Zahrada a její organizace

Zahrada a její organizace Základní škola Waldorfská Pardubice, Gorkého 867

Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 3 Návaznost na školní vzdělávací plán, průřezová témata ............................................................ 6 Rozvíjené kompetence ........................................................................................................... 7 Vztah k vyučovaným předmětům .......................................................................................... 8 Odkazy na pozorování, další produkty ....................................................................................... 9 O podstatě zahrady ................................................................................................................... 10 Plán prací na zahradě................................................................................................................ 11 Jednotlivé aktivity ................................................................................................................ 11 Metodika k práci na zahradě ................................................................................................ 14 Zásady práce na zahradě ...................................................................................................... 16 Náměty na činnosti na zahradě ................................................................................................. 17 Informace pro učitele ............................................................................................................... 29 Zvířata na zahradě ................................................................................................................ 29 Půdní ţivot............................................................................................................................ 37 Kompostování ...................................................................................................................... 40 Krmítka................................................................................................................................. 42 Desatero ekologického zahrádkáře....................................................................................... 43 O permakultuře ..................................................................................................................... 45 Principy permakultury .......................................................................................................... 46 Podpůrné postřiky, zálivky ................................................................................................... 47 Literatura .................................................................................................................................. 50 Uţitečné kontakty ..................................................................................................................... 51


-2-

Úvod Pro budování a vytváření citu pro naši planetu není ţádné místo na světě důleţitější neţ místo, kde dítě vyrůstá. Dítě, které mělo jen příleţitost poznávat přírodu ve svém okolí, dítě, které mělo „své místo“, naučí se milovat nejen toto konkrétní místo, ale později i jiná místa, bude sympatizovat s jejich problémy a bude lépe rozumět i problémům globálním. Všichni učitelé, rodiče i prarodiče bysi měli uvědomit, ţe to, co dítě pozná a proţije v místě, kde vyrůstá, si ponese ţivotem jako poklad. Úlohou rodičů a učitelůje obklopit děti hezkým prostředím, umoţnit jim rozvíjet zvídavost. Zahrada jako přírodní místo poskytuje dostatečný prostor a podněty ke zkoumání a zároveň bezpečí. Vztah k pěstitelství a praktickému zahradničení se v poslední době vytrácí, jako by se do naší doby nehodil. Zvlášť ve městech. Proto by si svou nezastupitelnou úlohu měli uvědomit všichni učitelé, zvlášť ti, kteří pociťují marnost své práce. Všechny, ač důleţitá nařízení, vyhlášky, pokuty nic nevyřeší bez porozumění a lásky k přírodě, která se musí budovat od dětství. Rozdělení výchovy na převahu „indol aktivit“, tj získávání poznatků a informací v učebnách, v protikladu k minimu „outdoor dovedností“, tj. k přímému uchopení zkušeností z vlastních pozorování venku, posunuje naši civilizaci ke stále většímu odcizení od přírodních jevů, k vytváření virtuální reality a poznamenává člověka zdánlivou všemocností a nezávislostí na koloběhu, fungování rozmanitosti a zákonitosti přírodních dějů. Prvořadým úkolem učitelů je vzbudit u ţáků zvídavost, zvědavost, směřovat je k vlastnímu objevování samých základů ţivota na Zemi: Jak vznikají potraviny? Odkud se bere cukr, z čeho vyrostly brambory a zelí? Jak probíhá takřka před očima podivuhodné nepatrné zrání vzdušného podílu oxidu uhličitého a vody v ředkvičku nebo sladký meloun? Tolik záhad a tolik objevů! Kdyţ dítě vypěstuje vlastní péčí ze semínka jedlý produkt, získá na celý ţivot poznání o ţivotě rostlin, protoţe se zapojilo aktivně do dějů na jevišti přírody. Stalo se spoluhráčem nejen své rostlinky, ale celého pozemského dění. Spoluhráčem skromným, který uţ něco zjistil o tvořivé síle, ale i o křehkosti ţivota. Cesta k tomuto poznání nevede přes učebnice, exkurze a internet, ale jen vlastní spoluprací s přírodou, byť na jediné vypěstované rostlince. Kde jinde se mohou mladí lidé dotknout vlastníma rukama vzniku ţivota, růstu i stárnutí, kde jinde mohou sledovat na vlastní oči neúnavný přísun energie a práci „fotosyntetické továrny“, neţ třebas jen na semenáčku ředkvičky a jejím rychlém a vyčíslitelném denním narůstání. I křehkost ţivota si uvědomí, kdyţ rostlinku nezalijí nebo ji zahubí plíseň. Pochopí i varování své rostlinky, kdyţ vadne, kdyţ volá o pomoc a mladý pěstitel ji včas nevzkřísí. Zde skutečně


-3-

můţe vzniknout začátek dialogu s přírodou, začátek porozumění a začátek poznání, ţe člověk není vládcem přírody, ale můţe být jejím spolupracovníkem. Kdy a kde můţe vzniknout takové poznání a celoţivotní orientace? Příkladem dobrých učitelů a vlastním objevováním i pokusy na školní zahradě. Ze zkušeností vysokoškolské profesorky:

Vyučování pod širým nebem propagovali a zrealizovali mnozí významní čeští pedagogové. Nejusilovněji se myšlenkou vyučovat ve venkovním prostředí zabýval známý spisovatel dětských knih z doby pravěké, charismatický učitel a amatérský archeolog Eduard Štorch praţské děti vodil o nedělích a svátcích do okolí Prahy. Na odborném pedagogickém poli se zájmu dětí pokoušel prosadit myšlenku spojení výuky s pobytem v přírodě.Aby svou vizi, ţe je moţné vyučovat mimo budovy, podpořil pádnými argumenty, zrealizoval svou představu školy v přírodě na vlastní náklady. V letech 1926-1930 provozoval na vltavském ostrově v Praze-Libni Dětskou farmu, kam docházel tři dny v týdnu se svými studenty. Přírodopis vyučoval jen na farmě, čímţ záměrně upevňoval v dětech vztah k přírodě. Na Dětské farmě nechával děti během vyučování ţít a volně pracovat v přírodě. Studenti si ovšem „venkovní školu“ natolik oblíbili, ţe se zde scházeli i mimo čas vyučování, a to nejen ke hře a koupání, ale i k práci (budovali zde různé přístřešky, lavičky aj.) Štorch si o své pedagogické práci vedl pečlivé záznamy, které po čtyřech letech výzkumně zpracoval. Jeho výsledky byly překvapující – upevnění zdraví dětí (doloţeno mnohými lékařskými zprávami), stmelení ţáků z různých skupin a tříd, poznání individuálních schopností ţáků, zvýšené sociální cítění, pracovní návyky.


-4-

„Lidé se mají učiti, pokud nejvíce moţno, ne nabývati rozumu z knih, nýbrţ z nebe, dubů a buků, tj. znáti a zkoumati věci samy a ne pouze cizí pozorování a doklady o věcech.“ (J. A Komenský) Myšlenky o potřebnosti práce ţáků v přírodě, vyjádřil jiţ Jan Ámos Komenský a právě od jeho zásad byl dříve odvozován výrazně pozitivní vztah českých škol k přírodě. Soustavněji začaly být při školách budovány zahrady po vydání Všeobecného školního řádu císařovnou Marií Terezií ze dne 6. prosince 1774. Je ovšem pravdou, ţe zprvu bylo bezprostředně u škol zahrad málo a ţe pokud při škole byly, slouţily především k tomu, aby si v takové zahradě mohl především učitel pěstovat pro svoji potřebu zeleninu a ovoce. K rozšiřování zájmu o zahrady přispěl nepochybně i fakt, ţe učitel byl v té době finančně závislý především na obdrţených naturáliích (pouze část svého platu dostával v penězích) a ţe se celkem automaticky počítalo, ţe určitě mnoţství potravin si sám vypěstuje. To způsobilo, ţe učitelé mívali tradičně vztah k rolnickému hospodaření, zahradničení, sadařství a včelařství a ţe v těchto činnostech nabyli značné zručnosti a dovednosti. Bylo pak i přirozené, ţe těchto svých znalostí vyuţívali i při výuce dětí. K významným českým propagátorům těsného sepětí školy s přírodou patřil v první polovině 19. století také významný český pedagog a filosof, Vincenc Zahradník. Ve svých úvahách o zvelebení školy konstatoval: „Vychovávej ve shodě s přírodou. Výchova přírody nic nezkazí, co proti přírodě, jest špatné. Taková přirozená výchova stává se základem a vodítkem výchovy umělé, zná-li vychovatel, které síly spočívají v duši dětské, za jakých podmínek jsou činny, jaké mají zákony a jak mohou cestou od přírody stále býti vyvíjeny a zušlechťovány.“ Za první programově a jiţ koncepčně zaloţenou „školní zahradu“ je moţno povaţovat zahradu vybudovanou v Budči v Praze ve 40. letech 19. století. Iniciátorem a zřizovatelem Budče jako moderně a značně ambiciózně budovaného vzdělávacího zařízení byl MUDr. Karel Slavoj Amerling. Toto směřování bylo v následujících letech nadále prohlubováno a rozvíjeno. V letech samostatného československého státu před druhou světovou válkou byla jiţ školní zahrada povaţována za nejpřirozenější a nejvhodnější prostředek pracovní výchovy, který na kaţdé škole umoţňoval programově zapojit ţákovy síly a schopnosti do těţké a odpovědné, ale i zdravé a radostné práce. V roce 1937 byl vydán Řád školních zahrad pro národní školy, který ideu školních zahrad náleţitě vyzdvihl. Patřičně zdůraznil i výchovný význam práce na školní zahradě pro zjemnění dětské povahy a pro pochopení ceny a hodnoty práce vlastní i cizí.


-5-

Návaznost na školní vzdělávací plán, průřezová témata Výstupy RVP I. stupeň n11 - odvodí význam a potřebu různých povolání a pracovních činností. n17 - poukáţe v nejbliţším společenském a přírodním prostředí na změny a některé problémy a navrhne moţnosti zlepšení ţivotního prostředí obce (města). n18 - vyuţívá časové údaje při řešení různých situací v denním ţivotě. n26 - pozoruje, popíše a porovná viditelné proměny v přírodě v jednotlivých ročních obdobích. n27 - roztřídí některé přírodniny podle nápadných určujících znaků, uvede příklady výskytu ve známé lokalitě. n29 - objevuje a zjišťuje propojenost prvků ţivé a neţivé přírody, princip rovnováhy přírody a nachází souvislosti mezi konečným vzhledem přírody a činností člověka. n31 - zkoumá základní společenstva ve vybraných lokalitách regionu, zdůvodní podstatné vzájemné vazby mezi organismy a nachází mezi nimi shody a rozdíly, všímá si přizpůsobení organismů různým prostředím. n32 - porovnává na základě pozorování základní projevy ţivota konkrétních organismů, prakticky třídí organismy do známých skupin, vyuţívá k tomu i jednotlivé klíče a atlasy n33 - zhodnotí některé konkrétní činnosti člověka v přírodě a rozlišuje aktivity, které mohou prostředí i zdraví člověka podporovat nebo poškozovat. n34 - zaloţí jednoduchý pokus, naplánuje a zdůvodní postup, vyhodnotí a vysvětlí výsledky pokusu. n35 - uplatňuje základní hygienické, reţimové a jiné zdravotně preventivní návyky s vyuţitím elementárních znalostí o lidském těle. Vhodným chováním projevuje vztah ke zdraví. n36 - dodrţuje zásady bezpečného chování tak, aby neohroţoval zdraví své, zdraví jiných. n42 - účelně plánuje svůj čas pro učení, práci, zábavu a odpočinek podle vlastních potřeb s ohledem na oprávněné nároky jiných osob. r01 - vytváří jednoduchými postupy různé předměty z tradičních i netradičních materiálů r02 - pracuje podle slovního návodu a předlohy r11 - provádí pozorování přírody, -zaznamená a zhodnotí výsledky pozorování r12 - pečuje o nenáročné rostliny r13 - provádí jednoduché pěstitelské činnosti, samostatně vede pěstitelské pokusy a pozorování r14 - ošetřuje a pěstuje podle daných zásad pokojové i jiné rostliny r15 - volí podle druhu pěstitelských činností správné pomůcky, nástroje a náčiní r16 - dodrţuje zásady hygieny a bezpečnosti práce; poskytne první pomoc při úrazu Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

