Základním předpokladem výchovy psa je umět s ním správně zacházet. Patří sem především schopnost porozumět, jak pes myslí, a vědět, jakým způsobem je možné posilovat jeho pozitivní chování. Nezanedbatelná je správná volba pomůcek, které nám mohou dopomoci k tomu, aby náš výcvik dosáhl žádoucího výsledku.
10
ZÁKLADY VÝCHOVY PSA
Vývoj a učení u psa Vzhledem k tomu, že pes je smečkové zvíře, má pro něj elementární význam, aby se naučil adekvátně reagovat na své okolí. Podobně jako člověk, i štěně v průběhu svého vývoje prochází důležitými etapami, jež utvářejí jeho sociální chování.
promarněny, už nikdy víc je není možno dohnat. Klíčové slovo zde zní vtištění. V následujícím textu se pokusíme stručně popsat jednotlivé fáze z hlediska možného chybného vývoje nebo později zjevného problémového chování.
Vývojová psychologie psa
Vegetativní fáze (1.–2. týden)
Od okamžiku, kdy se pes stane součástí svého prostředí, se začíná učit. Zoologové K. Lorenz a E. Trumler, kteří se důkladně zabývali vývojem psa, rozdělili proces vývoje do několika fází. Důležité je, že každá z nich zahrnuje určité možnosti učení mladého psa a že existují takzvané citlivé fáze, které nabízejí šance, které se později nebudou opakovat. Pokud jsou
Pokud nejsou podmínky vnějšího prostředí v prvních dvou týdnech extrémně negativní, se štěnětem se toho ještě mnoho neděje. Řídí se vrozenými instinkty, prakticky trvale se zdržuje v těsné blízkosti matky, spí a pije. Jestliže matka projevuje normální sociální chování, svá štěňata láskyplně zahřívá, krmí a stará se o ně, dává jim do vínku dobré předpoklady pro normální vývoj. Důležité jsou zde přirozeně také vrozené vlohy.
Vývojové fáze psa • • • • • • • •
Vegetativní fáze (1.–2. týden) Vtiskávací fáze (3.–7. týden) Socializační fáze (8.–12. týden) Hodnostní fáze – zařazování do hierarchie (13.–16. týden) Předpubertální fáze (5.–6. měsíc) Pubertální fáze (7.–10. měsíc) Dospělost (začíná přibližně v 11 měsících) Stáří (začíná přibližně od 8 let v závislosti na plemeni)
Vtiskávací fáze (3.–7. týden) Štěňata začínají opouštět svůj pelíšek, prozkoumávají svět a něco se o něm dozvídají. Tato fáze je v životě mladého psa tou vůbec nejdůležitější. Když má ze psa vyrůst dobrý kamarád člověka, je nyní nutno vlivy vnějšího prostředí, jež vedle vrozených vloh určují jeho pozdější chování, cíleně řídit. Pokud se má pes stát zvladatelným členem rodiny, je ze všeho nejdůležitější, aby už
Vývoj a učení u psa
jako štěně v dobrém poznal co nejvíce lidí. Rozhodně nestačí, když se o štěňata stará pouze chovatel. Později by se totiž mohlo stát, že mladí psi budou uznávat jen tuto osobu nebo třeba jen muže, pokud byl chovatel muž, či ženy (chovatelka). Štěňata by měla být v častém kontaktu s dětmi – ovšem s takovými, které už mají se psy nějaké zkušenosti. Ale nejenom lidé, také jiné druhy zvířat a celé okolní prostředí představují pro mladého psa výukové prvky, jež by měly být veskrze pozitivní. Čím více příležitostí seznamovat se s různorodostí světa bez šokujících zážitků psovi poskytneme, tím lépe. Pokud se nám při návštěvě chovatele štěňata s důvěrou vrhají v ústrety, pokud vidíme, že mají k dispozici spoustu nejrůznějších hraček, možná dokonce tunel, můstek nebo něco podobného, když zjistíme, že mají možnost pohybovat se po nejrůznějším povrchu (hlína, štěrk, vlnitý plech, pletivo, mříže atd.), pak zřejmě budou v dobrých rukou. Určitě existuje mnoho psů, z nichž se stali dobří kamarádi i bez jmenovaných pozitivních okolností. Ale rozpoznat to přímo u chovatele bez těchto berliček nebývá snadné ani pro odborníka.
