Základní škola Vsetín, Luh 1544
Projekt „ Blíž k přírodě - blíž k sobě“
Škola slovanské vzájemnosti: Naši významní představitelé
Zpracovala třída VI. A a VI.B pod vedním Mgr. Jany Hašové M. Františák, J. Machovják, Š. Matějček, D. Sušeň, D. Řišica, K. Ambrůzová, D. Baránková, P. Kračmarová, P. Trličíková, K. Vlhová, D. Bravenec, M. Čermák, J. Juriš, T. Novosad, Z. Horáková, L. Lačíková, A. Jurečková, K. Paroušková, M. Sívková, H. Suchánková
1
Vsetín a jeho okolí leží v příhraniční oblasti, přesto z tohoto regionu vzešla řada významných osobností, které se významně podílely na životě v našem městě a svým působením zde zanechaly trvalé stopy, ale také svým významem přesáhly region a dělají mu dodnes dobré jméno nejen v České republice, ale i ve světě. V naší práci jsme významné osobnosti rozdělili na tři skupiny. První skupina zachycuje významné starosty Vsetína, druhá skupina osoby, které jsou spjaty s hospodářskou oblastí, a třetí, jež zahrnuje lidi z oblasti vědy a kultury.
I. Významní starostové
Josef Černocký 1854 – 1939 Vsetínský rodák Josef Černocký se vyučil řezníkem. Roku 1893 byl zvolen starostou a se svou funkcí se rozloučil až roku 1919, po dlouhých 26 letech. V té době byla funkce starosty (purkmistra) funkcí čestnou a ve vedení města byli dále tři radní a tzv. výboři. Celkem sestávalo městské zastupitelstvo ze 30 osob. Během starostenství J. Černockého, na přelomu 19. a 20. století, došlo k přeměně zapadlého městečka na rozvíjející se průmyslové město. Z nejvýznačnějších stavebních akcí ve městě je možno uvést např. zřízení městské elektrárny, stavbu nemocnice, dolní školy, nové radnice či vybudování městského vodovodu a kanalizace.
Jako starosta měl Josef Černocký pověst rozšafného člověka a dobrého hospodáři. Starosta dovedl pro město na základě dobře vypracovaných projektů získat potřebné finanční subvence až u císařského dvora. Pro svou budovatelskou aktivitu byl dokonce císařem Františkem Josefem I. vyznamenán zlatým a stříbrným záslužným křížem. Starosta Josef Černocký měl ve svém domě na Horním městě řeznictví a kromě toho vedl zemědělské hospodářství. Spolu se svou ženou Rozálií vychoval čtyři syny, jeho velkou zálibou bylo řezbářství a amatérská výroba nábytku. Aktivně se také účastnil místního společenského a zejména náboženského života. Po první světové válce se však stáhl z veřejného života a přenechal řízení města svým nástupcům. Nová doba už vyžadovala i v řízení záležitostí města nové lidi.
2
Josef Sousedík 1894 - 1944 Josef Sousedík se narodil 18.prosince 1894 ve Vsetíně. Pocházel z chudé rodiny, a proto nemohl po absolvování měšťanské školy pokračovat v dalším studiu. Vyučil se v továrnách Thonet a Bubela, kde získal výuční list pro obor strojního zámečnictví a elektromontáže. Až do první světové války pak pracoval v Brně a stačil přitom vystudovat nižší průmyslovou školu. Těžká léta světové války prožil na ruské a italské frontě. Po návratu domů a úspěšném složení tovaryšské zkoušky začal v roce 1919 J.Sousedík podnikat. Nejprve provozoval elektrotechnickou živnost v domku svých rodičů, zakrátko však otevřel elektrotechnickou a strojní dílnu v bývalé pile ve Vsetíně - Trávníkách. V následujících letech zde vybudoval továrnu, ve které v roce 1934 pracovalo už kolem 200 zaměstnanců. V tom roce převedl Sousedík svůj podnik do majetku firmy Ringhoffer-Tatra a stal se jeho ředitelem. Vedle své podnikatelské a tvůrčí technické činnosti se J. Sousedík intenzivně účastnil politického, společenského a kulturního života ve městě. Deset let byl starostou města a svou aktivitou se zasloužil o rozvoj města v období před 2. světovou válkou. Hned na počátku okupace se Sousedík zapojil do protifašistického odboje a setrval v něm i přes neustálou hrozbu zatčení. Jeho činnost však byla přece jen prozrazena a Josef Sousedík byl 15.12.1944 při výslechu na gestapu zastřelen. Další osud jeho památky má mnoho společného s osudem mnoha dalších hrdinů protifašistického odboje. Poválečné ocenění zásluh bylo vystřídáno potlačením jakékoliv zmínky v době komunistického režimu až po rehabilitaci po listopadu 1989.