-6-

II. stupeň B11 - odvodí na základě pozorování uspořádání rostlinného těla od buňky přes pletiva aţ k jednotlivým orgánům B12 - porovná vnější a vnitřní stavbu jednotlivých orgánů a uvede praktické příklady jejich funkcí a vztahů v rostlině jako celku B13 - vysvětlí princip základních rostlinných fyziologických procesů a jejich vyuţití při pěstování rostlin B14 - rozlišuje základní systematické skupiny rostlin a určuje jejich význačné zástupce pomocí klíčů a atlasů B15 - odvodí na základě pozorování přírody závislost a přizpůsobení některých rostlin podmínkám prostředí B16 - porovná základní vnější a vnitřní stavbu vybraných ţivočichů a vysvětlí funkci jednotlivých orgánů B17 - rozlišuje a porovná jednotlivé skupiny ţivočichů, určuje vybrané ţivočichy, zařazuje je do hlavních taxonomických skupin B18 - odvodí na základě pozorování základní projevy chování ţivočichů v přírodě, na příkladech objasní jejich způsob ţivota a přizpůsobení danému prostředí B19 - zhodnotí význam ţivočichů v přírodě i pro člověka uplatňuje zásady bezpečného chování ve styku se ţivočichy B31 – uvede příklady výskytu organismů v určitém prostředí a vztahy mezi nimi

Rozvíjené kompetence OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA (OSV) OSV1 - Rozvoj schopností poznávání OSV3 - Seberegulace a sebeorganizace OSV4 - Psychohygiena OSV6 - Poznávání lidí OSV7 - Mezilidské vztahy OSV8 - Komunikace OSV9 - Kooperace a kompetice


-7-

ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA (ENV) ENV1 - Ekosystémy ENV2 - Základní podmínky ţivota ENV4 - Vztah člověka k prostředí

Vztah k vyučovaným předmětům Zahrada nabízí nepřeberné mnoţství moţností pro propojení s vyučovanými předměty na naší škole. Na prvním stupni se jedná především o předměty: člověk a svět, pracovní činnosti, výtvarná výchova, dramatická výchova, český jazyk, tělesná výchova. Na druhém stupni pak přírodopis, ruční práce a dílny, výtvarná výchova, chemie, fyzika, globální výchova, terapie a další.


-8-

Odkazy na pozorování, další produkty Činnosti na zahradě jsou také rozpracovány v dalších produktech vytvořených v rámci grantu OPVK "Cesty k přírodě". Jedná se především o následující produkty, z nichţ se významná část aktivit realizuje mimo jiné na naší záţitkové zahradě: 1. Produkt č. 4 - Pozorování přírody - botanika, astronomie, geologie 2. Produkt č. 5 - Pozorování přírody – pozorování a popis organismů v jejich celkovém zapojení a v eko-vazbách 3. Produkt č. 8 - O půdě, vodě a energii částečně také 4. Produkt č. 7 - Zpracování přírodních materiálů 5. Produkt č. 6 - Od zrna ke chlebu Zahrada představuje významný prvek celkové koncepce EVVO na naší škole (Produkt Komplexní program pro realizování klíčových kompetencí v oblasti EVVO a zdravého ţivotního stylu)


-9-

O podstatě zahrady Měli bychom si uvědomit několik obecných zásad: -

-

-

Zahrada je organismus a bytost, je celek, který by měl být určitým způsobem uzavřený; jako kaţdý organismus by měla mít svou „kůţi“; Zároveň by měla mít své srdce, svůj pomyslný střed, který ovšem – stejně jako naše srdce – nemusí být uprostřed+ Tak jako má lidský organismus různé orgány, můţe mít i zahrada různá ohniska, tvořená například biotopy; A zároveň můţe mít i páteř, osu určité souměrnosti (nikdy však souměrnosti úplné, mechanické, mrtvé), která můţe být tvořena zvláštními body, čakrami Cestičky jsou jako vodivé dráhy, cévy či nervy, a neslouţí tedy zdaleka jen našemu přemisťování, jsou to zároveň meridiány propojující všechna důleţitá místa, přímka je v tomto případě ten nejméně vhodný, nejméně ţivý tvar; Pěšiny se ovšem mohou vinout nejen v obloucích, ale mohou také opisovat kruh nebo smyčku – neboť i koloběhy jsou vlastní ţivému organismu A to, co se ocitne v takto vymezeném kruhu, nabývá zároveň zvláštní důleţitosti a chce být umělecky utvářeno Jiným místem volajícím například po osazení kamenem a bylinkami nebo uměleckým artefaktem jsou rozcestí a křiţovatky, tedy místa setkávání a loučení, splývání a rozdělování; tato místa byla tradičně – v době předkřesťanské i křesťanské – osazována modlami, tady se kdysi konávaly bujaré slavnosti A neměli bychom zapomenout ani na divoký kout


- 10 -

Plán prací na zahradě VIZE: Kaţdá třída má určenou jednu „svoji“ oblast na zahradě, o kterou se celý školní rok stará, pozoruje ji, vymýšlí nové nápady na zlepšení. Celkově všichni společně vytváříme celou zahradu a kaţdý pečuje o jeden kousek, jednu část celého díla, které si uţíváme všichni. V dalším roce se mohou třídy prostřídat.

Jednotlivé aktivity Květináče na dvoře a jejich okolí ÚKOL: Hlídat si zalévání a dosadit vyhynulé rostliny. V horku zalévat denně. Při zalévání zodpovídá třída za konve. Celkově utvořit hezké prostředí – špalky harmonicky seskupit, aby nebyly porůznu rozházené. Doplnit hezké kulaté kameny, neváhat oslovit i rodiče. Květináče občas vyplet. Květináčový kout je moţné i dál rozšiřovat. Doplnit i posezení, sehnat víc špalků – opět poprosit o pomoc rodiče a pak chválit. Špalky by se mohly periodicky obměňovat, ty současné konzultovat. PEDAGOGICKY: trénujeme zodpovědnost, pravidelnost, všímavost Prostor před garáţí Jedná se o celkovou oblast: betonek, trávník, strom. ÚKOL: Na podzim opakovaně hrabat listí a donést na kompost. Baví to menší děti. Dobře zvládají práci s nářadím, dřevěné hrábě jsou lehké, baví je manipulace s košem. Pozor, aby koš netahaly po zemi, poškodí se dno. Nosit za ucha ve dvojici. Trénuje se spolupráce. Pod stojanem na kola bývá nános listí, mohly by ho čistit. Stále se můţe zametat betonek a na jaře jednou pohrábnout trávníček. Dále ještě pravidelné zametení garáţe. PEDAGOGICKY: pravidelnost, pečlivost, spolupráce Ţivý plot a prostor za fotbalovou branou ÚKOL: Tam, kde hlína ubyde, měli by to dorovnat. Hezky vţdy připravit na jaro na usazení laviček. Uváţit, co dál s prostorem za bránou – jestli jen srovnat a osít nebo tam udělat něco zajímavějšího. Dále by se postarali o ţivý plot hned vedle. Zalévat, hlídat velké rozrůstání keřů. Nestříhat sami. Hlídat, aby růţe nezarostly do keřů. Kompost, dřevěné prvky ÚKOL: Kompost je zlatý poklad zahrady. Podle toho s kompostem při přehazování zacházet i dál. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 11 -

Dále péče o dřevěné lavičky a vypálení cedule na bránu, lze vyrobit cedulky s popisky nebo třeba udělat dřevěnou mapu zahradních říší. Péče o potůček ÚKOL: Pokud voda málo teče, zkontrolovat sítko, můţe být obalené řasou. Stále kontrolovat stabilitu kamenů na vodopádu, hladinu vody, stav potůčku. Pletí podle nákresu, neplet naslepo. Mohl by k tomu patřit i pořádek na betonku v rohu zahrady. PEDAGOGICKY: Nakreslit do zahradního deníku průběh potoka – průřezové téma do zeměpisu. Popsat rostliny, které tam máme a nevyplejeme je. Dodrţet sever jih. Sledovat organismy, které v potůčku ţijí, kolik vody je tam potřeba atd. Měřit průtok potoka. Péče o rybníček ÚKOL: Patří tam i jeho okolí. Na podzim čistit od listí, řasy (pozorování niţších rostlin v botanice). Hlídat břehy, jestli se nebortí. Je potřeba doplnit chybějící placaté kameny na březích, schovat plachtu. Rostliny v rybníčku: pečovat o jejich stabilitu (aby leknín neplaval po hladině celý i s kořenem. Ten větší jsme dostali darem od paní Korunkové. Komunikovat i dále s ochotnými rodiči. Nápady s rybníčkem – třeba zorganizovat soutěţ ve výrobě lodiček. Břehy rybníčka pravidelně plet. Také zde nakreslit do zahradní knihy obrázek – všechny nasázené rostliny v rybníčku i okolo. Máme tam ještě jednu rybku. Řešit další rybky a organismy – váţky, vodoměrky, bruslařky… Bylinková zahrádka ÚKOL: Pletí, ostříhání bylinek, sušení na slavnosti. Mulčování v okolí zahrádky. Určitě nákres – dodrţet sever jih. Do zahradní knihy doplnit ještě, na co se bylinky pouţívají – třeba formou individuálního referátu a tak. K zahrádce si přibrat jakékoliv neobstarané místo, např. vrbovou branku. PEDAGOGICKY: botanika, kreslení rostlin a fáze růstu listů Jabloně a okolí, péče o stromy ÚKOL: na podzim posbírat spadané ovoce. Letos nám poprvé úrodu nikdo neodnesl a jablka mohla dozrát. Poprvé jsme je mohli ochutnat. Odrůda je letní a je potřeba sklizeň plánovat na polovinu srpna, neţ ovoce spadne na zem. Mulčovat. Péče o další stromy v zahradě - zalévání, okopávání, dosypávání hlíny, sledování růstu, vhodné podmínky, mulčování apod. PEDAGOGICKY: Nastudovat ošetřování stromů.


- 12 -

Skřítčí říše ÚKOL: postupně vytvářet v zahradě podmínky skřítkům,udělat třeba sešitek o tom, kteří skřítci v zahradě ţijí a o co se nám tam starají. Společně s tím i vysypávat cestičky, dávat tam hraniční kameny, domečky apod.


