Jak vybírat štěně ČLOVĚK, PŘÍTEL PSA. Pes je nejlepší přítel člověka, buďte fér a oplaťte mu to

Zuzana Mašková Věra Walterová Lenka Schönbeková Anna Skryjová

ČLOVĚK, PŘÍTEL PSA

Jak vybírat štěně Pes je nejlepší přítel člověka, buďte fér a oplaťte mu to.

OBSAH Úvodem Pořídit si psa, ano či ne? Výběr plemene Pes nebo fenka? Výběr chovatele Výběr konkrétního štěněte Je vybráno – kostky jsou vrženy

3 4 6 10 12 14 16

Člověk přítel psa

Úvodem

ÚVODEM Vítejte u elektronické příručky o tom, co považujeme za jeden z nejdůležitějších momentů v celé kynologii, a to napříč všemi jejími směry, specializacemi a zaměřeními. A sice o správném výběru vašeho budoucího čtyřnohého přítele, o kritériích, která celý proces rozhodování ovlivňují a na co by člověk, který si chce pořídit psa, rozhodně neměl zapomenout. Víme totiž, kolik problémů může znamenat chybná volba, setkali jsme se s mnoha a mnoha psy, kteří skončili v psím útulku (a někteří ještě hůř) jenom proto, že si je nevybral ten správný člověk. Děkujeme vám za váš zájem, a přijměte tuto příručku jako poděkování za vaši registraci v projektu Člověk, přítel psa.

- 3 -

Jak vybírat štěně


Jak vybírat štěně Výběr psa by se dal rozdělit do několika fází. Za prvé je to otázka, zda si psa máme či nemáme pořídit. Pokud je odpověď na tuto otázku ano, tak následuje výběr plemene, rozhodnutí, zda pořídit fenu či psa, výběr chovatele a výběr konkrétního štěněte.

Pořídit si psa, ano či ne? Pořízení psa je závazek větší, než si mnoho lidí umí představit. Psi se dožívají věku mezi deseti a patnácti lety a po celou tuto dobu potřebují lidskou péči a společnost. Potřebují krmit, venčit, chodit na procházky, vychovávat, hrát si, cvičit, pečovat o zdraví (a to s postupujícím věkem čím dál tím víc). Nikdo nemá patent na předvídání budoucnosti, některé věci se ale odhadnout dají. Psa by si tedy neměl pořizovat ten, kdo už v okamžiku rozhodování nemá pro chov psa podmínky. Především tedy finanční nebo časové. Cena štěněte je jen malou položkou v dlouhé řadě dalších výdajů, které vás v souvislosti s chovem psa čekají, pokud tedy máte už s touto první investicí problém, nechte pořízení psa na dobu, až bude lépe. A co se týče času, malé štěně vyžaduje opravdu hodně pozornosti a pokud ji nedostane, může si ji vynucovat pro vás někdy až nepříjemným způsobem. Zásadně nikdy nepořizujte psa dětem. Dětem lze svěřit zodpovědnost za živého tvora, ale nelze předpokládat, že jim celý psí život vydrží nadšení, se kterým si na vás štěně vyprosili. Pokud sami o psa a o péči o něj také stojíte a jste si vědomi všeho, co vás v souvislosti s držením psa čeká, pak je vše v pořádku. Pokud nejste z jakýchkoli důvodů schopni této péče a pokud by mělo být všechno jen na dětech, není pořízení pejska dobrý nápad. Mnoho štěňat a mladých psů končí v útulcích prostě proto, že se ukázalo, že dítě se o něj nestará a rodiče na to nemají čas, podmínky a vlastně třeba ani nechtějí, štěně roste jako dříví v lese, není vychované a postupem času je s ním proto více starostí než radosti. - 4 -



