Základní umělecká škola, Potštát 36

Základní umělecká škola, Potštát 36 projekty - výstup

Toulky s loveckou hudbou II. a

Hudba nezná hranic 2005 - 2011 Potštát,12.11.2009

Toulky s českou loveckou hudbou II.

Toulky s českou loveckou hudbou II. Dovolte nám, abychom vám přiblížili náš projekt, nazvaný: „Toulky s českou loveckou hudbou II.“ Pokusíme se vám přiblížit, co je to vlastně lovecká hudba, jaká byla její historie, jaké bylo její uplatnění a jaké je nyní. Nedílnou součástí je vývoj nástroje, tedy loveckého a lesního rohu a samozřejmě také představení našich i zahraničních předních skladatelů a hráčů lovecké hudby. V druhé části projektu vás seznámíme s tím, kde všude se můžete s loveckou hudbou setkat, kde se jí můžete naučit, nebo aspoň kde se jí učíme my.

Kde všude troubíme… • Hubertské mše in B, in Es ladění • Plesy, pohřby • Při výkonu práva myslivosti (hony, samostatné lovy, zkoušky psů z výkonu….) • Slavnostní příležitosti (oslavy, výročí…) • Koncerty a myslivecké sešlosti • Letní kurz trubačů v Chlumu u Třeboně • Soutěže trubačů v ČR, na Slovensku a v jiných zemích EU. • Dny svatého Huberta, Svatohubertské slavnosti

Lovecká hudba – vznik a vývoj Vývoj lovecké hudby Hudba a samozřejmě také lovecká hudba, provází náš život po dlouhá staletí.Dokladů a pramenů o tom, jaká hudba se hrála v historických obdobích a jaké se používaly hudební nástroje, se dochovalo velmi málo.Přes uvedenou skutečnost se řada hudebních teoretiků a vědců zabývá historickým vývojem hudby a neustále zdokonaluje výsledky svého bádání. Lovecká hudba v období baroka Období baroka bývá v hudbě vymezeno přibližně roky 1600 až 1750.Vymezení jednotlivých období je spíše orientační a přibližné, protože přes svou hranici nelze stanovit.Jednotlivá období se částečně překrývala a také v různých regionech Evropy se vyvíjela různě.Tato zásada překrývání platí pro všechna historická období. Období baroka bývá členěno na rané, střední a vrcholné baroko.Rané baroko je spojováno s počátky opery.Vrcholné Baroko bývá spojováno s hudebními velikány – Johan Sebastian Bach, Georg Fridrich Händel a Antonio Vivaldi. Mezi uznávané a významné skladatele středního baroka v Čechách patří Pavel Josef Vejvanovský, který působil na Ostravsku a Olomoucku. Byl vynikajícím skladatelem a trubačem.Komponoval skladby především pro dechové nástroje, zejména pro trubku. O něco dříve než Vejvanovský se narodil v Jindřichově Hradci Adam Michna z Otradovic. Michna bývá řazen k ranému baroku.Vynikal jako básník, skladatel a varhaník.Mezi jeho nejznámější díla patří Česká mariánská muzika a Loutna česká.Michna složil i řadu písní, které následovně zlidověly a dnes mnozí netuší, že se třeba jedná i o píseň – koledu Chtíc aby spal.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Velkým mezníkem bývá v lovecké hudbě označován přelom roku 1680 – 1681.Tato doba je spojována s osobou hraběte Františka Antonína Šporka, který cestoval po různých zemích Evropy a učil se na šlechtických panstvích správně hospodařit, získával cenné informace a kontakty.Z dnešního pohledu je velmi překvapivé, že se to dělo v době, kdy byl Špork velmi mladý, ve věku 17ti let.Na uvedených cestách zaujaly ve Francii Šporka parforsní hony.Tento typ honů a hlavně troubení při nich, se Šporkovi zalíbilo natolik, že neprodleně poslal do Francie dva své myslivecké mládence, aby se zde naučili troubit na parforsní rohy, naučili se organizaci parforsních honů a také příslušné lovecké signály.Byli to Petr Röhlig a Václav Svída. K poctě těchto dvou trubačů byla na zámku v Lysé nad Labem odhalena pamětní deska. A tak začala slavné éra české lovecké hudby. Röhlig a Svída přivezli do Čech první nástroje – parforsní rohy, první fanfáry k parforsním honům a zavedli v Čechách organizaci parforsních honů dle francouzského způsobu.Postupně vychovali další trubače a po několika generacích se vytvořila známá česká hornová škola, která sklízí úspěchy po celém světě dodnes. Lovecké fanfáry se předávaly ústní tradicí, hráči se je od sebe učili navzájem, zpravidla neznali ani noty,takže přesné znění skladby není známé.Navíc jak bývalo v baroku zvykem,skladbu si každý trubač upravil podle svého a nikomu to nevadilo.Autoři skladeb na své dílo nebyli tak citlivý, jak je tomu dnes.Lovecké fanfáry také často vznikaly z lidových písní, zkrátka pokud se píseň trubači líbila, upravil si její znění a pokud to bylo zapotřebí, změnil i text.Důkazem toho je slavnostní halali, které se dnes troubí.(Francie).

Lovecká hudba – vznik a vývoj František Antonín Špork (9. března 1662, Lysá nad Labem – 30. března 1738)

Hrabě Špork vystupoval jako ostrý kritik společenských poměrů a zastánce myšlenek náboženské tolerance, na jejichž podporu vydával knihy ve své soukromé tiskárně. Právě kvůli těmto knihám se dostal do konfliktu s oficiálními kruhy, který skončil konfiskací knihovny a obžalobou z kacířství. Špork pak proslul zejména jako mecenáš významných umělců (především sochaře Matyáše Bernarda Brauna) a jeho jméno je trvale spojeno s vybudováním Kuksu a areálu zámku v Lysé nad Labem. Kromě toho podpořil vydání kancionálu Slavíček Rajský (1719), který sestavil Jan Josef Božan. Pavel Josef Vejvanovský (1639 nebo 1640, patrně Hlučín - 24. července 1693, Kroměříž) byl významný český hudební skladatel středního období baroka. Spolu s Adamem Michnou z Otradovic je považován za nejvýznamnější české hudebníky 17. století. Přesné datum skladatelova narození není známo, pouze nepřímo (díky záznamu soudního sporu, kde Vejvanovský uvedl svůj věk) je odvozován rok 1639. Jeho rodiče žili postupně v Hlučíně, Moravské Ostravě a Hukvaldech, jejich bydliště je doloženo však jen ve třetím ze sídel, a navíc až v roce 1644, kdy zde otec Pavla Josefa působil jako kaprál hradní stráže. V letech 1656 –1660 studoval Pavel Josef Vejvanovský na jezuitském gymnáziu v Opavě, kde se seznámil se skladateli Heinrichem Biberem a Philippem Rittlerem, kteří na jeho hudební vývoj měli prokazatelný vliv. Po skončení studií vstoupil Vejvanovský do služeb olomouckého biskupa Karla Lichtensteina jako člen orchestru, působícího v Kroměříži. Po odchodu skladatele Bibera do Salzburgu byl v roce 1664 Vejvanovský jmenován jeho nástupcem jako dvorní trumpetista kroměřížského zámku a dómský kapelník chrámu svatého Mořice v Olomouci. V té době začíná jeho skladatelská dráha - první dochovaná kompozice pochází právě z tohoto roku.

Lovecká hudba – vznik a vývoj V roce 1666 se Vejvanovský oženil. Z manželství s dcerou kroměřížského primátora, jejíž rodina pocházela ze švýcarského města Lugano, se narodilo osm dětí. Roku 1670 převzal Vejvanovský též roli představeného biskupské kapely a stal se jedním z nejlépe placených dvorních zaměstnanců. Vlastnil řadu nemovitostí a byl váženým městským občanem i umělcem. Po roce 1690 spolupracoval též na hudebním programu olomoucké katedrály sv. Václava. Vejvanovský zemřel 24. července 1693. V záznamu o pohřbu je uveden věk 60 let. V roce 1949 byla v Kroměříži založena „Konzervatoř Pavla Josefa Vejvanovského“, poskytující střední a vyšší hudební vzdělání. Pavel Josef Vejvanovský své partitury podepisoval se jako „polní trubač“. Vytvořil obsáhlé, převážně orchestrální dílo, nejčastěji s bohatým obsazením dechových nástrojů. Skládal jak světskou (sonáty, serenády, balety), tak chrámovou hudbu (sonáty, mše, žalmy, litanie, atd.). Celkový počet Vejvanovského děl se odhaduje přibližně na 120 opusů. Skladatel současně vlastnil rozsáhlou sbírku hudební literatury, v níž mnohé skladby nejsou signovány a přes výzkumy odborníků zůstává celá řada z nich stále předmětem sporů o autorství. Za skladatelova života nebyly jeho práce příliš rozšířeny, z dobových hudebních inventářů se objevuje pouze na několika místech (Slaný, Kremsmünster, Pruské na Slovensku a Tovačov). V současné době je celé dílo Pavla Josefa Vejvanovského uchováno v kroměřížském hudebním archivu.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Adam Václav Michna z Otradovic (asi 1600 – 1676) byl český raně barokní básník, skladatel a varhaník. Pocházel ze staré rodiny vladycké a byl dlouhá léta varhaníkem ve svém rodišti, Jindřichově Hradci, kde měl i dům a obchod s vínem. Úpadek všeho národního života po Bitvě na Bíle hoře a zvláště také pokleslost umění hudebního dotýkaly se bolestně Michny a povzbudily ho k napsání jeho nejslavnějších děl. Roku 1673 také učinil značnější odkaz ve prospěch hudebníků studujících v semináři u sv. Víta. Zemřel někdy na sklonku 17. stol., ježto připomíná se jeho píseň o sv. Mikuláši, složená r. 1688. Nejslavnější částí Michnova díla jsou tři kancionály, sbírky náboženských písní, k nimž zkomponoval text i hudbu. Česká mariánská muzika (1647) Svatoroční muzika, aneb sváteční kancionál (1661) Loutna česká Mnohé jeho písně byly přejímány do dalších kancionálů, některé (např. Vánoční noc, známá také pod názvem Chtíc, aby spal) časem zlidověly. Michnovo básnické i hudební dílo patří přes svou lidovost a jistou naivitu – či snad právě pro ni – k tomu nejlepšímu, co nám v této oblasti české baroko zanechalo.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Lovecká hudba v klasicismu Období baroka bývá v hudbě vymezeno přibližně roky 1750 až 1800.Toto období trvalo samozřejmě o řadu roků déle, protože klasicismus nevznikl, ani nezanikl ze dne na den.Zlatá éra klasicismu, tj. vrcholná díla skladatelů z období klasicismu, skutečně patří do druhé poloviny 18.století. Klasicismus patří mezi nejznámější a nejoblíbenější období, a tak často můžeme slyšet označení, že soubor hraje např. tzv.“klasickou hudbu“ nebo že hráli „klasiku“ apod. V těchto případech se jedná o pojmy spojené s klasicismem.Tyto pojmy se však používají v praxi poněkud volněji, v širším slova smyslu tak, že je míněna hudba jak z období klasicismu, tak ale i z období baroka nebo romantismu. Mezi vrcholné skladatele klasicismu patří např. Joseph Haydn, Wolfgang Amadeus Mozart a Ludwig van Beethoven. Tyto skladatele znají i lidé, kteří se hudbě vůbec nevěnují.Uvedení skladatelé nevyrostli jen tak sami, bez historických souvislostí.Obrovskou zásluhu na vývoji hudby v období klasicismu mají čeští hudební skladatelé.Češi měli v té době obrovské množství skladatelů a samozřejmě interpretů.Tito hudebníci byli většinou kantoři, pocházeli zpravidla s chudých poměrů, řídili kostelní sbory a byli velmi dobře hudebně vzděláni.Přes uvedenou kvalifikaci nemohli najít v Čechách práci, nemohli uživit rodiny a tak odcházeli hrát a samozřejmě také komponovat hudbu, do nejrůznějších částí Evropy. V této souvislosti se mluví v dějinách hudby o tzv. české hudební emigraci. Čeští hudební emigranti zaplavili celou Evropu a měli obrovský vliv na skladatele jiných zemí, kteří se od nich učili.K té době se vztahují rčení „Co Čech, to muzikant“ nebo „Praha konzervatoř Evropy“.Čeští skladatelé – Stamic, Vaňhal, Briti, Bendové, Koželuhové, Šejchové.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Z hlediska kompozičního s hudba klasicismu oprati hudbě barokní velmi zjednodušila.Zpravidla byla komponována pěkná, ale jednoduchá melodie, která byla podložena jednoduchým akordickým doprovodem. Lovecká hudba bývá v období klasicismu označována jako zlatá éra parforsních honů.Na parforsní hon chodilo panstvo nádherně oblékané, jezdilo v kočárech, bavilo se v altáncích a věnovalo se především společenské zábavě a konverzaci.Samotný hon byl spíš záminkou pro setkání význačných osobností.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Leopold Koželuh (rodným jménem Jan Antonín Koželuh) (26. červen 1747 Velvary – 7. květen 1818 Vídeň) byl český hudební skladatel a učitel hudby Narodil se ve Velvarech se jménem Jan Antonín v rodině ševce Antonína Bartoloměje Koželuha. Skladatel Jan Antonín Koželuh byl jeho bratranec a po nějakou dobu ho vyučoval hudbě. Jeho dcerou byla Kateřina Koželuhová, která se později stala pianistkou. Roku 1774, aby zabránil nedorozuměním a záměnám se svým bratrancem, si změnil křestní jméno na Leopold; toto jméno si vybral podle císaře Leopolda II., k jehož korunovaci českým králem v katedrále sv. Víta 6. září 1791 Koželuh složil slavnostní kantátu. K jeho učitelům hudby v 70. létech 18. století patřil i František Xaver Dušek který jej učil kompozici. Jeho prvním opusem je baletní hudba z roku 1771 která byla provedena v Praze. Podobných skladeb v následujících letech složil 25. Roku 1778 se odstěhoval do Vídně; zde byl pravděpodobně krátce jeho učitelem Johann Georg Albrechtsberger. Od roku 1784 Koželuh ve Vídni provozoval vlastní hudební nakladatelství.

Ve Vídni se Koželuh zařadil mezi nejznámější pianisty a na císařském dvoře se mu podařilo získat místo učitele hudby arcivévodkyně Marie Alžběty, dcery Marie Terezie. V roce 1781 se uvolnilo místo v Salzburku po odchodu W. A. Mozarta a Koželuh dostal nabídku toto místo převzít avšak odmítl. Podobně jako Mozart, vstoupil Koželuh okolo roku 1790 ve Vídni do zednářské lóže. Roku 1792, když Mozart zemřel, přijal Koželuh nabídku stát se po něm dvorním skladatelem v Praze.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Koželuhovo dílo se setkalo s ohlasem po celé Evropě již během jeho života; v posledních letech života se však ani on nevyhnul kritice. Bylo mu vytýkáno, že tvoří příliš mnoho, k jeho kritikům se přiřadili i Mozart a Beethoven. Řada jeho skladeb nese znaky hudebního romantismu, některá díla však jsou záměrně konzervativní, což dokládá například označení „triová sonáta“ které Koželuh používal pro klavírní tria. Koželuhovým nástupcem ve Vídni se stal František Vincenc Kramář.

