Základní škola Čimelice. číslo 23 duben 2010

Základní škola Čimelice číslo 23 – duben 2010

1

Váţení čtenáři, příznivci a spolutvůrci Školního zpravodaje, nějak se nemohu ubránit pocitu, ţe s příchodem pěkného jarního počasí je čím dál tím těţší přimět vás k tomu, abyste na Školní zpravodaj nezapomínali a občas se s námi podělili o své záţitky, náměty a třeba i snímky. O to víc tentokrát děkuji těm, kteří to udělali, i kdyţ jsme třeba museli nějaký ten pátek čekat. Práce v periodiku, tzn. v pravidelně vycházejících novinách a časopisech, je náročná hlavně v tom, ţe je třeba dodrţet termíny, stihnout uzávěrky a i kdyţ vás třeba zrovna nic nenapadá, něco si „vycucat z prstu“. Proto někdy vznikají novinářské kachny a články, které třeba dělají z komára velblouda. Ale dosti zvířeny a pojďme se raději podívat, co vás čeká v tomto čísle. Ohlédneme se za florbalovým turnajem O pohár starosty města Mirovice, který se hrál v Čimelicích a skončil pro domácí tak skvělými výsledky. Jak je zvykem, podíváme se i na další sportovní akce, ve kterých reprezentovali naši ţáci. Díky paní učitelce Filipové se podělíme se ţáky 4. třídy o jejich úţasné záţitky z noci ve škole. Se 7., 8. a 9. třídou se vypravíme do hlavního města a Národního divadla, s Honzou Vaškem zase na bitvu, která v Čimelicích připomněla výročí ukončení 2. světové války. Zamyslíme se nad Dnem Země a původem tzv. pálení čarodějnic, dozvíme se něco o hip hopu a chybět samozřejmě nemůţe ani rozhovor s učitelem. Perličky a vtipy snad nemá cenu připomínat. Tak s chutí do toho a s chutí do práce na příštím zpravodaji.

Foto: Olga Vilímová

2

Jana Kubátová

Turnaj ve stolním tenise V pátek 9. 4. 2010 se konal v Miroticích turnaj ve stolním tenise O pohár starosty ZŠ Mirotice. Kromě pořádající ZŠ Mirotice se turnaje zúčastnily další 3 školy (ZŠ Čimelice, ZŠ Chraštice a ZŠ Mirovice). V rámci celého turnaje se hrál turnaj smíšených druţstev a turnaj jednotlivců. Turnaj smíšených druţstev byl rozdělen na 2 kategorie (ţáci a ţákyně 6.-7. tříd a 8.-9. tříd), turnaj jednotlivců se hrál bez rozdílu věku a pohlaví. Čimelickým ţákům se turnaj vydařil! Smíšené druţstvo starších ţáků ve sloţení Martina Pištěláková, David Pšeničný a Aleš Příborský obsadilo 1. místo! Druţstvo mladších ţáků ve sloţení Gábina Vinklerová, Jakub Linhart a Jan Ziegler skončilo na 3. místě. V turnaji jednotlivců vybojovali Jakub Linhart 1. místo a Aleš Příborský 3. místo!

Vláďa Linhart

3

Turnaj v minifotbale Ve středu 21. 4. 2010 se konalo v Milevsku na umělé trávě okresní finále v minifotbale ţáků 8. a 9. tříd. Finálového turnaje se zúčastnilo 6 škol (ZŠ Chyšky, ZŠ Sepekov, ZŠ Kovářov, ZŠ Čimelice, 1.ZŠ Milevsko a 2.ZŠ Milevsko). Hrálo se systémem kaţdý s kaţdým. Čimeličtí vstoupili do turnaje výborně a díky dvěma gólům Davida Pšeničného porazili Chyšky 2:1. V dalších zápasech se uţ tolik nedařilo a ţáci ZŠ Čimelice obsadili 6. místo. Tým hrál ve sloţení: Karel Hrabě, David Pšeničný, Jakub Vařenka, Martin Nosek, Jan Bystřický, Martin Bíva, Josef Hála, Miloslav Mikeš a Aleš Příborský.

