Sazba 1. Mezislovní mezera Základní mezislovní mezera při sazbě je třetinou stupně písma – třetina čtverčíku, tzv. „třetina“ – u 12b písma je to tedy šířka 4 b. Nastavení šířky mezislovní mezery ovlivňuje vzhled vytištěného dokumentu, jeho čitelnost, případně rozsah sazby. Přípustná minimální velikost mezislovní mezery je ¼ čtverčíku. Maximální mezislovní mezera může být půlčtverčík. Pravidla sazby však často předepisují zúženou nebo pevnou mezeru. Sázecí programy umožňují vkládání takových mezer kombinací určitých kláves. Šířka takto vysázených mezer je dána stupněm písma. Sázecí programy jsou standardně schopny pracovat s těmito pevně nastavenými hodnotami mezislovních mezer:
Čtverčík – em space Půlčtverčík – en space Třetina čtverčíku – 3-to-the-em Čtvrtina čtverčíku – 4-to-the-em, thin space Nedělitelná mezera – nonbreaking space
Nedělitelná mezera Vložením nedělitelné mezery dosáhneme provázání předložky nebo spojky s následujícím slovem. Nedělitelné (tvrdé) mezery jsou do textu vkládány většinou ručně, nebo pomocí programů pro kontrolu pravopisu. Použitím nedělitelné mezery odstraníme z konců řádků spojky a neslabičné předložky. Pokud by posledním znakem řádku byla jednoznaková spojka nebo předložka, je zapotřební tento znak propojit pomocí nedělitelné mezery s následujícím slovem, aby se odsadil na následující řádek.
2. Prostrkání Změnou vzdáleností mezi jednotlivými znaky můžeme zlepšit čitelnost, ovlivnit prostor, který vytištěný text bude zaujímat, a také změnit zabarvení vytištěného dokumentu – proces roztažení nebo stlačení bloku textu. Prostrkání specifikujeme například pomocí následujících termínů: Bez prostrkání – no trak Velmi volné – very loose Volné – loose Normální – normal Těsné – tight Velmi těsné – very tight
2.1. Celkové prostrkávání – overall Prostrkání souvislého textu by mělo být především řízeno požadavkem na maximální čitelnost textu. Jakákoliv úprava by tedy měla čitelnost zlepšit. Pokud se tak nestane, nechte raději text bez prostrkání. Platí zásada, že vámi zvolené mezery mezi písmeny budou mít vliv na celkovou „barvu" vytištěného dokumentu: čím těsnější prostrkávání, tím černější řádky a naopak, čím volnější vzdálenost mezi písmeny, tím budou řádky světlejší. Pokud se přece jenom rozhodnete použít těsné prostrkání – tight letterspacing, dejte pozor, kdy se začnou jednotlivá písmena dotýkat nebo dokonce překrývat. Nejdříve se to pozná u kulatých písmen, např. „ c " nebo „O". Možnosti úpravy pomocí prostrkávání jsou přímo závislé na použitém typu písma. Zúžené písmo může, dokonce i musí být sázeno těsněji, než normální písmo, široké písmo je zase nutné vysadit volněji. Nešťastným řešením je použití prostrkání k vyznačování. Takto vyznačený text působí rušivě, je obtížně čitelný a zabarvení stránky je narušeno. Často budete mít dost starostí, když vám sázecí program prostrká při automatizovaném zarovnání do bloku nějaké slovo iniciativně sám. 2.2. Výběrové prostrkáni – selective, kerning Při sazbě titulků verzálkami (ale i minuskami větších stupňů písma) bude vzhledem k velikosti textu patrná jakákoliv nesrovnalost ve vyrovnání znaků. Už na první pohled bude často jasné, že je nezbytná úprava konkrétních skupin písmen. Proto je často nutné provést vyrovnáni určitých písmových párů, kterému říkáme „kerning“. Tyto úpravy spočívají ve stažení nebo naopak rozpáleni konkrétních kombinací znaků, jako např. VA, LA, TA, LY, YA ap. Většina sázecích programů má určité možnosti kerningu, ale ty jsou vždy závislé na kvalitě použitého fontu, protože využívají definované kerningové páry. 2.3. Řádkový proklad – linespacing Proklad řádků je dalším faktorem, kterým máme možnost ovlivnit poměr potištěné a nepotištěné plochy stránky. Spočívá ve zvětšování nebo zmenšování mezer mezi řádky a má výrazný vliv na čitelnost textu. V jednoduchých textových editorech a v písařské praxi je označován jako řádkování (1, 1 ½, 2 řádky). V typografické praxi je to výraz zásadně nesprávný a amatérský, proto jej nepoužívejte. Řádkový proklad určujeme ve vztahu ke stupni a kresbě písma a šířce sazby. Volba správného řádkového prokladu ovlivňuje celkový dojem ze stránky, její tmavost nebo světlost a spolu s prostrkáním písma i rovnoměrné vybarvení. To je velmi důležité ve vztahu k celkové úpravě – v „tmavé" stránce nelze použít velké odstavcové zarážky nebo mezery mezi sloupci – obraz stránky bychom tím rozbili. Průměrné stupně textového písma (9 – 1 2 bodů) se většinou sází s dvěma body řádkového prokladu. Menší stupně písma v rozsahu 5 až 8 bodů potřebují větší řádkový proklad, aby byly dostatečně čitelné. Některé typy písma, např. Helvetica, mají velkou střední výšku. Proto jsou mezery mezi řádky při sazbě bez prokladu vizuálně velmi malé. Přesto jsou tato písma dobře čitelná i v malých stupních a nevyžadují zvětšený řádkový proklad.
