Základní typy formací Rojnice - každý své pevné místo, rozestupy 5-10m, pointmani na stranách (případná změna formace) - nácvik změny směru - nácvik střelby v sektorech
Velmi důležitá koordinace pohybu skupiny. Stejná rychlost pohybu každého. Silné pro útok zepředu, slabé ze stran. Útok i obrana: Rozdělení do dvou skupin na přeskáčku – prvý, třetí, pátý. První při kontaktu vybíhá vpřed a cca po 5-10m zalehne, druhá kryje postup. Následně vyrazí druhá skupina a přeběhne první o cca 5-10m, zalehne. První kryje postup druhé. Toto se opakuje až do eliminace nepřítele. Nutno jít ve větší skupině, aby byla dostatečně silná krycí četa.
Další z více možností rozvinutí rojnice. V menším počtu je výhodnější vyslat stranové hráče aby nepřítele obešli. Hlavní skupina buď protivníka dostatečně zaměstná – stranový hráči mohou v klidu obcházet nebo proběhne útok ze tří stran.
Kruh
Kruh se často používá při překonávání otevřeného prostoru v noci. Je snadno ovladatelný a poskytuje dobré možnosti pro kruhové pozorování i obranu. Umožňuje vést palbu na všechny strany, ale představuje soustředěný cíl.
1
Šíp
Šíp je asi nejpoužívanějším tvarem pro postup otevřeným terénem. Kulometná skupina je umístěna na tom křídle, odkud lze očekávat útok. * Kulometčíky nemáme! Kopí
Kopí je obdobou šípu, ale používá se pokud není potřeba rozvinout kulometnou skupinu na určitém křídle. Kulometná skupina se drží vzadu, kde tvoří kopí a je připravena přesunout se na jakékoliv křídlo. Příklad:
Zástup (vláček) - formace: pointman (kryje prostor před sebou, pár metrů před skupinou, prohledává terén) velitel (kryje pravé přední křídlo, rozhoduje a vydává rozkazy) střelec (kryje levé přední křídlo) střelec (kryje pravé zadní křídlo) zástupce (kryje levé zadní křídlo, zastupuje velitele) pointman (kryje prostor za sebou, při změně směru stejné jako by šel první)
2
Je nejzákladnější podoba vojenského tvaru a v džungli je často jediný možný. Je vynikající pro pohyb podél křoví či okraje lesa, ideální pro postup úzkým průchodem. Je snadno ovladatelný a je nejméně zranitelný při palbě z boku. Je ovšem velmi zranitelný palbou zepředu a vlastní palba tímto směrem je velmi obtížná -
nácvik pochodu, změny směru a napadení z různých sektorů obraná pyrotechnika
Veškeré výše uvedené formace jsou pouze orientační a ve většině případů se používá jejich modifikace. Rozvíjení formací a postupy vláček – rojnice (rozevírá se pomalu hrot kopí, který postupně přejde v rojnici):
rojnice – vláček (uzavírá se pomalu hrot kopí, který postupně přejde ve vláček):
Trénink - pohyb lesem, nahlášení sektoru a výstřel tím směrem např. do stromu v daném sektoru
3
vláček - kruh
Modelové situace Les kontakt neúplná jednotka:
Kruhy s křížkem jsou stromy, s „T“ se jedná o teroristu. Střelec „1“ zahajuje krycí palbu, „2“ obíhá nepřítele ze strany a zlepšuje si střelecký úhel. Základem je, aby krycí palba donutila T se schovat, tím ztrácí přehled o situaci. Není nutné neustále pálit, stačí pouze pár ran. V obrácené situaci je nutné aby „T“ neztratil přehled o situaci. Důležitým faktorem proti přesile, ať už jsou překážky vyvýšeniny, stromy, keře atd. jsou přesuny. Nesmí v žádném případě zůstat na stejném místě delší dobu (pokud tedy nemá dokonalý úkryt – třeba bunkr). Změnou polohy může zmást nepřítele o vyšším počtu obránců, zabránit obklíčení ….
4
Zjednodušené schéma přebíhání:
Fáze 1
Fáze 2
Při přesunu posledního člena, kryjícího záda skupině, je nutné, aby hráč před ním pohlídal zadní sektor. Poslední hráč kryje za běhu sektor směru běhu. První člen skupiny přebírá sektor hráče za ním (viz. obrázek).
