Základní informace o Evropské unii

prosinec 2004

Základní informace o Evropské unii

Petr Zahradník EU Office České spořitelny

EEU UO OFFFFIIC CEE

Č Čeesskkáá ssppoořřiitteellnnaa,, aa..ss.. Olbrachtova 1929/62 htro 1O4l0br0a0cP av haa 14929/62 t1e4l.0: +04 02P0r2 a6 h1a 0473 019 fax: +420 261 073 004 tel.: +420 261 073 019 [email protected] 42w0w2.6 0u 4 hfattxp::/+/w c1 sa0s7.3 cz0/e [email protected]

Petr Zahradník

+420 261 073 019

Petr Zahradník Jan Jedlička

++442200 226611 007733 408149

Alena Smolíková +J4a2n0 J2e6d 1 l0ič7k3a308

ZÁKLADNÍ INFORMACE O EVROPSKÉ UNII

PROSINEC 2004

Obsah:

1. ÚVOD ..........................................................................................................4 2. INTEGRACE: VÝVOJ, INSTITUCE, LEGISLATIVA EU ..............................5 2.1. Institucionální rámec integrace Evropské unie...........................................................6 2.1.1. Smysl, poslání a praktická činnost hlavních institucí Evropské unie ............................................... 6 2.1.2. Rada EU ........................................................................................................................................... 6 2.1.3. Evropská rada .................................................................................................................................. 7 2.1.4. Evropská komise (Komise Evropských společenství)...................................................................... 8 2.1.5. Evropský parlament a Evropský ombudsman................................................................................ 10 2.1.6. Evropský soudní dvůr..................................................................................................................... 10 2.1.7. Účetní dvůr ..................................................................................................................................... 10 2.1.8. Hospodářský a sociální výbor ........................................................................................................ 11 2.1.9. Evropská investiční banka.............................................................................................................. 11

2.2. Dosavadní postup integrace a reálné možnosti její budoucnosti .............................11 2.3. Česká republika a pokusy o zapojení do integračních seskupení............................14

3. JEDNOTNÝ VNITŘNÍ TRH........................................................................18 3.1. Společný trh.............................................................................................................18 3.1.1. Finanční a kapitálové otázky.......................................................................................................... 18 3.1.2. Daňové otázky................................................................................................................................ 18 3.1.3. Dopravní a zemědělské souvislosti................................................................................................ 19 3.1.4. Energetická politika, životní prostředí a sociální záležitosti ........................................................... 19

3.2. Efekty bezprostředně viditelné občanem .................................................................19 3.3. Ochrana hospodářské soutěže ................................................................................20

4. EURO A EMU: MĚNOVÁ A KURSOVÁ POLITIKA ...................................22 4.1. Měnová koordinace v Evropské unii: Cesty vedoucí k jednotné měně ......22 4.1.1. Evropský měnový systém (EMS), vývoj do 1988 ........................................................................... 22 4.1.2. Evropský měnový systém (EMS), 1989 - 1992 .............................................................................. 23 4.1.3. Princip flexibility.............................................................................................................................. 23

4.2. Hospodářská a měnová unie (EMU) a euro: efekty EMU ........................................23 4.2.1. Scénář potvrzený summitem Evropské rady v prosinci 1995 (tabulka) ......................................... 24 4.2.2. Obecné dopady .............................................................................................................................. 25

4.3. Stabilita EMU a konvergence...................................................................................26 4.3.1. Konvergence v evropských souvislostech ..................................................................................... 26 4.3.2. Smysl a oprávněnost maastrichtských konvergenčních kritérií jako předpokladu pro vstup do EMU .................................................................................................................................................................. 26 4.3.3. Prokázaná konvergence ve sledovaných oblastech ...................................................................... 26 4.3.4. Trvalá potřeba ekonomické disciplíny a Pakt stability a růstu........................................................ 28

4.4. Proces přizpůsobování podnikatelské sféry na podmínky EMU: stávající zkušenosti a náměty .........................................................................................................................29

STRANA 2 Z 69

EU OFFICE OF ČS, E-MAIL: [email protected], TEL.: +420 261 073 308


PROSINEC 2004

4.4.1. Dopady na podnikovou sféru ......................................................................................................... 29 4.4.2. Obecné funkční dopady. ................................................................................................................ 29 4.4.3. Vnitřní management projektu jednotné měny ................................................................................ 30

4.5. Co by měla Česká republika učinit v přípravě na EMU ? .........................................30

5. SPOLEČNÉ A KOORDINOVANÉ POLITIKY ............................................32 5.1. Finanční politika a harmonizace...............................................................................32 5.1.1. Evropský rozpočet.......................................................................................................................... 32 5.1.2. Unifikace a harmonizace fiskální a daňové politiky........................................................................ 33

5.2. Strukturální fondy, Evropský kohezní fond a regionální politika...............................36 5.2.1. Analýza možností finanční podpory v rámci strukturální a kohezní politiky EU............................. 36 5.2.1.1. Úvodní charakteristika.............................................................................................................................. 36 5.2.1.2. Legislativní základna ................................................................................................................................ 36 5.2.1.3. Rozhodovací procedura ........................................................................................................................... 37 5.2.1.4. Nástroje .................................................................................................................................................... 37 5.2.1.5. Vývoj ........................................................................................................................................................ 38 5.2.1.6. Výhled ...................................................................................................................................................... 39

5.2.2. Reforma regionální politiky v období 2000 – 2006......................................................................... 39 5.2.3. Regionální solidarita v EU tváří v tvář procesu rozšíření ............................................................... 43 5.2.3.1. Nové příležitosti a velké potřeby............................................................................................................... 43 5.2.3.2. Co z toho vyplývá pro regionální politiku ? ............................................................................................... 43 5.2.3.3. Předvstupní strategie ............................................................................................................................... 44 5.2.3.4. Zdroje a principy....................................................................................................................................... 44

5.2.4. Struktura finančních zdrojů a jejich institucionální organizace v ČR ............................................. 45 5.2.4.1. Operační program Infrastruktura .............................................................................................................. 46 5.2.4.2. Operační program Průmysl a podnikání ................................................................................................... 49 5.2.4.3. Operační program Rozvoj lidských zdrojů ................................................................................................ 52 5.2.4.4. Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství ............................................................... 57 5.2.4.5. Společný regionální operační program..................................................................................................... 60 5.2.4.6. Koneční uživatelé / příjemci operačních programů................................................................................... 65

6. ZÁVĚR .......................................................................................................69

STRANA 3 Z 69



PROSINEC 2004

1. Úvod Tato informační databáze představuje jeden ze základních komunikačních zdrojů EU Office České spořitelny. Z ní budou odvozeny další, navazující, v mnohém konkrétnější či periodicky se opakující výstupy (například Měsíčník EU aktualit). Na evropskou integraci lze pohlížet pohledem historického, institucionálního, ekonomického i politického rámce. Každý z nich nabyl, sám či v symbióze s druhými, v určité fázi vývoje integrace navrch. Souboj o to, zda smyslem je dosažení ekonomické nebo politické integrace nebude patrně nikdy rozřešen. Oba rozměry jsou v podmínkách skutečné integrace stejně důležité. Spíše má smysl usilovat o integraci efektivní, tedy takovou, která přinese pro co možná nejsilnější většinu Evropanů takovou kvalitu jejich života, jež bude lepší než ta, jež umožňuje stávající uspořádání. Rozvedení těchto úvah na úrovni konkrétních dopadů a informací o jednotlivých součástech procesu evropské integrace je předmětem této informační databáze.

STRANA 4 Z 69



PROSINEC 2004

2. Integrace: Vývoj, instituce, legislativa EU Na evropskou integraci lze pohlížet pohledem historického, institucionálního, ekonomického i politického rámce. Každý z nich nabyl, sám či v symbióze s druhými, v určité fázi vývoje integrace navrch. Souboj o to, zda smyslem je dosažení ekonomické nebo politické integrace nebude patrně nikdy rozřešen. Oba rozměry jsou v podmínkách skutečné integrace stejně důležité. Spíše má smysl usilovat o integraci efektivní, tedy takovou, která přinese pro co možná nejsilnější většinu Evropanů takovou kvalitu jejich života, jež bude lepší než ta, jež umožňuje stávající uspořádání. Postupně se integrující svět, v různé hloubce, v různých oblastech i v různých teritoriích vytváří v současné době zárodek dosud velmi nestejnorodé globální ekonomiky. Pojem globalizace se v podmínkách integračního úsilí stal mottem i motivem investorů, politiků a spotřebitelů. Motiv přitom nespočívá v hladkém, pokud možno bezbariérovém systému, ale v dosažení osobního či skupinového prospěchu. Právě proto je úplné zavedení bezbariérového systému, přes ohromný dosažený pokrok, dosud ve velmi raném stadiu zrodu. Částečně díky přínosům globální integrace se kupříkladu více rozvojových zemí bylo schopno vydat cestou přiblížení vyspělým zemím. Integrace - především v regionálním měřítku - umožnila v rámci několika integračních uskupení, především Evropské unie, praktické uplatnění a naplňování pojmů koheze a konvergence. Zkušenost rychle se integrujících (na různých možných úrovních) rozvojových a transformujících se zemí nabízí přesvědčivé poučení pro země, které chtějí posílit svoji angažovanost v mezinárodní integraci a posílit tak své růstové možnosti. Je zcela nepochybné, že někteří z nynějších vůdců rychlé a ucelené integrace a současně nadprůměrně rostoucích ekonomik byly ještě v nedávné minulosti relativně slabé a přitom uzavřené ekonomiky. Uzavřené nejen do svých národních hranic, ale v důsledku absence integračních přínosů i do shluku zdánlivě neřešitelných domácích problémů. Ekonomická integrace může být měřitelná několika způsoby. Lze je postihnout jako přínos zvýšené participace na světové ekonomice: •

vystavení a otevření se novým myšlenkám, novým technologiím, novým výrobkům,

•

zajištění přirozené vnější konkurence pro domácí výrobce a poskytovatele služeb, posílení konkurence a konkurenceschopnosti jako podnět k dosažení světových standardů efektivnosti,

•

zlepšení a posílení alokace zdrojů,

•

rozsáhlejší volba spotřebitelských možností,

•

schopnost získat levnější finanční zdroje na mezinárodních trzích.

Všechny tyto integrační projevy předpokládají určitou míru otevření se domácí ekonomiky, určitou podobu součinnosti a sounáležitosti domácích subjektů se zahraničními partnery, určité překonání národně orientované strategie a preference ve prospěch mezinárodně měřitelných kritérií. V rozdílech mezi těmito měrami, podobami, sounáležitostmi a překonáními spočívají i rozdíly v typech a hloubkách konkrétních integračních skupin. Prvním cílem integračního úsilí - jak napovídá vývoj vyspělých zemí - je razantní eliminace balíku restriktivních opatření a omezení pro přirozené zahraničně obchodní vztahy. Dalším integračním aspektem je rozdělení přímých zahraničních investic, které je mezi jednotlivými zeměmi světa velmi zploštělé a nerovnoměrné. Stejně jako zahraniční obchod i přímé zahraniční investice představují významný ukazatel integrace, částečně kvůli jejich potenciálu šíření moderní technologie a vysoké pracovní kvalifikace. Další ukazatele, které umožňují poměřovat rozdíly v integračních schopnostech jednotlivých zemí, zahrnují úvěrová ratingová ocenění a podíl zpracovatelských odvětví na celkovém exportu. Úvěrová ratingová ocenění udělovaná bankami a ratingovými agenturami měří jak přístup na soukromé kapitálové trhy, tak podmínky tohoto přístupu. Obsah integrace však zdaleka nemá jen ekonomicky orientovanou tvář. Vychází, či měla by vycházet (alespoň hlubší podoby regionálních integrací po vzoru Evropské unie) z jistých společných dějin, tradic, předpokladů pro soulad a porozumění. Měly by zcela jistě vycházet z principů trvalého mírového soužití a prevence proti válečným konfliktům měly by zajišťovat celkovou stabilitu regionu a postarat se o žádoucí a odpovídající kvalitu života v něm. To vše zajisté závisí na vytvořeném, dosaženém i potenciálním bohatství - tedy na ekonomických základech, bez nichž by bezesporu nebylo možné dovést skutečnou integrační vizi k předpokládanému cíli. Integrace by však nikdy neměla postrádat sílu myšlenky a koncepce - vize, jíž se řídí, a nikdy by neměla ztratit lidský, humánní rozměr. Vždy a každý její krok by měl a

STRANA 5 Z 69



PROSINEC 2004

musí být podřízen otázce, zda jejím smyslem je dílčí, parciální zájem, a nebo zájem většiny populace daného seskupení. Zda dané opatření se přijímá ve prospěch této většiny, zda tato většina z něj bude mít hmatatelný, praktický užitek. Čím hlubší integrační seskupení je vytvářeno, tím větší důraz na všeobecnou prospěšnost těchto jednotlivých kroků je nutné mít na zřeteli, tím větší akcent na lidskou, humánní notu.

2.1. Institucionální rámec integrace Evropské unie 2.1.1. Smysl, poslání a praktická činnost hlavních institucí Evropské unie Instituce Evropské unie jsou reprezentovány poměrně rozvětvenou hierarchií klíčových i méně důležitých subjektů. V následnosti na Maastrichtskou smlouvu a pokračující vývoj je obvyklé hovořit o hlavních institucích EU (ES) - Evropské komisi, Radě EU, Evropském parlamentu, Evropském soudním dvoru, Účetním dvoru a Evropské centrální bance – a pomocných orgánech (Hospodářský a sociální výbor, Výbor regionů, Výbor pro zaměstnanost). Vedle toho lze zmínit specializované - povětšinou finančně zaměřené - instituce (Evropskou investiční banku, případně i Evropskou banku pro obnovu a rozvoj je možné svým způsobem považovat za specializovanou instituci se vztahem k EU a speciálním posláním v regionu střední a východní Evropy). V devíti významnějších institucích je zaměstnáno relativně nevelké množství osob (v prvním pololetí roku 2004 v nich pracovalo přibližně 25.000 osob), což vyvrací mnohdy přehnané soudy ohledně „přebujelé bruselské administrativní mašinérie“. Těchto devět institucí představuje devět orgánů se specificky vymezeným předmětem činnosti a kompetencemi, avšak s poměrně jasně vymezenou dělbou práce a rozvinutou součinností mezi nimi, odrážející složitou cestu, kterou Unie prošla počínaje založením Evropského společenství uhlí a oceli tzv Pařížskou smlouvou dne 18. dubna 1951 (smlouva však vstoupila v platnost o rok později dne 27.července 1952) . Složitost se v současnosti projevuje v tom, že v podmínkách patnácti členských států (v porovnání se šesti zakládajícími) s vyhlídkou dalšího podstatného rozšíření při trvale se prohlubujícím procesu integrace dosáhla stávající podoba institucí a jejich součinnosti stavu blízkého jejich maximálním současným možnostem. Proto i jedna z nejdůležitějších otázek vznesených k zodpovězení na nepřesvědčivě ukončené Mezivládní konferenci byla potřebná změna stávajících institucí, jež by měla vést k efektivnosti jejich služeb v podmínkách početnější a integrovanější Unie. Není tajností, že v první etapě fungování evropské unifikace spočívala drtivá většina pravomocí i zodpovědnosti za hospodářský, politický a sociální vývoj na jednotlivých národních státech a instituce měly více méně vytvářet dojem hlubšího společenství a unie evropských národů. Období prvních patnácti let (do roku 1967) bylo charakteristické tím, že ve velmi omezeném rozsahu Komise navrhovala, Rada ministrů rozhodovala, Parlament disponoval poradním hlasem a Soudní dvůr vykládal, jak mají a nemají být příslušná rozhodnutí interpretována. V následujících dvaceti letech při posílení pozice hlavních institucí, především Komise a Rady EU a při institucionalizaci a formalizaci Evropské rady, došlo k poměrně výraznému rozšíření pravomocí Evropského parlamentu, včetně jeho přímých voleb občany všech členských států a nikoliv nepřímo jejich zástupci. Na scéně se objevila nová instituce – Účetní dvůr. Z Evropské investiční banky se stal hlavní zdroj financování hospodářského rozvoje veřejného charakteru na úrovni Unie. Evropský měnový institut vytvořil podmínky pro vznik jednotné měny euro a přetvořil se v Evropskou centrální banku. Hospodářský a sociální výbor je potvrzením důležitosti diskuse a spolupráce mezi různými sociálními partnery. A konečně Výbor regionů byl založen na podporu regionálních zájmů a rozmanitostí. Všechny ze zmíněných institucí v současné době čelí nejen problému kompetencí a vzájemné efektivní součinnosti, ale do značné míry i náročnosti na finanční krytí zamýšlených úmyslů. Čelí tedy problému - na rozdíl od minulosti - jak některé ambiciózní integrační projekty profinancovat. Současně mají, zdá se, plně v rukou rozhodnutí ke klíčovým problémům budoucnosti EU, na jejichž čelné místo lze bezesporu postavit veškeré záležitosti provázející vznik a efektivní fungování měnové unie.

2.1.2. Rada EU Rada EU představuje hlavní a v zásadě jedinou instituci EU s rozhodovací pravomocí, respektující stanovisko jednotlivých národních států. Rada EU je tvořena reprezentanty vlád členských států EU, kteří zde jednají a hlasují (rozhodují) o zákonodárství a legislativním systému EU. Přestože existuje jen jediná Rada a v zásadě i její obecný název, je její složení proměnlivé. V případě, že na úrovni Rady EU zasedají ministři zahraničí členských zemí, Rada se nazývá Všeobecnou radou (General Council) a zabývá se důležitými politickými otázkami. K diskusi věcně specializovaných otázek je Rada EU složena z ministrů zemědělství, financí, hospodářství atd., v závislosti na předmětu

STRANA 6 Z 69



PROSINEC 2004

diskuse. V případě zasedání Rady EU k finančním a měnovým otázkám je Rada EU nazývána ECOFIN Council. K diskusím věcně specializovaných otázek zasedá Rada tak často, jak je pro vyřešení problému potřeba. Je zajímavé, a zkušenost uplynulého období to v zásadě potvrdila, že v určitých situacích může dojít ke zjevnému rozporu zájmů mezi jednotlivými členy Rady. Ti jsou - jako jednotliví národní ministři - zodpovědní svým národním vládám a jako takoví zejména svým národním parlamentům. Jako členové Rady EU jsou však zodpovědní i za přijímání komunitární legislativy, řešící věcné problémy na úrovni celé Unie, která je po přijetí závazná, konečná a neodvolatelná. Jak některé případy ukázaly, uspokojivé řešení problému na úrovni národního státu nemusí být v souladu s řešením téhož problému na úrovni Unie. A nebo jinak, v dané chvíli existuje potřeba řešit dva různé problémy, jeden akutní z pohledu národního, druhý z pohledu komunitárního. Na členech Rady - a současně ministrech národních vlád - leží v mnoha případech závažné rozhodnutí, kterému z problémů dát přednost. V kompetenci Rady je přijímat nejzávažnější zákonodárné předpisy, nabývající podoby směrnic či nařízení. Nařízení mají obecnou platnost – upravují neurčený počet případů všeobecně a abstraktně a jsou ve všech svých částech závazná. Prakticky odpovídají na národní úrovni zákonu. Nařízení platí v členských státech EU bezprostředně – jsou účinná uvnitř státu bez součinnosti národních legislativních orgánů srovnatelně s národním právem. Na rozdíl od směrnice jsou nařízeními vázány nejen členské státy, ale veškeré subjekty, včetně jednotlivců, jejichž vztahy nařízení upravuje. Nařízení je závazné po všech stránkách; na rozdíl od směrnice není závazné pouze co do výsledku, jehož dosažení je požadováno. Nařízení jsou v členských státech EU bezprostředně použitelná, a to přednostně, tedy sama o sobě, bez vnitrostátního transpozičního, či transformačního aktu, do něhož by byl promítnut obsah nařízení. Jinými slovy, nařízení ke své aplikovatelnosti ve vnitrostátní právní sféře nevyžadují přenesení do vnitrostátního práva. Směrnice se obracejí na rozdíl od nařízení pouze na členské státy, a to tak, že jim ukládají, aby směrnice během určité lhůty implementovaly do svého národního práva a tak naplnily předem daný rámec vlastními legislativními akty. Směrnice tak předepisuje pouze výsledek, jehož má být dosaženo, nikoliv způsob dosažení cíle, který zůstává v pravomoci každého národního státu. V závislosti na oblasti a předmětu projednávání má Rada EU v důsledku Jednotného evropského aktu rozděleny způsoby hlasování do dvou skupin: jednomyslného (s faktickým právem veta) a většinového (odpovídajícímu pokročilejší fázi integrace). Posílení většinového hlasovacího systému je předmětem stálých diskusí mezi zastánci (především Německem) a odpůrci (zejména Francií a některými malými státy EU, pro které tento systém znamená způsob ochrany jejich národních zájmů v případě nesouhlasu s některým legislativním návrhem). Předmětem debaty je i distribuce hlasů pro účely většinového rozhodování. Jejich rozdělení závisí na velikosti země, když Německo, Británie, Francie a Itálie disponují deseti hlasy a nejmenší Lucembursko dvěma hlasy. V případě většinového hlasování není možné, aby některá jednotlivá země mohla zablokovat předložený návrh. K zablokování je nutný společný postup alespoň tří států pro získání minimálního počtu 26 hlasů postačujících k dosažení pozastavující menšiny. Příslušní ministři předsedající země řídí zasedání Rady EU, obvykle ministr zahraničí, případně předseda vlády příslušné předsedající země se stává během předsednického období i předsedou Rady EU. Zvláštní, přestože limitovanou pravomocí na úrovni Rady ministrů, resp. jejího předsednictví, disponuje speciální orgán, pojmenovaný ruským názvem Trojka. Je tvořen minulým, stávajícím a budoucím předsednickým státem Rady. Jeho význam spočívá v zajištění plynulosti priorit, které instituce EU sledují v daném období. Jeho slovo je rovněž částečně významné při projednávání vnějších vztahů EU, politiky rozšiřování EU apod. Politická jednání 90. let vedla k tomu, že předsednickými zeměmi Radě v jedné řadě a tudíž momentálními členy Trojky by neměly být současně tři silné země EU.

2.1.3. Evropská rada Počínaje rokem 1975 se konají pravidelná a institucionalizovaná zasedání šéfů států a vlád členských zemí EU, ministrů zahraničí, prezidenta a jednoho viceprezidenta Evropské komise - Evropská rada. Evropská rada sice není institucí EU, ale vlastně představuje rozšířenou Radu EU v jejím nejvyšším možném složení. Praktické a široké využívání termínu Evropská rada se datuje rokem 1987. Tato zasedání na vrcholné úrovni se konají nejméně dvakrát ročně (pravidelná zasedání Evropské rady) při příležitosti ukončení šestiměsíčního rotujícího předsednictví Radě EU, při němž se střídají postupně všechny členské státy EU, původně v abecedním pořadí. Zasedání Evropské rady obvykle pořádá země, jejíž předsednictví Radě EU právě končí. Pokud se během jednoho roku koná více vrcholných zasedání než dvě, mají tato zasedání charakter mimořádných, případně krizových summitů, projednávajících téma aktuální vrcholné důležitosti.

STRANA 7 Z 69



PROSINEC 2004

Oproti původním předpokladům (vyplývajícím ze zakládajících smluv Společenství) se Evropská rada stala de facto nejvyšším politickým orgánem Unie. Její zakotvení v nejdůležitějších dokumentech Unie je poprvé vymezeno v Maastrichtské smlouvě. Jak zmiňuje Maastrichtská smlouva, Rada poskytuje podněty potřebné pro rozvoj Unie a definuje obecnou politickou linii.

2.1.4. Evropská komise (Komise Evropských společenství) Evropská komise (Komise Evropských společenství) je vrcholným výkonným orgánem zodpovědným za vypracování a prezentaci návrhů politiky Evropské unie a jejich zavádění a uplatnění v praxi (proposing and implementing EU policy). Evropská komise představuje hybnou sílu procesu evropské unifikace, řídí rejstřík společných politik, navrhuje a vykonává společnou rozpočtovou politiku, řídí Evropský rozpočet a „evropskou“ agendu a administrativu (tzv. eurokracii). Jejím úkolem je rovněž dohlížet na dodržování statutu smluv, navrhovat zákonodárství Společenství (předpisy a nařízení), jejichž prostřednictvím se má dosáhnout vytčených dlouhodobých cílů, a zajišťovat uvádění tohoto zákonodárství do praxe od okamžiku, kdy je schváleno. Poslání Evropské komise jako výkonného orgánu je možné v největší stručnosti charakterizovat jako iniciativa, implementace (zavádění) a dohled. V případě, že členská země naruší příslušné zákony nebo je neuvede v platnost, může Evropská komise použít sankčního opatření, včetně návrhu na soudní řízení u Evropského soudního dvora. Evropská komise disponuje výraznými autonomními pravomocemi uplatněnými především v oblasti hospodářské soutěže a řízení společných politik v jednotlivých dílčích sektorech a segmentech (zemědělství, doprava, atd.). Vedle Evropského rozpočtu je současně správcem fondů a programů EU, včetně projektů zajišťujících pomoc a asistenci nečlenským zemím EU. Složení Evropské komise: Komise je tvořena 25 členy - komisaři, nezávislými na svých národních vládách, avšak těmito vládami nominovanými na základě společné konsensuální dohody (common agreement) vlád členských států, jmenovanými na obnovitelné pětileté období. Ve funkčním období od listopadu 2004 funkci komisaře za Českou republiku vykonává Vladimír Špidla, bývalý předseda vlády. V Evropské komisi je zodpovědný za oblast zaměstnanosti a sociálních záležitostí. Funkční období: Do roku 1995 byli členové Evropské komise jmenováni na čtyři roky. Od ledna 1995 došlo k prodloužení tohoto období o jeden rok, aby mandát Evropské komise byl časově shodný s pětiletým mandátem Evropského parlamentu. Přestože pravomoci mezi hlavními institucemi dosud jistě nejsou definovány s konečnou platností, opatření v podobě prodloužení mandátu bylo provedeno zejména proto, aby Evropský parlament potvrdil uvedení Evropské komise do funkce a takto potvrdil její demokratickou legitimitu. Velké země EU - Francie, Itálie, Německo, Velká Británie a Španělsko - jsou do konce října 2004 v Evropské komisi zastoupeny dvěma představiteli, každý ze zbývajících dvaceti menších států je zastoupen jedním reprezentantem. Od listopadu 2004 se funkcí ujala nová Komise o 25 komisařích (po jednom z každého členského státu). Každý člen Evropské komise - komisař, podobně jako ministr ve vládě národního státu, nereprezentuje pouze svoji příslušnost k tomuto kolektivnímu orgánu, ale rovněž i zodpovědnost za určitou politickou oblast, přičemž rovněž řídí příslušné oddělení nadnárodní veřejné správy, která má celou tuto oblast na starosti. Toto oddělení je na úrovni Evropské komise nazýváno generálním ředitelstvím.

Box: Současné personální složení a profesní zodpovědnost členů Evropské komise pro období 2004 – 2009 José Manuel Durao Barroso (Portugalsko) •

prezident Evropské komise,

Margot Wallström (Švédsko) •

viceprezidentka Evropské komise, zodpovědná za institucionální vztahy a komunikační strategii,

Günter Verheugen (Německo) •

viceprezident Evropské komise, zodpovědný za podnikání a průmysl,

STRANA 8 Z 69



PROSINEC 2004

Jacques Barrot (Francie) •

viceprezident Evropské komise, zodpovědný za dopravu,

Siim Kalas (Estonsko) •

viceprezident Evropské komise, zodpovědný za administrativní záležitosti, účetnictví a boj proti podvodům,

Franco Frattini (Itálie) •

viceprezident Evropské komise, zodpovědný za oblast justice, svobody a bezpečnosti,

Viviane Reding (Lucembursko) •

členka Evropské komise, zodpovědná za informační společnost a média,

Stavros Dimas (Řecko) •

člen Evropské komise, zodpovědný za životní prostředí,

Joaquín Almunia (Španělsko) •

člen Evropské komise, zodpovědný za hospodářské a měnové záležitosti,

Danuta Hübner (Polsko) •

členka Evropské komise, zodpovědná za regionální politiku,

Joe Borg (Malta) •

člen Evropské komise, zodpovědný za rybolov a námořní záležitosti,

Dalia Grybauskaité (Litva) •

členka Evropské komise, zodpovědná za finanční plánování a Evropský rozpočet,

Janez Potočnik (Slovinsko) •

člen Evropské komise, zodpovědný za vědu a výzkum,

Jan Figeľ (Slovenská republika) •

člen Evropské komise, zodpovědný za oblast vzdělávání, odborné přípravy, kultury a vícejazyčnost,

Markos Kyprianou (Kypr) •

člen Evropské komise, zodpovědný za zdraví a ochranu spotřebitele,

Olli Rehn (Finsko) •

člen Evropské komise, zodpovědný za rozšíření,

Louis Michel (Belgie) •

člen Evropské komise, zodpovědný za oblast rozvoje a humanitární pomoci,

László Kovács (Maďarsko) •

člen Evropské komise, zodpovědný za oblast zdanění a celní unie

Neelie Kroes (Nizozemí) •

členka Evropské komise, zodpovědná za oblast hospodářské soutěže

Mariann Fischer Boel (Dánsko) •

členka Evropské komise, zodpovědná za zemědělství a rozvoj venkova

Benita Ferrero-Waldner (Rakousko) •

členka Evropské komise, zodpovědná za vnější vztahy a evropskou sousedskou politiku

Charlie McCreevy (Irsko) •

člen Evropské komise, zodpovědný za jednotný vnitřní trh a služby

Vladimír Špidla (Česká republika) •

člen Evropské komise, zodpovědný za oblast zaměstnanosti, sociálních záležitostí a rovných příležitostí

STRANA 9 Z 69



PROSINEC 2004

Peter Mandelson (Velká Británie) •

člen Evropské komise, zodpovědný za oblast obchodu,

Andris Piebalgs (Lotyšsko) •

člen Evropské komise, zodpovědný za oblast energetiky

2.1.5. Evropský parlament a Evropský ombudsman Ačkoliv možnosti a politické pravomoci Evropského parlamentu jsou omezenější než v případě parlamentů v národních parlamentních demokraciích, má Evropský parlament svoje slovo v legislativním a rozpočtovém procesu Evropské unie a představuje vrcholný dozorčí a kontrolní orgán EU. Evropský parlament se po volbách v červnu 2004 rozšířil o poslance nových členských zemí a sestává se z 732 členů. Volby do Evropského parlamentu se konají každých pět let. Volby do Evropského parlamentu pro období let 2004 - 2009 se konaly ve všech členských státech Evropské unie v rozmezí od 10. do 13. června 2004. Česká republika tímto volila své kandidáty poprvé ve dnech 11. a 12. června 2004 a po volbách má v této instituci 24 poslanců. Poslanci Evropského parlamentu jsou sdruženi nikoliv podle národnosti, ale na základě politické příslušnosti (přičlenění). Jednotný evropský akt rozšířil a posílil legislativní úlohu Evropského parlamentu tím, že mu udělil společnou pravomoc s Evropskou radou při schvalování asociačních dohod s nečlenskými zeměmi a dohod o přijetí nových členských států.

Box: Evropský ombudsman V době zvířených diskusí o oprávněnosti institutu (instituce) ombudsmana v České republice učinily instituce Evropské unie, a v konečném důsledku pak Evropský parlament, zásadní krok v této věci ve svém poli působnosti. 12. července 1995 zvolil Evropský parlament prvního ombudsmana EU. Jeho smyslem je působit jako efektivní prostředek pomoci a nápravy pro občany, kterým jsou odpírána jejich legální práva nebo kterým se nedostalo řádného a vhodného administrativního zacházení ze strany evropských (EU) institucí a orgánů.

2.1.6. Evropský soudní dvůr Evropský soudní dvůr představuje vrcholný soudní (justiční) orgán Evropské unie. Je nezávislou institucí, zajišťující aby právo Společenství bylo aplikováno jednotným způsobem. Evropský soudní dvůr je tvořen 25 soudci a osmi generálními advokáty jmenovanými společným jednomyslným rozhodnutím (common accord) vlád členských států. Soudci a generální advokáti zastávají svůj úřad na obnovitelné šestileté období. Každé tři roky probíhá dílčí obměna členů Evropského soudního dvora, která se dotýká sedmi, resp. osmi soudců a čtyř, resp. pěti generálních advokátů. Jinými slovy, polovina z nich je opětně jmenována již po tříletém období. V současné době zastupuje každý členský stát jeden soudce, šestnáctý, neutrální post je přidělován, postoupen a vyhrazen na základě úsudku vlád. Nezávislost soudců a generálních advokátů je zaručena statutem Evropského soudního dvora. Soudci a generální advokáti jsou neodvolatelní a jejich jednání a zasedání jsou tajná. Evropský soudní dvůr může (má pravomoc) na základě žádosti přímo zapojené instituce EU (ES), členského státu nebo jednotlivce zrušit (anulovat) jakýkoliv legislativní akt Rady EU nebo Evropské komise, pokud je shledáno, že tento akt není kompatibilní se základními dokumenty Společenství a Unie (Římské smlouvy, Jednotný evropský akt, Maastrichtská smlouva).

2.1.7. Účetní dvůr Účetní dvůr byl založen v roce 1977 jako nezávislý orgán zodpovědný a pověřený výkonem auditu evropských veřejných financí, resp. veřejných financí EU. Představuje právnickou osobu čítající 25 členů, po jednom z každého členského státu, jmenovaných na obnovitelné šestileté období Radou EU na základě konzultace tohoto problému s Evropským parlamentem.