Nepořizujte psa jako dárek a už vůbec ne jako překvapení. Štěně by si měl každý vybrat sám, to je jako kdybyste chtěli někomu vybrat přítelkyni. A překvapený bude obdarovaný zaručeně, jen nikdy dopředu nevíte, zda příjemně nebo nepříjemně. A když je ve hře živý tvor, je to příliš velký risk a takové jednání postrádá zodpovědnost vůči tomuto živému tvoru. Pes a jeho chov s sebou nesou určitá omezení, pokud by vám tato omezení měla nějak zásadně vadit, raději si psa nepořizujte. Pes líná (pouští chlupy), někteří psi slintají (a někteří slintají opravdu hodně), téměř všichni psi jsou cítit typickým psím pachem. Pes se umí venku velmi důkladně zašpinit a tuto špínu pak přinese k vám domů a nechá ji ze sebe opadat na podlahu, do koberců apod. Psi mají zuby, kterými především ve štěněcím věku musí prozkoumat vše, co najdou. Pes potřebuje vaši společnost, bez ní trpí a nelze ho nechat dlouho samotného. Psi štěkají, někteří méně, někteří více, ale téměř bez výjimky všichni. Alergici by si také měli dobře rozmyslet, ještě lépe vyzkoušet, zda pro ně soužití se psem nebude znamenat zdravotní problém. Psi vyjadřují páníčkovi svou náklonnost olizováním, nejlépe obličeje. Pokud by vám toto mělo vadit, je to také důvod zamyslet se, zda je pořízení štěněte dobrý nápad. Nepořizujte si psa, protože vám je ho líto. To je ten nejrychlejší způsob, jak dostat do problémů sebe i toho psa. Vztahy založené na lítosti jednoduše nefungují, a to ani u lidí, ani u psů. Psi poznají, že vzbuzují vaši lítost a buď toho budou zneužívat, nebo je to přesvědčí o tom, že s nimi není něco v pořádku a zbytečně jim to sníží sebevědomí, které většina politováníhodných psů potřebuje spíše posílit. V každém případě – litovaný pes se nebude chovat podle vašich představ, rozhodně vaši lítost neocení a nebude za ni vděčný. Trochu více k důvodům, které vaši lítost mohou vzbudit – pokud narazíte na štěně, které se evidentně nemá dobře, a vy máte dojem, že ho „vysvobodíte“ tím, že si ho koupíte, pročtěte si důkladně další kapitoly, především o výběru chovatele a výběru konkrétního štěněte. Dozvíte se tam, jaké štěně si určitě nebrat, a proč. Ani kdyby vám ho bylo líto sebevíc.

- 5 -



Výběr plemene Historie psích plemen je téma, které by vydalo na celou encyklopedii, a také existuje mnoho encyklopedií a psích atlasů, které se touto problematikou zabývají velmi podrobně. Pro naše účely stačí informace, že psí plemena vznikala většinou cíleným výběrem podle užitkových vlastností. Jiné vlastnosti jsou žádoucí u loveckých plemen, jiné u ovčáků či pastevců, jiné vlastnosti chceme po psu, který má být pouze společníkem svého pána, tedy patří k takzvanému společenskému plemeni. Šlechtil se nejen vzhled, tedy tělesná konstituce, velikost, druh, kvalita a barva srsti, ale také (a často především) pracovní vlohy a schopnosti. Při výběru rasy je třeba myslet na několik důležitých věcí. První z nich je účel, pro který si pejska chcete pořídit. Každé plemeno má předpoklady pro něco jiného, některá byla za určitým účelem speciálně vyšlechtěna. Zjistěte si historii plemene, to vám hodně napoví, co bude mít daný pes takzvaně „v krvi“. Relativně jednoduché to mají lidé, kteří psa potřebují k nějakému konkrétnímu, především pracovnímu účelu, například pro psí sporty nebo lovecké využití. Takový člověk většinou dobře zná danou problematiku, má kolem sebe spousty příkladů, jak se které plemeno ke které práci hodí, a v okamžiku, kdy se rozhoduje pro pořízení psa, má většinou jednoznačně zvolené i plemeno. Spousta lidí ale nepotřebuje se psem pracovat, touží jen po čtyřnohém kamarádovi. V takovém případě je nutné zvážit vhodnost plemene s ohledem na životní styl, na který je člověk a jeho rodina zvyklá. Je důležité si uvědomit, že tyto zvyklosti jsou obyčejně velmi důkladně zakořeněny, a jestli si někdo myslí, že kvůli psovi se budou měnit, tak se většinou hluboce mýlí. Je tedy velkým omylem, když si aktivní člověk, například sportovec, pořídí psa, který není dost fyzicky zdatný a nemůže s ním chodit na výlety, běhat, jezdit na kole nebo na lyžích. Nebo naopak člověk v zásadě pasivní ať už z důvodu pokročilejšího věku, nějakého tělesného omezení nebo jen obyčejné lenosti, nemůže dát dobré podmínky psovi temperamentnímu až hyperaktivnímu, což mají některá plemena skoro jako plemenný znak. - 6 -



