Základní škola Kaznějov, příspěvková organizace, okres Plzeň-sever
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
Název projektu
UČENÍ JE SKRYTÉ BOHATSTVÍ – INOVACE VÝUKY ZŠ KAZNĚJOV
Registrační číslo projektu
CZ.1.07/1.1.12/02.0029
Název výukového materiálu: PR Háj Vzdělávací obor: Člověk a příroda
Období: 6. – 9. ročník
Tvůrce výukového materiálu: Mgr. Tomáš Korelus
Klíčová aktivita: Environmentální výchova
Přírodovědná vycházka do přírodní rezervace Háj
Obecná charakteristika PR Háj PR Háj se rozkládá na levém břehu řeky Berounky v okrese Plzeň-sever asi 2 km jiţně od obce Druztová. Její celková rozloha činí 11,31 ha a územní ochrana nad touto rezervací byla vyhlášena 28.10. 1969. Od 1.2. 1996 se rezervace stala součástí přírodního parku „Horní Berounka“, který se rozkládá na území tří okresů (Plzeň-město, Plzeň-sever a Rokycany). Území PR Háj tvoří přirozená hájová společenstva s pestrou hájovou květenou, smíšenými lesy a rozmanitým zastoupením bezobratlých ţivočichů a obratlovců. Hlavním motivem ochrany tohoto území je výskyt zmíněných společenstev, která jsou typická pro povodí střední Berounky.
Charakteristika flóry Lokalitu PR tvoří smíšené lesy, které rostou na křemitých pískovcích nebo říčních terasách. Věk stromů v lokalitě od zalesnění činí 110 let. Nejvíce zastoupen je dub letní – 50%, habr obecný – 45%, borovice lesní 5%. Dále se zde místy vyskytuje smrk ztepilý, smrk pichlavý, modřín opadavý, javor klen, lípa malolistá a podél řeky Berounky dominuje olše lepkavá. Keřové patro je tvořeno lískou obecnou,
bezem černým a hlohem obecným.
Mezi typické představitele bylinného patra patří: jaterník
trojlaločný, sasanka hajní, sasanka pryskyřníkovitá, konvalinka vonná, dymnivka dutá nebo kopytník evropský. Tyto rostliny tvoří tzv. jarní aspekt lesa. V letním období listnaté stromy vytvoří souvislou klenbu málo propustnou pro sluneční paprsky a v podrostu vykvetou stínomilné rostliny, např. bika hajní, brusnice borůvka nebo rozrazil lékařský.
Charakteristika fauny Velkou skupinu zde ţijících ţivočichů tvoří ptáci. V jarním a letním období je moţné pozorovat pěvce např. sýkoru koňadru, sýkoru modřinku nebo pěnkavu obecnou. V severní a severozápadní části PR hnízdí káně lesní a jestřáb lesní, kteří loví drobné hraboše na přilehlých polích. Východní skalnatý a hůře dostupný svah se v posledních letech stal hnízdištěm výra velkého. Ze šplhavců se zde můţeme setkat se strakapoudem velkým, žlunou zelenou a datlem černým. Na podzim a v zimě je moţné na Berounce pozorovat několik druhů vodních ptáků, kteří sem přilétají zimovat. Jedná se o kachnu divokou, volavku popelavou, potápku roháče, lysku černou nebo kormorána velkého, který zde v posledních letech dělá nemalé škody na porostech olší a smrků.
Třída savců je zde zastoupena především sudokopytníky: muflonem, který zde není zvěří původní. Ţije zde od roku 1952, kdy sem byli vypuštěni 3 jedinci. V roce 1974 se jejich počet zvýšil na 40 kusů a v současné době se zde pohybuje kolem 140 kusů. Další sudokopytník je srnec obecný, který se zdrţuje v okrajových částech lokality a prase divoké, které je aktivní především v nočních hodinách. Mezi menší savce patří kuna skalní, jezevec lesní, veverka obecná, liška obecná. V travnatých a keřových porostech je moţné spatřit zajíce polního nebo ježka západního. Z bezobratlých ţivočichů se zde vyskytuje střevlík zahradní, hnojník obecný, listokaz zahradní, ruměnice pospolná nebo kněžice zelená. Podmáčené vlhké břehy a louky jsou vyhledávány některými obojţivelníky např. mlokem skvrnitým,
čolkem obecným, ropuchou obecnou, skokanem hnědým a užovkou obojkovou
V toku Berounky nalezneme především zástupce ryb, např. štiku obecnou, cejna velkého, plotici obecnou nebo kapra obecného. Voda je také ideálním prostředím pro vývoj larev některých zástupců hmyzu např. pakomárů, a poskytuje útočiště i vodnímu hmyzu, např. vodoměrce obecné nebo bruslařce rybničné.
Přírodní památka Malochova skalka PP Malochova skalka, jejíţ rozloha činí 2,21 ha, je komplex tří spilitových skal nad levým břehem řeky Berounky. Toto území je významné nejzápadnějším výskytem pěchavy vápnomilné na území ČR. Neméně zajímavý je i výskyt tří druhů sleziníků s odlišnými nároky na obsah vápníku v půdě. Sleziník routička vápník vyhledává, sleziníku severnímu jeho přítomnost v půdě nevadí, ale sleziníku červenému vápník vadí. Orientace skalek k jihozápadu a chybějící stromové patro spolu s dostatkem slunečního záření umoţnily vznik teplomilné vegetaci. Nedaleko Malochovy skalky vtéká do Berounky Senecký potok. U ústí potoka je moţné v době páření nalézt některé druhy chráněných obojţivelníků.
Tato památka nese název po významném plzeňském botanikovi Františku Malochovi, který zde prováděl výzkumy. František Maloch se narodil 24. dubna 1862 v Horní Sloupnici u Litomyšle v rodině veterináře. Po vystudování vyšší reálky navštěvoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Učit začal v České Třebové. Roku 1893 odjel za rodiči do USA, ale ještě tentýţ rok se vrátil zpět a pokračoval ve své práci učitele v Třemošné u Plzně. V roce 1896 začal s rozsáhlým botanickým výzkumem, který trval 17 let. Výsledkem byla publikace „Květena v Plzeňsku“ vydaná roku 1913. V dalších letech rozšířil své působení na Domaţlicko, Klatovsko, Kralovicko a Šumavu. Velmi podrobně zpracoval většinu dnes chráněných území, např. Kamenný rybník, Háj nebo Zábělou. V roce 1925 odešel na penzi a 13. ledna 1940 zemřel. Pamětní deska byla odhalena 23. září 1951.
Pamětní deska na Malochově skalce
Návrh zastávek terénní vycházky 1. Malochova skalka 2. U ostrova 3. V jamkách 4. Na louce 5. Bukovecký jez 6. Bukovecký seník 7. U Boule
Porostová mapa PR Háj
Seznam pouţité literatury Beneš, A., Čihák, J., Pech, J., et Sofron, J. (1979): Naučná lesnická stezka Zábělá. Urbanistické středisko města Plzně. Plzeň. Horáček, V. (1978) Plán péče pro chráněné území Malochova skalka. – Český ústav ochrany přírody. Praha. Mikyška, R. (1943): Lesy na Plzeňsku. – Nauk: 1-55. Plzeň Sofron, J. (1967): Návrh na ochranu lokality Malochova skalka v polesí Háj. Západočeské muzeum Plzeň. Plzeň.
Sofron, J. et Nesvadbová, J. (1977): Chráněné naleziště Malochova skalka. Příroda, (20): 7-14 Foto: T. Korelus
