Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice. Party, do kterých patřím

Základní škola a Mateřská škola G.A.Lindnera Rožďalovice

Party, do kterých patřím.

Jméno a příjmení: Milan Škoda Třída: 9.A Školní rok: 2010/2011 Garant / konzultant: Mgr. Josef Král Datum odevzdání: 27.5.2011

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracoval sám pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní vedených.

…………………………………….. Podpis

2

Obsah: 1. Úvod…………………………………..4 2. Sociální komunikace…………………..5 3. Soupeření a spolupráce mezi lidmi……5 4. Parta jakožto sociální skupina………....6 5. Poruchy chování……………………….7 6. Můj fotbalový tým……………………..7 7. Moje airsoftová parta…………………..9 8. Náš třídní kolektiv……….....................14 9. Náš rybářský spolek………………..….15 10. Parta, do které nepatřím……………….18 11. Závěr…………………………………..20 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……21

3

1. Úvod Jako téma absolventské práce jsem si vybral „Party, do kterých patřím“. Toto téma mě nejvíce zaujalo a přemýšlel jsem, co bych asi psal. Některým spolužákům bylo jedno, které téma si vyberou, ale teď toho někteří litují a závidí mi. V mojí práci se dozvíte, do jaké party patřím, také se dozvíte, do jaké party nikdy patřit nechci a doufám, že nikdy nebudu. Není mnoho věcí, které by se daly dělat v Rožďalovicích, ale přesto doufám, že se dozvíte mnoho zajímavých věcí. Co je to vlastně parta? Je to skupina lidí, které spojují společné zájmy, a proto si vytvářejí i nějaký společný program. Může to být například sport jako fotbal, hokej, tenis a další sporty nebo koníčky jako rybaření a modelářství.

Introduction As my graduate thesis topic I have chosen “The companies to which I belong”. I was interested in this topic most of all and I was thinking, what to write. Some classmates did not care, what to choose as their theme, but now lots of them regret and envy me. In my work you can find, to which companies I belong, but also you can find there, to which company I never want to belong. There are not many things we could do in Rožďalovice, but despite I hope you will recognize many interesting things due to my work. What does the word “company” mean? Company is a group of people connected by the common interests and therefore they create a common programme like common sports as football, hockey, tennis and other sports or hobbies such as fishing or modeling.

4

2. Sociální komunikace Způsob, jakým mezi sebou komunikujeme, je velmi důležitý. Díky této vzájemné komunikaci můžeme najít své přátele, ale také si někdy můžeme nevhodným způsobem udělat i nepřátele. Problematikou sociální komunikace se také zabývá psycholog Jaro Křivohlavý ve své knize, nazvané Jak si navzájem lépe porozumíme. Autor zde rozlišuje komunikaci slovní (verbální) a mimoslovní (neverbální). Když něco chceme někomu sdělit slovně, nemusíme u toho být nutně přítomni, ale můžeme mu to napsat nebo zatelefonovat. Jsme-li však fyzicky přítomni při rozhovoru s druhým člověkem, je tato naše komunikace s ním bohatší o mimoslovní (neverbální) složku, kterou druhý člověk vnímá a i on sám nám zpětnou vazbu svým druhem neverbální komunikace, kterou zase vnímáme my. V průběhu rozhovoru s druhými lidmi si všímáme jejich výrazu v obličeji, kam patří pohled z očí do očí (oční kontakt), napětí svalstva v obličeji (úsměv, vážnost, zamračenost), ale i způsob postoje těla a gesta. Všechny tyto věci hrají důležitou úlohu v tom, jaký dojem v nás člověk vyvolává, zda je nám sympatický či nikoliv, a na základě tohoto prvního dojmu (haló efektu) si o něm utváříme představu. Stejným způsobem si i on utváří představu o nás. Někdy se stane, že vnímáme jistý rozpor mezi tím, co nám člověk sděluje slovy a jeho výrazem v obličeji. V takovémto případě vycítíme jistou neupřímnost z jeho strany, která se nazývá dvojná vazba (double bind) v sociální komunikaci. Ihned znejistíme a začneme být nedůvěřiví. Všechny tyto věci se stávají důležitou součástí naší každodenní komunikace a utváření vzájemných vztahů s druhými lidmi (Křivohlavý, 1988, s. 19 – 169).

3. Soupeření a spolupráce mezi lidmi Psycholog Jaro Křivohlavý ve své knize Já a Ty hovoří o soupeření a spolupráci mezi lidmi navzájem. Soupeřením se rozumí snaha dvou nebo více lidí o dosažení téhož předmětu. Jednou z forem soupeření ji soutěžení, kde střetnutí soutěžících je v prvé řadě výzvou k aktivaci sil a zvýšení osobního výkonu. Při soupeření se používá taktika, což je cílevědomé používání technických prostředků. Slovo technika je odvozeno od řeckého slova techné a znamená dovednost. Taktický plán střetnutí je sled jednotlivých dílčích technických akcí v průběhu boje. Strategický cíl střetnutí je definován velice zřetelně. Je jím vítězství nad soupeřem. Slovo strategie pochází z řeckého slova stratégos a znamená vést armádu. Slovem strategie se tedy rozumí předem pečlivě vypracovaný plán, postup či program, který vede k dosažení strategického cíle. Existuje řada taktických cílů zaměřených na ovlivnění soupeřova stavu a jednání v průběhu střetnutí. Prvním z nich je odvedení soupeřovy

