Familia Cejnar Alexander Cejnar • 11/03/1928 •fr 05/10/2007
Z P RAYO DAJ Jablonec - R. Tcheca
[email protected] Sáo Paulo / Brasil
Ročník VIJI.
Nepronásledujte budhisty! Nesnáze s budhisty v Jižním Vietnamu a jinde v jihovýchodní Asii rozvířily zase jednou mezinárodní tisk a ku podivu přivedly jak noviny svobodného světa, zejména noviny americké, tak také bolševické tiskoviny ze zemí za železnou oponou pro tu chvíli na společnou linii. "Přestaňte pronásledovat budhisty", volají " N e w York Times". — "Zastavte útlak budhistů", sekunduje jim pražské "Rudé právo". Není to ovšem po prvé, co tyto dva listy spolu souhlasí. A l e případ budhistů vyžaduje zvláštní pozornosti. Jde o záležitost velmi typickou. Jde především o dokonalé nedorozumění v základních pojmech o názvech. Zdá se, že málo lidí ví, co je to budhismus. Patrně ještě méně lidí ví, co je to svoboda. A ť již jde o buhismus jižní, tak zv. budhismus úzké cesty, nebo o budhismus severní, tak zvaný budhismus široké cesty, v podstatě je to stále jedna a táž starověká filosofie, kterou indický myslitel Sídharta Gaumata, zv. Budha, hlásal před půl třetím tisícem let. Tak jako Sokrates v Hecku nebo Kung Futse v Číně, dospěl i Budha k názoru, že nelze zjistit, jaký mají smysl bolestné zkušenosti, kterými člověk v životě prochází. A tak jako oni dva myslitelé, i Budha usoudil, že nezbývá nic jiného než jen hledat cesty, jak bolesti uniknout. A l e v závěru tohoto úsudku se každý z oněch tří starověkých myslitelů pustil jinou cestou. Sokrates viděl zdroj bolesti v nekritickém myšlení a hovoru a snažil se proto přemluvit své žáky k větší, obezřetnější soudnosti. Kung Futse byl zase toho názoru, že bolest povstává srážkami mezi rozličnými lidskými osobami a radil proto, aby se každý obklopil hradbou uctivých, obřadných zvyklostí. A Budha měl zase jiný rozbor a proto také jinou radu: tvrdil, že bolest spočívá v tom, že člověk stále něco chce, a radil proto, aby každý umrtvil svůj intelekt do té míry, aby již nic nechtěl a dosáhl stavu, kterému Budha říkal "nirvána" — to jest stavu, v kterém se už nic nevnímá, nic nechce a nic se ani necítí. Budhismus, stručně řečeno, je hlásání intelektuální sebevraždy. Opravdový budhista je člověk, který všemu odemřel, který jen nehybně sedí a snaží se na nic nemyslit, nic nechtít a nic netrpět. A jaké to tedy nyní máme podivné budhisty v Jižním Vietnamu a v Siamu? Není tomu ještě tak dávno, co po oněch asijských krajích putovali tak zvaní "oškliví Američané" (ugly Americans) a snažili se kde koho přemluvit, že prý je třeba zavést tam demokracii a že každý se především musí naučit demokraticky hlasovat. Přitom každému říkali, že je lhostejné, jakého je kdo v demokracii náboženství, protože všechna náboženství mají stejná práva. Nato jilm skuteční budhisté odpovídali asi takto: Když mají všechna náboženství stejná práva, tedy je má i budhismus; budhismus však učí, že moudrý člověk nic nechce, do ničeho se neplete a světu odumírá; proč bychom se tedy jako budhisté měli učit demokraticky hlasovat? — Netrvalo to dlouho a do týchž asijských vesnic zavítali bolševici, chytli karabáč a — budhista, nebudhista — hnali každého do partyzánského výcviku a do boje. A nebylo slyšet, že by proti tomu budhisté nějak protestovali. Aspoň "Rudé právo" o tom nic nenapsalo a " N e w Y o r k Times'* se o tom nedozvěděly.
CHICAGO, ČERVENEC-SRPEN 1963
VJALTY. Dohoda o částečném zákazu atomových zkoušek stala se skutečností. Nechce se nám ani věřit, že po tolika smutných zklamáních s nedodržováním smluv a dohod zasedají opět zástupci západu s kremelskými hrdlořezy k jednomu stolu a uzavírají dohodu další, která dříve nebo později — dle potřeb Kremlu — bude opět odhozena a porušena. Nad důvěřivými nadějemi, s kterými je smlouva halasně ohlašována, musíme se hlouběji zamýšlet a podrobně prozkoumat celou tu řadu politických událostí od let druhé světové války až po dnešní dny. Při zvolení J. F. Kennedyho U. S. presidentem bylo oznámeno, že nová administrace se přičiní o návrat dnů F. D. Roosevelta. Dnes vidíme, že minulost se skutečně vrací: se všemi těmi velmocenskými konferencemi s "dobrým Joe" — Stalinem, s oněmi klamnými nadějemi tehdejších dnů, Teherán, Jalta, Postupim . . . Co hrůzy, lidských tragedií a neštěstí tato jednání přinesla. Roosevelt a Churchill vydali do sféry komunismu národy střední a východní Evropy. Snad ani netušili, že svým souhlasem je uvrhli cl o nejhorší poroby jejich historie. Měli přece slib Stalinův, že tam provede t.zv. "svobodné volby" a zavede demokracii, sice "lidovou", ale demokracii, která bude zlepšením té "buržoasní". Je zajímavé, že tehdy, právě tak jako dnes byl v oposici proti této velmocenské hře s osudy malých národů, francouzský president Charles de Gaulle, tehdejší exilní vůdce boje za svobodu Francie. Stalin ovšem slibům nedostál. NeNyní však znenadání máme budhistické protesty v Jižním Vietnamu a prolévají se slzy nad tím, jak prý se v Sajgonu budhistům ubližuje. A v čem že se jim ubližuje? Jsou prý opomíjeni při rozdílení míst v státní správě a v hospodářství. A l e jací jsou to budhisté? Kdyby to byli opravdoví budhisté, seděli by se skříženýma nohama nebo stáli by na hlavě a upírali by zrak houževnatě na jedno místo, snažíce se na nic nemyslit a nic nechtít. Tak to ještě do nedávná dělali skuteční budhisté, když je na příklad ne-budhističtí lékaři chtěli přemluvit, aby se dali očkovat. Jak to, že je najednou zajímají místa v státní správě? Jak to, že volají po svobodě, když celým smyslem jejich života je dívat se upřeně na jeden bod a dostat se tak do nirvány ? Zdá se opravdu, že si tu někdo popletl všechno možné: co je a není svoboda a co jsou a nejsou budhisté. A zdá se také, že kdesi, snad v Pejpingu, snad v Moskvě, došlo k rychlé velkovýrobě budhistů, kteří vůbec nejsou budhisté, poněvadž cosi velmi vytrvale a hlučně chtějí. Jejich úkol je jasný: nikoli dostat se sami do nirvány, nýbrž dostat do nirvány schopnou a energickou vládu Jižního Vietnamu. Nedivili bychom se, kdyby se tak velmi rychle stalo a k tomu za americké pomoci. Je přece už známo, že se ve jménu svobody odipravují Batistové a dosazují Castrové. Když na Kubě, proč ne v Jižním Vietnamu? Kdo tomu nerozumí, patrně nestudoval na Harvardu. B. Ch.
jenže nebylo svobodných voleb, jak je známe ve svobodném západním světě, ale navíc národy, nalézající se v sovětské sféře byly bezohledně porobeny a zotročeny. Co to stálo lidských životů, krve a slz! Anglie a USA přesto nikdy nežádaly splnění slibu o svobodných volbách ani od Stalina, ani od jeho nástupců. Vždy se jen mluvilo a psalo o tomto problému a při tom zůstalo. Nikdy se na příklad nedostala věc porobených za Železnou oponou na pořad jednání Spojených národů s požadavkem důrazného uplatněním Charty i v tomto prostoru. Tomuto tehdejšímu záměru, dostat ČSR do sféry Sovětského svazu, pomáhali však i exulanti, příslušníci vlastního národa. Psali jsme již ve Zpravodaji podrobně o Benešově úsilí v tomto směru. Nebyl to však jen Beneš sám. Byla to převážná většina jeho londýnské vlády i Státní rady i celá řada oportunistů, kteří nadšeně tleskali a podíleli se na propagační mašinérii k ospravedlňování cesty do komunistického otroctví. Všichni, kdo se tehdy postavili proti, a nebylo jich málo, byli "zrádci, reakcionáři, fašisté" a kdo ví co ještě. Není to tak dlouho, aby toto vše vymizelo z paměti lidí a z archivních dokladů tehdejších dnů. Zdá se však, že diplomaté dnešních dnů mají paměť nejkratší. Ničím se z historie nepoučili a nebo snad ani poučit nechtějí, dopouštějíce se nových omylů, které snad budou mít ještě zhoubnější následky, tentokrát možná i pro signátáře samotné. Staví se opět na důvěře k těm, kdo tolikrát prokázali svou věrolomnost, k těm, jimž ¡e nová dohoda jen okamžitým prostředkem na cestě^ k splnění jejich cíle, který Nikita Chruščov vyjádřil slovy "My vás pohřbíme". Nadšení z dohody vyplývající není však všeobecné. Řada zodpovědných politických činitelů Spojených států i svobodného světa nemá důvěry a důrazně varuje před nebezpečím vyplývajícím z nového kursu politiky U.S. vůči sovětům, který tato smlouva zahajuje. Dle prohlášení signatářů, má být ujednání počátkem dalších dalekosáhlých věcí. Vbrzku má přijít nesměle již ohlášená nabídka velké hospodářské pomoci USA a Anglie Sovětskému svazu a jeho satelitům. Sovětský blok je v kritické hospodářské situaci. Jeho kolektivní systém zkrachoval ve všech odvětvích. Přinesl jen zmatek, materielní bídu, utrpení a zhoubnou demoralisaci. Toto sahá až na samé kořeny komunismu. Mohl by být poražen a smeten. Proto Chruščov rozzářil svoji tvář tisícerými úsměvy k důvěřivým mužům Západu s doprovodem slibů mírumilovnosti a přátelské koexistence. Proč by tak neučinil, když tím může zachránit komunismus k další existenci? Nabídka hospodářské pomoci a snad i kapitálové účasti na výstavbě určitých důležitých podniků, nabídka hospodářských odborníků k reorg.anisaci zkrachovaného hospodářství, různé výměny znalostí a výzkumů, odborníků a studentů, to vše jistě Chru-
Published monthly by Alliance of Czechoslovak Exiles in Chicago 2619 S. Lawndale Avenue Chicago 23, Illinois, U.S.A. Vydává
Sdružení Československých exulantů v Chicagu Vychází měsíčně Číslo — No. 7 - 8.
Bože, cos našil trpkosti do této naší země! Ztrpklý je širý ten náš kraj, ztrpklé je všechno plémě, trpce lid žije v palácích, trpko se dýše v chýši, trpká je naše ornice, trpké je víno v číši. Trpká je sláva po otcích, přetrpké vzpomínání, trpká je naděj v budoucnost, že až se hlava sklání, trpce zní píseň národa, trpce vše slovo naše, trpké jsou kletby z našich úst, trpké i otčenáše. Jan Neruda: Zpěvy páteční.
