Focus
Zaměřeno na lidská práva: Sacharovova cena za rok 2010 Evropský parlament se v Evropě i po celém světě zasazuje o dodržování základních lidských práv, svobody a demokracie. Sacharovova cena je způsobem, jak ocenit ty, kteří se vyznamenali v boji za lidská práva a svobodu projevu. Tito lidé stejně jako ruský fyzik a držitel Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov prokázali nesmírnou obětavost a odvahu a v boji proti nedostatku tolerance a proti útlaku často riskovali vlastní život. Evropský parlament cenu spolu s odměnou ve výši 50 000 EUR udělil na svém plenárním zasedání ve Štrasburku dne 15. prosince. Letošní kubánský laureát, novinář a disident Guillermo Fariñas ji ale nemohl převzít, kubánské úřadz mu nedovolily vycestovat. jeho židle v sálu zůstala prázdná. Přesto se nám podařilo pomocí telefonní linky získat unikátní rozhovor, který vám společně s ostatními informacemi o Sacharovově ceně přinášíme v násleující příloze.
CS
Tiskové oddělení Ředitelství pro sdělovací prostředky Ředitel - mluvčí : Jaume DUCH GUILLOT Reference No.: 20101001FCS84570 Press switchboard number (32-2) 28 33000
1/11
Focus Do exilu nepůjdu, válčit musíme na Kubě, říká Fariñas Je to skoro jako déjà vu. Pár dní poté, co v Oslu zůstalo prázdné křeslo pro vítěze Nobelovy ceny se stejná situace opakuje i ve Štrasburku. Kubánský disident Guillermo Fariñas si kvůli nesouhlasu tamních úřadů nemohl převzít Sacharovovu cenu, kterou mu udělil Parlament za jeho příspěvek na poli lidských práv. "Neotáčejte se ke Kubě zády," vzkazuje do Evropy Fariñas, se kterým jsme mohli mluvit alespoň telefonicky. Jaké máte pocity z udělení Sacharovovy ceny, kterou v minulosti převzali třeba Nelson Mandela nebo Su Ťij? Vnímám to jako veliký závazek, především pro mou zemi. Po udělení ceny cítím velikou odpovědnost. Kvůli poměrům na Kubě jste již mnohokrát držel hladovku. Proč jste se rozhodl právě pro tuto formu protestu? K této formě se uchyluji, když již nemám na výběr. Mé zdraví se výrazně zhoršuje. V levé části těla mám trombózu, takže když budu nucen pokračovat v hladovce, zůstane mi jen malá šance na přežití. Pokud mě však kubánský režim a jeho represe k tomu dotlačí, nemám jinou možnost, než zemřít s co možná největší důstojností. Měla by EU podle vás změnit svou politiku vůči Kubě? Domnívám se, že EU by měla svou politiku přitvrdit. Především by ale měla setrvat v jednotném postupu a nevyjednávat s kubánskými politiky, kteří ji už jednou podrazili. Není to tak dávno, co Kuba slibovala Evropské unii, že začne zlepšovat poměry v oblasti lidských práv. Náhle se však na scéně zjevil venezuelský režim Huga Cháveze, který ji poskytl finanční pomoc. Kubánská vláda následně ukončila vyjednávání s EU a pokračovala ve své autoritářské politice. Myslím, že EU by neměla znovu spadnout do stejné pasti a nechávat se zlákat voláním kubánských sirén hlásajících, že údajně potřebují na změnu své politiky čas. Naopak, EU by měla dát Kubě jasně najevo: Jestli nebudete držet své sliby, my s vámi již nebudeme jednat. Za posledních osm let jste třetím Kubáncem, který dostal Sacharovovu cenu. Měly předešlé ocenění nějaký dopad na situaci v zemi? Myslím, že ano. V roce 2002 vyhrál Oswaldo Payá a jeho projekt Varela, který přinutil kubánsky režim veřejně přiznat, že nerespektuje ani své vlastní zákony a ústavu (jeho opoziční skupina začala koncem devadesátých let sbírat podpisy pod iniciativu, kterou místní zákony formálně povolují, za přijetí demokratických reforem - vláda proti ní ostře zasáhla). To byl velice důležitý moment, protože dosud se to nikdy nestalo takto veřejně. Projekt Varela tak ukázal