5

pozornosti a jeho dezorientace. Druhým taktickým cílem je vyprovokování soupeře k určité pro mne výhodné akci. Třetím taktickým cílem je vnucování vlastního pojetí boje soupeři. Čtvrtým taktickým cílem je příprava momentu překvapení pro soupeře. Pátým taktickým cílem je neustálé ohrožování soupeře a šestým cílem je tlak na fyzickou, psychickou i morální stránku soupeře. Naproti tomu spolupráce neboli kooperace je dobrovolná, nijak nevynucovaná spolupráce dvou lidí nebo malé skupiny lidí, která je projevem dobrých vzájemných vztahů mezi lidmi a harmonizace snah zralých osobností. Z hlediska sociální komunikace je spolupráci možno chápat jako dosažení dobré míry vzájemného porozumění. Slovo kooperace pochází z latinského slova operari a znamená pracovat, namáhat se, něco dělat či být zaměstnán. Na rozdíl od soupeření spolupracující jedinci produkují takové akce, které vedou k oboustranně pozitivnímu posílení. K tomu, aby se mohla zrodit spolupráce, musí nejprve existovat společný cíl. Ohled na společné zájmy je velmi důležitou charakteristikou kooperativního jednání. K tomu, aby spolupráce vydržela, je nezbytná důvěryhodnost jednání partnerů na každém kroku. Zklamáním důvěry sice kooperace končí, ale je možné ji za určitých podmínek znovu nastolit. První podmínkou je, aby osoba, která zklamala důvěru, požádala ostatní o prominutí. Druhou podmínkou je, aby ostatní dokázali této osobě odpustit. Pokud jsou tyto dvě podmínky splněny, může být kooperace znovu navázána, aniž by došlo k vyčlenění osoby, která důvěru zklamala, z této vzájemné kooperace (Křivohlavý, 1986, s. 148 – 209).

4. Parta jakožto sociální skupina Pojem sociální skupina se v široké míře používá především v oblasti sociologie a sociální psychologie. Hovoří o ní i sociolog Jan Keller v knize Úvod do sociologie. Termín skupina bývá používán především tam, kde má být zdůrazněno, že určitý člověk má něco společného s řadou druhých lidí. Tato skutečnost ovlivňuje jeho jednání vůči nim a zároveň ho odlišuje spolu s nimi od všech ostatních lidí. Podle velikosti bývají sociální skupiny děleny na malé a velké. Rozhodující však přitom není jejich počet, ale způsob jejich kontaktu. Malé skupiny umožňují bezprostřední kontakt „tváří v tvář“, což je zpravidla možné při počtu členů nepřesahujícím 20 až 40 osob. Velké sociální skupiny budují svůj pocit identity na základě interakcí v malých skupinách. Podle povahy vzájemné vazby mezi členy bývají sociální skupiny děleny na primární a sekundární. Zatímco v primárních skupinách převažují mezi členy osobní vztahy často intimní

6

povahy, v případě sekundárních skupin člověk získává určitý vztah ke svým kolegům teprve zprostředkovaně, na základě toho, že jsou členy téže sociální skupiny jako on. Podle vytváření pozic členů ve skupině, jejich vzájemných práv a povinností dělíme sociální skupiny na formální, kde jsou pozice, práva a povinnosti jasně a srozumitelně utvořeny, a na skupiny neformální, kde tomu tak není. Posledním dělením sociálních skupin je dělení na skupiny členské a referenční. Zatímco do členské skupiny daný člověk náleží, do referenční skupiny nikoliv. S referenční skupinou se pouze identifikuje na základě svých vlastních hodnot, které má s danou sociální skupinou společné, i když není jejím členem (Keller, 2006, s. 188 – 189).

5. Poruchy chování Do oblasti speciální pedagogiky patří obor zvaný etopedie, který se zabývá problematikou poruch chování. Tyto poruchy jsou popsány i v knížce Josefa Slowíka Speciální pedagogika. Poruchy chování jsou takové projevy jedince, které se vymykají přiměřenému chování dané věkové, sociální a kulturní skupiny. Pokud se vymykají přijatelným projevům chování, bývají označovány jako sociální deviace. Poruchy chování bývají členěny do tří skupin podle jejich závažnosti. První nejlehčí formu tvoří poruchy asociální, kam patří například různé zlozvyky jako jsou tiky, neurotické reakce a podobně. Druhou skupinu tvoří poruchy asociální, kam patří lhaní, drobné krádeže, záškoláctví, útěky, toulání, agresivita a šikanování. Třetí skupinu tvoří poruchy antisociální (protispolečenské), které jsou nejzávažnější a patří do nich toxikomanie, gamblerství, sexuální deviace, sebevražedné jednání, krádeže a vraždy. Tyto poruchy chování již vážným způsobem ohrožují nejenom společnost, ale i jedince samotného. Pokud rodiče nebo vychovatelé včas nepodchytí počáteční projevy poruch chování dítěte, hrozí, že tyto poruchy přerostou rámec únosnosti a stanou se nebezpečím nejenom pro jedince, ale i celou společnost. Rodina dítěte by proto měla se školou spolupracovat a žádné informace o dítěti neopomíjet (Slowík, 2007, s. 135 – 145).