ščov i satelité s radostí přijmou. Kreml k záchraně komunismu potřebuje nezbytně oddech a pomoc. Bude mu nabídnuta už s ohledem na jeho domnělý ideologický a v budoucnu snad i mocenský boj proti krvežíznivé rudé Číně. Chruščovův komunismus se přece zušlechtuje! Oprostil se Stalinovy krvavé éry, je prý mírumilovný, lidštější, ochotný ku spolupráci, proto je mu třeba pomoci, aby se upevnil, usadil navždy a pomohl nás chránit před obludným drakem žlutého nebezpečí. Tak nějak budou zacílena slova propagandy, která přijde, podobně jako tomu bylo za dnů Teheránu a Jolty. Jako tehdy i dnes vidíme jasně, že určitá část našeho exilu se do této propagandy již zapojuje. Můžeme číst články a letáky o pochybných chimérách ideologického vření, o tom jak se (¡Pokrač. na str. 5.) Zpravodaj
SEBEURČENÍ PRO POROBENÉ NÁRODY. Týden porobených národů, který z rozhodnutí IJ. S. kongresu je každého roku vyhlašován jako manifestační připomínka neumdlévajícího zájmu svobodného světa na osudu národů střední a východní Evropy, které žijí pod sovětskou nadvládou, proběhl letos v nápadné tichosti a výmluvné ignoraci se strany nejvyšších vládních představitelů. Tím vděčněji přijímají exulanti z těchto zemí projevy četných senátorů a kongresmanů, jimž se oficielní smiřovačky se Sovětským svazem nestaly záminkou k popření zásad politických a mravních. Jedním z těchto statečných mužů je nepochybně Hon. Edward Derwinský, člen zahraničního výboru kongresu, jenž usiluje o zřízení zvláštního výboru pro otázky porobených národů. U příležitosti týdne porobených národů kongressman Derwinský před domem zástupců prohlásil: "Měli bychom podporovat zotročené národy nejen z nezbytnosti strategie studené války, ale již pro samotné morální principy a neumdlévající naději, jimiž tyto oběti sovětského imperialismu doufají znovu získat sebeurčení pro své porobené země . . . Vzrůstající neklid uvnitř celého komunistického impéria svědčí o pokračujícím odporu, jenž pracuje pod jeho povrchem."
Z P R A V O D A J
Strana 2
INFORMAČNÍ RUB MOSKEVSKÉ DOHODY. Při poslední sérii sovětských atomových zkoušek se Rusům podařilo bez přímého zásahu, pouze jadernou explosí v určité výši, vyřadit z provozu veškeré přístroje na blížící se americké družici. Jakmile si v Moskvě ověřili, že téhož principu lze použit i pro zneškodňování řiditelných střel ve stratosféře i ponorek v moři a že Spojené státy tuto metodu dosud nevyzkoušely, nabídli Západu smlouvu o zastavení všech atomicky výbušných pokusů nad zemí a pod vodou. Zvláštní vyslanec presidenta Kennedyho Harriman a zástupce satelitní britské vlády Hailsham poslušně přispěchali hned do 'Moskvy a ochotně uzavřeli smlouvu přesně podle sovětského návrhu, tj. bez jakýchkoliv kontrolních opatření. Pres. Kennedy nečekal na ústavní schválení smlouvy senátem, jehož členové se jí vcelku nezdáli příliš nadšeni, a poslal do Moskvy k podpisu zahr. min. Ruska, tentokrát za asistence burmského učitele, tč. gen. tajemníka OSN U-Thana, kterážto pompa měla přimět senát k ratifikaci. Včera a dnes. Ještě v březnu 1962 pres. Kennedy prohlásil na tele visi, že jakákoliv dohoda o zastavení jaderných zkoušek, založená na důvěře v sovětské sliby bez účinné kontroly, by byla neodpustitelnou nezodpovědností a učinila by U S A "vrcholně zranitelnými" ("extremely vulnerable"), pročež je tedy zcela vyloučena; a že Západ se dostatečně poučil o ruských úmyslech z minulých zkušeností, kdy SSSR např. využil tzv. "dobrovolného moratoria" k horečným přípravám k jeho porušení, jakmile se mu to hodilo, čímž získal značný náskok před USA. Při své letošní propagaci dohody bez jakékoliv kontroly pres. Kennedy neřekl, zda se loni mýlil. Moskevská dohoda ve skutečnosti neznamená ani krůček k odvrácení nebezpečí atomové války. Znamená jen tolik, že jakmile SSSR vyrobí dostatečnou zásobu protiraketových výbušnin, zničí v případě vojenského konfliktu jadernými zbraněmi USA, které se nebudou schopny bránit, poněvadž příslušnou obranu, Rusům již známou, dosud nevyzkoušely a podle nynější dohody už nevyzkouší; zatím co odveta se istrany Západu, která dosud nahání bolševikům strach, ztratí časem povoleným Sovětům k výrobě obranných prostředků, dosavadní mírovou působivost. Je možné, že tato absurdní politika se zakládá na ilusi, že rusko-čínský konflikt současné doby je důkazem vývoje Sovětského svazu k mírumilovnosti, ba demokratičnosti. Avšak v historii bolševismu bylo už podobných "důkazů" tolik, že je těžko pochopitelné, jsou-li brány vážně. Sovětská vnadidla. Kdykoliv v minulosti v Moskvě potřebovali chvilku zahraničně-politického klidu k vyřízení vnitřních problémů, vyhodili vnadidlo, na něž se Západ vždy chytil a potřebný čas k rekonsolidaci jim dopřál. Už na začátku let dvacátých, když se bolševický režim v Rusku viklal a Lenin, obávaje se zahraniční intervence, potřeboval čas k upevnění moci, byla vyhlášena "Nová hospodářská politika" ( N E P ) . Byla povolena kritika (samozřejmě "v mezích zákona"), existence nekomunistických politických stran (ovšem zcela podřadného významu), ba i obnova soukromého podnikání. Západ zajásal, že Rusko je na cestě k demokracii, a místo intervence poskytl ochotně i hospodářskou, investiční a technicko-poradní pomoc. Tím se bolševismus definitivně postavil na nohy a jakmile se tak stalo, kritika, politické strany i soukromé podnikání byly opět krvavě potlačeny. Po Leninově smrti se vyvinul konflikt mezi Stalinem a Trockým. Stalin prohlašoval že je pro "socialismus v jedné zemi", kdežto Trocký že je úchylkář, požadující permanentní světovou revoluci. Západ, v radostné naději, že bol-
ČRTY
ševismus se vzdá světové expanse, podporoval Stalina a Sovětskému svazu se dostalo diplomatického uznání od mnoha zemí, které jej dosud bojkotovaly (r. 1933 i od U S A ) . Jakmile však Stalin vyřídil domácí oposici, vrátil se sám k světové revoluci. Nepoužitelnost Západu. Když se v dalším desetiletí SSSR octl v úzkých pod náporem Německa, jenž povzbudil potlačené náboženské a národnostní tendence k oposici, Stalin obnovil do určité míry náboženskou svobodu, dovolil projevy nacionalismu u jednotlivých národů Sovětského svazu, rozpustil Kominternu a na věky se odpřísáhl zasahování do vnitřních záležitostí jiných zemí. Západ se znovu těšil, že Rusko se demokratisuje, a poskytl mu nejenom veškerou pomoc vojenskou a hospodářskou, nýbrž i "sféru vlivu" — v níž ovšem Stalin "zaručil" svobodné volby. Jakmile nebezpečí pominulo, sovětský režim, opět značně posílen, nejenom znovu utužil diktaturu doma, nýbrž i zotročil národy ve své "sféře" bez ohledu na dané záruky a pokračoval v další expansi pomocí pátých kolon. Uplynulo dalších 10 let. Stalin byl mrtev a nový vládce Chruščov se snažil vyřídit konflikt v "kolektivním vedení" s "protistranickou skupinou", k čemuž opět potřeboval pár let klidu na zahraniční frontě. I vyhlásil "mírovou koexistenci" a vyvolal "ženevského ducha" a Západ mu opět sedl na lep. Jakmile byla vnitrostranická oposice vyřízena a Chruščov se cítil pevně v sedle, jal se mlátit botou do stolu a obnovil bolševickou agresi od Maďarska až po Latinskou Ameriku. A dnes, opět skoro po deseti letech, má Chruščov svůj problém s Mao CeTungem. S výjimkou neustále zvětšovaného rozsahu komunistického impéria, které se z šestnácti "republik" Sovětského svazu rozšířilo na značný počet států v Evropě, Asii, ba i v Americe, se nynější situace nelíší skoro v ničem od případů předcházejících. Situace přináší bolševismu podobné oslabující napětí jako tomu bylo v počátečních letech všech předcházejících desetiletí. Místo aby Západ těchto okolností využil k zahájení rázné protiofensivy, dopřává naopak nepříteli znovu, tentokrát již po páté, potřebného času ke konsolidaci sil pro závěrečný útok na zbytek svobodného světa. 50 smluv — 50 cárů papíru. Není nejmenšího důvodu k domněnce, že by SSSR byl dnes veden k "mírovým snahám" a "vnitřní demokratisaci" jinými motivy nežli kdykoliv v minulosti; a sovětský tisk i rozhlas to otevřeně přiznávají. Čím je tedy podložena důvěra pres. Kennedyho vůči Chruščovovi, který mu naprosto nijak neprokázal uPříležitostí přímnost svých úmyslů ? by měl celou řadu. Mohl by např. splnit aspoň jedinou z více než 50ti mezinárodních smluv, které Sovětský svaz za posledních 30 let slavnostně podepsal, ale nikdy nedodržel. I kdybychom taktně vynechali závazky dřívějších bolševických vládců (jako např. svobodné volby ve východní Evropě, demokratické sjednocení Německa, zaplacení válečných dluhů atd.) mohl by Chruščov napravit porušení aspoň těch smluv a závazků, které uzavřel a nedodržel sám: volný styk mezi východ, a západním Berlínem; rehabilitace (aspoň posmrtná) Imré Nágye a ostatních Maďarů, kterým byla zaručena imunita; inspekce údajně zrušených raketových základen na Kubě, atd. atd. Poněvadž však ani Chruščov, ani jeho předchůdci nikdy nedodrželi ani jedinou smlouvu, k jejímuž respektování nebyli přinuceni silou a strachem, není naprosto žádného důvodu k pochybnostem, že Sovětský svaz poruší i tuto poslední smlouvu, jakmile se to bude hodit jeho světovládným plánům. Je ovšem možné, že tentokráte se mu to hodit nebude, poněvadž tato dohoda mu garantuje získání tolika rozhodujících výhod proti Západu, že její porušení by bylo naopak v zájmu svobodného světa.