Vláďa Linhart

Příspěvek Jakuba Vařenky na další straně… 4

Minifotbal v Milevsku Ráno jsem vstával v 6:30 hod. Šel jsem se nasnídat, bylo asi 6:45 a já si rychle musel omýt obličej a vyčistit zuby, učesat se. Bylo 6:57 a já jsem se oblékal a zkontroloval jsem si věci, jestli mám všechno. Je 7:03 a já vycházím z domu přímo k Fipu. Po cestě u přechodu jsem potkal Martina. Kdyţ jsme dorazili na místo srazu, uţ tu byli všichni kromě pana učitele. Nastupovali jsme do mikrobusu a odjíţděli do Milevska. Po cestě jsem koukal na přírodu, jak je krásná. Přijeli jsme do Milevska a šli jsme na hřiště. Pan učitel se šel zeptat, kterou máme kabinu. Po chvíli přišel a řekl, ţe ji máme se Sepekovem, tak jsme tam šli a převlékli se do dresů. Po převlečení jsme se začali scházet na hřišti a pomalu jsme se rozhýbávali. V 8:20 jsme začali hrát proti Chyškám, ten zápas jsme vyhráli, taky jsme hráli proti Milevsku 1 a Milevsku 2 a Sepekovu. Všechny zápasy jsme prohráli, byla to bída. Kdyţ jsme skončili, šli jsme se převléct a čekat na mikrobus. Po 20 minutách přijel a jeli jsme domů. Kdyţ jsme přijíţděli do Čimelic, uţ jsem se těšil, aţ si odpočinu. Za chvíli volal Honza, jestli nechci přijít. Tak jsem šel a odpočívali jsme na lavičce.

Jakub Vařenka

Ohlédnutí za florbalovým turnajem ze dne 19. března Zúčastněná druţstva: Dívky - Čimelice, Mirotice, Chraštice Chlapci (mladší a starší) - Čimelice, Mirotice, Mirovice, Chraštice Florbalový turnaj O POHÁR STAROSTY MĚSTA MIROVICE se odehrál v čimelické sportovní hale. Hrálo se o tři poháry. První pohár získaly dívky z Čimelic, další pohár dostali mladší kluci z Čimelic a poslední pohár si odnášeli starší kluci z Čimelic. Zkrátka Čimeličtí vyhráli, co mohli. Děkujeme našim hráčům za úţasné výkony a také fanouškům za podporu. Doufejme, ţe příští rok to bude to samé. 

5

Andrea Krajíčková

Za mladší ţáky popsal průběh florbalového turnaje v čimelické sportovní hale Vojtěch Mastný Naši mladší ţáci ze 6. a 7. třídy se také zúčastnili. Kaţdý měl trochu trému, protoţe se v Čimelicích ještě neprohrálo, a tak jsme se snaţili a nálada byla výborná. První zápas jsme nad Chrašticemi vyhráli výsledkem 3:0. Všichni jsme měli radost a hráli jsme uvolněně. Poté přišla na řadu ZŠ Mirovice a kaţdý se bál, protoţe Mirovice byly opravdu silný soupeř. Měli jsme co dělat, abychom uhájili remízu, ale nakonec se nám to podařilo a byli jsme na tom s Mirovicemi skoro stejně. Čekali jsme na výsledek Mirovic s Chrašticemi. Mirovice ale vyhrály vysokou výhrou a my jsme také museli vysoko vyhrát. A tak přišel na řadu rozhodující zápas s Miroticemi, ve kterém jsme se vyřádili. Nejenom ţe jsme dotáhli náskok Mirovic, ale my jsme měli skóre ještě vyšší neţ oni. Radovali jsme se nad vítězstvím 7:1 a pohár byl náš. Radost se poté ještě zvýšila, protoţe pohár vyhráli i starší chlapci s našimi dívkami. Byli jsme šťastní a doufáme, ţe i trenéři

Vojtěch Mastný

byli s našimi výkony spokojeni.

6

Výlet do Prahy Školní výlet do Národního divadla, to zní lákavě a zajímavě. Těšila jsem se a zároveň přemýšlela, co si vzít na sebe. Je 7:00 a já vstávám. Ranní odjezd okolo deváté hodiny se vlekl, ale kdyţ uţ jsem seděla v autobuse směr Praha, cesta utíkala hlavně díky naší zvědavosti. Konečně v Praze. Naše první kroky vedly k lanovce na Petřín. Jízda lanovkou trvala zhruba pět minut. Navštívili jsme zrcadlové bludiště, kde jsme si uţili dosti legrace. Šli jsme se podívat také na rozhlednu, odkud je krásný pohled na Prahu. Rozhledna, která je 60 m vysoká, je jednou z dominant hlavního města. Samozřejmě neměl chybu ani Praţský hrad a stráţ, kterou jsme se marně pokoušeli rozesmát. Neunikla nám ani výměna stráţí, která byla velmi zajímavá. Praţské památky byly úţasné, krásná byla Zlatá ulička i věţ Daliborka. Přesto jsme se těšili na rozchod v obchodním domě Nový Smíchov. Den se chýlil k večeru, ale nás to hlavní teprve čekalo. Je před sedmou hodinou a chystáme se vyrazit z Nového Smíchova do Národního divadla. Nejdříve jsme šli obhlédnout základní kameny, poté jsme se usadili a čekali na večerní představení Babička. Atmosféra divadla na mě působila noblesně. Babička byla tak profesionálně a skromně zahraná, ţe jsem se vţila do minulé doby. Kdyţ divadlo skončilo, zase jsem byla v reálu a v době, která je moc uspěchaná a plná závistivých lidí. Představení se všem velice líbilo. Tento výlet mi hodně dal a budu se těšit zase na další.