Do dnešní doby se dochovaly asi čtyři stovky Koželuhových skladeb. Patří k nim mj. asi třicet symfonií a 22 klavírních koncertů včetně jednoho koncertu pro čtyřruční klavír, nesporně jednoho z nejlepších děl tohoto poměrně vzácného druhu. Komorní hudbu zastupují dva koncerty pro klarinet, 24 houslových sonát, 63 klavírní tria a šest smyčcových kvartetů. Z dalších skladeb jsou známa dvě oratoria (Mojžíš v Egyptě), devět kantát a rozmanitá církevní díla, opery (Gustav Wasa - okolo r. 1792), baletní hudba a lovecké fanfáry.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Ondřej Anton, Andreas (Ondřej), trubač a skladatel, zemřel před 5. 4. 1831, Český Krumlov.

Byl trubačem ve službách Schwarzenberků. Komponoval příležitostně písně a lovecké skladby, z nichž se některé dochovaly v zámecké hudební sbírce v Českém Krumlově. Lovecké fanfáry jsou spíše hudbou užitkovou, nikoli hudbou koncertní.TO je jeden z důvodů, proč se nám dochovalo tak málo skladeb z této doby.Fanfára se předávala zpravidla od trubače k trubači, kteří se je naučili zpaměti a notový zápis se zřizoval zcela výjimečně. Bývalo však zvykem, že každý šlechtic měl své fanfáry a nechával si je zkomponovat.Nikde v Evropě se nedochovalo v období klasicismu tolik loveckých fanfár jako v Čechách a tak je možno slyšet Rakousku, nebo Německu české lovecké fanfáry od výše uvedených autorů. Jednou z významných českých skladatelů, který odešel do emigrace byl rodák z CHotěboře Jan Antonín Mareš (1719 – 1794).Mareš hrál na lesní roh a violoncello.Do Ruska přišel kolem roku 1748.Nejdřív působil jako hráč v kapele hraběte Rjumina, následně pak u hraběte Naryškina.Právě pro hraběte Naryškina vytvořil první „rohovou hudbu“.Vytvořil orchestr loveckých rohů, kde každý hráč skutečně vyluzoval je jeden tón.Tím, že hráč hrál jen jeden tón, nebylo hraní pro trubače vůbec složité a nacvičování skladeb šlo velmi rychle.Každý trubač sledoval pouze rytmus a střídáním jednotlivých tónů různými trubači v různém rytmu se dosáhlo obrovského zvuku a efektu.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Mareš, Johann Anton (též Maresch), virtuos na lesní roh, zakladatel ruské rohové hudby (rogovaja muzyka), narozen 1719, Chotěboř, zemřel 11. 6. 1794, St. Petersburg Žák drážďanského virtuosa na lesní roh Antona Josepha Hampela. Byl také vynikajícím houslistou a violoncellistou. Na popud hraběte Bestuževa odešel v roce 1748 do Petrohradu, kde se stal na dvoře carevny Alžběty, později carevny Kateřiny II., dvorním muzikantem. Dvorní maršálek a carský vrchní lovčí Naryškin pověřil Mareše vylepšením dvorské lovecké kapely lesních rohů. Mareš zjistil, že s nevolnickými muzikanty, které měl k dispozici to nebude možné. Dal proto popud k sestrojení souboru 38 rovných, mosazných, silně kónických rohů, z nichž každý byl naladěn pouze na jeden tón. V praxi se užíval 2. stupeň přirozené tónové řady, protože ten lze nejsnáze na roh vyloudit. Rohy byly stavěny od největších (3,6 m) s tónem A, po půltónech až po nejkratší (O,3 m) s tónem d3. Některé nástroje byly opatřeny velkými čtvercovými klapkami, umístěnými až na nejširším konci nástroje a ovládané dlouhým táhlem od nátrubku, které zkracovaly délku vzduchového sloupce, takže základní ladění bylo možné zvýšit o půl tónu. Nejdelší rohy byly obaleny kůží, která zabraňovala nežádoucím rezonancím. Rohy byly při hře drženy kolmo vzhůru, nejdelší byly položeny na speciálních stojanech. Z těchto rohů sestavil Mareš soubor nejprve s 38, později až s 8O hráči, z nichž každý hrál jen jeden nebo dva tóny. Přísná kázeň, soustavný výcvik a hra, umožňovaly podle jednoduchých značek (tabulatur) zahrát i poměrně složité skladby (ouvertury, symfonie, fugy), přičemž každý hráč „obsluhoval“ jen svůj jeden nebo dva tóny. Poprvé předvedl Mareš tuto rohovou hudbu v roce 1751. Obdržel titul „kapelník dvorní lovecké hudby“ a v této funkci zůstal až do roku 1779. Ze strany ruské šlechty byla snaha považovat tuto rohovou hudbu za typický národní projev. S Marešovými rohy bylo možné se již od šedesátých let 18. století setkat po celém území tehdejší ruské říše včetně dnešních pobaltských států. Dokonce kolem roku 1832 byla v Německu v Thüringenu zřízena ruská rohová hudba. Ruská rohová hudba zanikla v letech 1860-1870 s příchodem žesťových nástrojů se strojivem. Celé soubory Marešových rohů jsou dodnes uloženy v řadě muzeí.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Lovecká hudba v romantismu

Začátek 19.století je poznamenán určitým bojem mezi klasicismem a romantismem.Romantická hudba je zcela jiná než klasická.Je uvolněná, nespoutaná, emocionální, bouřlivá a zvukově bohatá.Líčí přírodu, navozuje atmosféru, znázorňuje fantazie a popisuje také různé děje. Bohatost a různorodost romantické hudby spočívá například v tom, že můžeme slyšet drobné, jemné skladby (např. písňových cyklech), ale také rozsáhlé symfonické básně, např. cyklus symfonických básní Má vlast. Vznikají tzv. národní hudební školy.Českou školu zastupují významní, světově uznávaní skladatelé, např. Bedřich Smetana a Antonín Dvořák. Dvořákova 9.symfonie „Novosvětská“ je v současné době dokonce nejhranější skladbou na světě.V Rusku komponuje Petr Ilji Čajkovskij, v Německu Johanes Brahms, Richard Wagner, v Polsku Fryderyk Chopin. A lesní roh se stává v době romantismu zcela rovnoprávným nástrojem.Je opatřen klapkami (strojivem) a má ladítko.V orchestru jsou mu svěřovány nejnáročnější pasáže.Jakmile skladatel líčí přírodní krásy, hned využije lesní roh.Nehrají se však jen lovecké scény, ale především nádherné kantilény.A lesní roh tak zcela mění svůj zvuk a charakter.Ze signálního nástroje se stává nástroj melodický a stále více se oceňuje zvuková krása tohoto nástroje.Toto se samozřejmě odráží i v sólových koncertech pro tento nástroj.Jestli se na lesní roh hrály dlouho fanfáry, nyní jsou to v období romantismu především pomalé, zpěvné, zvukově malebné melodie.Nastává tak revoluce ve vývoji lesního rohu. V lovecké hudbě nadále přetrvává obliba parforsních honů, hrají se fanfáry od Leopolda Koželuha a Ondřeje Antona. Parforsní hony jsou ale nákladnou záležitostí a panstvu činí stále větší potíže tyto hony pořádat.A tak nastává ve 20 a 30 letech 19.století postupný útlum těchto honů a v polovině století se parforsní hony téměř nepořádají.Lovecká hudba se dostává na velký rozcestník a hledá si svoji novou budoucí podobu.

Lovecká hudba – vznik a vývoj Lovecká hudba v období romantismu začíná plnit funkci výhradně ozdobnou,tzv. lovecké fanfáry se nepoužívají k udílení povelů a pokynů, ale využívá se krásy a půvabu nástrojového zvuku a působivosti jednotlivých skladeb.Vzniká celá řada nových skladeb určených k poslechu a ne k lovu.Skladby navozují loveckou atmosféru, ale při lovu se nepoužívají.Jedná se z cela výhradně o hudbu pro nástroje v ladění Es, nikoliv B, tj. jedná se o tzv. velkou loveckou hudbu. Jedním z autorů nových skladeb v období romantismu byl Josef Schantel (1842 – 1902).Josef Schantel byl především vynikající rakouský hornista, který byl označován za buditele rakouské lovecké hudby.Nejednalo se tak v daném případě o myslivecké trubače,jak bylo doposud zvykem, ale šlo o hráče na lesní roh,který hrál v různých orchestrech v Rakousku a hudba byla jeho povoláním.Hrál dokonce ve Vídeňské dvorní opeře a ve Vídeňské filharmonii, věnoval se též sólové hře na lesní roh.Pocházel z významné rodiny hornistů )děda, strýcové, otec hornisté). Josef Schantel založil hornový kvartet – členové Emil Wipperich (etudy), Anton Wunderer, Franz Pilcher. Dne 27.4.1879 byl pořádán ve Vídni slavnostní průvod u příležitosti stříbrné svatby císaře Františka Josefa I a jeho manželky.Sám císař si Schantla vyžádal, aby napsal slavnostní fanfáry. Lovecká hudba začala opět kvést.Ve Vídni byla založena Schantlem Dvorní lovecká hudba.Schantel se tak stává vůdčí osobností jak lovecké hudby, tak hráčů na lesní roh ve Vídni.Již v této době můžeme vysledovat základy tzv. vídeňského stylu hry, který se dodnes dochoval jak v lovecké hudbě tak i v symfonické hudbě a je celosvětově oceňován jako určitá zvláštnost u Vídeňských filharmoniků.Ta pravá užitková hudba se však také velmi změnila.

Vývoj lesního a loveckého rohu. Lovecké signály byly od pradávna důležitým dorozumívacím prostředkem lovců. Obraz bohyně Diany s rohem je znám již z období antiky. Teprve o mnoho staletí později však lze od jednotlivých zvuků oddělit melodické linky, z nichž vznikaly lovecké signály. Za nimi později následovaly celé skladby. Tento vývoj by nebyl možný bez zdokonalování nástroje, který člověk ke hře používal. Zcela jistě jím byl nejdříve zvířecí roh a až potom nějaký jednoduchý kovový nástroj. Některé z těch nejstarších dochovaných pocházejí ze Starého Říma. Primitivní zatočené lovecké rohy se postupně zdokonalovaly, vznikly první lovecké rohy, přibývalo tónů a skladeb. Rané francouzské rohy byly daleko jednodušší než dnešní nástroje, které se skládají z komplikovaného souboru kovových trubic a mechaniky, od 3 do 5 ventilů. Jejími předchůdci byly lovecké rohy, , které se používaly hlavně při parforsních honech,při jízdě na koni.avšak jedinou možností, jak hrát na tyto rohy, bylo využití přirozené harmonické škály tónů, která vycházela z délky nástroje. Později lesní rohy zaujaly skladatele, kteří je začali uplatňovat, ve svých skladbách jako symbol zachycení přírody a symbol zachycení atmosféry lovu. Ještě v dobách W.A.Mozarta byly lesní rohy stále velmi jednoduchými nástroji. Hráči však měli drobná vylepšení. Nosili sebou sadu výměnných cuků – různě dlouhých a zakřivených trubic, které tak měnili tón. Druhou významnou změnou bylo nové držení nástroje, oběma rukama, levou rukou kousek pod nátrubkem, pravou začali dávat do korpusu. Tím, že se ruka uvnitř korpusu stala jakousi pohyblivou částí, daly se na ni vyluzovat další tóny, tzv. „kryté tóny“ , ač nebyly tak čisté, jako tóny bez techniky krytí. Někteří z velkých skladatelů začali psát koncerty pro tento nový nástroj. Například Mozartovy hornové koncerty jsou psané všechny pro přirozený lesní roh. Okolo roku 1815došlo k další podstatné změně, která vedla k vytvoření nástroje, velmi podobnému dnešním lesním rohům, byla totiž vynalezena pístová mechanika a rotační válce, které umožňovaly okamžitou změnu délky nástroje, bez ručního přeměňování cuků. V té samé době vznikl standardní lesní roh v ladění F, který byl osazen třemi válci a umožňoval hráči zahrát všechny tóny v rozsahu nástroje.

Významní představitelé lovecké hudby Dragutin (František) Pokorný byl český dirigent, hornista a folklorista. Narodil se 10. října 1867 v Čermákovicích u Znojma a zemřel 21. října 1956 v Bělehradě. Základy hudebního vzdělání získal u svého otce a poté šest let studoval hru na lesní roh na Vídeňské konzervatoři. Po svých studiích byl pro svůj velký talent přijat na místo hornisty a korepetitora do vídeňského Karlstheatru. Záhy však odešel do Srbska, kde v Bělehradu se stal na dvanáct let dirigentem Srbského národního divadla, kde nastudoval i několik operních představení. Za první světové války odešel s armádou do Albánie, odkud byl evakuován do severní Afriky, kde organizoval symfonický orchestr a uspořádal několik koncertů. Po návratu do Bělehradu se stal na osmnáct let kapelníkem Srbské královské gardy, která byla až do založení Bělehradské filharmonie jediným srbským symfonickým tělesem a měla velký význam ve veřejném hudebním životě. Založil též hudební školu ve Vršci s kapelnickým kursem,odkud vyšla řada dobrých hudebníků. Dragutin Pokorný pořádal symfonické koncerty, na nichž propagoval zejména českou hudbu a umožňoval vystoupení předních umělců.

Významní představitelé lovecké hudby Zdeněk Tylšar Narodil se 29.dubna 1945 ve Vrahovicích. V osmi letech začal hrát na housle, později na prostějovské hudební škole na trubku. Na lesní roh se učil od svých dvanácti let. Již dva roky nato, v roce 1958 byl přijat na Hudební a dramatickou konzervatoř v Brně, kde studoval u pana profesora Františka Šolce. Později po dokončení konzervatoře studoval na JAMU v Brně taktéž u pana profesora Šolce a zároveň se stal členem České filharmonie. Od roku 1968 je v České filharmonii prvním hornistou. Z jeho cen a ocenění stojí za zmínku 3.cena z Pražského jara 1962, zvláštní cena za nejmladšího účastníka v Mnichově roku 1969 a první cena a titul laureát, obě z Pražského jara 1968. Zdeněk Tylšar hrál s mnoha slavnými orchestry a dirigenty, ale hraje také sólově. Vydal několik desítek desek, v podstatě všechny významné skladby pro lesní roh. Věnuje se také pedagogické činnosti u nás i Japonsku, kam je každoročně zván. Vyučuje na AMU v Praze a na univerzitě v Toyamě.