Při zadávání stupně písma a řádkového prokladu se nejčastěji používají číselné hodnoty oddělené lomítkem, např. 10/12. Znamená to sázet desetibodové písmo na dvanáctibodovou kuželku. Proklad je tedy dva body. Sázecí programy umožňují jako jednu z funkcí automatický řádkový proklad autoleading, který se zadává v procentech. V použitém příkladu (10/12) by to tedy bylo 120%. 2.4. Kompaktní sazba – solid matter, close matter, solid setting Užší sloupce určitého druhu písma je možné sázet bez prokladu. Jestliže použijete kompaktní sazbu nebo dokonce sazbu kompresní s minusovým řádkovým prokladem (např. 10/9), tak se vám vejde více textu do daného prostoru. Tento způsob úpravy se využívá především u inzerátů, telefonních seznamů a podobných tiskovin. Při minusovém řádkovém prokladu ale počítejte s rizikem dotýkání se nebo i překryvu horních a dolních dotahů písmen nad sebou sousedících řádků. Širší sazba naopak vyžaduje proklad vždy. Pomůžete tím čtenáři odstranit problém přeskakování z jednoho řádku na druhý během čtení. 2.5. Stránkový a řádkový rejstřík – register Stránkový rejstřík, jinak také sazba na volný rejstřík, je sazba při níž se kryje první a poslední řádek u oboustranně potištěné stránky kontrolou v průhledu a také u dvou protilehlých stránek. Dodržení řádkového rejstříku, což je nazýváno také sazba na pevný rejstřík, znamená krytí všech textových řádků na stránce jak v průhledu, u protilehlých stránek, tak i při vícesloupcové sazbě.
3. Odstavec Odstavce jsou základní významovou, ale i formátovací jednotkou sázené publikace. 3.1. Odstavcová značka – paragraph mark ¶ Z hlediska formátovacího je velmi důležité mít na paměti, že odstavec je skupina slov nebo vět, ukončených odstavcovou značkou. Tu vložíte do textu každým stisknutím Klávesy ENTER (RETURN), a pokud jste v režimu zpracování textu se zapnutým zobrazením netisknoucích znaků, zobrazí se speciálním znakem podle typu editoru (¶ nebo ). Pokud přesto potřebujete řádek ukončit použijte klávesy Shrft+Enter, což se v textovém editoru projeví zobrazením netisknoucího znaku . Tehdy jste stále v jednom odstavci a platí všechny zvolené formátovací parametry.
3.2.Odstavcová zarážka, odsazení – indent Nejčastější úpravou sazby odstavců je použití odstavcové zarážky na začátku prvního řádku. Běžně se používá zarážka jeden až dva čtverčíky. Větší odstavcová zarážka přináší následné problémy s východovými řádky, které musí být vždy delší než zarážka následujícího odstavce. 3.3.Východový řádek – break Východový řádek je neúplný řádek na konci odstavce, pro jehož úpravu platí jistá pravidla. Za prvé musí být vždy delší než odstavcová zarážka. Pokud je výrazné kratší (např. jenom část rozděleného slova) je nejvhodnější jej odstranit – říká se tomu „zatažení". V tomto případě musíme o několik řádků zpět zúžit mezislovní mezery, nebo změnit dělení slov, v krajním případě zrušit odstavcovou zarážku (pozor – poslední úprava je již zásah do autorova textu). Druhou možností je naopak přidat do východového řádku část textu, opět citlivou ruční úpravou předcházejících řádků, ale tentokrát je nutné text roztáhnout rozšířením mezislovních mezer. Druhé pravidlo úpravy východového řádku nám přikazuje, že musí být kratší alespoň o jeden čtverčík než plný řádek. Pokud nezbývá alespoň jeden prázdný čtverčík do konce odstavce; je nutno východový řádek buď stáhnout (zkrátit zúžením mezislovních mezer), nebo naopak rozpálit (rozšířit mezislovní mezery) na plnou Šířku sazby. 3.4. Předsazení (visící odsazení) – hanging indent Při této odstavcové úpravě je první řádek sázen na plnou šíři a ostatní řádky jsou zaráženy (odsazovány), nejčastěji čtverčíkem. 3.5. Odstavec bez odsazení – no indent Při sazbě bez odstavcových zarážek je zvlášť nutné dbát na zachování kratších východových řádků, jinak nebude odstavcová úprava výrazná. 3.6. Volný řádek – line space Předchozí úpravu můžete zpřehlednit oddělením odstavců volným řádkem.