Červenec - Srpen, 1963
Stanovisko Francie a Německa, které se proti moskevské smlouvě postavily, vyjádřilo zřetelně zájem všech svobodymilovných lidí na obou stranách Železné opony. Obavy gen. de Gaullea z nespolehlivosti americké politiky byly tragicky potvrzeny ochotou pres. Kenned.yho odměnit SSSR za podepsání moskevské dohody, prospěšné jedině komunismu, ještě i jednáním o smlouvě o neútočení mezi N A T e m a Varšavským paktem. Obludný plán. Takováto smlouva by nebyla pouze uznáním status quo, definitivně škrtajícím národy východní Evropy ze seznamu zájmů svobodného světa. Poněvadž by (podle sovětského návrhu) nebyla podepsána jednotlivými aspoň legálně suverénními státy, nýbrž politickými entitami kolektivního druhu, její implikace by dosahovaly mnohem dále: Protože jednou ze smluvních stran by byli kolektivně členové NATO, kteří — jmenovitě v Západní Evropě — spějí k integraci v jediný federativní útvar, podpis Západu by znamenal reciproční uznání potenciální právní integrace zemí Varšavského paktu, což by za dané situace znamenalo organické absorbování východní Evropy Sovětským svazem. Je pozoruhodné, leč nikoliv překvapující, že tento obludný plán, jehož jediným precedentem v moderní historii je smlouva o rozdělení východní Evropy mezi Hitlerem a Stalinem z r. 1939, nachází obzvláštní podporu mezi západoevropskými socialisty (včetně gen. taj.
Prosperující Evropa. Jak uvádějí poslední statistiky, pracuje v západní, hospodářsky prosperující Evropě na 4 miliony dělníků z chudších oblastí jižní Evropy, Afriky a z bývalých britských kolonii. Francie, Západní Německo a Anglie má nyní na 3 miliony zahraničních pracovních sil, ve Švýcarsku každý třetí dělník je cizinec. Samotné Západní Německo jich zaměstnává téměř 800.000. Většina pochází z jižní Itálie (kolem 250.000), dalších 100.00 ze Španělska, 88.000 z Řecka, 20.000 z Turecka a zbytek z 80 jiných zemí. Největsí dnešní zaměstnavatel immigrantských pracovních sil je Francie — 1 a půl milionu, z toho 250.000 z Alžírska. Malé Švýcarsko, s celkovou pracovní populací ve výši 2 milionů, zaměstnává na 730.000 zahraničních dělníků. Švédsko poskytuje zaměstnání přibližně 127.000 cizinců, většinou přicházejících z ostatních skandinávských států. N A T O H. Spaaka). Naštěstí je tu však ještě de Gaulleova Francie a křesťansko-demokratické Německo, jejichž dnešní posice jim dává dostatek síly, aby podobným mezinárodním zločinům zabránily, neboť bez jejich souhlasu je jakákoliv kolektivní akce N A T O neuskutečnitelná. Emil T^idvík.
SATELITÉ SE ODPOUTÁVAJÍ. A. Pejsek, Paříž. Komunistický blok dostává trhliny. Politické osamostatnění, zbavit se po vzoru Jugoslávie poručnictví Moskvy, působí nakažlivě. JUGOSLÁVIE šla svojí "socialistickou cestou" už za Stalina. Na soudružské státy nebéře nijaký ohled. Nedávno podařilo se jí dostat válečnou náhradu z vých. Německa v částce 25 milionů dolarů. Bylo zvlášť podotknuto, že soukromé nároky jugoslávských občanů nejsou v tom zahrnuty. Z válečných náhrad—Bonn zaplatil třikrát tolik— buduje Jugoslávie průmysl, který se ohlíží po odbytištích v západní Evropě. Na letošním veletrhu v Hannoveru nejméně 20 továren vystavovalo své výrobky. Turistický ruch má rovněž přispět k devisám. Visum dostane dnes prakticky každý, bez formalit. Ze západ. Německa navštíví Jugoslávii nejméně 10,000 bývalých občanů, po válce vyhoštěných. Tito, jak se zdá, nebojí se risika. Jistě není daleká doba, kdy se bude domáhat v Bruselu jakés-takés asociace. Rozkol s Čínou mu tuto úlohu usnadní. Celní tarify společného trhu zatěžují finančně všechny státynečleny. RUMUNSKO, k nemalému překvapení, uznalo a zavázalo se zaplatit zabavený majetek rakouských občanů. Také USA mají již podobnou smlouvu v kapse. Jak se k tomuto počínání tváří Moskva, která odmítá náhradu za zabavený majetek z prvé světové války, pak ze smluv "o nájmu a pronájmu" dovedeme si představit. Na nedávnou schůzku, svolanou N. Chruščovem do vých. Berlína, předseda rumunské vlády nepřijel. Úmyslně. Za to byla jeho delegace pro kulturní a vědeckou spolupráci slavnostně uvítána v Pekingu. Rumunsko odmítá racionalisační návrhy komunistického hospodářského sdružení — Comecomu —r to jest ponechat si jenom průmysl naplánovaný a ostatní předat soudruhům. Nepočítá se, že Bukurešt, po vzoru Albánie, by se cele přiklonila k Číně.
Ale využívá situace a snaží se zajistit na všech stranách. V BULHARSKU se krystalisuje podobná situace, neboť finanční nároky Rakouska a USA byly také již uznány. Američtí občané obdrží 3 Vi mil. dolarů. Bulharsko se vzdává Washingtonem obstavené částky 3.1 mil. dolarů a zbytek doplatí do konce r. 1965. Bylo by záhodno zjistit, zda v obstaveném obnose nejsou soukromé pohledávky Bulharů. Všude se zdůrazňuje touha po větších obchodních stycích. MAĎARSKO začíná rovněž využívat moskevské tísně, třebaže nynější režim vděčí za své postavení jedině ruským bodákům. Nedávno byli zváni na hudební festival v Soproni — asi 80 km na jih od Vídně — návštěvníci z Rakouska. Visum nepotřebují, zaplatí jenom malý poplatek při přechodu. Na téže hranici s těžkými drátěnými překážkami, zaminovanými poli, strážními věžemi, na níž se ještě nedlouho před tím po každé osobě střílelo. Jánoš Kadar, předseda kom. strany, pobyl za Stalina několik roků v kriminálu. Střeží se, aby se něco podobného znovu neopakovalo. Nynější umírněný kurs Moskvy mu lépe vyhovuje. Z mnoha zodpovědných míst vyházel neschopné členy strany a nahradil je bezpartijními odborníky. Povolení k vycestování je udělováno štědřeji, bez ohledu na příslušnost ku straně a obvyklé zástavy některého člena rodiny. Dokonce s přídělem devis 5 dolarů na den, což už je na proletářskou zemi úžasný pokrok. Hospodářské úspěchy západní Evropy podlomily sebevědomí diktátorů, způsobily u nich nejistotu a stálé "ideologické" zvraty oslabily jejich iniciativu. Mnozí nevědí kudy kam! Zatím rozeznáváme tři ideologické "církve": ruskou, čínskou a jugoslávskou. Možná, že jich je více. Rozklad pokračuje.
Červenec - Srpen, 1963
Různé zprávy. Výroční výlet Sdružení Čsl. exulantů koná se v neděli dne 8, září t.r. v lesní reservaci, zahrada č. 4 na 29. ul. a Desplaines Ave. v North Riverside, 111. —Dobré domácí pohoštění a občerstvení bude jako každoročně tak i letos pečlivě připraveno. Po celé odpoledne bude vyhrávati hudba p. Škacha. Zveme vás srdečně k účasti. • Plzeňský park, kde se podlouhou řadu let konaly letní slavnosti a národní manifestace krajanských organisací bude ještě tento rok uzavřen a zrušen. Toto rozhodnutí přináší další potíže v úsilí udržeti český a slovenský krajanský život v chicagské oblasti do dalších let. ® V červenci a srpnu t.r. konaly se naposledy v Plzeňském parku: X X V Moravský den, Výroční pout» ČSA. a Československý den. Tyto podniky byli dobře navštíveny, neboť krajanská veřejnost přišla se rozloučit s místem, které je spjato s historii Čechů a Slováků v USA. • Vrcholné Cyrilo-metodějské oslavy uspořádané v neděli 7. července t.r. Národním svazem českých katolíků v Lisle, 111. byli velmi úspěšné a zdařilé. Recko-katoický biskup N. T. Elko z Pittsburghu měl v angličtině velmi hodnotné kázání, ve kterém zdůraznil velikost cyrilo-metodějské křesťanské tradice a její význam v historii i v přítomném boji Čsl. lidu za opětnou svobodu. České kázání, rovněž velmi hodnotné pronesl dp. Feřt z Kanady. o Podle zpráv z ČSR. shromáždilo se k cyrilometodějským oslavám na moravském Velehradě na sto tisíc věřících, kteří touto velikou návztěvou vyjádřili svoji touhu po opětné svobodě. 0 Katolický den pořádaný Dis trik tnim Svazem českých katolíků koná se v neděli 15. září t.r. v Plzeňské parku, o Dr. Frant. Dvorník, profesor byzantských dějin na Harvard universitě, světoznámý odborník v studiu východních církevních dějin a Slovanské historie, autor řady historických knih a pojednání, dožil se 14. t.m. 70 let. Upřímně gratulujeme a přejeme dalších úspěchů v jeho vědecké práci. e> Cyrilometodějské oslavy v New Yorku budou se konati ve dnech 5.-6. října t.r. 9 II. sjezd Čsl. sportovců koná se ve dnech 31. srpna a 1. a 2. září t.r. v Belcampu, v Marylandu. Mimo sportovních soutěží připravuje se též ustavení "Svazu Československých sportovců v zahraničí". O informace pište: J. Petlička, 1869 E. 53rd Street, Brooklyn 34, N.Y. g V Toronto v Kanadě vyšlo další číslo časopisu "Evropská federace". • Slováci ve svobodném světě vzpomínali v minulých dnech stého výročí založení "Matice Slovenské", která měla veliký význam v národním slovenském probuzení a v odboji proti uherskému útlaku. Matice byla založena 4. srpna 1863 v Turčanském Sv. Martině a rozpuštěna Maďary v r. 1875. Znovu byla uvedena v činnosti r. 1919. • V Torontu dožil se 70ti let bývalý ředitel ¡Baťových závodů a starosta města Zlína Dominik Čipera. Křesťanská Akademie v Římě vydala velmi hodnotnou knihu Viléma Hunermanna "Hořící oheň - papež Pius X.", kterou z němčiny přeložila J. Gantnerová-Frejlachová. 386 stran. Cena 4.00 doll. • V edici Sklizeň, Hamburg 13. Postfach 2700, vyšla brožura Viléma Špalka - Gran Embustera "Středoamerické balady". iCena —.50 doll. V. Špalek žije ve Venezuele a občas zasílá své literární příspěvky pro náš list. • Brožura VJad. Štědrého "Jak se stalo Československo satelitem Sovětského svazu" byla vydána organisací Ackermann-Gemeinde v Mnichově v překladu do němčiny. Má také dojiti k jejímu vydání v angličtině, o ArchivBohemia, KoelnEhrenfeld. Hansemannstr. 54. Německo, vydal za redakce VI. Pekelského další dvě čísla (6 a 7) "Sborníku Bohemia" se zajímavými příspěvky od řady autorů-exulantů. © Československý klub v Sao Paulo v Brazílii uskutečnil s velkým úspěchem na tamní televisi hodinové vysílání na thema "český a slovenský folklor". Program sestavila a řídila pí. L. Babková. Krojovaná skupina zatančila Besedu a předvedla sborové
