Základní vymezení správního práva

VEŘEJNÁ SPRÁVA

I/ Základní vymezení správního práva Vymezení pojmu správního práva, jeho význam pro veřejnou správu Správní právo je základem právního řádu veřejné správy. Je jedním z nejvýznamnějších subsystémů českého právního řádu. Jeho úkolem je upravovat postavení a chování subjektů práva ve vztazích, které vznikají a uskutečňují se v souvislosti s realizací výkonné moci ve státě - ve sféře veřejné správy. Správní právo je souhrnem právních norem, zahrnuje právní předpisy: - o výkonné státní moci - o veřejné správě -----> tj.o organizaci a činnosti státního administrativního aparátu, - a o územní samosprávě. Státní administrativní aparát tvoří - ústřední orgány státní správy, např. ministerstva, - orgány místní správy a samosprávy, např. obecní úřady. Působnost orgánů státního administrativního aparátu se týká rozmanitých oblastí života společnosti, které spolu navzájem málo souvisejí, např. oblast školství, zdravotnictví, veřejného pořádku, stavebnictví, sociální péče, občanských záležitostí, péče o životní prostředí apod. Z toho je patrné, že správní právo je souhrnem velkého množství různorodých právních předpisů. Pro správní právo je charakteristické, že je takovým subsystémem právního řádu, který je realizován - nařizovacím způsobem - a z mocenských pozic. Posláním správního práva je vytvářet podmínky pro realizaci obsahu zákonů, které jsou akty moci zákonodárné.

VERSP_základní pojmy.doc

1

Správní právo Vymezení VS a její organizace Realizace VS Záruky zákonnosti ve VS

Pro správní právo jako právo veřejné je charakteristické, že: - chrání veřejný zájem - upravuje vztahy mezi nerovnými subjekty - konkrétní obsah jeho realizace je určován úřední mocí - umožňuje správní donucení. V podmínkách soudobého evropského pojetí právního státu je správní právo, v návaznosti na princip ústavnosti, důsledně ovládáno zásadami - legality - tato zásada vyjadřuje vázanost veřejné správy zákony a dalšími obecně závaznými právními předpisy, jež se vydávají na základě zákonů a k jejich provedení, - legitimity - je vyjádřením ústavního a následně zákonem specifikovaného oprávnění správních orgánů k výkonu příslušného zaměření činnosti a rozsahu veřejné správy.


2/46


II/ Základní vymezení veřejné správy A/ Obecné pojmové vymezení veřejné správy V pojmu veřejná správa je nutné nejprve vysvětlit podstatu pojmu správa. Tímto pojmem rozumíme činnost, která je zaměřena k péči o určité věci, o určité záležitosti. Subjekt, který je spravuje, - se obvykle o něco stará, o něco dbá - a současně je nějakým způsobem zainteresován na existenci, prosperitě a dalším rozvoji spravovaného objektu. Činnost nazývaná správou je v každé konkrétní záležitosti uskutečňována v rámci určitých společenských vztahů, - při ní spravovaný objekt má být touto činností chráněn před nežádoucím ohrožením nebo zásahem ze strany jiných složek společnosti - a současně jejím smyslem je daný objekt spravovat ve prospěch určitého jedince, skupiny či společenství. Veřejnou správou se rozumí správa veřejných záležitostí, která je realizována jako projev výkonné moci ve státě. Pro tuto výkonnou moc je charakteristické, že se jedná o veřejnou moc, kterou má v prvé řadě sám s t á t a dále touto mocí disponují jím s t a n o v e n é subjekty, které jsou dále povolané ke správě věcí veřejných. To znamená, že se veřejná moc, jejíž výkon představuje veřejná správa, se dělí - na moc státní - na zbývající veřejnou moc.


3/46


Pojetí veřejné správy: a) organizační pojetí - zde sledujeme organizační strukturu b) funkční pojetí - zde sledujeme činnost, to znamená naplňování funkcí veřejné správy.

Veřejnou správou v organizačním pojetí se rozumí - orgány veřejné správy, čili jde o jednotlivé prvky, ze kterých je tvořena, - jde o vazby jednotlivých organizačních subsystémů veřejné správy, které pak ve svém souhrnu tvoří celou organizační strukturu veřejné správy, - patří sem především stát prostřednictvím vlastních orgánů - a dále tzv. další veřejnoprávní subjekty jako představitelé a nositelé veřejné moci.


4/46


Veřejnou správou ve funkčním pojetí se rozumí, že : - se jedná prakticky o výkon veřejné správy, jako výkon podzákonné a nařizovací činnosti těchto orgánů. Jedná o faktickou činnost a naplňování funkcí veřejné správy.

Veřejná správa se odlišuje od správy soukromé podle následujících hledisek: - veřejná správa jako správa veřejných záležitostí je správou ve veřejném zájmu. Subjekty, které ji realizují, ji vykonávají jako právem uloženou povinnost, a to z titulu svého postavení veřejnoprávních subjektů, - soukromá správa je naproti tomu správou soukromých záležitostí, vykonávanou v soukromém zájmu a vykonávají ji soukromé osoby, sledující určitý vlastní cíl a řídící se přitom vlastní vůlí. Rozlišení veřejné a soukromé správy je významné pro veřejnou správu mimo jiné proto, že na výkonu veřejné správy se za určitých okolností mohou podílet také subjekty se soukromoprávním postavením. Jde o případy, kdy si subjekty veřejné správy zadají výkon veřejných služeb, které by jinak měly provést samy, u soukromoprávních subjektů. V takovém případě pak jejich činnost není činností soukromou, ale je veřejnou správou. Podstata této skutečnosti spočívá v tom, že - tato činnost je vykonávána ve veřejném zájmu, - postavení veřejnoprávního subjektu je zastupitelné, - a pokud to nevylučuje povaha věci.


5/46


B/ Vztah veřejné správy k moci zákonodárné V současné naší ústavní a zákonné úpravě není veřejná správa pojímána pouze jako vykonavatel toho, co jí je svěřeno zákonodárstvím. Může sama do jisté míry závazným způsobem určovat pravidla konkretizující provádění zákonů (čl.79 odst.3 Ústavy). Tato pravomoc je soustředěna především na úroveň vlády a ústředních orgánů státní správy. Její část je pak dislokována na úroveň místní státní správy, a to v podobě - "nařízení kraje" podle zákona o krajích (č. 129/2000 Sb.), - "nařízení obce" podle zákona o obcích (č. 128/2000 Sb.). Nejvyšším orgánům územní samosprávy, zastupitelstvům, je svěřena přímo Ústavou (čl. 104 odst.3) normotvorba samostatná, určená k vlastní úpravě otázek z oblasti jejich samosprávy. Svou právní silou je postavená bezprostředně za zákony a obecně závazné předpisy ústředních orgánů státní správy, vydané k realizaci zákonů. Tato zastupitelstva jsou obecní a po vytvoření vyšších územních samosprávných celků i krajská. Postup normotvorby hierarchicky uspořádán dle existence těchto vyšších územních samosprávných celků. Protože tato samostatná normotvorba obcí je určena k řešení otázek dosud právem jinak neupravených, můžeme ji v jistém příměru nazvat místním nebo samosprávným "zákonodárstvím", neboť v ní nacházíme některé shodné rysy se zákonodárstvím ve vlastním slova smyslu. Neopomenutelná je rovněž úloha veřejné správy při přípravě a předkládání návrhů zákonů, event. vyjadřování se k nim (zejména vládě). Poznatky z praxe, získané při aplikaci právních předpisů orgány vykonávajícími veřejnou správu, jsou mnohdy impulsem nebo důvodem přípravy nových zákonů a jejich přijetí. Jde o nutnost tzv. "dolaďovat" žádoucí vývoj společenských vztahů a jevů.


