Zabijačky, košty, plesy

B㶕EZEN - DUBEN 2014

Fašanky - fotoreportáž z Horňácka

Zabijačky, košty, plesy

Jak jsme natáčeli s Bolkem

Házenkářský talent od Veličky

37

Krajohled

Most ‒ Buchlov

/ foto: Luboš Ko

va㶣ík - 1. místo

a Duši㶜ky Odpoledne (n Ve 㶜er (o draz) /

foto: Dalimil Jo

) / foto: Dalimil

Jo ch - absolut

ní vítěz soutěž

e

ch - 2. místo

KRÁSA UHERSKÉHO OSTROHU ěsto V době, kdy m h ve tro Os ý o Uhersk Ryšavá - 4. míst / foto: Alžb ět a deníkem tý s ci rá ek (㶣íjen 2013) spolup Os trožský zám rýrem Dobr ý den s ku tograficvyhlašovalo fo nín Galuška la / foto: Anto tušilo, že a㶜ického koste kv kou soutěž, ne o éh vn dá Duše lkého se do㶜ká tak ve - 5. místo l ěž by ohlasu. O sout ch grafů i ost㶣ílený m a nejen atérsk ých foto am 16 obrovský záje m lke ce í aj o se trožané m žanů. P㶣ihlásil 㶜í o tom, že Os ze strany Ostro fotografií svěd ch ný sla trioti, protože za pa 60 í jak u to opravdov jso matadorů. Více ším ev ed n láska a p㶣 ech zá㶣ila neje talent, fantazii od srdce. Ze vš n vskutku velk ý je t ou krásy kn y ni jen u㶜aroval fotk y mohly vz vníkům prostě tě vš jejich nádherné ná bo . Ne aji. místo ského Ostrohu n Studený - 3. i k rodnému kr rie Krása Uher / foto: Radova go ch k folkloru, ale te ká h ín ka m z tro e po Os . afi vz gr Žít ve , MěÚ Uh nce vidíte foto kulturní odb. města. Na strá Lucie Pšurná,

OBSAH / ÚVODNÍK

Dopisy a reakce čtenářů

4

UDÁLOST

Zabijačka ve Vápenkách

5

PŘELET

Události stručně

6

ROZHOVOR

S Karlem Gottem před kamerou

10

ZÁPISNÍK

Výběr z událostí

12

PLESOVÝ SPECIÁL

Plesy v regionu

14

Škola v tónech Divím se. Na besedách u cimbálu, p㶣i koštech slivovice nebo během fašanku. Nad těmi -náctiletými, sotva dvacetiletými mladí㶜ky žasnu. Nejenže nejezdí na koních a s motykou v ruce nepracují na polích, dokonce nebyli ani na vojně. P㶣esto se, kdykoliv je u muziky p㶣íležitost, berou kolem ramen a slovy lidových písní o všech zmíněných 㶜innostech s naprostou samoz㶣ejmostí zpívají. 㶏ím ti „koní㶜ci ryzovraní , „šabli㶜ky všemožně polámané a kamarádi „porúbaní fascinují generace odchovávané virtuálními sociálními sítěmi? Je to jen projev nostalgické uctivosti? Nebo jakási forma ochotnického divadelni㶜ení? Na stranách 22 a 23 o síle, p㶣itažlivosti a o㶜istném kouzlu lidové písni㶜ky vypráví Zlata Potyková, která byla deset let dramaturgyní televizní Folkloriky. Z jiného úhlu pohledu se stejným tématem zabývá i fejeton publicisty Ji㶣ího Jilíka.

FENOMÉN

Když čerti vítají jaro

16

ROZHOVOR

Učitelé na Slovácku...

18

Lidová písni㶜ka má slova pro každou situaci. Zahajuje plesovou sezónu, p㶣i zabija㶜ce krouží nad porcovaným 㶜uníkem, tklivě plá㶜e p㶣i pochovávání basy, aby se už o pár dnů později radovala z p㶣íchodu jara. Nenápadně nás u㶜í koloběhu životu, u㶜í nás o㶜ekávat události, p㶣ivykat jim, smi㶣ovat se.

FOTOREPORTÁŽ

Fašanky na Horňácku

20

ROZHOVOR

Folklor až na dřeň

22

VZPOMÍNKY

Ani Maryša ho neotráví

24

SPORT

26

V Leninově zkamenělém hesle U㶜it se, u㶜it se, u㶜it se je jistě kus pravdy, oprostíme-li se od politického kontextu. Ale jak už dávno p㶣ed Leninem věděl Jan Ámos Komenský, na proces u㶜ení má nezanedbatelný vliv jeho forma. Zdá se, že v tomto ohledu máme na Slovácku jasno bez ohledu na vlastnictví facebookového profilu. Nap㶣í㶜 generacemi se shodneme, že nejp㶣irozenější způsob celoživotního studia je Zpívat, zpívat a zase zpívat!

Up㶣ímný tón a p㶣íjemné 㶜tení vám p㶣eju!

SONDA

Sportovní zázrak...

28

Miloš Kozumplík šéfredaktor

Z CÍRKEVNÍCH DĚJIN

Barevné kancionály

30

OSOBNOST

Primáš Jožka Polách

32

MÍSTEČKA

Kuželovský větřák

34

ROZLOUČENÍ

Odešel Jarek Slovák

37

SLOVÁCKO V RÁMU

Antoš Frolka, František Bezděk

39

Krajem svatého Antonínka, regionální periodikum, povoleno Ministerstvem kultury 㶏R pod. 㶜. MK 㶏R E 18131, vydává Mikroregion Ostrožsko, Uherský Ostroh, PS㶏 687 24 • Redakce: Miloš Kozumplík, Radek Bartoní㶜ek (radek.bartonicek@ gmail.com), tel: 602 433 970, Vladimír Sal㶜ák 774 115 186, František Gajovský, Stanislav Dufka • Jazyková úprava: Mgr. Zde㶡ka Pokorná • e-mail: mikroregion@ ostrozsko.cz, www.ostrozsko.cz, cena výtisku 20 K㶜 • Design, grafické zpracování: Grafické studio Joker, Uherské Hradiště • Tisk: Joker, s. r. o., Masarykovo nám. 35, Uherské Hradiště, tel. 572 551 155. • 㶏asopis vyjde 13. 5. 2014. Titulní fotografie: František Gajovský, Jaroslava Hude㶜ková, Jaroslav Kolísek

PARTA KRAJE

Házenkářky od Veličky

40 www. ostrozsko.cz

3

DOPISY A REAKCE 㶏TENÁ㶕Ů

㶏asopis si vždycky po víkendu vozím s sebou do Prahy do práce a 㶜tu ho ve vlaku. Sice s týdenním zpožděním, protože si ho nejd㶣ív musí p㶣e㶜íst rodi㶜e :-), ale zato moc ráda. Potěšilo mě, že jste minule dali prostor i nefolklorní akci Szquarky day. Na plesy a besedy u cimbálu chodím 㶜asto, ale stejně tak ráda zajdu i na akci jiného charakteru. Letošní Szquarky jsem nestihla a tak jsem si o nich alespo㶡 p㶣e㶜etla. Hlavně o tom duši㶜kovém termínu, protože na facebooku se o tom všelijak spekulovalo. Jsem ráda, že to po㶣adatelé vysvětlili a není za tím žádný vzdor vů㶜i letitým tradicím. Tereza Šafránková

Vážená redakce, 㶜asopis Krajem svatého Antonínka jsem 㶜etl jen dvakrát, ale vždycky mne p㶣ekvapil. Vloni v létě mne upozornil kamarád na 㶜lánek, ve kterém se vzpomíná na fotbalové turnaje ve Filipově údolí na za㶜átku osmdesátých let. Oba jsme tam pět let každé léto hrávali a dodnes na to vzpomínáme. P㶣ekvapilo nás (ale i ostatní lidi, kte㶣í tam jezdívali „nadechnout se svobody ), že se poda㶣ilo zachovat fotografie a podle 㶜lánku i nějaké dokumenty. Na fotkách jsem po letech zase viděl mnoho známých, na které jsem už skoro zapomněl. Chci za 㶜lánek poděkovat. Od té doby se mi ale 㶜asopis nepoda㶣ilo sehnat, p㶣estože bydlím blízko novinového stánku u polikliniky ve Veselí, kde se prodává. Byl už vyprodaný. Sehnal jsem jej až letos v lednu a zase mne p㶣ekvapil. Byl zajímavější než ten, který jsem si koupil vloni o prázdninách. Zaujal mne p㶣edevším 㶜lánek o folkloru, který poboural trochu etnografické p㶣edstavy o rozdělení Slovácka na Dol㶡ácko a Hor㶡ácko. Posílám vám jednu fotografii, kterou jsem doma našel. Vztahuje se ke zmi㶡ovanému 㶜lánku o Hozákově poháru (tak se ten turnaj podle blízké javornické hospody jmenoval). Na zadní straně je napsáno: III. ro㶜ník Hozákova poháru 1983 byl zahájen! Na snímku nástup mužstev, p㶣i zahajovacím proslovu zachycen p㶣edseda Filipovské instituce fotbalových amatérů (FIFA) v gestu skute㶜ně 㶣e㶜nickém. Zleva: AC Žíze㶡 Filipov, Ego Chvaletice, MBCF Magdoni Filipov, Klub p㶣átel Prahy, Splav Veselí nad Moravou, Turbopěna Filipov, Klub vousatých pánů a ABC VVP Veselí . Tomáš Januba, Veselí nad Moravou

4

www. ostrozsko.cz

UDÁLOST

...a po štamprli písnička Vynikající pálenky, lahodné vepřové speciality a bujaré zpívání u muziky. XII. košt slivovice ve Vápenkách byl parádní ukázkou přirozené lidové zábavy. Projíždím cestou na Vápenky. Údolí Veli㶜ky je pono㶣ené do šera, ale klenba oblohy nad ním je prozá㶣ená ranními 㶜ervánky. Krásné sobotní ráno. V rekrea㶜ním st㶣edisku se už po㶣ádně kou㶣í z kotlů, ve kterých se va㶣í zabija㶜kové speciality, jitrnice, tla㶜enky, podbradek. Pochoutková snídaně je pro návštěvníky XII. koštu slivovice p㶣ipravená s p㶣edstihem. Dva 㶜uníci, ze kterých hor㶡ácké zabija㶜kové dobroty p㶣ipravil 㶣ezník Míra Sup ze Suchova se svou partou, padli už v㶜era. Škoda, že se už nesmí po㶣ádat pravá klasická zabija㶜ka. Mnohé děti tak ani nevědí, z 㶜eho se vlastně dělají jitrnice 㶜i tla㶜enka, 㶣íká Libor Klímek, majitel st㶣ediska a po㶣adatel akce. P㶣icházejí první hosté, usedají do tepla, ochutnávají a nešet㶣í chválou na 㶣ezníkovu adresu. Harmoniká㶣 Jenda Mikeska s kamarády povyšuje kuliná㶣ský zážitek písni㶜kami a zpěvem. Jak jinak, po promaštění žaludku se hosté vydávají do vedlejší místnosti, kde je k okoštování p㶣ipraveno 712 vzorků pálenek - 350 slivovic, zbytek tvo㶣í ko㶣alky z meruněk, jablek a hrušek. Hned z kraje se jen zaprášilo po slivovici Miroslava Minkse z Velké, která byla vyhlášená šampionem. Prvním místem byla ohodnocená slivovice

Josefa Holeše z Nové Lhoty, za ní se umístila slivovice Šustrových z Drnholce a t㶣etí

dost písní㶜ek. Pokud si týden po Velikonocích naplánujete výlet, zaje㶞te si na Vápen-

p㶣í㶜ka p㶣ipadla slivovici Radoslava Mare㶜ka

ky na košt klobásek. Budete moct ochutnat i místní speciality - patenty, pagá㶜ky, zel㶡a㶜ku anebo fazole s klobáskou. Ti, kte㶣í

z Vrbovců. Když za㶜ala hrát Hor㶡ácká cimbálovka Libora Supa, bylo pěkně veselo. Mnozí v sobě objevili zpěvácký talent, který prohlubovali každou štamprlí. Tak to na Hor㶡ácku má být. Zima se nám letos vyhýbá, doufejme, že trnky pěkně odkvetou a bude zase

potom budou chtít zhubnout, můžou se 1. května zú㶜astnit výšlapu na Javo㶣inu.

František Gajovský

www. ostrozsko.cz

5

P㶕ELET

Uherský Ostroh má alej roku Uherský Ostroh se může pyšnit titulem Alej roku Zlínského kraje 2013. Lipová alej mezi Uherským Ostrohem a Moravským Pískem je z㶣ejmě nejstarším stromo㶣adím podél silnice v našem regionu. Pravděpodobně je i jednou z nejstarších zachovaných alejí v 㶏eské republice. Mezi obcemi stojí už 170 let. Soutěž vyhlásilo Centrum pro podporu

ob㶜anů Arnika. To také iniciovalo vznik petice Zachra㶡me stromy požadující lepší

ce, která spojuje lidi usilující o lepší životní prost㶣edí. Svoji 㶜innost opírá o t㶣i pilí㶣e ‒

zákonnou ochranu alejí a stromů v krajině

zapojení ve㶣ejnosti, odborné argumenty

i ve městech. Petici podpo㶣ilo více než 30 tisíc lidí. Také díky nim se poda㶣ilo prosa-

a komunikaci s médii. Do celostátní soutěže v rámci Jihomoravského kraje byla navržena

dit novelu zákona a zrušit výjimku, která

i p㶣evážně lipová alej na svatém Antonínku,

umož㶡ovala silni㶜á㶣ům kácet stromy u silnic bez povolení. Arnika je nezisková organiza-

která se vine po jihozápadní straně kopce nad Blatnicí pod sv. Antonínkem. et

V Blatnici vyhodnotí nejlepší krajanec Několik let se mladí blatni㶜tí vina㶣i scházejí po búdách a na lave㶜kách pod Starými horami za ú㶜elem vzájemné degustace

vst㶣ícnosti místních i okolních dárců se však akce poda㶣ila a měla nemalý úspěch,

prvním i druhém ro㶜níku se sešlo 25 vzorků.

o 㶜emž svěd㶜í zastoupení 126 vzorků p㶣i

v každé rodině prakticky stejně, každý je jiný. Na p㶣edchozí košty p㶣icházely kucha㶣ky se zvědavostí, co vlastně na tom krajanci může být tak zvláštního, když se mu věnuje taková pozornost. Byly p㶣ekvapeny, jak

svých vín a rozši㶣ování odbornosti o výrobě vína. Stále 㶜astěji se také scházejí se 㶜leny

prvním koštu a 151 p㶣i druhém. Blatnický košt je oproti jiným jedine㶜ný v po㶜etném

staršího cechu a vzorky vín si vzájemně

- p㶣ibližně t㶣etinovém - zastoupení likérů a exotických lihovin. Bylo možné ochutnat vzorky jako: vermut, kozi㶜ky, mystery,

porovnávají. Víno dělají ,,mladí cecha㶣i kvalitní, o 㶜emž svěd㶜í vítězné vzorky na místní výstavě vín v Blatnici nebo výstavě

V roce 2012 se mladí cecha㶣i rozhodli uspo㶣ádat 1. košt go㶣alek a slováckých krajanců. Tento typ akce v Blatnici jednozna㶜ně chyběl. Letitou tradicí má v Blatnici

destilátů. Nebyl to lehký úkol, na za㶜átku byla malá o㶜ekávání a velké risky. Díky

odlišné vzorky mohou být.

abla

o㶣echovku, viš㶡ovku, ale také melounovici

v Hroznové Lhotě. Po nějaké době se mladí z recese usnesli, že si po vzoru Cechu blatnických vina㶣ů budou 㶣íkat Cech mladých blatnických vina㶣ů. Ostudu staršímu cechu tím ur㶜itě nedělají.

košt vína, který po㶣ádají zahrádká㶣i. Cech blatnických vina㶣ů po㶣ádá Putování po blatnických búdách, a tak na mladé zbyla možnost uspo㶣ádat právě košt ovocných

Je t㶣eba dodat, že a㶜 se krajance pe㶜ou

nebo ananasovici. Jako dobrý nápad se ukázalo spojení koštu s typicky slováckým jídlem, slováckým krajancem, který je starým regionálním pe㶜ivem a v Blatnici se stále hodně pe㶜e. Pojídal se 㶜asto jako p㶣íloha k polévkám i hlavním jídlům. P㶣i

V letošním roce bude 3. košt go㶣alek a slováckých krajanců v sobotu 12. dubna na kulturním domě v Blatnici. Každý může p㶣ispět svým jedine㶜ným vzorkem ovocného destilátu nebo upe㶜eným krajancem dle rodinného receptu. Vzorky pálenek 㶜i likérů se budou vybírat s p㶣edstihem (10 dnů) v Obecním hostinci v Blatnici. Vy, kte㶣í ob㶜as krajanec pe㶜ete, neváhejte p㶣inést vzorek (0,5kg) na vzájemné porovnání dne 12.4. ve 13 hod. do Kulturního domu v Blatnici. Tímto chceme oslovit nejenom mikroregion Ostrožsko-Veselsko, ale všechny obce, kde se ještě naše regionální specialita pe㶜e. Cech mladých blatnických vina㶣ů

Veletrh cestovního ruchu k nám láká turisty Mikroregion Ostrožsko ‒ Veselsko se jako každý rok prezentoval na veletrhu cestovního ruchu Regiontour v Brně na výstavišti. Jedná se o jeden z největších veletrhů na podporu domácího cestovního ruchu u nás. Je velmi důležité ukázat se na ve㶣ejnosti a povědět lidem, co je u nás zase nového a krásného. Náš stánek ‒ Východní Moravy ‒ tentokrát s krásným barevným zátiším Ba㶇ova kanálu lákal spousty návštěvníků veletrhu. Zastoupení zde měly všechny mikroregiony Východní Moravy (Slovácko, Os-

6

www. ostrozsko.cz

trožsko - Veselsko, Buchlov, Staroměstsko, Strání, Dolní Poolšaví a Uherskobrodsko). A jako každý rok jsme měli co nabídnout. 㶏ekali jsme opět vysokou návštěvnost, kterou se tento již velmi známý veletrh pyšní, a nebyli jsme zklamáni. Ihned první den, kdy byly brány výstaviště otev㶣eny pro ve㶣ejnost, sem zavítalo skute㶜ně velké množství lidí, kte㶣í neskrývali svůj zájem o náš region. Veškeré materiály, které jsme s sebou p㶣inesli, jsme měli témě㶣 ihned rozebrány.

Stejně jako vloni a p㶣edloni byl samoz㶣ejmě největší zájem o kapesní kalendá㶣íky, stolní kalendá㶣e, mapy, cyklomapy a plány kulturních akcí. Nikdo však nepohrdl ani pohlednicí 㶜i ně㶜ím na památku z oblasti Východní Moravy, tím spíše, když se jednalo o lok naší slivovice. Bylo nám velkým potěšením prezentovat tak krásný kraj, jakým ten náš opravdu je. Těšíme se zase p㶣íští rok naviděnou.

Bronislava Hájková, Mikroregion Ostrožsko - Veselsko

P㶕ELET

Unikátní benefice vynesla „neskutečnou částku“ Podpo㶣it finan㶜ně farnost a stmelit lidi, kte㶣í v ní žijí - takový cíl si vytkli po㶣adatelé 1. farního benefi㶜ního ve㶜era v Boršicích u Blatnice. „Nejprve jsme p㶣emýšleli o plesu, ale pak jsme si uvědomili, že pro starší generace tancování není p㶣íliš velkým lákadlem. A my jsme chtěli, aby to byl ve㶜er pro skute㶜ně všechny generace, od nejmladších po nejstarší, popisuje zrod akce t㶣iadvacetiletá Zuzana Šim㶜íková, která se na její organizaci podílela. Po㶣adatelé ji nakonec pojali jako besedu s pestrým programem. Vystoupili v něm mimo jiné dětský folklorní soubor Súchovjánek ze Súchova nebo schola z Nové Lhoty - celkem okolo padesáti ú㶜inkujích. Jejich výkony ocenilo na 250 návštěvníků. Zisk z benefi㶜ního ve㶜era, který poslouží pot㶣ebám farnosti, se p㶣ehoupl p㶣es 76 tisíc korun. „Je to neskute㶜ná 㶜ástka. Vdě㶜íme za ni všem, kte㶣í se na organizaci akce nezištně zapojili. A byla to spousta lidí. Teti㶜ky napekli cukroví, nadělali chlebí㶜ky a pak je prodávali v bufetu. Vst㶣ícně se zachovala i dechová hudba Blatni㶜ka a cimbálovka Falešnica. Hráli jen za cestovné, takže to nám taky pomohlo velice, vyjmenovává dobrovolníky Zuzana Šim㶜íková. Kvůli mimo㶣ádné organiza㶜ní náro㶜nosti visí nad budoucností farních ve㶜erů otazník. Po㶣adatelé zvažují, zda je budou organizovat jednou za dva roky nebo každoro㶜ně - s tím, že pokaždé je zaštítí jiná ze t㶣í sp㶣ízněných obcí. Benefice by tak putovala mezi Boršicemi u Blatnice, Súchovem a Novou Lhotou. ko

_______ Stánek Vladimíra Salčáka ________________________

Kachna novinářská

Svůj stánek se slovy k㶣ehkými i tvrdými jako hrnky, ka㶜e㶡áky, medáky a zapéka㶜-

testatur - neově㶣eno. En Té - ente - znamená po německu kachnu (die Ente). A tak se

a Švýcary tým ROZSÍVAL zkázu a obránci už nepůsobili jako nějaký zVORÁ㶏EK 㶜i

kami jsem dnes rozbil na náměstí p㶣ed velkou obrazovkou - zo㶜i vo㶜i v So㶜i. I po rozbití stánku zůstalo zboží vcelku, a tak

ubohý a chutný ope㶣enec stal symbolem noviná㶣ského blábolu, lži a podvodu. A na

neohrabaný NEDVĚD, naopak s pukem to byl samý dvojitý MICHÁLEK. Všechno bylo GUD, ASi už nebyla hokejKA BERLE, ale

zpoza pultu mohu pohodlně pozorovat dění nejen na ob㶣ím olympijském plátně, ale i p㶣ed stánkem. Od sousedů zavoní pe㶜ená kachni㶜ka, což má správná pe㶜eně dělat a lákat. Kvůli mně to ani ten te㶞 už vlastně neope㶣enec ope㶜ený dělat nemusel. Než ka㶜ení stehno na plastovém tácku viděti, raději pro blížící se slastnou chvíli jeden z talí㶣ů rukou páně Pelikána vyto㶜ených obětovati! A kachna pe㶜ená se na něm stává kachnou noviná㶣ovou. Kachna noviná㶣ská prý kdysi vznikla z vype㶜ené zprávy o kachnách z Nového světa, jejichž vejce rostou na stromech. Až uzrají, spadnou do vody, tam puknou a na hladinu vyplave kachna stromová. I v dobách p㶣ísných půstů se pak pod ptáky botanického původu mohly beztrestně prohýbat stoly. Nu, p㶣e㶜etli jste - kachnu! Já jsem tu svou dojedl a jdu s kachnou ven. Noviná㶣ská kachna je stará p㶣es t㶣i sta let a vyloupla se někde v dnešním Německu, kde ctnostní a své pověsti dbalí vydavatelé novin ozna㶜ovali těžce uvě㶣itelné a hodně pochybné zprávy zkratkou N.T., což znamenalo non

rozlou㶜ení mám místo noviná㶣ské kachny potěšení. Snad mne nikdo neoso㶜í, mrkneme-li se do So㶜i. Koneckonců stánek s keramikou jsem rozbil p㶣ed olympijským plátnem.

