21. ročník | červenec 2014 | č.
www.osik.cz
7
ZPRÁVY Z OBCE VESNICE ROKU 2014 Stejně jako v předchozích letech se i letos naše obec zúčastnila krajského kola soutěže Vesnice roku se záměrem opět získat titul. Mezi vítěze, s hendikepem již vítězné obce a souseda loňského šampióna, jsme se probojovali i tentokrát a získali oranžovou stuhu za spolupráci obce a zemědělského subjektu. Soupeření menších obcí o prestižní ocenění pod gescí Ministerstva pro místní rozvoj ČR začalo již v roce 1995, kdy se soutěž vůbec poprvé uskutečnila. Od té doby každoročně přihlášené vesnice usilují o co nejlepší hodnocení odborné (cca desetičlenné) komise, která obec navštíví. Posuzují se různé oblasti veřejného života, vzhled a vybavenost vesnice, společenské vyžití, péče o zeleň‚ a životní prostředí, činnost spolků apod. Komise nakonec vybere pět úspěšných obcí, které nejlépe odpovídají stanoveným kritériím a které obdrží stuhy symbolizující kategorie, v nichž se staly nejlepšími. Z letošních šestnácti zúčastněných vesnic ‚v Pardubickém kraji byly oceněny tyto: Zlatá stuha - Dříteč (okres Pardubice), vítěz krajského kola Zelená stuha - Vysočina (okres Chrudim) Modrá stuha - Pustá Kamenice (okres Svitavy) Bílá stuha - Veliny (okres Chrudim) Oranžová stuha - Osík (okres Svitavy) S udělením stuhy je také spojena odměna a v případě zlaté a oranžové stuhy obec postupuje do celostátního kola. Osík získá od Ministerstva zemědělství ČR nárokovou dotaci ve výši 600 000 Kč + finanční ocenění od Pardubického kraje. Chtěl bych poděkovat všem našim občanům, kteří jakkoli přispěli k tomuto úspěchu a získání tohoto prestižního ocenění. Ing. Rothschein
VÁŽENÍ ČTENÁŘI! Dostáváte do rukou druhé letní (sluníčkové) noviny. Je doba dovolených a prázdnin, proto i tyto naše noviny jsou zaměřeny letně oddychově. Pro příští, srpnové noviny, potřebujeme, abyste svoje příspěvky poslali o něco dříve, do 10. srpna.
Zaradníkův červenec - KareČape Růže a floxy, helenium a coreopsis, denivka, mečíky, zvonky a oměj a oman a rojovník a kopretina - bůh zaplať, ještě dost toho kvete na ty špatné poměry. Pořád něco kvete a něco odkvétá; pořád abys odstřihoval odkvetlé stvoly bruče (ke květině, nikoli k sobě): „Taky už je s tebou amen.“ Hleďte, tyhle květiny, ono to je opravdu jako ženské: tak krásné a svěží, oči bys na tom nechal a nikdy se nedohledíš té krásy, něco ti vždycky ujde, bože, když ona každá krása je taková neúkojná; ale jakmile to začne odkvétat, tu já nevím, tak nějak si přestanou dávat na sobě záležet (já mluvím o květinách), a kdyby chtěl být člověk hrubý, řekl by, že vypadají jako cumploch. Jaká škoda, má líbezná krásko (já mluvím o květinách), jaká škoda, že tak míjí čas; krása přechází a jen zahradník trvá.
Slovo starosty Jsou vesnice, které dostaly do vínku a už mají v genech být lepší než ostatní a lehčeji se jim vítězí. Jsou také obce, které se na dosažení stejné úrovně hrozně nadřou, a povolený doping v podobě ochoty občanů „udělat něco navíc“ a v podobě různých dotací, je nezbytnou nutností. Máme vůli a pracujeme, ale především se snažíme uvádět do praxe a zlepšovat to, co dělá obec obcí, a to jsou dobré mezilidské vztahy a vesnickou pospolitost.
V letošní soutěži „Vesnice roku 2014“ byla naše obec opět úspěšná a získala již třetí stuhu. Nás osobně ale opět těší to, že hodnotící komise, jako odborníci na slovo vzatí, svým verdiktem jako by řekli: „ Ano, děláte to dobře“. Ale i přesto je naším cílem především to, aby podobná slova, jen s trochou patriotismu, „ ...ano, děláme si to ve vesnici lepší“, zněla z úst našich občanů.
Spoečensá ru rika V měsíci srpnu 2014 oslaví svoje významné jubileum tito občané: 50. narozeniny Karel Dvořák Hana Kabrhelová 60. narozeniny Aleš Češka 70. narozeniny Josef Flídr Zdeňka Pachlová Miloslav Lněnička 75. narozeniny Olga Vodehnalová 81. narozeniny Ludmila Karlíková 83. narozeniny Božena Vodehnalová 85. narozeniny Josef Hantl 91. narozeniny Růžena Matlerová Všem jubilantům přejeme do dalších let pevné zdraví, mnoho štěstí, radost ze života, ze svých blízkých i přátel.
