvětlil činský poradce, tady je politické uvědomění na výši. Viděli jsme z našeho hřebenu jakýsi přízrak. Je to mrak, divný kámen, veliká hora? Ne, je to Turtle Island, Želví ostrov. K d e j e O r c h i d Island? To j e d á l k jihu. Na Ostrov orchidejí jsme se nemohli jet podívat na nezkažené praobyvatele. Je tam totiž také mrňavá blecha. Její kousnutí znamená smrt. Doktoři ještě nic kloudného nevymysleli. PředČínští domorodci jsou imunní, nikdo neví proč. Sjeli jsme do údolí k rybářské zátoce s městečkem Suao. U mola bylo aspoň sto bárek. Chobotnice je zdejší specialita. Měli tu všelijaké úlovky napěchované do krabic s rychle tajicím ledem. Cestou jsem zakopl o žraloka, bestii zlou, bezmocnou. V břiše měl

Přelud / horka? Pan Amin Vakman by zřejmě mohl být majitelem výnosné a prosperující kachní farmy. Kdože to je a čím si vysloužil takové ocenění svých schopností? Říká si generální tajemník jakési Afghánské socialistické národní strany a vypěstoval právě jednu superkachnu - v Afghánistánu prý působí Českoslovenští vojáci. Vakman je přesně spočítal, neboť má v čs. táboře znamenitě zakukleného zvěda, který ho zpravil, Že těch vojáků z Československa je tam pět tisíc. Samozřejmě že je to nesmysl a provokační lež. Samozřejmé že v Afghánistánu žádní českoslovenští vojáci ne6

diru s vyňatými játry. Používají se pouze játra a ploutve na polévku, zbytek se nejí.* Mnozí čtenáři patrně znají kalifornskou pobřežní silnici na sever od San Franciska. Apeluji na jejich imaginaci s tvrzením, že to není nic proti cestě ze Suao do Hualien. Především je to jednosměrka. Díky za toto opatření. Dopoledne tam, odpoledne opačně. Jeli jsme po prašné, uzoučké stezce, půl metru od okraje, kde není zábradlí, ba dokonce ani symbolický patník. Za okrajem je strmá skála, desítky, ba i stovky metrů, a tam dole je moře a smrt - jak jsme už všichni mnohokrát viděli ve filmových dramatech. Kdyby se byl šofér aspoň plazil: ne, on svištěl, jako by v provizorních můstcích nebyly díry od tajfunů či posledního zemětřesení. Pak hrůza na chvíli přestala. Přistáli jsme na pláži, kolem rajská pohoda a pár otetovaných domorodých babiček. Znovu jsme museli balancovat na skalní nudli. Když jsme dojeli, měli jsme na sobě centimetry nalepeného prachu. V Hualien jsou na to zvyklí. Jen co autobus zastavil před hotelem, vběhli dovnitř pikolíci s plácačkami, které sloužily k oprašování nábytku před věkem elektrických vyssavačů, a tak nás tedy luxovali. V Hualien se mi líbilo. Divý mořský * Ale jedl se líj války a m j a p o n s k é okupace. Povídala mi manželka, í e si dobře p a m a t u j e na hlad v holčirích letech na rodinném h r a d u . J e d nou šla s m a m i n k o u na trh. Šlechta - neílechia, väichní do Ironty. zrovna přivezli žraloka. Rybář bodl a r břicha vylovil lidskou r u k u . Na prstu byl zlatý snubní prsten. P r o d a v a č strhl prsten, strčí! ho do kapsy a pustil se do porcování nelvora.

jsou. Ale jisté je, že úchylné fantazírování tohoto druhu není produktem hlavy stižené nadměrným horkem, nýbrž tupým politickým záštím. K očerněni afghánské revoluce se mu zdá dobrá každá hloupost, byť sebetrapnější. Zvlášť, když se k ní pojí naivní domnění, že přes ni nebude vidět celý ten rozsáhlý agresivní mechanismus, který imperialismus zvenčí proti Afghánské demokratické republice neustále udržuje v pohybu. Nepřátelské kampaně kolem Afghánistánu jsou fádní a vyčpělé, tím víc, čím zřejmější se ukazuje nutnost podívat se konečně do očí pravdě o nezvratnosti revuluěního procesu v této zemi a o upřímné snaze afghánské vlá-

příboj brání úspěšnému přístavnímu rozvoji, za hlavou máte nebetyčné skály, a snad to byla škoda, že jsem nepozorně naslouchal jednomu makléři, jenž mne přesvědčoval o výhodách koupě pozemku na výminek. Musím se vrátit k oné páteří, jež dčlí ostrov: nejenom že dělí, ona způsobila, že vznikly dva oddělené, vzájemně nedosažitelné prostory. Lezl jsem do kopce za zajímavou lodyhou a musel jsem se vrátit. Bylo to příliš strmé. Nad hlavou jsem spatřil budhistický kostelík. Jak se tam mohli poutníci doplazit? Lapal jsem po dechu a dodatečné mi došla otázka: Jak tam kdo mohl takový kostelík vybudovat? Plán, jak spojit nespojitelné, zůstal dlouho na papíře. Dneska však už existuje silnice od jedné mořské hladiny k druhé. Přes velikánské hřebeny. Vojenští vysloužilci vybudovali, či spiš ze skal vyrvali, dvěstěkílometrovou trasu, jež místy vede Čistým mramorem. Několik tisíc jich při výkonu mirové služby zahynulo. Je s podivem, že zemička s tak velikánskou armádou nemá vojenskou diktaturu. Armáda ovšem hraje velkou úlohu v zemi, jež je právně ve válečném stavu už několik desetiletí. Čankajškovi veteráni nejsou odkázáni na žebrotu. Armádě patří továrny, obchody, a restaurace. Vysloužilci jsou jakýmisi družstevními podílníky. Nechal jsem si vytesat své čínské jméno na kus mramoru ve fabričce právě tohoto druhu. Dokončení pflšté

dy upravit vztahy se sousedy ku prospěchu všech. A to v tom smyslu, jaký obsahuje soubor jejich návrhů z tohoto týdne. Mezinárodní reakce však za každou cenu chce udržovat kolem Afghánistánu provokační rozruch, Vakmanovy výmysly, nemající absolutně žádný podklad, j s o u t o h o j e n dokladem. Divíme se, že některé italské buržoázni listy poskytly místo pro tuto novou protičeskoslovenskou exhibici, tentokrát s afghánskou příchutí. Nebo by bylo logičtější nedivit se? Milan Mádr Rudé právo, 17. května 1980, sir. 7

Mochileros u Patricio Řezníčka v La Pazu Text a snímky Václav Táborský Mohl jsem vám 10 usnadnit a nazval článek trochu srozumitelněji: Ruksakáři návštěvou u p. Řezníčka. Alcstejnč by to byl ještě hlavolam. Kdo jsou mochileros? Proč je pan Řezníček Patricio? Co dělá v La Pazu? Kde se li ruksakáM vzali? Tak všechno pěkně popořádku. Začalo to vlastně na plovoucích ostrovech Indiánů kmene Uros najtóeřeTiticaca. ledy na jezeře, opěvovaném ve starém německém šlágru: Der Moud scheint auf Titicaca See, Titicaca See, Titicaca See, Fische stecken Schwänze in die Höh* Schwänze in die Höh*, Schwänze in die Höh 1 ... Což se Česky překládalo: Měsíc svili nad jezerem, nad jezerem, nad jezerem, ryby strkaj vocasy ven, vocasy ven, vocasy ven... pak pokračovala píseň tak. že se stala mládeži nepřístupnou. Kdybychom teti zbytek uveřejnili, dalších pár cudných ětenářů by odřeklo předplatné, jako se stalo po otištění autentických citátů ajatolly Chomejniho. Jelikož však nechceme čtenáře odrazovat, ale spiše vyhledávat (jako toho pana Řezníčka v i.a Pazu, ale ještě se k němu dostaneme, chvilku počkejte), mušími zbytek textu zamlčet. Ta píseň bylo ostatně to jediné, co jsem o jezeře Titicaca věděl, dokud jsem k němu nedorazil. Leží ve výšce 3.850 m nad mořem, takže se tČŽko dýchá, hlava brní, občas se chce vrhnout. K tomu je třeba přidal slunce, které praži do hlavy skrze čirou, výpary n eza mořen o u vrstvu vzduchu, neboť autor nechtěl, aby mu vítr odnesl elegantní panamáček do vody a se pak musel vydat na cestu prostovlasý, riskuje nevolnost z výšek, zesílenou středním úpalem. Clun / puna, města, kde je dobrodružstvím strávit noc, dorazil na ty plovoucí ostrovy za necelou hodinu. Ti původní Urové se tam přemístili, aby unikli výbojným Inkům. Nasekali rákos, kterého bylo v jezeře plno, svázali ho do snopů, a ty snopy skládali jako tvárnice, až se po nich dalo chodit, l ak vznikly ty romantické a obydlené rákosové placky. Každá generace při-

dávala další vrstvy chodníčků, jako když se v Československu zaplácává rozbitá silnice. Nevím, kolik tam těch rákosových vrstev bylo, ale turista se do nich občas propadá, občas ponořuje. Zvláště musí být taková procházka deprimující po prohýřené noci. Jelikož jsem nehýřil, připisoval jsem svůj klesající stav pokročilému úpalu. Potěšili jsme se pohledem na os trova tiky, které v malebných kloboucích opékaly rybičky. Pekly je na ohni živeném rákosem. Tato rostlina z jezera Titieaca je univerzálním materiálem: topí se s ní, používá se na stavbu chýší, stáji. Škol i kostelů, a taky se dá jist. Nezkusil jsem to však. Nejzajímavčjším architektonickým útvarem byla taková miniaturní mašial pro morčátka. Oni si je tam Urové vykrmuji a pak je pojídají pečené, nadívané. Nadívané morče jsem taky neochutnal, bylo mi špatné už, předtím. Popošli jsme od morčat k další ubikaci. Pravil jsem k manželce cestovatele (tedy své vlastní): "Podívej, tady maj kurník pro slepičky!" Nevím, proč jsem to sdělení pokládal za .tak významné, ale už jste se dočetli o tom, že slunce mi pálilo do hlavy velice silně. Onomatopoický zvuk lahodného slova "kurník" vyvolal nečekanou odezvu. Jedna mladá paní, oděná v elegánmi černotu, se otočila s výkřikem: "Prosím vás, snad nemluvíte česky?" V tom okamžiku jsem byl rád. Že jsme

se se ženou bavili o slepicích a ne o financích, což by se bývalo odehrálo v podrážděnějším tónu. Potvrdili jsme výše vyslovenou domněnku a už jsme se objímali - tři krajané uprostřed potápějících se ostrovů na jezeře Titicaca. Ta paní byla Ľva Kováčová, původem ze Sv. Júra. Tak jsme pak s ní a se sympatickým Němcem Klausem z Frankfurtu nad Mohanem cestovali několik dní a taky jeli takovým hrozným. Špinavým, drkotajícím taxíkem z Peru do Bolívie. Ale hlavně z toho plyne poučení, že a ť j s i e kdekoli, v jakékoli rákosové chýši či díře, ať se vznášíte či klesáte zvolna ke dnu, nikde nemluvte sprostě, protože vždycky se k tomu může nacho mýt nou t krajan či krajanka, třeba z Pezinku. Nejvýše položený předplatitel Západu Pár dní poté jsme už s Evou a Klausem seděli v hale hotelu Austria v La Pazu a přemýšleli jsme, proč nás včera nechtěli obsloužil v restauraci. Neměli rádi gringos? Nebo cizince vůbec? Proč nám nedali uzený jazyk? "Víte," řekl pan Řezníček, který si nás přijel vyzvednout, "když vy vypadáte jako mochileros, a ly von i nemaj rádi." "Co je to - moči lé ros?" "No, mochila je španělsky ruksak a mochileros to sou ti, co chodčj s ruksakem. Většinou to sou lakový ty hipíci s dlouhejma vlasama, co se moc neholej a nemejou."

Jediný pozoruhodný objekt na této fotografii je kovový stožár v pravé třetině. Právě tady, před prezidentským palácem v La Pazu, byl prezident Viliaroel pověšen rozhorleným davem r. 1946 na zmíněný pozoruhodný objekt. Zbyla po něm busta {vedle stožáru) a několik citátů. 7

"Ale my nechodíme s ruksakem!" bránila se Eva. "To vůbec nevadí. Stačí když jenom vypadáte, jako že byste eventuelní mohli s tím ruksakem chodit - a j e to," prohlásil naturalizovaný Bolívijec Řezníček. A tím jsme se dostali k našemu předlatiteli a jeho životnímu příběhu. Když jsem vypátral jeho jméno v seznamu našich odběratelů, napsal jsem mu, než jsem se vydal na cestu. Dostal jsem od něj dopis s několika doporučeními a jedním varováním. Měli jsme si naplánovat cestu tak, abychom nemuseli nikam jezdit tu poslední neděli v červnu. To jsou totiž volby, a to se nesmi jezdit žádnými dopravními prostředky. Někdo by totiž mohl jet do sousedního okresu a volit dvakrát. Poslechli jsme tedy rady a zařídili si interview na sobotu večer. Hostitel nás provezl Měsíčním údolím, ukázal nám prezidentský palác (odkud paní prezidentka prchala o tři týdny později s kufříkem toaletních potřeb či diamantu, v důsledku 185, puče, který se v zemi odehrál od založení republiky), a pak nás zavezl do své elegantní vily v tom nejnižíinj údolí. Všude na světě je totiž zvykem, že čím výše, lim lépe, tím honosnější stavení a lepší lidi. V La Pazu je to však obráceně. Nahoře bydlí jenom Indiáni, ono je tam skoro 4.000 metrů. Město samo je s nadmořskou výškou 3.600 m nejvyšším hlavním městem na světě. Takže ti, co na to mají, staví si domky a haciendy dole v údolí, kde se přece jenom dýchá o něco lehčeji. Seděli jsme pod prosvíceným a prohřívaným bazénem, do něhož jsem trpělivě čuměl skrzevá okénko v podzemní společenské místnosti - co kdyby se tam nějaká kráska, komorná či sestřenice rozhodla koupat jen tak, jak tomu běžně bývá u pana Hefnera (ten ale není předplatitelem Západu), Popíjeli jsme místní folkloristické nápoje a já se zeptal, jak se tam ten hostitel vlastně dostal. Z Klatov až do Bolívie Vlastimil Řezníček (Vlastimil od slova patria, čili totéž co skotský Patrick či španělský Patriciojse narodil r. 1919 v Klatovech, kde jeho otec byl profesorem klasických jazyků na místním gymnáziu, později ředitelem zmíněného učiliště. Za války Vlastimil pracoval ještě jako mladík v továrně na ledničky v Hronově, což byla důležitá zkušenost, která mu ulehčila začátky 8

Museli jsme přeskočit potok a už jsme byli v Německu. Když to brácha později vyprávěl, tak vždycky tvrdil, že jsme se museli brodit až po ramena skrze ledový příval, ale to von si to tak přidal, aby to bylo zajímavější.

Vlastimil Řezníček z La Pazu, předplatitel Západu v Jižní Americe, j a k se později dovíme. Podobným způsobem jako Leslie Howard ve filmu Návrat Červeného Bedrníka, Čili přes Lichtenštejnsko, utekl Vlasta Řezníček do Švýcarska a odtud do Anglie, kde se připojil ke Královskému letectvu. Jeho dobrodružné sklony se nezapřely. Hned po návratu domů (když ta světová mela skončila) odjel do Teplic, kde se podílel na velkoobchodu technickými potřebami. Jen v roce 1947 vyvezl jeho podnik elektromotory za £750.000. Ale nechrne vyprávět pana Patricia samotného... ... no a já byl takovej blbec, žejsem pří tom všem němči ani dolar, nás to vůbec nenapadlo, že by to mohlo zhasnout, Ale přišel Únor a bylo to. Němci, který odsunovali v tom pětačtyřicátým, si směli s sebou vzít 80 kg zavazadel, ale my to měli eště horši. My to museli vzít přes hranice jen s tím, co se vešlo do ruksaku. Hned tu první neděli po Únoru jsme jelído Železný Rudy. Objeli jsme si ten terén na lyžích, abychom věděli, jaký to je. A druhou neděli jsme už jeli s bratrem Zdeňkem naostro. A jak jsme tak jeli k hranicím, seděli jsme každej na svým ruksaku, a najednou proti nám auto z bezpečnosti. Ale klika byla, že jsme měli auto s klatovskou značkou. Jak si toho všimli, tak jen mávli a my jsme jeli dál. Přechod jsme měli domluvenej s jedním financem. Bylo zrovna Šestý h o března a celá finanční stráž měla oslavy tatíčka Masaryka. No ale tenhle pán nevoslavoval. vzal nás pod pušku a ved nás před sebou, jako že nás chytil - kdyby se k tomu někdo nepovolanej nachomejtnui - a ved nás skoro až k tomu městečku na bavorský straně. Pak si hodil pušku na záda a řek, že hranice je asi jenom Čtyři sta metrů.

Na druhý straně nás hned zavezli do prvního lágru, bylo to v Rezné čili v Regensburgu. Tam byli samí naši ministři, poslanci a senátoři, který utekli eště dřív. Tak jsme jim jenom řekli: Vy volové, vy ste to s náma dopracovali! Ale těm to nevadilo, von i si pořád říkali eště pane ministře, pane poslanče. Snad si to říkaj eště dodnes, l atinek nám da! na cestu takovej velkej desetidolar, ale první Američan, kterej nás zastavil, nám ho sebral. Měli jsme ještě asi 70.000 marek, ale vo ty jsme taky přišli. Bylo to tam bídný. Noviny vycházely asi dvakrát tejdně, takovej to byl plátek, ale my jsme si ho kupovali asi čtyři dohromady, abychom měli nějakou hygienickou potřebu. Pak nás zavezli do jinýho lágru poblíž Suttgartu, ale my jsme chtěli pryč. V Německu se nám nelíbilo. Jeli jsme do Cách (Aachen) a přešli jsme ilegálně belgický hranice, V tom prvním městečku na druhý straně byla tramvaj. l ak jsme dali průvodčímu všecky penize, co jsme měli, a řekli jsme mu, aby nás zavez až tam, kam ty penize stáčej. Ale von zastavil u první policejní stanice, zapískal na policajty a ti nás zatkli. Pak jsme byli zavřený v ňáký malý pevnosti v Bruselu, mezi esesákama a dalšíma lumpama. Naštěstí byl v Bruselu jeden pán, kterej si už asi dvacet let vyměňoval známky s tatínkem, a ten se snažil vo naše propuštění. Voni mu chtěli vyhověl, a tak nás propustili už na Veliký pátek, což von ale jako pesimista nevočekával a vodjel někam na víkend. My jsme byli venku z věznice, ale bez jedinýho floka v kapse. Tak jsme ten víkend nějak protloukli, až jsme se ho dočkali. Von se nám potom moc omlouval, že nečekal, že by ty úřady pracovaly tak rychle. Voba jsme brzo dostali práci a bylo n á m dobře. Zdenda tam dělal v jednom vinným sklepě. Když přišel domů, měl vždycky totálně červený ruce, jak tam stáčel to vino, a byl taky totálně nahulenej. V Evropě jsme zůstal nechtěli. Kanada s Austrálií sice přijímaly, ale tam musel člověk dělat nejmíň dva roky někde v buši. Tak jsme si podali žádosti na různý jihoamerický konzuláty. Jižní Amerika byla pro nás země

budoucnosti. A ta bolívijská'žádost byla první, která vyšla. Tak jsme si to teprve pak našli na mapě, ale rozhodnutý jsme už byli. Mezinárodni organizace pro uprchlíky nám pomohla - těm stačilo ukázat vízum do jakýkoliv zemč kromě Evropy, a voni zaplatili cestu. Jeli jsme samozřejmě až v tom nejposlědnějším podpalubí, ulc bylo to krásný. Vylodili nás v Limě, !\ik jsme jeli autobusem do Areqiupy, i rval o to dva dny a dvě noci. Jel] jsme se dvěma pĚ k nej mg peruánskejma holka ma. a za tu eestu jsme se naučili víc španělsky než předtím jako samouci. Peruánci se pokládali za civilizovaný národ. Vo Bolívii říkali, že tam vojsko chodí bosý. že La Paz je velká vesnice z hliněnejch tvárnic, a lak podobně. A taky že první voják, kterýho jsme viděli v Guaqui, byl bosej. To jsme sc trochu zarazili. Pak vlak zastavil mezi samej ma hlinenej ma indiánskejma chatrčema. a my jsme mysleli, že to je celý hlavní město. Naštěstí ta mašina jela eštč dál. a jak začala sjíždět do toho údolí, tak jsme viděli, že tohle byl ten pravej La Paz, a že tam baráky měly víc než jed no patro, tak jsme si voddechli. Měl jsem adresu na jednoho jugoslávskýho stavitele. Když jsem za ním Šel, von byl strašně zamestnanej. a lak se mě stručně zeptal hned ve vej tahu. co umím. Zmínil jsem se vo tej továrně na ledničky. A von řek. že mč potřebuje, žc pro něj budu stavět ústřední topení, to je prej podobný jako ledničky. Ten Němec, co to pro něj dělal, sc mu uchlastal dva tejdny před tím. l ak jsem v Bolívii začal stavět ústřední topení a musím říct, žc eště dneska některý z těch topení fungujou. Kromě toho jsme začli několik dalších akcí. Brácha měl fabriku na kořalky v Klatovech, tak jsme se pustili do výroby lihovin. Měli jsme asi sto různejch výrobků, ale jedinýho zaměstnance. Indiána Juana. Laky jsme se stali bolívijskými zástupci 1ŘO, tý uprchlický organizace. V Klatovech byli různý lidi. který chtěli utéct, a vzali si vod tatínka naši adresu. Když přešli do Bavorska, tak nám napsali. My jsme pak přes to IRO telegraficky poslali víza. Takže jeden čas bylo asi 80% všech Čechoslováků v Bolivii původem z Klatov.