- 13 -

Metodika k práci na zahradě Poučit děti, ţe nářadí se nosí kovovou částí k zemi. Nedáváme si lopaty a rýče přes rameno. Ukázat jim, co by se stalo, kdyby se pak s lopatou ohlédli dozadu. (úraz obličeje). Kdyţ neposlechnou, odebrat pro ten den nářadí. Hrábě nesmíme opírat tak, aby udeřily do obličeje, tedy nikdy zuby od zdi. To velmi zveličit a hlídat. Předvést, ţe si tím mohou zranit obličej – je to nebezpečná páka o velké rychlosti a míří na obličej. Při práci s krumpáčem dbát na kruţnici, kterou krumpáč opisuje, nikdo se tam neplete, pokud ano, přestanu kopat. V blízkosti nepracuje jiné dítě. Pokud vyskladníme krumpáče dva, zadat práci dost daleko od sebe. To jsme dodrţovali a za ty 3 roky se dětem nic nestalo. U krumpáče se musí dělat pauzy, aby unavené ruce neselhaly a něco se nepřihodilo. Poloţit krumpáč a počkat, aţ jiné dítě naloţí materiál a odjede. Pak dál kopat. První hodiny jsem je to krok po kroku učila a stála u nich. Teprve kdyţ se naučí poslouchat, mohu se ohlédnout i na jiné děti (vzít si jich na zahradu víc). Od samého začátku vydáváme nářadí osobně v garáţi a osobně si ho také převezmeme. Nenecháváme děti se tam hromadně přehrabovat a hádat. Postupně můţeme děti vycvičit a pro některý kousek je individuálně poslat. Zpočátku donesou i něco jiného, neţ si zvyknou, jak se co jmenuje. U nářadí je potřeba si vypěstovat nejvyšší respekt. Dítě musí z nás cítit, ţe ţádáme pevnou profesionální kázeň a zároveň nemáme v sobě upjatou úzkost. Zdravou důvěru. Je to základní nálada. Na zahradu nechodíme za trest. Pozor, aby si třídy nepřivlastňovaly to svoje místo pro sebe. Je to jenom svěřený úkol a smí tam kaţdý, kdo se hezky chová a nebrzdí při práci. Nepouštět děti na kamenný vodopád, kameny neslouţí k posunování. Nejsou v betonu a vodopád je namířený tak, aby unikalo co nejméně vody do stran. Vysvětlit dětem, co se stane s rybníčkem, kdyţ teče voda z vodopádu mimo. Ne jenom dospělácky zakázat bez vysvětlení důsledků. V horkém počasí jsme dovolili namáčet si nohy u vodopádu, ale nedovolili jsme volné běhání po potůčku, aby se neprotrhla folie. To by byl konec cirkulace. Bavit se o tom s dětmi věcně a partnersky(ty malé jednoduše jen hlídat).


- 14 -

Na práci děti rozdělovat do smysluplných skupin, které mají konkrétní úkol. Ten si hotový vţdy převzít. Vyvarovat se poflakování. Stává se to, kdyţ je skupinka větší, neţ má být. Nebo kdyţ není motiv. Na začátku kaţdé práce stojíme v klidu na pozemku a rozhlédneme se, jak to tam vypadá. Po práci si stoupneme na stejné místo a v klidu se podíváme, jak se to změnilo. To je postup, který se osvědčil. Pěstuje se sebevědomí. Kaţdá třída si můţe vyvěsit svůj kalendář, co je na zahradě čeká, hlavně je třeba dobře rozplánovat zalévání. Aţ si vyberete svou oblast, dostanete v zahradní knize svou stránku a tam zapíšete den a práci, kterou jste dělali (jeden řádek stačí). Bude tam i váš nákres té oblasti, o kterou pečujete včetně rostlinek. To je důleţité opatření proti totálnímu vypletí vysazených a dosti drahých rostlinek.


- 15 -

Zásady práce na zahradě Nepouţíváme chemii Chemické jedy přinášejí do zahrady smrt. Jejich pouţitím otrávíme nejen neţádoucí ţivočichy, houby či rostliny, ale také ţivly: půdu, vodu, vzduch. Vyhýbáme se pouţití strojů Obejdeme se bez motorové sekačky, křovinořezu a dalších. Dbáme na druhovou rozmanitost Čím je rozmanitější ekosystém, tím je také vyváţenější. Vytváříme zákoutí a biotopy Podporujeme zvířata Vytváříme jim v zahradě podmínky k ţivotu – poskytujeme jim potravu, úkryt, místo k přezimování. Necháváme zahradu kvést Na zahradě by měly po celou sezonu kvést květiny. Kolem nich se bude zase hemţit hmyz. Barvy a vůně květů dodávají zahradě mnoho dalších rozměrů – barvy, vůně, cvrkot hmyzu. Pěstujeme stromy Teprve stromy zvedají zahradu z plochy do prostoru. Ke stromům navíc patří ptáci vysedávající v jejich korunách a prozpěvující své ranní a večerní písně. Jsme zdrţenliví v přímočarosti Při zakládání záhon a pěšinek se odpoutáváme od myšlení v pravých úhlech. Příroda nemiluje pravý úhel ani přímku, raději má oblouky, smyčky, vlnovky, asymetrii. Jsme umělci Při vytváření zahrady se neomezujeme jenom na účelovost.


- 16 -

Náměty na činnosti na zahradě Pěstování listnáčů ze semen Téma: postup pěstování listnatých stromů Cíl: vytvoření představy, jak roste strom Postup: Na podzim nasbíráme semena stromů. Buď je hned na podzim vysejeme na stanoviště (buk, dub, javor, jírovec), anebo je stratifikujeme. Stratifikace je napodobení poměrů v přírodě. Obal semene se rozrušuje, nepřekáţí vývinu klíčku, proniká k němu potřebná vláha. Nasucho skladovaná semena totiţ ztrácejí klíčivost. Semena narovnáváme mezi vrstvy vlhkého písku do jakékoliv nádoby (polámaný květináč, starý hrnec, dřevěná bedýnka) a nádobu sklem, eternitem apod. chráníme před hraboši. Nádobu zakopeme tak, aby navrchu byla 30cm silná vrstva zeminy. Místo označíme kůlem. Brzy na jaře, jakmile půda rozmrzne, vyséváme stratifikovaná semena do školky. Dostaví-li se po setí sucho, musíme hojně zalévat. Školka má být na stinném místě, abychom nemuseli v případě velkého slunečního záření semenáčky přistiňovat. Dub a kaštan se vysévají do hloubky 4-8 cm, ostatní méně. Obecně platí, jak velké semeno, taková vrstva hlíny. Během roku musíme odstraňovat plevele. Pokud jsme byli nuceni pro nedostatek míst vysévat hustě, příští jaro rozsazujeme (školníkujeme), coţ vykonáváme ještě před rašením, abychom vyuţili zimní vláhy (při suchému počasí řádně prolijeme vodou). Rostliny vyjmeme ze země opatrným podebíráním malým rýčem. Kolíkem vyhloubíme otvor tak, aby semenáček seděl tak hluboko, jako před přesazováním. Sázíme do sponu 15 x 15 cm Máme-li sazenic mnoho, nabídneme je ţákům. Kypříme a plejeme je tak dlouho, aţ se stromky vzájemně dotýkají korunami. V květnu a červnu tvarujeme sazenice listnáčů – odstraňují se dvojité (terminální) výhony a přebytečný obrost. Na místo určení sázíme asi po pěti letech, ale i později, podle výšky stromku. Na podzim musíme zajistit semenáčky proti okusu zvěří. Dobré je za ploty zahrad dodat zajícům větve (vrba jíva).


- 17 -

Pěstování stromů a keřů Téma: rozmnoţování stromů a keřů různými způsoby Cíl: praktické pěstování stromů a keřů různými způsoby Postup: a) Řízkování Na podzim po opadu listí připravíme řízky 15-30 cm dlouhé a uskladňujeme je ve sklepě ve vlhkém písku. Řezy řízků na obou koncích mají být rovné. Horní řez vedeme dále od pupenu, aby zasychání horní části nezasáhlo rostoucí pupen. Řez provádíme ostrým noţem, aby se nepomačkaly ţivé buňky. U ptačího zobu i jiných keřů bereme řízky i v létě, redukujeme počet listů a ponechaným listům zmenšujeme čepele na polovinu. Řízky ihned po odběru vysazujeme. Sázíme šikmo pod úhlem 45° a nad úrovní půdy ponecháme jeden pupen. b) Hříţení Tímto způsobem můţeme získat svídu, lísku, rybíz, angrešt, zlatici… Spodní větve keřů pohrouţíme do půdy, větev kolíčkem připevníme nebo jen zatíţení kamenem a zakryjeme hlínou. Provedeme-li hříţení na jaře, na podzim můţeme oddělit samostatného jedince, kterého přesadíme. c) Odkopky Pomocí odkopků získáváme šeřík, pámelník a maliník; přesazujeme většinou na podzim, moţno i na jaře, hlavně za vlhkého počasí. d) Přenášení semenáčků z mateřských rostlin Z okolí mateřských rostlin přenášíme semenáčky těch dřevin, které se nedaří pěstovat ze semen. Jsou to lípy, jejichţ semenáčky by pod mateřskými stromy nemohly růst, a jeřáby, které v lese rostou jako plevelná dřevina a lesáci je musejí vyřezávat. U jeřábu tak lze získat silné podnoţe, na něţ můţeme do jednoho roku roubovat jedlé jeřáby. Javory, které lze úspěšně pěstovat ze semen, také snadno získáme z okolí mateřských stromů, kde se vyskytují často ve vysokých hustotách. e) Vyuţití sadbového materiálu, který neodpovídá státní normě Takové sazenice můţeme získat od podniků, které pěstují sadební materiál. Je to odpad určený k likvidaci. Ve školce pro pěstování stromků je rozsázíme a za několik let péče z nich Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 18 -

vypěstujeme sazenice vhodné k výsadbě. Získáváme tak rychleji vzrostlé stromky, neţ kdybychom je pěstovali ze semen. Chvála ovocných vysokokmenů Téma: ovocné stromy Cíl: vyuţití ovocného sadu nebo jednotlivých ovocných stromů k výuce Postup: Zkuste s ţáky sledovat některý ovocný strom po celý rok. Na jaře, kdyţ rozkvétá, v létě a na podzim, kdyţ je ověšen barevnými plody a posléze barevnými listy. I v zimě je koruna, pokrytá jíním a sněhem se zavěšeným krmítkem pro ptáky anebo zapomenutým zmrzlým jablkem, krásným objektem k pozorování. Lze prohloubit do podoby projektu Deník jednoho stromu. Rostliny ve čtvercové síti Téma: názvy rostlin, podmínky k jejich ţivotu Cíl: sledovat sloţení vybrané části lokality (lze i v dlouhodobém měřítku např. 5 let) Postup: - Na zvolené ploše např ve školní zahradě rozprostřeme síťový čtverec rozdělený na okénka po 10 cm. - Čtverec pomocí kolíků vypneme a jednotlivá políčka označíme – po jedné straně čísly a po druhé písmeny - Ţáci sledují, které rostliny (popř. ţivočichy) je moţné ve zvoleném čtverci nalézt, svá pozorování si zapisují, je moţné je doplnit nákresy - Pozorování je moţné poté opakovat v jiné části lokality nebo zahrady - Se ţáky se zamýšlíme nad zákonitostmi toho, proč jsou v daném čtverci dané rostliny, jak jejich výskyt závisí navzájem a na podmínkách místa (proč nenajdeme na stejném místě mateřídoušku a blatouch?) - Můţeme dovozovat některé botanické pojmy v závislosti na výskytu rostlin (suchomilné rostliny, rostlinné společenstvo apod.)