Do nadcházejících žňových dnů přejeme našim zemědělcům krásné počasí a bohatou úrodu! Foto MACH
OZNÁMENÍ OÚ Obecní úřad oznamuje změnu úředních hodin v době prázdnin: pondělí a středa od 8,00 do 16,00 hodin. Obecní úřad upozorňuje občany, že do 31. července 2014 má být zaplacena druhá splátka poplatku za odvoz komunálního odpadu na rok 2014.
HODNOCENÍ VESNICE ROKU
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | červenec 2014 | č. 7 | str. 2
Zprávy z oce
Mateřsá škoa Jak se žilo ve školce? Dovolte mi, abych tento článek začala citátem z Knihy Talmud: „Mnohému jsem se naučil u svých učitelů, ještě více u svých druhů, ale nejvíce u svých žáků.“ Tak přesně tento citát vyjadřuje dění v naší školce. Den co den se učíme od našich dětí, učíme se upřímnosti, nespoutanosti, kreativitě, hravosti, lásce. To vše k tomu zkrátka patří. Společně objevujeme svět kolem nás. Učíme se od sebe navzájem. My, učitelé, to, jak být na chvíli zase dětmi, a děti zase osobnostmi, které musí vytvářet a respektovat pravidla společného soužití. A když tohle všechno funguje, můžeme pak společně podnikat různé věci, které naplňují náš společný čas strávený ve školce. Největším zážitkem pro nás všechny byl bezesporu výlet do zábavního centra Tongo, kde jsme se naprosto vyřádili na průlezkách, trampolínách, tobogánech apod. To byl právě ten moment, kdy jsme se zase na chvíli stali dětmi. Už teď přemýšlíme, kam vyrazíme za rok, abychom si zase pořádně užili. Nějaké plány už
Mateřsá škoa
se v našich hlavách rodí a věřte, že to bude stát za to. V naší školce jsme také oslavili Den dětí a to trochu netradičně. Žádné soutěže ani stanoviště s úkoly. Řekli jsme si, že když máme v Osíku tak nádherné golfové hřiště, byl by hřích ho nevyzkoušet. Tímto děkujeme panu Flídro-vi zas čas a ochotu, se kterou se nám věnoval. Dětem se to moc líbilo a i paním učitelkám, které bohužel podávaly výkony horší než děti - a to byl právě ten moment, kdy jsme zapomněli být dětmi. Jednou z posledních akcí bylo společné vystoupení dětí v kulturním domě. Musíme sobecky říct, že se nám povedlo. Myslíme, že jedno oko nezůstalo suché, a to jak od smíchu tak dojetím. V neděli 22. 6. se prověřila statečnost všech předškoláků, když přišli na svoji „Velkou noc plnou dobrodružství“. Maminky nám připravily samé dobroty, takže nám nic nechybělo. Zařádili jsme si na trampolíně, zahráli šipkovanou, dali si nanuka na golfu a pak už hurá na stezku odvahy. A věřte nebo ne, všechny děti zvládly na jedničku dojít tajemnou cestou při
svíčkách až ke hřbitovní zdi. A jelikož si řekly, že je třeba paní ředitelku taky pěkně vystrašit, potichu se schovaly za keř, a potom už jen vyskočily za jejími zády. Co následovalo, nelze dále popisovat. Pak už jsme si přečetli pohádku a šup do postýlek, došlo i na slzičky a vyznání lásky. Věřte, naši školáčci, že i nám se bude strašlivě stýskat. Doufáme, že se nám přijdete brzy ukázat se svojí první jedničkou. Přejeme Vám i všem ostatním dětem a rodičům krásné, slunné a na zážitky bohaté prázdniny. Poděkování Moc ráda bych touto veřejnou cestou poděkovala všem svým zaměstnancům za společný rok v naší školce. Děkuji za trpělivost, ochotu a lásku, se kterou přistupujete ke své práci. Věřím, že společně vytváříme bezvadný kolektiv, který má jeden společný úžasný cíl: „aby se u nás děti cítily dobře“. Přeju Vám, abyste si o prázdninách odpočinuly, nabraly síly na nový školní rok a v září se těším, jak to spolu zase rozjedeme. Holky moje, dík za všechno! Vaše Dana
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | červenec 2014 | č. 7 | str. 3
