Záchrana na laně pomocí lezeckých technik a vybavení

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Centrum univerzitního sportu

Záchrana na laně pomocí lezeckých technik a vybavení

Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

Mgr. Taťána Straková, Ph.D.

Mgr. Rostislav Filip Speciální edukace bezpečnostních složek

Brno, 2014

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Záchrana na laně pomocí lezeckých technik a vybavení vypracoval samostatně. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány a jsou uvedeny v seznamu použitých zdrojů.

V Brně dne 12. dubna 2014

…………….………. podpis

1

Srdečné poděkování za cenné rady, kritické připomínky a celkové vedení při psaní této práce patří paní Mgr. Taťáně Strakové, Ph.D.

Poděkování náleží také mým blízkým za jejich neutuchající podporu.

2

OBSAH

Úvod.................................................................................................................. 5 1. Integrovaný záchranný systém ................................................................ 7 2. Lezecké techniky a vybavení při záchraně na laně.............................. 11 2.1. Nezbytné znalosti ................................................................................ 12 2.2. Nezbytný materiál ............................................................................... 12 2.3. Záchranné techniky ............................................................................. 13 2.3.1. Sebezáchrana........................................................................... 13 2.3.1.1. Slanění ........................................................................... 14 2.3.1.2. Prusíkování na laně....................................................... 14 2.3.1.3. Samoobslužná kladka (Selbstseilrolle).......................... 16 2.3.2. Dopomoc ................................................................................. 17 2.3.3. Záchrana směrem nahoru ........................................................ 19 2.3.3.1. Technika volné kladky (Loserolle) ................................ 19 2.3.3.2. Technika jednoduché kladky (Seilrollflaschenzug) ....... 20 2.3.3.3. Vytažení za pomocí dvojité kladky (Flaschenzug)......... 21 2.3.3.4. Vytažení za pomocí protiváhy (Strauss) ........................ 23 2.3.4. Záchrana směrem dolů ............................................................ 23 2.3.4.1. Spouštění jedné osoby ................................................... 24 2.3.4.2. Spouštění dvou osob ...................................................... 26 2.3.4.3. Slanění metodou HOI .................................................... 27 2.3.4.4. Slanění ve společném závěsu......................................... 28 3. Hasičský záchranný sbor ČR - lezecké techniky a vybavení............... 31 3.1. Nezbytné znalosti příslušníka Hasičského záchranného sboru ČR..... 31 3.2. Výzbroj a výstroj Hasičského záchranného sboru ČR........................ 32 3.3. Záchranné techniky používané Hasičským záchranným sborem ČR . 35 3.3.1. Záchrana pomocí lezecké techniky ......................................... 35

3

3.3.1.1. Záchrana osob směrem dolů - spouštění....................... 36 3.3.1.2. Záchrana osob směrem nahoru - vytažení .................... 37 3.3.1.3. Záchrana horizontální - přetažení................................. 40 3.3.2. Záchrana osob ze stromů......................................................... 42 4. Armáda ČR - lezecké techniky a vybavení ........................................... 45 4.1. Nezbytné znalosti příslušníka Armády ČR ......................................... 46 4.2. Výzbroj a výstroj Armády ČR ............................................................ 48 4.3. Záchranné techniky používané Armádou ČR ..................................... 50 5. Horská služba ČR - lezecké techniky a vybavení................................. 52 5.1. Nezbytné znalosti příslušníka Horské služby ČR ............................... 54 5.2. Výzbroj a výstroj Horské služby ČR .................................................. 55 5.3. Záchranné techniky používané Horskou službou ČR ......................... 56 5.3.1. Záchrana ze sedačkové či kabinové lanové dráhy .................. 57 5.3.1.1. Evakuace z lanových drah - systém PETZL .................. 57 5.3.1.2. Evakuace z lanových drah - zařízení RG9..................... 59 Závěr............................................................................................................... 61 Seznam použitých zdrojů ............................................................................. 64 Resumé ........................................................................................................... 68

4

Úvod

Díky modernímu způsobu života získala společnost množství volného času, současně s tím se zvýšil počet různých volnočasových aktivit. V posledních letech pak dochází i k rozvoji tzv. adrenalinových sportů, které zájemcům zprostředkovávají pocit nebezpečí a dobrodružství, kterému se jim v běžném životě nedostává, a díky kterým zažívají alespoň na chvíli pocit výjimečnosti a jedinečnosti. Mnohdy jsou však tyto volnočasové aktivity, včetně adrenalinových sportů, vykonávány s nedostatečnými znalostmi, s nevyhovujícím vybavením či s přeceněním svých vlastních schopností, což pochopitelně vede k nehodám či úrazům ohrožujícím život. Počet úrazů a nehod ve společnosti však neroste jen díky volnočasovým aktivitám, ale také díky uspěchanému způsobu života, který paradoxně taktéž souvisí s moderní dobou. V neposlední řadě nesmíme zapomínat na nebezpečí související s klimatickými změnami či na nebezpečí terorismu, která jsou rovněž významnými činiteli způsobujícími ohrožení života a zdraví obyvatel. Každý stát si tato nebezpečí uvědomuje a snaží se na ně reagovat tak, že svým občanům poskytuje ve zmíněných situacích pomoc. Za tímto účelem jsou zřizovány různé instituty, které se specializují na určité typy zásahů. Po dlouhou dobu plnily tyto instituce své cíle odděleně a nedocházelo k jejich efektivní spolupráci. To se v posledních letech změnilo a k dosažení ještě efektivnějších zásahů se vyžaduje jejich spolupráce a koordinovaný postup. Většina úrazů a nehod je v nějakém svém prvku specifická, díky čemuž je nutné zvolit adekvátní typ zásahu, který povede k nejefektivnějšímu poskytnutí pomoci. Některé typy úrazů či nehod tak dosahují své specifičnosti tím, že poskytnutí pomoci je nutné učinit na velmi těžko přístupných místech. Při těchto záchranných akcích se jako velmi efektivní osvědčily horolezecké techniky a horolezecké vybavení, umožňující rychlý přístup k místu nehody a následnou bezpečnou záchranu postiženého, spočívající v jeho evakuaci do běžně přístupných míst, kde je postiženému poskytnuta adekvátní specializovaná péče. Tato práce má tak za úkol podat základní přehled o integrovaném záchranném systému (dále též IZS) a jeho složkách, a upozornit na ty složky, které v rámci provádění záchranných prací využívají lezeckých technik a lezeckého vybavení, a dále předložit přehled jednotlivých technik používaných

5

v rámci horolezectví a rovněž jednotlivými složkami IZS.

přehled

lezeckých

technik

používaných

Samotná práce je rozdělena do pěti menších celků, které na sebe navazují. V první části je popsán IZS s ohledem na jeho funkci a složky. Následně dochází k podání přehledu obecných technik používaných v rámci horolezectví, které je popsané za pomoci metodiky Českého horolezeckého svazu. Poté je uveden přehled lezeckých technik a vybavení, které používají jednotlivé složky IZS, jde o Hasičský záchranný sbor ČR (dále též HZS), Armádu ČR (dále též AČR) a Horskou službu ČR (dále též HS), kteří pro svoji běžnou činnost používají lezeckých technik a vybavení. V závěru jsou shrnuty poznatky o jednotlivých technikách používaných v rámci jednotlivých složek IZS a je nadneseno několik otázek o eventuelní spolupráci při vytváření jednotné metodiky pro všechny složky v rámci IZS, využívající ke své práci lezecké techniky a vybavení.

6

1. Integrovaný záchranný systém

V roce 1997 postihly Českou republiku ničivé povodně, které byly tak rozsáhlé, že zasáhly celou 1/3 území našeho státu a rovněž státy okolní. V tomto období chyběl v našem právním řádu zákon, který by upravoval synchronní postup státních orgánů v případě, že dojde k rozsáhlému ohrožení osob a majetku. Absentovala tedy právní úprava pro koordinovaný postup při provádění záchranných prací a rovněž i následných likvidačních prací, čímž zároveň Česká republika neplnila povinnost transformovat Dodatkový protokol k Ženevským úmluvám o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů z 12. srpna 1949, přijatý v Ženevě dne 8. června 1977, který byl publikován sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 168/1991 Sb., když tento dodatkový protokol byl tehdejší Československou socialistickou republikou signován v Bernu již dne 6. 12. 1978. Na tuto situaci reagovala vláda České republiky až dne 18. 11. 1999, když předložila parlamentu České republiky návrh zákona o krizovém řízení a integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, jako sněmovní tisk č. 447. Během schvalovaní byl návrh zákona rozdělen na dva zákony a to na zákon o krizovém řízení a na zákon o integrovaném záchranném systému. Oba navrhované zákony byly dne 24. 5. 2000 poslaneckou sněmovnou schváleny, účinnosti nabyly ke dni 1. 1. 2001 jako zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, a zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a změně některých zákonů. Zákon č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o IZS), pak vymezuje IZS, stanoví složky IZS a jejich působnost, práva a povinnosti osob při přípravě na mimořádné události, při záchranných a likvidačních pracích a při ochraně obyvatelstva před a po dobu vyhlášení krizového stavu, kterým se rozumí stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu či válečný stav. Zákon o IZS vymezuje v § 2 integrovaný záchranný systém jako koordinovaný postup jeho složek při přípravě na mimořádné události a při provádění záchranných a likvidačních prací. Dle ustanovení § 3 se pak integrovaný záchranný systém použije v přípravě na vznik mimořádné události a při potřebě provádět současně záchranné a likvidační práce dvěma nebo více složkami IZS.

7

V ustanovení § 4 zákona o IZS jsou pak vymezeny základní a ostatní složky integrovaného záchranného systému: -

Základními složkami IZS jsou: o Hasičský záchranný sbor České republiky, o Jednotky požární ochrany zařazené do plošného pokrytí kraje jednotkami požární ochrany, o Poskytovatelé zdravotnické záchranné služby, o Policie České republiky.

-

Ostatními složkami IZS jsou: o Vyčleněné síly a prostředky ozbrojených sil (Armáda, Vojenská kancelář prezidenta republiky, Hradní stráž), o Ostatní

ozbrojené

bezpečnostní

sbory (Obecní Bezpečnostní informační služba, Vězeňská služba),

policie,

o Ostatní záchranné sbory (Horská služba, Vodní záchranná služba, Speleologická záchranná služba, Báňská záchranná služba a další), o Orgány ochrany veřejného zdraví (Ministerstvo zdravotnictví, Krajské hygienické stanice, Ministerstvo vnitra, Ministerstvo obrany), o Havarijní, pohotovostní, odborné a jiné služby (Komunální složky – voda a plyn, odtahová služba, Pohotovostní zámečnické služby), o Zařízení civilní ochrany (Zařízení pro zajištění evakuace, nouzového přežití, zásobování vodou, pro zjišťování a označování nebezpečných oblastí, pro zabezpečení dekontaminace terénu, osob a oděvů, pro zabezpečení ukrytí osob v úkrytech a zařízení pro zabezpečení výdeje prostředků individuální ochrany), o Neziskové organizace a sdružení občanů, která lze využít k záchranným a likvidačním pracím (Český červený kříž, Adra, Člověk v tísni, Lékaři bez hranic, Svaz záchranných brigád kynologů České republiky).

8

Dle ustanovení § 4 zákona o IZS pak základní složky integrovaného záchranného systému zajišťují nepřetržitou pohotovost pro příjem ohlášení vzniku mimořádné události, její vyhodnocení a neodkladný zásah v místě mimořádné události. Za tímto účelem rozmísťují základní složky integrovaného záchranného systému své síly a prostředky po celém území České republiky. Ostatní složky integrovaného záchranného systému poskytují při záchranných a likvidačních pracích plánovanou pomoc na požádání základních složek integrovaného záchranného systému. Aby bylo dosaženo souladu v postupu složek IZS jsou zřizovány stálé koordinační orgány, jde o operační a informační střediska IZS, konkrétně o operační střediska hasičského záchranného sboru kraje a operační a informační středisko generálního ředitelství hasičského záchranného sboru. Tato operační a informační střediska IZS jsou dle ustanovení § 5 zákona o IZS povinna přijímat a vyhodnocovat informace o mimořádných událostech, zprostředkovávat organizaci plnění úkolů ukládaných velitelem zásahu, plnit úkoly uložené orgány oprávněnými koordinovat záchranné a likvidační práce, zabezpečovat v případě potřeby vyrozumění základních i ostatních složek IZS a vyrozumění státních orgánů a orgánů územních samosprávných celků podle dokumentace IZS. Zákon o IZS tak určil právní rámec pro koordinaci postupu jeho jednotlivých složek při provádění záchranných prací a rovněž i následných likvidačních prací. Hlavní roli v celém systému zajišťuje hasičský záchranný sbor, který zřídil celkem 14 operačních středisek hasičského záchranného sboru, na které jsou směřovány všechny hovory v případě vytočení tísňového volání 112. Tyto skutečnosti zrychlily a zefektivnily práci základních složek integrovaného záchranného systému (Hasičský záchranný sbor ČR, Policie ČR, Zdravotnická záchranná služba), když profesionálně vyškolení operátoři jednotlivých center dokáží rychle a přesně vyhodnotit danou situaci a za pomoci moderní telekomunikační techniky obratem vyrozumět jednotlivé složky IZS, jejichž činnost nejlépe vyhovuje požadovanému typu zásahu, případně zalarmovat více složek systému tak, aby došlo k co nejefektivnějšímu vyřešení dané situace. Velkým přínosem jednotlivých operačních středisek je také skutečnost, že dokáží rychle a flexibilně reagovat i na volání v cizím jazyce, když na jednotlivých pracovištích jsou vždy přítomny osoby ovládající hlavní světové jazyky a díky propojenosti středisek v rámci celé Evropské unie pak není problémem spojit volajícího s operátorem, který bude ovládat potřebný jazyk, kterým se v rámci Evropské unie běžně hovoří.

9

Každá ze složek IZS tak má své specifické úkoly a poslání, a tedy i postavení v rámci celého systému. Jednotlivé složky se tak od sebe navzájem liší nejen rozsahem a obsahem své působnosti, ale logicky rovněž svými schopnostmi a vybavením. Ne všechny složky IZS tak pro svou práci používají lezecké techniky, když ty nejsou pro jejich práci nezbytně důležité, jiné složky však na tuto oblast nesmí zapomínat. Mezi základní složky integrovaného záchranného systému, které při své práci využívají lezeckých technik a vybavení pro záchranu na laně můžeme zařadit Hasičský záchranný sbor ČR a Policii ČR. Ostatních složek integrovaného záchranného systému využívajících lezeckých technik je mnoho, mezi ty nejvýznamnější můžeme zařadit AČR, HS, Vodní záchrannou službu, Speleologickou záchrannou službu a Báňskou záchrannou službu. Všechny jmenované složky IZS, které v rámci své působnosti využívají lezeckých technik jsou zřizovány s rozlišnými cíly a úkoly, což souvisí s jejich nasazením ve specifických případech a s lezeckými technikami a vybavením, kterého k výkonu své činnosti využívají. Pro účely této práce není nutné poukazovat a srovnávat činnost všech zmíněných složek IZS, které k výkonu svého poslání používají lezecké techniky, ale postačí, bude-li nastíněn postup těch složek, které jsou nasazovány na záchranu na laně pomocí lezeckých technik nejčastěji. Jde o HZS, AČR a HS. Policie ČR, která je ozbrojeným bezpečnostním sborem zřízeným na základě zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, bezesporu k výkonu své činnosti lezecké techniky využívá, jejím prvotním posláním je však sloužit veřejnosti a chránit bezpečnost osob a majetku, chránit veřejný pořádek a předcházet trestné činnosti. Jejích schopností k záchraně na laně pomocí lezeckých technik tak většinou není využíváno. Vodní záchranná služba, Speleologická záchranná služba a Báňská záchranná služba pak pracují ve specifickém prostředí, které značně ovlivňuje jejich činnost, používané techniky a vybavení; tím se vymykají běžně používaným standardům, a proto nebylo k daným složkám v rámci této práce přihlédnuto.