Kristýna Ţahourová

7

8

Foto: Olga Vilímová

Noc H.Ch.Andersena ve čtvrté třídě Dlouho očekávaná a připravovaná akce proběhla v noci z devátého na desátého dubna. Sešli jsme se v 18:00 hodin. Z 21 ţáků 4. třídy se dostavilo 15 účastníků. Na úvod jsme si otestovali své znalosti ve hře Česko, kterou přinesla Barunka Janotová. Bohuţel ona sama musela ve 20:00 odjet domů, protoţe se jí udělalo nevolno. Ještě před jejím odjezdem byla odehrána tři divadelní přestavení, která děti připravovaly celý týden. Šlo o zkrácené zpracování pohádek Maruška a čtvero ročních období, Chytrá princezna a Krkonošská pohádka. Moc jsme se u toho nasmáli. Po večeři jsme hráli různé hry, především karty. Dalším bodem programu byla pohádková vědomostní soutěţ. V úplné tmě za pomoci baterek děti hledaly otázky, které byly rozmístěny v dolní chodbě. Po jejím vyhodnocení jsme se připravili na spaní – bláhová představa. Z přinesených DVD jsme shlédli filmové zpracování knihy Heidi, děvčátko z hor. Následovalo čtení Popelky z roku 1925, která se kupodivu hemţí lidojedy a vraţdami. Na urputné naléhání dětí paní učitelka vyprávěla horor Já legenda, neboť jim to neprozřetelně slíbila a sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Po zazpívání několika písniček se všichni uloţili ke spaní a snaţili se odejít do říše snů za poslechu pohádek Třetí sudička a Čertova sluţba. Po půl jedné se zdálo, ţe se to podařilo. Ve dvě v noci došlo k oţivení ve třídě, protoţe nám byla mírná zima. Všichni se víc oblékli, ale spát ne a ne. Před čtvrtou hodinou ráno paní učitelka všem naslibovala dvojky z chování za rušení nočního klidu a konečně byl klid. V sedm ráno jsme vstali, sbalili věci a v půl osmé opustili školní budovu. Zprávy z nočního dobrodruţství některých ţáků: Kaţdý si hrál hry, které si přinesl z domova. Paní učitelka nás učila ţolíky. M.Chylíková Kdyţ jsme šli spát, Štěpka něco říkala ze spaní. Moc se mi to spaní líbilo. L.Počtová Kdyţ jsem šel spát, tak jsem se třesal hrůzou, protoţe nám p. uč. vyprávjela horor. H.Kníţe Nejvíce se mi líbilo to, ţe jsme chodili po chodbě ve tmě a odpovídali na různé otázky. L.Vala 9

Bylo to výborné. Výborný byl horor a kdyţ jsme hráli, tak si někdo uprd. Byl to hroznej smrad. Spal jsem u topení a stejnak mi byla zima. A.Viktora Vječina dětí v noci nespala.

Š.Motejzíková

V noci jsem se vzbudil. Zbyněk tu lezl po kolenou s Honzou za holkama. Asi do čtyř hodin ráno. Školní večer i noc bili výborný. V.Štěpánek Zvracela jsem a tak jsem musela domu. Bylo mi líto, ţe nemůţu spát ve škole. Příští rok tu budu spát určitě. B.Janotová Ve třičtvrtě na dvanáct nám paní učitelka četla a vyprávěla horor. V noci Vašek Luzumů chodil po škole. K.Lišková Spaní ve škole podle V.Luzuma: V jednu hodinu ráno jsem si vzal kníţku a celou sem si jí přečetl na chodbě. Pak sme asi ve 2:30 hodin hráli z Luckou Počtů piškvorky, pak zhruba za půl h. se zbudil Honza a hráli jsme karty PRŠÍ. Pak nám Lucka mě a Honzíkovi udělala z karet svatbu. Byla to sranda. Klárka mi pak něco řekla abych to vyřídil Lucce. Tak jsem se tam k ní doklouzal po parketách. Pak jsem asi 2 h. spal. Ráno jsem doma usnul v 8:00 h a probudil se aţ ve 4:00 h. odpoledne. VŠE SE MI MOC LÍBILO.

Zprávu z noční akce a zážitky žáků zapsala M.Filipová

10

STÁLO TO ZA TO.

