Z OBSAHU NA MUŠCE. Tryzna za legionáře. Chci rozptýlit obavy pochybovačů. Dobrá zpráva pro veterány. Změna po šesti letech

Z OBSAHU

NA MUŠCE Nechybí…? Zavádění digitálních procesů v kancelářských činnostech je bezpochyby chvályhodná věc. Před časem byl spuštěn elektronický systém plánování, zabezpečování a vyúčtování pracovních cest i dalších aktivit v zahraničí. Teoreticky to vypadalo velmi slibně. Již žádné předávání papírových košilek na Úřad provozu a služeb MO, žádné dojíždění pro finanční i jiné náležitosti do kanceláří a jediné pokladny, žádné čekání při vracení zbylých peněz. Vše bude probíhat on-line, peníze si každý vyzvedne a odevzdá na nejbližším finančním středisku. Praxe je však jiná. Minimálně při vyúčtování, kdy se člověk dostává do zvláštní situace. Chtěl by svému zaměstnavateli zbylé peníze vrátit, ale ono to nejde. A stále slyší stejné zdůvodnění. Systém nepracuje, jak má, firma, která má celý projekt na starost, jej vylaďuje a pracuje na odstranění závad. Tak již dva měsíce marně čekám. Spolu se dvěma kolegy stále máme v nechtěné úschově několik tisíc eur. Kolik to může být na celém Ministerstvu obrany a v armádě, si radši netroufám odhadnout. I když systém stále plně nefunguje, možná by stálo za to po návratu ze zahraničí vrátit třeba 80 % financí a zbytek přesně vyúčtovat, až to půjde. Velitel operace Pouštní bouře americký generál Norman Schwarzkopf údajně neváhal a ze Zálivu poslal proudový letoun s tučným šekem do banky, aby na úrocích neztratil jediný víkend. Říká se, že peněz není nikdy dost a že prakticky každému stále chybí. Nebo někomu nechybí…? Michal ZDOBINSKÝ

Tryzna za legionáře

8 Chci rozptýlit obavy pochybovačů

10 Dobrá zpráva pro veterány

12 Změna po šesti letech

18 Pancéřová ochrana jednotlivce: VESTY Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: npor. Lada Kovářová

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Uzávěrka čísla: 18. 7. 2007

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

Toto číslo vyšlo dne: 6. 8. 2007

26 Nenápadné novinky

32 Mistrovská škola hrou

46

Î DO ŽHAVÉHO

MISE Í

POSLEDNÍ PATROLA

Kolji Pravda o tom, co se odehrálo 3. května 2007 v Afghánistánu K napsání tohoto příspěvku nás vedl fakt, že naši známí a příbuzní a stejně tak i naprosto cizí lidé mají spoustu „zaručených informací“ o tom, co se událo při návratu patroly v podvečer dne 3. května 2007. Protože nechceme dále dávat prostor dezinformacím a dohadům, nabízíme vám informace o průběhu patroly od jejího začátku až po tragický konec. Není jednoduché mluvit nebo psát o situaci, při které jsme ztratili jednoho z našich kamarádů. Shodli jsme se však na tom, že je to nutné a že veřejnost má právo vědět, co vojáci Armády České republiky dělají, jaké úkoly plníme a do jakých situací se můžeme dostat. Připravila: npor. Lada KOVÁŘOVÁ na přání příslušníků 5. kontingentu PRT Fajzabád Foto: npor. Lada KOVÁŘOVÁ

2

Každá patrola do distriktu Koran va Munjan je považována za velice náročnou, a proto jí je věnována patřičná příprava. Tato oblast je nejvzdálenějším distriktem našeho prostoru zodpovědnosti. Správní vesnice Skazer je od základny PRT Fajzabád vzdálena přes 200 km. Vzhledem k tomu, že většina cest do tohoto distriktu je ve výšce více než 2000 metrů nad mořem, navíc vytesaných do skály, nebo naopak navršených z bláta a kamení, trvá zdolání těchto 200 kilometrů déle než 16 hodin. Před každou patrolou, ať už je její cíl průzkumný nebo humanitární, musejí všichni příslušníci patroly dokonale znát cestu a její nebezpečná místa. Důraz se

klade na předpověď počasí z důvodů, aby se patrola vyhnula nebezpečím, která plynou z pouštních bouří nebo přívalových dešťů. Každý v patrole zná své místo, své úkoly a povinnosti a ví, jak reagovat v případě ohrožení. Tím nemusí být pouze teroristický útok nebo třeba nastražené výbušné zařízení, ohrožením může být samotná cesta nebo zhoršené klimatické podmínky. Nejinak tomu bylo i před patrolou, která opouštěla základnu 1. května 2007. Znali jsme podrobně celou cestu, připravili se i na možnost, že by cesta byla neprůjezdná nebo že by se v některých oblastech zhoršila bezpečnostní situace. Naším úkolem byla kromě průzkumu prostoru a zmapování cest v distriktu Koran va Munjan také realizace několika humanitárních projektů a současně nalézt další možnosti, jak by mohly jednotky ISAF a Česká republika této extrémně chudé, na druhou stranu však strategicky důležité oblasti pomoci. Základnu PRT Fajzabád jsme opustili 1. května 2007 kolem čtvrté hodiny ráno. Bez problémů jsme projeli distrikty Baharak a Yamgan a směřovali k hranicím distriktu Koran va Munjan. Věděli jsme, že posledních 70 kilometrů naší cesty je nejnáročnějších, a to zejména z důvodu vysokohorského terénu. Určili jsme si místo, kde strávíme noc. „Safe heaven“, takzvané „bezpečné nebe“, je místo, které není v žádné budově, je však strategicky umístěné tak, aby bylo dobře chráněné proti eventuálnímu napadení. Bohužel několik kilometrů před tímto místem nás zradila technika. Na jednom z našich vozidel došlo k závadě, kterou jsme

nebyli schopni sami odstranit a která zcela znemožnila další pohyb tohoto vozidla. Tento problém měly již předchozí patroly. Nejedná se o chybu řidiče, je to dáno extrémní náročností terénu, ve kterém se životnost vozidel několikanásobně snižuje. Věděli jsme, že není možné s porouchaným vozidlem pokračovat, měli jsme však úkoly a ty jsme chtěli splnit. V tom momentě se štěstí postavilo na naši stranu. Zcela neočekávaně se nám podařilo zastavit místního dopravce, jenž byl ochoten, pochopitelně za finanční úhradu, přepravit naše vozidlo zpět do Fajzabádu. Po konzultaci naší situace s velitelstvím jsme vozidlo naložili a rozdělili naši patrolu tak, abychom mohli

splnit úkoly, které jsme měli stanovené, a současně přepravili techniku zpět na základnu. V brzkých ranních hodinách proto jedna část patroly zahájila návrat a další část, kterou tvořilo 14 příslušníků spolu s překladatelem, vyrazila ve čtyřech vozidlech směrem k oblasti Koran va Munjan. Už od samotného příjezdu do distriktu jsme měli dobrý pocit z naší práce. Kontaktovali jsme lékaře jediného zdravotního střediska v této oblasti. Předali mu elektrický generátor, který umožní využívání lůžkové části ambulance i v nočních hodinách. Probrali jsme možnost opravy tohoto střediska, která by znamenala výstavbu střechy a ochranné zdi zabraňující zatopení při povodních. Také naše zdravotnice mohla s lékařem konzultovat léčbu některých pacientů a předat mu zdravotnický materiál. Poté jsme vyrazili do správního centra této oblasti, vesnice Skazer. I zde nás místní více než přívětivě přijali. O tom, zda dveře otevírají peníze a pomoc, kterou pro místní obyvatelstvo znamenáme, můžeme pouze diskutovat. Každopádně možností, jak zde pomoci, je několik. V prvé řadě je velice šokující zejména stav místního školství. Škola jako taková zde vlastně neexistuje. Asi 200 dívek využívá prostory místní mešity, a proto nás zástupci vesnice žádali o zakoupení stanů, které by mohly být jako škola dočasně využívány. Přibližně 200 chlapců sice může říct, že mají školu, tedy pokud se dá za školu považovat pět tmavých tříd uplácaných z bláta a kamení, bez střechy, oken a jakéhokoliv vybavení. Chvíli jsme přemýšleli, jestli má smysl investovat peníze do výroby lavic pro tuto školu,

3

Î MISE

nakonec jsme se shodli, že takto aspoň trochu zlepšíme úroveň jejich života, dokud nenajdeme trvalejší řešení. Tím by mohla být výstavba nové školy – nebyla by sice nijak velká, děti by se musely učit na směny, což je v těchto státech běžné, ale byla by lepší než to nic, co mají nyní. Pomoc této oblasti by byla přínosem i pro vojáky ISAF, a to zejména z důvodu strategické polohy na hranici s Pákistánem. Po návštěvě vesnice Skazer jsme pokračovali dále do vesnic Paskoran a zejména horské vesnice Sahran. Naše úkoly v těchto vesnicích byly totožné: zjistit potřeby a skutečnou

4

MISE Í

životní situaci obyvatelstva. Vesnice Sahran leží v nadmořské výšce 3500 metrů a vojáci ISAF ji navštívili poprvé na konci dubna 2007. Do té doby jsme nevěděli, že existuje, protože cesty do ní jsou špatně dostupné a samotná vesnice není zakreslená na mapách. Je to zvláštní pocit dorazit do tak vzdáleného místa. Nevěděli jsme, co čekat od místních lidí – mohli být vůči nám odtažití, až agresivní, mohli nám zakázat vstup do vesnice. Navíc jsme měli v patrole dvě ženy a mohlo být v rozporu s jejich kulturními a náboženskými zvyklostmi s nimi jednat. Přijetí však bylo

více než milé. Nejenže nám povolili vstup do vesnice, ale byli ochotni s námi hovořit o bezpečnostní situaci, možnostech pohybu ozbrojenců a pašeráků z Pákistánu, ale také o jejich vlastních problémech. A těch je víc než dost. Naše zdravotnice se věnovala celé tři hodiny ošetřování místního obyvatelstva. Jejich problémy jsou všude stejné a jsou zapříčiněné způsobem života. Jsou to bolesti zad, kloubů a hlavy, bolesti žaludku z nedostatečné a nekvalitní stravy a následky infekčních a tropických onemocnění. Dalším impulzem pro prolomení ledů byla humanitární pomoc v podobě školních pomůcek, kterou obdrželi. Poté jsme zahájili další přesun směrem k naplánovanému místu vhodnému k přenocování. Když jsme k němu dorazili, následovaly běžné procedury: nahlásit polohu, vybudovat obranu, rozdělit hlídky tak, aby si odpočinuli hlavně řidiči, ale přitom nikdo nebyl ošizen o spánek. Věděli jsme, že většinu úkolů máme splněných a že následující den nás kromě návratu čekají pouze rutinní věci, jako určení poloh mostů, brodů, důležitých křižovatek a vytypování případných kontrolních a pozorovacích stanovišť. Noc byla dlouhá, ale v tom dobrém slova smyslu, neboť jsme nemuseli spěchat. Dopřáli jsme si vojenskou snídani v trávě a vyrazili směr „domů“, do Fajzabádu. Nikdo neměl ani ponětí, jak den skončí. Pomalu jsme postupovali horkou a prašnou afghánskou krajinou. S kilometry přibývala únava, ale také humor, jako například debaty na téma sprcha, která nám pomůže smýt silné nánosy prachu, který se dostane úplně všude.

Měli jsme zkrátka dobrý pocit z odvedené práce. Asi 40 km od základny se změnilo počasí. Ne nijak tragicky, začalo jen lehce poprchávat, ale na to jsme zvyklí. Déšť tu obvykle nemá dlouhé trvání, přeháňky trvají přibližně hodinu dvě, často však přicházejí bez varování. Déšť je vždy komplikací, ale není to nic, co by v nás vyvolávalo obavy. Věděli jsme o nebezpečí sesuvů půdy, viděli jsme, jak to vypadá a snažili jsme se vyhnout místům, kde je toto nebezpečí obzvlášť velké. Příroda však umí překvapit. Zvolili jsme cestu, kterou projely už stovky patrol. Na české poměry by to byla polní cesta nejméně desáté kategorie, zde v Afghánistánu je to však jedna z hlavních komunikací. Postupovali jsme pomalu po úzké cestě vytesané v úbočí horského masivu. Asi dvacet metrů pod námi se líně táhla řeka plná vody z tajícího sněhu z hor. Neměli jsme ani tušení, že dál v horách je bouřka mnohem silnější a že se blíží nebezpečí, jež se stane osudným nejen nám, ale také stovkám místních obyvatel. Překonali jsme několik vyschlých koryt od horských potůčků a v pravidelných rozestupech jsme se blížili k mostu, který nás měl vrátit zpátky do širokého a bezpečného údolí. Tam jsme již nedojeli. V jeden okamžik jsme zjistili, že jsme ztratili spojení s posledním vozidlem. Protože jsme neslyšeli žádný výstřel nebo výbuch, napadlo nás, že mohlo dojít k nějaké nehodě. Nehody, kdy se s vozidlem uvolní silnice, jsou zde poměrně časté a jen pár týdnů zpátky se takto zřítila dánská patrola. Často při patrolách narazíme na kus utržené cesty,

někdy se před vámi objeví až padesátimetrová díra. V Afghánistánu to není nic neobvyklého. Naše obavy se potvrdily. V tento moment však ještě štěstí stálo na naší straně. Našli jsme uvázlé vozidlo, pod kterým se utrhla cesta, a také posádku. Tři příslušníci naší patroly se z auta dostali pouze s menšími odřeninami, pohmožděninami a mírně v šoku. Okamžitě jsme věděli, že vozidlo sami nevyprostíme. Bylo však nutné zajistit materiál, zbraně a munici a zabránit tomu, aby se cokoliv dostalo do rukou místního obyvatelstva. Všechno fungovalo tak, jak má – bylo zabezpečeno

ošetření posádky vozidla a společnými silami jsme pracovali na vyproštění materiálu. Okamžitě jsme se také spojili se základnou, kterou jsme informovali o situaci a očekávali jsme vyslání záchranného týmu. To, co se však událo v následujících vteřinách, si budeme všichni pamatovat do konce života. Lehký déšť se změnil během několik momentů v silnou bouři spojenou s kroupami a nárazovým větrem. Hukot deště se proměnil v něco, co připomínalo hluk při průjezdu kolony tanků. Někdo z nás křičel, ať všichni okamžitě utíkáme. To už se ale mezi námi

5

Î MISE

prohnala obrovská lavina bahna a kamenů, která s sebou sebrala vše, co jí stálo v cestě, a úzkou roklinu proměnila na široké údolí končící daleko v řece. V cestě jí bohužel stálo nejen naše vozidlo, ale také dva naši kamarádi. Někteří z nás měli to štěstí, že, ač chyceni okrajem laviny kamení a bahna, vyvázli na poslední chvíli s pohmožděninami a drobnými poraněními nohou. Lavina nás rozdělila na dvě skupiny. Nebyl čas na paniku. Všichni jsme viděli sílu živlu, s jakou se zakousl do krajiny. Věděli jsme, že se stejná situace může kdykoliv opakovat o pár metrů dál. Věděli jsme, že dva z nás chybí. Nebylo však v našich možnostech v této době zahájit jakoukoliv záchrannou operaci. Byla tma, bouřka neutichala a celá ta obrovská masa bahna se jako láva pohybovala k řece. Okamžitě jsme vyrozuměli velení na základně Fajzabád o změně situace. Bylo nám jasné, a posléze se to i potvrdilo, že na pomoc budeme čekat dlouho. V noci a za silného deště nebo bouřky není možné vzlétnout s vrtulníkem, a to ani v momentě ohrožení života. Proto byly vyslány dva záchranné týmy – takzvané QRF (Ouick Reaction Force) – po vlastní ose s úkolem dostat se na místo a pomoci. Rozdělili jsme si tedy poslední zbytky suchého oblečení, ošetřili zraněné, připravili materiál a zbraně pro případ, že bychom byli napadeni. Byla to jedna z nejdelších nocí v našem životě. Bahno nás rozdělilo na dvě skupiny a ve spojení jsme zůstali pouze díky vysílačce. Nebylo možné vrátit se zpět do poslední