Za brankou zasvítila lampa 㶏ERVENKA a náš tým zvedl po㶜tvrté z každé ŽIDLICKÝ, k㶣esla nebo gau㶜e hokejový národ sledující duel se Slováky. Ti se prudce blížili na KRAJÍ㶏EK pobytu na olympiádě. A pro naše hrá㶜e to byl pocit NOVOTNÝ: jako by jim jako úderem KOVÁ㶕E (německy ŠMÍD) z hrotů bruslí sršel modrý ELIÁŠův ohe㶡 a úto㶜níci jako KREJ㶏Í vyšívali na ledě kli㶜ky a sázeli jeden PLEKANEC za druhým do Lacovy branky. Po prohrách se Švédy

zbra㶡! Tento p㶣íběh nenapsal sportovní literární kníže Ota PAVELec, vyprávěl jsem vám jej JÁ, GRóf hokejových hrátek s 㶜eským jazykem.

Iba BARANKA neupe㶜iem. Zo slovenským jazykom je to horšie a aj ke㶞 sa PÁNIK STAROSTA volá ako ja - LACO, jazykový zákon je ako SEKERA, je SUROVÝ na každého TATARa. Nie každé meno sa mi totiž hodí. Slovákům by zase bodl jeden Amerikán: V americkém mužstvu je te㶞 STASTNY vlastně každý hrá㶜. Ve st㶣edu 㶜tvrfinále nep㶣ežil ani ruský MEDVEDĚV. POPOV by se za ně mohl umodlit, nikdo nebyl VOJNOV, RADULOV 㶜i VARLAMOV ANI SIMOV, ale spíše MALKIN TICHONOV OVE㶏KIN. Až po páte㶜ních semifinále p㶣ijde bronzová SOBOTKA a zlatá finálová neděle, budu nERAT a místem mého smutku bude BAR INKA. Opiju se jako poHAN, ZALehnu k baru a kucha㶣 FROLÍK mi udělá HEMSKÝ PALÁT, pardon SALÁK. N.T.

www. ostrozsko.cz

7

P㶕ELET

Lašský král přijel na zelí Po t㶣ech ro㶜nících v Hluku se košt kysaného zelí p㶣esunul do Velké nad Veli㶜kou. VI. ro㶜ník soutěže O najlepší kysané zelé na Slovácku se konal v tamním kulturním domě. Porotu tvo㶣ili všichni p㶣ítomní hosté. Slovácko div se, vyhrálo zelí Pražáka Josefa Va㶡ouse. Jak se ale později ukázalo, nebyla to tak docela pravda. Pod „pražským pseudonymem se ukryl Vlastimil Vaněk, provozovatel restaurace ve velickém kulturním domě. Druhé místo p㶣ipadlo zelí Ji㶣ího Kubí㶜ka z Hané, vzorek veli㶜anky Alžběty Vrbové byl t㶣etí.

Pozvání na slavnost zelí p㶣ijala i krojovaná družina lašského krále Zde㶡e Viluše I. z Frýdku-Místku

Na stolech bylo p㶣ipraveno k ochutnání na devadesát vzorků nejen z blízkého okolí, ale i od B㶣eclavi, Olomouce a nechybělo ani zelí ze Slovenska - bílé i 㶜ervené, jak kyselé tak sladké. Mezi hosty byli i p㶣edseda Zeliná㶣ské unie 㶏ech a Moravy Jaroslav Zeman

a zeliná㶣ský odborník Jaroslav Balaštík, kte㶣í p㶣ehlídku domácích produktů hodnotili s povděkem. P㶣íjemnou atmosféru v zapl-

ští rok se zú㶜astní se svými vzorky. Pozvání

něném sále dopl㶡ovala Hor㶡ácká cimbálová muzika Kubíci.

Chrabrý z Frýdku-Místku. Zazpívala lašskou hymnu a několik ostravských žertovných písní. Lašský král p㶣edal po㶣adateli koštu

Hosté si odnášeli i hodnotné ceny, které byly losované ve sponzorské tombole. Bylo

Tondovi Vrbovi královské dary. Na oplátku byl uctěn dárkem typicky hor㶡áckým

mezi nimi i několik kamenných hrnců právě na zelí. Snad je výherci nenechají ležet a p㶣í-

- slivovicí.

na slavnost zelí p㶣ijala i krojovaná družina lašského krále Zde㶡e Viluše I. 㶣e㶜eného

fg

Národní platforma poradí neziskovkám s novým Občanským zákoníkem neziskové organizace do soudních rejst㶣íků. V nejbližších t㶣ech letech totiž všechny organizace v 㶏eské republice budou muset projít cestou menší 㶜i výraznější změny svých dokumentů.

Skupina neziskových organizací stojí za vznikem sítě poradců k novému Ob㶜anskému zákoníku. „Novým ob㶜anským zákoníkem kon㶜í porevolu㶜ní úprava legislativy pro neziskový sektor. Většina neziskovek neboli nestátních neziskových organizací se d㶣íve 㶜i později bude muset s novou legislativou seznámit a zareagovat na ni, prohlásil Ing. Roman Haken z CpKP, koordinátor platformy. „Proto jsme p㶣išli s národní platformou kvalifikovaných, erudovaných poradců, kte㶣í pomohou neziskovkám se změnami vyžádanými novým ob㶜anským zákoníkem. Naší ambicí jsou nejméně 2 poradci na každý kraj, jeden z krajského města, a druhý z venkovské oblasti, oba se znalostí problematiky neziskového sektoru. O víkendu 8. a 9. února se na školení poradců k novému ob㶜anskému zákoníku (NOZ) sjelo 20 ú㶜astníků z deseti krajů 㶏eské republiky. Konalo se ve Veselí nad Moravou,

8

www. ostrozsko.cz

V sou㶜asné době národní platforma p㶣ipravuje detailní metodiku nejen pro legislativ-

v malebné 㶜ásti Jihomoravského kraje. Veškerou logistiku výborně p㶣ipravené akce zajiš㶇ovala Místní ak㶜ní skupina Hor㶡ácko a Ostrožsko, v 㶜ele s manažerkou Janou Bujákovou. Po dva dny školitelé ‒ JUDr. Lenka Deverová a Ing. Petr Pajas z Prahy - p㶣edávali svoje zkušenosti a p㶣ipravovali poradce na jejich budoucí roli. Jejich zkušenosti i nové poznatky byly ově㶣ovány formou práce ve skupinkách na praktických cvi㶜eních. Tak všichni museli prokázat dovednost, jak zvládat p㶣ípravu dokumentů pro zápis

ní poradenství, ale i pro ú㶜etní a da㶡ovou stránku transformace. Pokud vyjde některý z p㶣ipravovaných podpůrných projektů, potom bude sou㶜ástí i pravidelné školení po regionech, stejně jako on-line help desk.

Z našeho kraje je sou㶜ástí platformy Místní ak㶜ní skupina Hor㶡ácko a Otrožsko a v p㶣ípadě pot㶣eby rady k NOZ ve věci neziskového sektoru se můžete obrátit na kancelá㶣 MAS na kulturním domě ve Veselí nad Moravou, tel. 518 323 765, e-mail: [email protected]. mas

P㶕ELET

KROJOVÉ ŠÁTKY - TRADICE I VĚDA V obřadní síni obce Blatnice se 15. února konala ojedinělá výuková akce - vázání tureckého (krojového) šátku. Nejednalo se o kurz, ale spíše o p㶣edvedení techniky úvazu takzvaně ,,blatnickou metodou , kterou si následně mohly místní ženy samy vyzkoušet. Jako dlouholetá odbornice na vázání tureckých šátků byla do Blatnice pozvána paní Alena Radochová z Ostrožské Lhoty, která vázání šátků ovládá hned na několik způsobů. V úvodu paní Radochová vysvětlila, jaké rozdíly mezi jednotlivými šátky existují, jak je t㶣eba vzhledem ke stá㶣í šátky prát nebo jaké úvazy se používaly v minulosti. V ob㶣adní síni bylo kolem t㶣iceti žen, z toho deset si vázání rovnou vyzkoušelo. Paní Radochová pomalu a s odborným komentá㶣em vázala jeden šátek a podle ní všechny ostatní zájemkyně. Sou㶜asně kontrolovala, zda každá žena jednotlivý krok zvládla, p㶣ípadně hned ukázala, jak správně postupovat. Díky této instruktáži se všem ženám šátek poda㶣ilo uvázat. Jak v závěru paní Radochová sdělila, je t㶣eba si vázání šátků neustále opakovat, aby se z toho stala rutina. Jak se všichni p㶣ítomní p㶣esvěd㶜ili, není to vůbec jednoduchá věc. Úvaz jednoho šátku trvá zru㶜né odbornici 20 minut, kdo váže poprvé, hodina

2x foto: Zdeněk Šmýd

mu nesta㶜í. I proto bylo nato㶜eno instruktážní video, podle kterého si může kdokoliv vázání šátků vyzkoušet. Toto DVD bude uloženo v blatnickém muzeu a bude možné si jej zapůj㶜it. V budoucnu budou obdobné kurzy pokra㶜ovat.

Je potěšitelné, že mezi ob㶜any je o kroje, jejich nošení a údržbu zájem. Obec Blatnice se snaží vytvá㶣et možnosti pro nošení kroje, po㶣ádá každoro㶜ně tradi㶜ní krojový ples, fašank, folklorní vinobraní, hody a jiné, kde je rostoucí tendence nošení krojů dob㶣e patrná. Blatnická děkovná pat㶣í k nejkrásnější krojované události v roce. Jsou na ní zastoupeny nejenom místní kroje, ale i kroje z jiných regionů. abla

www. ostrozsko.cz

9

ROZHOVOR

S KARLEM GOTTEM PŘED KAMEROU V kinech běží volné pokračování filmu Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Vedle hereckých osobností, jakými jsou Bolek Polívka, Ivana Chýlková nebo Karel Heřmánek, v něm účinkují i muzikanti z našeho regionu. Veselský basista Mojmír Kunc a horňácký primáš Libor Sup si při natáčení mimo jiné zaimprovizovali s Karlem Gottem. TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK ■ Kolikrát od premiéry jste slyšeli oslovení „celebrito ? MK: Nes㶜etněkrát. Jsem muzikant, tedy osoba napůl ve㶣ejná, a těch známých, kte㶣í si p㶣átelské rýpnutí neodpustí, je strašně moc.

■ S jakými požadavky bylo pozvání k filmování spojeno?

■ Vy jste, Libore, primáš - ve filmu jste

S žádnými. Znělo prostě: Poj㶞te si zahrát do Dědictví.

LS: P㶣i skladbě Prší, prší, len sa leje jsem

tedy musel hrát druhé housle?

nehrál prim, protože mistr Gott si p㶣ál, aby ho doprovodil La㶞a. Je to dlouhodobě jeho oblíbený primáš a kamarád. Ostatní skladby jsem už odprimoval, ale vůbec bych se nezlobil, pokud by to bylo jinak. MK: S panem Gottem jsme sehráli jen jednu scénu. Ale ve filmu se objevujeme ještě p㶣i jiných p㶣íležitostech. To už s námi Ladík Pavluš není, ú㶜inkoval výhradně s Mistrem. ■ Jaké písni㶜ky jste s Karlem Gottem hráli? MK: P㶣ímo na place jsme nacvi㶜ovali dva rokenroly. Měla to být sranda - cimbálovka hraje rokenrol. Do finální verze filmu se tato scéna nakonec nedostala. ■ Sranda se nezda㶣ila? MK: U jednoho z rokenrolů se nevědělo, jak je to s autorskými a vlastnickými právy, takže jsme je nakonec ani nenatá㶜eli, což mě docela mrzelo. ■ Takže jste zůstali u folkloru?

LS: Několikrát z legrace od kamarádů, ale co se dá dělat, alespo㶡 si 㶜lověk té několikadenní slávy trochu užije. ■ Jak jste se k natá㶜ení druhého dílu Dědictví dostali? Oslovil nás Sta㶡a Rozsypal, což je kontráš z Brna. Hrál už v jedni㶜ce, možná si vzpomenete, zpíval v ní „vyletěl fták... P㶣es folklor se známe dlouhé roky. P㶣estože jsme byli sestava nahodilá, v tomto složení spolu běžně nehráváme, herně i lidsky nám to p㶣i natá㶜ení klapalo.

10

www. ostrozsko.cz

■ Vy jste p㶣edem nevěděli, co po vás režisér bude chtít? Jaké písni㶜ky budete hrát? Ne, nic. 㶕ekli nám, že všechno domluvíme na místě. Pikantní nádech natá㶜ení dostalo, když nás mezi 㶣e㶜í informovali, že budeme ú㶜inkovat s Karlem Gottem. Mistr p㶣ijel a p㶣ivezl si svého primáše - Ladislava Pavluše, se kterým ob㶜as hrávám a který je s Gottem kamarád. Dokonce mě Gott poznal, což mě samoz㶣ejmě potěšilo. To samoz㶣ejmě 㶣íkám s pobaveným úsměvem.

MK: Hráli jsme Prší, prší, len sa leje. Trošku v tom samoz㶣ejmě znělo Mistrovo belcanto, ale pro㶜 ne. On lidovky vždycky zpívá po svém. A mně se líbí, že je svůj a nenechá si do toho mluvit - já zpívám takto a pokud se vám to nelíbí, tak mě neposlouchejte. Natá㶜ení s ním bylo velice p㶣íjemné. Je velký profesionál. Žádné velké p㶣ípravy, žádné extra požadavky. Prostě jsme to tam dali a bylo. Myslím, že natá㶜ení s námi si Mistr docela užil. ■ Máte ve filmu nějakou repliku? MK: Ne. Jsme tam vyloženě kvůli muzice. Jen Sta㶡a Rozsypal se zeptá doktorů v podání Chýlkové a He㶣mánka, jestli chtějí něco zahrát. Jeden nechce a druhý nic lidového neumí.

ROZHOVOR ■ Nemůžu se nezeptat na p㶣edstavitele hlavní role Bolka Polívku. MK: Všichni ti slavní se chovali velice p㶣íjemně. Byli úplně v pohodě, žádné hvězdné manýry. A Bolek si p㶣i natá㶜ení nedal ani kapku alkoholu. My jsme ho samoz㶣ejmě nehlídali, kdyby si chtěl nalít, tak si nalije, ale opilý nebyl. Nenapil se ani naší slivovice, když jsme mu nabízeli. Pochválil, že voní, ale nedal si. Kdo ochutnal malou stopi㶜ku, byl Arnošt Goldflam. S ním byla ohromná sranda. Během technických p㶣estávek, bavil celé osazenstvo. Dokázal t㶣eba deset minut mluvit o tom, v kterou denní dobu

MK: Spali jsme p㶣ímo na místě natá㶜ení, na bývalé Bolkově farmě. Vzali jsme s sebou samoz㶣ejmě víne㶜ko a po denním natá㶜ení hráli. Kdo chtěl, p㶣išel se s námi bavit. Chýlková nebo He㶣mánek. I Bolek si nás p㶣išel poslechnout, ale ani ve㶜er nepil alkohol. Nikdo to nep㶣eháněl. Hráli jsme jen tak, pro radost, aby bylo chvilku veselo. Ono, vydržet na place od rána do noci, je docela

MK: Kromě cimbálky hraju taky bigbít, tak vím, jak se k mikrofonu postavit. Ale on si všechno perfektně nastavil sám. Nasnímal p㶣esně to, co pot㶣eboval. Prostě perfektní práce. Navíc vše udělal tak, aby mikrofony nebyly ve filmu vidět. Režisér si jen p㶣išel poslechnout, co budeme hrát. Pokaždé se mu to líbilo, tak jsme písni㶜ku nato㶜ili naostro i s dějem.

záhul, takže jsme si všichni pot㶣ebovali odpo㶜inout, a brzo jsme zalehli.

■ Kolik z toho, co jste nato㶜ili, se pak dostalo do definitivní verze filmu?

■ Jedna věc je živé vystoupení, něco

MK: Kupodivu je nás hodně vidět. Abych

se má pít jaká káva a pro㶜. Strašně jsme se

jiného muzika pro film. Dotá㶜eli jste

㶣ekl pravdu, 㶜ekal jsem, že nás vyst㶣íhají víc.

nasmáli. Škoda, že ho nikdo nenato㶜il, protože to by byla moc pěkná scénka.

něco ve studiu?

Musím 㶣íct, že jsme spokojení. ■ Jak jste si užili premiéry? To bývá velká sláva. MK: Byli jsme pozvaní na premiéru v Brně a pak jsme pár hodin hráli u Bolka v divadle. U rautu. To bylo takové... Jak bych to 㶣ekl... Většina lidí se p㶣išla najíst. Ale pak jsme byli i na premié㶣e v Kyjově, a to bylo náladou úplně jinde. P㶣išli normální lidi, kte㶣í se chtěli pobavit. Atmosféra byla up㶣ímnější. Možná proto, že v Kyjově asi nebyl ani jeden filmový kritik, se lidi smáli bezprost㶣edně. Nikdo nic ne㶜ekal, jenom srandu. Bolek má krásnou větu - když se ho ptají, jestli si myslí, že Dědictví dvojka p㶣ekoná jedni㶜ku, 㶣íká: Jsou jenom dva filmy, které mají dvojku

3x foto: Jaroslava Hude㶜ková

lepší než jedni㶜ku. Kmotr a te㶞 Dědictví. A potom vždycky dodá, že normálním lidem se film líbí. Myslím, že to vystihl. Je to film pro normální lidi, normální sranda.

■ Kolik dnů jste natá㶜eli? MK: Asi 㶜ty㶣i. To㶜ili jsme ve všední dny i o víkendu. Každý den jsme byli na place několik hodin. Stalo se, že jsme měli být od rána p㶣ed kamerou, ale pak se něco změnilo a to㶜ili jsme až ve㶜er. ■ Tak jste užívali cateringu, ne? MK: Ne㶣ekl bych, že užívali. 㶏ekali jsme. Museli jsme být po㶣ád p㶣ipravení, nebylo možné, abychom odešli mimo plac. Zrovna byly p㶣íšerné 㶜ervnové vedra a byli jsme v kroji. Ale co my! Ve filmu ú㶜inkují K㶣epelky - ženské z Kyjova. V šest ráno vyjížděly v kroji z Kyjova na natá㶜ení a o půlnoci se vracely. P㶣es největší vedro byly v kompletních ženských krojích. Měly to mnohem horší. ■ Vy jste se domů většinou nevraceli. Jak jste s filmovým štábem žili po ve㶜erech?

MK: Ve studiu jsme vůbec nebyli. Všechno, co slyšíte ve filmu, je zvuk z placu. Měli jsme štěstí na zvuka㶣e, Radim Hladík mladší nás dokonale nasnímal. Jen jeden moment, kdy byl důležitý text, jsme p㶣edto㶜ili. Ale p㶣ímo na místě natá㶜ení. Pak se to pustilo a herci do toho mluvili. Jinak žádné playbacky, všechno naživo. Úžasné. Proto se vyplatí jít do kina. I kdybyste měl bůhví jak drahé domácí kino, takový zvuk prostě nedocílíte. ■ Chtěl po vás zvuka㶣 něco, na co nejste z běžného hraní zvyklí?

Těžko 㶣íct, jestli se lidi z Prahy dokážou zasmát naší dědině, tomu našemu. Myslím, že moc ne. Podle mě je v tom filmu spousta nad㶜asových věcí. Jeho kvalitu ukáže až 㶜as. Stejně jako se to stalo u jedni㶜ky.

www. ostrozsko.cz

11

ZÁPISNÍK

Slovácká medicína chutně a ekologicky Nastal čas zhodnotit úrodu trnek a durancií a začít hodnotit lahodný mok našeho kraje - slivovici. Do soukromé pálenice v Boršicích u Blatnice p㶣ijížděl na za㶜átku roku jeden pěstitel za druhým, kotle neměly 㶜as vychladnout. Zdeněk Halík je od dob pana Huraby, jenž pálenici založil v roce 1946, již 㶜tvrtou generací, která udržuje rodinnou tradici a stará se, aby na Slovácku bylo stále co dobrého pít. Co do množství hodnotí lo㶡skou úrodu jako nejlepší za posledních deset let. Snad jen sezona na p㶣elomu let 2009 a 2010 byla podle něj srovnatelná. Pod kotli zapálil prvního zá㶣í, kdy se za㶜aly pálit meru㶡ky, hrušky, višně a vůbec letní ovoce, které se musí pálit co nejd㶣íve po vykvašení. Ukon㶜ení sezony odhaduje na polovinu b㶣ezna. Denně v pálenici zpracuje 20 až 30 metráků kvasu p㶣evážně z durancií, což vydá 8 až 10 tisíc litrů absolutního alkoholu. „Lo㶡ského ovoce sice byla nadúroda, bylo ho moc, ale nemělo vysokou cukernatost, a tak výtěžnost je deset až jedenáct litrů padesátiprocentní pálenky z metráku. Byly

Paleni㶜á㶣i Zde㶡ku Halíkovi pomáhají i jeho synové, kte㶣í se od něj tajům bohulibého 㶣emesla u㶜í

lepší roky, 㶣íká páleni㶜á㶣 Zdeněk Halík. Pro dobrou, chutnou slivovici je v první 㶣adě nut-

Je to smutné, ale na Hor㶡ácku se o slivovici už jenom zpívá. Bývalé vyhlášené pálenice

jsme v pálenici zastihli, si mok zde pálený pochvalují. Vědí, o 㶜em mluví, pálí tu

ný kvalitní kvas z vyzrálého 㶜istého ovoce.