Zákadní škoa Červen v naší škole S posledním měsícem školního roku je tradičně spojen školní výlet. Letos jsme se vydali do Muzea loutkářských kultur v Chrudimi a na Kočičí hrádek do Slatiňan. Seznámili jsme se s loutkami kočovných loutkářů, varietními loutkami, rodinnými loutkovými divadly. Nechyběl ani Spejbl a Hurvínek či tvorba Jiřího Trnky. V zahraniční části expozice jsme viděli stínové loutky z Indonésie, výběr loutek z Indie, Japonska, Číny nebo Barmy a také vietnamské vodní loutky. Vybrali jsme si prohlídku spojenou s interaktivním programem, který děti zaujal. Na závěr si vyzkoušely i stínové divadlo. Miniatura zděného Kočičího hrádku, který stojí na křemencové skalce, byla původně určena pro zámecké děti. Vyřádily se zde i naše děti. Co se za celý školní rok naučili naši žáci v ZUŠ Bravo, to nám předvedli na závěrečném koncertu za přítomnosti rodičů. V posledním týdnu jsme se přesvědčili, že za zajímavými věcmi nemusíme jezdit daleko. Místní vyzdobenou kapličku nám ukázala paní L. Pachlová. Pak nás pan Bělohlávek provedl jejich zahradou v japonském stylu a seznámil nás se základy pěstování bonsají. Oběma ještě jednou děkujeme. Muzeum domečků, panenek a hraček v Litomyšli okouzlilo děti i nás „dospělačky“. Je umístěno v jednom z domů naproti pivovaru. Sbírka MUDr. Dobromily Filové zahrnuje expo-
náty od roku 1850 po současnost. Viděli jsme, co děti potřebovaly v minulosti ke hře - historické domečky, pokojíčky, bydlení princezen, venkovských lidí, obchůdky. Expozice panenek začíná nejstarší panenkou oblečenou do litomyšlského kroje a končí panenkami Barbie, které se již dnes stávají historií. I kluci našli něco pro sebe - model železnice, autíčka, autoopravnu, cirkus s maringotkami, nože a další historické hračky. Děti nadšeně komentovaly, které hračky mají doma po svých rodičích a prarodičích. Pak jsme zhlédli film „Dobrodružství pana Peabodyho“ v litomyšlském kině. Předposlední dopoledne jsme si zopakovali dopravní výchovu na dětském hřišti. Mladší děti si vyzkoušely jízdu zručnosti na koloběžce, starší na kole. Znalosti jsme si pak ověřili i ve škole dopravními testy a výukovými programy. A pak už loučení se školním rokem. Po rozdání vysvědčení, knižních odměn a 24 zasloužených pochval pro nejlepší žáky, jsme se rozloučili s odcházejícími „páťáky“. Pan Zölfl jim jako zástupce obce předal tradiční trička. Na konec diplomy za florbal, stolní tenis, zpívání ve sboru, poslední písnička a prázdniny mohly začít……. Přejeme všem dětem zasloužený odpočinek, dny plné sluníčka, koupání a cestování. Vaše paní učitelky
Páťáci
Druháci
Prvňáci
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | červenec 2014 | č. 7 | str. 4
Zákadní škoa
Liška Bystrouška Skončil 56. ročník Smetanovy Litomyšle. Během necelého měsíce mohli diváci shlédnout 35 představení. Jedním z nich byla i opera „Příhody lišky Bystroušky“, kterou Leoš Janáček zkomponoval ve svých sedmdesáti letech (1924). Předlohou se mu staly historky Rudolfa Těsnohlídka ke kresbám St. Lolka. Janáček si napsal sám libreto a záměrně v něm nechal mluvit (zpívat) postavy v jadrném moravském nářečí. Pro dobrou letní pohodu jsem vám z něj vybral scénu námluv lišky Bystroušky se švarným lišákem. Janáček je v zahraničí po Dvořákovi a Smetanovi nejhranějším českým skladatelem. Usmívám se při představě, jak s českým textem zápasí zahraniční zpěváci, či jak je přepisován tento text do výslovnosti např. Angličanů či Italů. Liška leží před svým doupětem, kde dřív bydlel jezevec. Bystrouška jej vypudila tím, že jeho obydlí počurala. Teď sleduje les za měsíční noci. Najednou z mlází vyšel krásný Lišák. Liška: Ten je hezké! Lišák: Polekala jste se, slečno? Liška: Ne-e! Lišák: Tady asi hnízdijó ftáčci? Liška: Bať. Lišák: Ale včil je jich tu málo. Liška: Bať! Já totok místečko dobře znám, bývám toť nedaleko. Vyšla jsem si tutoť na procházku, protože mě strašně bolí hlava. Lišák: Tož dovolte prosím, abych vás doprovodil. Včil zase myslivci lozijó po lesích, a dyž je jeden tak zamyšlené, lehko by přišel k úrazu! Liška: Když budete tak laskavé... Lišák: Ovšem, nebude-li se matinka hněvat! Liška: Ó ne-é! Já su dávno samostatná. Mám aji svůj dům. Odkázal mi jé stréc jezevec. Lišák: Majitelka domu? Liška: A v myslivně bývala jsem jako doma. Vyrostla jsem tam. Mám lidské vychování. Začíná se potichu zpovídat. Kradla jsem. Jednó, eště mráz mě teď přebíhá, chytli mně! Ale liška se umí bránit! A také se ubrání. Umím aspoň jazyk vyplazit! No, domlátili mne. Kus oháňky jsem ztratila. Myslivec sliboval: „Ani se neptéte, jak já ju dobiju! Až padne, vypárám jí ten hrtan mlsné a ty budeš mít, ženo, kože-
Liška Bystrouška s lišákem při námluvách.