6/46


Pro veřejnou správu je typický vztah k moci zákonodárné, který je zaměřený na realizaci cílů a úkolů stanovených zákonodárným orgánem. Posláním orgánů veřejné správy je zákony, resp. další obecně závazné právní předpisy provádět a vykonávat při použití různých forem činnosti, tedy i odvozené normotvorby.


7/46


C/ Veřejná správa vykonávaná státem V rovině státní činnosti lze veřejnou správu nejsrozumitelněji vymezit tzv. negativně - jako tu státní činnost, kterou stát vykonává vedle zákonodárství a vedle soudnictví, - tj. tu státní činnost, která ze státní činnosti zbývá po odečtení - činnosti (moci) zákonodárné - a činnosti (moci) soudní. Od zákonodárství, které představuje tvorbu a přijímání zákonů, zákonodárnými orgány, se veřejná správa liší tím, že realizuje výkon zákonů. Postavení orgánů státu, vykonávajících veřejnou správu, je charakterizuje jako orgány výkonné. Zjednodušíme-li, pak zákonodárstvím se zákony vytváří, veřejnou správou se zákony provádějí. Od soudnictví se veřejná správa jako výkon zákonů liší jiným způsobem. Základní rozdíl mezi nimi spočívá v tom, že - soudnictví představuje nalézání práva, a to jak ve sféře veřejných, tak soukromých zájmů, - zatímco veřejná správa je takový výkon zákonů, při kterém se realizují zájmy jen veřejné a v mezích práva. Významnou roli zde hraje i jejich rozlišení organizační: - Soudnictví je uskutečňováno orgány, jež jsou si vzájemně rovny, a které i přes hierarchické uspořádání jejich soustavy jsou na sobě, ve smyslu vztahů nadřízenosti a podřízenosti, naprosto nezávislé, soudce je při výkonu zákonů nezávislý. - Soustava orgánů veřejné správy je naproti tomu přísně ovládána a provázána vztahy podřízenosti a nadřízenosti, správní orgán je vázán příkazy odpovídajících výše postavených správních orgánů.


8/46


K úplnému objasnění vnitřní strukturovanosti současné veřejné správy v ČR účinně přispívá pohled ústavněprávní: Ústava ČR je založena na trialistické teorii dělby moci - na moc zákonodárnou, - výkonnou - a moc soudní. Jednoznačně obecné měřítko pro definování výkonné moci však, na rozdíl od moci zákonodárné a moci soudní, neposkytuje. Jde o tzv. "zbytkový" přístup k moci výkonné, která představuje vše z veřejné moci, co již nespadá do sféry moci zákonodárné nebo moci soudní. Z hlediska subjektů Ústava ČR pod výkonnou moc (hlava 3) zahrnuje - prezidenta republiky (čl. 54-66), jako hlavu státu - vládu (čl. 67-78) jako vrcholný orgán výkonné moci - a dále pak další orgány výkonné moci, mezi kterými uvádí ministerstva a jiné správní úřady (čl. 79) - státní zastupitelství (čl. 80) - nakonec zcela samostatně zařazuje orgány územní správy (hl. 7, čl. 99105 ). Z toho lze odvodit, že veřejná správa ve funkčním pojetí je tedy výkonnou činností státu, jako základního veřejnoprávního subjektu. Veřejná správa jako správa státu (tedy správa veřejných záležitostí ve státě) se člení - na státní správu - na samosprávu - vykonávanou příslušnými správními orgány, které mají postavení orgánů veřejné správy.


9/46


Veřejná správa jako správa státu

Státní správa

Samospráva

D/ Státní správa a její charakteristické rysy Státní správa je veřejnou správou uskutečňovanou státem, kdy v každé společnosti zorganizované ve stát je státní správa nezastupitelnou součástí veřejné správy, v tomto smyslu je státní správa základem, neboli jádrem veřejné správy. Státní správa představuje jednu z forem činnosti státu, a to formu, jejímž posláním je realizace výkonné moci státu, při tom svou povahou je organizující a mocensko-ochrannou činností státu, která v sobě zahrnuje a spojuje - prvky klasického řízení - prvky regulace. Řídící prvky v její činnosti souvisí především s její organizující povahou a projevují se v jejím cílovém zaměření. Tento proces lze označit za proces cílené aktivizace chování, který je odvozený ze zákonů jako aktů moci zákonodárné. Regulační prvky v činnosti státní správy souvisí s jejím mocenskoochranným působením, posláním je udržení žádoucího stavu v určitých mezích, resp. obnovení předchozího stavu, který byl nežádoucím způsobem narušen. V tomto pojetí je možno regulaci označit jako proces cílené stabilizace chování.


10/46


Státní správa jako činnost státu povolaná k realizaci jeho výkonné moci je - činností výkonnou - která je současně činností - podzákonnou - a nařizovací. Výkonnou činnost je možno považovat za činnost prováděcí, kde podstatou je provádění zákonů. Nejde však jen o pasivní realizaci zákonů, ale patří sem i podíl na tvorbě státní politiky a tvorbě samotných zákonů. Podzákonný charakter je projevem principu vázanosti správy zákony a obecně závazné právní předpisy, které byly vydány na základě zákonů a k jejich provedení. Nařizovací činnost je především výrazem vztahu subjektů státní správy vůči jejím objektům. Její nařizovací charakter zde vyjadřuje mocenskou převahu orgánů státní správy ve vztahu k těm, vůči nimž je státní správa vykonávána. Projevuje se vázaností aktů státní správy pro její adresáty. S tímto vymezením státní správy, které je jejím vymezením ve funkčním pojetí, je bezprostředně spjato její vymezení v organizačním pojetí, jímž se označuje celá hierarchicky vybudovaná soustava příslušných státních orgánů, majících své uspořádání, odpovídající pravomoci a působnosti. Z tohoto pohledu rozlišujeme: - vnitřní zaměření činnosti státní správy, kdy jde o řešení vnitroorganizačních záležitostí.Tato činnost není hlavní. Je činností, která zajišťuje reálné fungování vlastního systému orgánů státní správy. - vnější zaměření činnosti státní správy, kdy jde o činnost, kterou se realizuje vlastní poslání státní správy. Adresáty působení jsou v těchto případech zpravidla • občané jako osoby fyzické, • nejrůznější právnické osoby, vůči kterým státní správa směřuje a je vykonávána. VERSP_základní pojmy.doc