celému světu, že kubánská vláda nedokáže držet ani svá vlastní pravidla, nemluvě o těch mezinárodních. Co se týče druhého kubánského vítěze, skupiny Ženy v bílém (sdružující manželky a příbuzné uvězněných disidentů), zde již byla situace odlišná. Po vlně represí z roku 2003 zůstalo disidentské hnutí paralyzováno, především pořádání poklidných akcí v ulicích měst. Udělení Sacharovovy ceny této skupině v roce 2005 pomohlo opozici oživit. To byla obrovská zásluha Žen v bílém - přes nepravosti či hrozby již lidé neměli více strach. Co znamená Sacharovova cena pro vás? Hlavní význam vidím v tom, že kubánská vláda vůbec poprvé a to přes různé manévry byla nucena přistoupit na nějakou humanitární politiku, což se nikdy předtím nestalo. Kuba se vždy snažila navenek deklarovat, že její domácí konflikty nemají nic společné s jejím vlastním obyvatelstvem, nýbrž že je vyvolávají jiné státy. V tomto případě však hrozba mé smrti při poslední hladovce a mezinárodní odsouzení smrti aktivisty Orlanda Zapaty dostalo vládu do velmi složité pozice. Musela tak přijít katolická církev, jakožto důvěryhodný zprostředkovatel, aby se pokusila zmírnit diskreditaci kubánského státu. Proč jste odmítl možnost odejít do španělského exilu? 20101001FCS84570 - 2/11
Focus Do Španělska neodejdu já, ani nikdo další. Nesnažím se dostat do exilu za žádných okolností. Respektuji sice, že všichni mí bratři si zvolili tuhle cestu, ale podle mého přesvědčení bychom měli bojovat doma. Je boží vůle, zda zůstanu naživu nebo zda mě zabije někdo z příznivců Castrovy diktatury. Myslím ale, že hlavní bojiště je zde na Kubě. Prázdné křeslo pro vítěze Nobelovy ceny, prázdné křeslo i pro laureáta Sacharovovy ceny, jak to vnímáte? To "moje" křeslo ve skutečnosti úplně prázdné nebude - měla by na něj být kubánská vlajka. Rád bych proto využil i této příležitosti a obyvatelům EU vzkázal: nepřestávejte se zajímat o Kubu a o to, co se u nás děje. Každým dnem je stále více a více příznaků občanských nepokojů a to i u Kubánců, kteří se oficiálně nehlásí k opozici. Jenže 52 let trvající absolutistická vláda způsobila, že zdejší režim se stal arogantním a schopným zabíjet své vlastní obyvatele. Evropský parlament a lidé, které zastupuje, by proto měli být připraveni konat.
20101001FCS84570 - 3/11
Focus Židle pro Guillerma Fariñase dnes ve Štrasburku zůstala prázdná Kubánský disident Guillermo Fariñas se dnes bohužel neúčastnil slavnostního ceremoniálu, na kterém mu měla být předána Sacharovova cena za svobodu myšlení, kterou mu letos udělil Evropský parlament. Kubánské úřady mu totiž nakonec nedovolily opustit zemi. "Přestože jsou aktivisté jako Guillermo Fariñas pronásledováni a vězněni, jejich hlas nemůže být umlčen. A posláním Evropského parlamentu je umožnit, aby byl tento hlas slyšet co nejvíce. Prostřednictvím své Sacharovovy ceny se Evropský parlament snaží podporovat boj za lidská práva po celém světě. Prázdná židle vyhrazená pro letošního laureáta Guillerma Fariñase je nejlepším důkazem toho, jak důležitý tento boj je," prohlásil dnes předseda Evropského parlamentu Jerzy Buzek. Osobní účast Fariñase tak dnes na plenárním zasedání suplovala pouze nahrávka, jejímž prostřednictvím kubánský disident poděkoval Evropskému parlamentu za to, že "neopustil kubánský lid během téměř půl století trvajícího boje za demokracii". Jak dále Fariñas vysvětlil, Sacharovovu cenu za svobodu myšlení za rok 2010 přijal pouze proto, že on sám je "nevýznamným účastníkem tohoto tvrdošíjného boje, který je vlastní kubánskému národu, k němuž hrdě a čestně náležím". Na adresu kubánské vlády pak Fariñas ve své nahrané řeči uvedl: "Bohužel