Čtení na léto
šinku jak hraběnka.“ Nestydíš se, dědo, zvíře térat? A dál pokračuje v líčení zápasu s revírníkem: Esli udeříš znova, postavím se ti! Co seš tak lakomé, že jde ti o kósek žvanca? Máš tu všeho dost a já ničehož nic. Žebrat nésu zvyklá, tož sem si kóšček vzala. Chceš, uder! Pak aji ty. A uderil. Vztekle: Tyrane! Tu máš, cos chcél! A zakolíbal se jak podťaté strom. Zdrhla jsem. A z těch dob jsem zvíře! Les byl černější než sama noc, a mně bylo volno! Lišák plný údivu se představuje: Zlatohřbítek, lišák s kroužkovými pesíky, z Hluboké zmoly. Liška: Těší mne! Bystrouška, schovanka z Jezerské myslivny. Lišák jí políbí tlapku: Nebude vám, slečno, nemilé, kdybych vás opět navštívil? Liška: Dozajista nikoli. Lišák: Chodíváte často na palouček? Liška: Mezi půlnocí a jednou. Nemám přítele, tož chodím sama. Nikomu nedovolím, aby mne doprovázel! Lišák: Jste ideál moderní ženy! Kouříte snad? Liška: Ještě ne-e. Lišák: Žerete králíky? Liška: Ó, jak ráda! Lišák: Ruku líbám! A odkvapí. Liška: Jsem-li opravdu tak krásná? Protahuje se a uhlazuje si kožich. Co je na mně tak krásného? Trochu jsem přece k světu. Ty divné a čarokrásné myšlenky. Lišák se brzy vrátil a pozoruje Bystroušku zpoza křoví: Hezounká je, hezounká! Nesmím si ju nechat přebrat. Liška k sobě: Můj synečku zlatý, kdybys věděl, jak jsem se do tebe zamilovala. Lišák vystoupil: Ruku líbám! Liška lekem vyskočí. Co vy přicházíte tak časně? Lišák: Chi - chi - chi! Tady vám nesu něco k snědku. Chi - chi - chi! A klade před ni uloveného králíka. Liška: Chi - chi - chi! Vy jste ošklivé, děláte si kvůlivá mně takovou škodu. A oba se pustí do králíka. Lišák: Je vám zima? Liška: Ne-e, je mi horko! Lišák vtiskne Bystroušce první pocel na ouško. Vy jste ještě nemilovala?
Liška stydlivě: Ne-e! A vy moc? Lišák: Taky ne-e. Liška: Proč? Lišák: Proto, že jsem eště nenašel takové, keré bych si já byl vážil, pro kerou bych život dal. Ale najdu-li takové... Liška se sevřeným hrdlem: Tož... Lišák: ...tož bez dlóhého rozmyšlení zeptám se jí: Máš-li mne ráda? A zuřivě schvátí Bystroušku. Liška: Pusťte mě! Byďte tak laskavé! Ste hrozné! Bojím se vás! Dite pryč! Nechcu vás vidět! Lišák ji smutně pustí. Tož, tož běžte, odneste moje štěstí! Zničte mne! Zkazte mne! Nechcu být živé! Liška: Opravdu? Proč jste to neřekl dřív? Lišák: Opravdu tebe, Bystrouško, jsem si já zamiloval. Liška: Mne! Mne! Lišák: Opravdu tebe, Bystrouško, tebe jsem si zamiloval, protože jsi zrovna taková, jakou jsem odjakživa chcel! Liška: Proč zrovna mě? Proč zrovna mě? Lišák: Nejsu lhář, nejsu lišák ulhané. Mluvím, co v srdci nosím od včírka. Ne tělo, tvoju dušu miluju. Nevrc hlavou. Uvidíš, Bystrouško, že aj romány, opery budou o tobě psávat. Pojď sem, neutíké. Sedni si vedlivá mě. Vášnivě ji líbá. Chceš mi? Neplač! Aji já bych radosťó zaplakal. Chceš mi? Chceš mi? Liška: Chcu! Chcu! Vklouznou do doupěte. A brzy se musí konat svatba.
VIBRAČNÍ PLOŠINA Od července je v Kadeřnictví Majdalenka v provozu vibrační plošina. Cvičení na ní zapojuje 100% svalových vláken, odstraňuje bolesti zad a kloubů, zvyšuje pružnost celého těla a výrazně redukuje tuk. Nemusíte cvičit, postačí stát ve správném postoji a plošina cvičí za Vás. Více informací v kadeřnictví nebo na telefonu 608 833 448. Magdaléna Jirečková
Revírník se měl proč zlobit. Liška mu zadávila všechny slepice i s kohoutem, pokousala psa a troufla si i na něj. Foto: Smetanova Litomyšl 2014
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | červenec 2014 | č. 7 | str. 5
V Osíku vyrostl madý taentovaný motoárový závodník Závody motokár mají v České republice dlouhou tradici. V současné době se stává tento sport stále populárnějším a roste i jeho propagace v médiích. V naší obci vešlo toto sportovní klání opět po mnoha letech ve známost díky mladému jezdci Petru Dvořákovi, který se závodění věnuje od svých 13 let (od roku 2007). Vše začalo právě v tomto roce v A-kart aréně v Litomyšli. Petr si vyzkoušel, co obnáší jízda na motokáře, a zúčastnil se několika závodů. Začalo ho to bavit a po několika měsících již zajížděl traťové rekordy. Odtud byl už pouze krůček na velké venkovní okruhy v rámci seriálů závodů Mistrovství České republiky. Uplynulé sezóny Petrovi přinesly zkušenosti i první úspěchy. Každý závodní rok začíná v dubnu, končí koncem září a obsahuje většinou 6 závodů.
