Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice
Rožďalovičtí rodáci Jméno a příjmení: Třída: Školní rok: Garant / konzultant: Datum odevzdání:
Michaela Görnerová 9. A 2010/2011 Ilona Sedláčková 27. 5 2011
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval/a sám/sama pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.
………………………………………….. podpis
-2-
Obsah 1.
Úvod …………………………………………………………………………… 4
2.
Jiří Melantrich …………………………………………………………………. 5
2.1. Životopis ………………………………………………………………………. 5 - 8 2.2. Melantrich – arcitlačitel český ………………………………………………… 9 2.3. Bible „Melantriška“……………………………………………………………. 9 – 10 2.4. Matthioliho Herbář ……………………………………………………………. 10 - 11 2.5. Dědictví Jiřího Melantricha …………………………………………………… 12 2.6. Výročí ………………………………………………………………………… 13 - 14 3.
Gustav Adolf Lindner …………………………………………………………. 15
4.
Jenda Rajman ………………………………………………………………….. 16
5.
Rodáci Rožďalovic …………………………………………………………….. 17 -19
6.
Závěr ………………………………………………………………………….. 20 - 21
7.
Použitá literatura ………………………………………………………………. 22
-3-
1.
Úvod
Chtěla bych Vás seznámit s mojí absolventskou prací, jejíž téma je “Rožďalovičtí rodáci”. Toto téma jsem si vybrala proto, že mě historie a rodáci Rožďalovic zajímají. Málokteré místo se totiž, vzhledem ke své velikosti, může pochlubit takovým počtem významných osobností, které se zde narodily, nebo nějaký čas působily, jako právě nevelké Rožd'alovice. Některé z nich mají celostátní, ba světovou proslulost: Jiří Melantrich a Gustav Adolf Lindner, Jenda Rajman. Jsem ráda, že jsem si toto téma vybrala, protože jsem se při vyhledávání informací dozvěděla mnoho zajímavostí ze života našich rodáků.
Introduction I would like to meet You with my graduated work with the topic of „The native people of Rožďalovice“. This topic I have chosen, because I am interested both in the history and the native people of this town. Only few towns can call such quantity of famous people, who have lived in it as in Rožďalovice. Some of these famous people are well known not only in our republic, but even all over the world, for instance Jiří Melantrich, Gustav Adolf Lindner and Jenda Rajman. I am glad for the possibility to choose this topic, because I have recognize much new information from the life of our native people of Rožďalovice.
-4-
2.
Jiří Melantrich (původní jméno Jiří Černý)
2.1.
Životopis
Prvním rodákem, se kterým bych vás chtěla seznámit a kterému jsem se ve své práci věnovala nejvíce, je Jiří Melantrich Rožďalovický z Aventýna. Šestnácté století, doba, ve které žil a pracoval Jiří Melantrich, bylo poměrně klidné a vyrovnané - bez válek. Přineslo rozvoj řemesel a umění, přineslo i rozvoj knihtisku. Český renesanční nakladatel a knihtiskař, jeden ze zakladatelů tradice krásné české knihy se narodil roku 1511 (přesné
datum
není
známo)
v
selském
rodu
v
Rožďalovicích. Jiří Melantrich studoval na Karlově univerzitě v Praze humanitní vědy a vykonal zkoušku bakalářskou roku 1535. V zápise o ní se jmenuje Georgius Niger Rožďaluius. Původně se tedy jmenoval Černý.
