Zadluženost rozvojových zemí (faktory, příčiny, důsledky, řešení)

Masarykova univerzita v Brně Ekonomicko – správní fakulta

Zadluženost rozvojových zemí (faktory, příčiny, důsledky, řešení) Teze dizertační práce

řešitelka: Ing. Monika Jamborová školitel: prof. Ing. Ladislav Ivánek, DrSc.

září 2008

PDF created with pdfFactory Pro trial version www.pdffactory.com

Obsah: 1.

Úvod ..............................................................................................................................3

2.

Vymezení cíle práce....................................................................................................4

3.

Dosavadní přístupy ke zkoumané problematice......................................................6

4.

Pojetí zpracování dizertační práce ..........................................................................15

5.

Předpokládaná struktura práce................................................................................20

6.

Literatura .....................................................................................................................21

2


1. Úvod Zadluženost rozvojových zemí je tématem, kterému bylo v posledních desetiletích věnováno mnoho pozornosti. Tato tématika byla značně aktuální v průběhu 80. let díky vážným ekonomickým krizím, do kterých řada zemí (standardně označovaných jako rozvojové) upadla právě v souvislosti se svou vysokou zadlužeností. I proto je jejich zadluženost obecně označována jako jeden z globálních problémů ve světové ekonomice. Toto téma je však vysoce aktuální i dnes, kdy je značné množství finančních prostředků věnováno v rámci oddlužovacích aktivit na snižování dluhového břemena těchto zemí. Silným impulsem pro debatu o jejich oddlužování bylo v posledních letech přijetí tzv. Rozvojových cílů tisíciletí, které obsahují snižování dluhové zátěže jako jeden ze svých dílčích úkolů. Od doby akutních dluhových krizí 80. let sice došlo na tomto poli k mnoha změnám, o tomto problému se však stále často mluví. Ačkoliv dluhovými krizemi 80. let a finančními krizemi let 90. se zabývá množství zahraniční literatury, podstatně méně autorů se věnuje podstatě zadluženosti méně vyspělých zemí dnes, pravděpodobnosti návratu dluhových problémů či efektivitou oddlužovacích iniciativ. Přitom porozumění proměnám tohoto problému od 80. let může výrazně napomoci tomu, aby nedošlo k návratu dluhových krizí v budoucnu. Tato práce si klade za cíl právě přispět k vyplnění této vědomostní mezery. Struktura předložených tezí je následující. Nejdříve bude vymezen obecný cíl a směřování práce včetně použitých metod. Poté bude podán přehled existující literatury o tématu a budou identifikována její bílá místa. Z nich bude posléze vycházet mé vlastní pojetí dizertační práce, které bude nastíněno v další části. Teze budou završeny předpokládanou strukturou práce a seznamem literatury.

3


2. Vymezení cíle práce Cílem práce je podat komplexní vysvětlení pro vývoj zadlužení rozvojových zemí od počátku 80. let dodnes a analyzovat současnou situaci s cílem posoudit pravděpodobnost dluhových krizí v budoucnu. Práce bude postupovat ke splnění cíle tímto způsobem – nejdříve bude provedeno bližší vymezení tématu a jeho klíčových pojmů jako např. „dluhová krize“, „rozvojová země“, „zadluženost“ apod., které obsahují některé definiční problémy.1 Dále se zaměřím na teoretické přístupy, týkající se tématu vládního půjčování v rámci různých větví ekonomických teorií. Posléze bude proveden rozbor vývoje zadluženosti jednotlivých skupin rozvojových zemí od počátku 80. let dodnes.2 V další části práce budou identifikovány faktory vývoje – tedy kořeny dnešní situace a jejich relativní váha. Z těch budou následně vyvozeny závěry pro dlouhodobou udržitelnost současných dluhů a posouzena pravděpodobnost návratu dluhových krizí. Práce bude zakončena návrhy doporučení hospodářské politice rozvojových zemí směrem k zajištění udržitelnosti jejich dluhů do budoucna. Co se týče použitých metod, budou

pravděpodobně zastoupeny následujícím

způsobem: •

deskripce – bude použita zejména v jedné z úvodních částí práce, kde bude stručně podán výklad vývoje zadluženosti od počátku 80. let dodnes.

•

indukce – bude dominantní metodou v rámci třetí části práce – faktory vývoje zadluženosti.

•

analýza – bude zastoupena v rámci celé práce.

Pod pojmem dluhová krize budu v souladu se současnou literaturou v dizertační práci rozumět situaci, kdy nebyl dodržen splátkový kalendář či dodržen byl, za cenu úvěru od IMF ve výši přesahující 100 % kvóty země. Pojmy rozvojová země a zadluženost jsou vymezeny níže. 2 Zadluženost se však v rámci různých zemí vyvíjela často rozdílným způsobem. Z toho důvodu budou jednotlivé rozvojové země seskupeny do více méně homogenních celků, pro které bude rozbor vývoje zadluženosti proveden zvlášť s důrazem na vývoj v nejméně vyspělých zemích. 1

4


•

dedukce – bude použita v závěrečné části práce, kde bych chtěla nastínit odpověď na otázku, zda dluhový management méně vyspělých zemí dnes skutečně minimalizuje nebezpečí budoucích dluhových krizí.

Nyní se blížeji podíváme na dosavadní přístupy k tématu v rámci současné literatury.