Ševe㶜kova v Kuželově nebo zahrádká㶣ská ve Velké existují už jen ve vzpomínkách pamětníků. Důvodem, pro㶜 Hornáci

každoro㶜ně.

Nejvzdálenější každoro㶜ní zákazník jezdí do boršické pálenice až od 㶏eských Budějo-

jezdí pálit právě do Boršic, je i to, že dávají

I Hlucane, Karel Miko a Stanislav Jurasek, si mok zde paleny pochaluji. Vedi o cem mluvi, pali tu kazdorocne.

vic. Doveze svoje ovoce k p㶣íbuzným na Slovácko a potom se zú㶜astní vlastního pálení, které považuje za slovácký svátek. Zdejší pálenici dávají p㶣ednost i Hor㶡áci.

12

www. ostrozsko.cz

p㶣ednost dvoustup㶡ovému pálení p㶣ed pálením v kolonách, z kterých není slivovice tak aromatická. I dva Hlu㶜ané, Karel Miko se sousedem Stanislavem Juráskem, jež

Zajímavý je i technický pohled na boršickou pálenici. Teplo z kotlů unikající do komína je využíváno k vytápění rodinného domu, po sezoně se k vytápění využívají pecky separované z výpalků. Další vylepšení se p㶣ipravuje - teplá voda oh㶣átá p㶣i chlazení bude p㶣edeh㶣ívat kvas 㶜ekající na pálení. Tím se zkrátí doba pálení a zákazníci ušet㶣í. To vše díky šikovnému a p㶣emýšlivému majiteli, kolem něhož se to㶜í dva synové (Pátá generace?), kte㶣í se zau㶜ují do tohoto bohulibého 㶣emesla. V roce 2010 za tento způsob zužitkování odpadu Zdeněk Halík vyhrál celostátní soutěž, „EON Energy Group . Provoz pálenice má bezodpadový provoz, za ekologii a šet㶣ení životního prost㶣edí jí bylo uděleno osvěd㶜ení k užívání ochranné známky ,,Tradice Bílých Karpat . Není divu, že na zlepšováky Zde㶡ka Halíka se jezdí dívat páleni㶜á㶣í nejen od nás, ale i ze zahrani㶜í. No prostě, zlaté moravské ruce. Tož, a㶇 tento slovácký mok slouží ke zdraví, je p㶣edáván z generace na generaci a p㶣íští rok nech㶇 je ho ještě více.

František Gajovský

ZÁPISNÍK

„Utajená“ kniha o Blatnici? Vydejte ji, je výborná! Je to krásná knížka! Nádherná! Nesmírně zajímavá a cenná! Tedy, abyste mi hned od za㶜átku rozuměli, myslím knihu o lidech v

㶏tu tu knihu o d㶣ívějším životě v Blatnici pod Svatým Antonínkem, a p㶣edstavuji si

program hodů velmi zjednodušený a je problém najít stárka.

její život kdysi dávno v historii. Víte, že kdysi

Blatnici pod Svatým Antonínkem, knihu,

tam existovala Zabra㶡ská republika? Že

Je toho ještě mnoho, co by šlo o knize

která zatím nevyšla a má „pouze podobu podobu nesvázaných stránek. Poprvé jsem

mívala svoje hody U Jur㶜eků? Že v nich ne-

napsat, je v ní detailně popsána historie

bývala samoz㶣ejmě nouze o legraci? Nebo víte, že nejstarší zjištěný stárek v Blatnici se narodil v roce 1869?

ochotnického divadla, vypsáni jsou všichni stárci, nechybí detailní popis hodů a mnohého dalšího, ale vy㶜kejte Blatni㶜ané, údaj-

je viděl někdy p㶣ed dvěma lety, podruhé p㶣ed několika dny.

ně má kniha vyjít letos - tak si ji nenechte ujít. P㶣esvěd-

Moc bych se ale p㶣imlouval za

㶜íte se nap㶣íklad také o tom,

to, aby Blatni㶜ané z těchto zatím nesvázaných papírů, písmenek

jak v první t㶣etině minulého století dokázali naši p㶣edci

a fotek knihu vytvo㶣ili a vydali,

krásně zacházet s jazykem.

protože obsahuje opravdu mnoho zajímavých informací a nepochybně se stane sou㶜ástí

Nebo jak trefně psali o blatnické vinné chloubě,

bohaté blatnické historie.

Blatnickém Rohá㶜i. „Koho Blatnický Rohá㶜 potrkal, ten netrpí bolením hlavy

„Strachy se ob㶜as budím,

ani žaludku a naopak kypí humorem, psal 㶜asopis Moravskoslovenského pomezí

protože se bojím toho, co lidé na knihu 㶣eknou, svě㶣ila se mi už p㶣ed dlouhým 㶜asem paní Marie Perutková, která je autor-

v roce 1938.

kou knihy spole㶜ně s paní Marií K㶣ivákovou. P㶣edevším ony dvě sepisovaly mnoho zpráv a vzpo-

Dovolte mi opět skon㶜it obdivem k našim p㶣edkům. K bohatému životu jim sta㶜ila jenom sama rodná dědina a ob㶜as možná kousek p㶣ed

mínek, chodily po pamětnících, procházely archívy, sháněly fotky a jistě dělaly spoustu

ní a za ní, malé spole㶜enství sousedů, které potkávali po celý život a spole㶜ně p㶣itom dokázali vytvo㶣it kulturní a duchovní bohatství, které dodnes obdivujeme a mnohdy ho vůbec nedokážeme p㶣ekonat.

dalších věcí, které taková kniha vyžaduje - obrovské díky jim za toto všechno! Procházel jsem onu „knížku , 㶜etl o všech událostech a setkáních, která provázela život našich p㶣edků od jara do zimy, a opět žasnul nad bohatostí života našich p㶣edků, která mě fascinuje pokaždé, když o ní slyším nebo 㶜tu. 㶏ím vším byl jejich život naplněný, kolika veselí a zábavy si dokázali užít vedle ohromného množství práce a zcela jistě také starostí a bolestí! Supermoderní po㶜íta㶜ová doba nám toho nyní sice hodně dává a mnohé nám usnad㶡uje, ale myslím, že nám toho ještě více vzala a bere. 㶏ím víc máme p㶣ed domy aut, 㶜ím více nám doma svítí po㶜íta㶜e a televize, 㶜ím více klikáme do mobilních p㶣ístrojů, tím jsme ve skute㶜nosti chudší .

Moc bych p㶣ál Blatni㶜anům, aby kniha vyšla a hlavně, aby si ji koupili a 㶜asto otvírali. Naši p㶣edci si nezaslou-

Toto a mnohé další se do㶜tete právě ve zmi㶡ované knize, která popisuje nap㶣íklad i to, jak strý㶜ek Petratur kon㶜ili hodovou zábavu p㶣esně o půlnoci p㶣ed následujícím adventem. „Išla jedna, išla sc-t, běžte sa tam ludé podívat, zpívali v narvaném sále a lidé věděli, že je konec hodování. Dnes? V Blatnici i mnohde jinde jsou hody skromné, však autorky knihy podotýkají. „Na rozdíl od týdenního hodování v minulosti je dnes

ží, aby se na ně zapomínalo. A navíc, my takové knihy o Blatnici, stejně jako o mnoha jiných dědinách pot㶣ebujeme, abychom si uvědomovali, co je skute㶜ným bohatstvím 㶜lověka a jak toto bohatství vzniká. Nevzniká díky žádné supermoderní technice, ale vzniká díky lidem, kte㶣í se umí setkávat, radovat a bavit. Ano, vzniká díky takovým lidem, o kterých je nejnovější blatnická knížka.

Radek Bartoní㶜ek

www. ostrozsko.cz

13

PLESOVÝ SPECIÁL

Javorník, Javorník,

pres Javorník chodník…

Již po čtrnácté uspořádal javornický mužský a ženský sbor Krojový ples. V malém, ale útulném sále obecního úřadu se sešli nejen domácí zpěváci, ale i hosté z okolních vesnic. Do víru tance je za podpory mužných hlasů vedla cimbálová muzika s primášem Jožkou Stašou. Místa u stolů zůstávala po většinu večera osiřelá, taneční parket však zářil barvami krojů. „Civilů“ bylo málo, krojovaných plný sál. Na jediném horňáckém krojovém plesu, se sešli, aby si zatančili a zazpívali se svými kamarády a dalšími příznivci folkloru. Již tradičně je tento ples prodchnutý úžasnou atmosférou, plnou písníček a bujarého veselí, jak se na Horňáky sluší. fg

Hasičský ples v Boršicích u Blatnice

14

www. ostrozsko.cz

PLESOVÝ SPECIÁL

Na Krojový ples lákala pouť z roku 1993 Po loňském Krojovém plesu, kde byly poprvé představeny archivní záběry z poutě z roku 1941, letos v Blatnici znovu šáhli do historie, oprášili staré VHS kazety a přichystali nevšední podívanou na Děkovnou pouť z roku 1993. Velké poděkování patří blatnickému kameramanu panu Vlastimilu Fojtíkovi, který výše uvedený snímek zdigitalizoval - v plné verzi má 35 minut. Pro potřeby plesu vybral ty nejlepší záběry, které systematicky mapovaly dění poutě o celkové délce 16 minut a to včetně autentického zvuku. Na filmu je zachyceno procesí, které vychází od kostela sv. Ondřeje, největší zastoupení z krojovaných mají ročníky 1975-1976, které v předchozím roce, tedy 1992, pořádaly hody. Jejich nepsané právo bylo nést dožínkový věnec na děkovnou pouť. Tak se dělo vždy a tak je tomu dodnes. Je to tradice, která má v Blatnici velké kořeny. Bylo s potěšením i s určitou nostalgií sledovat a vzpomenout na spoluobčany, kteří již nejsou mezi námi.

Martinka mezi myslivci Myslivecké plesy v Louce se staly tradicí. Byly doby, kdy to byl jediný ples v obci. Přestože v dnešní době se plesů koná víc, ten myslivecký je stále nejnavštěvovanější. Hlavními lákadly jsou jistě bohatá tobola a zvěřinové speciality, které jsou pro mnohé vzácností. Letos si výherci odnesli domů tři divočáky, srnčí i dančí, ale i zajíce a další zvěřinu. Bylo jen na nich, jakou specialitu si z nich připraví. Tak jako v předešlých letech i letos úvod plesu zpestřilo pěkné vystoupení malých mažoretek z mateřské školky, které si za vystoupení odnesly sladkosti a dlouhý potlesk plného sálu. Byl to zážitek pro hosty i pro děti. Malou Martinku ale nepotěšil pohled na trofeje a již „zhasnuté“ kusy zvěře v tombole. Jednomu z myslivců se svěřila, že je raději vidí za jejich humny se pást. Asi z ní jednou bude ochránkyně přírody. I takové je potřeba. Ale i myslivci svým posláním chrání přírodu. Taneční sál byl i letos zaplněn do posledního místa - i díky hudební skupině Kamasi. Návštěvníci se rozcházeli až k ránu. Ty ovíněné při cestě probral jedenáctistupňový mráz. fg

„V dalších letech chceme v těchto trendech pokračovat a na Krojový ples 2015 opět připravíme nějakou originální projekci,“ uvedl předseda kulturní komise Antonín Hanák. „Tak jak nás k loňskému filmu z roku 1941 přivedla náhoda, tak se znovu obracíme na vás občany celého regionu. Pokud byste měli jakkoliv starý film vztahující se k Blatnici a mohli jej zapůjčit k digitalizaci, budeme vám velmi vděčni,“ vyzývá Antonín Hanák. Celkově se program krojového plesu návštěvníkům líbil, organizátory těší, že krojové zastoupení je rok od roku silnější, lidi mají motivaci kroje nosit a pořizují si nové. Ples je i jakási prezentace blatnické kultury, která vždy ukáže co je za rok nového, co se jednotlivé folklorní složky naučily. Poděkování patří všem, co se na přípravách podíleli. abla Kdo by měl zájem shlédnout pouť z r.1993, ať kontaktuje pana Fojtíka na čísle: 777/675367.

Netradiční pojetí besedy u cimbálu v podání CM Falešnica. www. ostrozsko.cz

15

FENOMÉN

KDYŽ ČERTI VÍTAJÍ JARO Jedinečný Keltský telegraf má výchozí stanici na Velké Javořině TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK

Už popáté vzplanou na moravských a českých kopcích ohně, aby do širokého okolí zvěstovaly příchod jara. První signál nočního světelného telegrafu vyšlou novododobí následníci keltských čertů z našeho regionu. Z Velké Javořiny a Blatnické hory se poselství rozšíří do celé republiky. Žili uprost㶣ed p㶣írody a svým lidem sloužili jako lé㶜itelé a šamani. P㶣íslušníci zvláštní skupiny keltských druidů vykonávali i službu takzvaných 㶜ertů - ze svých stanoviš㶇 na vrcholcích hor a kopců p㶣edávali zp㶣áteleným osadám světelné zprávy. Propracovaný keltský systém využívali ještě ve st㶣edověku obránci strážních hradů a tvrzí. P㶣ed pěti lety tento prastarý způsob komunikace

se těšíme na p㶣íští rok! Telegraf byl skvělý nápad, mně osobně p㶣ináší pocit sounáležitosti k místu, kde žiju a také k lidem na všech těch ostatních kopcích, svě㶣ila se webovým stránkám keltskytelegraf.cz nap㶣íklad Jitka Honcová. Nadšené reakce donutily Vlastimila Helu v Keltském telegrafu pokra㶜ovat. Z původních několika stanoviš㶇 akce rozbujela do více než sto t㶣icet míst, na nichž se v lo㶡ském roce setkalo více než patnáct set aktivních ú㶜astníků. Vloni poprvé keltský signál p㶣ekro㶜il 㶜eské hranice - p㶣evzali jej 㶜erti na německé straně Krušných hor. Letos se trasa telegrafu z㶣ejmě opět protáhne, tentokrát směrem na východ. Do keltského systému komunikace se hodlají zapojit nadšenci ze slovenského Púchova.

oslovil skupinku nadšenců, která se navzdory é㶣e Facebooku a chytrých mobilních telefonů rozhodla jej oživit a dát mu aktuální smysl. „P㶣išlo nám symbolické propojit keltské ohně s p㶣íchodem jara, s p㶣íchodem světla do krajiny, vysvětluje Vlastimil Hela z Bojkovic, hlavní koordinátor Keltského telegrafu, pro㶜 se no㶜ní ohně rozzá㶣í zrovna první jarní sobotu. Signál poputuje nap㶣í㶜 republikou. Novodobí 㶜erti mají vyzkoušené, že z výchozí Velké Javo㶣iny se na cílový Dě㶜ínský Sněžník dostane zhruba za půl hodiny.

Ohně i světlice Vlastimil Hela, na jehož bedrech organizace Keltského telegrafu leží, původně plánoval jednorázovou akci. Když ji p㶣ed pěti lety spustil, do㶜kal se po㶜etných ohlasů z mnoha míst republiky. „Letos to bylo opravdu díky po㶜así svižné, sešlo se nás méně, ale už

16

www. ostrozsko.cz

„Pochopil jsem, že má obrovský smysl vytáhnout lidi do no㶜ní krajiny. Jsme rozmazlení civilizací, p㶣íliš uvyklí na umělé světlo. Netušíme, jaké vjemy lze na vrcholcích no㶜ních hor zažít. Citlivější lidé se s krajinou propojí až mysticky. Světlo oh㶡ů

je i symbolem osvícení potemnělé krajiny v každém z nás, vypráví hlavní 㶜ert Hela. Je p㶣esvěd㶜en, že dnešní civilizace dostate㶜ně nerespektuje p㶣írodu a její p㶣irozené zákonitosti a kope si tak vlastní hrob.

FENOMÉN důvod - od zajímavého no㶜ního zážitku po

nává Vlastimil Hela. Ob㶣ady na srazištích

spirituální prožitek, myslí si Petr Menšík z Veselí nad Moravou, jehož stanoviště je na

neorganizuje, ale nevadí mu, když se pro ně skupinky 㶜ertů individuálně rozhodnou.

Blatnické ho㶣e.

„Vloni p㶣išla na Javo㶣inu p㶣ipravená parta.

Světelný signál p㶣ijímá z hvězdárny v Uherském Brodě, kterou si pro snazší orientaci p㶣edem zamě㶣í pomocí kompasu a daleko-

Zpívali písně, v ohni pálili obilí, vyjad㶣ovali pokoru duchům p㶣írody, prosili o ochranu pro p㶣íští rok, popisuje hlavní koordinátor akce.

hledu. Dob㶣e vidí také ohe㶡 na Javo㶣ině. Na Antonínku Petr Menšík zápalky nepoužívá. Následnému stanovišti telegrafu na Náklu

Rostoucí po㶜et ú㶜astníků Keltského telegrafu a jejich nadšené ohlasy Vlastimila Helu

p㶣edává světelnou štafetu prost㶣ednictvím

utvrzují v názoru, že lidé jsou duchovně

méně symbolických, zato dob㶣e viditelných

vyprahlí a p㶣es 㶜etné styky na takzvaných

světlic.

sociálních sítích jim chybí osobní setkávání. Keltský telegraf je podle něj láká p㶣edevším

Jako pou㶇

teplem - tím, které sálá ze signálních oh㶡ů, i

Keltský telegraf nep㶣ímo poukazuje i na

h㶣ejivým pocitem sounáležitosti sdíleným v jednu chvíli nap㶣í㶜 celou zemí.

soudobá provinění proti p㶣írodě. Skute㶜ní keltší 㶜erti neměli s ší㶣ením signálu žádný problém, no㶜ní tma byla p㶣irozeně hluboká a jejich ohně byly vidět dodaleka. Civiliza㶜ní vlivy však zahnaly skute㶜nou tmu bůhví kam a noci našich století zane㶣ádily světelným smogem. Kvůli němu je 㶣ada míst, skrze něž keltský signál neprojde. Vedle alternativních tras, které uměle ozá㶣ená místa obcházejí, jsou 㶜erti vybaveni harmonogramem, podle něhož se za nep㶣íznivých podmínek 㶣ídí. „Vzhledem k nevypo㶜itatelnosti po㶜así, světlům aut a měst existuje riziko, že p㶣íjemce signál neuvidí. Proto má

„Být sám nebo s dalšími lidmi v no㶜ním tichu na kopci a pozorovat hory má něco do sebe. Je to p㶣íjemný pocit být zapojen do tak po㶜etné skupiny lidí z celé republiky. Každý zú㶜astněný má ale jistě svůj

každý p㶣edem ur㶜ený 㶜asový mezník, do kterého musí poslat signál dál, popisuje Petr Menšík způsob, jakým organizáto㶣i 㶣eší nástrahy civilizace. „Vracíme se k uctívání hory, ducha p㶣írody, k poznávání sebe sama. Podstatou má tato aktivita hodně spole㶜ného s poutí, srov-

5x foto: Martin Stecher

Idea Keltského telegrafu Keltové, k nimž akce s názvem Keltský telegraf odkazuje, žili v hlubokém souladu s p㶣írodou, kterou uctívali a respektovali. Ambicí organizátorů je na tuto tradici navázat. Jde jim o symbolický návrat k p㶣írodě, v níž se s p㶣icházejícím jarem rodí nový život. Strážcům posvátných a pro život keltských kmenů životně důležitých oh㶡ů se 㶣íkalo 㶜erti. Podle keltského vzoru se 㶜erty nazývají i soudobí ú㶜astníci telegrafu. Keltský telegraf je otev㶣ený - může se do něj zapojit kdokoliv na kterémkoliv kopci. Prvotní snahou samoz㶣ejmě je, aby se stanoviště 㶜ertů propojily do tras a signál putoval krajinou. Po㶣adatelé se však nebrání tomu, aby se p㶣idali lidé i v místech, která p㶣ímá spojení dosud nemají.

www. ostrozsko.cz

17

SU

Učitelé na Slovácku jsou na tom relativně dobře S učitelem Jaroslavem Křápkem o mládeži a životních hodnotách ■ Já vás d㶣íve vnímal spíš jako muzikanta, vždy㶇 vy jste z muzikatské rodiny, ne? Je pravda, že jsem z muzikantské rodiny a sám jsem muzikant, ale o u㶜itelství jsem za㶜al uvažovat už jako student gymnázia. Tehdy si mě pozval půl roku p㶣ed maturitou tehdejší 㶣editel Škrášek a ptal se mě: „Co s tebou, co chceš jít studovat? Já mu 㶣íkal, že mě baví literatura, divadlo, poezie, že tomu pod㶣ídím všechno. ■ Jak zareagoval? Otev㶣el U㶜itelské noviny, za㶜al projíždět nabídku vysokých škol a hledal něco, co by šlo studovat s 㶜eským jazykem. Uviděl nabídku z Olomouce na 㶜eský jazyk, literaturu a hudební výchovu a 㶣íkal, a㶇 tam jdu, že budu moci u㶜it i na st㶣ední škole. Absolutně mě nenapadlo, že jednou budu na gymnáziu i u㶜it. ■ Takže jste dokon㶜il vysokou školu a p㶣emýšlel co dál. Byl rok 1988 a tehdy byl mým idolem u㶜itel z Ostrožské Lhoty Petr Opletal. P㶣išel mi takový hodně svobodný, navíc se㶜tělý s velkými znalostmi zeměpisu. ■ Mimochodem, u㶜il i mě, když jsem poslouchal jeho poutavé povídání, poprvé jsem si 㶣ekl. Svět je úžasný, stojí za to o něm co nejvíc vědět. Ale poj㶞me k vám. Hodně mě ovlivnilo to, že jsem za komunistů 㶜etl na vysoké škole samizdatovou literaturu a poslouchal zakázané folka㶣e. Hodně mám v sobě nap㶣íklad vzpomínku na to, jak na kolejích v Olomouci hráváme p㶣i otev㶣eném oknu písni㶜ky proti sovětské armádě, která nás okupovala, a p㶣ímo naproti kolejím sledujeme obrovské velitelství tehdejší sovětské armády. Vnímal jsem atmosféru té doby a byl rád, že jsme měli několik profesorů, kte㶣í se nebáli a 㶣íkali nám pravdu.