pro ty, kteří nám vládnou v naší vlastní zemi, se domnívám, že skutečnost, že nemůžeme svobodně opouštět ostrov, z něhož pocházím, a zase se na něj vracet, je samo o sobě zcela nezvratným důkazem toho, že se v autokratickém systému této země bohužel vůbec nic nezměnilo." Fariñas tedy dnes vyzval poslance Evropského parlamentu, aby se při určování politiky EU vůči Kubě nenechali "ošálit zpěvem sirény neúprosného režimu „krutého komunismu“. Ke změně v těchto vztazích by přitom podle něj mělo dojít pouze tehdy, pokud budou předem splněny následující podmínky: • dojde k propuštění všech politických vězňů a vězňů svědomí, aniž by byli vyhoštěni, a k přijetí veřejného závazku již nikdy neuvěznit nenásilné přívržence politické opozice, • bude okamžitě ukončeno násilí a hrozby vůči klidným přívržencům opozice v zemi, kterých se dopouští stoupenci režimu z řad vojenských a polovojenských složek, • bude vydáno prohlášení o tom, že budou přezkoumány a zrušeny všechny kubánské zákony, které jsou v rozporu se Všeobecnou deklarací lidských práv, • v každodenním životě bude usnadněno zakládat opoziční politické strany, sdělovací prostředky nezávislé na systému „státního socialismu“, nezávislé odbory a jakékoli další typy nenásilných společenských uskupení, a budou také • veřejně uznána práva všech Kubánců žijících v diaspoře účastnit se kulturního, hospodářského, politického a společenského života na Kubě. Guillermo Fariñas Guillermo Fariñas (48) byl na Sacharovovu cenu navržen jménem všech těch, kteří na Kubě bojují za svobodu a lidská práva. Tento doktor psychologie, nezávislý novinář a politický disident v jedné osobně držel zatím 23 protestních hladovek, kterými „nesledoval svůj vlastní prospěch, ale bránil své spoluobčany,“ řekl španělský poslanec José Ignacio Salafranca (EPP). Svou zatím poslední, 135 dní trvající hladovku, která ho málem stála život, zahájil Fariñas 24. února poté, co po 80 dnech hladovění zemřel jiný kubánský aktivista Orlando Zapata Tamayo. Tuto protestní hladovku Fariñas ukončil až poté, co kubánská vláda přistoupila na jeho požadavek a propustila 52 politických vězňů. Guillermo Fariñas je zakladatelem nezávislé tiskové agentury "Cubanacán Press," která se snaží upozornit na osud politických vězňů na Kubě. Za své úsilí zajistit volný přístup k internetu pro všechny Kubánce získal v roce 2006 cenu Reportérů bez hranic.
20101001FCS84570 - 4/11
Focus Po Oswaldovi José Payá Sardiňasovi (2002) a hnutí Dámy v bílém (2005) je Guillermo Fariñas třetím kubánským vítězem Sacharovovy ceny. Další případy předání ceny v nepřítomnosti Bohužel to není poprvé, co laureáti Sacharovovy ceny nemohli svou cenu osobně převzít. V roce 2008 se tak slavnostního ceremoniálu kvůli svému uvěznění nemohl zúčastnit známý čínský bojovník za lidská práva Hu Jia. Z videonahrávky tenkrát k poslancům Evropského parlamentu promluvila pouze jeho žena Zeng Jinyan. Jménem dalších nepřítomných laureátů, jako např. Aung San Su Ťij (1990) nebo Dam v bílém (2005), se slavnostního zasedání zúčastnili buď blízcí rodinní příslušníci nebo jiní zástupci. Žádný z těchto laureátů přitom až dosud nemohl svou cenu osobně převzít. Sacharovova cena za svobodu myšlení Sacharovova cena je způsobem, jak ocenit ty, kteří se vyznamenali v boji za lidská práva a svobodu projevu. Tito lidé stejně jako ruský fyzik a držitel Nobelovy ceny za mír Andrej Sacharov prokázali nesmírnou obětavost a odvahu a v boji proti nedostatku tolerance a proti útlaku často riskovali vlastní život. Tuto cenu dotovanou 50 000 eur Evropský parlament tradičně uděluje na svém plenárním zasedání ve Štrasburku dne 15. prosince.