Les napadení z boku/ze předu:
Přední pointman nebo průzkum nezaregistroval protivníka (popř. napadení rojnice zepředu). Ten ovšem dělá chybu a zahajuje palbu na střed skupiny nebo ho skupina včas uvidí. Pozice „2“ – „5“ zahajují obranou (krycí) palbu, současně si hledají vhodný úkryt. „1“ a „6“ jsou většinou dostatečně vzdáleni od středu a tedy mají ideální možnost napadnou nepřítele ze stran. Opět je důležité odvést pozornost, o to se dostatečně postará střední část vláčku palbou. Pokud se jedná o jedince, odsuzuje se tím k záhubě, ve větším počtu již mohou postupující skupinu dostatečně oslabit nebo úplně zlikvidovat. Rychlé jednání je základem úspěchu. Napadení pointmanů z boku se těžko brání, vláček nemá dostatečnou palebnou sílu a obklíčení je složité. Navíc útočník má dostatek času připravit se nebo utéct. Zde záleží na palebné pozici nepřítele, počtu a rychlé reakci.
5
Napadení z boku/ze předu:
Fáze 1
Fáze 2
Fáze 3
Přeskupení formace probíhá v několika fázích. V první je rojnice napadena z boku (popř. vláček zepředu), tedy nejslabšího místa. Proběhne přechod do druhé fáze a vytvoření obranného postavení v kopí, zde zatím nevíme o množství a uskupení nepřátel. Dva zadní zůstávají a kryjí případné napadení skupiny ze zadu. Po té proběhne finální přeskupení do nejúdernější formace – rojnice, čelem k nepříteli. Rozmístění hráčů 6 a 7 záleží na pozici nepřítele. Tento postup je hodně obranný a přechod přes kopí zajišťuje univerzálně prostor před sebou. Pokud by tedy bylo nepřátel více a všimli bychom si jich až v této fázi, nacházíme se v ideální formaci pro postup. Např. další protihráč, který se nachází v linii hráčů 7 – 5 – T2, pak je nebezpečné rozvinutí rojnice a následný postup by dále vycházel z kopí. Aplikace je totožná při napadení lineární formace zezadu či zepředu.
6
CQB CQB má dvě části, které jsou odlišné, ale neméně důležité. První je postup, přiblížení a vniknutí do objektu. Druhou je postup a čištění objektu. Mezi oběma částmi dochází k plynulému přechodu, právě v první místnosti. Probíhá okamžitá změna formací dle tréninků a návyků. Zde je poslední možnost změn, rychlé probrání situace a kontroly výstroje. Dále již vše jde dle taktických plánů a nácviků. Vstup do „vestibulu“ musí být rychlý a pružný. Základem úspěšného vniknutí je opravdu rychlé zabezpečení první místnosti nebo chodby (tzv. vestibulu), zde je vlastně první a také poslední možnost na chvíli se „zastavit“. CQB (první fáze) Nejdůležitějším faktorem je správná volba přiblížení k budově a postupu v ní. Jednotka musí být dokonale sehraná a připravená řešit jakékoliv situace. Změny taktiky, kontrola výstroje, atd… probíhá před přiblížením, pak až ve vestibulu (viz. níže).
Dva střelci se vysunou do stran na úroveň pointmana. Podle obrázku kryjí své sektory a postup jednotky na hranu budovy. Vhodně se zvolí pomalý nebo rychlý přesun, podle situace a odhalením nepřítelem.
Přiblížení a napadení nepřítele:
Přístup k objektu vychází z předešlého obrázku. Zde se dostáváme do další fáze. Víme o nepříteli, máme pyrotechniku-sádrák, první člen vláčku ho vhodí dovnitř. Zbytek se řeší dle dobývání místností. Po výbuchu musí být postup co nejrychlejší, abychom neztratili moment překvapení, leknutí a dezorientaci nepřítele. Krycí členi zůstávají na pozicích, kdyby hlavní část jednotky byla nucena opustit prostor.