18

www. ostrozsko.cz

Jedním z nejvýraznějších u㶜itelů v našem regionu je Jaroslav K㶣ápek, profesor respektovaného Gymnázia v Uherském Hradišti, který u㶜il 㶣adu let v Uherském Ostrohu a bydlí v Ostrožské Lhotě

■ A kde jste za㶜al u㶜it? Nikde, nesehnal jsem místo. Nastoupil jsem do „praž㶜árny v Uherském Ostrohu a poté odešel na rok na vojnu. P㶣ijel jsem v 㶣íjnu 1989 a nastoupil jako u㶜itel na Základní školu v Uherském Ostrohu. Za měsíc nastal slavný listopad, hned jsem sedl na vlak do Prahy a tam běhal po fakultách. Dovezl jsem batoh letáků, které jsem vylepil po školu a vzápětí je někdo strhl. Až později jsem zjistil, že tehdejší 㶣editel byl velký komunistický normalizátor, který měl na svědomí některé u㶜itele. ■ A zůstal jste v Ostrohu?

Jo, jedenáct let. Vedl jsem pěvecký sbor, hrál v dechovce. Pak už jsem byl ze všeho tak unavený, že jsem se rozhodl pro odchod. Dokonce jsem uvažoval, že odejdu úplně ze školství. ■ Jenže jste se objevil na Gymnáziu v Uherském Hradišti. Oslovil mě 㶣editel pan Botek, a jsem tady snad už t㶣ináctý rok. ■ A podle toho, jak vás tady vídám, jste na gymnáziu š㶇astný. Prožil jsem tady toho hodně, nap㶣íklad jsem založil jazzovou kapelu, což byl můj

SU

sen. Našel jsem tady vynikající studenty,

žáků a pomohl jim s orientací v dnešním

Myslím, že těch důvodů je víc. U některých

a to nejen k hraní. Kapelu máme dodnes,

složitém, postmoderním světě, aby si žáci všímali opravdových hodnot. Dnešní děcka jsou postižená a infikovaná povrchními

kantorů hraje roli to, že se bojí otázek žáků ve stylu: „Co jste, paní u㶜itelko, dělala v té době vy? Druhý důvod je ten, že se historie

a dalších akcí, seznamuji se s 㶣adou výborných lidí, nap㶣íklad historiků. Všechno toto

informacemi a pseudohodnotami.

různě interpretuje a u㶜itelé dějepisu jsou zmatení, protože napoleonské války kdysi

mě baví.

■ Žijete v rodné Ostrožské Lhotě, tedy

dávno jsou jasné, ale vysvětlit, pro㶜 se

jezdíme po klubech a já jsem za to moc rád. Navíc dělám spoustu literárních besed

■ Takže nakonec musíte být rád, že jste zůstal škole věrný.

na vesnici, kde možná p㶣ece jen ještě nějaké hodnoty existují. To byl jeden z důvodů, pro㶜 jsem tam zů-

Jako u㶜itel si 㶜lověk musí každou hodinu

stal. Konzervatismus, tradice, kroje 㶜i písni㶜-

zdůvod㶡ovat, pro㶜 to dělá. P㶣itom ho na-

ky, to je možná poslední ostrůvek na světě, kde je možné dob㶣e vychovat děcka. Vidím

padá mnoho důvodů, pro㶜 to nedělat. Je to

nap㶣íklad Palach polil benzínem, je už těžší. Klasický 㶜eský u㶜itel chce mít bohužel věci jasně dané a někde nalinkované. ■ Rád bych se ještě vrátil k vašemu hraní, k vaší muzikantské rodině.

spole㶜ensky nedoceněná práce, práce 㶜asto marná a také stále těžší, protože mládež je,

to na své dce㶣i. Běhá te㶞 někde po Praze

Otec měl mladou dechovku, byl velice ak-

po divadlech, protože tam studuje DAMU,

s prominutím, stále více bezcitná. Bohu-

tivní. Nakoupil nástroje, v prádelně zkoušel s 㶣adou dnes výborných muzikantů, vozil

žel, je to tak. Stále více energie je pot㶣eba k tomu, aby 㶜lověk děcka ně㶜ím zaujal.

ale má výchovu ze slovácké vesnice. Takže my u㶜itelé na Slovácku jsme na tom ještě relativně dob㶣e. Bohužel ale celkově by si školství zasloužilo mnohem a mnohem,

■ Opravdu?

větší pozornost. Celý vyspělý svět p㶣itom ví,

vyu㶜oval na hudebce v Ostrohu, založil

že investice do vzdělání je ta nejdůležitější.

tam kapelu, a já jsem v ní hrával dvacet let na trombón-pozoun. Za㶜ínal jsem ale s klavírem na lidušce v Uherském Ostrohu,

Je to tak, u㶜ím více než dvacet let a můžu tedy porovnávat. Má generace byla obětí nedostatku informací, tato generace je obětí množství informací. 㵾uknou do po㶜íta㶜e a všechny informace se na ně hrnou. Samoz㶣ejmě nejd㶣ív to svinstvo, a oni si neumí vybrat. Podle mě dnešní úkol u㶜itele spo㶜ívá v tom, aby kultivoval vkus

■ Investice do vzdělání jsou důležité, ale

děcka po akcích, to bylo v době, než jsem se narodil. Já i můj bratr Drahoš jsme samoz㶣ejmě pokra㶜ovali v hudební tradici. Bratr

ještě důležitější jsou sami u㶜itelé. Vy své žáky hodně seznamujete nap㶣íklad s padesátými léty minulého století,

hrál jsem osm let, pak jsem si po㶣ezal p㶣i bruslení vážně ruku. Muzika je ale pro mě

kterému se bohužel 㶣ada u㶜itelů tak㶣ka vyhýbá. Pro㶜?

divadlo, kultura, tradice.

dodnes velmi důležitá. Stejně jako u㶜ení,

Radek Bartoní㶜ek

_______ Čarování Jiřího Jilíka ____________________________ Je dob㶣e, že praotec 㶏ech zabrzdil na 㶕ípu. Ta p㶣edstava, že by p㶣išel až k nám, vylezl na Buchlov a Slovácko se stalo krajem charakteristickým strdím a mlékem, mne trochu děsí. Dob㶣e, že jsme po㶜kali na prvního vina㶣e, který na stráni pod Buchlovem zasadil sazenice révy vinné. Víno a s ním lidová píse㶡, se staly erbovním znamením našeho kraje. P㶣emýšlím nad písní a nad tím, že stále žije, by㶇 její tvůrci již dávno nejsou mezi námi. Asi je to tím, že má nadšené vlajkonoše. Ur㶜itě by nep㶣ežila jednu jedinou generaci, kdyby nebylo jejích po㶜etných milenců, kterým srdce nedovolí p㶣edmět své touhy opustit ani za cenu oběti. Jako každá milenka je píse㶡 náruživá a chce svého partnera jen pro sebe. Nedovolí, aby se po ve㶜erech věnoval ženě a psal s dětmi úkoly, chce, aby se těšil jen s ní. A p㶣iměje ho, aby místo na procházku do parku nebo alejí podél Moravy putoval po cizích dědinách, p㶣espával u cizích lidí, a v hospodách a po sklepech naslouchal

zpěvu dědků a báb, kte㶣í už dávno nepat㶣í do našeho skvělého světa. Jinému nedovolí, aby si našel lásku mezi lidmi, a on se nestihne oženit, ona vdát, a ženatého 㶜i vdanou si omotá kolem prstu tak, že se s nimi jejich partne㶣i raději rozejdou, než aby se dělili o lásku s někým dalším; kolik takových p㶣ípadů známe. Píse㶡 je bohyně, která p㶣eje radost a lásku nám všem, co v ni vě㶣íme. Le㶜 jako každá bohyně žádá i oběti. Naštěstí je dobrovolníků stále dost a hlásí se mladí. S houslemi a klarinetem v pouzd㶣e a s krojem na ramínku je potkáváme na slavnostech a folklorních festivalech. I díky nim píse㶡 stále žije. Ne vždy si uvědomujeme, jak je důležité, že je s námi. Díky ní můžeme rozmlouvat s těmi, kte㶣í zde žili p㶣ed námi. Nikdy jsme je neviděli ani nepoznali, ale když slyšíme zpívat starosvětskou písni㶜ku, tu si je dovedeme živě p㶣edstavit, jak stojí na zápraží selského stavení, sta㶣enka šátek do 㶜ela, sta㶣í㶜ek širák furiantsky posazený na stranu, neodmyslitelné viržinko v ús-

I písně vyžadují oběti

tech. Pokynou nám upracovanou rukou a pak si za㶜nou tichounce broukat tu svou písni㶜ku: o lásce, o milování, o smutku, o rozmarýnku, o modré voděnce, o o㶜kách 㶜erných. V těch písních nám sdělují svoji zkušenost o tom, co je dobré a co zlé. Co 㶜lověka zušlech㶇uje a co ho strhává do kalných vírů. Ti by nám také nejlépe 㶣ekli, jak pádí 㶜as a že není daleko chvíle, kdy se i my budeme ohlížet za svými životy. A tehdy si budeme strašně, ale strašně p㶣át, abychom se v duchu úsloví Kde sa kdo zrodí, tam sa aj hodí, abychom se i my „hodili do krajiny svého dětství, každý tam, odkud vzešel jeho rod. Aby nás p㶣ijala ta krajina žloutnoucího obilí a pok㶣ivených trnek, úvozových cest, prudkých strání a skrytých žlebů. Jen a㶇 se hodíme, a㶇 nezůstaneme plevelným zrnem vykázaným kamsi na smetiště promrhaných životů. Jen a㶇 se hodíme do náru㶜e krajiny našeho domova. A moc si p㶣ejeme, abychom se v náru㶜i krajiny domova jednou setkali.

www. ostrozsko.cz

19

FOTOREPORTÁŽ

S „fašankáry“ po Horňácku

Nová Lhota

TEXT A FOTO: FRANTIŠEK GAJOVSKÝ

Tradi㶜ní Hor㶡ácké fašanky nejd㶣íve v sobotu zahájily na Nové Lhotě. V průvodu masek, které jinde na Hor㶡ácku nenajdeme, nesmí chybět medvěd, cikánka, nevěsta s ženichem a jiné postavy. Krojované veselí doprovázeli hor㶡ácká cimbálová muzika Kubíci. Po skon㶜ení obchůzky byly v restauraci p㶣ipravené zabíja㶜kové speciality pro unavené, ale stále veselé fašanká㶣e.

Kuželov Na Hor㶡ácku se zrodil nový folklorní soubor Kuželovjan Mládenci se zapojili do fašankové obchůzky, která tady skon㶜ila p㶣ed více jak t㶣iceti léty. Chasa s cimbálovou muzikou obcházela od jednoho k druhému konci ves až do ve㶜erních sobotních hodin. V každém domě 㶜i p㶣ed ním byli „fašankáre obdarování. Do košíku sbírali vejce, slaninou tu si napichovali na šavli, slivovici neskladovali, ale rovnou vypili.

Velká – Mužský sbor Nedělní dopoledne se rozezněly tony muziky a zpěv fašankárů v ulicích Velké. To se vydal na obchůzku Velický mužský sbor doprovázený cimbálovou muzikou. Jarní slunce je pálilo p㶣es haleny, housle naladěné ještě doma v chládku, místy sk㶣ípěly, vzpomínalo se na lo㶡ské brouzdání ve sněhu. Na šavlích pomalu p㶣ibývalo slaniny, pohoštění se nabízelo v každém domě, někdo dával p㶣ednost tradi㶜ním Božím milostem, někdo špeku a slivovici. Po náro㶜né obchůzce je ve㶜er 㶜ekal program v místním kulturáku na koštu slivovice.

20

www. ostrozsko.cz

FOTOREPORTÁŽ

Velká – Velička Ve Velké, velké dědině 㶜í malém měste㶜ku chodí dvě supiny fašankárů. Tou druhou jsou 㶜lenové Veli㶜ky kterou doprovází Hor㶡ácká cimbálová muzika Kubíci. Na ně se muselo chvíli 㶜ekat, není divu, že po v㶜erejším vy㶜erpávajícím dnu se museli oživit pivem. Komu by v tom „vedru nevypráhlo. Za zpěvu „ Fašanku, fašanku, už je 㶇a namále, jako tej rosenky, na zelenej trávě se vydali na obchůzku.

Lipov Než na lipovské věži odbilo poledne, to už měli fašankáré pěknou 㶣ádku domů projitou. Letos jich sešlo dvacet,

se

doprovázela je cimbálová muzika, která se zpěvem zněla až do ve㶜era po lipovských ulicích. Pohoštění se jim dostalo u každého domu, jak o fašanku bývá zvykem.

Hrubá Vrbka Vrb㶜anská chasa se scházela v místním pohostinství po nedělním poledni. Jen co se všichni sešli, doladili nástroje a u pultu hlasy, vydali se na náves. Za doprovodu cimbálové muziky Mi㶜ků zahájili fašankovou obchůzku. Zastavení měli hlavně u 㶜lenů souboru, jak 㶜inných, tak i těch bývalých folkloristů. Zahráli, zazpívali, někde s paní, 㶜i sle㶜nou domácích zatan㶜ili, ochutnali nabízené dobroty a zase o dům dál. V doprovodu fašankárů 㶜ím dál 㶜astěji vidíme návštěvníky, fandy Hor㶡ácká z různých koutu země. Letos po sobotní zastávce na Nové Lhotě se zú㶜astnil Vrbecké obchůzky i Karel Schwarzenberg , který si pochvaloval Boží milosti a hor㶡áckou pohostinnost.

Fašanková veselí kon㶜í popele㶜ní st㶣edou, která zahajuje 40 denní postní období p㶣ed velikonocemi.

www. ostrozsko.cz

21

ROZHOVOR Zlata Potyková

FOLKLOR AŽ NA DŘEŇ S bývalou dramaturgyní a scénáristkou televizní Folkloriky o tradicích a jejich proměnách TEXT: MILOŠ KOZUMPLÍK

Deset let se podílela na tvorbě populárního seriálu Folklorika. Deset let s televizním štábem křižovala Českou republiku, aby mapovala lidovou kulturu. Individuální vesmír ZLATY POTYKOVÉ si bez folkloru nelze představit. ■ Kdy naposled jste na sobě měla kroj? Naposled asi loni v lednu na Gorolském bále v Mostech u Jablunkova. Byl to kroj ze st㶣edoslovenského regionu Podpo㶃anie. Slovenský kroj proto, že jsem osm let působila v brněnském souboru Po㶃ana, který zpracovává slovenský folklor. Gorolský je už tradi㶜ní výjezd Po㶃a㶡áků. Kromě toho je ten kroj fakt pohodlný a nenáro㶜ný na transport. ■ Jste původem z Uherského Ostrohu, neměla jste nutkání natá㶜et v rodném regionu 㶜astěji než v jiných? Vždycky jsem se snažila být v maximální mí㶣e objektivní a do po㶣adu prosadit aktuální, důležitá nebo hodnotná témata. Bez ohledu na to, jestli jsem s daným regionem měla nebo neměla něco spole㶜ného. Pro ilustraci, za těch deset let jsem z Uherského Ostrohu odvysílala jen dvě reportáže. ■ Jste důkazem toho, že ve folklorních souborech se mísí lidé z nejrůznějších regionů. O muzikách to platí stejně tak. Nehledě na to, že spousta muzikantů má profesionální hudební vzdělání. Nezanikají tak charakteristické regionální styly, grify? To je hodně problematická otázka. Jeden můj kamarád, muzikant, zastává názor, že není důvod hrát postaru, když kvalita hudebních nástrojů a p㶣edevším technické schopnosti sou㶜asných muzikantů jsou úplně jinde. Pro㶜 se tvá㶣it, že neumíme hrát a snažit se imitovat nedokonalou hru

22

www. ostrozsko.cz

2x foto: archiv Zlaty Potykové

starých hudců, když to ve skute㶜nosti technicky zvládáme na úplně jiné úrovni, 㶣íkává

klasickým nástrojům zhusta p㶣ibývají elektrické. U nás tento trend není tak

a srovnává folklor s dixíkem nebo jazzem, což d㶣ív bývala taky lidová muzika, a dnes je

markantní.

z ní 㶜asto vyloženě virtuózní záležitost. ■ Pletu se, když mám pocit, že máte jiný názor?

U nás, narozdíl Ma㶞arska, Polska, Ruska nebo v poslední době i Slovenska, worldmusic nebo postfolklor k slyšení 㶜asto není. Mám pocit, že většina našich interpretů,

k původní otázce - mě ta nivelizovaná muzika nebaví. Když poslouchám t㶣etí, 㶜tvrtou muziku a nerozeznám, jestli hraje muzika

kte㶣í se o něj pokušejí, se p㶣íliš nechávají omezovat tradi㶜ními schématy anebo sklouznou do takových zvráceností jako 㶏echomor, který nemá o nějakém folklorním projevu ani tucha. To co dělají, to bych

z Kyjova, z Hradiště, z Velké, ze Strážnice

v nadsázce 㶣e㶜eno postavila mimo zákon.

Mám jiný názor. No a když se tedy vrátím

a tak dále, když tam není žádný regionálně stylový grif a všichni hrají v podstatě stejně, tak mě to prostě nudí. Navíc mnohé muziky mají pocit, že 㶜ím víc úprav, akordů a not zahraných na 㶜asovou jednotku, tím líp. Nejsem o tom p㶣esvěd㶜ená. Pro mě je vždycky nejdůležitější prožitek. Emoce, které z toho bu㶞 lezou nebo nelezou. Nebaví mě muzikanti, kte㶣í používají lidovou muziku jako způsob sebeprezentace. Sice hrají technicky dokonale a píší úpravy hodné symfonického tělesa, ale spíš si hý㶜kají vlastní ego, než že by měli skute㶜ný zájem ze sebe něco dát ostatním ke sdílení. A to prostě cítíte. Kromě toho, není pravidlem, že zahrát nadupaný ma㶞arský 㶜ardáš rychlostí světla, je náro㶜nější než dob㶣e zahrát zdánlivě oby㶜ejnou táhlou písni㶜ku. Tam to jde na d㶣e㶡. A bu㶞 ze sebe máš co dát nebo nemáš. A vůbec nejde o technickou dokonalost. ■ Mám odpozorováno nap㶣íklad z Bretaně, že tamní folklor se 㶜asto prolíná s moderními hudebními styly a ke

■ Myslím, že právě pícháme do vosího hnízda. Pro㶜 mimo zákon? 㶏echomor je parta, která se rozhodla zviditelnit se na lidovkách. Nemám u nich pocit, že lidovou muziku cítí. Je to vykalkulovaná kapela. Vystavěná na efekt a založená na interpreta㶜ním stereotypu, který odpovídá jejich p㶣edstavě o interpretaci moravského folkloru. Ani nevím, jak bych se k nim vyjád㶣ila 㶜esky, je to totální fake (faleš, falešný

produkt, z angl. - pozn. red.). A to nemluvím o takzvaném ná㶣e㶜í, které v písních používají, to je hrůzná 㶜echomoravština. ■ Je u nás někdo, kdo podle vás umí lidovou muziku vkusně posunout, pojmout moderně? Umí to Redl, to je genius. K jeho hudbě není pot㶣eba nic 㶣íkat, jen ji poslouchat. Jeden z nejsilnějších zážitků vůbec jsem si odnesla z fúze dvou vynikajících kapel, Lesní zvě㶣e a Hor㶡ácké muziky Petra Mi㶜ky. Kombi-

ROZHOVOR

nace nu-jazzu, drum n bass a tradi㶜ně, až

o velmi zdravou a o㶜istnou psychohygienu.

vychovávaní. A naprosto s p㶣ehledem se

anachronicky hrané hor㶡ácké muziky, to se zavrtávalo až někam do buněk. Ale byl

Myslím, že když písni㶜ky nechávají projít

s naší kulturou identifikovali. ■ Jak tyto nové, netradi㶜ní folkloristy p㶣ijímají původní nositelé lidové kultury.

dohromady, měla bych radost. Nedávno

skrze sebe, že když své emoce prozpívají až do buněk, jejich prožitky jsou silnější než u pasivního vnímání jakékoli formy umění. To kdyby si dop㶣ávali lidé na celém světě,

jsem se byla podívat na zkoušce tria, které,

tak by se možná ani nemuselo vál㶜it a neby-

jak doufám, brzy vystoupí na ve㶣ejnosti, ale te㶞 neprozradím víc, než že jako postfolklor

lo by tolik nedobrot.