Z P R A V O D A J
TVŮRČÍ
SVOBODA. a
ČESKOSLOVENŠTÍ SPISOVATELÉ. Bylo zaznamenáno, že při nedávném sjezdu československých spisovatelů kterýsi mladší delegát pronesl zajímavou .sentenci o komunismu, tvrdě, že tento byl na vrcholu roku 1945. Kdyby byl dotyčný muž politikem místo spisovatelem, měl by patrně pravdu. S komunismem jako vládním systémem to vskutku jde od deseti k pěti přes všechny tirády o budování socialistické společnosti a slíbeném blahobytu. Kdyby však ten dobrý muž byl o nějaký rok starší, aby byl schopen srovnávání, došel by ve svém vlastním oboru, t.j. v písemnictví k překvapujícímu zjištění, že v oblasti kulturní tvorby se komunismu a komunistickým autorům dařilo nejlépe před nějakými třiceti lety — v té opovrhované, shnilé, kapitalistické, marasmem reakcionářství prolezlé republice. Tehdy jsme neslyšeli, že by se byli zavírali básníci z jiných důvodů než bylo opilství a rušení nočního klidu. Nestalo se, že by byl literát umučen v kriminále jen proto, žo nesouhlasil s programem min. předsedy. I zazobaní českoslovenští buržujové, v jejichž rukou prý spočívala "moc nad lidem dělným" přicházeli zatleskat do Osvobozeného divadla, když k tomu byli ne zrovna přátelsky vybídnuti párem komiků v písni:
"Hej, křečkové a bařtipáni přřjďte se na nás podívat . . Byla taková svoboda, že ji mohl beztrestně podrývat takový E. F. Burian inscenacemi Brechtovy "Žebrácké opery", Voskovec a Werich sugestivním prozpěvováním "Proti větru" a všichni levicoví básníci S. K. Neumannem počínaje a Laco Novomeským konče básnickými visemi o přicházející revoluci s myšlenkou na Stalina a t.zv. světovou internacionálu. To vše se odehrávalo v době, kdy nikomu z nich ani nenapadlo, že bezděky bojuje za systém, který, kdyby byl u moci v té chvíli, by asi sotva prominul Jiřímu Wolkerovi, že byl skautem, Vítězslavu Nezvalovi že si dovolil napsat "Edisona" a Jaroslavu Ježkovi, že má nějaký poměr k americkému králi jazzu té doby, Paul Whitemanovi. Srovnávají-li čeští komunističtí spisovatelé dusnou a těžkou atmosféru dneška, tu zglajchšaltovanou skutečnost, která ještě před několika desítkami let pro ně představovala "svobodný zítřek po vítězné revoluci proletariátu", musí být do hloubi duše zklamáni. Kde je všechno to radostné, jiskřivé, pokusné i tvůrčí úsilí tehdejších let? Kde je ta "umělecká svoboda", o níž pošetile snili
JAK TOMU MOHLO BÝT V ČSR JINAK. K Peroutkové úvaze o stanovisku "komunistického socialisty". Vladimír Štědrý - Mnichov. Čas od času pronikne na veřejnost trochu více z toho, co do ČSR vysílá Rozhlas svobodného Československa ( R F E ) . Tak 15. července t.r. přinesl týdeník Československý Zpravodaj (News from Czechoslovakia) vydávaný newyorským "Free Europe Committee" úvahu Ferdinanda Peroutky, jež stojí za to, aby s ní byla seznámena veřejnost, která nemá ani příležitost ani možnost naslouchat, co R F E do ČSR hlásí. bližší spolupracovníci, kteří již v MoK této úvaze je nutno říci, že Ferskvě v březnu 1945 a nikoliv teprve v dinand Peroutka velmi resolutně zkrekvětnu v Praze vložili do Stalinových slil události v ČSR. Z knih, které po rukou všechny zbraně potřebné ke zkáúnorovém puči napsali a v cizině vyze ČSR, jak to ostatně potvrzuje býv. dali nejbližší Benešovi spolupracovníci, Benešův tajemník dr. Edvard Táborský a z Benešových "Pamětí" samých je ve své knize "Communism in Czechokaždému, a jistě i Peroutkovi, zřejmé, slovakia" (Princeton University Press, že únorový puč nebyl, jak on tvrdí, New Jersey, 1961). jen dílem Stalinovým a komunistů, a že není vůbec nesnadné, jak tvrdí, "roTvrdit, že se "ČSR hodila k velkému zmotat, co komu patří". "Rozmotávat" komunistickému experimentu" je tvrby bylo patrně spíše nepříjemné než nezení stejně hanebné jako povrchní. — snadné Peroutkovi i jeho druhům. Ve Podobně by bylo možno říci, že se k taskutečnosti byl to Beneš a jeho nejkovému experimentu hodilo Finsko nebo Rakousko, jejichž situace byla po válce podobná, ne-li horší oné v ČSR. A přece ukázky našich národních písní. V pornebyly tyto země zbolševisovány! tugalštině pak byli posluchači informoTvrdit, že ČSR "vzbuzovala nejvíce váni o Československu a jeho osudech. naděje, že většina obyvatelstva příjme Původně toto vysílání bylo přiřčeno Čs. socialismus dobrovolně" je jen další úkom. konsulátu. Po protestu klubu byl myslné zkreslování skutečnosti. Kde příslib zrušen. Jistě záslužná práce. vzal Peroutka podstatu k tomuto tvr• Čs. národní sdružení v Sydney v zení? Srdce každého "komunistického Austrálii zaslalo další dvě čísla svého socialisty" (Peroutkův novotvar) se mulistu "Zpravodaj" s články Ing. T. Jílka silo chvět blahem, když se v ČSR hned a J. Bergera a řadou zajímavých zpráv. po válce "za souhlasu všech politických # V Melbourne v Austrálii zemřel ve stran", t.j. komunistů, národních sověku 73 let významný bojovník proti cialistů, sociálních demokratů a lidovců, komunismu Ing. Jan Breda. Byl spoluzačalo o závod socialisovat. Avšak Pezakladatelem České družiny v r. 1914 routka tvrdí, že u nás socialismus nebyl na Rusku a spolupracovníkem Dr. V. vyzkoušen, prý jen cesta k němu byla Vondráka. V ČSR spoluzakládal Nezáotevřena. vislou jednotu Čs. legionářů. Budiž Peroutka ve své řeči k našim doma čest jeho památce. • Čech Dušan Matvrdí, že "národ by nebyl přijal nedemorek z Adelaide, Austrálie obdržel v soukratické instituce". Ovšemže ne. Ale těži Australského filmového institutu národ byl zastrašen, národ byl bezbranv Melbourne I. cenu za experimentální ný, a nedemokratické instituce Národní film "Adam a Eva". • Australský tisk fronty mu byly vnuceny právě se souse zabýval úspěchem společnosti "Fonhlasem "všech politických stran", včettana films" v Sydney, jejíž krátké filmy ně komunistů. A jestliže, jak tvrdí, jsou dnes předváděny všemi austral"dělnictvo bylo jednotné v touze po šikými televisními stanicemi. Společzměně", neříká se jaká změna to měla nost založili a vedou češi-exulanti Beda být. Peroutka a ť nepředstírá, že nevěKabriel, Julie Barzalová, L. Kantůrek, děl o demagogickém podvodu, který se u nás s dělnictvem sehrál a kterému t.. Miloš a Ivan Sofílka a jiní. Gratuluzv. nekomunistické strany nedokázaly jeme také k úspěchu. • Na Novém čelit. Zélandě v obci Puhoj konaly se oslavy 100 let trvání obce, kterou založili a Tvrzení Peroutkovo, že "ČSR měla vybudovali čeští emigranti dovezení tam dlouhou pokrokovou tradici" (rozuměj, (Pokrač. na str. 4.) podvodem.
Strana 3
ve svých Proletkultech, Devětsilech, Da-da, Gramoklubech a u kavárenských stolků Mánesu? Zahořklost L. Novomeského, který okusil i kriminál, jako jej dosud okouší na 50 jiných českých spisovatelů, je výmluvně uložena v jeho dnešních básnických fragmentech, bolestně zakotvených právě v té radostnější minulosti, která byla žita ve svobodě a proto byla plodná. Jestliže se dnes českoslovenští komunističtí spisovatelé domáhají větší míry svobody ve své tvůrčí činnosti, budou mít sotva více zastání u Chruščova než se domnívali nemít u Stalina. Není tomu tak dlouho, kdy se ta pokroková hvězda Kremlu projevila "reakčněji", nežli by kdo očekával od někdejších "kapitalistických křečků a bařtipánů": po lekci, kterou udělil všem komunistickým obdivovatelům západního abstraktního umění, mohou sotva i českoslovenští literáti spoléhat na uvolnění svěrací kazajky. Usilují-ii přesto o pomyslnou a neexistující komunistickou svobodu umění, je to práce marná a je to málo. Až budou pomýšlet na revoluci, vzbudí zájem ve světě. A až se zasvětí boji za celou svobodu — pak teprve probudí srdce národa! pete.
Američan v Karlových Varech. V srpnovém čísle zdejšího měsíčníku "Rogue" se objevila pozoruhodná reportáž Mack Reynoldse o zkušenostech a dojmech amerického návštěvníka československých lázní v Karlových Varech. Autor hned v úvodu uvádí, že to není žádná laciná zábava, co však je v těchto dnech laciné jsou — československé koruny. Zatím co úřední kurs je přibližně 7 Kčs z a $1, specielní turistická směnná hodnota, poskytovaná cizím návštěvníkům k zvýšení zahraniční ruchu 14 Kčs za dollar, prodává se československá koruna na západním volném trhu v poměru 28:1. Když si nakoupíte koruny za takovouto cenu před svým odjezdem do Československa, klesnou Vaše lázeňské výdaje na směšně malý pakatel. Autor, díky těmto prozíravým předběžným transkacím, bydlil v bývalém hotelu Pupp, nyní Moskva, v luxusním pokoji s privátní lázní za pouhé $2.60 denně. Mack Reynolds se velmi pozorně rozhlížel po spoluhostech a zaznamenává, že se tu schází velmi Internacionální společnost: kromě Američanů a jiných návštěvníků ze Západu, jsou tu turisté z Vých. Německa, Polska, Ruska, Maďarska a jiných satelitů. Proletáři na dovolené? — ptá se autor a hned vysvětluje: Nenechte se vysmát. Průměrný dělník zpoza železné opony si může dovolit ztrávit svou dovolenou v Karlových Varech s takovou pravděpodobností, jako kdyby americký výpomocný dělník chtěl bydlet v přepychovém new-yorském Waldorf-Astoria hotelu. Není pochyby: ti chlapíci u mého sousedního stolu jsou příslušníky komunistické Nové třídy — komunisti s kapsami plnými peněz — byrokrati, průmysloví vedoucí, umělci, důstojníci a vědci. Pisatel dodává, že by si byl sotva mohl dovolit tak zevrubně poznat Karlovy Vary, kdyby byl býval nevěděl o dobrodiní "volného trhu", jenž mu umožnil prodělat celou vodoléčebnou kůru neuvěřitelně levně a přitom se ještě dokonale seznámit se všemi znamenitostmi výlučně českého původu od Plzeňského Prazdroje, omáček a knedlíků, přes Karlovarskou Becherovku až po pečenou husu.