Den Země Pod tímto pojmem si asi mnohý z nás představí sbírání odpadků, gumové nebo igelitové rukavice a obrovský zápach. Ale víte, proč se vlastně začal Den Země slavit? Hlavním důvodem bylo upozornit lidi na stále se zhoršující ţivotní prostředí. Zkrátka, aby si lidé uvědomili, ţe planeta Země tady nemusí být navţdycky. To proto, ţe znečišťování vody, vzduchu, zabíjení zvířat, kácení deštných pralesů aj. je dnes celkem běţná věc, ke které dochází kaţdý den. Víte, ţe kaţdou minutu se vykácí prales odpovídající velikostně fotbalovému hřišti? Je to celkem hrozná představa, jenţe bohuţel nikdo nemá takovou moc, aby to mohl zastavit, protoţe hlavním důvodem jsou peníze. Dřevo, které roste v pralesích, se prodá za obrovské peníze. A kdo by nekácel, kdyţ za to má peníze? Jenţe kdybychom takhle přemýšleli, tak za chvilku nemáme ţádné pralesy. Deštné amazonské pralesy jsou největším výrobcem kyslíku na Zemi, takţe ţádné pralesy = skoro ţádný kyslík. A teď zase ke Dni Země. Den Země se na naší škole také slaví, a tak kaţdý

rok

vyrazíme

po

Čimelicích

a

sbíráme

odpadky. Jednou za rok posbíráme pár pytlů a někteří

aspoň

mají

dobrý

pocit.

Také

jsou

motivováni, jak pomáhat naší planetě. Na naší škole se často konají přednášky o recyklaci odpadů, které si děti velmi oblíbily. Den Země je 22. dubna a slaví se od roku 1969. Velice populární je tento svátek ve Velké Británii a Americe. Takové anglické heslo je: EARTH DAY = EVERY DAY, coţ v překladu znamená Den Země = Kaţdý den. Upozorňuje na to, ţe pomáhat naší planetě bychom neměli pouze 22. dubna, ale kaţdý den. I letos je naplánovaný na naší škole Den Země, ale tentokrát byl přesunut aţ na 30. dubna, kvůli oslavám výročí ukončení 2. sv. války. Doufejme, ţe se vymyslí způsob, jak chránit a šetřit naši planetu, a Země tu bude ještě dlouho s námi a pro nás. =)

Jana Kašparová ml. 11

Pálení čarodějnic o Filipojakubské noci Pálení čarodějnic je velmi starý svátek. Tento den se u zapáleného ohně schází lidé z celé vesnice a slaví příchod jara. Ve většině vesnic se staví májka, kmen očistěný od větví a nahoře ozdobený stuţkami. Dříve byla noc z 30. dubna na 1. května pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenţ byl nejblíţe dnu nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, ţe tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Na ochranu před čarodějnicemi se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. Dnes se tato tradice stále dodrţuje a je stále velice populární.

Jana Kašparová ml.

12

Anketa Tento měsíc jsme se v naší tradiční anketě ptali spoluţáků, co si myslí o Školním zpravodaji. Odpovídaly Anna Doupníková ze 7.třídy a Gábina Pánková z 9.třídy. Co se ti líbí na Školním zpravodaji? Anna Doupníková: Nejvíce se mi líbí asi vtipy. Gábina Pánková: Také mám nejraději vtipy. Co se ti naopak nelíbí na školním zpravodaji? (AD) Nic, vše je tam pěkné. (GP) Neměnila bych tam nic a vše nechala tak, jak to je. Čteš Školní zpravodaj pravidelně? (AD)Ano a vţdy se těším na nové číslo. (GP)Většinou si přečtu to, co mě zajímá. Co bys do zpravodaje přidala? (AD) Asi nic, vše je tam pěkné. (GP) Nenapadá mě, co tam ještě doplnit. Děkujeme za rozhovor a nashle u dalšího čísla. (AD) Také děkuju a hodně štěstí. (GP) Nashledanou a přeji mnoho dalších vydaných zpravodajů.

Připravili David Pšeničný a Karel Hrabě

13

Akon Akon, narozen jako Alioune Badara Akon Thiam Thiam 30. dubna 1973, je senegalsko-americký hiphoper, zpěvák R&B, textař a hudební producent. Akona katapultovala mezi hudební hvězdy skladba "Locked Up" z jeho debutového alba "Trouble", které vyšlo v roce 2004. Se svým druhým albem "Konvicted" obdrţel Akon nominaci na hudební cenu Grammy za skladbu "Smack That", kde vystoupil mimo jiné známý rapper Eminem. Akon je zakladatelem Konvict Muzik a Kon Live Distribution.

Historie Jeho pseudonym měl několik podob, neţ ho stvrdila rádia na Akona. To bylo ale mnohem později, kdyţ uţ z něj začínala být hvězda. Kdyţ mu bylo osm let, přestěhoval se s rodiči do Spojených států, přesněji do Saint Louis. Tam vydrţeli sedm let a poté jej čekalo stěhování do New Jersey, kde ţil velmi dlouho. Akon se naučil mimo svého rodného jazyka také francouzštinu a angličtinu, jelikoţ ţil od druhé třídy v USA. Svůj první song "Operations of Nature" nazpíval v patnácti letech. Jako mladý začínal přemýšlet, jak zbohatnout, aţ ho napadlo krást luxusní auta a poté je prodávat. To z něj udělalo grázla a záhy se ocitl ve vězení. Tam si ale uvědomil svou chybu a začal pracovat v hudební branţi. Uţ tehdy ve vězení psal texty do alba "Trouble". Poté Akonův kamarád rozeslal všem hudebním vydavatelstvím jeho písničky a ty z něj udělaly hudební hvězdu. Sám poţadoval, aby si mohl skladby nahrát ve svém vlastním domácím nahrávacím studiu. Album "Trouble", které vyšlo v roce 2004, nakonec vydaly SRC Records a Universal Records. Album bylo doplněno i africkými vokály.