5


3. Dosavadní přístupy ke zkoumané problematice V této podkapitole bude podán přehled dosavadních náhledů a existující literatury týkající se zkoumaného problému. Ta by se dala pro přehlednost volně rozčlenit do několika skupin, přestože se mnohé navzájem překrývají. Literatura týkající se dluhové krize 80. let Existuje velké množství literatury, která se tímto tématem zabývá, od stručných úvodů do problematiky v rámci základních standardních učebnic rozvojové ekonomie (např. Perkins et al., 2001) až po specializovaná díla. Mezi ty můžeme zařadit např. známou knihu „The International Debt Crisis of the Third World: Causes and Consequences for the World Economy“ od Petera Nunnenkampa (1986), série knih „Developing Country Debt and Economic Performance“ od J.D. Sachse a S.M. Collinsové (1989, 1990) či „Developing Country Debt and the World Economy (Sachs, 1991) a dalo by se pokračovat dále. Většina těchto děl je datována přímo do krizové doby či maximálně do poloviny 90. let. Podat komplexní přehled o literatuře zabývající se dluhovou krizí 80. let jde nicméně nad rámec tohoto dokumentu, jelikož ta není tím hlavním a jediným tématem mé dizertační práce. V této a související literatuře jsou však poměrně jednoznačně identifikovány faktory, které dluhové krizi předcházely. Je to zejména růst ceny ropy v souvislosti s ropnými šoky 70. let, vysoká likvidita na globálním finančním trhu a s tím související fenomén „recirkulace petrodolarů“, rizikové chování komerčních bank v rozvinutých zemích, zahraničně-obchodní strategie rozvojových zemí potažmo jejich hospodářská politika, zhoršení směnných relací, globální recese, kladný úrokový diferenciál v rozvinutých zemí a vývoj měnových kurzů, dvojité deficity v rozvojových zemích a nízká úroveň jejich devizových rezerv, riziková struktura dluhu rozvojových zemí atd. Jednotlivé uvedené faktory jsou vzájemně těsně provázány, avšak literatura je rozdělena v otázce, které z těchto faktorů byly příčinami a které pouhými spouštěči dluhové krize. Podobně se liší v tom, kterým faktorům přikládá největší relativní váhu. Pro ilustraci - např. Oatley (2006) zdůrazňuje negativní vliv strategie 6


industrializace přes nahrazování dovozu v mezinárodním obchodě. Fishlow (1995) klade důraz na pochybení hospodářské politiky a dluhového managementu rozvojových zemí. Daseking a Powell (1999) se zase zaměřují specificky na dluhovou krizi nejméně vyspělých – zejména afrických zemí. Zde měl vývoj oproti zemím středně příjmovým mnoho specifik (např. povaha věřitelů a s tím související přijatá řešení). Kladou tedy důraz zejména na pochybení exportních agentur rozvinutých zemí, prostřednictvím kterých byly půjčky poskytovány. Sapriza a Cuadra (2005) vyzdvihují roli směnných relací a pohybu úrokových měr. Easterly (2000) zase zkoumá roli ekonomického růstu a jeho fluktuací na akumulaci dluhového břemena. Statě některých autorů mimo ekonomii (např. Tožička et al., 2005) zdůrazňují spíše politické souvislosti, ty však nebudou hlavním předmětem této práce. Konečně Sturzenegger a Zettelmeyer (2006) hledají kořeny dluhových krizí v dávnější historii a podávají přehled o vývoji veřejného dluhu již od středověku. Dále poskytují přehled empirických studií kvantifikující podíl jednotlivých zmíněných faktorů na dluhové krizi 80. let. Literatura zabývající se teorií veřejného dluhu v rozvojových zemích Dle vědomostí autorky, neexistuje žádná jednotná a komplexní teorie veřejného dluhu aplikovaná na méně rozvinuté země. Byly tedy z literatury vybrány ty teoretické úvahy, které se v souvislosti s touto tématikou objevují nejčastěji. V té nejobecnější rovině můžeme říci, že vládní úvěry jsou v nejméně rozvinutých zemí stále dominantní součástí kapitálového přílivu ze zahraničí, a tak i zdrojem hrubé tvorby fixního kapitálu. Vládní zadlužení je tedy součástí obecné teorie kapitálu. Ten je výrobním faktorem ovlivňující produkčních možnosti ekonomiky jak krátkodobě tak dlouhodobě. V historii ekonomických teorií je mu věnována značná pozornost a nemálo růstových i rozvojových teorií má kapitál ve svém středu – např. HarrodDomarův model, model dvojité mezery, Sollowův model atd. Podrobný přehled teoretických náhledů na kapitál a jejich geneze podává Pankaj (2005) či Waheed (2007). Přehled empirických studií o vlivu kapitálu na růst pak podává Waheed (2004). 7


Zásoba kapitálu by navíc měla mít dle ekonomické logiky tendenci k ekvalizaci v rámci celého světového hospodářství. Kapitál by se totiž měl přesouvat tam, kde je relativně vzácný, tedy jeho výnosnost je velká a mezní produktivita každé dodatečné jednotky zapojené do výroby vysoká (např. Oatley, 2006). Pro rozvojové země, které jsou typicky bohaté na práci a mají nízkou kapitálovou zásobu, by dodatečný kapitál umožnil dosud nevyužitým výrobním faktorům vstoupit do výroby a nastartovat tak silný ekonomický růst (Paudel a Srestha, 2006). Literatura dále uvádí, že domácí úspory jsou jako jediný zdroj financování hrubé tvorby fixního kapitálu v rozvojových zemích často nedostatečné, jelikož nízká počáteční kapitálová zásoba znamená nízké příjmy obyvatel a tedy nízké úspory (Klein, 1994). Jelikož v rozvojovém světě je kapitál relativně vzácný, jejich tržní úrokové míry by měly být vysoké, což by mělo zajistit jeho příliv. Poměrně hodně literatury je dnes věnováno právě této problematice – konkrétně fenoménu nazývanému „paradox kapitálových toků“. V současnosti se totiž na globálním trhu kapitálu děje do značné míry opak - rozvojové země financují dvojitý deficit USA a stávají se tak paradoxně exportéry vzácného kapitálu. Dizertační práce se tohoto fenoménu dotkne pouze okrajově, avšak možné vysvětlení pokládá současná literatura nejčastěji do sféry neefektivních finančních trhů v rozvojových zemích (více viz Reinhartová a Rogoff, 2004 či Levine a Zingales, 2003). Další odnož literatury si klade otázku, jak je možné, že vládní zahraniční dluh vůbec existuje vzhledem k tomu, že neexistuje žádný právní mechanismus, kterým by byla zaručena jeho mezinárodní vymahatelnost. Odpovědí obecně je riziko ztíženého přístupu k dluhovým zdrojům v budoucnu, obchodní sankce či ztráta reputace. Přehled jednotlivých zdrojů tohoto názorového proudu poskytují Sturzenegger a Zettelmeyer (2006). Další větev literatury zmiňuje obecné dluhové identity a z toho plynoucí podmínky budoucího splacení dluhu – tedy to, že u vnějšího dluhu denominovaného v zahraniční měně je nutné, aby exporty rostly rychleji než importy a tento růst překračoval úrokovou míru. Zároveň u vládního dluhu je nutné, aby deficity veřejných rozpočtů byly v budoucnosti kompenzovány jejich přebytky. Více o těchto identitách uvádí Klein, 1994 či Oatley (2006). 8