6. Můj fotbalový tým

7

Fotbalový tým navštěvuji třikrát v týdnu. V úterý, v pátek a o víkendu, kdy hrajeme zápasy. Hraji fotbal v Rožďalovicích za dorost už od svých 9 let, a to za přípravku FC Trnavan Roždalovice. V přípravce nás trénoval Pan Veselý. Dále jsem hrál za žáky FC Trnavan Roždalovice. Byli jsme rozděleni na starší a mladší žáky a trénoval nás Pan Vlček. Když starší žáci skončili, začal nás trénovat Pepa Čuda. Ten rok jsme 13krát vyhráli, 2krát remízovali a 2krát prohráli. Byli jsme na 1. místě o 1bod a měli jsme hrát poslední zápas v Kounicích. V posledním zápase se mělo rozhodnout, kdo vyhraje Okresní Přebor. Kounice byly hned za námi. Bylo vidět, že proti nám byli rozhodčí i pomezní. Skončili jsme na druhém místě. Současně hraji za FC Trnavan Rožďalovice za dorost a trénuje nás Pepa Čuda. Trenér Pepa Čuda je ve věku asi 38let. Je to poctivý člověk, který od nás hodně vyžaduje. Snaží se vytvářet příjemnou atmosféru v týmu. Je kamarádský, ale dokáže se rozzlobit a být agresivní. Tým se skládá z 15hráčů ve věku od 14let do 18let. V týmu si nejvíce vážím Dominika Hory, Davida Hetmanského a Tomáše Hoffmana. Nejvíce hráčů je ve věku 17 let. Náš trénink vypadá asi takto: 1) rozcvička protažení končetin 2) běh pětkrát 500 metrů 3) střílení branek na brankáře 4) běh třicet minut 5) fotbalová hra (zbytek času). Náš trénink trvá celkem 2 hodiny a po jeho skončení se všichni rozejdeme. Každý týden hrajeme jeden zápas a to u nás nebo na hřišti soupeře. Zápas trvá 90minut. Hrajeme každou sobotu nebo neděli. V Rožďalovicích máme dvě hřiště: Sokol v ulici Spojovací a v ulici Tyršova a druhé hřiště FC Trnavan v ulici Boleslavské. V současné době je náš oddíl na 4. místě Okresního přeboru. V našem týmu hraje:1) brankář Ríša Černý 2) obránci: Tomáš Hoffman, Milan Škoda, Michal Kotalík, Lukáš Kulich 3) střed: Dominik Hora, Marek Veselý, Michal Novák, David Heřmanský 4) útok: Radek Melounek, Jirka Suchomel 5) střídačka: Josef Nešněra, Filip Veselý, Jirka Kumstýř

8

Na stadion FC Trnavan Rožďalovice se vejde k sezení 400 lidí a ke stání 600 lidí. Na náš fotbal se nechodí dívat moc lidí, ale často slýchám, že hrajeme dobře. V Okresním přeboru hrajeme proti Dymokurům, Litoli, Městci Králové, Loučeni, Opočnicím, Všechlapům Velenicím, Kostomlatům, Strakům, Běrunicím, Kostelní Lhotě, Kounicím, Pátku. Minulý rok na podzim, jak byly povodně, jsme měli hrát zápas, na který jsem se těšil. Všichni jsme se těšili. Hřiště ve Křinci bylo pod vodou. Bál jsem se, aby nebylo i u spoluhráče. Přijeli jsme k hřišti spoluhráče, byla tam velká louže uprostřed hřiště, jinak hřiště vypadalo dobře. Ptali se nás, jestli chceme hrát. Všichni chtěli hrát, ale byla to chyba. Jen co jsem nastoupil, věděl jsem, že to nedopadne dobře. Když někdo běžel, stalo se, že běžel bez balónu. Vypadalo to, jako když hrajeme vodní fotbal. Všichni jsme byli promáčení a prostydlí a o poločase byl stav 0:0. Od pořadatelů jsme dostali každý čaj a to jsme byli velice rádi. První poločas jsme hráli velice dobře a vypadalo to, že bychom mohli vyhrát. Když začal druhý poločas, byli jsme na horší straně hřiště. Mně se podařilo spadnout, takže jsem byl celý mokrý. V posledních minutách jsme dostali dva góly kvůli kaluži před naší bránou. Na tento zápas nikdy nezapomenu. Chtěli jsme vyhrát, ale prohráli jsme. Příští zápas jsme měli hrát v Dymokurech. Když jsme tam přijeli, omrkli jsme trávník a byly tam malé kaluže, ale na tom bychom hrát mohli. Bylo vidět, že se nesešli a zápas raději odložili. Fotbal hraji rád a dávám do toho všechno. Několikrát jsem chtěl skončit kvůli neshodám v týmu. Ale teď už vím, že fotbal mě baví. Také se dívám na fotbal v televizi, ale je to na jiné úrovni. Já fandím Spartě. A dívám se na každý zápas. Máme tři barvy dresů: červené, modré a zelené. Nechtěl bych být rozhodčí, protože rozhodčí nebývá vždy oblíbený. Zvlášť, když hráči mají pocit, že rozhodl vůči nim nespravedlivě.

9

7. Moje airsoftová parta Jak si myslíte, že jsem přišel k airsoftu? Vzniklo to tak, že můj kamarád Petr Saska má bratrance u Prahy v Úvalech a tam se objevila hra Airsoft. Naváděli Petra, aby si také pořídil zbraň a dokonce mu i poradili jakou. Když mi Petr ukazoval jeho zbraň a seznamoval mě s airsoftem, zaujala mě tato pro mě ještě podivná hra. Koukal jsem se na stránky se zbraněmi a moc jsem tomu nerozuměl. Koupil jsem si levnou kuličkovou zbraň z jedné poutě a už jsme byli 2 hráči. Takto vznikl airsoft v Rožďalovicích. Postupně přibývali kamarádi jako Michal Vít, Martin Filjač a už jsme měli svůj tým. Za delší dobu nás bylo 8 kluků a dokonce i 13 lidí. Bylo hodně lidí, co se na nás přišlo podívat, a bavila je tato hra. Airsoft hraji už přes 2 roky a myslím si, že rozumím všemu. To, co jsem dříve nechápal, teď už velmi dobře chápu. Dokážu někomu poradit, když začíná, a také když se hráči zbraň rozbije. Zbraň, kterou mám, bych si nikdy po těchto informacích, které jsem získal během 2 let, nekoupil. Každým rokem jsou zbraně čím dál více zdokonalené (upgrade). Jejich síla je zhruba od 50m/s do 150m/s. Na zbraně z větší pružinou než 190 se musí udělat zbrojní průkaz. Asi si říkáte, co je to airsoft. Ano, chápu, není moc známý, ale čím dál více se vyskytuje. Lidé si pletou airsoft s paintballem. Je pravda, že oba sporty se snaží simulovat reální boj. Už jsem oba vyzkoušel a více mě baví airsoft. Strašně se mi líbí historie z 2. světové války. Co se mi na ní asi může líbit? Vzhled vojáků, vyzbrojení, zbraně. Čtu a dívám se na filmy o válkách. Četl jsem knihu od Ericha Maria Remarque Na západní frontě klid, a když jsem to viděl ve filmu, bylo to hrozně zkreslené.

