Zámek Přerov - nádvoří. Sonda S1

č.j. NZ 17/07

Zámek Přerov - nádvoří. Sonda S1 Nálezová zpráva o provedení archeologického výzkumu

ARCHAIA Olomouc, o.p.s.

Feat. ARCHAIA Brno o.p.s. 2007

2

Tato práce, která vznikla tvůrčím zpracováním výsledků archeologického výzkumu, je chráněna autorským právem podle zákona 247/90Sb. Ve smyslu tohoto zákona jsou chráněny i jednotlivé části této práce jako např. skicy, náčrty, závěry apod. (§ 9 cit. zákona). Části práce nebo práce celou lze uveřejnit jen se svolením autorů.

3

Evidenční list

Katastrální území:

Přerov

Administrativní název obce:

Přerov

Kraj:

Olomoucký

Trať (ulice, parc. č.):

Horní náměstí - zámek

Druh a číslo mapy:

1 : 10000, 25-13-12

Kultura:

středověk, novověk

Areál:

hrad, zámek

Aktivity:

sídlištní

Název NKP, KP, PR nebo PZ: Číslo akce:

54/2006

Číslo smlouvy:

27/2006

Doba výzkumu:

říjen 2006 (terénní část) únor 2007 (zpracování)

Vedení výzkumu:

Mgr. Peter Kováčik

Odborná spolupráce:

Mgr. Zdeněk Schenk

Technická spolupráce:

Petra Veselá, Mikuláš Schön, Mgr. Miroslava Plaštiaková, Mgr. Martin Moník, Jan Mikulík, Mgr. Martin Golec, Ph.D.

Uložení terénní dokumentace:

ARCHAIA Olomouc, o.p.s.

Uložení nálezů:

Muzeum Komenského v Přerově

Zprávu podává:

Mgr. Peter Kováčik

..……………………… datum, podpis

4

Obsah: 1. Úvod – podmínky výzkumu. ...........................................................................................5 2. Lokalizace zkoumaného prostoru....................................................................................5 3. Přírodní prostředí.............................................................................................................5 4. Historický exkurs.............................................................................................................6 5. Postup a metoda výzkumu...............................................................................................9 6. Popis stratigrafických jednotek .......................................................................................9 7. Popis nálezové situace...................................................................................................12 8. Závěr.............................................................................................................................14 9. Prameny a literatura.......................................................................................................15

Přílohy: Obrazové přílohy Fototabulky

5

1. Úvod – podmínky výzkumu. Záchranný archeologický výzkum byl na lokalitě proveden v souvislosti s plánovaným předlážděním nádvoří zámku v Přerově na základě smlouvy ARCHAIA 27/2006 mezi investorem (Statutární město Přerov) a oprávněnou organizací (ARCHAIA Brno o.p.s.). Smluvní povinnost vyplývá ze zákona č. 20/1987 Sb. ve znění pozdějších úprav, neboť lokalita leží na území s archeologickými nálezy. Výzkum probíhal formou zjišťovací ručně kopané sondy. Terénní část probíhala v říjnu roku 2006, zpracování dokumentace v únoru roku 2007. 2. Lokalizace zkoumaného prostoru Zkoumaná lokalita se nachází historickém jádru města Přerov (Obr. 1). Nadmořská výška předmětné plochy se pohybuje kolem úrovně 220 m n. m. Horní náměstí se zámkem se nachází přibližně na nejvyšším místě původní historické aglomerace města Přerova - na travertínové kupě vystupující z říční nivy na levém řeky Bečvy. 3. Přírodní prostředí Město Přerov se rozkládá na obou březích řeky Bečvy, při jihozápadním vyústění významného komunikačního koridoru - Moravské brány, a jejího podcelku – Bečevské brány, do Hornomoravského úvalu. Samotná Moravská brána je vymezená na severozápadě masívem Nízkého Jeseníku a na jihovýchodě zlomovým svahem Podbeskydské pahorkatiny. Její součást - Tršická pahorkatina se z ploché pahorkatiny Moravské brány začíná zvedat hned u Předmostí. Sledujeme-li příslušnost sledovaného území v jihozápadním ústí Moravské brány k vyšším geomorfologickým jednotkám, náleží tato oblast provincii Karpaty, subprovincii Západní Karpaty, oblasti Vněkarpatské sníženiny, celku Moravská brána, podcelku Bečevská brána, okrsku Jezernická tabule a Bečevská niva (Demek a kol. 1987, 82). Širší okolí města Přerova charakterizovaly dvě výrazné krajinné dominanty, předurčující strategický význam oblasti. První představuje dnes průmyslovou těžbou téměř již zničený pahorek předmostského „Hradiska“. Šlo o mohutné sprašové návrší kolem dvou vápencových „skalek“, převyšující někdejší nadmořskou výškou přes 240 m n. m okolní inundační pásmo Bečvy přibližně o 30 m. Morfologický protějšek „Hradiska“ na opačném břehu Bečvy představovala méně výrazná přerovská travertinová kupa (kolem 220 m n. m.) pleistocénního stáří, která se zvedá nad okolní nivu (mezi 208 – 212 m n. m) asi o 10 - 12 m. Z geologického pohledu je předčtvrtohorní podloží v tektonické sníženině Moravské brány, a tedy i v samotném Přerově, tvořeno miocénními mořskými tégly, písčitými slíny a