V Karolínu studoval J. Melantrich v 30. letech 16. století -5-
Podle zvyku zámožnějších renesančních mladíků pokračoval ve studiích v německém Wittenbergu, Nizozemsku a ve Švýcarsku. Zde nějakou dobu pobýval v proslulé Frobeniově tiskárně v Bazileji, kde se nejen technicky vzdělával, ale osvojil si i způsoby nakladatelského podnikání. Seznámil se zde s dalším význačným příštím nakladatelem Zikmundem Hrubím z Jelení. Jeho vlivem se změnil bakalář Jiří Melantrich v impresora. Zdá se, že basilejský pobyt Melantricha nadchl pro převratný vynález knihtisku, takže se odebral do německého Norimberka, proslulého svými tiskárnami. Po sedmiletém pobytu v cizině se vrátil do vlasti a pracoval v Prostějově jako korektor tiskárny Jana Günthera. Byla to jeho učební léta, jimž se připravoval na samostatné podnikání. V Praze, kam z Prostějova odešel, zahájil na Malé Straně jako společník tiskaře Bartoloměje Netolického svou ediční činnost roku 1549 vydáním biblí (tzv. ,,melantrišek"), jejich odbyt byl zajištěn tím spíše, že Melantrich, jak mu bylo vytýkáno, bibli „zmelantrichoval" - totiž upravil pro potřebu všech vyznání, katolíků i utrakvistů. První vydání, ilustrovaná norimberskými dřevorytci, nevynikají provedením, avšak když roku 1552 Melantrich převzal tiskárnu jako jediný majitel a stal se váženým pražským měšťanem, nastal obrat. Používaje přízně císaře Ferdinanda, dostává různé výsady tiskařské a vydavatelské, např. výhradní tisk české bible a později Mathiolova herbáře. Bibli, která po něm byla nazvána „melantriška", vydal celkem sedmkrát, vždy s četnými dřevoryty a krásnými předmluvami. Byl vůbec ctitelem českého jazyka a znamenitý gramatik. Využíval také svých známostí a zkušeností v cizině, kupoval tam nové matrice, písmo a štočky, každý rok zajížděl na knižní trh. Melantrišské tisky se záhy staly skvosty knihařského umění, ať již byly tištěny německy, latinsky, či řecky. Na tehdejší dobu zcela ojedinělá zásoba třiceti druhů písma zajišťovala rozmanitost zevní tváře knih, spolupráce vynikajících domácích i zahraničních výtvarných umělců a jazyková čistota, o niž pečoval sám Jiří Melantrich, spolupůsobily na dokonalých tiscích. Neustále udržoval styk s Frobeniovou tiskárnou a rozšiřoval svůj podnik. Koupil si dům na Starém Městě pražském a tak tiskárnu přestěhoval. V jeho dílně pracovalo 11 osob, z toho 9 sazečů a tiskařů a 2 korektoři. Obklopil se skupinou dobrých přátel, literátů a filozofů, spolupracoval s většinou universitních profesorů a stal se takřka jejich oficiálním tiskařem. Přitom stále tiskl pro dvůr, úřady a sněmy, takže byl vlastně považován za dvorního a státního tiskaře jako Netolický. -6-
V jeho tiskárně, již později přestěhoval na Nové Město, tiskly pak četné knihy a překlady. Vyšlo tam na sta špalíčkových knih, v nichž žily podivuhodné postavy Brunclíků, Alexandrů, Meluzín, a rozpustných Enšpíglů, jež se s napětím četly a poslouchaly za zimních večerů všude na venkově. K těmto knížkám se druží noviny, kalendáře, snáře, modlitby, pranostiky, morní knížky, studnice života, komedie, hádání, slabikáře, rozmlouvání a rady - to všechno prošlo tiskárnou Melantrichovou. Melantrich si získal svými v celé Evropě proslulými knihami značné jmění a slávu. Byl vedle knihařství a nakladatelství též majitelem několika domů, vinic a hospodářství, v němž hostil vynikající muže, básníky, venkovské spolupracovníky a autory. Roku 1577 byl povýšen císařem Ferdinandem do šlechtického stavu s přídomkem „z Aventýna" - podle pahorku, na němž byla zřízena první římská knihovna. Obdržel též erb s heslem „Nepodlehne ani ohni, ani meči", jenž dodnes zdobí knihy nakladatelství Melantrich
Ve své tiskárně v Sirkové - dnes Melantrichově - ulici vydal Jiří Melantrich více než 230 tisků mezi nimi roku 1562 i proslulý Mattioliho herbář s krásnými obrazy rostlin a pak několik vydání bible — „melantriška". Velká reprezentační díla byla vypravena nákladně s bohatými ilustracemi. Titulní listy s bohatými renesančními rámci nesou někdy i Melantrichův signet, velmi podobný signetu svého učitele Frobenina. Melantrich svým obdivuhodným instinktem a talentem dovedl vydat českou knihu tak, že se nestřetla s platnými vládními řády a unikla dokonce i inkvizici pobělohorské. Tím jsou Melantrichova vydání českých knih jediné, které nebyly na indexu a -7-
staly se tak pokladnicí české řeči, ze které později v době národního obrození těžili čeští buditelé. Melantrich založil takřka bez prostředků podnik, který nejen že umožnil rozkvět české literatury v jeho době, ale sytil i období následující. Roku 1576 přijal pro churavost společníka profesora historie na Karlově univerzitě Daniela Adama z Veleslavína (pozdějšího manžela jeho dcery Anny), který opustil profesuru a vstoupil do jeho tiskárny. Jiří Melantrich zemřel 19. 11. 1580 v Praze a byl pohrben v kapli Betlémské. Po Melantrichově smrti vedl nějakou dobu tiskárnu jeho syn, Jiří mladší, jež však zesnul již roku 1585. Poté pokračoval v tradici slavných melantrišských knih Daniel Adam z Veleslavína.
