Základní škola a Mateřská škola G. A. Lindnera Rožďalovice
Můj domácí mazlíček (pes Sára) Jméno a příjmení: Třída: Školní rok: Garant / konzultant: Datum odevzdání:
Kateřina Melounová 5. A 2014/2015 Ilona Sedláčková 31. 3. 2015
ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem předkládanou absolventskou práci vypracovala sama pod vedením garanta a za použití zdrojů a literatury v ní uvedených.
………………………………………….. podpis
2
OBSAH 1. Úvod …………………………………………………………………………….. 4 2. Francouzský buldoček…………………………………………………………… 5 2.1. Charakteristika plemene ……………………………………………………… 5 2.2. Povaha a chov plemene ………………………………………………………. 7 2.3. Historie plemene………………………………………………………………. 8 2.4. Péče o plemeno………………………………………………………………… 9 3. Můj domácí mazlíček (pes Sára)……………………………………………….. 11 4. Závěr…………………………………………………………………………….. 13 5. Použité zdroje…………………………………………………………………… 14 6. Fotodokumentace……………………………………………………………..... 15
3
1. Úvod Téma pro moji absolvenskou práci „Můj domácí mazlíček“ jsem si zvolila proto, že mám ráda zvířátka. Často si o nich čtu v různých encyklopediích a vyhledávám si obrázky nebo informace na internetu. Mezi moje nejoblíbenější patří psi a hlavně moje fenka Sára. Ráda se o ni starám a hraju si s ní.
4
2. Francouzský buldoček 2.1 Charakteristika plemene Francouzský buldoček je typický svou podsaditou postavou. Je to navzdory své velikosti silný pes. Je hladce osrstěn, má velmi krátkou tvář a tupý nos, vztyčené uši a přirozeně krátký ocas. Hlavu má velmi silnou, širokou, čtvercového tvaru. Je charakteristická stahováním
čelistně-nosní
části.
Lebka je široká, téměř plochá, s dosti vybouleným
čelem.
Čenich
je
kratičký a široký se souměrnými rýhami, sbíhajícími se na horní rty. Rty má silné, poněkud uvolněné a černé, nikdy nesmí ukazovat jazyk. Oči má živé, nízko posazené, vcelku velké, kulaté, mírně vyčnívající, tmavě zbarvené, lemy očních víček musí být černé. Uši jsou střední velikost, široké v základu, na konci zaokrouhlené, jsou posazené vysoko, ne však blízko sebe, jsou nošeny vztyčené. Krk je krátký, mírně klenutý, bez laloku. Záda má široká a svalnatá, hruď válečkovitou, dosti sníženou. Ocas je krátký, posazený na zadečku nízko, u kořene je silný, sukovitý, ke konci se zužuje Francouzský buldoček má krásnou, hladkou srst, přiléhající, lesklou a měkkou. Uznaná barva je bronzová, tygří i skvrnitá. Bronzové zbarvení může mít nevelké množství pestrých pruhů, lemování řas a víček musí být černé. Při tygřím zbarvení se připouští časté černé mělké pruhy s bronzovým nebo plavým nádechem, ale také nevelké množství bílých skvrn. Skvrnité zbarvení
5
je nejčastěji bílé s dostatečně velkým
množstvím
černých,
bronzových
velkých nebo
rezavých skvrn, obruba řas a víček
musí
být
černá.
Toto plemeno dorůstá výšky okolo
30
až
31,5
cm
v
kohoutku a dosahuje váhy 8 až14 kg.
6
2.2. Povaha a chov plemene Francouzský buldoček je extrovertní, veselý a inteligentní pes malého vzrůstu. Má veselou, stabilní, nekomplikovanou povahu, k hraní ho není třeba dlouho pobízet a velmi rád se mazlí. Je velmi družný a společenský. Nedělá rozdíly mezi jednotlivými členy rodiny, je vhodný i k dětem či starším lidem. Dokáže být i tvrdohlavý a umí si jít za svým, když si něco umíní. Obecně se snadno vychovává, a to i přes určitou míru tvrdohlavosti, typickou pro všechna buldočí plemena. Výchova musí být láskyplná, citlivá, ale důsledná. Buldoček je velmi vynalézavý a svoje zájmy často prosazuje velmi originálně. Dokáže tak velmi dobře bavit přihlížející, jeho pán se tím však nesmí nechat ošálit a měl by dbát na dodržování pravidel. Buldoček, pokud je například neúnavně vyháněn ze zapovězeného křesla, zpravidla velmi rychle rezignuje. Pohodlí a život bez zbytečných problémů jsou pro tohoto psa dvě velmi důležité věci. Při výchově je třeba zavrhnout veškeré násilí. Necitlivě a tvrdě vedený buldoček ztratí důvěru v majitele, odtáhne se od něho, nebo se mu bude dokonce vyhýbat. Psa je potřeba motivovat a nadšeně chválit žádoucí chování. Jako trest často postačí změna intonace hlasu. Plácnutí novinami je již těžkým kárným prostředkem, kterým je třeba šetřit. Francouzský buldoček má sklon k obezitě, je třeba přesně dodržovat předepsané dávkování krmiva. Chov francouzského buldočka vyžaduje mnoho zkušeností a nepatří do rukou úplného začátečníka. Porody většinou nemívají příčinou velká
hladký
průběh,
komplikací
hlava
rodících
bývá se
štěňat. U tohoto plemene poměrně často probíhá porod císařským řezem, proto by měl
být
vždy
přítomen
odborník. Fena by měla rodit v mladém věku. Na krytí by měl být vybrán pes, který se k feně hodí velikostí. Porodním komplikacím lze předcházet tím, že feně dopřejeme dostatek pohybu a časté vycházky.