10

2. Lezecké techniky a vybavení při záchraně na laně

K záchraně na laně pomocí technik a vybavení je možné využít mnoho různých způsobů, různých prostředků a různého vybavení. Pro roztřídění lezeckých technik při záchraně na laně rovněž můžeme použít mnoho různých systematik. V následujících odstavcích si představíme nejběžněji používané techniky záchrany na laně a nejběžnější vybavení, které je k záchraně na laně využíváno. Jako referenční rámec, se kterým budeme porovnávat další techniky používané složkami IZS, jsme zvolili metodiku záchranných technik, kterou vytvořil Český horolezecký svaz. Český horolezecký svaz je občanským sdružením, které bylo založeno v roce 1990 s cílem zastřešit veškeré další organizace, které se v rámci České republiky věnují horolezectví. Český horolezecký svaz se snaží podporovat horolezectví ve všech jeho formách a v rámci všech jeho různých disciplín, snaží se tak o celkový rozvoj horolezectví v rámci České republiky (ČHS – informace, n.d.). K naplňovaní základního poslání Českého horolezeckého svazu byla na základě usnesení valné hromady Českého horolezeckého svazu dne 21. 3. 2009 schválena „koncepce ČHS“, ve které Český horolezecký svaz zařadil mezi své hlavní cíle rovněž poskytování příležitostí pro získávání znalostí týkajících se bezpečného provozování horolezectví, které spatřuje zejména ve zpřístupnění dostatečného množství metodického materiálu a pořádání metodicky různě zaměřených akcí (ČHS – informace, n.d.). Český horolezecký svaz je tak autoritou, která vydává metodické materiály zaměřené na bezpečné provozování horolezectví. Mezi tyto materiály patří i publikace vydaná Českým horolezeckým svazem ke dni 10. 12. 2009, jde o metodickou pomůckou „Záchranné techniky“ sloužící k představení základních záchranných technik (Záchranné techniky, 2009). V této metodické pomůcce jsou shrnuty a popsány základní techniky, které se používají při záchraně či sebezáchraně v horolezectví včetně popisu nutného vybavení a nezbytných základních znalostí pro úspěšné zvládnutí představovaných technik. Uvedenou metodickou pomůcku tak můžeme považovat za přehled základních technik využívaných při záchraně na laně. S ohledem na koncepci Českého horolezeckého svazu a charakter jeho členů, je však daná metodická pomůcka vypracována především s ohledem na požadavky horolezců a jiných sportovců, kteří vykonávají své sportovní aktivity ve skalním, horském či vysokohorském terénu. Záchranné techniky obsažené

11

v daném metodickém materiálu (Záchranné techniky, 2009) jsou tak voleny s ohledy na vybavení a materiál, který horolezci běžně používají při svých výstupech; z hlediska profesionálních zásahů složek IZS se nám tak mnohdy tyto techniky mohou zdát jako improvizované, na což při profesionálním zásahu složek IZS není vždy místo. Níže popsané techniky jsou však technikami základními, které v modifikovaných formách (některé prvky záchranného systému jsou nahrazeny vyspělejšími technickými pomůckami, které umožňují efektivnější a rychlejší zásah) využívají všechny složky IZS. V následujících řádcích jsou tak nastíněny nezbytné znalosti, které musí člověk mít pro provedení daných záchranných technik včetně popisu nezbytného vybavení; jednotlivé záchranné techniky jsou pak blíže specifikovány.

2.1. Nezbytné znalosti Každý člověk, který se odhodlá k provozování horolezectví v jakékoli z jeho mnoha forem, by měl mít alespoň základní znalosti a dovednosti z horolezecké metodiky. K provádění základních technik záchrany na laně je pak nezbytné mít tyto znalosti. -

Základní uzly: o Poloviční lodní uzel (HMS) o Lodní uzel o Vůdcovský uzel o Osmičkový uzel o Prusíkův uzel (klasický, vánočkový) o Ambulantní uzel o Alpský motýl

-

Blokování a odblokování: o Používané jistící pomůcky (grigri, reverso a další) o Polovičního lodního uzlu

-

Otevřená garda

2.2. Nezbytný materiál

12

Ve výčtu pomineme standardní vybavení horolezce jako je lano, jistící pomůcka a sedací úvazek (ideálně v kombinaci s úvazkem prsním, i když módní vlivy vytlačují používání kombinovaného úvazku a v současnosti valná většina horolezců používá pouze sedací úvazek, a zcela tak ignoruje nebezpečí dorzální komprese bederních obratlů (Schubert, P., 2010, pp. 86-92). -

Smyčka na prusík (průměr 6 mm, délka 1,5 m – 2 ks)

-

Smyčka na prusík (průměr 6 mm, délka 3 m – 1 ks)

-

Smyčka na prusík (průměr 6 mm, délka 5 m – 1 ks)

-

Plochá smyčka (DYNNEMA, 1,2 m – 2 ks)

-

Expresková smyčka (1 ks – pro vytvoření gardy)

-

Karabina (HMS s pojistkou zámku – 4 ks)

-

Karabina (2 ks)

2.3. Záchranné techniky Metodický materiál Českého horolezeckého svazu (Záchranné techniky, 2009) pak rozděluje záchranné techniky s ohledem na způsob jejich provedení do čtyř oblastí, a to následovně: -

Sebezáchrana

-

Dopomoc

-

Záchrana směrem nahoru

-

Záchrana směrem dolů

2.3.1. Sebezáchrana Pokud je to možné a situace to dovoluje, tak je nejjednodušším a nejrychlejším typem záchrany na laně sebezáchrana. Při využití tohoto typu záchranné techniky je ovšem nutný předpoklad, že jedinec je po mechanizmu úrazu (pád, úder padajícím kamenem či jakýkoli jiný typ úrazu) sebezáchrany schopen a je mu technika sebezáchrany známa. Integrovaným záchranným systémem není primárně sebezáchrana využívaná, dochází pouze k podpůrnému využití znalostí těchto technik pro přesun k zachraňované osobě. Mezi základní typy sebezáchrany můžeme zařadit:

13

-

Slanění

-

Prusíkování na laně

-

Samoobslužnou kladku (Selbstseilrolle)

2.3.1.1.Slanění Pokud to situace dovoluje, je nejrychlejším postupem sebezáchrany, který vede k sestupu, slanění. Techniky slanění můžeme využít, pokud je možné zvolit záchranu směrem dolů, pokud máme potřebné vybavení a jsme v místě, které slanění umožňuje. Zde je nutné vždy individuálně zvážit, zda-li je možné slanit okamžitě (třeba i s možností obětování lana, které po slanění nepůjde stáhnout dolů a oželení některých částí výstroje, pro které se nebude možné vrátit), či je nutné zřídit nové jistící stanoviště a v sebezáchraně pokračovat až poté. Slanění se používá jako běžná sestupová technika a její zařazení mezi techniky záchrany na laně není zcela jednoznačné, nicméně uvedená technika umožňuje rychlý sestup, který mnohdy může k záchraně vést.

2.3.1.2.Prusíkování na laně Techniku prusíkování na laně můžeme využít zejména v situacích, kdy je vhodné zvolit směr záchrany směrem nahoru, tedy například tehdy, když se v důsledku pádu ocitneme ve visu či v nelezitelném terénu a běžného postupu za pomoci lezení není možné využít. Ale pokud se ocitneme ve visu či v obtížném terénu a délka prusíkování je značná, či jsme v dané situaci s těžkým břemenem, či musíme dále překonat sněhovou převěj či okraj ledovcové trhliny, je příhodnější použít speciální prusíkovací techniku zvanou „Münchhausentechnik“. Pro správné provedení běžné prusíkovací techniky je vhodné použít dvě smyčky na prusík (obě průměr 6 mm, jedna délky 1,5 m a druhá délky 3 m). Kratší prusík umístíme na lano pomocí prusíkova uzlu (vhodné je udělat prusíkův uzel trojitě vzhledem k následné snazší manipulaci) a připevníme jeho konec do centrálního oka úvazku. Pod takto založený prusík umístíme druhý delší prusík (opět je vhodné udělat prusíkův uzel trojitě s ohledem na následnou snazší manipulaci), jeho volné konce spojíme, aby nám vzniklo oko, které budeme využívat při stoupání (jeho délku je možné upravit vhodným umístěním uzlu s ohledem na výšku postavy a prováděnou délku stoupacího kroku). Po této přípravě je možné zahájit samotnou záchranou techniku, tedy prusíkování na laně,

14

když se snažíme oba prusíky umístit na laně co možná nejvýše, následně umístit nohu do delšího (spodního) prusíku a postavit se, tím se uvolní horní kratší prusík, který bude možné posunout, sun prusíku se snažíme provést co nejvýše. Následně zatížíme horní prusík tím, že do něj dosedneme, tím uvolníme spodní delší prusík, který se po jeho uvolnění opět snažíme posunout co možná nejvýše. Pravidelným opakováním těchto úkonů se postupně posunujeme směrem vzhůru. Rychlost postupu je závislá na našich zkušenostech s danou technikou a správně zvolené délce používaných prusíků. Uvedená technika je fyzicky náročná, a proto je vhodné ji používat pouze na kratší úseky. Pokud je nám ihned zřejmé, že výška, kterou bude nutné za pomoci prusíkování překonat, je značná nebo jsme-li zatíženi těžkým břemenem či budeme během prusíkování nuceni překonat sněhovou převěj či okraj ledovcové trhliny, je vhodné použít jinou prusíkovací techniku, a to již zmíněnou techniku Münchhausentechnik. V počátku je tato technika stejná jako výše popsaná klasická prusíkovací technika, když na začátku potřebujeme získat alespoň 2 metry volného lana. Následně do centrálního oka úvazku umístíme otevřenou gardu. Otevřená garda je manipulačním uzlem, který vytvoříme za pomocí expresní smyčky, kterou za pomocí karabiny se zámkem umístíme do centrálního oka úvazku, na druhou stranu expresní smyčky umístíme dvě karabiny proti sobě, zámky ven. Do karabin umístíme lano – viz Obrázek 1, tím jsme rozdělili lano na dvě části, jednu, která směřuje do úvazku, a druhou, na které visíme. Konec lana, na kterém visíme, založíme ještě do druhé karabiny – viz Obrázek 2, tím jsme docílili snadného průchodu lana směrem k úvazku, na druhou stranu je však lano blokováno. Nutné je zde upozornit na skutečnost, že při zatížení není takřka možné tento manipulační uzel povolit, k jeho povolení dojde až po odlehčení. Následně co nejblíže k delšímu prusíku připevníme karabinu, do které cvakneme část lana směřující k sedáku. Tahem za volný konec lana přeneseme zatížení z krátkého prusíku do otevřené gardy. Následně připevníme volný konec delšího prusíku do centrálního oka úvazku a kratší prusík ze systému odstraníme. Nyní máme celý systém nachystaný na prusíkování (viz Obrázek 3). Prusíkování se provádí posunem dlouhého prusíku co nejvýše na visícím laně, následně táhneme za volný konec lana, opakováním těchto dvou činností dochází k posunu směrem vzhůru. Při sestavování popsaného systému musíme dbát na správné založení otevřené gardy a zamezit případnému průniku prusíku do otevřené gardy, čímž by došlo k nedostatečnému stisku lana, a tedy k nefunkčnosti otevřené gardy, která by neblokovala lano.

15

Obrázek 1 [archiv autora]



2.3.1.3.Samoobslužná kladka (Selbstseilrolle) Technika samoobslužné kladky slouží pro rychlý sestup a následný výstup zpět k jistícímu stanovišti, je tedy využitelná pro vracení se pro materiál či k rychlému sestupu ke zraněnému. S ohledem na nutnost použít oba prameny lana, a tedy velkou spotřebu lana, lze však tuto techniku využít pouze pro sestup do 1/3 délky použitého lana. Navážeme se tedy na konec lana, které je umístěno v karabině se zámkem v jistícím stanovišti. Na druhý pramen lana, než jsme navázaní, umístíme trojitý prusík (pro následnou lepší manipulaci), který připevníme do centrálního oka úvazku. Postupným posunováním prusíku dolů dochází k povolování lana, a tedy k sestupu. Posunováním prusíku nahoru a za

16

pomoci pohybu dolních končetin pak dochází k výstupu nahoru. Kdykoli je možné měnit směr postupu bez jakéhokoli zásahu do systému, tato skutečnost je u dané techniky nejvíce ceněna.

2.3.2. Dopomoc Mezi záchranné techniky zařadil Český horolezecký svaz ve svých metodických materiálech také dopomoc (Záchranné techniky, 2009, p. 9). Tato technika lze použít při lezení ve dvojici, když se druhému lezci ze dvojice nedaří vylézt cestu, kterou před ním vytyčil prvolezec. Často je tak tato technika využívána ve dvojici, která nedosahuje stejných fyzických či technických kvalit a druhý z dvojice tak není schopen bez pomoci přelézt některé obtížné technické partie lezené cesty. Ve chvíli, kdy se druholezec dostane do lezeckých potíží a dá svému lezeckému partnerovi najevo, že potřebuje s výstupem pomoci, je v prvé řadě nutné zablokovat používanou jistící pomůcku (či uzel používaný pro jištění, například poloviční lodní uzel), postup blokace je následující. Lano je rozděleno na dva prameny, jeden, na kterém visí druholezec, a druhý, který tvoří volné lano za jistící pomůckou. K zablokování jistící pomůcky využijeme druhý pramen, tedy volné lano, které v dostatečné vzdálenosti od jistící pomůcky přeložíme a vzniklý dvojitý pramen protáhneme karabinou, ve které máme založenou jistící pomůcku (viz Obrázek 4), okem, které vzniklo mezi jistící pomůckou a karabinou, protáhneme dvojitý pramen lana (viz Obrázek 5), smyčku dotáhneme a zajistíme vůdcovským uzlem (viz Obrázek 6), nyní je lano, na kterém visí druholezec, blokováno a my máme volné ruce pro další práci. Některé jisticí pomůcky mají při dobírání druholezce při správném založení tzv. samoblokující schopnost, i v tomto případě však důrazně doporučujeme jistící pomůcku zablokovat. Někteří horolezci pak neblokují jistící pomůcku pomocí uzlů vůbec, ale spoléhají pouze na svůj úchop, kladku následně zakládají pouze pomocí jedné ruky, ani tento postup však nelze doporučit, když vlivem neočekávané události může dojít k povolení blokace lana a jeho následnému nechtěnému prokluzu, kterému nemusíme dokázat zabránit a dojde tak k nehodě.

17




Poté, co máme zablokovanou jistící pomůcku a tedy volné obě ruce pro další práci, můžeme přejít k instalaci kladkového systému. Na pramen lana, na kterém visí druholezec, umístíme trojitý prusík (pro následnou lepší manipulaci prusík umístíme co možná nejníže, ale tak aby byl stále v našem dosahu), který zkrátíme a připevníme do něj karabinu, kterou následně procvakneme do volného pramene lana. Nyní máme nachystanou jednoduchou kladku (viz Obrázek 7). V tomto okamžiku opatrně zrušíme blokaci jistící pomůcky. Následně uchopíme volný pramen lana pod umístěnou karabinou a jeho tahem směrem vzhůru k jistící pomůcce pomáháme druholezci s jeho výstupem. Ve chvíli, kdy se dostane prusík do blízkosti jistící pomůcky, posuneme ho zpět směrem dolů a opětovným tahem nahoru opět dopomáháme druholezci s výstupem, tento postup opakujeme, dokud druholezec nepřekoná obtížný úsek, nebo dokud nedosáhne jistícího stanoviště.