Pro㶜 by měli, co je na tom špatného?! Osobně toto téma vnímám velmi zeširoka. Vě㶣ím

to rozhodně neurazí uši ani náro㶜nějšího

■ To je zajímavý moment - nakolik je

na reinkarnaci, na neohrani㶜enost duše, která je sou㶜ástí jednoho velkého celku.

to bohužel ojedinělý po㶜in, musím 㶣íct, že kdyby to kluci chtěli dát hudebně znovu

poslucha㶜e. A kdo to v poslední době bere za dobrý konec, jsou Bezobrat㶣i. Jejich 㶜erstvě vydané CD Desátý den trní se taky moc dob㶣e poslouchá. ■ 㶏ím si vysvětlujete, že lidové písni㶜ky mají stále tolik p㶣íznivců? A dorůstají další a další generace fandů. Se zápalem zpívají o koní㶜cích ryzovraných, vojně

moravský folklor schopen oslovit svět, cizince? A te㶞 se neptám na umělá pódiová vystoupení, ale jeho všední, p㶣irozené projevy.

že by bylo něco špatného na tom, když se do našeho kroje oble㶜e Japonec nebo 㶜ernoch. Bude-li se chtít takto projevit, bude-li chtít prožít totéž, co prožívají v uvozovkách 㶣e㶜eno naši, tak pro㶜 ne.

Folklor jako diagnóza Prapraděde㶜ek (z mat㶜iny strany) Zlaty Potykové byl slovenský Ma㶞ar, kterému se 㶣íkalo 㶏erný Uher. Jmenoval se Kolocs, ale když se rodina usadila na Moravě, tak si po㶜eštili jméno na Kalá㶜. Byl muzikant-samouk, sám si nástroje i vyráběl,

dospělé - a s tím souvisí i zmi㶡ovaná vojna, svatba, narození potomka, smrt někoho blízkého, vlastní smrt. Lidové písni㶜ky jsou

stejně tak jako zjevná iniciace do dospělého věku, jednou z jejích forem byla vojna. A to je podle mě p㶣esně ta sty㶜ná plocha. Když si ti kluci stoupnou p㶣ed muziku, chytnou se za ramena - ruka hore, paža holá - tak na vojnu jedou aspo㶡 symbolicky. Prožívají inicia㶜ní moment nebo něco jiného, co se jich nějak dotýká, skrz písni㶜ku. Do jisté míry jde

mě, že jednotlivé tradi㶜ní kultury se vyvíjely

ko㶣enili. Natá㶜eli jsme mimo jiné o Japonce, která studovala fotografii na FAMU a jezdila

Když si odmyslíme spole㶜enský nános, co je

tvorbu testosteronu. Takže mezi sou㶜asnými mladými kluky nevidíš moc vyloženě mužných typů, většinou vypadají hodně dětsky, zjemněle, ten typ hoch jako panna . A jak 㶣íkáte, nikdy ani nebyli na vojně. Někde jim ale tato mužná energie chybí,

Proto jsou pro mě hranice států nebo národů v jisté rovině irelevantní. Samoz㶣ejna úrovni p㶣íslušných národů, je dob㶣e si to uvědomovat, ale opravdu si nemyslím,

podstatou života? Narodíme se, dospějeme, navazujeme vztahy, pracujeme, respektive se nějak realizujeme, umíráme. S tím souvisí význam inicia㶜ních momentů: okamžik, od kterého nás spole㶜enství pokládá za

Když se vrátím k p㶣íkladu s vojnou, tak se podívejte na generaci mladých kluků, kte㶣í trávili víc 㶜asu u po㶜íta㶜ů a televizí než 㶣áděním po venku, mě㶣ením sil s vrstevníky nebo zapojením se do fyzicky náro㶜né práce, což v rozhodném věku ovliv㶡uje

A tradi㶜ní kultura je výtvor ducha a duše.

Jeden díl Folkloriky jsem věnovala cizincům, kte㶣í u nás jakýmkoliv způsobem za-

a šavli㶜kách a p㶣itom nejenže na koni nikdy neseděli, dokonce ani základní vojenskou službu za sebou nemají.

p㶣esně o tom. Nekomplikovaným a snadno p㶣ístupným způsobem se dotýkají podstatných a sou㶜asně univerzálních záležistosí lidského bytí, a proto si myslím, že oslovují po㶣ád další generace.

Nebojí se o své tradice?

hlavně nejrůznější píš㶇aly. Babi㶜㶜in bratr, Fanek Kalá㶜, hrával na cimbál v Hradiš㶇anu za primáše Sta㶡ka. Zem㶣el mladý na srde㶜ní vadu. do Kyjova fotit tetiny v krojích. Sama si dokonce po㶣ídila krojové sou㶜ásti a kombinuje je s běžným oble㶜ením, výtvarně s nimi pracuje. V Japonsku také publikovala 㶜lánek o naší ornamentice. Japonka, která mluví 㶜esky, chodí v kroji a úplně u nás zdomácněla - to bylo setkání jako na jiné planetě. Její p㶣íklad ukazuje, že tradi㶜ní kultura je univerzální. V momentě, kdy 㶜lověk uslyší a pochopí její základní tóny, tak ho osloví, a㶇 je Eskymák, Ind nebo Japonec. ■ Anebo Vietnamec? Po㶜ítám, že p㶣i po㶜tu vietnamských komunit v 㶏esku se v dětských foklorních souborech musí krojovaný zpěvá㶜ek vietnamského původu objevit co nevidět. Ale to už se p㶣ece děje. Viděla jsem už i 㶜ernošské děti v našem kroji - v nějakém dětském souboru, asi sourozenci, oba byli úplně p㶣irození a nikomu to nep㶣ipadalo nijak nepat㶣i㶜né. Narodili se tady, jsou tady

Maminka za svoboda tancovala v Olšavě, později v Ostrohu vedla soubory Ostrožan a Ostrožánek. Otec Zlaty Potykové za㶜ínal jako primáš muziky p㶣i SVVŠ (pozdější gymnázium) v Hradišti, později primoval CM Dol㶡ácko z Hluku, CM Dolina, CM Jatelinka z Nové Vsi a CM z Osvětiman, kterou vede dote㶞. Taky primuje CM Kunovjané a st㶣ídá se na primu s panem Hamadou v CM Pondělníci. Původně hrávali na housle i oba otcovi brat㶣i. S folklorními aktivitami nazaostává ani Zlata Potyková. Prošla Ostrožánkem i Ostrožanem a 㶜asem se dostala k lektorování tane㶜ních dílen pro ve㶣ejnost. V Ostrohu vedla soubor Haluz, ze kterého se nakonec vyprofiloval Ostrožan II, a dív㶜í sborek Oskoruše. Nyní už osmým rokem působí v brněnské Po㶃aně.

www. ostrozsko.cz

23

VZPOMÍNKY... ...Antonína Ma㶡áka, ochotnického principála

ANI MARYŠA HO NEOTRÁVÍ P㶕IPRAVIL: VLADIMÍR SAL㶏ÁK

Když před dvěma lety slavili ochotníci v Louce rovných devadesát let od první písemné zmínky o divadle z roku 1922 v místní v orelské kronice, dozvěděl se principál a režisér Antonín Maňák od ředitele školy, že existuje ještě o dva roky starší písemný záznam. A tak budou divadelníci v Louce slavit další významné jubileum – pětadevadesát tvůrčích let. Dávat se bude Maryša - v historii souboru podruhé. Ochotnické divadlo mě chytlo hned za mla-

pana statká㶣e Ko㶣ena ze statku v Louce,

da ve škole. Měli jsme vynikající paní u㶜itelku Růži㶜kovou, která tady už ve t㶣icátých

dnes známém jako 㶏echův statek, a velebného pána Keprta. Oni sehráli během

letech hrávala s našimi rodi㶜i divadlo. V páté

roku obrovské množství divadelních her,

t㶣ídě jsem pod jejím režijním vedením hrál v pohádce O Slune㶜níku, Měsí㶜níku a Vě-

protože hrála omladina, Svaz katolických žen a dívek, hasi㶜i a já nevím, kdo všechno,

trníku pana krále. To byla moje první role. V sedmnácti jsem hrál poprvé s dospělými. Debutoval jsem v roce 1965 a hrál jsem vrátného v komedii Zt㶣eštěná neděle od nějakého ruského autora. Byla to opravdu vynikající divadelní hra, uvažuji, že bychom si ji někdy zopakovali. Těsně p㶣edtím, než jsem šel na vojnu, jsme nasadili Co 㶏ech, to muzikant. Tehdy režírovali pánové Kolacia a Tom㶜ala. Hrálo se po㶣ád, každou sezonu!

takže těch p㶣edstavení se odehrálo hodně

Obnovené divadlo Kroniká㶣 zmi㶡ované orelské kroniky jmenuje osobnosti pana rídícího Palkovského,

a kroniká㶣 píše, že hráli nep㶣etržitě i během druhé světové války. Jiné záznamy nejsou. Po válce vznikla Osvětová beseda, divadlo 㶜innost nep㶣erušilo. Po roce 1989 Osvětová beseda zanikla a navíc zem㶣el pan režisér Tomáš Se㶜ká㶣. Ještě v roce 1992 režíroval

Každý něco pro vlast. Tehdy jsme se bavili o tom, že bych v divadle měl pokra㶜ovat, ale to víte, když 㶜lověk odejde, chvíli to trvá... Nastala pauza. Ale hrály se tady silvestrovské po㶣ady, hodně navštěvované

www. ostrozsko.cz

V Louce jsme postavili nový kostel. Jsem tesa㶣 a v době, kdy jsem na stavbě pracoval, mě oslovil pan fará㶣 Miroslav Dibelka: „Poslouchejte, pane Ma㶡ák, já jsem slyšel, že jste slíbil panu režisérovi Se㶜ká㶣ovi, že budete s divadlem pokra㶜ovat. Nedalo

a mladí vystupovali na besedách pro důchodce s divadelními scénkami. Ochotnický kroužek tak vlastně úplně nezanikl.

Soubor v roce 1980 s úspěchem inscenoval komedii Nepožádáš manželku bližního svého. Zleva naho㶣e: Jarmila Hrbá㶜ková, Miroslav Ma㶡ák, František Se㶜ká㶣, režisér Tomáš Se㶜ká㶣, Jana Ma㶡áková, Antonín Ma㶡ák, Tomáš Se㶜ká㶣, nápovědka (???). Ve st㶣ední 㶣adě Hana Ku㶜erová a Vojtěch Ma㶡ák. Dole: Květa Poláchová, Jana Ma㶡áková, Jarmila Sedlá㶜ková a Cyril Karásek.

24

Sedmašedesátiletý nestor lúckých divadelních nadšenců Antonín Ma㶡ák

V roli p㶣edsedy JZD Plachého kontrolován p㶣íslušníkem SNB Tomášem Se㶜ká㶣em. P㶣ihlížejí Jana Ma㶡áková-Kašpárková (bude hrát matku Maryši v p㶣ipravované inscenaci) a František Se㶜ká㶣. Z inscenace Nepožádáš manželku bližního svého (1980).

VZPOMÍNKY... veškerý výtěžek věnujeme na dostavbu

jsme dávali Muže v ofsajdu Karla Polá㶜ka,

kostela. Tak ta 㶜ástka 㶜inila 25 tisíc korun

potom Naše furianty Ladislava Stroupežnického, v roce 2005 Klicperův Ženský boj, na komedii Dalskabáty, h㶣íšná ves od Jana

㶜eských a ještě i asi 1900 korun slovenských. Prý to byl ohromný manažerský tah, protože se naplnil sál, my jsme museli několikrát reprízovat a na divadlo p㶣išli z Louky snad všichni. A měli jsme sukces! Dodnes nemáme problém naplnit sedmkrát sál pro dvě stě dvacet diváků. Premiéru a jedno

Divadlo na štacích

p㶣edstavení hrajeme pro děti základní školy v Louce a měš㶇anky v Lipově.

Cestování je pro nás náro㶜né. My nehra-

Grimpo musí být Grimpo

jeme p㶣ed nataženou š㶡ůrou s plátnem, máme velké kulisy, ale samoz㶣ejmě různé

Jsem rád, že naše p㶣edstavení dokáží diváka oslovit. Nelíbí se mi divadlo, když se natáhne jedna š㶡ůra a pověsí se tam plátno - doufám, že se na mě nikdo neurazí, že to tak 㶣íkám - a je to divadlo. Já když obsazuji do rolí, musí ta postava sedět, hra musí být kvalitní, když hrajeme t㶣eba Limonádového Joea, tak Grimpo musí být Grimpo, Limonádový Joe musí být Limonádový Joe. Musí být pěkná scéna, máme tady šikovné chlapy - 㶣emeslníky, musí být samosebou kvalitní kostýmy, máme zpěvné herce... Divadlo pro se nic dělat, slíbil jsem to a tak jsme hned druhý rok divadlo obnovili. Musel jsem sice mladé herce z těch silvestrovských po㶣adů hodně p㶣emlouvat. První hru jsme dávali

Hrátky s 㶜ertem, pot㶣eboval jsem Martina Kabáta, nakonec mi to slíbil, a tak jsme tímto divadelním p㶣edstavením za㶜ali. Protože nás oslovil pan fará㶣, rozhodli jsme se, že

Drdy v roce 2004 p㶣išlo p㶣esně 1173 diváků a hrálo v ní pětadvacet herců, z toho jedenáct mladších osmnácti let.

mě znamená hodně. Je to nejen láska, ale také setkávání s lidmi z branže, s lidmi stejného myšlení. Když jsme v roce 2001 hráli vzpomínané Drdovy Hrátky s 㶜ertem, byla dojemná ochota starších 㶜lenů, kte㶣í zůstali do té doby, než nastoupí mladší generace. Ve h㶣e totiž ú㶜inkovalo osmadvacet here㶜ek a herců a další byli v komparsu. Rok na to

štace k divadelnímu životu pat㶣í. Hrávali jsme ve Filipově údolí, t㶣ikrát to vyšlo, 㶜tvrté jsme nedohráli kvůli po㶜así. V p㶣írodě jsme postavili scénu, bylo krásně, sluní㶜ko prosvítalo mezi stromy a kulisami, to si nikdo nedokáže p㶣edstavit, co je to za nádheru bylo pět hodin a v sedm hodin jsme všechno likvidovali, pršelo, doma v sále jsme pak dlouho sušili kulisy. V roce 2006 jsme byli na soutěži ochotníků v Hodoníně a od poroty jsme dostali diplom a dva naši herci uznání za vynikající výkon. Jezdíme na Den vina㶣ů v Mutěnicích. Tam se st㶣ídáme s Divadelním kroužkem z O㶣echova. Režíruje jej 㶣editel brněnského divadla Radost Vlastimil Peška, odtamtud máme od něho hezké poděkování za inscenaci Cesta do Ameriky lodí: „Nic jste neošidili, je to divadlo, jak má být. Asi jsme si rozuměli. Hráli jsme také vloni ve Tvarožné Lhotě i v Mikul㶜icích S 㶜erty nejsou žerty.

Plány do budoucna Mám za sebou 㶜trnáct režií, te㶞 tu patnáctou budeme muset odložit kvůli náro㶜nému obsazení Maryši až na p㶣íští rok. Podruhé jsem obsadil roli Francka a podruhé to musel p㶣edstavitel Francka vzdát. Ale co budu do té doby bez divadla dělat? Pro mě to bylo i krácení těch dlouhých zimních ve㶜erů. Když se divadlo nehraje jako te㶞, tak 㶜tu knížky. Už jsem letos p㶣e㶜etl tolik knížek, že jsem jich tolik nep㶣e㶜etl za poslední roky, protože nebyl 㶜as. Když se nezkouší, tak se dělají kulisy...

Stavby jako na Národním. Špi㶜kové kostýmy a dekorace v komedii o t㶣ech dějstvích Treperendy Carla Goldoniho. V Louce vyrostly Benátky.

www. ostrozsko.cz

25

SPORT

Novoveští kanoisté jsou v plné přípravě První únorovou sobotu v zaplněném sklepě 㶣eznictví U Kusáků v Ostrožské Nové Vsi bilancovali sezonu kanoisté z Ostrožské Nové Vsi. Na slavnostní schůzi p㶣edal starosta obce Stanislav Ture㶜ek pamětní listy 㶏eského svazu kanoistů za významný p㶣ínos a rozvoj kanoistiky bývalým šéfům oddílu Miroslavu 㶏ápkovi staršímu a Ludvíku Ondra㶜kovi. Ocenění p㶣evzal také sou㶜asný p㶣edseda a muž,

nulého roku - kajaká㶣ka Kate㶣ina Pjaj㶜íková, kanoista David Janík a kajaká㶣 Jakub Ml㶜och - strávili t㶣etí únorovou sobotu ve Sportovním centru Nymburk na testech juniorské reprezentace. Koncem února se kanoisté p㶣esunuli na tréninky do tepla ‒ vyrazili do ital-

bez kterého si Novoveš㶇ané dnešní kanoisty sotva dokážou p㶣edstavit - Vít Pjaj㶜ík.

ského Bibione. V závěru

Aktuálně jsou kanoisté v plné p㶣ípravě na novou sezonu. V polovině února odjelo osm

㶜eká na domácí půdě další tradi㶜ní akce ‒ Novoveský

㶜lenů na tradi㶜ní soust㶣edění do Jeseníků. Finalisté regaty olympijských nadějí z uply-

p㶣espolák.

b㶣ezna, tedy těsně p㶣ed zahájením nové sezony, je

std

Starosta Ostrožské Nové Vsi p㶣edává ocenění p㶣edsedovi kanoistů Vítu Pja㶜íkovi foto: www.onv-canoe.cz

Gymnastky z Ostrohu jely do Ostravy na zkušenou a přivezly medaili Krásného úspěchu dosáhla první únorovou sobotu na závodech v Ostravě-Porubě

Ostrožské gymnastky se vydaly na sever Moravy poprvé. Většinou objíždějí regi-

㶜lenka ostrožského gymnastického klubu Justýna Kova㶣íková. Ve své kategorii starších žáky㶡 nenašla p㶣emožitelku a zaslou-

onální závody. „Jezdíme jenom po jižní nebo st㶣ední Moravě, většinou je to Hulín, P㶣erov nebo Prostějov. Ostrava byla nejdál. Byla jsem velice spokojená, holky mě mile p㶣ekvapily. Byl to závod na za㶜átek sezony,

ženě se radovala z prvního místa. „Justýnka pat㶣í ve své kategorii mezi ta lepší děv㶜ata.

kdy vlastně trénujeme nové sestavy a nové triky, vysvětlovala trenérka děv㶜at.

Pokud zacvi㶜í sestavu bez chyby, tak je z toho skoro vždycky dobré umístění, což se v Ostravě potvrdilo. Ukázala svoji kvalitu. Jely jsme tam spíš na zkušenou. O to víc mě p㶣ekvapilo, že dokázala zabojovat a vyhrát, hodnotila svoji svě㶣enkyni trenérka Marcela Va㶞urová.

Ostrožská gymnastka Justýna Kova㶣íková stála v Ostravě na nejvyšším stupni foto: Lubomír Kova㶣ík

V Ostravě p㶣íjemně p㶣ekvapily i další ostrožské gymnastky, které se na větších závodech zatím rozkoukávají. Lucie K㶣ibíková skon㶜ila mezi mladšími žákyněmi na desátém místě, devatenáctá skon㶜ila Eliška Riedlová. std

V Hluku se opět hraje interliga Do sportovní haly v Hluku se po deseti letech vrátila Women s Handball International League. V utkání 㶜esko-slovenské soutěže porazily házenká㶣ky HC Veselí nad Moravou tým Jind㶣ichova Hradce. V Hluku se první utkání WHIL odehrálo na konci srpna ve vůbec první interligové sezoně 2002/03 mezi TJ Raciola Kunovice a Nitrou, o rok

později p㶣išlo na derby mezi tehdejším SK HC Železárny Veselí nad Moravou a TJ Raciola Kunovice - 18:20 (7:8) - témě㶣 patnáct set diváků. Hala je nyní v rekonstrukci, její generální oprava p㶣ijde na 32 milionů korun. Nová je st㶣echa i zateplení, na ja㶣e ještě zbývá dodělat fasádu a vstupní dve㶣e. V rámci zahajovací etapy se vyměnilo 247 oken a šestnáctery dve㶣e. Obnova skon㶜í v 㶜ervnu. et

Spojka Jitka Tome㶜ková prost㶣eluje obranu Jind㶣ichova Hradce v utkání 16. kola WHIL, v němž Veselanky zvítězily 37 15. Ve st㶣edu 5. b㶣ezna v 18 hodin se v Hluku utkají se Slavií Praha foto: Jaroslav Kolísek

26

www. ostrozsko.cz

SPORT

LEGRÚT NA LIGOVÉM TRÁVNÍKU Historicky první Hlučan se dere do ligové kabiny Slovácka. „Chci se dostat do kádru,“ tvrdí odhodlaně Jakub Prajza Bylo sobotní dopoledne 11. ledna. Na staroměstském Širůchu h㶣álo krásně sluní㶜ko. I p㶣es zimní datum nebylo po sněhu ani památky a teploměr šplhal k rekordním deseti stup㶡ům. Mladý Hlu㶜an Jakub Prajza, se ale parádním po㶜asím nekochal. Poprvé nastupoval za á㶜ko prvoligového Slovácka, nastupoval vedle fotbalistů, kte㶣í byli jeho velkým vzorem. Jakub je úplně prvním

V p㶣ípravě sice nastoupil ke 㶜ty㶣em zápasům, ale mezi dvacítku vyvolených pro herní sou-

je fotbal na prvním místě. „Po st㶣ední škole

st㶣edění v turecké Antalyi se nedostal. Trenér

jsem se tam i dostal, ale kvůli fotbalu jsem zůstal na Slovácku, te㶞 studuji pomaturitní studium na jazykové škole v Hradišti, svě㶣il se Jakub.

jsem se hlásil do Prahy na vysokou, dokonce

Slovácka nakonec ukázal na jiné hrá㶜e. Jakub byl ze závěre㶜né nominace trošku rozmrzelý, ale otev㶣eně o tom p㶣íliš mluvit nechtěl. „Á㶜ko je v Turecku a já d㶣epím doma. Co vám na to mám 㶣íct? Chtěl jsem letět. Každý,

Kolem deváté ráno sraz na stadionu Slo-

kdo nastoupí do p㶣ípravy, se chce dostat

vácka, dopolední trénink, spole㶜ný oběd s mužstvem, krátký odpo㶜inek, znovu

foto: archiv Jakuba Prajzy

Hlu㶜anem, který ve více než osmdesátileté historii hluckého fotbalu nahlédl do kabiny prvoligového man㶜aftu. První utkání Slovácka v zimní p㶣ípravě proti Kromě㶣íži bylo pro mladého

trénink, rehabilitace a v sedm ve㶜er je doma. To je ve stru㶜nosti oby㶜ejný všední den profesionálního fotbalisty. „Každý den nemáme dva tréninky, když jdu do školy, tak trénuji až odpoledne, ale jinak mám ve škole individuální studijní plán, p㶣iblížil Jakub Prajza.

obránce opravdovou premiérou mezi prot㶣elými fotbalisty. „Trenér Habanec mě povolal na měsí㶜ní zkoušku. Na podzim jsem

Za㶜átkem 㶜ervna si bude muset mladý fotbalista svůj plán mali㶜ko poopravit. V Hluku

byl s á㶜kem na jednom tréninku, jinak nic. Vlastně jsem hrál ještě

se znovu po t㶣ech letech jede tradi㶜ní Jízda králů a Jakub Prajza by nechtěl v královské

v p㶣áteláku proti Bojkovicím, ale proti Kromě㶣íži to byl první opravdový zápas. Ze za㶜átku jsem byl trošku nervózní, potom už to ze mě spadlo, sypal ze sebe bezprost㶣edně po zápase talentovaný mladík.

družině scházet. „Jezdil i ta㶇ka, já jsem jel na soust㶣edění. Je to trošku skok z toho fotbalu á㶜ka zpět do juniorky, ta měsí㶜ní stáž

minule poprvé a byl to super zážitek. Jen doufám, že nebudeme hrát ve stejném

mně ale rozhodně prospěla. Kádr se mění, doufám, že to nebyla poslední šance, vě㶣í odchovanec hluckého fotbalu, který si zahrál

termínu nějaký zápas, p㶣eje si.