Pokud ale dojde k akumulaci dluhu a tyto podmínky jeho udržitelnosti nejsou splněny, dluhové břemeno má na hospodářství zadlužené země celou řadu negativních dopadů. Těmi se zabývá tzv. debt overhang teorie, neboli volně přeloženo - teorie nadměrného dluhového břemene či dluhového převisu. Nejde o ucelenou teorii, spíše o argumenty o negativním dopadu vysoké zadluženosti na hospodářství země, mající empirické kořeny. Je však hlavním argumentem podpírajícím oddlužovací iniciativy. Teorie dluhového převisu je formulována např. v Serieux a Samy (2001) či Patillo, Poirson a Ricci (2003). Přehled přístupů a zdrojů zabývajícími se touto teorií uvádí také Waheed (2004). Tato hypotéza formuluje cesty, kterými vysoký dluh destabilizuje hospodářství. Tedy že vytváří nejistotu ohledně budoucího řešení zadluženosti – ať už platební neschopností, zvyšováním daní, omezováním veřejných výdajů či monetizací dluhu, která s sebou nese nebezpečí hyperinflace a hospodářské krize. To vnáší nejistotu do investičních rozhodnutí a v zemi se tak méně investuje. To se projevuje na nízkém ekonomickém růstu a nízkých příjmech jak obyvatelstva, tak státu. Ten má méně prostředků k zajištění základních sociálních služeb či infrastruktury, což ještě dále snižuje atraktivitu země pro investory. Oddlužování pak má být tím, co přetíná tento začarovaný kruh. Teorie dluhového převisu je těsně spjata s tzv. dluhovou Lafferovou křivkou, která je nastíněna níže. Konečně Sturzenegger a Zettelmeyer (2006) uvádí seznam pramenů zabývající se obecnými příčinami dluhových krizí, jakým způsobem dochází ke spuštění dluhové krize a za jakých podmínek má krize charakter krize likvidity nebo krize solvence.3 Literatura týkající se řešení dluhových krizí Ačkoliv se mnoho z výše uvedených pramenů se zabývá také přístupy k řešení dluhových krizí, existuje i literatura, která je na ně zaměřena výlučně, a proto byly tyto prameny zařazeny do samostatné skupiny. Ze starších zdrojů můžeme zmínit Dasekinga a Powella (1999), kteří si otázku, proč oddlužování nejméně vyspělých

Stejně jako soukromý dlužník i zadlužené země mohou být krátkodobě nelikvidní avšak dlouhodobě solventní. K takovéto situaci dochází např. při tzv. „maturity mismatches,“ kdy předpokládané období získání prostředků sloužících ke splacení dluhu není v souladu se strukturou splatnosti dluhu. 3

9


zemí trvalo relativně dlouho. Odpovědí jsou zejména politické faktory a povaha jejich zadluženosti. Mnoho novějších zdrojů týkajících se odpouštění dluhů pochází od Světové banky a Mezinárodního měnového fondu vzhledem k tomu, že většina současných oddlužovacích iniciativ je implementována skrze ně (HIPCI, MDRI, DRF atd.). Můžeme sem tedy zařadit zejména Světovou banku (2003, 2007a, 2007b, atd.). K oddlužovacím aktivitám se neodmyslitelně váže i literatura týkající se tzv. nelegitimního dluhu (odious debt). Zastánci konceptu nelegitimního dluhu poukazují na to, že mnoho dluhů bylo nahromaděno za podmínek, kdy by negativní dopady dluhového břemeny neměly dopadat na obyvatelstvo zadlužené země. Např. pokud byl dluh zneužit místní vládnoucí elitou či získán nedemokraticky zvolenými vůdci. Na druhé straně spektra stojí koncept morálního hazardu, který jde s oddlužovacími iniciativami ruku v ruce.4 Mezi autory zabývajícími se touto problematikou můžeme zmínit Rajana (2004), Kremera a Jayachandrana (2002) a mnoho dalších zdrojů je uvedeno v Hurley (2008). Bhattacharya et al (2004) se pak snaží o nelehký úkol kvantifikace pozitivního dopadu oddlužování na hospodářství zadlužené země. Empirické studie zkoumající vztah mezi zadlužeností a ekonomickým růstem Tento vztah je jedním z nejdůležitějších aspektů celé debaty o zadluženosti rozvojových zemí. Téměř všechny zdroje, které se tímto tématem zabývají (a které zmiňujeme v této práci) se tak k tomuto vztahu vyjadřují nebo o něm přijímají některé předpoklady. Kromě toho však existuje odnož literatury, která se specializuje výhradně na empirické kvantitativní studie zkoumající dopady zadluženosti na hospodářský růst. Jak už to u podobných studií bývá, jejich výsledky jsou nejednoznačné. To plyne pravděpodobně i z toho, že tyto studie jsou prováděny na často velice rozdílných vzorcích zemí. Studie potvrzující pozitivní dopad zadluženosti (samozřejmě do určité, těžko kvantifikovatelné míry) jsou většinou prováděny na zemích relativně vyspělých. Zde můžeme zmínit např. studii E. Morální hazard v nejširším slova smyslu označuje situaci, kdy ekonomický agent nenese plné následky svého chování, a tím mu není v nežádoucích aktivitách efektivně bráněno. V souvislosti s oddlužováním jde především o obavu, že rozvojové země se znovu masivně zadluží v domněnce, že je nakonec mezinárodní společenství opět oddluží. 4