Připravila G. Pánková 14

Rozhovor s učitelem Na otázky Školního zpravodaje odpovídala paní učitelka Jana Kašparová. Co Vás přivedlo k práci učitele? Uţ jako malá jsem si hrávala na školu. A další studium a především moje vynikající německá lektorka mě dovedly k této práci. Baví Vás to? Určitě. Kaţdý by měl dělat takovou práci, která ho baví a naplňuje. Nechtěla byste si alespoň na chvíli vyzkoušet jiné zaměstnání? Tady ve škole učím uţ devátý rok a mám to tady opravdu ráda. Ale vzhledem k okolnostem si od září příštího roku vyzkouším trochu jiné „zaměstnání“. Výuku cizích jazyků vyměním na čas za péči o miminko a moc se na to těším. Po mateřské dovolené se však ráda vrátím a budu pokračovat v současné práci. Jak moc je podle vás důleţité pro ţivot znát cizí jazyky? Vy všichni, které učím, můj názor znáte. Myslím, ţe je v současné době naprosto nezbytné umět alespoň jeden cizí jazyk. Kdo z vás bude chtít jednou v ţivotě uspět, bude se muset cizím jazykům plně věnovat. Otevřou vám nové moţnosti. Většina z vás ale nejspíš aţ v dospělosti pochopí, ţe se měla učit naplno uţ odmala. Hlavně aţ si budete sami platit drahé výukové kurzy. Co na ţácích oceňujete a co se vám naopak nelíbí? Asi jako kaţdý učitel oceňuji nejvíc snahu a férové jednání. Nesnáším lhaní, podrazy a podlézání. Moc dobře chápu, ţe někdo dostal shůry větší a někdo menší nadání na jazyky, ale o tom to není. Co si myslíte o současném systému přijímání na střední školy bez přijímacích zkoušek? Pro deváťáky je to určitě velká úleva. V únoru, březnu vědí, ţe jsou přijati, a můţou školu tím pádem do konce roku hodit za hlavu. Pro nás učitele je pak obtíţnější je aţ do června motivovat nebo spíš donutit aspoň něco dělat. Oni však netuší, jak těţké pro ně bude na začátku prváku zvládnout nové učební tempo po „proflákaném“ předchozím půlroku.

15

Vycházíte dobře s učiteli? Ţáky? Snaţím se… a doufám, ţe ano. Nechybí vám práce v redakci Školního zpravodaje? Přiznám se, ţe příliš ne. Na počátku zpravodaje pracovali ţáci s velkým nadšením, sami nosili nápady a náměty a články sami připravovali. Postupně začali přemýšlet, jak si to zjednodušit, a aţ na pár výjimek jsem místo vlastních prací dostávala stránky textů staţených z internetu. A to uţ nesplňovalo mé původní představy školního zpravodaje. Navíc jsem přesvědčena o tom, ţe se vedení zpravodaje dostalo do správných rukou. Vedete si moc dobře! Jak hodnotíte svůj první rok působení v dramatickém krouţku? Převzít dramatický krouţek po paní učitelce Novákové, která měla všechno opravdu „zmáknuté,“ byla jednak velká výzva, ale zároveň i obava, zda to také zvládneme. Naštěstí máme ve škole velmi nadané herce a ti zvládli Popelku na jedničku s hvězdičkou. Věřím, ţe s tímto vystoupením ohromí i slovenské publikum v květnu. Za Školní zpravodaj se ptaly L. Fialová a J. Kubátová

Školní vtipy Přijde Jeníček za svojí paní učitelkou a povídá jí: "Nechoďte do lesa, nebo vás hajný sní." "Jak jsi na to přišel?" diví se mladá paní učitelka. "Protoţe jsem včera slyšel, jak hajný říká tatínkovi, ţe kdyby potkal v lese tu mladou

učitelku, tak to by bylo ţrádlo." Sedí si tak profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku statistiky, kdyţ najednou překvapen vykřikne: "Překvapivé! Zvláštní!" "Co se stalo?" optá se jeden ze studentů. "Veřil byste, ţe při kaţdém mém výdechu zemře jeden člověk?" "Opravdu zajímavé," opáčí student. "A zkusil jste jinou zubní pastu?" Přijde jednou student práv ke státním zkouškám, posadí se a zkoušející mu dá otázku: "Tak mi třeba vysvětlete, co je to podvod." "Podvod je, kdyţ mě teď necháte propadnout." Zkoušející vyletí: "Coţe!?" "No podvod je přeci, kdyţ zneuţijete nevědomosti druhého k tomu, abyste ho poškodil." 16