Strana 4
Z P R A V O D A J
KDO SE S KÝM ROZCHÁZÍ? Dr. Bohdan Chudoba, Madrid. Bylo to v horkém srpnu, nikoli 1963, nýbrž 1939. Fo zaprášených ulicích nejméně výstavného města Evropy a hlavního města Sovětského svazu, Moskvy, pohybovala se dvakrát nebo čtyřikrát denně družina aut s francouzskými a britskými vlajkami. Seděli v nich vyjednavači západoevropských velmocí, kteří přijeli do Moskvy, aby jednali se Stalinem a jeho vládou o spojenecké smlouvě proti Hitlerovi. Jednali a jednali a v Paříži a v Londýně se zatím těšili, jaká to bude mohutná koalice a jak se jí Hitler poleká, až bude uvedena v skutek. Tak dlouho jednali, až se najednou v Moskvě objevil jiný host: Hitlerův poskok Ribbentrop. Objevil se, uviděl a zvítězil. V pouhých několika hodinách byla dojednána a podepsána nikoli smlouva francouzsko-britsko-sovětská proti Hitlerovi, nýbrž sovětsko- nacistická smlouva proti Polsku, podrobně připravující nastávající společný Stalinův a Hitlerův zákeřný útok na Polsko, kterým měla začít Druhá světová válka . . . Ale skoro se zdá, že to přece jen nebylo roku 1939, nýbrž že se to v jakési jen poněkud změněné podobě odehrává právě letos. I letos se v Moskvě vyjednávalo. I letos se tam vyjednávalo na dvou frontách a jedni vyjednavači se nesetkali s druhými.
Nejdříve, ještě před několika dny, byla z toho v Londýně a ve Washingtoně nesmírná radost. V Paříži už nikoli, v Paříži vládne člověk, který není tak docela naivní. V Londýně z toho mají radost doposud. Ale ve Washingloně již ne takovou. Ve Washingtone jsou na politické scéně, zejména ve sněmovně, někteří lidé, kteří nestudovali na Harvardu a lze o nich proto předpokládat, že si ještě zachovali nějakou soudnost. A tito lidé si dnes kladou dost nemilé otázky. Otázky, na které se nemile odpovídá. Na příklad: rozešli se Sovětčíci s Rudými Číňany opravdu ve zlém? A nebo zase: co když se Chruščov dorozuměl nikoli jen s Harrimanem, nýbrž také s Maocetungem a dosáhl toho, že Američané nyní nebudou smět zkoušet své bomby v prostoru, kdežto Sovětčíci si je budou zkoušet v Číně? A nebo zase: potrvá roztržka mezi Chruščovem a Maocetungem aspoň tak dlouho jako neexistující již roztržka mezi Moskvou a Bělehradem?
větský svaz má dost zájmu na tom, by Rudá Čína nějaké bomby měla, poněvadž je také více než pravděpodobné, že Sovětský svaz si přeje, aby se Rudá Čína dostala do války, která by ji znatelně oslabila, ale docela nezničila — a do války, která by ovšem také znatelně podkopala posice západních velmocí. Co se pak Maocetunga týče, je obecně známo, že si přeje válku a že doufá, že se do ní Sovětský svaz nakonec přece také zaplete. V zorném úhlu pejpinských představ tato válka vysílí zejména Sovětský svaz a také ovšem západní mocnosti, kdežto Rudá Čína se svým úžasným reservoárem pěti, ba skoro šesti set milionů lidí má z této války vyjít poměrně vítězně.
Jsou to všechno, pravda, otázky akademické. Kdo by na ně chtěl přesně odpovědět, musil by mít naslouchátka v Kremlu i jinde. Ale i když na ně nelze přesně odpovědět, lze na ně reagovat jinými otázkami. Na příklad: Co myslíte výrazem rozchod mezi Sovětským svazem a Rudou Čínou? Rozejít se mohou dva, kteří byli nějakou dobu pospolu. Sovětský svaz a Rudá Čína nikdy spolu netáhlL V době, kdy se Čína stala Rudou Čínou, byl Sovětský svaz již dávno státněkapitalístickou, velmi sobeckou a pramálo marxistickou velmocí a Rudá Čína se hned stala podobně sobeckou a státně-kapitalistickou velmocí. Moskva i Pejping chtějí od počátku jeden druhého oslabit, ale zatím co Moskva dobře ví, že by se nemohla obejít zcela bez Pejpingu, v Pejpingu jsou přesvědčeni, že budou Moskvu potřebovat jen do určité doby, ale pak již nikoli. Při vyjednávání v Moskvě šlo ovšem o to, zda Moskva či Pejping má vést hloupé marxisty ve světě. Ale nemohlo jít, aspoň se sovětské strany ne, o nějaký skutečný rozchod. Proto se také nakonec vydala zpráva, že se obě delegace zase sejdou, a proto se také uspořádalo velmi okázalé rozloučení na letišti. Celkem vzato: nejde tedy o žádný rozchod — jde a šlo mnohem spíše o vzájemné zkoumání, kdo má koho kam v dohledné době strčit.
že socialistickou tradici) koliduje s druhou částí věty dodávající, že v ČSR "nebylo nerozborných bašt konservatismu". Ovšem — když se ultra-socialista Beneš v souhlase "s kolegou Gottwaldem" a ostatními spolupracovníky již v Moskvě dohodl nedemokraticky rozbořit ony bašty zdravého protikomunistického konservativismu V ČSR, pak neučinil nic menšího, než že otevřel dokořán brány komunismu, který u nás ani po válce nebyl tak silný, aby se dostal k moci bez přispění ostatních levicových stran, když nežádoucí protikomunistické strany byly dříve zakázány a persekvovány. A kdo jiný než radikálně levicová Národní fronta s Benešem v čele napomohla Gottwaldovi k ministerskému předsednictví? Jen povolnosti Národní fronty vděčili komunisté, že se jejich strana "po válce vynořila jako nejsilnější v zemi". Komunistická strana za to vděčí nikoliv t.zv. "proletariátu", jak by rád dokázal Peroutka a ostatní, nýbrž slabosti, ustrašenosti a neupřímnosti zaslepenců z Národní fronty, kteří ani po zkušenostech z jednání v Moskvě nepřestali v ČSR propagovat spolupráci se Sovětským svazem a Stalinem, jemuž Beneš a jeho kamárila do poslední chvíle plně důvěřovali! I to je každému, a jistě i Peroutkovi, zřejmé z Benešových "Pamětí".
Bude Chruščov zkoušet své ultrabomby někde v čínské poušti? I tuto otázku je patrně nutno stylisovat trochu jinak. Na příklad: strčí Chruščov nějaké bomby do rukou Maocetungovi? Jestliže totiž budou sovětské bomby zkoušeny v Číně, bude to jistě také znamenat, že Maocetung nějaké bomby dostane. Nikoli snad jako milost. Mnohem spíše jako danajský dar. Je totiž více než pravděpodobné, že So-
Jak tomu — (Pokračování)
Peroutka také ovšem ví, ale nepoví, že čs. komunisté neobsadili, nýbrž že dostali "nejvlivnější úřady a posice" již v Moskvě a že je už nepustili z rukou. To, že se někdo mohl vůbec domnívat, že se komunisté dobrovolně vzdají jednou nabytých mocenských posic, právě tato politická naivita dr. Beneše et consortes zavinila tragedii ČSR. Je Peroutka stále ještě tak naivní? Peroutka vypravuje našim doma, že "z hlediska komunistického socialisty" mohlo všechno přijít jinak, nebýt prý Chamberlaina, který přivodil rozkouskování ČSR. Tak prý se v prvních volbách po válce Čechoslováci objevili "rozhněváni na evropský Západ". Peroutka dodává, že "ani neví, jak by tomu mohlo být jinak". Povíme mu tedy: Měla se u nás dělat stejně mocná propaganda pro Ameriku, jako se dělala pro So-
Není tedy divu, že ve Washingtoně v těchto dnech uvažují, zda mají Harrimanovu moskevskou dohodu opravdu ratifikovat či nikoli. Ale závěr každé úvahy a odpověď na každou otázku závisí do značné míry na přesnosti slov, kterými je úvaha vedena nebo v kterých je otázka položena. Ve Washingtoně — a tím více v Londýně — je stále ještě mnoho lidí, kteří dovedou portugalského Salazara nazývat diktátorem, kdežto jugoslávského Tita presidentem; dovedou také vést tažení proti hlavě Jižního Vietnamu Ngo Din Diemovi a mluvit o jeho režimu jako o režimu totalitním, zatím co budou projevovat největší přátelství ghanskému Nkhrumovi a nazývat jeho režim osvícenou demokracií. Za takových okolností se však nikdy nedospěje k rozumnému úsudku. Je mnohem pravděpodobnější, že západní místa budou dokonale překvapena vývojem věcí, zejména na Dálném východě. A je také zcela pravděpodobné, že až vypukne krvavá válka na asijských březích Tichého oceánu, dovědí se západní velmoci teprve plnou měrou, do jaké míry se Chruščov s Maocetungem rozešli. Pak teprve bude také možno rozhodnout s definitivní platností, zda se Harrimanovo dojednání mělo či nemělo ratifikovat. Ale to bude ovšem již ve chvíli, kdy se celé toto dojednání bude moci hodit do koše na papír, tak jako se do něho hodily poznámky, které si z Moskvy přivezli v srpnu r. 1939 francouzští a britští vyjednavači.
věty! Beneš neměl Roosevelta přesvědčovat, jaký bodrý chlapík je vlastně ten Stalin, ti "demokraté" z Národní fronty neměli odmítnout Marshallův plán ze strachu před Stalinem. Jen trochu více občanské odvahy a pan Peroutka by byl viděl, jak tomu mohlo být jinak. Tvrdí dále, že "většina literatury u nás stála na straně komunismu", což prý byla pro něho velká pomoc. K osvěžení paměti p. redaktora: kdo u nás za první republiky ze všech sil podporoval komunistické literáty? Zdali ne jejich osobní přítel a mecenáš, ředitel nakladatelství F. Borového v Praze, Julius Firt, pozdější ideolog nár. socialistické strany a dnes ředitel RFE v Mnichově? Julius Firt to byl, Peroutkova pravá ruka, který před druhou světovou válkou podporoval ze všech sil komunisty-literáty, o národně socialistickém "Melantrichu" ani nemluvíc. Tak se pomáhal šířit jed komunismu — a dnes toho údivu! . Peroutka ještě vzkazuje, jakou m£l on a druzi představu o komunismu: kdysi prý si myslili, že komunismus sice lidem mnoho vezme, ale uspokojí je aspoň hmotně. Jak báječné, jak prosté. Lidé se najedí, mínil Peroutka a vznikne to co v úvaze nazývá "nasyceným materialismem". Jak jsme již uvedli, razí Peroutka novotvar "komunistický socialista". To je člověk, podle jehož názoru se vývoj k socialismu u nás mohl bráti jinou cestou. S takovým nasyceným komunistickým socialismem by se možná byli dnešní mluvčí z RFE doma smířili. (Potvrzuje to i Táborský ve zmíněné již knize, ve které píše, kdyby se byl býval Klement Gottwald zařídil podle vzoru Tita-Brože a odtrhl se od Kremlu, Beneš by mu byl býval ochotně "podal pomocnou ruku.") Ale běda — uzavírá svou úvahu zklamaný Peroutka, "v únoru 1948 se netrpěliví chtivci moci v KSČ spojili se stratégy mezinárodního komunismu v Moskvě a místo organického vývoje přišel mechanismus násilí so všemi následky . . A tak dnes sedí nasycení materialisté v Novém Yorku a v Mnichově a myslí si, že naši doma již zapomněli, kdože již v r. 1945 uvedl v činnost onen "mechanismus násilí" a uvrhl je do bídy nejen fysické, nýbrž i mravní. Ti pánové se krutě mýlí.
