Základní data o transformaci v Norsku (Anna Chalachanová) Počátky transformace v Norsku sahají až do poloviny sedmdesátých let minulého století, kdy se začala přehodnocovat kvalita poskytovaných služeb v tehdejších státních institucích. Zároveň se do popředí dostávala tzv. normalizace, tedy nový způsob sociální práce, který kladl důraz na normální denní rytmus: práce, rodina, volný čas – co nejpodobnější běžnému způsobu života. Kromě normalizace to byla ještě decentralizace, to znamená, že orgány na poskytování služeb byly postupně vytvářené na lokální úrovni. Velká pozornost byla věnována medializaci tématu, práci s veřejným míněním, aby společnost přijala politiku normalizace a transformace. Transformace byla oficiálně spuštěna v roce 1991. To znamená, že všechna zodpovědnost byla přesunuta ze státu na obce. Do té doby byly všechny služby organizované podobně jako u nás, čili institučně. V roce 1985 byl vydán návrh na uskutečnění tranformace v období 1985 -1995 s jejím ukončením v roce 1995. Cílem bylo, aby od 1.1. 1996 poskytovali všechny služby obce. Tento návrh byl přijat v roce 1988 a začal se realizovat od roku 1.1. 1991 do 1.1.1996. Tranformace pozůstávala ze dvou částí: 1. přestěhování do menších chráněných bydlení 2. poskytnutí celodenní nabídky i pro ty občany s mentálním postižením, kteří žili doma Cílem bylo, aby se všechny osoby s mentálním postižením vystěhovali nazpět do míst jejich trvalého bydliště. Ne všichni se však chtěli přestěhovat zpět – žili velkou část svého života v instituci, zvykli si na lidi a klienty v okolí apod. Až když se začalo hovořit o ”násilném vystěhovávání”, bylo rozhodnuto, ”že přání občana s mentálním postižením bude mít rozhodující slovo”. To mělo za následek, že některé obce získaly zodpovědnost za mnohem větší počet osob než bylo původně plánované. Dalším důležitým principem bylo, že vystěhování se nemohlo uskutečnit pokud ”nová obec” nebyla schopna poskytnout svému obyvateli dostatečně kvalitní nabídku služeb. Vyhláška I -30/89 hovoří následovně: ”Chráněné bydlení musí mít dostatečný standard, podpůrné služby budou poskytované v potřebné míře. Služby budou organizované takovým způsobem, aby v co největší míře mohly být poskytovány doma u klienta. Každý občan by měl zároveň mít zabezpečenou denní nabídku mimo svůj domov, ve formě práce nebo jiných denních aktivit s možností sociálního kontaktu”.
1
Cíle transformace: - integrace občanů s mentálním postižením do společnosti - zlepšení podmínek pro to, aby mohli zůstat v domácím prostředí - zlepšení jejich životní situace Realizace: - obce získaly příspěvky od státu a kraje - před samotným přestěhováním musely připravit plán začlenění pro každého občana a zmapovat potřeby a rozsah služeb, které ten který občan potřeboval Norské zákony, které jsou důležité v práci s lidmi s mentálním postižením: Zákon o sociálních službách (z roku 1991 ve znění pozdějších předpisů) Sociální služby ze zákona: kap. 4: - §4.1 poradenství a supervize - §4.2 Služby: a) občanem řízená osobní asistence b)odlehčovací služby pro rodiny s členem, který vyžaduje dlouhodobou a náročnou péči c) podpůrný kontakt (průvodce) pro osoby, které to kvůli věku nebo postižení potřebují d) místo v chráněném bydlení nebo instituci pro ty, jejichž zdravotní stav to kvůli postižení nebo věku vyžaduje e) opatrovatelský příspěvek - §4.3 právo na individuální plán - §4.4 služby pro ty, kteří poskytují zvlášť náročnou opatrovatelskou péči - §4.5 přechodné ubytování Zákon obsahuje speciální kapitolu: kapitola 4A, jejímž cílem je omezování používání násilí vůči občanům s mentálním postižením. Další důležitá kapitola garantuje, že klient sám se podílí na vypracování plánu služeb, které mu vyhovují. Vychází se z toho, že každý občan má právo na zajištění základních potřeb – na speciální služby, poradenství, svého asistenta, pokud jej potřebuje, na přizpůsobení okolního prostředí, na domov (byt, většinou v rodinném domku), školní