Socializační fáze (8.–12. týden) Většina štěňat je v tomto věku předávána budoucím majitelům. Ti pro maličkého nemohou udělat nic víc, než že se jím budou hodně zabývat a že brzy začnou navštěvovat nějakou dobře organizovanou štěněčí školku, protože mezi 8. a 12. týd-
Důvěrný vztah s člověkem je ve vtiskávací fázi mimořádně důležitý (štěně rotvajlera).
nem si mladý pes vyvíjí především smysl pro společenství. U vlků a divokých psů se v tomto období stará o přísnou výchovu otec. Vzpomeňte si na to ve chvíli, kdy na vás vaše štěňátko upře dojemná kukadla a bude se snažit prosadit svou stůj co stůj. Přitom však mějte na paměti, že se jedná o psí miminko. Trvejte na své autoritě, ale láskyplně a s citem, pokud se nechcete dožít toho, že vás váš pes bude později poslouchat jen z podřízenosti, a nikoli radostně, jak by tomu mělo být. Ve hrách stmelujících skupinu lze už nyní od něj vyžadovat ochotu k podřízenosti. Především když své štěně necháte hrát si s jinými dobře socializovanými psy, rychle zjistíte, že psi spolu navzájem nezacházejí zrovna v rukavičkách. Nezasahujte. Váš pes se právě učí poznávat svoje hranice a odhadovat reálné šance. Osvojuje si tak
11
12
ZÁKLADY VÝCHOVY PSA
Hodnostní fáze – zařazování do hierarchie (13.–16. týden)
Ve štěněčích školkách se psi učí správnému chování k ostatním zvířatům. Zde například štěně malého špice ztrácí strach z mladého německého ovčáka.
malou násobilku řádného psího chování. Důležitá jsou setkávání s lidmi a psy, aby se štěně naučilo s jedněmi i s druhými vycházet. Pokud ho v této době ponecháte jen v opatrovnictví jiných zvířat, ať už starých, nebo mladých, může se stát, že váš psí společník později bude sice skvěle vycházet se psy, zato ale bude mít značné problémy s lidmi – a naopak. Může to dojít tak daleko, že si k vám pes dokonce ani nevytvoří správnou vazbu a raději se bude zabývat jen svými psími kolegy. Toto nebezpečí hrozí rovněž v případě, když si najednou vezmete dvě nebo dokonce ještě více štěňat z jednoho vrhu. V takovém případě se budete muset dostatečně dlouho věnovat každému z těchto štěňat individuálně.
I když mezi plemeny existují v tomto směru rozdíly, v zásadě je každý pes smečkovým zvířetem. Existují ovšem plemena, která označujeme termínem „psi jednoho pána“, a která proto nejsou příliš vhodná do role rodinných psů – příkladem budiž třeba čau čau. Některá plemena psů sice mají sklon počínat si na základě svých zděděných pracovních dispozic spíše samostatně, jako například chrti, saňoví psi, pastevečtí psi – nezaměňovat s ovčáky (více k tomu na str. 80), ale základní pojmy soužití ovládá každý normální pes. Člověk má v této fázi šanci upevnit si své postavení vůdčího zvířete. Čím více toho docílí psychickou, nikoli fyzickou převahou, tím radostněji bude pes poslouchat a tím více důvěry ve svého pána bude mít. Téměř u každého psa nastane doba, kdy se začne snažit více či méně vehementně prosazovat svou hlavu. Pokud je mezi člověkem a psem vztah důvěry, může majitel pro jednou zasáhnout i maximálně energicky, aniž by hrozilo, že se tím vzájemný vztah vážně naruší.
Předpubertální fáze (5.–6. měsíc) Mladý vlk se v této době musí naučit komplikovaným pravidlům při lovu velké zvěře. Postup při lovu malé zvěře má z větší části vrozený. Doba hravého prozkoumávání je pryč. Pokud má smečka přežít, musí mít při lovu velké zvěře každý její člen své místo a roli.
Vývoj a učení u psa
Období hravosti končí. V životě mladého vlka nyní vystupují do popředí tři věci, a to nezbytná disciplína, připravenost ke spolupráci a bezpodmínečné, dobrovolné respektování zkušeného vůdce. A právě této vrozené vývojové dispozice člověk musí využít. Pes je teď připraven k učení jako doposud nikdy. Bohužel je stále ještě u lidí dost rozšířen nesprávný názor, že s opravdovou výchovou psa se nemá začínat dříve, než dosáhne jednoho roku věku. Nesmysl – člověk se jen musí řídit okolnostmi a program přizpůsobit věku mladého psa. Proč ztrácet drahocenný čas? Ve své praxi jsem se naopak často setkávala s takovými případy, kdy pes až do jednoho roku prakticky nepoznal autoritu, a potom bylo velmi obtížné zvládnout celý ranec problémů, které se během doby nakupily. Někteří nadmíru sebevědomí psi si vyvinuli vyslovenou dominanci i vůči majiteli, nebo se z nich stali vášniví lovci cyklistů.