Kniha

byla

lepší.

A

můj

nejoblíbenější film, který se mi velmi líbí, je Odstřelovač více dílů. Patří sem i seriály: Pacifik, Den-D, Bratrstvo neporažených atd. Paintball pochází z USA. Je to simulace boje pomocí kuliček plněných barvou, které se po nárazu rozstříknou a jednoznačně označí zásah. Vzhledem k charakteru střeliva jsou paintballové značkovače s velkými zásobníky plynu a střeliva. Kulička má 15mm (plněná potravinářským barvivem), je dobře umyvatelná a neškodí přírodě. Tyto značkovače nepřipomínají zbraně z 2. světové války. Výstroj spočívá v ochranné celoobličejové masce, která připomíná motocyklovou helmu, a co se týče oblečení, může být libovolné.

10

Byl jsem na Paintballovém táboře a jedna kulička stála 0,50 haléřů. Nyní už stojí 1,50 korun. Pučení zbraně stálo 900 korun a k tomu maska. Kuličky se nesmí nechat ve vlhku ani v mokru, jinak ztrácí tvrdost a ničí zbraň. Na táboře jsem se naučil čistit zbraň a udržovat ji. Výhoda Paintballu spočívá v tom, že při zásahu nemohou vznikat hádky jako u airsoftu. Nevýhodou je, když se vám někdo trefí do ochranné masky a vy nic nevidíte, nebo když se maska zamlží. Airsoft je původem z Japonska, je simulací reálného boje. Střílí se kuličkami 6 mm. Kuličky 8mm jsou v Evropě zakázány. Zásah je často obtížně prokazatelný. Podstatou airsoftu je co nejvěrnější napodobení skutečného boje. To znamená, že zbraně jsou většinou úplné napodobeniny pravých zbraní. A členové airsoftu se snaží napodobovat skutečný boj ve výstrojích podobné skutečnosti. V konečném důsledku mají oba dva sporty některé společné prvky, řadu výhod a nevýhod a podobné náklady. Troufám si tvrdit, že v obou skupinách se najdou rozumní hráči, stejně jako jsou vandalové, hlupáci a ignoranti. Na Airsoftovém táboře jsem byl v minulém roce a zažil jsem to, co tady u nás nikdo nezažil. Byl jsem tam s Petrem Saskou a Martinem Filjačem. Strašně jsme se těšili. Viděli jsme zbraně, které stojí několik tisíc. Když jsme přijeli na místo, kde měly být postaveny stany, byl tam strašný zmatek. Měli jsme vlastní stan z domova a udělali jsme dobře. Spolu na táboře s námi byli Petrovi bratranci, které už dobře znám. Měli jsme tam největší stan a nejvíc místa. A tak nám kluci záviděli. Když jsme postavili stany, všichni jsme odevzdali zbraně, aby se nic nestalo. Vybalili jsme věci a začalo poprchávat a v táboře bylo ještě spousta práce. První a druhý den jsme proleželi a hráli karty kvůli tomu, že venku pršelo. Třetí den jsme se probudili v louži vody a můj spacák byl úplně promočený. Když jsme vylezli ze spacáku a ze stanu, všichni už byli vzhůru a dávali si sušit promočené věci, protože stany, které měly, byly malé, a když se jich ve spaní dotkli, všechna voda stekla dovnitř stanu. Ráno nám však svítilo 11

sluníčko, tak nám věci uschly rychle a začali jsme poznávat své nové přátele. Třetí den měl být na téma, jak se starat o své zbraně a jak je čistit a mazat. Hodně jsme se tam naučili. Na táboře nás bylo přes 80 lidí od airsoftu a 12 lidí od paintballu. Musel jsem se smát, když jsem viděl, jak se mezi sebou hádají, co je lepší a co ne. Čtvrtý den jsme se rozhodili do čtyř skupin a já byl v té nejlepší, kde jsem poznal své nové kamarády z Bratislavy. Měli jsme barvu fialovou a členové skupiny byli Martinem, Petrem a dokonce i s Petrovými bratranci Vojtou a Ondrou a třemi dalšími. Každá skupina měla jinou barvu a to fialovou, žlutou, červenou a zelenou. Nejslabší byli ve skupině červených. Jako odstřelovači jsme tam měli malou šanci na dálku, ale na blízko šance byla větší. Hráli jsme hry jako dobývání vlajek, bomby, přenášení beden, dobývání příkopů. Některé hry byly téměř nekonečné, ale skoro pořád jsme vyhrávali. Největší sranda byla se Slováky, s kterými jsme se seznámili. Petr a Dominik nebyli bráchové, ale spolužáci a bydleli v Bratislavě. Nejhorší den byl poslední, protože to byla poslední akce a konala se v noci, takže nebylo nic vidět. Když někdo rozsvítil, hned byl zastřelen. Já jsem byl schovaný za stromem a strašně mi bušilo srdce strachy. Připomínalo mi to pravou válku. Blikala světélka a hrál si na odstřelovače, a když někdo šel, hned ji dostal. Bylo mi jedno, jestli to byl můj spoluhráč nebo protihráč jak jsem se bál. Na táboře jsem se poučil, že je hloupost tam jezdit s odstřelovací