Červenec - Srpen, 1963
Ze světa. • Duch Jalty, Teheránu a Postupimi opět vede. Mr. Harriman se objímá s Chruščovem, připíjejíce si na zdraví, zatím co miliony zotročených lidí za železnou oponou marně čekají na pomoc Západu, jež by vedla k jejich osvobození. • Někteří američtí senátoři se staví ostře proti dohodě o zákazu atomických zkoušek. M.j. zejména sen. Goldwater, který namítá, že dohoda umožní Sovětům zdokonalení taktických zbraní a vybudování silné pozemní armády. • Ve Spojených národech je vykonáván silný nátlak na Portugalsko, aby opustilo africká území a na Jihoafrickou unii, aby upustila od domnělé rasové politiky. • Názor členů amerického generálního štábu na zákaz atomických zkoušek: "Amerika může ztratit a Rusko jen získat!" • Arsenál strategických zbraní, který byl plánován a budován za Eisenhowerovy vlády, je nyní rušen. Vývoj nukleárních zbraní ustal, bombardovací letadla jsou posílána do starého materiálu a zámořské základny jsou rušeny. Vláda razí heslo: "Čím méně zbraní budeme mít, tím jsme bezpečnější", což ovšem je v naprostém nesouladu s názorem vysokých vojenských kruhů. • Rok nezávislosti Alžíru přinesl této zemi jen bídu, nezaměstnanost a nejistotu. Dva miliony lidí, což je polovina pracujících, je bez zaměstnaní. Z milionu Evropanů zůstalo necelých 100 tisíc a na jejich místa není náhradních sil. o Piloti západo-německého letectva budou cvičeni ve Spojených státech. Výcvik, který bude prováděn na letecké základně ve Phoenix, Arizona, začne příštího roku. • Od konce druhé světové války Spojené státy uzavřely s Ruskem celkem 53 smluv a ujednání, z nichž Rusko porušilo 50. • Další Angličan, Harold A . R. Philby, novinář a dřívější agent zpravodajské služby, utekl do Ruska, kde mu byl poskytnut politický asyl a uděleno sovětské občanství. • Generál de Gaulle řekl politickým vůdcům v Evropě, že Spojené státy se již nemohou považovat za vedoucí velmoc ve světě a že jsou vnitřně oslabeny rasovými nepokoji. • Evropští diplomaté považují dohodu o zákazu atomických zkoušek za úspěch Chruščovova, který potřebuje zmírnění studené války, a hlavně čas, aby ruské hospodářství, které je ve velkých nesnázích, se mohlo zotavit. • Zatím co státníci debatují o tom, jak budoucí "Spojené státy evropské'' mají vyfhlížet, Evropané si tvoří Spojenou Evropu sami a po svém. Lidé se oblékají podle společného střihu, dívají se na společné evropské televisní programy a cestují, jako by hranice neexistovaly. • Zásoby zlata v Americe obnášejí dnes 15.7 bilionů. Dolar musí být podložen dle zákona 12.2 biliony ve zlatě, přebytek je tedy 3.5 bilionu. Nároky ze zahraničí na toto zlato činí 20.5 bilionů a stále rostou. Z toho důvodu poradci americké vlády doporučují, aby se změnil postoj k Francii, který není právě přátelský. V případě, že Francie bude žádat zlato za dolary, které drží, mohlo by dojít k velmi nemilé situaci. o Nástupcem zesnulého papeže Jana XXIII. stal se milánský kardinál Giovanni Montini, jenž přijal pro svůj úřad jméno Pavel VI. Nový papež se rozhodl pokračovati v intencích svého předchůdce. • Předčasně narozený druhý syn presidenta Kennedýho, pokřtěný jménem Patrick Bouvier zemřel po necelých 40 hodinách svého krátkého života přes obětavou snahu přednídh amerických lékařských odborníků a přes použití nejmodernějších prostředků vědecké techniky.
Zaslali jste už předplatné?
Živé pohřbívati. Dne 11.6.1963 podlehl v Zemské nemocnici ve Feldbachu v Rakousku srdečnímu záchvatu 711etý és. armádní gen. v.v. Lev Prchala. Pozůstatky zesnulého byly převezeny do Německé spolkové republiky a 22.6. uloženy k věčnému odpočinku na hřbitově "WaldŤriedhof" v Mnichově.
lepšího vědomí a svědomí. Oni prostě nemohli souhlasit s Benešovou prosovětskou politikou a proto musili být nejhrubším způsobem odstraněni z politického života.
V Německu, v zemi našeho "odvěkého nepřítele", byl v sobotu 22. června pohřben čs. arm. gen. v.v. Lev Prchala. A ¡ak důstojný pohřeb mu naši "odvěcí nepřátelé" v Mnichově uchystali; dokonce i hrst české půdy přinesli a nasypali na rakev. Přišel spolkový min. dopravy Hans-Christoph Seebohm, státní tajemník Hans Schütz, a sudetoněmecké ústředí representovali dr. Boehm a ing. A. K. Simon. I Slováci byli zastoupeni. Ale na prstech bys býval spočítal Čechy, kteří kráčeli v průvodu TO vdovou a synem Nepřátel měl Prchala více a ti jej pohřbili již v r. 1939, ještě dříve, než přibyl do Londýna. Vůbec každý, kdo byl Benešovi nepohodlný, byl umlčen, pošpiněn, znemožněn, odstraněn. Pro takové odstraňování politických odpůrců mají Němci výstižné pojmenování: "Rufmord" — vražda pověsti, zničení pověsti. Prchala, který v r. 1939 přešel z Pod. Rusi do Polska a začal tam organisovat polské a české "legiony" s podporou tehdejší polské vlády, soustředil na sebe nenávist Benešovu, kterému se jeho počínání nehodilo do sovětofilské koncepce. A byly tu Í jiné intriky časnějšího data. Prchala byl však jen jedním z mnoha, na které Beneš zanevřel a kteří proto musili být odstraněni z politického dění. Vždyť skandalisován v exilu byl i býv. min. předseda dr. Milan Hodža, který předčasně skonal ve Spojených státech; a několikanásobný místopředseda v čs. vládách, sociálně demokratický předák Rudolf Bechyně zahořkl nevděkem, jehož se mu v exilu od Benešovy vlády dostalo tolik, že své poslední knize dal trpký titul "Jen pero mi zůstalo". Avšak stejně jako Bechyněmu nepomohlo v obraně cti a politického zaměření pero, tak ani Hodžovi nebo Prchalovi nepomohlo, že si počínali čestně podle svého nej-
Z ŠACHOVÉHO SVĚTA. Americkým tiskem sotva prošla skrovná zpráva o výsledku světového mistrovství, sehraného na jaře tohoto roku v Moskvě mezi držitelem titulu Botvinikem a vyzývatelem Petrosianem. — Považujeme proto za vhodné seznámit své čtenáře, kteří mají poměr ke královské hře, nejen s výsledkem a průběhem této mimořádné události, ale též s retrospektivou minulých mistrovství. Předně, suchá skutečnost: Tigran Petrosian, 331etý arménský velmistr, je novým mistrem světa v šachu. Dobyl svého titulu tím okamžikem, kdy remisoval 22. hru svého zápasu s obhájcem Michajlem Botvinikem. Konečné score: 12% :9V2 sestává z 5 vítězství Petrosianových, 2 Botvinikovýoh a 15 nerozhodných her. Petrosian stal se devátým mužem v historii, který je oficielně uznán za šachového mistra světa. Zde přehledná tabulka dosavadních mistrovství světa: V 1886 Steinitz - Zukertort 1889 Steinitz - Cigorin 1890-91 Steinitz - Gunsberg 1892 Steinitz - Cigorin 1894 Lasker - Steinitz 1896-97 Lasker - Steinitz 1907 Lasker - Marshall 1908 Lasker - Tarrasch
Strana 5
Z P R A V O D A J
Červenec - Srpen, 1963
P
10 5 10 6 6 4 10 8 10 5 10 2 8 0 8 3
N 5 1 9 5 4 5 7 5
Milan Hodža, náš vynikající politik, zemřel dříve než mohl obsáhleji vylíčit svou předvídavou oposici vůči Benešově politické koncepci; a Prchala byl zase především voják; jemu stačilo vědomí pravdy a bylo by bývalo pod jeho důstojnost obhajovat své stanovisko. Ostatně, i kdyby tak býval byl učinil, jeho hlas by byl zanikl ve fanfárách, rozpoutaných v exilu kolem "vynikajícího demokrata" Edvarda Beneše, který prostě všechny ostatní demokratické strany zakázal, aby mohl "znárodnit" národ. Co už docílil svou knihou tak rutinovaný politický spisovatel jakým býval Bechyně? Nad Prchalovým hrobem, nad nímž jsme z úst našich "odvěkých nepřátel" slyšeli tolik slov uznání, jsme vzpomněli oněch nesčetných umlčených, i terorem umlčených, kteří jej předešli. Prchalovi nepřátelé nám odpoví, že "Prchala paktoval s Němci". Avšak Prchala byl v minulém exilu zatracen Benešem a jeho přitakavači nikoliv proto, že by byl paktoval s Němci, nýbrž proto, že paktoval s Poláky! — Kdyby byl paktoval s bolševiky, jako na př. plk. Ludvík Svoboda v Sovětském svazu byl by prohlášen za hrdinu národa a celá propagační mašineríe exilové vlády by bývala pracovala k šíření jeho slávy. Národní socilisté ovládali za minulého exilu v Londýně rozsáhlý propagační aparát. Ministr Hubert Rípka a četní jeho spolupracovníci mu stáli v čele. Své úlohy se tato popravčí četa cti čestných lidí zhostila znamenitě. Ani pes by býval od Prchaly kůrky chleba nevzal. A kdyby se byl býval Prchala vrátil domů, byl by popraven ještě dříve než gen. H. Píka, onen Píka, který
1909 Lasker - Janowski 1910 Lasker - Schlechter 1910 Lasker - Janowski 1921 Capablanca - Lasker 1927 Aljechin - Capablanca 1929 Aljechin - Bogoljubov 1934 Aljechin - Bogoljubov 1935 Euwe - Aljechin 1937 Aljechin - Euwe 1951 Botvinik - Bronstein 1954 Botvinik - Smyslov 1957 Smyslov - Botvinik 1958 Botvinik - Smyslov 1960 Tal - Botvinik 1961 Botvinik - Tal 1963 Petrosian - Botvinik
7 1 8 4 6 11 8 9 10 5 7 6 7 6 7 5
1 1 0 0 3 5 3 8 4 5 7 3 5 2 2 2
2 8 3 10 25 9 15 13 11 14 10 13 11 13 11 15
V tabulce uvedené písmeno V znamená vítězství, písmeno P porážku a písmeno N nerozhodnou hru. Tučně vytištěné jméno znamená nového mistra světa. Sluší poznamenat, že až do nešťastné smrti Aljechinovy (zemřel během II. světové války ve Španělsku po pozření rybí kosti) šampionáty byly více méně organisovány "ad hoc". Po uprázdnění Aljechinova trůnu ujala se organisování mistrovství F.I.D.E. (Šachová světová federace). Pod auspiciemi této vrcholné organisace byl sehrán v r. 1948 turnaj, jehož se účastnilo 5 velmistrů. Vítězem byl Botvinik, který se tak poprvé stal mistrem světa. Od té doby bylo sehráno 7 šampionátů — a Botvinik byl vždy jejich účastníkem. Petrosian dobyl nároku hrát proti Botvinikovi svým vítězstvím v turnaji velmistrů na Kubě.