Melantrichova expozice v rožďalovickém muzeu
-8-
2. 2.
Melantrich - arcitlačitel český
Melantrichovy tisky vynikaly vkusnou úpravou, úhledností a úpravou tisku, vysokou odbornou i jazykovou úrovní. Byl velký ctitel českého jazyka a vynikající gramatik – řídil se podle tehdy nových pravidel Beneše Optáta z Telče a Petra Gzela z Prahy uveřejněných v knize Orthografie. Jako první si nechal vytvořit české litery, tzv. Melantrichův švabach. Jeho knihy jsou pozoruhodné i množstvím a kvalitou použitých ilustrací. Především v případě Bible je výtvarná úroveň ilustrací mimořádná. Pozoruhodné je však i množství botanických ilustrací Matthioliho herbáře. Své publikace tiskl v několikatisícových nákladech, což bylo tehdy v Čechách velmi nezvyklé.
2. 3.
Bible „Melantriška“ Základem Melantrichovi ediční činnosti se stala bible, kterou vydal zřejmě čtyřikrát či pětkrát (tzv. Bible Melantrichova zvaná též Melantriška). Bible, zejména jednalo-li se o kompletní vydání v českém překladu z latiny, byla po celé 16. století velmi výhodným zbožím. Její tisk značně zvyšoval tiskařovu prestiž, což si Melantrich plně uvědomoval. Proto už v prvním vydání z roku 1549 je uveden jako
Netolického
partner,
přestože
oficiálně
byl
pouhým
zaměstnancem. I na základě toho je zřejmé, že hlavním iniciátorem vydání České Bible byl Melantrich. Přestože
vydání
bible
znamenalo
prakticky jistý zisk, příprava a tisk každé takto rozsáhlé knihy byly nesmírně nákladné a trvaly řadu let. Bez rozsáhlých úspor nebo bohatého sponzora
-9-
Bible „Melantriška“
jej nebylo možné realizovat, neboť v té době ještě neexistovaly finanční instituce, které by tiskaři na takový projekt poskytly úvěr. Vedle právního krytí poskytl tedy zřejmě Netolický Melantrichovi také finanční prostředky. Netolický, nepochybně též na Melantrichův popud, zajistil u panovníka také důležité privilegium na tisk a výsadní prodej bible po dobu deseti let.
2.4.
Matthioliho Herbář Po dotištění Knih lékařských předpisů začal Melantrich s tiskem jiného Mattioliho díla - Herbáře. Byla to práce zcela odlišného charakteru, ale velmi obdobné
náročnosti
jako
projekt
předchozí.