Sezóna 2010 Petr pokračuje v soutěži Karting Cup a obhajuje úžasné 1. místo z předešlého roku.
Sezóna 2011 Mladý závodník vstupuje do Orion racing teamu Litomyšl a v tomto roce se připravuje na přestup do vyšší soutěže na Mistrovství České republiky, kde soutěží pouze licencovaní jezdci. Sezónu v Karting Cupu končí celkovým 3. místem.
Sezóna 2012 Petr se účastní prestižní soutěže závodů Mistrovství České republiky. Dosahuje zatím nejcennějších výsledků ve své sportovní kariéře a celkově se umísťuje na krásném 3. místě. V tomto roce končí se závoděním v kategorii Honda 390.
Závod v Rakousku (Petr uprostřed)
Sezóna 2007 Národní pohárová soutěž Karting Cup. Petr začíná v tomto roce závodit s motokárou Honda 390, jako nejmladší jezdec v této třídě. Honda 390 je stroj se čtyřtaktním motorem o obsahu 390 ccm s výkonem 15,5 hp. Na závodních okruzích dosahuje rychlosti přes 100 km/h. V této kategorii Petr závodí až do roku 2012. První rok je spíše seznamovacím, ale i přesto se jako nováček zařazuje do poloviny startovního pole.
Sezóna 2008 Jezdecké vlastnosti se stále zlepšují a tomu odpovídá i celkové 7. místo z 20 jezdců.
Sezóna 2009 Pořizuje se kvalitnější technika (nový podvozek značky TONY KART). Petr byl osloven předním týmem Orion racing Litomyšl a účastní se vytrvalostních závodů třídy HONDA 390 (v té době jediným týmovým závodem při konání Mistrovství České republiky). Orion racing tým nasazuje svoji posádku ve složení Petr Dvořák ml. a dva známí moderátoři a herci Dalibor Gondík a Otakar Brousek ml. S Petrem se rychle spřátelí a berou ho jako rovnocenného partnera, ale i jako poradce v oblasti techniky jízdy. Z celého seriálu se z časových důvodů podařilo posádce absolvovat pouze několik závodů, ale výsledky jsou velice dobré. V Sosnové 2. místo, v Písku 10. místo a ve Vysokém Mýtě 8. místo. Pro Petra to bude navždy nezapomenutelný zážitek. Tato sezóna ale byla pro Petra úspěšná zejména v individuálních závodech. V soutěži KARTING CUP se umístil na 1. místě a definitivně tak potvrdil pověst úspěšného jezdce, který s přehledem poráží i daleko starší a zkušenější závodníky.
Dalibor Gondík, Petr Dvořák, Otakar Brousek ml.
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | červenec 2014 | č. 7 | str. 6
Sezóna 2013 Petr přestupuje do nejprestižnější a zároveň nejvýkonnější motokárové kategorie KZ2. Stroje mají dvoutaktní motory o obsahu 125 ccm a výkon 55 hp (šestistupňová převodovka). Díky poměru váhy a výkonu dosahují tyto motokáry zrychlení z 0 na 100 km/h za tři sekundy. Závodník se seznamuje s novou technikou jízdy, úplně odlišnou od předchozí kategorie Honda. Zde se již poměřuje s českými jezdci, dosahujícími těch nejlepších výsledků v rámci domácích i světových závodů.
O dramatické okamžiky není nouze, Cheb 2012
Motoáry
V Osíku vyrostl madý taentovaný motoárový závodník Sezóna 2014 S motokárou PRAGA nastupuje Petr do podniku závodu Karting Cup kategorie KZ2. V této kategorii jezdí jen ti nezkušenější jezdci, a to úspěšného závodníka motivuje k neustálému zlepšování. A motivace to není vůbec špatná, protože zatím dosahuje vynikajících výsledků. První závod podniku v Chebu – 1. místo, druhý závod v Sosnové u České Lípy – 2. místo, třetí závod v Písku - opět 1. místo. Mimo Karting Cupu jede Petr také Pohár Autoklubu ČR, kde se hodnotí celkové pořadí všech jezdců motokárových soutěží, licencovaných i registrovaných. V průběžném pořadí si zatím drží pěkné 6. místo z celkového počtu 22 jezdců. Základem těchto vynikajících úspěchů je bezpochyby talent a zkušenost jezdce, ale také zručná práce mechaniků. Od prvopočátku se Petrovi stará o motokáru jeho otec Petr Dvořák st. Není povoláním mechanik, ale tento sport se i pro něho stal velkým koníčkem a nabyl v něm již mnohé zkušenosti. Nejcennější rady, ale získává od těch nejzkušenějších. Velkou podporou je Orion team Litomyšl v čele s Martinem Slavíkem, který se stará o techniku motokár mnoho let. Pod jeho vedením vyrostli talentovaní jezdci, závodící na světové úrovni. Doufáme, že i nadále bude vše zdárně pokračovat jako doposud a Petr zvládne slibně vypadající sezónu dokončit úspěšně. A.D.