Barvy z továrny našeho čtenáře jdou v celé Bolivii jako na dračku

ky. Přišel na mě a povídá: potřebuju pět kilo kokainu, vopatfi mi ho! Tak jsem mu naznačil, že za to je deset let vězeni, a že vězení v Bolívii se podstatně liši od vězení v Kanadě. Ale von vodjel do Santa Cruz a za 14 dni už byl zavřenej. Vona tady má ten kokain v rukách laková banda, a ty lidi nejsou zvědavý na ňákýho pána. co si naivnČ myslí, že to koupi jednou a vydělá na tom. Tak ho do toho uvrtali. Za pár tejdnů tu by! jeho kamarád a měl vokolo pasu nastrkaný samý stodolarovky. Musel tomu zavřenými! prodat v Kanadě jeho barák, aby sem za nim přijel a zkusil tu někoho podplatil. Tak asi za tři měsíce se pak voha .vrátili, k procesu ani nedošlo. Taky sem jednou přisel jeden argentinskej štráfek s několika Kubáncema, že tu bude dělat guerillu. To byl Che Guevara. Jenže von nevěděl, že tady byla pozemková reforma už v roce 1953. Indiáni dostali půdu. A tak se ten Guevara divil, že se k němu připojilo jenom pár lidí. Ani komunistická strana Bolivie s ním nešla. Von to byl takovej komunistickej tcoreiik. furt nemob rozumět tomu, proč ty proletáři tady nedělaj revoluci, když jim to tak dobře vysvětlil. No ale tak jednoduchej tady život zase néni. Sou tady problémy, třeba sc služebnictvem. Já jsem těm naším holČeši sou většinou dobrý, ale semtam se kám koupil do toho jejich pokoje teletu vyskytne ňákej podvodník. Vloni vizi, ale vony před tim seděj do půlnosem přijel jeden z Kanady, co utek v ci, ráno je pak nemůžu vzbudit... osmašedesátým. Sotva už mluvil čes-

Čech bolívijským vlastencem Pan Vlastimil Řezníček je příkladem krajana, který se ve světě neztratil. Dnes má největší továrnu na barvy v Bolivii, krásnou vilu v předměstí Calaeoto, elegantní loď na jezeře Titicaca. Jeho život byl plný různých podnikatelských, válečných a mezinárodních dobrodružství. Mluví pomalu a rozvážně. Jeho čeština je stále výborná, i když ji trochu prozpěvuje jako většina lidi z Plzeňska. Má rozumné názory na svět, protože byly časy, kdy neměl ani frank v kapse. Stav jeho mysli by se dal nazvat jako pohodlné zmoudření, tedy filozofie, po níž snad většina z nás touží. Jenom v jedné věci Patricio není objektivní. Jako mnoho jiných Čechoslováků, kteří jsou dnes většími švýcarskými, německými či americkými vlastenci než domorodci sami. pan Řezníček je hrdý na svou adoptovanou vlast. Řekl o tom: Je to tady stejně lepší než třeba v Peru. Jenom si tovemte, když je stanný právo u nich a u nás. V Bolivii třeba někde pijete s kamarád a ma, je půlnoc a musíte domů. Samozřejmě jedete autem. Když vás hlídka zastaví, tak jim Šoupnete něco jako dva dolary, a voni vás nechaj jet dál. V Peru, lam jsou prasata, tam když někdo jede autem za stannýho práva, tak ho rovnou zastřelej. Minule tam vodbouchli šest lidí. Kdepak, tady je to vo moc lepší!

9

Emigrace. "Uprchlík je člověk, který utíká ze země do země s jedinou touhou ... sedět klidně doma." z rozhlasové hry Joseía

Návod k emigraci

j IfíitiQHv UO I V a n a u y Účelem tohoto článku není kohokolív přemlouvat, aby emigroval, nebo radit proč má emigrovat. Emigroval z Československa je životní rozbodnutí, které musí každýzvážil a rozhodnotit si sám. Nicméně je známo, že řada lidí v Československu je k emigraci připravena při první vhodné příležitosti, nebo se na emigraci připravuje. Dobrá informovanost je k nezaplacení a mnohdy ušetři mnoho času, peněz, starostí a rozčarováni. Příspěvek je tedy určen především tčm, kteří jsou v Československu, a ke kterým se příspěvek Západu dostane jakoukoliv cestou (a v tomto směru přibuzni či přátelé v cizině rozmnožením mohou pomoci). Informace psaná z hlediska emigrace do Kanady má však i obecnější platnost pro ty, kteří se nacházejí v zemích přechodného pobyt u, a kteří zvažují možnost volby. Redakce uvitá když obdobný příspěvek bude Západu nabídnut a zpracován z hlediska emigrace do dalších typicky cmigračních zemí, zejména USA a Austrálie. Juk i) kam odejít Předem upozornění. Do Kanady nclze emigrovat přímo, nejen z důvodu, že v Praze při kanadském velvyslanectví není imigrační oddělení, ale také proto, že to nový kanadský imigrační zákon z roku 1976 (platný od dubna 1978) nedovoluje. Výjimkou jsou případy slučování rodin (se souhlasem čs. vlády), sňatek s kanadským státním příslušníkem, nebo požádání o politický azyl při prvém vstupu na kanadskou půdu, např. v Montrealu při mezípřistáni letadel na Kubu (ne vždy je však cestujícím čs. orgány na palubě dovoleno vystoupit. Nechávat proto tuto příležitost až na zpáteční cestu může být ještě vícc riskantní). Ve většině případů lze tedy žádat o cmigraci do Kanady v třetí zemi prostřednictvím imigračního oddělení kanadského velvyslanectví. Která je nejvhodnější zemč přechodného pobytu a jak se tam dostat? Z hlediska existence utečeneckých táborů 10

šrycka "Unwiiiing Tourist"

t0:

3

0115

0

K '' ' ' (tábor pro svobodné ní uprchlíků) a kritérií pro akceptováTraiskirchen, rodinné tábory Reiche- ní uprchlíků: nau, Bad Kreutzen, Grein an der Doa) American Fund for Czechoslonau), západní Německo (tábor Zirnvak Refugees, Gumpendorferdorf), Itálie (tábory Trieste a Latina) str. 5A, 1060 Wien (přednostně a Řecko (tábor Lavrion). Emigrovat pro Čecliy a Slováky, katolíky a je možno pochopitelně i z Francie, bez vyznání); Anglie či jiných zemí, kde je kanadské b) United HIAS Service, Brahmsvelvyslanectví. Tyto země nemají vyplatz 3, 1040 Wien (přednostně bavení utečeneckých táborů a rovněž pro sovětské a východoevropské výběr podpůrných dobrovolných orpříslušníky židovského původu); c) International Catholic Migratganizaci je omezen. Na druhé straně ion Commission (Caritas), Nipočet žadatelů (a čekatelů) je úměrně belungeng. 1, 1010 Wien (předmenší, oproti zemím blízkým čs. hranostně pro katolíky, ale i jiné bez nicím. ohledu na národnost, rasu a náDostat se do svobodného světa je boženskou příslušnost); možno formou turistických zájezdů, a služebních nebo soukromých cest. Obd) International Rescue Commitlíbená je cesta přes Jugoslávii (z které tee, Herreng. 6/6, 1010 Wien normálně nelze emigrovat), kde lze ale (kdokoliv z východní Evropy); dostat kýžené vízum, např, jen na 24 e) World Council of Churches, Dr. hodin do Rakouska, a kde jugoslávská Karl Lueger Ring 12/4, 1010 pasová kontrola je přezíravá. Wien (přednostně nekatolíky a nežidovského původu); 0 Tolstoy Foundation, Inc., Postg. 14/2, 1010 Wien (kdokoV zemi přechodného pobytu liv, přednostně ruské emigrate Je žádoucí přímo na hranicích, v u ty). prchlickém táboře nebo na polícejní Registrovat seje možno pouze ujedstanici požádat o politický azyl (ve vět- né organizace a organizaci nelze měšině případů se vlastně jedná o uděle- nit. Finanční příspěvky jsou odstupní práva pobytu, u osob, kterc se ne- ňovány podle počtu rodinných příhodlají vrátil zpět do Českosloven- slušníků a finanční situace té které orska). Povolení pobytu Či ucičlení poli- ganízace, kde počet žadatelů mnohdy tického azylu (jehož vyřízeni může tr- určuje výši příspěvku (rozdíly jsou až vat několik týdnů či mčsíců) je alespoň 300% a mohou se měnit). zárukou, že žadatel může zůstat v hostující zemi, navázat pracovní poměr, [migrace do Kanady pokud se nerozhodne emigrovat, nebo je pro emigraci odmítnut, V zemí přechodného pobytu uchaPokud nemá osoba čí rodina finan- zeč o emigraci do Kanady musí o tuto Ční prostředky pro účely soukromého požádat na imigračním oddělení kaubytování a stravování, je odkázána nadského velvyslanectví (v některých na pohostinství utečeneckých táborů, utečeneckých táborech má ¡migrační sponzorovaných hostující zemi, kde oddělení svojí kancelář přímo v tábojc postaráno o ubytování a stravování ře) prostřednictvím formuláře IM M. uprchlíků. 8E (Application for Permanent ReCelosvětově je organizována síť sidence). Formulář je k dispozici v ředobrovolných organizací, které finan- či anglické, francouzské a v nčmecky čně podporují uprchlíky až do doby mluvících zemích i německé. Doporujejich odjezdu do konečné země zvole- ěuje se, aby si žadatel vyžádal k správné emigrace. Mnohé z těchto organi- nému vyplnění pomoc překladatele, zaci maji úřadovny přímo v utečenec- který je imigračním oddělením pokých táborech. Uvádíme seznam hlav- skytnut. Totéž platí pro pohovor, ke nich organizaci a jejich vídeňských kterému je uchazeč pozván a kde adres (jako místa největšího soustředě- správná interpretace odpovědi je vcl-

mi důležitá. Imigrační řízení pozůstává z imigračního pohovoru, bezpečnostního pohovoru - o vyslané Špióny Kanada zájem nemá, a zdravotní prohlídky. Co se rozhodně nevyplatí je lhát nebo zamlčet skutečnosti. Výsledkem je zamítnutí (které můře být i dodatečné) nebo alespoň dlouhodobé pozdržení žádosti. U žadatelů o emigraci z Československa, Kanada rozlišuje dva typy uprchlíků: a) ,L Convemion Refugee", uprchlíci, na které se vztahuje ženevská konvence, kterou Kanada podepsala. Jedná se o uprchlíky, kteří mají důvod se nevrátit do Československa, protože by tam byli stiháni / politických, náboženských, národnostních nebo rasových důvodů - sem spadají hlavnč politicky aktivní disidenti; b) "self-exiled", bezdomovci, kteří se nehodlají vrátit do Československa, kde jsou nespokojeni s celkovou politickou a hospodářskou situací, ale kterým nehrozí bezprostředné nebezpečí stíhání. Velmi příznivá je skutečnost, že na žadatele z Československa se nevztahuje bodovací systém, obvyklý pro uchazeče z jiných zemí (např. Švéda čs. původu, který žádá o emigraci do Kanady). Hlavním kritériem pro kladné vyřízení žádosti je posouzení, zda žadatel bude schopen se úspěšně zapojit do kanadského života, jeho celková motivace a přístup k emigraci. Je pochopitelné, že vzděláni, kvalifikace, jazykové a odborné znalosti, poptávka po profesi uchazeče v Kanadě, přizpůsobivost (ochota přijmout alternativní zaměstnání) a vystupování hrají důležitou úlohu při tomto posuzováni. Žadatel je o rozhodnutí vyřízení žádosti vyrozuměn písemně. Podle zkušenosti imigračních úředníků, zamítnutých rozhodnutí u uprchlíků z Československa je velmi málo. Kanadská vláda poskytuje bezúrokovou půjčku na dopravu emigrantů do Kanady, Průměrná doba od podání žádosti až po vlastni odjezd do Kanady trvá v průměru 3-6 měsíců. Pro rok 1980 Kanada stanovila roční směrné číslo pro emigranty z východní ťvropy (včetně SSSR) ve výši 3 400 osob (v roce 1979 to bylo 2 300 osob). Přestože Československo zpřísnilo výjezdy do zahraničí (zejména auty do Rumunska a Jugoslávie), podle hlášení z Evropy, počet uprchlíků

Podepsání dohody o sponzorování a společné pomoci uprchlíkům z Československa dne 10. Července 1980. Zleva kanadský ministr imigrace Lloyd Axworthy, vpravo předseda Československého národního sdružení v Kanadé Jiří Corn. 7. Československa bude značně vyšší ta. Je pochopitelné, že finanční nánež v roce 1979, kdy byl zvýšený počet klad může být vysoký a tak při sponuprchlíků z důvodů "benzínové vlny". zorování je žádouci mít pro imigranta Pro urychlení a zjednodušení imi- zajištěno pracovní místo nebo pomograce uprchlíků z Československa do ci k co nejryehlejšímu naleznutí zaKanady byla 10. července 1980 pode- městnání, aby imigrant bvl co nejdřípsána významná dohoda o Sponzoro- ve sobčstačný. vání a společné pomoci uprchlíkům Za zmínku stojí, že po 3 letech pomezi kanadskou vládou, reprezento- bytu v Kanadě má imigrant možnost vanou ministrem imigrace, a Česko- žádal o kanadské státní občanství slovenským národním sdružením v (Kanada v lomto směru je pravděpoKanadě (ČSNS), reprezentovaným dobně jedna ž nejliberálnějších zemi jeho předsedou. Smlouva má význam na světě). v lom, že odbočky ČSNS budou moci Shrnuto: Kdo se rozhodl emigrovat nezávisle sponzorovat uprchlíky z do Kanady nemusí se obával, že zemře Československa nad stanovenou roč- během tohoto procesu hlady, zvláště ní kvótu a být nápomocni v imigrač- pokud postupuje uvážlivě a rozhodně, ním procesu. má dostatek životní odvahy a chuti do práce v prostředí, kde každý má příV Kanadé ležitost. l ak tedy mnoho Štěstí, budoucí KaPo příletu do zvoleného místa určení v Kanadě, imigranti, kteří mají sta- naďané! tus "landed immigrant", spadají pod Miloš Šuchma péči imigračních center, která přispívají materiální pomocí (nejnutnější vybaveni bytu), finanční (příspěvek na Pro vaše přátele mluvící anglicky ubytování, stravu a kapesné na dopravyšel překlad článků, které jsou vu a nej nutnější výdaje), zdravotní postupně uveřejňovány v Západu (pojištěni), jazykovou (denní placené pod názvem " U ž jste četli komunistikursy anglického nebo francouzského cký manifest?" Brožura se jmenuje jazyka), až do doby nástupu zaměstnáWHO ARE THEY? ní imigranta. Orientaci v novém prostředí pro nově příchozí provádí hlav(What Everybody Should Know ně krajanská organizace. About the Soviets) Podle výše zmíněné smlouvy, Č S N S Objednejte si jej za $ 1.50 od: přebírá sponzorovací zodpovědnost, M.R, West, Publisher jestliže se rozhodne emigranta sponBox 8146 z o r o v a t ( s v ý j i m k o u d o p r a v y d o KanaKitchcner, On. N2K 2B6 dy a jazykových kursu, kde zodpovědKANADA nost přebírá kanadská vláda). Sponzorovat může rovněž rodina imigran¡1

Fórum Západu Reformní komunismus - iluze a podvod "Porážka reformního komunismu podstatné ztížila politické podmínky jakéhokoliv protitotalitního vývoje". Budiž mi dovoleno vyslovit pochybnost o tomto tvrzení Z. Mlynáře a naopak potvrdit názor J. Kotase, podle něhož největším nebezpečím pro demokracii jsou "věřící komunisté". .Jsou jim opravdu všude tam, kde demokracie ještě existuje. Je-li zničena, vezmou věc hezky do ruky ostří hoši z Ruzyně, buduje se (všude bez výjimky) komunismus už ne na základě víry, nýbrž jako potlačovací mašinérie. Myslím, že je na čase, abychom i "československé jaro" hodnotili bez veškerých iluzí. V poslední době jsem vyslovil opětovně veřejně názor - za nějž mi kdekdo nadává - že skutečný pozitivní význam "Československého jara" spočívá v našt tehdejší porážce. Říkám "naší", neboť jsem se tehdy také hlásil k "reformnímu k o m u n i s m u " a hlásal iluze o překrásné budoucnosti "demokratického socialismu". Mocenská porážka "československého jara" vedla k hluboké duchovní přeměně nejen v Československu, nýbrž v celé východní Evropě. "Věřící marxisté" zmizeli - až na tnalé výjimky. Naproti tomu proživá křesťanství v těžkých podmínkách atheisticky motivované diktatury svou dějinnou obrodu. Už t o t o zjištění je pro mne dodatečným důvodem k tomu, nebýt smutný nad tím, že jsme tehdy nezvítězili k Čemuž by bylo při otřesné slabosti a neschopnosti "Dubčekova vedení" bývalo nutně zapotřebí nebývalého zázraku. Vime, k čemu vedla porážka tehdejšího "reformního komunismu": K vnitřnímu oslabení celé komunistické soustavy východní Evropy, která zcela a navždy ztratila svou integrující duchovní sílu marxistické ideologie. Důležitá - i když čistě hypotetická - otázka je, k čemu by vlastně bylo vedlo vítězství reformního komunismu v Československu. Co chtěli oni "reformní" - mezi nimi Z. Mlynář? Chtěli snad plný politický pluralismus-systém, který jediný poskytuje dostatečné záruky proti zneužití politické moci? Rozpomeňme se trochu: V dubnu 12

1968 zakázal A. Dubček velmi ostře znovuzaložení sociálně demokratické strany. A ještě začátkem června vystoupil Z. Mlynář v politickém vedení rozhodně proti zrušení cenzury tisku. Co "duběekisté" opravdu chtěli, byla vláda komunistické strany, ústavou zaručená vedoucí úloha KSČ (což bylo veřejně proklamováno i nej radikálnější Částí "reformních komunistů" na jejich "Vysočanském sjezdu" v srpnových dnech!), s níž měl lid souhlasit bez velkého doriucování. Dubček - nesen na vlně lidového nadšení - si opravdu myslel, že bude moci natrvalo vládnout bez kriminálů a cstébáckých špiclů - představa stejné naivní, jako byla jeho víra v to, že nás "bratrský Sovětský svaz přece nikdy nemůže přepadnout" (tohle prohlásil v polovině července a sám tomu pevné věřil až d o 20, srpna!). Nejpozději někdy koncem roku by bylo bývalo došlo k vnitropolitickému střetnuti mezi "reformními komunisty" a mezi stoupenci skutečné demokracie, která nemá s reformním komunismem docela nic společného. Možná, že by tehdy bylo "Československé j a r o " skočilo podobně, jenom v trochu jiné variantě - že by totiž tanky proti lidem neposlal Brežněv, ale sám Dubček. Ze přeháním? Myslím, že vůbec ne. Důkazem je pro mne skutečnost, že oni - celkem vzácně se dnes vyskytující - lidé, kteří stále ještě hrdě kráčejí pod prapory reformního komunismu, se dodnes nezměnili - přes všechny historické a zčásti i osobní zkušenosti. Znám v Praze dva z nich: Luboše Kohouta a dr. M. Híibla, Nedávno mi bylo velmi smutno při četbě Kohoutových výlevů v Samizdatu - j e opravdu možné, že lidský mozek úplné zkamení? S dr, Hú biem jsem na podzim 1971 měl zajímavou debatu k tématu " M a lý akční program" (mohu to dnes bez obav napsat, mezitím si odseděl trest, takže nic z toho co napíši nemůže být použito proti němu!). Dr. Hubl trval na zásadě "vedoucí úlohy strany". Napřed jsem myslel, že je to jen vtip, potom jsem se na něj chvíli díval jako na tvora z Marsu (neb mne zatím zhruba dva roky nestraníckeho školení docela změnily!), a nakonec jsem mu řekl: "Tak teda dobře. Ty budeš jednou prvním tajemníkem obrozené KSČ a já Ti ji budu podvracet!" Odpověď přišla

okamžité: "To nám nebude vadit, zavřeme Tč a bude pokoj!" Ještě dnes mi jde mráz po zádech při myšlence, že to asi nebyl žert - on by to opravdu udělal! Patřím k těm, pro něž byl srpen 1968 opravdovou "bratrskou pomocí Sovětského svazu". Co pak následovalo, nebylo sice příjemné, ale zato velice užitečné. Zjistil jsem, že je mnohem lepší žít s nalomenou páteří, o 3 cm menší, než žít s pokřivenou duší. V exilu - a jednoho dne bohdá i doma jsem ochoten spolupracovat a snášet se s každým, kdo se bez výhrad a důvěryhodně hlásí k zásadám demokracie - neokleštěné a skutečné demokracie. A to nemůže udělat nikdo, kdo se hlásí k jakékoliv odrůdě komunismu i toho nejreformovatčjšího - aniž podvádí sám sebe i všechny ostatní. Luděk Pachm an, Německo

K poznámkám Jiřího Kotase Velice rád souhlasím, že "nic není mimo jakoukoli diskusi" (K otázce, zda reformní komunismus je Či není mrtev -.1. Kotas, Západ č, 4, 79, a jeho odpověď Z. Mlynářovi v č. 3, 80). Nelibí se mi, když je někdo označován jako "takzvaný". Uvozovky nad socialistickou opozicí považuji za trapný vtip. Taktéž je zajímavý obrat "cítit... své spojence" (č, 4, 79). Zdaleka nejoriginálnější je Koiasova myšlenka naprosto ignorovat Chartu 77, Chartisty a VONS. Kritika (či napadeni?) soc. opozice a bývalých reformních komunistů neni nová, ale novější je volání po jasných programech, které prý nespatří božího světla, nehudeme-li konečně formulovat sva stanoviska a postoje. Tato výzva se opakuje několikrát. Volání po programu či programech by mi osobně nevadilo. Kotas bohužel nic ze svého nového programu neprozradil, kromč toho, že souhlasí s tim, aby odstranění komunisté, budou-li schopni vykonávat svá bývalá mimostranická povolání, v nich zůstali, a že pro bývalou totalitní menšinu se musí bezpodmínečné vytvořit záruka důstojné a lidské adaptace. Jelikož z obou příspěvků J. Kotase jsem došel k závěru, že nestojí o j a s n ě formulovaná stanoviska a postoje soc.

formní) komunismus. Politické a sociální experimenty založené na ideálech (resp. na idealizováni člověka a jeho přirozenosti) vedly odedávna ke krachům a logicky vyúsťovaly v totalitní uspořádání: když se totiž proklamované ideály nedostaví (např. vymizení sobectví, zločinnosti, alkoholismu atd. s materiálním dostatkem), je daleko snazší předpovězenou "harmonii" násilim vynucovat, než přiznat

opozice, rád bych mu i já položil podobnou otázku jako P. Tigrid Z. Mlynářovi. Kdo jste, pane Kotasi, ojakčrn programu mluvíte, proč máme jasné formulovat svá stanoviska a své postoje a koho vlastně vyzýváte? Zajisté by mnohé československé časopisy V exilu zodpovězenou otázku rády uveřejnily. Co mě nejvíc u J . Kotase překvapuje, je jeho postoj morálního kazatele. Člověk, který se ani neohřál v tranzitní čekárně, a už rozdává morální facky, a to těm, kteří možná dělají pro budoucnost viee, než nabízí on ve svém zamyšlení v č. 4. Inteligentní čtenář by měl důkladně porovnat opakované výzvy J, Kotase s fejetony K. Ilvížďaly a V. Hejla a s článkem l. Medka ve stejném Čísle Západu (č. 4, 79). Je zarážející, že ignoroval Chartu 77 a celou činnost disidentů až do nynějška. Můj příspěvek určitě není schvalováním názorů soc. opozice a bývalých reformních komunistů. Avšak v osobě Z. Mlynáře je také m o žné respektovat autora a politika (a je nedůstojné spekulovat o tom, že mu vlastně nicjiného nezbývalo, protože... atd.), který se odmítl dát znormalizoval. Josef Boudný, Austrálie