puškou,

ale

spíše

s elektrikou. Dodnes si píšu se Slováky a připomínalo mi to vojnu, o které mi vyprávěly starší osoby. Tábor se mi líbil. Na konci si všichni rozuměli, až na dva kluky, kteří spolu celý tábor válčili a dělali si naschvály. Dokonce i airsofťáci si rozuměli s paintballáky, půjčovali

si

navzájem

zbraně

a

povídali si. Je důležité respektovat pravidla a hrát fair play. Airsoft je nebezpečný jen pro ty, co nejsou opatrní a dodržovat pravidla. Každý hráč musí mít speciální brýle, které před každou hrou řádně zkontroluje…oči máme jen jedny. A kdyby se někomu něco stalo, bylo by to špatné. Hrát fair play je vizitkou každého hráče. Hrajeme bojové situace jako dobývání bunkru, hra na medika, speciální jednotky proti přesile, obrana důležité pozice, boj v bunkru a ještě spoustu jiných her. Hrajeme airsoft v lese, na Židáku, na Komárově nebo ve Svídnici. Od té doby, co jsme se dohodli s hráči z Dymokur a okolí, hrajeme na Komárově. Můj největší 12

zážitek byla hra Rožďalováci proti Dymokurákům. Na této akci se sešlo přes 24 hráčů. Říkám tomu velká akce. Na Komárově je opuštěný včelí dům. Dříve v těchto prostorách hráli hráči z Dymokur a teď jim vadí, že tam hrajeme my. Díky airsoftu jsem poznal další přátele, které bych nikdy nepoznal. Zbraně, které používáme, jsou repliky kategorie typu D. Vždycky nezáleží jen na zbrani, která hraje velkou roli, ale nejvíce záleží na taktice, odvaze, logice a opatrnosti. Tyto věci patří k této hře. Každý člen má své oblečení, vypadá to jako opravdická simulace války. Oblečení máme buď německé, nebo český vzor 95. Členů máme čím dál více, ale také lidé odcházejí. Ale, jak říkám, je to velice náročné. Každá hra by měla mít svoje pravidla. My jsme si zvolili tato pravidla: 1) Kdo je zasažen či jinak označen za mrtvého, odchází se zdviženou rukou na smluvené místo. 2) Zasažený již nesmí zasahovat do průběhu akce, smí pouze oznámit svou hru. 3) Zásah do zbraně není platný. 4) Zásah do pasivních ochranných prostředků krycích přímo konturu těla je platný. 5) Zásah do výstroje přesahující konturu těla je neplatný. 6) Zásah odraženou kuličkou je platný. 7) Zásah omylem vystřelenou kuličkou je platný. 8) Pokud se protivník přiblíží natolik, že je možné se soupeře dotknout rukou, stačí to na vyřazení z boje. 9) Pokud útočník nahlásí zásah protivníka, protivník nediskutuje. 10) Každý, kdo zvedne ruku nad hlavu, je pokládán za mrtvého a musí odejít na smluvené místo. 11) Exploze ve vzdálenosti max. 3 metry je platný zásah. 12) Začátek i konec je vždy vyhlášen. 13) Používání zbraní a pyrotechniky mimo akci není povoleno. 14) Oblast akce bude vždy vyhrazena, mimo ní je boj zakázán. Díky dodržování těchto pravidel, která jsem já vymyslel, se řídíme a nemohou vzniknout konflikty. Ale horší je dávat za tato nesplněná pravidla tresty. Airsoftová zbraň se může vlastnit od 18 let. Výjimkou je, když osoby mladší 18 let jsou pod dohledem starší osoby 18 let. Za nás zodpovídá Michal Vít, kterému je 18let.

13

Členové tohoto druhu sportu u nás v Rožďalovicích jsou: Michal Vít, Petr Saska, Milan Škoda, Martin Filjač, Martin Nejedlý, Jirka Kunstýř, Josef Nešněra, Pepa Bubeník, Davidovci, Adam Kubálek, Zlatko Milánek, Jakub Knap, Lukáš Beneš, bratři Martin a Pepa Košťákové a další. A nyní něco ke zbraním. Jsou tři hlavní druhy zbraní: elektrika, plyn a manuál. Jaké to má výhody a nevýhody. 1) Elektrika má výhodu, že můžete zasáhnout cíl, pokud je schovaný za překážkou. Nevýhodou je vybíjení baterie, vystřílení velkého množství munice (kuliček). 2) Plyn má výhodu v přesnosti a rychlosti kuličky, nevýhodou je přílišná cena. Zbraně jsou kvalitní, ale velice drahé. 3)Manuál má výhody v nenáročnosti ve vztahu k penězům a v malém množství vystřílených kuliček. Nevýhody zde nejsou žádné. Manuály doporučuji především pro začátečníky v oblasti airsoftu.

8. Náš třídní kolektiv V současné době chodím do 9. třídy ZŠ a MŠ G. A. Lindnera Rožďalovice. Moji oblíbení kamarádi ze třídy jsou: Petr Saska, Martin Nejedlý, Martin Filjač

a Patrik Šlemr. Jsou to moji

nejlepší kamarádi ve třídě. Mohu jim říci cokoliv a je na ně spolehnutí. Naše třída se od začátku letošního školního roku změnila. Tedy ne úplně všichni. Všichni jsme již starší, chováme se lépe, vzájemně se neurážíme a nenadáváme si. Jsem jeden z mála, kdo ze třídy nekouří. Je to hrůza, když ráno přijdu do šatny a je tam zápach z cigaret. Řekl bych, že jsme dobrý kolektiv, až na nějaké výjimky. Petr Saska (Sása) je můj nejlepší kamarád od šesté třídy. Petr je chytrý a kamarádský. Petrovi jde angličtina a matematika. Má modré oči, měří asi tak 167 centimetrů. Vlasy má krátké a hnědé.