6

MISE Í vesnice nebo jít dál, protože cestu nám uzavřely další dva závaly. Věděli jsme, že dva z nás teď možná bojují o život nebo ten boj již prohráli. Přesto všechno jsme se pokusili je jít několikrát hledat do pohybujícího se bahna a kamení. V té době jsme nevěděli, že naši spolubojovníci s lékařským doprovodem se k nám nemohou kvůli dalším závalům na okolních cestách dostat. Měli jsme možnost celou noc znovu a znovu probírat každou sekundu toho, co se stalo. Hledali jsme chyby, přemýšleli jsme, jak se tomu dalo předejít. Nakonec jsme došli k závěru, že to, co se stalo, se nedalo předvídat a že naše rozhodnutí a chování bylo správné. Stále nás však trápil pohled na nebe a na déšť, který nepřestával. Sledovali jsme také kopce nad námi, na které, ačkoli byly docela blízko, jsme kvůli hustému dešti neviděli. Navíc se z nich stále valily proudy vody a bahna, což mohlo znamenat další lavinu ohrožující naše životy. Během noci jsme opakovaně slyšeli hukot valícího se bahna a kamení, což nám nadále znemožňovalo pátrání po našich zmizelých spolubojovnících a další kroky pro naši vlastní záchranu. V noci nám velitelství potvrdilo, že pomoc přiletí po rozednění, až budou alespoň minimální letové podmínky. Čas, který jsme prospali, se dá počítat na minuty. Museli jsme navíc plnit celou řadu dalších úkolů. Hlídky jsme rozdělili tak, abychom měli pokrytý celý okolní prostor. Ostatní se začali připravovat na odsun vrtulníky, protože pozemní přesun na vozidlech byl za této situace nereálný. Přerozdělili jsme munici a zbraně, přebalili materiál, vodu a potraviny tak, aby

měl každý u sebe zásobu na dalších 24 hodin. Na vozidlech nezůstalo nic, co by mohlo být zneužito proti nám. Spojení mezi oběma skupinami jsme udržovali pomocí osobních vysílaček a jedna skupina zajišťovala pomocí satelitního telefonu spojení s nadřízeným stupněm. Z ostatních radiostanic na vozidlech jsme postupně pro případ, že bychom museli rychle a nenadále opustit prostor, vymazali veškerá data, aby je nemohl nikdo použít v náš neprospěch. Poté jsme z vozidel všechny radiostanice a GPS odmontovali a připravili je na odsun. Ráno pro nás neznamenalo pouze fakt, že jsme si mohli konečně prohlédnout následky včerejší katastrofy, ale také možnost opět se vydat hledat naše dva kamarády. Byl to zázrak, když jsme ve vzdálenosti 400 metrů po proudu řeky našli na břehu jednoho z nich živého. Skutečnost, že přežil, nás donutila mobilizovat veškerou sílu. Byl to Baron. Pomocí lana jsme ho dostali nahoru nad řeku, kde mu zdravotnice poskytla první pomoc. Přežil sesuv v lavině, údery kamení, nezdolal ho ani silný proud řeky. Podařilo se mu dostat ke břehu, přes všechna zranění se vyškrábat na kámen a přežít na něm celou noc. Byl podchlazený, měl četná poranění, ale komunikoval s námi. I v této situaci se projevil jako profesionál a zajímal se o to, jestli neztratil zbraně. Ukázal neuvěřitelnou lidskou sílu a chuť žít. Sdělil nám, že během noci, kterou prožil na kameni v ledové vodě, chtěl několikrát svůj boj vzdát, a snad by to i udělal. Sílu nevzdávat to a bojovat mu však dodávalo vědomí, že na něho doma čekají jeho dvě malé děti a rodina, kterou miluje, a zároveň nemohl zklamat své kamarády.

Společně s tím krásným pocitem, že Baron přežil, přišla i bolest. A to když jsme našli Kolju. I on bojoval, i on má doma blízké, kvůli kterým stojí za to žít. Obrovská síla bahna a kamení mu však nedala žádnou šanci! Pohled na dva vrtulníky blížící se k nám údolím byl pro nás jasným signálem, že naše patrola končí. Měli jsme však smíšené pocity. Radost, že žijeme, radost, že jsme to díky našemu tvrdému výcviku zvládli, ale také prázdnotu a bolest při pohledu na nosítka, na kterých ležel jeden z nás, který se tohoto momentu nedočkal. Později jsme se dozvěděli, že laviny zabíjely mnohem víc. Ve vesnici vzdálené jen několik kilometrů od nás si vzaly 23 životy. V polovině května pak na území Afghánistánu i v provincii Badakšán zaplavily ohromné sesuvy půdy desítky vesnic, zničily stovky domů a způsobily další desítky úmrtí. Ani ti, kteří tuto zemi důvěrně znají, neměli šanci uspět proti ohromné přírodní síle, která navíc často zaútočí v tak nečekaných místech. To, co následovalo, byly běžné vojenské procedury. Hodinový transport vrtulníkem do vojenské nemocnice v Mazar e Sharif, lékařské prohlídky všech účastníků patroly, ošetření a hospitalizace raněných. Před námi byly ještě dvě těžké věci: rozloučit se s Koljou a říct Baronovi, že jeden z nás nepřežil. Asi každý viděl válečný film, ve kterém vojáci vzdávají čest svému mrtvému kamarádovi. Rakev, vlajka, čestná stráž, modlitba… Ve filmu to vypadá jednoduše, ve skutečnosti je to zvláštní pocit plný hořkosti. Jsme daleko od domova, děláme svoji práci a víme, že to může být nebezpečné. Na to, že se něco takového opravdu stane, vás však nepřipraví žádný vojenský kurz. Tu bolest si musí prožít každý sám. Čas však běží dál. Nejde říct, že toho máme dost a že chceme domů. Musíme pokračovat a plnit všechny další úkoly, které jsou před nás postaveny. Dále jezdíme na patroly, dále plníme úkoly průzkumu a ochrany, dále pomáháme místním lidem. Nikdo z nás nepotřebuje slyšet, že jsme hrdinové. Je to naše práce, pro mnohé z nás je to poslání, je to náš život. Nelitujeme toho, že jsme tady, a věřte, že peníze nejsou tou motivací, i když se to o nás často říká. Nejsme ani žoldáci, ani nájemní vrazi, kteří přišli střílet chudé afghánské farmáře, jak jsme to četli v některých internetových komentářích. Přišli jsme posílit bezpečnostní situaci ve světě, dostát našim závazkům v NATO a taky nechceme, aby se opakovalo 11. září

a znovu umírali nevinní lidé bez ohledu na to, jaké jsou národnosti nebo vyznání. Chceme, aby lidé u nás doma mohli klidně žít bez obav z teroristických útoků. Bohužel musíme pomáhat se zbraní v ruce, protože si to žádá bezpečnostní situace. Snažíme se pomoci místním lidem vybudovat snesitelné životní podmínky. Jeden z nás přinesl oběť nejvyšší, kterou mohl při plnění těchto úkolů nabídnout: svůj vlastní život. I s touto možností každý z nás počítá, protože tak jsme jako vojáci přísahali. Pokračujeme dál a splníme úkoly, kvůli kterým sem přijel i Kolja. Je tu pořád s námi a jsme si jisti, že kdyby se tato situace dala vrátit v čase zpět, nejednal by jinak. Opět by neváhal a znovu by udělal to, k čemu byl jako výsadkář vycvičen.

7

Î UDÁLOST

UDÁLOST Í československých hrdinů,“ řekl přítomným novinářům s udivující samozřejmostí.

TRYZNA

REMINISCENCE A VYZNAMENÁNÍ

za legionáře Důstojné připomenutí 90. výročí bitvy československých legionářů u Zborova „Druhý červenec 1917 je datum, které nejednomu Čechovi mnoho neříká. Odkaz legionářů od Zborova by měl být více známý. Byť se jednalo o menší epizodu první světové války, stala se pro meziválečné Československo jednou z nejdůležitějších událostí,“ řekla při pietním aktu na hřbitově v ukrajinské Kalinivce ministryně obrany Vlasta Parkanová.

Text a foto: Pavel LANG

8

Válečné hroby československých vojáků se nacházejí ve 28 zemích světa. Nejvíce jich je evidováno ve Francii, Velké Británii, Rusku, Ukrajině a Itálii. Snahou Ministerstva obrany ČR je, aby hroby vojáků i civilistů, kteří položili životy za svou vlast, byly udržovány v důstojném stavu. A tak, se souhlasem vlády České republiky, poskytuje dotyčným státům peněžní dary na péči o tato pietní místa. V roce 2006 bylo poskytnuto osm peněžních darů do zahraničí v celkové výši 1,6 mil. Kč. V letošním roce se předpokládají výdaje v úhrnné výši 3,9 mil. korun. „Peněžní dary na péči o válečné hroby jsou poskytovány i Ukrajině. V letech 2000 až 2007 se jednalo o částku 1, 24 milionu korun. Pro letošní rok bude výše daru 220 tisíc Kč a se stejnou sumou se počítá i v roce 2008,“ říká Pavel Filipek z odboru pro mimoresortní spolupráci sekce personální MO a upřesňuje: „Co se týká památníku čs. legionářů ve vesnici Kalinivka nedaleko Zborova, tak Ministerstvo obrany ČR doposud poskytlo tamní okresní státní administrativě peněžní dar ve výši 170 tisíc korun.“ Netřeba zdůrazňovat, nakolik si této finanční pomoci místní administrativa váží. Z vlastních zdrojů by na opravu, respektive rekonstrukci pietního místa peníze hledala těžko. „Peněžního daru z české strany si tady nesmírně cení. Ohlas místního obyvatelstva je velice pozitivní. Nejde sice o velikou částku, ale snaha o to, aby nikdo z padlých nebyl zapomenut, pro ně moc znamená,“ dodává plukovník Štěpán Mašek, přidělenec obrany ČR na Ukrajině.

STÁLE ŽIVÝ ODKAZ Program slavnostních akcí u příležitosti 90. výročí bitvy čs. legionářů u Zborova se připravoval několik týdnů. „Začínali jsme koncem dubna informační zprávou pro ministryni obrany. Poté se rozjelo zevrubné organizační zabezpečení jak pietního aktu na hřbitově v Kalinivce, tak slavnostní ceremonie ve lvovském Státním akademickém divadle opery a baletu. Pozvali jsme nejen politickou reprezentaci státu, ale rovněž zástupce mnoha občanských sdružení, s nimiž Ministerstvo obrany úzce spolupracuje,“ upřesňuje Milan Bachan z odboru mimoresortní spolupráce SP MO. Úsilí organizátorů oslav bylo korunováno úspěchem, a to i co se účasti týče. „Prezidentskou“ premiéru v Kalinivce absolvoval před deseti lety Václav Havel a nyní ji ještě „vyšperkovali“ Mirek Topolánek a Vlasta Parkanová, tedy vůbec první český předseda vlády a ministr obrany, již na pietní akt na Ukrajinu zavítali. „Jsme tady, abychom vzdali čest památce československých legionářů, kteří zde bojovali. Po devadesáti letech je odkaz bojovníků od Zborova stále živý. I dnes totiž platí, že když rezignujeme na vlastní obranu, mohlo by nám hrozit opětovné vymazání z mapy svobodných národů,“ prohlásil premiér M. Topolánek. Kromě politiků a veteránů se červencového pietního aktu zúčastnil také desátník v záloze Josef Ryšánek. Vzal si dovolenou a bezmála dva dny cestoval přes Slovensko a Ukrajinu, aby se včas dostal na místní hřbitov v Kalinivce. Poté, co již odešly všechny delegace od památníku, on k němu přistoupil a zasalutoval. „Táhlo mě sem vlastenectví, táhl mě sem odkaz

Obec Kalinivka leží pár kilometrů od Zborova. První červencové pondělí se zde sešli její obyvatelé s čelnými představiteli České republiky a s delegacemi Ministerstva obrany Ukrajiny, Lvovské oblastní státní administrativy a Západního operačního velitelství, aby se stali očitými svědky panychidy za padlé čs. legionáře. U centrální mohyly, která je místem posledního odpočinku 190 Čechoslováků, se uskutečnil pietní ceremoniál, při němž nechyběla čestná jednotka a vojenský orchestr ukrajinských ozbrojených sil. Na úvod vzpomínkové akce znějí projevy. Za českou stranu vystupují předseda Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Miloslav Vlček, místopředseda Senátu Parlamentu ČR Jiří Liška, předseda vlády ČR Mirek Topolánek, za Slovenskou republiku přidělenec obrany na Ukrajině plukovník Juraj Beskid a dále předseda Ternopolské oblastní státní administrativy I. M. Stojko. Řečníci připomínají především odkaz legionářů, kteří před 90 lety v těchto místech bojovali a mnozí z nich položili svoje životy. Poté přicházejí nosiči věnců s jednotlivými delegacemi k pamětní desce památníku a vzdávají čest čs. legionářům. Následuje minuta ticha a trubač zatroubí večerku. Ceremoniál pokračuje panychidou s účastí ukrajinského pravoslavného kněze a hlavního kaplana Armády České republiky. Pietní akt je zakončen státními hymnami České republiky, Slovenské republiky a Ukrajiny, během nichž jsou vypáleny tři čestné salvy. Tím však oslavy 90. výročí bitvy u Zborova nekončí. Pozvaní hosté se setkávají ve Státním akademickém divadle opery a baletu Solomiji Krušelnické ve Lvově. Zde ministryně obrany ČR vyznamenává udělením Záslužného kříže MO ČR II. stupně armádního generála Ivana Oleksandroviče Gerasimova a Záslužným křížem MO ČR III. stupně Sofiu Mykolajivnu Demkiv a čestným pamětním odznakem 60. výročí ukončení 2. světové války čtyřiadvacet ukrajinských veteránů. První náměstek ministra obrany Ukrajiny Mykola Ivanovič Neščadym dekoruje ministryni obrany Vlastu Parkanovou, zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Františka Hrabala a dalších čtyřiadvacet členů české delegace pamětními medailemi k 15. výročí vzniku ozbrojených sil Ukrajiny.

9

Î PŘEDSTAVUJEME

PŘEDSTAVUJEME Í

Někdejší voják a diplomat František Padělek byl jmenován náměstkem ministryně obrany

opakovat. Avšak na třicet roků služby vojáka z povolání nelze jen tak zapomenout. Nabídka paní ministryně mě přivedla k názoru, že ještě mohu do resortu obrany něco pozitivního přinést. K mým profesním zkušenostem přibyly diplomatické. Proč vše nezúročit ku prospěchu MO? Určitě mám v tomto směru co nabídnout. Najednou přede mnou stála nová výzva. Další důvod byl rodinný. Mám děti ve dvou vlnách, mimo jiné ve věku devět a sedm let. Převážnou část svého života prožívaly v třináct tisíc kilometrů vzdálené Argentině. Očividně začaly ztrácet kontakt s Českou republikou a stávaly se svým způsobem Jihoameričany. Ještě pozdější návrat do ČR by jim mohl činit potíže v adaptaci na realitu života v rodné zemi. Tudíž jsme se rozhodli vrátit se na nějaký čas domů a dál se ukáže. „ V armádě jste sloužil přes třicet roků, mimo jiné jste byl prvním zástupcem náčelníka Generálního štábu AČR a velitelem vzdušných sil AČR, dosáhl jste hodnosti generálporučíka. Považujete nyní tyto skutečnosti za výhodu, nebo naopak? Jednoznačně to považuji za výhodu. Jestliže mám v resortu řídit konkrétní oblast a být v ní úspěšný, musím znát co nejvíce souvislostí. Moje předchozí vojenská praxe mi v tom nepochybně pomůže. Vracím se do známého prostředí, i když se řada věcí změnila. Podstata však zůstává stejná.