18

2.3.3. Záchrana směrem nahoru Za situace, kdy není možné k záchraně použít sebezáchranu či dopomoc, tedy za situace, kdy je postižená osoba v takovém stavu, že není schopna jakéhokoli postupu či úniku (ať už v důsledku zranění či jiné události), je namístě použít techniky záchrany, při kterých není nutná spoluúčast zachraňovaného. Tohoto typu záchrany v hojné míře využívají všechny složky IZS, techniky záchrany jsou pak většinou rozdělovány na dvě oblasti, a to na záchranu směrem nahoru a záchranu směrem dolů. Záchrana směrem nahoru je používána za situace, kdy není účelné či možné osoby spouštět směrem dolů (pád do ledovcové trhliny, pád pod jištění, vytažení ze studny a mnohé jiné případy). Mezi základní typy záchrany směrem nahoru řadí metodika Českého horolezeckého svazu (Lienerth, R., 2006, pp. 1319) tyto techniky: -

Technika volné kladky (Loserolle)

-

Vytažení za pomocí jednoduché kladky (Seilrollflaschenzug)

-

Vytažení za pomocí dvojité kladky (Flaschenzug)

-

Vytažení za pomocí protiváhy (Strauss)

2.3.3.1.Technika volné kladky (Loserolle) Techniky volné kladky se využívá zejména při pádu jedince do ledovcové trhliny. Při popisované technice musí být jedinec schopný alespoň minimální spolupráce v tom smyslu, že si k centrálnímu oku svého sedacího úvazku musí být schopen přicvaknout karabinu. Samotnému použití dané techniky předchází vytvoření jistícího bodu (za pomoci lyží, cepínu či jiného příhodného předmětu). Jedince zajistíme do vytvořeného jistícího bodu pomocí kratšího prusíku a uvolníme se ze zatížení. Na nyní volný konec lana umístíme delší prusík (3 metry) a jeden jeho konec připevníme do centrálního oka úvazku (za pomoci vůdcovského či osmičkového uzlu), z volného lana mezi prusíky vytvoříme alpského motýlka a za pomoci karabiny se zámkem ho zacvakneme do jistícího bodu. Zajištěni prusíkem dojdeme až do požadované vzdálenosti od jistícího bodu a na volné lano pod delší prusík přicvakneme karabinu, kterou spolu s lanem spouštíme k jedinci visícímu

19

v laně. Jakmile si visící jedinec přicvakne karabinu do centrálního oka svého úvazku (měl by to udělat tak, aby zabránil případnému překřížení lan a tím ztížené manipulaci), použijeme druhý (volný) konec delšího prusíku a připevníme ho na volný konec lana (celý systém viz Obrázek 8, kde vlevo uprostřed je jistící osoba záchranář a vpravo dole je visící osoba - zachraňovaný). Nyní můžeme začít visícího jedince vytahovat tahem za volný konec lana nad prusíkem (zachraňovaný jedinec může při záchraně pomoci tak, že se bude přitahovat za pramen lana, na kterém do této chvíle visel), po jednotlivém přítahu lana je nutné vždy posunout prusík (umístěný na volném pramenu lana, za který vytahujeme zachraňovaného) tak, aby se zabránilo případnému proklouznutí lana zpět. Při sestavování systému musíme dbát na to, aby byl celý systém zajištěn nejen prusíkem (v daném případě byl k zajištění použit alpský motýlek), dále musíme správně odhadnout poměr délek jednotlivých pramenů delšího prusíku a předejít případnému překřížení lan.


2.3.3.2.Technika jednoduché kladky (Seilrollflaschenzug) Záchrana za pomoci jednoduché kladky se využívá zejména při vytahování jedince. Daný systém je nejjednodušší na přípravu a lze ho tedy velice rychle sestavit a použít. Vzhledem k těžší manipulaci však nelze použít vždy, nejvýhodnější místo pro jeho použití je v místě, kde je jistící pod úrovní pasu

20

zachránce a zároveň má zachránce dostatek místa pro dolní končetiny a může tak plně využít jejich síly při vytahování zachraňovaného. Vytažení za pomoci jednoduché kladky je velmi podobné výše popsané technice dopomoci (viz výše kapitola 2.3.2), má však jistá specifika. V počátku zablokujeme jistící pomůcku a tím si uvolníme ruce pro další práci. Na zatížený pramen lana (ten na kterém visí zachraňovaný) umístíme prusík, který připevníme do jistícího bodu. Druhý prusík umístíme rovněž na zatížený pramen lana, s ohledem na následnou lepší manipulaci umístíme prusík co možná nejníže (ale tak, aby byl stále v našem dosahu), co nejvíce ho zkrátíme a připevníme do něj karabinu. Poté odblokujeme jistící pomůcku, přeneseme zatížení do prusíku a zrušíme jištění pomocí jistící pomůcky. Volný pramen lana vložíme do karabiny v jistícím bodu a dále do karabiny připevněné k prusíku. Tím je celý systém volné kladky připraven k použití. Následnými přítahy volného pramene lana vytahujeme zachraňovaného vzhůru. V horní poloze je nutné posunout prusík, který zajišťoval lano (horní prusík) co nejníže k zachraňovanému a opět přeneseme zatížení do horního prusíku, poté posuneme spodní prusík (druhý prusík, na kterém je připevněná karabina) co nejníže a opět taháme za volný konec lana. Uvedené pohyby opakujeme dokud nevytáhneme zachraňovaného k jistícímu bodu. Rychlost vytahování může výrazně ovlivnit, pokud namísto horního prusíku (ten který blokuje lano) použijeme i jiné pomůcky (například různé blokanty – Petzl Tibloc, Kong Duck či Petzl Traxion).

2.3.3.3.Vytažení za pomocí dvojité kladky (Flaschenzug) Dvojitá kladka navazuje na výše popsaný systém kladky jednoduché. Znásobení kladky vede k její vyšší účinnosti, když uvedené znásobení snižuje sílu potřebnou k vytažení zachraňovaného na polovinu. Díky tomu jde o nejúčinnější užívanou kladku, další násobení kladek však již postrádá, s ohledem na ztráty způsobené třením, svůj význam. Počátek vytvoření systému je shodný jako u jednoduché kladky. Zablokujeme jistící pomůcku, čímž si uvolníme ruce pro další práci. Na zatížený pramen lana umístíme prusík, který připevníme do jistícího bodu. Druhý prusík umístíme na zatížený pramen lana (pro lepší manipulaci umístíme prusík co možná nejníže, zároveň však tak, aby byl v našem dosahu), co nejvíce ho zkrátíme a připevníme do něj karabinu. Poté odblokujeme jistící pomůcku, čímž přeneseme zatížení do prusíku. Zrušíme jištění pomocí jistící pomůcky. Volný pramen lana

21

vložíme do karabiny v jistícím bodu. Do jistícího bodu připevníme plochou smyčku (DYNNEMA o délce 1,2 m), její spodní konec protáhneme karabinou, která je připevněna k prusíku. Do ploché smyčky přicvakneme další karabinu, kterou protáhneme volný konec lana. Nyní je systém volné kladky připraven k použití, když do systému volné kladky byla přidána plochá smyčka s karabinou, která zdvojila kladku a tím usnadňuje práci (viz Obrázek 9). Přítahy volného pramene lana vytahujeme zachraňovaného vzhůru. V horní poloze posunujeme prusík zajišťující lano (horní prusík) co nejníže k zachraňovanému a opět přeneseme zatížení do horního prusíku, poté posuneme spodní prusík (druhý prusík, na kterém je připevněná karabina) co nejníže a opět taháme za volný konec lana. Uvedené pohyby opakujeme dokud nevytáhneme zachraňovaného k jistícímu bodu. Stejně jako u jednoduché kladky může rychlost vytahování výrazně ovlivnit situace, kdy je namísto prusíků použito jiné blokační pomůcky (jištění horním prusíkem však musí být s ohledem na bezpečnost zachováno).


22

2.3.3.4.Vytažení za pomocí protiváhy (Strauss) Nečastěji používaný systém záchrany směrem nahoru, který se používá v kolmé či převislé stěně, je vytažení za pomocí protiváhy. Příprava tohoto systému je snadná a jeho účinnost velmi dobrá. V počáteční fázi zablokujeme jistící pomůcku a uvolníme si ruce pro následnou práci. Na zatížený pramen lana umístíme trojitý prusík, který připevníme v jistícím bodu. Následně odblokujeme jistící pomůcku, přeneseme zatížení do prusíku a zrušíme jištění pomocí jistící pomůcky. Na volný pramen lana umístíme otevřenou gardu (viz výše kapitola 2.3.1.2), kterou máme přicvaklou k centrálnímu oku úvazku, a při jejím umisťování dbáme na správné založení lana. Systém vytahování za pomoci protiváhy je nyní kompletní, zatížením volného pramene lana vlastní vahou dochází k vytahování zachraňovaného vzhůru. Jakmile dosáhne prusík karabiny, je nutné ho posunout co nejníže k zachraňovanému, následně přeneseme zatížení do prusíku a dobereme volné lano přes otevřenou gardu. Popsané pohyby opakujeme, dokud nevytáhneme zachraňovaného k jistícímu bodu. Při přípravě daného systému musíme dbát na správné založení otevřené gardy tak, aby blokovala lano ve chvíli, kdy zatěžujeme volný pramen lana. Pokud jsme při záchraně za pomoci protiváhy v místě, kde je nezbytné naše samojištění, musíme zvolit jeho délku od jistícího bodu tak, abychom při zatěžování lana zatěžovali skutečně lano se zachraňovaným a ne naše samojištění.

2.3.4. Záchrana směrem dolů Záchrana směrem dolů je vždy jednodušší než výše popsaná záchrana směrem nahoru, je to z toho důvodu, že pro záchranu směrem nahoru musíme vyvinout značné fyzické úsilí, abychom zachránili postiženou osobu, když při záchraně překonáváme zemskou gravitaci. Naopak při záchraně směrem dolů zemské gravitace využíváme, a postup směrem dolů je tak výrazně méně fyzicky náročný. Vždy však musíme zvážit, zda-li je záchrana směrem dolů možná, a to jak s ohledem na materiál, kterým disponujeme, tak i s ohledem na možnost předání zachráněného do péče dalších složek IZS (nejčastěji záchranné zdravotnické služby).

23

Při používání technik záchrany směrem dolů se rovněž předpokládá, že osoba je po úrazu (pádu, akutní zdravotní stav či jakékoli jiné události) či ocitnutí se v bezvýchodné situaci (dostala se do míst, ze kterých se není schopna za pomoci materiálu, kterým disponuje, efektně zachránit sama) neschopna sebezáchrany a je jí nutné zachránit pomocí záchranných lanových technik. Záchrana směrem dolů je preferovanou záchrannou technikou. Mezi základní typy záchrany směrem nahoru řadí metodika Českého horolezeckého svazu (Lienerth, R., 2006, pp. 7-12) techniky spouštění a techniky slanění, jednotlivě jde o tyto techniky: -

Spouštění jedné osoby

-

Spouštění dvou osob

-

Slanění metodou HOI

-

Slanění ve společném závěsu

2.3.4.1.Spouštění jedné osoby Jak jsme uvedli, záchrana směrem dolů je vždy výhodnější, dovolují-li to okolní podmínky. Nejjednodušší a nejrychlejší záchranou je tak spouštění zachraňované osoby. Pokud jsme v takovém terénu, kde pro záchranu stačí využití pouze jednoho lana, kterým lze spustit zachraňovanou osobu až do požadované hloubky (k úpatí skály, na výraznou skalní polici, odkud je možná další záchrana, či na zem ze střechy domu), není nutná znalost žádných dalších speciálních technik, ale pouze znalosti obecné, když zachránce spustí zachraňovanou osobu za pomoci jím používané jistící pomůcky do požadovaného místa (běžně tak můžeme zachraňovanou osobu spouštět až do hloubky cca 60 metrů, když lano délky 60 metrů je povětšinou ve výbavě jednotlivých lezeckých družstev). V daném případě je pak nutné při spouštění hlídat konec lana, který by měl být pro bezpečnost opatřen pojistným uzlem, aby v případě nepozornosti neproklouzl skrz jistící pomůcku, a nedošlo tak k pádu zachraňované osoby (Schubert, P., 2010, pp. 107-109). Jisté specifické znalosti vyžaduje až technika spouštění, při které nám jedno lano nestačí, ale máme k dispozici lan více (jsou-li k dispozici při záchraně například 3 lana o délce 60 metrů, můžeme zachraňovanou osobu najednou spustit až do hloubky cca 180 metrů). Lana k sobě spojíme za pomocí stejnosměrného vůdcovského uzlu (tím ze třech 60 metrových lan utvoříme jedno o zmiňované

24

délce téměř 180 metrů, s ohledem na následné zatížení uzlu by měly být volné konce lana rovny 20 až 30 násobku průměru lana, to usnadní i manipulaci při překlopení lana v polovičním lodním uzlu – viz níže). Na konec lana navážeme zachraňovanou osobu, kterou spouštíme přes jistící bod za pomoci polovičního lodního uzlu. I v situaci, kdy dosáhneme spoje dvou lan (jednoho z vůdcovských uzlů, kterými jsme spojili lana do požadované délky), nadále spouštíme zachraňovanou osobu a necháme uzel vstoupit do karabiny a prostupovat ho polovičním lodním uzlem (k tomu nám dopomáhá tah lana, který je způsoben spouštěním zachraňované osoby). Vůdcovský uzel projde polovičním uzlem až do místa, kde se zachytí za smyčku a začne v důsledku zatížení tuto smyčku vytahovat, počkáme dokud nebude smyčka cca 10 cm velká (viz Obrázek 10), následně jí protáhneme volné konce lan a překlopíme vůdcovský uzel na druhou stranu smyčky. V této chvíli dojde k cuknutí lana, na tuto skutečnost by měl být spouštěný upozorněn (když necháme smyčku delší, dojde k většímu cuknutí a rovněž i delšímu propadu, tím dojde i k většímu zatížení celého systému). Následně pokračujeme ve spouštění tak, jak jsme zvyklí. Pro úspěšný průběh této techniky je nezbytné, aby byla karabina, ve které je založen poloviční lodní uzel, dostatečně velká na to, aby jí bez obtíží prošel spoj lan (vůdcovský uzel).


25

2.3.4.2.Spouštění dvou osob Pokud není možné zachraňovanou osobu spouštět samostatně (zachraňovaný není schopen pohybu a při spouštění hrozí jeho zranění v důsledku kontaktu se skálou či jiným materiálem, který je spouštěním překonáván), je namístě spouštět zachraňovanou osobu v doprovodu druhé osoby. Zatížení spouštěcího systému dvěma osobami pak působí mnohem větší silou, čemuž bychom měli přizpůsobit techniku spouštění. Pokud pro záchranu stačí využití pouze jednoho lana (viz výše kapitola 2.3.4.1), není nutná znalost žádných dalších speciálních technik, zachránce spustí obě osoby za pomoci jím používané jistící pomůcky do požadovaného místa, opět je nutné při spouštění hlídat konec lana, který by měl být pro bezpečnost opatřen pojistným uzlem (Schubert, P., 2010, pp. 107-109). Odlišná situace nastává ve chvíli, kdy je nutné spojit lana, aby bylo dosaženo požadované hloubky spouštění, v tomto případě dochází k značnému zatížení systému, které je nutné vhodným způsobem eliminovat. Snížit zatížení můžeme částečně díky spouštění přes dvojitý poloviční lodní uzel a částečně i díky zamezení velkému zatížení systému při průchodu vůdcovského uzlu ve spojení dvou lan v důsledku překlopení vůdcovského uzlu, s čímž je spojeno cuknutí lana, uvedenému však můžeme zabránit díky převěšení lan. Pokud se tedy rozhodneme pro spouštění dvou osob za pomoci spojených lan, měli bychom osoby spouštět pomocí dvojitého polovičního lodního uzlu a pro přechod spoje lan přes dvojitý poloviční lodní uzel bychom měli zvolit převěšení lan (v tomto případě pak můžeme pro spojení lan použít i jiného uzlu než jen vůdcovského, který byl v předchozí technice volen kvůli jeho velikosti a tedy lepšímu průchodu přes karabinu a poloviční lodní uzel). Dvojitý poloviční lodní uzel vychází z polovičního lodního uzlu, který založíme do karabiny v jistícím bodě. Ve chvíli, kdy je poloviční lodní uzel přetočen ve správném směru zatížení, přidáme do systému z volného pramenu lana jednu kličku (postup zachycen na Obrázku 11), čímž zvýrazníme brzdící efekt.