Co kupodivu téměř nerozhoduje, ačkoli se to často jako parametr výběru plemene uvádí, je velikost bytu budoucího páníčka nebo to, zda má zahradu. Není problém chovat v malém bytě dogu nebo vlkodava, pro drtivou většinu psů je důležitější to, že mohou být s páníčkem, než kolik metrů čtverečních má jejich společný příbytek. Zahrada také není to nejdůležitější, co pes ke spokojenému životu potřebuje. Pravda je, že především při ranním venčení zahrada usnadní majiteli situaci, většinou stačí psa vypustit a on se vyvenčí sám, není třeba kvůli tomu chodit rozespalý do mrazivého zimního rána, do deště a mlhy a podobně. Zkrátka, je to příjemné, ale není to nezbytné. Pokud je pes na zahradě sám, tak beztak většinu času prospí úplně stejně, jako by to za páníčkovy nepřítomnosti dělal v bytě. Vyberte si takové plemeno, které bude vyhovovat vašim fyzickým schopnostem. Říká se, že člověk by neměl mít většího psa, než jakého zvládne zvednout na veterinární stůl. Tuhle radu je třeba brát trochu s rezervou, protože takto, jak je řečená, by zcela vylučovala chovatelství takových plemen, jako jsou například dogy nebo bernardýni, ale pravdou zůstává, že nejen zvedání psa, ale také veškerá ostatní manipulace s ním vyžaduje určitou sílu. Pokud by váha (a síla) psa byla v poměru k silám majitele přehnaná, bude výchova takového psa složitější, protože jsou situace, kdy je třeba psovi mechanicky napovědět, co se od něj žádá. Některá plemena mají vlastnosti nebo schopnosti, které mohou budoucímu majiteli vadit. Chovatel, který chce prodat štěně, se těmito vlastnostmi většinou příliš nechlubí. Také všelijaké oficiální webové stránky chovatelských stanic a klubů se zabývají spíše těmi pozitivními vlastnostmi, pak tedy samozřejmě tím, pro co se dané plemeno šlechtí. Poměrně spolehlivý způsob, jak se o plemeni dozvědět i ty zápory, je sbírat na dané plemeno veškeré dostupné „pomluvy“, internet prozradí ledasco. I když mohou být takové pomluvy a špatné zprávy přehnané, určitý obrázek o negativech, které budoucího majitele mohou potkat, přece jen dají. Znáte to, není šprochu... Průkaz původu neboli rodokmen S psími plemeny velmi úzce souvisí otázka čistokrevnosti a průkazu původu (PP, rodokmenu). Jako čistokrevného označujeme takového psa, jehož oba - 7 -



rodiče jsou příslušníky jednoho plemene. Jako doklad o této čistokrevnosti slouží průkaz původu, což je něco jako lidský rodný list. Nic víc, nic míň. Když chcete třeba ohaře, tak víte, že matka byla ohař, otec byl ohař, všichni dědové a babičky byli ohaři a tak dále až do doby, kdy bylo plemeno uznáno jako samostatné, jmenovitě pak čtyři generace zpět. Uvádí se také dosažené výstavní a pracovní úspěchy těchto předků. V rodokmenu jsou dále kolonky, kam se zapisují vlastní výsledky výstav a zkoušek. Z takového rodokmenu lze vyčíst mnoho o geneticky předávaných předpokladech a pak také o tom, jak tyto předpoklady byly uplatněny či dokázány. Je to tedy dokument pro výběr psa zcela zásadní. Každý, kdo má registrovanou chovatelskou stanici, je povinen odchovávat pouze psy čistokrevné, to znamená s průkazem původu. Důvodem je zachování pracně vyšlechtěných vlastností, povahových, exteriérových a u většiny plemen především pracovních. Produkci štěňat bez PP se říká množitelství, v rámci chovatelských klubů je nepřípustné, zbytečně naplňuje trh se psy a plní psí útulky. Na světě existuje mnoho psů, kteří svůj rodokmen nemají. Tady je seznam nejčastěji uváděných důvodů, proč zrovna tohle štěně nemá PP, a kterými množitelé balamutí důvěřivé zájemce o psa: ● Je to šesté (sedmé, osmé...) štěně z vrhu a PP jich může dostat jen pět (šest, sedm...). ● Majitel feny by musel mít nějaké zkoušky (nejčastěji myslivecké), jinak jsou jeho psi bez PP. ● PP se ke psu pořizuje „navíc“, když budete chtít, tak si ho můžete „dokoupit“. ● Fena by měla mít alespoň jednou za život štěňata, ale nechceme kvůli tomu zakládat chovatelskou stanici. ● Fenku mi neuchovnili, ona – má bílý flek, chybí jí zub, je větší, menší, atd., ale to přece nevadí. Ani jeden z výše zmíněných „důvodů“ není pravdivý. Průkaz původu dostane každé štěně z vrhu, které je po čistokrevných uchovněných rodičích, i kdyby jich mělo být dvanáct. Zkoušky musí mít u některých plemen pes a ne majitel. PP se nedá dokoupit, to je jako kdybyste si chtěli koupit rodný list (pokud nejste v programu na ochranu svědků, tak se vám to taky nepovede). - 8 -