Významní představitelé lovecké hudby Miroslav Štefek (7. března 1916 Líně u Plzně - 13. dubna 1969 Praha) byl významný český hornista. V letech 1933-36 studoval na Hudební škole v Plzni u Antonína Hlaváčka, poté na pražské konzervatoři (1936-40) a na AMU (1949-51) u Emanuela Kauckého. V roce 1939 byl členem orchestru Zemského divadla v Brně. Od roku 1942 až do své smrti působil jako 1.hornista v České filharmonii. Svými mimořádnými interpretačními výkony získával vždy obdiv dirigentů i odborné kritiky, patří k legendám české dechové školy.Od r.1940 vystupoval také jako sólista. Na festivalu Pražské jaro a přehlídkách koncertního umění provedl koncerty W.A. Mozarta, F.A.Rösslera - Rosettiho, J. V. Sticha, Richarda Strausse, ale i řadu premiér soudobých českých skladatelů (např. J. Pauera, I. Hurníka).Stejně všestranný byl jako komorní hráč. Od r. 1946 byl členem Českého dechového kvinteta filharmoniků, působil v Pražském dechovém kvintetu a v Komorním sdružení profesorů konzervatoře. Významná je i jeho spolupráce se souborem Ars rediviva: podílel se např. na první československé souborné nahrávce Bachových Braniborských koncertů (koprodukce Supraphon/Columbia 1965).Jako sólista a komorní hráč uskutečnil řadu nahrávek pro gramofonové společnosti a rozhlas, z nichž mnohé získaly prestižní ocenění. Souborné nastudování Rejchových Trií pro lesní roh, na němž se spolu s Miroslavem Štefkem podíleli i další hornisté České filharmonie Vladimír Kubát a Alexandr Cír, bylo v rámci edice Musica Antiqua Bohemica v r.1961 vyznamenáno cenou Akademie Charlese Crose. V letech 194957 vyučoval Miroslav Štefek externě na pražské konzervatoři.

Významní představitelé lovecké hudby Radek Baborák se narodil 11. března 1976 v Pardubicích, v rodině s bohatou muzikantskou tradicí. Již od svých osmi let se intenzivně věnoval studiu hudby a hře na lesní roh, pod vedením profesora Karla Křenka. První úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Za krátký čas se stal vítězem prakticky všech národních soutěží, absolutním vítězem rozhlasové soutěže Concertino Praga (ve 12 letech) a o tři roky později i vítězem Pražského jara. Od čtrnácti let studoval na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Bedřicha Tylšara. V této době se také s úspěchem zúčastnil mnoha mezinárodních soutěží a obdržel mnohá ocenění. Do současného výčtu úspěchů tak patří: – – – – – – – –

Pražské jaro 1991 (III. cena), Mezinárodní rozhlasová soutěž UNESCO (1993), Ženevská soutěž 1993 (II. cena, první neudělena), Soutěž ARD v Mnichově 1994 (I. cena), Markneukirchen 1994 (I. cena), Ocenění Grammy Classic pro Českou republiku 1995, Cena Davidoff 2001, Mostly Classic Award 2002.

Významní představitelé lovecké hudby Bedřich Tylšar se narodil 9.července roku 1939, ve Vrahovicích. Začínal na Prostějovské hudební škole na housle, později přešel na lesní roh. Hru na tento hudební nástroj studoval nejprve na konzervatoři v Kroměříži v letech 1953-1958 a poté na JAMU v Brně u pana profesora Šolce v letech 1962-1967. Později působil jako sólohornmistr ve Státním symfonickém orchestru Gottwaldov, Symfonickém orchestru FOK a Mnichovské filharmonii. Od roku 1972 je členem České filharmonie. Je vedoucím dechového oddělení a profesorem lesního rohu na Pražské konzervatoři. Vystupoval s mnoha významnými našimi i zahraničními orchestry, sólově nebo s bratrem Zdeňkem. Své hudební vzdělání získal v roce 1958 na kroměřížské konzervatoři, od roku 1962 dále studoval na JAMU. Od ukončení konzervatoře hrál jako orchestrální hráč v gottwaldovské filharmonii (dnešní Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín), zde působil až do roku 1963. Během studií na JAMU dále hrál se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, kde působil až do roku 1968. Poté se stal členem Mnichovské filharmonie, od roku 1973 až do roku 2001 byl členem České filharmonie. Kromě své orchestrální hry vystupoval také jako sólista doma i v zahraničí. Několikrát hrál sólově i na festivalu Pražské jaro. Vystupoval za doprovodu téměř všech českých symfonických orchestrů. Během této své úspěšné profesní dráhy natočil asi 20 gramofonových desek či CD disků zejména pro domácí vydavatelství Supraphon, Panton a slovenský Opus. Existuje také poměrně velké množství nahrávek pořízených jak pro Československý rozhlas resp. Český rozhlas tak i pro Českou televizi. Kromě toho také působil jako člen mezinárodních porot na různých hudebních soutěžích. V současné době působí jako pedagog na pražské konzervatoři (učí zde od roku 1972) v oddělení žesťových hudebních nástrojů

Významní představitelé lovecké hudby Ondřej Vrabec (1979) se narodil ve Vysokém Mýtě. Hudební základy získal na ZUŠ v Sezimově Ústí pod vedením učitelů Rudolfa Čermáka (žáka legendárního hornového virtuosa Emanuela Kauckého) a Šárky Práškové - Kvičínské. V letech 1993 - 2001 studoval na Pražské konzervatoři nejprve obor lesní roh (prof. Bedřich Tylšar), následně též dirigování (profesoři Hynek Farkač, Miroslav Košler, Jan Kasal, Miriam Němcová a Vladimír Válek). Již v průběhu studia se pravidelně zúčastňoval hudebních kurzů (Hornclass Nové Strašecí, Francouzská akademie v Telči, Mezinárodní akademie Sándora Végha - později B. Martinů), velmi intenzivně se věnoval komorní hře v mnoha školních i profesionálních souborech (mimo jiné v mezinárodně obsazeném Maurice Bourgue Ensemble), získával cenné orchestrální zkušenosti (patřil např. k zakládajícím členům komorního orchestru Berg) a dostal i řadu příležitostí recitalových (Cyklus mladých České filharmonie, Hornclass, Prague Horn Festival aj.) a sólistických (Pražský studentský orchestr, Collegium Antonína Dvořáka Zlín, Pražská komorní filharmonie aj.). Je držitelem titulu absolutního vítěze soutěže Konzervatoří v Ostravě, několik dalších cen obdržel jako komorní hráč (Concertino Praga, Chomutov, soutěž Mozartovy obce v Praze aj.). Ve svých 17 letech začal spolupracovat s Českou filharmonií, v červnu roku 1999 byl v průběhu svého absolventského koncertu definitivně jmenován sólohornistou tohoto tělesa. Na sklonku téhož roku přednesl během závěrečného koncertu japonského turné České filharmonie v yokohamské Minato Mirai Hall Straussův Koncert č.1 (dirigent Vladimir Ashkenazy).

Studium dirigování na Pražské konzervatoři uzavřel spolu se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu koncertem v pražském Rudolfinu. V letech 2002 a 2004 získal stipendia pro London Masterclasses, kde pod vedením amerického dirigenta Benjamina Zandera pracoval s orchestrem London Soloists Chamber Orchestra. Do dnešního dne dostal příležitost řídit ještě Symfonický orchestr Pražské konzervatoře, Český studentský symfonický orchestr, Orchestr Akademie Sv. Václava, Pražský filharmonický sbor, Pražskou komorní filharmonii, Jihočeskou komorní filharmonii České Budějovice, Komorní filharmonii Pardubice, Filharmonii Hradec Králové, Plzeňskou filharmonii a Filharmonii Bohuslava Martinů Zlín. Trvaleji spolupracoval s Jindřichohradeckým symfonickým orchestrem a Collegiem Českých filharmoniků. S posledně jmenovaným tělesem realizoval také dva gramofonové tituly : DVD "Proměny" ze společného turné se skupinou Čechomor (Universal music) a v nedávné době pak CD koncertantní tvorby Karla Stamitze pro housle a violu s Gabrielou Demeterovou (Supraphon). V současné době je posluchačem 4. ročníku dirigentské katedry na Akademii múzických umění (profesoři Radomil Eliška, Jiří Bělohlávek, Tomáš Koutník, František Vajnar, Oliver Dohnányi, dříve Leoš Svárovský, Josef Kuchinka, Jiří Chvála, Lubomír Mátl a Pavel Pokorný ). Vedle časově náročného studia a působení v ČF své umělecké úsilí soustředí především na aktivity komorní (Brahms Trio Prague, Juventus Quintet), sólistické (většina domácích orchestrů včetně České filharmonie, dále např. Pressburger Philharmoniker, Státní filharmonie Košice, Sólistes Européenes Luxembourg aj.) a nově též pedagogické (ve spolupráci s japonskou společnosti And Vision Inc. Tokio). Pravidelně nahrává pro Český rozhlas. V květnu letošního roku si odbyl svou operní premiéru - v opeře v Ústí nad Labem připravil nové nastudování Figarovy svatby W. A. Mozarta.

Významní představitelé lovecké hudby Jiří Havlík(1956) studoval hru na lesní roh a kompozici na konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. Získal několik ocenění v mezinárodních hudebních soutěžích (mj. Concertino Praga, Pražské jaro) a na soutěži Ministerstva Kultury ČSR Zvláštní cenu za kompozici a interpretaci Koncertu pro lesní roh. Od r. 1979 je členem České filharmonie, kde hraje 2. lesní roh. Aktivně se věnuje sólové a komorní hře (mj. v rámci souborů Pražské trio lesních rohů a česká dechová harmonie), kompozici (z dalších skladeb např. 3 fugy pro 3 lesní rohy a klavír, Mileniana pro hornový oktet, Úrovně pro žestě), dirigování a působí pedagogicky. Od r. 1997 se podílí na organizaci hudebního festivalu "Lesní roh - Praha", v posledních šesti letech úzce spolupracuje s mezinárodním hudebním festivalem a kurzy komorní hry "Ameropa".

Významní představitelé lovecké hudby Jindřich Petráš Narozen 1961, studoval hru na lesní roh na brněnské konzervatoři a JAMU ve třídě profesora Františka Šolce. Již během studií se stal členem a sólohornistou orchestru Státní filharmonie Brno. Od roku 1985 působil jako sólohornista České filharmonie. Je vítězem mezinárodních soutěží v Mnichově, Markneukirchen, Ženevě a Praze. Jako sólista pravidelně vystupuje s řadou předních českých i zahraničních orchestrů a na samostatných recitálech s klavírem. Od roku 1996 je docentem na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Člen komorních souborů Pražské trio lesních rohů a Česká dechová harmonie

Významní představitelé lovecké hudby Petr Hernych

Narozen v roce 1963. Hru na lesní roh studoval na konzervatoři v Pardubicích u prof. O. Tvrdého ( 1978 1984) a na hudební fakultě Akademie múzických umění ve třídě prof. Z. Tylšara (1984 - 1988 ). Od roku 1984 působí jako sólohornista Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK. Jako komorní hráč účinkuje například v dechovém kvintetu "Musica per cinque", v "Českém dechovém sextetu" a dalších souborech. V mezinárodní interpretační soutěži Pražské jaro získal v roce 1987 třetí cenu, titul laureáta a zvláštní cenu Českého hudebního fondu. Od roku 2002 vyučuje hru na lesní roh na konzervatoři v Praze. V sólovém repertoáru má zahrnuta díla významných komponistů, kteří se ve svých dílech lesnímu rohu věnovali - Ch. Förstera, W. A. Mozarta, J. V. Sticha Punta, J. Haydna, F. A. Rösslera - Rosettiho, R. Strausse, G. Ph. Telemanna, A. Vivaldiho

Významní představitelé lovecké hudby Prof. František Šolc Narodil se 25.6.1920 v Přerově. Vyrůstal v hudebním prostředí – otec byl kapelníkem městské hudby. V roce 1935 se přihlásil jako dobrovolník do Vojenské hudební školy v Praze, v roce 1939 byl přijat na konzervatoř v Brně, kde studoval obor hra na lesní roh u prof. Kohouta. Působil jako sólohornista v Symfonickém orchestru kraje brněnského. V téže době se stal zakládajícím členem Brněnského dechového kvinteta. Janáčkovu akademii múzických umění absolvoval v roce 1951. Do roku 1964 působil jako interní pedagog na brněnské konzervatoři od roku 1964 se stal interním pedagogem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. František Šolc povznesl brněnskou hornovou školu na světovou úroveň. Jeho žáci obsazovali první místa na mezinárodních soutěžích a uplatnili se v nejlepších českých orchestrech. Byl výborným pedagogem, o jeho výuku v Mezinárodních interpretačních kurzech, jejichž ředitelem byl několik let, projevila zájem řada hornistů z celého světa. Externě vyučoval také na AMU v Praze a VŠMU v Bratislavě. Byl pravidelným členem porot mezinárodních soutěží. Po smrti prof. Františka Kudláčka byl od 27.8.1972 do 1.9. 1973 zastupujícím rektorem JAMU. Rektorem JAMU byl od 1.9. 1976 a ve funkci setrval až do 31.8.1987

Významní představitelé lovecké hudby Zdeněk Divoký Narozen v roce 1954, studoval hru na lesní roh na brněnské konzervatoři a JAMU u prof. Františka Šolce. Od roku 1973 působil jako 1. hornista ve Státní filharmonii v Brně a od roku 1979 je členem České filharmonie. Je laureátem soutěží v Mnichově, Markneukirchenu a Praze. Působí pedagogicky na pražské konzervatoři a je členem různých komorních souborů (dříve Foerstrovo dechové kvinteto a Pražské žesťové trio, nyní Pražské trio lesních rohů a Česká dechová harmonie). Spolupracoval s řadou nahrávacích společností jako je Supraphon, Hänssler, Pony Canyon a Naxos. Za doprovodu Českého komorního orchestru natočil sólové CD Koncerty pro lesní roh Antonia Rosettiho.

Významní představitelé lovecké hudby

Stefan Dohr studoval na vysoké škole v Essenu u profesora Wolfganga Wilhelmiho a v Kolíně nad Rýnem u Ericha Penzela. Jeho první místo solohornisty bylo v opeře ve Frankfurtu. Na stejné pozici působil i v Orchestre Philharmonique de Nice, v Deutschen Sinfonie Orchester Berlin, u Bayreuther Festspielen a v Claudiem Abbadem založením Luzerner Festival Orchester; od roku 1993 je solohornistou v Berlínské filharmonii. Je členem Ensembel Wien-Berlin. Sólově hrál s dirigenty jako je Claudio Abbado, Daniel Barenboim, Elliot Gardiner, Roger Norrington, Christian Thielemann, Daniel Harding nebo Jeffrey Tate. Vedl kursy na Accademii Chiagana a na Conservatoire National v Paříži. Vyučoval na Hochschule der Kunste v Berlíně, na Karajan-Akademii a byl hostujícím profesorem na Hochschule fur Musik "Hanns Eisler" v Berlíně. Pro Campanella Music nahrál skladby pro lesní roh a klavír od Franze a Richarda Strausse. Žije v Berlíně, kde 25., 26. a 27.5. 2006 se svým domovským orchestrem (dir. Bernard Haitink) zahraje Koncert W.A. Mozarta KV 495 (č.4).