7
Pohyb podél stěny objektu:
formace:
pointman (kryje první patro, prostor před sebou, prozkoumává místnosti) velitel (kryje přední druhé patro) střelec (kryje křídlo podle toho na jaké straně se nachází stěna) střelec (kryje křídlo podle toho na jaké straně se nachází stěna) střelec (kryje zadní druhé patro) pointman (kryje první patro a prostor za sebou, při změně směru jako by šel první)
Zde je zakreslen postup na rozích baráku. Vstup do „vestibulu“ musí být rychlý a pružný. Pro úspěšné vniknutí do budovy
Trénink - pohyb okolo budovy - napadení z oken a boku formou terčů na tyči -
formace uvnitř budovy – dobývání místností -
pointman prozkoumává možná nebezpečí ve směru pohybu, jde první střelci dobývají místnosti velitel
CQB (druhá fáze): Při vnikání do místností je možné použít pyrotechniku k rozptýlení nepřítele. Nutná je ovšem rychlá reakce. Do místnosti se musíme dostat při výbuchu nebo těsně po něm. Tendence obránce je schovat se, zkušenější hráč setrvá v pozici a nenechá se pyrotechnikou rozptýlit.
8
Ve všech případech musí dobývající střelci vniknout do místnosti naráz, tedy hranici futer překonávají ve stejný čas. Oba mají své sektory, které si hlídají. Pouze když není protilehlý vchod do místnosti. Střelec blíže stěně na prvním obrázku postupně, přesto v rychlosti, kryje střed místnosti. Poté se otáčí vlevo a přesunuje podél stěny. Druhý střelec kryje pravou část místnosti. Z druhého obrázku je patrno krytí křížem. Pak se střelci dají do pohybu a kryjí si své strany z počátku dobývání.
Trénink - dle obrázků, rozmístěné terče (ale i ozbrojenci), více místností, omezený čas a munice
- dobývání schodiště, postavení viz. obrázek
Rozložení týmu je hodně rozmanité, zohledním tedy jen základní taktiky postupu na modelových situacích: - zaplavení - troj- čtyř- členné zámky - bezpečnostní postup Zaplavení: Nejrychlejší možný postup, nutnost větší jednotky. Jedná se vlastně o „proběhnutí“ budovou. U vstupu je jednotka ještě celá, první místnost dva dovnitř zbytek pokračuje dál, druhá místnost další dva … atd.
Trojčlenné zámky: Jsou používány převážně speciálními složkami policie. Jednotka se rozdělí na malé skupinky po třech. Takovéto uskupení má dostatečnou pohyblivost, palebnou sílu a krytí. Je to vlastně kompromis mezi čtyř- a dvoučlennými, přičemž spojuje jejich nejsilnější stránky a slabiny odstraňuje (př. 4 – moc pomalé a neohrabané, 2 - malá palebná síla a krytí). Zámky jsou používány na specifické situace a jejich účinnost je veliká. Čtveřičky se používají převážně na chodbu a přilehlé místnosti. Trojičky na jištění nebezpečných prostor a vstupu do místnosti bez futer. Platí zde stejná pravidla, postup zámků jednotky musí být plynulý, zabezpečený (každý kryje svůj prostor) a koordinovaný. Jestliže se nám zapomene např. zámek A o vteřinu oproti zámku B, dochází k odkrytí Béčka ze sektoru, který mělo jistit Ačko. Důležité je rozdělení skupiny na dvě imaginární části – řekněme chodbaře a místnostáře (jinak řečeno kdo leze do místností a kdo kryje chodbu). Neměla by nastat situace, kdy chodbař vtrhne do místnosti. Vzhledem k uskupení ve vláčku (venek), je rozdělení jasné – na místnosti střelci. Veškeré situace u vstupu jsou velmi rozmanité a mohou se řešit více způsoby. Ideálním stavem je dostat se na obě strany vstupu/futer. Pokud to není možné z důvodu bezpečnosti nebo jiných okolností, se celá jednotka seřadí na hraně futer za sebou podél stěny. Zde není jiné východisko než přetlačit protivníka palebnou silou a překvapit vpádem více mužů do místnosti „ZAPLAVENÍ“. Předchází tzv. „rozhoupání“, které nahrazuje počítání nebo
9
signalizaci, na tři. Těsný kontakt zajistí plynulý, rychlý vstup a je prakticky na setiny vteřiny přesný. Po třetím zhoupnutí dozadu jsou první tři členové skupiny prakticky vrženi do prostoru vchodu, ostatní pokračují setrvačností. Tento postup je bez rychlých reakcí velice nebezpečný. Jestliže je tam protivník, ale nevíme kde přesně, nejsme tak zkušení a nemáme jiné východisko, raději při rychlém vstupu nastřelíme naslepo nebezpečná místa (rohy, překážky …). Mířená střelba je zastoupena pudovou. Rozhoupání lze také použít k zabezpečení rohu/futer. Hlavním aspektem je vykouknutí a jištění naráz dvěma členy. V tomto případě dochází k zakleknutí prvního člena na rohu, druhý se přilepí zezadu k němu. Klečící zapře loket ruky na spoušti o koleno člena za ním. Opět dochází k rozhoupání. Zadák vlastně pohybem kolena vykloní klečícího člena do bojové pozice na rohu a zároveň setrvačností vykročí vedle něj. Naráz tak míří do nebezpečné oblasti. Pozor, pohyb musí být plynulý abyste nevykopli klečícímu zbraň z rukou. Lze použít i u futer z obou stran. Zde bych se ale přikláněl spíše k zaplavení nebezpečného prostoru. Postup se zastaví a celkově zpomalí další chování jednotky.