Perličky ze školních lavic Které svaly zapojujeme při dýchání? Krční, bránici a hýţďové. Operu, která slavnostně zahájila provoz Národního divadla, sloţil:… Boţena Němcová Oponu Národního divadla namaloval: …Václav Havel Anglicky 4:40 hod? …a pergai to five Za co byl prohlášen Mistr Jan Hus v Kostnici? Za svatého… Co se stalo v Babylonu? Natáčelo se tam „Marečku,podejte mi pero!“

Připravily A.Klímová, J.Kašparová ml. a učitelé

Z moci nám svěřené tě prohlašujeme za svatého!

17

Kočky 2010 Kaţdé dva roky mohou dívky z naší školy poměřit svoje sportovní nadání se svými spoluţačkami. Soutěţí všechna děvčata z druhého stupně v 9 sportovních úkolech, které prověřují jejich obratnost, rychlost, šikovnost i sílu. Jsou obodovány a konečný součet bodů z jednotlivých disciplín pak rozhodne o pořadí. V letošním roce se největší kočkou školy stala Monika Valová ze šesté třídy. Druhá za ní skončila Dagmar Vlčková z osmé třídy a třetí místo obsadila Lucie Fialová ze sedmé třídy. Dívky si kromě dobré pocitu z pěkného umístění odnesly také diplomy, čokoládu a další odměny. Čokoládou byly odměněny i dívky, které se umístili na 4. aţ 11. místě. Letos soutěţilo celkem 39 dívek, jedna nebyla hodnocena. Pořadí: 1. Monika Valová, 2. Dagmar Vlčková, 3. Lucie Fialová, 4. Anna Kulasová 5.-7. Gabriela Vinklerová, Martina Pištěláková, Hana Ţáková 8.-11. Simona Krajíčková, Andrea Krajíčková, Nikola Počtová, Kristýna Ţahourová S pořadím dalších děvčat se zájemci mohou seznámit na internetových stránkách školy. Všem děvčatům přeji, aby jim radost ze sportování vydrţela i nadále!

Iva Jirušová

18

Od učitele nejen pro učitele Stát se obětí svého povolání je poměrně snadné. O zdravotních sestrách se říká, ţe mívají doma aţ sterilní pořádek, o novinářích, ţe kaţdou informaci a jakoukoliv událost vnímají z toho hlediska, zda by se o ní dalo napsat. O učitelkách z prvního stupně zase, ţe posílají všechny rodinné příslušníky umýt si ruce. Ty z druhého stupně nejspíš vyţadují doma klid a kázeň. A obecně nejspíš učitelé rádi poučují. Připomeňme si jen bývalého učitele Zdeňka Svěráka a jeho roli ve filmu Na samotě u lesa. „Musíte mít hlavně někoho, kdo vás bude zpětně uvádět do reality,“ říkala nám na Pedagogické fakultě češtinářka, která se netajila tím, ţe ze základní školy utekla, protoţe by tam musela zabíjet… Mě uvádějí do reality zpravidla mé děti. Nedávno jsem přišla na třídní schůzky, tentokrát v pozici rodiče, postavila se způsobně do fronty a čekala, co se dozvím. Dozvěděla jsem se, ţe moje dcera „nedělá obličeje, coţ většina dětí, to bych prý ani nevěřila, dovede bez přestání“. I věřila, paní učitelko, věřila. Nedávno jsem šla taky na tenis a kdyţ jsem míjela ping-pongový stůl u školy, uvědomila jsem si, ţe jednomu z hráčů jsem zapomněla ve škole něco říct. Tak jsem se do toho na místě pustila. I viděla mě moje dcera a napomenula mě: „Mami, uţ neuč!“ Nemyslela uţ vůbec, myslela v tuhle pozdní hodinu. A tak jsem jí vděčná. Ţe mě stále uvádí do reality a ţe nedělá alespoň ve škole „obličeje“. Já je totiţ taky bytostně

Jana Kubátová

nesnáším.