- 19 -

Čeledě rostlin Téma: určující znaky čeledí rostlin Cíl: schopnost na rostoucích rostlinách rozeznávat znaky rostlinných čeledí a dle nich rostliny zařazovat do čeledí a dovozovat další znaky a vlastnosti Postup: Ţáci vyhledávají rostliny ve zvoleném stanovišti a pozorují jejich vybrané znaky. Svá pozorování si zapisují a připojujeme také nákresy. Následně hledáme společné rysy mezi rostlinami z jednotlivých čeledí a zamýšlíme se nad tím, jaký mají vztah k ţivotu rostliny (stanoviště, opylení, vlastnosti apod.). Následně charakterizujeme jednotlivé čeledi. Nasáklivost mechů Téma: rašelinné louky – zásobárna vody v krajině Cíl: pochopení významů mechů jako zásobárny vody v přírodě Postup: Kolíky napneme odpovídající počet sítí. Do 1 dm2 vloţíme trs rašeliníku a další čtvereček vyplníme zmuchlanou trávou. -

Odhadni na odměrném válci, kolik vody vymačkáš zrašeliníku, který vyplňuje 1 čtvereček v síti (1 dm2) Namoč rašeliník do vody, coţ simuluje vydatný déšť, a vymačkej vodu do doměrného válce Zjisti skutečné mnoţství vody v odměrném válci Vypočítej, kolik vody v litrech zadrţí čtverec, který je vyznačen sítí (1m2) Vymačkej vodu z 1dm2 zmuchlané trávy a srovnej nasáklivost – tím zjistíš funkci rašeliníku na mokřadní louce


- 20 -


- 21 -

Poznáváme zeleninu všemi smysly Téma: zelenina Cíl: poznávání rostlin nejen podle vzhledu, ale i podle chuti a vůně Postup: Nejlépe na školní zahradě vybereme různé druhy zeleniny, dále je moţné doplnit také o ovoce a bylinky. Necháváme děti poznat jednotlivé druhy se zavázanýma očima podle hmatu. Poté poznáváme rostliny (popř. plody) podle jejich vůně a také chuti. Léčivé rostliny Téma: praktické vyuţívání léčivých rostlin vypěstovaných ve školní zahradě Cíl: poznávání léčivých bylin, seznámení s jejich pěstováním, sběrem, uchováním a vyuţitím Postup: V dnešní době lidé málo vyuţívají léčivé rostliny. Děti nevědí, ţe není třeba vţdy brát léky, ale stačí vyuţívat přírodní látky z bylin. Pouţíváním léčivých rostlin můţeme také předcházet mnohým onemocněním. Podíváme se na bylinkovou zahrádku na školní zahradě. Jaké rostliny zde rostou? Jak je poznáme? V čem nám mohou být prospěšné a jak je pouţíváme?Byliny můţeme poznávat také podle jejich výrazné vůně. S dětmi můţeme nasbírat rostliny a uvařit léčivý čaj, upéci rebarborový koláč apod.


- 22 -

Obyvatelé kompostu Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 23 -

Téma: bezobratlí v kompostu Cíl: objevování rozkradačů v kompostu Postup: Rýčkem rozhrneme kousek kompostu. Pokud uvidíme většího ţivočicha, odchytíme ho pomocí pinzety podle jeho velikosti do epruvety nebo do skleničky od přesnídávky. Nabereme rýčkem trochu rozloţeného, jiţ sypkého vlhčího kompostu, dáme na síto a prosejeme tenkou vrstvu na bílou misku nebo papír. Štětečkem vybereme drobné ţivočichy. Odchycené ţivočichy si prohlédneme lupou a pokusíme se je zařadit do některé ze skupin. Vypracujeme přehled organismů, které ţijí v kompostu. Zamýšlíme se nad jejich funkcí a souvislostí mezi výskytem a podobou kompostu. Pozorování můţeme provádět opakovaně v delším časovém úseku a sledovat vývoj kompostu. Můţeme sestavit tabulku jednotlivých organismů, které jsme v kompostu nalezli, jejich znaků a doplnit např. fotografiemi nebo obrázky Stínky v zahradě Téma: ţivotní prostředí stínek Cíl: pozorováním a pokusy získat nové poznatky Náměty na jednotlivé aktivity, postup: Odklopíme v zahradě kámen či dlaţdici a pozorujeme stínky, které zde ţijí. Nachytáme velké stínky a umístíme je do dvou nádob s vlhkým mechem na dně a uloţíme ve tmě a chladnu. Pracujeme ve stínu. - Jednu polovinu nádoby (např. pekáče zakryjeme černou fólií, druhou necháme odkrytou a umístíme nádobu na slunce. Jak se stínky na kaţdé z polovin pohybují? - Jednu polovinu nádoby navlhčíme vlaţnou vodou, druhou ponecháme suchou a umístíme do nádoby stínky. Kolik jich po 3-5 minutách bude na mokré a kolik na suché straně? - Pozorování opakujeme se suchou, ale zakrytou polovinou na slunci. Vyvozujeme z pozorování závěry o chování stínek a o jejich charakteru jako organismu. Plţi na školní zahradě Téma: pozorování pohybu hlemýţdě zahradního Cíl: ověření a doplnění znalostí o hlemýţdi zahradním Postup: V zahradě či jinde sebereme 5-6 hlemýţďů přibliţně stejně velikosti a dáme je o nádoby a přidáme několik vlhkých listů smetanky. Na zvolené místo ve stínu umístíme hlemýţdě, pozorujeme a popisujeme jeho chování. Dotkneme se lehce hlemýţdě v oblasti tykadel a zapíšeme, jak reagovat. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 24 -

Jakmile se hlemýţď začne pohybovat, měříme rychlost jeho pohybu (dle času a délky slizové stopy). Totéţ zopakujeme na hrubším povrchu. Pozorujeme pohyb hlemýţdě zespodu na skleněné desce. Z jednotlivých pozorování vyvozujeme závěry o organismu. Příklady moţných otázek: - Jak reagoval hlemýţď při doteku v oblasti tykadel (tykadla se zatáhnout a chrání tak smyslové buňky) - Kterou část ulity vysunovali hlemýţdi z ulity jako první? - Po kterém povrchu se hlemýţď pohyboval rychleji a proč? Plţi na školní zahradě II Cíl: ţivotní okrsky hlemýţďů zahradních Téma: získávání a zpracování poznatků o místech pohybu hlemýţdě Postup: Nejlépe po dešti si prohlédneme školní zahradu a pro kaţdou skupinu vybereme určité území, kde se hlemýţdi vyskytují. Zakreslíme co nejpřesnější plánek území, označíme vhodně nápadné body, zapíšeme měřítko. První den pozorování prohlédneme vybrané území a jeho nejbliţší okolí a všechny nalezené hlemýţdě označíme číslem na ulitu. Zapíšeme čísla hlemýţďů do tabulky a označíme na příslušná místa do plánku. V dalších dnech procházíme vybrané území a postupně číslujeme další, ještě neoznačené hlemýţdě. Pro zanesení čísel hlemýţďů volíme kaţdý den jinou barvu pastelky. Na spodní okraj plánku si píšeme kaţdý den datum tou barvou, kterou právě pouţíváme. Do plánku zakreslujeme i opakovaně nalezené hlemýţdě. Po ukončení pozorování spojíme čarami stejná čísla znovunalezených hlemýţď. Tak získáme představu, jak se určitý hlemýţď po okrsku pohyboval. Z pozorování a údajů v tabulce vyvodíme závěry, údaje porovnáme mezi skupinami. Ţíţaly na školní zahradě Téma: stavba těla ţíţaly, pohyb, chování Cíl: pozorováním a pokusy prohloubit znalosti o ţíţalách¨ Postup: Ve skupinách se opatříme 3 dospělé ţíţaly a dáme je do uzavíratelné nádobky. Ţíţalu poloţíme na drsnější papír a pozorujeme její chování, zapíšeme. Necháme ţíţalu lézt po papír, skloníme k ní hlavu a posloucháme. Řekneme si, co slyšíme. Poté si ţíţalu prohlédneme lupou. Necháme ţíţalu dál lézt a popíšeme její pohyb. Na papíru vytvoříme vlhkou skvrnu o průměru 15 cm, od ní vyvedeme 3-4 vlhké cestičky o šířce asi 2-3 cm. Poloţíme jednu ţíţalu na skvrnu a pozorujeme, jak se liší její chování na vlhkém a suchém papíře. Vyvodíme závěry. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 25 -

Připravíme si černou trubičku a druhou skleněnou trubičky a umístíme do nich po jedné ţíţale. Pozorujeme chování ţíţaly uvnitř trubičky, vyvodíme závěry. Šnečí závody Téma: hlemýţď zahradní Cíl: seznámení se s hlemýţděm zahradním a jeho chováním Postup: Děti mohou pracovat samostatně nebo ve skupinách. Kaţdý si najde svého šneka a toho si na ulitu označí. Na asfaltovou plochu vyznačíme křídou soustředné kruhy, vnitřní o průměru cca 15 cm. Na středu umístíme hlemýţdě. Závodní dráhu trochu pokropíme a odstartujeme závody. Děti zapisují pohyb svého hlemýţdě do tabulky, poté vypočítají jeho rychlost. Pozorování bezobratlých v rybníčku Téma: bezobratlí v rybníčku Cíl: pozorování vodních druhů bezobratlých ţivočichů Postup: Klekneme si na okraji rybníčka a do vody ponoříme ruku se sítem co nehlouběji. Pak táhneme síto po dně ke břehu a podle okraje rybníka vzhůru. Síto necháme ponořené ve vodě téměř po okraj a krouţivými pohyby proplachujeme bahno. Pak vyklepneme obsah síta do vody na misku, odstraníme větší části rostlin. Na druhou misku vybereme opatrně ţivočichy. Velké a dravé ţivočichy umístíme na samostatnou misku. Odchycené ţivočichy pozorujeme lupou, zapisujeme svá pozorování a jednotlivé ţivočichy určíme. Můţeme dále počítat, kolik různých druhů jsme našli, zjišťovat vztah mezi výskytem ţivočichů a charakterem rybníčku apod. Obdobné pozorování můţeme uskutečnit například jen s vybraným druhem, např. komáry. Věnujeme se jejich odchytu, pozorování, poznávání jednotlivých vývojových stádií. Určování ptáků podle zpěvu Cíl: poznáváme hlasy ptáků Postup: Ptáka neurčujeme podle jediného znaku ale podle souboru všech pozorovaných znaků. Proto zapisujeme o kaţdém jedinci vše, co můţeme zapsat: - Byl to jeden jedinec nebo celé hejno? - Jaká je jeho velikost? - Zabarvení - Zařazení do řádu podle jednotlivých znaků Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 26 -

-

Chování ptáka Popis zpěvu

Zpěv jednotlivých ptáků můţeme napodobit hrou na flétny.


- 27 -


- 28 -

Informace pro učitele Zvířata na zahradě Jeţek - patři mezi hmyzoţravce, ale ţere i slimáky, pavouky a nepohrdne ani malou myší. Pozor, otrávenými slimáky nebo myšmi můţeme otrávit i jeţka! Jeţek je aktivní v noci a za večer a noc seţere tolik potravy, kolik sám váţí. Loví navíc i takové druhy hmyzu, kterých si ostatní hmyzoţravci nebo ptáci nevšímají. Jeţek vezme zavděk hustějším křovím, pod kterým zůstane na zimu leţet listí, nebo hromadou klestí a spadaného listí, ve které bude moci přespat zimu. Ovšem do dokonale oplocené zahrady bude jeţek těţko hledat cestu. Krtek - i krtek má své kladné stránky! Ţiví se nejen ţíţalami, ale i larvami a kuklami hmyzu, mnohonoţkami, slimáky a malými myšmi. A jeho neoblíbené kutání a dělání krtinců slouţí konec konců také půdě k prokypření, promísení, oţivení atd.

Rejsek - i on patři do rodiny hmyzoţravců a nadělá na zahradě hodně uţitku. Neměli bychom ho proto zaměňovat s hlodavci. Nehrabe podzemní chodby a hnízdí ve starých dutinách a dírách, v listí nebo kompostu.