4. Zarovnání textu 4.1. Text zarovnaný do bloku – justified Text zarovnaný do bloku má odstavce se zarovnaným levým i pravým okrajem, všechny řádky jsou tedy stejně dlouhé. Je to nejčastěji používaná grafická úprava, zejména u novin, knih a časopisů, která vyžaduje při stejné délce rukopisu méně volného prostoru nežli text nezarovnaný. Sází se zpravidla s odstavcovou zarážkou a s dělením slov. Méně častá forma blokové úpravy je bez odstavcové zarážky. Při zarovnané sazbě pečlivě zvažujte správnou volbu stupně písma v poměru k šířce odstavce. Pokud má být odstavec příliš úzký (méně než 25 znaků na řádku), je vhodnější použít jiný způsob úpravy.
Zarovnanou sazbu umožňuje automatická úprava vzdáleností mezi slovy. Každý řádek písma tak vyplní celou zadanou délku, kromě posledního východového řádku ukončujícího odstavec. Počet slov v řádcích není stejný, proto budou i vzdálenosti mezi slovy kolísat řádek od řádku a měnit se v rámci povoleného rozmezí (minimální šířka – požadovaná šířka – maximální šířka), ale v krajních případech i mimo tuto hranici. Udržení rovnoměrné šířky mezislovních mezer je v sazbě do bloku náročné. Na rovnoměrnost mezislovních mezer má velký vliv i délka sázeného řádku – line length, measure. Jelikož se vyplnění řádku provádí rozložením potřebného množství volného místa do mezer mezi jednotlivými slovy, platí, že čím je více slov na řádku, tím spíše se ztratí rozdíly v šířce mezislovních mezer mezi jednotlivými řádky. Proto je možné vyrovnané mezislovní mezery při blokovém zarovnání textu zachovat pouze v řádcích nad třicet znaků (u kratších řádků je nezbytné použít dělení slov). Novinové sazárny pracují často s výjimečně širokými parametry pro šířku mezislovních mezer z důvodu snadnějšího a rychlejšího zarovnáni řádků, a tak především v novinách s úzkými sloupci můžete často vidět špatně vyrovnané odstavce s bílými „řekami" prázdného místa – gutter, přelévajícími se mezi řádky. Za „řeku", která je nepěknou sazečskou chybou, jsou považovány již tři mezery pod sebou. Obecně platí zásada, že u rozšířeného písma se mezislovní mezery rozšiřují a u zúženého zužují. 4.2. Nezarovnaný text – unjustified Nezarovnaný text je způsob úpravy sazby, kdy jeden okraj odstavce je zarovnaný a druhý okraj je nezarovnaný. Písmo je vysázené tak, že řádky mají rozdílnou délku a rovnoměrné mezery mezi slovy. Nezarovnaný text je druhým nejběžnějším způsobem uspořádání sazby a jeho hlavní výhodou je stejná vzdálenost mezi slovy a tím vyvážené zabarvení textu, takže sazba působí klidnějším dojmem. V této odstavcové úpravě je možné použít i některé typy odstavcových zarážek. Je to zároveň vhodná metoda pro sazbu úzkých sloupců i tam, kde malý formát nedovolí správné vyrovnání sazby a také v poznámkách a popiscích. Bez ohledu na šířku sloupce budou mezery i prostrkání stále stejné. Je možné sázet bez dělení slov s volnými východovými řádky. Použijete-li dělení slov, dojde ke zmenšení rozdílů v délce řádků. Siluetu odstavce můžete regulovat hloubkou nevyrovnaného okraje.