docházku a vzdělání, práci, nebo jiné vhodné denní aktivity (pouze pokud jakákoli práce vzhledem ke zdravotnímu stavu vůbec nepřichází v úvahu), stravu, osobní dopravu, atd. Některé služby jsou částečně placené klienty (jejich sociální dávky jsou dostatečné), ty základní jsou zadarmo. Klienti si platí náklady na bydlení a stravu, byt je jim vždycky poskytnut. Program návštěvy (Mgr. Ondřej Štěpánek, JUDr. Dana Kořínková) Norsko je rozděleno na 19 správních oblastí, nazývaných fylke, a 433 obcí, nazývaných kommune. Hlavní město Oslo je zároveň kraj i obec. Obce jsou nejnižším správním celkem v Norsku a kromě zajištění péče o lidi s mentálním postižením jsou zodpovědné za zajištění základního vzdělání, ambulantní zdravotní služby, péči o seniory, nezaměstnané, další sociální služby, zodpovídají za územní plánování, ekonomický rozvoj, obecní cesty atp. Přibližně 20 km od města Stavanger, které leží na jihozápadě Norska, se nachází dynamicky se rozvíjející městečko Sandnes, ve kterém byl domluven náš program. Zde zajišťuje obec provoz několika typů zařízení, poskytujících služby pro lidi s mentálním postižením. 2
Pro Service – služby v oblasti pracovního uplatnění, chráněná dílna Pro Service je víceméně soukromý podnik, který poskytuje pracovní místa pro lidi, kteří se zatím nebo trvale nemohou zaměstnat na otevřeném trhu práce. Ve většině ohledů Pro Service funguje na tržních mechanismech s tím, že má možnost určitých dotací z veřejných financí. Platy jeho zaměstnanců jsou také částečně dotované obcí. Pro Service využívá několik vícepatrových budov s velkými pracovními prostorami (dílnami), kde pracují zaměstnanci. Pro Service zajišťuje pro klienty nejrůznější druhy prací od kompletování balíčků se zbožím, přes výrobu různých součástek až po složité ovládání těžkých strojů, např. bucharů. V celém Pro Service pracuje několik desítek lidí. Podnik velmi pružně hledá výrobní programy vhodné a zajímavé pro své zaměstnance a zároveň profitabilní. Podnik úzce spolupracuje s obcí. Obec řeší pomoc svým občanům při pracovním uplatnění. Zajišťuje služby v obdobě k našemu úřadu práce pro kohokoliv, kdo potřebuje pomoc při řešení pracovního uplatnění z jakéhokoli důvodu (cizinec, ztráta práce v důsledku choroby, úrazu, duševní nemoci, rodinné situace, atd.). Hledá místo na otevřeném trhu práce nebo v chráněné dílně. Plán poskytnutí služby v oblasti pracovního uplatnění, včetně peněžitých dávek (krátkodobé dávky – podpora v nezaměstnanosti, ”invalidní důchody”) tvoří tým sociálních pracovníků za aktivní účasti občana. Pomoc se odvíjí od jeho přání a možností. Tým sociálních pracovníků - specialistů z obce - pak rozhodne, jaká pomoc, v jakém rozsahu a jaké dávky budou poskytnuty. Pomoc zahrnuje pracovní diagnostiku, rekvalifikaci, získávání pracovních dovedností a návyků a stanovení individuálního plánu, dočasnou nebo trvalou pomoc. Individuální plán se pravidelně přehodnocuje.
Vågsgjerd Aktivitetssenter – denní centrum Do tohoto zařízení dochází 38 dospělých lidí s těžkým postižením. Zařízení poskytuje také odlehčovací služby – ubytování na přechodnou dobu. Všem klientům je věnována celodenní péče, spočívající v nejrůznějších terapiích. Během jejich aktivit v centru je sledován případný vývoj a na jeho základě tvořeny individuální plány denního programu, přičemž jakákoliv rozhodnutí jsou přijímána na základě klientova přání, popř. vzhledem ke stavu na základě jeho pozorování nikdo nesmí nikoho k ničemu nutit. Součástí centra jsou terapeutické místnosti, zahrnující např. aromaterapeutickou nebo muzikoterapeutickou místnost, bazén s masážními pomůckami, rehabilitaci, pomůcky pro rozvoj komunikace atp. Je zde také kuchyň se všemi vymoženostmi techniky pro zjednodušení ovládání, jídelna, společenská místnost a tělocvična. Pořádají se vycházky a výlety do přírody ve všech ročních obdobích,
3
v každém počasí, aby měli i lidé s postižením osobní kontakt a zkušenosti s přírodou a jejími proměnami.