7
2.3. Historie plemene Francouzský buldoček patří mezi tzv. dogovité psy, jejichž původ je odvozován od tibetské dogy. Dogovití psi byli v historii využíváni jako psi váleční, pomáhali lovit nebezpečnou zvěř a samozřejmě hlídali svého pána a jeho majetek. Z této prastaré skupiny byly vyšlechtěny linie psů menšího vzrůstu, vhodné pro kdysi populární kratochvíli – zápasy psů s býky a psí zápasy. Díky úspěchům v býčí aréně se malým dogám začalo říkat „býčí psi“ – bulldogs – buldoci (Výraz bulldog se objevuje kolem roku 1630). V roce 1835 došlo k zákazu zvířecích zápasů. Buldoci tím ale rozhodně nezanikli. Zůstali mezi lidmi v povědomí jako symbol odvahy a životní síly. V období průmyslové revoluce, se rukodělní řemeslníci (krajkáři a podobná odvětví) odstěhovali i se svými psíky přes kanál do Francie a již o 10 let později, v roce 1870, byl založen v Paříži první řádný spolek chovatelů francouzských buldočků. V roce 1888 byl schválen první standard a o pár let později
byl
buldoček
uznaný
francouzskou
kynologickou organizací za nové francouzské plemeno. Přesto, že byl buldoček vyšlechtěn původně chovateli spíš z chudinských poměrů a byl zpočátku posměšně nazýván „hadrářským psem“, svým extravagantním vzhledem, příjemnou
povahou
a
potřebou nenáročné péče si získal
příznivce
nejvyšších
v
těch
francouzských
kruzích a posléze se rozšířil do celého světa.
8
2.4. Péče o plemeno Říká se, že mezi psy má buldoček pohled snad nejlidštější. Přispívá k tomu jeho zkrácený čenich, velké oči a především nesmírná empatie. Jeho originální vzhled sebou však bohužel nese i značná úskalí. Buldočka lze doporučit především lidem žijícím ve městech v bytě, ale i na venkově v rodinném domě. Ovšem absolutně se nehodí pro stálý pobyt venku v kotci, kde naopak mohou být jiná plemena docela spokojená. Díky své přizpůsobivosti a skromnosti se spokojí i s malým prostorem ve Vašem bytě, nebude sousedy obtěžovat zbytečným štěkotem, nehrozí od něj agresivní útok pro cizí příchozí. Francouzský buldoček štěká velmi málo, proto jeho štěkot neberte na lehkou váhu, protože dozajista znamená nějaké nebezpečí. Není třeba, aby prošel náročným výcvikem, nácvik základních povelů s ním snadno zvládne i začátečník. Srst francouzského buldočka není náročná na údržbu. Stačí jednou týdně vykartáčovat tvrdším kartáčem. V období línání odstraňujte vypadané chlupy gumovou masážní rukavicí. Jelikož žádný pes není dokonalý i buldoček má své slabiny. Jak jsem se již zmiňovala, jedná se o tzv. krátkolebé plemeno (stejně jako např. německý boxer nebo doga). Jeho krátký čenich způsobuje, že je citlivý na přehřátí a v letních měsících při horkém počasí je mu nejlépe v chládku bytu nebo zahrady. V takovém počasí je nutno na delší procházky nebo túry zapomenout. Doporučuje se, aby v horkých dnech
měli
chladivou
buldočci
mělkou
k
vodní
dispozici lázeň
na
ochlazování končetin. Přehřátí poznáme podle sípavého dechu nebo jiných dýchacích obtíží, podle slintání a podle zvýšené teploty, kterou lze poznat i pouhým dotykem ruky. Přehřátí může být smrtelné, proto pes musí být ochlazován a odborně ošetřen. Naopak v chladných dnech je nutné buldočky oblétat, aby neprochladli.