I i

"

1

'

*

ko praktický politický program, nikdy však nebude mrtev jako ideologie. Vždy jej po čase oživí lidé, jejichž potřeba víry vyústí do politiky, misto do náboženství. Budou to, jak tomu bylo a je teď třeba v západní Evropě, nové generace mladých lidi (nepoznamenaných vlastními zkušenostmi z politické realizace této ideologie), protože potřeba víry v ideály je zřejmě z velké části podmíněna hormonálně ("Who does not believe in socialism in his twenties has no heart; who still believes in it in bis forties has no brains" G.B. Shaw, tuším). Z nich to zase budou především mladí intelektuálové, jimž Na okraj diskuse o povrchní marxistická logika se bude refomním komunismu přesně hodit k vyplnění dosud nehluÚvodem vyjadřuji nadějí, že články bokých intelektuálních nároků. na toto téma omezíte na okurkovou Je ovšem smutné (nebo snad nutsezónu a jinak je budete dirigovat na né?), že Mlynář, jak se zdá, nechápe časopisy záměrně se orientující na po- Kotasův poukaz na nebezpečí "věříliticko-scholastické exilové kratochví- cích komunistů", jakožto nositelů pole. litického programu. Kot asovo varováReformní komunismus může deset- ní má podle mého názoru širší platnost krát zkrachovat nebo být poražen ja- a není je možno omezit na víru v (re-

chybu v samých základech systému, Masaryk na základě rozboru marxistické filosofie už koncem minulého století předvídal, že systém na ní založený by v praxi vedl k policejnímu režimu a zdá se, že Budha tušil nebezpečí víry v obecnější rovině už před dvěma a půl tisíciletími, když (údajně) prohlásil (podle anglické verze): "Believe nothing, no matter where you read it, or who said it, no matter if I have said it, unless it agrees with your own reason and your own common sense," Aby se člověk řídil vlastním rozumem a měl na věci vlastní názor, tato alternativa k víre v doktrínu, která napadla už starověkého náboženského (!) proroka, ani v "nejbujnějším snu 1 ' nepřišla na mysl bývalému (později reformnímu) komunistovi Mlynářovi na konci dvacátého století: jemu defilují před očima pouze alternativy prověrkových komisi a dekretů a, jakkoli je mu ten sen nepříjemný, nemůže se z něj probrat. V zájmu spravedlnosti je třeba dodat, Že o možnosti, aby občan a volič měl vlastni úsudek, se dnes ani v nejbujnčjšich snech nesní žádnému politikovi - ať už má plnou hubu socialismu, demokracie, nebo obojího. Vít Klenieš, Kanada 13

Humor T

•

V Al

V

Al

Lenin pro zacatecniky Nebojte se, vážení přátelé, světlá budoucnost lidstva je zajištěna. I kdybychom padlí všici, vstanou noví bojovníci, neboť nakladatelství Pantheon Books v New Yorku se se vzácnou prozíravostí postaralo o to, aby naše nová směna, pionýři a svazáci, důkladně zvládli uěení klasiků marxismu, a aby v budoucnu mohli hrdě třímat rudý prapor revoluce vstříc novým zítřkům. Toto nakladatelství vydalo knihu, která ve světové literatuře dosud chyběla. Vyšlo Leninovo dílo ve formě comics, kde Lenin pronáší své myŠ-

lenky v podobě obláčku, který se mu vznáší od úst. Je to přesně j a k o když superman či spiderman drtí nepřátele silou vůle. Je Škoda si tuto knihu nekoupit a nemít ji v knihovně hned vedle nesmrtelného spisku Jana Hostáně "Jak Voloďa přemohl krutého cara", na který byly v Praze fronty přes dvě ulice. Kniha novelisty Richarda Appignanesiho a ilustrátora Oscara Zarata je, řekl bych, ještě o mnoho lepší. Dobrá kniha má přilákat čtenáře už svou obálkou. I mne přilákala, protože jsem ji původně považoval za něja-

kou intelektuálskou poťouchlost. Teprve později jsem poznal, že to autoři mysleli vážně. Ano, Lenin v podobě agitátora s volebními knoflíky na klopě a s lišáckým úsměvem. A pak už to jde jak v Dějinách VKS(b); Kniha nezobrazuje jen Lenina, ale i mnoho jiných. Zde kupříkladu jsou interventi, kteří se snažili se zbraní v ruce porazit revolucí. Mezi nimi i Edvard Beneš! Ne, tato kniha by neměla chybět v žádné poradně marxismu-leninismu. Ať se poťouchlíci smějou, lid to pochopí! Stanislav ReiniS tfAft&J KAMĚHtV,föUAANWPuwp&pury) AHO ftío/* StfôfZtA RČSurtS IUĚ TbKJHlF OF pRAvpA.

t¡¡AVWST BNWRS [ gŕ*®®* KAZjtf! W) vi/Zži TY ros tup ^ ^ / rnA'iKs tc -me VARM / PeConnEOATIM Op Al y ' POHMW HswmílřR , řĚopoR KĚRĚNSKY* \Á Pecď/VT PSLL&W...

Lenin v triku Kazanské

I

university

Lenin má první rande s Krupskou

WHAf A f TUPI O WM TO pie — —

4 th ALL-PARTY CONGRESS IN STOCKHOLM, April 4-25,1906

roLUH

...ATTŕJVPfí? 0OLŽHB VlKŽ Aft'D U KRM N!AN

Lenin skáče po ledu na kongres do

14

Dt5Tf' A1tNÍHeVlK$-U-TViAN ŽOClAL -OßMOCftATS

Stockholmu

< /V ¿

y er-c L/5...

Lenin v exilu zuří, co mu to tam doma soudruzi provádějí

!!!!

••

Cizojazyčný slovník

»GRAFIKON« KOMUNISMU i

1961—Í970; O p l n é z r u š e n i d a n i od o b y v a t e l s t v a roku 1965).

[do

*

O s v o b o z e n é h o d i v a d i a za: used car

P r a c o v n i t ý d e n b u d e s n í ž e n n a 35 Itodln ( n a t ě ž š í c h p r a c o v i š t í c h n a 30 h o d l á ) . • Z n a č n e s e z v ý i l h m o t n ý b l a h o b y t a kul* turní a technická úroveň pracujících. Zmizí tfižká f y z i c k á p r á c e .

* SSSR p ř e d s t i h n e S p o j e n é s t á t y n e j d ř í v e v a b s o l u t n í m o b j e m u výrnby, poté ve výr o h é na j e d n o h o o b y v a t e l e .

1971—1980: Bude postupně zavedeni) bydlení pro v š e c h n y občany.

"Ukázky z cizojazyčného slovníku" otištěné v Západu v d u b n u J 980 vedly k pokračování ve formě společenské hry a soutěže v Connectieutu na kloboukové slavnosti na oslavu 86. narozenin newyorského lékaře M U D r Karla Steinbacha, 8. června 1980. První cenu v soutěží dostal dr. Josef Alcántara Winn, bývalý iékař

bezplatné

• Každá rodina, v č e t n ě novomanželů, bu-

de mít komfortní byt.

rampa personality

abatyše direktor extremista substance Spekulace

malarie slouha iexicon telefon a telegraf Thermopyly

berane, sbohem vyvinuté ňadro stoly ministra Aba Ebbana jdi do prdeie kdo se už nebojí tančeni pod zemi nízká cena slaniny na ostravsku podřadná součást opery pomalé zasmání židovský strach dvě dobytčata Šlechtického rodu řezbářské nástroje pro tepiouše

beside incredible kalkulačky prdel stalemate Praha poštolka paprsky paštika souchotiny Berlín

chodící šeřík na Moravském Slovácku čitelný inkoust usazenina zámožné selky povel koni jménem Del, aby zastavil Jak se vdm furt daří? starožitné zachechtáni vdova po p. Štoliovi loučeni i malými kozami falešná dravá ryba soulož s manželkou jez. co není mastné

Tvo Ducháček, poštmistr ve výslužbě, Connecticut

+

Bude z a v e d e n o bezplatné užívání munální dopravy (tramvaj, autobus, lejbus, metro).

car se posadil.

Ostatní příspěvky účastníků soutěže byly:

kotro-

* Z a č n e s e p ř e c h á z e l , k b e z p l a t n é m u veřejnémn stravování (podáváni obědu) zaměstnancům podniku a instituci a těch k o l c h o z n í k ů , k t e ř í p r a c u j í p ř í m o v e výrobě.

Pozn. red.: " U k á z k y z cizojazyčného slovníku" z d u b n a 1980 jsou výsíedkem intelektuálních hrátek čtenářů v Československu. Je potěšitelné, že zavdaly příčinu k pokračování v exilu. Nestorovi českých lékařů, Karlu Steinbachovi přejeme dodatečně hodně fyzické a duševní svěžesti do dalších let.

•

Koncem t o h o t o d e s e t i l e t í budou zdarma i k o m u n á l n í s l u ž b y , j a k o voda', p l y n a vytápěni.

*

:

V ý s l e d k e m abuu d e s e t i l e t í b u d e vybudování m a t e r i á l n ě t e c h n i c k é z á k l a d ' ny komunismu, zajišťující hojnost h m o t n ý c h a k u l t u r n í c h statkft pro v š e chno obyvatelstvo. • S o v ě t s k á s p o l e č n o s t se t ě s n ě přibilži k u s k u t e č n ě n í zásady r o z d ě l o v á n i p o d l e potřeb, u s k u t e č n í se postupný přechod k jednotnému všeltdovému vlastnictví Tak v SSSR b u d e v podstatě vybudována komunistická společnost Oplné vybudováni k o m u n i s t i c k é s p o l e č n o s t i b u d e dovršeno v následujícím obriobi. Přetištěno z Rudého práva, jež jeden náš čtenář chová ve svém archívu vzácných dokumentů. Vystřižený grafikon jasné budoucnosti nosí v kapse na srdci už od roku 1952.

PETR strnap

15

Interview

I 'rvhoiaye dmlsiyv

j » — ^ t t po iyr.-i.pv f rdVJriir.Tn raíxŕs. Zpnns: W f e Chin v.i.t ¿¡ĽeaSe SSiľjus. Minimu Sôí'pa O ť-ŕrŕ JTnTTfl^r-.-ij ¿1 «vpravo. s e z e n a jen»m ítyhfcrůt.

Tiering

Z : M u í í ic h'fí cprav-du dž;o r e N ú e erpědw$ N a vlastní první s m e - obftyklcho. divar se na svil z rííb n>EL"ři a neseděl p ř c o m 3a :>ken.-1 ' n t r í c i v i m i ftřťsm; ž urttai \ ' a r i o n- lickou i! En 5 k ú u výpravou na a s m ŕ í - * I-: ta / ^rcťhu p:> £L Ge £ph c ir.ťř-"•!! Tlíni" > Ď ř.f ;rtí u sioc-vku; jak asi vile. Japonky už před- fcem letadla; tím v-stcupily ní. £veresc a \1 a na Mu, pixšt? ¿^"'"•JřLiu .rqpwJ«? O lispii-lč rn . > K . : '«-1 >:je > na ••—hoÍjj h y h 5;uc11 si:íw¡"n;•• fičvr ns-Jě'sšíctí .nejfy^š- a P o l i y xa Gas^rhnj— jí. Vystup e m f na Aarugramiu jsme i-ytvan^f í e r i i i y ^ k u K u n í í i m zviašinfm, nlfini, raí Í! HLiru rtů SV&é - .^ŤTroií.'ix041 i !".Vseveroamerický re&osd. raca Mošna, že to njj r.TA' ¿p& IAÉ cfú výítj SfjlTfi UtěirŮ. 7... Jak b:? f l a s r n í k céhfe ^eobvyi:bnic ned.^sialkes: ¿vslit u - ak íí'rc r j q j a r i d í f vfšvr&sAřj í e y e s n n v Iŕ kariéft pŕäšji£' V a n : i : n h o almcsfě- ciiiia Réta s e tam jafc.n ra j i n é m svélfe. zí -fifMrK lpi-) expecívě trií i PTra Vídcly ¡stíee: p o d sEhou s k o r o celé Kt.•• >•• VLI -Ú. I i ^ i n i j i t s l ft-uíwfrti DÚ\VAáy, n Tícsísán b J u k s e Ve rrja.. V C ; 5 k n 5 k u s?ne5iarr!.J- rtiilĚJe; };ncim pár biK*ch v r c h o l ů ji,1- í -vo" FLitw t e .JV"ířtv.r: >i naftedůice í-a p Ř.-d u c r L; to p&sédíS$ radkami •."zč^t-ky snily o výpi&vĚ ní. T^jvySícis hor *yČnivaki nud hnětlančkLercy. csmiLiiĽcvku, a ľ r. k LI I v í ? - y m mareiE. cecarnfbo h-^rtua 3. n á ftVij í^Jl:i"1 árkL. I !-i í é iŤTi-řri i W 2 f a " anin Moc ř á d í bych Ješls g ra/icky "ystejjaf. kierý bj neniti čte- l-rrrť Ät'jiEínŕ ld>: LrocLu sáZaly c-nga- 'OTnieš: r:a G a š : r h r L r II. P a t ra rKjaíc-j cer:ii:isbD>ky vyferls. miTm- ur.htói! ^ ' N í i J Í r|? le.Vj r a j h nieuvdL L Pákislártz í i ^ ř i u st l o l Tícch-:; spalny d o l í . ni g i r s ¡pra '-v" '"An! t w !-= k u v j i Am sem a k íKŠheia d n vypukla ji I k E. . a s podniku sesio. S r a - Snad n2co - o d c : n é h c Virn-ánĚ1 Saí i t jssin ss ováem ¡aepíestaJa... Í^usíul :c.=:re rr.ť-. í a k ě j s m : byly če ¿•.;ra:jv Pani K£rmarkuv&, řf irrea3£j-í Hc, í e dncí. p s l é -o sk mi m ů j s t r spi— s t uam p u d a r i o doeáhnaaE zíIE nsí: pan psa jřídiou ; nis p ř e : : jen odaE&ř ml, i ^ i ť c i i k ä m u h r a - nu své k i n a - > ; | ' p i a A úspěch s s e b o : přinasi i kttí L u č i n o u - eg hysie nám ít-ila r š d k y iJc-rr.a, í d i SE č í s k o í í - v r n s f c i urŮSe miCirisinJ •••yhc-dv. k l e t t urnařtóíícšo o a veíj ->oft t d . lo vlastní í s n s b a rypT3'.-a d o Hímalají rékdj. ňuji n . c * t i space^:" EXpEdiciíi-: j^kuiečni- J s í m opravdu sľaslna, J r dj^hu. m Kc-ňrárícová' Vrrhcl A n r u p u r n y V se s t ni: podafiki prip53: rja l i t i n u cíiniZ.: Co fcysíc :arn i e t J a O svých í í l a i h Ě ř i t N e p š i i . nsdajekíJ od tibetÉaLeirh^ ských h r a n i t Tálo hora r-vU před -ja- také Amí^iMnj, 1 - AnnBpitriií. K.: Triuíilř. jsEín o c e d i v n i po ces-

Pesky nad oblaky

ií

Ve stěně mezi druhým a třetím

táborem

¡ování, a hned, když to začalo být jen trochu možné, začaly jsme jezdit s kamarádkami do Alp - to bylo rok u 1965. O dvě léta později jsme spolu s m o u dlouholetou spolulezkyní Jarmilou Ocáskovou, Květou Tarantovou a Zdenou O p a t r n o u vymyslely podnik, který by nás poprvé dostal do zámoří - na Olympijské hry v Mexiku. T o byla tzv. výprava "Šlápot". Jednim z našich hlavních cílů bylo lézt po horách podél naší pochodové trasy, což se nám víceméně podařilo. Zejména v Mexiku jsme uspořádaly několik pěkných výstupů, a to v kaňonu Huasteea a na Ixtaccíhuatlu, sopce poblíž Mexico City. Po mém odjezdu do USA se mi ze začátku moc cestovat nedařilo, snad kromě horolezeckých túr v e S k a listých horách a výletu do Yosemitského údolí v Kalifornii. Teprve když jsem začala pracovně jezdit 11a Aljašku, zúčastnila jsem se několika expedic do aljašských velehor: Koku 1975 d o Brooks Range, kde jsme zdolaly dva nedostupné vrcholy, 1976 na jižní pilíř M o u m McKinley, nejvyšší horu severní Ameriky, na niž jsme vystoupily s ženskou expedicí děvčat z Portlandu (Oregon). R o k u 1977 jsme spolu s Tomášem Grossem, Čechoslovákem žijícím ve Švýcarsku, zlezli pilíř na Mount Dickey v Alaska Range, což byla skalní stěna vysoká skoro 2 000 metrů - výstup nám trval 25 dní! No a v osmasedmdesátém pak přišla má první cesta do H imalájí - výprava na A n nap urnu 1, Z.: Čím se zabýváte, když se pohybujete tady dole, mezi námi?

K.: Pracuji j a k o výzkumník v Institute of Arctic and Alpine Research, na University of Colorado, v Boulderu. Občas také učím na zdejší katedře E n v i r o n m e n t a l , Organismic and Population Biology. Zabývám se arktickou a alpinskou rostlinnou ekologií. Peníze potřebné na výzkum sháním většinou z různých stipendií. Před několika lety jsem dokončila práci o alpinské vegetaci kolorádských Skalistých hor, kam se možná v příštích letech vrátíme na další výzkumy. Nejčastěji dnes pracuji na Aljašce, zejména podél ropovodu mezi řekou Yukonem a zálivem Prudhoe Bay, a také v tundře na severním svahu Brooks Ra nge v Arktidě. Jedním z naších p r o j e k t u j e například popis arktické vegetace v aljašské National Petroleum Reserve, jiný se zabývá vývojem vegetace v místech narušených hledáním nafty ve 40. a 50. létech. T a k c pomýšlím na výzkumný program v Nepálu. Z.: Určitě se nezmýlím, když řeknu, že Ä n n a p u r n a nebyla Vaší poslední cestou d o Himalájí... co tedy připravujete? K.: Letos se chystáme s několika Američankami a jednou Švýcarkou na Dhaulagiri 1, šestou nejvyšší horu na světě; tam chceme vystoupit přes tzv. Hrušku, o niž se zatím pokoušelo Šest expedic, ale všechny marně. Na jaře 1982 máme s několika Členkami a n napu ruské výpravy povolení pokusit se o výstup na Ama Dablam, překrásný vrchol v oblasti Everestu. A jsem také členkou plánované americké expedice na Everest v r. 1983. Z..* Která ze zemí, jež jste doposud viděla, na Vás nejvíce zapůsobila? K.: Byla to pochopitelně Amerika, kde nyní žiji a jejíž život ni styl jsem přijala. N e p á l j e kouzelná země krásných hor, bohaté přírody, přívětivých lidí a často jiných, než jen materiálních hodnot. Myslím si, že právě tyto hodnoty může člověk nalézt v horách, či při jiných dobrodružstvích, jež jsou vlastně cestou za sebepoznáním, a i jistým únikem před tou přetechnizovanou společností... Z : A co byste nám vzkázala na rozloučenou? K.: D o u f á m , že Západ, který se mi moc líbi, bude mít úspěch mezi Čechy a Slováky v zahraničí. Ráda bych také poděkovala čtenářům za jakoukoliv pomoc, kterou by mohli naší další výpravě do Himalájí poskytnout, Vždyc-

ky mě překvapí, s kolika Čechoslováky se potkám na horách či na cestách. Dodatek Západu: Moc se nám líbila vtipná trička, vydaná u příležitosti letošní expedice žen na Dhaulagiri. Přetiskujeme obrázek i s adresou, kde si je ize objednat. Výtěžek z prodeje je určen pro podporu této expedice.

4

Abetter on top,.

tV

/ \

SUPPORT THE 1980 AMERICAN WOMENS CLIMB ON DHAULAGIRI Buy a T-shirt In yellow « beige. 5 M L XL Man's T-shirt ot Womnn's French-cut SICi OO Postage 11.00 pei shirt Make check payable and lend 10' AWED P.O. Box 1B57, Boulder, Colorado 90306

Jana Jeníčkova: Obrazy pohybu, volnosti, ohně Malířka Jana Jeníčkova žije od začátku sedmdesátých let v Montrealu, ve městě s hlubokou kulturní tradicí, jež se ostatně stalo domovem celé řadě kumšt ýřů přicházejících z naši domoviny. Jana Jeníčkova má na svém kontě řadu úspěšných výstav: celkem 21 sólových výstav, a 27 skupinových, všechny během posledních 13 let; Montreal. Paříž. Kassel, Oran, Cleveland, Toronto, Praha. Vancouver, Palm Beach (Florida) a jiná místa. Letos byla jmenována doživotní čestnou členkou Conseil de la peinture du Québec. S výtvarnici hovořil za redakční radu časopisu Západ Jan Uhde. Západ: J a n o , pověz n á m něco o sobě. Kde jsi studovala a co jsi dělala před příchodem do Kanady? Jeníčkova: Nejdříve jsem prošla Výtvarnou školou na Vinohradech, pak jsem studovala na pražské Akademii výtvarných umění - to bylo u profesora Sychry. Když zemřel, pokračovala jsem u profesora Součka. Poté jsem odjela na stipendium d o italské Ravenny, kde jsem se věnovala studiu mosaik. T o bylo něco j a k o mé postgraduální studium. Z Itálie jsem se vydala d o Francie, t a m jsem pobyla asi půl roku. P o t o m j s e m odjela do M o n t 17

reálu, kde jsem už zůstala. To bylo před deseti lety. Od té doby jsem ovšem také trochu cestovala, hlavně po jižní a střední Americe, kde znám skoro všechny země. Z.: .lak jsi začínala malovat, jak se vyvíjel tvůj styl? ./.: .leště během svého studia jsem pobyla tři roky v Africe; tam jsem začala malovat obrazy, které byly hodně barevné, protože okolo bylo všude sluníčko. Byly často žluté a oranžové. Všecko bylo takové teplé. Tam jsem také podnikla několik cest až na jih Sahary, podívat se na překrásné předhistorické fresky. Dá se říci, že Afrika mě velice ovlivnila. V Africe jsem dělala hlavně figurativní malby s hodně barevným prostorem. Figura v nich neměla zvláštní důležitost, to hlavní byly ty veliké plochy barev. Ta poušť mi ostatně dávala i osobní pocit volností a osvobození. V Alžírsku jsem měla svou první sólo výstavu, další byla ve Francii. Do Montrealu jsem přijela z Francie, v únoru. Byla tady šílená zima, všude plno sněhu. Tady jsem začala malovat veliké obrazy, byly to většinou abstraktní nebo poloabstraktni věci velkého formátu - skoro dva a půl metru. Asi po půl roce jsem tu uspořádala první výstavu. Později jsem se stala členkou zdejší asociace umělců. Z.: Tys vytvořila něco zajímavého v Biosféře, bývalém americkém pavilónu v areálu někdejšího Expa '67 - to byl ten pavilón, který navrhl Buckminster ľuller.