6

písky. V průběhu kvartéru je zejména v inundačním pásmu Bečvy překryly několikametrové naplavené sedimenty, představované zejména nivními hlínami a hlinitými písky, jakož i mladšími holocenními písčitými štěrky. Obdobně jsou sedimentárně vyplněna i původní vedlejší říčních ramena. Vlastní prostor lokality se tedy nachází na strategicky situovaném travertinovém kopci na břehu řeky Bečvy, které ovládalo odpradávna tento prostor a komunikační trasy vedoucí podél řeky. Pro hlavní informační osu předložené zprávy je stěžejní fakt, že v období raného středověku, tj. na přelomu 10./11. stol., byla terénní dominanta vybrána pro stavbu hradiště, jakožto politického centra širší územní aglomerace. 4. Historický exkurs Katastr města Přerova a jeho okolí byl od nejstarších dob vyhledávaným místem vhodným pro založení osídlení. Byla to zejména výhodně situovaná poloha při jihozápadním vyústění Moravské brány, která přidávala tomuto prostoru na jeho důležitosti v rámci osídlovacího procesu. Nejstarší doklady osídlení jsou tradičně spojeny s městskou částí Předmostí. To si získalo světovou proslulost zejména díky archeologickým objevům ze starší doby kamenné. Unikátní písemná zmínka o Jana Blahoslava (1523-1571) z 2. pol. 16. stol. (Klíma 1970, 15) je jednou z nejstarších zpráv o archeologické lokalitě v ČR. Četné artefakty nacházené při těžbě spraše v areálu předmostských cihelen na konci 19. století neunikly pozornosti archeologů od konce 19. stol. a do Předmostí se sjížděli nejen nejvýznamnější badatelé tehdejšího Rakouska-Uherska, ale jejich hosté z nejrůznějších vzdálených míst Evropy. Prvotní zájem J. Wankela, následoval J. Maška, jenž v roce 1894 učinil objev snad nejvýznamnější objev. Šlo o „hrob“ pozůstatků dvou desítek jedinců Homo sapiens sapiens. Nález patří k stěžejním objevům moravského gravettienu - období mezi 30 000 – 20 000 př. n. l. (Svoboda 2005, 68). Díky následujícím výzkumům paleolitiků M. Kříže, J. Kniese, A. Teličky, později také K. Absolona byl shromážděn soubor několika desítek tisíc kusů štípané industrie, kostěných artefaktů z mizejícího sprašového návrší. Moderní výzkumy provedli Klíma a J. Svoboda. Druhý jmenovaný badatel potvrdil i starší, středopaleolitické osídlení taubachienu, datované do období 120 000 – 100 000 let (Svoboda 2000). Osídlení z mladého paleolitu bylo následně prokázáno i na levém břehu Bečvy v samotném centru města přímo na Horním náměstí (Kohoutek 2001, 120). Doklady osídlení z mladších období pravěku se koncentrují opět v okolí Předmostí. V intravilánu města Přerova můžeme popsat řadu nálezů pravěkého stáří. K pozoruhodným nálezům náleží vzácný věteřovský hrob více jedinců, prozkoumaný v roce 1968 na Horním