se v Moskvě a Kujbyševu snažil plnit příkazy Benešovy exilové vlády i proti vůli blízkého Benešova přítele, zrádce Fierlingera, jenž se stal dokonce min. předsedou prvé vlády Národní Fronty, oné Národní Fronty, jejíž příslušníci se dnes v exilu chvástají "antikomunismem". Z dobrovolně prodlouženého exilu sledoval Prchala, kam Benešova prosovětská politika národ zavádí a hledal spojence proti této sebevražedné tendenci. Nalezl je u našich "odvěkých nepřátel". Nebudiž tu rozebíráno, zdali tak učinil v době ještě nezralé. Budiž tu však pověděno, že měl odvahu učinit tak, že měl odvahu rovnat cestu k smíření Čechů s Němci v době, kdy o německo-francouzském smíření nepadlo ještě ani slova a dodáno budiž, že dnes Prchalovi úhlavní odpůrci sami opatrněji hledají, jak by si naklonili ty, které z Čech vyhnali. Po ostudné kampani, kterou byla Prchalova čest tupena, aniž mu byla poskytnuta možnost obhajoby, následovalo v tomto exilu nápadné ticho.
ČSL VLÁDA LOUPÍ V ZAHRANIČÍ. Jak oznámila nedávno vídeňská DIE PRESSE, vznesl již po druhé posl. lid. strany Machunze na spolkového kancléře rakouského v parlamentě dotaz, jaké kroky hodlá podniknout, aby zabránil olupování čsl. občanů, vlastnících v zahraničí majetek. Pakliže kancléř této právní loupeži nezabrání, může být označen za spoluvinníka pražského komunistického režimu. Již min .roku poukazoval posl. Machunze na to, že se v Rakousku začalo důvěrně pátrat po majetku občanů, žijících v zemích za železnou oponou. Pak se vykázali komunističtí advokáti ve Vídni nebo realitní kanceláře plnými mocemi ku prodeji tohoto majetku. Poslanec Machunze navrhuje, aby vláda blokovala peníze na vázaných účtech, se kterými komunisté nemohou disponovat. Nedávno pokusili se komunisté odprodat státní majetek čsl. v Německu, ale Němci nedovolili převody v gruntovních knihách. A . P.
Turnaj tento byl mnohými kritisován, zejména americkým velmistrem R. Fischerem, který tvrdil, že sovětští účastníci umožnili Petrosianovo vítězství hraním remis mezi sebou. Tvrzení pravděpodobně pravdivé, nicméně však těžko dokazatelné. Letošní utkání bylo zahájeno dne 23. března v Moskvě před návštěvou 1.500 diváků. Jednotlivá zasedání byla limitována na dobu 5 hodin. Hráči byli povinni udělat 40 tahů za 2% hodiny a 16 tahů za každou další hodinu. Petrosian měl v prvé hře bílé kameny a projevil nervositu. Na svůj 13. tah spotřeboval plných 20 minut. Jeho tíseň se stupňovala a vzdal partii ve 40. tahu. Revanšoval se však vítězstvím ve hře čtvrté a sedmé. Botvinik dosáhl pak cenného bodu ve hře čtrnácté. Petrosian podal svůj nejlepší výkon ve hře patnácté, kdy opět získal vedení. Zlomil v tomto kritickém bodě Botvinikovu morálku. Po dvou dalších tvrdě bojovaných remisách došlo pro Botvinika ke skutečné katastrofě, neboť dvakrát po sobě prohrál. Od tohoto okamžiku bylo jasno, že se Botvinik již vnitřně vzdal a zbytek ostatních utkáni byl pouhou formalitou. Oba soupeři jsou zcela rozličných osobností a jejich vzájemný poměr během utkání byl téměř nepřátelský. -— chovali se k sobě s chladnou zdvořilostí a stiskli si ruce povinně jen při souhlasu s remisou. Botvinik již naznačil, že se nezúčastní příštího turnaje kandidátů a tím zjevně
Uvědomujíce si výsledek katastrofální politiky Benešovy a zbaveni tak zbraně, kterou proti generálovi tasili, národní socialisté na veřejnost zmlkli, spoléhajíce se, že Prchala ¡e stejně za živa politicky mrtev. Živé pohřbívati — to dovedli naši národní socialisté doma i za hranicemi. Avšak stíny svých obětí neodstraní národní socialisté a jejich spolupracovníci ze své cesty pouhým mlčením. — (Kolik obětí jejich persekuce po roce 1945 zahynulo jen v leopoldovské věznici?) Oni soudili, odsuzovali, a oni budou souzeni. —rý.
Recidiva — (Dokončení s 1. str.)
komunisté doma snaží (na př. slov. spisovatelé) komunismus zlepšit a odstranit jeho chyby a nedostatky a tím ho upevnit a konservovat k trvalému uspění. Vidíme již dnes propagační úsilí přimět komunisty k ochotě otevřít Železnou oponu k návštěvě některých exulantů či k návratu určitých odborníků a politických osobností, kteří by mohli satelitům prospět v různých fázích jejich dalšího vývoje. Utrpení porobených národů bude upadat v zapomenutí pro úsilí udržet tam dosavadní režim v jakési lepší formě. Skutečný a nekompromisní boj proti komunismu stane se opět zpátečnictvím, reakcionářstvím, fašismem a pod. Jeho nositelé budou napadáni a ostouzeni. Po 15 letech exilu! Jsme v svobodné a demokratické zemi. Máme povinnost abychom prostředky, které nám její demokracie dopřává, bojovali proti těm, kdo a ť z nevědomosti či z falešného předstírání důvěřivosti mohou ohrozit bezpečnost svobodného světa a přivodit trvalé ujařmení milionu lidí. \r.
Rv
•v
• .
o z s i r u j te ZPRAVODAJ! odchází v něm jedna z největších postav šachu všech dob. Je toho velmi litovat, neboť podle názorů velmistrů, kteří byli svědky utkání, byl Botvinik spíše poražen neúprosným Časem (je mu 52 let) než svým protivníkem. Soupeři byli ovšem rozdílní i ve stylu. Botvinikův je klasický, hluboký avšak jasný, a je-li ve formě (nebyl tentokráte) představuje nádherný šach, logickou práci umělce od začátku až do konce. Opravdu dobrá Botvinikova hra nese v sobě nesmazatelnou známku nejvyšší třídy a řadí se do anthologií nejlepších her se stejnou přirozenou lehkostí, která byla vlastní Aljechinovi a Capablancovi. Petrosian je úplným toho kontrastem. Jeho styl je tak mlhavý, že uniká všem pokusům o klasifikaci. To ho činí sice nesnadným soupeřem, není však potěšením jeho hru sledovat. Pravda, je hráčem přirozeným, neznamená to však, že hraje zajímavý šach. Bývalý mistr světa Tal prohlásil po skončení mistrovství toto: "To není druh šachu, kterému rozumím". Jeho postřeh byl sdílen i jinými, jako Bronsteinem, Smyslovém a Keresem. Zdá se pravděpodobno, že bude Petrosianovi v budoucnu zatěžko vtisknout svému trůnu onu dávku nezapomenutelnosti, kterou mu vryli Steinitz, Lasker, Aljechin a Botvinik. Bude se muset spíše spokojit s přechodnou převahou, která se stala údělem Euwemu, Smyslovovi a Talovi. Bude však při příštím (Dokončení na str. 6.)
Strana 6
I. Ve výlohách klenotníků vyhlížím a vybírám z nejcennějších skvostů dárky pro své přátele. Výběr činí mi nesmírné potěšení, ba povyšuji nevinnou hru na obřad. Zaujal mě nádherný briliant, gota de agua, vodní kapka, nejméně 18-ti quilatový. (Quilat, nebo karát, rovná se 200 miligramů.) Klenotník ujišťoval, žě kámen je původem z Venezuely. "Charakteristická krystalisace i vysoké číslo (2.42) lomu paprsků to dosvědčuje. Proto tak jiskří", pravil. "Barva, třpyt, tvar, čistota, váha a velikost jsou základními prvky při výpočtu ceny briliantu. Jen zřídka poštěstí se nalézt tak veliký a krásný kámen v diamantových nalezištích Venezuely. Povětšině nedosahují ani jednoho quílatu a z větší části hodí sě jen pro průmyslové užití a k drcení na diamantový prach." Říkal toho ještě více. Pravil, že onen zářící minerál má světlo, život, krásu, oheň a třpyt, že každá z jeho 58 facet je přesně propočítána a kdesi cosi. Vedl vesměs odborné řeči. V poříčí Caroní, Paragua, Icabarú, venezuelské Guayany, rozprostírá se nesmírný panenský prales. V povodí těchto řek a nesčetných přítoků nalézají se dodnes nedotčená diamantová ložiska, Diamanty na povrchu, diamanty 30 metrů pod zemí. Diamanty ve vychladlých kráterech, diamanty v říčních nánosech, diamanty v loži řek. Jen se sehnout a sesbírat je. V rozloze statisíců čtverečních kilometrů jsou roztroušeny campamentos minerů, diamantokopů, přechodné osady věčných čekatelů rychlého zbohatnutí. Krajem letí zpráva, někdy pravdivá, že kdesi byla objevena kapsa, velké hnízdo diamantů. Sta mineros opouští své "doly", svá campamentos, a putují za bludičkou. Chatrče, které stály hříšné peníze, se prodávají za bukvici. V nové osadě pytel cementu představuje fortunu a láhev Pepsi-Coly dolar. Každý může být minerem, i cizinec. Daně neplatí, co vytěží je výhradně jeho. Mladý muži, nechcete vstoupit do legie posedlých nadějí? Nechcete vsadit zdraví a život za přání a očekávání? Budete si olizovat prsty. Sí seňor. Minero s mačetou v ruce prosekává se pralesem s tělem páchnoucím zkaženým tukem, jehož vrstva chrání před bodáním hmyzu a hadím uštknutím. Neproniknutelný prales, královna zla, satanské strašidlo schopné přijmout všechny vzhledy, dýchající ovzduším násilí. Nepřátelský prales, zákeřný prales, tisíckrát prokletý, nepromíjející, žravý. Ráj kajmanů, tembladorů po jejichž elektrickém výboji pozbyde vědomí kůň i jezdec, tragavenados polykajících dospělá dobytčata, tygrů, araňa mona, jedovatých hadů, zancudos malaristických a mosquitos. Paraiso parasitů, vředů, žloutenek a horeček, z nichž nejnebezpečnější je horečka diamantová. Minero žije v pátém pekle v naději na nebe sedmé. Kdokoli může podotknout: " Y ahora vete a freír monos a otra parte — a teď jdi smažit opice někam jinam — vykládej rozumy někomu jinému."