10


Karagola (1999) aplikovanou na Turecko. V ní dochází k zjištění, že pozitivní efekty zahraničních půjček empiricky zpravidla překonávají efekty negativní. Schclarek (2004) dochází k závěru, že dopad zadluženosti je pozitivní u vyspělých zemí a negativní u zemí rozvojových. U nejchudších zemí jsou totiž výsledky podobných ekonometrických studií dluhu téměř výhradně negativní (např. Were, 2001 v případě Keni) či neutrální (Paudel a Shrestha, 2006 u Nepálu). V literatuře se poté často klade otázka – od jaké úrovně zadluženosti má zahraniční půjčování pouze negativní dopady? O formulaci odpovědi se pokouší studie týkající se tzv. dluhové Lafferovy křivky. Ty říkají, že existuje vazba mezi dluhovým břemenem (měřeno typicky podílem dluhu na HDP) a pravděpodobností jeho splacení, která se podobá standardní daňové Lafferově křivce – tedy do určité úrovně dluhu, pravděpodobnost jeho splacení roste (pozitivní efekt zahraničního kapitálu) a následně klesá (teorie dluhového převisu).5 Literatura je však rozdělena ohledně toho, kde tento bod zlomu nastává.6 Patillo, Poirson a Ricci (2003) se domnívají, že je to již při úrovni dluhu kolem 40 % HDP. K podobným výsledkům dospívají i Cordella, Ricci a Arranzi (2005), kteří ale kvantifikují hranici působení dluhového převisu na pouhých 15 – 30% podílu dluhu na HDP (a to ještě za podmínky kvalitního institucionálního prostředí).

Literatura zabývající se dluhovým managementem a udržitelností dluhu Existuje řada zdrojů, které se pokouší podat praktická doporučení ohledně optimálního dluhového managementu tak, aby zadluženost nepřekračovala dlouhodobě splatitelnou úroveň. Prominentní postavení v této oblasti patří ekonomům Mezinárodního měnového fondu a Světové banky. Tyto organizace jsou nositeli

a

vykonavateli

mnoha

oddlužovacích

iniciativ

u

bilaterálních

a

Tato teorie se také někdy skrývá za pojmy tzv. „invertovaný či U či V vztah“ mezi ekonomickým růstem a dluhovou zátěží (Patillo, Poirson a Ricci, 2003). 6 Z dluhových statistik je na první pohled jasné, že tato kritická hodnota zadluženosti empiricky klesá spolu s ekonomickou úrovní. Tedy vyspělé země dokáží dlouhodobě udržet daleko vyšší hodnoty zadluženosti než země nejméně rozvinuté. 5

11


multilaterálních dluhů, a tedy i důležitým zdrojem informací o optimálním dluhovém managementu. Jeho plnění je koneckonců i součástí podmínek pro to, aby se země pro vstup do oddlužovacích iniciativ, jako je HIPCI (Heavily Indebted Poor Countries Initiative), kvalifikovaly. Mezinárodní měnový fond vydal ve spolupráci se Světovou bankou řadu publikací na toto téma – např. IMF (2001, 2002, 2003 a 2007). Mezi jednotlivé ekonomy zabývající se tímto tématem patří např. Ch. Dasekingová. Ta se ve svém výzkumu zabývá zejména nelehkou odpovědí na otázku – jaké zadlužení je již „příliš vysoké“ (např. Daseking, 2002, Daseking a Kozack, 2003). Stejnou otázku si kladou i Kraay a Nehru (2003). Optimální dluhový management řeší i Klein (1994) či Fishlow (1995). Brooks et al. (1998) zkoumá dluhovou historii deseti rozvojových zemí s cílem najít východiska pro dluhový management do budoucna s důrazem na makroekonomickou stabilitu hospodářství a diverzifikaci exportu. I. Storkey (2001) uvádí další dílčí úkoly odpovědného dluhového managementu. Literatura zabývající se povahou zadluženosti dnes a budoucím vývojem Autorů, kteří se zabývají zadlužeností nejméně rozvinutých zemí, není v současnosti tolik, co např. v minulém desetiletí. Existuje velké množství literatury zkoumající zadluženost v 90. letech – primárně však u více rozvinutých zemí, jejichž věřiteli byli hlavně soukromí investoři. Proto spočívá jejich těžiště především v problematice finančních krizí. Veřejná zadluženost totiž hrála roli při vzniku finančních (a posléze někde i bankovních a měnových) krizí ve „vznikajících trzích“. Tato dizertační práce se však bude zabývat zejména nejméně rozvinutými zeměmi. Proto největší finanční krize 90. let – v Rusku, Ukrajině, Pákistánu, Ekvádoru, Uruguaji a zejména pak Argentině,

necháme

stranou.

Můžeme

však

krátce

zmínit

aspoň

některé

z významných zdrojů zabývající se tímto tématem – knihu „Manias, Panics, and Crashes od historika finančních krizí Ch.P. Kindlebergera (2005), knihu M. Pettise „Volatility Machine“ (2001) či knihu Sturzeneggera a Zettelmeyera (2006). Toto rozštěpení nejnovější literatury jde ruku v ruce s tím, jak se měnila povaha mezinárodní zadluženosti. Zatímco více rozvinuté rozvojové země se staly doménou soukromých investorů a literatura o nich se tedy vydala více směrem finančních krizí 12


a bublin na trzích aktiv, nejméně rozvinuté země jsou nadále zkoumány primárně z perspektivy multilaterálního a bilaterálního dluhu. Mezi (dle znalostí autorky) relativně vzácné komplexní zdroje zabývající se právě tímto aspektem současné globální zadluženosti patří kniha „Sovereign Debt at the Crossroads: Challenges and Proposals for Resolving the Third World Debt Crisis“ od C. Jochnicka a F.A. Prestona (2006) či „The Crisis of Poverty and Debt in the Third World“ M.J. Denta a B. Peterse (1999). Za relativně ojedinělý zdroj ve své oblasti se dá také považovat World Economic Outlook z roku 2003 (IMF, 2003). V rámci něho se ekonomové Mezinárodního měnového fondu zamysleli právě nad otázkou, zda je veřejný dluh ve vznikajících trzích příliv vysoký a jaká hospodářská politika může ovlivnit jeho udržitelnost. Východiskem byla konsolidace daňového systému, lepší management dluhu atd. stejně jako zjištění, že opakování dluhových krizí v budoucnu není v žádném případě zažehnáno. Proměna povahy a struktury globální zadluženosti přináší do debaty o tomto tématu jisté definiční problémy. Na tento problém – zejména na nejasný obsah pojmu dluhová krize, poukazují Pescatori a Sy (2007). The Economist (21.06.2007) zase vyzdvihuje proměnu povahy zadluženosti, kdy u vznikajících trhů jako celku, soukromý dluh již přesahuje dluh vládní. Co se týče literatury zaměřené na empirické testování jednotlivých příčin současných dluhových krizí, Sturzenegger a Zettelmeyer (2006) uvádí, že po vlně literatury reagující na krizi 80. let, se studie začaly více zaměřovat spíše právě na finanční krize. Studií zkoumající příčiny přetrvávající zadluženosti u nejméně vyspělých zemí, není dle znalostí autorky mnoho. U těch existujících je nicméně v posledních letech patrná snaha zahrnout do analýzy i širší faktory než je indikátory solvence a likvidity – jako jsou institucionální a politické faktory a makroekonomické prostředí (Van Rijckeghem a Weder, 2004 nebo Catao a Sutton, 2002). Podobně Sapriza a Cuadra (2005) se snaží kvantifikovat roli pohybu směnných relací a úrokových měr na dluhové břemeno a dluhové krize v rozvojových zemích. Dadush et al. (2000) zase dává do souvislosti dluhové (i finanční) krize a krátkodobý dluhový kapitál. Komplexní analýzou současného veřejného dluhu v zemích Latinské Ameriky a 13