11/46


E/ Samospráva a její charakteristické rysy Samospráva je veřejnou správou uskutečňovanou jinými veřejnoprávními subjekty než státem. Jedná se o subjekty korporativního charakteru, označované jako veřejnoprávní korporace. Svoje historické kořeny má současná moderní samospráva v samosprávě středověkých měst a středověkém cechovním zřízení. K jejímu kvalifikovanějšímu vyjádření, a to zejména pokud jde o samosprávu územní, došlo v období tzv. liberálního právního státu. Územní samospráva je tradičně řazena mezi znaky demokratického a právního státu. U nás místní samospráva ve svojí moderní podobě vznikla kolem roku l848. Prošla poměrně složitým vývojem a nakonec zůstala do konce trvání habsburské monarchie i v letech 1. republiky, jako trvalá součást nejen veřejné správy, ale i projev existence občanské společnosti. Po 2.světové válce byla stávající soustava orgánů veřejné správy nahrazena národními výbory. Územní samosprávné korporace přitom sice nezanikly, ale byly soustavně oslabovány. Tento proces byl dovršen po únoru 1948, kdy došlo k úplnému odstranění samosprávy na všech jejích úrovních a zejména obce, ač zůstaly zachovány jako územně správní jednotky, ztratily svůj charakter samosprávné jednotky spravované na základě korporačního principu volenými zastupitelskými orgány. Obnovení samosprávy územní i zájmové po listopadu 1989 představovalo jeden z projevů snah po vytvoření demokratických politických struktur a občanské společnosti. S a m o s p r á v a představuje ve veřejné správě, jako správě státu, výkonné působení a ovlivňování společenského života, prostředky nestátního charakteru. Myšlenka samosprávy je slučitelná jen s demokracií, neboť je založena na podstatě partnerského vztahu - státu - veřejnoprávních korporací, jako subjektů samosprávy.


12/46


Politický pojem samosprávy představuje podstatu samosprávy jako formy realizace veřejné správy občany. Právní pojem samosprávy vyjadřuje, že samosprávu vykonává • od státu odlišný právně aprobovaný veřejnoprávní subjekt, • v postavení veřejnoprávní korporace, • a disponující příslušným rozsahem veřejné moci. Samospráva se ve své činnosti řídí zákony a vlastními mocenskými akty. Vlastní samosprávnou moc pak provádí a zabezpečuje s využitím nařizovacích oprávnění. Podstatou a posláním samosprávné korporace je samostatně, to zn. samosprávně rozhodovat o vlastních otázkách a spravovat vlastní záležitosti podle svých potřeb, ze své vůle a řídí se přitom jenom zákony. V samosprávných vztazích platí, že samosprávné orgány v nich vystupují nikoliv jménem státu a z jeho vůle, ale jménem daného samosprávného společenství, • z jeho vůle • a v jeho zájmu. Samosprávu můžeme dále rozlišovat jako samosprávu územní a samosprávu zájmovou. Charakteristické rysy jsou v zásadě shodné jak pro samosprávu územní (je vázána na územní členění státu) i samosprávu zájmovou (je koncipována v podstatě rezortně). Samospráva je tedy organizující a mocensko-ochranné působení územních a zájmových samosprávných korporací a jejich orgánů. Realizuje se ve vztazích • v nichž na jedné straně vystupují samosprávné orgány, které tuto činnost vykonávají, • a na straně druhé objekty jejich působnosti.


13/46


Shrneme-li, nejvýznamnější skupiny subjektů vykonávajících veřejnou správu jsou orgány • státní správy • samosprávy, a to - samosprávy územní - samosprávy zájmové (profesní).

Na výkonu veřejné správy se podílí i další subjekty • vykonávající veřejnou správu na základě zákonného zmocnění (je nezbytné u úkolů mocenské povahy), • nebo na smluvním základě (zejména u úkolů povahy veřejné služby), • dalšími subjekty jsou podniky, fondy, nadace, jakož i další osoby, kterým je svěřen okruh určitých činností veřejnosprávní povahy.

Tato mnohost subjektů (zejména u samosprávy) je projevem participace občanů na správě veřejných záležitostí, jako základního požadavku na demokratičnost výkonu veřejné správy.


14/46


Kontrolní otázky : 1. Charakterizujte základní vymezení správního práva, jeho pojem. 2. Jaký je vztah veřejné správy k moci zákonodárné? 3. Co rozumíme pod pojmem veřejná správa a jakou dělbu

představuje její výkon z hlediska výkonu veřejné moci? 4. Vysvětlete dvojí pojetí veřejné správy. 5. Vysvětlete rozdíl pojmů veřejná správa a soukromá správa. 6. Co představuje tzv. negativní vymezení veřejné správy v rovině

státní činnosti? 7. Vymezte pojem státní správa a její charakteristické rysy. 8. Co rozumíme výkonným, podzákonným a nařizovacím charakterem

státní správy? 9. Vymezte pojem samospráva a poukažte na její odlišnosti od

státní správy.


15/46


III/ Základní vymezení organizace veřejné správy A/ Charakteristika organizace veřejné správy Pod pojmem organizace veřejné správy se především rozumí celá organizační soustava, resp. systém soustavy subjektů veřejné správy. Základními subjekty veřejné správy jsou - stát - a veřejnoprávní korporace, které ve veřejné správě vystupují jako představitelé a nositelé veřejné moci ve státě. V celé organizační soustavě subjektů české veřejné správy lze v současné době rozlišovat následující organizační subsystémy organizace veřejné správy: - ústřední orgány státní správy - územní orgány veřejné správy s všeobecnou působností (státní správy i samosprávy) - územně dekoncentrované (specializované) orgány státní správy - orgány (subjekty) zájmové samosprávy.

B/ Ústřední orgány státní správy Právní postavení ústředních orgánů státní správy je v současné době upraveno v návaznosti na ústavní zák.č.1/1993 Sb., Ústava ČR, ještě zákonem ČNR č.2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR, ve znění pozdějších změn a doplňků. Vrcholným ústředním orgánem státní správy je v l á d a . Má postavení orgánu státní správy s všeobecnou působností, ústavní úprava ji charakterizuje jako vrcholný orgán výkonné moci. Vláda - se skládá z předsedy, místopředsedů a jednotlivých ministrů. - funkce člena vlády je neslučitelná s funkcí člena Ústavního soudu, - mimo to člen vlády nesmí vykonávat ani další činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce.


16/46


V oblasti působnosti republiky působí dále jako ústřední orgány státní správy na jejích jednotlivých úsecích - ministerstva, jako ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády,

- např.

- ministerstvo financí, - ministerstvo zahraničních věcí, - ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, - ministerstvo práce a sociálních věcí, - ministerstvo zdravotnictví, - ministerstvo spravedlnosti, - ministerstvo vnitra, - ministerstvo průmyslu a obchodu, - ministerstvo zemědělství, - ministerstvo obrany, - ministerstvo životního prostředí, - ministerstvo dopravy atd.,

- a další ústřední orgány státní správy, v jejichž čele člen vlády nestojí, např.

- Český statistický úřad, - Český úřad zeměměřičský a katastrální, - Český báňský úřad, - Státní úřad pro jadernou bezpečnost atd.