Postup vnikání do místnosti 3 členný tým:
Postup jednotky – protilehlé vchody:
10
Zde dochází k vytvoření dvou tříčlenných zámků – A (1,2,3), B (5,6,7). Zbývající člen 4 zůstává jako zadní krytí. Obě skupiny vytvoří „trojúhelníkovou“ formaci před prvním futrem. 1 a 5 kryjí křížem místnosti a posouvají se na střed chodby, 2 a 6 po nich přebírají krytí chodby.V momentě úkroku doprostřed je přebíhají další dva členi za nimi (2-3, 6-7) a vnikají standardním způsobem do místnosti. 1 a 5 se přesouvají za vstupy do místností a hlídají chodbu před nimi. Člen 4 je stále zadní krytí. Až v momentě vyčištění obou místností a zpětnému zařazení členů 2-7 se připojuje ke skupině. Tato situace se stále opakuje podle počtu protilehlých místností v chodbě.
11
Komunikace 1) verbální a. pomocí techniky (vysílačky) b. ústně 2) neverbální a. posunky b. mimika Základními faktory komunikace je rychlost, přesnost a výstižnost. Veškeré rozkazy jsou předávány v krátkých větách, které ovšem musí být pochopitelné a hlavně přesné. Toto se týká veškeré verbální komunikace. Zdlouhavým zprávám se tedy snažíme co nejvíce vyhnout. Vysílačky ve skupině nemá každý, bohatě stačí pro velitele a jeho zástupce. Zbytek skupiny se řídí podle velitele a nemusí se soustředit na vysílačku a velitele zároveň. Dalším hlediskem je i nemožnost řadových členů zasahovat do velitelských kanálů, ať už úmyslně nebo náhodou. Tím se zabrání zbytečnému chaosu, rušení kanálů a nekoncentrovanosti. Znaková řeč je další velice důležitou formou komunikace. Je tichá a hlavně rychlá a věcná, naopak není tak detailní. Hlásí se většinou počet a přibližná pozice nepřítele, oken, budov atd… nebo koordinace na dálku. Komunikaci musí zvládat každý člen jednotky, bez ní je nekoordinovatelný a tedy týmu spíše na obtíž (např. neuposlechnutím rozkazu z důvodu neznalosti). Některé prvky komunikace po dlouhodobém secvičování odpadají a nahrazují je vžité návyky (neboli cvičené opice). Velitel ani nemusí dát jednoduchý rozkaz, členové jednají „intuitivně“ dle nacvičených situací.
12
Neverbální komunikace:
TY
JÁ
PŘIJĎ (KE MNĚ)
NASLOUCHEJ
POZORUJ
RYCHLE
KRÝT TUTO OBLAST
VPŘED
ANI HNOUT
ODSTŘELOVAČ
VŮDCE (VELITEL)
DVOJSTUP
KLÍNOVÁ FORMACE
SESKUPIT SE
BROKOVNICE
MUNICE
ZÁSTUP
RUČNÍ ZBRAŇ (PISTOL)
JEDNA LINIE (VEDLE SEBE)
PUŠKA
13
VOZIDLO
ROZUMÍM
NEROZUMÍM
DVEŘE
OKNO
MÍSTO VSTUPU
K ZEMI (PLÍŽIT SE)
PODEZŘELÝ
RUKOJMÍ
ODSTŘELOVAČ
DÍTĚ
MUŽ
PES (ZVÍŘE)
ŽENA
TADY
ZMĚNA ÚHLU (PŘEMÍSTĚNÍ)
POTICHU
14
DOSPĚLÝ (OSOBA)
SLZNÝ PLYN
