Základní škola Kaznějov, příspěvková organizace, okres Plzeň-sever

Základní škola Kaznějov, příspěvková organizace, okres Plzeň-sever

DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

Název projektu

UČENÍ JE SKRYTÉ BOHATSTVÍ – INOVACE VÝUKY ZŠ KAZNĚJOV

Registrační číslo projektu

CZ.1.07/1.1.12/02.0029

Název výukového materiálu: Význační rostliny v PR Háj Vzdělávací obor: Člověk a příroda

Období: 6. – 9. ročník

Tvůrce výukového materiálu: Mgr. Tomáš Korelus

Klíčová aktivita: Environmentální výchova

Význačné rostliny v PR Háj

Pěchava vápnomilná čeleď: lipnicovité  Vytrvalá, trsnatá tráva. Na jaře z oddenku vyrůstají tenká, tuhá stébla zakončena válcovitým lichoklasem.  Kvete od března do května.  Roste zejména na slunných vápencových skalách.  Nejzápadněji položeným místem jejího výskytu v ČR je Malochova skalka v PR Háj.

Sleziník červený čeleď: osladičovité  Drobná, bohatě trsnatá kapradina vyrůstající v puklinách skal.  Z oddenku vyrůstají lichozpeřené listy, které mají na spodní straně hnědé výtrusnice.  Tento druh je rozšířen po celém světě (je kosmopolit).  Nejčastěji roste na sušších skalnatých místech.

Sleziník routička čeleď: osladičovité  Malá, trsnatá a suchovzdorná kapradina s krátkým, plazivým oddenkem, ze kterého vyrůstají tmavě zelené listy. Na spodní straně jsou výtrusnicové kupky, ze kterých v době zralosti vypadávají výtrusy.  Tento sleziník patří mezi naše nejmenší kapradiny.  Vyhledává vápencové podklady, často roste ve zdech hradů a zřícenin.

Sleziník severní čeleď: osladičovité  Hustě trsnatá kapradina s plazivým oddenkem a svazčitými kořeny.  Listy jsou tmavě zelené, dlouze řapíkaté a jejich čepele vidličnatě větvené.  Na spodní straně čepelí jsou výtrusnice s výtrusy, které rozšiřuje vítr a voda.

Osladič obecný čeleď: osladičovité  Středně velká kapradina s dlouhým, plazivým oddenkem, ze kterého vyrůstají dlouhé, žlutozelené listy, které jsou nejprve spirálovitě stočené a později ploché.  Na spodní straně jsou výtrusnicové kupky s kulovitými výtrusy.  Osladič roste zejména na stinných skalách.

Violka vonná čeleď: violkovité  Drobná, aromatická rostlina s tmavě zelenými listy, které mají vejčitý tvar.  Tvoří dva typy květů. Na jaře tmavě fialové, vonné neplodné květy a na konci léta drobné nevonné plodné květy.  Plodem jsou tobolky, ze kterých vypadávají drobná semena a ta jsou roznášena po okolí mravenci.

Mochna jarní čeleď: růžovité  Vytrvalá, plazivá, hustě trsnatá bylina se silným a větveným oddenkem. Z něho vyrůstají přízemní listy a větvená, chlupatá lodyha.  Květy jsou sytě žluté, oboupohlavné.  Roste na slunných, částečně skalnatých místech. Kvete časně zjara a vytrvává až do poloviny června.

Orsej cibulkatá čeleď: pryskyřníkovité  Středně vysoká, vytrvalá, jedovatá bylina se svazčitými kořeny a protáhlými hlízami, ze kterých vyrůstá lodyha.  Listy mají dlouhé řapíky, srdčité čepele s nepravidelným vroubkováním.  Květy jsou pravidelné, jasně žluté.  Orsej kvete od března do května na vlhkých stanovištích.

Sasanka hajní čeleď: pryskyřníkovité  Vytrvalá, jedovatá bylina hájů a pasek.  Z plazivého oddenku vyrůstá přímá lodyha zakončená jedním bílým květem.  Kvete od počátku března do poloviny května na vlhčích místech.  Obsahuje jedovatý alkaloid anemonin, který dodává její šťávě hořkou chuť, a proto ji zvířata nepožírají. Sušením jedovatost ztrácí

Sasanka pryskyřníkovitá čeleď: pryskyřníkovité  Vytrvalá, jedovatá bylina.  Z oddenku vyrůstá přímá, jednoduchá lodyha zakončená oboupohlavným sytě žlutým květem.  Kvete stejně jako sasanka hajní od března do května a místy tvoří souvislé porosty.

Jaterník trojlaločný čeleď: pryskyřníkovité  Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem.  Z oddenku vyrůstají dlouze řapíkaté trojlaločné listy a středně vysoké, chlupaté lodyhy zakončené pravidelnými, světle modrými květy.  Kvete od konce března do konce května na vápencových půdách smíšených lesů.