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy se při své činnosti spolupodílí na tvorbě jednotné státní politiky a ve své působnosti tuto politiku také uskutečňují, - jako orgány podřízené vládě plní úkoly stanovené v zákonech a jiných obecně závazných právních předpisech, a navíc se ve veškeré své činnosti řídí ústavními zákony, stejně jako usneseními vlády, - posláním těchto orgánů je, v souvislosti s plněním jejich úkolů, mj. zpracovávat koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě, VERSP_základní pojmy.doc

17/46


- připravují návrhy zákonů a jiných v úvahu přicházejících obecně závazných právních předpisů, - na svých úsecích přijímají vlastní závazné předpisy (vyhlášky), - řízeny jsou vládou, - odborné, organizační a technické zabezpečení plní Úřad vlády ČR, - zvláštní postavení v této soustavě má Legislativní rada vlády, v její čele stojí člen vlády ČR, - její úkoly souvisí s legislativní činností vlády a dále mu přísluší úkoly vyplývající z reformy veřejné správy. Dále lze v soustavě ústředních orgánů státní správy ještě vymezit speciální orgány státní správy, které jsou konstituovány v působnosti určitého ministerstva, a které jsou mu také zpravidla podřízeny, či které vystupují přímo jako jeho složky. - Tak existují např.

- Česká školní inspekce - podřízená ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, - Česká energetická inspekce, -

Česká obchodní inspekce,

-

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví - jsou podřízené ministerstvu průmyslu a obchodu,

- Česká zemědělská a potravinářská inspekce,

- Státní veterinární správa ČR - jsou řízeny ministerstvem zemědělství, - Česká inspekce životního prostředí, - Český hydrometeorologický ústav, - jsou řízeny ministerstvem životního prostředí, apod.


18/46


C/ Organizace územní veřejné správy s všeobecnou působností Vzhledem k tomu, že veškerou veřejnou správu nelze realizovat z jednoho místa, tj. z centra, je výkon veřejné správy úrovňově s t r u k t u r o v á n , a to vždy v návaznosti na konkrétní územně správní členění státu. Vedle ústřední správy tak zákonitě přichází v úvahu ještě územní správa.

Ú z e m n í s p r á v o u pak v tomto smyslu rozumíme veškeré nižší úrovně správy, než úroveň ústřední.

Od ukončení činnosti soustavy národních výborů v roce 1990 a ukončení činnosti okresních úřadů je územní správa představována - o b c e m i , jako samosprávnými korporacemi územní samosprávy a jejich orgány, - k r a j i , jako veřejnoprávními korporacemi a jejich orgány


19/46


D/ Územně dekoncentrované (specializované) orgány státní správy Tyto orgány jako zvláštní, územně dekoncentrované orgány státní správy, rovněž působí v jednotlivých územních jednotkách územní organizace státu, a to na základě ustanovení zvláštních zákonů. Jde o specializované orgány, přímo odvozené od některých ústředních orgánů státní správy. Tyto orgány se proto také specializují jen na některý úsek státní správy nebo část takového úseku, či jen některé činnosti. V současné době se jedná zejména o tyto specializované územní orgány státní správy: - krajské, okresní, městské a obvodní správy policie, - vojenské správy v krajích a okresech, - krajské správy Českého statistického úřadu, - krajská oddělení Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, - zeměměřičské a katastrální inspektoráty na území krajů, a katastrální úřady na území krajů (pracoviště na okresech), - krajské, okresní a jinak označené správy spojů, - krajské orgány specializovaných státních inspekcí (energetická, obchodní, zemědělská a potravinářská apod.), - oblastní inspektoráty práce, - obvodní báňské správy, - správy sociálního zabezpečení (okresní), - úřady práce (okresní), - finanční ředitelství a finanční úřady,


20/46


E/ Orgány (subjekty) zájmové samosprávy Zájmová samospráva jako součást veřejné správy u nás měla v minulosti bohatou tradici. Byla představována nejrůznějšími komorami, svazky, společenstvy, a plnila ve veřejné správě významné poslání. V současné době po obnovení samosprávného pojetí části veřejné správy, vedle správy státní, se postupně vytvářejí, resp. znovu ustavují, nejrůznější samosprávné veřejnoprávní korporace zájmového charakteru s vlastními samosprávnými orgány. Podle současného právního stavu se jedná zejména o - advokátní komory, - komory komerčních právníků, - lékařské komory, - stomatologické komory, - komory veterinárních lékařů, - hospodářské komory, apod. Zájmová samospráva se v dnešních podmínkách rozvíjí. Do budoucna lze očekávat její další rozmach (např. v oblasti živnostenských společenstev). Ucelená soustava orgánů (subjektů) zájmové samosprávy se tedy postupně tvoří.

Kontrolní otázky : 1/ Co rozumíme pod pojmem organizace veřejné správy a jakými orgány je u nás tato organizace veřejné správy v současné době představována ? 2/ Vymezte ve smyslu platné právní úpravy soustavu ústředních orgánů státní správy. 3/ Co rozumíme pojmem orgány územní veřejné správy s všeobecnou působností a o které orgány se jedná ? 4/ Charakterizujte územně dekoncentrované /specializované/ orgány státní správy, uveďte jejich příklady. 5/ Co rozumíme organizací zájmové samosprávy ? VERSP_základní pojmy.doc

21/46


IV/ Realizace činnosti veřejné správy A/ Charakteristika činnosti veřejné správy a její realizace Veřejná správa, v organizačním pojetí, představuje účelově zaměřený systém, zřízený resp. vybudovaný za účelem zabezpečení činnosti výkonné moci ve státě ve sféře veřejné správy. Těžiště realizace činnosti veřejné správy přitom spočívá v realizaci obsahu norem správního práva hmotného. Veřejná správa je systémem, který se řadí k systémům "člověkem vytvořeným", a jako takový systém má především sociální poslání a plní funkce společenského charakteru, při tom jde o funkce svým způsobem mocenské a jejich mocenské určení je dáno postavením a posláním veřejné správy ve společnosti. Ve zcela obecné rovině můžeme jako cíl činnosti veřejné správy označit realizaci funkcí státu prostřednictvím funkcí veřejné správy. Funkce státu: vnitřní - je zaměřena dovnitř státu - hospodářská funkce - sociální funkce - kulturní funkce - ochrana veřejného pořádku - ochrana práv člověka vnější - je zaměřena vně státu - obrana - mezinárodní spolupráce. Cíle a úkoly veřejné správy si tato správa jako činnost výkonná, podzákonná a nařizovací, zpravidla nestanoví sama. Zabezpečuje vlastními prostředky dosahování cílů a plnění úkolů, které vyplývají ze zákonů, jako aktů zákonodárné moci. Přitom je zpravidla třeba, aby si veřejná správa sama cíle a úkoly specifikovala. Specifikace cílů a úkolů samotnými orgány veřejné správy, směřuje ve své podstatě k dosahování základních, tj. zákony stanovených cílů a plnění jim odpovídajících úkolů. VERSP_základní pojmy.doc

22/46


Realizace správy je představována řetězcem : cíle → úkoly → funkce realizace

→

metody působení

→ formy

Z hlediska potřeb realizace činnosti veřejné správy je pro dosahování cílů a plnění úkolů veřejné správy tedy rozhodující odpovídající vymezení jednotlivých funkcí, metod a forem realizace veřejné správy a jejich sladění do odpovídajícího systému. To vše musí respektovat a současně i vyjadřovat věcnou rozmanitost činnosti veřejné správy. Funkce veřejné správy jsou vyjádřením požadavků a potřeb jejího fungování, jsou projevem jejího poslání, projevem veřejné správy v akci.