Významní představitelé lovecké hudby Mgr. Tomáš Kopecký – absolvent brněnské konzervatoře a JAMU (prof. Psota, Kopecký a Šolc). Je laureáem několika soutěží. Hrál 1. hornu v: Gustav Mahler Jugend Orchester, Mezinárodní filharmonii mládeže, Libanonském národním symfonickém orchestru. Spolupracuje s Filharmonií Brno a Městským divadlem Brno. V současné době hraje první lesní roh v orchestru NDB. Je členem komorních souborů Brno Brass Quintet, Brněnské dechové kvinteto, Master Brass Quintett aj. Jako pedagog nyní působí na : JAMU, Konzervatoř Brno, Státní libanonská konzervatoř Bejrút.

Významní představitelé lovecké hudby Milan Mrazík absolvent brněnské konzervatoře a JAMU (prof. Psota, Kopecký a Šolc). Účastnil se a je laureátem řady národních i mezinárodních soutěží např. Pražské jaro (1987), Markneukirchen (1989), Mezinárodní soutěž v Gdaňsku (1990 – 1. místo/. Byl členem Mezinárodní filharmonie mládeže Praha a orchestru ND v Brně, v roce1988 hrál 1. hornu v Gustav Mahler Jugendorchester. Od téhož roku je sólohornistou Státní filharmonie Brno, spolupracuje s dalšími orchestry (např. Czech virtuosi) a je vyhledávaným komorním hráčem od roku 1987 kvarteto lesních rohů Hornfon, Brněnští hornisté, dechové kvinteto Q Moravi, dechové kvinteto Phoenix, Harmonie brněnských filharmoniků aj. Upozornil na sebe i řadou sólových výkonů s orchestrem. Spolupracuje s Českým rozhlasem a televizí. Na brněnské konzervatoři učí od r. 1998

Významní představitelé lovecké hudby Jindřich Kolář vystudoval konzervatoř v Plzni ve třídě Jiřího Žurka a na AMU v Praze u doc. Zdeňka Tylšara. Po vystudování obsadil na soutěži žesťových dechových nástrojů Kraslice 1982 - 3. místo, a na Mezinárodní hudební soutěži Pražské jaro 1982 - účast ve finále. V roce 2009 se také podílel jako lektor na LKT v Chlumu u Třeboně. Aktivity v oboru do r. 1987 sólohornista Plzeňského rozhlasového orchestru, do r. 1999 sólohornista Národního divadla Praha, v současné době člen České filharmonie, sólové nahrávky na CD, pro Český rozhlas, jako sólista vystoupil mimo jiné v USA a Japonsku, umělecký vedoucí souboru Kvarteto Giovanni (propagace děl pro lesní roh a smyčcové kvarteto).

Významní představitelé lovecké hudby Karel Šimek Narozen 16. 5. 1961 v Karlových Varech, studium na Konzervatoři v Plzni u prof. Jiřího Žurka v letech 1976 - 1982 a na AMU v Praze u doc. Zdeňka Tylšara 1982 - 1986. Působení ve Filmovém symfonickém orchestru a v Orchestru činohry Národního divadla. V současné době člen komorního orchestru Virtuosi di Praga a spolupracuje s Českým národním symfonickým orchestrem. Člen Českého hornového kvarteta a žesťového souboru Universal Brass Prague. Na plzeňské konzervatoři vyučuje od r. 2003.

Lovecká hudba v Německu Lovecká hudba má v Německu dlouholetou tradici, jednotlivé problémy řešilo několik generací odborníků a logicky tak došlo postupně i k určité specializaci. V ČR se s takovýmto stavem prozatím nesetkáváme, i když dříve nebo později patrně i u nás obdobným stav také nastane. Při výběru německých představitelů byla kritériem určitá univerzálnost a také dlouhodobost práce v oblasti lovecké hudby. Prof. Uwe Bartels je bezesporu jednou z nejvýznamnějších a nejuniverzálnějších osobností německé lovecké hudby. Narodil se roku 1934 v Cuxhavenu. V mládí studoval hru na klavír a na lesní roh. Po dokončení základní školní docházky studoval na střední škole obor lesnictví. Poté se však opět vrátil k hudbě a vystudoval obor pedagogika se zaměřením na hudbu a fonetiku. Po dokončení školy pracoval jako hlasový, řečový a hudební terapeut. V roce 1960 založil společně s již zemřelým legendárním Reinholdem Stiefem soubor trubačů s názvem Parforcehorn - Blaserkeis Nordheide. Tento soubor trubačů se stal velmi proslulým a dlouhá určoval směr vývoje lovecké hudby v oblasti severního Německa. Soubor natočil několik CD nahrávek a podílel se na vydávání a úpravách skladeb lovecké hudby. Velkou zálibou prof. Bartelse byla historie a zejména pak historie lovecké hudby. Velmi pečlivě a dlouhou dobu se vzdělával v oboru „staré hornové hudby a pořídil se také sbírku historických hudebních nástrojů zaměřenou na historický vývoj rohů. Uvedená sbírka byla opakovaně prezentována na několika výstavách.

Lovecká hudba v Německu Dalším z významných osobností Německé hudby je Reinhold Stieff. S jeho jménem se setkáváme na každém rohu. Byl velkým znalcem mysliveckých zvyků a tradic , aktivním trubačem a organizátorem různých akcí, byl lektorem, porotcem, komponoval loveckou hudbu a řadu roků zastával významné funkce. Angažoval se velkým úsilím při akcích a záležitostech celoněmeckých. V roce 1967 byla jmenována komise pro složení německých signálů, jejímž členem byl R. Stieff jmenován. V rámci revize došlo k provedení výběru stávajících skladeb a upravení do vícehlasu. Jednalo se o významný počin, revize not byla přijata Německým mysliveckým svazem. Z této revize vychází již všechny úpravy německých loveckých signálů. Jednalo se však o skladby pouze pro lesnice a borlice in B. Později však Stieff napsal devět sešitů lovecké hudby pro nástroje in Es. Zavedl něco jako kategorizaci trubačů, která již funguje i u nás, avšak na trošku jiném principu. V roce 1991 mu byla udělena německým mysliveckým svazem kulturní cena, za zásluhy pro německou loveckou hudbu.

Lovecká hudba na Slovensku Významnou osobností slovenské lovecké hudby je bezesporu Ing. Edmund Hatiar. V roce 1990 začal studovat Střední lesnickou školu a na této škole ihned začal také hrát na borlici. Ve studiu pokračoval na lesnické fakultě Technické univerzity ve Zvolenu. Zpočátku znal pouze Slovenské lovecké signály od Andrašovana, ale postupně si rozšiřoval repertoár zejména o signály německé a české. Během studia ve Zvolenu hrál se spolužáky v trubačském souboru , mimo jiné s Ing. Olosem. Soubor na univerzitě vedl Ing. Robert Marušák, tehdejší proděkan lesnické fakulty, který též pedagogicky působí na ČZU v Praze. Na univerzitě ve Zvolenu byly k dispozici tři lesnice in B zn. Amati Kraslice, a tak Ing. Hatiar začal také hrát na lesnici. S uvedeným souborem natočili trubači první CD s názvem Slovenské polovnické signály. Po ukončení studia a nástupu do zaměstnání se Ing. Hatiar začal věnovat také pedagogické činnosti.

Lovecká hudba na Slovensku Nejdříve vyučoval loveckou hudbu žáky ve Vavrišove a od roku 2000 na Střední lesnické škole v Liptovském Hrádku, kde působí v současné době jako zástupce ředitele pro pedagogickou činnost. Každým školním rokem je ne uvedené škole vzděláváno asi 15 nových trubačů. Kromě pedagogické činnosti se Ing. Hatiar věnuje také kompoziční práci (např. skladba s názvem Jozefovi Dekretovi Matejovie), psaní textů k loveckým skladbám jiných autorů (např. skladby Ing. Olose) a organizátorské práci (např. pořádání trubačských soutěží). Udržuje čilé styky s českými trubači, zejména se soubory OMS Přerov a ZUŠ Potštát. Navázal přátelské vztahy např. s dřívějším předsedou Klubu trubačů Ing. Sekerou. A byl to právě Ing. Sekera, který mu doporučil účast na Letních kurzech trubačů v Chlumu u Třeboně. V roce 2007 se zúčastnil na základě pozvání Národní soutěže trubačů v Horce nad Moravou a navázal kontakt s trubači z Potštátu a s ředitelkou potštátské ZUŠ Janou Kozubíkovou. Tak vznikla nová spolupráce v oblasti práce s mládeží. Ing. Hatiar aktivně spolupracuje s Klubem trubačů, v lednu roku 2008 se zúčastnil pracovního semináře o lovecké hudbě v Třeboni, přednesl zde velmi zajímavý referát o slovenské lovecké hudbě. Ing. Edmund Hatiar patří mezi nejvýznamnější představitele slovenské lovecké hudby. Svojí pilnou a obětavou prací ovlivňuje dlouhé roky velký počet slovenských trubačů, zaměřuje se zejména na výchovu mladé trubačské generace. Velmi významná je také jeho činnost organizátorská, a to také v oblasti mezinárodní spolupráce. Je pro nás velkou ctí, že můžeme s tak kvalitní a významnou osobností spolupracovat.

Lovecká hudba na Slovensku Další významnou osobností slovenské lovecké hudby je Ing. Michal Olos. V roce 1990-1994 studoval Střední lesnickou školu v Liptovském Hrádku . V letech 1994-1999 studoval na Lesnické fakultě Technické univerzity ve Zvolenu . Po absolvování základní vojenské služby pracoval u Lesů SR,s.p., poté na Technické univerzitě ve Zvolenu v Lesoprojektu ve Zvolenu. Od roku 2005 pracuje jako učitel Střední lesnické školy v Liptovském Hrádku. Již v mládí získal Ing. Olos hudební vzdělání. Nejdříve se věnoval asi tři roky hře na klavír, od deseti roků studoval v Lidové školy umění v Ružomberoku hru na trubku. Po nástupu na střední lesnickou školu začal hrát na lesnici a na borlici . V současné době vede na SLŠ kroužek pokročilých trubačů (lesničiarov). V roce 2006 se zúčastnil letního kurzu trubačů v Chlumu u Třeboně ve hře na lesnici. Kromě popsané pedagogické činnosti vystupuje též aktivně jako trubač a účastní se soutěží trubačů pořádaných Slovenským poľovnickým zväzom.

Lovecká hudba na Slovensku Hudební vzdělání a talent pro hudbu se projevují u Ing. Olose v kompoziční činnosti. Z řady skladeb jmenujeme např. Divočáka, Lišku a Sojku, které vznikly v roce 1998. uvedené skladby byly nahrány na první CD věnované lovecké hudbě v SROV. Z podnětu Mikoláše Komanického vytvořil v roce 2002 signál Bažanta a svým přátelům v zaměstnání věnoval signál s názvem Taxátorům. V roce 2005 složil signály Jelen a Srnec, ke kterým napsal text Ing. Edmund Hatiar. Na letních kurzech trubačů v Chlumu u Třeboně se seznámil s českou Hubertskou mší B dur, kterou zavedl do trubačské praxe v SR. K uvedené mši přikomponoval Vstup a upravil texty dalších částí tak, aby je bylo možno liturgicky zařadit do mše svaté a aby je bylo možné zpívat ve slovenštině. Kromě lovecké hudby se také věnoval dechové hudbě, kde hrál na trubku. Ing. Olos je velmi talentovaným hudebníkem, který svoji tvůrčí činností výrazně ovlivňuje novou mladou generaci slovenských mysliveckých trubačů.

Lovecká hudba v Rakousku Dolní Rakousko (Niederösterreich) a Horní Rakousko (Oberösterreich) jsou tradičními centry mysliveckého troubení. Loveckou hudbu zde po organizační stránce řídí tzv. Landesobmann für Jagdhornblasen. V Dolním Rakousku, které se stalo v průběhu času přirozenou a respektovanou autoritou pro území celého Rakouska, vykonává uvedenou funkci Prof. Dir.Franz Stättner. Prof. Stättner se od mládí věnoval hudbě. Svá hudební vzdělání započal studiem hry na klarinet a v dospělosti se začal věnovat hře na lovecký roh. V současné době hraje na lovecký roh v ladění B a také Es. Působí dosud jako aktivní trubač. Kromě lovecké hudby se věnoval ve velkém rozsahu hudbě dechové., sborovému zpěvu a dirigování. Po celý svůj život byl pedagogicky činný. Působil jako středoškolský učitel, ředitel středních škol, vyučoval trubače a účastnil se jako lektor řady vzdělávacích kurzů. Vyvíjí také skladatelskou činnost a příležitostně upravuje skladby pro svůj soubor. Je velkým znalcem mysliveckých zvyků a tradic, v této oblasti bohatě publikoval. Podle názoru předsedy KT při ČMMJ JUDr. Petra Vacka, spočívá největší význam Prof. Stättnera v organizační práci a v určování dalšího směru vývoje lovecké hudby v Rakousku, a troufám si říci, i v okolních státech. Prof. Stättner je vždy rozhodující osobností pokud jde např. o zpracování soutěžních řádů, o způsob hodnocení trubačů na soutěžích, zpracování ekonomických směrnic podpory mysliveckého troubení ze strany mysliveckého svazu, způsobu vedení a obsahu odborných seminářů pro trubače a také pořádání koncertů lovecké hudby. Význam takovéto činnosti je veliký a ostatní trubači to uznávají, včetně „Landesobmanů“ z jiných zemí, kteří zpravidla pouze uvedené dokumenty aplikují na konkrétní podmínky v jejich zemi.

Lovecká hudba v Rakousku Prof. Stättner se věnuje velmi aktivně mezinárodní spolupráci, působí dlouhé roky jako porotce na národních a mezinárodních soutěžích, přednáší na odborných seminářích o lovecké hudbě a pravidelně spolupracuje s našimi trubači. Je třeba také ocenit jeho snahu podpořit i začínající trubače ať již radou nebo poskytnutím možnosti účastnit se vybraných akcí. Každoročně v lednu organizačně garantuje a zajišťuje Prof. Stättner asi dvouhodinový koncert lovecké hudby v hlavním městě Dolního Rakouska- v St. Pölten. Uvedeného koncertu se účastní přibližně 1000 posluchačů z celého Rakouska, program je každým rokem zcela jiný a je vždy zaměřený k určitému tématu, resp. myšlence. Koncert v letošním roce byl například zaměřen na propojení lovecké a vojenské hudby. Předchozí rok byl věnován spojení lovecké hudby se sborovým zpěvem. V dalších letech byl koncert např. věnován zcela novým skladbám lovecké hudby a na koncertě byly vyhlášeny výsledky skladatelské soutěže. Ostatně pořádání skladatelských soutěží patří také k hlavním projektům, kterým se Prof. Stättner věnuje a které podporuje.