Mattioliho Herbář byla v té době již kniha evropsky slavná - vyšel jako komentář ke klasickému Dioskurovu dílu již roku 1544 italsky a poté 1554 latinsky v Benátkách. Melantrich se na herbář chystal dlouhou dobu - prakticky od chvíle svého osamostatnění od Netolického. Vždyť prvé královské privilegium na tisk Herbáře obdržel již 27. května roku 1554, tedy zhruba v době Mattioliho příchodu do Prahy. Šlo-li opravdu již o Mattioliho herbář, připomeňme, že právě roku 1554 vychází jeho prvé latinské vydání v Benátkách a se starším italským a obsahově méně dokonalým vydáním z roku 1544 se Melantrich sotva kdy setkal, je možno předpokládat, že iniciátorem celé akce nebyl začínající staroměstský tiskař, ale někdo, kdo mohl celou akci od prvopočátku až do úspěšného konce nejlépe koordinovat a podporovat. Ten „někdo" byl kultury milovný sběratel a mecenáš umění, architekt a manžel krásné Filipiny Welserové: pražský místodržící arcivévoda Ferdinand Tyrolský. České vydání a ovšem koordinace a technická příprava celého podniku spočívala na Melantrichovi. On byl mužem, který musel řešit grafické i technické problémy tisku a kdo po - 10 -
odevzdání textů i obrázků jediný nesl odpovědnost za zdárné dokončení dlouho připravovaného díla. Převzal tak štafetu od Mattioliho, který již od svého nástupu do pražské arciknížecí služby přepracovával benátské vydání Herbáře a především zajišťoval nový obrazový materiál. Herbář byl knihou praktickou - byť i na vysoké odborné úrovni. Svou odbornou a výtvarnou kvalitu, rozsahem i nákladností přesáhl prakticky vše, co bylo dosud v Čechách vydáno. Byla to kniha vskutku evropské úrovně a pro českou vzdělanost a kulturu znamenala mimořádně mnoho. Ani později, na přelomu 16. a 17. století, nevzniklo mnoho tisku, které by melantrišským herbářům mohly rozsahem a kvalitou ztvárnění vážně konkurovat.
Mattioliho Herbář neboli bylinář z roku 1562
obraz kosatce – německé vydání
- 11 -
2.5.
Dědictví Jiřího Melantricha Kdo
však
opravdu
byl
Jiří
Černý
Rožďalovický později pražský arcitiskař Jiří Melantrich z Aventýna? A proč vlastně ovlivnil rozkvět
českého
knihtisku
a
podstatným
způsobem se zapsal do života české kultury od bezmála samého
začátku svého
pražského
tiskařství až po naše století? Je to dáno opravdu pouze jeho úsilím o jazykovou i technickou dokonalost knih, které vycházely zpod jeho presů? Je zřejmé, že důvody proč jméno Melantrich vešlo tak slavně do českých dějin a proč toto jméno zůstává i dnes vepsáno ve štítě prestižního pražského nakladatelského domu, budou širší. Nepochybně spočívají i v neomylně šťastném výběru knih s ohromným společenským ohlasem a trvale vzrušujícími hodnotami: úspěch Melantrišského nakladatelského domu spočíval i v odvážné a dobře postavené komerční politice podniku, v tom že Melantrich poznal, co společnost jeho doby je schopna žádat a poskytl jí knižní zboží (vskutku především zboží) v rozsahu a nabídkové škále, která uspokojovala rozmanité a proměňující se skupiny česky komunikující městské i venkovské veřejnosti.
Žil jsem a nelituji toho… Překlad z latiny: „, Rožďalovice mi daly první světlo, Praha domov, majetek, děti, statek i hrob. Žil jsem a nelituji toho, že jsem žil, neboť celý můj život byl věnován Bohu, Vlasti a Vědám. Hlavní mou starostí bylo vydávat dobré knížky lidu i školám. Svědčí o tom šestkrát vydaná Svatá bible a onen český a německý herbář. Svědkem mé učenosti je titul bakalář, svědkem mé ctnosti šlechtický přídomek mě váženosti členství v městské radě. Ty, svatý Kriste králi, pro něhož jsem žil, kterého jsem vyzýval umíraje dej mi odpočinutí ve svém království. - 12 -
2.6.
Výročí
Tento významný rodák z Rožďalovic by v letošním roce oslavil 500. výročí narození. Uvítala jsem proto, že na počest Jiřího Melantricha byla vydána pamětní známka.
Se známkou byla vydávána obálka prvního dne vydání včetně příležitostného poštovního razítka. V obrazové části obálky je rytina z Melantrichovy bible, 2. vydání. Obálka je vytištěna ocelotiskem z plochých desek v barvě tmavě hnědé. K tomuto významnému výročí byla také vyražena zlatá pamětní medaile, kterou navrhla akademická sochařka Majka Wichnerová. Na averzní straně vyobrazila Jiřího Melantricha podle jeho jediného dochovaného portrétu na titulním listu Bible vydané v roce 1570. Za ním umístila signet J. Melantricha, jeho tiskařskou a nakladatelskou značku, v pozadí výřez z titulního listu téže Bible. Motiv je doplněn letopočty 1511-2011. V horní části medaile je uvedeno jméno Jiřího Melantricha z Aventina. Na reverzní straně jsou vyobrazeny iniciály M, B, Q, velká zdobená počátečních písmena objevující se v Pěti knihách lékařských a v Bibli. Nad nimi je nápis "Bible česká" a letopočet vydání 1570. Motiv reverzní strany uzavírá erb Jiřího Melantricha. Památka našeho významného rodáka je také připomenuta pamětní stříbrnou mincí od Jana Smrže
- 13 -
Pamětní list se známkou Pohled s erbem J. Melantricha
- 14 -
3.