Veřejná správa plní v obecném smyslu především dvě základní funkce: - funkci organizující, neboli regulativní, - funkci mocenské ochrany, neboli ochrannou.


23/46


Podstatou organizující funkce veřejné správy - je komplexní postižení procesů spočívajících v uspořádání subjektů a adresátů působení veřejné správy a vztahů mezi nimi, - tato funkce veřejné správy může být realizována a zabezpečována tím efektivněji, čím více bude docházet ke shodě cílů veřejné správy a zájmů a představ adresátů správního působení, to souvisí s podílem a aktivním spolupůsobením spravovaných subjektů při dosahování cílů veřejné správy. Podstatou funkce mocenské ochrany - je poskytování této ochrany ze strany orgánů veřejné správy s cílem zajištění bezporuchového chodu veřejné správy, jakož i zjednání nápravy tam, kde došlo k porušení právních povinností, - tato funkce je však limitována prostředky, jež má veřejná správa k plnění svých úkolů k dispozici. Proto v případech přesahujících možnosti samotné veřejné správy tuto ochranu potom zajišťují jiné k tomu povolané orgány, - je nutné zdůraznit, že nejde jen o ochranu následnou nápravou, nýbrž, a to stále více nabývá na významu, především o preventivní pozitivní vliv tohoto působení. K charakteristice organizující funkce a funkce mocenské ochrany je třeba ještě dodat, že tyto dvě tzv. základní funkce veřejné správy se v procesu reálného fungování veřejnosprávního působení vzájemně doplňují a prolínají. Jejich vzájemný vztah je konkrétním odrazem věcné orientace toho kterého úseku veřejné správy.


24/46


M e t o d y působení veřejné správy představují způsoby působení, jimiž se realizují úkoly, zprostředkované funkcemi veřejné správy. Člení se na - obecné metody působení - konkrétní metody působení,

K obecným metodám působení veřejné správy jsou obvykle řazeny metody - přesvědčování - donucování - řízení - regulace apod., Souvisí bezprostředně s administrativně právní metodou regulace společenských vztahů ve veřejné správě, představují výraz pravomoci a působnosti správních orgánů.


25/46


Konkrétní metody působení veřejné správy jsou představovány nejrozmanitějšími specificky vyjádřenými způsoby působení subjektů veřejné správy. K nejvýznamnějším patří - administrativní metody - ekonomické metody - organizační metody

Administrativní metody jsou konkrétními způsoby působení orgánů veřejné správy na příslušné adresáty vyjádřením administrativní podstaty veřejné správy, metodami přímého působení na spravované subjekty, Ekonomické metody představují takové prostředky působení, jako jsou nejrůznější ekonomická opatření, kterými lze řešit úkoly veřejné správy v souladu s pravidly a principy ekonomické regulace. Jde o takové metody působení, které nesměřují přímo k dosažení stanovených cílů, ale kterými se vytváří možnost volby ekonomicky nejvýhodnějších konkrétních cest a prostředků za jejichž použití lze daných cílů dosáhnout, Organizační metody zabezpečují uspořádání vztahů - mezi subjekty veřejné správy navzájem, - mezi subjekty veřejné správy a adresáty jejich působení, Jejich posláním je organizačně zabezpečit fungování veřejné správy uvnitř i navenek, Ve vztahu k plnění úkolů a funkcí veřejné správy jsou metodami podpůrnými, doplňujícími zpravidla metody administrativní, nebo metody ekonomické.


26/46


B/ Formy realizace veřejné správy Formy r e a l i z a c e veřejné správy jsou konečným, vnějším výrazem činnosti správních orgánů. Formami realizace veřejné správy rozumíme cílené zprostředkování obsahu činnosti veřejné správy do jejího vnějšího projevu, který představuje samotný výsledek této činnosti. Formy realizace veřejné správy jsou členěny na tzv. - právní formy realizace, - neprávní, resp. organizační formy realizace. Pro obě tyto skupiny forem realizace veřejné správy platí, že - mají právní základ, - vyplývají z obsahu norem správního práva, - a slouží k jeho provedení a naplnění. Formy realizace veřejné správy lze členit i podle toho, zda z hlediska svých adresátů - směřují vně organizačního systému - vnější formy realizace, - nebo zda směřují dovnitř tohoto organizačního systému - vnitřní formy realizace. . Z hlediska základního poslání veřejné správy mají rozhodující význam tzv. vnější formy realizace, zatímco vnitřní formy realizace mají ve vztahu k nim postavení podpůrné a slouží k zabezpečení vlastního chodu veřejné správy.


27/46


Při využití obou uvedených kriterií členění lze vymezit tuto strukturu forem realizace veřejné správy: a) p r á v n í formy realizace veřejné správy - normativní správní akty, - individuální správní akty, - interní normativní akty, - individuální služební akty, - dohody správně právního charakteru, - faktické úkony s přímými právními důsledky, b) n e p r á v n í , resp. organizační formy realizace veřejné správy - operativně organizační činnosti, - materiálně technické operace.


28/46


SPRÁVNÍ AKTY Realizace veřejné správy na sebe bere ve velké většině případů formu správních aktů. Jejich prostřednictvím také nabývají svého konkrétního významu příslušné metody působení veřejné správy. Mezi ostatními formami realizace zaujímají správní akty významné postavení, protože - projevuje se v nich veřejně mocenský charakter veřejné správy, - a dále i výkonná, podzákonná a nařizovací povaha její činnosti. Správní akty lze vymezit jako veřejně mocenské akty, vydané na základě zákonů orgány veřejné správy v procesu praktické realizace úkolů a funkcí veřejné správy. Představují rozhodnutí správních orgánů, jimiž dochází k realizaci jejich pravomoci, - mohou být vydány jen v mezích působnosti příslušného správního orgánu, - a způsobem stanoveným v právních normách, Jenom v takových případech jsou pro jejich adresáty závazné.


29/46


a/ Normativní správní akty Normativní správní akty jsou takové správní akty, které - jsou výrazem normotvorné činnosti orgánů veřejné správy, - představují právní formy realizace veřejné správy s normativním obsahem, jejichž prostřednictvím se realizují příslušná výkonná a nařizovací oprávnění správních orgánů, - jejich normativní charakter je výrazem skutečnosti, že obsahují obecně závazná pravidla chování vztahující se na blíže neurčený okruh adresátů, - jejich právní forma a mocenský charakter vede k tomu, že nerespektování či neplnění v nich obsažených pravidel může být právem stanoveným způsobem sankcionováno. Podmínkou platnosti normativních správních aktů je jejich publikace.Vyhlášení nebo oznámení normativních správních aktů ve Sbírce zákonů, příp. jinou předepsanou formou, je formálním předpokladem jejich pojetí jako obecných právních předpisů, a tedy i jako pramenů správního práva. Normativní správní akty přitom nemají ve všech případech povahu podzákonného, tj. prováděcího právního aktu, ale přichází mezi nimi v úvahu i tzv. akty prvotní. Jsou jimi normativní správní akty vydané subjekty veřejné správy jako nositeli vlastní samosprávné moci. Normativní správní akty jsou obecně závazné právní předpisy upravující práva a povinnosti občanů jakožto fyzických osob a dále nejrůznějších právnických osob organizačně nepodřízených orgánům veřejné správy, a v tomto smyslu představují realizaci vnějších vztahů veřejné správy.