7

náměstí. Osídlení této kultury z období konce starší doby bronzové je doloženo i následnými nálezy (Staňa 1988). V roce 1963 byl nalezen v prostoru Šířavy porušený žárový hrob lužické kultury z mladší doby bronzové. Náznaky sídlištních aktivit ze starší doby železné pochází z prostoru přerovské nemocnice (Jašková 1970, 115-119). Několik fragmentů keramiky z laténského období bylo zjištěno v Bayerově ulici (Schenk 2000, 139). Z vědeckého hlediska je zájmové území významné svými nálezy slovanského a následného raně středověkého období. Za jedním z nejvýznamnějších objevů raně středověkého osídlení se můžeme vrátit opět do Předmostí, kde bylo již koncem 19. stol. odkryto slovanské pohřebiště. M. Kříž zde odkryl v letech 1894 - 1895 asi 140 pohřbů. V průběhu 20. stol. zde byly na různých místech prozkoumány další hroby z 8. - 12. stol. (Staňa 1970, 81-82; Kuča 2004, 151). Kontinuální vývoj Přerova započal ve velkomoravském období ve 2. pol. 9. a v 1. pol. 10. stol. (Kuča 2004, 151). Přerovský Kopec tehdy sehrával důležitou roli centra na křižovatce dálkových spojnic v oblasti střední Moravy. Jeho význam vzrostl zejména po vpádu Maďarů, v období úpadku dolnomoravských center. Z Horního náměstí pocházejí již sporadické nálezy velkomoravských hrobů. Tyto nálezy poukazují na možnou existenci sakrální stavby. Obdobně i samotnému založení města Přerova předcházel vývoj raně středověké aglomerace soustřeďujícího se do prostoru Horního náměstí, kde se nacházelo opevněné hradiště. V rámci střední Moravy Přerov představoval jedno z hlavních správních center raně středověkého období, v 11. stol. se stal součástí tzv. hradské soustavy. Z přelomu 10. a 11. stol. je doloženo raně středověké opevnění na SV a S hraně kopce. Hradisko asi sloužilo jako opěrný bod při záboru Moravy Boleslavem Chrabrým v letech 1000-1019 s „velkopolským opevněním“ (Plaček 2001, 506; Kuča 2004, 138-139, 151). Po „českém záboru“ od roku 1019/1020 následuje kontinuita osídlení až do vrcholného středověku. Shrnutí nových poznatků o raně středověkém osídlením z území Přerova byly publikovány nedávno (Drechsler – Procházka – Schenk 2006, 274-278). První nejistá zmínka o přerovském hradu je z r. 1046, bezpečně avšak až ze „Zdíkovské listiny“ z roku 1141, kdy byl Přerov centrem velkého hradského obvodu s arcijáhenským kostelem. Z 12.-14. stol. pochází několik falz, jež přinášejí nejisté doklady o šlechtických a církevních majetkových poměrech z 11.-13. stol. (Kuča 2004, 137-138, 152). Od počátku 13. stol. postupně narůstá počet písemných zpráv o jednotlivých šlechticích (Cimburkové, Pernštejnové, Žerotínové), úřednicích města, o městě samotném a jeho podhradí. R. 1213 je byl kastelán Blud první známý člen rozrodu ze kterého pocházeli i pozdější Žerotínové, r. 1234 pro změnu Gerhard první známý člen pánů ze Zbraslavi, pozdějších Kunštátů, r. 1236