STRANA 10 Z 69



PROSINEC 2004

Hlavním cílem Účetního dvora je prozkoumat a ověřit účty všech příjmů a výdajů Evropského společenství a všech organizací založených Společenstvím. Přešetřuje, zda všechny příjmy našly svého adresáta a byly správně obdrženy a zda všechny výdaje byly použity řádným a právoplatným způsobem, a zda finanční management Společenství byl prováděn řádně a důkladně. Audit může být prováděn (zajišťován) nejen v členských státech EU, ale rovněž v nečlenských státech, které obdržely finanční pomoc ze zdrojů EU, například zemích ACP, které získávají podporu z Evropského rozvojového fondu.

2.1.8. Hospodářský a sociální výbor Hospodářský a sociální výbor je konzultativním orgánem, který poskytuje konzultace a poradenství institucím EU, které disponují rozhodovacími pravomocemi, k dopadům a důsledkům sociálních a zaměstnaneckých otázek v kontextu celé EU. Výbor je tvořen reprezentanty širokého okruhu ekonomického a sociálního zaměření, kteří jsou rozděleni do tří základních skupin: zaměstnavatelé, zaměstnanci a různé specializovaně a profesně zaměřené činnosti, například zemědělství, doprava, obchod, malé a střední podniky, svobodná povolání a spotřebitelé). Výbor má 344 členů, navržených vládami členských států a jmenovaných Radou EU na obnovitelné čtyřleté období.

2.1.9. Evropská investiční banka Evropská investiční banka byla založena v roce 1958 Římskou smlouvou, zakládající Evropské hospodářské společenství, jako nástroj financování kapitálových investic podporujících a zajišťujících rovnovážný vývoj Společenství. Organizace Evropské investiční banky. Evropská investiční banka má své sídlo v Lucemburku a je řízena a spravována: •

Radou guvernérů, tvořenou ministry určenými (designovanými) členskými státy. Rada guvernérů navrhuje a formuje obecná nařízení (direktivy) úvěrové politiky banky.

•

Radou ředitelů (představenstvem), tvořenou 26 řediteli a 16 zástupci, jmenovanými na obnovitelné pětileté období Radou guvernérů na základě nominace členských států a Evropské komise. Rada ředitelů řídí všeobecnou administrativu banky a představuje hlavní rozhodovací orgán při udělování a poskytování úvěrů, fixování úrokových sazeb z úvěrů apod.

•

Řídícím výborem, tvořeným prezidentem a osmi viceprezidenty banky, jmenovanými na obnovitelné šestileté období Radou guvernérů. Řídící výbor řídí všechny běžné bankovní operace, koncipuje dohody o úvěrech a půjčkách a provádí a aplikuje rozhodnutí Rady ředitelů. Jedním z viceprezidentů je i ex-ministr financí a školství české vlády Ivan Pilip.

Text o Evropské unii schválený na maastrichtském summitu Evropské rady potvrdil a posílil úlohu EIB při podpoře ekonomické a sociální koheze (soudržnosti). Podmínky, na nichž je vymezeno pole praktické působnosti banky jsou natolik obecné, resp. flexibilní, aby bance umožnily vyhovět novým prioritám, vyvolaných evropskou integrací ve stále se měnícím politickém a ekonomickém prostředí. Například spolu s tím, jak banka podporuje kultivaci Jednotného vnitřního trhu financováním rozvoje transevropské dopravní sítě, věnuje rovněž svoji pozornost záležitosti značného veřejného zájmu, když pomáhá chránit životní prostředí.

2.2. Dosavadní postup integrace a reálné možnosti její budoucnosti O integračním uskupení Evropské unie lze v současnosti bezesporu tvrdit, že se jedná o nejpropracovanější a nejrozvinutější pokus o ekonomické i společenské sblížení, který kdy byl dosud v celosvětovém měřítku vykonán. Tento výsledek, který je navíc paradoxně podrobován poměrně vytrvalé kritice, však není výsledkem hladkého a bezbolestného průběhu, nýbrž více než padesátiletého úsilí, jež bylo po jisté období i krkolomně komplikováno nejen dostatečnou nevyzrálostí jednotlivých zemí – účastníků tohoto pokusu, ale rovněž nepříliš příznivými globálními okolnostmi. Přes všechny překážky se nicméně ukázalo, že počáteční myšlenka evropského sjednocování, umocněná navíc situací po druhé světové válce, byla natolik mocnou, že až dosud odolala všem nástrahám a zcela prakticky prokázala svoji životaschopnost. Je velmi důležité si uvědomit, že nikoliv ekonomické motivy, ale vize jakési nové Evropy, která by byla schopna překonat národní antagonismus a která by zřejmě nebyla možná bez poučení z druhé světové války a bez zkušenosti s mohutným hnutím odporu proti jakékoliv podobě totality, představovala ten rozhodující hybný moment počátečního období.

STRANA 11 Z 69



PROSINEC 2004

Ekonomický obsah tohoto nového evropského klimatu je až odvozený krok, je však současně předpokladem pro to, aby se tento politický koncept mohl dále úplněji naplňovat. Od samého počátku se tato, zprvu myšlenka a inspirace, později politický koncept, za jehož hlavní představitele jsou považováni francouzští politici Jean Monnet a Robert Schuman, s ranými praktickými výsledky, opírala o dva obecné principy – federalismus a funkcionalismus, které měly zajistit rozhodující podnět směrem ke skutečné integraci. Ústředním bodem přístupu federalismu se stala myšlenka, že místní, regionální, národní i evropské instituce by měly spolupracovat a vzájemně se doplňovat přesně na té úrovni, která je pro řešení každého konkrétního problému ta nejkompetentnější. Funkcionalistický přístup na straně druhé dává přednost postupnému přesunu suverenity z národní úrovně na úroveň Unie. V současné době konsensus mezi oběma těmito přístupy splynul v přesvědčení, že národní a regionální instituce by měly být doplněny nezávislými demokratickými evropskými institucemi se zodpovědností za ty oblasti, ve kterých je společný přístup efektivnější než úsilí jednotlivých států (jedním z takových možných modelů může být i onen známý a do češtiny obtížně přeložitelný princip subsidiarity). Historická zkušenost současně dospěla k momentálně uznávanému závěru, že oněmi oblastmi, které si zasluhují společné řešení, jsou jednotný trh, společná hospodářská a měnová politika, hospodářská a sociální soudržnost, zahraniční a bezpečnostní politika. Prvním hmatatelným projevem výše popsaného a bezprostředním zárodkem fungování nynějších „evropských“ institucí, jež ilustruje smysl jejich fungování a osvětluje principy tohoto působení, je Evropské společenství uhlí a oceli (ECSC). Všechny předcházející pokusy o evropskou integraci byly charakteristické tím, že na výkonné úrovni postrádaly nadnárodní povahu, neboť účastníci těchto pokusů se odmítali vzdát jakéhokoliv kousku jejich národní suverenity. ECSC představuje první instituci, jejíž činnost se v příslušné oblasti opírá o nadnárodní pravidla. V květnu 1950 učinil francouzský ministr zahraničí Robert Schuman revoluční výzvu všem evropským zemím, v níž je vyzval k založení společenství uhlí a oceli řízené nadnárodním orgánem. Do necelého roku se k této výzvě připojuje šest zemí – Francie, Německo, Itálie a tři země Beneluxu – a v Paříži se dohadují na zřízení ECSC. Tyto země můžeme právem považovat za průkopníky nynějšího úsilí o evropskou integraci, založeného především na mírovém uspořádání vztahů mezi tehdejšími válečnými rivaly – Francií a Německem. Společný trh uhlím a ocelí pak začal „naostro“ fungovat v květnu 1953. Další významná etapa evropského integračního procesu – přestože vedena silnou politickou ideou – se může zdát být zaměřená především na ekonomické problémy. Zejména pak poté, co úsilí o užší koordinaci v oblasti zahraniční politiky a obrany již velmi záhy ztroskotalo. Zjišťujeme až nyní, že tytéž problémy přicházejí na pořad dne až v současné době, a že tudíž jejich uspokojivé vyřešení v polovině 50. let bylo zřejmě až přehnaně ambiciózní. Ukazovalo to na jistý logický sled v jednotlivých integračních krocích. Méně citlivé již v polovině 50. let však byly ekonomické záležitosti, spočívající v postupném odstraňování bariér, které začaly být stále více považovány jako nadbytečné. Bylo možné říci, že počínaje Messinskou konferencí v roce 1955 pokračovala stavba nové Evropy na principech solidarity právě především v ekonomických záležitostech. Oblast společného trhu se tímto důležitým krokem rozšířila z obchodu uhlím a ocelí na většinu ostatních odvětví. Začíná se vytvářet společný evropský trh, začíná fungovat Evropské hospodářské společenství (EHS) a dochází ke koordinaci výroby atomové energie v rámci společenství EUROATOM. O tom, že toto vytváření nelze přirovnat k procházce růžovým sadem svědčí ten fakt, že teprve k 1. lednu 1993 došlo ke spuštění Jednotného vnitřního trhu – fungujícího na principu čtyř ekonomických svobod – volnosti pohybu osob, zboží, služeb a kapitálu. Téměř čtyřicet let trvalo, než se - v té době již dvanáct členských zemí – rozhodlo o postupu směrem k uvolněnému tržnímu prostředí mezi nimi. Průběh tohoto vytváření lze srovnat s gradualistickým přístupem k ekonomické transformaci. Nikdo nemohl odhadnout, jak bude hospodářský mechanismus reagovat na tento dosud bezprecedentní pokus. Proto se jednotlivá opatření volila velmi citlivě. Prvním z těch důležitých bylo zavedení celní unie k 1. červenci 1968. Cla mezi členskými zeměmi byla postupně eliminována spolu se zavedením společného celního tarifu vůči třetím zemím. Ještě rok předtím byl aplikován jednotný systém zdanění zboží a služeb a zaveden mechanismus daně z přidané hodnoty. Rovněž v roce 1967 dochází ke spojení exekutivních orgánů všech tří společenství (EHS, ECSC, EUROATOM) a dochází k založení společné komise, dnes nazývané Evropskou komisí jako klíčovým výkonným orgánem EU. Konec 60. let (1968) je charakteristický rovněž zahájením společných hospodářských politik, především pak té nejambicióznější z nich – společné zemědělské politiky. Prostor pro působení společných hospodářských politik měl být zajištěn především díky jednotnému celnímu prostředí. Tato myšlenka se později zdála být nedostatečnou, neboť rozdíly mezi jednotlivými zeměmi nejen v té době, ale i v současnosti stále převládaly, avšak rozmach společných hospodářských politik to příliš neomezilo. Maximálně to mohlo vzbuzovat obavy ohledně efektivnosti vynaložených finančních prostředků.

STRANA 12 Z 69



PROSINEC 2004

Rozsah společných hospodářských politik se ze zemědělství rozšířil i na oblast obchodu, na ochranu hospodářské soutěže a na dopravu. Koordinace ostatních oblastí hospodářství probíhala kontinuálně s rozvojem systému společných politik. Poté, co se – tehdy ještě – Evropská společenství postupně početně rozšiřovala, i počet a rozsah společného postupu v oblasti hospodářství stoupal a zasáhl postupně rybářství, regionální rozvoj, energetiku, výzkum a technologický rozvoj a sociální záležitosti. Rejstřík těchto politik byl a je financován díky fondům společného Evropského rozpočtu a díky existenci strukturálních fondů s jasným adresným zaměřením. Jestliže prvních více než 30 let úsilí o evropskou integraci je možné v ekonomické oblasti charakterizovat jako pokus o vytváření a následné vylaďování jednotného trhu, současné období je typické daleko ambicióznějším cílem – prostředím jednotné měny a jednotné měnové politiky. Obhájci tohoto cíle se snaží dokázat, že jednotný trh není až tak zcela jednotný bez toho, když všechny transakce v jeho rámci nejsou vypořádávány penězi téže kvality. Jinak řečeno, jednotný trh bez společné měny není tím perfektním jednotným trhem. Vlastně celý průběh 90. let věnovali tito obhájci tomu, že se snažili investovat nepředstavitelný politický i ekonomický kapitál ve prospěch konstrukce společné měny, která se valnou většinu 90. let ještě nenazývala euro; společného měnového prostředí, které jednotnost tržního prostředí v EU završuje. Již sám fakt, že Unie si vůbec může v současné době klást tak ambiciózní cíle svědčí o tom, že předchozích více než 50 let rozhodně nebylo neúspěšných. Nejen, že bývalá „patnáctka“ je po ekonomické stránce tak sblížená, jako nikdy předtím, ale rovněž průměr celé této „patnáctky“ za uplynulých 50 let nebývale vzrostl. Je zřejmé, že tento posun na výsluní nemusí být pouze zásluhou oné „bruselské“ cesty evropské integrace. Je však nepopíratelné, že tato cesta přispěla mnohem více svým pozitivním vkladem než svými negativy, a že její potenciál není zdaleka vyčerpán.

Chronologický přehled klíčových událostí na cestě evropské integrace 1947

Marshallův plán ekonomické obnovy válkou zničené Evropy

1948

Dohoda Benelux vstupuje v platnost

1948

Vytvoření Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC)

1949

Vytvoření Rady Evropy ve Strasbourgu

1950

Schumanova deklarace

1951

Podepsání dohody o Evropském společenství uhlí a oceli (ESUO) (Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Nizozemí, Spolková republika Německo) – smlouva vstoupila v platnost 27.7.1952

1957

Podepsání dohody o Evropském hospodářském společenství (EHS) a EUROATOM, smlouva vstoupila v platnost 1.1.1958

1967

Sloučení institucí tří společenství (8.4. 1965 podepsána tzv. Slučovací smlouva vytvářející jednotné orgány pro všechna Evropská společenství)

1968

Završení celní unie

1968

Zahájení fungování společných politik

1973

První rozšíření Evropského společenství (Dánsko, Irsko, Velké Británie)

1974

Přijata deklarace zřizující Evropskou radu

1979

Zahájení fungování Evropského měnového systému

1979

Odsouhlasen záměr obsazovat Evropský parlament v přímých a všeobecných volbách - (první volby červen 1979)

1981

Vstup Řecka do ES

1986

Vstup Španělska a Portugalska do ES

1986

Uzavření Jednotného Evropského aktu

1991

Maastrichtská smlouva a konference, návrh smlouvy o Evropské unii, rozhodnutí o společné měně

1993

Spuštění Jednotného vnitřního trhu

1993

Kodaňská konference vymezuje obecné podmínky pro přijetí zemí střední a východní Evropy

1995

Vstup Finska, Rakouska a Švédska do EU

1997

Amsterdamská smlouva a konference

STRANA 13 Z 69



1999

Spuštění společné evropské měny

2003

V účinnost vstupuje Niceská smlouva (podepsána dne 26.2.2001)

2004

Největší rozšíření v dějinách EU:

PROSINEC 2004

Vstup České republiky, Estonska, Kypru (řecká část), Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Slovenska, Slovinska a Polska Vstup České republiky, Estonska, Kypru, Litvy, Lotyšska, Maďarska, Malty, Slovenska, Slovinska a Polska

2.3. Česká republika a pokusy o zapojení do integračních seskupení Česká republika, a dříve Československo, jako menší či středně velká ekonomika s výraznou mírou otevřenosti, ležící v geografickém středu Evropy, je svoji polohou i tradicemi předurčena k zapojení do mezinárodních ekonomických integračních uskupení. Poválečné uspořádání evropských poměrů, v němž integrace ekonomická byla vlastně výsledkem rozložení politických sil po druhé světové válce, předurčilo i členství Československa v integračním seskupení. Československo, jako zakládající členský stát Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), představovalo typický příklad země a ekonomiky velmi silně závislé na tomto zejména politickém i hospodářském uskupení. Přestože předválečné vztahy Československa s pozdějšími členy RVHP byly v celkovém souhrnu zahraničního obchodu téměř zanedbatelné, brzy po založení RVHP se staly zcela dominantními. Z toho vyplývá, že prostor pro uskutečňování efektivních hospodářských vztahů mezi Československem a Evropským společenstvím (ES) byl velmi omezený, když ani v době jejich relativního rozmachu nepřesáhly 15%. Nemluvě již o podílu Československa na zahraničním obchodu zemí ES, který v době zesílených vztahů na přelomu 60. a 70. let nepřesáhl 0,5% a v době těsně před revoluční vlnou na konci 80. let činil již zcela nicotných 0,25%. Hospodářské vztahy mezi Československem a ES byly navíc až do počátku 90. let omezeny prakticky jen na obchod zbožím a zcela neodpovídaly jak tradicím těchto vztahů z meziválečného období, tak zejména modelu hospodářských vztahů mezi průmyslově a ekonomicky vyspělými zeměmi světa. Smyslem integrace v současné době v duchu hesla návratu do Evropy pochopitelně není, abychom se rozplynuli v evropském moři a přestali si uvědomovat naši národní identitu. Jeho smyslem je v první řadě využít celého rejstříku příležitostí a výhod, které pro naše firmy, společnosti, spotřebitele, jednotlivce, občany vyplynou nejen z rovnoprávných ekonomických vztahů v rámci evropského trhu bez překážek a bariér. Integrace má i velmi významný mimoekonomický rozměr. Jeho obsah lze velmi obtížně vymezit beze zbytku. Zahrnuje především politický prvek, sjednocující země s přibližně stejným politickým a názorovým náhledem na budoucnost Evropy, ochotné ve prospěch této budoucnosti cosi obětovat. Zahrnuje prvek bezpečnostní a obranný, který vytváří v případě potřeby osvědčený štít, vyplývající ze spolehlivého spojenectví zúčastněných států, ačkoliv některé z nich projevují odlišný názor k otázce obranné strategie. Zahrnuje prvek sociální, který umožňuje každému občanu žít, pracovat, vzdělávat se, trávit volný čas, uplatňovat svoji mimopracovní aktivitu bez jakýchkoliv zábran kdekoliv v rámci integračního seskupení. Zahrnuje ale i přesně obtížně definovatelný pocit sounáležitosti s ostatními evropskými zeměmi naladěnými „na stejnou strunu“. Tento počin je nejen z definice, ale především z více než padesátileté zkušenosti, pokusem nadějným, slibným, který se při vědomí všech rizik vyplatí podstoupit. Při znalosti všech dosud dostupných vstupních dat by tento pokus měl totiž vést k evropské prosperitě a blahobytu, přestože pravděpodobně nikdo nedokáže, že bez tak hluboké a ambiciózní integrace a integračních plánů a představ by prosperity a blahobytu v jednotlivých národních státech dosaženo nebylo. Z naší strany pak rozhodně není pokusem marným, zejména tehdy, má-li být poměřován s nedemokratičností poměrů a nerovnoprávností vzájemných vztahů, s cestou k průměru a podprůměru založenou na falešných zásadách a představách, jež byla tak charakteristická pro pokus v rámci RVHP. Politický rozměr v užším slova smyslu byl správně chápán jako projev prohloubení integračního procesu a úsilí, když unifikace politických struktur je možná až na určitém vývojovém stupni integrace. Na přelomu 80. a 90. let ještě před historickým maastrichtským summitem - bylo možné si v pozadí unifikace politických struktur představit zejména institucionalizaci zahraničně politické součinnosti členských států, aktivizaci jejich bezpečnostní, obranné a vojenské spolupráce a především reformu vzájemných vztahů a kompetencí hlavních orgánů Společenství. Není náhodou, že takto obecný výčet problémů je vrcholně aktuální dodnes a nastíněné problémy nebudou jistě vyřešeny dříve, než v prvním desetiletí tohoto tisíciletí. Tento politický rozměr integrace v užším slova smyslu je

STRANA 14 Z 69



PROSINEC 2004

niterně spojen a fakticky ovládá i ekonomický rozměr integrace, jeho dynamiku, přímočarost, rozhodnost a konečnou úspěšnost. Zkušenost celých více než padesáti let rovněž nabízí poučení, že vzájemný vztah mezi těmito rozměry se řídí neúprosnou, avšak nevyzpytatelnou logikou. Historie ukazuje, že přestože moderní evropská integrace vznikla vlastně jako demonstrační pakt stability na troskách válkou zničené Evropy, některé z prvních pokusů o hlubší integraci politickou (například Evropské obranné společenství) skončily nezdarem. Přičemž poté se pozornost na dlouhá léta přesunula na oblast ekonomickou, která byla na první pohled autonomní od sféry politické. Vytvořil se tak v myslích mnoha neúplný a nepřesný obraz, že evropská integrace je vlastně především záležitostí ekonomickou. Přestože až dosud představuje ekonomická integrace skutečně prioritu, je její vrcholný cíl – dosažení a fungování měnové unie - současně vrcholným cílem politického rozměru integrace - a tudíž je na politické integraci bytostně závislá. Ekonomický rozměr. V době revolučního zlomu ve střední a východní Evropě však kontury cesty k měnové unii byly ještě příliš neostré a pozornost ES i uchazečů o členství v něm se rovněž oprávněně soustředila na nesmírně důležité a přínosné efekty Jednotného vnitřního trhu. Téměř čtyřicetileté úsilí o jeho efektivní podobu, v první fázi završené jeho vyhlášením v lednu 1993 a s vědomím akutní potřeby jeho dalšího zdokonalování, je patrně největším a nejviditelnějším výsledkem dosavadního průběhu integrace a současně největším současným lákadlem, oříškem i důvodem vstupu pro země mimo ES (EU). Pro mnohé z nich se dokonale fungující Jednotný vnitřní trh dokonce stal i konečným - ze současné pozice viditelným - cílem jejich integračního úsilí. V dlouhodobějším horizontu pak zřejmě ještě větším lákadlem může být dosud velmi křehké a neověřené prostředí Hospodářské a měnové unie a společné měny euro. Přestože jakkoliv kritizované, toto otevření znamenalo pro československou ekonomiku po několik prvních transformačních let prakticky jediný zdroj hospodářského růstu, resp. kompenzaci hospodářského poklesu. Jednotný vnitřní trh a jeho principy, platné pro členské země a v modifikované podobě i pro přidružené země a země patřící k Evropskému hospodářskému prostoru, znamená především postupné odstraňování zjevných, viditelných překážek pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu. Jeho stinná stránka - jako projev přetrvávání silných národních zájmů nad zájmy integračními - spočívá v nedostatečném zajištění skutečně bezbariérového jednotného nadnárodního trhu. I přes hektické úsilí v letech 1991 - 1992 jsou jeho pozitivní efekty rušeny četnými skrytými bariérami i nástroji národní státní hospodářské regulace. Tento fakt byl u nás pravděpodobně částečně podceněn a vedl k řadě nemilých překvapení o vstřícnosti ES (EU) vůči zemím střední a východní Evropy. Zdá se být štěstím pro Českou republiku i ostatní přistupující země, že právě kulhající integrace v některých sférách vytváření společného trhu, projevující se spíše divergentním hospodářským vývojem řady zemí ES, integrační deziluzí, ztrátou její dynamiky i rizikem zaostávání za ostatními centry vyspělého světa, vedla k velmi razantnímu praktickému uchopení pojmu konvergence (= sbližování) právě v době, kdy to začalo být pro tyto země reálné a aktuální. Po řadě bezúspěšných a odkládaných snah o zdokonalení společného trhu se ES odhodlalo k razantnímu kroku v polovině 80. let. Pojem konvergence je obtížně definovatelný teoreticky, o to složitější je jeho úspěšné praktické naplnění. Není zcela jednoduché v úplnosti přiblížit, na čem je vlastně konvergenční proces EU založen a jakému vývoji podléhá. Speciální pozornost tomuto procesu budeme věnovat ve zvláštní pasáži. Nyní uveďme pouze několik stručných úvah na toto téma. Lze říci, že jádrem konvergence se stalo přetváření dřívějšího společného trhu (1) ve skutečně jednotný trh, který by byl obdobou vnitřního trhu v rámci jediného národního státu a v němž by byl zajištěn zcela volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Takový, jemuž by nebránily žádné ze standardně chápaných překážek drobících tento jednotný trh. (2) Dosažení skutečně jednotného trhu je však podmíněno tím, že v rámci dodržení rovnosti podmínek v jeho rámci budou všichni jeho účastníci, tj. členské země, vzájemně přizpůsobovat svá pravidla, normy, právní a správní předpisy atd., v další fázi přejdou k postupné harmonizaci nejprve daňových, poté celých fiskálních systémů a osvojí všechna další potřebná opatření pro zajištění potřebné ekonomické volnosti firmám, společnostem i domácnostem a jednotlivcům, a jejich efektivní spolupráce a součinnosti. Jakousi „konvergenční nadstavbu“, vyžadující postup v integraci politické, představující však v ucelené podobě nejen důsledek, ale současně i vhodný doplněk a napomahatel jednotného trhu, je (3) integrace v záležitostech měnových, ústící v dokonale fungující a „zaběhanou“ měnovou unii. Je zřejmé, že body (1) a (2) jsou nutnou podmínkou hlubší hospodářské integrace a patrně nejvýraznějším kladem dosavadního průběhu integrace v ekonomické sféře. Právě ty by měly být středem pozornosti současného, aktuálního zájmu všech aktérů v České republice. S trochou nadsázky bychom mohli tvrdit, že kdyby se nám nepodařilo nic více, než se „pouze“ úspěšně zapojit do Jednotného vnitřního trhu EU a odstranit všechny překážky zbytečně mu bránící, byl by pokus o zapojení do integračního seskupení EU v zásadě dovršen a mohl tak být hodnocen jako úspěšný, resp. jako

STRANA 15 Z 69



PROSINEC 2004

zcela přesvědčivě nejúspěšnější pokus ze všech předchozích uskutečněných i zvažovaných. Toto tvrzení nemá v žádném případě říci, že další možná integrace v měnové oblasti je záležitostí zbytečnou a neužitečnou. Rozhodně nikoliv. Avšak je jistou, navíc v praxi dosud neověřenou, věcí navíc. Důkladné vyplnění prostoru vymezeného body (1) a (2) zahrnuje efekty, které každý soudný člověk označí za užitečné, což nelze s jistotou tvrdit v případě úzké měnové integrace pod bodem (3), kdy ztráta národní autonomie při řízení měnové politiky se může ukázat jako nepříznivá vůči zájmům dané konkrétní země. S body (1) a (2) tak souvisí například odstranění stávající roztříštěnosti v oblasti výzkumu a vývoje. Podle mnohých pozorovatelů je právě tato roztříštěnost provázená nízkou inovační aktivitou v podmínkách nepříliš velkého a navíc nedokonalého trhu hlavní příčinou technologického zaostávání a ztráty konkurenceschopnosti celého uskupení. Další průběh integrace a rozvinutí bodů (1) a (2) je dosud předmětem horkých diskusí. Jestliže v bodech (1) a (2) bylo konsensu v obecných rysech zcela jistě dosaženo a v hlubokých konkrétnostech existuje rovněž značný stupeň shody, v bodě (3) velmi široká diskuse i těch zcela obecných témat bez jednoznačného názoru dosud probíhá, a to bez ohledu na to, že jakási oficiální cesta na úrovni EU existuje. Hospodářská a měnová unie je již několik let skutečností bez dosud viditelných problémů, a její proveditelnost a udržitelnost se zdá být téměř reálnou. Není snad pochyb o tom, že pro řádné fungování jednotného trhu obecně, zvláště v podmínkách značně liberalizovaného kapitálového trhu, je nesmírně užitečná a prospěšná bližší součinnost měnové politiky a měnového systému. Tato součinnost je však pohybem po ostří nože, neboť dobrý úmysl využití výhod jednotného trhu a delegování pravomocí výkonu měnové politiky na nadnárodní úroveň se může v případě selhání takto vykonávané měnové politiky obrátit proti jednotlivým členům uskupení. Současně vývoj 80. a zejména 90. let ukázal, že stabilita vývoje kursů měn členských zemí nesledovala zcela úplně konvergenci ostatních makroekonomických veličin členských zemí. Kursová stabilita byla navíc v první polovině 90. let opuštěna. Přestože konvergenční kritéria byla definována, není zcela jednoznačné, zda jejich sledování a dodržování odráží skutečnou konvergenci. Přestože k vytvoření společného měnového prostředí bylo vynaloženo značné úsilí, a přestože jistá, snad pevná, cesta byla vytyčena, není dosud zcela jednoznačně teoreticky, prakticky ani politicky vyřešeno a dokázáno, zda Jednotný vnitřní trh skutečně vyžaduje vytvoření měnové unie a společné měny. Jinými slovy, přes poměrně věrohodný scénář i přes v současnosti převládající stanovisko, že vytvoření měnové unie a společné měny je žádoucí, neexistuje dosud jednoznačná shoda o její potřebnosti, prospěšnosti, a (přes splnění termínů zavedení jednotné měny) snad i o tom, zda se tento cíl podaří. Aby bylo možné seriózně diskutovat všechny okolnosti, doprovázející vstup České republiky do EU, je nutné si EU alespoň v minimálně nutném rozsahu představit, zmínit její vize a možné varianty dalšího vývoje, a uvědomit si, že Česká republika nevstoupila do vlaku čekajícího v nádraží, nýbrž do rozjetého expresu, jehož cílová stanice dosud není zcela zřejmá a všeobecně známá.

Základní data, události a dokumenty relevantní ve vztahu Česká republika a Evropská unie září 1988

Československo uzavírá dohodu o výměně zboží

16. prosinec 1991

Československo uzavírá první Evropskou asociační dohodu, upravující ekonomické a politické vztahy. Po rozdělení Československa však po určitou dobu zůstala v platnosti pouze její přechodná ustanovení

1992

Prozatímní dohoda o obchodu a věcech souvisejících mezi ČSFR (později ČR) na straně jedné a EHS a ESUO na straně druhé

21. - 22. červen 1993

Summit Evropské rady v Kodani, na němž byly vymezeny podmínky pro přijetí zemí střední a východní Evropy a urychleno odstraňování obchodních bariér

4. říjen 1993

Česká republika uzavírá Evropskou asociační dohodu coby samostatný stát

listopad 1994

Česká vláda vytváří Výbor pro evropskou integraci, který koordinuje činnost státní správy při sbližování s EU

prosinec 1994

EU poprvé pozvala zástupce asociovaných zemí, včetně České republiky, na summit Evropské rady do Essenu

1. února 1995

Evropská asociační dohoda mezi Českou republikou a EU vstupuje v platnost

červen 1995

Summit Evropské rady v Cannes schválil Bílou knihu k přípravě východního rozšíření EU, specifikující oblasti a způsob sbližování především v legislativě

prosinec 1995

Summit Evropské rady v Madridu potvrdil, že jednání s novými kandidáty členství začnou půl roku po skončení Mezivládní konference o reformě smluv Unie (konference skončila v červnu

STRANA 16 Z 69



PROSINEC 2004

1997 na summitu Evropské rady v Amsterdamu) 17. ledna 1996

Česká republika, jako poslední ze států střední a východní Evropy, předala z rukou premiéra Václava Klause žádost o plném členství země v EU

duben 1996

Česká vláda obdržela, spolu s ostatními asociovanými zeměmi, podrobný dotazník o připravenosti na vstup do EU

16. červenec 1997

Evropská komise zveřejnila na základě dotazníku hodnocení České republiky. Česká republika byla jmenována mezi šesti zeměmi, s nimiž má být zahájeno jednání o plném členství

prosinec 1997

Summit Evropské rady v Lucemburku schválil a potvrdil jména zemí, s nimiž začnou jednání o přijetí

první čtvrtletí 1998

Jednání o přijetí vybraných zemí byla zahájena

16. dubna 2003

Česká republika podepsala Přístupovou smlouvu s EU

1. květen 2004

Termín přijetí nových členů, včetně České republiky, do EU

STRANA 17 Z 69



PROSINEC 2004

3. Jednotný vnitřní trh 3.1. Společný trh Jednotný vnitřní trh představuje v zásadě jediný téměř dokončený a završený projekt evropské integrace v ekonomické oblasti, výsledek téměř čtyřicetiletého systematického úsilí. Vytvoření Jednotného vnitřního trhu počínaje prvním dnem roku 1993 je tak výsledkem usilovné snahy o naplnění principu čtyř ekonomických svobod, tedy volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu prostřednictvím odstraňování nadbytečných legislativních, technických a fiskálních překážek. Na tomto místě je možná vhodnější zmínit několik zcela praktických a charakteristických fragmentů, typických pro spuštění Jednotného vnitřního trhu, než se pokoušet o nudný a únavný vyčerpávající výčet všech oblastí, jichž se aplikace čtyř ekonomických svobod v rámci procesu evropské integrace týká. Lze říci, že i samotná Evropská komise považovala v době spouštění Jednotného vnitřního trhu za nejdůležitější sféry především finanční a kapitálové otázky, daňové otázky, záležitosti dopravní politiky, záležitosti spojené se zemědělstvím, oblast nových energetických zdrojů a životního prostředí, sociální a strukturální otázky a zejména z pohledu důvěryhodnosti celého projektu z pohledu občanů i množinu efektů, bezprostředně viditelných občanem. Zaměřme se tedy nyní ve stručnosti na tyto jednotlivé sféry.