Bryne skole – základní škola Do této základní školy dochází také děti s jakýmkoli postižením v jakémkoli rozsahu. Ve třídě mají své asistenty (speciální pedegogy). Ti jsou s nimi při výuce ve třídě. Pokud se probírá příliš náročná látka nebo dítě potřebuje z jakéhokoli důvodu individuální práci, má s asistentem k dispozici v blízkosti vlastní místnost, kde mohou být prováděny i různé terapeutické aktivity odvislé od druhu postižení. Výuka vychází v maximální možné míře vstříc všem dětem. Podle toho, jaký kolektiv se sejde v jednotlivých třídách a jaké mohou být individuální potřeby některých dětí (cizinci, poruchy chování, onemocnění, postižení) se pružně přizpůsobuje využívání prostor školy, způsob výuky a práce s dětmi, včetně zcela individuální práce – a to i v případě náhle vzniklé potřeby. Přijmou se okamžitá opatření a následně se vytvoří krátkodobá nebo dlouhodobá individuální přizpůsobení organizace výuky. Vše je přizpůsobeno tak, aby se děti cítily co nejvíc příjemně a přirozeně. Škola např. respektuje právo každého dítě získat základní vzdělání ve svém mateřském jazyce. Ve škole ja asi 10% žáků – cizinců (např. z dálného východu, Afriky, Turecka, Čečenska). Pro tyto žáky škola shání učitele mluvící jejich jazykem.
Vardheia Barnebolig – chráněné bydlení pro děti i dospělé Chráněné bydlení, kde bydlí 6 lidí, se nachází v městečku Bryne, asi 20 km od Sandnes. Komplex je složen z několika přízemních dřevěných domečků, 4 dospělí muži bydlí každý ve svém domku, děti, 2 chlapci (12 a 15 let), mají domek dohromady. V domě chlapců má kancelář personál - vedoucí centra a 2 asistenti. Každý obyvatel má svého sociálního pracovníka, který mu asistuje např. ráno, při cestování do školy a do zaměstnání, po návratu domů – při přípravě jídla, vycházce, osobní hygieně, ve 4
volném čase. Starší z chlapců využívá postel s ohrádkou. Toto vybavení se považuje v tomto případě za pomůcku, i když nestandardní. Její používání je proto intenzivně sledováno týmem odborníků – asistentů, pracovníků obce, rodiny a event. opatrovníka, který má na starosti dohled nad dodržováním práv svého klienta. Nezbytnost a účelnost je pravidelně přehodnocována. Počítá se s tím, že časem nebude potřeba. Chlapec je vozíčkář, trpí elipteptickými záchvaty, nekoordinuje pohyby. Ohrádku využívá také jako oporu. V posteli tráví jen krátkou dobu před spaním. Jinak je ve škole, v kuchyni a společenské místnosti, na vycházce. Mladší chlapec měl takovou postel doma, ale v chráněném bydlení se obejde bez ní. Má prostornou nízkou postel a vedle ní na zemi měkkou matraci. Ložnice obou chlapců jsou monitorovány kamerou, což se využívá zejména k nočnímu dohledu asistenta.
Eldrekollektivet - Sandnes kommune – chráněné bydlení pro starší lidi Ve městě Sandnes se nachází také chráněné bydlení pro starší lidi. V tomto zařízení bydlí celkem 63 lidí, v přímé péči zde pracuje celkem 27 lidí, z toho jen část najednou. Senioři s mentálním postižením bydlí v samostatné části domova. Je jich 14, pracují s nimi 4 pracovníci na 7 klientů, v noci jen 1. V případě náhlé potřeby si může vzájemně pomoci personál z druhé části domova. Do roku 2002 byli v tomto zařízení umístěni pouze senioři s demencí nebo nemocní. Po tomto roce bylo rozhodnuto o přijímání starších lidí s mentálním postižením. Díky tomuto rozšíření se pracovní tým rozhodl pro zvýšení a rozšíření své kvalifikace v této oblasti. Přesto, že zpočátku panovaly obavy, zda bude práce s novou skupinou klientů personálem přijata a zvládnuta, díky postupné specializaci zaměstanců a flexibilní týmové práci to nyní není problém. Personál to naopak obohatilo, nikdo neodešel a práce je velmi těší. Specifikem seniorů s mentálním postižením je, že obvykle nemají rodinu, takže jim tuto součást života nahrazuje Domov (vánoční dárky, atd.). Byly obavy i z přijetí nových klientů původními obyvateli. I to se časem podařilo zvládnout tak, že se obě skupiny neruší, ale vzájemně obohacují. Všestranné pohodlí a spokojenost obyvatel je základním měřítkem pro kvalitu služby.
5