26


Následně spouštíme dvojici přes dvojitý poloviční lodní uzel až do chvíle, než spatříme místo, kde dochází ke spojení lan, spouštění zastavíme ve chvíli, kdy je spojovací uzel ve vzdálenosti cca 1 metru od dvojitého polovičního lodního uzlu. V této chvíli zahájíme převěšení lan. Dvojitý poloviční lodní uzel zablokujeme, na zatížené lano (to na kterém visí zachraňovaní) umístíme 5 metrový prusík, který dále připevníme do jistícího bodu karabinou, a to za pomoci polovičního lodního uzlu (využijeme oba prameny prusíku), tento uzel rovněž zablokujeme. Nyní odblokujeme dvojitý poloviční lodní uzel a zatížení opatrně přesuneme do 5 metrového prusíku. Následně uvolníme dvojitý poloviční lodní uzel z karabiny a nový dvojitý poloviční lodní uzel uvážeme těsně za spojem lan, nový dvojitý poloviční lodní uzel umístíme do karabiny a zablokujeme ho. Nyní odblokujeme zajištění polovičního lodního uzlu u prusíku a opatrně přeneseme zatížení do zablokovaného nového dvojitého polovičního uzlu na druhém laně. Odstraníme prusík z lana a odblokujeme zajištění nového dvojitého polovičního uzlu na druhém laně, provedenými úkony došlo k překonání spojení lan a nyní můžeme pokračovat ve spouštění zachraňovaných.

2.3.4.3.Slanění metodou HOI Jsou však i situace, při kterých nelze spouštět zachraňovaného samotného (zranění, bezvědomí) a v dosahu není nikdo jiný, kdo by mohl být spouštěn se zachraňovaným, a tím ho uchránit od případných zranění způsobených spouštěním. V tomto případě je nutné slanit spolu se zachraňovaným dolů. K tomu můžeme použít dvou technik, a to slanění dle metody HOI či slanění ve společném závěsu.

27

Slanění za pomoci metody HOI využíváme zejména tehdy, když je mezi jističem a lezcem postupové jištění nebo pokud se lezec po pádu ocitl pod námi. V prvé řadě zablokujeme jistící pomůcku, čímž si uvolníme ruce (viz výše kapitola 2.3.2). Na zatížený pramen lana (ten, na kterém visí zachraňovaný) umístíme trojitý prusík a zajistíme ho v jistícím bodu, následně zrušíme jištění pomocí jistící pomůcky a lano propneme karabinou v jistícím bodu (tato karabina bude ponechána v jistícím bodu). Volný konec lana využijeme ke slanění, když si připravíme slanění se sebezajištěním (prusík pod jistící pomůckou) a do připraveného systému se zavěsíme. Dále přesuneme zajištění prusíku, který fixuje lano, na kterém visí zachraňovaný, z jistícího bodu do sedacího úvazku zachránce. Zrušíme sebezajištění zachránce (k jistícímu bodu či jinému fixnímu bodu, pokud byl před událostí zachránce takto zajištěn; v žádném případě však nerušíme prusík, který je umístěn pod jistící pomůckou pro slaňování a zajišťuje bezpečné slaňování). V tuto chvíli můžeme zahájit slaňování, které provádíme za současného posunování obou prusíků až do té doby, než se dostaneme k zachraňovanému. Ve chvíli, kdy se dostaneme prusíkem, který je umístěn na prameni lana, kde visí zachraňovaný, do vzdálenosti cca 1/2 metru od zachraňovaného, zastavíme posunování prusíku na jeho prameni lana (dle terénu, ve kterém slaňujeme, si zachraňovaného necháme pod sebou mezi nohama, nebo ho případně odtlačíme a umístíme si ho na záda) a dále slaňujeme již jen za pomoci povolování prusíku umístěného pod jistící pomůckou. Technika slanění metodou HOI je již velice pokročilou a pro její správné zvládnutí je nutný praktický nácvik pod vedením zkušeného instruktora, neboť jakákoli chyba při jejím použití v praxi by mohla mít v případě chybného provedení osudné následky končící pádem obou lezců.

2.3.4.4.Slanění ve společném závěsu Pokud jsme se ocitli současně se zachraňovaným v blízkosti jistícího bodu (lhostejno, zda-li jsme požadovaného jistícího bodu dosáhli za pomoci počátečního slanění metodou HOI, či se u uvedeného bodu zachraňovaný již zdržoval) a je možné pro jeho záchranu použít techniku slanění ve společném závěsu (když danou techniku je možné použít za situace, kdy je zachraňovaný v částečně stabilizovaném stavu a jeho záchrana může být provedena pouze za pomoci slanění několika lanových délek), musíme v prvé řadě připravit slaňovací závěs.

28

Slaňovací závěs vytvoříme za pomoci 1,2 m dlouhé ploché smyčky a třech karabin (viz Obrázek 12, spodní karabina je umístěna pomocí liščí smyčky v centrálním oku úvazku zachránce, karabina vlevo pak v centrálním oku úvazku zachraňovaného a karabina nacházející se vpravo nahoře připevněná lodní smyčkou bude nést jistící pomůcku), jeho správné vytvoření je různé v závislosti na velikosti jedinců a poměr jeho délek je tak velmi individuální (doporučován je poměr 1/3 pro zachraňovaného ku 2/3 pro zachránce), slaňovací závěs by měl být vytvořen tak, aby zavěšení postiženého na zachránce vycházelo lehce nad rameno zachránce (vždy je však nezbytně nutné, aby zachránce bezpečně dosáhl i na nejvzdálenější část celého systému).


Následně se připravíme na samotné slanění, když jistícím bodem provlékneme lano (na dvě poloviny v případě použití jednoduchého lana, případně ke spoji lan v případě použití spojených lan pro dosažení větší hloubky slanění – zde následně musíme dbát na správné postavení pramenů lana při jeho stahování (Schubert, P., 2010, p. 169) a při stahování nesmíme rovněž zapomenout odstranit z konců lana uzly, které jsme vytvořili k předejití případnému prokluzu lana (Schubert, P., 2010, pp. 108-109), a oba jeho prameny založíme do jistící pomůcky, kterou přicvakneme do centrální karabiny slaňovacího závěsu (viz výše Obrázek 12 karabina vpravo nahoře). Pod jistící pomůckou obepneme oba prameny lana prusíkem (s ohledem na vyšší zatížení zvolíme vánočkový typ prusíku), který si zachránce připevní do centrálního oka svého úvazku. Následně přeneseme zatížení do slaňovacího systému, čímže bezpečně vyzkoušíme jeho funkčnost a až následně odstraníme sebejištění (jde o sebejištění k jistícímu bodu či jinému fixnímu bodu, pokud k němu byl zachránce či zachraňovaný zajištěn;

29

v žádném případě však nerušíme prusík, který je umístěn pod jistící pomůckou a zajišťuje bezpečné slaňování). Při přesednutí na dalším jistícím stanovišti si do centrální karabiny slaňovacího závěsu (ta karabina, ve které je jistící pomůcka – viz výše Obrázek 12 karabina vpravo nahoře) připevníme 3 metrovou smyčku na prusík, kterou umístíme tak, aby oba její prameny byly stejně dlouhé, do nového jistícího stanoviště založíme karabinu a oba prameny prusíku do ní uchytíme za pomoci polovičního lodního uzlu, který ihned zablokujeme. Povolením lana přeneseme zatížení do smyčky na prusík. Založíme slanění do nového jistícího bodu tak, aby byla jistící pomůcka co nejblíže jistícího bodu, následně odblokujeme poloviční lodní uzel na smyčce na prusík a přeneseme zatížení do nově založeného slanění v novém jistícím bodě (musíme plně zatížit vánočkový prusík, aby nedošlo k případnému nechtěnému prokluzu lana) a odebereme karabinu spolu se smyčkou na prusík a můžeme pokračovat ve slaňování. Rovněž tuto techniku slanění ředíme mezi pokročilé a pro její správné zvládnutí je nutný praktický nácvik pod vedením instruktora, neboť jakákoli chyba při jejím použití může mít osudné následky končící pádem obou lezců.

Všechny uváděné techniky jsou základními záchrannými technikami, které by měli horolezci vydávající se do hor a skalních oblastí s vícedélkovými lanovými cestami ovládat, když k jejich provedení postačuje běžný horolezecký materiál, kterým musí horolezci disponovat, a měli by ho tak zároveň umět používat ve všech možných variantách.

30

3. Hasičský záchranný sbor ČR - lezecké techniky a vybavení

Hasičský záchranný sbor ČR je bezpečnostním sborem, jehož působnost je upravena zákonem č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Posláním Hasičského záchranného sboru České republiky je chránit životy a zdraví obyvatel a majetek před požáry a poskytovat účinnou pomoc při mimořádných událostech. Na základě Pokynu č. 46/2011 generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky a náměstka ministra vnitra ze dne 15. prosince 2011 (dále jen Pokyn 46/2011) bylo stanoveno, že v rámci jednotlivých krajů musí být v rámci každé směny ve službě alespoň jedno lezecké družstvo (či lezecká skupina) hasičů se specializací pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou. Lezecké družstvo se skládá z velitele lezeckého družstva a pěti hasičů se specializací pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou. Lezecká skupina je pak skupina minimálně dvou hasičů se specializací pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou. Lezecká družstva a lezecké skupiny jsou dle článku 3 zmíněného pokynu nasazovány k provedení záchranných a likvidačních prací ve výšce a nad volnou hloubkou (sestup a výstup po laně, lanová technika aj.), kdy situace u zásahu vyžaduje činnost nad rámec běžně vycvičeného hasiče a kdy je nutné použít nadstandardní prostředky a vybavení pro bezpečné překonání výškových rozdílů v místě zásahu.

3.1. Nezbytné znalosti příslušníka Hasičského záchranného sboru ČR V článku 3 odstavci 7 Pokynu č. 46/2011 je stanoveno, že každý hasič se specializací pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou musí mít tyto znalosti a dovednosti: -

Ovládá techniky a zásady lezení v podmínkách skalních stěn, jeskyní, průmyslových konstrukcí, stožárů, komínů, jeřábů, studní (v opodstatněných případech také důlních děl) apod.

-

Ovládá pravidla lezení jako prvolezec ve výšce a nad volnou hloubkou v terénech středně těžkých, na kterých se doporučuje postupové jištění na exponovaných místech.

31

-

Ovládá výstup po laně, slanění, přestup z lana na lano, jištění a sebejištění, postupové jištění.

-

Je schopen provádět činnosti ve stěně jako je spouštění a vytažení břemene.

-

Je schopen provést záchranu a sebezáchranu po pádu do lana.

-

Umí poskytnout první pomoc při lezecké činnosti.

-

Ovládá práci se všemi věcnými prostředky požární ochrany určenými pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou, které jsou ve vybavení lezeckého družstva nebo lezecké skupiny.

-

Provádí záchranné a jiné práce ve výšce a nad volnou hloubkou i s pomocí ochranných prostředků proti působení nebezpečných látek, detekční technikou, příp. potápěčskou výstrojí aj.

-

Provádí práci ve výšce a nad volnou hloubkou dle pokynů velitele lezeckého družstva nebo vedoucího lezecké skupiny.

-

Provádí prohlídky věcných prostředků požární ochrany pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou před a po použití.

-

Je povinen hlásit veliteli zásahu, veliteli lezeckého družstva nebo vedoucímu lezecké skupiny zjištěné nedostatky a vlastní indispozici.

-

Zná základní bezpečnostní předpisy pro práci s vrtulníkem na zemi a běžně užívané signály pro jeho bezpečné navedení na místo zásahu.

-

Podílí se na pravidelné odborné přípravě hasičů v oblasti prací ve výšce a nad volnou hloubkou.

3.2. Výzbroj a výstroj Hasičského záchranného sboru ČR Zmíněný Pokyn č. 46/2011 rovněž upravuje vybavení lezeckých družstev a lezeckých skupin pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou, konkrétně ve svém článku 5. Požadované technické prostředky jsou rozděleny na vybavení pro jednotlivého člena lezeckého družstva a vybavení pro celé lezecké družstvo či lezeckou skupinu. Vybavení hasiče se specializací pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou: -

Výstroj:

32

o Přiléhavý ochranný oděv bez volných částí, které by mohly být zachyceny (např. lezecká kombinéza) o Obuv s neklouzavou podrážkou a zpevněným kotníkem o Ochranné rukavice pětiprsté o Lezecká obuv pro pohyb v přírodních, exponovaných terénech -

Minimální osobní vybavení věcnými prostředky pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou, takzvaná výzbroj: o Zachycovací postroj o Ochranná přilba určená pro lezeckou činnost o Karabina se zámkem a pojistkou zámku s minimální pevností 22 kN v podélném směru (min. 2 ks) o Karabina se zámkem a pojistkou zámku s minimální pevností 22 kN v podélném směru typ HMS (min. 1 ks) o Slaňovací prostředek o Smyčky k lanovým svěrám - 1 souprava o Odsedací smyčka o Textilní smyčky - 3 ks o Nůž s pevnou čepelí (nebo otevíratelný jednou rukou) a pouzdrem o Transportní vak na přenos materiálu

Minimální vybavení lezeckých družstev (lezeckých skupin) dislokovaných na jedné stanici: -

Textilní smyčka (20 ks)

-

Nízko průtažné lano s opláštěným jádrem typu A dle ČSN EN 1891, průměr minimálně 10 mm, délka 100 m nebo podle místních podmínek (závisí na výšce nejvyšší budovy nebo konstrukce, případně nejhlubšího místa v účinném dosahu lezecké skupiny) (2 ks)

33

-

Nízko průtažné lano s opláštěným jádrem typu A dle ČSN EN 1891, průměr minimálně 10 mm, délka 60 m (3 ks)

-

Jednoduché dynamické lano dle ČSN EN 892, průměr minimálně 9,7 mm, minimální délky 45 m (2 ks pro lezecké družstvo o početním stavu 1+3, 3 ks pro lezecké družstvo o početním stavu 1+5)

-

Karabina se zámkem a pojistkou zámku s minimální pevností 22 kN v podélném směru (25 ks)

-

Karabina se zámkem a pojistkou zámku s minimální pevností 22 kN v podélném směru typ HMS (5 ks)

-

Ocelová karabina se zámkem a pojistkou zámku s minimální pevností 28 kN v podélném směru (10 ks)

-

Souprava lanových svěr (4 sady)

-

Pomocná šňůra

-

Ocelová kotvící smyčka (6 ks)

-

Záchranný postroj nebo záchranný pás (4 ks)

-

Prostředky na vytahování a spouštění (např. Rollgliss, Evak)

-

Trojnožka

-

Evakuační nosítka s možností zavěšení

-

Kladka na hrany (2 ks)

-

Záchranářská kladka s min. pevností 22 kN (6 ks)

-

Kotvící deska (2 ks)

-

Lékárnička (vybavení pro první předlékařskou pomoc, např. zdravotnický batoh)

-

Tepelně reflexní fólie (3 ks)

-

Chránička na lano (6 ks)

-

Čelová svítilna se záložním zdrojem (3 ks)

-

Vaky pro přenášení a transport vybavení lezecké skupiny

34

3.3. Záchranné techniky používané Hasičským záchranným sborem ČR Ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR uveřejnilo Konspekt 1-2-02 Požární taktika. Záchranné práce. Záchrana osob z výšky. V uvedeném materiálu jsou rozděleny záchranné techniky s ohledem na způsob jejich provedení do těchto oblastí: -

Záchrana po únikových cestách

-

Záchrana pomocí evakuačních požárních výtahů

-

Záchrana pomocí výškové techniky

-

Záchrana pomocí záchranných tunelů a rukávů

-

Záchrana pomocí lezecké techniky

-

Záchrana pomocí vrtulníku

-

Záchrana pomocí plachet a matrací pro skok

Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje pak vydal metodický materiál Záchrana osob ze stromů; Způsoby výstupu na strom ze dne 14. března 2008, který záchranné techniky používané HZS pro záchranu osob z výšky doplňuje o: -

Záchranu osob ze stromů

HZS má s ohledem na svoji širokou působnost a variabilitu případů, u kterých zasahuje vypracovanou metodiku k záchraně osob z výšky výše zmíněnými způsoby. Ne všechny způsoby záchrany osob z výšky však vyžadují speciální znalosti lezeckých technik. Pro potřeby této práce budou tedy blíže popsány jen ty způsoby záchrany osob, které ke svému správnému a úspěšnému provedení potřebují znalost lezeckých technik, jde tedy o záchranu pomocí lezeckých technik a záchranu osob ze stromů.