3.1.1. Finanční a kapitálové otázky Harmonizované finanční služby nabízejí počínaje lednem 1993 řadu výhod pro subjekty v EU. Prospěch pro klienta je viditelný zejména rozšířením rejstříku nabízených finančních produktů, v řadě případů i za nižší relativní cenu (v porovnání se stavem před spuštěním Jednotného vnitřního trhu). Z pohledu financí společností a firem se především rozšířila možnost pro spolupráci a působení v podnikatelských aktivitách kdekoliv na území EU. Došlo také k prohloubení transparentnosti podnikatelského prostředí z hlediska harmonizace právní úpravy podnikatelských aktivit, informačních povinností i ochrany trhu. Počínaje lednem 1993 došlo k zajištění volnosti při založení a vzniku bankovní instituce i volnosti pro poskytování bankovních služeb na celém území EU pro jakoukoliv bankovní instituci, která je registrována v některém z členských států EU a má v tomto státě sídlo. Od stejné doby mají tyto bankovní instituce právo mít své pobočky v jakémkoliv státě EU (mají-li licenci jednoho z členských států EU). Pravidla jednotného bankovního trhu dále upravují minimální výši kapitálu potřebného k založení banky, upřesňují harmonizovanou výši kapitálové přiměřenosti a stanoví principy pro výkon bankovního dohledu. Velmi důležitou oblastí, dotýkající se rovněž předmětu integrace, je prevence a postupy proti praní špinavých peněz. Velmi rozsáhlá úprava je zaměřena na ochranu klientů bank; ta je spojena jak s nárokem na minimální úroveň odškodnění klientů v případě zjevného zavinění ze strany banky, ale zejména se snahou, aby byl klient předem dokonale informován a mohl tak možným budoucím selháním předejít. Obdobná filozofie je sledována i při pokusu vytvořit jednotné prostředí na trhu cenných papírů. Tento pokus spočívá ve vytvoření „evropského pasu“ pro každého, kdo si přeje zabezpečit svoje investice v libovolném členském státě EU. Finanční zprostředkovatelé autorizovaní v jednom z členských států EU tedy mohou působit v rámci celých EU na základě jednotné licence, vydané v jejich domácí zemi. Rovněž na trhu pojištění existuje snaha využít prostoru vytvořeného v celé EU. I zde funguje jednotný systém autorizace a i zde existuje společný model ochrany například klientů v životním pojištění.

3.1.2. Daňové otázky Úprava daňových otázek v souvislosti se vznikem Jednotného vnitřního trhu vycházela především ze souvisejícího faktu odstranění hraničních kontrol uvnitř většiny zemí ES počínaje 1. lednem 1993. Právě odstranění vnitřních hranic představoval krok bezprostředně vnímaný a příznivě oceňovaný nejširšími vrstvami obyvatel, a to nejen v samotném ES. Tento fakt měl významný dopad na celou šíři daňových a dalších rozpočtových příjmů, ale do jisté míry i na úroveň výdajů (propouštění celní a další hraniční úředníci byly většinou státními zaměstnanci a povinnost jejich dalšího zajištění nebo rekvalifikace připadla velkou měrou na stát).

STRANA 18 Z 69



PROSINEC 2004

Ukončení hraničních kontrol vedlo především k dalšímu kroku směrem k harmonizaci sazeb daně z přidané hodnoty. Spolu s tím výrazný krok směrem k harmonizaci učinily i struktury a sazby spotřebních daní.

3.1.3. Dopravní a zemědělské souvislosti Dopravní souvislosti Liberalizace dopravních služeb je i v kontextu Jednotného vnitřního trhu poměrně obtížnou záležitostí, neboť řada jejich součástí, zejména silniční přepravní služby, jsou rozvinuty především s ohledem na národní podmínky. Dopravní souvislosti zahrnují i koncepty dopravní politiky a dopady dopravy na oblast životního prostředí. Zemědělské souvislosti Prostředí Jednotného vnitřního trhu velmi napomohlo posílení konkurence a současně i efektivnosti Společné zemědělské politiky. Posilování efektivnosti Společné zemědělské politiky je spojeno s omezováním garanční složky této politiky. Je zřejmé, že prosazování reformy Společné zemědělské politiky musí vykazovat rysy pozvolnosti, neboť toto řešení velmi ovlivňuje osud farmářů a zemědělců v různě produkčně výkonných oblastech Evropy. A ovlivňuje současně i zájmy spotřebitelů. Vývoj zemědělství v podmínkách Jednotného vnitřního trhu vykázal výrazné známky oproštění od závislosti na dříve až nadměrně velkorysé dotační cenové politice (jejíž složka se v průběhu 90. let v kontextu celkových výdajů na společnou zemědělskou politiku výrazně redukovala). Tím se zemědělská výroba lépe přizpůsobila poptávce na trhu, došlo k lepšímu využití rozpočtových zdrojů pro zemědělské účely a zemědělská činnost se stala mnohem příznivější životnímu prostředí.

3.1.4. Energetická politika, životní prostředí a sociální záležitosti Energetická politika a životní prostředí Vytváření podmínek Jednotného vnitřního trhu přineslo v první fázi přijetí řady opatření na ochranu životního prostředí, v další fázi pak dochází k pozvolnému vytváření podmínek pro uvolnění energetického trhu. V této oblasti navíc dochází k symbióze mezi uplatňováním principů Jednotného vnitřního trhu a oblastmi strukturální a kohezní politiky. Sociální záležitosti Sociální dimenze evropského unifikačního procesu krátce po vytvoření Jednotného vnitřního trhu se zaměřovala především na oblast mzdové politiky, zaměstnanosti, péče o děti, vytváření finančních rezerv pro sociální účely, zdraví a bezpečnosti práce a kampaně proti kouření. Smyslem bylo a je, aby sociální dimenze v podmínkách Jednotného vnitřního trhu byla přirozeným protějškem liberalizačním opatřením v obchodní oblasti.

3.2. Efekty bezprostředně viditelné občanem Je zřejmé, že konkrétní bezprostřední kroky občan vnímá a oceňuje v závislosti na svých konkrétních individuálních preferencích. Jejich účinnost a hodnocení jsou velmi subjektivní. Pro někoho může být vrcholným efektem emocionální zážitek vlající modré vlajky se zlatými hvězdami, jiný požaduje hmatatelnější, materializovanější efekt. Je ovšem pravdou, že jak ony emocionální, tak i ty pragmatické efekty jsou počínaje 1. lednem 1993 podstatně více vnímatelné. Je již na subjektivním hodnocení člověka, zda tyto efekty označí za pozitivní, negativní, či zcela indiferentní. Je na straně druhé jasné, že volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu změny přináší. Z pragmatičtějších efektů je možné zmínit například tyto: •

turistika – zrušením hraničních kontrol platí spotřebitel VAT v zemi původu (nákupu) a množství zboží koupené v zahraničí (v rámci EU) se stalo nepodstatným (z hlediska povinnosti spotřebitele vůči fiskálnímu úřadu; nikoliv z makroekonomického pohledu rozdílných sazeb VAT v různých zemích EU); odstranění bezcelních obchodů; plán rozvoje turistiky, jehož hlavním smyslem je uvést v soulad aspekty rozvoje turistického průmyslu s politikami v dalších odvětvích Jednotného vnitřního trhu; počínaje 1. lednem 1993 došlo rovněž k odstranění všech kontrol zavazadel na letištích, týkajících se letů uvnitř EU, vyjma namátkových speciálních případů z bezpečnostních důvodů.

•

automobilová doprava – byl zaveden jednotný systém osvědčení působit v automobilovém provozu, aby všechny vozy splňovaly bezpečnostní a jiné technické požadavky. Tento systém umožňuje, aby auta byla zcela volně obchodována v rámci celé EU; počínaje 1. lednem 1993 pak musí mít každé auto poháněné benzínem povinně katalyzátor.

STRANA 19 Z 69



PROSINEC 2004

•

svoboda pohybu osob – všichni cizinci z členských zemí EU mohou zůstat v jakékoliv jiné zemi EU bez ohledu na to, zda pracují, či nikoliv. Jedinou podmínkou je sjednání zdravotního pojištění; veškeré univerzitní diplomy a kvalifikace vyžadující alespoň tříleté studium v členském státě EU jsou uznávány zbývajícími členskými státy.

•

farmacie – pravidla EU umožňují téměř svobodnou soutěž mezi lékárníky a farmaceuty, neboť většina cenových rozdílů, týkajících se léků, je harmonizována v rámci Jednotného trhu; pravidla pro složení, označení a balení kosmetických výrobků důsledně vymezují všechny přípustné a zakázané položky.

•

potraviny – ovoce a zelenina – požadavky na ochranu ovoce a zeleniny berou v úvahu poslední rozvoj ve výzkumu pesticidů (v rámci ochrany spotřebitele); producenti ovoce a zeleniny těží z výhod volného pohybu svého zboží; jsou stanovena přísná pravidla pro balení potravin a kvalitu potravin, spočívající ve striktních hygienických a veterinárních předpisech, týkající se jak kvality běžných potravin, tak možné využitelnosti zbytků (rostlinných a živočišných) při výrobě potravinových produktů. Předpisy jsou přesně technicky a analyticky vymezeny, stejně tak, jako zásady účinné kontroly a přísné postihy v případě pozitivních nálezů; současně jsou vymezeny předpisy, týkající se testování nových složek potravin s ohledem na bezpečnost spotřebitele; a konečně jsou upravena i pravidla ochrany spotřebitele proti nežádoucím potravinovým přísadám (barvivům, příchutím, ochranným prostředkům) na stejně přísných principech, jako v případě uvádění nových druhů potravin na trh.

•

ochrana spotřebitele – všeobecná bezpečnost výrobků – platí jasná zásada, že výrobky umístěné kdekoliv na trhu v EU musí být bezpečné; zvláštními pravidly jsou rovněž upraveny sféry zásilkových služeb a teleshoppingu; pravidla se týkají ochrany zákazníkova soukromí, dat a informací spojených se zákazníkem i možnosti odvolání takovéhoto kontraktu ze strany zákazníka; další principy ochrany zákazníka a spotřebitele na Jednotném vnitřním trhu se týkají oblasti záruk, přístupu ke spravedlnosti soudní cestou, informovanosti a vzdělávání spotřebitelů a bezpečnosti a zdraví spotřebitelů.

Je třeba podotknout, že naznačené sféry byly skutečně jen ilustračními fragmenty toho, co pravidla Jednotného vnitřního trhu upravují a zdaleka nevyčerpaly celý jeho rozsah. Byly prioritně zmíněny zejména ty kroky, které byly krátce před spuštěním Jednotného vnitřního trhu zavedeny a mohly tedy opticky vyvolávat pocit jakési nové kvality, jež se objevila okamžikem startu Jednotného vnitřního trhu. To se týkalo zejména oněch viditelných a praktickýma očima vnímatelných kroků; nutno však mít na paměti, že vznik a vytváření Jednotného vnitřního trhu byl spíše evoluční proces s velmi pozvolným tempem zavádění jeho jednotlivých součástí, jež ho v současnosti charakterizují. I z onoho kusého výčtu opatření a charakteristik, typických pro Jednotný vnitřní trh je zřejmé, že je možné členit je do dvou principiálních skupin: na charakteristiky technické a zásadní. Je zřejmé, že řešení technických problémů, spojené většinou s odstraňováním nesmyslných překážek svobodnému rozhodování všech ekonomických subjektů, je faktem bez diskuse pozitivním a akceptovatelným. Daleko vyhraněnější diskusi je možné rozvinout v případě oněch zásadních problémů, jejichž společným jmenovatelem je obvykle delegování rozhodovací pravomoci z národní úrovně na úroveň nadnárodní. Zásadní problémy mohou být rovněž technické povahy a mohou se týkat například společných evropských norem, vztažených na určitou komoditu, či úkon, závazně platných pro celou oblast EU. Zásadní problémy však současně mohou výrazně přerůstat pouhou povahu technických charakteristik, když je na nadnárodní úroveň delegována celá věcná politická oblast. Za zásadní problém lze v této souvislosti považovat kupříkladu otázku fiskální unifikace; zásadním ekonomickým problémem nejvyššího řádu je Hospodářská a měnová unie a společná měna; zásadními mimoekonomickými sférami v podmínkách evropské integrace jsou koncepty společné zahraniční, bezpečnostní a obranné politiky.

3.3. Ochrana hospodářské soutěže Příprava české podnikové sféry na vstup do EU byla a je spojována rovněž s problematikou její konkurenceschopnosti, s obavami, aby většinou malé a středně velké společnosti v evropském srovnání nebyly buď zcela pohlceny jejich evropskými konkurenty či nebyly zcela odsouzeny k zániku anebo odkázány pouze na úzký regionální trh v místě svého působení. Jedním z receptů, jak tuto neblahou vizi překonat, je i spojování stávajících společností ve větší celky, jež mohou – pokud je to účelné a smysluplné – snadněji odolávat ostré konkurenci. Musíme si však zvyknout na poněkud zajímavý fakt, že totiž i do fúze dvou zcela tuzemských společností může mít co říci Evropská komise, resp. její generální ředitelství zaměřené na ochranu hospodářské soutěže. Tento jev, kdy Evropská komise rozhodovala o uskutečnění, či neuskutečnění fúze dvou společností zcela mimo EU začal být pozorován ve zvýšené míře od poloviny 90. let. Právě tehdy došlo k masovému vzepětí vlny spojování a slučování jak menších společností, tak dvou zcela dominantních společností v rámci daného odvětví. Každoročně,

STRANA 20 Z 69



PROSINEC 2004

dokonce několikrát, docházelo k vytvoření největší světové společnosti v příslušném oboru. Až hospodářský útlum na prahu nového milénia tento proces přibrzdil; lze však předpokládat, že s hospodářským oživením bude pokračovat i proces fúzí. Zdálo by se, že do spojení tohoto druhu Evropské komisi nic není a ani nemůže být. Opak je však pravdou. Vedle některých nepříliš průhledných praktik, které vyplavaly na povrch dokonce až po vlastním provedení tohoto spojení, patřilo čekání na souhlas Evropské komise k nejdůležitějším průvodním jevům celé akce. Na konečném souhlasu záviselo závěrečné uzavření jinak již kompletně připravené akce. Evropská komise totiž uplatňuje poněkud velkoplošné pojetí ochrany hospodářské soutěže v rámci jí hájeného teritoria. Tento zmíněný případ skončil pro fúzující nakonec úspěšně. Ne ve všech případech je však verdikt Komise pro spojující se firmy takto uspokojivý. Pravidla ochrany hospodářské soutěže EU jsou poměrně složitá. Jejich význam dále vzrostl s osobou velmi autoritativního komisaře, Belgičana Karla Van Mierta, jenž dodal celému příslušnému generálnímu ředitelství Evropské komise pověst pravděpodobně nejautoritativnějšího a nejrespektovanějšího pracoviště bruselské evropské exekutivy. V jeho šlépějích pak zdárně kráčí jeho současný následovník, Ital Mario Monti. Ona pravidla ve zjednodušeném výkladu říkají, že Evropská komise je obvykle zcela tolerantní k takovým případům fúzí, které vedou k získání tržního podílu ve výši 20%. V případě, že hrozí dosažení 40% podílu na trhu, jsou pracovníci Komise již mnohem ostražitější, především pak při zkoumání pravidel, zda daná fúze odpovídá pravidlům o výjimkách z antimonopolní legislativy. Pokud sloučená společnost zaujme vyšší než 40% podíl na trhu EU, zabývá se tímto případem Komise zcela individuálně. Důležité je, že vůbec nezáleží na zemi, ze které fúzující společnosti pocházejí. I proto byl případ dvou amerických firem tak bedlivě zkoumán evropskými komisaři. České podniky se v současné době v drtivé většině případů něčeho podobného obávat nemusejí. Nikoliv proto, že se na ně podobný předpis nevztahuje, ale jednoduše proto, že fúze dvou českých firem nemůže ani z 20% ohrozit podíl na trhu EU. V Evropské unii je ochrana hospodářské soutěže a Jednotného vnitřního trhu definována vskutku komplexně – orgán, který tuto ochranu vykonává je dostatečně kvalifikovaný i respektovaný nejen v celoevropském, ale i celosvětovém měřítku, a v jeho silách je i zabránit transakcím zcela mimo region EU, které by mohly – byť potenciálně – konkurenceschopnost v tomto regionu ohrozit. Pokud výše řečené zobecníme, můžeme psát, že v rámci ochrany hospodářské soutěže v EU nesmějí podniky přijmout žádná opatření, která by se mohla dotknout obchodu mezi členskými státy a jejichž cílem nebo důsledkem je vyloučení, omezení nebo narušení soutěže v rámci Jednotného vnitřního trhu. Jako příklady takových opatření lze uvést: •

určování cen nebo jiných obchodních podmínek,

•

omezování nebo regulace výroby, odbytu, technického rozvoje nebo investic,

•

rozdělování trhů nebo zdrojů zásobování,

•

uplatňování nerovných podmínek vůči obchodním partnerům,

•

vnucování obchodním partnerům tzv. vázaných obchodů (podmiňování uzavření smlouvy další dodávkou, která s původní nemá souvislost).

Tato opatření mohou nabývat podoby: •

dohody a ujednání mezi podniky,

•

rozhodnutí sdružení podniků,

•

společných (sladěných) postupů bez formálního ujednání.

STRANA 21 Z 69



PROSINEC 2004

4. Euro a EMU: Měnová a kursová politika 4.1. Měnová koordinace v Evropské unii: Cesty vedoucí k jednotné měně Tato část má zdůraznit, že cesta k EMU a euro nebyla cestou jednoduchou. Že zprvu zde existovala pouze teoretická myšlenka, diskutovaná spíše na akademických debatách. Teprve následně se tato myšlenka přetvořila v prakticky uchopitelný koncept, využitelný na konci 60. let politiky Evropských společenství, ale nedotažený do finálního konce. Až po dalších deseti letech se potřeba měnové koordinace v ES obnovila a v roce 1991 vedla k dohodě o hospodářské a měnové unii v Maastrichtu. Teprve tímto okamžikem je možné hovořit o „ostrém startu“ příprav na vznik společné měny, která tehdy ještě vůbec nenesla svůj dnešní název.

4.1.1. Evropský měnový systém (EMS), vývoj do 1988 Evropský měnový systém (EMS), 1979 1.

stabilizačního mechanismu devizových kursů a intervencí (Exchange-Rate Mechanism, ERM),

2.

stávající nadnárodní měnové jednotky ECU,

3.

Evropského měnového institutu (European Monetary Institute, EMI) /1994 - 1998/, jež vystřídal Evropský fond měnové spolupráce (European Monetary Cooperation Fund) /1973 - 1993/,

4.

úvěrového mechanismu.

Podle převládajícího názoru institucí Evropské unie představuje hospodářská a měnová unie EMU logický doplněk, doprovod a důsledek Jednotného vnitřního trhu a rozhodující politický milník na cestě k jednotné Evropě. Podle původních myšlenek (z počátku 60. let) a současných oficiálních návrhů jednotná evropská měna skutečně do konce 20. století nahradila národní měny těch států, které se rozhodly do EMU vstoupit. Zavedení společné evropské měny by mělo současně i napomoci průměrnému občanu EU uvědomit si svoji příslušnost k nové evropské entitě. Původní, spíše zahřívací, nezávazné a teoretické debaty na úrovni institucí ES z počátku 60. let. Summit šéfů států a vlád členských zemí v Haagu v prosinci 1969 - vypracování a načrtnutí postupného rozfázovaného plánu na dosažení hospodářské a měnové unie. Na jeho základě - 1970 vypracována a zveřejněna Wernerova zpráva (podle tehdejšího lucemburského ministra financí a předsedy vlády), podporovala a navrhovala vytvoření hospodářské a měnové unie ve třech stupních v průběhu následujícího desetiletého období. O proveditelnosti lze jen spekulovat, neboť nedostatečná politická vůle vedla k zastavení a předčasnému ukončení projektu. Jediný projev měnové a kursové koordinace tohoto období - zavedení evropského kursového systému, populárně známého jako „had“, či následně „had v tunelu“, v roce 1972, následně po událostech spojených s přijetím a diskusí Wernerovy zprávy, a podepsání smlouvy o založení Evropského fondu měnové spolupráce v dubnu 1973. 1974 - Rada ministrů - rozhodnutí k zajištění vysoké míry konvergence mezi národními ekonomikami členských států ES, direktiva (směrnice) ke stabilitě, růstu a plné zaměstnanosti. Toto období - ujasnění a koncipování názoru, který se později ukázal jako dominantní - podmínkou zavedení úspěšné a funkční měnové unie je prokazatelná ekonomická konvergence jejích jednotlivých členů. Evropský měnový systém. Červenec 1978, summit Evropské rady - Brémy, rozhodnutí o založení Evropského měnového systému, spuštěn v březnu roku následujícího. EMS spojoval prvky opuštěného mechanismu podle Wernerovy zprávy a konvergenčním přístupem. Představoval paralelu mezi dvěma spojenými faktory: •

udržení parity mezi měnami,

•

zajištění ekonomické konvergence.

Červen 1988 - summit Evropské rady v Hannoveru – cíl: prostudovat a navrhnout „konkrétní stupně“ vedoucí k hospodářské a měnové unii. Delorsův výbor a Delorsova zpráva. Počínaje hannoverským summitem je cesta k měnové unii, přes veškeré komplikace a rizika, cestou kontinuální, dodržující s obtížemi všechny časové plány a závazky od tohoto summitu přijaté. Skutečná a kritická zatěžkávací zkouška - úspěšné plnění termínů a cílů v letech 1998 - 2002.

STRANA 22 Z 69



PROSINEC 2004

4.1.2. Evropský měnový systém (EMS), 1989 - 1992 Červen 1989 - summit Evropské rady – Madridu. Definování hrubých rysů, podmínek a termínů projektu, majícího vést k zavedení měnové unie a společné měny. Proces zahrnující několik stupňů. První stupeň zahájen 1. července 1990 - Členské státy vypracovaly konvergenční programy zaměřené na konvergenci a zlepšení jejich hospodářské výkonnosti, na základě jejichž splnění a dodržení by bylo možné založit systém skutečně fixovaných devizových kursů EMS. Klíčová idea madridského summitu směřující k EMU znamenala rozvinutí základních principů, na nichž byl postaven EMS. Při jejím naplňování došlo ke zjevnému posílení ekonomické konvergence členských zemí ES, resp. EU, avšak vývoj kursového systému se po počátečním úspěchu ubíral směrem zcela opačným než se zamýšlelo a předpokládalo - namísto k fixaci tento sledoval (až do skutečného spuštění EMU) výrazně flexibilní uspořádání. Smyslem prvního stupně (stupně I) bylo, aby členské státy koncipovaly (sestavily) konvergenční programy zaměřené na sblížení a posílení hospodářské výkonnosti. Jestliže tento zámysl s výhradami splněn byl, zhroutila se na straně druhé v samém počátku jedna ze zamýšlených opor této konvergenční filozofie: sblížená a zdokonalená hospodářská výkonnost měla vytvořit podmínky a předpoklady pro postupné sbližování až následně úplnou fixaci devizových kursů měn členských zemí. Již počátkem druhé poloviny stupně I byl však tento cíl popřen reálným vývojem, jež si vyžádal předčasnou improvizaci zvoleného konvergenčního postupu. Maastrichtská smlouva. Klíčovým bodem, jehož úmyslem je učinit pokrok směrem k jednotné měně nevyhnutelným, je Dohoda o Evropské unii, podepsaná v Maastrichtu 7. února 1992.

4.1.3. Princip flexibility. Již v rámci koncipování, podpisu a ratifikace Maastrichtské smlouvy - některé státy - silná politická nedůvěra a pochybnosti ohledně jejich ochoty vstoupit a podílet se na EMU - vyplývající nikoliv z jejich ekonomické nepřipravenosti, nýbrž z důvodů politických. Proces respektování principu flexibility, „kodifikován“ amsterdamským summitem Evropské rady v červnu 1997 a nadále jako velmi aktuální pokračuje. V období spuštění maastrichtského procesu se ona flexibilita projevovala v podobě nemalých výjimek vůči Maastrichtské smlouvě a doplňkových protokolů, jež umožňují pro určitý stát a pro určitou věcnou oblast odlišný výklad. Nalezení rozumné míry flexibility - výzva pro nadcházející období evropského integračního procesu - na jedné straně musí být všechny země zainteresovány na přijetí pokud možno nejširší a nejhlubší společné základny a platformy a hájit tak společného jmenovatele tohoto procesu, na straně druhé každá z nich je a ještě dlouho bude suverénní jednotkou s právem hájit svůj názor a směr. Právě v rámci dodatečné sady protokolů k Maastrichtské smlouvě si kupříkladu Velká Británie vyhradila právo zvolit si postavení mimo stupeň III, resp. právo nevstupovat do stupně III dokonce ani tehdy, splní-li požadovaná kritéria hospodářské výkonnosti a konvergence. V jiném protokolu například Dánsko mělo vyhrazeno právo uspořádat referendum ke vstupu do stupně III, neboť právě tak to vyžaduje dánská ústava. Právě tyto dvě země, spolu se Švédskem, jsou účastníky „opt-out“ stupně III, i přes to, že z čistě ekonomického hlediska by nyní všechny z nich byly patrně značnými posilami EMU.

4.2. Hospodářská a měnová unie (EMU) a euro: efekty EMU Na summitu Evropské rady v Madridu v roce 1995 získala připravovaná společná evropská měna své jméno – euro – a byl vymezen konkrétní časový scénář jeho praktického zavedení. Spolu s tím začaly být intenzívně diskutovány efekty zavedení EMU a euro – přínosy, náklady, potenciál a rizika. Stupeň II započal 1. ledna 1994. Rovněž přechodová fáze, během níž bylo stupňováno úsilí zaměřené na dosažení hospodářské konvergence. Založení Evropského měnového institutu EMI, jež sídlil ve Frankfurtu a byl průběžně transformován v ECB, jehož prioritní oblastí bylo posílení koordinace měnové politiky členských států, podpora zatímního využívání ECU a příprava půdy pro vytvoření Evropské centrální banky v rámci stupně III. Tento cíl byl završen. Podle Maastrichtské smlouvy mohl stupeň III v nejoptimističtějším případě začít dokonce před 1. lednem 1997, v optimistickém případě pak 1. ledna 1997, přičemž smlouva stanovila nejzazší datum zahájení stupně III na 1. leden 1999. Realita ukázala, že právě nejzazší datum 1. ledna 1999 bylo nakonec jediným proveditelným - a to s mnoha otazníky. V rámci stupně III došlo na jeho počátku k založení Evropské centrální banky.

STRANA 23 Z 69



PROSINEC 2004

Časový plán euro. Časový plán euro byl rozdělením stupně tři na fáze A, B a C. V prvním čtvrtletí roku 1998 na základě skutečně dosažené konvergence (avšak značně ovlivněné i politickým tlakem) měřené ke konci roku 1997 stanovila Evropská rada 11 zemí, které se mohly ucházet o vstup do EMU k 1. lednu 1999. Scénář. V prvním čtvrtletí 1998 na základě skutečně dosažené konvergence měřené na konci roku 1997 stanovila Evropská rada skupinu zemí, které se ucházely o vstup do EMU od 1.1.1999. Ty doplnilo 1. ledna 2001 jako dvanáctá země Řecko. Evropská rada přijala transformační scénář navržený Evropskou komisí a Evropským měnovým institutem. Délka fáze duálního měnového oběhu mezi 1. lednem 2002 a 1. červencem 2002 byla kritizována řadou členských zemí zejména z důvodu technické a logistické neujasněnosti. Přijatý scénář předpokládal, že národní měny musí být staženy z oběhu nejpozději do 1. července 2002. Skutečná délka této fáze byla nicméně záležitostí subsidiarity, přičemž vůbec nebylo vyloučeno její zkrácení. To se také stalo, když 28. února 2002 se národní měny 12 členských zemí EMU ve své hotovostní podobě použily pro hotovostní peněžní transakce naposledy. V souladu s naznačeným scénářem fáze přechodu k jednotné měně nastala mezi 1. lednem 1999 a 1. lednem 2002.

4.2.1. Scénář potvrzený summitem Evropské rady v prosinci 1995 (tabulka) Časový sled

Obsah

Zodpovědnost

Fáze

16. prosince 1995, Madrid, stanovení časového itineráře pro završení Evropská rada summit Evropské rady přechodu k jednotné měně listopad 1996

schválení národních rozpočtů pro rok 1997, na národní parlamenty jejichž základě členské země EU prokazovaly svoji schopnost vstoupit do EMU

31. prosinec 1996

vymezení pravidel, organizačního a logistického uspořádání Evropské centrální banky (ECB) a Evropského systému centrálních bank (ESCB) pro zajištění jejich cílů, příprava legislativy týkající se ECB/ESCB a zavedení jednotné měny

1. čtvrtletí duben 1998

1998,

resp. rozhodnutí o účastnících 1. vlny EMU

Evropský (EMI)

měnový

institut

Evropská komise, EMI, Rada EU Rada EU

3. čtvrtletí 1998

specifikace pravidel pro vztahy mezi zeměmi ESCB, Rada EU a členské fáze A v EMU a mimo EMU, státy začátek výroby bankovek euro, začátek výroby mincí euro

1. leden 1999

neodvolatelné fixování devizových kursů měn Rada EU vstoupivších do EMU, v účinnost vstupuje legislativa vztahující se k euro (právní statut, kontinuita již uzavřených smluv, postup apod.)

fáze A

od 1. ledna 1999

vymezení a výkon jednotné měnové politiky ESCB v euro, vypořádání devizových operací v euro, provádění platebního systému TARGET, členské státy EMU emise nových veřejných dluhových instrumentů

fáze B

od 1. ledna 1999 do 1. provádění duálního měnového režimu při ledna 2002 zajištění předem pevně stanoveného neodvolatelně fixovaného kursu pro směnu mezi stávajícími národními měnami a euro, monitorování procesu přechodu v bankovním a finančním sektoru, asistence celé ekonomice při procesu postupného přechodu

ESCB

ESCB a veřejné instituce v jednotlivých členských státech ESCB a veřejné instituce v jednotlivých členských státech

1. leden 2002 jako nejzažší zahájení oběhu bankovek euro a stažení ESCB termín bankovek národních měn, zahájení oběhu mincí euro a stažení mincí národních měn, završení procesu přechodu k EMU ve veřejné členské státy administrativě

STRANA 24 Z 69

fáze B


fáze C


PROSINEC 2004

4.2.2. Obecné dopady Euro nahradilo 12 měn členských zemí EMU, které ještě po přechodné období symbolicky existovaly ve své hotovostní podobě – v podobě bankovek a mincí. Bankovky a mince těchto národních měn, k nimž se počínaje rokem 2001 připojilo Řecko, tak podle změněného původního scénáře zůstaly v oběhu první dva měsíce roku 2002. Nejednalo se však již o plnohodnotné národní měny, nýbrž jen o symbolické - pevné a neměnné, provizorní a přechodné vyjádření euro v symbolech národních měn (oficiálním jazykem institucí EU: jednalo se o nedesetinná vyjádření měny euro). Počínaje březnem 2002 došlo k odstranění i těchto posledních zbytků národních měnových symbolů a euro ovládlo peněžní oběh EMU i ve své hotovostní podobě. Po přechodné období byla hodnota původně 11, později 12 národních měn EMU vyjadřována vůči euro pomocí tzv. fixních přepočítacích koeficientů. Jejich závazné vyjádření bylo publikováno a vstoupilo v platnost první lednový den roku 1999. Euro současně nahradilo k témuž dni stávající evropskou měnovou jednotku ECU, jejíž oficiální závazky k tomu dni zanikly a v poměru 1:1 byly plynule převedeny do euro. Euro je rozděleno na 100 centů a je plně směnitelnou měnou na všech světových devizových a finančních trzích. Konečná hodnota fixních přepočítacích koeficientů pro 11 národních měn EMU počínaje prvním dnem roku 1999 byla následující. Hodnota přepočítacího koeficientu později se připojivší řecké drachmy činila 340,750 GRD/EUR.

Přepočítací koeficient 11 národních měn EMU k euro v období 1. leden 1999 až 31. prosinec 2001, resp. 28. únor 2002 národní měna

poměr k euro (přepočítací koeficient¨)

DEM

1,95583

ATS

13,7603

FRF

6,55957

ITL

1936,27

ESP

166,386

NLG

2,20371

BEF

40,3399

LUF

40,3399

PTE

200,482

IEP

0,787564

FIM Pramen: Evropská centrální banka

5,94573

Po dobu přechodného období (1. ledna 1999 až 31. prosince 2001) bylo euro používáno pouze v bezhotovostní podobě. Hotovostní peněžní oběh v EMU byl v jeho průběhu i nadále zajišťován hotovostními symboly 11, resp. později 12 národních měn zemí EMU. Tyto symboly však již neodrážely žádný ekonomický obsah, tudíž zavedení hotovostního euro v prvních dvou měsících roku 2002 mělo silný symbolický a mnohdy i emotivní obsah, avšak k danému datu toto období neznamenalo naprosto žádnou revoluci ekonomickou a měnovou (ta nastala již tři roky předtím). Díky pevné fixaci těchto 11, resp. 12 měn k euro se jednalo pouze o jiné pevné vyjádření měny euro v příslušné národní měně. Po dobu přechodného období nicméně platilo pravidlo („žádný zákaz, žádné donucení“), podle kterého se každý ekonomický subjekt mohl zcela dobrovolně rozhodnout, zda bude své finanční operace provádět v euro, nebo v symbolech některé národní měny EMU. Některé finanční operace však byly již od 1. ledna 1999 prováděny výhradně v euro – jednalo se výlučně o tzv. oficiální operace (tj. takové operace, které mají něco společného s veřejným sektorem) a zúčtovací operace na finančních trzích. Konkrétně se jednalo o: •

operace na mezibankovních, devizových a kapitálových trzích,

•

veškeré operace Evropské centrální banky a Evropského systému centrálních bank,

•

operace v rámci národních clearingových systémů zemí EMU,

•

finanční operace institucí EU a některých národních institucí zemí EMU.

Během onoho přechodného období však docházelo na dobrovolné bázi k progresivnímu nárůstu bezhotovostních plateb v euro na úkor symbolů národních měn zemí EMU soukromými subjekty. Bankovky a mince euro byly dány do oběhu 1.