„ Proč? Těch okolností bylo několik. Nevím, zdali je vhodné se v nich pitvat na stránkách resortního časopisu.

„ Donedávna jste zastával post velvyslance České republiky v Argentině a v Paraguayi. Jaké zkušenosti z Buenos Aires hodláte využít na pražských Valech? Diplomacie každého člověka nesmírně obohatí. Na zastupitelském úřadě pochopíte snáze a rychleji vazby týkající se zahraniční politiky a mezinárodních vztahů obecně. Tím pádem dostane i váš pohled na celosvětové dění naprosto jiný rozměr. Kvalitativně vzroste vaše připravenost na řešení celé řady složitých situací. Záhy zjistíte, že nerozhodují proklamace, ale tvrdá práce ve prospěch instituce. Navíc navážete osobní kontakty s představiteli bezmála stovky zemí po celém světě. To jsou indicie, na kterých lze stavět.

„ Nepochybně ano. Nebo si myslíte, že to čtenáře A reportu nezajímá? Dobře, vyložím tedy dvě principiální pohnutky. Když jsem v roce 2003 odcházel z Armády ČR do diplomatických služeb, považoval jsem to za definitivní zakončení mého působení ve vojenském prostředí. Byla to pro mě uzavřená kapitola života, jež se nebude

„ Zaregistroval jste negativní reakce některých médií a politiků na vaše jmenování do vedení Ministerstva obrany ČR v tom smyslu, že příchod bývalého generála může narušit civilní řízení resortu? Ano. Ale nikdo z kritiků mého jmenování se mnou na toto téma osobně nehovořil, proto nemám důvod to komentovat.

Chci rozptýlit obavy pochybovačů V pořadí pátým náměstkem ministryně obrany se stal pětapadesátiletý bývalý voják a diplomat Ing. František Padělek. Do funkce byl jmenován 26. června 2007. Krátce poté poskytl A reportu exkluzivní rozhovor. Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

10

„ Záměr jmenovat vás svým náměstkem oznámila ministryně obrany Vlasta Parkanová dlouho dopředu. Prozradíte „zákulisí“ nabídky? Kdo dal paní ministryni tip na moji osobu, to skutečně nevím. Pravdou je, že mě oslovila, zda bych s ní nechtěl spolupracovat ve vedení resortu. S takovouto nabídkou jsem vůbec nepočítal a překvapila mě. Už jsem nepředpokládal, že bych se do armádního prostředí vrátil. Přesto jsem ji požádal o určitý čas na rozmyšlenou. Nakonec jsem souhlasil.

„ Nezlobte se, ale my bychom rádi věděli, co těmto kritickým hlasům říkáte? Můžete být sdílnější? Samozřejmě že mě takové reakce mrzí, neboť považuji jak svoji vojenskou kariéru, tak diplomatickou misi za úspěšné. To, že je člověk vojákem z povolání, respektive generálem, není přece vada osobnosti. Naopak, ukazuje to na určité vlastnosti, díky kterým jsem uspěl i v diplomacii. Pevně věřím, že moje následné působení na postu náměstka ministryně obrany rozptýlí obavy vámi zmíněných pochybovačů. Jejich kritiku vnímám jako zástupný problém, jenž mě v žádném případě neodradí od práce a mého odhodlání pracovat co nejlépe ve prospěch resortu obrany. „ Za vaším pojmenováním náměstek ministryně obrany „stojí“ velké písmeno M. Co to znamená? Náměstek ministryně obrany pro majetek. „ Říkáte pro majetek? V souvislosti s vaší osobou bychom spíše čekali písmeno Z neboli zahraničí… Nezastírám, že by mi problematika mezinárodních vojenských aktivit byla bližší, ale okolnosti, které do toho vstoupily, vyústily v tento závěr. „ Jaké okolnosti máte na mysli? Ono písmeno „em“ se postupně vyvíjelo. Náměstek pro majetek je novou funkcí ve vrcholném managementu resortu. Jde o sféru, která je jak laickou, tak odbornou veřejností pečlivě sledována a já udělám vše, co je

v mých silách, aby se tato oblast dostala do lepšího a především transparentnějšího světla, než tomu bylo donedávna. Armádní majetek nemůže být, v tom negativním slova smyslu, hlavním tématem sdělovacích prostředků. Určitá mediální podezření z korupce, týkající se například některých vojenských ubytovacích a stavebních správ, vrhají na resort obrany špatné světlo, což není dobré. Jsem bytostně přesvědčen, že drtivá většina profesionálů i civilních zaměstnanců přistupuje ke své práci čestně a zodpovědně. „ Pane náměstku, jaké složky spadají do vaší kompetence? Uvedu ty zásadní, a to sekci správy majetku MO, dále státní podniky, jejichž zřizovatelem je Ministerstvo obrany, a vojenské ubytovací a stavební správy. „ Připravujete ve své působnosti změny? V řadě případů nastupuji do již rozjetého vlaku. Nyní se seznamuji se smyslem přijatých opatření, v nichž budu pokračovat, případně navrhnu účinnější řešení. Nestavím si vzdušné zámky, chci postupovat cíleně a efektivně. „ Jak vnímáte fakt, že poprvé v kariéře je vaším „šéfem“ žena? Já si myslím, že to není o pohlaví, ale o profesionalitě lidí. Jinými slovy o schopnosti zastávat takto vysokou pozici. Paní ministryně je žena na správném místě, neboť má zcela jasnou vizi, jak a kam má resort obrany směřovat. Tudíž s tím, že mi šéfuje žena, nemám sebemenší problém.

11

Î TISKOVÁ KONFERENCE

A ZPRÁVY Í

Dobrá zpráva pro veterány „Kroky na podporu veteránů musejí přijít okamžitě, jinak nemají smysl,“ říká ministryně obrany Vlasta Parkanová Text: Pavel LANG Foto: Radko JANATA

Ministerstvo obrany poslalo bezmála třem tisícům veteránů 2. světové války další dobrou zprávu. Týká se zkvalitnění péče, a to zejména v sociální a zdravotní oblasti. S bližšími informacemi seznámil novináře na tiskové konferenci 24. července náměstek ministryně obrany-ředitel Kanceláře Ministerstva obrany Radek Šmerda.

12

„O zkvalitnění péče o válečné veterány se hodně namluvilo, avšak málo se pro to udělalo. Paní ministryně obrany považuje tuto oblast za jednu ze svých priorit a v tomto duchu i koná. Musíme však jednat rychle a adresně. Jedním z dílčích opatření je provoz bezplatné informační linky pro válečné veterány a zahájení činnosti terénních pracovníků, kteří budou zabezpečovat trvalý kontakt s druhoválečnými veterány,“ říká náměstek ministryně obrany-ředitel Kanceláře MO Radek Šmerda. Bezplatná telefonní informační linka (800 111 603) zahájila provoz 1. srpna 2007.

Událo se... Text: Ladislav LENK, kapitán Vlastimil SCHLINGER, TSMO a www.army.cz Foto: kapitán Vlastimil SCHLINGER

Jejím posláním je usnadnit válečným veteránům přístup k informacím o možnostech, které jim poskytuje stávající legislativa ČR, a to ke zkvalitnění jejich života v oblasti sociální péče. Provozovatelem informační linky je příspěvková organizace Vojenská lázeňská a rekreační zařízení (VLRZ). „Předpokládám, že většina dotazů od válečných veteránů bude vyřešena přímo našimi pracovnicemi, které linku obsluhují. Pokud ne, veterán bude nasměrován na konkrétního pracovníka, respektive instituci, jež se danou problematikou zabývá. Výjimečnost zařízení je v tom, že neposkytuje pouze informace, ale zároveň upozorní terénního pracovníka na potřeby válečného veterána. Už zkušební provoz linky naznačil, že o ni bude značný zájem,“ dodává ředitel VLRZ plukovník Václav Janoušek. Ve stejný den, tedy 1. srpna 2007, začali u jednotlivých krajských vojenských velitelství pracovat tzv. terénní pracovníci. Do jejich kompetence patří řešení, a to formou poradenství, sociálně-právních a zdravotních problémů veteránů, dále poskytování informací o benefitech, jež mohou získat v oblasti sociálního zabezpečení a služeb, jakož i komunikace s orgány státní správy a samosprávy v záležitostech týkajících se válečných veteránů. „Počet terénních pracovníků je sedmdesát v celé České republice, přičemž na každém krajském vojenském velitelství, a to v závislosti na počtu veteránů v kraji, jich bude pracovat od dvou do sedmi osob,“ říká Yveta Hlásecká z odboru mimoresortní spolupráce sekce personální MO a pokračuje: „Dbali jsme na to, aby terénní pracovníci splňovali kvalifikační předpoklady. Aby to byli vojenští důchodci nebo novodobí váleční veteráni, měli organizační schopnosti a asertivní chování. Jejich řízením jsou pověřeni ředitelé krajských vojenských velitelství.“ V této souvislosti je třeba dodat, že na MO ČR byl vytvořen pracovní tým pod vedením poradce ministryně obrany, který koordinuje všechny aktivity týkající se válečných veteránů.

» Ministryně obrany Vlasta Parkanová 3. července rozhodla o zrušení zakázky na nákup uniforem a výstroje pro AČR v hodnotě 2,6 miliardy korun. Stalo se tak z důvodu dílčího pochybení v rámci zadávacího řízení. Jednalo se o neodůvodněné zúžení počtu uchazečů. Navíc tento projekt nepovažuje za hospodárný a pro armádu potřebný. Jedná se již o druhý velký tendr, který se rozhodla ministryně obrany zrušit. Předtím již zastavila zakázku na dodávku telekomunikačních služeb v hodnotě 800 milionů Kč. » V důsledku pokračující reorganizace a redukce mírových sil Evropské unie ukončily v sobotu 30. června hlavní síly kontingentu AČR své působení v mírových silách EUFOR na území Bosny a Hercegoviny. Návrat 46 příslušníků posledního 5. kontingentu AČR, kteří pod velením podplukovníka Oty Klose v operaci plnili úkoly v období prvního pololetí 2007, se uskutečnil pozemním přesunem v průběhu neděle 1. července. V dalším období bude Armáda České republiky v mírových silách EUFOR zastoupena pouze čtyřmi vojáky v řídících a odborných funkcích u hlavního velitelství sil EUFOR v Sarajevu. » Nástupem jednotek na tankové střelnici Přáslavice a závěrečným vyhodnocením bylo 13. července ukončeno cvičení GRIM CAMPAIGNER – 71. Tohoto velitelsko-štábního cvičení s částečným vyvedením vojsk praporního úkolového uskupení na bázi 71. mechanizovaného praporu Hranice se účastnilo téměř 850 vojáků s 230 kusy techniky. Cvičení bylo vyvrcholením samostatné přípravy praporu v roce 2007 a zároveň ukončilo další část přípravy 7. brigádního úkolového uskupení. Velitel 7. mechanizované brigády plukovník Štefan Kaleta konstatoval, že všechny cíle a úkoly cvičení byly úspěšně splněny. S hodnocením výtečně absolvovali hraničtí vojáci také stěžejní část cvičení – bojové ostré střelby mechanizovaného praporu. » Dnem 20. července převzali příslušníci nastupujícího 11. kontingentu Armády České republiky v mírových silách KFOR odpovědnost za plnění operačního úkolu na území Kosova. Slavnostního nástupu příslušníků AČR na základně Šajkovac se zúčastnili velitelé obou kontingentů

V pátek 6. července byli příslušníci 1. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky oceněni medailí NATO za dosavadní službu ve prospěch sil NATO v rámci mise ISAF na území Afghánistánu. Slavnostního ceremoniálu se zúčastnili nejvyšší národní představitelé jednotlivých kontingentů působících na kábulském letišti a medaile plukovníku Zoltánu Bubeníkovi a dalším příslušníkům českého kontingentu předal osobně současný velitel kábulského letiště plukovník Nils Froisland. „Začátky naší mise byly těžké i vzhledem k tomu, že jsme byli tlačeni časem na výstavbu polní nemocnice a jejího uvedení do provozu. Prací vás všech a s plnou podporou ze strany velení KAIA (kábulského mezinárodního letiště) jsme byli schopni tento úkol včas a beze zbytku splnit. Proto dnešní den považuji za významné ocenění vaší skvělé práce,“ uvedl ve svém projevu velitel 1. kontingentu plukovník Zoltán Bubeník.

– odcházejícího desátého a nastupujícího jedenáctého – podplukovníci Ladislav Švejda a Milan Schulc. České vojáky pozdravil velvyslanec České republiky v Srbsku Ivan Jestřáb a velitel mnohonárodního úkolového uskupení Střed švédský brigádní generál Berndt Grundevik. „V průběhu spolupráce s desátým kontingentem české armády jsem se osobně přesvědčil o kvalitě a vysoké profesionalitě českých vojáků. Na základě toho mohu říci, že s vámi půjdu sloužit kdykoliv a kamkoliv,“ řekl nastoupeným příslušníkům obou kontingentů generál Berndt Grundevik. » Pokračuje příprava komplexního auditu Ministerstva obrany ČR, které se stane v pořadí třetím ministerstvem, po ministerstvech financí a zahraničních věcí, kdy resort přistupuje k provedení svého komplexního auditu externím dodavatelem. Veřejná zakázka k provedení komplexního auditu MO byla zadána otevřeným řízením, inzerát byl uveřejněn dne 1. června 2006 v informačním systému veřejných zakázek a na internetových stránkách MO, následně i v Ústředním věstníku EU. Od tohoto data byla zájemcům vydávána zadávací dokumentace, kterou si vyzvedli zástupci 27 firem. Dne 17. července 2007 uplynula lhůta pro podání nabídek. Zadavatel obdržel čtyři nabídky, které by měly být vyhodnoceny do konce srpna 2007. Cílem komplexního auditu MO je především zefektivnit činnost resortu, zjednodušit systém řízení, odstranit duplicity a jednoznačně stanovit odpovědnosti.

Příslušníci 1. kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky v Afghánistánu se podrobili důležité prověrce ze strany Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě – SHAPE a Spojeneckého velitelství JFC v Brunssumu. Prověrka se týkala především plnění operačních schopností jednotky, spolupráce s ostatními zdravotnickými složkami v rámci RCC (Regionálního velitelství Střed) a působení české polní nemocnice jako prvku, který zabezpečuje stabilizaci pacientů před strategickou evakuací do vlasti. Členové prověrkového týmu zdůraznili, že se jedná o ojedinělé spojení těchto dvou prvků v misi NATO. Celkově prověrka dopadla na výbornou a podplukovnice Julie Staatsová (US AIR FORCE) z Vrchního velitelství spojeneckých sil v Evropě a plukovník Tim Thompson (US NAVY) z velitelství v Brunssumu odjížděli z české nemocnice mimořádně spokojeni.

13

Î ROZHOVOR

ROZHOVOR Í

VZHŮRU do Kábulu Druhý kontingent polní nemocnice a chemické jednotky AČR je připraven plnit úkoly ve prospěch vojsk ISAF Text: Pavel LANG Foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ a autor

Poskytování zdravotní péče na úrovni označované jako ROLE 2E (enhanced) pro koaliční vojska Mezinárodních bezpečnostních podpůrných sil (International Security Assistance Force – ISAF), včetně nejbližšího okolí kábulského mezinárodního letiště KAIA – to je prioritní poslání druhého kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky Armády ČR. Před odletem do dalekého Afghánistánu jsme hovořili s jeho velitelem plukovníkem MUDr. Igorem Krivosudským.