Trénink, Písek 2014
1. místo Cheb 2014
Poslední soustředění před startem, Písek 2014
XXVII. ročník turnaje rodinnýc družstev ve voejbau v so otu 30. srpna 2014 od 8.00 hodin na hřišti
PUNTÍKOVANÁ AEROBIKOVÁ PÁRTY Kdy: 26.7. 2014 v 17,00 hod. Kde: golfové hřiště v Osíku Vstupné : 50 kč Občerstvení zajištěno. Těšíme se, až Vás uvidíme v puntíkovaném cvičebním úboru ! Iva a Kamila
Motoáry
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | červenec 2014 | č. 7 | str. 7
Akce Honza Nežáda Akce Honza Nežádal Píše Karel Flídr & spol. Motto: K.F. & SPOL. JSOU KAMARÁDI VŠECH LIDÍ, KTEŘÍ NEJSOU ZLÍ NA SVÉ OKOLÍ. V Osíku jsme zlého člověka dosud nepoznali, proto není žádný důvod, abychom se naštvali. Naše oznámení, že končíme seriál, byla pouze mírná provokace, jestli budou kladné reakce, aby byla i legrace. Spisovatel Bohumil Hrabal rád používal tuto větu: „A opět se neuvěřitelné stalo skutečností!!!“. V našem případě, sportovně vzato, těsně zvítězily kladné reakce nad ostatními, což je skoro neuvěřitelné! I kdyby se tak v minulých novinách nestalo, stejně jsme vám nabídli další kapitolu, která se tam však už nevešla. Dáme vám ji tedy dnes, tak, jak jsme ji před dvěma úplňky měsíce napsali. Opravíme pouze časování. Vážení občané Osíka a čtenáři našich novin, děkujeme vám za inspiraci, kterou jste nám nedávno poskytli svými stížnostmi. Já & spol. milujeme legraci a ta se povedla. A vo tom to je! (Pitkin) Klidně můžeme přijmout všechny stěžovatele do naší staré šerifovy party, aby zkusili dohnat to, co v mládí možná zameškali. Užili by legrace a pak by nám snad už nezáviděli. Přemítneme list a nebudeme trápit vaší paměť tím, co jsme dosud napsali. Řekneme vám to rovnou: Náš šerif HONZA NEŽÁDAL je člověk, o kterém píšeme! To ostatní jde stranou! Tak vám konečně řekneme proč. Většina osečáků to asi ví. Honza Nežádal má rodinnou partu. Má partu Sokolů. Má partu fotografů. Má partu v Pusté Rybné a má partu nás, kterou kdysi udělal. Tyto party se občas scházejí na Monaku společně i samostatně, nemluvě o tom, že tyto party mají svoje vlastní akce. Kdyby Honza neměl svoji Jarču, těžko by ty všechny akce pro nás udělal. Toto naše psaní do našich novin vzniklo proto, že při mém příchodu na oslavu 130 let výročí Sokola (bylo to vloni na Dušičky) jsem byl požádán o diskuzní příspěvek na téma lyžařský vlek v Osíku. Vzhledem k tomu, že jsme tam už 4 roky nelyžovali kvůli nedostatku sněhu a nebylo co povídat, tak jsem více-méně nesouvisle pověděl jednu zimní příhodu. Tuto příhodu způsobil Honza Nežádal, projektant, stavitel, provozovatel, údržbář a obsluha tohoto vleku. Sokolům se příhoda líbila a pan Klouda mě požádal, abych ji napsal pro naše noviny. Já jsem to tenkrát slíbil, tak konečně
tento slib plním. Tuto zimní příhodu berte prosím jako pohár zmrzliny k osvěžení v horkém červencovém odpoledni. V sobotu dopoledne L.P. 1974, druhý den v únoru - na Hromnice, naložil u školy Honza Pavliš do své nové Škody 110MB LUX čtyři šílence: Honza Nežádal, Honza Doseděl, Standa Kerhart, Karel Flídr. Tento den v Osíku pršelo do zbytků sněhu a foukal silný vítr. Prostě počasí, že bys psa ven nevyhnal. Honza Nežádal měl ale skvělý plán: Dvoudenní přechod Vysočiny lyžemi, s přespáním v iglú pod devátou skálou. Honza Pavliš nás zavezl až do Svratky, kde už byla souvislá vrstva sněhu a padal déšť i vločky. Proto jsme si rychle vzali svoje batohy, nazuli lyže a spěchali nahoru, kde se jenom chumelí a nefouká vítr, protože je všude les. Honza Nežádal nám řekl pravdu, že pojedeme furt ve sněhu, kde není stopa pro lyžaře. Proto jsme měli lyže sjezdovky - asi dvoumetrové, široké a těžké fošny, abychom