STRANA 25 Z 69



PROSINEC 2004

ledna 2002 a v období následujících dvou měsíců definitivně nahradily bankovky a mince národních měn zemí EMU. Všechny bankovky a mince národních měn zemí EMU byly staženy z oběhu definitivně do 28. února 2002. K tomuto datu byl tak definitivně završen i přechod k EMU a euro. Zbývající symboly národních měn je pak možné vyměnit i v následujícím období prostřednictvím komerčních bank a v delším horizontu prostřednictvím Evropského systému centrálních bank.

4.3. Stabilita EMU a konvergence Kvalifikovat se do EMU není rozhodně jednoduché. Pro země – členské státy EU – které mají ambice do EMU vstoupit, to vyžaduje intenzívní dlouhodobou přípravu. Tato příprava je hodnocena tzv. maastrichtskými kritérii makroekonomické konvergence, jež musí země vstoupivší do EMU splnit. Vedle toho zde existuje požadavek nezávislosti centrální banky a další měnové podmínky. Navíc makroekonomická konvergenční kritéria nestačí splnit jednorázově, nýbrž je nutné je udržovat a plnit dlouhodobě. Zdravý makroekonomický a fiskální vývoj pro stávající členy EMU je hodnocen v rámci Paktu stability a růstu.

4.3.1. Konvergence v evropských souvislostech Konvergence představuje, zejména pak v poslední fázi, jeden z mála klíčových konceptů, na nichž je založen proces evropské integrace. Nástrojem, jak této konvergence dosáhnout je v EU kohezní politika. Rozhodla-li Evropská rada na summitu v Maastrichtu v prosinci 1991, že dalším pokračováním integrace v ekonomické oblasti se stane projekt zavedení společné měny, nabyla kohezní politika v této oblasti konkrétní zaměření na formulaci a následné plnění sady makroekonomických konvergenčních kritérií, která začala být později označována jako maastrichtská.

Box: Maastrichtská konvergenční kriteria 1: Inflační kritérium - Země se kvalifikuje do EMU, pokud její míra inflace nepřesahuje hodnotu 1,5 procentního bodu nad průměr tří zemí s nejnižší mírou inflace. 2: Úrokové kriterium - Země se kvalifikuje do EMU, pokud její dlouhodobé úrokové sazby nepřesahují hodnotu dvou procentních bodů, než průměrná dlouhodobá úroková sazba u tří zemí s nejnižší mírou inflace. 3: Kritérium rozpočtového deficitu - Země se kvalifikuje do EMU, pokud její rozpočtový deficit nepřevyšuje hodnotu 3% jejího hrubého domácího produktu, resp. pokud prokáže viditelné snížení hodnoty deficitu směrem k hodnotě 3% podílu na HDP. 4: Kritérium veřejného dluhu - Země se kvalifikuje do EMU, pokud její veřejný dluh nepřevyšuje hodnotu 60% jejího hrubého domácího produktu, resp. pokud prokáže viditelné snížení hodnoty dluhu směrem k hodnotě 60% podílu na HDP. 5: Kritérium kursové stability - Země se kvalifikuje do EMU, pokud je nejméně dva roky před rozhodným datem členem kursového mechanismu ERM a v rámci tohoto mechanismu nedevalvovala devizový kurs své měny.

4.3.2. Smysl a oprávněnost maastrichtských konvergenčních kritérií jako předpokladu pro vstup do EMU Konvergence se stala součástí akceptovaného slovníku v souvislosti s hospodářskou a měnovou unií EMU. Současně se startem EMU 1. ledna 1999 však současně i skončila téměř desetiletá historie první etapy hospodářské politiky, zaměřené na plnění těchto kritérií. Maastrichtská kritéria se tak začínají stávat vůči většině zemí EU-15 minulostí a začínají být pomalu relevantní pro další evropské země, pro zbývající země z EU-15, jež dosud nevstoupily do eurozóny, tak i pro nové členské země při jejich úsilí vstoupit za několik let do EMU. Jisté zevrubné zhodnocení jejich smyslu a oprávněnosti je tedy na místě. Lze dodat, že s modifikovanou podobou maastrichtských kritérií se setkáváme i v pravidlech Paktu stability a růstu.

4.3.3. Prokázaná konvergence ve sledovaných oblastech Za období konvergenčního úsilí - především však za poslední tři roky před rozhodným datem v prosinci 1997, kdy Evropská komise sehrála výraznou úlohu při motivaci členských států plnit maastrichtská kritéria (konkrétně pak v období květen 1995 až prosinec 1997, který byl rozhodný pro vyhodnocení plnění kritérií pro příslušné země) lze zaznamenat velmi výrazné zlepšení při plnění těchto kritérií.

STRANA 26 Z 69



PROSINEC 2004

Mezi prosincem 1996 a prosincem 1997 průměrná míra inflace zemí EU klesla z 2,2% na 1,3%. Všechny členské země EU - s výjimkou Řecka - zaznamenaly míry inflace 2% a méně, a standardní odchylka mezi těmito jednotlivými členy jako měřítko konvergence - se za stejné období snížila z 1,6% na 0,9%. Současně s tím klesly dlouhodobé úrokové sazby napříč celou EU, když dosáhly průměrné hodnoty kolem 5,5% na konci referenčního období - v prosinci 1997. Navíc rozdíly mezi úrokovými sazbami řady zemí EU byly skutečně setřeny. Je zajímavé, že i v podmínkách modifikovaného (ne tak náročného) kursového mechanismu ERM zůstaly devizové kursy měn EU stabilní. Zejména během roku 1997 došlo k výraznému zlepšení největšího kamene úrazu při plnění konvergenčních kritérií - kritéria fiskálního deficitu - ačkoliv ne vždy bylo toto zlepšení výsledkem použití zcela korektních metod. Je však pravdou, že ve všech zemích EU se fiskální deficity snížily, v několika z nich byly dokonce zaznamenány i rozpočtové přebytky. Je bezesporu úspěchem, že průměrný podíl rozpočtového deficitu na HDP ve všech zemích EU klesl v prosinci 1997 až na úroveň 2,4%, když o rok dříve činil tento údaj 4,2%. Navíc, poprvé za celá 90. léta se na konci roku 1997 podařilo snížit i ukazatel podílu státního dluhu na HDP, jehož redukce je ještě obtížnějším úkolem, než v případě předchozího kritéria deficitu. Tím došlo rovněž ke kultivaci prostředí nezbytného pro udržení neinflačně působícího hospodářského růstu. Odvrácenou stranou tohoto úsilí zůstala průměrná hodnota státního dluhu na HDP, která v prosinci 1997 činila 72,1% (o 12,1 procentního bodu více, než stanoví kritérium). Navíc ve třech státech EU (Belgii, Itálii a Řecku) byla a zůstala výše dluhového kritéria řádově vyšší než zmíněný průměr.

Ekonomické indikátory a maastrichtská konvergenční kritéria (tabulka)

Belgie

Dánsko

Finsko

Francie

Irsko

Itálie

Lucembursko

Německo

Nizozemsko

Portugalsko

STRANA 27 Z 69

Inflace

Dlouhodobé úrokové sazby

Přebytek (+) nebo Státní dluh k HDP deficit (-) státního rozpočtu k HDP

1996

1,8

6,5

-3,2

126,9

1997

1,4

5,7

-2,1

122,2

1998

0,9

4,8

-1,7

118,1

1996

2,1

7,2

-0,7

70,6

1997

1,9

6,2

+0,7

65,1

1998

1,3

4,9

+1,1

59,5

1996

1,1

7,1

-3,3

57,6

1997

1,3

5,9

-0,9

55,8

1998

1,4

4,4

+0,3

53,6

1996

2,1

6,3

-4,1

55,7

1997

1,2

5,5

-3,0

58,0

1998

0,7

4,6

-2,9

58,1

1996

2,2

7,3

-0,4

72,7

1997

1,2

6,2

+0,9

66,3

1998

2,2

5,0

+1,1

59,5

1996

4,0

9,4

-6,7

124,0

1997

1,8

6,7

-2,7

121,6

1998

2,0

5,1

-2,5

118,1

1996

1,2

6,3

+2,5

6,6

1997

1,4

5,6

+1,7

6,7

1998

1,0

4,5

+1,0

7,1

1996

1,2

6,2

-3,4

60,4

1997

1,4

5,6

-2,7

61,3

1998

0,6

4,5

-2,5

61,2

1996

1,4

6,2

-2,3

77,2

1997

1,8

5,5

-1,4

72,1

1998

1,8

4,7

-1,6

70,0

1996

2,9

8,6

-3,2

65,0

1997

1,8

6,2

-2,5

62,0



Rakousko

Řecko

Španělsko

Švédsko

V. Británie

PROSINEC 2004

1998

2,3

4,8

-2,2

60,0

1996

1,8

6,3

-4,0

69,5

1997

1,1

5,6

-2,5

66,1

1998

0,8

4,8

-2,3

64,7

1996

7,9

14,4

-7,5

111,6

1997

5,2

9,8

-4,0

108,7

1998

4,5

8,5

-2,2

107,7

1996

3,6

8,7

-4,6

70,1

1997

1,8

6,3

-2,6

68,8

1998

1,8

5,0

-2,2

67,4

1996

0,8

8,0

-3,5

76,7

1997

1,9

6,5

-0,8

76,6

1998

1,0

5,0

+0,5

74,1

1996

2,5

7,9

-4,8

54,7

1997

1,8

7,0

-1,9

53,4

1998 1,5 5,6 -0,6 52,3 Zdroj: Evropská komise na základě harmonizace údajů provedené statistickým úřadem EU EUROSTAT, vlastní výpočty

4.3.4. Trvalá potřeba ekonomické disciplíny a Pakt stability a růstu V kontextu jednotné měnové politiky je nicméně velmi podstatné, aby přizpůsobení a konvergence dosažená v období let 1991 až 1998 byly udržitelné i nadále, pokud možno trvale - tedy po dobu vlastního fungování měnové unie. Je zřejmé, že efektivní a déletrvající stabilizační mechanismy strukturální povahy budou zapotřebí ve většině zemí vstoupivších do EMU. Tyto požadavky pro trvání politiky přizpůsobení a konvergence vyplývají z řady rizik, souvisejících například: 1. s vysokou a přetrvávající nezaměstnaností, která má do značné míry strukturální povahu, 2. s demografickými trendy, které mohou představovat velmi závažnou zátěž pro budoucí veřejné výdaje, 3. s vysokou hladinou veřejného dluhu, jež bude u řady zemí EU zatěžovat jejich běžné státní rozpočty až do doby, než dojde k výrazné redukci dluhu. Nedostatečný pokrok ve strukturálním přizpůsobení bude ještě nějakou dobu tíživě komplikovat udržitelnou konsolidaci veřejných financí, které se však budou muset vypořádat s velmi důležitými výzvami: vysokými měrami veřejného dluhu a stárnoucí populací. Spolu s touto výzvou však prostředí jednotné měny a EMU vyžaduje další a soustavnou konsolidaci systému veřejných financí. Jejím cílem je snížit úroveň veřejného dluhu u všech členů EMU v představitelné budoucnosti na úroveň 60% HDP - tedy takovou, se kterou operují maastrichtská kritéria. Potřeba pokroku v této oblasti není nijak vágní - naopak nástrojem k jeho dosažení je Pakt stability a růstu, jehož dikce nám naznačí, že se nejedná o nic jiného, než o pokračování v plnění těch maastrichtských kritérií, která upravují fiskální disciplínu. Nedodržení podmínek stability prostředí EMU definovaných Paktem je velmi tvrdě penalizováno. Nejprve výstražným upozorněním, při opakování pokutami měřenými v procentech HDP příslušné země. Trest nejtvrdší - tedy povinnost vystoupit z EMU - však ani Maastrichtská smlouva, ani Pakt stability a růstu neznají.

Box: Pakt stability a růstu a stabilizační programy Podle Paktu stability a růstu přijatého Radou EU v roce 1997 jsou členské státy zavázány „držet ve střednědobém horizontu své rozpočtové pozice blízko vyrovnanosti nebo v přebytku“. Tento cíl je považován za dostatečný k tomu, aby „členským státům umožnil vyrovnávat normální cyklické fluktuace a současně udržet rozpočtové deficity v rámci limitu vymezeném referenční hodnotou 3% HDP“. Pro účel mnohostranného dohledu nad podmínkami Paktu stability jsou současně členské státy zavázány předložit Radě EU a Evropské komisi stabilizační programy (pokud je země účastna v euro-zóně) nebo konvergenční programy (pro členy EU, kteří se neúčastní euro-zóny), které poskytují informace potřebné k ohodnocení fiskálního přizpůsobení zaměřeného na dosažení pozice blízké vyrovnané, či přebytkové. Fiskální disciplína a redukce veřejného dluhu, který v současnosti pojídá nezanedbatelnou část běžných rozpočtových výdajů, je mimo jiné důležitá i v tom, že umožní plněji využívat běžných rozpočtových příjmů a výdajů k velmi podstatné věci - ke korekci cyklických poruch v hospodářství. Poté, co zmizela možnost znehodnocení devizového kursu a úrokové

STRANA 28 Z 69



PROSINEC 2004

sazby se stávají totožné v celém prostředí EMU, stává se fiskální politika jediným nástrojem státu, který bude moci plošně a neutrálně povzbudit hospodářskou aktivitu.

Box: Pravidla Paktu stability a růstu Pakt stability a růstu má vést k dosažení dlouhodobého stavu státních rozpočtů, blízkému vyrovnanosti, nebo v lepším případě i přebytkovosti. Pakt stability operuje s obecnými kritérii fiskální discipliny, platnými pro celou EMU; navíc každá země si stanovuje střednědobé národní cíle, které bývají ještě přísnější. Potřeba Paktu stability a růstu v této podobě vychází z faktu, že rozpočtová pravidla a koncepty fiskální politiky zůstávají v pravomoci národních států. Překonání hranice 3% deficitu státního rozpočtu k HDP je podle pravidel tolerovatelné pouze v případě, že daná ekonomika vykáže stanovený meziroční pokles HDP (větší než 2,0%, resp. větší než 0,75%). Členské státy EU jsou povinny předkládat: •

roční programy fiskální stability (platí pro členy EMU),

•

konvergenční programy (platí pro nečleny EMU).

V případě nadměrného deficitu je uplatněna sankční procedura. V prvním roce členský stát EMU s nadměrným deficitem skládá neúročené depozitum ve výši 0,2% svého HDP + 1/10 rozdílu mezi skutečným poměrem deficitu k HDP a skutečnou hodnotou. Ve druhém roce se výše neúročeného depozita zvyšuje až maximálně na 0,5% HDP. A ve třetím roce bez zjednané nápravy se neúročené depozitum přeměňuje v pokutu.

4.4. Proces přizpůsobování podnikatelské sféry na podmínky EMU: stávající zkušenosti a náměty Vznik společné měnové oblasti – hospodářské a měnové unie – představoval velkou výzvu a vysoké nároky pro podnikatelskou sféru v nynějších 12 členských zemích EMU. Zkušenosti těchto podnikatelů a možné specifické náměty pro české přizpůsobení jsou předmětem čtvrté kapitoly této pasáže.

4.4.1. Dopady na podnikovou sféru Zatímco bankovní a finanční sféra disponovala nezanedbatelnou výhodou při zajišťování nutných technických příprav díky zveřejnění Zelené knihy Evropské komise z května 1995, praktické důsledky EMU pro nefinanční podnikatelskou sféru byly v průběhu příprav podstatně méně zřetelné. V našem pojednání se zaměřme na oba pohledy dopadu EMU ve finanční a nefinanční oblasti, včetně implikací na české prostředí a sledujme v našem pohledu trojí rovinu zájmu. 1.

Společnosti a podnikatelé by měly zahájit své přípravy na EMU co možná nejdříve. Toto zahájení se ukazuje být životně důležité, pokud subjekty, které v EMU vystupují, mají využít nákladově efektivní změny měnového prostředí a současně se vyhnout jak technickým problémům, tak i problémům s personální připraveností.

2.

Je nutné vyzdvihnout významnou roli veřejných orgánů a institucí, především zodpovědných za zajištění a vyhnutí se technickým, legislativním či fiskálním překážkám, jež by mohly zkomplikovat či zabránit využívání euro - zejména během jeho zaváděcího období.

3.

Společnosti a podnikatelská sféra vyžadují jasnou, úplnou a prakticky využitelnou informaci o EMU a jednotné měně.

4.4.2. Obecné funkční dopady. Jednotná měna by měla vytvořit nové obchodní příležitosti a příležitosti ke zvýšení efektivnosti korporátních organizací a jejich systémů, v zájmu konkurenceschopnosti Evropy jako celku a zlepšení nevalné situace v zaměstnanosti, ačkoliv právě ta se může v konečném důsledku stát velmi rizikovým faktorem celého procesu. Euro pomůže zvýšit velikost trhů, které je z měnového hlediska možné považovat za domácí, resp. homogenní, což je daleko významnější pro malé a

STRANA 29 Z 69



PROSINEC 2004

střední podniky než pro multinárodní společnosti, neboť multinationals jsou již nyní uzpůsobeny pro řízení přeshraničních transakcí v rámci EU. Informační systémy hrají jednu z rozhodujících úloh v tomto procesu, přičemž je doporučováno zahrnout oddělení informačních systémů v jednotlivých společnostech do rané fáze měnového přizpůsobení k euro, neboť i tím lze předejít vzniku potenciálních úzkých míst. Tato změna poskytuje naprosto ojedinělou příležitost k harmonizaci těchto informačních systémů. Potřeba komunikace. Evropská komise jako výkonný orgán Unie kladla velký důraz na potřebu účinné komunikace. Doporučovala vytvoření odpovídajících národních pracovišť, která by dohlížela na hladkost transformačního procesu směrem k euro. Podnikatelská sféra přitom silně usilovala o podnícení diskusí mezi soukromým a veřejným sektorem, zejména s ohledem na fiskální administrativu.

4.4.3. Vnitřní management projektu jednotné měny 1.

Začít se sbíráním informací a uplatněním možnosti podělit se o ně s dalšími organizacemi.

2.

Založit a vytvořit základnu (platformu) pro euro.

Tabulka: Doporučená struktura platformy pro jednotnou měnu Generální ředitel nebo finanční ředitel Řídící výbor Finance

administrativa

Marketing

Personální odd.

právní oddělení

Pracovní skupina

pracovní skupina

Pracovní skupina

Pracovní skupina

pracovní skupina

Informační sys.

informační sys.

Informační sys.

Informační sys.

informační sys.

informační sys. informační sys.

3.

Identifikace obchodních oblastí vyžadujících přizpůsobení v důsledku ovlivnění přeměnou k jednotné měně.

4.

Vymezení strategie přechodu k jednotné měně, včetně jejího časového plánu a rozpočtu na úrovni společnosti.

5.

Zavádění změn.

4.5. Co by měla Česká republika učinit v přípravě na EMU ? Závěrečná část této pasáže se pokouší o vymezení uceleného systému úkolů, které musí Česká republika (a analogicky i ostatní nově přistoupivší země) splnit pro to, aby nepředstavovala v budoucí rozšířené EMU rizikový prvek. Uvidíme, že vedle makroekonomických a měnových cílů je zapotřebí analyzovat a diskutovat pojmy jako konkurenceschopnost, inovační potenciál, flexibilita pracovní síly, kvalita výkonu veřejné správy služby. Zavedení euro od ledna 1999 mělo na českou ekonomiku spíše marginální vliv. Důvodem je to, že Česká republika nebyla členem EU (neřku-li EMU), že zákonným platidlem i nadále zůstala, česká koruna, a tudíž, že veškeré přizpůsobení se euro je pouze věcí přirozené konkurenceschopnosti, nikoliv závazné povinnosti. Potřeba dobrovolně se přizpůsobit podmínkám euro vznikla v první řadě ve finančním sektoru. Především banky usilovaly, aby byly připraveny od samého počátku na zvládnutí všech běžných operací v euro. Ostatní, tuzemské nebankovní finanční instituce – pokud jejich angažovanost nesouvisí bezprostředně s aktivitami s EU, či nejsou držitelé devizových licencí pro obchodování v zahraničí – pocítily dopad zavedení euro méně. Druhým subjektem s jistým, spíše technickým, než ekonomickým dopadem zavedení euro jsou nebankovní a nefinanční společnosti buď se zahraniční majetkovou účastí, nebo účastníci zahraničně obchodních transakcí. Všechny tyto společnosti jsou ve větším či menším rozsahu konfrontovány s potřebou vedení účetnictví, informatiky a platebního styku v euro. Toto je záležitost především jednotlivých subjektů, mezi něž lze zařadit i kupříkladu poradenské firmy, cestovní kanceláře, hotely apod. Samozřejmě i jednotlivých občanů, kteří cestují soukromě či služebně do některé ze 12 zemí EMU. Těm všem došlo po 1. lednu 1999 k ulehčení v jejich finančních a ekonomických vztazích se zeměmi EMU, neboť jediná měna euro tímto pro ně pokrývá prostor předchozích národních měn zemí EMU. Makroekonomicky k žádným dramatickým změnám po zavedení euro nedošlo. Opět technicky došlo ke změně struktury našich devizových rezerv; především šlo o onu nezanedbatelnou část devizových rezerv, jež byla dříve tvořena aktivy v DEM.

STRANA 30 Z 69



PROSINEC 2004

Je zřejmé, že zcela jiná situace nastala po přijetí za plnoprávného člena EU. V tuto dobu již musíme učinit závazná opatření v oblasti kursové koordinace (vstup do první přípravné fáze EMU a do Evropského systému centrálních bank), vytvořit strategii vstupu do kursového mechanismu ERM II. a makroekonomicky se začít přizpůsobovat a připravovat na vlastní vstup do EMU. A konečně vlastní vstup České republiky do EMU bude znamenat, že česká koruna přestane být zákonným platidlem na českém území, které by se tak stalo integrální součástí EMU; v té době již téměř jistě se stejnou úrovní úrokových sazeb, výrazně přizpůsobenými cenovými hladinami a více méně obdobnými i ostatními makroekonomickými parametry. Co z toho vyplývá pro hospodářskou politiku České republiky ? Makroekonomicky by adaptace na podmínky měnové unie měla znamenat záležitost všestranně prospěšnou. Stačí se podívat – jako velmi reálnou analogii – na to, jak během 90. let – během období plnění maastrichtských kritérií – jednotlivé země (některé v daleko horším makroekonomickém stavu, než je česká ekonomika dnes) dosáhly takového stupně konvergence, takového zlepšení jednotlivých makroekonomických veličin podle maastrichtských kritérií, že kdyby se pouze tento efekt naplnil, bylo by to ku prospěchu české ekonomiky. Takže míra konvergence pro účely EMU je prospěšná za každých okolností a vede k takovým přínosům pro ekonomiku, že i kdybychom do EMU nakonec – z jakýchkoliv hypotetických důvodů – nevstoupily, jistě bychom tyto konvergenční přínosy shledali užitečné. Možnou obrácenou stranou je omezená národní suverenita v oblasti výkonu měnové politiky (jež je však s celým procesem integrace nevyhnutelně spojena; jinak řečeno – kdo se obává částečné ztráty národní suverenity, neměl by se integračním úsilím vůbec zabývat), nemožnost používat devizový kurs a úrokové sazby jako nástroje domácí hospodářské politiky. Tyto národní výsady však budeme moci ještě několik let plnohodnotně využívat. Strukturální a kohezní politika představují jedny ze základních kamenů politik Evropské unie, v jejímž důsledku má docházet k překonávání stávajících ekonomických a sociálních nerovností (viz níže). S ohledem na vzniklé sociální a ekonomické disparity spojené s procesem rozšíření, bude po roce 2006 (kdy vstoupí v platnost nová pravidla fiskální politiky v EU) nutné přijmout celou řadu změn kohezní politiky, tak aby vyhověla potřebám rozšířené EU. Zároveň rozšíření Unie není jediným, byť podstatným, důvodem změn kohezní politiky. Reforma kohezní politiky by tak jako tak vyplynula z probíhajících hospodářských, sociálních a teritoriálních změn stávající EU. Výsledky předmětné diskuse by se měly projevit v pojetí nové kohezní politiky s účinností od 1. ledna 2007.

STRANA 31 Z 69



PROSINEC 2004

5. Společné a koordinované politiky 5.1. Finanční politika a harmonizace Aby bylo učiněno zadost cílům stanoveným v Římské smlouvě, Evropská společenství vynaložila od samého počátku výrazné úsilí směrem k zavedení společných politik, zaměřených na podporu hospodářského a sociálního pokroku a zlepšení životních podmínek odstraněním nepotřebných a nenutných vnitřních bariér, které rozdělují, resp. v mnoha ohledech rozdělovaly - Evropu, posílením ekonomické jednotnosti - resp. společných ekonomických rysů - a překonáním rozdílů existujících mezi jednotlivými regiony. Evropská společenství a Evropská unie postupně vytvořily rejstřík finančních nástrojů a tak se vybavily prostředky k dosažení těchto cílů. Především k nim patří Rozpočet Evropské unie (Evropský rozpočet), jehož příjmy jsou od roku 1970 vytvářeny z vlastních zdrojů a na využívání jeho výdajů dohlíží od roku 1977 Dvůr auditorů. Z Evropského rozpočtu jsou rovněž financovány strukturální fondy a regionální politika EU. Některé aktivity ve specifických oblastech jsou financovány z mimorozpočtových zdrojů: například v odvětví uhelném a ocelářském Evropské společenství uhlí a oceli využívá zdroje získané v podobě půjček a poplatků z uhelné a ocelářské výroby. Hlavním zdrojem příjmů pro pomoc zemím třetího světa z EU je pak Evropský rozvojový fond, do něhož členské státy Unie přispívají přímo.

5.1.1. Evropský rozpočet Jak Evropská komise, tak Rada ministrů i Evropský parlament se podílejí na sestavování Evropského rozpočtu. Každoročně Evropská komise koncipuje předběžný návrh rozpočtu, který poté posílá Radě ministrů. Rada jej buď přijme anebo pozmění kvalifikovanou většinou a výsledný návrh rozpočtu předkládá Evropskému parlamentu. Parlament jej následně diskutuje při prvním čtení a může jej buď schválit a přijmout, anebo navrhne změny pro „povinné“ výdajové položky a odhlasuje změny pro „nepovinné“ výdaje. Rozpočet je poté přezkoumán Radou EU, jež může buď kvalifikovanou většinou přijmout Evropským parlamentem provedené modifikace a pozměnění, anebo provést další změny. V případě provedení dalších změn se návrh rozpočtu již naposledy vrací zpět do Parlamentu na druhé čtení. Parlament pak učiní svůj konečný verdikt. V této fázi může po „usmiřovacím“ jednání s Radou ministrů znovu uvést provedené změny, hlasovat kvalifikovanou většinou (tří pětin hlasů) a tak s konečnou platností přijmout Evropský rozpočet. Pokud Evropský parlament odmítne návrh rozpočtu i po proceduře následující po druhém čtení, včetně „usmiřovacího“ jednání s Radou ministrů, Rada ministrů je povinna vypracovat a předložit jiný návrh rozpočtu. Rozhodovací pravomoci týkající se rozpočtové procedury a schvalování Evropského rozpočtu jsou tedy rozděleny mezi Radu ministrů a Evropský parlament. Evropský parlament zastává úlohu demokratické kontroly. Výdaje Evropského rozpočtu. Hlavní položkou výdajů Evropské unie jsou operativní výdaje spojené s provozními i investičními potřebami nejrůznějších programů, projektů a politik členských států i nečlenských zemí EU. Administrativní náklady se podílejí relativně nízkými 4,5% na celkových výdajích při vědomí, že nejdůležitější instituce zaměstnávají přibližně 25. 000 osob. Téměř 90% výdajů je alokováno pro účely hospodářských, sociálních, kulturních a regionálních programů v členských i nečlenských zemích Unie. (1) Zemědělský sektor se stále podílí téměř polovinou na výdajích Evropského rozpočtu (v 90. letech především zásluhou zemědělských cenových garancí, které samy dosahovaly až 45% výdajů Rozpočtu; v současné době relativní podíl zemědělských cenových garancí výrazně klesá). Zatímco se částka vynaložená na „zelenou Evropu“ může zdát na první pohled neúměrně vysoká,a k tomuto závěru stále více dospívá řada odborníků, může však být rovněž racionálně vysvětlena faktem, že zdrojem financování na úrovni EU právě v sektoru zemědělství jsou národní finanční soustavy. (2) Strukturální opatření představují druhou nejvýznamnější výdajovou položku s podílem asi 28% na rozpočtových výdajích. Toto zvýšení bylo projevem hektického úsilí směřujícího k vytvoření a dosažení společného trhu k 1. lednu 1993 a spočívajícího v posílení hospodářské a sociální koheze, a bylo umožněno tím, že Jednotný evropský akt přijal opatření ke koordinaci strukturálních fondů. Toto opatření bylo přijato rovněž proto, aby došlo ke zdvojnásobení disponibilních prostředků v rozhodném období pro úspěch společného trhu (1987 - 1993) a podpoře regionální politiky, zaměřené na zmírnění regionálních nerovnováh a posílení boje proti nezaměstnanosti.

STRANA 32 Z 69



PROSINEC 2004

(3) Financování dalších oblastí společného postupu Unie v odvětvích sociální politiky, energetiky, životního prostředí, průmyslu, ochrany spotřebitelů a výzkumu se na výdajích Evropského rozpočtu podílí přibližně 7,5%, z čehož více než polovina je vynakládána na výzkum a technologický rozvoj. (4) Přibližně 4% výdajů Rozpočtu jsou vyhrazena na rozvoj spolupráce, zejména se zeměmi Latinské Ameriky, Asie a oblasti Středomoří, a na potravinovou pomoc. Tyto prostředky vydávané z Evropského rozpočtu však zdaleka neobsahují veškerou pomoc, kterou Unie věnuje nečlenským zemím. Například finanční a technická pomoc v rámci Loméské konvence 69 africkým, karibským a tichomořským zemím je financována z mimorozpočtového Evropského rozvojového fondu, jehož objem v letech 2000 - 2005, jen pro ilustraci, činí 13,5 mld. EUR. Rovněž tak fondy PHARE a TACIS nelze považovat za integrální součást Evropského rozpočtu.

5.1.2. Unifikace a harmonizace fiskální a daňové politiky Právní (legislativní) základna pro unifikaci a harmonizaci fiskální a daňové politiky již byla vytvořena Římskou smlouvou. Poté následovalo období asi desetileté stagnace, když ES přistoupila k vymezení hlavního předmětu této fiskální a daňové harmonizace. Za předmět harmonizace byly určeny nepřímé daně, daň z přidané hodnoty se stala pro uchazeče nutnou podmínkou vstupu do ES, resp. EU, jisté dílčí pokusy byly rovněž učiněny při harmonizaci další fiskální legislativy a administrativy. Další pokusy o fiskální unifikaci a harmonizaci, avšak ve většině s dosud nezávazným dopadem pro členské státy, byly učiněny v případě struktury národních státních rozpočtů a jejich statistik, koordinace národních rozpočtových politik, či dokumentace procesu konvergence rozpočtových příjmů a výdajů k HDP v jednotlivých zemích. Pokusme se zaměřit na ty prvky fiskálního hospodaření, které lze považovat za standardní a které nám umožní nastavit zrcadlo našemu rozpočtovému procesu. Umožní nám snad lépe pochopit nejen to, kudy se dát, aby naše fiskální politika vykazovala jisté prvky kompatibility, ale i oblasti, kterých se toto přizpůsobení bude týkat. Poznáme rovněž, že v některých prvcích je tato míra srovnatelnosti již poměrně značná. Bude vhodné si připomenout směry unifikace finanční politiky EU, tak jak se stávaly součástí celého evropského integračního procesu. Legislativní platforma pro vytvoření předpokladů k jednotné finanční politice byla dána již na samém počátku vzniku ES je součástí zakladatelských Římských smluv z roku 1957. Poté však následovalo období stagnace v oblasti harmonizace daňových soustav a tím i celé finanční politiky, které trvalo 10 let. ES vždy považovala a nynější orgány Unie dodnes považují za hlavní problém harmonizaci nepřímých daní, tedy především daně z přidané hodnoty, přičemž sjednocování ostatních daňových sazeb, přestože jejich rozdíly představují výraznou bariéru fungování nejen Jednotného vnitřního trhu, ale i Hospodářské a měnové unie EMU, nejsou předmětem intenzivního sjednocování. To se týká především daní z korporací i daně z individuálních příjmů. Průlom v harmonizaci nepřímých daní nastal v roce 1967, kdy bylo rozhodnuto přeměnit dosud fungující systémy nepřímého zdanění na daň z přidané hodnoty (VAT). Ta také byla ve všech zemích ES zavedena k roku 1973 s tím, že nově přijatým členům bude umožněna výjimka, během níž se poměrně finančně nákladný přechod na VAT uskuteční (například v Řecku byla zavedena v roce 1986). Proces harmonizace daní se výrazně prohloubil v roce 1977, kdy byla schválena jednotná daňová základna pro výpočet VAT. Ta však dosud není povinně uplatňována, navíc většina zemí využívá sazeb odrážejících jejich národní specifika. Obvyklé jsou sazby standardní, které jsou doplněny sazbami sníženými. Přitom zvýšení nižších sazeb a snížení vyšších je předmětem velmi ostrých diskusí mezi zainteresovanými partnery a na cestě jejich sjednocení či dalšího přiblížení nebyl dosud zaznamenán výraznější pokrok. I Česká republika má vymezenu dvojí sazbu VAT a její konkrétní hodnoty se nacházejí v intervalech stanovených na úrovni EU. Pokusy postoupit k užší fiskální koordinaci se s nevalnými výsledky objevily v souvislosti s přípravami a startem Jednotného vnitřního trhu v lednu 1993. Navrhovaná opatření se opět výlučně týkala nepřímého zdanění. Jemu je mimo jiné přikládán i ohromný politický vliv s bezprostředním dopadem na voliče. Zdůrazňuje se, že čím déle budou patrné rozdíly ve VAT, tím větší bariéry nebo nerovnosti budou mezi jednotlivými členskými zeměmi existovat na spotřebitelském trhu. Vnitřní ochrana hranic již ve většině zemí díky aplikaci Schengenské dohody není možná a tím dochází k likvidaci celých odvětví v regionech, které jsou daňově znevýhodněné. Je možné to pozorovat i mezi dvěma z nejvyspělejších zemí Unie. Jejich odstranění bude naopak znamenat klíčový prvek pro fungování Jednotného vnitřního trhu i ve spotřebitelském sektoru. Obdobný problém v zemích EU přetrvává v harmonizaci spotřebních daní uvalených na vybrané spotřební zboží (tabák, alkohol, minerální oleje, pohonné hmoty). Z důvodu těchto diferenciací jsou i v zemích EU, zejména v jejich příhraničních regionech, obvyklé nákupní invaze přes hranice jednotlivých států. V daňově

STRANA 33 Z 69



PROSINEC 2004

atraktivních zemích obchod dotyčnými komoditami vzkvétá, na opačné straně hranice jsou tatáž odvětví prakticky zlikvidována. Naproti tomu přímé zdanění dosud nebylo předmětem výrazné unifikace. Přesto rozdíly v sazbách přímého zdanění představují viditelné bariéry, omezující spolupráci firem a společností v teritoriu EU a zvýhodňující jedny společnosti vůči druhým v rámci jinak v podstatě jednotného trhu. Aby Jednotný vnitřní trh v budoucnu fungoval skutečně perfektně, eliminace různých měr zdanění příjmů v jednotlivých členských státech EU se ukáže být časem jako nutné. Na rozdíl od harmonizace nepřímého zdanění navíc chybí jednotný (i když nezávazný) systém zdanění zisků společností i osobních příjmů. S problémem přímého zdanění úzce souvisí i otázka daňových výhod (úlev či odpočitatelných položek od daňového základu) a metod urychlené amortizace. Pro druhý případ byly rozpracovány jednotné odpisové sazby a společná pravidla urychlené privatizace. K závaznému sjednocení však rovněž nedošlo. V porovnání se Spojenými státy jsou, a zejména byly, daňové příjmy v EU, resp. ES založeny spíše na nepřímém zdanění, když daňové soustavy se pokoušely opřít hlavně o VAT a spotřební daně. V tomto smyslu je Česká republika ještě daleko „evropštější“ než většina zemí EU, když VAT spolu se spotřebními daněmi tvoří v porovnání s příjmovými daněmi přibližně trojnásobek. Proces harmonizace finanční politiky v zemích EU rozhodně není zanedbatelným problémem. Ukazuje se navíc, že míra přerozdělování vytvořeného produktu přes státní rozpočet v zemích EU soustavně roste (v průměru asi o 5% během jedné dekády). Těžko říci, zda v současnosti spíše stagnující podíl daňových příjmů na HDP na úrovni kolem 43% souvisí s razantními škrty spojenými s plněním fiskálních konvergenčních kritérií pro vstup do EMU, anebo je tato situace odrazem potřeby zeštíhlovat objem rozpočtů. Zatímco v letech 1961 - 1970 činil tento podíl v průměru 34,9%, v období 1971 - 1980 vzrostl na 39,4% a v letech 1981 1990 představoval již 43,6%. Přibližně na této úrovni se tento podíl stabilizoval i nyní. O významu přímých a nepřímých daní a jejich podílu na HDP svědčí údaje v následujících tabulkách.