Proti Hanákům nastoupil na pravé straně obrany vedle velezkušeného a o sedmnáct let staršího Jana Trousila, který ho témě㶣 bez

i pár minut v ligové generálce proti 㶏eským Budějovicím.

p㶣estávky dirigoval. „Prajzi㶜, musíš, Prajzi㶜, výborně, běž do něho, zaber, to byla slova, kterými ho ost㶣ílený kolega povzbuzoval. „Je to velká škola hrát vedle tak výborného fotbalisty. Chtěl bych se dostat do kádru á㶜ka, jestli to bude te㶞, nebo později, to se uvidí, odtajnil své fotbalové plány Jakub Prajza, který za㶜ínal v záloze. „Momentálně hraji pravého beka, ale když mě trenér postaví na levou stranu, tak jsem schopný hrát i tam. Je mně jedno, kde nastoupím, svě㶣il se.

Jakub za㶜ínal s fotbalem v p㶣ípravce Hluku, u dnes už zesnulého trenéra Jana Bachánka, v šesté t㶣ídě p㶣ešel na sportovní školu do Uherského Hradiště a následoval p㶣estup do mládežnické akademie Slovácka. Tam prošel všechny věkové kategorie, zažil různé trenéry, ale nejvíc vzpomíná na za㶜átky v Hluku. „Každý trenér mě něco nau㶜il, od každého jsem se snažil vzít maximum, ale pan Bachánek byl ten, kterého si budu nejvíc pamatovat, 㶣ekl mladý obránce, pro kterého

Stanislav Dufka

Očima trenéra Svatopluka Habance: Kuba Prajza byl u nás na měsí㶜ní stáži, je to rychlostní typ hrá㶜e, myslím si, že má p㶣ed sebou slušnou budoucnost. Musí v juniorce a v bé㶜ku pracovat tak, aby byly jeho výkony nadstandardní. Zatím bych 㶣ekl, že jsou lehce nadstandardní. Má p㶣ed sebou půl roku na to, aby to mohl dokázat a v létě p㶣ijít znovu do p㶣ípravy. Musí se posunout dál, tak jako se posunuli jiní hrá㶜i.

glosa

Maximální nasazení Jsou úspěšní, hodně úspěšní. Je to hodný a skromný kluk, žádný namyšlený frajer. Takové a podobné reference jsem slyšel ze všech stran na adresu mladého fotbalisty Slovácka. P㶣i našem rozhovoru se Jakub Prajza celou dobu sympaticky usmíval, odpovědi sice nebyly uhlazené, ale na druhou stranu ze sebe nesypal jenom nudné fráze, jak bývá u některých sportovců obvyklé. Do užšího výběru prvoligového celku se nakonec nedostal, ale p㶣i jeho dvaceti letech má p㶣ed sebou ještě několik dalších šancí. Fotbalu obětoval vysokou školu, dává mu maximum. P㶣ejme proto mladému Hlu㶜anovi, aby se v prvoligovém zápase objevil co nejd㶣íve ‒ nejlépe už v jarní 㶜ásti sezony.

www. ostrozsko.cz

27

SONDA

SPORTOVNÍ ZÁZRAK NA HORŇÁCKU Ve Velké se házená hraje už osm let

TEXT: VLADIMÍR SAL㶏ÁK

P㶣ed osmi lety nebylo na Hor㶡ácku po

t㶣i ekonomicky skvělé roky, ale neměl

házené ani vidu, ani slechu. V Louce se p㶣ed půl stoletím mezi škola㶜kami neujala

žádné kvalifikované trenéry. „Pamatuji si to jak dnes, jel jsem z té schůzky, klub byl

házená národní, ve Velké neuspěl více než

schválený a nebyl trenér. Zastavil jsem na

deset let zpátky u㶜itel Jagoš s „handbalem chlapců. A v době kdy sou㶜asný mo-

kopci a volal jsem Jurovi Procházkovi, co by tomu 㶣ekl. On že ano, že zrovna ve Veselí

del financování sportu podporuje v 㶏eské

kon㶜í a bylo to zachráněné, vzpomíná Vlastimil Procházka. Jeho jmenovec Ji㶣í

republice nikoli ob㶜anskou, ale profesionalizující a byznysu sloužící koncepci, je vznik nových sportovních mládežnických klubů malým zázrakem s krátkým doletem. Olympijský výbor během zimní olympiády v televizních spotech upozor㶡oval, že dob㶣í lidé dělají trenéry dětí zadarmo. To je jistě obdivuhodné ze strany těch lidí, zárove㶡 je to však ostudné p㶣iznání faktu, že místo toho, aby peníze tekly do podpory sportu na jeho nejnižší a nejširší úrovni, absurdně velkou 㶜ást prost㶣edků spolkne profesionální sféra. To samoz㶣ejmě platí už dlouhá léta. P㶣esto se v roce 2006 poda㶣ilo pár nadšencům založit klub, jehož práce s mládeží už za㶜íná sklízet plody své smysluplné práce. O nápadu na založení klubu píšeme na jiném místě (viz ráme㶜ek Nápad, který

se ujal), faktem zůstává, že házenká㶣ský oddíl TJ Kordárna Velká nad Veli㶜kou byl založen a díky Kordárně měl p㶣ed sebou

V tu dobu se klub osamostatnil pod názvem SKH Velká nad Veli㶜kou. Po celou dobu p㶣íspívá p㶣íkladně na 㶜innost obec Velká i Kordárna a pomáhají i další sponzo㶣i t㶣eba z 㶣ad rodi㶜ů a p㶣íznivců. Nejvíc dětí je samoz㶣ejmě z Velké. První házenká㶣ská generace byla z Kuželova, z Lipova, ze Suchovských Mlýnů a okolí, p㶣evažují děv㶜ata z Javorníka,

Procházka měl za sebou velké úspěchy

po jedné z Lipova z Louky a z Veselí. „Než

v práci s mládeží, s veselskými mladšími žákyněmi dokázal v roce 1999 vyhrát slavný

jsem šel do Velké trénovat, byl jsem tady snad dvakrát v životě. P㶣išel jsem v roce

Prague Handball Cup, kterého se tenkrát ve

2007 a obrovsky se mi tu líbí... Skvělá hala,

všech kategoriích zú㶜astnilo 275 družstev z 21 zemí Evropy a Afriky. Trénoval ve Veselí

s děti se dá jinak a lépe komunikovat než ve velkém městě, lidi jsou p㶣íjemní, lepší

nad Moravou i v Uherském Hradišti pozdější reprezentantky 㶏eské republiky. Ve Velké trénoval první miniža㶜ky, když bylo dětí

než t㶣eba ve Zlíně. Líbí se mi tu prost㶣edí i to, že se nám snaží vyjít vst㶣íc, ve škole, na obci, pomáhají i sponzo㶣i. Jsem rád, že jsem

více, p㶣ivedl dalšího veselského trenéra Stanislava Dufka. „Dcera byla zrovna ve věku miniža㶜ek, tak mi to doma prošlo, vybavuje si Dufek s úsměvem. Ten p㶣ivedl svého bratra Libora, který je dnes p㶣edsedou klubu, a trenéra Petra Faltuse. „Trénoval

tady, pochvaluje si Stanislav Dufek.

jsem s Petrem mladší ža㶜ky, Jura Procházka zůstal u minek, ale během roku také musel skon㶜it kvůli práci, a tak u těch minek zůstaly maminky. Byly to bývalé hrá㶜ky. Andrea Trýsková d㶣íve hrála za Myjavu a potom k ní p㶣išla Lucka Ma㶡áková, bývalá házenká㶣ka ža㶜ek ve Veselí, doplnil Stanislav Dufek.

Původním záměrem klubu byla výchova hrá㶜ek pro Veselí, aby tam děv㶜ata postupovala do starších kategorií. „Chtěli jsme rozší㶣it působnost házené a také postavit pyramidu na tu větší základnu. Na p㶣íští rok plánujeme rozší㶣ení našich kategorií na mladší dorost. D㶣ív jsme o tom ani nep㶣emýšleli, ale když vidíme, že to ekonomicky s obcí a drobnými sponzory zvládáme a komunikace s mládežnickým oddílem ve Veselí nebyla v minulosti na dobré úrovni,

TALENT OD VELIČKY Jana Šustková prorazila do Women‘s Handball International League V nejvyšší 㶜esko-slovenské ženské soutěži debutovala v patnácti letech. Interligovou premiéru si mladá spojka Jana Šustková odbyla ve Zlíně. Jen sko㶜ila na h㶣iště, vst㶣elila dva góly. Dokonce si troufla i na sedmi㶜ky. Proměnila jednu ze dvou, a to stála na zna㶜ce pokutového hodu proti bývalé reprezentantce 㶏erné. „V p㶣ípravném zápase proti prvnímu celku rakouské ligy jich proměnila osm za sebou. Proto dostala důvěru, vysvětloval po zápase tehdejší trenér házenká㶣ek Veselí nad Moravou René Kumpán. Byl to on, kdo hrá㶜ku, kterou zdobí nejen házenká㶣ská postava, ale také dobrý pohyb, nápaditá p㶣ihrávka a p㶣esná st㶣elba, do Women s Handball International League p㶣ivedl.

28

www. ostrozsko.cz

K házené se dostala v osmi letech. „Na základní škole ve Velké nad Veli㶜kou byl nábor, tak jsem se p㶣ihlásila, vrací se na za㶜átek své kariéry šestnáctiletá hrá㶜ka. Šikovná dívka si chtěla na Slovácku oblíbený kolektivní sport vždy vyzkoušet. „Odmali㶜ka jsem měla ráda pohyb, 㶣íká Šustková. Jejím prvním trenérem byl Stanislav Dufek. Známý mládežnický kou㶜 nau㶜il nadanou sle㶜nu spole㶜ně s kolegou Petrem Faltusem házenká㶣ským základům. „Jana hrála od miniža㶜ek vždycky o kategorii výše, do mladších ža㶜ek p㶣ešla už o dva roky d㶣ív. Výkonnostně na to měla, byla prostě o dva roky v p㶣edstihu. Proto p㶣estoupila do veselského dorostu ještě jako žákyně. Líbila se i na turnajích trenérům z jiných klubů. Motivaci měla vždycky, je do házené

doslova zažraná. Hlavně aby vydrželo zdraví. Tvrdohlavá, suk, ale když se jí něco na tréninku nelíbí, je ochotná to p㶣ekousnout.

Jana Šustková prošla obranou Jind㶣ichova Hradce v utkání WHIL v Hluku a st㶣ílí jednu ze svých branek v dresu HC Veselí nad Moravou. foto: Jaroslav Kolísek

SONDA Nápad, který se ujal Duchovním otcem myšlenky za㶜ít s házenou na Hor㶡ácku je sportovní 㶣editel HC Veselí nad Moravou Vlastimil A㶇a Procházka. P㶣i náhodné návštěvě ve Velké se potkal s místním starostou Ji㶣ím Pšurným, který ho provedl novou sportovní halou. „Když kamarád Luboš Severa p㶣ipravoval plány na její postavení, ptal se mě, jaké jsou vlastně rozměry házenká㶣ského h㶣iště, jaká má být výška stropu, prostory za 㶜arami, aby se tam házená mohla regulérně hrát. Co jsem věděl, jsem mu 㶣ekl, vzpomíná na spolupráci s architektem Lubomírem Severou. P㶣i prohlídce si uvědomil, že když se neda㶣í p㶣itáhnout k házené děti ve Veselí, byla by škoda nevyužít V prosinci vyhrály starší ža㶜ky turnaj O perníkové srdce v Pardubicích. Stojící zleva: Adriana Lap㶜íková, Klára Ma㶡áková, Aneta Hozáková, Katarína Trýsková, Adriana Matovi㶜ová, Hana Borosová, Hana Lapšanská a trenér Stanislav Dufek. Kle㶜ící: Barbora Melichárková, Linda Trachtulcová, Pavlína Zem㶜íková a Daniela Dufková. Ležící: Adéla H㶣ebejková a Timea Lap㶜íková. foto: archiv klubu

pokusíme se udržet hrá㶜ky ještě rok u nás, oznamuje důležitou změnu

a starší ža㶜ky hrávají O putovní pohár Velké nad Veli㶜kou. Zatímco Veli㶜ani

organiza㶜ní vedoucí SKH Velká nad Veli㶜kou Stanislav Dufek.

chtějí s malými dětmi p㶣edevším hrát a nevyhlašovat výsledky nebo st㶣elce

Jádro házenká㶣ské rodiny tvo㶣í trenérky Andrea Trýsková, Lucie Ma㶡áková a rodi㶜e děv㶜at Monika Trachtulcová, Michaela Štip㶜áková, Věra Melichárkovi, Hana Lapšanská, Hana Borošová, Nikola 㶏ajková, a do práce se zapojují všichni zvláště p㶣i turnajích. Ve Velké po㶣ádají pro každou kategorii jeden. O Hor㶡ácký pohár hrávají už šest roků miniža㶜ky, Pohár Hor㶡ácka budou letos zvedat

branek, ve starších kategoriích je za㶜ínají zajímat i výsledky. „Postoupili jsme už do 㶜tvrtého kola Žákovské ligy, usmívá se Dufek. Stabilizovaly se po㶜ty dětí v kategoriích, p㶣icházejí další rodi㶜e na pomoc a házenká㶣ky k㶣těné Veli㶜kou jsou dnes rovnocennými soupe㶣kami týmům z velkých měst ‒ Zlína, Plzně, Olomouce i Prahy. A není daleko doba, kdy o hor㶡áckých házenká㶣kách uslyšíme mnohem silněji.

sportovního potenciálu dětí z Hor㶡ácka. „Je to spádová obec s velkou školou, v minulosti bývala ve Velké vynikající atletika, byl by h㶣ích toho nevyužít, pomyslel si a za㶜al jednat. „Zavolal jsem tehdejšímu generálnímu 㶣editeli Kordárny panu Trnovi a sdělil jsem mu tuto myšlenku. A na to, že bychom vytvo㶣ili podmínky na sportování dětí a založili ve Velké házenká㶣ský oddíl, slyšel. Druhý den mi volala jeho sekretá㶣ka, že se ten plán panu 㶣editeli líbí, protože by mladé házenká㶣ky mohly odcházet po skon㶜ení školní docházky do vrcholové házené do Veselí. Na schůzce, kterou pan Trn svolal do Velké, jsme se jako zástupci klubu sešli se starostou Velké nad Veli㶜kou, 㶣editelem lipovské školy, 㶣editelem velické školy, p㶣edsedou tělovýchovné jednoty a dalšími, odhaluje okolnosti vzniku hor㶡áckého zkušený organizátor. Nápad na založení jakési farmy z hor㶡áckých dětí se ujal. „A tak jsem p㶣ed osmi lety mohl na 㶏eském svazu házené zaregistrovat házenká㶣ský klub TJ Kordárna Velká nad Veli㶜kou, p㶣ipíjí na úspěch svého nápadu Vlastimil A㶇a Procházka.

posedmé nad hlavu mladší ža㶜ky

Zkrátka d㶣í㶜 a baví ji to, vybavil si její za㶜átky Stanislav Dufek. „Byl jsem se podívat ve Zlíně na některé zápasy olympijských nadějí a dokázala ode mě p㶣ijmout radu a vložit do herního systému reprezenta㶜ních trenérů. To bylo pro mě p㶣íjemné zjištění. Jiná by mohla 㶣íct, ty už nám do toho nekecej, vě㶣í objevitel talentované hrá㶜ky z malého mládežnického klubu, že v lesku velké házené nezpychne. „Na moje za㶜átky ve Velké velmi ráda vzpomínám. Byly jsme dobrá parta, s holkami nás to bavilo. Docela se nám i da㶣ilo, vrátila se do žákovských let mládežnická reprezentantka, která brzy p㶣estoupila do Veselí nad Moravou. Tam se pod vedením trenérky Renáty Motalové spole㶜ně s dalšími spolu-

hrá㶜kami a kamarádkami zdokonalovala. Následně se veselských dorostenek ujali Miroslav Slovák se Zde㶡kem Zimákem. Šustková spole㶜ně s dalšími spojkami Balážovou a Lukšíkovou v soutěži kralovaly. Výborné výkony neunikly ani zástupcům interligového oddílu. I když pat㶣í roda㶜ka z Velké nad Veli㶜kou k velkým nadějím veselské i 㶜eské házené, cestu do p㶣edního týmu, ověn㶜eného mnoha úspěchy, umetenou rozhodně neměla. „I v mládí jsem někdy měla chvilky, že bych toho mohla nechat. Když se neda㶣í, tak pocit není zrovna nejlepší, ale jinak bych s házenou nedokázala nikdy skon㶜it, zamyslela se sympatická dívka. Lednový interligový start byl dalším mezníkem její kariéry: „Měla jsem obrovskou

trému, byla jsem pod tlakem i kvůli divákům. Myslela jsem, že to pokazím, ale bylo to dobré, 㶣ekla Šustková, která svůj debut ozdobila celkem t㶣emi trefami a stejným po㶜tem obda㶣ila i Písek. V p㶣ípravném zápase proti srbským juniorkám ŽORK Kikinda ale vyšla dorostenecká reprezentantka 㶏eské republiky jako jediná z týmu gólově naprázdno. „Kolem ní se udělalo po zápase ve Zlíně zbyte㶜né haló. Mediální zájem jí může po fyzické i psychické stránce velmi uškodit. Šustková zdaleka není komplexní hrá㶜ka. Budu se snažit ji p㶣ipravit pro další kariérní růst, varoval nový trenér Veselí Jozef Hanták, který nahradil Reného Kumpána. V dalších zápasech WHIL však i pod jeho vedením studentka veselské obchodní akademie hraje a dává branky. Tak a㶇 se da㶣í!

www. ostrozsko.cz

29

Z CÍRKEVNÍCH DĚJIN

Rekatolizace a iluminované kancionály na Horňácku TEXT: ANTONÍN MI㶏KA

Na jihovýchodní Moravě, k níž náleží i kopcovité Horňácko, byly pořizovány během první i druhé poloviny 18. století iluminované kancionály. Proč a jak tyto ručně malované knihy vznikly? muk a kapli㶜ek v okolí vesnic i v polích a 㶣ada jiných nám dnes známých církevních

pat㶣ily literákům z Nové Lhoty, Lipova i Suchova. Kancionály svěd㶜í o dobré úrovni

zvyklostí.

autorů, kterými byli povětšinou vesni㶜tí

i tatarská a zpo㶜átku 18. století zase kuruci, se vále㶜ná situace 㶜áste㶜ně uklidnila.

K duchovnímu zvelebování mší sloužily i nábožné písně, jež zpívali vě㶣ící a 㶜lenové takzvaných literáckých kůrů. Literáky byla

u㶜itelé (tehdy závislí stravou i ubytováním na fará㶣ích), již vedli literácký kůr a zárove㶡 sloužili i jako varhaníci v kostele. Mnozí z nich se dostávali do styku s tištěnými

Po těchto útrapách, ale i v jejich průběhu, však za㶜aly jiné. To když nová vrchnost

zvána sdružení zpěváků, kte㶣í pěstovali

knihami, které se poskrovnu na farách,

církevní zpěv v kostele a na poh㶣bech hlavně v 18. a 19. století. Těm pak pro pot㶣eby

nostech, nacházely.

Po krvavém století (1604‒1705), v němž v celé zmi㶡ované oblasti 㶣ádily hordy Bo㶜kajovy, během t㶣icetileté války vojska císa㶣ská i švédská, od roku 1633 vojska turecká

- Magnisové na panství strážnickém a Lichtenštejnové na panství ostrožském, jimž hor㶡ácké vsi náležely - zahájila protirefor-

zpěvů sloužily kancionály. Můžeme témě㶣 s ur㶜itostí 㶣íci, že vesni㶜tí

ma㶜ní tažení s cílem p㶣ivést vě㶣ící opět ke

u㶜itelé v 18. a z 㶜ásti i v 19. století byli v jistém slova smyslu lidovými písmáky. Vedle školní výuky a výše uváděných povinností církevních totiž psali a zapisovali události v obci 㶜i samotných rodinách, a to bu㶞

katolické ví㶣e. Šlechta spolu s klérem k tomu ve větší mí㶣e využívala známých nátlakových až drastických prost㶣edků, jako byly dragonády (vyjídání obce na㶜as v ní usazenými vojenskými oddíly, mnohdy spojova-

do vlastních kancionálů (zadní, prázdné strany), svatých knih a jiných tištěných knih, nebo později do školních kronik.

né i se znásil㶡ováním), mu㶜ení, žalá㶣ování, násilné odvody k vojsku, násilné dělení rodin a také vystěhovávání celých rodin do vzdálených oblastí (de facto zabírání jejich majetku), na jejichž uvolněné grunty pak

Bez cizích vlivů

dosazovala nově p㶣íchozí katolíky.