„ Pane plukovníku, v jakém rozpoložení se nacházejí příslušníci druhého kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky AČR před nasazením do kábulské mise? Kontingent polní nemocnice Armády ČR je připraven plnit operační úkol ve prospěch koaličních vojsk ISAF. Jsem přesvědčen, že odvedeme požadovaný profesionální výkon

14

a v polovině prosince se všichni a ve zdraví vrátíme zpět do České republiky. Věřím ve schopnosti svých podřízených. „ O co opíráte váš názor? Příprava na misi byla zdařilá. Učinili jsme maximum možného. Jak ve vševojskovém výcviku, tak po jazykové a odborné stránce příslušníci kontingentu uspěli. Absolvovali jsme řadu přezkoušení, a to jak v polních, tak v útvarových podmínkách,

kde se potvrdila požadovaná připravenost. Prověrky probíhaly podle metodiky CREVAL. Jejich závěr – druhý kontingent je schopen poskytovat nejvyšší kvalitu zdravotní péče v polním prostředí. „ Nezní to paradoxně, špičková kvalita zdravotní péče v polních podmínkách? Vůbec ne. Kontingent má vybavení minimálně na úrovni okresní nemocnice. K dispozici jsou mimo jiné biochemická a mikrobiologická

laboratoř, rentgenové pracoviště či počítačový tomograf. V případě potřeby konzultace můžeme využít telemost s pražskou Ústřední vojenskou nemocnicí. Jednotlivá odborná pracoviště polní nemocnice jsou navzájem propojena výpočetní technikou. Skutečně jde o nejvyšší kvalitu zdravotní péče. A nezapomeňte na to nejdůležitější – erudované lékaře a zdravotní sestry. „ Nepředstavuje právě pro erudovaný zdravotnický personál činnost v polních podmínkách jakýsi ústupek od jejich kvalifikace? Myslíte tím, že děláme něco, co plně neodpovídá našim kvalitám? Tak to zásadně odmítám. V každém případě jde o profesní posun. Argumentů mám několik, ale zmíním pouze jediný. Mise na kábulském mezinárodním letišti ve prospěch vojsk ISAF se liší od těch předchozích v tom, že budeme premiérově konfrontováni s válečnými zraněními. Nebudeme řešit chronický stav pacienta, ale akutní následek střelby či výbuchu. To je pro každého příslušníka kontingentu polní nemocnice AČR obrovská zkušenost. Jinými slovy, jak lékaři, tak střední zdravotní personál tady bude procházet velice náročnými zkouškami. Na žádné škole, v ordinaci nebo v nemocnici je nemůžete absolvovat. K tomu přičtěte náročné klimatické podmínky a ne zrovna standardní bezpečnostní situaci. „ Odjíždíte do Kábulu s obavami? Bezpečnostní situace v Kábulu se zhoršuje. Na to musíme adekvátně reagovat a přijmout účinná opatření. Některá z nich nebudou sice příjemná, avšak nejvyšší prioritou naší mise je bezpečnost lidí. O tom se není třeba přesvědčovat, každý příslušník kontingentu to chápe. Jako velitel musím v maximální možné míře omezit rizika nebezpečí. S devadesáti devíti podřízenými odlétám, s devadesáti devíti podřízenými se za čtyři měsíce vrátím. „ Můžete přiblížit personální složení druhého kontingentu polní nemocnice a chemické jednotky AČR v sestavě sil ISAF? Kontingent netvoří pouze příslušníci vojenské zdravotnické služby, ale i třináct chemiků, dále pak specialisté logistického zabezpečení, Vojenské policie, řízení letového provozu, meteorologické služby a Vojenského obranného zpravodajství. Odborné jádro sestává především z lékařů a zdravotníků 7. polní nemocnice. S obsazením jednotlivých postů

nebyl problém. S chybějícím internistou nám vypomohla ÚVN Praha. „ Co nějaká zajímavost? Věkový průměr činí 33 let, v kontingentu je 64 mužů a 35 žen. Nejstarším příslušníkem je čtyřiapadesátiletý chirurg, naopak nejmladší profesionálkou je jednadvacetiletá laborantka. Více než polovina lidí vyjíždí na svoji první misi. „ Neobáváte se, že vám zahraniční nezkušenost poloviny lidí bude komplikovat situaci? Neobávám. Jak jsem již řekl v úvodu, příslušníci kontingentu jsou připraveni operační úkol beze zbytku splnit. Dostali řadu praktických rad, které jim v začátcích pomohou. Navíc budou pracovat v týmech a ty jsou dostatečnou zárukou, že ani na chvíli nezůstanou pozadu. „ Chcete tím říci, že všichni příslušníci kontingentu dobře vědí, do čeho v Kábulu jdou? Samozřejmě že dopředu nevím, co nám na KAIA přinese každý den. Opírám se však o vlastní poznatky, které jsem při lednové rekognoskaci a květnové stáži na kábulském mezinárodním letišti získal. Rovněž můj předchůdce ve funkci, plukovník MUDr. Zoltán Bubeník, mi předal mnoho zkušeností, které jsme následně zapracovali do přípravy v tuzemsku. První kontingent zde odvedl obrovský kus užitečné práce. My chceme pokračovat v jeho stopách, případně něco málo vylepšit.

„ S jakými „novinkami“ odlétáte do afghánské mise? Nejde o nic převratného. Polní nemocnice je po materiální stránce zcela funkční, tudíž se jedná pouze o částečné doplnění. Konkrétně o márnici, dále o intermediální lůžka pro pooperační péči a spotřební materiál. Máme vše potřebné k plnění zadaných úkolů. „ Dovolte osobní otázku, proč jste byl ustanoven právě vy velitelem druhého kontingentu? Druhý kontingent je postaven na příslušnících 7. polní nemocnice. Já jsem sedmičce šéfoval bezmála tři roky, konkrétně od listopadu 2004 do května 2007. Je logické, že organický velitel vyjíždí se svojí jednotkou do mise. Znalost problematiky a především schopností svých podřízených je v rizikových oblastech nasazení naprosto klíčová. „ KAIA neboli Kabul International Airport není vaší první zahraniční štací. V jakých misích jste již působil? Odjíždím na svoji pátou misi. Premiéru jsem si prožil v roce 1997 v Bosně a Hercegovině na mírové operaci mnohonárodních stabilizačních sil (Stabilisation Force – SFOR), následovaly mise v Afghánistánu, Iráku a Pákistánu. Každá byla jiná a každá mi jak do profesního, tak osobního života přinesla něco nového. Nebojím se říci, že mě i svým způsobem ovlivnila. Na řadu věcí nyní nahlížím jinak než předtím.

15

Î VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ

Slavnostní vyřazení v Brně

BYLI PRVNÍ

Text: Pavel PAZDERA Foto: Bohumil VLK

Text: Jaroslav PAJER Foto: archiv Výcvikové základny Vyškov

Noví absolventi kariérových kurzů Univerzity obrany byli slavnostně vyřazeni ve čtvrtek 21. června dopoledne na Nové radnici města Brna. V historii Univerzity obrany tak byli již počtvrté vyřazováni absolventi těchto, u nás nejprestižnějších, kariérových kurzů.

„Nevěděli jsme, že to bude tak náročné.“ – „Šlo o nepřetržitý výcvik. V prvním týdnu jsme spali celkem asi jen devět hodin.“ – „Na víkend jsme přijeli domů a byli jak šípkové Růženky.“ Tak zněly prvotní ohlasy absolventů na nově pojatý dvanáctitýdenní kurz základní přípravy, který od dubna do června probíhal pod vedením specialistů z Výcvikové základny Vyškov.

Devadesát důstojníků převzalo z rukou prorektora pro vnější vztahy Univerzity obrany plukovníka gšt. Miloslava Váchy a 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Jaroslava Kolkuse osvědčení o absolvování resortních kurzů. Šlo o absolventy nejvyšších forem vojenského vzdělávání u nás, a to důstojníky z kurzu Generálního štábu a kurzu vyšších důstojníků. Uvedené kurzy jsou realizovány Ústavem operačně-taktických studií v rámci programů celoživotního vzdělávání

16

VÝCVIK Í

vyšších důstojníků a v souladu s nedávno přijatou koncepcí vzdělávání v resortu MO. „Domnívám se, že jsme vytvořili dobré podmínky k tomu, abyste mohli kurz úspěšně absolvovat a abyste získali znalosti a dovednosti, které jsou od absolventů kariérových kurzů očekávány a potřebné pro profesionální vojskovou praxi,“ řekl na adresu čerstvých absolventů pověřený ředitel ÚOTS plukovník gšt. Jiří Hanus a dodal: „Účastníci 20. kurzu Generálního štábu se v průběhu studia zúčastnili řady

Voják při své práci musí počítat s oběťmi

mezinárodních cvičení mimo území ČR, navštívili vojenská velitelství v rámci NATO a EU, obě komory Parlamentu ČR, Úřad vlády ČR, vybraná ministerstva a soudy. Účastníci kurzu vyšších důstojníků při svém závěrečném velitelsko-štábním cvičení řešili vůbec jako první v rámci AČR problematiku tzv. European Union Battle Groups. To vše přispívá k novému pojetí přípravy.“ Slavnostního aktu ukončení studia kurzů se vedle akademických činitelů UO zúčastnili také primátor města Brna Roman Onderka, ředitel sekce podpory MO generálmajor Pavel Jevula, náčelník štábu Velitelství společných sil AČR generálmajor Jiří Jančík a další významní domácí a zahraniční hosté. „Česká armáda nastoupila novou cestu profesionální služby a vzdělávání důstojníků na této cestě sehrává důležitou roli. Jsem velice hrdý na Univerzitu obrany, dělá čest našemu městu,“ uvedl mimo jiné primátor Roman Onderka. Dva absolutní výtečníci kurzu GŠ – plukovníci gšt. Ivo Střecha a Jiří Plášek, a dva nejlepší absolventi kurzu vyšších důstojníků – major David Schnábel a kapitán Radoslav Dostál, byli oceněni Pamětní medailí UO. Ocenění obdrželi také dva zahraniční absolventi – plukovník gšt. Peter Dobrota (Slovensko) a podplukovník gšt. Bruno Riediger (Německo).

Největší novinka základního kurzu spočívala v tom, že příprava adeptů vojenského řemesla byla zčásti organizována jako nepřetržitá s minimální dobou na spánek. „První tři týdny měli nepřetržitý výcvik čtyři dny a pátek plus víkend volný. V dalším období se to kombinovalo. Někdy běžel nepřetržitý vojenský výcvik a někdy byla pracovní doba normální, tedy od sedmi hodin do šestnácti,“ popisuje podpraporčík Roman Prýgl, zastupující vrchní praporčík výcvikové základny. „Bylo to značně náročné,“ připouští. „A protože vojáci stále fungovali pod fyzickou zátěží, mělo to dopad i na jejich psychiku. Někteří byli vyčerpaní, spali v průměru tři čtyři hodiny denně. To aby se ukázalo, jak je kdo schopen odolávat stresu.“ Otcem myšlenky takto náročně pojatého úvodního kurzu byl podle Prýglových slov náčelník odboru výcviku Ředitelství výcviku a doktrín plukovník Karel Klinovský – voják, jenž se roku 1993 v misi UNPROFOR na území Chorvatska přihlásil k dobrovolníkům, kteří pomohli zachránit z obklíčení příslušníky francouzského praporu.

Jinak tematika základní přípravy zůstala stejná jako v předchozím období. Výcvik organizátoři rozdělili do čtyř fází vždy zakončených zkouškami. V třítýdenním úvodu se budoucí vojáci seznamovali se základními řády a jejich praktická činnost se zaměřila hlavně na zvládnutí pořadových cviků a na posilování při tělesné přípravě. Během druhé čtyřtýdenní části se především učili ovládat ruční zbraně. V následujících třech týdnech se orientovali na taktiku a v posledních čtrnácti dnech zakončili kurz mj. výukou v boji proti obrněným cílům, v zastavěném prostoru apod. O náročnosti kurzu svědčí to, že ze zhruba tří set nováčků předčasně odešlo či při postupových testech neuspělo na pět desítek uchazečů. „Chceme, abychom zde, ve Vyškově, pro armádu vychovávali profesionály se vším všudy,“ vysvětluje podplukovník Jozef Michl, velitel výcvikové základny. „My ty lidi nepřipravujeme pro práci v kanceláři, ale pro plnění bojových úkolů. Snažíme se vojáky vycvičit tak, aby byli schopni po fyzické i psychické stránce plnit

náročné povinnosti a mohli být v útvarech vybráni do misí.“ Jeho slova potvrzují i samotní absolventi základního kurzu. „Myslím, že všechno směřovalo k tomu, aby z nás udělali vojáka-profesionála,“ tvrdí rotný Karel Mikuláš. „Přišel jsem s tím, že chci sloužit. Jdu k bojovému útvaru, a tak jsem rád, že kurz byl náročný,“ navazuje jeho kolega rotný Miloň Neumayer. „Díky tomu armáda v mých očích stoupla hodně v ceně. Je jen škoda, že jsme zde nepracovali s novým materiálem, výstrojí a vybavením. Protože až přijdeme k útvarům, nebudeme s tím umět zacházet.“ „Ten kurz je nepřenositelná zkušenost,“ doplňuje rotmistryně Petra Mikuličová. „Když vám někdo řekne, že budete spát devět hodin týdně, tak si řeknete, ,to vydržím‘. Ale už k tomu nedopočítáte, že budete celý den běhat, budou vám někde přednášet a budete muset být pořád na něco připravený. Ani teď, po ukončení kurzu, nemohu říct, že kdybych přesně věděla, jak to bude probíhat, že bych si řekla, ,sem nepůjdu‘. To si musí každý vyzkoušet sám.“

17

Î VZDUŠNÉ SÍLY

VZDUŠNÉ SÍLY Í Šestileté „zakořenění“ v Čáslavi bere J. Verner s nadhledem. „Na armádní poměry to může někomu připadat dlouho, ale já s tím problém neměl. Alespoň jsem mohl koncepčně pracovat. Ani s mým leteckým výcvikem to nebylo tak špatné,“ říká vojenský pilot, jenž má na svém kontě 2100 nalétaných hodin v pěti typech strojů (L-29, L-39, MiG-21, Su-25 a JAS-39). Nyní ho však čeká tříletá „výluka“, neboť odchází do velitelských struktur Severoatlantické aliance, konkrétně do bruselského štábu NATO na J3 (operační), kde se bude coby styčný důstojník zabývat problematikou ochrany vzdušného prostoru. Jeho nástupce dvaačtyřicetiletý plk. Petr Mikulenka předal svoji funkci velitele křídla (rovněž po šesti letech) podplukovníkovi Petru Lančimu a dnem 1. července 2007 byl služebně zařazen na systemizované místo velitele 21. zTL Čáslav. „O chodu čáslavské základny toho vím dost, což považuji za svoji výhodu. Dalším pozitivem je detailní znalost tzv. projektu Gripen, do kterého jsem byl zapojen od samého začátku. Ne každá základna by si s takovýmto obtížným úkolem poradila jako my. Zvládli jsme to za několik měsíců a při dodržení bezpečnosti letového provozu. Týmová práce opět sklidila úspěch. Tady se ukázal skutečný potenciál příslušníků základny. Na něm chci stavět především.“

ZMĚNA po šesti letech „Autoritu nedělá uniforma, ale charakter člověka,“ zdůraznil při předání funkce velitele letecké základny plk. Jiří Verner Text a foto: Pavel LANG

Přesednutí z kokpitu do kanceláře bere plk. Mikulenka sportovně. „Taková je realita. Nabídli mi funkci a já ji přijal. Samozřejmě se vším, co s tím souvisí. Od velitele jako vrcholného manažera základny se neočekává sezení za kniplem v prvním sledu. Můj žebříček priorit dozná jistých změn. Na prvním místě však zůstanou lidé, respektive příslušníci základny, bez ohledu na to, jaké postavení

zastávají. Jejich názor budu respektovat. Pro základnu udělám to nejlepší.“ Respektovaný vojenský pilot P. Mikulenka, jenž má za sebou více než 2300 hodin ve vzduchu, odstartoval ke svojí další misi. Tentokrát spíše manažerské. Jeho úsilí se nepromítne na záznamovém zařízení letounu, ale ve spokojenosti jak podřízených, tak nadřízených.