Karibiku a jeho specifik v tomto regionu je zpráva IADB (2007) či do menší míry práce Losera a Guerguila (2000). Co se týče výhledů do budoucna, IMF Survey (29.5.2006) uvádí faktory, které přispěly k tomu, že velká část dluhu rozvojových zemí nyní už není klasifikována jako destabilizující, ale na druhou stranu zmiňuje možná ohniska budoucích problémů. Mezi ně patří i aktivity tzv. „vznikajících věřitelů“ – zejména pak Číny, Indie a Brazílie na mezinárodních finančních trzích. Na tato potenciální budoucí nebezpečí poukazuje i Phillips (2006), Hurley (2008) či Lamb (2006), i když se (dle znalostí autorky) stále jedná spíše o ojedinělé hlasy. V závěru této podkapitoly je také vhodné zmínit hlavní zdroje empirických dat a statistik. Ty budou zejména: • Joint BIS-IMF-OECD-World Bank Statistics on External Debt • World Economic Outlook Database • Global Development Finance Database - potažmo kapesní vydání statistik GDF 2006 – The Little Book on External Debt (World Bank, 2006) • publikace Institute of International Finance atd. Nyní se blížeji podíváme na to, jakým směrem se bude ubírat vlastní zpracování práce.

14


4. Pojetí zpracování dizertační práce Na následujících řádcích se pokusím nastínit, jaké bude moje pojetí a uchopení daného tématu. V předchozí části bylo vidět, že některé oblasti zkoumané problematiky jsou současnou literaturou méně diskutovány než jiné. I to se bude odrážet na pojetí mé práce, která si klade za cíl reagovat na některá bílá místa. Zejména se pak jedná o rozdílnost charakteru zadluženosti v krizové době 80. let a v současné době, o příčiny těchto změn a povahy zadluženosti nejméně rozvinutých zemí dnes. U té bude posouzeno, do jaké míry jsou přítomny zárodky případných budoucích dluhových krizí a jak tomuto nebezpečí efektivně předcházet. Jednotlivé části práce budou tedy mimo jiné odpovídat na otázky jako: • jaká je teoretická opora vládního půjčování – jeho pozitiva a negativa? • jaký byl vývoj zadluženosti a jejich dílčích charakteristik od 80. let dodnes? • jaké byly hlavní příčiny vývoje zadluženosti od 80. let dodnes? • skýtá dnešní situace zárodky budoucích dluhových krizí? • jaký je optimální přístup hospodářské politiky rozvojových zemí k dluhovému břemenu? Jak konkrétně bude práce postupovat? Nejdříve budou stručně vymezeny nejčastější pojmy. Ty je nutno na začátku práce jasně uchopit, jelikož každý z třech klíčových pojmů je zatížen jistými nejasnostmi.7 Co se týká pojmu rozvojové země, dnes již toto slovo zahrnuje širokou paletu zemí na velmi rozdílných stádiích ekonomického vývoje. To se nutně promítá i do povahy jejich zadlužení, náchylnosti k dluhovým krizím atd. Zatímco země ve středně příjmové kategorii dle Světové banky jsou dnes nazývány spíše jako „vznikající trhy“, pro zadlužené nízkopříjmové země se vžilo označení „vysoce zadlužené chudé země“ či země „nejméně vyspělé.“ Rozdíly však nejsou jen v tom, jak tyto země označovat. Pro nízkopříjmové země dosud platí, že finanční účet platební bilance není plně liberalizován. Z toho plyne, že na jejich zadluženosti má nízký podíl soukromý sektor, a to jak na dlužnické tak na věřitelské

V současné (zejména méně odborné či mimoekonomické) literatuře je přitom patrné, že nejednotné pochopení těchto termínů dokáže značně zkomplikovat debatu o problému. 7

15


straně. Jejich zadlužení má tedy zejména formu půjček Pařížského klubu či (dnes spíše) multilaterálních organizací směřující k vládě dané země, jejich agenturám či soukromým subjektům pod státní garancí. Jejich oddlužování pak v minulosti probíhalo zejména prostřednictvím Pařížského klubu či HIPCI. Dostáváme se tedy i k nejednoznačnosti pojmu zadluženost – ten totiž může znamenat zadluženost vnější (závazky soukromých i veřejných subjektů vůči zahraničí) či zadluženost veřejnou (závazky veřejné správy vůči domácím i zahraničním subjektům). Zatímco u nejméně vyspělých zemí tyto dvě kategorie do značné míry splývají, u vznikajících trhů je musíme rozlišovat. Těm totiž v 80. letech půjčovali zejména soukromí investoři, jejichž reakce na dluhové problémy jsou obecně rychlejší a prudší. Snižování dluhového břemena probíhalo logicky tedy spíše prostřednictvím Londýnského klubu. Konečně příjemcem půjček je do větší míry soukromý sektor. U vznikajících trhů se tedy dostáváme při analýze jejich zadluženosti do široké oblasti finančních krizí, která sama vydá na několik dizertačních prací. V mé práci tedy bude uplatněn následující postup: v první části práce budou seskupeny jednotlivé rozvojové země do více méně homogenních celků, pro které bude rozbor vývoje zadluženosti proveden zvlášť. Posléze bude těžiště celé práce postaveno na problémech zejména nejméně vyspělých zemí a jejich vládního dluhu, jelikož ty jsou z mnoha důvodů ohroženy návratem akutních dluhových krizí nejvíce (tím i finanční zdroje mezinárodních organizací a vlád, které je následně musí uhradit). A co tedy je vlastně dnes myšleno pojmem dluhová krize? Jednotlivé přístupy se liší ve své šíři. Zatímco v 80. letech více či méně platilo to, že dluhová krize se rovná platební neschopnosti, v následujících letech mezinárodní společenství (zejména pak MMF) výrazně rozvinulo systém jejich odvrácení. S tím přišlo obohacení definice o velké „záchranné půjčky“ zejména Bretton-woodských institucí. V práci tedy budu chápat dluhovou krizi jako situaci, kdy nebyl dodržen splátkový kalendář či dodržen byl, ale za cenu úvěru od IMF ve výši přesahující 100 % kvóty dané země. V další části práce – u teoretických přístupů se přikláním k názoru, že vládní dluh může hrát pozitivní roli při podpoře ekonomické konvergence rozvojových zemí. Míra zadluženosti však musí splňovat výše uvedené principy budoucí splatitelnosti. 16