30/46


Zvláštním případem normativních správních aktů jsou interní normativní akty, obvykle označované jako interní normativní instrukce nebo normativní akty řízení. Jsou to akty, které nesměřují vůči subjektům stojícím vně systému vztahů, ale které naopak směřují dovnitř vůči subjektům ovládaným organizační podřízeností ve vztahu ke správnímu orgánu, který takový interní normativní akt vydal. Slouží zpravidla k řízení podřízených pracovníků a orgánů, které jsou v příslušném organizačním systému daným správním orgánem řízeny a jemu podřízeny. Směřují výlučně vůči podřízeným subjektům, individuálně nespecifikovaným a vzhledem k tomu, že nemají obecnou závaznost, nejsou pramenem správního práva.


31/46


b/ Individuální správní akty Individuální správní akty představují takovou právní formu realizace činnosti orgánů veřejné správy, která je zpravidla výsledkem rozhodování správního orgánu o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech určitého konkrétního subjektu v postavení tzv. účastníka správního řízení, Tyto akty jsou chápány jako akty aplikace správního práva, protože představují použití obecných pravidel chování obsažených v příslušných správně právních normách na konkrétní případy. To znamená, že obecně závazné právní předpisy se aplikují na konkrétně individualizované případy. Člení se na tzv. - akty konstitutivní, jimiž se zakládají, mění nebo ruší určité správně právní vztahy, - akty deklaratorní, jimiž se stvrzuje existence či neexistence určitého správně právního stavu. V případě vnitřního zaměření individuálních správních aktů se jedná o individuální služební akty, obvykle označované jako individuální služební pokyny, slouží k realizaci řídících pravomocí představitelů správních orgánů vůči jednotlivým pracovníkům v organizačním systému veřejné správy ve vztazích nadřízenosti a podřízenosti.

c/ Dohody správně právního charakteru Dohody správně právního charakteru představují vzhledem k mocenské podstatě veřejné správy, atypickou formu realizace veřejné správy. Zpravidla se uzavírají navzájem mezi subjekty veřejné správy, případně mezi subjektem veřejné správy a od orgánů veřejné správy odlišným subjektem, často i s určitým státním orgánem, směřují k plnění úkolů veřejné správy. Vždy jsou uzavírány "ve prospěch" jednoho ze subjektů, a to vždy subjektu veřejné správy, který je příslušným na předmětném úseku veřejné správy, jehož se úkoly, k jejichž plnění byla dohoda uzavřena, týkají a který také za jejich splnění odpovídá.


32/46


d/ Faktické úkony s přímými právními důsledky Mají pro postavení jejich adresátů přímé právní důsledky. Svou povahou se jedná zpravidla o tzv. bezprostřední zákroky orgánů veřejné správy, nebo o některé úkony při tzv.výkonu správních rozhodnutí. Takové úkony přichází v úvahu - jen tam, kde je pro příslušné situace připouští platné právo, - a to jen za podmínek, které jsou právními normami pro jejich uplatnění stanoveny, - platí, že k nim může být přistoupeno jen tehdy, kdy to vyžaduje naléhavost zásahu, či nemožnost jiného právního řešení, - musí při nich být dodržena tzv. zásada přiměřenosti zásahu. Jedná se o mimořádnou formu realizace veřejné správy, která v mimořádných situacích - nastupuje namísto jiných právních forem realizace, zpravidla individuálních správních aktů, - nebo slouží k přímému vynucení existující dobrovolně neplněné povinnosti.

Kontrolní otázky : 1/ Obecně charakterizujte veřejnou správu jako činnost. 2/ Co rozumíme pojmem formy realizace veřejné správy? Uveďte jejich strukturu. 3/ Charakterizujte tzv. normativní správní akty. 4/ Charakterizujte tzv. individuální správní akty. 5/ Čím jsou charakteristické tzv. dohody správně právního charakteru? 6/ Co rozumíme tzv. faktickými úkony s přímými právními účinky ?


33/46


V/ Záruky zákonnosti ve veřejné správě A/ Charakteristika záruk zákonnosti ve veřejné správě Veřejná správa jako činnost výkonná, podzákonná a nařizovací je vázána zákony a zabezpečuje jejich provedení. Zákonnost se ve veřejné správě projevuje: - požadavkem přesného a přísného dodržování a plnění právních norem všemi subjekty správního práva, - uskutečňováním funkcí veřejné správy příslušnými metodami a formami realizace - výlučně na základě zákonů - a při přísném respektování zákonných práv a svobod občanů, - poskytováním právní ochrany subjektům správního práva v jejich právním postavení. K zajištění zákonné realizace cílů a úkolů veřejné správy slouží tzv. záruky zákonnosti ve veřejné správě. Obecně se jimi rozumí souhrn právních prostředků, určených k zabezpečení dodržování a zákonné realizace práva pro případ jeho porušení. K zárukám zákonnosti ve veřejné správě patří: - zrušení, změna, sistace vadných správních aktů aj. opatření ve veřejné správě, - kontrola veřejné správy, - uplatňování odpovědnosti za porušení právních povinností, - přímé donucení ke splnění právní povinnosti. Záruky zákonnosti ve veřejné správě směřují jak dovnitř veřejné správy, tak i navenek.


34/46


B/ Zrušení, změna, sistace vadných správních aktů a jiných opatření ve veřejné správě U právních forem realizace veřejné správy přichází v úvahu - jednak vydávání správních aktů, a to - jak normativních, - tak individuálních, - a dále provádění dalších nejrůz. opatření právně relevantní povahy. Ve sféře veřejné správy platí tzv. presumpce správnosti správního aktu, stejně jako i dalších nejrůznějších opatření správních orgánů, což v praxi znamená, že případné právní vady samy automaticky nezakládají neplatnost těchto forem realizace, ale k jejich neplatnosti je vždy třeba kvalifikovaného posouzení a rozhodnutí příslušného org. Tak lze jen při splnění právem předepsaných podmínek příslušným rozhodnutím zrušit, tj. prohlásit za neplatný - normativní správní akt - nařízení vlády - vyhlášku ministerstva - vyhlášku a nařízení kraje - vyhlášku obce - příp. dosáhnout změny takového aktu, Obdobná situace při zjednání nápravy přichází v úvahu i u individuálních správních aktů. Jde zpravidla o tzv. opravné prostředky ve správním řízení. Pokud jde o další nejrůznější opatření správních orgánů, tady zpravidla jejich zrušení či změně předchází nejprve jejich tzv. sistace, tj. pozastavení jejich výkonu. Teprve není-li v určené lhůtě zjednána náprava samotným orgánem v jehož činnosti je spatřována předmětná nesprávnost, přichází v úvahu rozhodnutí vyššího orgánu o zrušení či změně. Zvláštním případem jsou tzv. paakty, tj. akty, které byly vydány orgánem či subjektem, který nebyl vybaven potřebnou pravomocí. Takový akt (paakt) nemá žádné právní účinky a není nutné jej rušit nebo měnit. VERSP_základní pojmy.doc

35/46


C/ Kontrola veřejné správy Kontrola je nedílnou součástí každé řídící činnosti, realizuje se v příslušných řídících vztazích a spolupodílí se na dosahování stanovených cílů. Kontrola veřejné správy ve svém obecném pojetí zajišťuje provádění veškerých potřebných činností v odpovídajícím rozsahu, směru a čase. Kontrola veřejné správy může být pojata především jako kontrola - preventivní - průběžná - periodická - namátková Důležitost kontroly veřejné správy spočívá v tom, že vedle obvyklého zaměření záruk zákonnosti sleduje také dodržování účelnosti a hospodárnosti ve veřejné správě. Ve veřejné správě kontrola plní následující funkce: - poznávací - zjišťovací - hodnotící - nápravné.