Nejstarším známým kancionálem na Hor㶡ácku a zmi㶡ovaných panstvích je

U㶜itelé i písmáci

kancionál Jana Pinkavy, bu㶞 pudmistra 㶜i u㶜itele z Nové Lhoty, a to z let 1732‒1735. Po Pinkavovi uvádějí Houdek s Klva㶡ou druhého nejstaršího autora v tomto regionu,

Po roce 1720 rekatolizace slavila úspěch na obou panstvích - mimo obce Javorník a Hrubá Vrbka, p㶣estože se tajní nekatolíci i v jiných vsích panství nadále nacházeli. 㶕ímskokatolická církev se tak v našem regionu po více než dvou staletích znovu etablovala, a to pomocí 㶣ímskokatolických kněží, misioná㶣ů, piaristického i jezuitského 㶣ádu dle známého r㶜ení „Cuius regio ‒ eius religio (Koho vláda ‒ toho náboženství). Na úspěchu rekatolizace se kromě bi㶜e a žalá㶣ování využívalo náboženských kázání a slibů a výtvarného umění, které uspíšilo obrácení obyvatelstva do lůna katolické církve. Katolické pobožnosti po㶜alo navštěvovat stále více vě㶣ících. P㶣ispěly k tomu jistě i v barokním stylu nově budované 㶜i p㶣estavbou upravované kostely, vyzdobené hlavní i vedlejší oltá㶣e se sochami svatých, krásné obrazy i nástěnné malby, 㶜asto organizované poutě, procesí, svěcení božích

30

㶜áste㶜ně školi㶜kách a ojediněle v domác-

www. ostrozsko.cz

Titulní strana kancionálu Pavla Rašky foto: p㶣evzato z autorovy knihy Z dějin hor㶡áckého školství a jeho osobností

Zásluhou Vítězslava Houdka a Josefa Klvani pronikly poměrně záhy do odborné literatury zprávy o východomoravských iluminovaných kancionálech. Po roce 1888 provedli tito badatelé výzkum kancionálu Martina Pomykala z Boršic, jež pochází z roku 1727. Tato objemná kniha plná originálních iniciálek a rázovitých barevných ornamentů byla první a nejdůležitější z psaných kancionálů moravských. Oba badatelé se též zmi㶡ují i o kancionálu Josefa Šumbery, kostelníka z Boršic, z roku 1830. Později byly vypátrány na Hor㶡ácku nejen kancionály, ale i jiné ob㶣adní knihy, které

a to rektora Martina Bursíka z Lipova a jeho kancionál z roku 1736. Na něho pak navazuje kancionál novolhotského rektora Pavla Rašky z let 1753‒1755 ba i jeho nešporník z roku 1751, a dále pak kancionál Ji㶣ího Dyngy z Lipova z let 1740‒1741 a některé další, kup㶣. funebrál z Kuželova z roku 1774 od Josefa Parviho. Velmi zajímavý text obsahuje Raškův kancionál. Autor se sám na titulní straně tohoto novolhotského kancionálu uvádí jako rektor. V dokladu napsal: „Kancionál založený ke cti a chvále Pánu Bohu nejsvětějšímu, kterémužto písně katolické v chrámu pot㶣ebné jsú. Ustanovený ode mne, Pavla Rašky, toho 㶜asu rektora a též spoluobyvatele dědiny Nových Lhotek, zapsaný jest. Za㶜átek tohoto vypisování jest roku 1753.

Z CÍRKEVNÍCH DĚJIN

Ukázka z kancionálu Pavla Rašky

Kancionál z roku 1769 nalezený v Kněždubu sestavil opět Pavel Raška. Pravděpodobně tento kantor p㶣esídlil z Nové Lhoty do této vesnice strážnického panství.

foto: p㶣evzato z autorovy knihy Z dějin hor㶡áckého školství a jeho osobností

písa㶣skou školu, kterou nazývají Klva㶡a a někte㶣í další auto㶣i též školou moravskou.

Zrod malovaných kancionálů není snadné rekonstruovat. Jedním z možných výkladů by mohl být ten, že v době protireformace byly násilně pokatoli㶜těnému lidu odnímány tištěné knihy z období 㶜eskobratrského (kup㶣. žaltá㶣e a jiné knihy pocházející z doby 㶜eskobratrské měli Javorni㶜ané uschovány v Uhrách, po toleran㶜ním patentě si je zde vyzvedli a p㶣ivezli zpět do Javorníka), a proto si je lid nahrazoval nezakazovanými knihami ru㶜ně psanými. Všechny uváděné kancionály byly psány 㶜esky, protože byly ur㶜eny ke zpěvu poddaného lidu.

„Problematická je otázka celkového charakteru výzdoby těchto kancionálů a otázka jejich lidovosti. Většina autorů prací o iluminovaných rukopisech však nepochybuje o tom, že jsou lidové. Někte㶣í z autorů o kancionálech to dokládají tím, že mnozí z tvůrců kancionálů pocházeli z místního lidového prost㶣edí a neměli tak možnost podlehnout různým cizím vlivům. Není však pochyby o tom, že témě㶣 všechny moravské i 㶜eské iluminované kancionály z 18. století a z první poloviny 19. století měly několik málo spole㶜ných vzorů ve starších rukopisných památkách církevního původu a patrně též v některých tištěných zpěvnících a modlitebních knihách (o 㶜emž

Ur㶜ení kancionálů je nutné brát nikoliv podle místa původu, které mnohdy není známo, nýbrž podle místa nálezu. Objevené a existující iluminované kancionály na jihovýchodní Moravě reprezentují domácí

svěd㶜í již výše zmi㶡ované nábožné knihy uložené na fa㶣e v Javorníku; pozn. autora), které v 18. století pronikly již ve velké mí㶣e na venkov, zejména do takových spole㶜enství, jakými byla v té době sdružení literáků…, píše se v publikaci Hor㶡ácko.

P㶣estože se názory na výtvarnou lidovost ornamentů v kancionálech různí, můžeme 㶣íci, že význam písmáků jihovýchodní Moravy a jejich kancionálů spo㶜ívá nejen v jejich kulturně historických hodnotách, ale též v tom, že zachytily svým vyobrazením i dobové lidové kroje. Navíc jsou dokladem religiózního umění a svěd㶜í též o dobré zru㶜nosti a všeobecném rozhledu tehdejších i pozdějších písmáků, jako kup㶣íkladu ornamenty krásně ilustrovaný Šumberův zpěvník Suchovské ludové piesni㶜ky z roku 1905.

Prameny: Frolec V., Holý D., Je㶣ábek R.: Hor㶡ácko, Brno 1966 Niederle L.: Moravské Slovensko II, Praha 1923 Klva㶡a J. ‒ Houdek V.: Kancionál boršický, 㶏VSMO, 㶜. 20, 1888, 㶜. 21 a 24 1889 Mi㶜ka A. - Z dějin hor㶡áckého školství a jeho osobností, 2011, Kozojídky/Louka

www. ostrozsko.cz

31

OSOBNOST

JOŽKA POLÁCH: PRIMÁŠ NEMŮŽE NEHRÁT Smutné první výročí od smrti hluckého primáše

TEXT: JI㶕Í JILÍK

„Dohrál, lehce se uklonil, posmrkl, poděkoval očima. To byl jeho rituál: úklonou posluchačům, pohledem nám, tehdy velmi mladým, muzikantům. Dodnes mám v paměti, jak jsme na to čekali a jak jsme byli za ta gesta vděční. Tak začala éra cimbálové muziky a primáše Jožky Polácha po prvním vystoupení v ‚malém‘ sále hlucké tvrze. Na Vinobraní v říjnu roku 1966 ...“ Výstižně, několika slovy zaznamenal v internetovém nekrologu jeden z muzikantů Dol㶡ácka osobitý rys primáše cimbálové muziky Dol㶡ácko Jožky Polácha, jehož osobnost ovliv㶡ovala kulturní a folklorní život v Hluku v průběhu 70. a 80. let. Jožkou vedená muzika byla ve své době pojmem, hlas jejích sólistů Marie Mitá㶜kové a Jožky Piláta zazníval z pódií kulturních domů a folklor-

Primáš Josef Polách

ních festivalů, z vysílání 㶜eskoslovenského rozhlasu a kone㶜ně i z televize - však kdo by si nevzpomněl na televizní zpracování

vým zrakům skryti, ale právě jejich hudební interpretace prolíná všemi díly populárního

㶣eli dol㶡ácký „folklorní prostor a jistě nep㶣eháním, když 㶣eknu, že Dol㶡ácko zůstává

Galuškových slováckých soudni㶜ek, v němž

a ojedinělého seriálu. Jožka Polách a jeho

regionem, „kde se zpívá , i jeho zásluhou.

sice muzikanti povětšinou zůstávají diváko-

hudební mistrovství významně spoluvytvá-

Zásluhou kantora, kterého milovali jeho žáci a kterého si vážili muzikanti, a to nejen jeho vlastní, ale všichni, kte㶣í oce㶡ovali jeho styl respektující zákonitosti dol㶡ácké lidové písně i muzikantský naturel. Jožku nelze oddělit od Dol㶡ácka a Dol㶡ácko od Jožky, jeden bez druhého strádali, jak to kone㶜ně i osud primáše a muziky potvrdil. 10. ledna letošního roku uplynul právě rok od jeho ne㶜ekaného odchodu. Bylo mu šedesát

2x foto: archiv Ji㶣ího Jilíka

sedm let. Primáš Jožka Polách si zaslouží vzpomínku nejen těch, kte㶣í ho osobně znali, ale všech, kdo se někdy zaposlouchali do písní cimbálové muziky Dol㶡ácko a muziky Dolina a Kunovjané, jimž také primášoval.

Rozený originál Do Hluku p㶣išel jako mladý u㶜itel a co se folkloru týká, byl odchovanec Doliny. A že je muzikant „zapálený ‒ alespo㶡 na mě to tak zapůsobilo ‒ mu bylo poznat na jiskrných o㶜ích, gestech, způsobu hry. Musím p㶣iznat, že lidová muzika mě vůbec zasko㶜ila. Bylo Cimbálová muzika Kunovjané byla poslední muzikou, v níž Jožka Polách hrál prim

32

www. ostrozsko.cz

to něco jiného, než jsem znal z hudebky.

lidových písni㶜ek , 㶣íkával. Byl obdivuhodný

Dnes je fašank. Jožka by se právě v této

Hrát bez not, 㶣ídit se jen citem primáše, náladou písni㶜ek a melodií z Dol㶡ácka, Ko-

vypravě㶜, konferenciér i recitátor: svým silným, charakteristickým hlasem si dokázal vynutit takovou pozornost a ticho, že by

době dožil šedesáti osmi let. Bohužel ‒ jen dožil. DOL㶓ÁCKO zůstalo bez primáše...

bylo slyšet i špendlík spadnout. A do ticha, až mrazivého, verše. Lidové texty a baladic-

Jožka Polách do Hluku pat㶣il, byl schopný kumštý㶣 a organizátor, nep㶣edstíraně kamarádský. V Hluku prožil podstatnou 㶜ást života, léta oblékal jeho kroj a vychoval tu

rytné, Strání, rytmu sedláckých... A uhlídat Jožku nebylo nic jednoduchého, cifroval nahoru a dolů, ještě výš a skoro nikdy stejně...

ké p㶣íběhy se až vrývají pod kůži. A do toho Jožka: s citem, měkounce i dramaticky ...

nejen muziku, ale i své poslucha㶜e a p㶣ízniv-

Vypěstoval v nás ‒ soudím, že nejen ve mně ‒ vztah k cimbálovce, která tehdy nebyla

㶏ty㶣icáté výro㶜í založení jsme spolu už

běžná, byli jsme odchovaní jiným druhem zábavy a muziky, to on nás vytrhl z běžné-

neoslavili: naše cesty se za㶜aly „šmodrchat , až se rozešly. Jožka z Hluku odešel a utvo㶣il

ho stereotypu „㶜ajů o páté . Když ale po

si jinou kapelu. Dosud poměrně 㶜asté hry

letech uvažuji - získal jsem víc, než jsem ztratil. Cítil jsem, že Jožka je charismatická

skon㶜ily, snad jen z nostalgie a chuti zahrát

ce, ovlivnil několik generací svým pojetím folkloru a láskou k lidové písni㶜ce. Jožka byl muzikant s „darem od Boha . Takoví se jen málo rodí, nesnadno hledají a ani se nedají nahradit. Ptám se sám sebe: „㶏ím to, že jeho

osobnost, originálně hrající primáš a muzika je mu vrozená. A tato jeho vlastnost, p㶣ímo živelná, ta mě odnau㶜ila chodit v kroji jen okolo potoka, aby mě nikdo neviděl. Díky jeho vlivu jsem si houslí za㶜al vážit, nau㶜il jsem se písni㶜ku prožít, hledat v ní cosi, co tam vždycky bylo, ale co jsem dosud jen málokdy poznal. A vůbec. Existovat v té době jako muzika, vedle Hradiš㶇anu, Olšavy a Doliny, nebylo jednoduché. Byl to bezpo㶜et zkoušek a vystoupení. Co „prvních májů jsme museli odehrát, aby nám tehdejší závodní klub koupil cimbál, za mrazu na korbě vét㶣iesky do Boršic u Buchlovic, co šlaha㶜ek, Babích hor a hodů, než jsme pod dohledem Slávka Jakubí㶜ka, dramaturga BROLNu, nato㶜ili singlovou desku! Za vším byl Jožka. Protože u㶜iteloval, měl blízko k pěveckým talentům, byl spoluzakladatelem prvního tane㶜ního kroužku. Následovalo Norsko a hudební podklad pro seriál Slovácko sa nesúdí. Do toho pravidelné besedy u cimbálu, na tvrzi, zahrádce kolem ní, 㶜i jen tak pro sebe ‒ kdekoliv. T㶣eba na Kobylici v trávě. I Mikuláše cimbálovka zvala: nap㶣ed poprvé a potom ještě mnohokrát... A po každém zda㶣ilém po㶣adu, v dobrém rozmaru, se Jožka šibalsky pousmál, oklepl popel z cigarety a 㶣íká: „Co uděláme p㶣íště? Co historek, průpovídek a p㶣íhod muzikantů a primáše!

Cimbálová muzika Dol㶡ácko s primášem Jožkou Poláchem (první vpravo)

si, jsme udržovali jen každoro㶜ní besedy s rodáky, páte㶜ní ve㶜ery p㶣ed hodami. Ne na tvrzi, ale na památkových domcích. P㶣iznávám - zazlíval jsem mu tento jeho po㶜in, vy㶜ítal odlou㶜ení, ale pochopil jsem: primáš nemůže nehrát.

Poeta s houslemi

Umění rozdávat

Vytvo㶣il Ve㶜ery písně a poezie: v průběhu ve㶜era se podle ro㶜ních období 㶜i událostí st㶣ídala témata a hosté. Po㶣ad poměrně komorní, prokládaný muzikou a verši. První, jakýsi zkušební ve㶜er konferoval Igor Stránský, tehdy za㶜ínající mladí㶜ek, dnes 㶣editel Slováckého divadla. Krásné byly ‒ a ty mně nejvíce utkvěly v paměti - zejména ve㶜ery s Luborem Tokošem. „Mám rád poezii

Naposledy ‒ pokolikáté už ? ‒ jsme hráli na hody v roce 2009. Tvá㶣 měl unavenou, úsměv na ní ‒ ale jiskru, tu už o㶜i neměly. P㶣isuzoval jsem to zdravotním problémům, které se dostavily. Nedovolovaly mu naplno hrát a zpívat. P㶣esto mě ale vůbec nenapadlo, že spole㶜ně hrajeme naposledy. Vážil bych si toho okamžiku podstatně víc, víc bych si vážil „svého primáše.

foto: archivní snímek

housle témě㶣 vždy a neomylně poznám? Pro㶜 si ho mezi primáši nelze poplést? Pravda, byl i 㶜lověkem „z masa a kostí , se všemi klady i zápory... Ale - uměl rozdávat... A měl co...

V souvislosti s p㶣ípravou publikace o primáši Josefu Poláchovi a muzice Dol㶡ácko p㶣ivítá její editor Ji㶣í Jilík poskytnuté vzpomínky, fotografie p㶣ípadně další dokumenty k tématu. Email: [email protected], tel. 722 984 125.

www.leader.ostroszko.cz

33

MÍSTE㶏KA

KUŽELOVSKÝ VĚTŘÁK – Z POHÁDKY DO POHÁDKY P㶕IPRAVIL: VLADIMÍR SAL㶏ÁK

Bosé nohy šedesáti dětí zprvu opatrně a pak již odhodlaně našlapují na čerstvé strniště vytvořené ve žňovém horku léta roku 1969. Výprava dětí z letního tábora ve Filipově údolí se přiblížila na dohled k výletnímu cíli. Před užaslými zraky městských děvčat a kluků stojících s teniskami v rukou se zpoza vrchu Bojiště, na který po strništi vystoupali, vynořil mlýn jako z pohádky. Takové bylo první setkání desetiletého kluka s kuželovským mlýnem. Po půldenní štrapáci z Filipova p㶣es strá㶡 lyža㶣ské sjezdovky a „ze zdravotních důvodů bosé stovky metrů p㶣es strniště jsem tam spolu s ostatními táborníky pil nejlepší a nejchladnější vodu svého života. Nabíral nám ji sám poslední větrný mlyná㶣 pan Kašík, jehož fotografie dodnes visí uvnit㶣 stavení, v němž a v dalších hospodá㶣ských budovách je dnes z㶣ízena expozice hor㶡áckého bydlení a místního způsobu malovýrobního hospoda㶣ení z p㶣elomu 19. a 20. století. Zkrátka pohádka! Od těch dob jsem si p㶣ál prožívat ji znovu mnohokrát. Po letech jsem tam p㶣ivedl děti z letního tábora pod vrchem Polana a pohádka se opakovala. „Děcka, pozor, netla㶜te se. Nebo se to rozbije a po㶣ežete se. Vloni tady byli z Kyjova a museli jsme jedného vézt do nemocnice. Byl po㶣ezaný jak... , sjednával si p㶣ed osmnácti lety po㶣ádek u studny legendární průvodce mlýnem František Okénka, když do hrnků pumpoval dětem tu nejlepší vodu v okolí. Nemám tak dobrou pamě㶇, to vše je zaznamenáno na videopásce. Stejně jako slova „pana rídícího provázejícího tou úžasnou stavbou: „Vidíte, že to jsou obrovské zázraky, jak se mění vítr na užite㶜nou práci. 㶏lověk, myslím, co se narodí, tak vždy zkoumá a p㶣emýšlí, jak si uleh㶜it svoji práci. A samoz㶣ejmě na to uleh㶜ení využívá svůj důmysl a p㶣írodu, vyprávěl mnohokrát o důmyslu našich p㶣edků užaslým dětem i dospělým, kte㶣í se tam také vraceli do pohádky mládí.

Pohádky pravdivé Historie mlýna sahá do roku 1842. Nejprve byl mlýn postaven jako obecní, teprve v roce 1904 jej od obce koupili manželé Kašíkovi. Ti nejprve bydleli p㶣ímo ve spodním pat㶣e mlýna, v roce 1906 a s pomocí peněz od syna z Ameriky postavili obytnou stavbu. Mlýn sloužil k mletí mouky zhruba do t㶣icátých let, během druhé světové války ale byl mlýn zape㶜etěn, a tak se do něj pustila plíse㶡 a 㶜ervoto㶜i. Naposled se mlelo v roce 1946. Mlýn pak chátral až do roku 1963, kdy byl ozna㶜en za chráněnou památku. V roce 1964 prošla rekonstrukcí k㶣ídla a v roce 1973 p㶣ešel mlýn pod správu Technického muzea v Brně, v jehož majetku je dodnes. Kuželovský mlýn pat㶣í k jednomu z posledních mlýnů holandského typu. St㶣echa mlýna, z níž vystupuje vrtule poháněná větrem, se otá㶜í o 360 stup㶡ů, díky 㶜emuž mohl mlýn fungovat p㶣i jakémkoliv směru větru. Mlýn má z tohoto důvodu u paty hned dva vchody: pokud vrtule p㶣i otá㶜ení znep㶣ístupnily vchod jeden, mohl být použitý ten na opa㶜né straně.

34

www. ostrozsko.cz

Pohádky filmové Kuželovský mlýn si pro výjime㶜nou malebnost a věrohodnost brali 㶜asto na mušku producenti a režisé㶣i. Filmové a televizní štáby tam zamí㶣ily mnohokrát. Jako první u mlýna natá㶜el v roce 1968 drama Zbehovia a pútnici Juraj Jakubisko scénu, kdy „Smr㶇 s Lilou prišli do opusteného mlyna . Ve filmu hrála nap㶣íklad Magda Vašáryová a Juraj Kukura. Nejvíce si mlýn zahrál v roce 1983 v pohádce režiséra Petra Švédy O state㶜ném ková㶣i, kde mlyná㶣ův pomocník Matěj (Ji㶣í Knot) musí v bezvět㶣í sám roztá㶜et lopaty mlýna. State㶜ného ková㶣e hrál Pavel K㶣íž. V pohádce Nebojsa z roku 1988 režíroval Július Matula scénu u mlýna, kde se odehrává zábava, na níž se k Nebojsovi nechtěně p㶣idá zbabělec Pírko (Ond㶣ej Vetchý). Mimochodem - mezi komparsisty byla i babi㶜ka šéfredaktora tohoto 㶜asopisu, Ji㶣ina Kozumplíková. Zahrála si v několika záběrech. V témže roce se mlýn objevil v prvním dílu televizního seriálu Cirkus Humberto pod názvem Návrat. Právě u větrného mlýna pomáhá Vendelín (dnešní ministr obrany Martin Stropnický) sedlákům, odchází však dále do světa a od mlyná㶣e (majitele hlasu ná㶜elníka Apa㶜ů Vinnetoua Stanislava Fišera) dostává výplatu. Každou neděli se mlýn objevuje ve znělce televizní Toulavé kamery.