20101001FCS84570 - 5/11
Focus Devět kandidátů na Sacharovovu cenu za rok 2010 Politické skupiny EP a skupiny poslanců Evropského parlamentu na Sacharovovu cenu za rok 2010 nominovaly devět kandidátů: hnutí Access, Syřan Hajtam al-Málih, izraelská nevládní organizace Breaking the Silence, Kubánec Guillermo Farińas, aktivistka ze Západní Sahary Aminatou Haidarová, Eritrejec Dawit Isaak, Etiopanka Birtukan Mideksová, vietnamský otec Tadeáš (Nguyën Van Ly) a křesťanská misijní organizace Open Doors. Aby mohli být kandidáti nominováni, musí je podpořit politická skupina nebo alespoň 40 jednotlivých poslanců EP. Kandidáti budou oficiálně představeni 5. října na společné schůzi Výboru pro zahraniční věci, Výboru pro rozvoj a podvýboru pro lidská práva. Kandidáty za rok 2010 v abecedním pořadí jsou: Access – nominováno skupinou ALDE – občanské hnutí, jež pomáhá při poskytování ochrany aktivistům za lidská práva a zabezpečuje jejich komunikaci po internetu. Poskytuje také technologickou pomoc, čímž umožňuje přístup k informacím navzdory cenzuře represivních režimů. Hajtam al-Málih – nominován Heidi Hautalaovou a dalšími 44 poslanci EP – je význačným syrským právníkem a aktivistou v oblasti lidských práv, který byl 4. července 2010 odsouzen k tříletému trestu odnětí svobody. Mezinárodní organizace občanské společnosti sledující soudní proces uvedly, že soudní řízení neodpovídalo mezinárodním standardům. Breaking the Silence – nominována skupinami Verts/ALE a GUE/NGL – je izraelská nevládní organizace zřízená současnými i vysloužilými vojáky Izraelských obranných sil, kteří v jejím rámci poskytují svědectví o své vojenské službě na Západním břehu Jordánu, v pásmu Gazy a Východním Jeruzalémě během druhé intifády. Organizace poskytuje současným i bývalým izraelským vojákům a záložníkům prostor, kde mohou diskrétně popsat své zážitky z Izraelem okupovaných území. {} Guillermo Fariñas – nominován skupinami PPE, ECR, Edvardem Kožušníkem a dalšími 91 poslanci EP – je kubánským doktorem psychologie, nezávislým novinářem a politickým disidentem. Guillermo Fariñas celkem třiadvacetkrát držel hladovku na protest proti kubánskému režimu a cenzuře. Aminatou Haidarová (kandidátkou byla také v roce 2005) – nominována Norbertem Neuserem, Willy Meyerem, Raülem Romeva i Ruedou a dalšími 40 poslanci EP – je obhájkyní lidských práv ze Západní Sahary a politickou aktivistkou za tamní nezávislost. Někdy se jí říká „saharský Gándhí“, protože za podporu nezávislosti Západní Sahary protestuje nenásilným způsobem, například držením hladovky. Dawit Isaak (jeden ze závěrečných kandidátů roku 2009) – nominován Olle Schmidtem, Cecilií Wilkströmovou, Marit Paulsenovou, Lenou Ekovou a dalšími 37 poslanci EP – je eritrejským novinářem se švédským občanstvím. Dawit Isaak je již od roku 2001 z politických důvodů vězněn, a to ve velice tvrdých podmínkách. Evropský parlament vyzval k jeho okamžitému propuštění na svobodu. Birtukan Mideksová – nominována socialisty – je etiopskou političkou a bývalou soudkyní. Vede opoziční stranu Jednota za demokracii a spravedlnost (Unity for Democracy and Justice, UDJ). 28. prosince 2008 byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody. Birtukan Mideksová otevřeně prohlásila, že pokračuje ve svém „pokojném boji za větší demokracii, dodržování lidských práv a vládu právního státu“ v Etiopii. otec Tadeáš, Nguyën Van Ly (byl nominován v roce 2009) – nominován skupinou ECR – je vietnamským knězem a předním aktivistou za lidská práva, jenž za podporu všeobecných lidských práv bojuje pouze nenásilnými prostředky.