Personální „boom“ zasáhl také 21. základnu taktického letectva v Čáslavi. Změny nastaly i na postech nejvyšších. Vyměnil se jak velitel základny, tak jeho zástupce – velitel křídla. Samozřejmě že A report byl u toho. Takto se mu vyzpovídali hlavní protagonisté. Plukovník gšt. Ing. Petr Mikulenka Datum a místo narození: 12. březen 1965 ve Vsetíně

„Pane generále, velitel základny plukovník Verner. Hlásím předání funkce. Pane generále, velitel křídla plukovník Mikulenka. Hlásím převzetí funkce velitele 21. základny taktického letectva.“ Oba důstojníci v přítomnosti velitele společných sil generálmajora Jiřího Halašky stvrzují tento akt svými podpisy. Čtyřiačtyřicetiletý plk. Jiří Verner předal vrcholný post svému dlouholetému zástupci – veliteli 21. křídla plk. Petru Mikulenkovi. Přesně po šesti letech. V červenci 2001 jej přebíral od plukovníka Vladimíra Ficence. „Uteklo to jako voda, protože pořád bylo co dělat. Prožil jsem tady dynamickou výstavbu základny za bezmála pět miliard korun, důstojný konec legendárních jedenadvacítek, přezbrojení na novou leteckou techniku L-159 ALCA a promptní začlenění nadzvukových gripenů do pohotovostního systému NATINADS. Měl jsem to štěstí, že moje vize byly podpořeny finančními prostředky.“

18

Vzdělání a absolvované kurzy: Gymnázium v Rožnově pod Radhoštěm (1979 – 1983), Vysoká vojenská letecká škola v Košicích (1983 – 1987), základní důstojnický kurz (1987), intenzivní kurz AJ 2. st. v Komorním Hrádku (1994), intenzivní kurz AJ v Kanadě (1999), operační velitelský kurz v Kanadě (2000 – 2001), kurz důstojníků pro práci ve strukturách NATO ve Spojených státech (2002), zdokonalovací kurz pro piloty JAS-39 Gripen ve Švédsku (2004 – 2005), kurz Eurasia Civil Military Strategy for International Development ve Spojených státech (2007). Vojenská kariéra: po škole VVLŠ v Košicích postupně působil jako pilot, starší pilot, inspektor vzdušné střelby, zástupce velitele samostatné letky a inspektor na letištích v Plzni, v Přerově a na velitelství ve Staré Boleslavi (do r. 1994). Od roku 1994 pracuje na letecké základně Čáslav nejprve jako inspektor vzdušné střelby, v roce 1998 až 1999 v týmu pro přípravu létajícího personálu předurčeného do pohotovostního systému NATINADS, v letech 2001 až 2003 jako velitel letecké skupiny, poté jako zástupce velitele základny-velitel 21. křídla (2003 – 2007). Jazykové znalosti: anglický jazyk (STANAG 3333) Rodina: ženatý, manželka Ivana, synové Petr a Marek a dcera Martina

19

Î VZDUŠNÉ SÍLY

VZDUŠNÉ SÍLY Í

Spolehlivost gripenů

ROSTE

České letectvo získalo mimořádně výhodné podmínky v oblasti provozuschopnosti švédských stíhacích letounů Takzvaná spolehlivost našich vojenských letadel bývá v médiích skloňována relativně často. Nejinak je tomu i v případě stíhacího letounu JAS-39C Gripen. Tato problematika je však natolik složitá, že by s trochou nadsázky mohla představovat samostatný vědní obor. Přesvědčili jsme se o tom na odboru řízení projektu nadzvukového letounu MO.

Na úvod připomeňme nejdůležitější milníky celého projektu. Letouny Gripen byly získány v rámci takzvaného druhého výběrového řízení. Na základě usnesení vlády předalo 25. července 2003 Ministerstvo obrany ČR žádost o předložení nabídek na pořízení komplexního systému nadzvukového letounu a souvisejících služeb celkem devíti zemím. Do konce

20

října 2003 obdrželo MO pět nabídek od Belgie, Kanady, Nizozemska, Spojených států a Švédska. Na základě vyhodnocení těchto nabídek komisí složenou ze zástupců ministerstev obrany, zahraničních věcí, financí a průmyslu a obchodu udělila v polovině prosince 2003 vláda exkluzivitu pro další jednání Švédskému království. K podpisu smlouvy o pronájmu letounů a souvisejících služeb a dalších dokumentů mezi Českou republikou a Švédským královstvím došlo 14. června 2004. Již o několik měsíců později, přesně 30. srpna 2004, zahájila první skupina českých pilotů a techniků výcvik na nový letoun přímo ve Švédsku. Prvních šest strojů JAS-39C přistálo za obrovského zájmu veřejnosti na letecké základně v Čáslavi 18. dubna 2005. Do konce srpna pak bylo dodáno i zbylých šest jednomístných a dva dvoumístné letouny. Od 1. července 2005 jsou gripeny zařazeny do hotovostního systému NATINADS, v němž vystřídaly letouny MiG-21. Jen pro představu lze uvést, že v rámci tohoto systému provedli piloti s gripeny do konce roku 2006 1472 letů v délce 1534 letových hodin. Celkový nálet

Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Spolehlivost letecké techniky se skládá z celé řady vlastností, jako je například provozuschopnost, poruchovost či udržovatelnost, které popisují schopnost objektu plnit požadované funkce při dodržení technických a v našem případě i provozních podmínek. Nutno poznamenat, že česká armáda budovala systém shromažďování a vyhodnocování těchto parametrů již od konce šedesátých let minulého století, a tak má dnes bohaté zkušenosti. Například úroveň zpracování dat o spolehlivosti letounů MiG-21, MiG-23 a dalších nám záviděly leckteré bohatší a vyspělejší ozbrojené síly. Také proto požadovala naše strana dodržení určité spolehlivosti po celou dobu trvání pronájmu letounů. V praxi vše vypadalo tak, že si vzdušné síly stanovily konkrétní hodnoty jednotlivých parametrů a společně se švédskou stranou pak určily, za jakých podmínek jsou schopny je dodržet. Bylo totiž nutné brát v úvahu i fakt, že letouny budou fungovat v jiném než domácím prostředí a budou obsluhovány českým personálem, byť odborně vycvičeným. Téma spolehlivosti bylo ve smlouvě rozděleno na dvě etapy s tím, že v té první budou naše požadavky přece jen o něco mírnější. Bylo totiž nutné nejdříve v praxi ověřit, jak bude celý systém nového nadzvukového letounu fungovat v prostředí českého letectva. „Tato etapa skončila s rokem 2006. V době jejího trvání zodpovídala švédská strana za spolehlivost z hlediska dodávek náhradních dílů,“ říká podplukovník Jiří Vohralík z OŘPNL. Švédové pochopitelně nemohli brát zodpovědnost za český personál, nicméně se zavázali, že z důvodu nedodání potřebných náhradních dílů nebude mimo provoz průměrně více než 2,5 letounu. Je třeba říci, že tuto hodnotu se podařilo dodržovat s velkou rezervou po celou první fázi.

K podstatné změně došlo od 1. ledna 2007. Od tohoto data se začala sledovat celková provozuschopnost letounů Gripen. „Stanovili jsme si dvě základní hodnoty schopnosti gripenů. Ta spodní nám musí zajistit minimálně plnění úkolů ve prospěch Severoatlantické aliance, tedy hotovostní systém NATINADS. Druhá hodnota pak musí umožnit vedle hotovostních letů provádět také minimální nutný výcvik pilotů. V případě nedodržení těchto hranic spolehlivosti na základě zodpovědnosti švédské strany můžeme požadovat značné finanční kompenzace, které se pohybují v řádu milionů korun denně,“ vysvětluje pplk. Vohralík. Provozuschopnost letounů je na letecké základně v Čáslavi sledována každý den. Naši i švédští technici společně vyplňují denní protokol, který se odesílá do Švédska. Tam se prověřuje, zda je zodpovědnost za letouny neschopné letu přiznána správné straně dle dohodnutých pravidel. Lze hovořit o určitém právním dozoru nad činností technického personálu. Existují i postupy, kterými by se zodpovědnost stanovila v případě, že by nedošlo k vzájemné dohodě. Takováto situace však zatím ani jednou nenastala. Jak říká vedoucí technického logistického oddělení OŘPNL plukovník Jindřich Vávra, pokud dodržíme všechny provozní normy, bývá odpovědnost zpravidla na straně dodavatele. Ten musí zajistit, aby například i systém plánované údržby umožňoval neustálé dodržování stanovených limitů schopnosti. Bohužel stále poměrně velké procento „odstavených“ strojů padá na vrub české zodpovědnosti. Podle plukovníka Vávry je problém zejména v tom, že se zde setkávají dva odlišné systémy fungování ozbrojených sil. Například výměna motoru u gripenu trvá dle švédských postupů dvě a půl hodiny a následné činnosti deset až dvanáct hodin. Naši technici na ni

ovšem dostali celé dva dny. Pokud se jim nepodaří operaci v tomto termínu dokončit, je každý další den neschopnosti letounu již na naši zodpovědnost. A je pak jedno, že důvodem zdržení je místní nařízení, které kvůli hluku pronikajícímu do okolí letecké základny vymezuje jen určitou denní dobu, v níž je možné provádět motorové zkoušky. Případů, kdy systém umožňuje uschopnění letounu, ale nedojde k němu z víceméně organizačních důvodů, je celá řada. „Je pochopitelně jen na velitelích, jaké priority svým lidem stanoví. Pokud ale technici musejí cvičit pořadovou přípravu místo toho, aby pracovali na letadlech, nemůžeme potom po Švédech chtít žádnou náhradu za to, že nám letadla stojí v hangáru,“ dodává pplk. Jiří Vohralík. Zlepšení organizace práce obsluhujícího personálu, kterého navíc skutečně není mnoho, se jeví jako nejdůležitější krok ke zvýšení spolehlivosti celého systému Gripen. Je však třeba přiznat, že i když naše gripeny trápí relativně vysoký počet závad, který je ostatně typický pro každou nově zaváděnou moderní techniku, oproti jiným typům v našem letectvu je na tom JAS-39C stále velmi dobře. Například letouny L-159 ALCA měly celkovou spolehlivost v první fázi provozu v AČR výrazně nižší. Podle pplk. Vohralíka je zde jasně vidět, že švédský systém údržby a provozu je velice dobře propracovaný. Spolehlivost gripenů se navíc neustále zvyšuje. Jasně patrný je tento efekt u strojů, které již prošly modernizací některých avionických, komunikačních a zbraňových sytémů. Letouny po upgradu fungují ještě lépe než před ním. Jednoznačně nejdůležitější ale je skutečnost, že ve srovnání s jinou leteckou technikou dochází u gripenu jen k minimálnímu počtu závad za letu. České vzdušné síly v něm tak získaly mimořádně bezpečný stroj.

za toto období však činil 2906 letů v trvání 2679 hodin. Jak už bylo řečeno, klíčovým dokumentem celého projektu je smlouva o pronájmu letounů a souvisejících služeb. Ačkoliv bývá často neprávem kritizována, obsahuje celou řadu ujednání, díky nimž získala Česká republika mnohem lepší podmínky, než bývá u podobných kontraktů zvykem. Jedním ze závazků švédské strany je například dodržení předem stanovené minimální spolehlivosti. V případě nedodržení těchto parametrů může naše země uplatňovat velmi vysoké finanční sankce.

21

ŽENIJNÍ VOJSKO Í

Pro nejhorší případy

může začít ještě dřív, prakticky po postavení ubytovacích stanů a zařízení pro příjem osob. Činnost základny není časově omezena. Celé zařízení je navíc variabilní, takže jej lze použít i pro jiné případy – například jako integrovaný sklad humanitární pomoci včetně ubytovací části pro záchranné týmy či pro zástupce humanitárních organizací, kteří pomoc distribuují.

ÚČELNÁ KONCEPCE

Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor a Radko JANATA

U 15. ženijní záchranné brigády v Bechyni se uskutečnila ukázka materiální základny humanitární pomoci, která je poprvé postavena s využitím nových nafukovacích stanů a hal.

22

Právo vyžádat si zmíněné zařízení budou mít oprávněné složky státní správy nebo samosprávy (hejtmani krajů, primátoři, starostové obcí s rozšířenou působností) pro postižené obyvatelstvo zasažené buď živelními pohromami a přírodními katastrofami nebo velkými ekologickými, případně průmyslovými haváriemi. Rovněž se počítá s vybudováním základny v případě dobrovolné nebo nucené migrace osob z postižených oblastí. Každý z pěti záchranných praporů AČR (v Kutné Hoře, Jindřichově Hradci, Rakovníku, Bučovicích a v Olomouci) může postavit základnu pro 450 osob. V případě záchranného praporu v Hlučíně se jedná o menší základnu pro 300 osob, takže 15. ženijní záchranná brigáda je schopna zabezpečit základní životní potřeby až pro celkem 2550 osob. Počítá se s tím, že by základna mohla být nasazena i v zahraničí, přičemž tuto záležitost by zabezpečoval 156. záchranný prapor v Olomouci. Pro případné použití základny humanitární pomoci je neustále vyčleněna jednotka, která musí do šesti hodin od okamžiku vyžádání začít přesun do místa stavby. Zde pak musí být základna do 24 hodin postavena a kompletně vybavena. Příjem postižených osob však

Materiální základna humanitární pomoci představuje komplexní a na okolním prostředí nezávislý celek, pro jehož výstavbu je nutná plocha o rozměrech minimálně 100 m × 100 m. Vše začíná v přijímacím středisku, kde jsou příchozí evidováni a dozorčí je seznámí s provozními podmínkami. Pomocná pořádková služba následně jednotlivé osoby doprovází až do doby jejich ubytování. Pokud přicházejí postižení například z místa velké průmyslové havárie, musejí projít dekontaminačním místem. Zde odevzdávají znečištěné nebo zamořené šaty a na mechanizované „lince“ jsou pomocí sprch očištěni. Pokud zmíněná procedura není potřeba, směřují „klienti“ do výstrojního skladu. Uvnitř 12,7 m dlouhé, 8,3 m široké a 4 m vysoké haly dostanou spací pytel, „starý známý“ vojenský oděv vzor 60, boty, jídelní nádobí atd. Hala je tak velká, že do ní mohou vjíždět i nákladní automobily. Další součást základny je zdravotnické středisko vybavené pro základní lékařské ošetření. Nechybí zde ani lůžková část včetně izolace a samozřejmě samostatné WC.

MODERNÍ NAFUKOVACÍ STANY Pokud příchozí nemusejí absolvovat dekontaminaci a jsou zdraví, pokračují po vystrojení rovnou do ubytovacího komplexu. Ten je tvořen několika řadami nových modulárních stanů s nafukovací nosnou konstrukcí. V této souvislosti je vhodné se o tomto moderním prvku zmínit trochu podrobněji. Stan má víceúčelové použití a slouží k ubytování lidí, uskladnění materiálu a zásob nebo lze pomocí koridorů spojit více stanů do jednotného seskupení. Stan je snadno přepravitelný a lze jej rychle postavit nebo demontovat. Výstavba dvěma osobám netrvá více než 10 minut. Jeho nosnou konstrukci tvoří čtyři nafukovací (pneumatické) nosníky – oblouky spojené

rozpěrnými tyčemi z lehké slitiny. Po postavení má stan rozměry 7,55 m × 5,25 m × 2,5 m a vejde se do něj 12 až 16 osob. Po nafouknutí má stan hmotnost necelých 190 kg a v případě nutnosti jej dokážou přemístit čtyři vojáci. S příslušenstvím se jeho hmotnost zvýší na 256 kg. Nevyžaduje častou ani složitou údržbu, je spolehlivý a použitelný i v nepříznivém prostředí a odolává větru až do rychlosti 120 km/h. Jednoduše k němu lze připojit klimatizační zařízení nebo otopný systém.