8

Oneš opět z rodu Bludovců (Plaček 2001, 507). Předpokládá se, že přestavba hradu do kamenné podoby započala po mongolském vpádu v roce 1241 (Plaček 2001, 509; Kuča 2004, 139). Z archeologických výzkumů můžeme rámcově doložit, že vrcholně středověký hrad zaujal jen část původní rozlohy - západní část nejvyšší části ostrožny - raně středověkého hradiska, jeho většina byla odstraněna při pozdější přestavbě. Jeho kamenná podoba je písemně potvrzena nejpozději v roce 1276, z archeologických pramenů fragment kamenné hradby zařaditelný do 13. století známe pouze ze severního obvodu hradního návrší, zatímco předhradí zřejmě zůstalo ohrazeno pouze dřevo-hlinitým opevněním. Do období 13. století se někdy řadí i výstavba válcové věže hradu (Plaček 2001, 507-509). R. 1253 požádal Smil ze Střílek (syn Gerharda) o povýšení na město, r. 1255 však markrabě Jan Jindřich obdařil trhem výslovně jenom městečko, takže založení se úplně nezdařilo (Plaček 2001, 507). Vrcholně středověký vývoj města začíná zejména od r. 1256, kdy jej povýšil král Přemysl Otakar II. na zeměpanské město 28. ledna. Brumovský kastelán Smil v žádosti králi zdůraznil zejména utrpení a věrnost Přerova při uherském vpádu r. 1253. S povýšením souvisel i objem různých základních práv, městu bylo uděleno v prvé řadě hlavně olomoucké (magdeburské) právo (Hýbl 2003; Kuča 2004, 128, 135-137). Nový stavební řád ovlivňoval urbanizaci domovní zástavby. Prvou zmínku o mostu přes Bečvu máme dochovanou v listině z r. 1275, i když zřízení mostu má možná starší dataci. V 15. stol. se Přerov stal poddanským městem. Nejdříve r. 1412 zastavil hrad král Václav IV. prohusitskému Milotovi z Tvorkova, kterého vystřídal r. 1421 Zikmundův straník Mikuláš Perényi, proto husité hrad pobořili. R. 1427 jej dostal Jan Tovačovský z Cimburka (Plaček 2001, 508). Ctibor z Cimburka hrad zřejmě opravil, r. 1469 jej město Přerov vrátilo králi, brzy ho získal Vilém II. z Perštejna, který hrad r. 1487 získal do alodní držby. Obnovil zpustošenou stavbu, znovu vysadil a opevnil i Horní město. Další výraznou přestavbu hradu, přestavbu do podoby renesančního tříkřídlého zámku realizoval v druhé polovině 16. stol. Vratislav Nádherný, ve stavebních úpravách pokračoval později až Karel st. ze Žerotína kolem r. 1610, jeho počin avšak přerušila třicetiletá válka (Plaček 2001, 508). Po Žerotínech od r. 1690 se majitelé zámku střídali mnohem častěji, v roce 1795 zámek získali do državy Magnisové, kteří 1821 realizovali velkou empírovou přestavbu. Na počátku první republiky koupilo zámek město Přerov, které jej v letech 1927-31 kompletně rekonstruovalo, další úpravy proběhly v 2. pol. 20. stol. (Plaček 2001, 508).

9

5. Postup a metoda výzkumu Vlastní terénní část archeologického výzkumu spočívala v realizaci zjišťovací sondy S1 situované v jižním rohu nádvoří zámku až do hloubky cca 2 m pod úroveň terénu (Obr. 2, Tab. 1). Ihned po nálezu raně novověkých zdí cca 0,2 – 0,4 m pod úrovní terénu jsme se jim snažili vyhnout bez toho, aniž bychom je narušili, takže sonda poněkud dostala jiný tvar a rozměry než jsme původně plánovali. Přesto dalšímu hloubení sondy pod úroveň dosažené hloubky zabránil nález kamenné historické konstrukce procházející středem sondy S1. Exkavace výplně sondy byla prováděna stratigraficky, tj. po jednotlivých stratigrafických jednotkách. Po exkavaci sondy byly jednotlivé řezy profilů sondy začištěné úseky profilu fotograficky a kresebně zdokumentovány. Zachycené situace byly dokumentovány písemně, kresebně a fotograficky. Pro písemný zápis informací byla užita tzv. „formulářová stratigrafická metoda“ a to dle dokumentačních standardů platných ve společnosti Archaia Brno o.p.s. Konkrétně byl v terénu pro každou stratigrafickou jednotku vypsán patřičný formulář. Kresebná dokumentace byla provedena v měřítku 1:20. Fotografická dokumentace byla provedena aparátem Canon EOS 300D. Terénní dokumentace je uložena v archivu společnosti Archaia Brno o.p.s., pracoviště Olomouc. 6. Popis stratigrafických jednotek Stratigrafické jednotky:

100 – hnědožlutý písek Interpretace: recentní terénní úprav – podklad dlažby

101 – hnědá písčitá hlína Interpretace: raně novověká terénní úprava

102 – tmavě hnědošedá písčitá hlína Interpretace: pozdně středověká terénní úprava – odpadní vrstva

103 – šedohnědá písčitá hlína Interpretace: pozdně středověká terénní úprava – odpadní vrstva

104 – tmavě hnědošedá písčitá hlína Interpretace: pozdně středověká terénní úprava – odpadní vrstva

10

105 – šedohnědá písčitá kamenitá hlína Interpretace: pozdně středověká terénní úprava

110 – hnědá písčitá jílovitá hlína Interpretace: středověký terénní úprava – destrukční vrstva

111 – černo šedá jílovitá uhlíkatá hlína Interpretace: středověká odpadní uhlíkatá vrstva

112 – červenočerná písčitá hlína Interpretace: požárová vrstva

113 – tmavě šedá jílovitá hlína Interpretace: středověká komunikační úroveň

114 – šedá písčitá jílovitá hlína Interpretace: středověká kulturní vrstva

115 – tmavě šedá písčitá jílovitá hlína Interpretace: středověká kulturní vrstva

116 – šedý písčitý jíl Interpretace: středověká komunikační úroveň ke stavbě s.j. 902

117 – hnědožlutá písčitá hlína Interpretace: stavebně destrukční odpadní vrstva

118 – šedý hlinitý štěrkopísek Interpretace: středověká komunikační úprava

119 – šedohnědá písčitá hlína Interpretace: středověká vrstva

11

120 – hnědošedá písčitá hlína Interpretace: výplň výkopu recentní kanalizace

121 – světle hnědošedá písčitá hlína Interpretace: novověká terénní úprava

900 –zděná kamenná konstrukce Interpretace: základ lehké renesanční nebo barokní přístavby

900 – betonové dlaždice Interpretace: stávající dlažba nádvoří zámku 902 – zděná kamenná konstrukce Interpretace: základ větší středověké stavby 903 – zděná kamenná konstrukce Interpretace: pozůstatek pozdněstředověké stavby

12

7. Popis nálezové situace (Obr. 3, 4) Po odstranění dlažby, tvořené velkými kamennými kvádry spojovanými betonovým pojivem (s.j. 901) a po odtěžení písčitého podkladu dlažby (s.j. 100) se hned pouze 0,2 m pod úrovní terénu objevil povrch archeologického souvrství. Porušovali jej tři mladší stratigrafické jednotky. Východní roh sondy protínal liniový výkop pro recentní dešťovou kanalizaci (s.j 120), který směřoval od jižního rohu nádvoří do jeho středu. Kromě jiného kanalizace porušovala rovněž recentní vrstvu s.j. 114. Zhruba přes prostředek sondy, ve směru podélní osy sondy (JV-SZ) a paralelně s vnitřním jihozápadním obvodovým zdivem zámku probíhala kamenná zeď s.j 900 (Tab. 1). Charakter zdi a jejího pojiva je velice podobný obvodovému základovému zdivu zámku, jedná se zřejmě o zbytek základu dočasné novověké přístavby zámku (schodiště, veranda) a nebo základ přístavku sloužící snad k nějaké stavební. funkci (rampa, lešení ?). Zeď můžeme pouze rámcově datovat do období novověku. Pod zmíněnými mladšími novověkými zásahy již následovalo souvrství spíše terénních úprav (s.j. 101, s.j.102, s.j. 103, s.j 104; Tab. 2, 3, 6, 7). Všechny čtyři vrstvy se jevily jako druhotně uložené kulturní (odpadní) vrstvy přemístěné za účelem planýrky terénu. Nejmladší archeologické nálezy z těchto vrstev je datují do období raného novověku – 16. století, přestože dále obsahovaly četný materiál především z období pozdního středověku (14.-15. století), ale i pár artefaktů z mladohradištního období (11. – 12. stol.) a z období pravěku, konkrétně ze starší doby bronzové (kultura věteřovská; cca 1600-1500 před Kristem). Zmíněné artefakty nepřímo svědčí o konkrétním starším osídlení přerovského hradního kopce. Teoreticky lze toto souvrství spojovat s úpravou terénu před výstavbou renesančního zámku v průběhu 16. století. Pod souvrstvím terénních úprav se nacházelo další souvrství. Z něho vrstva s.j 105 má již charakter destrukční planýrky kamenné historické konstrukce, její datace na základě nejmladších střepů keramiky opět spadá do období 16. století, přestože opět převážná většina artefaktů patří do období 14. – 15. století. S.j. 117 představuje pouze menší, horizontálně orientovanou čočku v rámci s.j. 105. S.j. 110 je již výrazně destrukční planýrka s velkým zastoupením kamenů a kamenných bloků, obsahující keramický materiál z období 14. – 15. století (Tab. 1, 7.1). Výrazná vrstva černého uhlíkatého prachu s.j. 111 a vrstva propálené mazanicové drtě s četnými uhlíky s.j. 112 je dokladem buď většího požáru stratigraficky mladší historické konstrukci s.j. 901 nebo existence topeniště v těchto místech předpokládané stavby (Tab. 4.2, 6.2).