- 29 -

Zpěvní ptáci Řada druhů je hmyzoţravých, některé se ţiví semeny a mláďata krmí hmyzem. K našim největším pomocníkům patří sýkorky, rehci (kominíčci), pěnkavy, drozdi, ale i méně oblíbení kosi, vrabci a špačci. V době hnízdění nachytá jeden pár vrabců 1-1,5 kg hmyzu. Rodiče špačků přilétají denně aţ 300krát k hnízdu a pokaţdé přinesou mladým v zobáku housenku nebo slimáka. Ptáci uvítají, najdou-li na zahradě nějaké hustší keře, kde by mohli zahnízdit. Do keřů můţeme umístit vhodné podloţky pro hnízda nebo můţeme místo k zahnízdění vytvořit svázáním větviček. Na vyšší stromy můţeme pověsit budky pro sýkorky nebo tzv. rehkovníky. Jestliţe se rozhodneme vyrobit ptačí budky svépomocí, nahlédneme raději nejprve do odborné literatury nebo se poradíme s ornitologem. Předejdeme tak zbytečným chybám. Budka by měla být otevíratelná kvůli čištění, nemělo by do ní zatékat, neměly by dovnitř (ani ven) vyčnívat hřebíky. Pouţíváme raději nehoblovaná prkna, aby se ptáci měli kde zachytit (alespoň zevnitř), pod vletový otvor nedáváme bidýlko. Přes zimu budky vyčistíme a připravíme pro nové obyvatele. Budeme-li do okrasné části zahrady sázet keře, pak opět zvolíme maximální druhovou pestrost, nezapomeneme na bobulnaté keře, které v zimě poslouţí ptákům i jako zdroj potravy. Čím pestřejší je druhové zastoupení křovin, tím bohatější je druhové a početní zastoupení ptactva. Přístřeší mohou ptákům poskytnout i stromy jako smrky, borovice nebo tis, oblíbené jsou kromě toho i popínavé dřeviny na pergolách a stěnách. Mezi vhodné dřeviny patří: smrk ztepilý (Piceaexcelsa) meruzalka horská (Ribes alpinum) pěnišník (Rhododendronponcticus) zimostráz vţdyzelený (Buxus semper- virens) jalovec (Juniperussp.) jeřáb obecný (Sorbusaucuparia) hloh (Crataegussp.) bez černý (Sambucusnigra) krušina (Frangulasp.) svída krvavá (Cornussanguinea) kalina obecná (Viburnumopulus) střemcha hroznovitá (Padusrace- mosa) jasmín nahokvétý (Jasminumnudiftorům) Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 30 -

-

břečťan popínavý (Hedera helix) plamének plotní (Clematisvitalba) zimolez kozí list (Loniceracaprofo-

Pavouci - ţiji jich u nás desítky a stovky druhů, někteří si dělají pavučiny, jiní kořist loví bez síti. Ţiví se nejen mouchami a komáry, ale třeba i mšicemi a roztoči. Cítí se dobře tam, kde se nepouţívá chemie a kde se mají kam schovat, třeba do mulče.

Slepýš - nepatří mezi hady a není nebezpečný! Je specialistou na slimáky, nepohrdne ale ani ţíţalou. Slepýš potřebuje vlhčí úkryty, hromadu listí, klestí apod. Ještěrky - loví hmyz, pavouky, slimáky, mají rády slunná a teplá místa. Můţeme jim na takovém místě postavit kamennou zídku nebo navršit hromadu kameni.

Ţáby - jsou výtečnými pomocníky a největším z nich právě „ošklivá" ropucha , bezúhonná čistitelka našich zelinářských zahrad, co pověr a předsudků se na její hlavu po staletí hromadilo...Ţáby milují vlhko, přes den se ukrývají například pod kameny, pod listím apod.


- 31 -

Roztoči - dravé druhy roztočů ţijí většinou na stromech a ţiví se například sviluškami nebo mšicemi. Jsou velice citliví na chemické jedy, mnohem citlivější neţ odolné svilušky.

Ploštice - většina z oněch asi 800 druhů evropských ploštic jsou sice „býloţravci" ţivící se rostlinnými šťávami, je mezi nimi ale i dost dravců vysávajících jiné příslušníky hmyzí říše. K jejich oblíbené kořisti patři měkké mšice, komáří larvy, malé housenky a roztoči.

Škvoři - jsou to zajímaví tvorové, jejichţ samička se stará o svá vajíčka i larvy. Není třeba se jich bát, jejich kleště na zadečku nejsou útočnou zbraní. Ţivi se sice i rostlinami a ovocem, ale mšice, vajíčka, roztoči apod. v jejich stravě převaţuji. Někteří sadaři pro ně věší na stromy květináče naplněně senem, mechem, cupaninou apod., kde se škvoři přes den skrývají. Květináč by se měl dotýkat větve, aby se do něho mohli snadno dostat. Páteříčci - měkcí brouci, ţivíci se nektarem, pylem, mšicemi, housenkami, jejich larvy loví půdní hmyz a slimáky. Páteříčci vyhledávají kvetoucí rostliny čeledi mrkvovitých. Hojně bývají také na vikvích.


- 32 -

Drabčíci - početná skupina dravých brouků, kteří většinou běhají po zemi a jsou rádi, kdyţ se mají kam schovat.

Slunéčka - všichni známe to dvoutečné a sedmitečné, je jich však u nás několik desítek druhů. Patří k velikým poţíračům mšic, dvoutečné jich za den spořádá okolo 60, sedmitečné dokonce 150! Ani larvy nezůstávají pozadu. Během svého vývoje seţere jedna larva 400 aţ 800 mšic. Na podzim si brouci hledají skrýše, např. v listí, mezi kameny, pod kůrou, někde v kůlně apod. Slunéčko desetitečné (Adaliadecempunctata) Slunéčko dvojskvrnné (Chilocorusbipustulatus) Slunéčko čtyřskvrnné (Exochomusquadripustulatus) Slunéčko Propyleaquatuordecempunctata Slunéčko Theavirginduopunctata Rod huřiáček (Scymnussp.) V trávě, listi, mulči apod. jich určitě najdete spoustu.

Kořist:kyjatka hrachová, mšice jabloňová, svilušky, červci, mšice broskvoňová, mšice švestková, mšice bodláková, mšice třešňová, mšice maková, mšice zelná, mšice jabloňová, mšice broskvoňová, mšice střemchová, mšice chmelová, kyjatka hrachová, kyjatka travní, různé mšice, štitenka zhoubná, mšice maková, mšice broskvoňová mšice maková, mšice broskvoňová různí roztoči, červci, svilušky


- 33 -

Střevlíci - známí dravci mnohdy lesklých kovových barev, čile běhající po zemi. Loví jiné brouky, housenky, larvy i slimáky. Ukrývají se v trávě, listí, ve zbytcích dřeva, hromadách kameni apod.

Zlatoočka - známá křehká stvoření zelené barvy, která se na zimu stahují do chladnějších prostor našich obydlí. Dospělci se ţiví mšicemi, ale také nektarem, pylem a medovicí. Velikými dravci jsou larvy zlatooček, ve své ţravosti si v ničem nezadají s larvami slunéček, kterým se i poněkud podobají. Tento druh hmyzu je velmi citlivý na chemické jedy.

Pestřenky - vosám podobní, avšak mouchám příbuzní bravurní letci, lidově nazývaní také vosenky. Dospělci se ţiví výlučně nektarem a pylem, svá vajíčka kladou do kolonií mšic, do kterých se pak larvy s chutí pouštějí. Jedna larva můţe během svého vývoje vysát asi 400-700 mšic. Poté se zakuklí, kukla vypadá jako ztuhlá kapka či jako malý tvrdý slimáček. Pestřenky do zahrady přilákáme pomocí kvetoucích rostlin. Obzvlášť vyhledávané jsou rostliny mrkvovité, třeba takový kopr, nebo ţlutě kvetoucí sloţnokvěté, jako jsou afrikány a měsíčky. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 34 -

Lumci a lumčíci - blanokřídlí pomocníci, jejichţ larvy parazitují housenky motýlů, mšice, molice, kukly květilek, larvy podkopěnek apod. Také tady se nechávají dospělci zlákat kvetoucími rostlinami, hlavně z čeledi mrkvovitých - kopr, fenykl, kmín atd.

Udělejte domek vosičkám Mezi jednu z největších a nejzajímavějších skupin nepřeberné hmyzí říše patří i hmyz blanokřídlý. Jeho zástupce dobře známe, jsou to tzv. sociální druhy hmyzu, jako jsou včely, mravenci, čmeláci, vosy nebo sršni. Patří sem ale i samotářsky ţijící druhy včel a také nejrůznější parazitické vosičky, lumci a lumčíci, jejichţ larvy se ţiví jiným hmyzem, především různými housenkami. Maji-li se tito vítaní hosté na naší zahrádce usadit, potřebují tak jako kaţdý jiný ţivočich především dvě věci: potravu a úkryt, popřípadě místo k vybudování hnízda. Něco k snědku si najdou sami, s úkrytem jim však můţeme pomoci. Pověsíme jim do zahrádky „hnízdní špalky". Takové vosičky si uloví nějaký hmyz, ochromí ho a zanesou do nachystané díry. Nakladou k němu vajíčko, zalepí otvor a o víc se nestarají. Vylíhlá larva má vystaráno. Dříve skýtaly dostatek děr a dírek například staré dřevěně ploty, provrtané různými brouky. Dnes je nabídka příbytků menší, a tak můţe pomoci šikovný zahrádkář. uřeţeme špalek z tvrdého dřeva (listnáče) vyvrtáme otvory o průměru 1 (1,5) aţ 6 nebo i 10 mm špalek opatříme drátem na zavěšení na horní stranu připevníme např. impregnovaný papír rozvěsíme na stromy nebo do křoví věšíme otvory na jih nebo jihovýchod věšíme na místa chráněná před poledním sluncem vyhýbáme se otevřeným, větrným místům špalek nakloníme mírné dopředu, aby do něj nepršelo otvory nečistíme - některé druhy se vyvíjejí přes celý rok; hmyz si chodbičku vyčistí před obsazením sám. Zbývá uţ jen pozorovat, jak se otvory plní a těšit se z dalších obyvatel naší biozahrádky! Co udělat pro naše pomocníky?


- 35 -

Zvířata, aby se na naší zahrádce zabydlela, potřebují potravu a úkryt, popř. moţnost rozmnoţováni. Co se potravní nabídky týká, je důleţité, abychom na zahradě nepěstovali jen cizokrajné rostliny, neboť naši domácí ţivočichové potřebují naše domácí rostliny. Exotické a šlechtěné rostliny mohou mít méně nektaru, jejich látkové sloţení nemusí vyhovovat zdejšímu hmyzu, na překáţku můţe být i jejich anatomická stavba (sosák nepronikne do květu). Co největší pestrost pěstovaných rostlin a dostatečná přítomnost původních druhů je tak dobrým předpokladem k tomu, aby naši pomocníci našli prostřený stůl. Také o úkryty bychom se jim měli postarat, O budkách pro ptáky a hnízdním špalku pro blanokřídlý hmyz jsme se uţ zmiňovali, Uveďme si některé další moţnosti: HROMADA KLESTÍ Větve i drobnější větvičky z řezu stromů a keřů dáme na hromadu, kde se můţe schovat jeţek, ropuchy, slepýš, rejsci, pavouci, brouci apod. Kdyţ pod hromadou nejprve vykopeme díru, kterou zakryjeme klestím, prkýnkem nebo kameny a necháme volný vchod, pak jsme vytvořili zimní příbytek například právě pro jeţka. Hrubší dřevo dáváme dospod, jemnější klestí nahoru, na podzim můţeme hromadu navíc ještě zakrýt listím. S tím, jak se materiál rozkládá a hromada sedá, přihazujeme průběţně nové dřevo. Hromadu zřídíme nejraději někde ve stínu. DOMEK PRO JEŢKA Pokud se nám neupravená hromada roští nelíbí, můţeme jeţkovi sami zrobit chaloupku, či skrytý úkryt.