Fena nemusí mít štěňata, její zdraví ani psychiku jeden vrh nijak zásadně neovlivní. Pokud by přece jen měla mít jeden jediný vrh a majitel si nechce nechat zaregistrovat svoji chovatelskou stanici, může fenu „zapůjčit“ již existující chovatelské stanici (v praxi se nejčastěji zapůjčuje té CHS, odkud fenka pochází) a PP pak štěňátka dostanou. Odchylky od standardu vadí, každá taková ohrožuje plemeno jako celek a jestli má zlatý retrívr i po deseti generacích vypadat jako zlatý retrívr, tak se na jedincích, kteří vypadají jinak, nesmí odchovávat štěňata. Navíc některé exteriérové vady nepřímo ohrožují i zdraví psa (např. úbytek pigmentu může znamenat hluchotu a podobně). A jaké jsou nejčastější skutečné důvody, proč štěňata nemají PP, tedy jakousi psí „identitu“? ● Jedná se o křížence plemen. ● Jedná se o takzvané čistokrevné psy bez PP, ale uznejte sami, jak poznat, že jsou čistokrevní, když se neví nic o jejich předcích? Že vám ukážou nějaké psy a tvrdí, že to jsou rodiče, není nic prokazatelného. ● Jsou to potomci sice psů jedné rasy, otec i matka mohou PP mít, ale nejsou uchovněni, protože nesplňují podmínky chovnosti – mají zdravotní, povahové či závažné exteriérové vady. Tyto vady se často přenesou i na potomky. ● Rodiče psa bez PP majitel neuchovnil z důvodu vlastní lenosti nebo neochoty investovat peníze do výstav, výcviku, zkoušek nebo bonitací, tzn. není žádný důkaz o tom, že rodiče štěněte splňují standard plemene a důležitá povahová a zdravotní hlediska. Otázkou je, zda takový „chovatel“ bude mít peníze na dobrou péči o fenku a o štěňata, na všechna nutná očkování a odčervení anebo zda nebude na návštěvu veterináře také líný. ● Na jedné feně se odchovává více vrhů, než povoluje chovatelský řád (a než snese průměrná zdravá fenka). Pak je každý rok jeden vrh s PP a druhý bez PP, o tom druhém se chovatelský klub nikdy nedozví, fenečka funguje jako fabrika na štěňata a po několika letech je totálně vyčerpaná a takový množitel se jí často po osmém roce života zbaví. Psí útulky jsou plné takových vysloužilých matek. ● Chovatel má z kázeňských důvodů pozastaven zápis štěňat na svou chovatelskou stanici. - 9 -