Gustav Adolf Lindner
Mezi další významné rodáky, kteří žili v Rožďalovicích, patří Gustav Adolf Lindner, který se narodil v Rožďalovicích 11. 3. 1828. Studoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi a v Praze. Poté nastoupil do bohosloveckého semináře v Litoměřicích, odkud po dvou letech odešel. Na pražské filozofické fakultě vystudoval filozofii, matematiku, fyziku a dějepis. Jako středoškolský profesor učil v Rychnově a Jičíně,
kde
získal
profesorskou
definitivu. Roku 1854 byl pro své pokrokové smýšlení přeložen do Celje ve Štýrsku, kde žil ve vyhnanství 16 let. Tam započal s vědeckou prací a publikační činností. Svoje práce psal v němčině, ale nikdy nezapřel národnostní a pokrokového přesvědčení. Roku 1882 byl jmenován prvním profesorem pedagogiky na české univerzitě. Prosazoval, aby učitelé i po dokončení
pedagogického
studia
se
soustavě
vzdělávali.
Pokračoval nadále ve své pedagogické vědecké práci a tak ovlivnil celé generace českých učitelů. Zemřel 16. 10. 1887 v Praze a je pohřben na vyšehradském hřbitově. Své čestné místo má v Pamětní síni rodáků a přátel z Rožďalovic. Základní škola Rožďalovicích nese jméno G. A. Lindnera.
Památná deska v Kutné Hoře
Rodný dům G. A. Lindnera - 15 -
4.
Jenda Rajman
Ve své práci bych se dále chtěla zmínit o významném knihaři Jendovi Rajmanovi, který neméně proslavil naše město. Narodil se 25. 8. 1892 v Rožďalovicích v rodině s knihařskou tradicí. Jeho otec se vyučil u knihaře V. Holoubka v Nymburce, aby zde převzal dílnu po knihaři Němečkovi. Ten měl knihařství pouze jako vedlejší zaměstnání, protože by ho v té době neuživilo. Jenda chodil do měšťanky a poté se vyučil u svého otce vazačem knih. Hned po vyučení však nenastoupil k otcovi do dílny, ale vydal se do světa na zkušenou. Jako čerstvý tovaryš, odešel do Prahy k Ludvíkovu Bradáčovi. To byl zakladatelem české moderní vazby,
který si
z Francie
a
inspiraci přinesl
Německa.
Na
Ludvíku Bradáče vzpomínal Mistr Rajman celý život. Knihař Bradáč přišel s uměleckou knižní vazbou. Důležité pro něj bylo, aby vazba svým charakterem odpovídala obsahu knihy. Za svého působení v Praze se mladý tovaryš postupně seznamoval s uměleckým prostředím a v dílně u svého mistra pak s celou řadou významných umělců. A tak se mladý Jenda Rajman postupně seznámil s typografy Karlem Dyrynkem, Metodem
Kalábem,
malířem
Maxem Švabinským, Mikolášem Alešem, malířem a grafikem V. H.
Brunnerem
a
dalšími
významnými umělci z té doby. Mistr Rajman byl naštěstí přijat do svazu výtvarníků, takže se nemusel nechat zaměstnat v komunálu, kde jako čerstvě vyučená knihařka skončila jeho dcera Blanka. Téměř do konce života, jak říkal, oblékal knihy pro zbylé nejvěrnější a tak ještě stačil vytvořit celou řadu skutečných knihařských skvostů. Zemřel 27.3 1965. - 16 -
5.
Rodáci Rožďalovic
Významných osobnosti, které se v Roždalovicích narodily, nebo zde nějaký čas působily je opravdu mnoho. Chtěla bych vám proto přiblížit alespoň některé.