./.: To bylo ve třiasedmdesátém roce. Dělala jsem ten projekt strašně ráda. Šlo o zakázku v rámci výstavy nazvané Ľ homme ei sort environmeni (Člověk a jeho okolí). Ta výstava byla o tom, jak člověk dokáže zhyzdit a zničit své prostředí. T a m jsem vytvořila, či spíše dala dohromady strukturu asi ze 40 ojetých aut, za pomoci čtyř svářečů, kteří podle mých instrukcí řezali ony vozy na kusy. Pak jsme to všechno svařili dohromady, byla z toho obrovská struktura. Některá z těch aut měla rozsvícená světla, jiným se pohybovaly stěrače. Nad tím vším sc vznášel oblak z výfukových rour, aještě výše byla zavěšena veliká fotografie krásného alpského pohoří s ledovci a modrou oblohou... Byla to šílená dřina. Mockrát trvala práce až do noci. protože jsme museli projekt dokončit před otevřením výstavy. Taky jsme museli těch 4(1 aut nakoupit za rozumnou cenu, platila to totiž vláda. Při sestavování pomáhal i architekt; potřebovali jsme podpěrné pylony, aby se konstrukce nerozpadla. Z.: V posledních letech se hodně věnuješ malbě koní. Odkud přichází tato inspirace? J.: Koně jsem začala malovat tak okolo pětasedmdesátého roku. Když jsem přišla do Kanady, cítila jsem se ^ najednou bez omezení, bez hranic, což kontrastovalo s formálními základy, které jsme dostali na škole a které tady má jen málo kumštýřů. Tenhle rozlet se projevil příklonem k abstraktní malbě - dělala jsem věci naprosto opačné než v Evropě. Když. jsem se po určitou dobu věnovala zcela abstraktním obrázkům, začala jsem pomalu

přidávat figurativní prvky, protože ta abstrakce mi už tolik neříkala a dostala jsem strach, že se začnu opakovat. Figurativní prvky byly ovšem ze začátku značně stylizovaně. Teprve později se stávaly vie a víc viditelnější. Z.: A proč jsi se soustředila právě na koně? ./.; Mám je strašně ráda. Koně jsem vlastně malovala už jako malé dítě - je to snad návrat k dětství. Kůň pro mě představuje i určitou myšlenku, nebo sen - koně letí, vznášejí se, skáčou... Také maluji vulkány, to od té doby, když jsem začala jezdit do jižní Ameriky. Tam jsem viděla spoustu sopek, které na mě zapůsobily dojmem veiké přírodní síly, síly těžko ovladatelné. Z.: Tvé novější práce se zdají být ovlivněny surrealismem. J,; Ano, je to surrealistická malba. Z.: A tvá technika je většinou akrylik a olej? J.: Hlavně akrylik, ale sem tam udělám také nějaký olej, hlavně v poslední době. Olej totiž dává člověku určité struktury, které akrylik nemá; přesto dělám ale více akryliků. Pracuji také s pastely, a také kreslím. Z ; Jak budeš pokračovat? J.: Myslím, že to budou opět symbolické obrazy, že se v nich bude opakovat kůň jako symbol života a volnosti, bude však, nebo už vlastně je, zcela naturalisticky provedený "s každým chlupem" - ale v surrealistickém prostředí. Z..* Teď trochu odlišnou otázku: Žijeme zde ve vysoce materialistické společnosti. Jak se potýkáš s důsledky této situace? J.: J á jsem idealista, mám svůj

0

t a i i . t d c jícrTí už / a s l a h . Te aí'H d r s n i lely Od lé dofej jseer. ováes] rakě iroíhu ľ^ítrrvíLfca. h t a v i r úzsĹ a - i ^ d i i i Arre iíŕ. -:dĽ zriárr skone • fozhtrj serrě. Z Ja-; si íHĽnijiS rnilii'-iii. i-e iifii lvu; Síy : kšlť isě&evii svčto siudía jsenr. ;ri reky • AiKcť rarn sari račuIj maloval r>b i ^rô b 1 y hndrŕ "t.r»*".vn. pr:-i :ri hsavr. by: y -v ' . i k d pk>Cir. h ar: v r.a cwuiť mi ostab: ť ilivaj".. T u h •. í c Ľri 15 cd m d-. -11 ¿íti r : - rřiŠHvai fiEiararvn: p n k i . p r ^ D K ia. a i c s ¡j h r pocä • clnn-Jty a osv nboze- •Tri. Látala js:rn í^n -«Xjjskt «Irasn-ívá- ahí-trak-se isii uJ: lalik nxf i t a l s ĺ dosca; X A. J: trik u stni rr ě a :-v.o pn-rri •ŕa. Sl'i qpfcakiíAU v r j m : |V vs l a "/y n z- 3 í-siTi Mr ich. Sě j; ; a ŕ ; u opŕ.L-ľ. EŮIn i w i a ^ . d&lši bj.1t v* Hraniii. .v rr: ' u •> f í ->li.v er. •Vfonraeff.-FÍĽ'jrai.1» ni p rr L;, h >.; y n - m ŕ ; -:a Ľha Motiruilu pcijíla •• Fran:i-j (¡ Číiuť« t j t i u oa o I i I ľa viTiitrL byla OäĹíu zzaíné siyíffOvanĚ. l ' c c m . února. Byíd lady äíkra zima. "."íijAs a Lem,jak -j;siá-.iil- lit.a vie Hdiklnrjlit dokaíeí'yräí; ~ plnu «-ŕ "U. Tady j-ťn •••aěals r^kna". •ľ.', s "."é pjG5lřeá( T a m jKír. >vTvi)ŕíjaľ Z. A proť jsi s; sniLiiľEdik po ¿ v : na rílikť -r-rg:-. h'.ly ío vátíinaií ab- či spiše dala dnhr-:iriL>: • asi s o n : ? s t j i i :m ne t o p u k a t a r a k t n i - eci vetJ • Mam e si tl-h: rada K j s « B iil eijeíých hUl, c in >; i cz '.ľ > > i •íljii! ÍOraáiM - skoro d ^ ľ pľil metni;. ř t ó . šrefi pedk míť-inslriiitc: vlastní mahavah ur akruTiiŕ diit - «e om-i-oey na busy. P jťk 5 m : lo v to: L- -o siarf nävrai í d ŕ: v. • i. tur. : m mě pa púí r a z : jsem íu uvicřad^Ěa Ich u prsditavffie i ^ríiicu m ys k n !•: 11. n ľ !>:> ;r> nlj SřyítavB Bardifeji rsesi s: si: a ďq Š a r i š i c o - r n o a d y b y l i síti - ¿árií kli. >>• 1155íji -e. skätnau -VKOvski s L u k! u r.j . Nčíiterá z ŕ t ' i f i u zdtjši aíoriao: urnŕkú CO n:i .:cz\; Z.. r>5 vytVC'fíJa ŮĚCO ¡sia-řhii aut r: i'i: rvH^iíicenä i vrt ía. j i n í m s í Tfjcč m a b j j r c h y ľ ^ v . d y slŕraŕi; '•• ad :irn -irn se k d ^ i'Kíľ íJŕí ta jt.-dii coji.'ni Ausv i-yválim Kinetickém pa.-h ]enu areálu r » í k « í i h u '67 - lu ? j n i í s I ofclat j výfTjsí 'ľ.'i iti rocF, a i- Tik«-- íTam jStm vílčia spMfi t u po L kíSc h y! r. sai ěs eti l vejfká i'ulmgrt- klerí: na u ŕ ŕap^äiiabil;- dojmce^ v-; tě iyyl tes pavikár. t:;r» remrhl B líc t ~k krjsr^ri." a l p s i í h o péiltoéíí v- í ŕ i red n i 5 íly. sily íáíko m !a;.in- • ŕ. —insfír Fulíler c a Ticdrrc o l i a h n u . . Hyta In íišcrá Z • T"-É rc-víjí; :ricě -m zcaji hu dřina. M d i k r i t Irvalä prácí ov I •. n5 n y > 11 r r « i I ě m í j n. >.• pr.H:-aíe jsntó uiuícIl prujzkl duknfrJ • Ann, j= í d iia r^.alisli:ká rtviIhx. ŕ.i p ř n j olevŕeasim •. <. T l S. v ¡TI : Z • \ lva vrtbou sxn m a K l i '.S: h -III au; ruku u:-1 3 £ ro- iii lt e n k j? zŕimn^u c t n u , plal új ic i i 7 uz.i J . ľH! lavrjé &tr,-tx. a k s e n iľitľ cdts i 5! L l u vä n: f>:> —¿ahal i ftTCSitc-.fcl;lärr liil.-í n i j z i y ó k j , hkvrfSv pľ-skdní p y ' ř e h ; » a i jín>; p c d p í r t B p y b a y dobé. O&ej Icili? dšvá c o v í k u untia; a k kurf.rJKĽt- Een^qjz-Cla. slruk:itr-. k e r é ä t r ť í . s rjerrsa: pfežSb akrytifc í- Pracuji l a t ^ Z V pasfcdľich k i t ť s J; hnc r ŕ . a lake kncslím nujľs msJfct kar: C d k u d pŕ cŤäri ia!n s p Z Jak hoief íwkraŕcvď:".' inspLTK;!1 • äotif

zsečss-fcj nnio'.-ai lak

/ , - MvsĚíe:. í k to budíou c p t i -.;. rn

nknln péiasetlm^e^ilt-iia nal ^ Kd.y? Ii;k: iibni/y, i t s ; v nich h u d ; c - a l c j m jjfisía c o S . i u a d y . c i i i á j s s m se val kúň alro symho. ?iv-:-ca 2 ".c I n o s: i n t edtiíiu íbťs: o m e z e n i , ber h r a n i : , ; a ? bude všaí. ntfco ué vlasCtK j:„ z t d a kianiraslcvalo s í c r m i i n i m i z i U a s N , nai ^TEŕjSĽjcty pnavújtľý "š k 3rd v m ; kltrré iS4nr desie,;; na š k a t e a k s e r; la- Khlupem" - a > > s u r r e a i i t k k : m p r o •;:ř;c i dy m i jen m l k kĽiržlvŕel ľ c 1 • k1 ve pro; evil prší I ú n t m k absírakini triaíliu i;dli>rjuu otixk-J: maiibŕ - J S h i í . j s e m váti aaprosia j;me m e n marerialiscicbě cpafc;ě n t i v £ •.•na p ! . Kdlyí j vj rr se jua kínt^ri Jas s: pntýkäf; 5 c č s k d k y léurčitou ÓďtM vérsQvaja absu^tii- l-J iíl JÍ-X.' niinr .«hn'ip'l r" í a t a k j^enr. p r - ~ a k a-.. Ja jsem

deali^a. mäsu s.vůi 21

Fejeton Cesta do noci Je mi úzko nad křehkostí života, nad pomíjivostí dnů, nad prachem, 2e kterého jsme vykročili a do kterého se bez. odvolání vracíme. Život je riziko a když jde d o tuhého, míváme jen sami sebe ku pomoci a nebývá to často pomoc spolehlivá. Nevím, jestli samota je poznání a nebo jen chvilkové oslepnutí. Je však úleva vrátit se mezi lidi a zjistit, že jsou, že jsou mi blízcí, že život je nepříliš dlouhé, ale přece jen báječné setkání s něčím tak závratně krásným, j a k o jsou lidské bytosti. Blaze těm, kterým se daří vracet do dne, blaze těm, kteří se umí vracet d o života. A úzko je člověku nad těmi, kteří se už z noci osamění nevrátili. Je to pár dní. Před polednem přišla návštěva z Čech. Chlapec, který dva roky Šetřil, aby mohl za dvacet úředně povolených dnů objet celou Evropu. Spal po parcích a nádražích, jedl konzervy, nejchudší mezi chudými, se chtěl obohatit o poznání několika evropských měst a podívat se, on nesvobodný, jak bezstarostné vypadají lidé svobodní, " J a k se ti líbilo v Americe?" ptal se hladově a hladový, nevyspalý a ztrápený, na konci své cesty i svých sil. J á začal zmateně cosi vyprávět a neměl jsem svědomí mu říci, že právě v těch dnech se na mne deset měsíců v novém světě nějak sesypalo, že se dusím otázkami, odkud jsem, kde jsem a kam jdu. Třicet prožitých let se mi vynořovalo jako nenapravitelné příkoří a zdálo se mi, že rozeznávám Českou historii jako zatuchlý nacionálni bazar, který to všechno způsobil. Noc dolehla na duši a dávala ovoce tak typické pro gheto: touhu ublížit všemu nejbližšimu, stejně postiženému.

"No vidíš. Budou po tobě chtít, abys "Chtějí mě vyhodit ze školy kvůli tvému představení," říkala mi Lilian přestala k Tominovi chodit, abys poLandová koncem roku 1977 v Malo- depsala protokol, že kazí mládež a že pobuřuje a za to ti na oplátku pomostranské kavárně. "Jak to? J e to rok stará záležitost a hou s tvými problémy ve škole." "To v žádném případě! To ať mě organizoval to váš školní výbor mládeže, ne ty," odpověděl jsem překvape- radši vyhoděj." "Já ti příliš pomoci nemohu, sám ně. "Oni myslej, že seš zavřenej. Taky jsem teď trestně stíhán. Nanejvýš o tom mohu napsat fejeton. To je jediná jsem byla na výslechu." spolehlivá komunikace s policií a mů"Ptali se na mě?" "Ne. Nevědí, že se známe. Ptali se že to mít výsledek, že se to oni pokusí na Tomina a na jeho přednášky o řec- celé smazat," "Jé, J a r d o , napiš o t o m fejeton!" ké filozofií." nadšeně vyjekla a zatleskala. By! ve"Jak vědí, že tam chodíš?" "Čekali jednou před Tominovým čer, zaplatili jsme a já to vzal domů přes Karlův most. Za pár dní vznikl bytem a všechny legitimovali."

"Tak to tě chtěj vyhodit kvůli těm přednáškám." "Ale na výboru S S M i na Škole říkali, že je to kvůli tobě." "Víš, že je Lilian mrtvá? Pustila si " T o je jen záminka. Jelikož jsi řekzačátkem července plyn. Byl jsem na la na policii, že na Tomina budeš chojejím pohřbu," povídal chlapec. Mu- dit dál, že je to tvoje právo a že jim do sel jsem si ještě jednou jeho slova zotoho nic není, tak se naštvali a snaží se pakovat, abych chopil jejich skutečný tě potrestat. Oznámili centrální svadosah. Bože! zácké organizaci, že seš politicky nevlastní svět. Dokonce jsem začala ve spolehlivá, oni dali úkol místní orgavší vážnosti chovat dostihové koně, nizaci a těm se zdálo nejsnadnější tě a k tomu je opravdu potřeba hodně přidat k mému předpokládanému odsouzení," idealismu. "Ti, co mě vyslýchali, mi nechali Z,: Děkuji za interview a přeji ti d o budoucna nejménělolik úspěchů, j a k o telefonní číslo, že jim mám zavolat, až si všechno rozmyslím." jsi měla doposud.

JAMA JENÍČKOVA

fejeton Poprava květinky. Ve Škole nastal poprask, protože kdosi ho nalepil na dveře ředitelny a po dlouhém taháni byla Lilian nakonec jen pouze přeložena na jinou školu, kde úspěšně maturovala. Ale skamarádila se s chartisty a policie ji začala pravidelně zvát na výslechy, vyhrožovat jí, strašit, plést, nabízet spolupráci. Vidívaljsem ji málo a při jedné příležitosti jsem zaslechl její zvučný hlas, jak říká, že je potřeba jít na všechno radikálně, ž e s takovouhle se nikdy nic nezmění. Rozumnější hlasy jí odpovídaly, že v této chvíli se nedá dělat nic jiného, že možná snad někdy později. Nelíbilo se jí to. Všechno hluboce prožívala, opi19

sovala papíry a dávala je dál, byla hlučná a upovídaná a měli jsme o ni strach. Když přijety v srpnu do Prahy ruské tanky, bylo Lilian devět let. Dospívání tedy už prožila v prostředí, kterým zní idea holé moci, prostředí, kde náplň života má být pouze hledání vlastního prospěchu ve spolupráci s mocí. Ale s lakovou mocí, která nedokáže a už ani nemá zájem prokázat své oprávnění k vládě. Lilian dospívala bez rodičů a ponechána sama sobě, hledala smysl žiti. .lak normální, jak běžné v tom věku. Hledala u zakazovaných zpěváků, hledala u zakázaných spisovatelů, hledala mezi charlisty, hledala v řecké filozofii. Nechtěla uvěřit, že smysl jejího života má být kalkulace, chtěla najít skutečné naplnění. Nebylo pro ni možné žít život a neprožívat jeho smysl. Žila o život a zaplatila za to životem. Nenacházím dost vážné a přesvědčivé slovo k vyjádřeni hrůzy, která jde z její sebevraždy. Jan Palach vypálil v duši mé generace hranici, přes kterou přestupovat znamená spolupracovat vědomě na zkáze. Ale muže mé generace jsem už potkával jako vyšetřovatele státní bezpečnosti. Lilian Landová spáchala sebevraždu po sérii tvrdých policejních výslechů. Sečetla svých dvacet iet a vyšel jí jen jeden součet - smrt. Smrt života, který se teprve měl životem stát, života, který dozrál ke schopnosti svobodně rozhodoval a volil nebýt. A toto je vražda. Vražda a oběť nové generace. Generace srpna už zde je a hlásí se svými prvními padlými. Nová generace, která vchází do noci. A je mi nevýslovně úzko při tomto pomyšlení. Podaří se jim někdy vyjít do dne? Nevím, snad. Ale jeden člověk tam bude chybět, ten, kterému světla bvlo nejvíc třeba Lil ian Landova. Jaroslav Huíka

Pohledy nazpět Před třemi léty jsem sňatkem se Západoevropanem celkem jednoduše odložila pouta socialistického nevolnictví, v němž jsem zanechala nejužší rodinu a malou skupinku mně velice drahých přátel. Proto se vždy párkrát

do roka odvažuji do té Ivové jámy a navštěvuji ty, kteří v oné zemi z těch či oněch důvodů zůstali. Nejsem sama a znám osobně i jiné krajany, kteří si občas zajedou domů. Překvapuje mě ovšem tvrzení některých z nich, že prý se "průměrnému člověku", tedy jinými slovy velké většině lidí, ve staré vlasti docela dobře daří. Zdá se mi, že tihle návštěvnicí zapomínají na jeden nesmírně důležitý detail, že totiž zmíněný blahobyt - pokud lze vůbec o nějakém mluvit - pociťujeme pouze my, kteří přijíždíme s kapsami plnými uctívaných valut, a především s pasem, který nám v podstatě zaručuje svobodný návrat do svobodného státu. Je smutné, jak rychle se někteří z nás naučili dívat na svět kolem sebe povrchním pohledem dobře živeného turisty, odvracejícího hlavu od takových skutečností, jako politické procesy, perzekuce a morální destrukce národa. Možná, že toto zkresleni je také ovlivněno jedním docela zajímavým aspektem vztahů mezi Čechy a Slováky, přijíždějícími ze Západu navštívit svou někdejší vlast, a jejích doma zůstavšími protějšky. (Předem nutno poznamenat, že jde o lidi v zásadě s podobným politickým smýšlením.) Tento aspekt se mi jasně vyjevil při poslední návštěvě rodného města: Mnozí z těch, kteří se se mnou před léty upřímně radovali z mého šťastného úniku ze socialistického ráje, kteří vyjadřovali neskrývané potěšení nad tím, že z režimní sítě vyklouzla další ryba, dnes pracně potlačují nedůvěru a pokryteckou kritiku. Nemohu se zbavit dojmu, že pří svých návštěvách stojím před svými - bývalými? - známými jako živý obraz jejich neuskutečněné touhy žít ve svobodné společnosti a jako nepříjemná připomínka jejich nevyřešeného či potlačeného dilematu: zůstat Či odejít. Z mnoha takových rozhovorů proto zaznívá falešná nota sebeujiŠťování zůstavších a vehementní popírání existence zmíněného rozporu. Podívejme se však, jak vypadá takové "modelové" setkání se známými: Nejdříve jsem velmi srdečně, téměř nadšeně uvítána, dotyčný neskrývá

radost ze shledání s někým, s kým si může beze strachu povykládat. Leč mýlí se ti, kteří očekávají, Že uslyším dobře známé nářky a stesky socialistického občana... Po zmíněném rozzářeném úvodu se radostný výraz ve tváři hostitele náhle rozplyne a místo něj se objeví jakoby potlačovaná mimika obav a starosti. Důvěrným tónem mi sdělí, Že je mu samozřejmě jasné, jak výborně se mi na Západě žije, jak musí být krásné číst, co chci, cestovat, kam chci a být tím, Čím chci, ale Že ať jsem nyní upřímná - nestýská se mi přece jenom po těch "neopakovatelných koutech Krušných hor"? Nemám při tom všem blahobytu a klidu přece jenom záchvaty Heimweh, či nervous breakdowns volající po hospitalizaci na psychiatrické klinice? Na tyto otázky je mi dáno většinou jen několik vteřin na rozmyšlenou, z Čehož zjišťuji, Že odpověď dotyčného příliš nezajímá, a rozhovor se dostává do druhého stádia. Aniž bych se na to ptala, dozvídám se, že on osobně by nikdy odejít nemohl a nechtěl, že na to prostě není stavěný. Když si pomyslí, že by ho západní společnost nikdy nepřijala, že by po všem domácím společenském uznání zůstal na Západě pouhým emigrantem a outsiderem, ne, to raději snášet příkoří doma. Doma je doma, dodá trochu nesmyslně. Jelikož nereagují požadovaným způsobem, vynáší můj známý již tradiční a omšelý trumf: Vítězně argumentuje konkrétním případem buďto své nejlepší přítelkyně nebo velice dobré známé, která se rovněž "provdala za hranice", která si při svých návštěvách Československa stěžuje, jak to má česká povaha venku těžké, jak při vší materiální spokojenosti je těžko nám Čechům zapustit kořeny mimo starou vlast. Jsem nucena vyslechnout proslulé bleskové charakteristiky nejrůznějších západoevropských národů; neuniknou ani Spojené státy a Kanada: Američané - naivní, Kanaďané - nudní, Holanďané - lakomí, Švýcaři - nepřístupní, Němci - příliš pracovití a beze smyslu pro humor atd. atd. V Československu však, jak jsou mi interpretována slova oné "též

CTÍ RAD SMOLÍK 20

na Západ provdané" dívky, lidé při vší duševní mizérií užívají života a vino teče proudem. Slyším opět obehranou desku, která není ničím jiným, než známou filosofií kyselých hroznů... Kdysi jsem s těmito lidmi mohla vést zcela normální dialog bez p o d t ó n ů a kliček. Bez pichlavých náznaků škodolibé závisti a neupřímnosti... Rozhovor ovšem rychle spěje k již tušenému rozuzlení: Přijímám totiž pravidla hry a vkládám se d o řeči delší promluvou. Doufajíc, že nyní dotyčný ode mě uslyší to, co si slyšet přeje, řeknu, že se mu tedy v Československu vlastně docela dobře žije, je v prostředí, v němž se cítí d o m a a přes všechny nedostatky je mu tam zřejmě mnohem lépe než za hranicemi. Jelikož na emigraci, podle vlastních slov, není stavěný, rozřešil své dilema, pokud tu bylo, správně a ku vlastní spokojenosti. Konec diskuse? Naopak! Přišla přihrávka, na kterou hostitel asi netrpělivě čekal - nemohu si přece myslet, že je v současném Československu spokojený! Bleskově se přenese k jádru celého rozhovoru. KoneČnĚ se na mě naprosto upřímně vyřine celá ta záplava starostí a nespokojenosti, zklamání a smutků občana v reálném socialismu. Naslouchám známým slovům adresovaným dnešnímu režimu; jsou mi uváděny desítky někdy otřesných příkladů korupce, lhostejnosti, šlompáctví. Nyní již přesně vím, co bude následovat, a ta otázka přichází skutečně téměř vždy, pronesená trochu přiškrceným hlasem. "Co myslíte, dalo by se ještě emigrovat? Nejraději bych to udělal. Myslíte, že bych se 'venku* uživil, dostal azyl, uchytil se? Našel by člověk s mým vzděláním a kvalifikací novou existenci?" Ani stopa po předešlých o b a v á c h a úzkostech, po Heimweh, neurózách a strachu ze společenské izolace. Pronikli jsme konečně d o "druhého j á " Člověka žijícího ve znormalizované současnosti, pod kůru psychologického obranného systému k jeho nejvlastnějším myšlenkám a přáním. Hra končí. A zpod masky apatie, brainwashingu a společenské přetvářky vyvstává skutečný obraz československého socialistického dneška.