HROMADA KAMENÍ Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 36 -

Hromada kameni je obzvlášť vyhledávaným úkrytem těch zvířat, která mají ráda teplo a sucho, coţ jsou například ještěrky, pavouci, divoké včely. Kameny navršíme volně tak, aby vzniklo co nejvíc dutin, zvolíme k tomu slunné místo. SUCHA ZÍDKA Pokud máme zahradu na svahu a rozhodneme-li se zbudovat zde terasy, pak bychom je určitě měli zpevnit nikoli betonem, ale nespojovanými kameny. Suchá zídka tedy znamená zídka bez malty. Ta je pak zabydlována stejnými druhy zvířat jako hromada kameni. Kromě toho zde mohou růst i některé skalničky. Spáry a dutiny suché zídky poskytují úkryt pro zvířata i rostliny. HOUŠTÍ Trnité křoví jako hloh, šípek nebo ostruţiny je ideálním místem pro hnízda ptáků, které skýtá také ochranu před kočkami, kunami nebo strakami. Koutek zahrady zarostlý vysokou trávou, kopřivami apod. je vyhledávaným úkrytem střevlíků, pavouků, drabčíků atd. NAPAJEDLO PRO PTÁKY Nejen za budky, ale i za mělké napajedlo a „koupaliště" nám budou naši opeření pomocníci vděční. Zřizujeme je na volné ploše, aby ptáci včas zpozorovali blíţící se nebezpečí. Vyhloubíme mělkou jámu, vysypeme ji jemným piskem, poloţíme silnější fólii (stačí metr čtvereční), kterou na okrajích zasypeme zeminou a obloţíme oblázky. Vedle napajedla zapíchneme kolik, na který mohou ptáci nejprve usednout. Dbáme na to, aby v nádrţi bylo vţdy 5 aţ 10 cm vody. TŮŇKA PRO OBOJŢIVELNÍKY Menší tůňka nebo poněkud větší jezírko je vţdy atrakcí zahrady. Jejich vytvoření však jiţ vyţaduje jistou odbornost a zručnost. Dno musí být těsné, čehoţ dosáhneme nejspíše pomocí fólie. Můţeme je také vymazat jílem, máme-li ho k dispozici, zde je však nebezpečí, ţe popraská a voda odteče. U jezírka vytvoříme nejraději několik partií s různou hloubkou.

Půdní život Mnoţství ţivota v půdě je obrovské! Asi 5 % půdní hmoty tvoří ţivé organismy. To představuje okolo 6 tun na hektar, coţ je hmotnost 13 krav! Druhové sloţení půdních organismů je velmi pestré. Najdeme tu bezpočet druhů bakterií, aktinomycet, hub a řas, z ţivočichů pak vířníky, hlístice, roztoče, chvostoskoky, měkkýše, pavouky, stonoţky a různé zástupce hmyzího řádu. Z poněkud větších ţivočichů jsou to pak ţíţaly a obratlovci. U půdy pokryté rostlinami představují dalších 12,5 tuny kořeny. A právě v těsné blízkosti povrchu kořenů ţije nejvíce mikroorganismů. Půdní ţivot a úrodnost půdy Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 37 -

Půda se stává úrodnou činností půdních organismů. Ty přitom plní několik úkolů: • odbourávají odumřelý materiál rostlinného a ţivočišného, vzniká humus • vytváření humusojilových komplexů; v zaţívacím traktu různých organismů dochází ke spojování organické a minerální sloţky půdy. Vzniklé humusojílové komplexy se podílejí na vzniku dobré struktury půdy. • vytváření a stabilizace půdních drobtů; ideální struktura půdy je taková, kdy polovinu představují dutiny, vyplněné z padesáti procent vzduchem a z padesáti vodou. To je moţné jen tehdy, skládá-li se půda z drobtů stabilních vůči povětrnostním vlivům. Tyto drobty se nerozpadávají ani při zpracování půdy a půda tak ani nepráší ani se nemaţe. • výţiva rostlin; činností mikroorganismů jsou ţiviny v půdě neustále uvolňovány a opět zabudovávány do sloţitějších vazeb, v průběhu těchto procesů jsou také zpřístupňovány pro kořeny rostlin. Ţíţaly Ţíţaly jsou pro kaţdou zahradu dobrodiním. Provrtávají se půdou a poţírají přitom odumírající části rostlin a zeminu. Za 24 hodin toho spolykají tolik, kolik samy váţí, asi 90 % této hmoty z nich pak opět vychází. Jaká to však je nyní hmota! Uţ to není odumírající rostlinný odpad a kousíčky hlíny, ale humus vázaný na jíl, tedy to, co je předpokladem strukturní a úrodné půdy. Ve střevu ţíţaly ţije obrovské mnoţství mikroorganismů, takţe výměšky ţíţal vykazují daleko větší mikrobiální aktivitu neţ polykaná zemina. Uvádí se, ţe při průchodu zaţívacím traktem ţíţal se počty bakterií a aktinomycet zvýšily aţ tisíckrát! Kromě toho obsahuji ţíţalí výměšky ve srovnání s půdou, v níţ ţiji: pětkrát více dusičnanů sedmkrát více fosforečnanů jedenáctkrát více draslíku dvaapůlkrát vice hořčíku dvakrát více vápníku několikanásobek stopových prvků Ţíţaly jsou vítanými pomocníky, protoţe: svými chodbičkami kypří půdu a napomáhají lepšímu zasakování dešťové vody napomáhají rozkladu organických odpadů vynášejí minerální látky z hlubších vrstev půdy ve svém střevu spojuji minerální a organický podíl půdy a významně se tak podílejí na vzniku trvalého humusu Měli bychom mít proto na paměti, ţe ţíţala je největší přítel biozahrádkáře. Ţíţaly neţerou zelené rostliny ani ţivé kořínky a nejsou tedy v ţádném případě škůdci, jak se dosud mnozí lidé domnívají. Obecně platí přímá úměra: čím více je v půdě ţíţal, tím je půda úrodnější. Vţdyť ţíţaly jsou schopné zpracovat ve svých střevech za rok 100 aţ 500 tun zeminy na


- 38 -

hektar a dokonce jiţ Darwin upozorňoval na to, ţe podle jeho propočtů vyloučí ţíţaly na 1 hektar povrchu půdy ročně 17,5 aţ 45 tun „ţíţalinců". Ţíţal u nás máme celou řadu druhů. Z kompostu a hnoje známá ţíţala hnojní (Eiseniafoetida) patři mezi ţíţaly povrchové a v orné půdě se s ní příliš nesetkáváme. Vyskytuje se tam, kde je třeba zpracovávat větší mnoţství organického odpadu, tedy např. v lese. Takzvané podpovrchové ţíţaly mívají své většinou horizontální chodbičky v horních 30 cm půdy, jsou středné veliké a většinou jen slabě pigmentované. Naše nejznámější ţíţala obecná (Lumbricusterrestris) patří k ţíţalám hlubinným. Tyto ţíţaly jsou největší a jejich vertikální chodbičky sahají do značných hloubek. Do půdy zatahují svou potravu a mrtvý rostlinný odpad. K povrchu vynášejí velké mnoţství minerální hmoty. Jejich chodbičky provzdušňují půdu a umoţňují lepší zasakování dešťové vody. Spočítejte si ţíţaly Chcete si ověřit biologickou aktivitu půdy a zjistit, kolik ţíţal v ní ţije? Vyzkoušejte si tuto jednoduchou metodu: Obstaráme si trochu slámy a nařeţeme ji na pěticentimetrové kousky (potřebujeme jich 80). Na zahradě si vybereme čtyři místa o velikosti 8x50 cm, rukou je uhladíme a označíme v rozích. Na kaţdý obdélník pravidelně rozloţíme 20 kousků slámy a mírně je přimáčkneme. Příštího rána se podíváme, kolik kousků ţíţaly odtáhly nebo jimi pohnuly. Průměrný počet posunutých stébel nám dává index, který můţeme pouţít pro srovnávání třeba během více let. 0-5 stébel: Vaše půda je ve špatném stavu 6-10 stébel: Aktivita ţíţal je slabá, je třeba půdu zúrodnit 11-16 stébel: Vaše půda je zdravá a ţíţaly aktivní 17-20 stébel: Vaše půda je podezřele ţivá, co s ní děláte? Test provádíme nejlépe během září. Chlad na jaře a sucho v létě by mohly zkreslit výsledky.


- 39 -

Kompostování Kompostování je přirozená recyklace. Většina bioodpadů (potravin, dřevo, papír,exkrementy) pochází původně z rostlin, vyrostly tedy z půdy. Abychom zachovali přirozený koloběh ţivin, měli bychom je do půdy zase vracet. Z důvodů hygienických, ekologických i technologických není moţné, abychom je do půdy dávali přímo.Odpad musíme před navrácením upravit a stabilizovat. Nejpouţívanějším způsobem je kompostování. Během kompostování se z bioodpadu stane kvalitní hnojivo, které obsahuje zejména humus a jiné organické látky – jednoduše řečeno je to vše, co jsme při sklizni úrody půdě vzali. Základní pravidla kompostování: 1. Velké kusy naštěpujeme, nasekáme nebo nadrtíme. 2. Dospodu kompostu patří hrubší a vzdušný materiál, který umoţní provzdušnění kompostu a odtok přebytečné vody. Neměl by však chybět i ve vyšších vrstvách (nadrobno nasekané nebo nadrcené větve z prořezávky stromů a keřů, stonky květin) 3. Čím pestřejší je skladba materiálu ke kompostování, tím lépe. 4. Materiál ke kompostování dobře promícháme: vlhké se suchým, porézní materiál s hutným, „zelené s hnědým“=dusíkaté s uhlíkatým (kuchyňský bioodpad a odrostlá tráva má optimální poměr uhlíku a dusíku). Dusíkaté jsou:tráva mladá, králičí trus, drůbeţí trus. Uhlíkaté jsou:sláma, piliny, kůra, nadrobno nasekané a nadrcené větve, papírové ubrousky nebo jiný organický znečištěný papír z prořezávky stromů a keřů, 5. K rychlejšímu nastartování tlení můţeme přimíchat zralý kompost, případně chlévský hnůj. 6. Přidáním zeminy se organická hmota naváţe na jílovité materiály, čímţ vzniká vysoce kvalitní humus. 7. Pravidelně kontrolujeme správnou vlhkost kompostu. 8. Správně zaloţený kompost se začne do dvou dnů po zaloţení zahřívat na teplotu přes 50stupňu C. Tato tzv. horká fáze můţe trvat několik dní, ale i několik týdnů. Dochází při ní k hygienizaci kompostu, tj. ke zničení většiny semen plevelů a zárodků chorob. Po dosaţení maxima teplota pozvolna klesá. 9. Vlivem intenzivního tlení si materiál sedá a sniţuje se i moţný přísun vzduchu. Hromadu proto po 1 aţ 2 měsících přehodíme a znovu promícháme (nemusí být za potřebí u uzavřených kompostérů). 10. Čerstvý kompost můţeme získat za 2-6 měsíců, vyzrálý kompost za 6- 12 měsíců. Domácí kompostování Domácí kompostování představuje nejjednodušší a nejlevnější způsob vyuţití bioodpadů ze zahrad a z domácnosti.Kompostovat lze volně na hromadě nebo v zásobnících – tzv. kompostérech, které si lze vyrobit nebo koupit.Kompostér je vhodné umístit na zahradě ve stinném místě a v závětří. Domácím kompostováním lze vyuţívat většinu bioodpadů z domácností i ze zahrady. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 40 -