Jan Rektorys -
Rožďalovický měšťan narozen 15. 1. 1817 zemřel 2. 1. 1890 tamtéž,
pohřben na místním hřbitově. Syn krejčího byl veden k stavu učitelskému, ale šel do Prahy, tam chodil do vyšších hlavních škol a posléze do akademie malířské" píše sám o sobě. Od r. 1861 - 1881 byl městským tajemníkem. Založil v r. 1848 obecní kroniku města Rožďalovic. Byl zručný malíř a vyzdobil ji obrázky, jenž mají pro naše město nesmírnou cenu. Tak v ní zvěčnil rožďalovickou gardu z revolučního roku 1848 a zachoval nám obraz starých Rožďalovic. Byl to muž neobyčejné bystrosti a prozíravosti. Jeho přičiněním zřídila se u nás již v roce 1865 Občanská záložna, jenž byla a jest dosud podporovatelkou školství v místě i v okolí. Stal se pokladníkem záložny a založil tam "pamětnici", do které nepsal jen suchá čísla, ale i vzácné postřehy a kritiky. Kniha je snůškou krásných ilustrací a portrétů tehdejších činovníků ústavu. Svůj dům čp. 54 i s polnosti věnoval J. Rektorys rodnému městu pro ústav chudých. Z vděčnosti je po něm nazvána ulice, v nichž bydlil, ulicí Rektorysovou.
Kronika města Rožďalovic, založená ilustrovaná od r. 1848 Janem Václavem Rektoryse Zápis v kronice o tom "jak v Rožďalovicích a okolí padala manna
- 17 -
Josef Horák
- narozen 23. 12. 1883 v Rožďalovicích 10. 6.
1968, je pohřben na místním hřbitově. Učitel a řídící učitel na školách v Jablonci nad Jizerou, Kruhu u Jilemnice a v Martinicích. Byl zakladatelem a sbormistrem Pěveckého sdružení učitelů krkonošských, zároveň také amatérským regionálním etnografem, především sběratelem lidových koled, osvětovým pracovníkem a spisovatelem. Přispíval do časopisů (např. Polabí), založil a dirigoval zdejší pěvecký sbor. Dal podnět k založení místního muzea, pro které shromáždil četné exponáty.
„Krkonošské koledy“ J. Horák na procházce u rožďalovické fary
Čeněk Vecko - ( nar. 20. 1. 1834 v Rožďalovicích, zemřel 14. 6. 1874 na tuberkulosu tamtéž, pohřben na místním hřbitově). Studoval na pražské konzervatoři u G. Gordigianiho. Působil v PD (1863 - 65) a v německém pražském divadle (1865 - 72). Měl zvučný krásný hlas velkého tónového rozsahu a s výbornými výškami.
- 18 -
Josef Vinecký - narozen 20. 2. 1882 v Rožďalovicích - Zámostí, zemřel 1. 6. 1949 v Praze, urna uložena v Rožďalovicích. Od r. 1920 byl asistentem profesora Velde na umělecké škole ve Výmaru. V letech 1928 až 1932 působil na státní akademii ve Vratislavi, potom jeden rok na umělecké škole v Berlíně. Od roku 1937 do vyhlášení Slovenského státu na umělecko – průmyslové škole v Bratislavě. Zastoupen je v muzeích ve Wiesbadenu, Výmaru a Vratislavi.
Josef Jiří Böhm - narozen v Rožďalovicích 28. 3. 1807, zemřel 28. 1. 1868 v Praze, astronom, universitní profesor, ředitel pražské hvězdárny, napsal mnoho odborných článků, jenž bývaly překládány do cizích jazyků, dvě knihy v muzeu v Poděbradech.
Josef Saska
- narozen v Rožďalovicích 16. 11. 1848, vstoupil na ústav polytechnický
v Praze, věnoval se odboru strojnickému. R. 1872 přijal místo v uhelných dolech společnosti státních drah na Kladně. Po pětiměsíčné praxi stal se r. 1873 asistentem na české technice v Praze, a to při katedře mechaniky. R. 1877 jmenován soukromým docentem pro mechanickou theorii tepla, r. 1878 přednášel obecnou nauku o strojích. R. 1894 jmenován řádným profesorem mechaniky a teoretické nauky o strojích na české vysoké škole technické v Praze. Je autorem mnoha článků z nauky o teple.