3.3.1. Záchrana pomocí lezecké techniky Dle ředitelství HZS je záchrana pomocí lezecké techniky způsobem, který se v současné době v rámci HZS rozvíjí (Ředitelství Hasičského záchranného

35

sboru ČR, Odborná příprava jednotek požární ochrany KONSPEKT 1-2-02 Požární taktika. Záchranné práce. Záchrana osob z výšky, n.d., p. 22). Jeho zařazení mezi metody používané HZS bylo však nezbytné s ohledem na skutečnost, že velké množství zásahů se odehrává na výškových konstrukcích, skalách či při požárech výškových budov. Právě při těchto zásazích je používaní lezeckých technik velice účinné a v některých případech i jediné použitelné. To bylo zohledněno i v pokynech generálního ředitele HZS, kterým byla založena lezecká družstva či skupiny, které si osvojily lezecké techniky a využívají je při své práci. Metodika HZS pak rozdělila postupy záchrany pomocí lezeckých technik do třech základních oblastí: -

Záchrana osob směrem dolů - spouštění

-

Záchrana osob směrem nahoru - vytažení

-

Záchrana horizontální - přetažení

3.3.1.1.Záchrana osob směrem dolů - spouštění Pokud to situace dovoluje, je nejrychlejším postupem záchrany záchrana směrem dolů, tedy spouštěním. Osoby lze spouštět v záchranném postroji či v nosítkách. Spouštění je možné provést i jediným zachráncem, postup s více zachránci je vhodnější při zachraňování osob zraněných či osob v bezvědomí, aby byla umožněna jejich kontrola. Před zahájením samotného spouštění je nutné vybudovat spolehlivé jistící stanoviště, a to tak, aby následující spouštění mohlo probíhat pokud možno plynule. Konce lan je nutné vybavit pojistným uzlem, aby bylo zabráněno případnému prokluzu lana a pádu. V případě spouštění nosítek předepisuje metodika HZS povinnost je vždy spouštět pouze v doprovodu zachránce. Doporučuje se rovněž používání rukavic, aby nedošlo při delším spouštění k popáleninám. Vždy je nutné spouštět zachraňovaného, který je zajištěn druhým nezávislým lanem. V případě, že při spouštění vzejde nutnost prodloužení lana (použité lano není dostatečně dlouhé a nelze tak spustit zachraňovanou osobu až do požadované hloubky, či dojde k poškození lana), využijeme znalostí popsaných výše (viz výše kapitola 2.3.4.1), když před samotným napojováním lano vedoucí k zachraňovanému zajistíme dvěma samostatnými lanovými svěrami, po napojení lan dobereme pomocí jistících prostředků lano tak, aby po odstranění lanových svěr nedošlo k velkému prokluzu a neplynulosti ve spouštění, následně pokračujeme ve spouštění zachraňovaného (při provádění tohoto úkonu

36

je nutné mít dostatek prostoru a dostatek lana pro provedení všech potřebných úkonů). HZS pak ve svém metodickém pokynu (Franc, R., Buřič, P., Adamec, J., Buček, J., Hauser, R., Hůla, K., … Zdrha, V., 2009, pp. 92-93) rozděluje záchranu osob pomocí spouštění do dvou oblastí, a to: -

Spouštění pomocí základních prostředků

-

Spouštění pomocí speciálních prostředků

HZS pak za Spouštění pomocí základních prostředků označuje situace, kdy je ke spouštění používán poloviční lodní uzel v karabině HMS, nebo je používán jiný slaňovací prostředek (nedoporučuje se slaňovací osma, která vyžaduje velkou sílu k držení lana, aby nebylo dosaženo vysoké rychlosti spouštění; vhodné jsou naopak samoblokující slaňovací prostředky), výjimečně lze provést spouštění i přes tělo zachránce (při absenci všech ostatních pomůcek, je však nutné mít vhodný oděv, aby nedošlo k případnému popálení). Při spouštění by měl být zachránce ukotven v jednom jistícím bodě a zachraňovaný by měl být spuštěn přes druhý nezávislý jistící bod, nezbytné je rovněž udržovat kontakt se zachraňovanou osobou (komunikací či vizuálně). Při Spouštění pomocí speciálních prostředků je využíváno pomůcek, které samočinně regulují rychlost spouštění a zároveň umožňují spouštění oboustranné (jedna strana jede dolů a druhá nahoru). Tuto speciální pomůcku je však možné využívat pouze při spouštění do volného prostoru (při zachycení za nějakou překážku či při využití dané pomůcky na šikmé ploše hrozí pád spouštěných). HZS pak používá i speciální prostředky, které je možné použít jak při spouštění tak při vytahování (viz níže v kapitole 3.3.1.2 popsaná trojnožka a speciální kladkostroje EVAK či ROLLGLISS). I zde však platí, že používané prostředky musí být dobře ukotveny a zajištěny, vždy je pak nutné zachraňované jistit i za pomoci dalšího nezávislého jištění pro případ selhání jištění pomocí zmíněných speciálních prostředků.

3.3.1.2.Záchrana osob směrem nahoru - vytažení Techniky záchrany směrem nahoru se volí v případech, kdy není vhodné či dokonce možné použít techniky spouštění, tato záchrana představuje převážnou většinu lezeckých zásahů (záchrana z šachet, studní, sklepů). Osoby lze vytahovat v záchranném postroji či v nosítkách. Rovněž záchrana osob směrem nahoru lze

37

provést činností jediného zachránce, postup s více zachránci je však vhodnější při zachraňování osob zraněných či osob v bezvědomí pro jejich kontrolu během celého zachraňování. HZS pak ve svém metodickém pokynu (Franc, R., Buřič, P., Adamec, J., Buček, J., Hauser, R., Hůla, K., … Zdrha, V., 2009, pp. 90-92) rozdělil záchranu osob vytažením do třech oblastí, a to: -

Vytažení pomocí základních prostředků

-

Vytažení pomocí speciálních prostředků

-

Vytažení protiváhou zachránce

HZS pak jako Vytažení pomocí základních prostředků označuje situace, kdy zasahující jednotka nemá speciální záchranářské prostředky (tím je myšleno především použití trojnožky a kladkového systému EVAK či ROLLGLISS) pro vytahování a je nucena použít techniky základní, ty však nejsou tak účinné jako techniky s použitím speciálních prostředků. Do základních prostředků je tak zařazeno vybudování klasického kladkostroje (viz výše kapitola 2.3.3). HZS však většinou zasahuje v dobře přístupných místech a má s sebou odpovídající vybavení, které horolezci většinou ke svému výstupu nepoužívají, díky tomu může zasahující jednotka připravit pro záchranu směrem nahoru mnohem účinnější kladku, když veškeré lomy lan přes karabinu bývají nahrazeny kladkou a lano není blokováno pomocí prusíku, ale za pomoci lehčeji ovladatelných blokantů (lanových svěr), čímž je zajištěn snazší a rychlejší průchod lana celým systémem, když ten je blokován pouze v jednom směru. Pro lepší představu předkládáme nákres kladky sestavené pro záchranu směrem nahoru (viz Obrázek 13).

38

Obrázek 13 [Franc, R., Buřič, P., Adamec, J., Buček, J., Hauser, R., Hůla, K., … Zdrha, V. (2009). Práce ve výšce a nad volnou hloubkou v podmínkách požární ochrany. Praha, Czech Republic: MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, p. 95]

Při budování kladkostroje je nutné zohlednit specifika místa, kde je prováděn zásah, a počítat s potřebou dlouhého lana (s ohledem na násobek budovaného kladkostroje), dále je nutné dbát na správné umístění kladkostroje (s ohledem na průchod lana, když je nutné zabránit či alespoň zmírnit případný oděr lana při přechodu přes ostrý okraj – okraj je nutné zabezpečit pomocí kladky na hrany). S ohledem na složitost sestavovaného systému a možnosti selhání jak lidského faktoru tak i technických pomůcek je nutné vždy používat druhé nezávislé jištění (Schubert, P., 2007, pp. 218-219). Mezi Vytažení pomocí speciálních prostředků zařazuje HZS především záchranu za použití trojnožky (viz Obrázek 16) (případně rozpěrné tyče do okna či výložníku hydraulického zařízení), čímž se vyloučí nebezpečí poškození lana, které by jinak vedlo přes hranu. Dalším speciálním prostředkem, který umožňuje rychlejší a efektivnější vytahování zachraňovaného, je již sestavený vytahovací prostředek (speciálně vyrobený kladkostroj), HZS používá systém EVAK (viz Obrázek 14) či ROLLGLISS (viz Obrázek 15). Vybudování lanového systému za použití těchto pomůcek zrychluje a usnadňuje práci, je však vždy nutné dbát na

39

správné použití daných pomůcek a zajištění samotného systému (trojnožku proti případnému převrácení a pokud možno vždy jistit zachraňovaného i zachránce samostatně na druhém nezávislém jištění).

Obrázek 14

Obrázek 15

Obrázek 16

[Franc, R., Buřič, P., Adamec, J., Buček, J., Hauser, R., Hůla, K., … Zdrha, V. (2009). Práce ve výšce a nad volnou hloubkou v podmínkách požární ochrany. Praha, Czech Republic: MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, pp. 43-46]

V některých případech doporučuje metodika HZS (Franc, R., Buřič, P., Adamec, J., Buček, J., Hauser, R., Hůla, K., … Zdrha, V., 2009, pp. 91-92) použít k záchraně metodu Vytažením protiváhou zachránce, jde o využití váhy lezce k vytažení zachraňovaného například při pádu do lana, kdy pomáháme zachraňovanému k výstupu k jistícímu bodu (podobně jako výše v kapitole 2.3.2). Zachránce i zachraňovaný jsou spojeni lanem, které vede přes jistící bod, zachránce se k jistícímu bodu dále zajistí dostatečně dlouhou smyčkou. Na pramen lana, který vede k zachraňovanému, umístíme lanovou svěru (blokant), který zabrání zpětnému prokluzu lana. Celý proces urychlí, když je i zachránce ke svému prameni lana připoután za pomoci lanové svěry (blokantu), který urychlí jeho zpětný návrat k jistícímu bodu a zabezpečí plynulejší postup při vytahování zachraňovaného.

3.3.1.3.Záchrana horizontální - přetažení Horizontální způsob záchrany je vlastně použití lanového traverzu či lanového zábradlí, po kterém se transportuje zachráněný. I v tomto případě lze

40

zachraňovat osoby v záchranném postroji či v nosítkách. Při horizontální záchraně je vhodnější záchrana více zachránci, když na některé zachraňované osoby má lanový traverz či lanové zábradlí má negativní vliv na psychiku. Pokud to tedy situace umožňuje, je vždy lepší zachraňované osoby přemisťovat pod dohledem zachránce. Vybudování horizontálního lanového systému je obtížné a časově náročné, vždy je tedy nutné dbát na výběr správného materiálu a na volbu pevných jistících bodů (když dochází k velkému zatížení jednotlivých bodů s ohledem na směr namáhání); budování systému pro horizontální záchranu by tak mělo být svěřeno jen zachráncům s praxí. HZS rozděluje systémy pro horizontální záchranu do dvou oblastí, jde o: -

Lanová zábradlí

-

Lanové traverzy

Lanové zábradlí slouží především k zajištění osob při horizontálním pohybu mezi jistícími body, což má zajistit dostatečnou bezpečnost na hůře schůdných místech, kde hrozí nebezpečí pádu. Uvedená technika se nyní hojně používá v turistice, kdy jsou zřizovány tzv. klettersteigy či via ferraty, které zprostředkovávají zážitek z horolezectví i začínajícím horolezcům či turistům (zde je ovšem jistící „lanové zábradlí“ vytvořeno ocelovým lanem a cesta nevede pouze horizontálně, ale většinu cesty spíše vertikálně, pro zajištění bezpečnosti je tak nutné používat tlumiče pádů – tzv. ferratové sety). V případě budování lanového zábradlí je nutné vybírat vhodné jistící body (kotevní body mohou mít menší nosnost při zatěžování v horizontálním směru než ve směru vertikálním), používat statická (nízko průtažná) lana a v případě předpokládaného silného zatížení zdvojit lanové zábradlí použitím dvou lan. Každý zachraňovaný musí být vybaven dvěma smyčkami s karabinami, aby byl i při překonávání jistících bodů vždy jištěn. Jak uvádí metodika HZS (Franc, R., Buřič, P., Adamec, J., Buček, J., Hauser, R., Hůla, K., … Zdrha, V., 2009, pp. 94-97) je lanového traverzu (neboli tyrolského traverzu či lanového přemostění) využíváno zejména v situacích, kdy je nutné překonat volnou hloubku (horizontálně - z budovy do budovy ve stejné výšce; či ukloněně – spuštění z budovy do větší vzdálenosti od jejího úpatí). Jistící body lanového traverzu tak bývají vysoce namáhány vzhledem k napínací síle lana a váze přepravovaného břemene (zachraňovaného), k vybudování traverzu by tak mělo být vždy použito dvojité nízko průtažné (statické) lano, když každý jeho konec by měl být nezávisle zajištěn na dvou jistících bodech. Obě lana by měla

41

být věšena a napínána zvlášť, aby bylo zabráněno jejich případnému smotání (kotvení na jedné straně lanového traverzu by mělo rovněž umožňovat dopínání lana).

3.3.2. Záchrana osob ze stromů HZS jsou hlášeny i případy, ve kterých je nutné vystoupat na strom a tam provést požadovaný zásah (záchrana osoby ze stromu, zabezpečení volných částí proti pádu), vzhledem k tomu, že tato hlášení a tedy i zásahy nejsou ojedinělé, vypracoval Hasičský záchranný sbor Moravskoslezského kraje metodický materiál Záchrana osob ze stromů; Způsoby výstupu na strom ze dne 14. března 2008, kterým se určují postupy a vybavení pro výstup na stromy a záchranu ze stromů. Nejčastěji zachraňovanými jsou při tomto typu zásahů paraglidisté, kteří nedokázali správně přistát a vlastními silami se nedokáží dostat z uvíznutí ve větvoví stromů, situaci obvykle stěžuje skutečnost, že se paraglidista nachází ve větší vzdálenosti od kmene a v dosahu má pouze slabé a nestabilní větve. Ke zmíněným zásahům povětšinou dochází v oblastech, kde není možné použít mobilní technické prostředky (například vysokozdvižné plošiny). V těchto specifických případech je nutné, aby k zachraňovanému vystoupal zachránce po kmeni stromu, tam ho zajistil a umožnil mu bezpečné spuštění na zem. K výstupu po kmeni stromu se pak používají speciální stupačky, ty však nejsou standardně ve vybavení hasičských lezeckých skupin, záleží tedy na vedení jednotlivých stanic, zda svá lezecká družstva těmito prostředky vybaví. Zmíněné stupačky jsou většinou vyrobeny z hliníku či oceli a obepínají podrážku obuvi pod kotníkem a dále se opírají vnitřní stranou o dolní končetinu minimálně do půli lýtek, na této vnitřní straně jsou pak stupačky vybaveny hroty (viz Obrázek 17), které se zarývají do kmene a umožňují tak výstup po kmeni.