Vermikompostování Při vermikompostování se vyuţívá schopnosti ţíţal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost.Tento způsob kompostování ocení lidé, kteří nemají vlastní zahradu, na které by mohli kompostovat. Vermikompostér lze umístit na balkon, na terasu, do garáţe nebo do předsíně. Při dodrţení správných zásad vermikompostování obsah kompostéru nezapáchá. Jak si obstarat vermikompostér? Vhodnou nádobou na vermikompostování si můţeme snadno vyrobit nebo koupit. Plocha nádoby se odvíjí od mnoţství kompostovaného bioodpadu.Na 1kg týdně je potřeba zhruba 0,2m2.Ţíţaly ke svému ţivotu potřebují dostatek vzduchu, proto je nutné při výběru nádoby dbát na to, aby poměr stran byl 1:2:3. Stěny nebo dno je vhodné opatřit otvory pro odvod přebytečné vlhkosti.Nádobu, která můţe být z neprůhledného plastu nebo dřeva, je dobré opatřit víkem, které zabraňuje vysoušení. K vermikompostování existují i nádoby k tomu určené.Skládají se z několika pater, coţ umoţňuje intenzivnější kompostování.Z přiloţené kostky kokosových vláken, prouţků papíru a vermikulitu se dle návodu připraví materiál na podestýlku o optimální vlhkosti, kterou je vhodné dodrţovat po celou dobu vermikompostování. Jak pečovat o ţíţaly? Ţíţaly krmíme především zbytky ovoce, zeleniny nebo částečně zkompostovanou trávou a listím. Velice rády mají kávovou sedlinu, lesklé, na kousky natrhané letáky nebo namočené prouţky papírové lepenky.0,5 kg ţíţal zkonzumuje za den okolo 0,25kg odpadu, coţ je zhruba mnoţství, které vyprodukuje čtyřčlenná rodina za den. Vyuţití vermikompostu: -Vermikompost obohacuje ţiviny a růstové látky pro rostliny -příznivě působí na vytváření kořenů a na jejich celkový vývoj Komunitní kompostování Komunitní kompostování představuje jednoduchý a levný způsob vyuţívání bioodpadu. Uplatnění nacházíme v místech, kde ţije určitá komunita lidí, kteří nemají moţnost domácího kompostování.Na školní zahradě, v zahrádkářské kolonii, v chatové osadě, v malé části obce či ve dvoře činţovního domu- zde všude lze zaloţit komunitní kompostovině, vyuţít bioodpady a získat kvalitní organické hnojivo. Komunitní kompostování je mezistupněm mezi domácím a komunálním kompostováním. Blahodárný humus Kompost obsahuje veškeré potřebné ţiviny pro rostliny a je jedinečným zdrojem humusu, jenţ je základem přirozené úrodnosti půdy. Humus je velice stabilní hmota s neocenitelnými Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 41 -

vlastnostmi.Humus si lze představit jako houbovitou hmotu, která díky své sloţité pórovité struktuře má schopnost zadrţovat vodu, absorbovat na sebe toxické látky a vyrovnávat pH. Humus a ostatní půdní organická hmota zvyšují kyprost, soudrţnost a optimalizují mikrobní osídlení půdy, čímţ značně sniţují riziko půdní eroze. Humus vzniká pomalým a dlouhodobým procesem zvaným humifikace za pomoci půdních organismů jako jsou bakterie, červi, ţíţaly, apod. z takzvané primární organické hmoty, tedy ze zbytků rostlin, kořenů, i mrtvých ţivočichů postupnou přeměnou přes mnoţství různých látek. Kompostování je proces velmi podobný humifikačním procesům, které probíhají v půdě. Díky tomu, ţe mikrobům a bezobratlým ţivočichům připravíme v kompostu ty nejvhodnější podmínky, celý proces se urychlí a tak můţeme vyrobit kvalitní humusové látky dříve. -Kompost nahradí umělá hnojiva. -Kompost můţe zlepšit hospodářskou situaci zemědělců. -Kompost můţe v mnoha případech nahradit rašelinu. -Kompost je nenahraditelný při rekultivacích půdy a zúrodňování půdy. -Kompost je skvěle vyuţitelný na kaţdé zahradě. Bioodpad v bytech Bioodpady tvoří v průměru 40% komunálního odpadu vzniklého v domácnostech. Bioodpad se většinou dostává do směsného odpadu. S ním je vyváţen na skládky, kde přispívá k tvorbě skleníkových plynů (metan) a toxických výluhů. Ideální však je, pokud se bioodpad do směsného odpadu nedostane. Skládky pak nebudou zapáchat a bioodpad, který je zdrojem organické hmoty, se můţe efektivně vyuţít v kompostárnách, bioplynech stanicích anebov samotných domácnostech.Bioodpad je cenná surovina.Celosvětově je zaznamenán úbytek organické hmoty v půdě. Její návrat ve formě kompostu je důleţitý prodlouţení kvality půdy a je i ekonomický.

Krmítka Jaký typ krmítka a kam ho umístit? V podstatě můţe mít krmítko jakýkoliv tvar, ale musí splňovat určité poţadavky: Krmení musí být chráněno před nepřízní počasí, hlavně deštěm a sněhem. Krmítko tedy musí být zastřešeno nebo umístěno tak, aby do něj nepršelo. Musí mít takové rozměry, aby se do něj nedostali větší ptáci jako sojky, vrány, holubi. Obecně platí, ţe je lepší několik menších krmítek neţ jedno velké. Důleţité je bezpečí ptáků. Musí být umístěno tak, aby bylo snadno dostupné pouze pro ptáky a obsluhu, nikoliv pro kočky. V okolí krmítka musí být dostatečné mnoţství úkrytů.


- 42 -

Co patří do krmítka? Vhodné: semena slunečnice semena konopí mák řepka proso lněné semínko ovesné vločky otruby oříšky kousky jablka na vyklování trochu strouhané zeleniny sušené tuzemské ovoce, rozinky lůj, ţivočišné tuky Nevhodné: do krmítka nesmí přijít potrava zkaţená, plesnivá či nahnilá! zbytky lidské potravy, ani drobky z pečiva (obsahují sůl, cukr, případně droţdí, které ptákům nedělá dobře) přepálený nebo ţluklý tuk, margaríny Velmi důleţitá je také hygienana krmítku. Musíme v něm pravidelně uklízet trus a staré zbytky potravy, abychom zabránili moţné infekci a plísním. Z kraje zimy ptáky nepřikrmujeme nebo jen v malých dávkách, v tuto dobu ještě mají dost potravy v přírodě (semena, bobule). Dávky zvyšujeme při mrazech, souvislé sněhové pokrývce a v druhé půlce zimy, kdy uţ je pro ně těţké shánět potravu. S přicházejícím jarem opět od krmení upouštíme. Na krmítku můţeme pozorovat řadu ptáků. Sledujte, jaké mají zbarvení, porovnejte je s obrázky v atlase a naučte se jejich názvy. Při pozorování můţete uţít i spoustu zábavy a legrace.

Desatero ekologického zahrádkáře PODLE ARNOŠTA TABACHA 1. Vycházíme z přesvědčení, ţe jsme součástí přírody a jsme jen dočasnými hosty na Zemi, a proto je nezbytné chovat se na ní jako na návštěvě. Nepoškozujeme proto ţivotní prostředí, nýbrţ je obnovujeme. Zejména usilujeme o původní různorodost přírody. Snaţíme Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 43 -

se napomáhat k návratu přírodní rovnováhy. Zvelebujeme místní byliny i dřeviny, vytváříme vhodné podmínky pro ptáky, obojţivelníky, uţitečný hmyz. 2. Máme na paměti hodnoty krajiny jako významné prvky našeho kulturního dědictví. Přispíváme ke znovuzrození jejích původních prvků, jako jsou rozptýlená zeleň, stromořadí, remízky, přírodní parky, meze nebo i přírodní květinové louky, mokřady jezírka. Naši zahrádku nebo pole vytváříme ve vztahu k okolní krajině, k potřebě její trvalé stability i k místní tradici. 3. Při ekologickém pěstování se snaţíme o uzavřený koloběh látek. Sniţujeme vnější vstupy, zejména neobnovitelné zdroje energie. Co nejvíc zhodnocujeme místní suroviny. Upouštíme od pouţití syntetických chemických látek, které poškozují prostředí, přírodu, půdu, vodu i ovzduší a jejichţ výroba polyká příliš neobnovitelných zdrojů surovin a energie. Výpěstky prodáváme v místě nebo ze dvora, je-li nutný dovoz ke zpracovateli, volíme pokud moţno nejbliţšího. 4. Jsme přesvědčeni, ţe přirozeně úrodná půda nám přinese zdravé rostliny, které se přirozeným způsobem ubrání před chorobami a škůdci. Tito doprovodní činitelé pěstování nám budou poškozovat nebo ničit pouze neduţivé rostliny. Ty zdravé budou pro nás zdravými potravinami nebo zdravými krmivy pro hospodářská zvířata. Ze zdravých zvířat získáme zdravé produkty - maso, mléko, vajíčka (biopotraviny). 5. Při péči o půdu vycházíme z vědomí, ţe přirozené ţiviny vznikají v metabolismu půdní ţivěny, zejména v zaţívacích traktech ţíţal, hmyzu. Pečujeme prospěšné půdní mikroorganismy. Hnojíme proto organickými látkami, které jim skýtají potravu, jako jsouzbytky ze sklizně, kompost, vhodný kuchyňský odpad, mrva hospodářských a dalších zvířat apod. 6. Půdní úrodnost udrţujeme promyšleným osevním postupem, vyuţíváme zeleného hnojení, nastýlky půdy, meziplodin a půdu na ekozahrádce nemáme nikdy holou. Rostliny pěstujeme ve smíšených kulturách, aby se přirozeně podporovaly v růstu, vzájemně chránily před chorobami a škůdci, zlepšovaly svou chuť. Proto zařazujeme i doplňkové rostliny, jako např. kořeninové a léčivé i rostliny lapající nevhodné ţivočichy apod. 7. Při ochraně dáme přednost biotechnickým metodám, jako např. mechanickému odstraňování napadených nebo nemocných rostlin, pouţívání lapačů, hnojivých a léčivých zálivek nebo postřiků z rostlin. V krajních případech pouţijeme biologickou ochranu pěstovaných kultur od bakterií přes houby po uţitečné ţivočichy, kteří poţírají jiné, pro nás neţádoucí. Těmto predátorům vytváříme podmínky k rozmnoţování a k úkrytu.


- 44 -

8. Hospodářská zvířata chováme co nejpřirozeněji. To např. předpokládá hojnost pastvy, volné ustájení, dostatečné hrabiště pro drůbeţ. Nepodáváme stimulátory růstu, hormony a preventivní léčiva syntetického původu. 9. V okolí šíříme myšlenky zdravého způsobu ţivota. Pěstitelům a veřejnosti osvětlujeme význam ekologického hospodaření pro trvale udrţitelný ţivot a související povinnost odkázat našim potomkům půdu, krajinu a přírodu v dobrém stavu. 10. Propagujeme význam biopotravin pro spotřebitele i myšlenky ekologického hospodaření v krajině. Hodláme-li vlastní výpěstky prodávat, můţeme usilovat o ochrannou známku pro označování bioproduktů. Podmínkou k tomu je praktické naplňování těchto zásad a osvojení si nových ekologických souvislostí i metod hospodaření.

O permakultuře Permakultura (permanentní kultura) je praktický koncept k navrhování vysoce produktivních trvale udrţitelných zahrad, balkónů, ovocných sadů, parků, lesů nebo farem, ale i celých lidských usedlostí, obci, sídlišť a měst. Zároveň to je i nejjednodušší známý způsob na obnovení harmonie ţivota na zemi. Dává lidem moţnost vytvořit vlastní produktivní ekosystém, jeţ poskytuje potravu, energii, přístřeší a další potřeby nezbytné k ţivotu. Její principy a vzory uţ byly otestovány na všech kontinentech a ve všech typech klimatických podmínek a kultur a dají se aplikovat na všechny směry lidské činnosti. Permakultura znamená přemýšlet o svém okolí, o způsobu vyuţíváni zdrojů a o tom jak zabezpečit vlastní potřeby v souladu s přírodou. Permakultura se týká celého způsobu ţití, začlenění člověka do místních podmínek, jejich šetrné vyuţívání a péče o ně, tak aby byl ţivot člověka na Zemi trvale udrţitelný. V permakultuře je veliká pozornost věnována ekologickému bydlení, hospodaření s energií a vodou, recyklaci odpadů a také produkci vlastních potravin. Permakulturní zahrada přitom můţe mít různé podoby. Od extenzivního přístupu podle Japonce Fukuoky, kde se veškerá půda mulčuje, nekypří se a zelenina se mnohdy nechává sama vysemenit, aţ po zahrady poměrně intenzivní, a to také v závislosti na velikosti plochy, kterou má člověk nebo skupina lidí k dispozici a od které očekává, ţe je bude ţivit. Své místo tu mají ţivé ploty, které poslouţí jako zdroj mulčovacího materiálu i úkryt pro uţitečné ptáky a hmyz, najde se tu i jezírko, které shromaţďuje dešťovou vodu, a celý terén zahrádky bývá koncipován velmi promyšleně. V této souvislosti se hovoří o permakulturním designu. Základem permakultury je etika a úcta k ţivotu ve všech jeho formách a dá se rozdělit do tří oblastí: 1. Péče o Zemi, to je o vše ţivé i neţivé, co se na Zemi nachází. 2. Péče o lidi, tedy o zabezpečení základních ţivotních potřeb. Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 45 -

3.