Ve výčtu slavný rodáků bych mohla pokračovat dlouho a dlouho. Nezmínila jsme se zde ještě o řadě významných osobností. Jak jsem ale již uvedla v úvodu, hlavní část mé práce je věnovaná Jiřímu Melantrichovi, který v tomto roce oslaví 500. výročí narození.
- 19 -
6.
Závěr
Když jsem začala psát tuto absolventskou práci, nevěděla jsem ze začátku, jak začít. Věděla jsem sice, že Rožďalovice mají své slavné rodáky, ale musím přiznat, že mě velice překvapilo, kolik jich je. Po čase, kdy jsem získávala více a vice informací, uvědomovala jsem si, že nemůžu ve své práci zachytit všechny rodáky, a proto jsem se zaměřila jen na nejslavnější. Hlavní část jsem věnovala Jiřímu Melantrichovi, protože tento významný rodák by v letošním roce oslavil 500. výročí narození. Jak jsem se dozvěděla, k oslavě tohoto výročí se připojí i jeho rodiště. Městský úřad Rožďalovice a Polabské muzeum - Galerie Melantrich Rožďalovice připravují oslavu 500. výročí narození Jiřího Melantricha Rožďalovského z Aventina, která proběhne 21. května 2011 v Galerii Melantrich Rožďalovice. A jaký bude program? V 11.00 průjezd městem historických vozidel a přehlídka na náměstí, v 13.30 vystoupení mažoretek před Galerií Melantrich, ve 14.00 slavnostní křest poštovní známky a přednáška PhDr. Richarda Šípka o životě a díle J. Melantricha, možnost prohlídky expozice J. Melantricha. Průběžně od 13.00 poskytnutí příležitostného razítka Českou poštou a prodej pamětního listu s podpisy autorů a známkou, obálek, knih ap. Při psaní této práce jsem se dozvěděla mnoho nového a doufám, že tuhle absolventskou práci budu moci využít na střední škole. Jsem ráda, že žiju tak malém městečku, jako jsou Rožďalovice
Conclusion When I started to write my graduated work I didn´t know, how to begin. I knew Rožďalovice has its famous native people, but I was very surprised for the great number of them. During the time I have gained more and more information and I have recognized I am not able to describe all native people in Rožďalovice. So I was concentrated only for the most famous of them. The main part of my work I have devoted to Jiří Melantrich, because this famous native person is celebrating 500 years from his birth in this year. As I could recognize, his birthday will celebrate all his native town. The celebration of his birthday will organize the Town hall of Rožďalovice and the Gallery of Melantrich on 21st - 20 -
May in the Gallery of Melantrich. And what about the programme? At 11 o´clock the historical vehicles will go through the town and on the place there will be the show. At 13.30 the majorette will have their programm in front of the Gallery of Melantrich, at 14.00 the honourable baptism of the postage stamp and the lecture of PhDr. Richard Šípek about the life of Jiří Melantrich will take part. It is also possible to see the exposition of Jiří Melantrich. From 13 o´clock the Czech post office will offer the stamp and it will also sell the memory paper with the autograms of the authors together with the postage stamp etc. During the writing of this work I have recognized a lot of new things and I hope I will utilize my graduated work also at the secondary school. I am glad I live in such a little town of Rožďalovice famous by its native people.
- 21 -
7.
Použitá literatura
ŘEHOUNEK, Jan. Zanechali tady stopu. Vydání první. Nymburk: Kaplanka, 2008. s. 102. IBN 978-80-903783-3-9 PEŠEK, Jiří. Jiří Melantrich z Aventýna – Příběh pražského arcitiskaře. Časopis Slovo k historii č. 32, Praha: Melantrich, 1991. s. 40. http://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Melantrich_z_Aventina#Dětství_a_mládí http://www.google.cz/images?hl=cs&rlz=1T4IRFA_enCZ370CZ371&q=ji%C5%99%C3%A D+melantrich&wrapid=tlif129884167643710&um=1&ie=UTF8&source=og&sa=N&tab=wi&biw=1436&bih=671 http://rozdalovice.wz.cz/index.php?page=rodaci&lang
- 22 -