Šachy — (Dokončení) mistrovství 1966 jistě tvrdým oříškem kterémukoli svému soupeři. Bude jím Tal, Keres, Korchnoj či Fischer? A jak tcmu bude dál? Bude světovým mistrem v roce 2.000 muž či stroj? Je snad málo pochyb o tom, že vědci
Z P R A V O D A J
Zlato a diamanty. Vilém, Gran Embustero.
Omlouvám se. Dotýkaje se láskyplně zářivého kamenu, byl jsem duchem vzdálen mnoho tisíc kilometrů, v pralesích Gran Sabany ve venezuelské Guayaně. Mám již dárky vybrané pro všecky své přátele. Prsten s briliantem, vodní kapkou, 18 quilatů; rubínový náhrdelník, brože se safíry, malé něžné náramkové hodinky zdobí Esmeralda Musa (gota de aceite) a ještě několik drobností s ametysty, aqua-mariny, alejandrity a zlatou orchidei s margaritskými perlami. Jsem vzrušen očekáváním, budou-li přátelé nadšeni mými dárky. Zakoupím je ihned, jakmile budu mít peníze. II. Přemýšlel jsem, čím bych se blýskl, aby mi bylo uvěřeno, že jsem expertem a že jsem tam byl. Třpytem několika vědomostí hodlám oslepit důvěřivé tak, jako dobře formovaný casi-casi (bezcenný pseudo-diamant) obluzuje světlem a tvrdostí nezkušené. Diamanty jsou malé, unikají zraku. Zkušený minero usuzuje na jejich přítomnost podle tak zvané formace, lože minerálů, doprovázejících diamant, v němž nechybí grafit. Diamant je vždycky uložen ve formaci, ale ne každá formace obsahuje diamanty. Diamanty málokdy vyskytují se osamoceně, zpravidla tvoří hnízda. Písky, země, ulehlé bahno diamantonosné, bývá barvy modré, světlozelené, také červené. Mineros pracují v náplavech na pevné zemi, ale také na dně řek, za naprosté tmy, v hloubce 30 - 40 metrů, kam světelné paprsky nepronikají. Zatíženi olovem na prsou i zádech, do polovice těla kryti skafandry, vystavují se sterým nebezpečím. Pracují povrchně a nesystematicky. Vědra naplněna diamantonosným materiálem jsou tažena řetězy nad hladinu. Materiál je promýván na sítech. Diamant svojí vahou klesne vždy do středu síta. Mineros nevyčerpávají svůj důl, vyberou květ a stěhují se na místo jiné, Minero žije nepohodlně. Spatně bydlí, špatně jí, ještě hůře se obléká. Dříve či později podlehne útrapám, ale není na světě síly, která by ho navrátila civilisaci. Je posedlý očekáváním. Pracuje v potu tváře do vyčerpání a jedenkrát naleznuv cenný materiál, rychle jej prodá, aby mu snad v kapse nezplesnivěl. Za stržené peníze pořádá nesmyslné orgie, opíjí se do němoty obklopen náhodnými přátely a přítelkyněmi. Člověk, který nikdy neměl přátel a o něhož se nikdo nikdy nezajímal. Arabové, Řekové, Rusové, Češi, Poláci, celý svět hledá diamanty. V Gran Sabaně člověk se domluví snáze tatarsky, než španělsky. Lidé tu zapomínají svá jména, žijí pod přezdívkami. Oběšený, Catire, Nebezpečný, Krásný Juancho, jsou apodos. Podívá-li se jim někdo pátravě do očí, klopí pohled. Možná obavou, aby nebyli prozrazeni. V džungli jsou si jisti.
Nikdo neví, odkud přicházejí, kam jdou. Hladina řek klesá. Bude mnoho bohatých tohoto léta. Mladý muži, nechcete být mezi nimi? Neobjevil jste dosud, že i slzy lze kousat? AI diablo todo eso! Vy umíte se zastavit včas a vrátit se clo civilizace. Ha, ha. Por sí acaso, pro všecky případy, kladu kytičku na váš hrob. III. Zde člověk nemůže odejít, cesta nevede na žádnou stranu, všude je prales, zlato a diamanty. V době dešťů běží zlato ulicemi. Municipalita naší osady dala vyvěsit návěští: V této ulici se zakazuje hledat zlato. Zbytečně — mineros rozbořili svá chatrná obydlí a zlatonosný štěrk odvezli do mlýnů. Zlato je na všech stranách. Po velkých deštích ženy sbírají cochanitos, pecičky ryzího zlata. Zde nemají starost, jak ozdobit své hezké uši. — Zpívají: "Los sapos en la laguna cuando ven el agua venir, levantan el culo para alto y no se dejan consumir." "Když žáby na jezeře vidí přicházet (velkou) vodu, zvedají zadky do výše a nenechají se zničit." Ženy sbírají zlatá zrna a nadzvedají svá trasera jako žáby, o nichž zpívají. Minerům pracujícím v jamách se to líbí. V tom bohatství nikdo není tak zámožný, aby si mohl koupit ženu jen pro sebe, aby ji mohl vlastnit každý den. Živobytí je tak drahé. "Te amo. Miluji tě", řekl velmi ošklivý Joselito jedné noci. Byl nejošklivější věcí, kterou kdo kdy viděl. "Aunque te pago, te amo a ti", pravil, "ačkoliv ti platím, miluji tě." " Y o sé", vzdychla, "já vím." Šla tiše, jakoby bosa. Sla líně, vláčně. Kývala se v bocích jako l o ď k a v zátoce, očekávající svého námořníka. Jal se čichat. Ve změti nejčernější černosti rukou, vlasů a kůže, cosi světlejšího jako tušení rostlo v jistotu, v modravé bělmo očí, v zatnuté řady silných zubů. "To je, co učiním," řekl ošklivý Joselito a v temné noci nebyl ošklivý. "V tvém obětí zemru beze spěchu."
budou do té doby schopni sestavit dokonalý automat, který bude moci zásadně konkurovat i velmistrům. Je si však podobného vývoje přát? Bude mladý člověk, jenž se seznamuje se základy a taji královské hry, prožívat stejné vzrušení při svých vlastních kombinacích, jako tomu bylo dříve? Anebo najde zálibu v ovládání knoflíků něja-
kého chladně kalkulujícího šachového I.B.M.? Nalezněmež útěchu ve srovnání šachu ku př. s hudbou, kde mechanický skladatel jistě nebude nikdy schopen předčit bohatství a cit tvůrčí lidské fantasie. A tak, jsouce zastánci nejkrásnější tradice královské hry, pevně věříme, že člověk bude vždy hrát lepší šach než stroj. Milan Kurz.
Dříve, než hledat diamanty, je nevyhnutelné dobře jíst, dobře spát a bavit se. Péče o zdraví duševní je stejně důležitá jako o zdraví tělesné. V pralese se může žít způsobem normálním, zdravým a příjemným. Lov je bohatý a nejlepším řešením zásobování jest puška. Největším nepřítelem člověka v pralese je hlad a proto není-li dosti peněz na potřebné věci, je lépe zůstat doma. Zdravě se spí ve visutém indiánském lůžku zvaném "hamaca", pod jemnou bavlněnou sítí "mosquitero", nad níž je zavěšen kus plastiku pro případ deště. Spát na zemi je nezdravé, země vyzařuje vlhkost během noci a hmyz vyhledává teplo a úkryt. Většina prodávaných mosquiteros nevyhovuje. —
Červenec - Srpen, 1963
Mosquitero má být velmi jemné, aby zancudos a jejenes, malincí mosquitos, se nedostali dovnitř. Malarie v Gran Sabaně je na ústupu. Zancudos, její šiřitelé, nejsou tam proto již tak nebezpeční, což ale neznamená, že by jejich bodnutí bylo méně palčivé. Jejenes v přítomné době jsou podezříváni z přenášení neznámé choroby, způsobující matení mysli, idiotismo. V hlubokých lesích Guayany, ve věčném šeru stromových velikánů, člověk rychle ztrácí orientaci. Při akrobatických výkonech přeskakování potoků, strží a výmolů a přelézání vývratů, poškodí se snadno magnetická střelka. Zmagnetisovaná jehla zabodnutá v korku nebo ve dřevě, v nádobě s vodou, ukáže k severu. Noc přichází náhle, během půl hodiny. Zkušenost doporučuje, aby campamento začalo se stavět už o třetí hodině odpoledne. Jsou mineros, kteří neučiní kroku osamoceně, ačkoliv jsou po zuby ozbrojeni. Někteří se smějí prchajícím hadům a přísahají, že v životě neviděli tygra. Jsou také tací, ale ti nemohou přísahat, kteří byli rozneseni tygry džunglí. Dobré vysoké boty a klobouk jsou stejně důležité, jako láhev petroleje. Boty chrání před uštknutím, klobouk před nevítanými hosty s hůry a ohně se bojí každé zvíře. Velcí mravenci zvaní hormigas " 2 4 " jsou nejčastějšími hosty spadlými s nebes. Z a své jméno děkují bolestné horečce způsobené jejich jedem během 24 hodin po štípnutí. Jed araňa mono, chlupatého pavouka, velkého jako dlaň, je tak nebezpečný jako jed rozzuřené zmije. Při vstupu do džungle člověk měl by si osvojit některé zvyky: Nezabíjet, co nemůže sníst. Nečekat na vyzvání a podat všem přítomným, jestliže právě vaří kávu. Pozorně prohlédnout, vytřást a vyklepat své boty a klobouk, dříve než je navleče na nohy a položí na hlavu. Může tam být ukryt had, modro-černá stonožka, escorpión, nebo alacran. Každých 14 let přichází "gran verano". Voda z řek téměř zmizí a lidé rychle bohatnou. Viděl jsem na jedné "suruce" (promývacím sítu) 52 diamantů. Mladý muži, viděl jsem je vlastníma očima. Dno řeky pod pískovým nánosem má pokrývku velmi tvrdou, vrstva je jakoby z cementu, ale pod ní bývá skoro vždy formace bohatá diamanty a zlatem. Dvaceti až třiceti centimetry tohoto pláště musí se minero propracovat a jen pod tou vrstvou, na dně je bohatství. Jsou tůně hluboké 80 až 100 metrů, dosud netěžené. Mineros šeptem si vyprávějí o diamantech zvících holubího vejce a o balvanech ryzího zlata velikých jako lidská hlava. Jen se ponořit a vynést z hlubiny š ť a stný osud dříve než přijdou deště, než voda v řečišti vystoupí přes noc o 4 metry. Mimochodem, mladý muži, po případ, že byste měl dosti odvahy ponořit se do oněch hlubokých tůní, může se přihodit, že některá hladová anaconda skočí po vaší noze, jako po kterékoliv návnadě. Zkušení mineros radí: Než had zatne zuby a než se obtočí kolem oběti — vypíchat mu nožem oči. ZPRAVODAJ — Vydává Sdružení Československých exulantů v Chicagu. Adresa: 2619 S. Lawndale Avenue, Chicago 23, Illinois, U.S.A. Vychází měsíčně. Předplatné $2.50 na rok. Uzávěrka 10tého každého měsíce.