Co riskujete pořízením psa bez PP: ● Kupujete zajíce v pytli. U malého štěněte bez známého původu není možné s určitostí říct, co z něj vyroste, může se tedy stát, že se z něj vyklube úplně jiný pes, než jste chtěli. ● Projeví se vady, kvůli kterým rodiče štěněte neprošli do chovu. Může se jednat o geneticky podmíněné choroby, povahové nedostatky a podobně. Tyto vady se většinou ukážou až v dospělosti či ve vyšším věku psa, u dvouměsíčního štěněte nejdou ani odhadnout. U většiny psů bez PP se peníze, které ušetříte při koupi štěněte, rychle rozpustí do veterinární péče nebo do řešení jiných problémů a mnohdy vás takový pes vyjde ještě mnohem dráž. ● Pokud si koupíte loveckého psa bez PP, nebude moci skládat zkoušky z výkonu a nebude nikdy lovecky upotřebitelným psem pro výkon práva myslivosti. ● Nebudete se moci zúčastňovat výstav. ● Nebudete moci psa použít pro chov, ani když bude naprosto úžasný. ● Není vyloučeno, že za štěně bez PP bude chtít množitel více, než chovatel za štěně s PP. Ceny psů se neustále hýbou v závislosti na poptávce po nich, a to, co se za štěňata platilo před pár lety, už teď vůbec nemusí být pravda. Takže pokud kupujete štěně, chtějte za své peníze dostat to, co jste si vybrali. Pokud chcete mermomocí psa bez PP, jděte si vybrat do útulku. Je jich hodně a psů v nich ještě více a tito psi vám budou vděční, když jim poskytnete domov. Každý nákup psa bez PP totiž přímo podporuje množitele, jejichž chování je (jak vyplývá z výše uvedeného) neetické a ve svých důsledcích se obrací proti zájmům psů.

Pes nebo fenka? Vlastnictví psa i fenky s sebou nese určitá specifika, která je dobré znát před tím, než se rozhodnete, jakého pohlaví má být váš budoucí kamarád. Fenka hárá. Děje se tak většinou dvakrát v roce, u některých plemen je interval mezi háráními delší, někdy až jeden rok. Často je hárání doprovázeno - 10 -



změnami v náladách fenky, zkušený majitel právě podle těchto změn pozná tak měsíc předem, že hárání přijde. Přibližně tři týdny fenka „barví“ (tedy špiní také většinou své okolí) a několik dní asi uprostřed barvení je schopná zabřeznout. Je tedy třeba ji v této době hlídat, aby si bez vašeho vědomí nepořídila kupu štěňat. Silný pohlavní pud fenku v této době vede k tomu, aby se po nějakém partnerovi poohlídla, a může mít sklony k utíkání, k neposlouchání a může dělat všechno pro to, aby se s nějakým pejskem spářila. Tím, že nelze fenku pustit z dohledu, je pro pracovní účely v tomto období většinou nepoužitelná. Pes sice nehárá, ale na háravé fenky ve svém okolí reaguje. Také má sklony k utíkání a neposlouchání, když má nějakou háravku v dosahu svého citlivého nosu, také se snaží, aby svůj pohlavní pud naplnil, háravou fenku našel a spářil se s ní. Fenky i pejskové jsou v tomto neobyčejně vynalézaví, jejich schopnost překonávat překážky se pod vlivem rozmnožovacích pudů prudce zvyšuje. Je na majiteli, aby byl dostatečně zodpovědný a zabezpečil jak psa, tak především fenku, aby k neplánovanému spáření a početí nechtěných štěňat nedošlo. Fenka hárá většinou dvakrát do roka, fenky kolem psa hárají celý rok. Pes i fena značkují močí. Pes při tom zvedne nohu a umístí svou značku co nejvýš to zvládne. Mohou tak být ohroženy například okrasné keříky nebo malé ovocné stromky na zahradě, kterým zalévání psí močí rozhodně nesvědčí. Fenka značkuje pod sebe, byť u toho také někdy přizvedává nohu, trpí tedy trávník. Pokud si pořizujete štěně a doma již nějakého psa máte, je dobré zvážit, zda kombinovat pohlaví nebo si pořídit například dvě fenky. Obě varianty mají svá pro i proti. Pokud se rozhodnete pro kombinaci pes-fena, tak máte velkou pravděpodobnost, že se budou vzájemně lépe snášet a respektovat. Máte ale důležitý úkol, a sice zabránit nechtěnému nakrytí fenky, když bude hárat. I když si pořídíte pár, se kterým budete počítat do chovu, toto opatření vás nemine, protože je zdravotně nepřípustné, a podle chovatelského řádu se to ani nesmí, nechat fenku zabřeznout pokaždé, když hárá. Je tedy nutné mít v záloze takové opatření, které zabřeznutí umí zamezit. Pohlavní pud je v době hárání velmi silný a ani u velmi dobře vychovaných psů se nedoporučuje spolehnout se na to, že vás „poslechnou“ a fenku nenakryjí. V době vaší nepřítomnosti je třeba fenku od psa mechanicky oddělit tak, aby k nakrytí nemohlo dojít ani - 11 -