19

Hudební ţánry – hip hop Hip Hop je styl populární hudby. Je tvořen ze dvou hlavních elementů: Rapování, také známé jako MC-ing, a Dj-ing. Dalšími elementy jsou breakdance a graffiti. Toto jsou 4 hlavní součásti hip hopu a kultury pohybu, se kterou začali na počátku 70. let v New Yorku Afroameričané a Latinoameričané. Termín "rap" je mnohdy brán jako synonymum ke slovu hip hop, ale je také pouţíván jako odvolání se na praxi, která je jediná a nejdůleţitější součást hip hopu. Co to vlastně ten hip hop je? Kultura volných kalhot, dresů americké NBA, marihuany, pouličních tanečních vystoupení, barevných graffiti, gramofonů, sofistikované poezie, masivních zlatých řetězů, ale bohuţel i bezútěšných ghett velkoměst USA, gangů, cracku, kokainu a politiky. Tak by se dal zhruba charakterizovat hip hop. Termín, skládající se z hip - v překladu módní, současný a hop – s významem tance a pohybu. Jak vznikl hip hop a co zapříčinilo jeho obrovskou popularitu? Pod pojmem hip hop si většina lidí představí hudbu - pomalé beaty (terminus technicus charakteristického hiphopového rytmu) a agresivní projev mluveného slova. Muzika je ale jen jeden z prvků, které pojem hip hop sdruţuje. Je to spíše kultura a ţivotní styl. K hip hopu se řadí mnoho dalších činností provozovaných na ulici a ve velkoměstech, tam, kde vlastně tento styl vznikl. K jiţ zmíněné hudbě, ať uţ reprodukované (DJing), nebo zpěvu (rap), patří grafický projev známý jako graffiti, akrobacie či tanec označovaný pojmem breakdance, nebo B-boying a umění napodobovat různé zvuky a rytmické hudební nástroje pomocí úst a mikrofonu, tzv. beatbox. Hip hop se u nás dostává stále více do popředí. Zaslouţila se o to hlavně česká hiphopová produkce, která přiblíţila tento na textech vystavěný hudební styl širšímu publiku. Většina české populace, na rozdíl třeba od zemí západní Evropy, nedosahuje takové znalosti anglického jazyka, aby dokázala ocenit texty anglicky skládajících autorů. Dějiny Jamajský DJ Kool Herc se v roce 1967 přestěhoval z Jamajky do New Yorku. Přinesl s sebou jamajský způsob zpěvu tehdy známého jako "toasting", který lze popsat jako recitování improvizovaných veršů do rytmu reggae. Pouţíval dva gramofony, na kterých střídal dvě různé nahrávky, a vytvářel tak naprosto unikátní mix. V průběhu svého hraní vykřikoval hesla jako "Throw your hands in the air, and wave'em like ya just don't care!", dnes pojmenovaná jako rap, dříve označována jako MCing (zkratka Master of Ceremonies, nebo také Microphone Checker). Později se věnoval jen DJingu a zpěv přenechal svým dvěma kolegům. Tak vypadala první hiphopová skupina - Kool Herc and the Herculords. 20

DJ, který roku 1970 objevil scratching, se jmenoval Grand Wizard Theodore. Jak to jiţ u objevů bývá, stalo se to naprostou náhodou. Theodore jednou při tréninku s gramofony pustil doma hudbu moc nahlas. Slyšel křik své matky, podrţel ruku na točícím se gramofonu s deskou, aby ji zastavil a slyšel, co po něm chce. S takto vylouděným zvukem potom dál experimentoval. Později dostal ocenění od International Turntable Foundation za vynález "scratche". Jedna z prvních hiphopových skladeb byla zároveň deskou, které se prodalo celosvětově přes dva miliony kopií. Jednalo se o Rappers Delightod skupiny Sugar Hill Gang. První vyloţeně komerční skupinou se stali Run D. M. C., jejichţ image zlatými řetězy ověšených a značkově oblečených "niggaz" se stala vzorem pro budoucí komerční hiphopové interprety. Byla to první skupina sponzorovaná firmou oděvního průmyslu. Sponzoring v řádu šesti cifer amerických dolarů jim nabídl Adidas. Roku 1986 vydala Run D. M. C debut Raising Hell, který si zakoupilo přes 3 miliony Američanů, a byla první skupinou slučující rap s rockem ve skladbě Aerosmith Walk This Way. Nejúspěšnějším hiphopovým singlem vůbec se stalo Killing Me Softly od Fugees, kterého se prodalo jen v USA přes 9 milionů kopií.