42

Obrázek 17 [Franc, R., Kostka, S., Buček, J. & Pouč, D. (2008). Záchrana osob ze stromů. Způsoby výstupu na strom. Ostrava, Czech Republic: HZS Moravskoslezského kraje, HZS Jihomoravského kraje, Učiliště požární ochrany Velké Poříčí, p. 5]

Před výstupem na strom je nutné mít na paměti, že pevnost stromu se mění s ohledem na druh stromu a na panující klimatické podmínky (s klesající teplotou vzrůstá křehkost stromů, nedoporučuje se tedy provádět jakékoli práce na kmeni při teplotách nižších -10 oC; za obecně křehké stromy pak musíme ve všech situacích považovat borovici, modřín, buk, jasan, břízu a kaštan; za relativně stabilní a pevné stromy pak můžeme považovat smrk, jedli, dub a habr), jistící body by neměly být zřizovány v místech, kde kmen nedosahuje průměru alespoň 15 cm. K provedení výstupu je nutné být vybaven zmíněnými stupačkami, sedacím úvazkem a dvěma smyčkami, kterými bude obepínán kmen (dvě smyčky jsou nutností s ohledem na bezpečné překonávání větví, když se uplatňuje obdobný postup jako při používání ferratového setu). Samotný výstup je zahajován obepnutím kmene smyčkou a jejím uchycením do centrálního oka úvazku (mezi kmenem a stoupajícím zachráncem by měla být mezera cca 30 cm), následně jsou stupačky zarývány do kmene vahou zachránce, ten tak může stoupat po kmeni (je nutné postupovat opatrně a dbát na správné kladení stupaček na

43

kmen, aby byla zachována stabilita), při postupu je vhodné se dále jistit zakládáním postupového jištění. Ve chvíli, kdy se zachránce dostane k zachraňovanému, je jeho prvořadým úkolem zajistit zachraňovanou osobu proti pádu, když postavení zachraňovaného nemusí být stabilní a s příchodem zachránce a souvisejícím pohybem kmene může dojít k selhání držení zachraňovaného. Po zajištění zachraňovaného proti pádu se již další postup záchranných prací neliší od výše popsané záchrany spouštěním (viz výše kapitola 3.3.1.1). Za situace, kdy lezecké družstvo nedisponuje zmíněnými stupačkami, je možné pro výstup po kmeni zvolit improvizovanou metodu, kdy použijeme dvě smyčky, kterými obepneme kmen stromu za pomoci liščí smyčky. Horní smyčka je připevněna k centrálnímu oku sedacího úvazku a spodní smyčka (která by měla být v takové délce, aby do ní bylo možné bez obtíží umístit dolní končetinu) obepíná kmen. Samotný výstup po kmeni je pak uskutečňován postavením se do spodní smyčky a následným povolením smyčky horní, která je posunuta co možná nejvýše, horní smyčka je následně zatížena a posunujeme spodní smyčku, do které následně opět stoupáme; opakování těchto úkonů pak vede k výstupu po kmeni až do požadované výšky. Uvedená metoda je fyzicky velmi náročná, a proto by mělo být samozřejmostí zakládání postupového jištění.

44

4. Armáda ČR - lezecké techniky a vybavení

Armáda České republiky je základem ozbrojených sil a organizačně se člení na vojenské útvary, vojenská zařízení a vojenské záchranné útvary. Základní působnost AČR je upravena zákonem č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ozbrojených silách“). Posláním Armády České republiky je dle § 9 zákona o ozbrojených silách připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Ozbrojené síly plní též úkoly, které vyplývají z mezinárodních smluvních závazků České republiky o společné obraně proti napadení. AČR je využitelná i pro další úkoly, mezi ty náleží dle ustanovení § 14 zákona o ozbrojených silách i její využití k záchranným pracím při pohromách (pohromami se dle ustanovení § 2 zákona o ozbrojených silách rozumějí zejména živelní pohromy, požáry, průmyslové a ekologické havárie, které ohrožují životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí) nebo při jiných závažných situacích ohrožujících životy, zdraví, značné majetkové hodnoty nebo životní prostředí nebo k likvidaci následků pohromy; dále k odstranění jiného hrozícího nebezpečí za použití vojenské techniky a k plnění humanitárních úkolů civilní ochrany. Za použití jiných útvarů či složek AČR k záchranným pracím je označováno (dle ustanovení § 15 zákona o ozbrojených silách) dočasné organizované nasazení vojenských útvarů a vojenských zařízení s potřebným vojenským materiálem za situace, kdy správní úřady, orgány územní samosprávy, požární ochrana nebo vojenské záchranné útvary nemohou zajistit záchranné práce nebo likvidaci následků pohromy vlastními silami. Mezi složky AČR, které zajišťují činnosti dle ustanovení § 14 a § 15 zákona o ozbrojených silách se řadí především vojenské záchranné útvary, které jsou přímo určeny k plnění výše uvedených humanitárních úkolů civilní ochrany. V rámci AČR plní tyto činnosti především 15. ženijní pluk Bechyně (Velitelství pozemních sil, 2014), který je zařazen do pozemních sil, konkrétně do sil bojové podpory; 15. ženijní pluk Bechyně se skládá ze 151. ženijního praporu Bechyně a 153. ženijního praporu Olomouc. Tyto prapory bývají k záchraně obyvatelstva a spolupráci s IZS využívány nejčastěji. Uvedené plyne z jejich hlavních úkolů, kterými je bojová a všeobecná ženijní podpora všech druhů činností a operací AČR a podpora IZS včetně plnění humanitárních úkolů (Úkoly 15. ženijního

45

pluku, n.d.). V rámci IZS uvedené prapory díky svým záchranným rotám provádějí záchranné, vyprošťovací a likvidační práce ve spolupráci s IZS. Základní metodickou pomůckou, která je v rámci AČR využívána k výuce vojenského lezení je publikace „Pomůcka pro základní a zdokonalovací kurz vojenského lezení“ (Ullrich, D., Pevný, J., Michalička, V., Kulich, M., Dosedla, D., Příkazský, J., … Kvaka, Z., 2012).

4.1. Nezbytné znalosti příslušníka Armády ČR Dle zmíněného metodického materiálu AČR (Ullrich, D., Pevný, J., Michalička, V., Kulich, M., Dosedla, D., Příkazský, J., … Kvaka, Z., 2012, pp. 11-12) můžeme vojenské lezení rozdělit do dvou oblastí, a to na oblast základního kurzu vojenského lezení a na oblast zdokonalovacího kurzu vojenského lezení, když jednotliví příslušníci AČR jsou s ohledem na své zařazení v rámci struktury AČR obeznámeni buď pouze se základním kurzem, či s kurzem základním a rovněž i s kurzem zdokonalovacím. V rámci uvedených kurzů jsou příslušníci AČR seznamováni s metodikou, technikami a materiálem používanými ve vojenském lezení.

Příslušníci AČR obeznámení se základním kurzem by měli mít tyto znalosti (Ullrich, D., Pevný, J., Michalička, V., Kulich, M., Dosedla, D., Příkazský, J., … Kvaka, Z., 2012): -

Uzly: o Stejnosměrný a protisměrný osmičkový uzel o Stejnosměrný a protisměrný vůdcovský uzel o Prusíkův uzel o Uzel dračí smyčka o Lodní uzel o Poloviční lodní uzel (HMS) o Ambulantní uzel o Dvojitý rybářský uzel o Machardův prusík (excentrický, francouzský)

46

-

Slaňování: o Improvizované způsoby: •

Dülferův sed

•

Slanění bokem

•

Slanění křížením lana před tělem

o S pomůckami: •

Slaňování s osmou

•

Slaňování s karabinou H pomocí půllodního uzlu

•

Slanění se sebejištěním

-

Výstup po laně s využitím samosvěrných uzlů (viz výše kapitola 2.3.1.2)

-

Spouštění: o Spouštění přes tělo o Spouštění přes karabinu H pomocí půllodního uzlu o Spouštění přes slaňovací osmu

Příslušníci AČR obeznámení se zdokonalovacím kurzem pak znají (Ullrich, D., Pevný, J., Michalička, V., Kulich, M., Dosedla, D., Příkazský, J., … Kvaka, Z., 2012): -

Uzly: o Všechny uzly ze základního kurzu o Uzel devítková smyčka o Uzel motýlek (alpský motýl) o Uzel beznapěťový o Uzel vyvazovací vánočka o Uzel vánočkový prusík o Uzel otevřená garda o Uzel dvojitá dračí smyčka o Uzel zadrhávací klička o Uzel kamenný

-

Slaňování:

47

o Všechny způsoby slaňování ze základního kurzu o Zabezpečení lana při slaňování o Zablokování slaňovací pomůcky o Spojení lan při slaňování o Slaňovací stanoviště o Slaňování s materiálem (zbraní) o Slanění ve společném závěsu (se zraněným, viz výše kapitola 2.3.4.4) -

Výstup po laně: o Všechny techniky ze základního kurzu o Výstup po laně s využitím blokantů

-

Spouštění a vytažení: o Všechny techniky spouštění ze základního kurzu o Spouštění přes dvojitě provlečenou slaňovací osmu o Spouštění přes karabinu H pomocí dvojitého půllodního uzlu o Systémy jištění při spouštění osob (druhé nezávislé jištění) o Spouštění pomocí speciálních prostředků (samoblokující brzda) o Spouštění přes půllodní uzel na svázaných lanech (viz kapitola 2.3.4.1) o Vytažení pomocí jednoduché volné kladky (viz 2.3.3.1)

výše kapitola

o Dopomoc druholezci (viz výše kapitola 2.3.2) o Mechanismus proti zpětnému posunu břemene -

Fixní cesty: o Vybudování fixní cesty (viz výše kapitola 3.3.1.3) o Napínání lan (prosté, pomocí kladky) o Vybudování lanového přemostění (viz výše kapitola 3.3.1.3) o Vybudování šikmého slanění (viz výše kapitola 3.3.1.3)

4.2. Výzbroj a výstroj Armády ČR

48

výše

Rovněž (Ullrich, D., Pevný, J., Michalička, V., Kulich, M., Dosedla, D., Příkazský, J., … Kvaka, Z., 2012, pp. 23-37) je nutné rozlišovat horolezecké vybavení příslušníka AČR nezbytné pro provádění lezeckých technik dle základního kurzu a dle kurzu zdokonalovacího. Někteří příslušníci AČR jsou tedy obeznámeni pouze se základním kurzem vojenského lezení a tedy i se základními technikami a jejich materiálové požadavky nejsou tak vysoké jako u příslušníků AČR, kteří jsou obeznámeni se zdokonalovacím kurzem vojenského lezení a tedy i se složitějšími lezeckými technikami, k jejichž správnému a bezpečnému provedení je vyžadována větší materiálová vybavenost.

Příslušníci AČR obeznámení se základním kurzem potřebují toto vybavení: o Přilba o Tělový a prsní úvazek o Tři karabiny s pojistkou zámku o Slaňovací osma o 2 m kulaté smyce (průměr 6 mm) o 5 m kulaté smyce (průměr 6 mm) o Plochá smyce – nešitá k provázání úvazku o Plochá smyce šitá 80 cm o Rukavice

Příslušníci AČR obeznámení se zdokonalovacím kurzem jsou jako jednotlivci vybaveni shodně jako příslušníci AČR obeznámení pouze se základním kurzem. Do jejich vybavení je pak přidáván materiál lezeckého družstva, který obsahuje: o Dynamické lano o Statické lano o Sada mechanických vklíněnců o Sada vklíněnců o Blokanty (2 kusy)

49

o Kladka o Expreska (4 kusy) o Karabina (4 kusy) o Smyce plochá (volná či šitá – 2 kusy) o 5 m kulaté smyce (průměr 6 mm – 2 kusy) o Transportní

prostředek

UT

2000

(univerzální

transportní

prostředek do 140 kg)

4.3. Záchranné techniky používané Armádou ČR Z výše uvedených informací (viz kapitola 4.1 a kapitola 4.2) je možné dovodit, že základní metodika vojenského lezení se shoduje s metodikou horolezeckou (popsaná výše v kapitole 2), což je logické s ohledem na poslání AČR, která je především základem ozbrojených sil a jejím prvotním úkolem je připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Využívané lezecké techniky tak nemají být speciální, ve smyslu úzkého zaměření na specifické situace (záchrana ze stromu, záchrana osob směrem nahoru či směrem dolů jako je tomu například u HZS), ale má být pokud možno všeobecná (při minimálním materiálovém vybavení je možné pokrýt široké spektrum situací, se kterými se může příslušník AČR setkává v rámci plnění svých úkolů). V rámci metodiky vojenského lezení (Ullrich, D., Pevný, J., Michalička, V., Kulich, M., Dosedla, D., Příkazský, J., … Kvaka, Z., 2012, pp. 83-107) můžeme nalézt mnoho technik, které je možné použít pro záchranu na laně. Příslušník AČR obeznámen se základním kurzem je poučen o práci s lanem a obeznámen se základními prvky lezeckých technik; výuka je tedy soustředěna na jednotlivce a jeho pohyb v lezeckém terénu, nicméně je možné zde nalézt i techniky, které je vhodné používat pro záchranu na laně, jde o techniky spouštění, slanění a výstupu po laně. Díky znalosti těchto technik může dojít ke slanění či k výstupu ke zraněnému a k jeho následnému spuštění. V rámci základního kurzu jsou tyto znalosti dostatečné, neboť se nepředpokládá, že by daný příslušník AČR potřeboval ke své činnosti hlubší znalosti. Naopak příslušník AČR obeznámený se zdokonalovacím výcvikem dokáže v rámci záchrany na laně uplatnit širší paletu technik, jde o slanění, spouštění, výstup po laně, vytažení pomocí jednoduché kladky (viz výše kapitola 2.3.3.1), dopomoc (viz výše kapitola

50

2.3.2), vybudování fixní cesty (viz výše kapitola 3.3.1.3), vybudování lanového přemostění (viz výše kapitola 3.3.1.3) a vybudování šikmého slanění (viz výše kapitola 3.3.1.3). Se znalostí těchto technik může dojít k efektivnějšímu zásahu (ve smyslu využitelnosti znalostí širšího spektra lezeckých technik s ohledem na konkrétní specifika záchranné akce), pokud dojde k situaci, ve které je nutné použít záchranu za pomoci lezeckých technik. Vzhledem k tomu, že všechny lezecké techniky, které jsou používány příslušníky AČR pro záchranu na laně, byly již výše popsány, nebudeme je opakovaně v této kapitole rozebírat, když při jejich provádění příslušníky AČR nedochází k významným odchylkám od technik popsaných výše v kapitole 2, případně kapitole 3. Je však nezbytné upozornit na fakt, že v rámci metodiky vojenského lezení (Ullrich, D., Pevný, J., Michalička, V., Kulich, M., Dosedla, D., Příkazský, J., … Kvaka, Z., 2012, p. 115) je dbáno na to, aby v rámci bezpečnosti byly veškeré techniky použitelné pro záchranu na laně prováděny s druhým nezávislým jištěním.