Pohádky omylné Kuželovský mlýn je holandského typu. V Nizozemí jsou sice neodmyslitelnou sou㶜ástí krajiny, ale nevznikly tam, nýbrž v Iránu, kam se dostaly patně z 㶏íny. Jejich k㶣ídla se však pohybovala vodorovně. Do Evropy se dostaly až za k㶣ížových výprav ve 12. století. Otá㶜ení mlýna nebo jeho pohonné jednotky podle směru větru si totiž dal patentovat roku 1745 Angli㶜an Edmund Lee ‒ p㶣edtím byly mlýny nastavovány podle větru ru㶜ně. Jsou to omylné pohádky donekone㶜na omílané, právě tak jako zpráva kroniká㶣e Hájka z Libo㶜an o prvním vodním mlýně v našich zemích roku 718: „...nebo㶇 p㶣ed tím všichni 㶜eští mlýnové na horách a větru byly. Holan㶞anům však jedna větromlýnová zásluha zbyla ‒ v 16. století si sestrojili tzv. paltrokový 㶜ili holandský mlýn s otá㶜ivou kupolí, snáze obsluhovatelný a snáze budovatelný než mlýny beraní 㶜i kozle㶜í, celé otá㶜ivé na 㶜epu. Pohádky tohoto typu si bere na mušku Ludvík Sou㶜ek ve svém Opravníku obecně oblíbených omylů.

MÍSTE㶏KA

Nenapodobitelný průvodce a správce mlýna Vedle dávných mlyná㶣ů pomáhal vytvá㶣et genia loci i pan František Okénka, který ve mlýně správcoval t㶣iadvacet let. „Většina z osmi set patnácti mlýnů u nás, p㶣i㶜emž šest set devadesát osm z toho bylo na moravské straně, je už dávno p㶣edělaných na bytové jednotky 㶜i rekrea㶜ní objekty. Takových mlýnů, jako je náš kuželovský, který je toho 㶜asu jediným mlýnem schop-

František Okénka

Foto: František Gajovský

ným namlít všechny druhy mouky, protože ho Technické muzeum dalo do stoprocentního funk㶜ního stavu, je už poskrovnu, pochvaloval si v roce 2010 za㶣azení mlýna na seznam národních kulturních památek „pan rídící , zpěvák a jedna z největších osobností kraje pod kuželovským mlýnem.

První větrná elektrárna, která fungovala O tom, že je toto míste㶜ko vhodné pro p㶣eměnu větru na užite㶜nou práci dokládá i další stavba s lopatkami měnícími živel v energii. Pár metrů od kuželovského větráku stojí od roku 1990 na vrchu Bojiště t㶣icet metrů vy-

Pohádky toulavé Se svou toulavou kamerou 㶜i fotoaparátem si turista, který snadno dorazí ke mlýnu pěšky i na kole, může areál, který je ponechán v původním prost㶣edí s témě㶣 zachovanou původní architekturou, nato㶜it sám nebo ukázat svým dětem na vlastní o㶜i kamenný mlýn se šindelovou st㶣echou. Vedle mlýna stojí p㶣ízemní budovy hospodá㶣ských stavení. Pohádkový mlýn p㶣iláká v 㶜ervenci návštěvníky Hor㶡áckých slavností, ale otvírá se už v dubnu o víkendech a svátcích. A nejdražší vstupné stojí jako dvě 㶜epovaná piva. A to je konec dnešní pohádky na míste㶜ka, která p㶣irostou k srdci.

soká větrná elektrárna dánského typu DWT-150. Její stožár se t㶣emi vrtulovými listy s rozpětím 24 metrů můžeme považovat za mezník využívání větrné energie v 㶏eské republice. Byla totiž první dlouhodobě funk㶜ní. Sou㶜asně se ale odkryly další problémy podnikání s větrem. Tím největším byly ekonomika a také legislativa. Podpora nově vznikajícího oboru využívání obnovitelných zdrojů energie se u nás výrazně opozdila za Německem i Rakouskem.

www. ostrozsko.cz

35

ROZLOU㶏ENÍ

Odešel Horňák Jarek Slovák Tak na něj vzpomínají jeho přátele a kamarádi, kterým zůstal už jen v těch vzpomínkách. P㶕IPRAVIL: FRANTIŠEK GAJOVSKÝ Tento výrazný hor㶡ácký folklorista za㶜ínal zpívat už od mali㶜ka ve Veli㶜ánku a v osmdesátých letech v mužském sboru. Miloval folklor, tanec, hor㶡ácký zpěv. Nechyběl na žádném vystoupení, o fašanku se vždy u něj doma zastavila celá chasa, aby si s ním zazpívala a nechala se jím pohostit. Tak tomu bylo každý rok. Bohužel, letos p㶣i obchůzce chyběl. Chyběl a bude chybět nejen p㶣i ní. Zápasil se záke㶣nou nemocí, boj 9. ledna ve svých šedesáti letech prohrál.

Byu to skvostný 㶜uověk to jsou slova Jare㶜ka, když se zmi㶡oval o někom, koho si vážil, koho měl rád. Bohužel, nyní musím tato slova vyslovit já. Prožil jsem s ním snad nejkrásnější období svého života. Nevím, jak se to stalo, ale byli jsme si opravdu velmi blízcí. Byly doby, kdy jsme se „nehli jeden od druhého, prožívali jsme spolu všechno dobré aj zlé. Tehdy také asi vzniklo naše oslovení „kamaráde, bratre můj . Jarynek byl velký tvrdý chlap s rukama jak lopaty, hlasem jak hrom a 㶜istou duší malého dítěte. P㶣i našich toulkách na kolech, lyžích, u muziky i p㶣i témě㶣 každotýdenním grilování u nás v Javorníku jsme si toho stihli hodně 㶣íct - od veselých p㶣íhod až po ty nejintimnější v zákoutí našich srdcí. Mám ale stále pocit, že jsme si ne㶣ekli všechno, a ten již ve mně zůstane. Uměl se smát a nebál se také „puakat . Vzpomínek na něho je opravdu mnoho, některé jsme zažili spolu s kamarády na našich „cyklopudových výpravách, některé jsme zažili pouze spolu, sami dva, když jsme mudrovali nad vším možným, každý ze svého úhlu pohledu. Ten jeho byl pro mě p㶣ínosem a velkým odleh㶜ením.

vítr. Jarynek si našel snad jediný chráněný dolík, kde nefoukalo. Po dvou hodinách, kdy jsem drkotal zubama jak mlýnské kolo se vedle mě ozvalo: „Lubošku, po㶞 si lehnút místo m㶡a, je ti zima . Tato malá p㶣íhoda, jediná věta, ho charakterizuje snad nejlépe. Jeho lidskost, empatie, pokora i p㶣ímost. Jare㶜ku, měli jsme tě rádi - všichni tvoji kamarádi.

Luboš Zelinger, Javorník

S nostalgií i úsměvem se dá vzpomínat na jeho úžasnou schopnost improvizace. Když jsme jednou v rámci Hor㶡áckých slavností realizovali po㶣ad Gajdování a (z) povídání, tak v situaci, kdy po㶣ad ztěžkl (samoz㶣ejmě probíhal bez scéná㶣e a zkoušky), Jarin krásně nažehlený jej p㶣išel zachránit: „Tady máš sedmikrásku, podal režiséru Tondovi kvítek utržený v zahradě domu, kde se po㶣ad realizoval. „Pro㶜 mně to dáváš? nechápal květinový dar režisér Tonda.

Jeho nezapomenutelné formulace jako „mam huad na žíze㶡 nebo „žij život živý , kterým jsme mnohdy nerozuměli, ale zněly

„Abys tak dúho nekecal! A možeš ít do jak dyby dyž. A vezni si k temu aj scénár.

tak jednoduše, up㶣ímně a laskavě, že jsme je za㶜ali také používat, asi po něm zůstanou na Hor㶡ácku navždy.

A když Tonda odehnaný od mikrofonu odcházel, neodpustil si p㶣irovnání: „Tonda je jak měsí㶜ek, vychází a odchází. Ale na závěr Jarin všechny ú㶜inkující pochválil svým nep㶣ekonatelným p㶣íměrem: „Byli ste prenádherní.

Ze všech těch vzpomínek, o které se s vámi podělí jeho další kamarádi, mně vyvstává jedna, která ho snad charakterizuje nejlépe: Jeli jsme jednou sami dva na kolový výlet za Znojmo, p㶣es Šobes kolem Dyje. Spávali jsme vždy pod širákem a na noc jsme si mu-

36

seli ustlat na velké louce, kde foukal silný studený

www. ostrozsko.cz

Takový byl Jarin. Navíc, rozpětí jeho paží, dělající nám záchranku na jezu v Kútoch, už také nemá nikdo na Hor㶡ácku tak veliké. Pavel Popelka

Bylo několik lidí, kte㶣í se mi po mém p㶣íchodu na Hor㶡ácko vryli ihned do paměti. Jedním z nich byl Jarek. Na jevišti nep㶣ehlédnutelný svou velikostí, humorem, zpěvem a všeobjímajícím, trochu lišáckým úsměvem. V civilu pak kupodivu neztratil nic z toho, co jsme obdivovali na pódiu. Po jeho odchodu tam nahoru jsem si uvědomil, že působil jako jakési médium. Skrze něho se plno lidí „zvenku cítilo na Hor㶡ácku jako doma. A Jarek měl svůj domov otev㶣ený. Neměl rád rozep㶣e. Možná mu t㶣enice a hádky nedělaly fyzicky dob㶣e. Vědom si svých vlastních nedostatků, chráníval ty slabší. A byla tu i jeho ochota naslouchat a naslouchat opravdově, s ú㶜astí. Když došel na Kopánky, moje děti㶜ky se vždycky tetelily blahem a on na ně volal: „Vy moje kurátka! A ony si chuděrky myslely, že na celém světě takhle oslovuje jenom je. A nebyly asi samy. V tom byla jeho síla. Kdo byl vedle něho, měl pocit, že Jarek tu je kvůli němu a má na něho 㶜as. Jako zpěvák, tane㶜ník a humorista byl neopakovatelný a osobitý. Vždy ochotný vystoupit a vyplnit p㶣ání toho, kdo po㶣ady vymýšlel. Jako kritik byl velmi milý. Když t㶣eba někdo zpíval, jak se nepat㶣í, Jarek jen zavrtěl hlavou, dal mu ruku na rameno a s úsměvem pověděl: „Po㶜kaj, poslechni si... To sú zemanovské...! A poslouchal sám a spokojeně se usmíval, viděl-li, že zpěv jde od srdce.

Ivan Urbánek z Kopánek

www.leader.ostrozsko.cz

Místní akční skupina Horňácko a Ostrožsko podpořila posledních 7 projektů z programu Leader 2007 -2013 Fiche 6 Podpora zemědělských podnikatelů - Podporované aktivity Po㶣ízení prodejní technologie produktů zemědělské prvovýroby bez zpracování (automaty na výdej mléka, masa apod.) Po㶣ízení stabilní i mobilní zemědělské techniky, strojní za㶣ízení a vybavení Max. výše dotace 40 ‒ 60% Název žadatele

Název projektu

Místo realizace projektu (NUTS 5)

Bc. Josef Žufánek

Vle㶜ka na sběr ovoce

Boršice u Blatnice

89 700,-

KVATRO-EKOSTATEK spol. s r.o.

Fixa㶜ní klec pro dobytek

Nová Lhota

50 000,-

Jan Něme㶜ek

Po㶣ízení oto㶜ného pluhu

Zemědělské družstvo

Blatnice pod Sv. Antonínkem

Dotace (K㶜)

108 900,-

Sklápěcí p㶣ívěs za traktor

Veselí nad Moravou

90 000,-

Jaroslava Sta㶡ková

Po㶣ízení hloubkového kyp㶣i㶜e

Blatnice pod Sv. Antonínkem

25 400,-

DÚBRAVA-AGRO, a.s.

Obnova strojového parku ‒ podvozek GRAND SUPER (nosi㶜 nástaveb)

Kuželov

Radek Krá㶜alík

Nákup technologie do vina㶣ství

Blatnice pod Sv. Antonínkem

VESELAN

108 000,-

Celková výše poskytnuté dotace

26 910,498 910,-

Výzva č. 7/2014 k p㶣edkládání projektů do Folklórního fondu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko Žádosti o finan㶜ní p㶣íspěvek zasílejte dopo-

Místní ak㶜ní skupina MAS Hor㶡ácko

1. Identifikace MAS

a Ostrožsko v rámci realizace SPL Leader

MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko, o.s. Zámecká 24, 687 24 Uherský Ostroh

s názvem „ Návrat ke ko㶣enům lidové kultury služeb a 㶣emesel „ a v souladu

www.leader.ostrozsko.cz I㶏O: 270 16 005

Veselí nad Moravou, informace obdržíte na tel. 㶜íslech 518 323 765, 725 762 720 nebo na e-mailové adrese: [email protected].

2. Termín příjmu žádostí o příspěvek, místo podání a způsob podání

Žádost (projekt) a povinné p㶣ílohy se p㶣edkládají ve t㶣ech vyhotoveních (1 originál

s pravidly Folklorního fondu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko vyhlašuje 7. výzvu k p㶣edkládání žádostí o finan㶜ní p㶣íspěvek na oblast folklórních a kulturních aktivit, p㶣edevším „na záchranu lidového tance Verbu㶡k .

ru㶜enou poštou na adresu MAS Hor㶡ácko a Ostrožsko, o.s., nám. Míru 667, 698 01

17. 03. 2014

Datum vyhlášení výzvy: Datum ukon㶜ení p㶣íjmů žádostí:29. 03. 2014

+ 2 x kopie). Formulá㶣 žádosti o finan㶜ní p㶣íspěvek je možné stáhnout z webových stránek www.leader.ostrozsko.cz.

Představení dalšího úspěšně dokončeného projektu přes PRV ČR 2007-2013, osa IV.1.2. Realizace místní rozvojové strategie MAS Horňácko a Ostrožsko. Radek Komárek , Uherské Hradiště - Dovybavení areálu koupaliště v Ostrožské Nové Vsi Projekt 㶣eší dovybavení sportovně-rekrea㶜ního areálu koupaliště Albatros v Ostrožské Nové Vsi a zárove㶡 z㶣ízení půj㶜ovny vodních šlapadel a plážových lehátek. Rozší㶣ením nabídky lze o㶜ekávat zvýšení po㶜tu návštěvníků, kte㶣í mohou využít vodní šlapadla, plážová lehátka a herní prvky dětských h㶣iš㶇 i v době teplotně nevhodné ke koupání. Záměrem projektu byl nákup vybavení pro z㶣ízení půj㶜ovny vodních šlapadel a plážových lehátek a vybudování dětského h㶣iště. V souvislosti s realizací projektu byly po㶣ízeny: vodních šlapadla ‒ 4 ks plážové lehátka ‒ 60 ks multifunk㶜ní za㶣ízení - Pirátská lo㶞 - 1 kus sportovního a herního za㶣ízení pro děti 3-8 let, skluzavka - 2 kusy nová výsadba clonící zeleně v areálu - 100 m2

CELKOVÉ VÝDAJE: 968 326,-K㶜, dotace 401 961,- K㶜, vlastní zdroje 566 365,- K㶜.

Evropský zemědělský fond pro rozvoj venkova: Evropa Investuje do venkovských oblastí.

www. ostrozsko.cz

37

PLÁNOVANÉ AKCE Ostrožsko / Veselsko / Horňácko březen–duben 2014 HLUK 1. 3. 2014

Krojový ples s p㶣edstavením krále

tvrz, 20:00

2. 3. 2014

Fašank

tvrz, 13:00

3.‒6. 3. 2014 22. 3. 2014 10.‒12. 4. 2014

Jarní prázdniny plné zábavy- DDM

DDM, 8:00 ‒ 15:30

Koncert The Sweet

sportovní hala

Bazar krojů zakon㶜ený besedou „Oble㶜 sa do kroja tvrz ‒ malý sál

13. 4. 2014

Malované vají㶜ko ‒ památkové domky

14:00

25. 4. 2014

Vůně ‒ beseda s Danou 㶕ešetkovou o aromaterapii městská knihovna, 17:00

27. 4. 2014

Jak se bubnuje na princezny ‒ div. pohádka

tvrz, 14:00

OSTROŽSKÁ NOVÁ VES 1. 3. 2014 21. 4. 2014

Fašank ‒ pochovávání basy Velikono㶜ní výstava

orlovna obec ‒ ob㶣adní sí㶡

Fašanková beseda u cimbálu

2. 3. 2014

Vernisáž výstavy Carbon ‒ 70. výro㶜í odbojové skupiny zámek Den otev㶣ených dve㶣í MŠ Sídliště Ostrožský sk㶣ivánek

5. 4. 2014

zámek

zámek

Odhalení pamětní desky ‒ pomníku Carbon

13. 4. 2014

Velikono㶜ní beránek

13. 4. 2014

Uk㶣ižování

20. 4. 2014

Velikono㶜ní beseda u cimbálu

23. 4. 2014

Vernisáž výstavy Lenky Blažíkové ‒ Lé㶜ivé obrazy

25. 4. 2014

Krajské kolo jazzových orchestrů

26. 4. 2014

Ostrožská Pastelka

KMŠ

ZUŠ

20. 4. 2014

Velikono㶜ní zábava

sál OÚ

Divadlo

sál OÚ

1. 3. 2014

Fašank ‒ zabija㶜ka, mrváně, dechovka…

1. 3. 2014

Motorock Fašank párty ‒ hraje GONG, DJ´S, Hadramašmátrá restaurace Rohá㶜, 18:00

38

13:00

Blatnický košt vína Košt go㶣alek a slováckých krajanců

20. 4. 2014

Velikono㶜ní rock párty ‒ Hadramašmátrá Obecní hospoda

21. 4. 2014

Pondělí Velikono㶜ní ‒ obchůzka

www. ostrozsko.cz

Vyhlášení 㶜tená㶣e roku

Autorské 㶜tení a beseda s Vladimírou Klimeckou KD, 17:00

6. 3. 2014

Tane㶜ní kurz pro za㶜áte㶜níky

7. 3. 2014

Klavírní improvizace

KD KD, 19:00 sál ZUŠ, 19:00

Cestopisný ve㶜er

kino Morava

Dílna loutkového divadla nejen pro děti

TC Veselska

22. 3. 2014

Trpasli㶜í pohádka

TC Veselska, 17:00

27. 3. 2014

Cestopisný ve㶜er

kino Morava

30. 3. 2014

Vernisáž obrazů Barbory Lungové a Denisy Krausové Městská galerie Panský dvůr, 16:00

4.‒5. 4. 2014

Noc s Andersenem

městská knihovna

Slovácká stuha

KD

19. 4. 2014

Ekojarmark

20. 4. 2014

Šlaha㶜ková zábava s kapelou Artemis

KD

Hroznolhotské etýdy

KD

26. 4. 2014

30. výro㶜í DFS Štěpni㶜ka

27. 4. 2014

Hrátky v parku

4. 3. 2014 16. 3. 2014 5. 4. 2014 11.‒13. 4. 2014

BLATNICE POD SVATÝM ANTONÍNKEM

Dětský karneval

Bartolomějské náměstí

5. 3. 2014

1. 3. 2014 sál OÚ

17. 3. 2014

Fašank

5. 3. 2014

1.‒4. 3. 2014

Fašank ‒ obchůzka po obci

12. 4. 2014

Obecní den s koštem vín

Bartolomějské nám.

KD park Petra Bezru㶜e

VELKÁ NAD VELI㶏KOU

Košt slivovice

8. 3. 2014

obchůzka po obci

DDM

15. 3. 2014 25.‒26. 4. 2014

1. 3. 2014

24.‒25. 4. 2014 zámek

Fašank

VESELÍ NAD MORAVOU

6. 4. 2014 zámek

OSTROŽSKÁ LHOTA 1. 3. 2014

26. 4. 2014

22.‒23. 3. 2014

2. 3. 2014

26. 3. 2014

1. 3. 2014

8. 3. 2014

UHERSKÝ OSTROH

30. 3. 2014

BLATNI㶏KA

Fašanek ‒ tradi㶜ní zimní oby㶜ej Fašanková zábava s koštem slivovice Pochovávání basy Hor㶡ácký zpěvá㶜ek ‒ regionální soutěž zpěvá㶜ků Beseda s důchodci Mladé Hor㶡ácko ‒ dětský regionální folklórní festival

LIPOV B㶣ezen 12. 4. 2014

Divadelní p㶣edstavení P㶣edpremiéra ‒ Mladé Hor㶡ácko 2014

Antoš Frolka (1877-1935) V zimě (1917) olej na plátně, soukromá sbírka

SLOVÁCKO V RÁMU P㶕IPRAVIL: PAVEL HAVLÍK

František Bezděk (1906 - 1983) Faša㶡k (1950) akvarel, soukromá sbírka

trenérka Lucie

Linda

Neky

Mišel

Adélka

Kolňa Maty

Nina

Blanka

Štefka

Hanka

brankářka Terka

Maty

naše kapitánka Štipča

Radek

SKH Velká nad Veličkou

Honzík

Monča

Cilda

Barďous

Erika

Dáda

Romča

Kolníkovi

trenérka Nikola

trenérka Aďa

Kuba

Jana

opora v bráně Maruška

Kačaba

Pitbul

Julie

Štipčákovi

náš Adam

Radim Jožka

Aťa

PARTA KRAJE