omylem. Poslouží zavřené a zamčené dveře, pevný kotec, psí přepravka či domácí klec, umístění háravé fenky v kritických dnech někam, kde psi nejsou, atd. Rozhodně nelze doporučit přivázání psa a fenky na vodítkách tak, aby na sebe nedosáhli (vodítko se dá snadno překousnout), pouze zavřené, ale nezamčené dveře (jak funguje klika pejsek snadno zjistí, stačí, když na ni bude chvíli skákat), umístění háravé fenky na zahradě a psa v domě (váš pes není jediným psem, od kterého nakrytí hrozí, sousedovic Punťa také udělá cokoli, aby se vaší fence zalíbil), chatrný kotec nebo kotec s velkými mezerami mezi pletivem (vaše velká fenka se sice třeba ven nedostane, ale roztoužený jezevčík z vedlejší ulice si k ní cestu najde, koneckonců je pro překonávání úzkých překážek vyšlechtěn), zkrátka cokoli, co by mohlo selhat. Pokud nechcete řešit otázku nechtěného zabřeznutí, je lepší pořídit si více psů stejného pohlaví. Často se setkáváme s názorem, že dva psi nebo dvě feny se vzájemně nesnesou. Toto je nutné důrazně odmítnout, záleží na tom, jak je ke snášenlivosti vychováte. Základem je dobrá socializace, o té se dočtete o několik stránek dále, a takové soužití je pak zpravidla velmi pohodové. (Koneckonců, kdyby toto měla být pravda, nemohl by nikdo mít více než jednu fenku a jednoho pejska, jakýkoli další jedinec by nutně musel být stejného pohlaví, jako některý ze stávajících členů smečky. A podívejte se kolem sebe, kolik lidí má tři a více psů, a nemají s tím problém.) Ve vztahu mezi pánem a psem často dochází k takzvanému „přirozenému párování“, to znamená, že pes si bude lépe rozumět se ženou a fenka s mužem. Fenky bývají ve vztahu k člověku většinou snáze ovladatelné a poddajné, psi mohou být naopak větší osobnosti. Toto ale v žádném případě neplatí stoprocentně, je třeba ještě přičíst vlastnosti daného plemene. Fenka jednoho plemene může být mnohem větší osobnost, než pes jiného.

Výběr chovatele Zjistěte si co nejvíce informací jednak o chovateli a jednak o rodičích a dalších příbuzných vašeho budoucího psího kamaráda. Dnešní doba nabízí spoustu možností, jak se těchto informací dopátrat. Vyhledejte si na internetu - 12 -



všechno o chovné stanici, osobě chovatele, projděte výsledky výstav a zkoušek z posledních let, navštivte stránky chovatelského klubu. Tam všude se můžete dočíst spoustu zajímavého. Důležitý je především zdravotní stav chovných jedinců a odchovů, pro toho, kdo by rád s pejskem pracoval nebo sportoval, také výsledky, kterých dosahují budoucí rodiče a jejich potomci. Navštivte chovatele a chtějte vidět podmínky, ve kterých bude vašeho kamaráda odchovávat. Seznamte se s chovnou fenkou, pokud je k dispozici i budoucí otec štěňat, tím lépe. Pokud nemáte možnost toto učinit, chtějte vidět alespoň fotografie. Seriózní a dobrý chovatel, který nemá co skrývat, vám návštěvu umožní, dokonce ji možná bude i vyžadovat, protože chce poznat budoucí majitele svých odchovů. Množství informací, které můžete na takové návštěvě získat, je obrovské. Při osobním kontaktu snadno poznáte, zda jsou psi v chovatelské stanici dobře opečovávaní, zda jsou chováni v čistotě, dobře krmeni, vhodně ustájeni, zda o ně chovatel pečuje s láskou nebo jsou pro něj jen výrobním prostředkem. Poznáte, zda jsou psi vitální, jakou mají povahu, jestli se chovatel dobře stará také o již starší fenky, ze kterých už nemůže mít finanční prospěch. Dívejte se, nebo se chovatele alespoň zeptejte, jak si jejich štěňátka hrají. Měla by mít k dispozici hračky a přiměřený prostor pro dovádění. Vyvarujte se vzít si štěně z takové chovatelské stanice, kde jsou štěňata ponechána bez možnosti se vydovádět nebo mají k takovému dovádění jen sebe vzájemně. Štěně je hravý tvor, celý svět zkoumá tlamičkou. Bez hraček (není třeba, aby chovatel nakupoval drahé hračky určené pro psy, stejně dobře poslouží plyšáci ze second handu, hadrové uzlíky nebo klacíky, tedy předměty „za pár korun“) okusují sebe navzájem, tahají se za kožichy, ocásky, učí se dělat druhým bolest a to je základem budoucí šikany. S hračkami a hlavně za přítomnosti jemné a laskavé korekce chovatele se naučí nosit je v tlamičce (důležité pro aportování a házecí hry), přetahují se o hadr – slabší se učí vítězit (získají sebedůvěru), silnější se učí neprojevovat své emoce tak důrazně. Je to vlastně základ celé budoucí socializace v době, kdy je štěněčí psychika nejlépe otevřená k získávání nových zkušeností. Štěňata si tak vybudují silnou důvěru v lidského partnera, v jeho rozhodnutí a hlavně se naučí, že jakýkoli předmět z rukou člověka je určený pro radost. Takto vedené štěně si snadno vytvoří vztah s novým majitelem právě přes hry a přes hračky, které už zná. - 13 -