14

Martin Nejedlý (Sotek) je mým kamarádem už od školky. Seděli jsme spolu v lavici od 1. třídy do 5. třídy. Chodili jsme spolu na fotbal, ale moc ho to nebavilo. Chodíme spolu občas ven. Je velice chytrý a dobře mu jde angličtina. Martin je střední postavy asi 168 centimetrů, vlasy má hnědé a krátké, oči má hnědé. Patrik Šlemr (Pápa) pořád si z něho dělal někdo legraci, že je hubený a poslouchá Metal. Byl to nejlepší kamarád Martina Filjače, ale měli spolu hodně průšvihů. Jezdíme spolu na ryby a také spolu jezdíme na kolech do přírody. Patrik má dlouhé blonďaté vlasy, oči má zelené. Je vysoký asi 176 centimetrů. Martin Filjač (Filda) je můj kamarád od 5. třídy. Zažili jsme spolu hodně. Chodí do přírody, bydlí u vody a kousek od svého bydliště má i les. Martin má hnědé krátké a vlnité vlasy, oči má modré, má hubenou postavu a je vysoký asi 166 centimetrů.

Člověk, který není v naší třídě oblíbený David Stránský (Alibaba) – myslel jsem si, že tento člověk se změní a bude normální jako ostatní, ale je čím dál horší. Škola ho nezajímá. Když není ve škole, je ve třídě klid. Každého pošťuchuje. O hodině vyrušuje a každého ztrapňuje. Neučí se dobře. Když chce, dokáže být normální, ale to není často. Do naší třídy chodí: Iva Černochová (Iva), Bára Nechánská (Nechy), Lucka Švábenská (Švábik), Patrik Šlemr (Pápa), Milan Škoda (Škodič), Martin Nejedlý (Sotek), Petr Saska (Sása), Pavlína Drobečková (Pája), Míša

Korsuňová

(Míša),

Míša

Gornerová (Stela), Bára Benešová (Berneška), Milánek Vacková

Jirka

Zlatko (

Pleskotová Procházková

Pilař (Míca),

(Pilník), Verča

Werunka),

Denisa

(Piškotka),

Lucka

(Prochy),

Martin

Pleskot (Piškot), Honza Gestřánek (Gestřa).

9. Náš rybářský spolek Já chodím na ryby už od svých 11let se svým kamarádem Michalem Vítem, který mě všechno naučil. Začal jsem chodit na rybářský kroužek. Na rybářský kroužek jsem začal

15

chodit, když ho vedl pan Černoch a pan Košťák. Od té doby jsem se toho hodně naučil a mám čím dál více zkušeností. Rybáři se rozdělují na dvě skupiny: na starší a mladší. Mladší skupina je od 7 let do 15let a starší skupina od 15 do 80 let. Mladší skupina je vedena panem Košťákem a má 22 členů. Starší skupina má přes 60 členů. Starostou rybářů je pan Nožička, pokladník pan Valeš, hospodář pan Beneš. Na začátku roku máme jako rybáři výroční schůzku, kde se probírají problémy a také informace, co se za celý rok událo na našem revíru. Tento rok se například řešil náš nový rybník na Hasině. V roce 2005 byl schválen rybník na Hasině, ale tento rybník byl na území pana Petersika. Rybáři potřebovali podpis od pana Petersika a on to podepsal pod podmínkou, že mu také postaví rybník. Rybáři tak dali požadavky firmě a začalo se na podzim bagrovat. Stavba těchto rybníků trvala 5 let a za dva roky se na rybníce bude moci chytat. Každý rok v zimě se loví státní rybníky jako Hasina, Bučice, Komárov, Třeboňský a tři rybníky na Holi. Každý ze starší skupiny musí chodit na tyto výlovy, jinak musí platit brigády. Na výlov jsem jezdil s mým kamarádem Michalem a vždy jsem se těšil. Výlov začíná kolem 6 hodin ráno až do odpoledne. Vždycky jsem se bál, že zapadnu do bahna, tak jsem raději nosil ryby na váhu a pak do vozu. Povolenka od 8 do 15 let na jeden prut stojí 150 korun a pro dospělé na dva pruty od 16 do 18 let stojí 800 korun. A pro starší stojí povolenka 1800 korun + brigády. Abyste dostali povolenku, musíte splnit určitou podmínku, která se liší věkem. Pro mladší je podmínkou chodit na kroužek a pro ty starší chodit na brigády. Já patřím tento rok do obou těchto skupin. Každý rok se koná pro mladé rybáře tábor, který vede rodina Košťákových. Každý rok se koná na jiném místě, například v roce 2007 se konal na řece Mrdlině nad Bubnem, v roce 2008 a 2009 se konal na Hasině, minulý rok se konal na Židáku. Poslední tábor se mi líbil nejvíce. Pro mladé rybáře bylo připraveno mnoho soutěží a zábavy. Nebavilo je to tak jako ty starší. Tábor se konal na konci školního roku.