Lovecká hudba ve Slovinsku Slovinsko je poměrně malá země, přesto má řadu výborných trubačů a podílí se poměrně aktivně na mezinárodní spolupráci mysliveckých trubačů. Řada slovinských trubačů mluví velmi dobře německy , a tak není větší problém se domluvit, ostatně slovinskému jazyku čeští trubači částečně rozumí. Občas se naskytne možnost setkat se trubačem ve slovinském souboru, který má původ v Čechách a mluví velmi pěknou češtinou. V oblasti mezinárodní spolupráce se velmi angažuje výrazná osobnost slovinských trubačů - Gregor Otmar Rettinger. Narodil se 10. 11. 1939 v Celju, v současné době žije v Domažle. Pan Rettinger nezapře své prapředky v České republice a je možno se s ním o běžných záležitostech domlouvat česky. Rád Českou republiku navštěvuje, pobývá zde (obvykle v jižních Čechách) minimálně 1x ročně po několik dnů, občas navštěvuje také Svatohubertské slavnosti pořádané v říjnu Řádem svatého Huberta na Kuksu. Pan Rettinger působí jako aktivní trubač, hraje na parforsní roh in B a také in Es. Aktivně se věnuje organizační činnosti, pomáhá při vydávání nových notových materiálů a propagačních materiálů slovinských trubačů, bývá účasten jako porotce na mezinárodních soutěžích.

Letní kurz trubačů Chlum u Třeboně 2009

Ihned po příjezdu Ihned po příjezdu do Chlumu u Třeboně nás přivítal hráč České filharmonie Mgr. Petr Duda, a předseda klubu trubačů při ČMMJ Praha, JUDr. Petr Vacek. Záhy za nimi se ukázali naši přátelé a přítelkyně ze Slovenska ze SOŠ lesnická Liptovský Hrádok, se kterými jsme se rovněž přivítali. To nám rozehřálo naše trubačská srdíčka a ihned jsme se začali těšit na ten zajisté překrásný týden, který zde strávíme.

První den na LKT V sobotu 1.8.2009 jsme se jeli zapsat do kurzu, kde nám byla předána skripta a pomocná CD pro výuku. O půl jedenácté zazněla chlumecká fanfára v podání lektorů kurzu. Odpoledne jsme již začali s prvními lekcemi.

První lekce pro nás byly opravdová muka, ale všichni z nás to nakonec dobře zvládli. O půl páté jsme začali nacvičovat skladby na nedělní koncert. Po nácviku se konal velký seznamovací večírek, kde nemohlo chybět dobré jídlo, pití, ale především dobrá nálada a chuť do práce.

Druhý den a náš první koncert na Třeboňském náměstí V nedělní ráno, ihned po probuzení to v našem ubytování vypadalo jak v mraveništi. Ani přes celý den se na tom nic nezměnilo. Dopoledne jsme strávili ve výuce. Odpoledne jsme mohli navštívit další konzultace s určenými lektory pro daný den. O půl páté jsme však již začali nacvičovat na první koncert, který se konal v Třeboni na náměstí.

Zaznělo zde trubačské desatero od prof. Antonína Dyka a skladby, které se vyučují na LKT. Zpestřením programu byla ukázka pasování na lovce jelení zvěře. Po tomhle programu jsme však usínali cestou autobusem, možná proto, že předchozí noc se toho moc nenaspalo…

Třetí den a koncert v lázních Aurora Ráno od 8 hodin jsme opět začali pilně cvičit. Někdy se stalo, že jsme chodívali dívat i do hodin někoho od nás, a většinou jsme potom slyšeli, že si máme vytáhnout lesnice taky , a že si zahrajeme trojhlas. Takže se stalo, že po půldnu troubení jsme měli pusy „nadranc“. Po čtvrté hodině odpolední následovala ukázka mysliveckých ceremoniálů v podání Petra Votavy. Ihned po ní následoval nácvik na koncert , který tentokrát proběhl v lázních Aurora v Třeboni. Večer byl důvod k malé oslavě, jelikož nejmladší člen našeho souboru, Honzík, slavil svoje narozeniny. Po sfouknutí svíček z dortu ho sám rozkrájel a rozdal. Poté jsme si dali trochu ugrilovaných ryb a odebrali se ke spánku, abychom byli na další den svěží.

Fotky z třetího dne

Fotky z třetího dne

Čtvrtý den a další z koncertů Úterní den byl jiný. Probudili jsme se do sychravého rána, taky tak vypadala naše nálada. Avšak stačil jeden povel paní ředitelky a kmitali jsme zas jako pilné včeličky. Ráno následovaly opět lekce a hudební teorie. Odpoledne nás ceremoniálem Hubertské mše provedl Matěj Vacek, lektor kurzu LKT a student konzervatoře ve hře na lesní roh. Tradiční nácvik na koncert tentokrát probíhal od pěti hodin. V sedm hodin se již rozeznívají tóny lesnic a borlic na koncertu v Rapšachu. Hodinový koncert provázela ukázka pasování na lovce srnčí zvěře a ukázka vábení jelenů.

Foto z Rapšachu

Pátý den a koncert v Litschau Dopolední vyučování se odehrávalo na více etap. Pořád jsme přebíhali mezi svými hodinami a mezi hodinami, které vyučovala paní ředitelka Kozubíková, pomáhat a něco se přiučit při souborovém hraní.

Odpoledne probíhaly myslivecké ceremoniály v podání Kamila Štípka a zpěv písní s mysliveckou tématikou. V podvečer probíhal koncert v Rakousku, pro který však byla podmínka pěkné počasí. Proto jsme se od rána modlili aby nám vyšlo. Naše modlitby byly vyslyšeny a tak jsme si zahráli i mimo hranice České republiky, v Rakouském Litschau.

Dva říjní daňci …

Paní učitelka s paní ředitelkou při sólu ve skladbě Daněk od Josefa Selementa.

Holky zjistily, že se můžou „namalovat“ …

Šestý den a koncert v Plané nad Lužnicí Dnešní ráno bylo v duchu souboje. Těžce se nám bojovalo proti únavě, jelikož partička karetní hry, zvané žolík se zvrtla až do jedné hodiny ranní. Nicméně povinnost je povinnost a tak jsme se donutili jít do hodin a tak jsme se celé dopoledne vzdělávali. Od čtyř do pěti hodin proběhla beseda s ing. Karlem Bartoškem na téma čeští skladatelé lovecké hudby. Poté jsme se rozjeli na koncerty. Jeden autobus do Plané nad Lužnicí, zahrát pro účastníky soutěže Zlatá srnčí trofej, pořádané ČMMJ. I zde předvedl své umění vábič Tomáš Třeský, student fakulty lesnické a dřevařské České zemědělské univerzity v Praze. Druhý autobus odjel na koncert do Staňkova. Poté nás čelní představitelé lovecké hudby pozvali na chalupu, kde jsme prožili krásný, společenský večer s písničkářem Jožkou Šmukařem, který se na tomto kurzu učí hrát taky na lesnici.

Fotky z Plané nad Lužnicí.

Tomáš Třeský

Sedmý den Sedmý den se nesl v duchu ponuré nálady. Bylo to tím, že ten krásný týden, naplněný učením, prací, ale i zábavou, pomalu, ale jistě končí. Ve 12:00 proběhl ceremoniál, při kterém byly předány poslední účastnické listy. Náš soubor ZUŠ Potštát měl tu čest, že tento slavnostní akt slavnostně doprovázel stejně jako po celý týden slavnostními fanfárami. Po tomto ceremoniálu se s námi bohužel museli rozloučit naši přátelé ze Slovenska, kteří měli ještě trubačské povinnosti a tak se vydali na cestu k domovu. Od páté hodiny odpolední měli možnost účastníci kurzu poslechnout si vystoupení jednoho z nejlepších souborů v ČR, Trubačů OMS Přerov. My jsme však využili odpoledního volna a jeli jsme se podívat na zámek Červená Lhota, kde jsem prožili krásné odpoledne. Večer jsme si udělali takový rozlučkový večírek, zapívali si u kytary písničky a přislíbili si, že za rok se tu všichni sejdeme…

„Pilujeme“ slovenské signály a hlaholy …

Předávání účastnických listů

Naši přátelé ze Slovenska před odjezdem…

Na zámku v Červené Lhotě

Rozlučkový večer

Den poslední A je to tady. Poslední chvilky v Chlumu. Poté, co jsme se sbalili a předali byt domácímu, jsme se vydali vstříc poslednímu koncertu, na náměstí Chlumu, u kostela.Ten trval asi hodinu a byl jednoznačně nejlepší ze všech. Ještě dlouho po dohrání bylo slyšet potlesk nadšeného davu. Ještě před odjezdem jsme si šli naposledy sednout do restaurace na oběd… Naposledy??? Jistě že NE!!! Přece za rok se tu znova sejdeme… tak tedy 31. července 2010, naviděnou Chlume…

Foto z posledního dne

Celou dobu jsme se vozili Mercedesem…

Naše Esa cvičí…

Beny

Honzík odpadl…

Lektor kurzu, Matěj Vacek

Jaká matka, taková dcéra…

A ještě pár fotek …

Jako dirigent si to vyzkoušel i MVDr. Erich Valehrach ...

Do hodiny přišel JUDr. Vacek a slyšeli jsme klasickou větu : „Je to dobré, ale zahrajte to jinak…“

A nakonec i naše paní ředitelka byla po zásluze „odměněna“ …

Našimi lektory na LKT byli: Petra Čermáková Alois Čoček Petr Duda Petr Hernych Tomáš Kirschner Jindřich Kolář Jana Kozubíková Šárka Kvičínská Karel Šmejkal

Kamil Štípek Otakar Švec Robert Tauer Matěj Vacek Petr Vacek Kristýna Vacková Dana Vajcová Petr Votava Josef Zettl

Vzpomínka na LKT Chlum u Třeboně 2008

Koncert v Cepu

Další aktivity Další z akcí,se kterými se s vámi chceme podělit, a také ze kterých máme fotografický materiál jsou soutěže (NSMT Horka nad Moravou - 2007, MSMT Hluboká nad Vltavou - 2008, NSMT Křivoklát – 2009) ,soubor ZUŠ Potštát se pravidelně účastní studentské soutěže ve hře na lesnici, konané v Kostelci nad Černými lesy, dále se zúčastňujeme troubení v oborách (Lány a Hukvaldy),troubení na Slovensku, ve spolupráci se SOŠ lesnická Liptovský Hrádok (Dni Svätého Huberta ve Svätem Antonu a Slovenské trubačské soutěže Izra 2008 a Čadca – 2009, kam jsme byli pozváni, jako čestní hosté.) Pravidelně jezdíváme troubit na Hubertskou pouť do Valašských Klobouků. V loňském roce jsme se účastnili též slavnosti 60 let založení podniku VLS, na zámečku Štiřín. Vystoupení na Pražském hradu ve Španělském sále, při příležitosti devadesáti let od založení kanceláře prezidenta republiky. Měli jsme možnost setkat se a hovořit s prezidentem a první dámou. Náš soubor také každoročně zahajuje Výstavu trofejí honitby VLS ČR s.p. divize Lipník nad Bečvou a honitby školního polesí ve Valšovicích na Střední lesnické škole v Hranicích. Další mezník je i datum 6.10 2008, to jsme jeli na náš první koncert do Liptovského Hrádku, kam se v letošním roce chystáme opět. Důležitým datem je den 3.4. 2009, kdy proběhl koncert lovecké hudby na potštátském zámku a tak jsme oslavili 10. výročí vzniku souboru lesnic. Hosty byli trubači SOŠ lesnická LH, se svými profesory Ing. Edmundem Hatiarem a Ing. Michalem Olosem.

Pár slov k historii souborů Potštátské trio a souboru VLS ČR. s.p. divize Lipník nad Bečvou Něco z historie obou souborů: V 70. letech XX. století bývalý ředitel Vojenských lesů a statků národní podnik Lipník nad Bečvou Ing. Karel Chyba zorganizoval pořádání trubačských kurzů pro pracovníky z lesních správ. Tyto kurzy vedl po odborné stránce pan Doubrava z Lesního závodu Litovel. Tato snaha z velké míry nedošla svého naplnění, protože z personálu, jenž se těchto kurzů účastnil, pokračovali v troubení základních loveckých signálů pouze lesníci pan Jiří Švarc a pan Václav Kotačka z LS Velký Újezd, kde tato tradice s přibývajícími lety trubačů zanikla a u LS Potštát ji stačili předat nástupcům o generaci mladší pan Lubomír Schuster a pan Jan Oprštěný. V 90. letech minulého století troubili v rámci Vojenských lesů a statků s. p. Praha, odštěpného závodu Lipník nad Bečvou pouze tři lesní z LS Potštát – pan Jan Kelnar ml., pan Vlastimil Hon a pan Miloš Nakládal, kteří byli zváni jako trubači i do bažantnice Bochoř LS Velký Újezd k zabezpečení zdárného a tradičního průběhu honů. V roce 1996 po úrazu oprášil své zapomenuté znalosti ze hry na pozoun Ing. Jan Jeniš, polesný z LS Velký Újezd, a společně se svým spolupracovníkem téže správy panem Antonínem Zedkem začali nesměle jednohlasně nacvičovat lovecké signály a hlaholy od prof. Antonína Dyka. V roce 1997 již tato dvojice odtroubila průběh všech honů v bažantnici Bochoř. V lednu 1998 nastoupil Ing. Jan Jeniš na funkci vedoucího lesnického oddělení ředitelství divize VLS Lipník nad Bečvou a navázal kontakt s trubači LS Potštát.