se nepropadali do hlubokého sněhu. Měli jsme vázání kandahár, které umožňovalo uvolnit patu a dalo se tedy jít skoro jako na běžkách. Každý z nás měl na zádech batoh, asi 15 kilo, s výbavou na dobytí severního pólu. Ze Svratky na Devět skal to není tak daleko, ale je to furt do kopce. Posledních asi 500 metrů jsme šli více než hodinu. Museli jsme zout lyže, protože jsme se nevešli mezi náletové dřeviny. Chůze do strmého svahu v 60 cm kyprého a mokrého sněhu s lyžemi i batohy na zádech nás skoro unavila. Když už jsme byli nahoře, tak pro nás nebyl problém za stálého sněžení postavit iglú, zapálit oheň, povečeřet, přestrojit se do pyžama a jít spát. Počasí nám přálo, protože večer se vyjasnilo a přestal hučet vítr v korunách stromů. Teplota klesla hluboko pod nulu a úplněk měsíce nám udělal televizní náladu. Dal se čekat krásný den. Nás ale čekala noc v iglú. Honza Nežádal tvrdil, že když tam zapálíme 2 3 svíce, tak teplota neklesne pod nulu. Čtyři svíce planuly (každý z nás měl svoji) a bimetalový teploměr v iglú, který byl do mínus 8°C, byl stále na doraz. Před půlnocí, jsme přiložili na oheň metrová polena, aby vydržel do rána. Zalezli jsme do iglú, i když se nám tam moc nechtělo. U ohně bylo dobře, ale spát se tam nedalo. Ráno jsme se probouzeli přikrytí vším, co bylo po ruce, přestože stále hořely naše svíce. Vzbudil jsem se první, protože se mi chtělo jít ven.
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | červenec 2014 | č. 7 | str. 8
Byla skoro tma. Odhrnul jsem plachtu průlezu iglú a tvrdě narazil hlavou do ledové stěny, kterou v noci udělal oheň a mráz. Na moji reakci, kterou nelze publikovat, protože jsem hroznej hulvát, se vzbudili ostatní a pomocí sekery jsme se dostali ven. Tam u ohně jsme se konečně ohřáli. Po vydatné snídani jsme vystoupali na devátou skálu, pod kterou jsme spali. Mrzlo, jen praštělo (prý mínus 23°C) a slunce zvolna vycházelo. Byl to neskutečně nádherný pohled na zimní Vysočinu z nejvyššího vrcholu při východu slunce. To se nedá zapomenout! Trvalo to pouze krátce. Honza Nežádal to bohužel zkazil. Vyjmenoval nám všechny vrcholy Vysočiny, na které jsme dohlédli, a pak nám ukázal trasu našeho dnešního pochodu. Když nám řekl, že támhle za obzorem, odkud zvolna vycházelo slunce, leží Jimramov a že tam musíme dnes dojít, tak zmrznul i úsměv na našich rtech. Po chvilce napjatého ticha řekl Standa: „Pánové, to nedáme, je to strašně daleko.“ Nežádal chvíli váhal, pak zvedl ruce nad hlavu a do ranního ticha zařval: „Máme krásný počasí, to bude paráda!!!“ Když dozněla ozvěna od osmi skal, Doseděl Nežádalovi zatleskal a dodal: „Jimramov je 310 metrů pod náma. Pojedeme furt z kopce.“ Já nemluvil, protože jsem šetřil síly. Všichni jsme věděli, že když se jede lyžemi Vysočinou, tak se šlape dvě hodiny nahoru a pak se jede dvě minuty dolů. Tak jsme se parádně došlapali do Jimramova. V temném koutku domluvené restaurace jsme konečně našli Honzu Pavliše s kofolou a docela pěknou brunetou. Spadli jsme na židle, dali si panáka, pivo, cigaretu, pokecali, zaplatili útratu, políbali slzící brunetu, nacpali se do embéčka a jeli domů. Cesta trvala nejmíň hodinu. Byla ledovatka a nebyly zimní pneumatiky. V Osíku u školy nás Pavliš musel z auta vytahat, protože za tu dobu bez možnosti jakéhokoli pohybu jsme ztuhli. S úctou jsme vzpomněli na Nežádalova HUDSONA, kde bychom si pohodlně lehli. Pak jsme si šli lehnout domů. Vážení čtenáři, fakt si myslíte, že by mohl podobnou příhodu někdy někdo z Osíka zopakovat?!!! Nedávno jsme slíbili, že napíšeme o Hápově skále. Příště to zkusíme - jestli se do našich novin vejdeme. AHÓÓÓJ!!! K. F. & spol.