Puberta (7.–10. měsíc)
aby jejich svěřenec už konečně začal zvedat nohu, a tím prokázal svou mužnost. Ve skutečnosti nám to však o povaze psa prozradí jen málo. Znám mnoho velmi energických a sebevědomých pracovních psů, kteří byli, co se zvedání nohy týče, celý život spíše nedbalí. Daleko důležitější je vědět, že mnoha psům se v pubertě zdánlivě bez příčiny změní povaha. V extrémních případech dokonce může dojít i k situaci, kdy do té doby drzý a bezohledně se prosazující mladý pes se náhle stáhne do sebe. A jiný, jenž doposud stál všema nohama pevně na zemi, jako kdyby se začal bát i svého vlastního stínu. Mnoho psů v tomto věku působí dojmem, jako kdyby náhle zapomněli všechno, co se až dosud naučili, a přestávají spolehlivě poslouchat. A především se v nich nyní přirozeně probouzí sexuální zájem, který má většina psů velmi výrazně vyvinutý. Málokterý pes dokáže odolat přitažlivě vonící fence. V období hárání samice psi často začnou projevovat sklon k utíkání, když do nosu nasají lákavý pach. A sebevědomí jedinci nejpozději v této
Ačkoli se při soužití s člověkem v zásadě neděje nic nového, má toto období svoje úskalí. Začíná to tím, že fenka poprvé hárá a pes začne zvedat nožičku. K tomu jen malou poznámku. Zatímco vnější příznaky dospívání jsou u fen dobře patrné, u psů klidně může dojít k tomu, že už je schopen nakrýt fenu, ač ještě nezačal zvedat nohu. Není proto nutno si v tomto směru dělat starosti. Mám pocit, že někteří mužští majitelé zřejmě pokládají za otázku cti,
Hravé naskakování je ve štěněčím věku projevem dominance, nikoli sexuality.
13
14
ZÁKLADY VÝCHOVY PSA
zasáhnout a zachovávat při tom neochvějnou důslednost.
Dospělý pes (od 11. měsíce)
Seriózní výchova musí začít brzy. Na obrázku je mladý hasky při výcviku poslušnosti.
době začnou vážně usilovat o prosazení svých představ a o převzetí smečky. Pokud se u nich projeví určitá nejistota, bojácnost nebo jistá tvrdohlavost, není to důvodem k panice, ale nadměrný sexuální zájem a především dominantní chování je třeba brát nanejvýš vážně, protože tyto projevy se samy od sebe rozhodně nevyřeší. Již v této chvíli je nutno přísně
Většina majitelů zvládne období, kdy je jejich svěřenec štěnětem nebo ve fázi dospívání, víceméně dobře. Pokud ale už dříve něco trochu skřípalo, nejpozději teď začnou být problémy vážné nebo, co horšího, je majitelé teprve teď začnou vážně brát. Každý pes se vyvíjí v průběhu celého svého života, ale v určitém věku, zpravidla kolem druhého roku, si zvířata už vytvoří o světě kolem sebe určitou představu, která pak ovlivňuje jejich chování. V neposlední řadě to závisí i na plemeni. Malí psi zpravidla dospívají rychleji a už ve stáří jednoho roku mohou být vyzrálými osobnostmi. Obří plemena, například novofundlandští psi nebo dogy, naproti tomu dospívají pozdě. Mezi velkými plemeny se například německý ovčák vyvíjí rychleji, zatímco rotvajler ještě ve věku dvou let může působit infantilně. Právě u tohoto plemene jsem opakovaně zažila, jak se u štěňat a mladých psů projevovaly vážné příznaky dominance, jež byly majiteli bagatelizovány s ohledem na něžný věk dotyčného zvířátka. Co však nastane v dalších letech, když se pes dokáže prosadit již v této době, kdy není tělesně ani duševně vyzrálý? Kdo něco pořídí s padesátikilovým psem rotvajlera, který si naprosto samozřejmě zařadil „svoje“ nebo rovnou hned všechny
Vývoj a učení u psa
lidi do škatulky „podřízených“? Jak si později ukážeme, i v takové chvíli ještě existují východiska, ale jsou zdlouhavá a vyžadují opravdu pevné nervy (viz str. 62). U dospělého psa budeme sklízet plody toho, co jsme zaseli při odchovu. Ve vlčí smečce není uznáván ani příliš slabý, ani příliš brutální vůdce. Zkusme si z toho vzít příklad a snažme se vystupovat vůči psu s láskyplnou důsledností. Při takovéto strategii se většina problémů, které popisujeme v této knize, vůbec neprojeví.
