ZÁKLADNÍ TYPY ROZHODOVACÍH PROBLÉMŮ
ZPRACOVALA ING. RENATA SKÝPALOVÁ CZ.1.07/1.1.00/14.0143
OSNOVA HODINY Dobře a špatně strukturované problémy Rozhodovací procesy za jistoty, rizika a nejistoty Přehled metod pro podporu rozhodování Ilustrační příklady Samostatná práce
Střední škola KNIH, o. p. s., Brno
A) Dobře strukturované rozhodovací problémy
zpravidla se řeší opakovaně na operativní úrovní řízení existují pro ně rutinní postupy řešení (schematické, šablonovité proměnné, které se u těchto problémů vyskytují lze vesměs kvantifikovat (vyjádřit slovně) mají zpravidla jediné kvantitativní kritérium hodnocení
Střední škola KNIH, o. p. s., Brno
B) Špatně strukturované rozhodovací problémy zpravidla jsou řešeny na vyšších úrovních řízení svým charakterem jsou vždy do určité míry nové a neopakovatelné jejich řešení vyžaduje tvůrčí přístup, rozsáhlé znalosti, zkušenosti, intuici neexistují zde standardní (šablonovité, schematické) postupy řešení
Pro špatně strukturované rozhodovací problémy je charakteristické větší počet faktorů, které ovlivňují řešení daného problému (uvnitř firmy, okolí firmy); některé faktory nejsou přesně známy nejistota budoucího vývoje určitých faktorů, které ovlivňují dopady a účinky variant rozhodování = jedná se o tzv. faktory rizika a nejistoty existence většího počtu kritérií hodnocení variant řešení Př. špatně strukturovaného problému: rozhodování o vytvoření společného podniku, rozhodování o organizační struktuře, rozhodování o výrobkových a technologických inovacích.
ROZHODOVACÍ PROCESY ZA JISTOTY, RIZIKA A NEJISTOTY jedná se o členění rozhodovacích procesů, které vychází z míry informací o budoucích hodnotách faktorů, ovlivňujících důsledky variant rozhodování (tzv. stavy světa) v případě, že s jistotou víme, který stav světa nastane a jaké budou důsledky = rozhodování za jistoty v případě, že známe možné budoucí situace (stavy světa), které mohou nastat a tím i důsledky variant při těchto stavech světa = rozhodování za rizika v případě, že pravděpodobnosti jednotlivých situací (stavů světa) nejsou známy = rozhodování za nejistoty
ILUSTRAČNÍ PŘÍKLAD Rozhodujeme se, jak využijeme volný čas, např. sobotního odpoledne a večera. Předpokládejme, že v úvahu přicházejí dvě varianty využití volného času: 1. zahradní party 2. sledování televize Variantu využití volného času je třeba volit předem (aby se daly např. zajistit lístky, domluvit podrobnosti atd.). Realizace zahradní party bude závislá na počasí = bude-li počasí příznivé, dali bychom přednost této volbě. Bude-li počasí nepříznivé, logicky budeme volit televizní program. Účast na party je tedy závislá na počasí = faktor rizika. Tento faktor rizika může nabýt (s určitým zjednodušením) dvou hodnot: a) příznivé počasí; b) nepříznivé počasí; = dvě možné budoucí situace, resp. stavy světa. Pro naše rozhodnutí máme ještě k dispozici předpověď počasí na sobotu, která má číselný charakter: s pravděpodobností 0,7 lze očekávat slunné počasí; s pravděpodobností 0,3 lze očekávat déšť, resp. přeháňky s deštěm.