Systém kontroly veřejné správy je členěn na a/ správní kontrolu, kontrolujícími subjekty jsou orgány veřejné správy, přitom v rámci této kontroly lze lišit: - kontrolu zaměřenou na činnost správních orgánů ve vztazích hierarchické nadřízenosti a podřízenosti, včetně kontroly prováděné uvnitř jednotlivých orgánů veřejné správy, - kontrolu zaměřenou na plnění povinností subjektů správního práva, stojících mimo vztahy veřejné správy, b/ vnější kontrolu orgánů veřejné správy a jejich činnost je kontrolována jinými subjekty než orgány veřejné správy.


36/46


S přihlédnutím ke konkrétním subjektům kontroly veřejné správy a k jejich postavení pak rozlišujeme kontrolu: - vykonávanou zákonodárným orgánem, resp. zastupitelskými orgány,

- vykonávanou soudy, - vykonávanou Nejvyšším kontrolním úřadem, - vykonávanou správními orgány, - vykonávanou na základě podnětů, stížností a peticí občanů. Systém takovéto kontroly umožňuje i uplatnění vlivu občanů na její zaměření a faktické provádění.

D/ Kontrola vykonávaná zákonodárným, resp. zastupitelskými orgány Tento druh kontroly veřejné správy vyjadřuje podstatu vztahů orgánů veřejné správy a zákonodárného, resp. zastupitelských orgánů. Zákonodárný orgán je oprávněn v souvislosti se svou zákonodárnou činností kontrolovat veřejnou správu v nejobecnějším slova smyslu, V konkrétních vztazích pak zákonodárnému orgánu přísluší kontrolovat - činnost vlády,

- i činnost jejích jednotlivých členů. Kontrolou vykonávanou zastupitelskými orgány se rozumí kontrola vykonávaná - obecními zastupitelstvy

- ve vztahu k dalším orgánům obcí.


37/46


E/ Kontrola vykonávaná soudy Kontrola veřejné správy vykonávaná soudy vyjadřuje ústavně právně zakotvený vztah mezi výkonnou a mezi soudní mocí ve státě. Ve sféře veřejné správy přichází v úvahu kontrola zákonnosti:

- normativních správních aktů, - individuálních správních aktů. Soudní kontrola zákonnosti normativních správních aktů je záležitostí tzv. ústavního soudnictví, když ve smyslu jeho ústavně právní úpravy může ústavní soud rozhodovat - o zrušení právních předpisů, včetně normativních správních aktů, jsou-li v rozporu s ústavou, jinými ústavními zákony, zákony nebo ratifikovanými a vyhlášenými mezinárodními smlouvami o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, - dále rozhoduje o ústavních stížnostech proti opatřením, pravomocným rozhodnutím nebo jiným zásahům orgánů veřejné správy, jestliže stěžovatel tvrdí, že jimi byly porušeny jeho ústavně zaručená základní práva a svobody. Soudní kontrola zákonnosti individuálních správních aktů je záležitostí tzv. správního soudnictví.


38/46


F/ Kontrola vykonávaná Nejvyšším kontrolním úřadem Nejvyšší kontrolní úřad je ústavně zřízen jako nezávislý kontrolní orgán, jehož posláním je kontrolovat hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. Podle zákona č.166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, vykonává tento orgán příslušnou kontrolu - ministerstev, jiných správních úřadů a státních orgánů, - u fyzických a právnických osob. Předmětem kontroly prováděné Nejvyšším kontrolním úřadem je zjišťování - zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy, - zda jsou věcně a formálně správné, - a současně se posuzuje účelnost a hospodárnost kontrolovaných činností. Po provedené kontrole se vypracovává písemná zpráva, která musí obsahovat shrnutí a vyhodnocení skutečností, zjištěných při kontrole. Jedním z důležitých úkolů Nejvyššího kontrolního úřadu je také zpracovávat a předkládat Poslanecké sněmovně stanovisko ke zprávě o průběžném plnění státního rozpočtu a ke státnímu závěrečnému účtu České republiky.


39/46


G/ Kontrola vykonávaná správními orgány U tohoto druhu kontroly veřejné správy se především jedná o státní kontrolu (v podstatě se řídí zákonem o státní kontrole) vykonávanou: - ministerstvy a ostatními ústředními orgány státní správy, - místními orgány státní správy a obcemi pokud vykonávají státní správu, - a ostatními orgány státní správy, do jejichž působnosti náleží specializovaná kontrola, odborný dozor nebo inspekce. Předmětem kontroly je - hospodaření s finančními prostředky, - plnění povinností vyplývajících pro kontrolované subjekty z obecně závazných právních předpisů, nebo povinností uložených na jejich základě, Při tom jednotlivé kontrolní orgány vykonávají tuto kontrolu vždy jen v rozsahu a okruhu své věcné, osobní a místní působnosti. Významné postavení při výkonu státní kontroly mají orgány specializované kontroly, odborného dozoru a inspekční orgány, jejichž kontrolní pravomoc je upravena zvláštními právními předpisy.

Takovými orgány jsou např. - Český úřad bezpečnosti práce, - Česká obchodní inspekce, - Česká zemědělská a potravinářská inspekce, - Česká inspekce životního prostředí apod.


40/46


H/ Kontrola vykonávaná na základě podnětů, stížností a peticí občanů V tomto případě se jedná o kontrolu veřejné správy realizovanou z iniciativy a za přispění občanů, ve smyslu jejich ústavně zaručených práv na základě navazující právní úpravy, a to v prvé řadě podle vládní vyhlášky č.150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících.

Subjekty, které jsou povinny stížnost přijímat, jsou všechny státní orgány a organizace, a to především ty, které jsou bezprostředně nadřízené úřadům, orgánům a organizacím, vůči kterým stížnost směřuje. Při vyřizování stížností, oznámení a podnětů občanů platí v podstatě stejné zásady. Praktický rozdíl mezi jednotlivými druhy podání je v jejich obsahu - stížností se obvykle rozumí takové podání, které se bezprostředně týká zájmů stěžovatele, - ostatní stížnosti bývají chápány jako oznámení.