Připravila Karolína Hospasková

21

O nešťastné dceři purkrabího z Helfenburka Ve známé písničce se zpívá: „ Kdyby byl Bavorov…“ atd. Kolem Bavorova a Vodňan jsou sice samé rybníky, jak se zpívá v oné notoricky známé písni, ale najdeme tu i místa tajemná. Takovým místem je hrad Helfenburk. Povídá se o něm, ţe jeho zdi nikdy nikdo nepřemohl, i kdyţ se o jeho hradby prý pokoušeli mnozí. Okolní vesnice, městečka jako Prachatice, Netolice nebo zámek Zlatá Koruna padly, ale Helfenburku se i Ţiţka vyhnul. V 16. stol. uţ ani Helfenburk nemohl odolat střelným zbraním a navíc uţ poskytoval malé pohodlí, a proto jeho majitel, pan Vilém z Roţmberka, se přestěhoval na nedaleký zámek Kratochvíle. Pan Petr Vok z Roţmberka, kdyţ musel prodávat kvůli dluhům některé své majetky, prodal Helfenburk za dvacet tisíc kop českých grošů Prachaticům. Snad někdy za vlády Karla IV. vznikl podnět k pověsti. Snad někdy v době, kdy byl hrad na Malošínské hoře dobudován, za časů, kdy Helfenburk obývali rytíři řinčící ostruhami a kdy ţeny sedávaly u kolovrátku a touţebně vyhlíţely z malých okének, ţil na Helfenburku purkrabí, který měl tři dcery. Tesknily v hradní opuštěnosti, a proto není divu, ţe rázem oţily, kdyţ přijel na hrad mladý kněz s jistým poselstvím. Nevyhýbal se dcerám purkrabího, ba naopak. Jeho rytířské mravy si srdce dívek rychle získaly. Zvláště nejmladší dceru purkrabího prý velmi pobláznil. Bohuţel, všechno má svůj konec. Poslání mladého, švarného kněze skončilo, skončil tím i milostný románek. Přišla hodina odjezdu a kněz, aby si ušetřil loučení a slzy, opustil jednoho dne za úsvitu hrad beze slova rozloučení. Dívky marně čekaly den, dva, týden, měsíc. Ty dvě starší prý brzy pozapomněly, ale s tou mladší bylo hůře. Chodila jako bez duše, trápila se, chřadla. No, nebylo divu. Ubohé děvče se nakonec pomátlo. Kdyţ se jí po nějakém čase narodilo dítě, utopila ho, nešťastná, v nedalekém rybníce. Léta šla, její sestry se provdaly, jen ta nejmladší, bláznivá, stále čekala na rozcestí u rybníka na svého milovaného. Trpěli ji zde z milosrdenství. Pověst říká, ţe i na kněze došlo. Kdyţ prý po mnoha letech opět zavítal na Helfenburk, vyběhla mu u rybníka naproti tato pomatená ţena. Kněz nic netuše, seskočil z koně a objal ji. Nevěděl, ţe je pomatená. Ona z radosti i ze vzteku ho prý k sobě přivinula a neţ se vzpamatoval, strhla ho s sebou do rybníka. Tak skončili oba tam, kde skončilo před lety jejich dítě. Aţ sem pověst. Ţe vám něco, nebo někoho připomíná? Ovšem, Viktorku z Babičky. Ale, co naděláme, nejedna zneuctěná dívka takto v dávných dobách skončila. Dnes uţ by se to samozřejmě stát nemohlo!!! A tak, neváhejte a jeďte se na hrad podívat. Z Bavorova vede cyklotrasa č.1112 trochu do kopce. Málo frekventovanou, úzkou silničkou přijedete aţ pod vrch Malošín ( 683m/n.m.). Od silnice vede na hrad lesní dobře sjízdná cesta, která kopíruje pěší modrou turistickou značku. Cesta nahoru trvá, podle zdatnosti, asi 20-25min. Nahoře se před vámi rozestoupí les a hrad jako v pohádce se ukáţe v plné kráse. R. Nováková 22

Obec Čimelice a Klub vojenské historie Mirotice pořádali v sobotu 24. 4. 2010 v Čimelicích vojensko-historickou akci k 65. výročí konce druhé světové války:

Č I M E L I C E

1 9 4 5

Program začal v 9.00 hod příjezdem americké kolony a poloţením věnců k památníku 1. světové války na náměstí. Po celý den bylo moţno zhlédnout v obci přehlídku nejrůznějších automobilů, motorek a vojenských zbraní a techniky z období 2. světové války. Na Norbertu proběhla ukázka letadel a výstava dokumentů a modelů historických aut, letadel a zbraní. Od 11.00 se konaly předváděcí akce hasičských sborů. Nejprve předvedl zásah v dobovém oblečení hasičský sbor Nerestce, který má historickou stříkačku a jehoţ příslušníci se při zásahu velice nadřou. Čimelický sbor s moderní technikou předvedl profesionální akci při havárii osobního automobilu a potom i při poţáru. Ve 14.00 proběhla ukázka historické poslední bitvy 2. světové války a podepsání kapitulace, kterou podepsali velitelé americké, ruské a německé armády. Ukázka této bitvy připomněla všem, jak vypadal konec 2. světové války v Čimelicích. text a foto Jan Vašek

23

Bart po škole

Za redakci: L. Fialová, N. Janešová, J. Kašparová ml., A. Klímová, V. Mastný, J. Vašek, K. Hrabě, D. Pšeničný, K. Hospasková, T. Končická, A. Krajíčková, G. Pánková, J. Kubátová, J. Kubát. Autor titulní strany: K. Hospasková. Děkujeme všem, kteří se podíleli na tomto čísle. 24