Próza Pavel Taussig

Keď súdruh Bolek otvoril oči, zbadal pred sebou obrovskú zlatú bránku na j e m n o m bielom obláčiku. " A k o na obrázku v katechizme!" - pomyslel si pobavene. "Keby ma tak videli súdruhovia z ideologického..." Ale to už sa zlatá brána pootvorila a v štrbine stál mohutný starec s dlhou bielou bradou v nočnej košeli. "Martin Bolek?" - spýtal sa, ale bolo t o skôr konštatovanie. Bolek nevdojak prisvedčil, vyvedený z miery toľkou pompou, čo starec zaregistroval s potešením: " J a som svätý Peter, ale toho svätého ste mi škrtli. Teda akože pre teba Peter. Potrebujem si preveriť zopár údajov." Bolek sa naježil: " Č o za ujasňovanie? Ak naozaj existujete a nie ste ópiom ľ u d u , tak vám predsa zo zeme hlásia každý prd!" "Dôveruj, ale preveruj!" - zacitoval Peter klasika namiesto vysvetlenia. "Záznamy mám pochopiteľne kompletné, ale zaujímajú ma niektoré súvislosti z tvojho životopisu." Bolek si v duchu povedal, že tohto nebeského kádrovníka mu bol čert dlžen, ale v snahe trápnu záležitosť čím skôr skoncovať, spustil sebakriticky: "Ja, Martin Bolek, narodil som sa v rodine baníka roku tisíc..." "Tu nie si pred previerkovou komisiou, synku, na mňa frázy neplatia!" Daniela Westová - prerušil ho príkro starec. "Tvoj triedny pôvod ma zaujíma a k o lanský sneh. U nás hodnotíme přišedších podľa Hledáme amatéry pro tradiční jazzo- ich vlastných zásluh. A ja chcem teraz vou kapelu. Volejte T o r o n t o , K a n a d a . od teba konkrétne počuť, ako to bolo (416) 239-1661 s tvojou politickou činnosťou."

STANO KOCHAN Bolek zalapal po dychu. To nebola otázka, to bol podraz. "Čo by malo byt?" - odvrkol. "Bol som členom strany. Takých bola kopa." "Toľká skromnosť ti nepristane, Bolek ľ' - zahriakol ho Peter. "Ty si nebol z tých, čo... na schôdze chodí, okná zdobi, zdraví Práci česť! Ty si patril ku špičke aparátu. Medzinárodná kapacita v oblasti slaboprúdej elektroniky a súčasne člen ideologickej komisie!" Bolek cítil, že mu dedo ide čoraz väčšmi na nervy. "Čo chcete počuť?" - zavrčal, - "Vstúpil som do strany ako mladý chalan v d o b r o m úmysle. V priebehu rokov ma poverovali rôznymi úlohami, ktoré som sa usiloval plniť. Ja už som taká poctivá nátura. To je všetko." "Ale kdeže, Bolek, ani zďaleka!" usmial sa starec, - "teraz to ešte iba začína. Že si do strany vstúpil, to chápem. Ale že si sa v nej angažoval d o roztrhania tela vždy v rámci najnovších smerníc bez o h ľ a d u na obete, až ťa opustili všetci priatelia a napokon i vlastná ž e n a - t o mi j e d n o d u c h o nejde do hlavy!" "Musel som. Žiadalo sa to odo mňa." "Blbosť. To bol nadplán. Prečo si to robil? A nepokúšaj sa mi nahovoriť, že to bolo z vrodenej usilovnosti, z rýdzeho proletárskeho internacionalizmu a z vrelej lásky k Sovietskemu svazu, záštite mieru a národnej nezávislosti! T o ti totiž neuverím, pretože sa to k tebe nehodí. Nato si príliš svetaskúsený a ostrieľaný." 21

Bolkovi zahořeli uši, ako keď ho zamladi m a m a přichytila při lži, "To nie je lair" - povedal, - "to n i e j e prijímací pohovor, ale inkvizícia, keď vidíte d o mojich karát. Čo s vami? Tuším mi naozaj neostáva nič iné, ako naliať vám Čistého vína. D ú f a m , že náš rozhovor beží pod 'taj. dôv.'T" "Spoľahni sa," - prisvedčil Peter, "hoci my to nazývame spovedným tajomstvom. Tak spusť!" "Hráte na mňa presilovku, čo si pomôžem?" - vzdychol si Bolek a bolo zrejme, že sa sám sebe hnusí: "Týmto sebakriticky priznávam, že som sa z nízkych osobných dôvodov votrel d o strany, aby som si zabezpečil určité privilégiá. Ukázalo sa, že moje rozhodnutie bolo prezieravé: vďaka tomuto kroku som urobil v mojom obore kariéru, o ktorej by som ako nestraník nebol mohol ani snívať. Spokojný?" Peter pokrútil hlavou, až mu brada zaviala: "Oj nie, kdeže. Čosi sa mi tu nerýmuje. Na tvoje miesto námestníka a na titul kandidáta vied by ti bola pri tvojich odborných vedomostiach a oteovi-baníkovi bývala stačila f u n k cia v celozávodnom výbore. Ale ty si sa šplhal vyššie, kým si to nedopracoval až d o ústredného. Prečo, márnosť šedivú?" Bolek si pomysiel, že za takéhoto vyšetrovateľa by eštébaci zaplatili zlatom a škrípajúc zubami priznal: " S pomocou strany som zastáva) v podniku miesto, ktoré ma oprávňovalo cestovať každoročne služobne na týždeň d o Paríža... Lenže načo vám to hovorím? Vy predsa beztak nedokážete pochopiť, čo pre našinca takýto týždeň znamená!" "Neboj sa, nič ľudského mi nie je cudzie," - zasmial sa Peter s pochopením. "Poznáš ten, ako hovorí jeden druhému: i d e m d o Paríža.' - 'Ty sviňa!' - 'Ale s vlastnou manželkou!' 'Ty hlúpa sviňa!'? - To len aby si videl, že nie som odtrhnutý od života. Ale k veci: Čo ťa na Paríži tak uchvátilo?" Z Bolkovbo hlasu zaznela skepsa: " Č o vám mám povedať, keď ma už vopred odsudzujete?" "Skade to máš?" - napaprčil sa Peter. "Radšej mi porozprávaj, o čo išlo. Azda o neresť a prostopášnost*.'" "Myslíte sex a striptýz? Kdeže. Za prvé mám mravné zásady..." "... a za druhé tento tovar v Paríži za koruny nedostať," - skočil mu starec d o reči. "Diéty by ti nato neboli 22 ti

stačili a devízy kupovať na čierno si sa bál kvôli neprajníkom. Čo teda bolo vo veci?" "Dúfal som, že mi podrobnosti odpustíte," - zašepkal Bolek. "Neodpustím, kdeže!" - skríkol Peter a priam sadisticky si pomädlil ruky. "Práve o tieto podrobnosti mi ide. Ženské t o neboli, šmelina tiež nie. Predsa mi, ty inteligent, nechceš nahovoriť, že si päťdesiatjeden týždňov d o roka hral komédiu pred ÚV i ľudmi, len aby si smel päťdesiatydruhý stráviť v Paríži? Hádam raz, pripúšťam, Ale po druhý, tretí, jedenásty raz? A zakaždým bez tvrdej valuty vo vrecku?" " Č o sa robíte, keď aj tak všetko viete?" - povedal Bolek nasrdene. "Išlo mi o vyššie hodnoty. Mal som v Paríži spolužiaka, Róberta Kantora, zdrhol po vstupe v Šesťdesiatomôsmom..." Bolkovi sa zachvel hlas. "Za žiadnych okolností som nechcel prísť o naše každoročné stretnutia. Bol to vzácny človek... A teraz mi už konečne dajte pokoj." Starcova tvár sa vyjasnila. "Si na správnej ceste," - vysvetlil, - "povedal by som v zátačke pred cieľovou rovinkou. Verím, Že si sa rád stretával s Kantorom, navyše v Paríži. Ale Že si kvôli tomu skrýval svoje presvedčenie tak úspešne, až si ťa ľudia doma pomaly plietli - s odpustením - s Biľakom, nie, na to ti neskočím. Č o ste

podnikali? Celý týždeň ste spomínali, a k o ste zamladi namáčali spolužiačk a m copy do atramentu a triednej kládli na stoličku pripináčik?" Bolek si vzdychol: "To som netvrdil. A celý týždeň sme beztak nikdy nemohli tráviť spoločne. J a som t a m mal predsa medzinárodný kongres a hrbu oficiálnych povinností, Róbert svoje zamestnanie a rodinu. Boli sme na výsosť spokojní, keď sa nám podarilo uštipnúť si jeden jediný večer. Ale tento jediný večer s Róbertom Kantorom do roka mi stál za všetky moje pretvárky, či veríte, či nie." "Či verím, to záleží od toho, Čo ste spolu podnikali," - povedal starec a vztýčil výhražné ukazovák: " H á d a m si mu nedodával hospodárske informácie? To by bola samozrejme bomba!.., Lenže to je vylúčená vec, o tom by som musei mať záznam v podkladoch." Bolek sa urazil: " M o ž n o som kariérista a sviňa, ale nie špión. Nie, my sme celkom j e d n o d u c h o zaliezlí d o obyčajného bistra, objednali sme si liter červeného vínka, potom ešte jeden, až sme sa pekne-krásne zrúbali. Äno, nesmejte sa: námestník riaditeľa Výz k u m n é h o ústavu energetiky, člen ideologickej komisie ÚV, nositeľ Radu práce Martin Bolek, CSc p o desaťročia klamal priateľov i nepriateľov, len aby sa raz d o roka mohol v Paríži ožrať... Kde tu zasadá odvolacia ko-

misia? Alebo mám radšej kompetentné orgány priamo žiadať o milosť?" "Zadrž!" - pribrzdil ho Peter. - "Tak ďaleko ešte nie sme. Povedal si mi pravdu, ale nie celú. Čosi mi stále chýba. Posledná štipka. Ty totiž piješ iba v medziach normy. Zavše síce spravíš výnimku, ale to nemohol byť tentoraz skutočný dôvod. Povedz mi ho, trdlo, ešte nie je všetko stratené!" "Dobre. Poviem. Všetko poviem," - zašepkal Bolek ustato. - "Vyžmýkali ste ma ako nahnilý citrón, všetka česť... Samozrejme, že to nebolo kvôli chlastu. Ožrať som sa mohol kedykoľvek aj doma. Išlo mi o ten rozhovor. Môj spolužiak bol hlavička otvorená. Vyznal se v politike. Hospodársku situáciu mal v malíčku. Poznal svet. Pritom bol optimista. Duševne ma takrečeno dopoval. Vždy na rok vopred, chápete? A ako už to s drogami býva, nemohol som bez nich žiť. P o návrate z Paríža som potom bol zakaždým ešte o chlp uvedomelejší, len aby som si neprekašlal nasledujúcu služobnú cestu d o krajiny zahnívajúceho kapitalizmu... Chápete ma, svätec? Teraz som si to u vás definitívne poondial, že?" Peter sa mnohozmyselne pousmial: "Doping je prisne vzaté hriech. Ale v tvojom prípade možno išlo skôr o to, čomu my hovoríme duševná útecha. To záleží od toho, v čom tvoj doping spočíval." Bolek bezradne mykol plecami: " A k o vám to vysvetliť? Bola to vlastne celkom jednoduchá vec a pritom taká krásna, že ju len ťažko možno slovami popísať. Keď sme sa po niekoľkých fľašiach zrúbani pod obraz boží vytackali z bistra, museli sme sa rozísť. V mojom postavení som si totiž nemohol dovoliť, aby ma prípadne niekto z našej delegácie stretol na ulici v sprievode emigranta. Konečne nadišlo finále: pre mňa nadovšetko cenná chvíľa lúčenia. Jednou rukou som sa držal kandelábra a pomaly som sa obrátil ku Kantorovi chrbtom. To už bol taký rituál. Kantor si dal rozbeh, zo všetkých síl ma kopol d o zadku a zahulákal na plnú hubu: 'To máš za to, ty hovädo siemantálske, že nechceš zostať na západe!' - To... bolo... ono."

brána a z diaľky zaznel hlahol anjelských trúb.

Rozhodnutí Když jsme si udčlali tak dobré j m é n o při našem prvním angažmá ve švédském méstě Västeras a dostali nové angažmá na říjen 1968, ani jsme netušili, jak se nám to bude ještě hodit. Jsme ohromeni Švédskem. Závidíme jim blahobyt, čistou přírodu a hlavně - svobodu. P o Německu opět lidské zacházení a žádná vteřinová buzerace. Sever, jak od pana Čapka. Zima veliká, minus 25 stupňů. Sedíme v hotelu a nechce se nám ani vystrčit nos. V hotelu a všude, kam přijdeme, je nádherně teploučko. Jsou na to opravdu dobře zařízeni. Švédsko pořádá mistrovství Evropy v krasobruslení a shodou okolností právě ve Västerasu. Naši reprezentanti jsou zde, v čele s Maškovou a Nepelou. Representují nás výborně: mladičký Nepela dostal bronzovou a Haniěka je mistryně Evropy 1968. Zlatá! Čekáme je ve Stadshotelletu, kde hrajeme. Vedle pódia připravený stůl s květinami. Když přicházejí, hrajeme fanfáru, a aby Švédi pochopili dokonale, přidáváme " Š k o d a lásky". Zaslechnu od stolu tichý rozhovor. " C o si objednáme? Já nemám peníze!" Ten hlas patřil Nepelovi a mně to okamžitě došlo. Hned mi bylo vše jasné. Tyto děti, které získaly slávu naší vlasti a o kterých budou zítra plné sportovní stránky, neměly na cocacolu! To je neuvěřitelné, a mám chuť vyrvat ještě dnes d o celého světa, že mistři Evropy, pozdější mistři světa, olympijští vítězové, neměli možnost oslavit svoje vítězství a neměli ani na tu mizernou colu. Letím jak blázen, abych zachránil situaci, za kterou by se mělo stydět celé socialistické zřízení, a objednávám tři láhve šampaňského a nějaké ty coca-coly. Také jsem

druhý den půjčil Hance i Ondrovi nějaké švédské koruny, které mi pak vrátili doma v československých, aby si mohla Hanka koupit vytouženou minisukni a O n d r o terylenové kalhoty... Končí nám angažmá ve Västerasu, novou smlouvu máme v kapse. Stěhujeme se 110 km na východ - d o Stockholmu, kde máme hrát v podniku Ambassadeur. P o klidném angažmá ve Västerasu - peklo na zemi. Šest hodin denně non-stop taneční muziky a z toho dvakrát půl hodiny doprovázet balet polonahých holek. Byla to taková dřina, že jsme po skončení, ve tři hodiny v noci, doslova padali na hubu. Spali jsme pak nejméně d o 12 hodin. Něco jsme snědli a už kolem 3. hodiny odpoledne byla zase tma. Byl únor a ta tma nás deprimovala. Tenkrát jsme ještě nevěděli, že Švédům tyto tmavé zimní dny v létě zase vynahradí krásné, bílé noci. Počítali jsme dny a hodiny, kdy toto angažmá skončí. Pro další práci však bylo vyznamenáním hrát v Ambassadeuru. Bylo to dobrou visitkou pro celý orchestr. Šéf nám gratuloval k dobrému výkonu, a nabídl prodloužení, za což jsme zdvořile poděkovali, ale rozhodně odmítli. Hrozně jsme se těšili d o m ů . Tři měsíce bez dětí - nevím, co je horší. *

*

*

Něco se doma děje a stále Častěji slyšíme a Čteme jména: Dubček, Svoboda, Smrkovský, Černík, Kriegel. Politická situace se vyostruje. C o se doma děje? Březen nás přivítal doma v Bratislavě. Zase děti kolem sebe. Snad bude tomu věčnému odloučení konec. Situace se vylepšuje, ono se opravdu něco začíná dít. Hltáme noviny. Přestávám je číst od sportovní stránky. Každý fandí Dubčekovi. Neznám jediného člověka, který by byl proti.

Bolek sklopil hlavu, aby si ušetril pohľad na rozhnevanú Petrovu tvár a ľahšie prežil ďalšiu časť výsluchu. I.ež namiesto Petrovho hlasu počul zvuk, ako keď sa otvára veľká, ťažká

23

Poprvé mohou naši kluci s námi do "polozápadniho" angažmá v létě; do Jugoslávie, kam jedeme místo dovolené hrát k moři. Neměl jsem tušeni, že to bude moje poslední spolupráce s Koncertní a divadelní kanceláří a že situace doma nabude takových rozměrů, že bude třeba "bratrské pomoci", kterou jsme my nazvali prachobyěejnou okupací a ke které došlo právě během našeho angažmá v jugoslávském luxusním středisku Hercegnovi. Zase začínám trochu myslet. Dosud to za mě doma dělali jiní, aniž jsem o to žádal. Ta smlouva do Švédska, to byl osud! Tu mám sebou. Posílám jí d o Bělehradu na švédské vyslanectví. Obratem dostávám vízum pro celou rodinu. Dáváme si rande s kapelou ve Västerasu a každý na vlastní pěst se vydáváme na sever. Nechávám po cestě Zuzku a děti ve Vídni a riskuji skok domů do Bratislavy, abych vyměnil letní věci za zimní. Byl jsem doma pouze jeden den, ale jsem nadšen atmosférou. Vidím Horníčka v televizi v "Rozhovorech přes rampu". J e výborný, odvážný a chytrý. Mám kolem sebe všechny přátele. Slibujeme si, že se nikdy neopustíme, že je krásně v této zemi, že bychom nikde jinde nemohli a ani nechtěli žít. S touto teorii se vracím d o Vídně, kde na mně čekají Zuzka a naši kluci, D a n k o a Borko. "Zuzi, všechno je v pořádku, něco tak krásného jsi ještě nezažila!" - nechávám se unášet čerstvými dojmy. "Lidé jsou jak vyměněni, odvážni a nezlomní. Všechno je jinak a až skončíme angažmá ve Švédsku, vrátíme se domů a emigroval se nebude! Bylo to koncem září 1968. Zuzčina máma, která vlastnila fiatku 600, byla v té době v Londýně se Zuzčinou mladší sestrou, Táftou. Ona, která se neodvážila autem na koupaliště v Senci, protože to bylo 22 km z Bratislavy; když přišli Rusové, zabalila dva kufry, naložila Táňu a vydala se mezi tanky a hasila si to až do Londýna. Dodnes říká, že Brežněv byl pro ni nejlepším autoinstruktorem, Z Londýna se pak odvážně vydala za námi do Švédska, d o Västerasu, kde jsme zase účinkovali. V Československu zasedalo listopadové plénum ÚV KSČ a vycítili jsme, že to je začátek konce. Zuzčina máma prohlásila, že nyní nastane období salámové politiky a že bychom vážně měli pomyslet na to, už kvůli dčtem, zůstat v emigraci a nevracet se domů. 24

Rozhodně jsem protestoval a poukazoval na to, že jsem nedávno byl doma a že pokládám za vyloučeno, aby se vrátily staré časy a že tento národ už nikdo nikdy nezlomí. Pak ale vznikla federace a já UŽ si nebyl tou jednotnosti tak jist. Angažmá pomalu končilo a teď začaly ty nervácké debaty: jít, či nejít... Myslel jsem na moji chuděru mámu, na kariéru, která nás stála tolik potu a usilovné dřiny, na muziku, kterou jsme měli tak rádi. Budeme moci jinde pokračovat? Ne! Pojedeme domů. Nejsme nej mladší a začínat na západě není legrace. Bylo to koncem listopadu. J d u se naposledy projít předvánočním Västerasem. Na náměstí rozsvícené lampy takové ty bohaté hrozny, asi dvacet na každém sloupu. Ani jedna rozbitá. Něco musí být zdravého ve švédském národě, myslím si. Dívám se d o výkladních skříní a říkám si: Hergot, nemám já také právo si kupovat co chci a kdy chci? Nemám právo jíst co chci a kdy mám na to chuť? Pak mi prolétly hlavou všechny ty antisemitské útoky a výpady proti Zuzce, kdyžjeji reklamní fotografie byly pomalovány židovskými hvězdami při přiležitosti poslední Bratislavské Lýry. KdyžZuzka Čekala Boreěka, a domů chodily dopisy, ve kterých ji proklínali, aby chcípla i s tím parchantem v pupku. Když vyhrožovali, že rozbijí výkladní skříň gramofonové prodejny na Leningradské ulici, jestli ta Židovská svině nezmizí z výkladu. A nikdo proti tomu nic nedělal. Oficiální kruhy se tvářily, j a k o by se nic nedělo. U nás přece antisemitismus neexistuje! Nakonec rozhodlo to hlavní: naši kluci. Co když si někdo vzpomene a prohlásí procesy z. padesátých let za platné a oprávněné? Umíte si představit, jaký by to byl život mít dědečka (zemřel po návratu z vězení, kde strávil zbytečných devět let...) špióna a velezrádce ve Slánského procesu? Za tylo vymyšlené tituly byl totiž odsouzen na 22 let vězení a ve "slabé" chvíli tohoto neúprosného režimu rehabilitován, když už ale předtím zbytek rodiny, která s procesem neměla nic společného, zničili a pošlapali pod úroveň člověka. Musíme myslet na kluky, dát jim možnost startu do života ve svobodné zemi, jakou bylo Švédsko. Svoboda, to sladké slovo. Konec křivd a nesmyslného podezřívání. V té chvíli se mi

plné výkladní skříně ve Västerasu zdály méně podstatné, ale myslel jsem na č a p k a , když říkal: " J á viděl takovou bídu, že každý kriminál je proti ní zrovna blahobyt - a přece nás ta nejhorší bída tak neurazí jako křivda. Já bych řekl, že v nás je nějaký justiční instinkt a že vina a nevina, právo a nespravedlnost jsou stejně prvotní, strašné a hluboké city jako láska a hlad." *