9
Krátký čenich často způsobuje i problémy s dýcháním, psi tzv. „chrochtají“ a téměř každý buldoček
ve spánku
chrápe.
Jedním
z jeho
nejznámějších problémů, se nazývá brachycefalický syndrom (onemocnění horních dýchacích cest). U tohoto plemene se vyskytují i alergie na cizopasníky (blechy, klíšťata nebo červi). Alergie mohou však vyvolat stejně jako u lidí např. také prach, pyl, roztoči, některé složky potravy. Řešením je snížit riziko setkávání se s alergeny, případně léčit jeho následky. Francouzský buldoček má sklon k obezitě, je třeba přesně dodržovat předepsané dávkování krmiva a omezit podávání psích pamlsků.
10
3. Můj domácí mazlíček (pes Sára) V předcházející kapitole jsem se věnovala francouzskému buldočkovi obecně a nyní bych se více zaměřila na mého mazlíčka – Sáru. Narodila 29. 7. 2013 a dostali jsme jí od známých, když jí byly dva měsíce. Když jsem ji viděla poprvé, bylo to malé chundelaté klubíčko, které leželo s ostatními u své maminky. Hned jsem si ji zamilovala a i ona si se mnou začala hrát. Jako jediná ze všech šesti štěňátek byla černá s žíháním, ostatní byly strakaté. Ze začátku, kdy jsme si ji přinesli domů, tak se jí stýskalo po své smečce. Kňourala, a proto jsme se jí museli hodně věnovat. Rychle si však u nás zvykla a teď již je to člen naší rodiny, kterého bych nikomu nedala. Ještě než jsme si ale Sáru domů přinesli, museli jsme pro ni vše nachystat. Rodiče koupili postýlku a dečku, kterou jsem jim pomáhala vybírat. Měli jsme připravené granule pro štěňátka, misky a spoustu hraček. Sára má velmi hravou a veselou povahu. Ze všeho nejraději má, když se s ní táta nebo já přetahujeme. Přinese uzel uvázaný z provazu, který drží v tlamě, nabídne nám jeho druhý konec a čeká, až se začneme přetahovat. Na to jak je Sára pes menšího vzrůstu, má docela velkou sílu.
Je celá
šťastná, když provaz ukořistí a vyhraje. Dále si moc ráda hraje na fotbalistku, kopací míč strká před sebou tlamou nebo hrudí a tak to vydrží i několik minut. Jedná se o aktivního a živého psa, který si však také rád odpočine a zalenoší, což se nechá po takových rošťárnách očekávat. Jak jsem také zjistila, tak má Sára v zimě moc ráda sníh. Ve kterém zběsile běhá a válí se. I když si Sára hraje moc ráda venku, tak má ráda přeci jenom teploučko. Nenechá se moc dlouho přesvědčovat, aby se šla v zimně, ohřát domů. Zde si nejraději lehne na vyhřátou dlažbu ke krbovým kamnům, kouká se na oheň hořící v krbu a tak je spokojená. Sára má také moc ráda psí dobroty, které jí také občas kupujeme, ale jak jsem již uváděla, mají buldočci velký sklon k obezitě a musí se tedy s pamlsky opatrně. Například sladkosti by pes neměl jíst vůbec. Velice důležitý je hlavně předepsaný a vyvážený příděl kvalitní potravy. Sára má určené místo, kde má danou svou misku na potravu. Také má zde druhou
11
misku s čerstvou vodou, aby se mohla kdykoli napít. Tak to je naše Sára, kterou máme všichni rádi. Dnes je již Sára vyspělá a má 35cm výšku v krčku a váží 12kg. Dále již neporoste a zůstane jí její současná velikost.
12
4. Závěr Ve své práci jsem se věnovala plemenu psa francouzský buldoček, kterého mám doma. Při vyhledávání materiálů v publikacích a na internetu jsem se dozvěděla mnoho nových informací, které jistě využiji při výchově a péči u mé fenky Sáry.
.
13
5. Použité zdroje http://www.muj-pes.cz/plemena/francouzsky-buldocek-162.html http://francouzsky-buldocek.hafici.cz/ http://www.ireceptar.cz/zvirata/psi-a-kocky/rodove-prokleti-buldocci/ http://www.celysvet.cz/francouzsky-buldocek.php Velká encyklopedie psů, J. Esrher, 2001
14
6. Fotodokumentace
Sára jako malé štěňátko
Sára odpočívá
Sára dostala k vánocům obleček
Sára si hraje na fotbalistu
15