V trojici Ing. Jan Jeniš, Jan Kelnar a Vlastimil Hon se přihlásili jako Soubor trubačů VLS ČR, s. p., divize Lipník nad Bečvou, na Národní soutěž mysliveckých trubačů konanou v září 1999 v Rožnově pod Radhoštěm. Přes počáteční zděšení z kvality ostatních souborů a nutkání k okamžitému odjezdu, vystoupili jako soubor poprvé veřejně a obsadili pěkné šesté místo. Z Rožnova odjížděli s přesvědčením a nadějí, že příště to bude určitě ještě lepší. Ten první a důležitý krok byl učiněn a další následovaly. V tomto roce připravovala na Potštátské slavnosti trubače z LS Potštát ředitelka místní Základní umělecké školy – paní Jana Kozubíková, která po ústní dohodě si Soubor trubačů VLS ČR, s. p., divize Lipník nad Bečvou převzala pod svá „křídla“ a vedla je po odborné stránce ke zdokonalení se ve hře na lovecký roh. Po zjištění, že další hornistkou na ZUŠ Potštát je paní učitelka Monika Čočková, která se souboru věnovala se stejnou vervou, jako paní ředitelka a s nimi začali hrát tři kluci ve věku 11 –13 let , kteří se v ZUŠ učili hře na lesní roh. Počet členů souboru se v letech 1999 – 2001 ustálil na 9 (Ing. Jan Jeniš, Jana Kozubíková, Monika Čočková, Jan Kelnar, Vlastimil Hon, Pavel Machala, Jan Kelnar nejml., Miloš Hynčica, Jan Jeniš ml.), který se rozrostl během dalších let na současný stav složení od nejstarších až po nejmladší s cílem získání mladé generace, což se velmi dobře daří. Některé trubače znám osobně již řadu let a prožil jsem s nimi velmi krásné chvíle. Nesmíme opomenout výborné výsledky ze soutěží jako je třeba třetí místo z Mezinárodní soutěže trubačů v zámku Ohrada u Hluboké nad Vltavou,třetí místo z mezinárodní soutěže pořádané Rakouským mysliveckým svazem, první místo z národní soutěž Českých trubačů v Teplicích nad Bečvou a také z loňské národní soutěže konané na Helfštýně a mnoha dalších úspěchů.

Soutěžíme…

Mezi posledními akcemi v roce 2008 bylo vystoupení trubačů vojenských lesů na slavnostním zasedání zaměstnanců kanceláře presidenta republiky s presidentem Václavem Klausem a jeho chotí Livií, konané při příležitosti 90. výročí od založení této instituce. Jedním z hlavních účelů lovecké hudby je dodržování staletých tradic při lovech. Nádherně zní tóny ve volné přírodě s vracející se ozvěnou při troubení nad úspěšně ulovenou zvěří, které lovce vede k zamyšlení nad posledním loveckým zážitkem a vzdání pocty ulovené zvěři. Soubor lesnic Potštátské trio vzniklo roku 1999 jako tzv. odnož velkého souboru lesnic VLS ČR. Členové tria jsou především hráči velkého souboru VLS ČR a zakládajícími členy byli Jana Kozubíková, Monika Čočková a Jan Kelnar ml. Byl to především ryze pracovní „problém“ – výuky komorní hry na škole. Po sehrátí měli první vystoupení na národní soutěži v roce 2001 v Přerově. Zde se umístili na 3.místě a v kategorii sólistů vyhráli. V té době hráli hlavně na lesnice v ladění B. Po natáčení CD Lovecká hudba a jeho křtu se začali věnovat hře na parforsní rohy ladění Es. Nyní hrají ve složení: Jana Kozubíková , Libor Nevtípil, Monika Čočková, Jan Jeniš ml.a Jan Kelnar ml.( jako host ). Vystupují na svatohubertských mších B a Es dur, koncertech vážné hudby, lovecké účelové hudby, slavnostech, ve výukovém programu – Toulky s loveckou hudbou I. a II.(enviromentální vzdělávání) a v ES ladění hlavně na soutěžích.

Horka nad Moravou 2007 Česká lovecká hudba u nás patří neodmyslitelně ke svatohubertské tradici a v naší zemi má pevné kořeny. Jsme vděčni, že se tuto překrásnou tradici daří udržet a dále rozšiřovat. Stalo se dobrým zvykem, že se myslivečtí trubači každým rokem scházejí na semináři, při kterém se řeší nejen problematika soutěžních skladeb, ale i počáteční krůčky ve hře a pomoc trubačům – začátečníkům.Na soutěži pak ukáží trubači svůj um i odvahu vystoupit.V roce 2007 se seminář i soutěž uskutečnily na Moravě pod taktovkou souboru lesnice ZUŠ Potštát a souboru VLS ČR. Městečko Potštát uvítalo na základní umělecké škole 31.3. a 1.4. zájemce o seminář. Do chráněné oblasti litovelského Pomoraví přijeli 9. a 10.června na Loveckou chatu do Horky nad Moravou všichni soutěžící. Veškeré propozice jsme umístili na web.stránky KT při ČMMJ a školy. Soutěž je vypsána pro kategorie – ladění B a Es pro soubory i sólisty. Stanoveny byly dvě povinné soutěžní skladby a jedna tzv. volná. Samotná soutěž začala Slavnostní intrádou skladatele Tomáše Kirschnera v podání našich souborů, přítomné za pořadatele uvítal Ing. Jan Jeniš. Zvuk loveckých rohů se rozléhal po okolí do pozdních odpoledních hodin. Po celou dobu porota pečlivě hodnotila a zapisovala výkony trubačů. Jak se na podiu střídaly jednotlivé soubory a pak jednotlivci, sluníčko se nachýlilo k obzoru a přiblížilo se vyhlášení výsledků. Slova se ujel opět Ing. Jeniš, aby trubače seznámil s výsledky soutěže. Tečkou za prvním soutěžním dnem bylo Konopišťské halali pod vedením Mgr. Petra Dudy, člena České filharmonie. Druhý den, v neděli dopoledne proběhlo společné vystoupení trubačů a pak následovala pod širým nebem Hubertská mše Es dur pod vedením jejího autora JUDr. Petra Vacka. Následovalo slavnostní vysvěcení „Zvonu života“, který nechal ulít pan Vlastimil Sedláček ve zvonařské dílně v Brodku u Přerova na památku svých přátel a kamarádů Hubertova cechu, kteří již nejsou mezi námi, ale zůstanou navždy v našich srdcích. Po poledni se všichni účastníci rozloučili a rozjeli do svých domovů.

Horka nad Moravou 2007 Svěcení zvonu.

Poslední zkouška před soutěží…

Horka nad Moravou 2007

Hluboká nad Vltavou - 2008 A je o tady, rok se s rokem sešel a je zde opět trubačská soutěž, konající se tentokrát na překrásném zámku Hluboká nad Vltavou. V roce 2008 se jednalo o soutěž mezinárodní a tak jsme se tady mimo českých trubačů setkali se soubory s Rakouska, nebo třeba Polska. Počasí od rána vycházelo na jedničku a tak ani naše nálada nebyla špatná. Soutěžili jsme v kategorii soubory jako velký soubor VLS, malý soubor VLS a poté jako soubor ZUŠ Potštát, kde byli žáci ZUŠ. Jako velký soubor jsme se v silné konkurenci umístili na krásném 13 místě. Ve výkonu ostatních souborů se objevily nějaké chybičky, takže nakonec jsme obsadili třinácté ,sedmnácté a osmnácté místo. Litujeme, že jsme ihned po odtroubení museli odjíždět, protože jsme měli hudebně doprovázet výročí založení podniku Vojenské lesy a statky, s.p. a nemohli jsme se zúčastnit společenského večera a povyprávět si tak se svými přáteli trubači z jiných souborů.

Hluboká nad Vltavou - 2008

Hluboká nad Vltavou 2008

Křivoklát 2009 A je to opět tady. Opět po roce pilně cvičíme na národní soutěž trubačů. V letošním roce byla obzvlášť silná konkurence a tak jsme od začátku věděli, že to nebude jednoduché. Ihned po příjezdu na ubytovnu tedy následovala velmi dlouhá zkouška. Najednou se nám začalo zdát, že děláme nějak moc chyb, že nám to netroubí, no prostě začali jsme být nervózní. Po příjezdu k hradu Křivoklát, kde se soutěž konala, nás skladbou „Křivoklátská“ přivítal Mgr. Petr Duda, člen České filharmonie. Chvíli nato už ale nastupujeme na podium, dostáváme pokyn a hrajeme. Po odehrání třech skladeb se na sebe díváme tak všelijak a máme pocit, že to bylo totální fiasko. Následovalo krátké volno, které jsme využili různě. Někteří šli na prohlídku hradu,někteří se šli podívat do přírody okolo a jiní si prostě zašli na pivo. A už tu je vyhlášení. Jaké je však milé překvapení, když se dozvídáme, že porotcům se to jako fiasko nezdálo, naopak v konkurenci 24 souborů jsme se umístili na nádherném 4. místě. Chybělo jen velmi, velmi málo a bronz „tam byl“. Ovšem kategorie sólistů přinesla velikou radost do našich řad. Naše radost byla obrovská, když jsme se dozvěděli, že paní ředitelka Kozubíková a paní učitelka Čočková obsadily první místo v kategoriích sólisté. Ovšem doslova jako bomba zapůsobila zpráva, že Honzík Oprštěný, nejmladší z trubačů na soutěži, obsadil ve stejné kategorii místo třetí a překonal tak řadu trubačů, třeba i s hudebním vzděláním. Úspěch na této soutěži byl nevídaný a tudíž večer bylo co slavit... Ráno se nám moc vstávat nechtělo, nicméně jsme se sbalili a ukončili tak zas jeden krásný víkend, strávený v ještě krásnějším prostředí.

Křivoklát 2009 Paní učitelka Čočková, Kozubíková, vítězkyně kategorie soli a uprostřed Honzík Oprštěný, který se umístil na 3. místě !!!

Na soutěži nás přivítal hráč České filharmonie Mgr. Petr Duda

Křivoklát 2009

Lánská obora 2008 Na začátku ledna 2008 zazvonil paní ředitelce telefon a objevilo se neznámé tel.číslo.A tak vše začalo a má pokračování. Ozvala se totiž Kancelář presidenta republiky a následně Ing. Josef Šmondrk, vedoucí Lánské obory s prosbou o užití díla – našeho CD s loveckou hudbou pro účely DVD Lánská obora, fotografie obory a pod nimi hudba našeho souboru. Nejdříve úlek ředitelky, přemýšlení, protože je to určitá forma pocty. Malá škola, a telefon z Hradu. Vše se vyřešilo ke spokojenosti obou stran. Práce na DVD byly ukončeny, dílko bylo na světě a premiéru mělo na Mezinárodním veletrhu v německém Dortmundu. Vše se vším souvisí, to již zaznělo. DVD ředitelka školy převzala od pracovnice v Lánské oboře 31.5.2008, kam jsme byli pozváni zahrát při výstavě shozů. Po několika vstupech hraní během dopoledne jsme v tomto pátečním dni v pravé poledne přivítali loveckými fanfárami první dámu české republiky paní Lívii Klausovou. Po shlédnutí výstavy, přišla za námi s pozdravem, jak jsme si nejdříve mysleli prohodit několik zdvořilostních frází, ale pak se rozvinula z toho všeho řeč a báječné popovídání. Je fantastická a velmi příjemná. Po rozloučení s první dámou jsme ještě měli možnost hrát pro významné hosty lánské obory v bažantnici Amálie, shlédnout výstavu shozů s výkladem pracovníka obory. A co jsme se nedozvěděli od něj, řekl nám na zpáteční cestě Ing. Jan Jeniš. Vše má svůj začátek, ale i konec.My zatím ten konec nevíme a hlavně, nevíme kdy přijde. Víme, ale že to tak brzy nebude. A to proto, že na konci roku 2008, jsme dostali možnost hrát ve Španělském sále Pražského hradu při příležitosti oslav 90. výročí vzniku Kanceláře presidenta republiky. V letošním roce jsme zavítali do lánské obory znovu a možná do roka a do dne budeme opět účinkovat na Pražském hradu.

Lánská obora 2008

Lánská obora 2009 Jak jsem již psal i v roce 2009 jsme měli tu čest a dostali pozvání, abychom hrou na lesnice doprovázeli přehlídku shozů a trofejí z lánské obory. Jelikož jsme 28. května troubili na mezinárodní výstavě myslivosti, rybářství a včelařství, Natura Viva 2009,která se každoročně koná v Lysé nad Labem, neměli jsme to do Lán tak daleko. A tak 29. května lánskou oborou opět zní překrásné tóny, které zapadají do krajiny. Jediné, co v tomto roce moc nevyšlo, bylo počasí. Od našeho příjezdu začalo mrholit a mrholení se přeměnilo v hustý déšť. Nakonec se však i příroda umoudřila, zastavila déšť, a tak kratičký koncert, který jsme v oboře měli, se mohl hrát pod širým nebem. V letošním roce jsme v oboře také zahráli s Pražským trubačským sborem a trubačským půlkruhem FLD ČZU Praha. Doufáme , že za rok , opět budeme mít tu možnost hrát v tak krásném prostředí, kterým je Lánská obora.

Lánská obora 2009 Zjevné nadšení paní ředitelky z právě začínajícího deště…

Nakonec se ale počasí umoudřilo…

Trubači VLS ČR s.p. , divize Lipník nad Bečvou a soubor trubačů ZUŠ Potštát.

Obora Hukvaldy 2008 Hukvaldská obora,nádherné místo na severní Moravě, kam se v loňském roce na konci května sjelo široké okolí, aby tady měli příležitost, zúčastnit se Hubertské mše, která je sloužená přímo v oboře. V neděli se otevřely brány obory všem návštěvníkům a v 1 hodinu odpoledne započal program, jehož součástí byla Mše svatá, vystoupení našeho souboru VLS ČR s.p., divize Lipník nad Bečvou, dále také vystoupení mažoretek a folklórních tanečních souborů. Počasí nám také přálo a tak jsme si po odehrání koncertu mohli v klidu při dobrém obědě užívat jejich umění.

Obora Hukvaldy 2008

Obora Hukvaldy 2008

Obora Hukvaldy 2009 V letošním roce nás v Hukvaldech vítalo krásné slunečné počasí, ačkoliv ráno tomu bylo jinak. Nicméně celé hubertské slavnosti proběhly krásně. Na místo jsme dojeli ve dvou skupinách. Jedna skupina, my, co jsme právě přijeli ze slovenské národní trubačské soutěže konané v Čadci a potom druhé auto, co přijelo z Potštátu. Přivítali jsme se, a začali jsme se rozehrávat. Hubertská mše in B, jíž jsme troubili a také samozřejmě zpívali společně s trubači SLŠ Hranice, zněla krásně Hukvaldskou oborou. Poté následoval koncert našeho souboru, kterému nadšeně přihlíželo plné hlediště lidí. Opět byl ke shlédnutí doprovodný program, v podání aerobik teamu, mažoretek, cimbálové muziky a jiných. Celou částí obory se stejně jako v loňském roce nesla vůně zvěřinových specialit, jimž opět neodolaly naše mlsné jazýčky…

Obora Hukvaldy 2009

Svätý Anton Dni sv. Huberta 2008, svätohubertské slavnosti, organizované pod záštitou Ministerstva pôdohospodarstva Slovenskej republiky. To bylo první, co jsme slyšeli po telefonátu našich kolegů ze SOŠ lesnická LH. Byli jsme pozváni, abychom tuto akci trubačsky doprovázeli, jako soubor z české republiky společně s trubači ze Slovenska. To byla pozvánka, která se neodmítá. Po příjezdu se nás ochotně ujal Ing. Edmund Hatiar a provedl nás po zámku v Antonu a později arboretem SLŠ a také historickým centrem nedaleké Banskej Štiavnice. Druhý den se odehrála velkolepá slavnost, na které nechyběli ani přední slovenští politikové a jiné významné osobnosti. V programu byla ukázka vábení zvěře, ukázka společnej poľovačky, neboli honu, a samozřejmě také trubačský koncert našeho souboru, Potštátského tria. Na závěr jsme se Slováky „spojili síly“ a vytvořili velký česko- slovenský soubor . Nadšenému davu jsme zahráli od Leopolda Koželuha Terziánskou a Křepelčí fanfáru, a od JUDr. Petra Vacka Finále z Hubertské mše in B. Moc se nám to líbilo a doufáme, že Svätý Anton neslyšel tóny Potštátského tria naposledy.