Čas na hry a pozornost chovatel do štěňat rád investuje. Pokud ne, je něco špatně. V osobním rozhovoru s chovatelem se toho dozvíte více, než jen z telefonátu nebo e-mailových zpráv. Nikdy neberte psa od chovatele, který vám možnost návštěvy odmítne, ať už argumentuje jakkoli. Není žádný důvod, aby cizí člověk nenavštívil chovatelskou stanici, jedinou výjimkou je doba prvních tří týdnů po narození štěňátek, a i tak se omezení týká pouze bezprostřední blízkosti ustájené fenky s psími miminky. Před porodem nebo po uplynutí těchto tří týdnů je odmítnutí návštěvy známkou toho, že není něco v pořádku. Dejte na první dojem. Bývá ve většině případů správný. Když se vám „něco nezdá“, je tam pravděpodobně problém. Zapojte do rozhodování svůj cit a šestý smysl, mívají pravdu.

Výběr konkrétního štěněte Štěně si vybírejte osobně, fotografie mohou prozradit ledasco, ale není nad osobní kontakt. Tady více než kdy jindy platí, že byste měli dát na své pocity, nechat se při rozhodování vést intuicí a již zmíněným šestým smyslem. Tuhle vlastnost máme všichni, jen někteří ji v sobě vědomě či podvědomě potlačují. Dejte si na výběr štěněte dost času, naplánujte si návštěvu u chovatele tak, abyste mohli být u štěňat delší čas, doporučujeme alespoň hodinu. Nikdy dopředu nevíte, a ani chovatel to neví, kdy se zrovna štěňátka unaví a budou chtít spát. Tehdy je třeba nechat je odpočívat a počkat, až naberou síly a budou zase vzhůru. Pozorujte malé psíky při hře, dotýkejte se jich, berte je do náruče. Sledujte jejich temperament, chuť k jídlu, chování u krmení, chování k vám jako cizímu člověku, k chovateli. Tohle všechno vám, i když nejste odborník, při rozhodování velmi pomůže. Sledujte kromě temperamentu také zdravotní stav štěňat. Existují varovné příznaky, které znamenají nějaký zdravotní problém. Štěňátka musí mít čistý - 14 -