Poté pozitivní dopad zahraničního kapitálu již mizí v rámci logiky teorie dluhového převisu. Historicky patrné je to, že v minulosti značná část dluhů tyto principy neplnila. Přemíra likvidity v mezinárodním finančním systému v 70. letech způsobila, že banky hledaly pro tyto zdroje ziskové využití a (často nově nezávislé) rozvojové země byly jasným východiskem. Dluhové krize 80. let avšak způsobily, že soukromí investoři byli v následné době v jejich úvěrových aktivitách již daleko více opatrní. Jak uvádí Daseking a Powell (1999) to však neplatilo pro dluh bilaterální a multilaterální, který byl dominantní u nejméně vyspělých zemích. Dle nich byly na sebe agentury některých vlád ochotny brát větší rizika než soukromí investoři a dluh nejméně rozvinutých zemí tak narůstal ještě během 90. let. Dá se tedy předpokládat, že tehdejší úvěrování se neřídilo primárně teoretickými úvahami o udržitelnosti a budoucí splatitelnosti těchto dluhů. Co se týče vývoje zadluženosti od 80. let po současnost, jedná se o velmi rozsáhlou tématiku, jak bylo vidět v minulé podkapitole. Její přehled tak nebude vzhledem k rozsahu tohoto dokumentu na tomto místě uveden. Vývoj zadluženosti je nastíněn v některých mých existujících pracích – zejména Jamborová (2008a a 2008b). Další část práce bude věnována hledání faktorů, které určovaly vývoj zadluženosti od počátku 80. let dodnes a posouzením jejich relativní váhy. Dle názoru autorky zde opět bude muset být analýza rozčleněna v rámci relativně homogenních celků zemí. Situace v relativně vyspělých rozvojových zemích, na které se vztahovaly oddlužovací iniciativy prostřednictvím Londýnského klubu, se vyvíjela odlišně než u bilaterálních a multilaterálních dluhů, kde k razantnějšímu oddlužování došlo až od druhé polovině 90. let. Oddlužovací iniciativy jsou jedním z hlavních determinant vývoje zadluženosti. U relativně vyspělých rozvojových zemí přišla redukce dluhového břemena zejména se zavedením tzv. Bradyho dluhopisů. U nejméně vyspělých zemí došlo ke zlomu až v roce 1997 se zahájení iniciativy HIPCI. Dalším významným faktorem ovlivňujícím zadluženost je mezinárodní politické klima (zejména vliv politik zemí G7/8), stejně jako domácí makroekonomické a politické prostředí

v rozvojových

zemích.

To

je

možno

17


ilustrovat

na

situaci

latinskoamerických zemí, kde se autorka se v souladu s náhledem soudobé literatury (např. Oatley, 2006) ztotožňuje s názorem, že délka a hloubka dluhových problémů zde byla ovlivněna snahou o oddálení nepopulárních reforem. Ty nakonec byly v těchto zemích přijaty zhruba až na přelomu 80. a 90. let či na jejich počátku. Podobně významným faktorem je hospodářská politika i u nejméně vyspělých zemí. Odpovědná hospodářská politika je koneckonců hlavním kritériem, zda se země kvalifikují pro vstup do HIPCI. Ruku v ruce s obecným zlepšením hospodářské politiky v některých zemích jde i zlepšení dluhového managementu. Posledním okruhem determinantů zadluženosti budou v této práci obecné exogenní faktory jako vývoj směnných relací, globální recese, vývoj směnných kurzů hlavních světových měn atd. Skýtá současná situace zárodky dalších dluhových krizí? To bude další z dílčích otázek dizertační práce. Na to abychom mohli tuto otázku fundovaně zodpovědět, musíme nejdřív rozebrat povahu globální zadluženosti dnes. Ta je charakteristická relativně velkými rozdíly v rámci jednotlivých zemí. Zatímco některé země Latinské Ameriky jsou stále poměrně hodně zadlužené, u nejméně rozvinutých zemích, které se kvalifikovaly do HIPCI, došlo v posledních letech k výrazné redukci dluhu, a to zejména dluhu bilaterálního (viz Jamborová 2008a a 2008b). Vysoká zadluženost přetrvává u zemí, které se z nějakého důvodu do HIPCI nekvalifikovaly. Zde zůstává zejména morální otázkou, zda je žádoucí země jako je např. Súdán oddlužovat. Poměrně nízká zadluženost některých rozvojových zemí vytváří navíc nové příležitosti znovu se masivně zadlužit. Dobrá makroekonomická situace a silný ekonomický růst v řadě čerstvě oddlužených afrických zemí způsobuje, že rizikové marže jejich dluhopisů klesají a ratingy investičních společností se zlepšují. Toho v posledních letech využívají tzv. „vznikající věřitelé“ (viz výše), tedy např. Čína. Ta poskytla řadě zemí v poslední době úvěry, které opět mohou v budoucnu zvýšit jejich dluhovou zranitelnost. V souladu s výše uvedenou literaturou považuje autorka tento jev za potenciální hrozbu do budoucna.