Akce Honza Nežáda
TJ SOKOL OSÍK
Menší žáci
Rodiče jsou v pytli
Konec cviče ního rou Rozloučení Sokolíků se cvičebním rokem Ještě než nám začaly prázdniny, rozloučili jsme se spolu s dětmi „Sokolíky“ v sobotu 21. června 2014 se cvičebním rokem, protože si děti budou užívat zaslouženého volna, výletů a dovolených. Letos jsme si pro děti připravili hry pod tématem „Tati a mami, pojďte si hrát s námi“, čímž jsme prvně zapojili i jejich rodiče, aby si „zablbli“ a zasoutěžili spolu s dětmi. Všichni zápolili v „sokolském osmiboji“, kde jako jednotlivci soutěžili každý za sebe na stanovištích a sbírali body. Náš osmiboj zahrnoval tyto nevšední disciplíny: hod na cíl, šipky, víčkosběr, hod na koš, florbal, hod kroužkem, střelba ze vzduchovky, přelanění a prolezení - poznámka: zde musím pochválit všechny rodiče,
Předškoláci
Velká děvčata
TJ SooOsík
že nezkazí žádnou srandu, a i přes své prvotní pochybnosti nezklamali a zdatně se prosoukali maličkým látkovým tunelem pro děti, a to dokonce na čas, takže jsme se opravdu i zasmáli. Aby zápolení bylo spravedlivé, byly děti rozděleny do 4 kategorií dle věku, rodiče měli svou pátou kategorii, a zvlášť se hodnotili kluci a dívky, muži a ženy. Po splnění všech disciplín si děti mohly zahrát hry Ringo a Brenbal. Rodiče a následně i děti soutěžili ve skákání v pytlích a společně si také zahráli sportovní křížovku. Pak už všichni netrpělivě očekávali výsledky, aby zjistili, jak se jim vedlo a zda si stoupnou „na bednu“. Vyhlásili jsme vítěze jednotlivých
kategorií, kteří obdrželi „fidorkové medaile“, diplomy a drobné dárky (za tyto děkujeme firmě Quanto). Ale vyhráli stejně všichni, už jen proto, že si udělali čas a přišli si zasoutěžit. A nakonec jsme si všichni opekli a snědli buřtíky. I když nám počasí úplně nepřálo a bylo chladno, akce se velmi vydařila, a nejenom děti, ale i rodiče byli spokojeni. Děkujeme všem vedoucím jednotlivých stanovišť a našim opékačům za jejich pomoc při této akci. S dětmi se potkáme opět v září na cvičebních hodinách; už nyní se na ně moc těšíme. Máša + Máca, Marcela Q., Kamila
Předškolačky. Pavlík přebírá cenu za sestru Šárku
Maminky. I tady zastoupil Pavlík
Hrdí tatínkové na bedně
OSÍK DNES | noviny oce Osík | 21. ročník | červenec 2014 | č. 7 | str. 9
TJ SOKOL OSÍK Sportovní odpoedne v Osíku zaropil dro ný déšť V sobotu 14. června 2014 se sešli příznivci zdravého pobytu v prostorách sportovního areálu, aby v 5. ročníku změřili svoje síly v 10 netradičních disciplínách - např. cross s tůčkem, štafetový běh po jedné noze, hod kroužky na tyč atd. Letos jsme zvolnili pravidla a v šestičlenných družstvech za muže a ženy mohly nastoupit děti nad 14 let. Celkem soutěžilo devět družstev. Z toho tři družstva - Splav-ci, Mateřská školka a Benjamínci se zúčastnila poprvé. Po ukončení soutěžení bylo provedeno vyhodnocení. Jednotlivci - nejlepší dítě, žena a muž byli odměněni věcnou cenou a členové prvních tří družstev obdrželi medaile, všichni si odnesli drobné ceny a diplomy. Důležité nebylo vyhrát, ale zúčastnit se a hlavně v krásném prostředí si zasoutěžit a pobavit se, ať už v roli soutěžícího nebo diváka. Při této příležitosti byli veřejně odměněni účastníci republikového kola atletického čtyřboje, medailistky Vendula Jiskrová a Anička Vrabcová. Dobrých výsledků též dosáhli Daniel Driml a Tomáš Flídr. Volného času před vyhlašováním výsledků využily Kamila Petrašová a Jarka Burešová, které seznámily přítomné s novou míčovou hrou kinball, která se hraje s balonem o průměru 122 cm. Po vysvětlení pravidel si účastníci hru vyzkoušeli v dost hojném počtu. I když nás v průběhu soutěží zkropil déšť, na závěr krásného odpoledne připravil předseda TJ Sokol Pepa Driml již tradiční déšť z bonbonů, což se
dětem moc líbilo. Děkujeme všem dobrovolníkům, kteří na jednotlivých stanovištích hodnotili výsledky a všem ostatním, kteří se postarali o krásně strávené odpoledne. Za výbor TJ Sokol A. Š., foto Driml
OSÍK DNES, Osecé noviny. Vycází 1x měsíčně. Vydává Obecní úřad v Osíku. Redatoři: ing. KareRothscein, Josef Klouda. Evidováno. Reg. značka 15/R2 pod č.j. 128/94. 450 výtisů. Tis a graficá úprava Petr Dvořák - tisárna Osík, te.: 461 618 111. Bezpatné.
[email protected] • www.osik.cz