Vyuţívaní našeho času a nadbytečných zdrojů pro účely péče o Zemi a lidi.

Z této etiky vyplývá, ţe navrhujeme naše lidské systémy podle vzorů přírodních ekosystémů, přičemţ pouţíváme poznatky tradičních udrţitelných kultur i moderních věd a nové ověřené objevy a zkušenosti, včetně našich vlastních."

Principy permakultury Dobrý permakulturní design musí obsahovat dva základní kroky. První se věnuje zákonům a principům, který lze přizpůsobit jakýmkoliv klimatickým a kulturním podmínkám, zatímco druhý se věnuje spíše praktickým technikám, které jsou v různých podnebních podmínkách a kulturních zpravidla odlišné. Principy probírané na následujících stránkách se týkají všech permakulturních designů a jsou vhodné pro jakékoliv podnebí nebo měřítko. Byly vybrány z principů mnohých disciplín, např. ekologie, energeticky úsporného a krajinného plánování nebo z věd zabývajících se ţivotním prostředím. Uvádím jejich přehled: - Relativní umístění: kaţdý prvek (tj. dům, rybník, cesta atd.) je umístěn ve vzájemném vztahu k ostatním, takţe si mohou vzájemně pomáhat. - Kaţdý prvek vykonává mnoho funkcí. - Kaţdá důleţitá funkce je zabezpečována mnohými prvky. - Energeticky úsporné plánování budov a usedlostí (zóny, sektory a výškové plánování). - Dává se přednost biologickým zdrojům před fosilními palivy. - Koloběh energie přímo na místě (jak paliv, tak i lidské energie). - Při tvorbě vhodných pozemků a půd se vyuţívá zrychlená přírodní rostlinná sukcese. - Produktivní spolupracující systémy vyuţívají polykulturu a diverzitu (různorodost) vzájemně prospěšných druhů. - K dosaţení nejlepších výsledků se vyuţívají efekty a přírodní vzory. Principy správného postoje 1) Všechno pracuje oběma směry Kaţdý zdroj je buďto výhodou nebo nevýhodou, podle toho, jak ho vyuţijeme. Stálý vítr vanoucí od moře je pro pěstování rostlin nevýhodou, ale můţeme z něho udělat výhodu, kdyţ postavíme větrnou turbínu a zahrádku umístíme na chráněné záhony nebo do skleníků. Na nevýhody se lze dívat jako na „problémy“ a můţeme zaujmout energeticky náročný přístup „zbavení se problémů“ nebo můţeme všechno povaţovat za pozitivní zdroj; pak záleţí na nás, jak ho dovedeme vyuţít. „Problémem“ můţe být nezkrotný plevel (např. lantana v tropech), velké balvany na jinak dokonalém pozemku pro dům nebo zvířata okusující naše plodiny v zahrádce či sadu. Jak můţeme tyto „problémy“ na uţitečné sloţky našeho systému? Lantana je rostlina, která dovede vynikajícím způsobem obohatit půdu; můţe být zastíněna průbojnou popínavou rostlinou, jako je např. čajot, nebo posekána a pouţita jako hrubý mulč kolem stromů-pionýrů (které, kdyţ je vysadíme hustě, zastíní lantanu). Balvany na pozemku, kde má stát dům, můţeme zahrnout do konstrukce domu pro jejich krásu i proto, ţe poslouţí Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 46 -

jako skladiště energie pro dům. A zvířata je moţné ulovit a sníst – koláč z drozdů býval v Británii pochoutkou, vačice opossum má teplou koţešinu a zvěřina je zaručeně chutnější zdroj bílkovin neţ hovězí. 2) Permakultura je náročná na informace a představivost Permakultura není náročná na energii nebo kapitál, ale spíše na informace. O výšce výnosu rozhodne kvalita našeho přemýšlení a informací, které pouţijeme, ne velikost nebo kvalita pozemku. Pouţíváme nejen naše fyzické zdroje, ale i naše schopnosti získat informace a zpracovat je. Informace je nejpřenosnější a nejpruţnější investice, kterou ve svém ţivotě můţeme udělat. Představuje poznání, zkušenosti, ideje a experimenty tisíců lidí před námi. Najdeme-li si čas na čtení, pozorování, diskutování a rozjímání, začneme přemýšlet v termínech multidisciplinárního postoje a navrhovat systémy, které šetří energii a dávají vysoké výnosy. Výnos nebo obţiva, které můţeme získat z daného pozemku, například nejsou limitovány jeho velikostí, ale spíše tím, jak efektivně dovedeme vyuţívat jeho specifickou niku. Je to o zvýšení počtu nik, co nám umoţní zavést do našeho systému více druhů; práce nás jako designérů je tedy určitě, jak tyto niky v našem systému vytvořit. Například počet holubích párů ţijících na útesu závisí na počtu výčnělků. Chceme-li chovat holuby na našem pozemku (kvůli jejich trusu nebo masu), můţeme vytvořit v zahradě více výčnělků v podobě holubníků. Vidíme, jak věci pracují v přírodě, a kopírujeme je v našich designech. I kdyţ máme energeticky úsporný systém (ve kterém odpady jednoho prvku jsou pouţity na uspokojení potřeb jiných prvků) kompletně naplánovaný a plně pod naší kontrolou, vţdy bude moţné najít nová řešení, aby fungoval ještě lépe, aby se v něm zaplnila další nika. Jediný limit počtu vyuţití zdrojů jakéhokoliv systému je limit informací a představivosti designéra.

Podpůrné postřiky, zálivky Biodynamické preparáty Moţností, jak udělat něco pro půdu a rostliny, jsou takzvané biodynamické preparáty. Pouţívají se v jednom ze směrů ekologického zemědělství, někdy i v několikasethektarových podnicích, své vyuţití však mohou najít i na docela malé zahrádce. Tyto preparáty vyvinul dr. Rudolf Steiner v r. 1924. Připravují se speciálním postupem a pouţívají se v malých, homeopatických dávkách. Jsou to vlastně léky pro zahradu, které uvádějí do harmonie pochody v půdě i rostlinách. Podrobný návod na jejich přípravu lze získat na adrese svazu PROBIO Šumperk.


- 47 -

Postřikové preparáty ROHÁČEK Zhotovuje se z kravinců, které se naplní do kravského rohu a zakopou na půl roku do země. Po hodinovém míchání ve vodě se roháčkem postřikuje půda před setím rostlin. Tento preparát působí na zlepšování půdních vlastností, intenzivnější prokořenění rostlin apod. KŘEMENÁČEK K jeho přípravě se pouţívá křemen, v ideálním případě křišťál. Ten se rozdrtí a nechává půl roku v zemi v kravském rohu. Hodinu se míchá a jemně postřikuje na vegetující rostliny. Zvyšuje asimilaci rostlin, odolnost, zlepšuje vyzrávání, chuť a aroma, jakoţ i skladovatelnost. KOMPOSTOVÉ PREPARÁTY Tyto preparáty se zhotovuji z léčivých rostlin a určitých ţivočišných orgánů a přidávají se do kompostu, močůvky a jiných statkových hnojiv. Jejich úkolem je usměrnit pochody přeměny v rozkládající se organické hmotě a po aplikaci kompostu působit na půdu a jejím prostřednictvím í na rostliny. Jednotlivé preparáty reguluji procesy spojené s jednotlivými ţivinami, tak aby výţiva rostlin byla nakonec vyváţená a rostlina odolná a zdravá. HOMEOPATICKÁ REGULACE PLEVELŮ A ŠKŮDCŮ Naši hlavni snahou by mělo být výskytu škůdců a chorob předcházet. Pokud se škůdci přesto vyskytnou, můţeme pouţít metodu regulace spálením neţádoucího organismu a aplikace jeho popela, který ostatní příslušníky téhoţ druhu odpuzuje. ŠKŮDCI Vychází se ze zásady klasické homeopatie „stejné stejným". Několik exemplářů daného hmyzího druhu se nechá projít ohněm, u ptáků a savců se spaluje jejich koţka, popel se hodinu dynamizuje (drtí a tře v hmoţdíři) a pak se rozpráší na ohroţený pozemek. V případě potřeby, obzvlášť u větších ploch, lze připravit homeopatický roztok osmé decimální potence (D8). CHOROBY Tato metoda se dá pouţít i u houbových původců chorob rostlin, kdy spalujeme napadené části rostlin. Pokud jde o plody (např. monilióza na ovoci), odstraníme před spálením jádra. PLEVELE S plevely se většinou dokáţeme vypořádat mechanicky vytrháváním, okopáváním nebo třeba mulčováním. Horší to bývá u plevelů vytrvalých, u bršlice, pýru, pcháče, svlačce apod. I u plevelů se ověřovalo pouţití této zpopelňovací metody. Postup je stejný jako u škůdců, pouţíváme přitom semena. U vytrvalých plevelů přidáme i něco oddenků (kořenových výběţků apod.). Místo ohně můţeme je nechat projit také vodou a pouţít pak produkty jejich


- 48 -

rozkladu. Například právě u kořenových plevelů můţeme jejich podzemní části naházet do vody a nechat vykvasit, zákvas pak aplikovat ve formě postřiku nebo zálivky. Tato metoda homeopatické regulace se tu a tam pouţívá v praxi a jiţ několikrát se ověřovala pokusně a její ověřování probíhá i v současné době, neboť úspěchy byly střídavé. Existují zprávy o její překvapivé účinnosti především u škůdců, někteří praktici hovoří o stoprocentním účinku ze dne na den, jindy však se minula účinkem. Především u plevelů se její účinek očekává aţ po několikaletém pouţíváni (3-4 roky) a má tedy smysl zkoušet ji v tomto případě jen za skutečně kritické situace. Maria Thunová doporučuje na základě svých pokusů, aby spalování bylo prováděno vţdy za příslušné konstelace, která se ukázala jako účinná u toho kterého druhu ţivočicha nebo rostliny.


- 49 -

Literatura Branroth, E.: Kooperace s přírodou, Fabula, Hranice 2001 Burešová, K. a spol.: Učíme se v zahradě, Chaloupky Hradil, R. a kol.: Česká biozahrada, Fontána, Olomouc 2000 Hradil, R.: Biozahrada, PRO-BIO LIGA, Praha 2007 Hradil, R.: Skřítkové a víly v pověstech a na zahradě, Fabula, Hranice 2008


- 50 -

Užitečné kontakty Zuzana Saifrová – permakulturní zahrady Mgr. Ludmila Mildeová – práce s dětmi ve školní zahradě Radomil Hradil – ekozahrady, pozorování v zahradě, biozahrada a kompostování Ekocentrum Chaloupky Práce v záţitkové zahradě www.chaloupky.cz Ekocentrum Paleta Environmentální výchova, ekologické programy www.paleta.cz


- 51 -

Zahrada a její organizace Tento výukový materiál byl vytvořen v rámci projektu „Cesty k přírodě“. Základní škola Waldorfská Pardubice, Gorkého 867 2010 - 2011 © Tento produkt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

- 52 -


- 53 -

Zahrada a její organizace

Recommend Documents