18


V závěrečné části práce bude také nastolena otázka optimálního dluhového managementu. Od v podstatě neznámého pojmu na počátku 80. let, získala tato problematika jedno z dominantních míst v debatě o zadluženosti. Co se však pod tímto pojmem skrývá? Obecně řečeno, jedná se o soubor opatření, která by měla (nejlépe) specializovaná vládní agentura realizovat, aby se veřejný dluh nevymknul z hranic splatitelnosti. Patří sem zejména efektivní monitoring půjček a faktorů, jež ovlivňují dluhové břemeno - tedy vývoj směnného kurzu u úvěrů denominovaných v zahraniční měně, vývoj tržních úrokových sazeb, (kde není úrok ve smlouvě o úvěru fixován) atd. Dále pečlivé zvažování úvěrových zdrojů – splatnosti a měny tak, aby nedošlo k tzv. maturity a currency mismatches (tedy volně přeloženo nesouladu dob splatnosti a devizových rezerv u úvěrů a zdrojů jejich financování). Můžeme sem ale zařadit i obecnější opatření – transparentní fiskální politiku a efektivní fungování státních institucí, ale i např. celkové investiční a podnikatelské prostředí v zemi.

19


5. Předpokládaná struktura práce Jak už bylo nastíněno výše, předběžná struktura práce je tedy následující: Úvod do tématu a vymezení pojmů 1. Teorie zadluženosti 1.1. Příčiny zadluženosti v ekonomických teoriích 1.2. Teorie udržitelnosti dluhu 1.3. Teoretické dopady zadluženosti na hospodářství 2. Vývoj zadluženosti jednotlivých skupin rozvojových zemí od počátku 80. let dodnes 2.1. Vývoj objemu 2.2. Vývoj teritoriální struktury 2.3. Vývoj povahy zadluženosti 3. Faktory vývoje zadluženosti jednotlivých skupin rozvojových zemí od počátku 80. let dodnes 3.1. Vnitřní faktory 3.2. Vnější faktory 4. Zadluženost jednotlivých skupin rozvojových zemí dnes a její udržitelnost 4.1. Současné tendence 4.2. Doporučení hospodářské politice Závěr

20


6. Literatura BHATTACHARYA, R., CLEMENTS, B.: Calculating the Benefits of Debt Relief, Finance and Development, December 2004 CATAO, L., SUTTON, B.: Sovereign Defaults and the Role of Volatility, IMF Working Paper No. 02/149, 2002 DADUSH, U., DASGUPTA, D., RATHA, D.: The Role of Short Term Debt in Recent Crises, Finance and Development, Vol. 37, No. 4, 2000 DASEKING, C., POWELL, R.: From Toronto Terms to the HIPC Initiative: A Brief History of Debt Relief for Low-Income Countries, IMF Working paper, 1999 DASEKING, C.: Debt: How Much is Too Much? Finance and Development, Vol. 39, No. 4, 2002 DASEKING, Ch., KOZACK, J.: Avoiding Another Debt Trap, Finance and Development, December 2003 EASTERLY, W.: Growth Implosions, Debt Explosions, and my Aunt Marilyn: Do Growth Slowdowns Cause Public Debt Crises? World Bank Working Paper, 2000 EATON, J., FERNANDEZ, R.: Sovereign Debt, Chapter 39, Hadbook of International Economics, Vol. III, edited by Gene M. Grossman and Kenneth Rogoff, Amsterdam: Elsevier, 2001, ISBN 0444815473 FISHLOW, A.: External Borrowing and Debt Management in The Open Economy – Tools for Policymakers in Developing Countries, Washington D.C.:

Oxford

University Press, 1995, ISBN 0195206568 HURLEY, G.: Are Lenders Serious About the 2015 Debt Crisis? EURODAD Study, 2008 CHAUDHARY, M.A., ANWAR, S.: Foreign Debt, Dependency, and Economic Growth in South Asia, The Pakistan Development Review, Vol. 39, No. 4, 2000, pp. 551-570 IADB: Living with Debt - How to Limit the Risks of Sovereign Finance, IADB Report 2007, Washington D.C.: IADB, ISBN: 1-59782-033-4 IMF SURVEY: Emerging Sovereign Debt Markets Appear Less Vulnerable, IMF Survey, 29/05/2006

21


IMF SURVEY: Low-Income Countries’ External Debt Histories Yield Lessons for Future, IMF Survey, 08/06/1998 IMF SURVEY: World Bank Study Projects Near-Term Drop in Private Financial Flows to Developing Countries, IMF Survey, 06/04/1998 IMF: External Debt Management in HIPCs, IMF and World Bank Study, 2002 IMF: Guidelines for Public Debt Management, World Bank and IMF Study, 2001 IMF: Strenghtening Debt Management Practices: Lessons from Country Experiences and Issues Going Forward, IMF and World Bank Study, 2007 IMF: The Logic of Debt Relief for the Poorest Countries, 2000, citováno 23.5.2008, dostupné na http://www.imf.org/external/np/exr/ib/2000/092300.htm IMF: Update on the Financing of the Fund's Concessional Assistance and Debt Relief to Low-Income Member Countries, April 11, 2008, citováno 23.5.2008, dostupné na http://www.imf.org/external/pp/longres.aspx?id=4247 IMF: World Economic Outlook: Public Debt in Emerging Markets, September 2003 INSTITUTE OF INTERNATIONAL FINANCE: Capital Flows to Emerging Market Economies, October 2007 JAMBOROVÁ, M.: Zadluženost rozvojových zemí, analýza pro web rozvojovka.cz společnosti Člověk v Tísni, 2008a JAMBOROVÁ, M.: Zadluženost rozvojových zemí a její řešení, analýza pro web rozvojovka.cz společnosti Člověk v Tísni, 2008b (připravuje se) JU, J., WEI, S.: A Solution to Two Paradoxes of International Capital Flows, IMF Working Paper WP/06/178, 2006 KINDLEBERGER, Ch. P., ALIBER, R.: Manias, Panics, and Crashes – A History of Financial Crises, Hoboken: Wiley, 2005, ISBN 9780471467144 KLEIN, T.M.: External Debt Management – An Introduction, Washington: World Bank,1994, ISBN 0821328085 KRAAY, A., NEHRU, V.: When is Debt Sustainable?, The World Bank Research Paper, 2003 KREMER, M., JAYACHANDRAN, S.: Odious Debt, Finance and Development, 2003 KRUEGER, M., MORATH, F.: Burden of Debt in HIPC Countries in the Light of Current Account Statistics, Intereconomics, March/April 2007 22