20101001FCS84570 - 6/11
Focus Open doors – nominována skupinou ECR – je nekonfesijní křesťanskou misijní organizací, jež podporuje křesťany, kteří jsou pronásledováni v oblastech, kde tvoří náboženskou menšinu. Organizace aktivně působí ve více než 45 zemích.
20101001FCS84570 - 7/11
Focus Andrej Sacharov - muž, jehož odkaz žije dál Nejznámější sovětský disident Andrej Sacharov byl zároveň jedním z otců atomové bomby, na které Kreml stavěl své celosvětové mocenské ambice. Koncem padesátých let se postavil za hlas svého svědomí a stal se bojovníkem za morální odpovědnost a lidská práva. Za své postoje byl sovětským vedením odeslán do vyhnanství, světová veřejnost jej naopak ocenila Nobelovou cenou míru. Evropský parlament po něm pojmenoval svou cenu za svobodu myšlení. Andrej Sacharov: životní cesta 1921: narozen 21. května v Moskvě, otec byl učitel fyziky 1942-47: s vyznamenáním dokončil studium v oboru fyziky, v roce 1947 dokončil doktorát 1948: byl členem skupiny prominentních sovětských vědců, spolupracoval na vývoji vodíkové bomby Padesátá léta: Sacharov si začíná uvědomovat morální dopad a důsledky své vědecké práce, proto se v roce 1963 významně zasazuje o podepsání smlouvy proti jaderným testům 1967-1968: toto období je významným milníkem v Sacharovově životě. V roce 1967 zaslal politickému vedení Sovětského svazu veřejnou výzvu, aby přijalo návrh USA na zrušení protiraketové obrany, který by zabránil závodům ve zbrojení a zmenšil riziko ozbrojeného atomového konfliktu. Kreml jeho snahy ignoruje. Ve své eseji "Úvahy o pokroku, mírovém soužití a intelektuální svobodě" mimo jiné píše: "Svoboda myšlení je jedinou zárukou možnosti vědeckého a demokratického přístupu k politice, ekonomice a kultuře". Sovětský režim dle očekávání publikaci eseje zakáže, text se nicméně šíří v samizdatu a vychází v zahraničí. Sacharov se je stavěn do role disidenta a odpůrce sovětského režimu. {} 1970: společně s dalšími disidenty založil Moskevský výbor pro lidská práva 1975: byla mu udělena Nobelova cena míru, kterou za něj převzala jeho žena Elena Bonner 1979-1980: kritika sovětské invaze do Afghánistánu vysloužila Sacharovovi a jeho ženě povinné vystěhování do města Gorkij 1986: byl na příkaz Michaila Gorbačova propuštěn z domácího vězení a mohl se vrátit do Moskvy 1988: na jeho počest začal Evropský parlament každoročně udělovat cenu za svobodu myšlení 1989: byl zvolen členem nového parlamentu Sovětského svazu – Všesvazového sjezdu lidových poslanců Prosinec 1989: Sacharov umírá na srdeční záchvat *** Evropský parlament a lidská práva V celosvětovém měřítku je Parlament vnímán jako obhájce základních lidských práv, svobody a demokracie. V rámci Parlamentu se pravidelně schází Podvýbor pro lidská práva, který monitoruje situaci liských práv ve světě. Sacharovova cena je každoročně udělena jednotlivci či organizaci, kteří se - stejně jako sovětský fyzik Andrej Sacharov - výrazně zasadili v boji o lidská práva. Co nás čeká: • 18. října - členové Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj vyberou z devíti nominovaných 3 finalisty 20101001FCS84570 - 8/11
Focus • 21. října - předsedové politických skupin zvolí letošního laureáta • prosinec - proběhne slavnostní předání ceny z rukou předsedy Buzka Evropský parlament a lidská práva •
EP každoročně vydává zprávu o stavu lidských práv v rámci EU i mimo ni
•
čtvrteční odpoledne během plenárního zasedání ve Štrasburku patří diskusím o stavu lidských práv ve světě
•
rezoluce EP reagují na naléhavé případy porušování lidských práv ve světě
•
poslanci se účastní pozorovatelských misí (volby atd.)