Kopytník evropský čeleď: podražcovité  Vytrvalá bylina s rozvětveným oddenkem, ze kterého vyrůstá lodyha.  Lodyha nese dva leskle zelené, ledvinité listy na dlouhých řapících.  Květy jsou hnědočervené, okvětí masité a voní pepřem.  Rostlina obsahuje páchnoucí silice, které se dříve používaly jako prostředek k vyvolání zvracení.

Plicník tmavý čeleď: brutnákovité  Bylina s větvenou, chlupatou lodyhou.  Listy jsou přízemní, srdčité.  Květenství je husté, složené z modrých a růžovofialových květů.  K opylování dochází pomocí včel a čmeláků.  Plodem jsou tvrdky, které roznáší mravenci.  Rostlina se využívá k léčbě plicních chorob.

Podbílek šupinatý čeleď: zárazovité  Vytrvalá, cizopasná rostlina bez zeleného barviva (chlorofylu).  V půdě má dužnatý oddenek, který váží až několik kilogramů. Na jeho konci je kořen, který se větví na kořínky a pomocí nich se přisává na kořeny stromů nebo keřů a odebírá jim vodu.  Roste na vlhčí půdě, zejména pod buky a olšemi.

Smrk ztepilý čeleď: borovicovité  Jehličnaté stromy vysoké 20 až 30 metrů, s kuželovitou, hustou korunou. Jejich větve jsou prohnuté, jehlice tuhé a tmavě zelené.  Šišky jsou převislé a nerozpadavé. Obsahují křídlatá semena.  Kořeny mělce uložené (vývraty).  Nejlépe roste ve vlhčích půdách.  Jeho dřevo se využívá k výrobě nábytku a hudebních nástrojů.

Smrk pichlavý čeleď: borovicovité  Jehličnan s užší kuželovitou až válcovitou korunou, původem ze Severní Ameriky.  Jeho jehlice jsou pichlavé, tuhé a odstálé.  Šišky úzké a plodní šupiny mírně zvlněné.  Je odolný, dobře snáší sucho i znečištěné ovzduší.  Kůra je tmavě hnědá, souvislá.  Často je vysazován v parcích.

Borovice lesní čeleď: borovicovité  Jehličnan s kůlovým kořenem (až 12m) a široce kulovitou korunou.  Kůra dospělých stromů je rezavě hnědá, rozpraskaná.  Jehlice jsou světle zelené, ve svazečku po dvou.  Samčí šištice jsou žluté, samičí růžově červené, zrající dva roky.  Roste na chudých písčitých půdách.

Borovice černá čeleď: borovicovité  Vyšší jehličnatý strom s nápadným černošedým kmenem a širší tmavě zelenou korunou.  Jehlice jsou dlouhé, pichlavé a ve svazečku po dvou.  Pupeny jsou pryskyřičnaté, šišky velké a lesklé.  Borovice černá je náročnější na teplo a dobře snáší vápenaté půdy.

Dub letní čeleď: bukovité  Statný listnatý strom s nepravidelnou korunou a mohutnými větvemi.  Kůra je černošedá, hluboce rozbrázděná.  Listy krátce řapíkaté s pěti páry laloků.  Kvete v květnu, plodem jsou žaludy vyrůstající po dvou až pěti na dlouhých stopkách.  Jeho dřevo je velmi tvrdé, používá se jako stavební materiál.

Buk lesní čeleď: bukovité  Statný strom se štíhlým kmenem a hladkou šedou kůrou.  Listy řapíkaté, široce vejčité, téměř celokrajné.  Plodem jsou trojboké nažky (bukvice) bohaté na olej. Slouží jako potrava lesní zvěři.  Kvete v dubnu a květnu.  Má velmi cenné a tvrdé dřevo.

Habr obecný čeleď: lískovité  Strom se širokou, kulovitou korunou a hladkou bělošedou kůrou.  Listy jsou podlouhle vejčité, zašpičatělé, na okraji dvojitě pilovité.  K opylení dochází větrem, plodem jsou jednosemenné oříšky.

Seznam použité literatury Bőhm, Č. et Vaněk, Vl. (1981): Okrasné dřeviny. – Státní zemědělské nakladatelství. Praha. Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR 1. – Academia. Praha. Dostál, J. (1989): Nová květena ČSSR 2. – Academia. Praha. Hron, F. et Zejbrlík, O. (1979): Rostliny luk, pastvin, vod a bažin. – SPN. Praha. Pilát, A. et Ušák, O. (1988): Kapesní atlas rostlin. – SPN. Praha. Regal, V. et Šindelářová, J. (1970): Atlas nejdůležitějších trav. – Státní zemědělské nakladatelství. Praha. http:// www.naturfoto.cz