kožíšek (samozřejmě se nepočítá bláto v případě, že je venku vlhko), čistá ouška i oči a jejich okolí. Neměla by se přehnaně drbat. Všechna štěňátka by měla být na přibližně stejné úrovni, co se týká koordinace pohybů. Jinými slovy, když většina štěňat už umí běhat a skákat, a ve vrhu se vyskytne takové, které sotva leze, není to v pořádku. Měla by projevovat přibližně stejný apetit u krmení. Měla by být přibližně stejně velká a těžká (pejskové bývají o trošku větší, než fenečky, ale ne nutně), dobrý chovatel si poznamenává váhové přírůstky, chtějte tyto poznámky vidět. Pokud štěně neroste, nebo roste výrazně pomaleji, než jeho sourozenci, není to dobré a znamená to většinou zdravotní problém. Zdravé štěně je přiměřeně zvědavé a zkoumá své okolí nejen zrakem, ale také čichem a zoubkama. Také reaguje na zvuky kolem sebe, když ne, může být nějaký problém se sluchem. Merle Blue merle a red merle jsou druhy zbarvení psů. Vyskytují se u některých plemen, namátkou můžeme jmenovat třeba kolie, šeltie, beaucerony, australské ovčáky, border kolie, jezevčíky, dogy a nově také čivavy a yorkšírské teriéry. Je způsobeno úbytkem pigmentu, tedy zesvětlením na některých, většinou náhodných partiích těla. Toto zbarvení, vzhledem ke své výjimečnosti, se stalo módním. Je ale důležité vědět, že to, co někteří lidé považují za pěkné a hodnotné, je ve skutečnosti genetickou vadou, která s sebou nese zdravotní rizika. Štěňata mohou být částečně nebo úplně hluchá nebo slepá, mívají i jiné oční problémy, anomálie kostry a poruchy imunity. Nejrizikovější je, když jsou matka i otec štěňat tohoto zbarvení. Tato spojení jsou kvůli zvýšeným rizikům zakázána a v chovech s PP by se tedy neměla vyskytovat. U psů bez PP nelze bohužel zaručit vůbec nic. V zájmu psího zdraví nedoporučujeme pořizovat si psy merle zbarvení, takoví psi se někdy dožívají jen několika měsíců věku, a pokud žijí déle, mívají řadu zdravotních problémů. Navíc vzhledem ke genetické povaze tohoto problému se postižení přenáší na potomstvo, a zbytečně zatěžuje další generace psů fatálními problémy. - 15 -



Je vybráno – kostky jsou vrženy Řekněme, že jste si vybrali, zaplatili chovateli zálohu, a čekáte na dobu, kdy si budete moci štěně od chovatele odvést k vám domů. Od toho okamžiku se štěně stává součástí vaší domácnosti, přestože ještě musí zůstat nějaký čas u své matky. Buďte trpěliví, čas strávený se svými sourozenci a matkou nelze nijak nahradit, nechtějte si tedy štěně odnést „co nejdřív“. Podle chovatelského řádu je možné štěně odstavit od matky nejdříve 50. den života (7 týdnů a jeden den). Někteří chovatelé si nechávají štěňátka raději ještě o týden déle. Jsou výjimky, a sice u plemen, které vznikly křížením psů a vlků, tedy československý nebo saarloosův vlčák, ti se smí od matky odebrat o týden dříve, tedy v šesti týdnech. Je to proto, že u těchto plemen je důležité, aby se štěňata dostala k novému majiteli co nejdříve kvůli navázání dobrých a hlavně pevných vztahů, což by jinak mohl být díky vlčím genům problém. U matky se štěně učí správně komunikovat se psy, dříve odebraná štěňata s tímto mívají problém. Také mateřské mléko se nedá ničím plnohodnotně nahradit. Některé fenky odstavují štěňátka kolem 4.–5. týdne, některé je kojí o něco déle, klidně i do dvou měsíců věku. Čas, který uplyne od okamžiku, kdy jste si štěně vybrali, do doby, než si ho budete moci odnést domů, se může zdát nekonečný. Chtějte od chovatele průběžné informace o tom, jak se štěněti a vůbec celému vrhu i s matkou daří, nechte se zásobovat fotkami, povídáním, váhovými přírůstky, zkrátka vším, co se dá na dálku sdělit. To vám pomůže čekání zkrátit. Jezděte vaše štěně navštěvovat, pokud tomu nebrání velká vzdálenost. Jednak je dobré, že vás štěně před odběrem uvidí víckrát, než jednou, a jednak i vy můžete sledovat, jak se ten malý tvoreček vyvíjí, jak roste, jak se učí nové dovednosti, můžete sami kontrolovat, jak mu rostou zoubky, jak se mu staví ouška (pokud se jedná o plemeno, které má mít stojaté uši), a vůbec jak se z malé chlupaté kuličky stává pes. Váš pes.

- 16 -


Člověk přítel psa - Jak vybírat štěně Zuzana Mašková Věra Walterová Lenka Schönbeková Anna Skryjová Odborná redakce Pavel Štangl Sazba, grafická úprava a technická redakce Zuzana Mašková Jazyková korektura Anna Skryjová Vydání první, 2013. - 17 -

Jak vybírat štěně ČLOVĚK, PŘÍTEL PSA. Pes je nejlepší přítel člověka, buďte fér a oplaťte mu to

Recommend Documents