II. Osobnosti z oblasti hospodářské
Michal Urbánek 1849 – 1923 Michal Urbánek se narodil 29. září 1849 ve Vsetíně v rodině zednického mistra. Navštěvoval školu ve Vsetíně a později reálku a německou techniku v Brně, kde vstoupil do Sokola. Dosáhli titul architekt a od roku 1882 působil ve Vsetíně jako stavitel. V Urbánkově kanceláři vznikaly plány desítek obytných a veřejných staveb, mj. katolického kostela a školy v Bratřejově, evangelického kostela v Pozděchově a ve Stříteži, hotelu ve Vizovicích, ve Vsetíně budovy Horní školy, rekonstrukce budovy Občanské záložny a Maštalisek, hotelu Pančava, škol v Jasenicích a Jasénce. Za nejvýznamnější období Urbánkovy činnosti je považován konec 19. století, kdy zaměstnával Dušana Jurkoviče, který jako první na Moravě použil prvky secese. Po roce 1900 se mu podařily získat jen 2 významné zakázky – projekt na Dolní školu a městskou nemocnici.Vedle své tvorby se věnoval také společenskému životu. Stal se spoluzakladatelem vsetínského Sokola , který - podobně jako vzdělávací spolek Snaha - vedl až do své smrti. 3
Dušan Jurkovič 1868 – 1947 Byl to slovenský architek, návrhář nábytku a etnograf, který je neodmyslitelně spjat s Valašskem. Šet let pracoval v ateliéru architekta Michala Urbánka ve Vsetíně. Za jeho pomocí realizoval stavby pro národopisnou výstavu ve Vsetíně a Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze v roce 1895. Ocenění práce mu přineslo zakázku na stavbu souboru výletních ubytoven Pustevny na Radhošti.
Jacob & Josef Kohnovi Otec a syn Kohnové stáli za rozmachem dřevozpracujícího průmyslu na Vsetínsku. Po celé Evropě se proslavili výrobou nábytku z ohýbaného dřeva. V roce 1856 nejprve založili ve Vsetíně sirkárnu a v roce 1867 tu postavili svou první továrnu na ohýbaný nábytek. Brzy následovaly další pobočky v Rakousko - Uhersku a dokonce i na území Ruska. A Kohnové se pustili i do sklářské výroby. Na začátku 20. století měly všechny jejich podniky přes tisíc zaměstnanců.
Tomáš Baťa 1876 - 1932 Tomáš Baťa přichází na svět 3. dubna 1876 ve Zlíně jako šesté z dvanácti dětí chudého ševce. Protože ševcovské řemeslo má v rodině Baťů obrovskou tradici, sahající patrně až do 17. století. V roce 1891 odchází patnáctiletý Baťa do učení do Vídně. Po návratu ze "zahraničí" nastupuje v otcově ševcovské dílně jako obchodní cestující. Spolu se svými sourozenci - Annou a Antonínem - zakládá ve Zlíně obuvnickou živnost a již od samého počátku sází na moderní způsoby výroby. V podniku plánuje zavést sériovou výrobu a pravidelnou pracovní dobu. Ještě než však stačí uběhnout jeden rok od otevření podniku, ocitá se rodinný projekt na pokraji krachu. Ke skutečnému obratu ve vývoji firmy dochází až v roce 1897. Baťa přichází na trh s novým typem plátěné obuvi - tzv. Baťovkou -, ve které nahrazuje část drahé kůže levným plátnem.Baťovky se rázem stávají módním hitem, a co je ještě lepší, 4
díky jejich nízké ceně si je může pořídit téměř každý. V roce 1900 staví Tomáš Baťa ve Zlíně svou první moderní tovární budovu, do níž si nechává dovézt nejmodernější obuvnické stroje. O čtyři roky později Tomáš Baťa odjíždí do USA. Po návratu z Ameriky zavádí ve Zlíně dvousměrný provoz a zároveň zakládá prodejní oddělení firmy Baťa. Ještě než stačí uběhnout první desetiletí 20. století, stává se Baťa evropským obuvnickým fenoménem. Firma vlastní dvě moderní tovární budovy, zaměstnává 300 zaměstnanců a denně produkuje kolem 3 000 párů bot. Celý rok 1911 tráví Baťa opět ve Spojených státech. Ne však jako obchodník, ale jako řadový dělník u montážní linky automobilových závodů Henryho Forda. Po návratu do rodného Zlína zavádí po vzoru Forda ve svém podniku pásovou výrobu, se kterou se mu daří dál úspěšně rozšiřovat produkci obuvi značky Baťa. S koncem 1. svět.války ale přichází očekávaná krize podniku, spojená s poklesem prodeje obuvi rakousko-uherské armádě. Baťovy závody se ocitají v několikamilionové ztrátě a nadměrně se zadlužují u mnoha československých bankovních ústavů. Baťa se však nevzdává a do dvou let firma opět expanduje do celého světa. V roce 1923 se Tomáš Baťa stává starostou Zlína. O rok později zavádí ve firmě tzv. dílenskou samosprávu a pro své zaměstnance začíná budovat "nový Zlín" - obytné domy, školy, nemocnice, kulturní zařízení, vědecké ústavy, filmové ateliéry apod. 12. července 1932 přemlouvá Tomáš Baťa pilota svého letounu k letu za nepříznivých povětrnostních podmínek, což se mu stává osudným. Letoun se krátce po startu řítí a ve více než 150-ti kilometrové rychlosti naráží do země. Rodina Baťova také vlastnila před druhou světovou válkou na Vsetíně zámek.