•
EP se aktivně podílí v oblastech jako je ochrana minorit, předcházení konfliktů, podpora práv žen a dětí a ochrana aktivistů za lidská práva
•
během zasedání EP vystupují bývalí disidenti i bojovníci za lidská práva a přinášejí svá svědectví
20101001FCS84570 - 9/11
Focus Sacharovova cena 2010: Tři finalisté Letošními třemi finalisty Sacharovovy ceny jsou izraelská nevládní organizace Breaking the Silence, kubánský disident Guillermo Fariñas a etiopská politička Birtukan Mideksa. Jejich jména vzešla včera z užšího výběru Výboru pro zahraniční věci a Výboru pro rozvoj. Ve čtvrtek vyberou představitelé politických skupin v EP letošního laureáta parlamentní ceny za svobodu myšlení, která bude slavnostně předána v prosinci ve Štrasburku. Tento rok jsou třiemi finalisty (v abecedním pořadí): Breaking the Silence je nevládní organizace, která se snaží poukázat na nespravedlnosti izraelské okupace Západního břehu Jordánu, pásma Gazy a východního Jeruzalém. Byla založena v roce 2004 vojáky a veterány izraelské armády a odhaluje veřejnosti realitu okupace očima jejích přímých účastníků. Snaží se rozdmýchat debatu o vlivu dlouhodobé okupace nejen na palestinské obyvatelstvo, ale hlavně na izraelskou společnost. Cílem BTS je "prolomit mlčení" a shromažďovat a zveřejňovat svědectví izraelských vojáků, kteří se vracejí do civilního života. O jejich zážitcích zveřejňuje na svých stránkáchpísemné zprávy a nahrávky. Důraz klade především na věrohodnost, ke každého příběhu hledá alespoň dva očité svědky. Izraelská vláda protestovala proti financování a podpoře organizace ze strany zahraničních vlád. "Pokud budeme hlasovat pro Breaking the Silence, budeme hlasovat pro mír, budeme hlasovat pro čestnost izraelské demokracie, budeme hlasovat ve prospěch dvou států, palestinského a izraelského.( …) Udělením této ceny ukážeme, že chceme dát šanci míru," ukončil parafrází předseda Zelených Daniel Cohn-Bendit. Guillermo Fariñas byl nominován ve jménu všech, kteří na Kubě bojují za svobodu a lidská práva. Doktor psychologie, nezávislý novinář a politický disident strávil 11 a půl roku ve vězení. Během svého uvěznění držel na protest proti kubánskému režimu, cenzuře a porušování lidských práv 23 hladovek, kterými chtěl podpořit svoje krajany a spoluvězně. V červenci tohoto roku ukončil čtyřměsíční hladovku, kterou chtěl dosáhnout propuštění nemocných opozičních vězňů. Uvedl také, že v boji proti cenzuře na Kubě je připraven zemřit. Podle poslanců, kteří ho jmenovali je Guillermo Fariñas "majákem naděje pro desítky novinářů a aktivistů, kteří jsou v současné době ve vězení." Podle nich je ideálním kandidátem Sacharovovy ceny, protože "hájí důstojnost a demokracii ve své zemi." Fariñas získal v roce 2006 cenu Prix Cyber liberte udělovanou Reportéry bez hranic. Birtukan Mideksa je etiopská politička a bývalá soudkyně, stojí v čele opoziční strany Jednota pro demokracii a spravedlnost (UDJ). V prosinci 2008 byla zatčena a na doživotí uvězněna poté, co ve Švédsku hovořila se zahraničními žurnalisty.Mideksa otevřeně přiznává svůj "mírový boj za větší demokracii, dodržování lidských práv a právního státu" v Etiopii. Na začátku října byla po téměř dvou letech z vězení propuštěna. "Sacharovova cena by měla být udělována těm, kteří potřebují mezinárodní ochranu a zviditelnění. Birtukan Mideksa potřebuje obojí. Udělením Sacharovovy ceny Birtukan, která svým způsobem zastupuje všechny etiopské politické vězně, by Parlament dal této mladé ženě naději a upozornil by na mladou matku, která je jednou z mála afrických ženských vůdců. Cena by zajistila zviditelnění tisíců zapomenutých politických vězňů, kteří bojují za spravedlnost, právní stát a demokracii v Etiopii," uvedl na podporu Mideksy rumunský socialista Adrian Severin.