13

Zmíněná kamenná konstrukce s.j. 901, procházela sondou ve směru JZ-SV, tj. kolmo na stávající vnitřní obvodové zdivo zámku (Obr. 2, Tab. 4). Bohužel se dochovala pouze ve výšce cca 0,6 m, její šířka cca 0,8 – 0,95 m i následující nálezové okolnosti nasvědčují, že se jedná o pozůstatek větší kamenné pozdněstředověké stavby, zděné alespoň v dochované stavby na hlínu, jejíž destrukci snad způsobil požár, a následně byla zplanýrována (s.j. 110, s.j. 105). Ke konstrukci patřili i následující stratigrafické jednotky. S.j. 108 pravděpodobně představuje kulturní vrstvu (resp. vrstvu životního odpadu) u předpokládané kamenné stavby, na základě keramického materiálu datovanou do 14. století. U s.j. 113 jde o komunikační úroveň uvnitř nebo vně (?) stavby, obdobnou funkci měla snad i vrstva s.j. 116, obě bez movitých archeologických nálezů, obě však měli evidentní vztah ke konstrukci s.j. 901. Vrstva s.j. 116 na základě nálezové situace, jak naznačuje nález žlábku podél konstrukce s.j. 901, který tato vrstva rovněž vyplňuje, pravděpodobně souvisí s výstavbou a počátečnou úpravou komunikační úrovně u předpokládané kamenné stavby. Vrstva s.j. 114 již stratigraficky předchází výše uvedené kamenné stavby, ještě pod ní je vrstva s.j. 115, u obou se jedná o kulturní středověké vrstvy. s.j. 115 je na základě archeologických nálezů datovaná do období 13. – 14. století. s.j. 119 situovaná západně od historické konstrukce s.j. 901 je zřejmě stratigraficky rovněž starší než s.j. 901, bohužel však obdobně jako s.j. 0901 neobsahuje movitý archeologický materiál.

14

8. Závěr Záchranný archeologický výzkum měl charakter pouze zjišťovací sondy, která vzhledem k nálezové situaci dosáhla jen do hloubky cca 2 m, přesto přinesl důležité poznatky, týkající stavebně historického vývoje přerovského hradu. Na dně sondy byl zachycen pozůstatek větší zděné kamenné stavby i s okolními vrstvami. Stavba byla založena do vrstev z 13. stol., pochází zřejmě z následujícího století, zničena a „zplanýrovaná“ byla nejpozději v 16. stol. Díky nálezu rovněž můžeme rovněž upřesnit naše znalosti o vývoji úrovně historického terénu během stavebně historického vývoje zámku v období od 13. do 16. stol. Z výsledků výzkumu vyplynula skutečnost, že jakýkoliv další zemní, stavební zásah v prostoru nádvoří je nutné co nejpečlivěji sledovat a zabezpečit z hlediska potřeb archeologické památkové péče.