- mezi podněty se pak zařazují taková podání, kterými je sledován širší společenský prospěch. Podání stížnosti může být buď ústní nebo písemné. O ústních stížnostech, které nelze vyřídit hned, je třeba sepsat zápis, který se předkládá stěžovateli k podpisu. Stížnosti je třeba odpovědně prošetřovat a vyřizovat ve stanovených lhůtách - do 10 dnů od jejich doručení jednodušší stížnosti, - v ostatních případech do 30 dnů, při čemž tuto lhůtu lze prodloužit jen vyjímečně ve zvlášť složitých případech.


41/46


Stížnost se považuje za vyřízenou, - jestliže byla řádně prošetřena, - byla učiněna potřebná opatření, - stěžovatel o tom byl řádně vyrozuměn. Proti způsobu vyřízení stížnosti nemá stěžovatel sice možnost podat odvolání, avšak může podat novou stížnost, na základě níž se zjišťuje, zda původní stížnost byla řádně prošetřena a vyřízena. V případě, že další stížnost v téže věci neobsahuje upřesnění rozhodujících skutečností, není potřebné tuto stížnost prošetřovat. Kolektivní stížnosti mají povahu tzv. peticí (zák.č.85/1990 Sb., o právu petičním). Každý občan se může sám, nebo společně s jinými, obracet se svými návrhy a stížnostmi ve formě p e t i c e na státní orgány ve věcech veřejného nebo jiného společenského zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů.


42/46


CH/ Uplatňování odpovědnosti za porušení právních povinností Při uplatňování odpovědnosti za porušení právních povinností rozlišujeme: a/ správně právní odpovědnost b/ odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů veřejné správy. ad a/ Správně právní odpovědnost - odpovědnost za porušení povinností ve veřejné správě má především povahu správně právní odpovědnosti, - je ochranným institutem správního práva, - odpovědnost upravená normami správního práva představuje významnou záruku zákonnosti ve veřejné správě a současně je jednou z forem realizace správního práva. Správně právní odpovědnost vystupuje - jako právní odpovědnost realizovaná správními orgány a aplikovaná na podmínky veřejné správy, - její uplatnění přichází v úvahu jen na základě platného práva, - slouží především k ochraně při porušení povinností vyplývajících z norem správního práva (když dojde k narušení společenských vztahů chráněných správním právem), - za základ správně právní odpovědnosti je považováno protiprávní jednání subjektů správního práva, za které lze uložit správně právní sankci. Takové protiprávní jednání je označováno jako správní delikt a správně právní odpovědnost je tudíž odpovědností za správní delikty. ad b/ Odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem orgánů veřejné správy Zvláštním případem odpovědnosti s bezprostředním vztahem k veřejné správě a postavení a činnosti jejích pracovníků je tzv.odpovědnost státu za š k o d u způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Jedná se o majetkovou odpovědnost spojenou s výkonem veřejné správy.


43/46


Platná právní úprava počítá ve sféře veřejné správy s tímto odpovědnostním subsystémem jen pro případy rozhodnutí a úředních postupů státní správy. Tento odpovědnostní subsystém nepřichází v úvahu ve sféře samosprávy. Ve smyslu tohoto odpovědnostního institutu mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím ve státní správě ti, -

kdo jsou účastníky správního řízení

-

a byli poškozeni nezákonným rozhodnutím vydaným v tomto řízení.

Podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody je -

že účastník podal proti nezákonnému rozhodnutí řádný opravný prostředek, a dále že

-

nezákonné rozhodnutí jímž byla škoda způsobena, bylo pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem.

Stát se této odpovědnosti nemůže zprostit. Pokud stát škodu nahradil, je oprávněn požadovat úhradu na státním orgánu, který nezákonné rozhodnutí vydal a tento orgán je obdobně oprávněn požadovat úhradu na tom, kdo se na vydání nezákonného rozhodnutí podílel.


44/46


I/ Přímé donucení ke splnění právní povinnosti Mezi zárukami zákonnosti ve veřejné správě přichází pro určité situace dále ještě v úvahu některé právem předvídané úkony,které mají pro postavení jejich adresátů přímé donucovací právní důsledky.Jedná se zpravidla -

o tzv. bezprostřední zákroky orgánů veřejné správy,

-

a dále o úkony spojené s tzv. výkonem správních rozhodnutí.

U bezprostředních zákroků platí, že k nim může být přistoupeno jen tehdy, -

kdy to vyžaduje naléhavost zásahu,či nemožnost jiného právního řešení,

-

a že při nich musí být dodržena tzv. zásada přiměřenosti zásahu,

-

jedná se o mimořádnou formu činnosti veřejné správy, která v mimořádných situacích nastupuje namísto jiných právních forem činnosti,

-

a to zpravidla individuálních správních aktů.

Výkon správních rozhodnutí slouží k vynucení existující dobrovolně nesplněné povinnosti uložené ve správním rozhodnutí, Nucený výkon cestou exekučního řízení může být podle správního řádu realizován: -

správní exekucí (vymáhá správní orgán), nebo také

-

soudní exekucí (vymáhá soud občanskoprávní cestou),

Oprávněný účastník si může formu exekuce zvolit sám a podle toho ji navrhnout -

správnímu orgánu, nebo

-

soudu,

Výkon rozhodnutí se provádí na návrh účastníka, nebo z podnětu správního orgánu, který rozhodoval v I.stupni, - orgány obcí a krajských úřadů, které příslušné správní rozhodnutí vydaly, jsou zpravidla, pokud nebyl dán návrh na soudní výkon, také oprávněny tato rozhodnutí samy vykonat. K výkonu rozhodnutí lze použít jen prostředků uvedených v zákoně. VERSP_základní pojmy.doc

45/46


Správní řád stanoví pro vymáhání peněžitých plnění jako prostředek výkonu - srážky ze mzdy, - nebo přikázání pohledávky, Správní řád stanoví pro vymáhání nepeněžitých plnění pak náhradní výkon, - ukládání peněžitých pokut, - nebo přímé vynucení uložené povinnosti, jímž se rozumí - vyklizení nemovitosti, - odnětí věci nebo listiny, - předvedení osoby.

Kontrolní otázky : 1/ Vymezte pojem, podstatu a systém záruk zákonnosti ve veřejné správě. 2/ Za jakých podmínek přichází v úvahu zrušení,změna či sistace správních aktů aj. opatření orgánů veřejné správy ? 3/ Co je podstatou kontroly veřejné správy? Jak se kontrola veřejné správy člení ? 4/ Charakterizujte kontrolu veřejné správy prováděnou zákonodárným, resp. zastupitelskými orgány. 5/ Vymezte podstatu soudní kontroly veřejné správy, poukažte na její základní formy. 6/ Charakterizujte kontrolu veřejné správy, příslušející Nejvyššímu kontrolnímu úřadu. 7/ Vymezte základní principy právního režimu tzv. státní kontroly. 8/ Specifikujte kontrolu veřejné správy realizovanou v souvislosti s vyřizováním stížností,podnětů a peticí občanů. 9/ Co je podstatou uplatňování správně právní odpovědnosti za porušování právních povinností ve veřejné správě ? 10/Charakterizujte odpovědnost státu za škodu způsobenou nezá konným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. 11/Vymezte postavení a poslání záruk zákonnosti ve veřejné správě spočívající v přímém donucení ke splnění právní povinnosti.


46/46


Základní vymezení správního práva

Recommend Documents