živočichové. Většina psů se učí rychle a ráda, často ani nevíme kdy a jak. Mnoho problematických způsobů chování se ovšem zakládá právě na takovýchto nám utajených procesech. Základem terapie chování je uvědomit si, že můžeme vyléčit jen to chování, u něhož známe konkrétní příčinu. Proto je nutno zpětně vysledovat začátek vzniku nevhodného chování. A to není možné bez základních znalostí zákonitostí teorie učení. V následujících řádcích vám ve stručnosti a jednoduše představíme nejdůležitější koncepty.
Jak se pes učí – a jak odnaučuje? Žádný živočich by nemohl přežít, kdyby nebyl schopen učení a nápodoby. Podle nejnovějších výzkumů to vypadá, že do určité míry to dokážou dokonce i nižší
Podmiňování (Pavlovovi psi a učení se úspěchem) Podmiňování je definováno jako souhrnný pojem pro experimentální postupy, v jejichž průběhu závisí způsob chování
Trénování poslušnosti ve skupině má smysl v každém věku. Nevýhodou je, že pozornost mladých psů se dá snadno rozptýlit.
15
16
ZÁKLADY VÝCHOVY PSA
nebo jiná reakce na určitých podmínkách. Nejznámějším příkladem jsou takzvaní Pavlovovi psi. I. P. Pavlov byl ruský fyziolog a neurolog, nositel Nobelovy ceny za medicínu za rok 1904. Později se proslavil především svými pokusy se psy. Nejprve u nich měřil vylučování slin, když toužili po nějaké potravě. Jako další krok nechal Pavlov vždy přesně v okamžiku, kdy psi dostali potravu, rozeznít zvonek. Po určité době došlo k tomu, že už jen samotný zvuk zvonku dokázal u psů probudit produkci slin, aniž byla na obzoru nějaká potrava. Už zazvonění se stalo signálem, který probudil příslušnou
Dobře socializovaná zvířata mezi sebou dodržují pravidla skupiny. Fenka na obrázku kontroluje anální „tvář“ cizího psa
reakci (slinotvorbu). Vznikl takzvaný podmíněný reflex. Tento proces se nazývá klasické podmiňování nebo podmíněná reakce. Sotva si lze představit, kolik pes přijímá podnětů, jichž si my lidé ani nevšimneme. Jak snadno zde může vzniknout také i nežádoucí podmíněná reakce! Za určitých okolností ani není potřeba velkého počtu opakování, aby se chování upevnilo.
Příklad: Třaskavé zvuky Představte si, že doposud sebejistý pes, necitlivý na hluk, je veden po ulici. Nyní dojde k tomu, že se nějaký náklaďák ocitne přímo vedle zvířete a třeba kvůli vadnému zapalování začne vydávat třaskavé zvuky, které na psa přirozeně působí velmi negativně. A vzápětí náhodou zrovna v tomto okamžiku na psa spadne hromada prken doposud opřených o zeď. Právě tohle se stalo čtyřletému boxeru Amorovi, který si tak bolest a šok nespojil s prkny, ale s hlasitým zvukem motoru. Souhra okolností vyvolala zážitek, který způsobil, že pes od té doby na všechny podobné zvuky reaguje strachem. Druhý příklad: Psa může dráždit listonoš, který se každou chvíli odváží vstoupit na jeho teritorium, aniž by byly splněny z hlediska psa nezbytné formality. Někteří psi pak svou averzi neomezují pouze na tuto situaci a poštovní doručovatele, ale přenesou ji na všechny lidi, kteří nosí uniformu. Signálním podnětem se pro ně stává právě uniforma.
Vývoj a učení u psa
Po skončení vyučování je pro psy odměnou, když dostanou volno a mohou si spolu hrát.
Na rozdíl od klasického podmiňování, kdy se pes učí prakticky neuvědoměle, u operativního, nebo také instrumentálního podmiňování dochází k takzvané podmíněné akci. U klasického podmiňování je to tak, že se nějaká již existující reakce spojuje s novým podnětem (signální podnět) a pes na podnět instinktivně reaguje. Zato při operativním neboli instrumentálním podmiňování se nové gesto spojuje s uspokojením nějaké potřeby (například hry nebo potravy). Pes dostane odměnu vždy, když udělá něco správně. Většina výcvikových metod, a to nejenom u psů, funguje právě na principu instrumentálního podmiňování, které začalo být
postupně označováno jako učení se úspěchem. Pokud pes vykoná ten nebo onen povel, dostane chutné sousto nebo si smí pohrát se svou oblíbenou hračkou. Některým mimořádně aktivním psům dokonce stačí ke štěstí už jen pouhá hra bez jakéhokoli předmětu. Tato výuková metoda je bezpochyby jednou z nejjednodušších, pokud se budeme držet určitých zásad.
Pravidla správného podmiňování (učení úspěchem)
• Rychlá odměna bezprostředně po reakci • Maximálně podnětná odměna • Spolehlivost odměnění
17