III.
Představitelé kultury
Emil HLAVICA 1887 - 1952 Emil Hlavica byl český akademický sochař, malíř, grafik a ilustrátor. Nejdříve se učil u svého otce, řezbáře a v roce 1909 odešel do Prahy. Studoval rok na univerzitě Palackého a poté přešel na Akademii výtvarného umění v Praze. Jeho známými díly jsou pomníky Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka ve Štramberku a socha Helenky z pohádky Máje v Ostrovačicích u Brna.
Rudolf Hlavica 1897 – 1971 Rudolf Hlavica se vyučil řezbářem a v letech 1926-1929 studoval na pražské univerzitě Palackého. Usadil se v Brně a jezdil na Valašsko do Nového Hrozenkova. Je autorem Štefánikova pomníku v Zariečí na Slovensku a pomníku osvobození ve Vsetíně.
5
František Hlavica 1885 - 1952
Vystudoval Odbornou školu pro zpracování dřeva, na pražské Akademii výtvarných umění studoval u prof. Hanuše Schwaigra. Maloval i na frontě během 1. světové války, po ní se usadil v Brně, kde spolu se svými bratry Emilem a Rudolfem patřil k vedoucím osobnostem brněnského kulturního života. V roce 1928 byl jmenován profesorem na VUT v Brně a o deset let později se stal děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství. Jezdil pravidelně na Valašsko, ilustroval knihy valašských spisovatelů. V roce 1931 postavil na hřebeni Javorníků chatu Kohútka. Na fotografii je F. Hlavica s Janem Masarykem při znovuodhalení pomníku TGM ve Vsetíně.
Matouš VÁCLAVEK 1842-1908 Byl ředitelem školy, okresním školním inspektorem ve Vsetíně a jedním z nejvýznamnějších vlastivědných pracovníků na Valašsku. Jeho práce Moravské Valašsko, Děti na moravském Valašsku, Valašská svatba, Hejtmanství valašskomeziříčské, Panství vsatské, Vsatský okres a Dějiny města Vsetína patří k základním dílům o Valašsku. Hojně také publikoval v časopisech a přispíval do Ottova slovníku naučného.
MUDr. František SOVA 1853 – 1940 Kyjovský rodák pracoval od roku 1882 jako městský lékař ve Vsetíně. Aktivně se účastnil kulturního a společenského města, pracoval ve Vzdělávacím spolku "Snaha", byl sběratel a založil v roce 1924 založil vsetínské muzeum.
6
Záviš Kaladra 1902 – 1950 Byl publicista, historik, novinář, literární, divadelní, filmový kritik a filozof. Narodil se 10.11.1902 ve Frenštátě pod Radhoštěm. Kalandrovi měli tři děti. Po složení maturity pokračoval Kalandra ve studiu na Karlově univerzitě v Praze, obor filolgie a filozofie. Do komunistické strany vstoupil v roce 1923. Po skončení studia byl zaměstnán ve stranickém tisku jako redaktor Československé korespondence. V roce 1929 se stal šéfredaktorem Rudého práva. Ve třicátých letech kritizoval moskevské procesy, za což byl v roce 1936 vyloučen ze strany. V listopadu 1939 byl zatčen gestapem a až do roku 1945 vězněn v nacistickém vězění a koncentračním táboře. Po osvobození se věnoval vědecké a spisovatelské tvorbě. V roce 1949 byl zatčen a v červnu 1950 byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu s Miladou Horákovou k trestu smrti a popraven, což vyvolalo protesty po celém světě.