*

*

Tak jsem se rozhodl, že to risknu a začnu s rodinou nový život. Napíši redakcím všech novin v Bratislavě a vysvětlím důvody, proč jsem zůstal. Snad to pochopí i moje chudák máma, která vždycky říkala: "Ty se, hochu, najezdíš, až se bojím, že se jednou nevrátíš zpátky." Já ji vždycky utěšovat: " P r o sím tě, marní, co bych kde dělal!", ale vždy to opakovala - asi jsem nezněl příliš přesvědčivě. Zavolal jsem rozhlas, televizi, naši koncertní agenturu a sehnal na dálku místa pro kluky z mé kapely. Napsal jsem také svůj nejtěžší dopis v životě, adresovaný mamince v Kolíně, kudy se muzikanti vraceli a dopis měli odevzdat. Věděl jsem, že t o nebude lehké, t o může posoudit jen ten, kdo maminku ztrácí. Konec. Děkuji klukům za spolupráci. Je to pro mč hrozný okamžik. Ještě před dvěma dny jsem na dálku připravoval televizní sílvestr 1968 - a dnes je tedv s muzikou definitivně konec! Všechny ty roky prácejsou v tahu. Naše desky se nebudou smět prodávat, naše písničky se nebudou hrát v rozhlase. Nebylo toho málo, co jsme nasekali za ta léta. Pěkných pár stovek melodií. Kdy jsme to vůbec přišli poprvé do Bratislavy? To bylo 1. srpna 1957, kdy jsme dostali smlouvu na 14 dní d o J atra Revue. Prodloužili jsme ji o 14 dní a zůstali v Tatře šest let! Krásná kapitola v našem životě, snad ta nejhezčí. Teď jsme ve Västerasu a hotovo! Přemýšlím, co budeme dělat. Nějaký čas pokračujeme s mezinárodním orchestrem "Europe Singers", ale pak odmítáme další angažmá a výborný plat, protože už nechceme jezdit. Skončit, přeškolit, začít nanovo. Nebude to lehké, ale lehčí, nežli by to bylo doma. Práce ve Švédsku není ponížením - to jenom v socialismu. Pak zase posílám tu svinskou politiku ke všem čertům. Všechno, co bu-

dcme dělat, co děláme, se mi zdá směšné a hloupé. Stále se musím ptát, a budu se snad ptát až do smrti: PROČ? Proč se nemohu beztrestně usadit tam, kde se mi líbí a kde bych chtěl žit, když proti tomu ta země nic nemá? Proč musím být označen za zločince za to, že ne mojí vinou nastaly takové okolnosti, které nezaručovaly bezpečnost mých dětí, které chráním určitým rozhodnutím? Proč nakonec obyčejný občan, nedobrovolně zatažen do této špinavé liry, musí trpět, když se funkcionáři perou o fleky a říkají tomu revoluce, kontrarevoluce, a přitom jde jen o to, kdo z koho dále bude nad většinou národa držet diktátorskou ruku. Je pravda, že jsem mohl zůstat doma a mít Štěstí - neukecnout se, držet hubu, být aktivní. Možná, že by nikdo neprozradil, Že jsme z Jugoslávie poslali ten telegram na sovětské vyslanectví, který zněl: " J D Ě T E D O M Ú C H C E M E DOMŮ". Možná ale, že bych měl smůlu a dopadl jako ten chlapík v tom dobrém fóru, který se přiravuje na prověrky, všechno má nacvičené, protože stejně nemá cenu se rozčilovat a dělat hrdinu. Když se lio prověrovacl komise zeptala, co si myslí o lednovém zasedání ÚV KSČ, na tu nečekanou otázku vyhrkl; "Soudruzi, myslíte to zasedání před okupací, nebo po okupaci?" Kdybych toliž zůstal doma, nemuseli bychom ztrácet spoustu přátel, kteří se nám potom báli napsat pár řádků. Zuzka by nebyla zpívala ve Stockholmu na výroči OSN, kam ji pozvali. Na len koncert ale pak zase nepřišli zástupci polské, československé a sovětské ambasády... Všechno mohlo býi jinak, ale jak? Zuzka dostala možnost se ukázat ve švédské televizí a tím rozbouřila hladinu muzikantského světa. Noviny "Expressen" přinášejí dvě strany jen o Zuzce a píše se o ní v superlativech. Novináři se hrnou do našeho bytu jak za starých, dobrých časů slávy. Dostávají ale jasnou odpověď: Žádná kariéra! Žádné senzace! Děti mají přednost před kariérou. To byly hlavní titulky článků, které dva dny zaplňovaly místo v novinách. Pak to skončilo, jen to trochu rozdrásalo alespoň moje srdce a oživilo zbytečně skoro zahojenou ránu. Víte, ono to není tak lehké zapomenout. Ten pocit, že vás každý zná, otočí se za vámi, podá pomocnou ruku tam, kde obyčejný smrtelník tře-

ba nemá šanci, třeba dostat kus svíčkové, nebo toaletní papír... Moje auto vždy fungovalo a takéjsmetrochu méně často slyšeli to hrozné: "Nemáme." Tuto výhodu měla popularita doma v Československu. Materiální výhody ale nebylo to nejdůležitějši. Ta spousta dopisů od posluchačů nám potvrzovala, že jsme dělali užitečnou práci a že jsme lidem přinášeli radost a zpříjemňovali volné chvilky. Ten krásný pocit, že v rádiu nebylo "Koncertu na želanie", který by se obešel bez nás. Věděl jsem v duchu, že to jednou skončí, bylo jen otázkou času - kdy. A co potom? Kdy dobrovolně zakončit? Stále častěji jsem si v posledních letech připomínal název starého šansonu "Umět včas odejít, to každý nedovede" a začal jsem mít nepříjemný pocit, že se jedná o mne, Trochu jsem porušoval pravidla. Začal jsem zpívat a živit se muzikou v roce 1945 a ještě v roeë 1968 jsem tak trochu "překážel" mladým talentům v cestě do rozhlasu, televize a na gramofonové desky - alespoň na Slovensku. Byl opravdu nejvyšší čas si přiznat, že se mi může pomalu stát to, že pro mne nebude mít režiséra nebo produkční v televizi najednou čas. U nás nikdo z muziky nezbohatl tak, aby mohl pracovat kdy chce a jak dlouho chce, *

*

*

Švédsko se mi zdálo dobrým řešením přechodu z muziky do normálního života, Zuzka začala chodil do kursu pro sekretářky, já na telemontérský. Dal jsem se na slaboproudou elektřinu, ač jsem neměl ani ponětí, jak funguje zvonek u dveří. Spolu se Zuzkou jsme byli denně spolu tolik, kolik den měl hodin. Byli jsme spolu na pódiu i doma a nepamatuji si den, abychom byli od sebe odloučeni. Mysleli jsme si, že toto nyní skončí - a ejhle! Po skončení kursu jsme oba dostali místo u stejné firmy. Shodou okolností dokonce i v tom stejném sektoru, což byl skoro zázrak, protože nás jen ve Vásterasu pracuje v tom podniku 10 000 lidí.

Naši kluci začali chodit do školy. Také oni si prožili svoje jazykové těžkosti, které aíe u dětí nikdy netrvají dlouho. V muzice se nám kluci dlouho neprojevovali a to nás v koutku duše mrzelo, i když navenek jsme to nedávali najevo. Nechat si v té době od nich zazpívat bylo hotové utrpení. A pak to začalo, jako když se roztrhne pytel. Piano, zobcová flétna Danko i Borko, přijetí do zvláštní hudební školy pro muzikálně nadané děti - nejprve Danko, potom i Borko. Začalo jim to zpívat, oba jsou členy výborného chlapeckého sboru. Danko přibírá housle, varhany a Borko flétnu. U Bořka začíná veliký zájem o operu. Danko říká, že to snad není možné, že ještě před dvěma léty nevěděl, kdo byl Beethoven. Borko mezi tim umí zpaměti celou Kouzelnou flétnu, Lazebníka Sevillského a Rigoletta, Všechno se toči jen kolem klasické hudby a to jim snad nějak odpustíme... Kluci ovlivnili náš dosavadní zájem o taneční muziku a jazz a dnes nevynecháme ani jeden koncert a operu ve Stockholmu. U nás věčně někdo na něco hraje a když k nám jde někdo poprvé na návštěvu a ptá se, jak nás najde v té ulici u lesa, tak mu jen povíme: "Jakmile vejdeš do té ulice, tak už půjdeš jen za muzikou!" Zdeněk Kratochvíl Zdeněk Kratochvíl je bývalý vedoucí orchestru; zpěvák a pozounista, který působil hlavně na Slovensku. Jeho manželka, Zuzka Loňská patřila k předním zpěvačkám taneční a jazzové

25

Vykoupenci Sedíme s přítelem Václavem a diskutujeme o psychiatrii a jinejch světovejch problémech. Víš, povídá Václav, já si to rozštěpení osobnosti, co se vo něm tolik v tý moderní psychiatrii mluví, pořád nedovedu dobře v hlavě srovnat. Vetn si třeba ty naše spoluutečence, co si najednou upravujou vztah. Žije si tu každej ve Švédsku víc jak deset let, maj tu nový státní voběanství, všechny ty sociální vymóženosti i ty hrozný dané tu platěj, mají tu svý zajištěný postavení, jezděj si, kam je to napadne a bez víza k tomu. A nikdo jim do toho z tý naší starý vlasti nemůže mluvit. A teď najednou, pokračuje Václav, platěj tý naší republice deset táců za nějaký dodatečný povolení k vyvázání, dyž už se sami před deseti léty z toho svrabu tam doma vyvázali a vodvázali. T a k todle je podle mne jasnej případ h o d n é rozštěpený mysli. Vono to není dycky tak j e d n o d u chý, jak se t o zdá, namítnu Václavovi, voni tu můžou bejt i jiný důvody a hned ti uvedu dva případy z mý praxe mezi krajany. Znáš přece Melicharovy, von je inženýr v Elektroluxu, vona tam dělá taky v ňákým výzkumu, vila, dvě auta a chata u moře. Takhle asi před rokem sedíme u nich po večeři, koukáme na západ slunce nad Vattcrncm, trochu ucucáváme z Kurvoisíra, co si koupili v letadle, a řeč se stoči j a k o vobvykle na finance, na co Melicharovi mají nebo co si zrovna pořizujou. T a k si budeme taky upravovat vztah, vytasí se Milena s překvapením. A hned dodává: vono to v našem případě dělá vosumnáct táců, no ale máme kredit v bance a prachy vysázíme na dřevo, to se j a k o musí. Copak tak najednou, Mileno, povídám, dřív ste těm k o m o u š ů m nemohli ani přijít na méno a teď tohle. A myslím si, to n á m už dneska Melicharovi n e b u d o u ukazovat, j a k ý h o novýho peršana si zas koupili. Vono totiž vyhodit vosumnáct táců za takovouhle blbost, to už musí stačit j a k o důkaz, že sem zazobanej. Ale Václave, p o k r a č u j u , zmejlil sem se v Melicharovejch, moc jsem se v nich zmejlil. Franta Melichar mi totiž povídá: Víš, to všechno je tím, že já bych hrozně rád do Egypta. A le-

26

tadlo vodsud ze Stockholmu d o Káhiry letí rovnou přes tu naši stověžatou matičku. A mně se ti najednou začaly zdát sny. Že j a k o letíme tím tučkem, tedy pardon bojingem, a najednou malej vrabčák Šups do motoru a už nouzově přistáváme v Praze, A já je jasně vidím, tu zaťatou pěst tý dělnický třídy, ty naše esenbáky, jak se chystaj prohlížet dokumenty. A dycky sem se probudit zalítej potem. A dycky sme tu cestu převobjednali na Španělsko. Ale teď už to bude fajn, rozvážu si vobčanství a hned si vobjednáváme tu cestu do Egypta, na t o n á m s Milenou eŠtě pořád zbyde. To víš, vydělávaj voba a platy maj velký. A tuhle sem náhodou potkal Frantu Melichara a hned se ho vyptávám na pyramidy a jestli už byl v tom Egyptě. Nebyl, povídá Franta. Vyvážanej z vobčanství sice sem, vosumnáct tisic je taky v hajzlu, ale já jim furt nevěřím. Přes tu naši stověžatou matičku mne nikdo letadlem nedostane. A představ si, že za těch vosumnáct táců sme klidně mohli jet do Egypta přepychově lodí. No mně se přece jenom zdá, namítá Václav, že tenhle příběh jen dokazuje, že ten Franta Melichar musí mít tu mysl nejen rozštípenou, ale docela rozťatou. No dobře, připouštím j á , ale vem si připad týhle Novákovic dcery Zdenky, víš ty, co bydlej v Malmo a m a j tu pěknou plachetnici, jak s ní naposledy plachtili až na Kanáry. Mluvil jsem totiž s Karlem nedávno na j e d n o m kongresu a přišla taky řeč na to, jaký je to teď doma v tý starý vlasti. Za nic to tam nestojí, povídá Karel, lidi sou tam nevděčníci, zboží v obchodech žádný není, prostě srab. Vodkuď máš tyhle informace, divím se já. J ó kamaráde, já tam měl v létě vlastní dcéru, no však jí znáš, Zdendulu, Když přišla tahle vyhláška vo vyvázání, svěřuje se mí Karel, řekli sme si s Hankou, že si vo to vykoupení zažád á m e celá rodina. Já to měl, k a m a ráde, d o b ř e spočítaný. J á a máma, tedy Hanka, zaplatíme p o devíti tácech, t o j a k o že my sme ty kandidáti včd, a Zdendula jen dva, t o je d o h r o m a d y dvacet táců. Ty se asi budeš divit, proč se mi najednou chtě-

lo vyhodit dvacet táců pro nic za nic. Tak teda dneska už ti to můžu prozradit. Tchán totiž koupil na začátku války pěknej briliantovej prsten a náramek. Dostal to moc lacino vod nějakejch židů, co utíkali před Hitlerem. A tchyně, ta nám dycinky slibovala: Hanička, j a k o její dcera, dostane prsten a náramek a J e n d a , to j a k o švagr, ten dostane barák. No barák, von je to vlastně takovej domek, tady by v tom nenechali bydlet ani cikány, ale kolem je velká parcela, A tak sme si j a k o spočetli, že Zdendula tam teď bude moct dojet a ty šperk y j a k o přiveze. Tchýně t a j e nikdy nepřivezla, že prej se bála kontroly na hranicích. Poptával sem se tak trochu po klenotnících a počítám, že ty šperky m a j cenu nej miň takovejch čtyřicet táců, a dneska už víc, při tý inflaci. Z toho vidíš, že těch dvacet tisíc za vykoupení byla docela dobrá investice. No tak to ti gratuluju, povídám Karlovi, tos tedy ty soudruhy v Praze pěkně vyšplouch. A eŠtě se Zdenka podívala d o těch míst, co se narodila, a třeba í potkala některý svý slarý ka-

marády a bude mít hezký vzpomínky na starou vlast, Prdlajz, rozčilií se Karel, až sem měl strach, že ho trefí Šlak a z kongresu ho vodnesou. Ta mrcha tchyně nás pořádně d o běhla, rozčiloval se dál Karel. Víš, co řekla Zdence? Že prej tady teď máme krásnou novou vilu, že ji viděla, dyž tu byia předloni na návštěvě. A že je moc ráda. Že se nám tu lak dobře daří. Co by za to chudák Jenda dal. Že vod tý doby, co se voženil, musej bydlet všichni d o h r o m a d y v tom d o m ku, co má vlastně jen tri místnosti a že je to prostě bída a utrpení. A tak že viděla, že my ty šperky nepotřebujeme, a tak je prodala v Tůzu a peníze dala Jendovi, aby si jako na tý parcele postavili svoje vlastní. A tak je těch mejeh dvacet táců v tahu a Zdeňka jim tam ešte nechala skoro celý svý voblečeni, tedy hlavně džínsy, když tam viděla tu bídu. A víš, co mi eště nakonec Zdenka řekla? Táto, mně už tam podruhý nikdo víc nedostane. Lidi by tam z tebe vydyndali snad í ty vošlapaný dreváky. Za cos jim vlastně těch dvacet tisíc dávat? T a k tenhle Karel, povídá Václav, to podle mně není rozštípnutá mys), ale docela obyčejná blbost. Tak nevím, nejsem psychiatr. Václav Nýzr

Zběsilé

nokturno

Na dveřích nebyl žádný štítek se j m é n e m , zůstaly po něm jenom dvě dírky od šroubů. Okamžik jsem ještě zaváhal, než jsem stiskl zvonek. Dveře se otevřely ihned, j a k o by za nimi majitel bytu už netrpělivě čekal. Odhadl jsem, že mu táhne na šedesátku, Byl o hlavu menší než já, široká ramena naznačovala někdejší fyzickou sílu. Teď už mu z ní asi m n o h o nezbývalo, byl to jen nezdravě odulý tlouštík, kterého tísnil i pohodlně volný domácí oblek. Uklonil se mi a napřáhl ke mně ruku. Zmátl mě tím, na to jsem nebyl připraven. On patrně ano. Stáhl pravici nazpátek pohybem, uctivě zvoucím přes práh. Nemotorně, ale s Číšniekou servilností mi pomáhal z pláště. A nepřetržitě drmolil, jak že ho těší, že jsem přišel; snad se obával, že zase hned odejdu. Když. mi pečlivě věšel plášť na ra-

mínko, pootevřely se na druhém konci předsíně dveře do kuchyně. Opatrně k n á m vyhlédla hostitelova žena, malá, drobná a na první pohled ušlápnutá osůbka. Okamžitě zase zavřela, j a k mile se muž jen trochu pootočil. Zařízení obývacího pokoje připomínalo naaranžovanou výkladní skříň, obohacenou o několikerý vzácné starožitné hodiny a jeden míšeňský servis. Na zdech viselo několik kýčovitých krajinek ve zlatých rámech a velká svatební fotografie. Podlahu kryly pravé perské koberce nejméně ve třech vrstvách. Zastavil jsem se u stolku pod vysokou stojanovou lampou s pergamenovým stínidlem. Na stolku už byla připravena mísa sendvičů, láhev f r a n couzského koňaku a dvě napoleonky. "Abychom nemařili čas...," řekl jsem. "Chcete mi povědět skutečně všechno?" Horlivě přitakal. "Já se nebudu šetřit," dodal potom, "vy ale také nesmíte všechno házet j e n o m na mne!" Sedl jsem si do křesla. "Nezačneme raději?" Přistoupil ke stolku a sáhl po lahvi. Lehce jsem zatrnul, když jsem sledoval j e h o ruce, jediným obratným pohybem uvolňující zátku. Nalil d o obou napoleonek až po okraj. Střídmě jsem upil a připravil jsem si poznámkový blok. On už měl v sobě polovinu sklenky; zjistil jsem to trochu potěšené a trochu s obavami. "Tak tedy...," usadil se až nyní v druhém křesle. "Je mi osmačtyřicet, ano. Vypadám starší, neměl jsem lehký život. V devětatřicátém jsem se vyučil zámečníkem a d o konce války jsem dělal ve zbrojovce, abych nemusel d o Německa. Hned v květnu pětačtyřicet jsem se přihlásil d o Revoluční gardy a jeli jsme do Sudet. Kdybyste nevěřil," sáhl na polici pro spisový pořadač, "na všechno mám doklady." Zatím mne příliš nezajímaly. Snad podruhé, myslel jsem si, až všechno probereme podrobně. Viditelně jsem ho zklamal. Vstal a přinesl velké album. Nastrčil mi je před oči a pro moje pohodlí v něm i listoval. Na prvních stranách byly běžné rodinné, dětské a Školní fotografie. "Poznal byste mne tady?" ukázal na svůj snímek v trofej ní m stejnokroji německého Afrikakorpsu s páskou Revoluční gardy a se sovětským samopalem na prsou.