LAMB, G.: Aid, Africa and Fear of Another Borrowing Binge, Financial Times, 2nd November, 2006, p. 17 LEVINE, R., ZINGALES, L.: More on Finance and Growth: More finance, more growth?, Federal Reserve Bank of St.Louis Review, Vol. 85, No. 4, August 2003 LOSER, C.M., GUERGUIL, M.: The Long Road to Financial Stability, Finance and Development, March 2000 NUNNENKAMP, P.: The International Debt Crisis of The Third World: Causes and Consequences for the World Economy, Palgrave Macmillan, 1986, ISBN-10: 031242003X OATLEY, T.: International Political Economy – Interests and Institutions in the Global Economy, New York: Pearson/Longman, 2006, ISBN 0321355660 OBSFELD, M., ROGOFF, K.: Foundations of International Macroeconomics, Cambridge: MIT Press, 2002, ISBN 0262150476 PANKAJ, A.K.: Revisiting Foreign Aid Theories, International Studies, Vol. 42, No. 2, 2005 PATILLO, C., POIRSON, H., RICCI, R.: What Are the Channels through which External Debt Affects Growth, IMF Research Paper, May 2003 PAUDEL, R., SHRESTHA, M.B.: The Role of External Debt, Total Trade and Labour Force in Economic Growth: The Case of Nepal, The Business Review, Vol. 5, No. 2, Summer 2006 PERKINS, D.H., et. al.: Economics of Development, New York: W.W. Norton, 2001 PESCATORI, A., SY, A.N.R.: Are Debt Crises Adequately Defined?, IMF Staff Papers, Vol. 54, No. 2, 2007 PETTIS, M.: The Volatility Machine, New York: Oxford University Press, 2001, ISBN 0195143302 PHILLIPS, M.M.: G-7 to Warn China Over Costly Loans to Poor Countries, Wall Street Journal, 15th September, 2006, p. A.2 PRASAD, E., RAJAN, R., SUBRAMANIAN, A.: Foreign Capital and Economic Growth, IMF Research Paper, 2006 RAJAN, R.: Foreign Capital and Economic Growth, presentation at a Conference FRB Kansas City, Wyoming, 25.4.2006 23


RAJAN, R.: Odious or Just Malodorous? Finance and Development, December 2004 RAJAN, R.: Straight Talk – Debt Relief and Growth, Finance and Development, Vol. 42, No. 2, 2005 REINHART, C., ROGOFF, K.S.: Serial Default and the „Paradox“ of Rich-to-Poor Capital Flows, The American Economic Review, Vol. 94, No. 2, May 2004 REISEN, H., SOTO, M.: Which Type sof Capital Inflows Foster Developing-Country Growth? SAPRIZA, H., CUADRA, G.: Sovereign Default, Terms of Trade and Interest Rates in Emerging Market Economies, International Economics Seminar Paper, 2005 SERIEUX, J., SAMY, Y.: The Debt Service Burden and Growth: Evidence from Low Income Countries, The North-South Institute Reseach Paper, August 2001 SCHCLAREK, A.: Debt and Economic Growth in Developing and Industrial Countries, Lund University Working Paper, 2004 STORKEY, I.: Sovereign Debt Management: A Risk Management Focus, The Finance and Treasury Professional, May, 2001 STURZENEGGER, F., ZETTELMEYER, J.: Debt Defaults and Lessons from a Decade of Crises, Cambridge: MIT Press, 2006, ISBN 0262195534 TARHAN, V.: The Capital Allocation in Developing Economies and Their Vulnerability to External Shocks, Journal of American Academy of Business, Cambridge, Vol. 11, No. 1, 2007, p. 50-56 THE ECONOMIST: Bye bye EMBI, 24.2.2007 THE ECONOMIST: Emerging at Last, 14.9.2006 THE ECONOMIST: Foreign Debt, 25th May 2006 THE ECONOMIST: Into the Valley of Debt, 25th September, 2003 THE ECONOMIST: The Sovereign Loses its Crown, 21st June, 2007 TOŽIČKA, T. ET AL.: Mezinárodní zadluženost in Manuál Globální problémy a rozvojová spolupráce - témata, o která se lidé zajímají, Člověk v Tísni, 2005 VAN RIJCKEGHEM, C., WEDER, B.: The Politics of Debt Crises, CEPR Discussion Paper No. 4683, 2004

24


WAHEED, A.: Foreign Public Capital and Economic Growth of Developing Countries – A Selected Survey, in India and South Asia – Economic Developments in the Age of Globalisation, M.E.Sharp 2007, ISBN 0765614529 WORLD BANK: Debt Reduction Facility for IDA-only Countries: Progress Update and Proposed

Extension,

2007a,

citováno

23.5.2008,

dostupné

na

http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/TOPICS/EXTDEBTDEPT/0,,cont entMDK:21288373~pagePK:64166689~piPK:64166646~theSitePK:469043,00.html WORLD BANK: Debt Relief for the Poorest: An OED Overview of the HIPC Initiative, Washington D.C.: World Bank, 2003, ISBN 0-8213-5521-X WORLD BANK: Global Development Finance 2005, Washington D.C.: World Bank, 2005, ISBN 0821359878 WORLD BANK: Global Development Finance 2006, Washington D.C.: World Bank, 2006, ISBN 0821359932 WORLD BANK: Global Development Finance 2007, Washington D.C.: World Bank, 2007, ISBN 9780821369647 WORLD BANK: The Debt Pocket Brochure, verze z podzimu 2007b, citováno 23.2.2008, dostupné

na

http://siteresources.worldbank.org/INTDEBTDEPT/Resources/Debt_PocketBroch _Fall07.pdf WORLD BANK: The Little Book on External Debt, Washington D.C.: World Bank, 2006, ISBN 082136605X ŽÍDEK, L.: Dějiny světového hospodářství, Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, ISBN 9788073800352

25


Zadluženost rozvojových zemí (faktory, příčiny, důsledky, řešení)

Recommend Documents