15

9. Prameny a literatura Bednařík, V. 1996: Přerov na starých pohlednicích, Lipník nad Bečvou. Čižmář, Z. – Kohoutek, J. 1999: Výzkum v historickém jádru města Přerova. AH 24, 151 – 160. Demek, J. a kol. 1987: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny, Praha. Demek, J. – Novák, V. 1992: Neživá příroda, Brno. Dohnal, V. 1977: Přerov-Brabansko, NZ č. j. 1688/85 Archeologický ústav AVČR v Brně. Dohnal, V. 1980: Stopy mladohradištního sídliště v Přerova, Přehled výzkumů 1977, 80-81. Drechsler, A. – Procházka, R. – Schenk, Z. 2006: Přerov (okr. Přerov). Střední doba hradištní. Sídliště. Záchranné výzkumy a povrchové průzkumy 1999-2005, PV 47, 274-278. Hýbl, F. 2003: Veduty města Přerova, Přerov. Jašková, M. 1970: Archeologické nálezy z Přerova, In: Dějiny města Přerova. Klíma B. 1970: Tábořiště lovců mamutů v Předmostí u Přerova (Naleziště a jeho přírodní prostředí), In: Dějiny města Přerova I., Přerov. Kohoutek, J. 2001: Přerov (okr. Přerov). PV 42 (2000), Brno. Kuča, K. 2004: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha. Lapáček, J. 2000: Starší dějiny Přerova do roku 1636, In: Přerov. Povídání o Městě, 2000, 9-1. Parma, D. 2001: K problematice zázemí přerovského hradu v mladohradištním období, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity M6, 177-195. Plaček, M. 2001: Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Praha. Schenk, Z. 2000: Přerov (okr. Přerov). PV 41 (1999), Brno. Staňa, Č. 1970: Slovanské osídlení na území města Přerova, In: Dějiny města Přerova I. Edd. L. Hosák- J. Dostál, Přerov, 79-105. Staňa, Č. 1988: Opevněné sídliště ze starší a z počátku střední doby bronzové v Přerově na Moravě, SlA 36, 309-328. Svoboda, J. 2000: Předmostí. APSM 1. Olomouc. Svoboda, J. 2005: Předmostí. Kontext paleoantropologických nálezů, PV 46, Brno, 63 – 82.

Obrazová příloha

Obr. 1

Výřez z mapového listu 25-13-12, 1:10 000, lokalita je vyznačena červeně.

Obr. 2

Obr. 3

Obr. 4

Obr. 5

Pohled na Přerov z roku 1593 od Jana Willenberga.

Přerov z let 1726 - 1727 s černě vyznačenými židovskými domy.

Obr. 6

Vyobrazení Přerova z drihe poloviny 18. Století od Jana Hoffmanna.

Fototabulky

Tab.1

1.1. Pohled na sondu S1 z východu. Sondou prochází zeď 900.

1.2. Pohled na S1 z jihovýchdu, destrukce s.j. 110.

Tab. 2

2.1. Sonda S1 – pohled na SZ profil.

2.2. Sonda S1 – pohled na SZ profil, detail.

Tab. 3

3.1. Sonda S1 – pohled na SV profil.

3.2. Sonda S1 – pohled na JV profil.

Tab. 4

4.1. Sonda S1 – pohled na SZ profil, v popředí sředověká zeď 902.

4.2. Sonda S1 – pohled na SZ profil

Tab. 5

5.1. Sonda S1 – pohled na JZ profil, vpravo dolu zeď 902.

5.2. Sonda S1 – pohled na JZ a SZ profil, dolu zeď 902.

Tab. 6

6.1. Sonda S1 – pohled na JV profil, vpravo zeď 900.

6.2. Sonda S1 – pohled na JV profil, detail.

Tab. 7

7.1. Sonda S1 – pohled na SZ profil.

7.2. Sonda S1 – pohled na SV profil.