51

5. Horská služba ČR - lezecké techniky a vybavení

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky založilo dne 19. 11. 2004 zakládací listinou Horskou službu ČR, o.p.s., jak je uvedeno v úplném znění Statutu obecně prospěšné společnosti Horská služba ČR, o.p.s., když se založením obecně prospěšné společnosti vyslovila souhlas vláda svým usnesením č. 827 ze dne 1. 9. 2004. Horská služba ČR, o.p.s., má pak dle článku 3 zmíněného statutu poskytovat společnosti tyto služby: -

Organizuje a provádí záchranné a pátrací akce v horském terénu.

-

Poskytuje první pomoc, zajišťuje transport nemocných a raněných.

-

Vytváří podmínky pro bezpečnost návštěvníků hor.

-

Zajišťuje provoz záchranných a ohlašovacích stanic Horské služby.

-

Provádí instalaci a údržbu výstražných a informačních zařízení.

-

Vydává a rozšiřuje preventivně-bezpečnostní materiály.

-

Informuje veřejnost o povětrnostních a sněhových podmínkách na horách a svých opatřeních k zajištění bezpečnosti na horách.

-

Sleduje úrazovost, zpracovává úrazovou statistiku, na základě které provádí rozbor příčin úrazů na horách, navrhuje a doporučuje opatření k jejímu snížení.

-

Provádí hlídkovou činnost na hřebenech hor a volném horském terénu, pohotovostní službu na stanicích a domech Horské služby a lavinová pozorování.

-

Ve vztahu k občanskému sdružení Horská služba České republiky: o Provádí a zajišťuje školení členů občanského sdružení Horká služba České republiky a dalších osob účastnících se na záchranných a pátracích akcích v horském terénu. o Zajišťuje

materiálně

technické

vybavení

občanského

sdružení Horská služba České republiky. o Podporuje činnost občanského sdružení Horská služba České republiky.

52

-

Spolupracuje s ostatními záchrannými organizacemi v České republice i v zahraničí.

-

Spolupracuje s orgány veřejné správy, ochrany přírody a životního prostředí a jinými orgány a organizacemi.

Horská služba České republiky, o.s. je pak dle Statutu Horské služby České republiky, o.s. ze dne 20.11.2010 specializovanou výběrovou záchranářskou organizací, která vykonává svou činnost v sedmi oblastech (Beskydy, Jeseníky, Jizerské hory, Krkonoše, Krušné hory, Orlické hory, Šumava) a která na základě dohody s Horskou službou ČR, o.p.s., vykonává především tyto úkoly: -

Organizuje a provádí záchranné a pátrací akce v horském terénu.

-

Poskytuje první pomoc, zajišťuje transport raněných.

-

Vytváří podmínky pro bezpečnost návštěvníků hor.

-

Zajišťuje provoz záchranných a ohlašovacích stanic.

-

Provádí instalaci a údržbu výstražných a informačních zařízení.

-

Spolupracuje

při

vydávání

a

rozšiřování

preventivně-

bezpečnostních materiálů, informuje veřejnost o povětrnostních a sněhových podmínkách na horách a opatřeních HSk zajištění bezpečnosti na horách. -

Spolupracuje s orgány veřejné správy, ochrany přírody a životního prostředí a jinými orgány a organizacemi.

-

Provádí hlídkovou činnost na hřebenech hor, sjezdových tratích, pohotovostní službu na stanicích a domech Horské služby ČR o.p.s.

-

Provádí lavinová pozorování.

-

Připravuje své členy a čekatele a spolupracuje s ostatními záchrannými organizacemi v ČR i v zahraničí.

Zmíněné společnosti (Horská služba ČR, o.p.s. a Horská služba České republiky, o.s. – dále označovány souhrnně jako Horská služba ČR) ve své činnosti úzce spolupracují a jako ostatní složky IZS vykonávají svou činnost v horských oblastech. Vzhledem ke geografické oblasti svého působení se

53

specializují převážně na záchranu osob ze specifického horského prostředí, ke své činnosti tak ve významné míře využívají poznatků z horolezectví a lezeckých technik.

5.1. Nezbytné znalosti příslušníka Horské služby ČR HS má stanovena přísná kritéria pro přijetí svých členů, mezi hlavní předpoklady pro přijetí k HS patří dle článku V. Statutu Horské služby české republiky, o.s. ze dne 20. 11. 2010 především: -

Fyzická zdatnost, morální a charakterové vlastnosti, které jsou zárukou řádného plnění povinností člena.

-

Znalost terénu v oblasti, kde bude přijímán.

-

Ovládání lyžařské a horolezecké techniky.

Konkrétní požadavky pak stanovuje tzv. národní soustava kvalifikací, když pro člena horské služby je nutné splnit kvalifikaci dohledatelnou pod kódem 65017-M (dostupné na http://www.narodnikvalifikace.cz). Z lezecké metodiky musí mít člen horské služby tyto znalosti: -

Prokázat dovednost práce s lanem, navazování kotevních lan, uzlové techniky (uzel osmičkový, lodní, půllodní, UIAA, rybářský, Prusíkův, ambulantní, zadrhávací a jejich varianty).

-

Spouštět transportní prostředek (vak, evakuační sedačku).

-

Vybudovat jisticí stanoviště – pavouk.

-

Vybudovat postupové stanoviště, uplatňovat prvky postupového jištění.

-

Absolvovat jako druholezec výstupy 3. stupně obtížnosti.

-

Slaňovat se samojištěním, s využitím pomůcek – slaňovací osma.

-

Popsat horolezecký materiál a jeho použití (lana, smyčky, karabiny, úvazky, blokanty).

-

Chytat pád na skále, prusíkování.

-

Spouštět a vytahovat zraněného pomocí lanové techniky – půllodní uzel, pákování, kladkostroj atd.

-

Prokázat dovednost dynamického jištění na sněhu.

54

-

Pohybovat se v exponovaném terénu se stoupacími železy a cepínem na svahu o sklonu okolo 45°, absolvovat lezení v ledu s pomocí želez a cepínů a brzdit cepínem.

-

Vysvětlit pádový faktor včetně vzorce.

-

Prokázat znalosti o bezpečnosti práce ve výšce a nad volnou hloubkou.

5.2. Výzbroj a výstroj Horské služby ČR Horská služba ČR se svou činností zaměřuje na záchranu osob v horském terénu, ze zmíněného zaměření je možné odvodit i jejich nezbytné vybavení (to se však liší stanici od stanice dle místních specifik). Základní vybavení Horské služby ČR (On-line učebnice Horské služby ČR, n.d.) se shoduje s vybavením horolezce (lana, úvazky, karabiny, slaňovací a jistící prostředky, blokanty, kladky, jistící a kotevní prostředky), většinou je však dále doplňováno o: -

Celotělový postroj pro záchranáře

-

Evakuační trojúhelník

-

Záchranářská kladka

-

Lanový naviják Tyromont

-

Záchranná smyčka

-

Dvojitá smyčka s tlumičem pádu (ferratový set)

V zimním období pak vybavení Horské služby ČR narůstá o: -

Lyže (běžecké, sjezdové, skialpové)

-

Pomůcky pro lavinové vyhledávání (pes, sondy, pomůcky pro vyproštění)

-

Sněžnice

-

Stoupací železa (mačky)

-

Cepíny

Mezi speciální části vybavení pak můžeme zařadit různé transportní pomůcky, kdy jde o pomůcky improvizované (využívají se v případě nemožnosti využití motorových pomůcek, jde o transportní nosítka, kanadské sáně, akia člun,

55

sáně Fjellpulken) a motorové pomůcky (sněžný skútr, sněhová rolba, terénní čtyřkolky, terénní automobily).

5.3. Záchranné techniky používané Horskou službou ČR Horská služba uveřejnila pro potřeby svých členů internetovou publikaci, ve které shrnuje metodiku používanou HS, jde o On-line učebnice Horské služby ČR (n.d.) [Online], která je dostupná na http://mail.kallib.cz/hs/index.php. Zmíněná publikace pak hovoří o těchto lezeckých technikách, které využívají pro záchranu osob členové HS: -

Záchrana pomocí spouštění (viz výše kapitola 3.3.1.1)

-

Záchrana pomocí vytažení (viz výše kapitola 3.3.1.2)

-

Záchrana ze stromu (viz výše kapitola 3.3.2)

-

Záchrana ze sedačkové či kabinkové lanové dráhy

Techniky a materiál používaný HS se téměř shoduje s materiálem využívaným HZS, není tak nezbytně nutné opětovně popisovat techniky záchrany za pomoci spouštění, vytažení či záchrany ze stromů, když uvedené techniky byly popsány výše v kapitole 3. a kapitole 4. Záchranná akce Horké služby ČR je však většinou specifická v tom směru, že je nutné ji provádět v hůře přístupném terénu či za složitých klimatických podmínek, ne vždy je tak možné využití motorových dopravních prostředků pro přepravu k místu zásahu. S tím souvisí i omezené materiálové vybavení, které jsou členové HS k místu zásahu schopni přepravit. Povětšinou jsou však již dopředu obeznámeni s typem zásahu, který budou provádět a tedy i s nezbytným materiálovým vybavením potřebným pro úspěšné provedení záchranné akce. Na rozdíl od HZS tak nelze předpokládat, že členové HS budou mít v místě zásahu vždy k dispozici speciální prostředky pro záchranu (kupříkladu v kapitole 4. zmíněná trojnožka a speciální kladkostroje EVAK, ROLLGLISS či lanový naviják Tyromont), povětšinou tak bude prováděna záchrana s využitím základních prostředků (lana, úvazky, karabiny, slaňovací a jistící prostředky, blokanty, kladky, jistící a kotevní prostředky, celotělový postroj pro záchranáře, evakuační trojúhelník, záchranářská kladka, záchranná smyčka, dvojitá smyčka s tlumičem pádu, stupačky pro výstup na strom). Podrobněji tak bude popsána pouze technika záchrany ze sedačkové či kabinové

56

lanové dráhy, která je typickou záchrannou akcí členů HS, jiné složky IZS naopak tuto záchranu provádí velice zřídka.

5.3.1. Záchrana ze sedačkové či kabinové lanové dráhy Dle ustanovení § 65 vyhlášky ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah, ve znění pozdějších předpisů, musí být každá vysutá lanová dráha vybavena záchrannými zařízeními a pomůckami k vyproštění a evakuaci cestujících. Tyto záchranné prostředky pak musí být snadno přístupné, rychle dosažitelné a musí umožňovat provedení záchranné akce nejvýše dvěma osobami. Horská služba ČR pak rozlišuje dva základní postupy pro záchranu z lanové dráhy, které se odlišují především použitými prostředky pro záchranu (On-line učebnice Horské služby ČR, n.d.), jde o: -

Evakuační systém PETZL pro záchranu cestujících na lanových drahách

-

Evakuace ze sedačkových a kabinových lanovek za použití slaňovacího zařízení RG9

5.3.1.1. Evakuace z lanových drah - systém PETZL K úspěšnému a bezpečnému provedení evakuace cestujících z lanové dráhy za pomoci systému PETZL je nutné, aby byla záchrana prováděna dvěma zachránci a ti byli vybaveni tímto materiálem: záchranářská kladka (1 ks), celotělový úvazek pro záchranáře (2 ks), evakuační trojúhelník (1 ks), lanová smyčka (1 ks), plochá smyčka (1 ks), samoblokující brzda (například GRIGRI, 1 ks), karabina HMS (8 ks), záchranné lano (1 ks), záchranná smyčka (1 ks), dvojitá smyčka s tlumičem pádu (ferratový set vybavený karabinami MGO – velkorozměrová karabina určená pro připínání na kovové konstrukce, 1 ks), ochranná přilba (2 ks). Dvoučlenné družstvo vybavené zmíněným materiálem se přesune k podpěře lanové dráhy, která se nachází nad sedačkou lanové dráhy, ze které je nutné zachránit cestující. Oba zachránci se připraví na svou činnost (obléknou se do úvazků, nasadí si helmy a připraví si další materiál). Člen družstva vybavený ferratovým setem, pěti karabinami HMS, záchranářskou kladkou, lanovou

57

smyčkou, plochou smyčkou a záchranářským trojúhelníkem (dále jen záchranář) následně zahájí výstup na podpěru lanové dráhy, když je jištěn druhým členem družstva za pomoci záchranného lana s využitím principů postupového jištění. Ve chvíli, kdy záchranář dosáhne vrcholu podpěry lanové dráhy a zajistí se proti pádu, připevní záchranářskou kladku na ocelové lano lanové dráhy a připne ji pomocí karabiny do centrálního oka svého úvazku, rovněž jeden z konců ferratového setu připne na ocelové lano tak, aby byl za záchranářskou kladkou. Následně se odjistí a nechá se druhým členem družstva spouštět k sedačce lanové dráhy, na které se nachází cestující, které je nutné evakuovat (viz Obrázek 18, šipka naznačuje směr spouštění záchranáře).

Obrázek 18 [P47 ROLLCAP (specific information) (n.d.). France: Petzl, p. 2]

Ve chvíli, kdy je záchranář u sedačky lanové dráhy, zřídí na hlavním závěsu sedačky kotvící bod za pomoci ploché smyčky, do kterého zapne karabinu, tou provlékne lano a jeho konec spustí až na zem. V tu chvíli se druhý člen družstva přemístí pod sedačku lanové dráhy a volný konec lana vloží do jistící pomůcky a spustí záchranáře na sedačku lanové dráhy (předtím záchranář zrušil jištění pomocí ferratového setu a záchranářské kladky na ocelovém laně lanové dráhy a jeden konec ferratového setu připnul k nosné tyči sedačky lanové dráhy). Na sedačce se záchranář zajistí, vypne lano ze svého úvazku a provlékne ho pod

58

ochranným rámem sedačky lanové dráhy (sedačka lanové dráhy by měla být vybavena ochranným rámem, který zabraňuje možnému pádu cestujících během jízdy). Následně ustrojí cestující do záchranářského trojúhelníku (či záchranné smyčky) a lano karabinou připne k použité záchranné pomůcce. V tu chvíli druhý člen družstva může opatrně spouštět zachraňovanou osobu (sedačka lanové dráhy by měla být vybavena ochranným rámem, který zabraňuje možnému pádu cestujících během jízdy, před spuštěním cestujícího na zem je tak nutné tento ochranný rám odstranit - běžně vyklopit směrem nahoru - a umožnit tak cestujícímu vstát ze sedačky lanové dráhy). Ve chvíli, kdy jsou z dané sedačky spuštěni do bezpečí všichni cestující, připne záchranář lano do svého úvazku a nechá se jistit druhým členem družstva. Následně se záchranář postaví na sedačku lanové dráhy tak, aby dosáhl na ocelové lano lanové dráhy (při tom je neustále jištěn druhým členem družstva a jedním koncem ferratového setu připevněným k nosné tyči sedačky lanové dráhy), pod hlavní závěs sedačky nainstaluje záchranářskou kladku a jeden z konců ferratového setu shodně, jak bylo popsáno výše a jak je patrné z Obrázek 18. Následně odstraní zřízený pevný jistící bod (vytvořený z ploché smyčky a karabiny) a nechá se druhým členem družstva spustit k další sedačce lanové dráhy (když lano je vedeno přes nosnou tyč sedačky lanové dráhy), která je obsazena cestujícími. Jakmile dosáhne záchranář další sedačky lanové dráhy obsazené cestujícími, opakuje postup uvedený výše (sestoupí na sedačku lanové dráhy a evakuuje cestující). Pokud byly již evakuováni všichni cestující, odepne záchranář záchranou kladku a vybere všechen používaný materiál, lano protáhne okolo konstrukce sedačky lanové dráhy, u které se nachází, a nechá se spustit druhým členem družstva, po spuštění záchranáře je lano staženo.