NEUSTÁLE TEPLÁ VODA Na konci ubytovacího prostoru je umístěné sociální zařízení tvořené polní umývárnou, dvěma stany se sprchami a WC. Teplou vodu dodává známý chemický rozstřikovací automobil T-815 ACHR 90, jehož jednotka během jedné a půl hodiny ohřeje 2000 l vody na teplotu asi 45 °C. Poslední a rozhodně neméně důležitou součástí základny je hospodářský blok zajišťující stravování. Jídlo se připravuje v automobilních kuchyních POKA, z nichž každá dokáže připravit denně stravu pro asi 150 osob. Součástí hospodářského bloku je krytá jídelní hala, venkovní přístřešky a umývárna. K dispozici je i mobilní úpravna vody s kapacitou 2000 l/h, kterou lze krátkodobě zdvojnásobit. Základna má také malé logistické centrum zabezpečující její chod a sloužící pro ubytování obsluhy. Je dobré, že česká armáda disponuje moderními a rychle rozmístitelnými základnami humanitární pomoci. Ale ještě lepší bude, pokud se tato zařízení nebudou muset použít v praxi, a pokud ano, tak jen při cvičeních.

23

Î PŘEDSTAVUJEME OSOBNOST ČÍSLA Z AR 12/2007

Armáda ho lákala od začátku Zástupce velitele sil podpory a výcviku generálmajor Antonín Pugzík si vždy stanovoval postupné cíle Text: Vladimír MAREK Foto: Pavel LANG a archiv Antonína PUGZÍKA

Generálmajor Antonín Pugzík se narodil 5. října 1955 v Kladně. Po absolvování Střední průmyslové školy hutnické se rozhodl, že bude pokračovat na vysoké vojenské škole. Hodně v té době sportoval, při výběru vojenského povolání před třiceti lety ale rozhodoval především zájem o armádu. Navíc jeho snem bylo stát se pilotem. Zpočátku se zdálo, že tomuto přání nebude stát nic v cestě. Při vyšetření v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze mu však bylo řečeno, že nesplňuje výškovou normu pro povolání vojenského pilota. Ten totiž mohl měřit maximálně 185 centimetrů,

24

a to Antonín Pugzík se svými 191 centimetry překračoval. Nezbylo mu tedy nic jiného, než jít studovat velitelsko-štábní letecký obor na Vysokou vojenskou školu leteckou do Košic. Tenkrát ho hodně štvalo, že se nemohl učit létat. V současnosti se na to již dívá mnohem smířlivěji. Řada kluků, kteří tehdy uspěli, doplatila na svou leteckou profesi životem. Navíc povolání pilota má výrazné zdravotní a věkové limity. Díky tomu, že svou energii a invenci hned od začátku nesměroval do letecké profese, měl možnost realizovat se v jiné oblasti.

Košice, podobně jako později postgraduální studium na Vojenské akademii v Brně, představovaly nejen velkou školu vojenské teorie, ale i života. Bylo zde nemálo nepříjemných nutností vojenského života v podobě nejrůznějších nástupů, pořadové přípravy a dalších formálních záležitostí. Když studoval v Brně, měl již hodnost kapitána, přesto musel na rozcvičku přesně podle venkovní teploty často i bez tílka. Vojenskou kariéru zahájil Antonín Pugzík v roce 1978 ve funkci velitele čety. Později pracoval jako vedoucí starší důstojník operačního oddělení, náčelník štábu leteckého pluku a náčelník operačně-taktické přípravy leteckého svazu. Dělal také zástupce náčelníka operačního oddělení leteckého svazu a zástupce náčelníka štábu 3. sboru taktického letectva. Ve své profesní kariéře si vždy kladl postupné cíle. Kdysi na velitelství letecké armády v Hradci Králové pracoval ve funkci náčelníka „operačáků“ plukovník Řezáč. Byl to člověk, kterého Antonín Pugzík pro jeho schopnosti a pracovitost obdivoval. A tak si umínil, že by jednou chtěl být plukovníkem, šéfem „operačáků“. Teprve později přicházely další a další cíle. Když před několika lety dostal generálskou hodnost, překonal tak i ty nejodvážnější sny, které měl na počátku své vojenské kariéry. Je přesvědčený, že ho jmenování do této hodnosti nijak nezměnilo. Zároveň ale přiznává, že mu generálské hvězdičky usnadňují mnohá jednání, ať již v resortu či v civilu.

V roce 1999 se Antonín Pugzík stal náčelníkem štábu vzdušných sil. Později byl i náčelníkem štábu sil podpory a výcviku. V roce 2003 povýšil do první generálské hodnosti. Zhruba před půl rokem měl generál Pugzík určité zdravotní problémy. V současné době mu jde především o to, aby byl po zdravotní stránce v pořádku a mohl se věnovat své práci. Pokud srovnává metody řízení armády před nějakými dvaceti lety a nyní, mnohé se samozřejmě změnilo. „Dnes i ten nejvyšší management v resortu je připraven s lidmi o problémech diskutovat a vysvětlovat jim, proč to musí být tak a tak. Dříve se především velelo. Armáda byla mnohem represivnější,“ vysvětluje generál Pugzík. „Na druhou stranu však lidé byli zvyklí na drsné zacházení. Museli například plnit zcela jiné hotovostní normy než v současnosti. Dodržet při tehdejších komunikačních možnostech časový limit pro výjezd z kasáren nějakých devadesát minut vyžadovalo nemálo úsilí. Ve srovnání se současnou generací byli tehdejší vojáci mnohem skromnější a navíc ochotní přinést určité oběti. Nikdo se nikdy přitom neptal, co za to.“ Za nejobtížnější období ve své kariéře považuje první polovinu devadesátých let minulého století. Spousta posádek se rušila, armáda procházela častými reorganizacemi a redislokacemi. Na organizační práci byly však náročné i poslední čtyři roky reformy naší armády. Naopak nejlepší období pro něho představovala léta, kdy byl náčelníkem štábu letecké základny. Může se pochlubit rovněž tím, že v soutěži „Vojenský manažer roku 2005“ ve své kategorii obsadil druhou příčku. Generál Pugzík má dva syny, Antona a Jana. Tři čtvrtiny své vojenské kariéry strávil na cestách, musel za rodinou dojíždět. S manželkou si na to už zvykli. Má to prý své nesporné výhody. Nemají totiž čas se ani pohádat. Jeho velkým koníčkem zůstává i nadále sport. V minulosti hrával závodně fotbal, nohejbal a stolní tenis. Poslední dva sporty dělal dokonce na úrovni národní ligy. V nohejbalu se stal pětinásobným přeborníkem armády. Již deset let se také věnuje tenisu.

KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: František Suchánek, Jarmila Mášová a Václava Kladivová. Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.

25

Î VÝSTROJ

VÝSTROJ Í

Pancéřová ochrana jednotlivce:

VEST Y Text a foto: Jaroslav Pajer

Před časem přišel na redakční e-mail nedlouhý dopis. Obsahoval také tento odstavec: „Proč třeba nenapíšete krátký článek o tom, proč máme neprůstřelné vesty, ve kterých se nedá pořádně střílet, jsou těžké (těžší, než by mohly být) a jaký je program jejich modernizace (pokud nějaký existuje)? Vrchní praporčík Výcvikové základny Vyškov nprap. Petr Seifert.“

26

Typů ochranných „neprůstřelných“ vest používá naše armáda několik. Podle použití se dělí na vesty proti střepinám a proti střelám. Rozdíl spočívá v balistické odolnosti, v možnostech tuto odolnost zvyšovat a také v související hmotnosti.

VEST JE NĚKOLIK DRUHŮ „Každá vesta má balistickou vložku, která tvoří takzvanou ,měkkou‘ balistickou ochranu. ,Měkkou‘ proto, že je z odolné textilní tkaniny,“ popisuje Petr Čihák, vedoucí skupiny aplikovaného výzkumu a vývoje z oddělení

vývoje a zkušebnictví výstroje Brno. „U vesty proti střelám je kupříkladu tato vložka složena ze třiceti šesti vrstev aramidové tkaniny z uhlíkového vlákna. Každá balistická vložka je ještě doplněna vložkou antitraumatickou. Tento typ vest má navíc zepředu a zezadu kapsy, do nichž se vkládají ,panely pancéřové proti střelám‘, což je ,tvrdá‘ balistická ochrana. Obvykle to bývá vrstvený keramický kompozit.“ Od roku 2001 používá naše armáda „vestu ochrannou proti střepinám“ a „vestu ochrannou pancéřovou proti střelám“. Balistická odolnost té první se označuje V50 B1 = min. 475 m/s, což znamená, že chrání před střepinou, která je normou definována jako ocelový fragment ráže 5,56 mm o hmotnosti 1,102 g a o rychlosti minimálně 475 m/s. Její hmotnost je kolem 3,5 kg. „Vesta ochranná pancéřová proti střelám“ má třídu balistické ochrany TBO-2/CZ. To znamená, že vesta chrání vůči celoplášťové střele s olověným jádrem o hmotnosti 5,5 g vystřelené z pistole či samopalu ráže 7,62 × 25 rychlostí 470 m/s. Od vesty proti střepinám se dále liší tím, že je možné ji doplnit přídavným předním a zadním chráničem krku a chráničem klína. Na prsou a na zádech ji lze „zesílit“ panely, které její balistickou ochranu zvyšují na třídu 7 (TBO-7). Pak vojáka ochrání proti celoplášťové střele s penetrátorem z kalené oceli o hmotnosti 9,8 g vystřelené z dlouhé zbraně 7,62 × 51 NATO rychlostí 820 m/s. Hmotnost této vesty je přibližně 6 kg a s oběma panely „ztěžkne“ o dalších 2 × 3,3 kg. Oba typy vest jsou odlišné ve střihu. Vesta proti střepinám se zapíná zepředu, vesta proti střelám se navléká přes hlavu. V roce 2003 do výstroje AČR přibyla ještě „vesta ochranná pancéřová proti střelám −

KIRASA“. Třídu balistické odolnosti splňuje stejně − TBO-2/CZ a s panely TBO-7. Od první vesty proti střelám se poněkud liší. „Třeba výškou límce a tvarem chrániče klína,“ uvádí Petr Čihák. „Nejpodstatnější změna však je, že nemá keramický panel, ale ocelový.“ Vesta je také o něco těžší. Váží kolem 6,5 kg a s panely o 2 × 3,3 kg víc. „V těchto dnech přichází do skladů ještě třetí řada vest,“ pokračuje specialista. „Pod označením ,vesta ochranná pancéřová proti střelám SAPV 2006‘ a ,vesta ochranná proti střepinám FPV 2006‘ se dostanou k určeným útvarům vesty se stejně dokonalými ochrannými schopnostmi jako u předchozích typů, ovšem jejich váha klesla. U vesty proti střelám i s panely činí jedenáct kilogramů a u vesty proti střepinám necelé tři kilogramy. Na vestách byly uplatněny i některé konstrukční změny podle požadavků vojsk, jako například dokonalejší fixace na tělo a jiná konstrukce límce. Navíc se podařilo

Těmito zkouškami se zjišťuje odpor testovaného vzorku proti pronikání zkušebních předmětů, jež simulují střelu, střepinu nebo bodnou zbraň v souvislosti s definováním míry rizik, se kterými se voják při plnění úkolů může nejčastěji setkat. Při zachycení projektilu ochrannou vrstvou se však nehodnotí pouze průstřel či „neprůstřel“. Vzhledem k tomu, že při pohlcování velké kinetické energie dochází k tzv. traumaefektu neboli šokovému otisku vlivem vydutí vnitřní strany vesty, sleduje se také zejména maximální povolená hloubka a objem vtisku, které toto vydutí směrem k tělu nositele způsobuje. „Každý stát má svoje normy, kterými jsou tyto parametry určeny,“ tvrdí výstrojní odborník. „Armáda České republiky, která je limitována normou ČSN 395360, má tyto hodnoty v porovnání s jinými státy velmi přísné. Dá se říci, že české ,neprůstřelné‘ vesty poskytují jednu z nejdokonalejších ochran. Takto vyrobené a testované vesty mají malý

v porovnání s minulými nákupy znatelně snížit i jejich cenu.“ Dalšími typy vest podle katalogu „Výstroj českých vojáků“ je „vesta ochranná proti střepinám pro Vojenskou policii“ a „vesta ochranná pancéřová proti střelám pro VP“. Jejich použití je zřejmé z názvů. Podle odborníka jsou v podstatě totožné. Obě mají balistickou odolnost proti střepinám V50 B1 = min. 475 m/s. Obě mají odolnost proti střelám III A, což značí, že chrání vůči celoplášťové střele s olověným jádrem o hmotnosti 8 g vystřelené z pistole či samopalu ráže 9 × 19 rychlostí 436 m/s a rovněž vůči celoplášťové střele s olověným jádrem a dutinou na jejím čele o hmotnosti 15,56 g vystřelené z pistole ráže .44 Magnum rychlostí 436 m/s. Obě mají též možnost nasazení panelů, kterými se jejich odolnost zvýší na TBO-7. Vesty pro Vojenskou policii váží kolem 4,5 kg a keramické panely 2 × 3,3 kg. Vojenská policie užívá ještě „vestu ochrannou pro skryté nošení − DIPLOMAT“. Její hmotnost činí 1,8 kg.

PŘÍSNÁ ČESKÁ NORMA „Podstatnou věcí při posuzování jednotlivých druhů vest je metodika zkoušení balistických ochran,“ poznamenává Petr Čihák. „To je důležitý a nezbytný prvek při stanovení třídy balistické odolnosti a, jednoduše řečeno, určuje, jak bude vesta objemná a těžká.“

27

Î VÝSTROJ traumaefekt, jejich tloušťka a hmotnost však snižuje komfort nošení.“

VÝVOJÁŘI NESPÍ „Nesmím ještě zapomenout na jiný typ balistické ochrany – na tak zvaný ,nosič panelů pancéřových 2006‘,“ upozorňuje Petr Čihák. „Je to součástka, která byla vyvinuta na základě potřeb příslušníků 601. skupiny speciálních sil. Panely, jež jsou součástí nosného systému, mají za úkol chránit pouze přední, případně i zadní část trupu. Nosič panelů tedy poskytuje ochranu mnohem menší části těla, nebrání však v pohybu vojáka. Umožňuje ale ochranu i proti střelám průbojným typu AP a průbojně-zápalným typu API. Tento systém v bojovém použití ověřovali naši vojáci při misi v Afghánistánu s velmi dobrými výsledky. V současné době na něm byly podle požadavků uživatelů provedeny úpravy a připravuje se veřejná zakázka na jeho koupi.“ Jak už bylo naznačeno, všechny typy vest, stejně jako ostatní výstrojní součástky, před nákupem do armádních skladů procházejí kromě jiných testů i vojskovými zkouškami. „Proto názory, že nevyhovují nebo že se v nich nedá střílet, jsou diskutabilní,“ říká specialista na vývoj výstroje. „Protože je zkoušeli vojáci, kteří s nimi cvičili a pochopitelně také stříleli. Takže by se výhrady musely projevit... Je ale jisté,“ připouští, „že se během doby změnil pohled vojáků na jejich použití, způsob boje a značnou měrou se zpřísnily požadavky vojsk na jejich nošení, komfort a podobně.“ Vzápětí však dodává, že vývojáři stále sledují spokojenost uživatelů se součástkami. Mají detailní poznatky jak od 601. skupiny speciálních sil, tak od 4. brigády rychlého nasazení. „Jsme si vědomi, že některé věci je třeba řešit. Kupříkladu víme, že na pohodu vojáka a tím i na jeho schopnost reagovat má obrovský vliv zvýšení tělesné teploty třeba o jeden stupeň Celsia. To znamená, že musíme řešit odvětrávání vest.“ Pochopitelně že nezapomínají ani na problém váhy. „Materiály, které se používají k balistické ochraně, aramid nebo polyetylen, udělaly za dobu od nákupu prvních vest obrovský krok kupředu,“ pokračuje Petr Čihák. „Určitě je možné dělat něco s konstrukcí, s hmotností i s ohebností, tedy s tím, co vytváří určitý komfort pro vojáky při nošení vest.“ Odhaduje, že v otázce hmotnosti ochranných vest je možné dostat se o jeden a půl, možná o dva kilogramy níž.