Přijíždíme k zámku…

Slavnosti

Svätý Anton Slavnostní nástup

Svätý Anton

Náměstíčko Banskej Štiavnice… Slovenští kolegové při ceremoniálu

Naše paní ředitelka…

Izra Izra, co to je, kde to je, co tam bude, to jsme věděli – soutěž slovenských trubačů. Tak – co to je, nádherné jezero uprostřed slovenských lesů, ležící 40km od města Košice na státních hranicích s Maďarskem. Dojeli jsme na pozvání našich přátel ze slovenského poľovnického zväzu a na pozvání Ing. Edmunda Hatiara, profesora SOŠ lesnické v Liptovském Hrádku a ředitele této soutěže. Tato soutěž se v mnohém podobá naši české soutěži trubačů, můžeme říci, že ji v mnohém kopíruje a některé věci přejímá. Na Izru jeli jen čtyři trubači – paní uč. Jana Kozubíková, Monika Čočková, člen souboru Potštátské trio Libor Nevtípil a Jan Jeniš ml., a to z toho důvodu, že v té době hráli a ovládali hru na parforsní rohy jen oni čtyři.Totiž během soutěže o přestávkách mezi jednotlivými kategoriemi hráli a představovali českou loveckou hudbu.No a do poroty zasedla i Jana Kozubíková. Od jezera Izra přijeli všichni unaveni, ale spokojeni. Podařilo se totiž navázat další kontakty a spolupráci. Díky tomu jsme pak na podzim hráli při návratu z Ukrajiny na koncertu v Liptovském Hrádku. Prostě, vše se vším souvisí.

Slavnostne lesnice…

Izra

Paní ředitelka v porotě.

A bude se hrát…

Izra

Michaela Bobriková, studentka TU Zvolen, v kategorii Sólisté.

Ing.Edmund Hatiar – zástupce ředitele SOŠL Liptovský Hrádok a Jana Kozubíková – ředitelka ZUŠ Potštát.

Čadca Ihned po telefonátu ze Slovenska se na nás začala paní ředitelka usmívat a oznámila nám, že jsme jako čestní hosté pozváni na soutěž slovenských trubačů v malebném městečku, nedaleko českých hranic, zvaném Čadca. Bohužel však paní ředitelka stihla ochořet a tak jsme se vydali v „oslabené sestavě“. Soutěž probíhala na překrásném, čtyřhvězdičkovém hotelu Husárik, ukrytého v zalesněných kopcích nad městem. My jsme doprovázeli celý program soutěže skladbami ze staré české lovecké hudby. Našim přátelům z Liptovského Hrádku se dařilo a tak si odnesli 5 z 12 pohárů. Po soutěži se konal koncert na náměstí v Čadci, kde byly představeny Slovenské poľovnické signály, ale také slovenské lidové písně, které pro lesnice upravil Ing. Michal Olos ze SOŠ lesnická LH. O koncertu sami Slováci napsali : „Vrcholným bodom programu bolo vystúpenie kvarteta Trubačov ZUŠ Potštát pod vedením Libora Nevtípila z ČR, ktorí predstavili súčasnú aj starú loveckú hudbu v ČR.“ Myslím, že nebudu mluvit sám za sebe, když řeknu, že povinná soutěžní skladba KYSUCA nám bude ještě dlouho znít v našich uších, nejen pro svůj text ale hlavně pro velice krásnou a chytlavou melodii.

Čadca

Hotel Husárik ****

hrajeme Begrüssung

Katarína Máliková, trubačka SOŠ lesnická Liptovský Hrádok, 3. místo kategorie Soli do 20-ti let.

Čadca Naši trubačští kolegové – SOŠ lesnická Liptovský Hrádok

Valašské Klobouky Valašské klobouky, krásné místo v Beskydech, kde se rádi vracíme, už jen pro ten nádherný pohled do té překrásné přírody. Nicméně kvůli tomu tady nejedeme a tak teda nezbývá než vysednout z aut a jít se rozehrát, jelikož nastávající Svatohubertské slavnosti zahajujeme Hubertskou mší, kterou napsal Josef Selement a JUDr. Petr Vacek. Po zaznění všech tónů mše, kterou sloužil otec Jan Kornek, mimo jiné také vášnivý myslivec, naše soubory měly asi hodinový koncert, kde zazněla stará lovecká hudba. Vrcholem bylo vystoupení Potštátského tria s nástroji v ladění Es, které sklidilo bouřlivý potlesk.

Potštátské trio

Valašské klobouky Otec Jan Kornek

Štiřín Ihned po odtroubení na mezinárodní soutěži trubačů v Hluboké nad Vltavou jsme se vydali na zámeček Ministerstva vnitra České republiky, pojmenovaný Štiřín. Tam probíhala oslava šedesáti let od založení státního podniku Vojenské lesy a statky. Zahajovali jsme v šest hodin odpoledne a doprovázeli jsme celý obřad. Poté následovala módní přehlídka, kterou moderoval Petr Svoboda. Potom následoval společenský večer kde nechybělo spousta dobrého jídla, pití a hlavně, spousta dobré zábavy, kterou nám zpříjemňovala dechová kapela z jižní Moravy.

Štiřín

Koncert v Liptovském Hrádku 2008 V minulém roce při zpáteční cestě ze Zakarpatí jsme se zastavili v Liptovském Hrádku, abychom zde společně se Slováky realizovali koncert lovecké hudby . Konal se v kulturním domě – kinosále města. Vše připravené, zorganizované.

Koncert byl úspěšný jak po stránce hudební, tak i přátelské. Naplněný kinosál, a to ať už žáky lesnické školy, či občany a čelními představiteli města více jak hodinu přihlížel naší trubačské dovednosti. Na konci nás odměnili bouřlivým potleskem.

Ing. Edmund Hatiar, zástupce ředitele pro pedagogickou činnost, při úvodním slovu k projektu.

My jako trubači jsme si vyměnili mnoho zkušeností, hlavně naši pedagogové, co se týká lovecké hudby. Hlavně Ti totiž nikdy nezůstávají u jednoho díla a plánu a jakmile je jeden úkol splněn, už na nás šijí další a další. Ráno, po probuzení nás ing. Hatiar mile překvapil, když nám oznámil, že pro nás má překvapení.

Ředitel SOŠL LH ing. Viliam Prukner při úvodním slovu.

Dojeli jsme do nedaleké Pribyliny a navštívili muzeum, ve kterém například režisér Juraj Jakubisko natáčel film Bathory. Potom jsme ještě vystoupali na vyhlídku, která nám umožnila se rozloučit s Liptovským hrádkem. Takže Hrádku, doufám že se brzo setkáme, nashle…..vlastně, dovidenia .

Pribylina a výhled na LH

Liptovský Hrádok

Muzeum v Pribyline

Na vyhlídce

Koncert na Potštátě 2009 Potštátským zámkem zněly tóny lovecké hudby slavnostního koncertu při příležitosti 10. výročí založení obou souborů. Koncertem provázeli Ing. Jan Jeniš s paní Janou Kozubíkovou a tato při zahájení řekla: „Příroda a hudba patří neodmyslitelně k sobě. Nic na světě nedokáže lépe vytvořit vůni a barvy svěží přírody – klepání, čekání, kodrcání, tlukot, zpěv ptáků a všechny tóny lesa. A snad proto, že nám v dnešním uspěchaném světě techniky chybí trochu klidného šumného lesa, slaví lovecká hudba úspěchy. K její cestě na výsluní kultury přispívají i naše soubory. Proto si zaslouží, abychom se s jejich činností mohli podělit každý den, aby až nám bude smutno jsme mohli otevřít dveře lesu“. Mezi přítomnými bylo mnoho význačných hostů, kteří přišli oběma souborům pogratulovat i poděkovat za propagaci lovecké hudby, popřát do dalších let mnoho úspěchů v jejich činnosti a poslechnout si koncert lovecké hudby se zahraniční účastí. V podání souboru trubačů VLS ČR, divize Lipník nad Bečvou jsme se zaposlouchali do tónů lesnic, které nás lákaly na procházku hvozdy Moravské brány a Oderských vrchů ve skladbách: Začátek honu, Fanfára č.14 a Zvěř směřuje k vodě autora Ondřeje Antona, Tereziánská fanfára od Antonína Koželuha a Josefa Selementa Jelen, Daněk, Srnec a Černá. Od trubačů Potštátského tria zazněly skladby od Josefa Selementa Znělka ČMMJ, Lovecká znělka a od anonymů skladby Fanfára č.6, Švarcenberské halali a Bukvojova Fanfára. Paní ředitelka při úvodním

slovu

Průřez slovenskou poľovnickou hudbou a loveckými signály zazněl v podání hostů z lesnické školy Liptovský Hrádok. K tomu Jana Kozubíková sdělila: „Naši přátelé poprvé za námi dojeli na pozvání do Horky nad Moravou, kde probíhala soutěž mysliveckých trubačů. A jak to už bývá, začaly vznikat první nápady, vzlétly první vlaštovky a my věděli, že spolupráce bude harmonická, že vše bude znít ve veselé durové tónině. Setkali jsme se nicméně i jako soupeři na několika soutěžích.

Díky prozíravosti pracovníků odboru školství a vrcholnému managementu Olomouckého kraje se mohla i naše škola zapojit do programu environmentálního vzdělávání. Proto se setkáváme i jako partneři při projektu - Toulky s českou loveckou hudbou. Projekt žije druhým rokem a tak, jak ing. Hatiar pravil na podzim při koncertu u přátel na Slovensku, snad se nám povede vydat společné CD i se zpěvníčkem nádherných nejen slovenských, ale i moravských a českých písní upravených pro lesní rohy a lesnice se zpěvem.

Koncert na Potštátě 2009 V letošním roce jsme se společně zúčastnili akademické soutěže v Kostelci nad Černými lesy a jedno velké pracovní setkání je domluveno na srpen v Chlumu u Třeboně, kde probíhají kurzy lovecké hudby pod vedením JUDr.Petra Vacka a Mgr.Petra Dudy. A protože hudba nezná hranic, což je náš druhý projekt, který sahá až na Zakarpatí, si nyní v podání našich souborů vyslechnete soutěžní skladby pro akademickou soutěž“. Ve společné vystoupení všech souborů zazněly skladby od Petra Vacka Francouzský pochod, Petra Dudy Akademická fanfára, od Ivy Šimkové Křivoklátská, Dykovo Halali a Finale z B dur mše Petra Vacka – Josefa Selementa . Ing. Jan Jeniš provedl na tomto slavnostním koncertu ve smyslu mysliveckých tradic pasování absolventa mysliveckých zkoušek Martina Poláka (člena souboru trubačů VLS ČR, divize Lipník nad Bečvou) za myslivce a přijetí do cechu mysliveckého.

HUDBA NEZNÁ HRANIC 2005 - 2011

Hudba nezná hranic 2005 - 2011 Nejen na konci kalendářního roku by měla proběhnout rekapitulace a zamyšlení nad tím co se povedlo, podařilo dotáhlo do konce, ale i to, co uděláme. V tomto vydání potštátských listů Vás seznámím jak probíhá spolupráce s hudební školou v Užhorodě. Velmi ráda se s Vámi podělím o zážitky, vzpomínky i radosti z cest po malebné zemi – Zakarpatské oblasti Ukrajiny.Tak jako říká náš přední český fotograf Ing.Rudolf Štursa: „Tato zem je Bohem zapomenutá, ale nádherná.“ Díky skvělým a obětavým lidem, jakými jsou pan Dr. Ivan Latka a paní Olga Buksar se podařila v roce 2005 skvělá věc – byla navázána spolupráce mezi dvěma subjekty, ZUŠ Potštát a Dětskou školou umění Užhorod. Díky skvělým a obětavým lidem tuto zemi poznáváme.První z cest se uskutečnila v květnu roku 2005 a naši školu jel reprezentovat a zastupovat DPS Sluníčko pod vedením paní učitelky Marie Moštěkové. Vše proběhlo podle plánu a našich představ. V roce 2006 přijeli na pozvání v měsíci dubnu naši přátelé a kolegové z užhorodské školy za námi na Potštát a nezůstalo jenom u koncertů, ale své přátele jsme provedli po našem malebném okolí. A letos? Jak jinak, než že jsme v započaté práci pokračovali.Dvanáctý červen byl dnem, kdy jsme opět na bázi smlouvy odjeli koncertovat směr Zakarpatí. Smlouva o spolupráci byla opět stvrzena podpisem obou ředitelek škol dne 13.června 2007 v Užhorodě.

Od tohoto data do 18.června se představily a koncertovaly na Zakarpatí Soubor lesnic VLS ČR,s.p. divize Lipník nad Bečvou a Potštátské trio.Úmysl proniknout s českou loveckou hudbou do tohoto kouta Evropy se zdařil.Hrálo se v koncertním sále dětské školy umění Užhorod, na Institutu lesnictví v Chustu, ale i v nádherné přírodě Siněvirského národního parku, pod jezerem Siněvir. Česká lovecká hudba bude uchována v korunách vzrostlých smrků.Zaznělo mnoho chvály.Neuběhly ani čtyři měsíce a my se ocitli v Užhorodě opět.Tentokrát jsme zůstali „jen“ v Užhorodě na hudební škole a věnovali se vystoupením a setkáním se studenty .Školu tentokrát jelo reprezentovat žesťové duo a skupina Převážně nevážně /rocková hudba – styl SKA/ - ve skupině hrají absolventi 1.stupně základního studia školy, kteří pokračují v základním studiu druhého stupně. Dalším přínosem z této cesty se stala pro ZUŠ Potštát smlouva o spolupráci s Kyjevskou slovanskou univerzitou – pobočka Užhorod a to opět jak po stránce pedagogické, tak i umělecké. Učitelé dechového a kytarového oddělení i žáci školy získaly další z cenných poznatků – poznání kultury a život na východ od naší země. Nyní po třech letech můžeme konstatovat – škola se vydala správným směrem po lince dlouhodobé spolupráce a tudíž se učitelé i žáci mohou vracet k započaté práci.