5.3.1.2. Evakuace z lanových drah - zařízení RG9 Další způsob, který je využíván HS k záchraně cestujících z lanové dráhy, je postup s využitím slaňovacího zařízení RG9. Slaňovací zařízení RG9 je výrobkem francouzské firmy KOMET a umožňuje spouštění nákladu do hmotnosti 150 kg konstantní rychlostí 0,8 metrů za vteřinu až do hloubky 65 metrů. K bezpečnému provedení tohoto způsobu záchrany je potřebné obdobné vybavení jako pro záchranu pomocí výše popsaného systému PETZL (viz výše kapitola 5.3.1.1); je tedy nutné provádět záchranu dvěma zachránci za použití záchranářské kladky, celotělového úvazku pro záchranáře, evakuačního trojúhelníku, ferratového setu, karabiny HMS a slaňovacího zařízení RG9.

59

Postup záchrany se až k dosažení sedačky (či kabinky) lanové dráhy neliší od výše popsané záchrany pomocí systému PETZL (viz výše kapitola 5.3.1.1), následně je však záchranářem instalováno slaňovací zařízení RG9, cestující je ustrojen do evakuačního trojúhelníku a za pomoci slaňovacího zařízení RG9 je následně automaticky spouštěn na zem k druhému členu družstva, který ho odstrojí od evakuačního trojúhelníku a nechá ho vystoupat zpět k zachránci. Postup je opakován dokud nejsou evakuováni všichni cestující. Pokud je nutný přesun k další sedačce (či kabince) lanové dráhy, je využíván shodný postup jako u popsané záchrany pomocí systému PETZL (viz výše kapitola 5.3.1.1). Evakuací všech cestujících, vybráním veškerého použitého vybavení a slaněním zachránce je záchranná akce skončena.

60

Závěr

Snahou autora a zároveň cílem práce bylo podat přehled základních lezeckých technik a lezeckého vybavení, které je používáno složkami IZS. S ohledem na to byla práce rozčleněna do pěti kapitol, které postupně budovaly strukturu práce tak, že podaly základní informace o IZS a jeho složkách, které pro svoji práci využívají lezeckých technik. Aby mohlo dojít k určitému srovnání používání technik jednotlivými složkami IZS, byl poté podán výklad ohledně běžně používaných záchranných technik v rámci horolezectví na základě metodických materiálů Českého horolezeckého svazu. Následující kapitoly se již striktně věnovaly jednotlivým složkám IZS, které jsou svou funkcí zaměřeny tak, že provádí záchranné činnosti za pomoci lezeckých technik a vybavení, byl tak vybrán HZS, AČR a HS. Jako zdroje informací jsou využívány výhradně publikace, metodické materiály a předpisy jednotlivých složek IZS, což vede k podání validního přehledu používaných lezeckých technik a lezeckého vybavení v rámci jednotlivých složek IZS. Uvedená práce tak shrnuje dosavadní používané techniky jednotlivými složkami IZS a uvádí tak přehled znalostí o dané problematice. Práce tak přináší ucelený popis jednotlivých technik používaných jednotlivými složkami IZS na jednom místě, což poskytuje možnost pro jejich srovnání. Jde tak o teoreticky zaměřenou práci, která předkládá syntézu teoretických poznatků o dané problematice. Z informací předkládaných v jednotlivých kapitolách můžeme učinit některé závěry, které lze rozdělit do několika oblastí: 1. Každá výše zmíněná složka IZS používá vlastní předpisy (metodiku) k provádění záchrany na laně. 2. Každá výše zmíněná složka IZS se v základech drží doporučované horolezecké metodiky. 3. Nejsou stanoveny možnosti spolupráce zmíněných složek IZS.

Ad 1. Z jednotlivých kapitol vyplynulo, že jednotlivé složky IZS vypracovaly pro své interní potřeby (pro vzdělávání, pro stanovení jednotného

61

metodického postupu či vypracování interních předpisů) závazné metodické pokyny pro postup v případě používání lezeckých technik v rámci záchrany na laně. Je zřejmé, že jednotlivé složky IZS tyto publikace potřebují pro svoji činnost. Nicméně techniky, které uvádí ve své publikaci například HZS, se shodují ve svých základech (povětšinou dokonce v celku) s technikami uváděnými v ostatních publikacích dalších složek IZS. Nabízí se tak otázka, zda-li je nutné, aby měla každá ze složek IZS své vlastní metodické publikace k provádění lezeckých technik v rámci záchrany na laně. Případně, není-li efektivnější, aby byla vytvořena jednotná publikace záchrany na laně pomocí lezeckých technik a vybavení pro všechny složky IZS. Svým rozsahem a zpracováním by mohla být již nyní použitelná publikace používaná HZS (Franc, R., Buřič, P., Adamec, J., Buček, J., Hauser, R., Hůla, K., … Zdrha, V. (2009). Práce ve výšce a nad volnou hloubkou v podmínkách požární ochrany. Praha, Czech Republic: MV – generální ředitelství HZS). V rámci Evropské unie se již dokonce setkáváme se snahami tuto zdánlivou roztříštěnost v postupech jednotlivých skupin překlenout a to projektem EUSR (European Union special rescue), který byl zpracován v rámci projektu E-rescue (LU/03/B/P/PP156000). Projekt EUSR si klade za cíl vzdělávání příslušníků Zdravotnické záchranné služby a Hasičských záchranných sborů v oblasti činnosti ve výšce a nad volnou hloubkou a dále pro poskytnutí přednemocniční neodkladné péče (EUSR – MED, 2010). Ad 2. Ve druhé kapitole této práce jsou popsány základní lezecké techniky, které jsou pro záchranu na laně běžně používány horolezci po celém světě s ohledem na obecnost (běžnost) materiálu nutného pro jejich správné a bezpečné provedení. V ostatních kapitolách poukazujících na jednotlivé složky IZS jsme si pak mohli povšimnout, že je znalostí těchto technik minimálně v základech využíváno i složkami IZS. Prakticky jsou tyto techniky jednotlivými složkami IZS převzaty a jejich dílčí části obměněny tak, aby byla zvýšena účinnost dané techniky spočívající především v rychlejším provedení záchrany na laně (zejména jsou nahrazovány jednotlivé prusíky, s kterými se obtížně manipuluje, lanovými svěrami pro rychlou a pohodlnou manipulaci; lomy lana přes karabinu jsou nahrazovány kladkami pro snadnější průchod lana; nebo dochází k použití jiných speciálních prostředků). Jiných změn však zmíněné techniky nedoznaly, pomineme-li speciální techniky jako je záchrana ze stromu či evakuace z lanových drah. Uvedené skutečnosti je možné rovněž využít u případné přípravy obecné metodiky pro všechny složky IZS využívající lezeckých technik pro záchranu na laně.

62

Ad 3. V rámci zmiňovaných zákonů, vyhlášek či jednotlivých interních předpisů složek IZS, které se týkají záchrany na laně, pak není stanovena možnost spolupráce (ať už při osvojování metodiky záchrany na laně nebo při nácviku jednotlivých typů zásahů) či smíšeného zásahu (při mimořádných situacích, kdy dochází ke smíšení zasahujících družstev z více složek IZS). Uvedené můžeme považovat do jisté míry za pochybení nadřízeného orgánu, který má koordinovat případný společný zásah jednotlivých složek IZS (samozřejmě dochází, ke společným cvičným akcím, kdy je simulována nehoda, v rámci které je nutné koordinovaně zasáhnout více složkami IZS, nicméně jednotlivé složky IZS si při tomto zásahu plní pouze své úkoly, HZS například vyproštění a evakuaci z nepřístupného terénu, Zdravotnická záchranná služba pak péči o zraněné a jejich transport do nemocničních zařízení; nedochází však ke slučování a kombinování zasahujících družstev jednotlivých složek IZS, které však v některých mimořádných situacích může nastat). I zde by se tak jako přínosné jevilo vybudování jednotné metodiky pro poskytování záchrany na laně a rovněž vybudování jednotného systému vzdělávání, při kterém by se jednotlivé složky IZS setkávaly a cvičné zásahy prováděly pospolu případně i ve smíšených družstvech. Možné využití této práce tak spočívá v podání uceleného pohledu na techniky záchrany na laně používaných složkami IZS, který ukazuje jednotlivým složkám IZS, jakým způsobem postupují složky ostatní a poukazuje tak na společná východiska jednotlivých technik, což může být pro jednotlivé složky IZS motivující k navázání spolupráce spočívající ve společném osvojování jednotlivých metod a nácviku záchranných technik. Případně by práce mohla sloužit jako jeden z podkladů pro vypracování společné metodiky záchrany na laně v rámci IZS, muselo by však jít pouze o jeden z mnoha podpůrných pramenů, který by byl k vypracování takové publikace použit.

63

Seznam použitých zdrojů Literatura: Creasey, M., Duncalf, M. & Wood, R. (2000). Horolezectví. Česlice, Czech Republic: Rebo Productions Filsak J. & Seliger J. (1952). Působení chladu na lidský organismus: příručka pro zimní táboření, horolezectví a horskou záchrannou službu. Praha, Czech Republic: Zdravotnické nakladatelství. Franc, R. & Pouč, D. (n.d.). Použití postrojů pro práce ve výšce a nad volnou hloubkou. Zařazení činností ve výšce a nad volnou hloubkou do režimů. Velké Poříčí, Czech Republic: HZS Moravskoslezského kraje, Učiliště požární ochrany Velké Poříčí Franc, R., Kostka, S., Buček, J. & Pouč, D. (2008). Záchrana osob ze stromů. Způsoby výstupu na strom. Ostrava, Czech Republic: HZS Moravskoslezského kraje, HZS Jihomoravského kraje, Učiliště požární ochrany Velké Poříčí Franc, R., Buřič, P., Adamec, J., Buček, J., Hauser, R., Hůla, K., … Zdrha, V. (2009). Práce ve výšce a nad volnou hloubkou v podmínkách požární ochrany. Praha, Czech Republic: MV – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR Frank T. & Kublák, T. (2007). Horolezecká abeceda. Praha, Czech Republic: Epocha, Lienerth, R. (2006). Vybrané lanové techniky pro záchranu a sebezáchranu v horolezectví. Brno, Czech Republic: Český horolezecký svaz Long, S. (2010). Průvodce lezením. Kompletní příručka pro bezpečné a vzrušující skalní lezení. Brno, Czech Republic: Computer Press Pala, J., Filová, I., Kočarová-Pechová K., Zárubová P., Nováček, T., Redl, J. & Šilhan, P. (2010). Hory a sníh, techniky pohybu v zimních horách. Praha, Czech Republic: Epocha

64

Procházka, V. (1975). Základy horolezectví. Praha, Czech Republic: Olympia Schubert, P. (2007). Bezpečnost a riziko na skále a ledu II. díl (2nd) Praha, Czech Republic: freytag & berndt Schubert, P. (2010). Bezpečnost a riziko na skále a ledu I. díl (3rd) Praha, Czech Republic: freytag & berndt Tyson, A. & Loomis, M. (2006). Climbing Self-rescue: Improvising Solutions for Serious Situations. Seattle, WA: The Mountaineers Books Ullrich, D., Pevný, J., Michalička, V., Kulich, M., Dosedla, D., Příkazský, J., … Kvaka, Z. (2012). Pomůcka pro základní a zdokonalovací kurz vojenského lezení. Brno, Czech Republic: Univerzita obrany, Centrum tělesné výchovy a sportu. Záchranné techniky. (2009). Praha, Czech Republic: Český horolezecký svaz Webové zdroje: ČHS - informace (n.d.) [Online]. Praha, Czech Republic: Český horolezecký svaz Retrieved from http://www.horosvaz.cz/chs-informace/ (accessed February 12, 2014) Člen horské služby (kód: 65-017-M) (2012) [Online]. Praha, Czech Republic: Národní soustava kvalifikací. Retrieved from http://www.narodnikvalifikace.cz/kvalifikace-210-Clen_horske_sluzby (accessed February 23, 2014) EUSR - MED (2010) [Online]. European Union: EUSR. Retrieved from http://www.eusr.org/cz/ (accessed February 23, 2014) On-line učebnice Horské služby ČR (n.d.) [Online]. Špindlerův Mlýn, Czech Republic: Horská služba ČR. Retrieved from http://mail.kallib.cz/hs/ (accessed February 15, 2014) Úkoly 15. ženijního pluku (n.d.) [Online]. Bechyně, Czech Republic: 15. ženijní pluk. Retrieved from http://www.zenijnipluk.army.cz/index.php?page=ukoly (accessed Apríl 5, 2014)

65

Velitelství pozemních sil (2014) [Online]. Praha, Czech Republic: Velitelství pozemních sil http://www.acr.army.cz/struktura/generalni-stab/velitelstvipozemnich-sil-86865/ (accessed Apríl 5, 2014) Zákony, vyhlášky, předpisy: Zákon o Hasičském záchranném sboru České republiky, č. 238/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (2000) Zákon o integrovaném záchranném systému a změně některých zákonů, č. 239/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (2000) Zákon o krizovém řízení a změně některých zákonů, č. 240/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (2000) Zákon o ozbrojených silách České republiky, č. 219/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. (1999) Vyhláška ministerstva dopravy, kterou se vydává stavební a technický řád drah, č. 177/1995 Sb.ve znění pozdějších předpisů. (1995) Ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, Odborná příprava jednotek požární ochrany KONSPEKT 1-2-02 Požární taktika. Záchranné práce. Záchrana osob z výšky (n.d.). Praha, Czech Republic: Ředitelství Hasičského záchranného sboru Pokyn č. 46/2011 generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky a náměstka ministra vnitra, kterým se stanoví zásady zřizování, odborná příprava a vybavení lezeckých družstev a lezeckých skupin pro práci ve výšce a nad volnou hloubkou (December 15, 2011). Praha, Czech Republic: Generální ředitel Hasičského záchranného sboru. Statut Horské služby České republiky, o.s. (November 20, 2010). Praha, Czech Republic: Horská služba ČR Úplné znění Statutu obecně prospěšné společnosti Horská služba ČR, o.p.s. (December 15, 2011). Praha, Czech Republic: Horská služba ČR

66

P47 ROLLCAP (specific information) (n.d.). France: Petzl

67

Resumé

Práce „Záchrana na laně pomocí lezeckých technik a vybavení“ podává přehled základních lezeckých technik a lezeckého vybavení, které je používáno pro záchranu osob na laně. Cílem práce je zaměřit se na takové techniky a vybavení, které jsou používány jednotlivými složkami integrovaného záchranného systému (Hasičský záchranný sbor ČR, Armáda ČR, Horská služba ČR). Práce poskytuje kvalitativní přehled znalostí v dané oblasti a syntézu zjištěných údajů a teoretických poznatků. Uvedená práce v pěti kapitolách shrnuje dosavadní používané techniky jednotlivými složkami integrovaného záchranného systému a přináší ucelený popis lezeckých technik a vybavení na jednom místě, což poskytuje možnost srovnání jednotlivých technik a zvážení případné jednotné edukace či koordinovaného postupu při provádění záchrany na laně v rámci integrovaného záchranného systému.

The paper „Climbing Techniques and Equipment in Rescue“ provides an overview of the basic climbing techniques and climbing equipment which is used for rope rescue. The aim of the study is to deal with the techniques and equipment which are used by the different organizations which together create the integrated rescue services (the Fire Brigade of the Czech Republic, the Army of the Czech Republic, the Mountain Rescue of the Czech Republic), to give a qualitative report of knowledge in this area and to provide an overview of the collected data. Therefore, it is a paper presenting the summary of the theoretical findings concerning the presented topic. The study is divided to five chapters which comprehensively decribe the techniques and equipment used in the area of the rope rescue thus it offers the comparison of the particular techniques. The thesis also enables to consider the possibility of the unified education or co-ordinated process in the course of the rope rescue within the integrated rescue services.

68

Záchrana na laně pomocí lezeckých technik a vybavení

Recommend Documents