28

KALEIDOSKOP Í

ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA Připomíná však, že do zavedení nové výstrojní součástky vstupuje několik faktorů. Prvním jsou činnosti, které vojáci-profesionálové budou plnit. „Jiný druh boje vede kupříkladu čtvrtá ,brnka‘ a jiný ,šest set jednička‘. Je třeba vyhovět speciálním činnostem.“ Druhým faktorem je vývoj či výběr nové součástky. „Není možné něco vyvíjet dlouhé roky,“ vysvětluje. „Ve světě existují výrobci, kteří mají součástky, jež jsou dokonalé. Samozřejmě že tyto věci umíme sehnat, můžeme je v útvarech nechat odzkoušet a ve státní zkušebně ve Slavičíně ověřit třídu jejich balistické odolnosti. Takže poznatky ze zahraničí, krátký vývoj za účelem zapracování ,českých specifik‘ a vojskové zkoušky − a měla by z toho vyjít nová, lehčí balistická ochrana, která umožní vojákovi lepší výkon.“ A třetím faktorem, v současné době limitujícím, jsou finance. Dnes se cena „armádní“ vesty proti střelám pohybuje kolem 15 tisíc korun. Na internetu jednotlivé kusy podobných vest, které ovšem neřeší traumaefekt, stojí kolem 20 tisíc. „V zahraničí existují vesty s obdobnou balistickou ochranou, a přitom jsou lehčí,“

přiznává odborník z oddělení vývoje a zkušebnictví výstroje. „Kromě jiného to je dáno použitím progresivních materiálů. Ovšem ty mohou mít až dvojnásobnou cenu.“ Otázkou je, proč by nemohly? Kdyby se právě v souladu se specifickými úkoly vojenských specialistů nakoupilo jen několik desítek či stovek dražších, ale komfortnějších ochranných vest, rozpočet resortu by nezkolaboval. Problém by ale mohl nastat v případě akvizice těchto součástek v řádově vyšších počtech pro „masovější“ zabezpečení příslušníků AČR. Tam už asi vyšší cena bude faktorem podstatným. „Zde musíme jít zlatou střední cestou,“ uzavírá Petr Čihák. „Musíme splnit třídu balistické ochrany podle českých norem, voják v tom musí být schopen plnit bojové úkoly a současně vesta musí být za rozumnou cenu. Každopádně předpokládáme, že v rámci projektu ,Voják 21. století‘ dojde i k zásadnímu a komplexnímu řešení problematiky balistických ochranných prostředků jednotlivce. Vývoj či zásadní modernizace proběhne v úzké součinnosti s uživateli od vojsk, s odborníky a významnými výrobci, aby byly v maximálně možné míře využity nejnovější trendy progresivních materiálů a konstrukčních řešení.“

Joint Operations 2030 Ve dnech 25. 6. – 29. 6. se uskutečnilo na Univerzitě obrany v Brně pod záštitou Ústavu strategických studií druhé pracovní jednání mezinárodního týmu pro zpracování dlouhodobé vědecké studie „Joint Operations 2030“. Cílem studie je v dlouhodobém výhledu (2030) zhodnotit možné směry vývoje bezpečnostního prostředí, popsat možné scénáře nasazení a identifikovat potřebné schopnosti, které budou třeba pro úspěšné plnění budoucích úkolů. Studie poskytne pohled na vliv pokročilých technologií pro široké spektrum schopností, jež budou vyžadovány pro vedení společných operací Aliance. Dlouhodobá vědecká studie „Joint Operations 2030“ (SAS-066) je zpracovávána pod hlavičkou NATO RTO, Panel SAS (System Analysis and Studies). Vedoucí úlohu v procesu tvorby má Kanada. Za ostatní státy, které se přihlásily k tvorbě dokumentu, byli jednání v Brně přítomni zástupci Nizozemska, Belgie, Francie, Německa, Norska, Velké Británie, USA a za organizaci NATO zástupci ACT (Norfolk) a ACE (Brusel). Za ČR se jednání účastnili pplk. Ivo Pikner z ÚSS UO a pplk. Miroslav Švejda ze SOPS MO. Podkladové analýzy a dílčí podklady dlouhodobé studie „Joint Operations 2030“ (SAS-066) jsou dostupné ve vědeckoinformačním kabinetu ÚSS UO a jsou využívány v rámci vědeckých a vzdělávacích aktivit nejen příslušníky UO, ale i ostatními zájemci z resortu obrany. Text a foto: pplk. Ing. Ivo PIKNER

Srdce na pravém místě Na přelomu června a července se příslušníci a zaměstnanci brněnské Univerzity obrany aktivně zapojili do charitativní sbírky školních a sportovních potřeb pro děti v Afghánistánu. Za pár dní se podařilo na univerzitě soustředit velké množství zakoupeného materiálu, který bude směřovat do Fajzabádu. Iniciátorem sbírky byl vojenský kaplan UO kapitán Martin Vařeka, který od poloviny srpna bude působit u 5. kontingentu AČR v misi ISAF, a to v provinčním rekonstrukčním týmu v nejsevernější afghánské provincii Badakšán. „Příslušníci českého týmu CIMIC začali společně s mým předchůdcem v Afghánistánu kaplanem 4. brigády rychlého nasazení s poměrně rozsáhlou podporou místních škol a sirotčinců jak v okolí základny ve Fajzabádu, tak i v odlehlých horských vesnicích, kam čeští vojáci jezdí na patroly. Po vzájemných konzultacích jsem se rozhodl pokračovat v této aktivitě a pokusit se před odjezdem sebrat využitelný materiál,“ řekl kapitán Martin Vařeka. Velmi pozitivním dopadem je fakt, že se do sbírky u nás zapojila široká skupina lidí. Přispěli dárci jak přímo z Univerzity obrany, tak i z různých moravských farností a škol. Shromáždili velké množství materiálu, především základních školních potřeb, míčů a hraček. Jen příslušníci UO darovali nakoupený materiál v hodnotě přesahující 15 500 korun. Text: Pavel PAZDERA, foto: kpt. Martin VAŘEKA

Long Defile 2007 Jednotka českého kontingentu vyzbrojená BVP-2, tanky, minomety a dalšími zbraněmi byla při přesunu na základnu napadena polovojenskou skupinou ozbrojenou automatickými zbraněmi, pancéřovkami a granátomety. Útočníkům napomáhal obtížný terén v lesích jižně od města Libavá. Velitel rotního úkolového uskupení ani velitelé jednotlivých čet však nebyli nijak zvlášť zaskočeni. Takovou situaci v určitých obměnách zažívali už poněkolikáté. Překvapen by však byl ten, kdo by bojovníky hledal ve VVP Libavá. Nikoho by nenašel, protože celé cvičení se odehrávalo na taktickém simulátoru brněnského Centra simulačních a trenažérových technologií. Ve dnech 19. – 21. června zde příslušníci Vojenské akademie ve Vyškově uskutečnili dvoustranné, počítačem podporované experimentální cvičení. Jeho cílem bylo ověřit možnosti vedení bojové činnosti RÚU na bázi jednotek vyzbrojených BVP-2 v členitém terénu, zjistit vliv volby bojových sestav RÚU na efektivitu použití sil a prostředků při vedení boje v prostředí asymetrické strategie a také ověřit vhodnost použití posilových prostředků RÚU v závislosti na plnění bojového úkolu. „Získané poznatky budeme zcela jistě aplikovat při výcviku a výuce v kariérových a účelových kurzech,“ řekl řídící cvičení podplukovník Vlastimil Šlouf, zástupce náčelníka odboru výuky a výcviku Vojenské akademie ve Vyškově. Text a foto: npor. Ing. Vít RAPČAN

29

Î KALEIDOSKOP

KALEIDOSKOP Í 1. ročník přeboru velitele 34. zKIS v malé kopané U příležitosti oslav Dne ozbrojených sil proběhl ve dnech 26. – 27. června v areálu ASC Dukla na Julisce 1. ročník přeboru velitele 34. zKIS v malé kopané. Turnaje se zúčastnilo šest družstev ze sil podpory a výcviku. Herní systém každý s každým připravil patnáct nelítostných utkání, kdy každá vstřelená či obdržená branka ovlivnila celkové pořadí. Vysoká úroveň hráčů a rozhodčího, skvělé podmínky a dobrá organizace přispěly k hladkému průběhu velmi kvalitního přeboru, ze kterého vítězně vyšlo družstvo ŘvD Vyškov. Text a foto: Věra LISZOKOVÁ

NOIMAK CUP 2007 Ve dnech 15. 6. – 17. 6. uspořádal Armádní sportovní klub Strakonice ve spolupráci se STARZ Strakonice 2. ročník turnaje v malé kopané pro děti narozené v roce 1996 a mladší pod názvem „NOIMAK CUP 2007“. Na turnaji startovalo 11 mužstev z celé republiky v celkovém počtu 165 dětí, 26 trenérů a 74 rodičů. Za ASK Strakonice se zúčastnil oddíl ASK NOIMAK pod vedením praporčíka Michala Boukalíka a v silně obsazeném turnaji nenašel přemožitele. Z šesti odehraných zápasů získalo mužstvo ASK NOIMAK plný počet bodů s neuvěřitelným skóre 32 : 0. Nejlepším střelcem a absolutně nejlepším hráčem turnaje byl vyhlášen hráč ASK NOIMAK Tomáš Janoch. Do dalších let pořadatelé plánují rozšíření počtu družstev až na 16, což je však pro organizaci tohoto turnaje zřejmě maximální počet. Text a foto: Michal BOUKALÍK

Bechyňští zvítězili v malé kopané

Vojenský újezd Hradiště opět vítal stovky dětí

Ve dnech 18. až 20. června se na městském stadionu SK Sparta ČKD v Kutné Hoře v režii 152. záchranného praporu odehrál již tradiční „Přebor společných sil v malé kopané“. Sportovního klání se zúčastnilo 90 fotbalistů, kteří v devíti družstvech reprezentovali jednotlivé brigády a útvary společných sil. Týmy byly nejprve rozděleny do tří skupin po třech soupeřích, z nichž do dalších bojů ve vyřazovací části postoupilo osm družstev. Finálové utkání si nakonec vybojovala mužstva z 15. ženijní záchranné brigády Bechyně a 101. spojovacího praporu Lipník nad Bečvou. O třetí místo se pak utkaly kolektivy z 21. základny taktického letectva Čáslav a 13. dělostřelecké brigády Jince. Přeborníkem společných sil v malé kopané se pro rok 2007 stalo bechyňské družstvo, druhou příčku obsadili spojaři z Lipníka nad Bečvou a „bronz“ získal tým z Jinců. Nejlepším brankářem turnaje byl vyhodnocen rtn. Martin Hanák z 15. žzb, nejlepším hráčem rtm. Roman Hendrych z 13.db a trofej pro nejlepšího střelce si odnesl rtn. Martin Malko z 23. zVrL Přerov. Text: npor. Tomáš MIK, foto: npor. Miroslav RUMPLI

Na konci školního roku vojáci tradičně otvírají brány kasáren široké civilní veřejnosti u příležitosti Dne ozbrojených sil ČR. V úterý 26. června v obci Bražec byly desítky stanovišť a ukázek v obklíčení několika stovek dětí ze sídelních útvarů, dětských domovů, sociálních ústavů, mateřských a základních škol Karlovarského a Ústeckého kraje. Předchozí tři ročníky Dne otevřených dveří vojenské posádky Radošov a Karlovy Vary mají za sebou účast dětí na ostrých bojových střelbách z protiletadlových raketových kompletů nebo vystoupení moderátora Leoše Mareše. Letos se děti dočkaly oblíbené skupiny Maxim Turbulenc. Hodinová show roztančila nejenom ty nejmenší. Nekončící autogramiáda uzavřela příjemné dopoledne, na kterém se podíleli příslušníci vojenské posádky Radošov, Újezdního úřadu Vojenského újezdu Hradiště, Krajského vojenského velitelství Karlovy Vary, 4. brn, Vojenské policie, Policie ČR, Hasičského záchranného sboru Karlovy Vary, Domu dětí a mládeže Šuplík a Klubu přátel města Kadaně. Text a foto: Bc. Stanislav STEBILA

Mimořádný úspěch libereckých fotbalistů Výrazného úspěchu dosáhli fotbalisté A mužstva Vojenské tělovýchovné jednoty Ještěd Liberec, kteří se v právě ukončeném fotbalovém ročníku 2006 – 2007 stali vítězem I. A třídy a od nového ročníku se budou utkávat s mužstvy krajského přeboru Libereckého kraje. Oddíl VTJ Ještěd Liberec vznikl v roce 2000 za podpory tehdejšího velení brigády chemické ochrany v Liberci. Svá utkání hraje na travnatém hřišti sportovního areálu v objektu kasáren liberecké 31. brchbo. Sportovní areál byl vybudován na pozemku armády za finančního přispění města Liberce a kromě armády je využíván i vybranými školami a ostatní civilní veřejností. Úspěšné mužstvo je tvořeno z 95 % vojáky z povolání – příslušníky 31. brchbo. K největšímu úspěchu oddílu v jeho dosavadní historii kromě samotných hráčů výrazně přispěl trenér mjr. Petr Rachlický s asistentem Josefem Šounem. Text a foto: plk. Ing. Miroslav KNOPP

30

Dětský den v Afghánistánu V neděli 10. června uspořádali příslušníci polní nemocnice a chemické jednotky v Afghánistánu dětský den pro děti zaměstnanců civilní části kábulského letiště. Zdravotní sestřičky kontingentu pod vedením hlavní sestry Lucie Cvejnové připravily pro malé ratolesti několik poutavých her. „S nápadem přišel velitel kontingentu plukovník Zoltán Bubeník, který mne požádal, abych tuto zajímavou a užitečnou akci dotáhla do konce,“ říká hlavní sestra Lucie Cvejnová. „Nebylo jednoduché uspořádat dětský den v polních podmínkách, ale nakonec se vše díky pomoci několika příslušnic kontingentu podařilo. Odměnou za jejich úsilí nám tak byl šťastný a bezstarostný úsměv afghánských dětí,“ dodává velitel kontingentu plukovník Zoltán Bubeník. Těsně před odjezdem rozdal velitel kontingentu všem dětem dárky v podobě hraček a oblečení, které byly vyjádřením humanitární pomoci rodinných příslušníků členů českého kontingentu působícího na území Afghánistánu. „Akci tohoto charakteru jsme poprvé uspořádali začátkem dubna při příležitosti návštěvy paní ministryně Vlasty Parkanové a máme v úmyslu ji zorganizovat ještě potřetí, těsně před ukončením našeho působení na kábulském letišti. Chtěli bychom se tak rozloučit s dětmi, které jsou budoucností rozvíjejícího se afghánského národa,“ dodává plukovník Zoltán Bubeník. Text a foto: kapitán Vlastimil SCHLINGER

31

TECHNIKA Í

Nenápadné novinky Stroj s překlopnými rotory BA 609 v režimu visení

kontraktů nebo alespoň jejich zveřejnění. Letos tomu samozřejmě nebylo jinak. Z klání mezi dvěma hlavními výrobci civilních dopravních letadel v tomto ohledu vyšel jednoznačně vítězně problémy provázený západoevropský Airbus, který oznámil uzavření smluv nebo opcí na 425 letounů v hodnotě 62 miliardy amerických dolarů. Zajímavá zpráva přišla i z kategorie vojenských dopravních letounů. Hned první den výstavy se objevila vhodně načasovaná informace o tom, že americké vojenské letectvo a americká pozemní armáda

v rámci společného programu JCA (Joint Cargo Aircraft) na nový taktický transportní letoun daly přednost typu C-27J Spartan před strojem C-295. V táboře italského koncernu Finmeccanica (vlastní společnost Alenia Aeronautica) a jeho partnerů z druhé strany Atlantiku (L3 a Boeing) samozřejmě panovala dobrá nálada, opačná situace byla u EADS a u jeho amerického partnera pro program LCA firmy Raytheon. Není se čemu divit, protože se jedná o projekt, jehož hodnota by mohla dosáhnout několika miliard dolarů.

na dalších 192 000 m² venkovní plochy bylo k vidění na 120 letadel, z nichž se tři desítky také každý den předváděly za letu. Během prvních čtyřech dnů vyhrazených pro profesionální návštěvníky prošlo turnikety na 155 000 osob ze 150 zemí, ještě větší nápor ale přišel při prodlouženém víkendu, kdy se brány otevřely pro širokou veřejnost. Po zaplacení vstupného 12 eur pak na pařížský aerosalon zavítalo dalších téměř 250 000 zájemců, takže během jednoho týdne se na bývalém letišti v Le Bourget objevilo 400 000 lidí.