Jana Kozubíková , ředitelka ZUŠ Potštát

Hudba nezná Hranic 2005 – 2011 Název: Základní umělecká škola, Potštát 36 Adresa: 753 62 Potštát 36 Koordinátor projektu ve škole: Jana Kozubíková, ředitelka ZUŠ Potštát Název projektu Hudba nezná hranic Potštát - Užhorod 2005 - 2012 Partneři projektu Užhorodská dětská škola umění Užhorod Základní umělecká škola Prešov / v rámci smluv regionu Karpaty/ Kyjevská slovanská univerzita, pobočka Užhorod Dětská škola umění Teresva

Koordinátoři projektu na Ukrajině: Ludmila Nesuch, ředitelka Kyjevské slovanské univerzity pobočka Užhorod Natalia Petrova, pedagog ČJ na univerzitě Natalia Hromova, ředitelka DŠU Užhorod Délka projektu

podložena smlouvami na roky 2005 – 2012 ve dvojjazyčné mutaci

Podpora:

Ukrajinský konzulát Brno Klub J.A.Komenského a T.G.Masaryka v Užhorodě Ruský dům ve Lvově Český konzulát Kyjev

Cíl projektu výměny na bázi dohody o umělecko-pedagogické spolupráci koncertní činnost žáků a učitelů slovanské národy jdoucí po staletí pospolu Zdroje financování

KRPŠ při ZUŠ Potštát ZUŠ Potštát KU Olomouc sponzoři ZUŠ Potštát

Uskutečněno: rok 2005

Slovanské slavnosti Užhorod 24. – 31.5.2005 Slovensko, přizváni Maďarsko a Rumunsko

/ státy Českárepublika, Polsko,

DPS Sluníčko - koncerty a zahájení vernisáže předního českého fotografa Ing,Rudolfa Štursy v městech Užhorod a Mukačevo rok 2006

učitelé DŠU Užhorod – duben 2007 účastníky akce ZUŠ Potštát - Potštátský hudební klíč pro výuku HN a provedení koncertů

rok 2007 učitelé ZUŠ Potštát - červen 2007 koncerty pro žáky DŠU Užhorod, Kyjevská univerzita -

lesnický institut Chust, amfiteátr v areálu Siněvirského národního parku žáci ZUŠ Potštát a DŠU Užhorod – říjen 2007 koncerty pro veřejnost v Užhorodě, pedagogové praxe výuky v dechovém odd. a výuka kytary

rok 2008 Slovanské evropské dny v Užhorodě květen 2008 – koncerty Užhorod,Mukačevo, Chrust, Tjačiv, Rachiv / státy Česká republika, Polsko,Slovensko, přizváni Maďarsko a Rumunsko/ Hlavním organizátorem slovanských evropských dnů je Kyjevská slovanská univerzita pobočka Užhorod , dále se na tomto projektu podílí Klub T.G.Masaryka pod vedením Dr.Ivana Latka. Potštátské slavnosti 2008 - 690 let od založení města Potštát 19.6. – 23.6.2008 - koncerty Teplice nad Bečvou a Potštát pedagogická výměna Potštátské trio a soubor lesnic ZUŠ Potštát 3. – 5.10.2008 Užhorod, na základě písemného pozvání Klubu T.G.Masaryka a J.A.Komenského Užhorod – oslavy 90.výročí vzniku Československého státu /podpora ambasády ČR v Kyjevě a konzulátu ve Lvově/ žáci a učitelé škol –

20. říjen 2008 koncert k příležitosti oslav 90.Výročí vzniku Československého státu – Potštát zámek - soubor Sudaruška, žáci a učitelé školy

rok 2009

12.10. – 18.10.2009 koncerty na uměleckých školách v Užhorodě a Teresvě koncert lovecké hudby na SOŠ lesnické v Liptovském Hrádku pedagogové praxe výuky v dechovém, klavírním a smyčcovém odd.

dále pro další léta – výhledově,škola se bude snažit zapojit do projektů EU,v jednání s koordinátorem Mikroregionu Hranicko ZUŠ Potštát je účastníkem v E-Twinning Byla podaná žádost na dotaci přes UPS ČR Praha na MŠMT v rámci mezinárodní spolupráce a výměnných pobytů do konce ledna 2010 bude vypracována žádost na projekt příhraniční spolupráce s Polskem(lovecká hudba) a Slovenskem (ZUŠ Povážská Bystrica). vypracovala:Jana Kozubíková, ředitelka ZUŠ Potštát Potštát dne 24.10.2009

Ukrajina 2005

U busty T.G.Masaryka v Užhorodě

Dětský pěvecký sbor sluníčko

Ukrajina 2 0 0 5

Ukrajina 2007 Ukázka z koncertu

V Palnoku

Koncert v Liptovském Hrádku 2009 Tak jako v loňském roce, nás opět s otevřenou náručí přivítali naši přátelé z podhůří Tater, Liptovského Hrádku. Po příjezdu nás slovenským polovnickým signálem Uvítání přijal na SOŠ lesnická ing. Edmund Hatiar.

Následovalo ubytování a pozval na oběd. Ihned po obědě jsme však začali pilně nacvičovat na koncert. Vzhledem k tomu, že 12. října se při SOŠL otvíralo jejich arboretum, měli jsme kratičkou možnost, shlédnout toto slavnostní otevření, v doprovodu trubačů z Hrádku. V 14:00 se společenským sálem na škole rozeznívají tóny lesnic.

Koncert v Liptovském Hrádku 2009 Po krátkém úvodním slovu následovalo vystoupení slovenských kolegů, a poté jsme se nástrojů také chopili my. V programu také zazněly tři skladby hudby v podání žáků ZUŠ Potštát. Na závěr programu jsme vytvořili společný soubor a zahráli a zazpívali některé skladby, mimo jiné, také Lesnickou hymnu, slovenskou lidovou píseň, kterou pro lesnice upravil ing. Michal Olos.

Po náročném koncertu pro nás ve škole připravili malé pohoštění. Byli jsme rádi, že si můžeme opět po dlouhé době popovídat a podělit se se svými zážitky. Druhý den ráno následovalo vždy tak nepříjemné loučení a potom jsme už vyrazili vstříc Ukrajině, její Zakarpaské oblasti.

Po kterém následovalo večerní veselí… Krátké pohoštění

Ukrajina 2009

Den první Po dlouhé cestě se před námi objevila Ukrajinská hranice a to byl signál, že se blížíme do cíle, do města Užhorod. Hned po příjezdu náš přivítala Olga Buksar, předsedkyně klubu J. A. Komenského. V programu prvního dne byla návštěva výuky ve místní dětské umělecké škole. Měli jsme možnost nahlédnout do výuky dechových, smyčcových nástrojů. Zjistili jsme , že některé děti mají neuvěřitelný hudební talent avšak ne všechny ho dovedou zúročit. Je škoda, že zdejší politika nedovoluje nejnadanějším hudebníkům proniknout více na světovou hudební scénu. Jelikož jsme byli z dlouhého cestování velmi unavení, zamířili jsme na ubytovnu. Dobrou noc …

Nadějný žák, hráč na klarinet z užhorodské školy

Den druhý Budíček o půl sedmé, to není nic pro nás. Nicméně jsme se překonali a vstali. Následovala tradiční ukrajinská snídaně, nechyběla vajíčka a chléb. Od desáté hodiny jsme v hudební škole v Užhorodě nacvičovali na odpolední koncert, jež začínal v 17:00. Na tomto koncertu se představili žáci umělecké školy Užhorod , hrající na dechové, smyčcové a strunné nástroje a my, žáci ZUŠ Potštát, hrající na nástroje dechové. Také se tam s námi přivítal Dr. Ivan Latka, předseda klubu T. G. Masaryka. Po koncertu následovalo setkání se studentkami Kyjevské slovanské univerzity Kyjev, z katedry slovanských jazyků, to znamená, že jejich studijním předmětem je i jazyk český.

Vlevo sedící Dr. Ivan Latka, předseda klubu T. G. Masaryka, uprostřed sedící Olga Buksar, předsedkyně klubu J. A. Komenského

Den třetí

Třetí den ráno jsme se sbalili a vydali do Podobovce – Pilipce, kde jsme měli připravený nocleh. Cestou jsme se stavili v Hrušově, podívat se do pravoslavného kostela, kde nás přivítal zdejší báťuška (pravoslavný kněz). Po kratičké pauze, jsme dojeli do Teresvy, kde nás čekal další koncert v hudební škole. Zhruba hodinové vystoupení bylo odměněno velkým potleskem a hromadou růžiček, od zdejších dětí.

Pro paní ředitelku byla šokující zpráva, že na koncertu budeme hrát pouze my a koncert si bude uvádět sama, ovšem v jejich jazyce (divočák se opravdu neřekne parasionok, nýbrž kaban, paní ředitelko !!! )... Následovalo posezení a povídání s učitelkami zdejší školy. Před odjezdem si pro nás připravili malé překvapení v podobě pěveckého vystoupení, kdy nám překrásně zazpívaly ukrajinské lidové písně.

Čas však rychle kvapil a my se museli vydat na cestu do Podobovce. Majitel hotelu Leonid a jeho žena Natálka nám připravili vřelé přivítání.

Takto to vypadalo u Leonida, když jsme dojeli na místo…

Den čtvrtý

Zasloužený odpočinek, v tomto duchu se neslo motto celého dne. Již minulý večer začal padat sníh a ráno nás tak přivítala bezmála půlmetrová sněhová pokrývka. Řidič si dal ranní rozcvičku v podobě prohazování příjezdové cesty k autobusu, my jsme mezitím v klidu posnídali a tak nic nebránilo našemu výletu do Mižgirje. Prošli jsme se po místních trzích, navštívili kavárnu, shlédli architekturu města a vydali se na cestu zpět. Po příjezdu následovala pochopitelně koulovačka. Řekli jsme si, že když máme volno, můžeme si zahrát pro radost, ať nevyjdeme ze cviku a tak následovala hodinová zkouška. Po ní byl vyhlášen souboj ve stavění sněhuláků učitelé versus děti, který učitelé zbaběle vzdali bez boje. Zato my, děti, jsme se pustili do práce a výsledek byl oceněn smíchem, bouřlivým potleskem a uznáním učitelů, i pana inspektora ,že tohle by prostě stejně vyhrát nemohli, no posuďte sami dle fota na další straně… Řidič si dal ranní rozcvičku…

Pavlínka má „ideální míry“…

Naše sněhulajda Pavlínka…

Všichni se s ní chtěli vyfotit …

Den pátý A je to tady. Konec tohoto krásného výletu se pomalu ale jistě blížil. Ráno jsme si sbalili kufry, rozloučili se s Leonidem a Natálkou a vydali se na cestu k domovu. Zastávkou bylo město Mukačevo, kde jsme prošli historickou část města a také proslulé trhy, kde jsme nakoupili suvenýry domů. Poslední zastávkou na naší cestě byl opět Užhorod, kde nás Ivan Latka provedl městem. Procházeli jsme částí Malé Galago, ve které jsou postaveny budovy, které byly navrženy českými architekty a následně postavené Čechy. Byly postaveny za 1. republiky, když byla Podkarpatská Rus součástí Československa. Prošli jsme i lipovou alejí podél řeky Uže až k bustě T.G.Masaryka, kde jsme položili květiny. Potom už následovalo rozloučení s Olgou a Ivanem a dali jsme se definitivně na cestu k domovu. Cestou jsme se zdrželi jako vždy na ukrajinsko – slovenské hranici, kde jsme strávili 3 hodiny čekáním na odbavení. Kolem šesté hodiny ranní nás již vítá město Hranice, které ukončuje naši cestu po Zakarpatí.

Při odjezdu z Podobovce

Mukačevo Tři mudrci….

Kouzlo okamžiku

Mgr.Libor Buchta, Dr.Ivan Latka a Mgr.Leopold Andrejčuk

Paní ředitelka Kozubíková s učitelkami z Užhorodu.

Vlastimil Hon, člen Souboru lesnic VLS ČR s.p. , divize Lipník nad Bečvou .

Projekty ZUŠ Potštát Toulky s loveckou hudbou a Hudba nezná hranic 2005 – 2011 podpořili

• Olomoucký kraj • ZUŠ Potštát

• VLS ČR, s.p. divize Lipník nad Bečvou

Loveckou hudbu našich souborů podporují navázání spolupráce - leden 2008 Lesní správa Lány

Loveckou hudbu našich souborů podporují VLS ČR s.p.divize Lipník nad Bečvou LOVECKÁ CHATA Horka nad Moravou BENEKOVterm s.r.o.Horní Benešov Českomoravská olejářská k.s. Horní Vltavice DOUBRAVAN car s.r.o. Orlová Lutyně Grapp CZ s.r.o.Hranice JC STAV s.r.o. Kroměříž Kornet music – lovecká hudba Evžen Wratislav - WRATISLAV OS MORAVAINVEST s.r.o. Přerov OLOMOUCKÝ KRAJ OPAVSKÁ LESNÍ a.s. Opava Mgr.Roman DĚRDA Poděbrady RAMOS s.r.o. Choryně REKUMAT ČR spol.s.r.o. Štramberk REMARK reality marketing s.r.o. Opava SENZA,spol.s.r.o.Valašské Meziříčí

TONDACH Česká republika s.r.o. Ing.Miroslav Pernický Valašské Meziříčí Výroba koženého zboží Michal Zubíček Ratiboř u Vsetína Pavel Zeť – PASO Rožnov pod Radhoštěm AZAS Invest s.r.o. Opava Eva Sedláčková,Horka nad Moravou Josef Hanák Vyškov HYDRAULIKSERVIS I.s.r.o.Bohuňovice Karel Holoubek a.s. – Trade group Pavel Zeť – PASO Rožnov pod Radhoštěm LG.Philips Display ČR TOP Centrum Car s.r.o.Kyjov Obecní úřad Potštát Obecní úřad Olšovec Obecní úřad Střítež nad Ludinou Obecní úřad Partutovice

Tato práce by nikdy nevznikla, kdybychom se těchto projektů nemohli zúčastnit. Proto patří dík všem sponzorům, kteří chod našich souborů zabezpečují ať materiálně či finančně. Lovecká hudba je věc duševní záležitosti a my jsme rádi, že Vy, výše jmenovaní, nám umožňujete rozvoj této činnosti. Další z osobností, kterým bych také rád poděkoval jsou JUDr. Petr Vacek a Mgr. Petr Duda, jejichž články, týkající se lovecké hudby jsme si dovolili použít. Je třeba říct, že některé články vycházejí z časopisů (Myslivost – Stráž myslivosti, Svět myslivosti) a knih, jakou je například kniha : „Osudy a cesty lesního rohu“. Dále bych chtěl poděkovat všem, kteří přiložili ruku k dílu při výrobě této prezentace, učitelům a žákům ZUŠ Potštát.

Za celý soubor lesnic VLS ČR s.p. divize Lipník nad Bečvou, soubor lesnic ZUŠ Potštát a Potštátské Trio František Havran, žák ZUŠ Potštát. Prezentace projektů bude umístěna na www.zuspotstat.cz - projekty školy.