4.3. Sazba na praporek Sazba na praporek je jedním z nejčastějších způsobů této úpravy odstavců, kde je buď zarovnaný levý – flush left, ranged left a nezarovnaný pravý okraj – ragged right (sazba na praporek vlevo, sazba na levou zarážku), nebo zarovnaný pravý – flush right, ranged right a nezarovnaný levý okraj – ragged left (sazba na praporek vpravo, sazba na pravou zarážku). 4.4. Sazba na střední osu – centered Zarovnání na střed je další, poměrně často používaný způsob uspořádání textu. Středy jednotlivých, nestejně dlouhých řádků jsou seřazeny na jedné ose, oba okraje textu, levý i pravý, jsou nezarovnané. Centrovaný text má stejnoměrné mezislovní mezery i odstupy jednotlivých písmen. Odstavcové zarážky se nepoužívají. Při použití centrované sazby zajistěte, aby okraje byly dostatečně rozdílné, dosáhnete tím zajímavé siluety. Rozdělování textu na jednotlivé řádky musí ctít logické členění textu. Sazba na střední osu je vhodná spíše pro kratší texty slavnostního charakteru. Rozsáhlé texty by byly obtížně čitelné.
5. Sazební obrazec Sazební obrazec je základní rozkres navrhované tiskoviny, který obsahuje umístění plochy sazby na čistém formátu tiskoviny. Se stanovením šířky a výšky sazby se setkáváme buď v cicerech, picas nebo milimetrech, případně i v poštu řádků základního písma s prokladem. Dále se zadává vzdálenost od hřbetu (hřbetní mezera) a vzdálenost v hlavě stránky od horního okraje. Optický střed sazby umisťujeme vždy na střed strany zhruba do jedné třetiny. Při návrhu sazebního obrazce knih je nutné vždy navrhovat obě protilehlé strany, aby bylo dosaženo optimálního poměru a umístění potištěné plochy k prázdným okrajům. Osvědčená je úhlopříčka konstrukce, kde postavení úhlopříček vymezuje postavení sazebního obrazce. Tuto tiskovou plochu je možné po úhlopříčkách zvětšovat směrem k okrajům stránky, nebo naopak zmenšovat do středu. Maximální využití stránky je vhodné pro
nenáročné publikace. U tiskovin, kde záleží na grafické úpravě, bychom místem šetřit neměli. Stanovení sazebního obrazce je důležitým základem pro další přípravu tiskoviny, protože slouží k přípravě zrcadla sazby.
6. Zrcadlo sazby – layout (někdy „špígl“ nebo „mustr“) Přesný rozkres stránky s umístěním textových, obrazových a dalších prvků
7. Sazba textu a stránka Rozdělení stránky na jednotlivé sazební obrazce musí sledovat významové celky. Proto v této fázi musí mít text propracovanou strukturu, aby se s ním dalo graficky pracovat. Řádkový rejstřík znamená, že účaří u běžného odstavcového textu bude ve všech sloupcích na stránce ve stejné výšce. Porušení řádkového rejstříku je velkou chybou i v sazbě novin.
8. Optický střed Optický střed je výše než střed geometrický, proto se zrcadlo sazby (v ukázce tvoří zelenou plochu) definuje s větším spodním okrajem než horním. V odstavcové sazbě nesmí zůstat osamocené řádky, které nazýváme podle jejich polohy na stránce – vdova a sirotek, viz ukázka vpravo. Osamocené řádky nesmí zůstat na začátku či na konci sloupců. U složitější sazby do sloupců (jako je tomu u novin) jsou tolerovány vdovy v případě, že se jim nelze vyhnout. Přirozené místo pro vytvoření těžiště stránky se nachází v okolí optického středu. Informace na stránku vkládáme podle klíče: do horní poloviny důležitější informace a do spodní poloviny ty méně důležité. Návaznost textů ale také obrázků musí respektovat směr zleva doprava a shora dolů.
Text je obvykle na stránce umístěn do prostoru vymezeného okrajem, který zůstává již prázdnou plochou. Prostor sevřený uprostřed nazýváme zrcadlo sazby. (Na ukázkách je v celé své ploše zvýrazněn světle zelenou barvou.) U vícestránkových dokumentů se na stránkách definují vždy stejné okraje, které je nutné při cestě z elektronické verze k tištěné podobě „hlídat“. Odborně pak mluvíme o dodržení stránkového rejstříku. Občas se nechávají okraje záměrně širší na úkor zrcadla. Některé texty lze totiž vyjmout z textového toku a celé je umístit na vnější okraj. Standardně takto umísťujeme marginálie. Můžeme takto sázet i krátké nadpisy, které jsou pak zarovnány k prvnímu řádku prvního odstavce. Dalším případem jsou popisky, které tak mohou být vedle obrázku.
9. Spádová zóna Přes okraj může být umístěn i obrázek či grafika. Pro tisk je nutné, aby plocha obrázku přesahovala cca. 3 mm přes okraj stránky jako je na obrázku níže. Tomuto přesahu se říká spadová zóna. S efektem obrázku na spad se musí počítat už při výběru obrázku, aby se data příliš neořízla.
Obrázek umístěný tzv. na spad může působit velmi elegantně, zejména jsou-li na stránce širší okraje. Je silným nástrojem, jak jednoduše zvýšit působivost stránky.