Rozhodovací matice
Varianty
Počasí Příznivé
Nepříznivé
Účast na Vysoký přínos Žádný přínos zahradní party Sledování Střední přínos Střední přínos televizního programu Pravděpodobnost 0,7 0,3
CHYBNÝ PŘÍSTUP K ROZHODOVÁNÍ impulzivní rozhodnutí odkládání rozhodnutí na neurčito s řadami výmluv přesouvání rozhodování na jiné, zpravidla podřízené pod různými záminkami zaměření se na řešení podružných, nikoli zásadních problémů
Společným důvodem chyb při rozhodování
obava z něčeho nového (tzn. narušení zaběhnutého, náročnost v získání nových poznatků atd.) obava brát na sebe riziko spojené s rozhodováním (zvl. jde-li o nejistá rozhodování)
PŘEHLED METOD PRO PODPORU ROZHODOVÁNÍ I. Fáze identifikace rozhodovacího problému Paretova analýza (pravidlo 20:80) Vilfredo Pareto = italský ekonom, podle něhož 80 % problémů bývá způsobováno pouze 20 % příčin zaměříme-li si tedy na oněch 20 % z celkových 100 % příčin, můžeme dosáhnout významných úspěchů při zlepšování kvality důležité tedy je zaměřit se na hlavní příčiny problému při určení, kterým problémům dát přednost, je vhodné využít závěrů Paretovy analýzy – resp. Paretova grafu/diagramu (= jeden ze sedmi základních nástrojů zlepšování kvality)
II. Fáze analýzy a formulace problému
Analýza silového pole představuje jednoduchou grafickou techniku, která umožňuje určit činitele, které působí příznivě/nepříznivě na zvolený problém rozdělení papíru ve tvaru písmene T; levá strana = pozitivně působící (pomáhající) síly; pravá strana = negativně působící (bránící) síly na daný problém dále je možné použít stupnici 1-5, kterou ohodnotíme pomocné a bránící síly po zpracování metody lze určit, které faktory lze posílit a využít při řešení problému (případně, které je naopak třeba potlačit)
Pomáhající síly rychlost přenosu zpráv možnost písemného záznamu (vytištění zprávy) snadná odpověď snadné předání zprávy více adresátům, atd.
Bránící síly „gramotnost“ obsluhy v ovládání PC značné finanční náklady na zavedení PC a sítě riziko poruch sítí, virů komunikace pouze s místy vybavenými PC a zapojenými do sítě, atd.
Střední škola KNIH, o. p. s., Brno
Diagram příčin a důsledků (rybí kost; Ishikawův diagram ) jednoduchý grafický nástroj pro řešení problémů používaný zejména při řešení příčin a důsledků variability (proměnnosti výrobků při výrobě) jedná se o nástroj uplatňovaný v systémech řízení jakosti diagramy příčin a důsledků mohou vyjadřovat příčinnou souvislost v procesu měření (můžeme jej však použít i v jiných oborech – např. v dějepisu pro zjištění příčin a následků válečných konfliktů)
III. Fáze tvorby variant rozhodování Metody tvůrčího myšlení (označované též za metody heuristické – spojené s objevováním; či kreativní – spojené s tvořivostí) při řešení složitých, jedinečných problémů dělí se na: a) intuitivní brainstorming (burza nápadů) Delfská metoda Gordnova metody (jde o co nejobecnější formulování problému) řízená diskuse (tzv. metoda provokace = advokáta ďábla) – pohotovost a připravenost moderátora b) systematické metody využívající analogie matematicko-logické (morfologické) modely – rozčlenění jevu na reálné (v současnosti existující prvky) a na prvky dosud nerealizované (ale možné); z nich se sestavují nové náměty = formou kombinace prvků
IV. Fáze vyhodnocování variant v závislosti na složitosti a závažnosti řešených problémů lze volit i různé metody vyhodnocování variant = dvě základní skupiny metod: a) metody prostého, jednokriteriálního vyhodnocení (tabulka výhod a nevýhod: +, -; bodová metoda atd.) b) metody vícekriteriálního vyhodnocení variant (řada technik pro určení kritérií pro vyhodnocení variant; metoda párového srovnávání atd.) CZ.1.07/1.1.00/14.0143
Rozhodovací stromy
jsou nástrojem pro zobrazení a podporu řešení víceetapových rozhodovacích procesů za rizika, resp. nejistoty realizují se jako posloupnost uzlů a hran orientovaného grafu v rozhodovacích stromech se používají tyto typy uzlů: a) rozhodovací uzly, které zobrazují tu fázi rozhodovacího procesu, v níž má rozhodovatel provést volbu určité varianty ze souboru možných variant - tyto varianty jsou zobrazeny hranami, které vycházejí z rozhodovacích uzlů; ty se většinou označují kosočtverci b) situační uzly, které popisují určitou situaci; obyčejně se označují kroužky; hrany vycházející z těchto uzlů zobrazují tzv. situační varianty, což jsou možné hodnoty rizikových faktorů zobrazených v situačních uzlech nebo hodnoty důsledků variant rozhodování pro jednotlivé rizikové situace Střední škola KNIH, o. p. s., Brno