První den na táboře jsme strávili hned po

skončení školy. Šli jsme na vysekanou louku zabrat si dobré místo společně s Patrikem Šlemrem a Davidem Stránským. Poté jsme uklidili nepořádek u řeky, abychom mohli postavit své stany. Když byly stany postaveny, šli jsme pomoci někomu jinému. Vybrali jsme si jedno místo a na něm chytal celý tábor. Nikdy předtím jsem na této části řeky nechytal. Když byly všechny stany postaveny, sešli jsme se na jednom místě. Paní Košťáková a pan Košťák nám oznámili, co se vše bude po celý tábor dělat. Samozřejmě řekli pravidla, která se musejí 16

dodržovat. Kdo by tato pravidla porušil, jel by domů. Platila pravidla zákazu kouření a pití alkoholu, dodržování pořádku u vody a slušného chování. Budíček nebyl zvolen, protože se chytalo i přes noc. Snídaně byla, až se probudil pan Košťák, který musel dojet do města. Oběd byl přesně ve 12 hodin a dovážel se ze zámku. Večeře byla kolem 6. až 7. hodiny. Když někdo potřeboval pomoc, šel za panem Košťákem. Já už měl první den odchytáno, protože jsem chytil dva kapry, ale jednoho jsem pustil, abych mohl chytat dál, a hlavně jsem se těšil na večer. Druhý den jsem vstával kolem 7. hodiny a skoro nikdo nebyl vzhůru. Všichni ještě spali. Po ránu byla pěkná zima. V klidu jsem si nahodil dva pruty, sedl jsem si na židli a přikryl se spacákem. Po ránu braly ryby hodně a u vody byl klid. Postupně se probouzeli i ostatní. Martin Filjač spal doma, jelikož měl tábor 20 metrů od svého domova. Když se pan Košťák vzbudil, dojel pro snídani. K snídani jsme měli rohlíky, sýr, nutelu, marmeládu a k tomu teplý čaj. Hlavní oheň hořel celé dny, tábor ráno posloužil na ohřívání čaje a večer na grilování a ohřátí. Přes den to nebralo! Vedle mě seděl z levé strany Michal Vít a z pravé strany Petr Saska a Pepa Nešněra. Přes den jsme hráli hry jako například, kdo nejrychleji rozloží 4 dílný prut s navijákem a protáhne vlasec všemi očky. Tuto soutěž jsem vyhrál. Hráli jsme s kluky prší a karetní hry. Těšil jsem se na večer s baterkou. Ve tmě to bralo nejvíc. Měl jsem připravený kbelík s rousnicemi, na které jsem chodil už měsíc dopředu před táborem, abych jich měl co nejvíce. Z těchto důvodů jsem s rousnicemi nešetřil. Na nic jiného jsem snad ani nechytal. Druhý den okolo 10. hodiny mi hnutí vlasce signalizoval tak zvaný pípák. Pípání znělo jako morseovka. Když jsem to zasekl, myslel jsem si, že jsem zasekl klacek, ale byl to úhoř. Byl jsem tak šťastný. Úhoř se nesmí dávat do vezírku, ale musí se ihned zabít a nechat vykrvácet. Zkušený rybář, můj nejlepší kamarád Michal, vzal nůž a probodl úhoře. A přibil úhoře ke stromu. Když jsem chytil úhoře, celý tábor se ke mně seběhl a hned chtěli vědět, na co jsem ho chytil. Řekl jsem, že na žížalu. V tu chvíli všichni nahodili na žížalu. Menší kluci už chodili spát kolem 9. hodiny, u vody byl už klid. Nevím, jestli také někdo něco chytil, ale bylo mi to jedno. Kolem půlnoci, když už skoro všichni šli spát, jsem to také zabalil. Třetí den jako každý jiný den byla snídaně a čekání na noc. Sluníčko krásně

17

svítilo a dokonce jsem u vody usnul, protože v tu dobu to vůbec nebralo. Večer brali samí kapři, ale pod mírou. Když už byla pořádná tma, zabral mi další úhoř, ale překousl mi háček. Rychle jsem navázal háček a chytal dál. Voda se zbláznila a začalo to brát a já jsem nevěděl, který prut zaseknout dřív. Ten den jsem chytil plotici, sumce 32 centimetrů a dva úhoře 58 a 67 centimetrů. Tento den byl velice úspěšný. Čtvrtý den jsem vstával ve 4 hodiny ráno a chytil jsem kapra 53 centimetrů, ale byla strašná zima. Divil jsem se, že voda byla teplá. Celý den pršelo a večer byla bouřka. Lehl jsem si do stanu, díval jsem se na pruty a záhy jsem usnul. Večer jsem se vzbudil a všiml jsem si, že tam nemám své pruty, avšak po chvíli jsem zjistil, že mi je někdo uklidil. Poslední den jsme se těšili domů. Za soutěže každý z nás dostal odměnu. Splávky, vlasce, háčky, pruty, navijáky, židličku, krmení na ryby a další. Během tábora se nic hrozného nestalo, až na Davida Stránského, který měl stále nějaké problémy. Na konci tábora jsme kolem řeky uklidili a zabalili stany. Zakopalo se ohniště a zboural se hlavní stan. Řekl bych, že to byl nejlepší tábor za všechny roky u rybářů a s mými úlovky jsem byl spokojen. Těším se na další a také můj poslední tábor v tomto roce. Minulý rok jsme se loučili s Pepou Nešněrou, který již patří do starší skupiny. Co musím mít, abych mohl chytat ryby? Hlavní výbavu tvoří prut, podběrák, vezírek, povolenka, peán, metr a další věci jako vlasec, háčky, olova, vidličky a podobně. Každá ryba má svoji míru a ta je daná! Candát obecný…….45 centimetrů. Lín obecný……...25 centimetrů. Štika obecná…….60 centimetrů Úhoř říčný……....60 centimetrů Amur bílý……….60 centimetrů Kapr obecný…….40 centimetrů Kde všude mohu chytat? Na řece Mrdlině, na Bučici, na řece Mrdlině v Křinci, u splavu Bučického, Hosinského, Komárovského, u nádrže v Ledečkách, Zámostí.