"Snad byste se měl už dostat k věci," řekl jsem. "Právě tenkrát všechno začalo. Jednou někoho potřebovali a velitel se mne zeptal, jestli bych to nechtěl zkusit." " P r o č zrovna vás?" Přisunul si křeslo blíž ke mně a usedl s albem na kolenou. "Věděl už, že nejsem posera... a že se umím postavit ke každé práci." "Nikdy jsem neslyšel, j a k se pro tohle... povolání hledají noví adepti." Usmál se. " R á n o pří nástupu se mě zeptal a ve čtyři odpoledne jsem už začal úřadovat. Dovolíte?" Obrátil list v albu. Na další straně byly tři snímky popravy na náměstí jakéhosi městečka. Hostitel v uniformě Revoluční gardy stál se založenýma rukama pod šibenicí se dvěma oběšenci. "Trému jste neměl," poznamenal jsem, abych vůbec něco řekl. Zalichotil jsem mu. "Když se mne ještě na poslední chvíli ptali, odpověděl jsem našemu veliteli, že žádnou ostudu neudělám. A vidíte..." "Vidím. Příště jste se už přihlásil sám...?" "Ne," odpověděl už zase nervózně. " J á jsem původně chtěl na vojnu, myslel jsem si, že to můžu d o t á h n o u t na rotmistra. Rotmístr, člověče... Přijet d o m ů j a k o rotmistr, záviděla by mi celá vesnice. Podruhé jsem ale dostal rozkaz," převrátil list a ukázal mi další stránku, kde už byl v černém, nepovédomém stejnokroji, "rozkaz a uniformu od krejčího na míru." "A novou Šibenici," dodal jsem. "Napoprvé to byla taková improvizace. Šibenice vypadá takhle," zalistoval v albu. "Vy j a k o novinářjste už jisté nějakou popravu viděl," Tohle jsem nečekal. "Já? Ani nápad." "Ale techniku výkonu přece znáte?" "Ne." Zaujatě vstal, postavil se zády k vysoké skříni a zkřížil vpředu ruce. "Základ je takováhle dlouhá fošna. Přivedete si odsouzence se spoutanýma rukama, pomocníci mu pod pažemi protáhnou lano. Tady nahoře," ukázal na skříň, "je kladka a přes ni vám ho vytáhnou. Druzí mu současně navléknou jiné lano na kotníky a to běží přes kladku zase tady dole uprostřed. J a k mile vám soudce odsouzence předá, nasadíte mu ještě vestoje o p r á t k u na krk. Když ho teď pomocníci lanem zvednou, navléknete očko oprátky na

27

hák asi tady," klepl kloubem prostředníku na skříň. "A v tomhle okamžiku přestanou zvedat n a h o r u , naopak zatáhnou za lano dole, za to kolem kotníků. Vy uchopíte odsouzence za bradu..." Stál teď nade m n o u a snad se rozmýšlel, zda mi finální operaci nemá předvést na mně samotném. Hledal vhodný předmět k demonstraci, až nakonec ten pohyb znázornil na stínidlu lampy. Upil jsem koňaku a vzpomnět jsem si na přítele, který mi tuhle schůzku domluvil. Interview, reportáž, možná kniha. Poví ti všechno, naprosto všechno, ujišťoval mne přítel, jednoduše proto, že v t o m nechce zůstat sám, jeho bývalí přátelé házejí všechno jenom na něj už od loňského j a r a a nijak se mu neulevilo ani před půl rokem, když. přijely tanky. "Umíte si to už představit?" zeptal se, zřejmě ochoten všechno zopakovat od začátku. "Když vás poslouchám, vypadá všechno docela jednoduše," odpověděl jsem a načmáral jsem si pár nepotřebných poznámek. "Neneehte se mýlit, však vám budu vyprávět, co se může stát. Ovšem, když jsem vyměnil břízu za mařenu, myslel jsem si totéž, co teď vy," "Pak jste už j iné... povolání neměl?" "Jakmile jsem dostal jmenovací dekret, byl jsem vlastně důstojník. Přece jsem nemohl chodit do stráže a na střelnici!" " P ř i r o z e n ě " kývl jsem a dopil jsem koňak. Ihned mi dolil, sám už zaěinal čtvrtou sklenku. "Víte vy, komu za ten dekret děku-

ju?" "Nejspíš vaší partaji. Blíž nemám ponětí," "Právě p r o t o chci, abyste napsal všechno! Nebojíte se ale, že vám pak na autě selže řízení nebo brzdy? Pane, strach je m ů j obor!" "Radši se tedy podívejte d o zrcadla!" odsekl jsem. Znejistěl a listoval v albu. Ukázal mi stránku s několika snímky popravy na nádvoří věznice, plném diváků. "Znáte...?" opřel ukazovák o prominenta v popředí. J e h o j m é n o bylo v poslední době slyšet stále častěji. Přikývl jsem. "Tenkrát byl u nás krajským tajemníkem strany. A já jsem se mu moc libil, nevynechal ani jednou, A kdybyste věděl, kolik jsme spolu proseděli 28

JANA JENÍČKOVA večerů! S k o r o mi připadalo, že on je pyšný, protože zná mě, ne naopak!" Vstoupila žena. Vstal jsem, n e o d p o věděla mi však na pozdrav, tvářila se, že mě nevidí. V rozpacích jsem si zas sedl a přihlížel jsem, jak položila na stolek novou mísu sendvičů. Ještě se proti světlu lampy podívala, kolik zbývá v lahvi, a potom mlčky odešla. Beze slova ji pozoroval i hostitel. "Vidíte sám, hází mi žrádlo jak psovi. Nemůže mi odpustit, že už nejezdí služebním vozem nakupovat v naší prodejně a že nelétáme každé léto na Krym," "Jak d l o u h o jste ve výslužbě?" "Pátý rok," odpověděl s plnými ústy. "Najednou jsem byl neúnosný, j e n o m j á , zrovna já. Prosím, penzi mám slušnou, snesl jsem to, ale když se loni začalo mluvit o mně a jenom o mně... Bydlíme už ve třetím bytě a jakmile se v okolí roznese, kým jsem byl..." "Mistrem popravčím takříkajíc pod penzí. Kolik jste celkem provedl poprav?" "Šedesát sedm. Z dvaapadesáti mám fotografie, zvětším vám je a napíšu na rub, kdo je kdo. Politici se chodili dívat," sáhl po velké obálce, "redaktoři, herečky, fotbalisti. J a k o hvězda jsem si připadal, j a k o virtuos. Prosím, já jsem na ty housličky uměl zahrát!" Probíral se ve snímcích, pak mi jeden podal. "Jste z Prahy, to možná znáte tohohle režiséra. Tady mne i filmoval..." Nepřekvapil mne. Ten režisér původně u poprav asistoval, filmoval je

až později, A prvního kata pamatuji z Pankráce, seděl tam za nějakou zlodějinu. " D o k d y jste hrál... na ty vaše housličky?" "V osmačtyřicátém šel on, náš tajemník, d o Prahy," řekl, zadíván na kruh světla na stropě nad stínidlem lampy, "a slíbil mi, že na mě nezapomene. Dnes už nikdo neví, j a k á byla tenkrát doba. Příval práce, kriminály nám praskaly ve Švech, narychlo se zřizovaly tábory a museli jim velet strážmistři, protože nás nebylo dost, i když jsme dřeli d o noci." Propadl vzpomínkám, náměsíčně odešel pro novou láhev a vyprávěl kroniku revolučních Časů, sledovaných z popravního dvora. V pokoji už nebylo pro kouř vidět a on ztěžklým jazykem odříkával příběhy, jejíchž posledním aktérem byl 011 sám. Vracel se o rok dva nazpátek, odkazoval mne na fotografie, jež mne ani nen a p a d l o hledat v albu, už proto, že nyní sice mluvil pomaleji a obtížněji, ale ztratil všechny zábrany a líčí! všechno podrobněji i plastičtěji než dříve. Připomněl jsem sí, na j a k obyčejné ulicí a v jak obyčejném d o m ě poslouchám jeho zpověď, a uvědomil jsem si, že lidé za zdí neho o patro výš zřejmě ani netuší, j a k é h o mají souseda. Nevyhnutelně mne potom také napadlo, kolik má on při vší výjimečnosti svého osudu po celé zemi d r u h ů , soud r u h ů , pobratimů, jež dnes a denně potkáváme. "A kdy jste vy přišel d o Prahy?" přerušil jsem ho. Zamžoural d o světla a otřel si oči, slzící od kouře. "Centrála potrebova-

la novou věznici," řekl. "A on, tajemník, držel slovo. Jmenovali mne velitelem věznice, která se musela teprve postavit. Vlastně to šlo bez protekce, jako důstojník jsem měl nárok na přiměřenou funkci. Jenomže ěasu bylo málo, termín na krev, dovedete si představit, jak jsem musel honit dodávky a lidi a kdeco?! Telefony, inspekce, revize a návštěvy, a jaké návštěvy!" Zase vzal album a listoval. "Na stavbě moc záleželo, kdekdo se na ni jezdil dívat j a k o na vlastni domek, všichni netrpěliví, kdy se už začne stěhovat." Nastrčil mi teď stránku s fotografií, kde uprostřed skupiny návštěvníků na staveništi stál muž známého jména i tváře, první z prvních a nejmocnější z mocných. "Ale dokázal jsem to..." Vstal a odešel ke skříni, která mu prve sloužila j a k o demonstrační pomůcka. Domácí kabát hodil na podlahu a ze skříně si vzal stejnokrojovou blůzu s tuhými zlatými nárameníky sovětského typu, na nichž mezi dvěma podélnými pruhy seděla majorská hvězda. Nad kapsou tněl našito pět stužek vyznamenání. "Za šest let jsem z vojcla udělal majora, kdo to hned dokáže?! A m a j o r u nás by! už někdo," vykročil trochu vrávoravě pokojem, "víc než generálmajor v armádě, víc než generálporučík! J á jsem mčl generálů ve stavu, pod zámkem... štáb bych si z nich sestavil, generální štáb!" D á v n o jsem si nepoznamenal ani slovo, nechtěl jsem h o ani na okamžik pustit z očí, nechat si uniknout jedinou grimasu, jediný pohyb. Naptljsem se koňaku a Čekal jsem na jeho odmlku. "A dál?" řekl jsem. "Nečekal jsem, co přijde polom. Měli jsme u nás hodně ostré hochy, to mi můžete věřit, A já jsem přirozeně věděl, kdy provádějí akce, museli jsme se připravit i u nás. I tihle mládenci mívali na začátku hodně slabá kolena, když slyšeli, pro koho se jede... Báli se, že je to provokace, že za dvě hodiny skončí sami v díře. A mně nebylo o nic lip. Něco jsem se naválčil, přesto ale pamatuju, co je to strach," "Vy jste přímo frontový voják," poznamenal jsem. " F r o n t a je prd," prohlásil suverénně, "tam aspoň víte, kdo je kdo. My jsme ale mockrát před někým ještě v pondělí stáli v iati a ve středu se už u nás na přijímačce svlíkal d o n a h a ! Velvyslance jsme u nás měli, náměstky ministrů, tajemníky, generály, vyskakovali d o pozoru, jak jen cvakla závo-

ra na dveřích, žrali z plecháče mrkev s bramborem a v noci spali pod lampou pěkně s r u k a m a na dece. Skoda, že nemám tyhle fotky, t o byste viděl, kdo všechno u nás splihnul,..!" Bezvýsledně se pokusil dopnout blůzu. Nasadil si tedy stejnokrojovou čepici a uspokojeně se na sebe podíval do zrcadla nad příborníkem. "Čili... vy a vaší mládenci jste se pak už tolik nebáli?" Přeleštil rukávem znak s hvězdou, našitý na rudé lemovce čepice, a nasadil si ji frajersky trochu na ucho. "Poznali jsme, že v republice nejsou pomalu jediné dveře, kam by se jed noho krásného dnes nesmělo vrazit bez zaklepání a s pistolí v ruce. Když víte, že stačí servat nárameníky, a z generála je onuce... J á jsem t o vídal často, někdy ještě docela nakonec, když se případ definitivně uzavíral. Mistra jsem už samozřejmě nedělal, ale protože jsem měl tuhle hodnost, zvali mě i na popravy. P o d r o b n ě si p a m a t u j u , jak ještě pod mařenou škemrali a lhali, všechno mám zaznamenáno, všechno vám potom dám k dispozici. Ještě pár let, a byl bych je měl u sebe všechny," pokračoval s pýchou hoteliéra, který hostil Karajana, Einsteina i Onassise. On, vysloužilý kat, jenž odborně přihlížel, jak se ohánějí j e h o pokračovatelé, si pamatoval víc než jenom poslední výroky odsouzenců a poznámky obecenstva na popravách. Paměť mu sloužila skutečně skvěle, vyprávěni plynulo bez jediného zadrhnutí, snad se před mou návštěvou rozpomínal na detaily, jen zřídka se musel zamyslet, kdo rozhodl toble a j a k se jmenoval tamten. Po půlnoci vstoupila opět jeho žena, kromě dalších sendvičů a nové láhve koňaku n á m přinesla i dva šálky kávy. Teď jsem vítal, že nemusím promluvit ani slovo. Když zase odešla, ukázal hostitel bradou na dveře. "Všiml jste si jí,,,? A teď se podívejte na obrázek tamhle za vámi." Ohlédl jsem se po svatební fotografii; Ženich ve stejnokroji s hvězdami poručíka měl s hostitelem h o d n ě společného, nevěsta se změnila k nepoznání. "Tenkrát na mně visela, protože já jsem byl n ě k d o a o n a by beze mne zůstala d o smrti v té jejich zasrané vesnici, A jak se mnou jedná dneska? Věříte, že tady vydržím sedět půl dne a j e n o m se dívám na tuhle fotografii a v z p o m í n á m si, jak jsem si ten život představoval, d o k u d jsem ho měl před sebou? A po-

řád si o p a k u j ú , proč zrovna já mám platit za ně za všechny?" Usadil se rovnou na opěradle mého křesla a opět ukazoval v albu. "Vidíte t o h o mého asistenta? Dneska je z něj podplukovník a sedí přímo na ministerstvu, dokonce mu dali doktora práv. A tenhle," obrátil o dva listy dál, " t o h o poslali do diplomacie, slouží v Iráku. Ještě jednoho vám najdu, taky začal u věšáku a pak udělal štěstí, přes přípravku se dostal na univerzitu, tenhle pazneht, co sotva uměl namalovat svůj podpis, když bral plat, ten prý teď má vést katedru." Album mu u p a d l o na podlahu, ale snad si toho ani nevšiml, A já jsem je sbírat nehodlal. " P r o č potom chtějí, abych mlčel, abych nechal kydat všechen hnůj jenom na sebe, abych všechno odtrpěl za někoho, po kom se dneska jmenuje v každé vesnici nějaká ulice, anebo za tyhle gaunery, co včas chytili vítr a šli od válu, zatímco já jsem sloužil, poctivě sloužil, obětoval jsem nejkrásnější léta, a co za to nakonec mám? Skutečně napíšete všechno?" Ještě jednou jsem ho ujistil, že ano. Následovala kupodivu nevzrušená a věcná domluva o technické stránce věci, že tedy příště přijedu s magnetofonem a potom podle z á z n a m u začnu psát. Závazně mi sliboval, že každou stránku podepíše j a k o výslechový protokol obvyklou formulí Četl, souhlasí, podepsán. Seděli jsme sice sotva půldruhého kilometru od sovětských kasáren. ale přece jenom dosud zbývala jistá naděje, že bychom mohli tu práci úspěšně dokončit a vydat. "Všichni se dozvědí, jak to skutečně bylo," nevydržel sedět a celý rozrušený kymácivě přecházel pokojem, "budou potom plivat i na jiné hroby, nejen na ten můj!" Otřel si opilecké slzy. "Teprve pak se ukáže, jak to bylo, protože já jsem j e n o m sloužil, já jsem nikomu osobně neublížil, chápete? Ale oni,..?! Kdybyste je znal j a k o já..." Mávl rukou a já jsem se rozhodl riskovat interview s n o v o d o b ý m Mydlářem, jedinečnou reportáž z moderních dějin. "Trochu je znám," řekl jsem. "V té vaší věznici jsem byl pět měsíců ve vazbě. Na třetím patře." Zastavil se v chůzi, ale pranic se nepodivil. "Tak tobě taky zkurvili život, kamaráde? Ale my jim to společně vrátíme a oplatíme, že? Přece není všem d n ů m konec, nemám pravdu?" "Jistě ne." odpověděl jsem skoro neslyšitelně.

29

"A my to vyhrajeme. Roto, na m ů j povel...!" rozkřikl se j a k o na cvičišti. "Rotmistr jsem mohl být," odkopl do kouta čepici, která mu spadla, "rotmistr, ne takovýhle kašpar major!" Občma rukama se držel zárubně dveří. I v polosvělle jsem viděl, jak náhle pobledl. Za okamžik prudce rozrazil dveře a zmizel. P o t o m jsem ho slyšel dávivě zvracet. Po chvíli jsem toho už měl dost, alespoň pro tentokrát. Když jsem si v předsíni oblékal plášť, vyhlédla z kuchyně jeho manželka. Bylo čtvrt na pěl ráno a ona dosud nešla spát. " N i k d o neví, co já s ním zkusím," šeptala v slzách. " K a ž d é m u musím vysvětlovat, co by! vlastně zač, a on mi všechno pokazí. Takový to býval hodný člověk, než na něj přišla tahle nemoc..." "Nemoc?" opakoval jsem po ní. Zapřísahavě sepjala ruce. "Vzal si do hlavy, že prý byl major, on a major, prosím vás! Zámečník byl, obyčejný strojní zámečník, naschvál jsem našla jeho výuční list a každému ho ukazujú..." Umlkla, protože z koupelny právě vyšel hostitel. Prohlížel si mne nechápavýma očima, j a k o by mě viděl poprvé a chtě! se zeptat, co hledám v jeho bytě. Pokud si vzpomínám, s nikým jsem se už neloučil. Šel jsem pak pčšky přes půl města po temných ulicích v studeném větru posledních únorových dnů a zastavil jsem se až u nádraží v přeplněném a u t o m a t u na horkou polévku. Do začátku ranní směny zbývalo méně než tři čtvrtě hodiny, od vlaků a autobusů přicházeli stále noví zákazníci, hledali si místa u pultů a rozhlíželi se po známých. Bylo tu teplo, hluk, Čpavě zakouřeno a klamavě bezpečno. Vilém Hejl

Obchod Nežádoucí počítačový vývoz do SSSR Podle časopisu C O M P U T E R W O R L D je skutečností, že sovětské počítače nejsou vyráběny v dostatečném množství a kvalitě a koupené americké počítače jsou používány k vojenským účelům Disident Anatoly Šaranský potvrdil, že pracoval s americkými počítači během vojenské služby. Významný sovětský nukleární fyzik Andrej Sacharov řekl: " D r u h á průmyslová (počítačová) revoluce začala a nyní vidíme, že místo abychom dohonili Ameriku, upadáme daleko za ní. Rozdíl mezi SSSR a USA je tak velký, že to není možné změřit. Žijeme prostě v jiné epoše.". Nejlepší sovětské počítače jsou nejméně tři roky pozadu za americkými v rychlosti, 8 let v kapacitě paměti a 10 let v přídavných zařízeních a software (aplikační použití). K rozdílu kvality je m o ž n o připočíst kvantitativní rozdíl. Sovětský svaz má 25.000 počítačů, dvě třetiny z t o h o jsou užívány pro vojenské účely. Spojené státy mají instalováno 300.000 počítačů, z toho jednu čtvrtinu ve vojenské oblasti. Hlavní důvod podle o d b o r n í k ů , proč je SSSR tak pozadu v počítačové technologii je neschopnost vyrábět n á r o č n o u " c h i p " technologii, kde velké množství miniaturních obvodů je umístěno na tenké polovodičové (silikonové) destičce, velikosti lem 2 . Američtí inženýři jsou schopni umístit až 50.000 k o m p o n e n t ů na destičku, zatímco sovětští sotva 2.000.

SSSR se snaží překonat tento technologický nedostatek kupováním a kradením západní technologie. V roce P r o d á v á m e knihy ze soukromých 1972 Francie (se souhlasem USA) d o knihoven a z londýnského skladu. hodla vybudování továrny na inteBeletrie - Poezie - Dějiny - E k o n o m i k a grované obvody v Polsku. V návazPolitické studie ném o b c h o d ě , americká firma uzavřeSeznamy knih z těchto oborů zašle na la kontrakt na výrobu integrovaných požádání obvodů pro ruční kalkulátory. Ve Direct Book Services smlouvé byla doložka, která umožní B,M.C. Bookexport dodávání veškeré nové technologie p o London WCIV 6XX dobu dalších pěti let. J . F . Bucy, ředitel England firmy Texas Instruments a známý fy30

zik se domnívá, že zdánlivě nevinná technologie výroby číslicových hodinek a ručních kalkulátorů vytvoří pro SSSR technologii s úžasným vojenským použitím. Senátor Henry Jackson prohlásil, že pouze malé změny v těchto továrnách mohou vytvořit téměř veškerou škálu o b v o d ů pro vojenské použití (nezapomeňme, že integrované obvody byly vyvinuty americkým letectvem pro jeho rakety typu Minumetan). Časopis " W a r f a r e - D e f e n c e Electronics" napsal, že nejméně 50 sovětských vyzvědačů v elektronice, umístěných v oblasti na jih od San Francisca (polovodičové údolí), posílá denní zprávy o nejnovějších polovodičových informacích prostřednictvím sovětské družice, která obíhá Spojené státy. Minipočítače byly poprvé použity v sovětských raketách MIR V na základě západní technologie a jsou zásadně důležité pro přesnost těchto raket. V září 1976 byl schválen prodej systému CYBER 73 firmy Control Data C o r p . přes protesty Pentagonu a Administrace pro výzkum a rozvoj energie. Systém CYBER 73 je totiž schopen provádět výpočty nukleárních zbraní, protiponorkové obrany (ASW), radarů pro sledování interk o n t i n e n t á l n í c h balistických střel (ICBM) a jiných vojenských aplikací. Pouze s touto technologií byl SSSR schopen sledovat a ohrozit americké p o n o r k y typu P O L A R I S a P O S E I DON. Před 40 lety chtěli američtí průmyslníci vylepšit svoji ziskovou situaci dodáním zneužitého kovu císařskému J a p o n s k u , Admirál Y a m a m o t o tento kov neváhal použít v Pearl H a r b o r u . Dnes o b d o b n á touha po zisku žene západní průmyslníky do " l u k r a t i v n í c h " objednávek pro sovětský vojenský komplex. Mír u m o ž ň u j e o b c h o d . Obchod neu m o ž ň u j e mír. Ti, kteří odmítají se poučil z historie, jsou odsouzeni k o p a k o v á n í jejích omylů, Miloš Šuchma

Nové publikace Nové gramofonové desky Pašijové hry velikonoční. Nová deska Tlie Plastic Peopleof the Universe, hluboce procítěné pašije na středověké náměty, poprvé provedené v chalupě Václava Havla v Hrádečkti u Trutnova, Can.$7.00, objednávky u Boží Mlýn Produetions. Box 291, Station "L", Toronto, Ontario, Canada M6E 4Z2. Slowo. Polská deska natočená tajně ve Varšavě, verše papeže Jana Pavla il. recitují Halina Mikolajská a Maeiej Rayzaeher, vzpomínky Štefana kard. Wyszynského a kostelní písně sboru kostela sv, Martina ve Varšavě Upozorněte na tuto neobyčejnou desku své polské přátele. Desku vydalo hudební nakladatelství Šafrán, e/o Jiří Pallas, August Sodermans Vag ól, S - 752 49 Uppsala, Sweden, cena D M 20.00 (Can.í 14,20), Obě desky si můžete také objednat u Bohemicum Distrihution, P.O. Box 69, Ste. Dorothee Laval, Que., Canada H7X 2T4,

Nové

N a t u t o v ý z n a m n o u událost (pozn. red. na stažení části sovětských vojsk z A f g h á n i s t á n u ) n e m o h l nereagovat ani prezident J. Carter, avšak učinil tak zvláštním způsobem. Na recepci v Karel Pecka: Motáky nezvěstnému. Román 7. prostředí Jáchymova padesátých Bělehradě, kde byl n a oficiální návštěvě, z o p a k o v a l svou verzi výkladu u d á let, kde skutečné osoby jsou jmenovány lostí v A f g h á n i s t á n u . Byl svým výklaskutečnými jmény. Je to snad nejlepší d e m zřejmě t a k unesen, že ani nepomuklovský román posledních let. Vydastřehl - j a k vyplynulo z j e h o výroku -, lo 68 Publishers. Cena: Can.$9.20 k d o a p r o č se vlastně vměšuje do afDagmar Šimková: Byly jsme tam taky. Je ghánských záležitostí. U S A , j a k proto do jisté míry analogie Pecková romáhlásil prezident Carter, jsou připravenu, citlivě a lidsky napsané vzpominky. ny p o s k y t n o u t " z á r u k u " t a k o v é afVydalo 68 Publishers. Cena: Can.$5.60 g h á n s k é vládě, " k t e r á bude přijatelná Karel Kryl: Slovíčka. Vtipná i ironická, a pro a f g h á n s k ý lid". C o j i n é h o je to, zase něžná a lyrická báseň, ve které si než vměšování d o vnitřních záležitosKryl, po svém osvědčeném způsobu, tí svrchovaného státu (s nímž navíc hraje se slovy jak s duhově zbarvenými W a s h i n g t o n nemá diplomatické stymušličkami, jak s bublinkami v šampuky) a otevřené povzbuzování nepřásu. Vydalo 68 Publishers, Cena: Can.í tel a f g h á n s k é vlády? 6.40 Vilém Hejl: Ex offo. Skoro román, skoro Lidová demokracie, 27. června 1980 detektivka, a s hlediska čtenáře, který se při čtení také chce pobavil, vzrušující a napínavá četba. Vydalo 68 Publishers. Cena: Can.$7.50 Hynek Kraí: Slunoznak. Nová sbírka bás-

ní nakladatelství bibliofilii Framar. Autor je znám našim Čtenářům svými básněmi Y maka a Drúzy. Cena; Can.SII.00

Jiří Gruša a ostatní: Hodina naděje. Alma-

nach české literatury z let 1968 až 1978, kde si každý čtenář najde něco pro sebe. Vydalo 68 Publishers. Cena: Can.$7.70 Jiří Traxler: Já nic, já muzikant. Vzpo-

mínky na éiský džez před válkou, za války i po ní, Pííe se tam o všech těch, které jsme kdysi poslouchali - o Běhounkovi, Vlachovi i o mnoha jiných. V Československu by se na tuto knihu stály fronty.. Vydalo 68 Publishers. Cena: Can. $8.20 Bohumil

Hrabal: Příliš hlučná samota.