Tabulka: Podíl přímých daní v letech 1965 - 1995 (z příjmů a ze zisku, v % na HDP) 1965

1980

1986

1995

8,5

17,8

18,3

19,2

Dánsko

13,7

25,0

28,4

31,0

Finsko

10,0

11,2

15,5

20,0

Francie

5,6

7,6

8,0

11,0

Irsko

6,7

12,4

14,5

17,5

Itálie

4,2

9,3

13,7

14,8

10,9

17,7

18,3

22,0

Belgie

Lucembursko Německo

10,7

13,3

13,0

16,3

Nizozemsko

11,9

15,1

12,6

13,2

Portugalsko

4,5

5,7

6,9

9,5

12,0

13,5

14,8

15,2

Řecko

2,0

5,5

6,4

8,0

Španělsko

3,6

6,3

7,6

10,0

Švédsko

12,8

17,5

21,7

26,5

Velká Británie

11,3

13,3

14,9

17,9

EU jako celek

7,8

12,4

13,6

18,2

Rakousko

STRANA 34 Z 69



PROSINEC 2004

Tabulka: Podíl nepřímých daní v letech 1965 - 1995 (ze zboží a služeb, v % na HDP) 1965

1980

1986

1995

Belgie

11,4

11,4

11,4

13,5

Dánsko

12,1

17,0

17,6

17,5

Finsko

9,5

10,2

10,7

11,6

Francie

13,4

12,7

13,1

14,0

Irsko

13,7

14,9

16,7

15,0

Itálie

9,3

7,9

9,6

11,2

Lucembursko Německo Nizozemsko Portugalsko

7,5

8,6

12,3

14,7

10,4

10,3

9,6

10,0

9,5

11,6

12,6

13,5

8,1

12,9

15,5

17,9

Rakousko

10,5

11,7

11,8

13,0

Řecko

10,7

11,5

18,3

21,9

6,0

5,0

10,0

13,2

Švédsko

13,9

12,7

13,5

15,0

Velká Británie

10,1

10,4

11,6

12,0

EU jako celek

10,2

11,2

11,3

16,7

Španělsko

Projekt postupného sbližování sazeb VAT Výkonné orgány EU, tedy především Evropská komise, učinily velký kus práce na fiskálním sjednocování zejména v předzvěsti spuštění Jednotného vnitřního trhu v roce 1993. Již s předstihem byl vypracován projekt postupného sbližování sazeb VAT, daleko přesahující horizont roku 1993, který se opíral především o tyto nástroje: •

vlastní sbližování sazeb VAT,

•

nové úmluvy pro obchod uvnitř Společenství,

•

clearingový systém pro daňové příjmy.

Předpokládalo se, že společně se spuštěním Jednotného vnitřního trhu by země, tehdy pouze ES, uplatňovaly dvě sazby VAT: standardní a snížené. Každý členský stát by si mohl zvolit úroveň těchto sazeb v rámci stanoveného rozmezí. Přitom se předpokládalo, že jejich rozmezí u všech členských zemí nemělo být větší než 6%, resp. 5%. Pro případ standardní sazby činí toto rozmezí 15% - 20%, následně rozšířené až na 25; pro sníženou sazbu 4% - 9%. Snížená sazba má zahrnovat například následující položky: potraviny, dodávky světla, zásobování vodou, farmaceutické produkty, knihy, noviny, periodický tisk a osobní dopravu. Bohužel, v praxi bylo pouze málo z toho reálně naplněno. Lze říci, že jsou zhruba dodržována zmíněná dvě pásma VAT, v řadě případů jsou však tyto intervaly překračovány. Není rovněž pravda, že v každé zemi platí pouze jediná sazba v rámci obou z pásem. Některé země mají definovány sazby diferencované. Z tohoto pohledu lze říci, že Česká republika je z hlediska osvojení obecných pravidel VAT rovněž lépe připravena než některé členské země EU. Daňové parametry vstupu ČR do EU Po završení vyjednávání je tudíž jasné (bez ohledu na další průběh fiskální a daňové reformy), že do EU vstoupila Česká republika s následujícími daňovými parametry: •

daň z přidané hodnoty: přesun vybraného zboží a služeb ze snížené 5% sazby do základní 19% sazby. Do 31.12.2007 byla skutečně obhájena výjimka pro uplatňování snížené sazby DPH na dodání stavebních prací i stavebních objektů pro účely bydlení a na dodání tepla. Stejně tak byla vyjednána trvalá výjimka pro snížení obratu pro povinnou registraci osob podléhajících dani ze stávajících 3 mil. Kč na přibližně třetinu (v závislosti na vývoji kursu CZK/EUR), resp. na ekvivalent 35.000 EUR za rok ke dni vstupu do EU.

•

spotřební daně: nová úprava obsahuje zavedení režimu podmíněného osvobození od daně prostřednictvím tzv. daňových skladů, k jehož provozování bude vydáváno povolení na základě přísných kritérií. Současně dojde k vytvoření harmonogramu postupného dosažení 57% daňového zatížení cigaret do 31.12.2006 (v porovnání s dnešními 40%). Vedle toho se zvýší sazby na úroveň minimálních sazeb platných v EU u dalších komodit, kde je nynější sazba platná v ČR pod touto úrovní (zkapalněný plyn mimo dopravu a výrobu tepla, stlačený plyn pro

STRANA 35 Z 69



PROSINEC 2004

dopravu, těžký topný olej, stlačený plyn mimo dopravu a výrobu tepla). Zvýšení sazeb u lihu a tabákových výrobků bude doprovázeno opatřeními k omezení daňových úniků – zákaz prodeje na tržištích, povinné označování alkoholických nápojů kontrolními páskami, důslednější kontrola plynoucí z nové koncepce daňových skladů (od 1. ledna 2004). •

daně z příjmů: zde se harmonizace dotkla pouze úpravy společného systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských zemí, jednotný systém zdaňování při fúzích, převodech jmění a výměně akcií ve vztahu ke společnostem z různých členských zemí.

•

silniční daň: k datu vstupu ČR do EU došlo k vynětí vozidel registrovaných v jiných členských zemích EU a příp. dalších státech z předmětu daně.

•

„ekologické daně“: k datu vstupu ČR do EU se zvýšily sazby spotřební daně z uhlovodíkových paliv zvýšeny na úroveň minimálních sazeb platných v EU u těch položek, kde je současná sazba daně platná v ČR nižší. Tento postup by měl mít i zásadní ekologický aspekt

5.2. Strukturální fondy, Evropský kohezní fond a regionální politika 5.2.1. Analýza možností finanční podpory v rámci strukturální a kohezní politiky EU 5.2.1.1. Úvodní charakteristika Ve světě, kde obchod je uskutečňován v globálním měřítku, existuje stále silnější konkurence mezi jednotlivými teritorii a jejich ekonomickými aktivitami, ať již jsou tyto prováděny uvnitř Evropské unie nebo vně. Nicméně ne všechny regiony disponují stejnými hospodářskými, sociálními a geografickými podmínkami a ne všechny soutěží za stejných okolností. Po mnoho let na řešení rozdílů v úrovních rozvoje a životních podmínek, jež vznikly a existovaly dávno před vznikem ES, participovaly téměř výlučně ty členské státy, kterých se tento problém týkal. Od té doby, co započala cílená evropská politika řešit tyto rozdíly, bylo dosaženo významného pokroku, zejména v tom smyslu, že HDP na obyvatele ve třech nejméně vyspělých zemích EU se velmi výrazně přiblížil průměrné hodnotě EU. Nicméně podstatné rozdíly stále přetrvávají a jsou zřetelné nejen při porovnání mezi jednotlivými členskými státy, ale především pak mezi jednotlivými regiony v rámci EU. Z toho důvodu je provádění regionální politiky na úrovni EU považováno za účelné a potřebné k podnícení harmonického vývoje teritoria EU. Jejím smyslem je umožnit všem regionům v EU získávat plný prospěch z příležitostí, které nabízí Jednotný vnitřní trh a současně přispívat ke stabilitě prostředí Hospodářské a měnové unie (EMU). Především, regionální politika EU je o solidaritě. Je zamýšlena k zajištění pomoci a asistence na úrovni EU a pomoci nejvíce znevýhodněným regionům překonat jejich handicapy. Mezi lety 2000 až 2006, jedna třetina Evropského rozpočtu (213 mld. EUR) je vydána na účely regionální politiky a tedy přerozdělena ve prospěch regionů, které ji nejvíce potřebují. Členské státy EU, prostřednictvím svých vlastních schémat a projektů regionální pomoci, a EU budou pokračovat v úsilí o redukci rozdílů v úrovních rozvoje, napomáhat konvergenci průmyslových regionů zasažených poklesem, diverzifikovat aktivity ve venkovských oblastech a pozvedávat městské oblasti zasažené poklesem a úpadkem. Regionální politika je rovněž hmatatelná a patrná: její výsledky mohou být zřetelně viděny evropskými občany, kteří sami získávají přímý prospěch z podpory ve formě pomoci nalézt práci a přizpůsobit se měnícím se podmínkám na trhu práce, především prostřednictvím rekvalifikačního vzdělávání. Pomáhá zlepšovat životy všech, kteří žijí v regionech, ve kterých jsou veřejné prostředky na místní úrovni posíleny dalšími, dodatečnými prostředky pro zajištění nové infrastruktury a pro pomoc firmám a společnostem k posílení jejich konkurenceschopnosti. Dálnice, letiště a některé vysokorychlostní železnice byly postaveny nebo zrekonstruovány díky spolufinancování z evropských fondů, známých jako Strukturální fondy, přitom vždy v souladu s evropskými standardy životního prostředí. Malé a střední firmy jsou rovněž zakládány a je jim pomáháno v jejich aktivitách v odlehlých regionech. Informační společnost infiltruje nejodlehlejší venkovské oblasti. Nové možnosti vzdělání, ochrany zdraví a způsoby trávení volného času jsou uplatňovány v rehabilitovaných oblastech městských předměstí. Všechny tyto oblasti lze demonstrovat zjevnými a patrnými příklady.

5.2.1.2. Legislativní základna Články 2 a 3 Zakládající smlouvy ES uvádějí, že jeden z cílů evropské integrace představuje „podporovat v rámci celého ES harmonický, vybilancovaný a udržitelný rozvoj ekonomických činností, vysokou úroveň zaměstnanosti a sociální ochrany, rostoucí životní úroveň a kvalitu života a ekonomickou a sociální kohezi a solidarity mezi členskými státy“.

STRANA 36 Z 69



PROSINEC 2004

Ještě konkrétněji, odstavec XVII, články 158 – 162 Smlouvy k hospodářské a sociální kohezi vysvětluje, že ES se zaměří na snížení rozdílů mezi vývojem jednotlivých regionů a zaostalost nejméně příznivých regionů nebo ostrovů, včetně venkovských oblastí. EU má podporovat kohezní úsilí prostřednictvím akcií, které provádí skrze Strukturální fondy. Navíc, evropská exekutiva (Evropská komise) má podávat každé tři roky zprávu o učiněném pokroku směrem k dosažení ekonomické a sociální koheze a tento report má být doprovázen vhodnými návrhy k budoucímu zaměření regionální politiky.

5.2.1.3. Rozhodovací procedura Podle článku 161 Smlouvy má Evropská rada rozhodovat jednomyslně o návrhu Evropské komise a poté, co obdrží souhlas Evropského parlamentu a po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a výborem regionů určí následující záležitosti vztahující se jak ke Strukturálním fondům, tak i Koheznímu fondu: •

cíle, priority a organizaci Fondů,

•

obecná pravidla aplikovatelná na Fondy,

•

pravidla nutná k zajištění jejich efektivnosti a koordinaci Fondů navzájem mezi sebou a s dalšími existujícími finančními instrumenty.

Rozhodovací procedura byla Dohodou z Nice z prosince 2000 změněna. Od 1. ledna 2007 bude Evropská rada rozhodovat kvalifikovanou většinou o záležitostech týkajících se Strukturálních fondů a Kohezního fondu. To znamená, že Evropská rada bude ještě muset přijmout a schválit finanční perspektivy pro následující programové období (2007 – 2013) jednomyslně.

5.2.1.4. Nástroje V současnosti uděluje EU finanční pomoc na základě několikaletých regionálních rozvojových programů vyjednaných mezi regiony, členskými zeměmi a Evropskou komisí, a rovněž na základě specifických Komunitárních iniciativ a schémat prostřednictvím čtyř Strukturálních fondů: 1.

Evropského fondu regionálního rozvoje (European Regional Development Fund; ERDF), který financuje infrastrukturu, produktivní investice k vytváření nových pracovních příležitostí, místní rozvojové projekty a pomoc malým a středním firmám.

2.

Evropský sociální fond (European Social Fund; ESF), který financuje pomoc ve prospěch pracovní síly v procesu adaptace na změny na pracovním trhu a pomoc nezaměstnaným a dalším znevýhodněným skupinám vrátit se zpátky do práce, zejména pak úhradou výdajů za rekvalifikační a náborové programy.

3.

Evropský zemědělský fond orientace a garancí (European Agricultural Guidance and Guarantee Fund; EAGGF), resp. jeho sekce orientace, jež financuje opatření venkovského rozvoje a pomoc farmářům, zejména v regionech jejichž rozvoj zaostává, ale rovněž v rámci projektů Společné zemědělské politiky ve zbývajících oblastech EU.

4.

Finanční nástroj pro orientaci v rybářství (Financial Instrument for Fisheries Guidance; FIFG), který financuje strukturální reformu v sektu rybářství.

Navíc zde existuje zvláštní solidární fond, Kohezní fond (Cohesion Fund), jež pomáhá financovat projekty vztahující se k životnímu prostředí a dopravním sítím v těch členských zemích EU, jejichž HDP na obyvatele je pod úrovní 90% průměru EU, což při rozhodování o nynějším programovém období byly Španělsko, Řecko, Irsko a Portugalsko. Požadavky nových členských zemí ve všech těchto oblastech – infrastruktuře, průmyslu, službách, podpoře malých a středních podniků, zemědělství, životním prostředí – vyhlížejí mnohdy značně rozpačitě, v některých případech přesahují možnosti těchto fondů. V období 2000 – 2006 EU pozvolna pomáhala nově vstoupivším zemím v podobě založení programů Přístupového partnerství (Accession Partnership), jež představují strategické dokumenty pro programovou pomoc pocházející ze dvou nových Fondů: 1.

Nástroj pro strukturální politiku v předvstupním období (Instrument for Structural Policies for Pre-Accession; ISPA), jehož pomoc v bývalých kandidátských zemích korespondovala s pravidly Kohezního fondu k financování projektů v dopravě a v oblasti životního prostředí.

STRANA 37 Z 69



PROSINEC 2004

2.

Speciální přístupový program pro rozvoj zemědělství a venkova (Special Accession Programme for Agriculture and Rural Development; SAPARD), jehož pomoc byla v bývalých kandidátských zemích zaměřena na oblast přípravy na Společnou zemědělskou politiku.

3.

PHARE (Poland and Hungary Assistance in Reconstruction of their Economies), jehož podoba v posledním období korespondovala s přípravou na rozvojové regionální projekty.

5.2.1.5. Vývoj Potřeba podpořit vybilancovaný rozvoj prostřednictvím redukce výrazných rozdílů mezi různými regiony a pomoci nejvíce zaostávajícím regionům dostihnout a přiblížit se ke zbývajícím oblastem Společenství bylo uznáno Zakládající smlouvou ES již od samého počátku v roce 1957. Smlouva již zajistila vznik Evropské investiční banky a Evropského sociálního fondu – k podpoře zaměstnanosti a zlepšení mobility pracovní síly v rámci Společenství. Ostatní nástroje zamýšlené, uvažované a navrhované pro asistenci podpory rozvoje v jednotlivých členských zemích byly uváděny do života úměrně tomu, jak se proces vytváření jednotné Evropy vyvíjel a jak se k němu připojovaly nové členské země. V roce 1962, když bylo rozhodnuto o vytvoření Společné zemědělské politiky, EAGGF byl založen k podpoře a stimulaci zemědělské výroby v ES. V roce 1964 byl rozdělen na sekci garancí a na sekci orientace a právě sekce orientace přispívá výdajům na strukturální reformu zemědělství a podporuje nové formy rozvoje venkova. Po přistoupení Velké Británie, Irska a Dánska v roce 1973 byl o dva roky později vytvořen Evropský fond regionálního rozvoje. Tento Fond nejprve sloužil jako nástroj pomoci pro regeneraci průmyslových regionů v útlumu ve Velké Británii a jako projev kompenzace za malý příspěvek ve prospěch Velké Británie z její účasti ve Společné zemědělské politice. Poté co se členskou zemí ES stalo Řecko, brzy následované Španělskem a Portugalskem, aktivity tohoto Fondu se postupně rozšiřovaly a začaly pokrývat všechny regiony, jejichž rozvoj zaostával. V roce 1986 Jednotný evropský akt zavedl poprvé specifickou právní klasifikaci k pokrytí pojmu ekonomická a sociální koheze a položil základy pro skutečnou regionální politiku založenou na principu solidarity. V rámci tohoto procesu došlo rovněž k rozšíření finanční základny (na základě návrhu tzv. Delorsova balíku), když došlo ke zdvojnásobení výdajů na strukturální účely a operace v období let 1988 – 1993, kdy výdaje na tyto účely se zvýšily na 31% výdajů Evropského rozpočtu. V roce 1992 učinila Maastrichtská smlouva o Evropské unii z ekonomické a sociální koheze jednu z vrcholných priorit rozvoje Společenství, společně s přípravou na EMU a na start Jednotného vnitřního trhu. Definováním kritérií pro hospodářskou a rozpočtovou konvergenci pro členské země zavedla Smlouva o Evropské unii zejména přísnou kontrolu veřejných deficitů. Pro méně bohaté země to znamenalo stanovení striktní rozpočtové politiky, při růstu investic do infrastruktury, jež napomáhala zrychlovat jejich rozvoj a zvyšovat jejich růstový potenciál. Španělsko, Řecko, Irsko a Portugalsko nebyly v tomto období schopny dosáhnout tohoto bez podpory EU. A právě to představovalo primární důvod toho, že Společenství založilo Kohezní fond a ukázalo tím solidaritu vůči těmto čtyřem v té době nejméně prosperujícím členským zemím (od té doby tato charakteristika zdaleka neplatí a během jediné dekády se Irsko stalo druhou nejbohatší zemí EU měřeno HDP na obyvatele). Smyslem založení a fungování Kohezního fondu bylo pomoci těmto zemím ke vstupu do EMU za co nejlepších a nejpříhodnějších podmínek. Summit Evropské rady v Edinburghu v prosinci 1992 rozhodl o zvýšení objemu prostředků věnovaných na strukturální operace v programovém období 1994 – 1999 až na 40%. V roce následujícím – 1993 – byl založen Finanční nástroj pro orientaci v rybářství, jako reakce na vzniklou krizi v sektoru rybářství na počátku 90. let, jehož cílem bylo pomoci restrukturalizovat tento sektor. V roce 1997 byl potvrzen strategický význam koheze v rámci Amsterdamské smlouvy, jež explicitně zdůrazňuje v této souvislosti zaměstnanost a zaměřuje se na potřebu snížit na evropské úrovni nezaměstnanost. Summit Evropské rady v Berlíně v březnu 1999 přinesl další průlom v pojímání koheze, když šéfové států a vlád schválili dokument Agenda 2000, akční plán navržený Evropskou komisí principiálně k posílení politik Společenství a k zajištění nového finančního rámce EU pro programové období 2000 – 2006, při respektování přípravy procesu rozšiřování EU. V tomto kontextu Agenda 2000 rovněž zahrnuje reformu Strukturálních fondů. Následně Strukturální fondy a Kohezní fond mají nový právní rámec, jež by měl zůstat v platnosti do roku 2006. Tento koncentruje pomoc Fondů a zjednodušuje a vyjasňuje jednotlivé role a zodpovědnosti členských států a Evropské komise.

STRANA 38 Z 69



PROSINEC 2004

V přípravě na proces rozšíření EU Agenda 2000 rovněž zajistila vytvoření nových finančních nástrojů: ISPA a Sapard k vymezení cesty pro bývalé kandidátské země při vstupu na Jednotný vnitřní trh a při přípravě managementu strukturální pomoci Společenství.

5.2.1.6. Výhled V současné době je možné říci, že regionální politika EU čelí třem klíčovým výzvám: 1.

Hospodářská soutěž se zintenzívnila spolu s liberalizací obchodu. Firmy a společnosti se lokalizují kdekoliv tam, kde cítí a vnímají podmínky, které jim napomohou k větší konkurenceschopnosti (kvalita infrastruktury a služeb, kvalifikovaná pracovní síla). Pokud mají regiony lákat firmy a vytvářet podnikatelské prostředí, musejí být v pozici vybavenosti nezbytnou infrastrukturou a nabídky kvalitních služeb.

2.

Informační společnost a technologická revoluce činí osoby, firmy a společnosti, i teritoria flexibilnější. Existence telekomunikačních sítí znamená, že lidí – bez ohledu na to, kde se nacházejí – mohou očekávat, že jim bude k dispozici přístup k vyspělým know-how, inovacím a vysokému profesnímu vzdělání.

3.

Rozšíření Evropské unie. EU se pozvolna otevírá novým zemím, jejichž ekonomické a sociální podmínky jsou často horší, než podmínky v nejméně rozvinutých regionech nynějších 15 členských zemí. Tento velmi podstatný fakt znamená, že podoba a podstata stávající kohezní politiky musí být přehodnocena.

Především tyto tři úhly pohledu jsou rozhodujícími součástmi obsahu této kapitoly. Nicméně v rámci pokusu o co nejkomplexnější pojetí daného problému bude diskutována i celá řada dalších relevantních souvislostí. Reforma regionální politiky nastolená ve finanční perspektivě Agendy 2000 se opírala o to, aby strukturální pomoc byla koncentrována na ty regiony, jejichž vývoj nejvíce zaostává, a aby implementace strukturálních politik prošla zjednodušením. Aby došlo k lepšímu pochopení specifických detailů a reálné situace v místě určení této asistence, došlo k tomu, že členské země a jejich regiony jsou v současnosti lépe vybaveny k převzetí odpovědnosti za svoji budoucnost a mají možnost přímo řídit a spravovat finanční prostředky strukturální a kohezní politiky EU, v souvislosti s kterými jsou nyní nicméně povinny koordinovat, zajistit, kontrolovat a zodpovídat, aby tyto „evropské zdroje“ byly vhodně a hospodárně využity !!! Nejenom že kohezní politika přispěla a přispívá k redukci regionálních rozdílů, rovněž pomáhá zakládat partnerství mezi EU, členskými zeměmi, místními autoritami a privátním sektorem zaměřeným na rozvojové strategie definované k dosažení cílů na úrovni Společenství. Nastávající proces rozšíření EU nesmírně zvyšuje míru ekonomické a sociální koheze a posunuje těžiště strukturální a kohezní politiky východním směrem. Přijetí nynějších kandidátských zemí v konečném důsledku bude znamenat přehodnocení existujícího konceptu modelu regionální politiky tím směrem, aby byly vzaty v úvahu minimálně tři velmi klíčové záležitosti: 1.

Rozvojová propast se dále podstatně rozšířila. Zatímco rozloha a počet obyvatel EU se zvýšila přibližně o jednu třetinu, HDP rozšířené EU vzrostlo přibližně jen o 5%. Současně se z pohledu strukturální a kohezní politiky objevila „nová kategorie“ členské země; a to sice ty země, jejichž HDP na obyvatele je menší než 40% průměru EU (Česká republika – naštěstí – do této skupiny nepatří).

2.

Rovněž politické (míněno těžiště strukturální a kohezní politiky) těžiště se zřejmě posune východním směrem; jižní země EU, jež v současnosti nejvíce získávají z Kohezního fondu, jsou právem zvědavy, jaký bude jejich benefit po rozšíření.

3.

Nerovnosti, které vždy existovaly v rámci bývalé EU-15, s procesem rozšíření nezmizí a ani by neměly být procesem tohoto rozšíření zastíněny.

Tyto výzvy rozhodně nezpochybňují existenci ekonomické a sociální kohezní politiky, ale zajisté kladou otázku, jaké formy a na základě jakých fundamentů by asistence v rámci kohezní politiky měla nabývat. Zajisté lze tvrdit, že diskuse ohledně budoucnosti regionální politiky jde daleko přes rozměr pouhého finančního rámce této politiky a dotýká se samého jádra procesu evropské integrace.

5.2.2. Reforma regionální politiky v období 2000 – 2006 Proces evropské integrace je vytvářen skupinou zemí, jež jsou k sobě poutány ekonomickými pouty a regulačními opatřeními společného zájmu, jimž jsou ochotny se společně dohromady podřídit. Nicméně koncept integrace EU může být považován za věrohodný pouze tehdy, pokud tyto země jsou schopny dosáhnout, zajistit a udržet dostatečnou úroveň hospodářské a sociální koheze.

STRANA 39 Z 69



PROSINEC 2004

Agenda 2000 Opatření strukturální politiky v rámci balíku Agenda 2000 se zaměřují na úspěšné naplnění dvou základních výzev: •

za prvé, zdokonalení efektivnosti nástrojů strukturální politiky tak, aby ekonomická a sociální koheze byla skutečně dosažená;

•

za druhé, zajištění, aby strukturální politika hrála i nadále roli v procesu budoucího rozšíření EU.

Harmonický rozvoj byl jedním z cílů Evropského hospodářského společenství již od roku 1957. Na začátku došlo k založení společného trhu k zajištění rozvoje členských států a k překonání rozdílů v rozvoji mezi určitými regiony. Zakládací smlouva vytvořila podmínky pro vytvoření Evropského sociálního fondu, zamýšleného k podpoře zaměstnanosti a povzbuzení pracovní mobility v rámci Společenství. S ohledem na silný růst a nízkou nezaměstnanost v 50. a 60. letech měl ESF v tomto čase jen omezenou úlohu. Ekonomické šoky v roce 1973 a z nich plynoucí potřeba ekonomické restrukturalizace zvýraznily rozvojové rozdíly mezi některými členskými zeměmi. Tyto regionální rozdíly se významně zvýšily s přijetím Velké Británie a Irska, a následně poté Řecka, Španělska a Portugalska. Zavedení skutečné strukturální politiky ke zmenšení rozdílů v růstu a životních podmínkách se stalo nezbytností. Vedle opatření Evropského sociálního fondu byly v průběhu let zavedeny další Strukturální fondy, každý z nich se specifickým cílem. Tedy Společenství vytvořilo Evropský zemědělský fond garancí a orientace (EAGGF) k financování Společné zemědělské politiky, Evropský fond regionálního rozvoje (ERDF), jehož asistence se specificky vztahuje k regionům, jejichž rozvoj zaostává, a Finanční nástroj orientace v rybářství (FIFG). Společně se strukturálními fondy existuje rovněž od roku 1993 Kohezní fond. Ten financuje dopravní infrastrukturu a infrastrukturu v oblasti životního prostředí v členských zemích, jejichž HDP na obyvatele je menší než 90% průměru EU. Pojem ekonomické koheze byl zaveden Jednotným evropským aktem v roce 1986 a počínaje Smlouvou o Evropské unii (1992) představuje jeden ze tří pilířů Evropského společenství (společně s Jednotným vnitřním trhem a Hospodářskou a měnovou unií). Koheze zůstává prioritou i dnes a tento fakt se promítá i do Evropského rozpočtu – strukturální politika představuje druhý nejvýznamněji financovaný sektor v EU po Společné zemědělské politice.

Hlavní body reformy z roku 1999 Při pokračování stávajících prvků strukturální politiky, hlavní body reformy z roku 1999 se zaměřují na: a)

zlepšení efektivnosti strukturálních nástrojů posílením koncentrace přes snížení jak cílů Strukturální politiky, tak i Komunitárních iniciativ, zlepšení managementu a vyjasnění sdílené zodpovědnosti mezi jednotlivými zúčastněnými stranami;

b)

udržení rozpočtu pro ekonomickou a sociální kohezi;

c)

rozšíření úsilí na regionální kohezi směrem k nově vstoupivším členským zemím.

ad a) Zlepšení efektivnosti nástrojů strukturální politiky STRUKTURÁLNÍ FONDY Obecně řečeno, reforma v roce 1999 zvýšila koncentraci pomoci, ale rovněž ji posunula směrem ke zjednodušení a decentralizaci managementu. Na straně druhé reforma zavádí jasnější dělení zodpovědnosti a striktnější uplatnění principu subsidiarity. Koncentrace se zvýšila tím, že se počet předchozích sedmi cílů zúžil na tři prioritní cíle: Cíl 1 – podporuje rozvoj a strukturální přizpůsobení regionů, jejich rozvoj je zaostávající, tedy jejichž HDP na obyvatele je pod úrovní 75% průměru EU. Tento cíl rovněž pokrývá většinu odlehlých regionů (francouzské zámořské departmenty, Azory, Madeiru a kanárské ostrovy) a rovněž oblasti spadající do bývalého cíle 6, vytvořeného v souladu se Smlouvou o přijetí Rakouska, Finska a Švédska. Jak bylo i dosud pravidlem, dvě třetiny operací Strukturálních fondů spadají pod cíl 1. Téměř 20% celkové populace EU by mohlo získat přínos z opatření přijatých v rámci tohoto cíle. Cíl 2 – přispívá ekonomické a sociální konverzi regionů se strukturálními obtížemi jiné povahy než ty, spadající pod cíl 1. Tento cíl spojuje dohromady bývalé cíle 2 a 5b a další oblasti, jež čelí potřebě hospodářské diverzifikace: v souhrnu pokrývá oblasti procházející ekonomickou změnou, poklesem výkonnosti ve venkovských oblastech, stlačené oblasti závislé na rybářství a městské oblasti v problémech. V rámci tohoto cíle nebude pokryto více než 18% populace EU.

STRANA 40 Z 69



PROSINEC 2004

Cíl 3 – dává dohromady všechna opatření pro rozvoj lidských zdrojů, s výjimkou regionů vhodných pro cíl 1. Tento cíl získává bývalé cíle 3 a 4. Představuje referenční rámec pro všechna opatření v rámci nového úsilí boje proti nezaměstnanosti v rámci Amsterdamské smlouvy a Evropské strategie zaměstnanosti. Přechodná uspořádání byla zavedena pro regiony, které spadaly pod bývalé cíle 1, 2 nebo 5b v období 1994 – 1999, ale které se již nevešly pod cíle 1 a 2 v období 2000 – 2006. Navíc byla přijata nová opatření ke snížení počtu Komunitárních iniciativ ze 13 na 4, jimiž jsou: •

INTERREG, který se zaměřuje na stimulaci přes-hraniční, mezinárodní a meziregionální spolupráce.