20101001FCS84570 - 10/11
Focus Laureátem Sacharovovy ceny za rok 2010 je kubánský disident Guillermo Fariñas Cenu Evropského parlamentu za svobodu myšlení získává kubánský politický vězeň Guillermo Fariñas. Jméno laureáta pro rok 2010 dnes ve Štrasburku odhalil předseda Jerzy Buzek. Fariñas byl nominován ve jméně všech, kteří na Kubě bojují za svobodu a lidská práva. Tento 48letý doktor psychologie a nezávislý novinář držel během svého letitého věznění na protest proti kubánskému režimu celkem 23 hladovek. Slavnostní předání ceny se uskuteční 15. prosince ve Štrasburku. Jerzy Buzek při vyhlášení vítěze řekl: "Guillermo Fariñas byl pro dosažení změny na Kubě připraven obětovat a riskovat vlastní zdraví a život. Doufám, že mu budu cenu moci předat v prosinci zde ve Štrasburku osobně, byl by to významný moment nejen pro Parlament, ale hlavně pro všechny kubánské vězně svědomí." Předseda Parlamentu doufá, že bude mít také příležitost předat ocenění také laureátkám z roku 2005, Ženám v bílém, které doposud neměli možnost si ho osobně převzít. Fariñasův boj za svobodu projevu a internetu Bývalý voják Guillermo Fariñas se připojil k opozici v roce 1989 a vzdal se svého členství v Mladé komunistické lize. Kvalifikovaný psycholog a novinář založil "Cubanacán Press", nezávislou tiskovou agenturu, jejíž cílem bylo zvýšit povědomí zbytku světa o osudu politických vězňů na Kubě. Agentura je nyní uzavřena. Odpůrce násilí, který strávil ve vězení 11 a půl roku, si vybral dobrovolné hladovění jako způsob, jak zvýšit povědomí o útlaku na Kubě. Hladovku držel i v roce 2006 na protest proti cenzuře internetu a na podporu volného přístupu kubánského lidu k internetu. V reakci na to získal v roce 2006 cenu "Prix Cyber liberte" udělovanou Reportéry bez hranic. Blízko smrti V červenci tohoto roku ukončil Fariñas svou 135dnů dlouhou hladovku po propuštění 52 politických vězňů kubánskou vládou. Svou v pořadí již 23. hladovku začal držet 24. února, den poté, co byla oznámena kontroverzní smrt Orlanda Zapata Tomaya, který rovněž zemřel v důsledku nepřijímání potravy. Fariñas, jenž uvedl, že je v boji proti cenzuře na Kubě připraven zemřít, byl podle lékařů v té době již velmi blízko smrti. Při předkládání nominací poslanci uvedli, že "boj pana Fariñase byl - a stále je - zářným příkladem pro všechny obránce svobody a demokracie". Již potřetí tak Parlament ocenil boj kubánských disidentů. V roce 2005 udělil cenu Ženám v bílém (Damas de blanco) a v roce 2002 Oswaldu José Panyá Sardiñasovi.
20101001FCS84570 - 11/11