18

10. Parta, do které nepatřím Co vlastně znamená být na něčem závislý? Je to stav, kdy někdo nebo něco je podmíněné nějakou okolností nebo situací, kterou potřebuje nebo si myslí, že ji potřebuje ke své existenci. Jedním z psychických znaků je závislost formou nekontrolovatelného nutkání opakovat své nutkání bez ohledu na jeho dlouhodobé důsledky. Jaké jsou příčiny? Vznik závislosti je pravděpodobný u většiny látek nebo může být důsledkem chování, které přímo způsobuje intenzivní pocit úlevy a potěšení nebo zbavující bolesti. Pokud však tento přínos je spojen s výraznými škodami na zdraví, je situace již velmi vážná. Dále je velice často závislost způsobena tím, že něco nahrazuje. Například přejídáním člověk velice často potlačuje smutek, lítost, samotu a tak dále. Závislost jako taková přináší i jisté výhody, kterých se dotyčný nechce zbavit. Závislý si také něco nahrazuje nebo před něčím utíká. Jaké jsou příznaky závislosti? Vytlačení a zanedbání jiných potřeb například koníčků, kamarádů, sportu a tak dále, snížení sebeovládání specificky ve vztahu k předmětu závislosti například užívání látky i přes jasné vědomí její škodlivosti, zvyšování tolerance, že osoba snese čím dál větší množství, a účinek je ve vztahu k množství čím dál menší, takže se zvyšuje potřeba. Jaké existují typy závislosti a jak je poznáme?

Závislost

na

psychoaktivních

látkách (drogy), závislost na činnosti jako patologické hráčství (gambling), potřeba hrát hry (i počítačové), kleptomanie neboli potřeba krást, nymfomanie neboli hypersexualita jakožto zvýšená sexuální aktivita na základě zvýšeného sexuálního pudu, workoholismus jakožto závislost na práci. Jak řešit závislost? Klasické odstranění je metodou odpírání. Dotyčný se učí, jak se vyhnout rizikovému chování. Velice často je toto spojeno s celkovou změnou životních návyků, prostředí a lidí, se kterými se dotyčná osoba schází. Další možností je odstranění příčin, tedy

19

důvodů, které nám závislost přináší a nahrazuje. Dále je třeba odstranit příčinu, před kterou utíkáme (Vacek, 2001). Jsem rád, že bydlím v tak malém městě. Nikdy bych nechtěl patřit do skupiny, co má problémy se zákonem jako třeba parta feťáků. Doufám, že v budoucnosti nebudu patřit do skupiny lidí, kteří jsou závislí na návykových látkách. Je hodně lidí a hlavně mladých, kteří umírají na drogy. Až budu starší, nebudu alkoholik, protože si vážím svého života. Hospoda mě neláká. Od svých 15 let jsem začal jezdit na diskotéky a tam jsem poznal mnoho svých přátel. Také jsem viděl, co se stane, když mladí chlapci se pod vlivem alkoholu neumí ovládat a někdy musí zasáhnout i policie. Já bych řekl, že největší drogou v České republice jsou cigarety a alkohol. Já osobně nekouřím. Nikomu to nevyčítám, když kouří, ale kouření škodí zdraví. Určitě to musí každý zkusit, aby věděl, o co jde. Také jsem to zkusil, ale je to pro mě odporné. Když někdo začne kouřit, bude začínat s jednou cigaretou a postupně se cigarety začnou stupňovat. Jak každý říká, je snadné začít a obtížné skončit. Stát nejvíce vydělává na cigaretách. Je to odporné, když se všude válí nedopalky. Kouření je také handicap při sportování a i jinde. Kouření ohrožuje plíce, srdce, cévy a další části těla. Přesto je mnoho lidí neochotných se své závislosti vzdát. Dobře se pozná člověk, který kouří, a to podle toho, že je agresivní, páchne kouřem a je nervózní. Mezi návykové látky patří také káva nebo čaj. Je mnoho lidí, kteří chtějí těmto lidem pomoci. Jaké máme vlastně drogy? Především cigarety, pervitin, kávu, alkohol, lysohlávky a kokain.

11. Závěr Domnívám se, že mojí předností je, že se dokážu s druhými lidmi shodnout. Party, do kterých patřím, jsou tvořeny převážně lidmi, kteří mají podobný názor a podobné zájmy jako já, a proto mi nedělá problémy se s nimi shodnout a oni mě přijímají jako svého člena. Samozřejmě, že se zde najdou i tací, s kterými si moc nerozumím, kteří mají poněkud odlišné názory než já, a proto se jim raději vyhnu a snažím se s nimi nedostat do konfliktů. Příklad mohu uvést třeba z Airsoftové party. Většinou se to týká zásahu kuličkou. Vznikají u toho zbytečné hádky, ale vždycky se nakonec dohodneme a usmíříme. Popsal jsem však také partu, do které nikdy patřit nebudu ani nechci, protože její členové mají úplně odlišné názory na svět, normy a postoje a takovým lidem se budu vždy vyhýbat obloukem.

20

Conclusion I hope one of my greatest advantages is the ability to cooperate with the other people. The companies to which I belong consist especially from those people, who have similar interests and opinions as I and therefore I have no problem to cooperate together with them and they consequently accept me as one of their members. Of course there exist also such people, who are not so friendly to me and I often prefer to avoid them. For example in the Airsoft company we often struggle due to the hit of cartridge, but finally we reconcile. But I have also described a company to which I never want to belong, because its members have quite different opinions and standard of living in the comparison with me. Such companies I will always avoid.

21

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Jan Keller: Úvod do sociologie, SLON Praha 2006, ISBN 80-86429-39-3 Jaro Křivohlavý: Já a Ty (O zdravých vztazích mezi lidmi), AVICENUM Praha 1986 Jaro Křivohlavý: Jak si navzájem lépe porozumíme, SVOBODA Praha 1988 Josef Slowík: Speciální pedagogika, GRADA Praha 2007, ISBN 978-80-247-1733-3 Jiří Vacek a kol.: časopis Závislosti a my, Tiskárna Horák Ústí nad Labem únor 2001

22