•

LEADER, který podporuje venkovský rozvoj skrze iniciativy místních akčních skupin.

•

EQUAL, který zajišťuje pro rozvoj nové cesty boje proti všem formám diskriminace a nerovností, pokud se tyto týkají přístupu na trh práce.

•

URBAN, který povzbuzuje ekonomickou a sociální regeneraci měst, a předměstí v krizové situaci.

V rámci této definice cílů a Komunitárních iniciativ plní každý ze čtyř Strukturálních fondů svoji specifickou roli. ERDF je zamýšlen k redukci regionálních nerovností v rámci EU. Tento fond uděluje finanční pomoc pro rozvoj méně příznivě se vyvíjejících regionů.Za tím účelem přispívá k plnění cílů 1 a 2 a Komunitárním iniciativám INTERREG a URBAN. Z hlediska objemu finančních zdrojů je ERDF zdaleka nejvýznamnější Strukturální fond. ESF představuje hlavní komunitární nástroj pro sociální politiku. Finančně pokrývá kvalifikační vzdělávání, rekvalifikaci a opatření na vytváření nových pracovních míst. Důraz bude nadále kladen na zlepšení způsobů fungování trhů práce a na způsob návratu nezaměstnaných zpět k pracovním místům. Tento Fond přispívá všem třem cílům strukturální politiky, nicméně primárním cílem je cíl 3. Rovněž financuje Komunitární iniciativu EQUAL. Navíc nová pravidla zesilují úlohu ESF v sociální politice Společenství prostřednictvím účasti v akcích existujících v kontextu Evropské strategie zaměstnanosti a v pravidlech politik zaměstnanosti. Reforma z roku 1999 udržuje duální příspěvek FIFG regionální rozvojové politice a společné politice v oblasti rybářství. Strukturální opatření v oblasti rybářství spadají do rámce společné politiky v oblasti rybářství nebo jsou považovány jako nástroj sektorové politiky. EAGGF se dělí na dvě sekce. Garanční sekce má hlavní účel financovat výdaje vyplývající ze společné organizace trhů a zemědělských cen, opatření venkovského rozvoje doprovázející tržní podporu a opatření venkovského rozvoje pro regiony stojící mimo cíl 1; dále se jedná o výdaje na určitá veterinární opatření a informační opatření vztahující se ke Společné zemědělské politice. Orientační sekce financuje ostatní výdaje na rozvoj venkova, jež nejsou zahrnuty v garanční sekci, včetně Iniciativy LEADER. Nová pravidla zjednodušují a racionalizují politiku rozvoje venkova v následujících směrech: •

stanovení a akcentování kritéria vhodnosti pro opatření venkovského rozvoje (především se zaměřující na doprovodná opatření zaměřená na agro-environmentální oblast, pomoc při předčasném odchodu do penze pro farmáře, modernizace a diverzifikace farem prostřednictvím investic, podpory mladých farmářů, dodatečné pomoci při zalesňování atd.);

•

programování v kontextu opatření cílů 1 a 2 a nových programů venkovského rozvoje;

•

posouzení zdroje financování, jímž je buď orientační sekce nebo garanční sekce, v závislosti na regionálním kontextu, na němž je dané opatření založeno.

KOHEZNÍ FOND Tento Fond je projevem reformy strukturální politiky Společenství; i nadále pokrývá environmentální a dopravní infrastrukturu. Některé změny byly nicméně provedeny ke zjednodušení jeho fungování a k posílení úlohy členských zemí při jeho finanční kontrole. Podmínky pro asistenci z tohoto Fondu, kdy musejí být splněna makroekonomická kritéria, byly mírně pozměněny. Nadále, pokud není plněno kritérium veřejného deficitu, financování není pozastaveno tak jako dosud. Navíc nová pravidla k projektovému financování podnítí využívání dodatečných privátních fondů a lepší aplikaci principu „znečišťovatel platí“. V polovině stávajícího programového období (v roce 2003) došlo k přehodnocení vhodnosti jednotlivých projektů v rámci tohoto Fondu v souladu s posouzením kriteria 90% úrovně HDP na obyvatele ve vztahu k průměru EU. Poté, co byla některá členská země (v daném případě Irsko) uznána za nevhodnou pro financování z tohoto Fondu (protože její HDP

STRANA 41 Z 69



PROSINEC 2004

na obyvatele výrazně přesáhlo oněch 90%, čímž se Irsko stalo druhou nejbohatší zemí EU po Lucembursku), prostředky alokované do Kohezního fondu byly v souladu s tím redukovány.

ad b) Pokračování úsilí o ekonomickou a sociální kohezi K udržení ekonomické a sociální koheze jako jednoho z prioritních cílů EU byla podepsána Dohoda mezi hlavními institucemi EU (Evropským parlamentem, Evropskou radou a Evropskou komisí) v květnu 1999, která se týká rozpočtové disciplíny a zlepšení rozpočtové disciplíny pro finanční období 2000 – 2006 a jež udržuje financování ekonomické a sociální koheze na úrovni 0,46% HDP EU v intervalu 2000 – 2006 (stejně jako v období 1993 – 1999). Celkové vymezení prostředků pro Strukturální fondy a Kohezní fond činí 213 mld. EUR.

Prostředky strukturálních fondů a Kohezního fondu rozdělené podle jednotlivých let mil. EUR, v cenách roku 1999 rok

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Strukturální opatření

32.045

31.455

30.865

30.285

29.959

29.595

29.170

Strukturální fondy

29.430

28.840

28.250

27.670

27.080

27.080

26.660

Kohezní fond

2.615

2.615

2.615

2.615

2.515

2.515

2.510

PROSTŘEDKY STRUKTURÁLNÍCH FONDŮ Celkové prostředky pro Strukturální fondy, včetně transformační pomoci, Komunitárních iniciativ a inovativních akcí činí 195 mld. EUR. Rozdělení mezi třemi novými cíli je následující: •

69,7% celkové alokace jde ve prospěch cíle 1, 135,9 mld. EUR,

•

11,5% jde ve prospěch cíle 2, 22,5 mld. EUR,

•

12,3% jde ve prospěch cíle 3, 24,05 mld. EUR,

•

0,5% jde projektům FIFG, mimo cíl 1, 1,1 mld. EUR.

Ve prospěch Komunitárních iniciativ je vymezeno 5,35%, pro inovativní akce a technickou pomoc pak 0,65%. PROSTŘEDKY KOHEZNÍHO FONDU Pro období 2000 – 2006 je z Kohezního fondu celkem poskytnuto 18 mld. EUR.

ad c) Rozšíření strukturální politiky směrem k nově vstoupivším členským zemím Proces rozšíření EU, zahrnující vedle řady středo- a východoevropských zemí ještě Kypr a Maltu zvyšuje velmi vážně a podstatně problémy ekonomické a sociální koheze, obecně především z důvodu výrazného zaostávání rozvoje těchto zemí a jejich regionů v porovnání s průměrem nynějších 15 členských zemí. Rozšíření zvyšuje rozdílnost EU, přinese nové problémy s přizpůsobením pro regiony a sektory a tudíž vyžaduje adekvátní přípravu. Musely být splněny určité podmínky pro to, aby se strukturální politika efektivně vypořádala s rozšířením. Aby byl dosažen tento cíl, nynější nové členské země musely mít čas k přizpůsobení fungování strukturálních opatření. Předvstupní strategie musela být tudíž posílena tak, aby nástroje strukturální politiky byly pro tyto země dostupné a efektivní. Nejrůznější nástroje přispěly tomuto cíli. Za prvé, program PHARE, jež pomáhá zemím střední a východní Evropy, jež nedávno prošly politickými změnami, a jehož rozpočet činí 10,92 mld. EUR pro předvstupní pomoc v období 2000 – 2006. ISPA financuje projekty v sektorech životního prostředí a dopravy s rozpočtem 7,28 mld. EUR na toto období. SAPARD je dalším finančním nástrojem pro zemědělství s rozpočtem 3,64 mld. EUR pro toto programové období. Poté, co se bývalé kandidátské země staly plnoprávnými členy EU, programy Strukturálních fondů a projekty Kohezního fondu nahradily předvstupní nástroje pomoci, v závislosti na kapacitě každé země absorbovat tyto možnosti financování.

STRANA 42 Z 69



PROSINEC 2004

5.2.3. Regionální solidarita v EU tváří v tvář procesu rozšíření 5.2.3.1. Nové příležitosti a velké potřeby 1. Příležitosti První zpráva Evropské komise k dopadu na politiky EU spojené s přistoupením kandidátských zemí střední a východní Evropy byla prezentována Evropské radě na summitu v Madridu v prosinci 1995. Tehdy Rada požádala Evropskou komisi o prohloubení její analýzy efektů rozšíření na komunitární politiky, zejména na zemědělskou a strukturální politiku. Agenda 2000 představuje první dostatečnou odpověď na tuto žádost. EU se musela připravit na rozšíření Jednotného vnitřního trhu ze 370 miliónů EU-15 na přibližně 500 miliónů spotřebitelů v rozšířené EU-25 a posílení pozice EU na mezinárodní politické scéně a světových trzích. Současně se zde objevuje celá řada zájmů v rámci EU, jež bude generovat podstatný tlak na sektorové a regionální přizpůsobení, vyžadující ještě před rozšířením vhodná opatření: •

reforma způsobů a cest jak instituce a orgány EU pracují,

•

potřeba, aby si nově přistoupivší země osvojily acquis a připravily se na působení v rámci Jednotného vnitřního trhu. To bylo cílem předvstupní strategie.

2. Potřeby Průměrný HDP na obyvatele v zemích střední a východní Evropy je stále výrazně pod průměrnou úrovní EU-15. Z přibližně 105 mil. lidí, žijících v těchto zemích žije více než 98 miliónů v regionech, jejichž HDP na obyvatele je menší než 75% průměru rozšířeného Společenství. Potřeby těchto zemí jsou ohromné ve všech sektorech ekonomiky a společnosti: průmyslu, službách, dopravě, životním prostředí, zemědělství, rozvoji lidských zdrojů. Podstatné úsilí bude muset být učiněno při expanzi národních dopravních sítí a jejich integraci do Transevropských sítí. Nejakutnější problémy v oblasti životního prostředí se týkají znečištění vody a vzduchu a způsobu nakládání s odpadem. Velké změny probíhají na trhu práce v přípravě na vstup do EU a tyto se budou dále urychlovat. Průmysl a zemědělství zaměstnávají stále velmi vysoký podíl pracovní síly (v relaci k nynějším zemím EU), zatímco sektor služeb zůstává – především mimo hlavní lokality osídlení – slabý a produktivita práce pod průměrem EU.

5.2.3.2. Co z toho vyplývá pro regionální politiku ? Včlenění nově vstoupivších zemí představuje hlavní výzvu pro současnou politiku EU v oblasti ekonomické a sociální koheze. Rozšíření ve skutečnosti vytvořilo v rámci Společenství novou skupinu zemí s průměrným HDP na obyvatele nižším než 40% průměru EU. Principy solidarity vyžadují, aby se evropské strukturální politiky soustředily na méně rozvinuté oblasti v těchto zemích, tedy ve skutečnosti celé velké oblasti s touto charakteristikou. Nicméně existující rozdíly v rámci EU-15 tímto nezmizí a regionální politika je bude muset vzít i nadále v úvahu. Implementace politiky regionálního rozvoje představuje cosi nového pro příslušné autority v nově přistoupivších zemích. Management Strukturálních fondů, k němuž jsou již oprávněni, v sobě obsahuje dalekosáhlé změny v praktikách a fungování všech úrovní administrativy, aby vyhověla legální síti pravidel, na kterých je strukturální pomoc založena. V tomto ohledu bylo učiněno významné úsilí ve strategii přistoupení, co se týče regionální politiky v následujících oblastech: •

založení vhodného legálního rámce pro implementaci regionální politiky,

•

shoda s Evropskou komisí ohledně administrativního rozčlenění teritorií na základě NUTS,

•

kapacita k definování integrovaných víceletých regionálních rozvojových programů,

•

definice zodpovědností všech úrovní zahrnutých do implementace budoucí regionální politiky ve všech nově přistoupivších zemích,

•

soulad se všeobecnými principy strukturální pomoci: programování, partnerství, princip adicionality, management, monitorování, ohodnocení, platby a finanční kontrola.

STRANA 43 Z 69



PROSINEC 2004

5.2.3.3. Předvstupní strategie Předvstupní strategie osvojená Evropskou komisí na základě závěrů Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 stanovila specifické priority založené v prvé řadě na tom, aby tehdejší kandidátské země „nováčci“ přijaly před vlastním přijetím do EU acquis ES. Tato strategie rovněž zahrnovala a vytvářela rostoucí institucionální a administrativní kapacitu těchto zemí tak, aby byly schopny aplikovat acquis a připravily své firmy do souladu s komunitárními standardy. Základní tezí je, že s ohledem na vzniklé sociální a ekonomické disparity spojené s procesem rozšíření, bude po roce 2006 nutné přijmout celou řadu změn kohezní politiky, tak aby vyhověla potřebám rozšířené EU-27 (hypoteticky zde pracujeme s termínem EU-27 jako s označením EU po rozšíření dnešní EU-25 o Bulharsko i Rumunsko). Zároveň rozšíření Unie z EU-15 na EU-27 není jediným, byť podstatným, důvodem změn kohezní politiky. Reforma kohezní politiky by tak jako tak vyplynula z probíhajících hospodářských, sociálních a teritoriálních změn bývalé EU-15. Výsledky předmětné diskuse by se měly projevit v pojetí nové kohezní politiky s účinností od 1. ledna 2007.

Postavení ČR v rámci EU-25 v roce 2003 HDP per capita in PPS (EU-25 = 100) Lucembursko

208

Řecko

79

Irsko

131

Slovinsko

77

Dánsko

123

Portugalsko

75

Rakousko

121

Malta

73

Nizozemí

120

Česká Republika

69

Velká Británie

119

Maďarsko

61

Belgie

116

Slovensko

51

Švédsko

115

Estonsko

48

Francie

113

Litva

46

Finsko

111

Polsko

46

EU-15

109

Lotyšsko

42

Německo

108

Norsko

149

Itálie

107

Švýcarsko

129

Eurozona

107

Island

116

EU-25

100

Rumunsko

30

Španělsko

95

Bulharsko

29

Kypr

83

Turecko

27

Pramen: Eurostat Pozn.: Tabulka poskytuje navíc informaci i o postavení zemí mimo současnou EU, tj. Norsko, Švýcarsko, Island, Rumunsko, Bulharsko, Turecko. Dnešní nejnižší decil rozvinutosti EU-15 je výrazně pod úrovní ekonomické vyspělosti České republiky, která – měřeno veličinou HDP na obyvatele – činí 58% průměru EU-15. Navíc, vyšší hospodářský růst v České republice (v porovnání s EU) by měl vést v nejbližších dvou letech ke zvýšení relativní váhy České republiky v tomto přehledu. Je však pravdou, že ekonomická recese se na konci 90. let v tomto žebříčku projevila přechodnou ztrátou pozic České republiky.

5.2.3.4. Zdroje a principy Podstatným rysem budoucí politiky soudržnosti (vedle konceptuálních záležitostí typu: oslovovat a identifikovat nejen problémy, ale i příležitosti – pozitivní náhled) je její efektivní cílení s ohledem na omezené zdroje v rozšířené EU-27, resp. EU-25. Výchozím bodem je, že budoucí politika soudržnosti bude vyžadovat oslovení nejen nových členských zemí a regionů v nich, ale i regionů v EU-15, kde budou přetrvávat výrazné regionální a teritoriální nerovnosti. Příští programové období začíná rokem 2007. Přítomnost nových členů představuje téměř výlučně oblasti, kde je zapotřebí, pro dosažení viditelného přibližování se průměru EU v rozumném období, podpořit hospodářský rozvoj. Avšak i regiony v EU-15 budou mít obdobné problémy; ty se však v relativním srovnání nemusí jevit až tak problematické.

STRANA 44 Z 69



PROSINEC 2004

Základní princip politiky soudržnosti musí zůstat stejný: limitované zdroje se musí koncentrovat na limitovaný počet problémů. Velmi důležitou charakteristikou stávajícího programového období je důsledná aplikace principu adicionality, spočívající v závazku členských států věnovat na strukturální podporu ze svých národních veřejných zdrojů přinejmenším stejnou částku, jaká by připlynula ze Strukturálních fondů. PARTNERSTVÍ Prosazuje se sílící tendence decentralizovat rozhodování o národních i komunitárních politikách. Výsledkem je nepochybně posílení úlohy regionálních a lokálních autorit (vlád). Pokud by se nepřímé vymezení častěji využívalo pro určování zdrojů, bylo by vhodné je doplnit o záruky ve vztahu k regionálním a lokálním autoritám. PROGRAMOVÁNÍ AKCÍ Programování by mělo fungovat ve dvou fázích. Evropská komise by měla vymezit všeobecnou strategii zahrnující různé ekonomické, sociální a teritoriální dimenze partnerství s členskými zeměmi na národní úrovni a transnacionální úrovni s pohledem identifikujícím priority, včetně priorit zvláštního komunitárního zájmu. To by mělo pomoci určit, jak finanční prostředky alokovat podle priorit. Poté by programování bylo decentralizováno na patřičnou úroveň, například regionální, městskou, transnacionální. Pro zaostávající regiony zůstane integrované programování hlavním prostředkem k zajištění pozitivních výsledků jejich hospodářského, sociálního a teritoriálního rozvoje. Na různých úrovních (regionální, národní, transnacionální, v kooperaci s Evropskou komisí) by měla být více podporována procedura výběrových řízení (umožňující, aby nejlepší návrhy byly vybrány zcela transparentně). PRINCIP ADICIONALITY Tento princip (vyžadující, aby ke komunitárním fondům byly přidány i fondy národní) byl pro období 2000 – 2006 výrazně zjednodušen. Došlo i ke zlepšení vzájemného vztahu a součinnosti mezi Kohezním fondem a Strukturálními fondy. Kohezní fond je zaměřen na členské země, v nichž je HDP na obyvatele menší než 90% průměru EU a které mají založen program makroekonomické konvergence. Jako doplněk ke Strukturálním fondům je považován za užitečný nástroj pro podporu investic a soudržnost zemí směrem k průměru EU. Do budoucna je zapotřebí zvážit částku finančních zdrojů, které by měly být alokovány do Kohezního fondu v absolutním vyjádření a posílit koordinaci poskytování zdrojů z Kohezního fondu a Strukturálních fondů. Dohoda limituje využití Kohezního fondu pro financování investičních projektů v oblasti dopravních sítí a životního prostředí. V současnosti, podíl Kohezního fondu na celkových výdajích strukturálních politik v členských státech, kterých se tyto výdaje týkají, činí 18%. Zda je tento podíl vhodný a dostatečný i pro nové členské státy, je záležitostí dalšího zvážení.

5.2.4. Struktura finančních zdrojů a jejich institucionální organizace v ČR I po vstupu do Evropské unie náleží Česká republika k méně rozvinutým členským státům. Politika hospodářské a sociální soudržnosti jí však nabízí řadu příležitostí, jak podpořit všestranný a vyvážený rozvoj vlastního území. K dispozici při tom má množství nástrojů, které jsou otevřené krajům, obcím, podnikatelům, neziskovým organizacím a celé řadě dalších subjektů. Jádro regionální a strukturální politiky EU tvoří strukturální fondy. Ty se přímo zaměřují na snižování rozdílů v úrovni rozvoje různých regionů členských států a snižování zaostalosti nejvíce znevýhodněných regionů nebo ostrovů včetně venkovských oblastí. Proto k těm nejdůležitějším finančních zdrojů se řadí „dotační příležitosti“ financovaných strukturálními fondy. Obsah je zaměřen na problematiku operačních programů pro podporu v rámci tzv. Cíle 1. V operačních programech je vždy vytyčeno několik základních cílů (priorit), které jsou naplňovány pomocí tzv. opatření, případně podopatření.

STRANA 45 Z 69



PROSINEC 2004

Základní přehled o finančním struktuře jednotlivých programů:

EU (v mil. euro)

ČR (v mil. euro)

CELKEM (v mil. euro)

Operační program Infrastruktura

246,4

88,3

334,7

Operační program Průmysl a podnikání

260,9

87,0

347,8

Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství

173,9

76,7

250,6

Operační program Rozvoj lidských zdrojů

318,8

103,6

422,4

Společný regionální operační program

454,3

144,6

598,9

1 454,3

500,2

1 954,5

CELKEM

5.2.4.1. Operační program Infrastruktura Řídící orgán (Managing Authority): Ministerstvo životního prostředí České republiky, Odbor Integrovaného financování Implementační agentura: - Státní fond životního prostředí (v sektoru životního prostředí) - Ministerstvo dopravy České republiky, Odbor mezinárodních vztahů a Evropské unie Více informací: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000001

Priorita 1. Modernizace a rozvoj dopravní infrastruktury celostátního významu Opatření 1.1. Modernizace tratí celostátního významu a důležitých železničních uzlů Přímá podpora akcí v železniční infrastruktuře. Předpokládané spolufinancování ze státního rozpočtu a Státního fondu dopravní infrastruktury. Zaměřena na tzv. mimokoridorové tratě, přednostně pak na tratě zařazené do dohod AGC, AGTC a do sítě TINA.

Opatření 1.2. Výstavba a modernizace silnic I. třídy Podpora projektů předkládaných Ředitelstvím silnic a dálnic České republiky. Předpokládané spolufinancování ze státního rozpočtu a Státního fondu dopravní infrastruktury. Zaměřeno na zlepšení kvality celostátních silnic I. třídy, částečně i dostavbou na rychlostní komunikaci.

Opatření 1.3. Modernizace civilních letišť nadregionálního významu Podpora projektů předkládaných Českou správou letišť, případně dalšími subjekty poskytujícími služby veřejnosti v oblasti letecké dopravy. Předpokládané spolufinancování ze státního rozpočtu a ostatních, včetně privátních zdrojů.

Opatření 1.4. Výstavba přístavní infrastruktury a modernizace vodních cest Podpora projektů předkládaných Ředitelstvím vodních cest České republiky, případně obdobnými subjekty poskytujícími služby veřejnosti v této oblasti. Předpokládané spolufinancování ze státního rozpočtu, ze Státního fondu dopravní infrastruktury a ostatních zdrojů.

Priorita 2. Snížení negativních důsledků dopravy na životní prostředí Opatření 2.1. Realizace ochranných opatření na dopravní síti k zabezpečení ochrany životního prostředí Podpora projektů předkládaných Ředitelstvím silnic a dálnic České republiky a dalšími obdobnými subjekty. Předpokládané spolufinancování ze státního rozpočtu, ze Státního fondu dopravní infrastruktury a ostatních zdrojů.

STRANA 46 Z 69



PROSINEC 2004

Opatření 2.2. Podpora kombinované dopravy Podpora projektů předkládaných vlastníky nebo správci železniční dopravní cesty a dalšími obdobnými subjekty. Předpokládané spolufinancování ze státního rozpočtu, Státního fondu dopravní infrastruktury a ostatních zdrojů. Kombinovanou dopravou se chápe ta, při níž se používá různých druhů dopravy, k vlastní přepravě pak přepravních jednotek (například kontejnerů). Největší část musí být realizována železniční nebo vodní dopravou – tedy ekologicky šetrnějším způsobem.

Opatření 2.3. Podpora zavádění alternativních paliv Podpora projektů předkládaných výrobci a vlastníky vozidel, u nichž se předpokládá použití nové technologie. Předpokládané spolufinancování ze státního rozpočtu, Státního fondu dopravní infrastruktury a ostatních zdrojů. Opatření zaměřeno na snížení produkce škodlivých exhalací v důsledku silniční dopravy a používání silničních dopravních prostředků.

Opatření 2.4. Studijní a výzkumné projekty k zabezpečování problematiky zlepšení životního prostředí z hlediska dopravy Podpora projektů předkládaných zadavateli výzkumných projektů ve veřejném zájmu. Předpokládané spolufinancování ze státního rozpočtu, Státního fondu dopravní infrastruktury a ostatních zdrojů.

Priorita 3. Zlepšování environmentální infrastruktury Opatření 3.1 Obnova environmentálních funkcí území Podpora projektů zaměřených na obnovu narušeného vodního režimu krajiny a podporu biodiverzity.

Opatření 3.2. Zlepšování infrastruktury ve vodním hospodářství Podpora projektů na snížení znečištění vodních toků ve smyslu naplnění obsahu Směrnice 91/271/EHS o čištění městských odpadních vod a zajištění správného nakládání s kaly z čistíren odpadních vod. Za hlavní prostředky řešení jsou považovány vybudování a modernizace čistíren odpadních vod, dostavba kanalizačních systémů, budování zařízení na využití a odstraňování kalů z čistíren odpadních vod.

Opatření 3.3. Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší Podpora projektů zaměřených na snižování emisí z mobilních zdrojů, na eliminaci negativních dopadů spalování komunálního a nebezpečného odpadu a výrobních procesů pracujících s rozpouštědly. Projekty mají vést k naplnění požadavků Rámcové směrnice 96/62/ES o kvalitě ovzduší a Směrnice 2002/81/ES o emisních stropech.

Opatření 3.4. Nakládání s odpady a odstraňování starých zátěží Podpora projektů zaměřených na zlepšení úrovně nakládání s odpady v souladu s ustavenou hierarchií nakládání s odpady a rekultivaci a sanaci starých ekologických zátěží.

Priorita 4. Technická pomoc Opatření 4.1. Technická pomoc při řízení, realizaci, monitorování a kontrole operací OP Infrastruktura Technická pomoc bude prováděna podle rozhodnutí Řídícího orgánu a spolufinancována ze státního rozpočtu. Bude řízena a koordinována příslušným interním útvarem Řídícího orgánu. Tím bude poskytnuto financování na řízení, realizaci, monitorování a kontrolu operací.

Opatření 4.2. Ostatní výdaje technické pomoci OP Infrastruktura Prostředky strukturálních fondů je možné využít na: •

získání a instalaci monitorovacího systému Operačního programu (počítačový systém pro řízení a monitorování realizace Operačního programu a provádění informačních analýz),

•

zajištění požadavků vyplývajících z komunikační strategie Operačního programu, včetně pořádání informačních a propagačních akcí, vydávání propagačních materiálů a provádění analýz dopadů těchto akcí,

STRANA 47 Z 69



PROSINEC 2004

•

zpracování studií a analýz zaměřených na sledování dopadů realizace Operačního programu, analyzování průběhu jejich realizace, vhodnosti a efektivnosti implementačních struktur,

•

podporu aktivit zaměřených na zlepšování metod hodnocení a výměny informací o praktických postupech v oblasti realizace pomoci ze strukturálních fondů,

•

organizaci seminářů a workshopů zaměřených na výměnu zkušeností jednotlivých aktérů zapojených do realizace Operačního programu, spolupráci a předávání zkušeností s dalšími regiony EU, včetně diskusí o dalším směřování podpory v novém programovém období,

•

zpracování analýz, podkladových studií a samotná příprava Operačního programu pro programové období 2007 až 2013, včetně zpracování ex-ante hodnocení a hodnocení vlivů na životní prostředí.

Přehled alokace finančních prostředků v rámci programu Infrastruktura:

Priority/Opatření

EU (ERDF)

ČR

Celkem

1. Modernizace a rozvoj celostátního významu dopravní infrastruktury

84,1

30,2

114,3

1.1 Modernizace tratí cel.ostatního významu a důležitých železničních uzlů

37,8

12,6

50,4

1.2 Výstavba a modernizace silnic I. třídy

33,6

11,2

44,8

1.3 Modernizace civilních letišť nadregionálního charakteru

4,2

2,8

7,0

1.4 Výstavba přístavní infrastruktury a modernizace vodních cest

8,4

3,6

12,0

2. Snížení negativních důsledků dopravy na ŽP

14,8

4,9

19,8

2.1 Realizace ochranných opatření na dopravní síti k zabezpečení ochrany ŽP

3,0

1,0

4,0

2.2 Podpora kombinované dopravy

7,4

2,5

9,9

2.3 Podpora zavádění alternativních paliv

3,0

1,0

4,0

2.4 Studijní a výzkumné projekty k zabezpečování problematiky ŽP

1,5

0,5

2,0

142,1

51,4

193,5

3.1 Obnova environmentálních funkcí území

13,5

3,4

16,9

3.2 Zlepšování infrastruktury ve vodním hospodářství

60,6

22,4

83,0

3.3 Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší

30,9

13,2

44,1

3.4 Nakládání s odpady a odstraňování starých zátěží

37,1

12,4

49,5

4. Technická pomoc

5,4

1,8

7,1

Celkem (mil. euro)

246,4

88,3

334,7

3. Zlepšování environmentální infrastruktury

STRANA 48 Z 69



PROSINEC 2004

5.2.4.2. Operační program Průmysl a podnikání Řídící orgán (Managing Authority): Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky, Odbor strukturálních fondů Implementační agentura:

- CzechInvest - CzechTrade - Česká energetická agentura - Českomoravská záruční a rozvojová banka

Více informací: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000004

Priorita 1. Rozvoj podnikatelského prostředí Opatření 1.1. Infrastruktura pro průmyslový výzkum, vývoj a inovace Podpora projektů zaměřených na posilování vazeb výzkumu a vývoje na průmysl. Podpora infrastruktury pro průmyslový výzkum, technologický rozvoj a inovace. Zlepšení prostředí pro technologicky orientované formy – „knowledge society“. Povzbuzení spolupráce mezi průmyslem a výzkumnými institucemi. Podpora investic do infrastruktury v oblasti komunikační a informační technologie. Zvláštní pozornost věnována vytváření podmínek pro zakládání a fungování podnikatelských inkubátorů a vědeckotechnických parků a center pro transfer technologií.

Opatření 1.2. Rozvoj podnikatelské infrastruktury Podpora projektů zaměřených na zlepšení podnikatelské infrastruktury prostřednictvím podpory rozvoje projektů výstavby a regenerace podnikatelských nemovitostí, včetně rozvoje infrastruktury existujících průmyslových území a podnikatelských zón a intenzifikace jejich využití, zejména v oblastech postižených útlumem a restrukturalizací průmyslové výroby.

Opatření 1.3. Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v průmyslu a podnikání Podpora projektů zaměřených na zlepšení podmínek pro efektivní výkon pracovníků na všech úrovních řízení podniků v jednotlivých regionech: •

zvýšení počtu subjektů s vlastním kvalitním, technicky vybaveným školícím zařízením – stavební rekonstrukce a modernizace vybavení stávajících objektů firemních školících zařízení, včetně infrastruktury pro elektronické formy podnikového vzdělávání, případně výstavba nových objektů firemních školících zařízení, včetně vybavení potřebného pro vzdělávání,

•

podpora vzniku nových regionálních vzdělávacích zařízení pro podnikatelskou komunitu a firmy v regionech, kde tato zařízení chybí a v regionech s nedostatečně rozvinutou infrastrukturou pro vzdělávání,

•

podpora pořízení nebo vývoje školících pomůcek a programů pro odborné vzdělávání v podnicích.

Opatření 1.4. Rozvoj informačních a poradenských služeb Podpora projektů zaměřených na zvýšení schopnosti odborných poradců a poradenských organizací při poskytování poradenských služeb špičkové kvality pro rozvoj podnikání a zvyšování konkurenceschopnosti a inovativnosti. Součástí opatření je i vytvoření registru akreditovaných poradců, jež má zajistit potřebnou kvalitu, kapacitu a dostupnost poradenských služeb na území České republiky. Pro zvýšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků bude v rámci tohoto opatření podporováno zakládání sdružení podnikatelů. Dalším cílem je podpora rozvoje infrastruktury pro zvýšení objemu a kvality informačních a poradenských služeb, podporujících konkurenceschopnost českých podniků na mezinárodních trzích a zavedení systému autoregulace jako nového způsobu kultivace tržního prostředí. 1.4.1. Program vytváření Klastrů – KLASTRY Podpora ekonomického růstu a konkurenceschopnosti v jednotlivých oborech ekonomiky pomocí vytvoření rámce pro rozvoj tzv. klastrů ( seskupení v rámci odvětví) na regionální, celostátní nebo přeshraniční úrovni. 1.4.2. Projekt zkvalitňování sítě poradenských subjektů - REGISTR PORADCŮ

STRANA 49 Z 69



PROSINEC 2004

Podpora v oblasti zvyšování znalostí poradců a poradenských organizací (v návaznosti na to poskytování poradenských služeb špičkové kvality v širokém spektru oblastí pro zvýšení konkurenceschopnosti a životaschopnosti podniků) Podpora v oblasti školení poradců a jejich akreditace v požadované kvalifikaci a kvalitě. 1.4.3. Projekt rozvoje informačních a poradenských služeb pro mezinárodní obchod Podpora v oblasti rozvoje infrastruktury pro zvýšení objemu a kvality informačních a poradenských služeb podporujících konkurenceschopnost českých podniků na mezinárodních trzích poskytovaných agenturou na podporu obchodu (CzechTrade), která je příspěvkovou organizací Ministerstva průmyslu a obchodu.