Zdeněk Kašpar 1925 - 2002
Zdeněk Kašpar se narodil v obci Jasénka (nyní místní část Vsetína). Vyrůstal v muzikantské rodině, na housle se učil hrát od sedmi let u svého otce, později u vsetínského varhaníka Augustina Blahutky, žáka Leoše Janáčka. Absolvoval Masarykovo reálné gymnázium ve Vsetíně a Pedagogický institut v Gottwaldově (nyní Zlín). Jedenačtyřicet let působil jako učitel a ředitel na základních školách vsetínského okresu. V roce 1944 inicioval vznik souboru valašských písní a tanců Jasénka, který pojmenoval po rodné obci. V souboru hrál na housle, zpíval a v roce 1950 se stal primášem jeho cimbálové muziky. Soubor Jasénka se pod jeho vedením brzy dostal do povědomí široké veřejnosti a dodnes patří k nejznámějším a nejvýznamnějším folklorním souborům na Moravě. Byl také zakladatelem cimbálových muzik Malá Jasénka. Valašským lidovým písničkám zasvětil celý život. Zaznamenal a zapsal velké množství valašských písniček, které by jinak zůstaly v zapomnění. Vychoval a ovlivnil řadu muzikantů, zpěváků a tanečníků a zůstane vzorem pro mnohé následníky. Pravidelně spolupracoval s Českým rozhlasem Ostrava, hudebně i scenáristicky se podílel na řadě televizních pořadů. Zemřel ve Vsetíně 19. listopadu 2002.
Jarmila Šuláková 1929 Narodila se 27. června 1929 ve Vsetíně jako Jarmila Schidtová. Je to moravská folklórní zpěvačka, česká a moravská nestorka tohoto hudebního žánru. Ke zpěvu ji dovedli rodiče. Tatínek byl muzikant a matka hrála v ochotnické divadlo. Postupem času, se
7
vypracovala na uznávanou folklorní zpěvačku. Kromě různých cimbálových souborů pravidelně vystupuje s folk-rockovou skupinou Fleret. Jarmila Šuláková má naprosto nezaměnitelný hlas a muzikantský projev a příznivci lidové písničky ji znají takřka odnepaměti. Pro mnoho lidí Jarmila Šuláková rovná se folklor, a pokud by měl folklor svou první dámu, byla by to určitě ona. Je občas také označována jakožto královna lidové písně. Získala titul Národní umělkyně.
Ilja Hartinger 1935 Akademický malíř a grafik Jiljí Hartinger je v literatuře uváděn také jako Ilja Hartinger. Tak je znám mezi svými přáteli a spoluobčany. Narodil se 20. srpna 1935 v tehdejším Novém Hrozenkově - Karolinině Huti, nynější Karolince. Pochází ze sklářské rodiny. V letech 1952 - 1957 studoval na Střední umělecko průmyslové škole v Brně a poté v letech 1957 - 1963 na Vysoké škole umělecko průmyslové v Praze, v ateliéru malby a grafiky profesora Antonína Strnadela. Po ukončení studia na vysoké škole se Ilja Hartinger vrací do rodné Karolinky. Intenzívně se věnuje výtvarné práci, kterou zakládá na široké škále výtvarných technik. Do podvědomí zájemců a milovníků umění se zapisuje především jako krajinář. V 60. a 70. letech ilustroval knihy F. Zadrobílka, F. Horečky, F. Čečetky a P. Křenka. Na konci 80. let zredukoval svůj zájem o malbu. Ilja Hartinger uspořádal desítky samostatných výstav u nás i v zahraničí, zvláště v Německu a USA, účastnil se řady výstav kolektivních. Tradičně vystavuje především ve Vsetíně, v Okresním vlastivědném muzeu a v galerii, dále pak v Brně, Ostravě, Luhačovicích a v Karlovském muzeu ve Velkých Karlovicích. V architektuře realizoval na 60 významných velkých děl, především skleněných vitráží. Pro novou radnici Karolinky vytvořil rozsáhlou vitráž " Píseň rodného kraje ", je autorem symbolů města Karolinky a zpracoval řadu scénických návrhů pro místní divadelní soubor. Jeho galerie ve středu města je otevřena nejen pro přátele a známé,ale pro všechny zájemce o výtvarné umění. 8
Použité zdroje a literatura:
http:\\www.vsetín.cz/ Slavné osobnosti a rodáci Valašska, Čestní občané města Vsetína http:\\www.wikipedia.cz / T. Baťa http:\\www.ustrcr.cz/ Ústav pro studium totalitních režimů/ Z. Kaladra, Sborník: Josef Sousedík. Okresní vlastivědné muzeum, Vsetín 1996
9