Hrabala je tčžko charakterizovat jednou větou, a už vůbec jej není nutné doporučovat. Cena: Can.Sl2.00 Bohumil

Hrabal: Jak jsem obsluhoval

anglického krále. Na tento román století většina našich ětenářů už dávno netrpělivě čeká. Cena: Can.SI2.00 Všechny tyto knihy si můžete objednat buď u nakladatelů, nebo u Distribution Bohemicum, Box 69, Ste. Dorothée - Laval, Québec, Canada H7X 2T4. Knihy plaťte laskavě předem. Adolf Müller: Jan PatoCka, osobnost a dí-

lo. Adolf Müller vybral několik esejí a prací Jana Patočky tak, aby si je se zájmem přečetl i čtenář neškolený ve filozofii. O Patočkovi mnozí dnes mluví; měli bychom ho i číst. Vydal Index, DM 16.50; Can.Sl 1.00.

Kdo jsou nepřátelé afghánské vlády?

Poučení

pro případ, že u Tebe budou nelezeny tzv. ilegální tiskoviny. Čs. z á k o n nezná pojem "ilegální tiskovina". Není trestné vlastnit j a k o u k o liv tiskovinu. T r e s t n é j e pouze její rozšiřování (§ 100- p o b u ř o v á n í ) , p ř i č e m ž je n u t n o " p o b o u ř i t " nejméně dvě osoby. O d t u d vyplývá, že: * tiskovinu jsi vždy dostal poštou, byla Ti vhozena do poštovní schránky, byla Ti zastrčena pod r o h o ž k o u . Nemáš v ů b e c tušeni, kdo by Ti ji mohl poslat n e b o podstrčit. § 168 tr. zák. p ř í m o stanoví, že n e m á š z á k o n n o u povinnost nález, obdržení ěi vlastnictví t a k o v é tiskoviny hlásit či ji o d e vzdat na policii. * tiskovinu jsi n i k o m u nedáva! číst ani jsi n i k o m u neříkal o jejím o b s a h u . Tiskovinu nečetla ani Tvá manželka, děti, rodiče, sourozenci - kteří ostatně všichni mají p r á v o o d m í t n o u t výpověď. ("Liberecký nepravidelník")

PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE PŘEDPLAŤTE

SI SI SI SI SI

ZAPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD ZÁPAD 31

Dopisy Západ se snaží Děkuji za zaslání ukázkového čísla Západu, Byl jsem mile překvapen kvalitou po stránce obsahové, jazykové a úpravy. Západ je doposud nejlepší časopis, který jsem během 30 letého exilu obdržel. J. Kasanda, Ontario Konstatování situace bez servítků Z čísla 3/80 se mi nejvíce líbilo Desatero Ivana Svitáka. Skutečné konstatování situace bez servítků a sentimentálních zábran. Stát se emigrantem to je jako dospět a odejít z domova. Tam ani tady není cesia zpátky, jenom sentimentálni vzpomínky. Lidé. kteří odešli v 68 ať už z jakýchkoliv důvodů, představuji Široký průřez původní Československé společnosti. Tak tady nyní máme skupinu lidí, která dosáhla svých materiálních cílů, a legalizace pobytu je jen dalším krokem jak se ukázat. Chybí jim morální zábrany, ať už z nedostatku vědomosti nebo charakteru. Kde je, kde zůstala emigrační organizace, že dovolila situaci dojít až do těchto konců? Že nedokázala podchytit a usměrnit problémy těchto lidí. Dát i jim nějaký cíl, vědomi náležitosti. Že nelze klást rovnítko mezi materiálni a duchovni stránku života. Je velmi snadné kritizovat, mnohem těžší je dojít k nějaké nápravě. Já sám se cítím jako pasivní divák. Líbí se mi váš Časopis, jak úpravou, tak i obsahem. Tím, že se pohybujete v přítomnosti, v porovnání se Svědectvím, které se vyžívá v rozpitvávání nedávné minulosti. Historie musí být posuzována s určitým odstupem Času. Pavel Karbusický, Kanada Pozn, redaktora Západu. Čtenář prokazuje bystré postřehy. Právě proto by neměl být pasivním divákem. Exilové organizace se netvoři ze vzduchoprázdna, ale jejich kvalita je úměrná kvalitě lidí, kteří považují za potřebné jejich úroveň zkvalitnit. T o je zvláště důležité v době, kdy naší bývalé vlasti hrozí všestranná genocida. V takové situaci si exil nemůže dovolit luxus být pasivním. K porovnání se Svědectvím. Západ je jiný časopis, možná čtivější, já osobně však považuji Svědectví za nejvýznamnější Čs. Časopis, 2 e se zabývá 32

nedávnou minulostí? Po odchodu F. středkování hromadných zásilek uvíPeroutky patří redaktor Svědectví k táme. Čím více, tím lépe. největším čs. novinářům a politikům. Vulgární slova jako ventil A la proslulý Reportér S velkým zájmem si pročítám každé V naší letošní emigraci v Rakousku se nám dostal do ruky Váš časopis Západ, který považujeme za vysoce hodnotný svým obsahem, kvalitou výběru článků, kterou zajišťuje odborná redakční rada. Připomíná nám kdysi velmi proslulého Reportéra, kterého jsme pečlivé schovávali na půdě, než jej po našem odchodu spolu s ostatními materiály komunisté zestátnili. Čechoslováci ve všech zemích, spojte se! M. Sismilich, Austrálie Přání od International Council of Jews from C'zechoslovakia Zasíláme Vám co nejsrdečnějši blahopřáni k Vašemu vynikajícímu časopisu. Přejeme Vám co největší úspěch. Karl Ba um, Londýn, Anglie Vzpomínky na snobácký život Západ se mi libí a jediná věc, kterou jsem v něm zatím nenašel, je trochu psaní o všedním, Šedivým a většinou snobáckým životě mojí generace (jsem ročník 1957 a dva roky v USA). Dvouhodinový fronty před Tuzexem s džinsama, desky s rock-music po 300 Kčs od chytrých šmelinářů, pití vína a nekonečný rozumování o tom, jak je to všechno v prdeli a že to zřejmě není jinde o moc lepší. Ale nechrne toho, to je všechno nyní skončeno. Z posledního čísla se mi Ubil článek "O kole dějin" a dopis pana Vobornika - ta úvaha o reformních komunistech. M.H., USA

číslo. Jeden dopis dává návrh, aby se hlasovalo, zda se má používat vulgárních slov či nikoliv. Jsem rodačka z Moravského Slovácka a lam .(ř nikdy nedával flastr na pusu. Myslím, že to někdy lidi potřebují k svému bytí, když jsou už tak strašně namejchlí, že to už dál nejde, je to ventil Aspoň já tak cítím a je mi hned lip. Zvlášť doma, kde jsou na všechno fronty, lidi přepracovaní, hádají se, je to až k pláči, kam nás to ten režim dotáhl. Byla jsem ve svých 73 letech v Československu, vyslechla jsem jen nářky... V.P., USA Západ jako týdeník Skoda, že Západ nevychází častěji moc se mi líbí a přivítala bych jej třeba každý týden! Posilám předplatné do konce roku 1981 a příspěvek na tiskový fond. Adresu uvádím na svého syna - jsem již stará pani, nevím, budu-li tak dlouho ještě živa. tak aby s tím nebyly pak zbytečné starosti. Děkuji všem, kteří do Západu píši a přeji jim hodně zdraví, dobrých nápadů a nesláhnouc i humor! J. Cajthamlová, Illinois Z ruky do ruky Děkujeme Vám za Západ, moc se nám libí. Jen by jsme si přáli, aby vycházel častěji. Každé dva měsíce jde z ruky do ruky a je doslova na roztrhání. Nedejte se deprimovat šk aro h lid y a pokračujte v dobré práci! R.K., Birmingham

Pozn. red. Doufáme, že časopis jde z Západ částečně Tvář, Host do domu a ruky do ruky jen těm, kteří si Západ nemohou finančně dovolit. Reportér

K obsahu Západu se mohu vyjádřit jen těžko, neboť nemám před sebou žádné číslo, všechna jsem postupně "doslal" do Prahy k mým přátelům. Mám již také odezvu, že je to výborný časopis, který zaplňuje částečné místo po Tváři, Hostu do domu a trochu po Reportérovi. D.K., Vídeň

Zkušená ruka redaktora • začátečníka

Prechm Vám srdečne ďakujem za okamžité zaslanie ukázkového čísla časopisu, ktorý sme si aj .v manželkou po večeroch hneď prečítali niektoré články dokonca dvakrát. Môžem Vás ubezpečiť, že Vአčasopis je zatiaľ to najlepšie, čo sa mi dostalo do nik od nášho príchodu do Kanady. Robíte to profesionálne - je vidno, že tam existuPozn. red. Rádi těm, kteři mohou čaje skúsená ruka redaktora - novinára, sopis "dostat" do Československa pošleme náhradní číslo. Rovněž zpro- časopis som ukázal a doporučil vset-

kým známým Cechoslovákom. Do- stanovisko. Jsem přesvědčen, že jsou konca sme zaviedli veľmi živú disku- věci, se kterými se nedá kšeftařit. Je to ziu k článku "Soumrak Brežnčvovy především charakter a morální profil éry", po ktorej sme sa prevažne zhod- člověka. Čim menší národ, tím více moli s perom J. Fabšica. rální pevnosti potřebuje. Věnujte, prozákladní J. L., Kanada sím, hodně pozornosti této otázce, neboť to je jediná možnost, jak T e l e g r a f i c k y : J. T r a x l e r a p o v a l e n í národ doma i v exilu si může zachovat návštevy čest a přežít. Telegraficky dvě prosby: bylo by možM. Schiller, Britská Kolumbie né rozhovory se zajímavými lidmi, jako ku př. Jiřím Traxlerem, přinést na Chybné rovníce pokračování, a nikoliv najednou, na v mém interview se Západem se objevila ploše téměř šesti stran? Měli jsme již trapná tisková chyba. Ty dvě' 'rovnice", před 30-ti léty v repertoáru od něj pona nichž objasňuji rozdíl mezi jazzem měrně hodně věcí, Ubily se nám a pro původním a derivovaným, mají vypadal každého muzikanta je dodnes pan takhle: Traxler "pan Muzikant". Druhá prosba: již mnohokrát se v Zá- [A] + [fi] + [q + [D\ - jazz původní, "čistý" padu přetřásalo téma "co si myslime [B] + [C] 4[D] [A] = jazz odvozený, o těch, kteří si upravují vztah". Emigroval jsem r. 1971, od té doby nashroimitovaný máždila má matka slovy osmnáct zaJiří Traxler mítnuti k povoleni návštěvy u nás. Moji 2 bratři byli doma upozorněni, Dobrý nápad s obrázky že jim k nám výjezd nikdy nebude po- Číslo 3/80 Západu mne mimořádně volen (jeden je zedník, druhý je tesař). potěšilo, je opravdu plné zpráv a příManželku i mne zbavili geniálním způ- spěvků tak zajímavých, že člověk nevi sobem občanství, přestože jsme plných co číst dřív. Taky je to výborný nápad 7 let zkoušeli dosáhnout povoleni k ukázat obrázky redakční rady, teď si dodatečnému vysídleni. Toho lze dle my, čtenáři, můžeme s radosti říci, že čs. zákona dosáhnout až po uplynuti ses Vámi známe. Fotografii pana pro5-ti let v zahraničí, ovšem na druhé fesora Škvoreckého jsem viděla také straně máme zákon, podle kterého nás ve World Literatúre Today, mela jsem zbavili občanství proto, že jsme v ci- opravdu velikou radost a upřímně mu zině již přes 5 let. Nemáme možnost gratuluji k získání ceny. dosáhnout urovnáni poměru za 35 doE. Taxová, Illinois larů, jako lidév USA, a dnes nemáme prakticky už vůbec právo na nic. Při- R e d a k č n í p o z n á m k a rozeně neočekával nikdo z nás ze straČasopis Západ vítá odezvu Čtenářů ny čs. úřadů nějaké zacházeni v ruka- na časopis a má zájem o příspěvky spovičkách. ale myslím, že to, co vypisuji, lupracovníků. Několik poznámek ke překonává vše. co jsme si mohli před- spolupráci. stavovat. Uveřejněni prózy (fejetonů, povídek) a poezie závisí na kvalitě příspěvJiří Selnar, Německo ku a sile provedení. Úspěch novinářPozn. red. V rozhovorech v Západu ských Článku, které se objevují v jedse snažíme zachovat interview vcelku notlivých rubrikách Západu závísí {jedinou výjimku jsme udělali v dlou- hlavně na zajímavosti a aktuálnosti hém interview s Jiřím Voskovcem). obsahu pro českého a slovenského čteSvůj názor na normalizací jsme ně- náře. Časopis Západ nechce duplikokolikráte v časopise vyjádřili. Vyjed- val informace, které si průměrný čtenávání v nenormálním státě, čí s ne- nář má možnost přečíst na Západě v normálním státem je problém. Vý- denících nebo Časopisech kulturně sledkem je korupce, morální prosti- politického zaměření, i když si uvětuce, znevažování hodnot. Z vnějšku domujeme, že časopis čtou i čtenáři v je třeba zaujímat nikoliv pasivní po- Československu, kde je nedostatek nezici, ale aktivní žádost o pomoc (stíž- stranných informaci. Máme proto zánost přes poslance, min. zahraničí jem o uveřejňování témat, která maji atd.j. svojí specifičnost právě pro nás, ať již z důvodů zájmového okruhu nebo Nekompromisné Předplácím proto, že se mi líbí vaše ne- zkušenosti. Mnoho čtenářů má vedle kompromisní a jednoznačné politické talentu mnohdy i osobní znalost zají-

mavého tématu. Redaktor proto uvítá když Čtenář pošle námět, případné osnovu námětu redakci k posouzeni. Časopis Západ má zájem o uveřejnění unikátních příspěvků, které nejsou jinde uveřejněny. Nebráníme se, aby kdokoli uveřejnil cokoliv z časopisu Západ, pokud uvede tento jako zdroj. Na druhé straně Západ zjinýeh časopisů uveřejňuje zcela výjimečně (vesměs právě příspěvky, o kterých nevíme, že jsou také uveřejňovány jinde). S výjimkou anonymů, považujeme vše zaslané za možné k uveřejněni, pokud to kvalitou shledáme za zajímavé. Pseudonym na požádáni respektujeme. S příspěvkem je žádoucí když zašlete fotografie, kresby nebo koláže, pokud tyto máte k dispozici (neposílejte však diapozitivy, je pro nás obtížné je reprodukovat).

M.S. Služba čtenářům Západu Krajanská opravárska televizní firma přijme kvalifikovaného TV opraváře, V případě nového emigranta zprostředkujeme imigrací. Zn.: Ferguson TV & Stereo, Service and Sales, 43 Grenfell Cr., Ottawa, Ontario K2G 063, C a n a d a Hezká, vzdělaná dívka, 32, 165 cm, zaopatřená, hledá veselého humanistu k sňatku v Evropě či Americe. Zn, - Úspěšný, Iva Gregory 2140 Wyoming Ave., N.W. Washington, D.C. 20008 USA 22 Ut, vdaná, maturita, praxe j a k o sekretářka, hledá jakékoli vhodné uplatnění. Angličtina na slušné úrovní. Nejlépe v T o r o n t u , ale není podmínkou. Opdovédi d o administrace pod zn. " N O V Í "

Velmi osamělá paní Žijící teprve 1% roku v emigraci (New Jersey, USA), rozvedená, 46ti letá s jedním I71etým synem, hledá upřímného partnera. Odpovědi na adr.: Z. Příšovský 75 Old Chicopee Rd. Unit 48 Kitchener, On. N2A 2G4

U p o z o r ň u j e m e Vás n;i n á s l e d u j í c í L P d e s k y h u d e b n í h o n a k l a d a t e l s t v í Š a f r á n , v y r o b e n é ve Švédsku a Kanadí: 8. Slowo (polsky) - Část kázání kardinála Wyszynského a poezie polského p;ipcie recitováni opozičním polskými herci DM 20,00 9. Karel KRYL - Bratfiiku zavírej vrátka (reedice) DM 20.00 10. Kare) KRYL - Rakovina (reedice) DM 20.00 11. Karel KRYL • MaSkary (reedice) DM 20.00 12. Jaroslav H U T K A - Chodil Pánbůh po poli - nábožné lidové písni DM 20,00 13. Jaroslav HUTKA - Slunečnice - iivá nahrávka 2 Prahy DM 20.00 14. Jaroslav HUTKA - Novinové sloupce - pisné t. exilu i z domova DM 20.00

DIALOG • DIALOG • DIALOG Gutleustrasse 15 D-600 Frankfurt/M. West Germany

15. VOLÁM - pisni vířící mládeže v Československu -různi interpreti - nahráno tajní (ve spolupráci s Trans World Rádio Monaco DM 20.00 16. Vladimír VEIT • písni autora hudby k mnoha Hůlkovým plsnim, Veít je signatáf Charty 77, žije v Praze a známe ho již z desky Zakázaní zpíváei DM 20,00 17. STOCKHOLMSKÝ LIDOVÝ SBOR - slovenské písní Bily Bartáka. LP deska (4 písní), slovensky. DM 15.00 í B. Karel SOUKUP - rovněž známý ze Zakázaných zpťvákú DM 20.00 DHve vydané desky: 1. J. HUTKA - Pravdépodobné vzdálenost! DM 20,00 2. V. TŘEŠŇÁK - Zemímiřič DM 20.00 3. S. KARÁSEK - Řekni ďáblovi ne! DM 20.00 4. V, Havel - Audience - hrají V, Havel a P. Landovský DM 20.00 5. J. SEIFERT - Všechny krásy svila (z autorových memoárů čte Vlasta Chramostová DM 20.00 6. J. HUTKA - Minulost mává nám DM 20.00 7. K. KRYL - Karavana mraků DM 20.00

nabízí zásilkovou službu českých a slovenských knih z exilu i z domova. Opatříme Vám také jakékoliv knihy z Evropy - německé, anglické, francouzské aj. NAPIŠTE SI O SEZNAMY! V prodeji jsou stále oblíbené knihy:

V komisi -na tyto desky se nevztahuje sleva K1 Zakázaní zpěváci druhé kultury (5x Knbijováa dal91) DM 20.00 K2 Piastic Peopk - Egon Bondy's Happy.., plus kniha DM 20.00 K3 Paäíje - Piastic People DM 20,00 K4 Plsniíky 68 - B i i domů Ivane, Modlitba pro Manu aj. DM 20.00 K5 Jára Kohout - Nahrávka z Austrálie DM 20.00 SLEVY - Pfi zaplacení 2 desek předem je cena jedné DM 18.00 (nebo ekvivalent) Při zaplaceni minimálni A desek předem je cena jedné DM 16,20 (nebo ekvivalent) Desky v komisi se do slev nezapočítávají. Poítovnéje zahrnuto v cenách. Desky si lze o b j e d n a t n a t č e h t o a d r e s á c h : Ev r o p a :

USA a Kanada:

Šafrán

S a l r á n - Ca na d a

clo

Box 69

.1. Pallas

Aug. S č i d c r m a n s vag 61 Ste. D o r o t h é e - l.aval 75 249 U p p s a l a

Que.,

SWEDEN

C A N A D A H7X 2T4

Hrabal: Postřižiny; Šimek-Grossmann: Besídka zvláštní školy a Úsměvy J a n a Masaryka. Hlavně pak SVĚDECTVÍ přetisk vzácných prvních 36 Čísel významného exilového časopisu, ročníky 1956-1969

Česká a slovenská exilová literatura nás spojuje přes všechny hranice a oceány

BOHEMICUM DISTRIBUTION mají na skladě knihy všech našich exilových nakladatelství Přes 300 (itulů!

INZERCE Z Á P A D U Zadejte si inzerci do Západu. Uvítáme zejména inzeráty zajímající čtenáře na celém světě (hotely, motely, restaurace, celosvětové firmy, zásilková služba).

N ejú plnější kolekce na světě! Napište si ještř dnes o katalog (přiložte $1.00, který Vám bude

Při zprostředkování provizi.

inzerátu

poskytneme

odečten při první objednávce): Bohem ¡cum Distribution Box 69 Ste. Dorothée-Laval, Que.

Drobné inzeráty v rubrice Služba Západu $ 3.00 za řádek.

čtenářům

Canada H7X 2T4

Informace a ceník inzerce zašle administrace Západu na požádání.

Annul B o * 322, Waterloo, Ontario, Canada N2J 4A4

Západ rozesíláme do více než třiceti zemí. Můžete p o m o c i nám i sobě!