Priorita 2. Rozvoj konkurenceschopnosti podniků Opatření 2.1. Zakládání a rozvoj malých a středních podniků Podpora projektů zaměřených na začínající malé a střední podnikatele v počáteční fázi jejich činnosti. Opatření je zaměřeno na získání informací a finančních prostředků k uskutečnění jejich podnikatelských projektů, které jsou schopni obtížněji získat za běžných tržních podmínek. Opatření má přinést: •

usnadnění vstupu do podnikání novým podnikatelům,

•

naplnění investičně zaměřených rozvojových podnikatelských projektů malých a středních podniků s kratší historií, nižší kapitálovou vybaveností a omezenými možnostmi zajištění úvěru,

•

zvýšení dostupnosti kvalitních poradenských služeb pro malé a střední podniky, snadnější získání externích komerčních služeb se zvýhodněným financováním, podporu zapojení podniků do mezinárodní obchodní nebo výrobní spolupráce,

•

zvýšení konkurenceschopnosti podniků na globálním trhu prostřednictvím zavádění nových procesů v oblasti technologií, nových forem řízení a lidských zdrojů.

Toto opatření v sobě zahrnuje následné programy: START - Program podpory začínajících podnikatelů Cíl podpory: • umožnit pomocí zvýhodněných investičně zaměřených úvěrů realizaci podnikatelských záměrů občanů vstupujících do podnikání poprvé nebo s delším časovým odstupem. KREDIT - Program podpory podniků v počátečním stádiu rozvoje Cíl podpory: • umožnit pomocí zvýhodněných investičně zaměřených úvěrů realizaci rozvojových podnikatelských projektů malých podniků s kratší historií. ROZVOJ - Program rozvoje malých a středních podniků Cíl podpory: • poskytnutí integrované podpory existujícím stabilizovaným malým a středním podnikům na projekty, které vedou ke zvýšení konkurenceschopnosti (především prostřednictvím zlepšování metod, procesů a technologií v celé šíři procesu podnikání). MARKETING Program Cíle podpory: • zvýšení konkurenceschopnosti českých podniků na zahraničních trzích, • podpora využívání obchodních příležitostí, které existují na světovém trhu, • přispění k zapojení českých podniků do jednotného vnitřního trhu EU. (Podpory v oblasti MARKETING budou zaměřeny na usnadnění přístupu českých podnikatelů na zahraniční trhy formou snazšího získání marketingových informací včetně marketingových průzkumů, dostupnějšího a garantovaného marketingového vzdělávání, kvalitnějšího marketingu prostřednictvím propagačních materiálů a Internetu, zvýhodněné účasti na zahraničních prezentacích, výstavách a veletrzích). Opatření 2.2. Podpora inovací výrobků, technologií a služeb Podpora projektů zaměřených na naplňování cílů vytyčených Lisabonskou strategií, zejména závěry Rady EU pro konkurenceschopnost k „Posílení evropské inovační politiky“ a sdělení Evropské komise „Inovační politika: aktualizovaný přístup Evropské unie v kontextu Lisabonské strategie“.

STRANA 50 Z 69



PROSINEC 2004

Opatření je zaměřeno na přímou podporu inovačních projektů zaměřených na zlepšení technických a užitných parametrů výrobků a charakteristik procesů výroby a technologií vyššího řádu.

Opatření 2.3. Snižování energetické náročnosti a vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie Podpora projektů zaměřených na efektivní a úsporné nakládání s energií v průmyslu a podnikání v České republice. Důraz je kladen na zvětšování účinnosti v procesech přeměny energie (elektrárny, teplárny, kotelny, rozvodné sítě). Dále jsou podporovány technologie a procesy snižující energetickou náročnost ve výrobě a podnikání – například zavádění energeticky méně náročných strojních zařízení, efektivnějšího vytápění a rozvodů energie. Důležitou součástí je podpora technologií využívajících obnovitelné a druhotné zdroje energie. V rámci opatření jsou také zajištěny konzultační a informační služby v oblasti energetiky. Cíl opatření je zajištěn v následujících programech: Úspora energie - Program snižování energetické náročnosti Cíl podpory: • přispět ke snižování energetické náročnosti českého průmyslu prostřednictvím finanční podpory energeticky úsporných investičních projektů. Obnovitelné zdroje - Program využití obnovitelných zdrojů energie Cíl podpory: • podpora projektů zavádění výroby elektrické energie nebo tepla z obnovitelných zdrojů energie (tyto projekty přispějí ke zvýšení podílu obnovitelných zdrojů energie na celkové výrobě energie a ke snížení spotřeby primárních, neobnovitelných zdrojů energie a tím ke snížení exhalací spojených s výrobou elektřiny a tepla).

Priorita 3. Technická pomoc Opatření 3.1. Technická pomoc při řízení a implementaci OP Průmysl a podnikání Technická pomoc poskytnutá řídícímu orgánu a implementačním orgánům k řízení a implementaci Operačního programu. Zahrnuje aktivity spojené s procesem výběru, hodnocení a monitoringu projektů v komisích, včetně poradenství expertů. Dále je podporována koordinace při implementaci Operačního programu, audity a kontroly.

Opatření 3.2. Ostatní technická pomoc V rámci tohoto opatření je poskytnuta technická pomoc pro oblast publicity, informovanosti a výměny zkušeností, získání a instalace monitorovacího systému, vypracování evaluací, studií, analýz či strategií a metod využívaných v rámci tohoto Operačního programu. Přehled alokace finančních prostředků v rámci programu Průmysl a Podnikání:

Priority/Opatření 1. Rozvoj podnikatelského prostředí

EU (ERDF)

SR (MPO)

Celkem

130,4

43,5

173,9

1.1 Infrastruktura pro průmyslový výzkum, vývoj a inovace

41,7

13,9

55,6

1.2 Rozvoj podnikatelské infrastruktury

60,0

20,0

80,0

1.3 Infrastruktura pro RLZ v průmyslu a podnikání

15,7

5,2

20,9

1.4 Rozvoj informačních a poradenských služeb

13,0

4,3

17,4

120,0

40,0

160,0

2.1 Zakládání a rozvoj malých a středních podniků

62,6

20,9

83,5

2.2 Podpora inovací výrobků, technologií a služeb

31,3

10,4

41,7

2.3 Snižování energetické náročnosti a vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie

26,1

8,7

34,8

10,4

3,5

13,9

260,9

87,0

347,8

2. Rozvoj konkurenceschopnosti podniků

3. Technická pomoc

Celkem (mil. euro)

STRANA 51 Z 69



PROSINEC 2004

5.2.4.3. Operační program Rozvoj lidských zdrojů Řídící orgán (Managing Authority):

Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky Odbor pro řízení pomoci z ESF

Implementační agentura: - Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky, Odbor implementace programů Evropského sociálního fondu, - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, Odbor evropské integrace a mezinárodních vztahů, - Nadace pro rozvoj občanské společnosti - Národní vzdělávací fond Více informací: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000002

Priorita 1. Aktivní politika zaměstnanosti Opatření 1.1. Posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání Opatření se zaměří zejména na zvýšení rozsahu a účinnosti aktivních zásahů na trhu práce. Bude realizováno jako doplněk státní aktivní politiky zaměstnanosti jak rozšířením škály aktivit, tak na skupiny osob, které nejsou podchyceny státní aktivní politikou zaměstnanosti. Opatření se zaměří na uchazeče a zájemce o zaměstnání, zejména na mladé nezaměstnané a osoby nad 50 let, na zaměstnance ohrožené nezaměstnaností, osoby dlouhodobě nezaměstnané a osoby ohrožené dlouhodobou nezaměstnaností. Cíle podpory: • zamezení růstu počtu dlouhodobě evidovaných uchazečů (zejména nezaměstnaní ohrožení dlouhodobou nezaměstnaností), • zavádění nových nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti (např. plánů zaměřených na potřeby jednotlivců), zvýšení adresnosti a efektivnosti již existujících nástrojů a jejich rozšíření i na zájemce o zaměstnání a na zaměstnance ohrožené nezaměstnaností a osoby vracející se na trh práce, • rozšíření preventivních poradenských a informačních služeb a zvýšení motivačních opatření subjektů trhu práce jako prevence nezaměstnanosti, • podpora nových forem zaměstnávání, • podpora těsnějších vazeb mezi institucemi trhu práce, sociálními partnery a jejich sdruženími, zaměstnavateli, vzdělávacími institucemi, školami, obcemi, krajskými úřady a nestátními neziskovými organizacemi.

Opatření 1.2. Modernizace veřejných služeb zaměstnanosti Opatření klade vyšší nároky na odbornost a kvalifikaci, ale i všeobecný rozhled pracovníků úřadů práce, zejména útvarů poradenství, rekvalifikace a trhu práce. K zajištění nových náročných úkolů je třeba vybavit pracovníky služeb zaměstnanosti dalšími teoretickými znalostmi a praktickými zkušenostmi, které získají intenzivním školením. Realizace těchto činností by měla přispět k modernizaci a zvýšení efektivnosti služeb zaměstnanosti. Opatření se zaměří na orgány služeb zaměstnanosti a jejich pracovníky a spolupracující organizace a jejich pracovníky. Cíle podpory: • zvýšení kvality služeb poskytovaných pracovníky služeb zaměstnanosti a spolupracujících organizací, • zvýšení počtu a kvalifikační úrovně pracovníků služeb zaměstnanosti a spolupracujících organizací, které zabezpečují služby pro realizaci aktivní politiky zaměstnanosti a zkvalitňování technické a informační infrastruktury, • vytvoření standardu přístupu a služeb pro jednotlivé skupiny uchazečů a zájemců o zaměstnání, • rozvoj preventivních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti a zajištění jejich dostupnosti cílovým skupinám, • změna přístupu ke klientovi s důrazem na jeho vlastní aktivizaci prostřednictvím individuálního přístupu, • propojení a zkvalitnění informačních systémů, rozvoj statistik nezaměstnanosti a procesu monitorování a vyhodnocování účinnosti programů jako podklad pro analýzu vývoje a úspěšnosti poradenských, vzdělávacích a zprostředkovatelských opatření.

Priorita 2. Sociální integrace a rovnost příležitostí Opatření 2.1. Integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí V rámci opatření budou realizovány aktivity v oblasti zaměstnanosti a sociálních služeb.

STRANA 52 Z 69



PROSINEC 2004

V oblasti zaměstnanosti se opatření zaměří na dlouhodobou nezaměstnanost, jejíž příčinou je zejména změněná pracovní schopnost, nízká úroveň kvalifikace a vyšší věková kategorie. Zvláštní pozornost zasluhují i skupiny ocitající se na okraji společnosti, které nedosáhly sociálního začlenění v přirozeném prostředí. V oblasti sociálních služeb budou v rámci opatření realizovány dva okruhy aktivit: • •

systémové aktivity, které si kladou za cíl podpořit vzdělávání poskytovatelů a zadavatelů sociálních služeb za účelem posílení jejich schopností a dovedností poskytovat tyto služby, aktivity, které jsou prováděny v národním měřítku a které se zaměří na vybrané cílové skupiny, u nichž riziko sociálního vyloučení nemá jen regionální charakter (např. příslušníci romské komunity, imigranti, oběti trestné činnosti, osoby komerčně zneužívané, osoby bez přístřeší apod.)

Opatření se zaměří na osoby sociálně vyloučené nebo ohrožené sociálním vyloučením z důvodu dlouhodobé nezaměstnanosti, mládež žijící ve znevýhodněném sociálním prostředí nebo v odlišném sociokulturním prostředí, pracovníky sociálních služeb, obce, kraje, poskytovatele sociálních služeb pro cílové skupiny ohrožené sociálním vyloučením a na specifické cílové skupiny, pro které budou realizovány celorepublikové projekty. Cíle podpory: • vyrovnání příležitostí v přístupu ke vzdělání, zaměstnání a dalšímu společenskému a pracovnímu uplatnění příslušníků skupin ohrožených sociálním vyloučením, • zajištění komplexního přístupu k řešení problematiky osob se speciálními potřebami zdravotně postižených, • rozvoj specifických integrovaných programů a podpora tvorby nových pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané a osoby ohrožené sociálním vyloučením, • rozvoj a realizace vzdělávacích programů v oblasti kvality a dostupnosti poskytovaných sociálních služeb vedoucích k sociální integraci a přístupu na trh práce jednotlivců nebo skupin osob ohrožených sociálním vyloučením, • rozvoj a realizace programů pro vzdělávání školitelů v oblasti kvality a dostupnosti poskytovaných sociálních služeb vedoucích k sociálnímu začlenění a přístupu na trh, • rozvoj a implementace programů celoživotního odborného učení pracovníků v sociálních službách zaměřených na začlenění na trh práce, • posílení kapacity subjektů a organizací zabývajících se programy pro společenské začlenění osob sociálně exkludovaných nebo ohrožených sociálním vyloučením.

Opatření 2.2. Rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce Opatření přispěje k odstraňování stále přetrvávající nerovnosti obou pohlaví, zejména žen. Základní prioritou v oblasti rovných příležitostí je podpořit naplnění principu rovnosti mužů a žen v praxi. Opatření se zaměří na ženy, především pak matky s malými dětmi, matky samoživitelky (a muže, kteří jsou v obdobné situaci jako ženy s malými dětmi a matky samoživitelky), na dlouhodobě nezaměstnané ženy, na ženy ohrožené nezaměstnaností, ženy se základním vzděláním nebo bez vzdělání, ženy v předdůchodovém věku, začínající podnikatelky, zaměstnavatele nebo organizace vytvářející osvětové programy a na ženské organizace. Cíle podpory: • prosazování rovných příležitostí pro ženy a muže na trhu práce, • podpora vzdělávání žen, které by jim umožnilo uplatnění v netradičních zaměstnáních odstranění překážek, které brání ženám v účasti na trhu práce, • vývoj a tvorba aktivit odstraňujících diskriminaci žen na trhu práce, • podpora žen zahajujících samostatně výdělečnou činnost, • podpora vzniku nových forem zaměstnání a vytváření podmínek maximální účasti žen na trhu práce, • rozvoj distančních forem vzdělávání a rozšíření přístupu žen k jejich využívání, • rozšíření přístupu žen k informačním technologiím, • zvýšení účasti žen na vzdělávání organizovaném zaměstnavateli.

Opatření 2.3. Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb V rámci Priority 2 je část finančních prostředků OP RLZ přiděleno malým grantům prostřednictvím mechanismu Globálního grantu. Smyslem Globálního grantu je umožnit přístup k prostředkům OP RLZ nestátním neziskovým organizacím, které mohou plnit cíle a ukazatele opatření, ale nemají ještě natolik vyvinuté kapacity, aby se o tyto prostředky mohly ucházet v rámci složitějších mechanismů platných pro hlavní proud OP RLZ. Opatření se zaměří na subjekty neziskového sektoru, které působí v oblasti sociálních služeb a které prokáží svůj nestátní a neziskový charakter (předpokládá se, že při realizaci projektů budou vytvářena partnerství mezi nestátními neziskovými organizacemi a orgány místní veřejné správy).

STRANA 53 Z 69



PROSINEC 2004

Cíle podpory: • vyrovnání příležitostí v přístupu ke vzdělání, zaměstnání a dalšímu společenskému a pracovnímu uplatnění příslušníků skupin ohrožených sociálním vyloučením, • posílení kapacity a kvality subjektů zabývajících se programy pro společenské začlenění osob sociálně vyloučených nebo ohrožených sociálním vyloučením, • rozšíření nabídky a dostupnosti sociálních služeb podle potřeb osob ohrožených sociálním vyloučením a podle požadavků jednotlivých regionů vzdělávání v oblasti transformace rezidenčních služeb a rozšíření kapacity terénních služeb se zaměřením na snížení sociálního vyloučení ve vztahu k trhu práce.

Priorita 3. Rozvoj celoživotního učení Opatření 3.1. Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání Opatření reaguje na potřebu motivovat jedince k celoživotnímu učení a tím výrazně ovlivňovat jejich možnosti pracovního uplatnění. Školy budou motivovány k aktivní spolupráci při šíření dobrých zkušeností. Důležitou podmínkou pro tuto funkci škol je podpora učitelů a odborných pracovníků ve školství v dalším soustavném vzdělávání. Skutečnost, že neexistuje ucelený systém sběru, vyhodnocování a zprostředkování informací o vývoji potřeb trhu práce, má podíl na nesprávném výběru druhu vzdělání bez vazby na potřeby trhu práce. Vytvoření fungujícího komplexního systému monitorování a hodnocení umožní efektivní řízení a rozhodování na všech úrovních a zároveň usnadní rozhodování jednotlivce při volbě vzdělávací cesty, respektive uplatnění absolventů na trhu práce. Opatření se zaměří na žáky a studenty ZŠ, SŠ, VOŠ, na zdravotně znevýhodněné osoby, sociálně znevýhodněné osoby, migranty, azylanty, etnické minority, na děti a mládež pobývající v zařízeních pro ústavní a ochrannou výchovu, zájemce o další studium na SŠ a VOŠ, osoby předčasně opouštějící vzdělávací systém, učitele, ředitele škol, odborné pracovníky ve školství, výchovné poradce, ZŠ, SŠ, VOŠ, školská zařízení (zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy, školní družiny, kluby), organizace přímo řízené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, nestátní neziskové organizace. Cíle podpory: • zkvalitnění vzdělávání na ZŠ, SŠ, VOŠ a ve školských zařízeních a ustavení systémů podporujících rozvoj vzdělávání a jeho vazby na trh práce, • zlepšení podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, • modernizace školních vzdělávacích programů orientovaných na rozvoj klíčových kompetencí, • rozvoj dalšího vzdělávání učitelů a ostatních pracovníků ve školství, • rozvoj dalšího vzdělávání na SŠ a VOŠ, • rozvoj a zdokonalení integrovaného diagnostického, informačního a poradenského systému v oblasti vzdělávání a volby povolání, propojování počátečního a dalšího vzdělávání, • zřízení a podpora Centra pro zjišťování výsledků ve vzdělávání.

Opatření 3.2. Podpora terciálního vzdělávání, výzkumu a vývoje Vzhledem k tomu, že zejména vysokoškolské vzdělání nelze chápat jako jednou pro vždy ukončené, je nutné vytvořit podmínky pro další rozvoj lidských zdrojů ve sféře terciárního vzdělávání za účelem rozšíření nabídky dalšího vzdělávání, respektive celoživotního vzdělávání na vysokých školách. Opatření je zaměřeno také na rozvoj učitelských studijních programů, které poskytují profesní odbornou přípravu učitelům v počátečním vzdělávání a umožňují těm, kteří dosud nezískali pedagogickou kvalifikaci, si tuto kvalifikaci doplnit. Zvláštní důraz je kladen především na posílení odborné připravenosti učitelů pro práci s dětmi se speciálními vzdělávacími potřebami. Vzhledem k tomu, že terciární sféra je úzce provázána s oblastí výzkumu a vývoje, opatření bude podporovat aktivity zaměřené na rozvoj lidských zdrojů také v této oblasti. Opatření se zaměří na VŠ, instituce výzkumu a vývoje a na instituce z praxe zabývající se vzděláváním na VŠ nebo spolupracující s VŠ. Cíle podpory: • zvýšení uplatnitelnosti absolventů všech typů studijních programů a programů celoživotního vzdělávání na trhu práce, • zvýšení odborné úrovně pracovníků institucí pro výzkum a vývoj, • zkvalitňování vzdělávání na VŠ, • rozvoj učitelských studijních programů, • rozvoj dalšího vzdělávání na VŠ, • rozvoj lidských zdrojů v oblasti výzkumu a vývoje.

STRANA 54 Z 69



PROSINEC 2004

Opatření 3.3. Rozvoj dalšího profesního vzdělávání Opatření přispěje k vybudování systému uznávaných kvalifikací, který by propojoval vzdělávací a zaměstnavatelskou sféru, motivoval zaměstnavatele a další sociální partnery, aby se zapojovali do tvorby obsahu i metod vzdělávání a požadavků na jeho certifikaci. Opatření podpoří rozšíření nabídky dalšího profesního vzdělávání tím, že podpoří vývoj v rámci budování sítě vzdělávacích a výcvikových víceúčelových center pro dospělé v regionech včetně materiálního a personálního vybavení. Kvalita a vyšší dostupnost dalšího profesního vzdělávání bude v rámci opatření posílena rozvojem podpůrných služeb dalšího vzdělávání, zejména informačních a poradenských. Zároveň bude posílena nabídka služeb dalšího profesního vzdělávání. Opatření se zaměří na Ministerstvo práce a sociálních věcí a další orgány státní správy, kraje, obce, vzdělávací a poradenské instituce, profesní sdružení, zástupce zaměstnavatelů a dalších sociálních partnerů a nestátní neziskové organizace poskytující další profesní vzdělávání. Cíle podpory • fungující systém dalšího profesního vzdělávání odpovídající potřebám znalostí společnosti, • vytvoření uceleného systému dalšího profesního vzdělávání a odpovídající regionální infrastruktury poskytující další a specializované kvalifikace dospělým občanům s praxí, • vytvoření podmínek pro založení systému ověřování kvalifikací získaných v systému dalšího profesního vzdělávání, • zlepšení přístupu k informacím, orientace v nabídce a kvality služeb dalšího profesního vzdělávání, • rozvoj výzkumu a vývoje metodologie vzdělávání dospělých, • rozvoj vzdělávací nabídky dalšího profesního vzdělávání (nové programy, distanční formy vzdělávání, elearning, zdokonalení očekávání potřeb zaměstnavatelů), • zvýšení odborné a pedagogické způsobilosti lektorů, konzultantů, učitelů, metodických a řídících pracovníků působících ve sféře dalšího profesního vzdělávání.

Priorita 4. Adaptabilita a podnikání Opatření 4.1. Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti Realizace opatření přispěje ke zvýšení rozsahu a účinnosti nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti uplatňovaných úřady práce. Opatření je zaměřeno na podporu konkurenceschopnosti podniků a organizací v oblastech ekonomiky s růstovým potenciálem a na rozvoj odborných znalostí, kvalifikace a kompetencí zaměstnavatelů i zaměstnanců. Důraz je kladen na vzdělávání v oblasti informačních technologií, udržitelného rozvoje a podpory zdraví na pracovišti. Vedle rozvoje vzdělávacích aktivit se opatření zaměří i na podporu zachování pracovních míst a vytváření nových pracovních míst. Opatření se bude vztahovat i na zájemce o zahájení podnikání jako potenciální zaměstnavatele tak, aby v nově vznikajících organizacích byly vytvářeny podmínky pro rozvoj zaměstnanců ve vazbě na měnící se ekonomické podmínky. Opatření se zaměří na zaměstnance, zaměstnavatele a na zájemce o zahájení podnikání. Cíle podpory: • zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, zvýšení jejich konkurenceschopnosti, • poskytnutí odborných znalostí, kvalifikace a kompetence potřebné pro vyrovnání se s profesními, strukturálními a technologickými změnami, • zvýšení dostupnosti dalšího vzdělávání v organizacích, • podpora zachování stávajících udržitelných pracovních míst prostřednictvím adaptace a stimulace tvorby nových pracovních míst, • rozšíření uplatňování pružných forem organizace práce, • rozvoj aktivity zaměstnavatelů zaměřené na podporu ochrany zdraví a bezpečnosti práce na pracovišti.

Opatření 4.2. Specifické vzdělávání Opatření podporuje specifické aktivity na podporu rozvoje nové znalostní ekonomiky a posílení profesní kvalifikovanosti a vzdělanosti ve vybraných sektorech průmyslu, podnikání, služeb a cestovního ruchu. Opatření podpoří i průřezové aktivity ve vzdělávání v oblasti životního prostředí s ohledem na jejich význam pro hodnotovou orientaci při celoživotním vzdělávání. Činnosti podpoří získávání dostatečných znalostí řídicích struktur podniků a služeb. Opatření se zaměří na malé a střední podniky, orgány veřejné správy, veřejné instituce a na nestátní neziskové organizace.

STRANA 55 Z 69



PROSINEC 2004

Cíle podpory: • rozvoj adaptability a kvalifikace pracovní síly v sektorech podnikání a služeb, • zvyšování povědomí o horizontálním tématu udržitelného rozvoje, • zvýšení kvalifikační úrovně a dovedností pracovníků podniků v souvislosti se zaváděním progresivních systémů řízení výrobních procesů, se zavedením high-tech, sofistikovaných produktů a služeb, informačních a komunikačních technologií (IKT) a se zaváděním technik šetrných k životnímu prostředí, • zlepšení profesní přípravy a vzdělávání absolventů škol zaměřených na cestovní ruch, pracovníků a podnikatelů a vzdělávání odborníků na cestovní ruch ve veřejné správě, • zkvalitnění regionálního marketingu a managementu cestovního ruchu, • budování kapacit regionálních systémů založených na existenci regionální sítě environmentálně zaměřených informačních a vzdělávacích středisek, • zvyšování povědomí občanů, podniků a institucí o environmentální legislativě a informování o jejich právech,příležitostech a povinnostech v environmentální oblasti.

Priorita 5. Technická pomoc Opatření 5.1. Podpora řízení, realizace, monitoringu a kontroly operací OP Rozvoj lidských zdrojů Opatření 5.2. Ostatní uznatelné aktivity Přehled alokace finančních prostředků v rámci programu Rozvoj lidských zdrojů:

Priority/Opatření

EU (ESF) SR (MPSV)

1. Aktivní politika zaměstnanosti

Celkem

102,6

34,2

136,8

1.1 Posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání

85,8

28,6

114,4

1.2 Modernizace veřejných služeb zaměstnanosti

16,8

5,6

22,4

2. Sociální integrace a rovnost příležitostí

42,8

11,6

54,3

2.1 Integrace spec. skup. obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí

32,0

8,0

39,9

2.2 Rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce

7,6

2,5

10,1

2.3 Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb

3,2

1,1

4,3

107,7

35,9

143,6

3.1 Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání

54,8

18,3

73,0

3.2 Podpora terciárního vzdělávání, výzkumu a vývoje

18,3

6,1

24,3

3.3 Rozvoj dalšího profesního vzdělávání

34,7

11,6

46,3

50,5

16,8

67,4

4.1 Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti

29,2

9,7

39,0

4.2 Specifické vzdělávání

21,3

7,1

28,4

5. Technická pomoc

15,2

5,1

20,3

318,8

103,6

422,4

3. Rozvoj celoživotního učení

4. Adaptabilita a podnikání

Celkem (mil. euro)

STRANA 56 Z 69



PROSINEC 2004

5.2.4.4. Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství Řídící orgán (Managing Authority): Ministerstvo zemědělství České republiky, Odbor Řídicí orgán OP Implementační agentura: - Platební agentura Ministerstva zemědělství České republiky Více informací: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000003

Priorita 1. Podpora zemědělství, zpracování zemědělských výrobků a lesního hospodářství Opatření 1.1. Investice do zemědělského majetku/ zemědělských podniků Podpora projektů zaměřených na zvýšení produktivity práce, konkurenceschopnosti a kvality produktů. Touto formou se financují i opatření směřující ke snižování a odstraňování negativních vlivů zemědělské produkce na životní prostředí, ochranu vod před znečištěním ze zemědělských zdrojů, rekonstrukce, modernizace a výstavba nových zemědělských staveb, odpovídajících standardům EU na chov hospodářských zvířat. Toto opatření rovněž podporuje mladé začínající zemědělce a prohlubování diverzifikace zemědělských činností. Podopatření 1.1.1 Investice do zemědělského majetku a podpora začínajícím mladým zemědělcům Cíle podpory: • výstavba, popřípadě rekonstrukce chybějících skladovacích kapacit a zařízení pro statková hnojiva, • modernizace technického a technologického vybavení zemědělských farem, snížení výrobních nákladů a zlepšení pracovních podmínek pracovníků činných v zemědělské výrobě, • podpora rozvoje drobného a středního podnikání v zemědělství, očekávaný účinek zahrnuje pořízení, rozšíření a modernizaci zemědělských farem mladých začínajících zemědělců, • soulad zemědělské produkce s požadavky legislativy ES na Welfare zvířat v oblasti chovu, přepravy a zlepšení hygienických standardů, • zvýšení úrovně skladování a expediční příprava domácí rostlinné produkce (např. investice do skladových kapacit, pro ovoce a zeleninu), zlepšení kvality skladovaných produktů, tj. zvýšení úrovně kvality skladovacích technologií, zejména s ohledem na ochranu životního prostředí, • podpora konkurenceschopnosti zemědělské produkce, • zavedení technologií šetrnějších k životnímu prostředí, • snížení negativních vlivů na životní prostředí, • rovné příležitosti pro muže a ženy. Podopatření 1.1.2 Prohloubení diverzifikace zemědělských činností Cíle podpory: • rozvoj oblastí vedlejšího výdělku, zlepšení příjmů zemědělských podniků a rodin na venkově, • zlepšení image zemědělství, • kvalitativní zlepšení nabídky v rámci venkovského prostoru s orientací na cílové skupiny, • zlepšení marketingu regionálních produktů, • zlepšení úrovně poskytovaných služeb a uceleného image regionu.

Opatření 1.2. Zlepšení zpracování zemědělských výrobků a jejich marketing Podpora projektů zaměřených na transfer nových technologií a inovací do zpracování zemědělských produktů, zvyšování standardu výrobků ze zemědělské produkce, rozvoj výrobních oborů využívajících tuzemskou zemědělskou produkci a zlepšení marketingu zemědělských výrobků. Opatření se týká zlepšení zpracování masa, mléka, ovoce, zeleniny, produktů mlýnského průmyslu a škrobu v prvním stupni zpracování.

Opatření 1.3. Lesní hospodářství Podpora projektů zaměřených na investice na zavádění nových technologických postupů pro zpracování lesních produktů a vhodnou marketingovou koncepci, obnovu lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požáry a zavedení příslušných ochranných opatření, zlepšení a udržování ekologické stability chráněných lesů, na zakládání sdružení vlastníků lesů malých výměr, zalesňování nezemědělské půdy. Podopatření 1.3.1 Obnova lesního potenciálu poškozeného přírodními kalamitami a požárem a zavádění příslušných ochranných preventivních opatření Cíle podpory: • snížení rozsahu škod způsobených živelnými katastrofami a požáry, • obnova produkčního potenciálu lesa a jeho funkcí po živelných katastrofách. Podopatření 1.3.2 Investice do lesů Cíle podpory:

STRANA 57 Z 69



• • •

PROSINEC 2004

výrazné zvýšení ekonomické, ekologické i společenské hodnoty lesních majetků, zkvalitňování lesní infrastruktury jako předpokladu ke zvyšování společenské hodnoty lesní krajiny, údržba vybudované infrastruktury a využívání šetrných lesnických technologií tak, aby nedocházelo k její destrukci.

Podopatření 1.3.3 Sdružování majitelů lesa Cíle podpory: • podpora založení sdružení vlastníků lesa malých výměr za účelem společného obhospodařování sdružených lesních majetků (cílem sdružování je zabezpečit odborné hospodaření na sdružených majetcích, dosažení efektivnějšího a vyrovnaného hospodaření). Podopatření 1.3.4 Zalesňování zemědělsky nevyužívaných půd Cíle podpory: • převádění zemědělsky neobdělávané půdy, která je zdrojem plevelů v kulturní krajině, na lesy s bohatou dřevinnou skladbou, • posílení biodiverzity rozšířením zalesněných ploch, především v zemědělské krajině.

Priorita 2. Rozvoj venkova, rybářství a odborné vzdělávání Opatření 2.1. Posílení přizpůsobivosti a rozvoje venkovských oblastí Podpora projektů zaměřených na uspořádání vlastnických práv k pozemkům, prostorovou a funkční úpravu pozemků, jejich zpřístupnění a reálné vytyčení. Opatření dále podporuje ochranu půdního fondu, vodohospodářská opatření sloužící k neškodnému odvedení povrchových vod a ochranu území před záplavami a opatření k ochraně životního prostředí. Opatření se dále týká ochranných opatření zmírňující škody způsobené přírodními kalamitami na zemědělských pozemcích a obnovy poškozených porostů. Navíc je možné v jeho rámci financovat provádění preventivních a protipovodňových opatření. Opatření se rovněž týká modernizace a rekonstrukce stávajících zařízení sloužících k akumulaci vody v krajině a odstraňování nánosů z malých vodních nádrží a rybníků. V oblasti rozvoje venkova bude podpora směřovat na spolufinancování realizace pilotních strategií integrovaného místního rozvoje a do diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství pro vytvoření nových pracovních míst a zdrojů příjmů. Podopatření 2.1.1 Pozemkové úpravy Cíle podpory: • uspořádání vlastnických práv k pozemkům a s nimi souvisejících věcných břemen, • prostorové a funkční úpravy pozemků, • zabezpečení přístupnosti pozemků, • vytváření podmínek k racionálnímu hospodaření, • ochrana a zúrodnění půdního fondu, • zvelebení krajiny, • zvýšení ekologické stability krajiny. Podopatření 2.1.2 Obnova potenciálu a zachování zemědělské krajiny Cíle podpory: • výstavba a rekonstrukce poldrů, malých vodních nádrží a protipovodňových hrází (dimenzovaných na Q5) na zemědělsky využívaných pozemcích, • změna funkce území a způsoby využití pozemků v aktivních zónách záplavových území, • zlepšení ochrany zemědělsky využívaných pozemků a majetku, • vytvoření prostorové rovnováhy mezi hospodářským a kulturním rozvojem spojeným s využíváním území ohroženého povodněmi a potřebami využít toto území ke zpomalení odtoku vody, akumulace vody a snížení velikosti průtoků, • zajištění vyšší protipovodňové ochrany přilehlých území. Podopatření 2.1.3 Řízení a zajištění funkčnosti zemědělských vodních zdrojů Cíle podpory: • obnova funkčnosti rybníků a rybničních systémů, • obnova a rekonstrukce těles hrází a funkčních objektů vodních děl, • zapojení rybníků, rybničních soustav a malých zemědělských vodních nádrží do biocenter a biokoridorů, což má za následek zvýšení ekologické stability krajiny, • zajištění odpovídající akumulace vody v krajině a kvality povrchových vod, • zvýšení mobilního objemu vody pro závlahy a energetiku, • zlepšení podmínek k rekreaci a s tím spojeným cestovním ruchem, • pořízení a obnova hlavních závlahových zařízení, podrobných závlahových zařízení, hlavních odvodňovacích zařízení a podrobných odvodňovacích zařízení,

STRANA 58 Z 69



•

PROSINEC 2004

zlepšení vodního režimu půdy na přijatelné produkční podmínky.

Podopatření 2.1.4 Rozvoj venkova Cíle podpory: • zapojení širokých vrstev obyvatelstva do spolupráce při řešení problematiky jednotlivých oblastí (mikroregionů) formou převzetí iniciativy rozhodovacích procesů týkajících se příslušné venkovské oblasti, • využití know-how a nových technologií ke zlepšení konkurenceschopnosti výrobků a služeb ve venkovských oblastech, • zlepšení a udržení kvalitních životních podmínek ve venkovských oblastech, • zvýšení přidané hodnoty místních produktů zpřístupněním trhu malým výrobcům prostřednictvím společných aktivit, • efektivní využití existujících přírodních a kulturních zdrojů, • zvýšení kvalifikace obyvatel venkovských oblastí (především žen, mladých lidí do 25 let a sociálně znevýhodněných osob) a tím posílení konkurenceschopnosti místních podnikatelů, • příprava místních komunit na koncipování a realizaci opatření pro místní rozvoj, • podpora orientace místních aktérů k zamyšlení nad dlouhodobou koncepcí rozvoje dané oblasti, • podpora aktivního partnerství na místní úrovni, • posílení místního ekonomického prostředí za účelem vytvoření nových pracovních příležitostí a zachování stávajících pracovních míst. Podopatření 2.1.5 Diverzifikace zemědělských aktivit a aktivit blízkých zemědělství Cíle podpory: • rozvoj oblastí vedlejšího výdělku v rámci agroturistiky jako další alternativy ke zlepšení příjmů zemědělských podniků a rodin na venkově, • spoluvytváření odvětví cestovního ruchu - dovolená na statku/prázdniny na venkově, • zlepšení image zemědělství v propojení s tradičním venkovským prostředím, • kvalitativní zlepšení celkové turistické nabídky v rámci venkovského prostoru s orientací na cílové skupiny, • zlepšení úrovně poskytovaných služeb a uceleného image regionu v sektoru cestovního ruchu, • minimalizace staveb ve volné přírodě, • využití alternativních zdrojů energie.

Opatření 2.2. Odborné vzdělávání Podpora projektů zaměřených na vzdělávání subjektů v sektoru zemědělství a lesního hospodářství: • • • • •

získávání informací, znalostí a dovedností potřebných při zavádění nových výrob, výrobních metod a technologií, které jsou slučitelné se zájmy zachování a zlepšení krajiny, ochrany životního prostředí, hygieny a ochrany zvířat, získávání informací, znalostí a dovedností ke zvýšení efektivnosti hospodaření subjektů působících v resortu zemědělství, získávání informací, znalostí a dovedností spojených s novými aktivitami v rámci diverzifikace činností vyplývajících z potřeb rozvoje venkova a zlepšování znalostí o trvale udržitelném rozvoji ve všech oblastech zemědělství, získávání informací, znalostí a dovedností spojených s novými aktivitami v rámci diverzifikace činností, které vycházejí z potřeby rozvoje venkova, zlepšování manažerských dovedností a dalších specializovaných znalostí, aby bylo dosaženo udržitelného rozvoje ve všech oblastech sféry činností v tomto oboru.

Opatření 2.3. Rybářství Podpora projektů zaměřených na zvýšení produktivity práce, konkurenceschopnosti a kvality produktů, obnovu původní druhové skladby ryb v povodích, zachování specifických genetických vlastností populací sladkovodních ryb. Opatření se dále zaměřuje na zlepšení kvality vod v povodí Labe, Odry a Dunaje. Podopatření 2.3.1 Zpracování ryb a marketing výrobků z ryb Cíle podpory: • zvýšení kvality a rozšíření sortimentu výrobků z ryb včetně zvýšení spotřeby sladkovodních ryb, • zvýšení hygienických standardů a bezpečnosti potravin, • rozšíření, výstavba a rekonstrukce provozů pro zpracování ryb, • technologie směřující k výrobkům bez přítomnosti kostí v konečném výrobku, • zpracování širšího spektra druhů ryb s vyšším podílem vložené práce v konečném výrobku, • zlepšení obchodních podmínek, rozšíření odbytových možností pro zpracovávané ryby a výrobky z nich, širší uplatnění v tržní síti. Podopatření 2.3.2 Chov vodních živočichů - akvakultura Cíle podpory: • rozšíření možností chovu ryb ve sladkovodní akvakultuře, • zavedení nových, dosud nevyužívaných vodních organismů do systému produkce akvakultury,

STRANA 59 Z 69



• •

PROSINEC 2004

zavedení energeticky úsporných a ekologicky šetrných technologií (obnovitelné zdroje energie, recirkulační systémy apod.), prověření a zavedení dříve nepoužívaných chovatelských postupů.

Podopatření 2.3.3 Činnosti prováděné odborníky v rybářství a propagační opatření Cíle podpory: • zlepšení pracovních podmínek a hygienických předpisů, • nižší zatížení životního prostředí s pomocí kvalitnějších rybářských provozů, • zlepšení konkurenceschopnosti díky novým líhním a výkrmnám, • dosažení vyšší odchovné kapacity, větší množství, více druhů, vyšší kvalita včetně navazujících provozů, • rozšíření možností zpracování ryb, • rozšíření nabídky obchodu o nové formy a nové výrobky z ryb, • zvýšení hygienických standardů a potravní bezpečnosti, • orientace veřejnosti k vyšší spotřebě ryb, zejména sladkovodních z vnitrostátních zdrojů.

Priorita 3. Technická pomoc Opatření 3.1. Technická pomoc Technická pomoc je zaměřena na financování úkolů spojených s realizací Operačního programu.

Přehled alokace finančních prostředků v rámci programu Rozvoje venkova a multifunkční zemědělství:

Priority/Opatření

EU (EAGGF/ FIFG)

SR (MZe)

Celkem

1. Podpora zemědělství, zpracování zemědělských produktů a lesní hospodářství

97,5

53,7

151,1

1.1 Investice do zem. majetku/zem. podniků

78,4

46,0

124,5

1.2 Zlepšení zpracování zem. výrobků a jejich marketing

10,0

4,3

14,3

9,1

3,3

12,4

73,4

22,0

95,4

65,3

18,7

84,0

2.2 Odborné vzdělávání

1,1

0,4

1,5

2.3 Rybářství

7,0

3,0

9,9

3,0

1,0

4,0

173,9

76,7

250,6

1.3. Lesní hospodářství

2. Rozvoj venkova, rybářství a odborného vzdělávání 2.1 Posílení přizpůsobivosti a rozvoj venkovských oblastí

3. Technická pomoc

Celkem (mil. euro)

5.2.4.5. Společný regionální operační program Řídící orgán (Managing Authority): Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, Odbor Řídicího orgánu Společného regionálního operačního programu a Jednotného programového dokumentu Praha Implementační agentura:

- CzechInvest - Centrum pro regionální rozvoj - sekretariáty Regionálních rad - Ministerstvo pro místní rozvoj, Odbor rozvojových programů v cestovním ruchu

Více informací: http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000008000005

STRANA 60 Z 69



PROSINEC 2004

Priorita 1. Regionální podpora podnikání Opatření 1.1. Podpora podnikání ve vybraných regionech Podpora projektů zaměřených na přímou podporu malých a středních podniků ve vybraných problémových regionech České republiky. Podpora se týká existujících, nikoliv začínajících podnikatelů, kteří mají uzavřeno účetnictví minimálně za poslední tři účetní roky. Podporovány budou rozvojové projekty podnikatelů, které vytvářejí nové, dlouhodobě stabilní pracovní příležitosti, poskytují rovné pracovní příležitosti pro muže a ženy, zaměřují se na aktivity zpracovatelského průmyslu s vysokou přidanou hodnotou, posilují spolupráci podniků a stimulují vývoz místních výrobků. Podpora v tomto opatření se nevztahuje na podnikatele, kteří provozují zemědělskou výrobu či prvovýrobu, a na podnikatele v cestovním ruchu. Opatření má podporovat investiční rozvojové záměry podniků, spojené s vytvářením nových nebo se zachováním stávajících pracovních míst, včetně financování nákupu poradenských služeb (například zpracování podnikatelských plánů). Opatření bude rozděleno do dvou částí: 1/ grantová schémata podporující drobné podnikatele, kteří zaměstnávají méně než 10 zaměstnanců ve všech odvětvích s výjimkou: • oboru dopravy a činností, které se týkají výroby, zpracování a uvádění na trh výrobků uvedených v Příloze 1 Smlouvy o ES, • podpory při činnosti spojené s vývozem, • podpory, která je podmíněna použitím domácího zboží na úkor dováženého.

2/ grantová schémata podporující malé a střední podnikatele zaměstnávající 10 až 249 zaměstnanců. Podpora bude možná pro podniky ve všech odvětvích s výjimkou citlivých a specifických odvětví. Podmínkou pro účast v grantovém schématu bude závazek na zvýšení celkového počtu zaměstnanců příjemce dotace: • u grantového schématu pro drobné podnikatele bude muset závazek činit minimálně 1 zřízené a obsazené pracovní místo, • v případě grantového schématu pro malé a střední podnikatele bude muset závazek činit minimálně 3 zřízená a obsazená pracovní místa u podnikatelů od 10 do 49 zaměstnanců a 10 zřízených a obsazených pracovních míst u podnikatelů od 50 do 249 zaměstnanců (pro každou jednotlivou akci).

Priorita 2. Regionální rozvoj infrastruktury Opatření 2.1. Rozvoj dopravy v regionech Podpora projektů zaměřených na dva zásadní okruhy aktivit: • •

podporu regionální silniční sítě (silnice II. a III. třídy, místní komunikace ve venkovských obcích), podporu rozvoje dopravní obslužnosti v regionech.

Vzájemná váha obou podopatření je orientačně stanovena v poměru 70:30. Podopatření 2.1.1 Rozvoj regionální dopravní infrastruktury Cíle podpory: • zkvalitnění propojení jednotlivých měst, obcí a regionů dopravní sítí odpovídající současným a budoucím potřebám, • zlepšení životního prostředí ve městech, • zkrácení jízdních dob a úspora paliva, • zvýšení mobility pracovních sil, • zvýšení bezpečnosti provozu a snížení nehodovosti, • zlepšení kapacity přístupových komunikací k hraničním přechodům. Podopatření 2.1.2 Rozvoj dopravní obslužnosti v regionech Podopatření se zaměří na rozvojové investiční projekty orientované na zlepšení dopravní obslužnosti včetně propojení místní a regionální veřejné dopravy s železniční sítí. Cíle podpory: • zlepšení dopravní obslužnosti včetně propojení místní a regionální veřejné dopravy s železniční sítí, • zvýšení zájmu obyvatel o veřejnou dopravu zvýšením její kvality, • zvýšení územní mobility obyvatelstva, • zlepšení životního prostředí v sídlech,

STRANA 61 Z 69



• •

PROSINEC 2004

zvýšení atraktivity regionů pro turisty, návštěvníky i investory, zajištění dopravní obslužnosti v turisticky atraktivních územích a okrajových částech regionů.

Opatření 2.2. Rozvoj informačních a komunikačních technologií v regionech Podpora projektů zaměřených na podporu investic v oblasti informačních a telekomunikačních technologií pro regionální a místní veřejnou správu a pro obyvatelstvo. Součástí je podpora aktivit, spojených s veřejným přístupem k informačním technologiím (internet) v knihovnách, komunitních centrech a školách. Opatření zahrnuje: • podporu zavádění nejlépe širokopásmového připojení (min. 256 kbps), zejména ve strukturálně postižených a hospodářsky méně vyvinutých územích regionů soudržnosti (jedná se o regiony vymezené usnesením vlády č. 722 a regiony definované kraji), • zajištění veřejného přístupu občanů v obci nejlépe k širokopásmovému Internetu, • zajištění toho, aby služby veřejné správy (na místní a regionální úrovni) byly interaktivní a přístupné všem prostřednictvím nejlépe širokopásmového Internetu. Podpora nezahrnuje aktivity týkající např. podnikatelů (bude řešeno v rámci OPPP). Finanční zdroje projektů bude možné využít na zavádění Internetu, na vybudování regionálních či místních komunikačních sítí, na nákup počítačů, speciálního software a základního příslušenství k PC, pokud jsou nezbytné k využívání přístupu na Internet, popřípadě k tvorbě nových IKT služeb a aplikací pro občany. Projekty musí také uspokojivě řešit problém bezpečnosti přenosu dat a autentizaci softwaru. Ve výběru bude rovněž dávána přednost těm projektům, které budou přispívat k rozvoji veřejných služeb, sociální integrace a rozvoji infrastruktury pro využívání IKT. Opatření se zaměří na nejširší veřejnost.

Opatření 2.3. Regenerace a revitalizace vybraných měst Podpora projektů zaměřených na podporu omezeného počtu ucelených investičních projektů měst, zkvalitňujících jejich celkové životní prostředí a životní podmínky obyvatel a zaměřených na regeneraci a revitalizaci upadajících městských center či postižených území měst (spojených například s útlumem hospodářských nebo společenských aktivit). Opatření je vnímáno jako východisko a přípravu pro budoucí řešení problematiky měst v rámci Komunitární iniciativy URBAN v Programovém období počínaje rokem 2007. Investice do soukromých objektů nebudou způsobilé pro podporu.

Priorita 3. Rozvoj lidských zdrojů v regionech Opatření 3.1. Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech Podpora projektů zaměřených na podporu investičních projektů (spolufinancovaných z Evropského fondu regionálního rozvoje – ERDF) v oblastech: • • •

aktivní politiky zaměstnanosti, celoživotního vzdělávání, sociální integrace.

Takto podporované investice mají přispívat k rozvoji a ke strukturálním změnám v daném regionu a k vytváření nebo zachování trvale udržitelných pracovních míst. Věcně jde o podporu projektů typu: • • •

nové výstavby nebo stavební obnovy příslušných budov, nákupu technologie, počítačů, software, počítačové sítě, nezbytné technické infrastruktury spojené s výstavbou či obnovou objektů, včetně nezbytných venkovních úprav.

V případě tohoto opatření existuje možnost propojení s opatřením 3.2 SROP a současně s Operačním programem Rozvoj lidských zdrojů.

Opatření 3.2. Podpora sociální integrace v regionech Podpora projektů zaměřených na podporu širokého spektra aktivit v oblasti sociální integrace na místní nebo regionální úrovni.

STRANA 62 Z 69



PROSINEC 2004

Podpora neinvestiční povahy je především orientována na: •

• •

poskytovatele služeb, realizující podpůrné projekty pro různé znevýhodněné skupiny obyvatelstva, na následné řešení i prevenci vzniku těchto skupin (etnické a národnostní menšiny, zdravotně postižení občané, mladiství, matky s dětmi, osoby bez kvalifikace, osoby před důchodem, občané po návratu z výkonu trestu, drogově závislí, apod.), rozvoj občanské společnosti, vytváření komunitních plánů, spolupráci neziskových organizací a organizací zřizovaných státem, krajem nebo obcemi, vytváření rovných příležitostí pro znevýhodněné skupiny obyvatelstva.

Podpora se věcně zaměřuje na realizaci neinvestičně různých neinvestičně zaměřených programů, kursů, poradenství, na služby občanům, včetně poskytování rehabilitačních pomůcek, učebních pomůcek, studijních materiálů, pořádání sociálně zaměřených akcí, na informační a propagační činnost apod.

Opatření 3.3. Posílení kapacity místních a regionálních orgánů při plánování a realizaci programů Podpora projektů zaměřených na vzdělávání všech skupin aktérů na místní a regionální úrovni, zapojených jak do přípravy a následné implementace SROP, tak i do přípravy a následné realizace projektů pro zaměstnance obcí, svazků obcí, krajů, různých regionálních sdružení, hospodářské a agrární komory, regionální rozvojové agentury, školství, nestátních neziskových organizací apod. Opatření má přispět jak ke zlepšení implementace SROP na regionálním období ve stávajícím programovém období (do roku 2006), tak i v programovém období počínaje rokem 2007. Součástí vzdělávání je seznámení se s příslušnými předpisy EU i České republiky pro jednotlivé úseky spojené s přípravou a realizací programů a projektů (například zadávání veřejných zakázek, ochrana životního prostředí, rovné příležitosti, financování a finanční kontrola, veřejná podpora podnikům, monitorování programů a projektů atd.). Vzdělávací programy rovněž zahrnují nezbytné části spojené s posílením auditu a kontrolní funkce s ohledem na snížení institucionalizované korupce a jiného zneužití úřední moci. Podpora se týká neinvestičních výdajů, která spočívá zejména v: • • • •

podpoře pořádání různých forem kursů, seminářů, školení, workshopů, vydávání brožur a publikací, poradenské činnosti, zavádění internetových stránek apod.

Podporu obdrží konečný příjemce (příslušný kraj), který díky podpoře bude moci poskytovat tyto služby pro jednotlivé cílové skupiny zapojené do vzdělávání za nízké, přijatelné ceny (projekty nebudou krajům přinášet zisk). Z hlediska efektivnosti a koncentrace prostředků bude připraven v rámci každého kraje jeden projekt, který bude komplexně řešit potřeby kraje, a to na základě jimi připravené analýzy. Z toho důvodu budou projekty připraveny v gesci příslušných krajů (koneční příjemci) a jejich zaměření bude již ve fázi přípravy konzultováno s řídícím orgánem SROP, koordinováno s dalšími relevantními subjekty (orgány státní správy, krajské rady pro rozvoj lidských zdrojů apod.) a s Ministerstvem vnitra, které zodpovídá za vzdělávání pracovníků místní a krajské správy.

Priorita 4. Rozvoj cestovního ruchu Opatření 4.1. Rozvoj služeb pro cestovní ruch Podpora projektů zaměřených na podporu subjektů, nakupujících služby, které se týkají oblasti cestovního ruchu. Mezi tyto služby lze počítat akce spojené s: • • • • • • •

vytvářením partnerství veřejného a soukromého sektoru (spolková, poradenská a informační činnost), zabezpečením výměny a šíření jednotných informací prostřednictvím moderních technologií, podporou marketingových studií pro cestovní ruch, podporou účasti na veletrzích, pořádáním sympozií a konferencí o cestovním ruchu, podporou tvorby propagačních materiálů, tvorbou standardů pro cestovní ruch, zaváděním jednotného systému značení aktivit v cestovním ruchu.

STRANA 63 Z 69



PROSINEC 2004

V rámci opatření je poskytována neinvestiční podpora na uhrazení nákladů spojených s poskytováním výše naznačených služeb. Podopatření 4.1.1 Podpora nadregionálních služeb cestovního ruchu V rámci podopatření budou rozvíjeny služby cestovního ruchu veřejnými či neziskovými subjekty (nikoliv podnikatelskými subjekty). Do podpořené propagace lze zahrnout jen takové aktivity nebo zařízení cestovního ruchu, která jsou certifikována celostátně uplatňovanou, Ministerstvem pro místní rozvoj schválenou certifikací, pokud tato existuje.Podpora se bude týkat omezeného počtu ucelených projektů, jejichž výběr bude prováděn na národní úrovni. Individuální projekty budou předkládat státem zřízené organizace, nestátní neziskové organizace, případně pak kraje a svazky obcí v přirozených turistických regionech. Podopatření 4.1.2 Podpora regionálních a místních služeb cestovního ruchu V rámci podopatření bude podporován rozvoj služeb regionálního či místního charakteru. Podpora bude poskytována formou: • •

grantových schémat zahrnujících nákup služeb veřejnými subjekty (zejména obcemi a kraji) a neziskovými organizacemi působícími na místní či regionální úrovni, grantových schémat zahrnujících nákupy služeb realizovaných malými a středními podnikateli podnikajícími v oblastech cestovního ruchu. Podpora se bude týkat výhradně jen existujících podnikatelů (nikoliv začínajících podnikatelů), kteří mají uzavřeno účetnictví minimálně za poslední tři účetní roky.

Opatření 4.2. Rozvoj infrastruktury pro cestovní ruch Podpora projektů investiční povahy zaměřených na rozvoj infrastruktury potřebné pro cestovní ruch. Projekty by měly zejména zahrnovat podporu: • • • • • • •

produktů kongresové, lázeňské, kulturní, církevní turistiky a ekoturistiky, vybudování celostátního informačního systému cestovního ruchu, revitalizace kulturních, technických a průmyslových památek a kulturního dědictví, rozvoje místních nebo regionálních informačních systémů cestovního ruchu, rozvoje kapacit malých a středních podniků, které působí v odvětví cestovního ruchu (především posílení ubytovacích kapacit a obslužné infrastruktury), výstavby nebo obnovy vybavenosti v oblasti sportu, rekreace a lázeňství, obnovy a rozvoje turistických stezek, infrastruktury rekreační plavby, cyklostezek a doplňkových zařízení.

Podopatření 4.2.1 Podpora nadregionální infrastruktury cestovního ruchu V rámci podopatření bude podpořen omezený počet větších projektů cestovního ruchu nadregionálního významu zaměřených na ucelené produkty cestovního ruchu. Zařízení cestovního ruchu podpořená v rámci těchto projektů musí být certifikována celostátně uplatňovanou, Ministerstvem pro místní rozvoj schválenou certifikací, pokud tato existuje, nebo se zavázat k následné certifikaci. Minimální velikost projektů, pokud jde o celkové uznatelné náklady, musí přesáhnout 3 mil. EUR. Podpora se zaměří na: • individuální projekty, předkládané veřejnými či neziskovými subjekty, • grantová schémata na podporu soukromých podnikatelských subjektů (bez omezení velikosti subjektu počtem pracovníků nebo rozsahu činnosti). Nositelem grantového schématu v tomto případě bude Ministerstvo pro místní rozvoj (Odbor rozvojových programů v cestovním ruchu). Podpora se bude týkat výhradně jen existujících podnikatelů (nikoliv začínajících podnikatelů), kteří mají uzavřeno účetnictví minimálně za poslední dva účetní roky. Podopatření 4.2.2 Podpora regionální a místní infrastruktury cestovního ruchu V rámci podopatření budou podpořeny ucelenější projekty regionálního či místního významu zaměřené na rozvoj infrastruktury potřebné pro cestovní ruch v obcích a regionech. Celkové uznatelné náklady jednotlivých podporovaných projektů nepřekročí 3 mil. EUR. Podopatření umožní podporu: • •

individuálních projektů připravených veřejnými subjekty na místní či regionální úrovni (projekty obcí, svazků obcí, krajů) a nestátními neziskovými organizacemi, projektů malých a středních podnikatelů (podnikajících v odvětví cestovního ruchu) formou grantových schémat, jejichž gestory budou kraje. Podpora se bude týkat výhradně jen existujících podnikatelů (nikoliv začínajících podnikatelů), kteří mají uzavřeno účetnictví minimálně za poslední dva účetní roky.

STRANA 64 Z 69



PROSINEC 2004

Priorita 5. Technická pomoc Opatření 5.1. Technická pomoc pro SROP Opatření 5.2. Technická pomoc pro CSF (Rámec podpory Společenství). Přehled alokace finančních prostředků v rámci programu Společný regionální operační program:

Priority/Opatření 1. Regionální podpora podnikání

EU (ERDF,ESF)

ČR

Celkem

45,1

15,0

60,2

45,1

15,0

60,2

197,0

65,7

262,7

152,0

15,2

167,2

2.2 Rozvoj infrastruktury a komunikačních technologií

22,5

7,5

30,0

2.3 Regenerace a revitalizace vybraných měst

22,5

7,5

30,0

3. Rozvoj lidských zdrojů v regionech

92,3

23,9

116,2

3.1 Infrastruktura pro rozvoj lidských zdrojů v regionech

45,0

11,3

56,3

3.2 Podpora soc. integrace v regionech

37,1

11,3

48,4

3.3 Posílení kapacity místních a regionálních orgánů

10,1

3,4

13,5

108,1

36,0

144,1

36,0

12,0

48,0

72,1

24,0

96,1

11,8

3,9

15,7

454,3

144,6

598,9

1.1 Podpora podnikání ve vybraných regionech

2. Rozvoj infrastruktury v regionech 2.1 Rozvoj dopravy v regionech

4. Rozvoj cestovního ruchu 4.1 Rozvoj služeb pro cestovní ruch 4.2 Rozvoj

infrastruktury pro cestovní ruch

5. Technická pomoc

Celkem (mil. euro)

5.2.4.6 Koneční uživatelé / příjemci operačních programů Konečný příjemce (Final Beneficiary) je veřejný nebo soukromý subjekt, který na základě předložené projektové žádosti o pomoc prostřednictvím OP obdrží finanční prostředky ze strukturálních fondů. Konečný příjemce předkládá projekt, současně však prokazuje zajištění spolufinancování na jeho realizaci, odpovídá za vlastní provedení projektu a za nakládání s prostředky. Konečný uživatel (Final Recipient) je subjekt, který realizuje projekt a přijímá prostředky ze strukturálních fondů od konečného příjemce (např. při realizaci pomoci prostřednictvím grantového schématu). Konečný uživatel je takový typ subjektu, pro který by bylo příliš obtížné žádat o pomoc z fondů EU přímo jako konečný příjemce. Nejedná-li se o grantové schéma, je tento subjekt zpravidla totožný s konečným příjemcem.

STRANA 65 Z 69



PROSINEC 2004

Operační program Infrastruktura:

Priority/Opatření

Koneční příjemci/uživatelé

1. Modernizace a rozvoj celostátního významu dopravní infrastruktury 1.1 Modernizace tratí cel.ostatního významu a důležitých železničních uzlů

vlastníci/správci železniční infrastruktury

1.2 Výstavba a modernizace silnic I. třídy

Ředitelství silnic a dálnic ČR

1.3 Modernizace civilních letišť nadregionálního charakteru

vlastníci letišť a související dopravní infrastruktury

1.4 Výstavba přístavní infrastruktury a modernizace vodních cest

Ředitelství vodních cest ČR, Povodí Labe a Povodí Odry, vlastníci přístavní infrastruktury

2. Snížení negativních důsledků dopravy na ŽP 2.1 Realizace ochranných opatření na dopravní síti k zabezpečení ochrany ŽP

Ředitelství silnic a dálnic ČR

2.2 Podpora kombinované dopravy

vlastníci/správci dopravní infrastruktury, vlastníci/provozovatelé veřejných dopravně-logistických center a překladišť kombinované dopravy

2.3 Podpora zavádění alternativních paliv

zadavatelé výzkumných projektů ve veřejném zájmu, právnické osoby provozující dopravu

2.4 Studijní a výzkumné projekty k zabezpečování problematiky ŽP

zadavatelé výzkumných projektů ve veřejném zájmu

3. Zlepšování environmentální infrastruktury 3.1 Obnova environmentálních funkcí území

obce, kraje, správci povodí, neziskové organizace, soukromé subjekty, státní organice

3.2 Zlepšování infrastruktury ve vodním hospodářství obce, kraje, soukromé subjekty, státní organice 3.3 Zlepšování infrastruktury ochrany ovzduší

obce, kraje, soukromé subjekty, státní organice

3.4 Nakládání s odpady a odstraňování starých zátěží obce, kraje, neziskové organizace, soukromé subjekty, státní organice

4. Technická pomoc

STRANA 66 Z 69



PROSINEC 2004

Operační program Průmysl a podnikání:

Priority/Opatření


1. Rozvoj podnikatelského prostředí 1.1 Infrastruktura pro průmyslový výzkum, vývoj a inovace

MPO / právnické osoby, orgány samosprávy, vysoké školy, výzkumné ústavy, vědecké společnosti, podnikatelé

1.2 Rozvoj podnikatelské infrastruktury

MPO / obce, kraje, podnikatelé s činností pronájmu nemovitostí, SME zpracovatel. průmyslu či technologií

1.3 Infrastruktura pro RLZ v průmyslu a podnikání

MPO / právnické osoby

1.4 Rozvoj informačních a poradenských služeb

MPO, Czechinvest, Czechtrade

2. Rozvoj konkurenceschopnosti podniků 2.1 Zakládání a rozvoj malých a středních podniků

MPO, ČMZRB / podnikatelé - fyzické osoby, podnikatelé - právnické osoby, SME

2.2 Podpora inovací výrobků, technologií a služeb

MPO, Českomoravská záložní banka / podnikatelé - právnické osoby

2.3 Snižování energetické náročnosti a vyšší využívání obnovitelných zdrojů energie

MPO / podnikatelé - SME

3. Technická pomoc

Operační program Rozvoj lidských zdrojů:

Priority/Opatření


1. Aktivní politika zaměstnanosti 1.1 Posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání Úřady práce 1.2 Modernizace veřejných služeb zaměstnanosti

odborné útvary Správy služeb zaměstnanosti

2. Sociální integrace a rovnost příležitostí 2.1 Integrace spec. skup. obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí Úřady práce, MPSV 2.2 Rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce

Úřady práce

2.3 Posílení kapacity poskytovatelů sociálních služeb

NGO

3. Rozvoj celoživotního učení 3.1 Zkvalitňování vzdělávání ve školách a školských zařízeních a rozvoj podpůrných systémů ve vzdělávání

MŠMT, Pedagogické centrum Praha

3.2 Podpora terciárního vzdělávání, výzkumu a vývoje

MŠMT

3.3 Rozvoj dalšího profesního vzdělávání

odbory školství krajských úřadů, odborný útvar Správy služeb zaměstnanosti

4. Adaptabilita a podnikání 4.1 Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti Úřady práce, Czechinvest 4.2 Specifické vzdělávání

MPO, MMR, MŽ

5. Technická pomoc

STRANA 67 Z 69



PROSINEC 2004

Operační program Rozvoj venkova a multifunkční zemědělství:

Priority/Opatření


1. Podpora zemědělství, zpracování zemědělských produktů a lesní hospodářství 1.1 Investice do zem. majetku/zem. podniků

zemědělci - fyzické i právnické osoby

1.2 Zlepšení zpracování zem. výrobků a jejich marketing

podnikatelé

1.3. Lesní hospodářství

vlastníci či nájemci lesa

2. Rozvoj venkova, rybářství a odborného vzdělávání 2.1 Posílení přizpůsobivosti a rozvoj venkovských oblastí

pozemkové úřady, zemědělci - právnické i fyzické osoby, tzv. Místní akční skupiny

2.2 Odborné vzdělávání

Ústav zemědělských a potravinářských informací / zemědělci, pracovníci lesního hospodářství

2.3 Rybářství

podnikatelé (fyzické i právnické osoby), profesní sdružení podnikatelů

3. Technická pomoc

Společný regionální operační program:

Priority/Opatření


1. Regionální podpora podnikání 1.1 Podpora podnikání ve vybraných regionech

kraje / SME

2. Rozvoj infrastruktury v regionech 2.1 Rozvoj dopravy v regionech

obce, kraje, organizace zřizované obcemi či kraji

2.2 Rozvoj infrastruktury a komunikačních technologií

obce, kraje, organizace zřizované obcemi či kraji, NGO

2.3 Regenerace a revitalizace vybraných měst

obce

3. Rozvoj lidských zdrojů v regionech 3.1 Infrastruktura pro rozvoj lidskách zdrojů v regionech

obce, kraje, organizace zřizované obcemi či kraji, NGO, státem zřízené organizace

3.2 Podpora soc. integrace v regionech

obce, kraje, organizace zřizované obcemi či kraji, NGO

3.3 Posílení kapacity místních a regionálních orgánů

kraje

4. Rozvoj cestovního ruchu 4.1 Rozvoj služeb pro cestovní ruch

4.2 Rozvoj

infrastruktury pro cestovní ruch

obce, kraje, organizace zřizované obcemi či kraji, státem zřízené organizace (CzechTourism), NGO, SME MMR, státem zřízení organizace (Czechtourism), NGO, obce, kraje, organizace zřizované obcemi či kraji, podnikatelé - právnické osoby, SME

5. Technická pomoc

STRANA 68 Z 69



PROSINEC 2004

6. Závěr Na předchozích řádcích jsme se pokusili ilustrovat, že proces evropské integrace představuje dosud nejúspěšnější integrační pokus v historii, jehož přínosy výrazně převyšují náklady, jehož základna je nesmírně široká a potenciál rozhodně nevyčerpaný a jež vstupuje do nového tisíciletí pln výzev. To, zda se tyto výzvy podaří v praxi uspokojivě naplnit, záleží na řešení a logickém sledu čtyř oblastí, které mohou budoucnost evropské integrace zřejmě ovlivnit nejvíce. Patří k nim reforma institucí EU a změna systému a způsobu rozhodování v nich, úspěšné fungování společné měny euro a uspokojivý výkon společné měnové politiky, úspěšný průběh přidružování a následného připojování stávajících kandidátů členství, včetně České republiky, a konečně výrazný posun v náhledu na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku Unie.

Tato publikace je považována za doplňkový zdroj informací poskytnutých našim klientům. Na informace uvedené v ní nelze pohlížet tak, jako by šlo o údaje nezvratné a nezměnitelné. Publikace je založena na nejlepších informačních zdrojích dostupných v době tisku. Použité informační zdroje jsou všeobecně považované za spolehlivé, avšak Česká spořitelna, a.s. ani její pobočky či zaměstnanci neručí za správnost a úplnost informací. Autoři považují za slušnost, že při použití jakékoliv části tohoto dokumentu, bude uživatelem informací tento zdroj uveden.

Základní informace o Evropské unii

Recommend Documents