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

DOBRÝ DEN PRO ALENII, ŠPATNÝ PRO EADS Významní letečtí výrobci si na aerosalon s oblibou schovávají podpis důležitých

V rámci expozice amerického vojenského letectva se objevil i ozbrojený bezpilotní Predator (s řízenými střelami Hellfire), který se v této konfiguraci dnes běžně používá v Iráku.

Největší světová výstava letecké techniky – Paříž 2007 – z hlediska statistik opět rekordní

Tankovací A310 MRTT německého letectva

32

Žádná úplně nová velká letadla, žádné poprvé představené klíčové zbraňové systémy. Tak je také možné charakterizovat událost, která se v polovině června na týden dostala prostřednictvím objektivů kamer nebo tištěných médií do povědomí lidí na celém světě tak či onak spjatých s letectvím nebo kosmonautikou. To však neznamená, že by pozorný návštěvník 47. mezinárodního pařížského aerosalonu v Le Bourget neobjevil celou plejádu zajímavých novinek nebo vylepšení. Pařížská air show skutečně podobným akcím ve světě dominuje, což lze doložit i několika statistickými údaji. Podle pořadatelů se jí zúčastnilo na 2000 vystavovatelů ze 42 zemí (letos poprvé kromě jiných i Libye, Tunis nebo Mexiko), kteří měli k dispozici krytou plochu o rozloze 128 000 m², přičemž

Vítězství v programu JCA samozřejmě znamená pro budoucnost letounu C-27J důležitý impulz. Výrobce doposud prodal 32 stroje, přičemž se tento počet díky USA znásobí. Podle dnešních plánů by mělo konsorcium dodat nejprve 40 strojů (32 pro US Army a osm pro USAF), avšak konečný počet by mohl být podstatně větší. První C-27J by měl být dodán za pouhý rok po podpisu smlouvy.

MINI OSPREY

Zkoušený bezpilotní vrtulník Sharc určený především pro menší plavidla by mohl být k dispozici v roce 2009.

Úvodní zmínka o žádných výstavních premiérách velkých letadlech samozřejmě neplatí pro typy menší. V této kategorii byl na mezinárodním fóru poprvé představen pozoruhodný typ BA 609 vyvinutý společným americko-italským podnikem Bell/Agusta Aerospace. Devítimístný stroj s překlopnými rotory lze považovat za zmenšenou obdobu známého amerického typu V-22 Osprey, který by se měl v dohledné době dočkat svého

33

Î TECHNIKA

TECHNIKA Í

Vrtulník AW139 italské firmy AgustaWestland (zde v barvách irského letectva) představuje pro zmíněného výrobce klíčový typ. Během velmi krátké doby bylo objednáno 240 kusů tohoto dvoumotorového stroje se vzletovou hmotností 6400 kg, který může přepravovat 15 osob nebo 2750 kg nákladu.

Italský bezpilotní letoun Sky-Y by měl sloužit pro ověření nových technologií pro zvažovaný mnohem větší typ Molnyx.

sledovaná i z politického a mezinárodního hlediska, protože s americkou firmou Boeing a jejím typem KC-767 soupeří evropský EADS, jenž si pro tento účel vybral jako strategického partnera společnost Northrop Grumman. Jejich typ označovaný jako KC-30 přímo vychází ze zmíněného typu A330 MRTT. Pentagon nebude mít výběr rozhodně snadný, protože kromě takticko-technických a ekonomických parametrů je ve hře i celá škála dalších argumentů. Pokud zvítězí euro-americké konsorcium, společnost EADS tak posílí na americkém teritoriu i v oblasti letecké techniky a upevní zde svou pozici poté, co se jí loni podařil průlom v oblasti vrtulníků. Úspěch typu KC-767 zase firmě Boeing potvrdí roli tradičního dodavatele tankovacích strojů americkému letectvu a pochopitelně bude vítána i dlouhodobá výrobní perspektiva.

BEZPILOTNÍ SVĚT prvního operačního nasazení v Iráku. Na rozdíl od něj ale BA 609 najde uplatnění především v civilním sektoru. Na výstavě byl každý den za letu předváděn druhý prototyp, který spolu s prvním strojem mají na svém kontě více než 200 letových hodin. Zkušební program běží na plné obrátky, získání evropské certifikace se plánuje na rok 2010 a první z celkem dnes 70 objednaných strojů by mohl být předán o rok později. BA 609 má celkovou délku 13,3 m, rozpětí křídla s otáčejícími se rotory je 18,3 m, maximální vzletová hmotnost dosahuje 7630 kg, přičemž může dosáhnout užitečné zatížení až 2500 kg. Dvojice turbo-

hřídelových motorů s výkonem po 1565 kW s třílistými rotory/vrtulemi o průměru 7,8 m umožní dosáhnout maximální cestovní rychlost 510 km/h a doletět na vzdálenost téměř 1300 km. V režimu vrtulníkového letu může BA 609 couvat nebo se pohybovat bočním letem rychlostí 65 km/h.

SOUBOJ TANKERŮ Na pařížském nebi se v rámci dynamických ukázek také objevoval jeden nepříliš vídaný typ – mohutný tankovací letoun A310 MRTT německého letectva s vytaženými hadicemi

Západoevropský bitevní vrtulník Tiger udivoval obratností při letových ukázkách. Francie s Německem mají objednáno po 80 kusech, 24 stroje objednalo Španělsko a o dva méně Austrálie. V průběhu pařížského aerosalonu bylo oznámeno, že Francie vybaví své protitankové vrtulníky americkými řízenými střelami Hellfire ve verzích AGM-114K a AGM-114M.

34

pro doplňování paliva. Na zemi pak byl ve statické expozici k vidění ještě větší stroj KC-30B neboli A330 MRTT v barvách australského letectva, který do Paříže dorazil přímo z letových zkoušek. Jeho účast pochopitelně nebyla náhodná. Ve Spojených státech se totiž schyluje k velmi diskutovanému rozhodnutí. V rámci programu KC-X má být vybrán nový tanker, který v budoucnu nahradí zastarávající flotilu letounů KC-135. Najedná se o žádný běžný akviziční program, nýbrž o důležitý projekt strategického významu, který jen v první fázi počítá s pořízením 179 strojů za 40 miliard dolarů. Celá záležitost je ostře

C-27J Spartan v barvách litevského letectva. Z dalších zemí se pro tento typ rozhodla Itálie, Řecko, Bulharsko a nově i Spojené státy.

Skutečně těžko by se dalo spočítat, kolik bylo na letošním aerosalonu vystaveno bezpilotních vzdušných nebo pozemních prostředků. Jedno překvapení hned na začátek. Je tomu pouze několik týdnů, co se v seriózních odborných periodikách objevily první nekvalitní fotografie zatím největšího izraelského bezpilotního stroje. K údivu mnohých se pak tato novinka zanedlouho objevila na výstavě (viz snímek v titulku tohoto článku). Je dílem společnosti IAI a nese označení Heron TP. Koncepčně vychází z typu Heron, je však díky 26m rozpětí, 14m délce a vzletové hmotnosti 4650 kg nesrovnatelně větší. Heron TP byl vyvinut v rámci programu izraelského ministerstva obrany a poprvé vzlétl v loňském roce. Díky možnosti nést až 1000 kg užitečného vybavení může plnit širokou škálu nejrůznějších úkolů. Kromě dnes již běžných průzkumných nebo hlídkových misí by se mohl používat i pro doplňování paliva za letu nebo jako jeden z komponentů systému protiraketové obrany. Heron TP se má vyznačovat až několikadenní vytrvalostí, přičemž běžně by mohl vykonávat až 36hodinové lety s plným průzkumným vybavením. Firma Alenia Aeronautica poprvé představila model bezpilotního letounu Sky-Y jiné hmotnostní a rozměrové kategorie než Heron TP. Má téměř 10m rozpětí i délku, vzletová hmotnost se pohybuje okolo 1200 kg včetně 150 až 200 kg užitečného zatížení. Skutečný Sky-Y nyní prochází zkušebním programem, v jehož rámci se má prověřit řada komponentů a technických řešení. Výsledky by pak měly být

aplikovány na zvažovaném velkém a výkonném typu Molnyx, u kterého se předpokládá rozpětí asi 20 m, schopnost pojmout až 600 kg užitečného zatížení a vytrvalost téměř 36 hodin. Jeden z mnoha zajímavých technologických demonstrátorů představila ve své expozici společnost EADS. Jmenuje se Sharc a má za sebou první úspěšný vzlet. Tento 2,5 m dlouhý, 0,7 m široký a 1,2 m vysoký bezpilotní vrtulník s koaxiálními protiběžnými rotory je navržen především pro činnost z palub válečných lodí. Má se vyznačovat vysokou stabilitou za letu, schopností automatického přistání na palubě a vzhledem ke své velikosti i značnou nosností (až 60 kg) užitečného nákladu. Další zajímavost představuje elektrické a nikoli hydraulické ovládání rotorů. Podle společnosti EADS koncepce koaxiálních rotorů nejen zmenšuje celkovou délku vrtulníku, ale v porovnání s klasickými typy s nosným a ocasním vyrovnávacím rotorem vykazuje toto řešení asi o 30 % větší tah.

NEBE PLNÉ LETADEL Každý den po poledni začaly divácky atraktivní letové ukázky. Účastnily se jich na čtyři desítky letounů a vrtulníků nejrůznějších kategorií. Nechyběl největší civilní dopravní „dvouposchoďový“ A380, jehož zpožďující se termíny dodávek sériových strojů způsobují konsorciu Airbus nepříjemné problémy. Letoun pochopitelně létal nad Le Bourget bez cestujících a s minimem paliva, přesto ale vzhledem ke své mohutnosti překvapoval neuvěřitelně krátkým vzletem, přistáním a takřka bezhlučností ve vzduchu. Naopak druhý extrém představoval americký F/A-18F Super Hornet, jenž by mohl aspirovat na titul nejhlučnějšího stroje výstavy. Na rozdíl od Gripenu, Eurofighteru, Rafalu

či Mirage 2000 se Super Hornet při předvádění nemohl chlubit ani přílišnou obratností. Tento požadavek však nebyl při jeho vzniku prioritou, protože od menšího a lehčího stroje F/A-18C/D odvozený Super Hornet dostal do vínku schopnost dopravit větší náklad výzbroje na delší vzdálenost. To také plní a americké námořnictvo je s ním spokojeno. A co víc, předpokládané zdržení námořní verze letounu nové generace F-35C dává firmě Boeing určitou šanci, že by velení US Navy mohlo dnešní objednávku na minimálně 460 strojů ještě částečně navýšit. Kromě víceúčelových strojů F/A-18E/F nyní americký výrobce pracuje na specializované verzi pro elektronický boj EA-18G, která by měla nahradit oblíbené, ale již letité stroje EA-6B Prowler. A ještě jednu „perličku“ o tomto stroji. Loni se na zkušební základně amerického námořnictva uskutečnily zkoušky, které prokázaly, že mírně upravené Super Hornety by v nezbytném případě byly schopné ve vzduchu doplňovat palivo letounům včasné výstrahy a řízení E-2 Hawkeye. Při zmínce o letových ukázkách nelze vynechat západoevropský vrtulník Tiger. Vidět šestitunový bitevní stroj jak provádí přemet, za zmínku určitě stojí. Jeho výrobce – společnost Eurocopter – využila aerosalonu dokonale, protože představila celkem osm svých typů. Západoevropské konsorcium si na dnes poněkud těsném vrtulníkovém trhu stojí velmi úspěšně. Například za loňský rok dodalo 380 strojů v ideálně rozloženém portfoliu, protože polovina z nich byla vojenského a polovina civilního provedení. Francouzsko-německo-španělský Eurocopter dokázal za 15 let od svého založení v lednu 1992 vyrobit již více než 9800 vrtulníků a dnes jeho nabídka zahrnuje na 11 civilních a 12 vojenských vrtulníků lehkých a středních kategorií.

F/A-18F Super Hornet z letky VFA-106 Gladiators v konfiguraci pro vzdušný boj, kdy může nést až deset protiletadlových řízených střel.

35

Î PYROTECHNICI

VOJENSKÁ POLICIE Í

INMEP 2007 Mezinárodní setkání pyrotechniků v Boleticích už po čtvrté Text: Karel LUDVÍK Foto: pprap. Ivan NOVOTNÝ

Na 136 pyrotechniků z řad české armády a policie a 31 hostů z Belgie, Francie, Holandska, Lotyšska, Německa, Polska, Rumunska, Řecka a Slovenska se sešlo na přelomu května a června ve výcvikovém prostoru Boletice. Zúčastnili se tu již čtvrtého setkání pyrotechniků s mezinárodní účastí INMEP 2007 (4. International Meeting of Pyrotechnists).

Na jeho organizaci a zabezpečení se stejně jako v předchozích letech podíleli příslušníci 151. ženijního praporu Bechyně, 153. záchranného praporu Jindřichův Hradec a Střediska obsluh výcvikových zařízení Boletice. A stejně tak tradičně na setkání přijeli vojáci z belgického pyrotechnického praporu DOVO/SEDEE, francouzské součásti civilní obrany Service du Déminage, holandského armádního dokumentačního centra EOD a policie z Berlína. V pětidenním programu tentokrát zazněly například příspěvky belgických pyrotechniků týkající se problematiky asanace prováděné na území Libanonu zamořeného submunicí. K zajímavým patřilo také vystoupení českých pyrotechniků k mimořádným událostem na území ČR spojeným s municí a výbušninami, o použití psů při vyhledávání výbušnin v zahraničních misích naší armády, ale i historický exkurz do vývoje 20mm munice a víceúčelových ručních granátů z doby první republiky. Účastníci dále vyslechli informace o německé elektronické databázi munice

36

a o odběru a analýze obsahu u nás nepříliš známé ruské chemické miny. Poté se teoreticky i prakticky seznámili s nejnovějšími technickými prostředky pro pyrotechnickou činnost, jako je například nové mobilní pracoviště pyrotechniků bechyňské roty EOD, polské terénní vozidlo vysoce odolné proti účinkům pozemních min, výbuchové komory určené pro bezpečnou přepravu munice a výbušin na místo zničení anebo pomůcky, které chrání pyrotechniky při jejich nebezpečné práci. Poslední den INMEP 2007 navštívili někteří zahraniční hosté rozsáhlý depozitář muničních sbírek Vojenského technického muzea v Lešanech, který jinak není volně přístupný. Neocenitelným přínosem tohoto setkání je příležitost pro aktivně pracující pyrotechniky osobně se seznámit s novými kolegy a využít možnost porovnat pracovní postupy zavedené v české armádě a policii se zkušenostmi zahraničních odborníků. Je též příjemné sledovat, jak se vítají již „staří známí“ z různých armád a ostatních ozbrojených sborů a vyměňují si zážitky z práce za poslední rok. Měli byste vidět hloučky zapálených vyznavačů své profese, jak se při prohlídce výstavky starých dělostřeleckých zapalovačů a malorážové kanonové munice v několika jazycích snažili určit označení a princip činnosti těchto dávno vyřazených muničních elementů. V závěru musím konstatovat, že kapacitní, finanční a další logistické možnosti organizátorů jsou vyčerpány. Je nutné se zamyslet nad tím, jak v této aktivitě pokračovat v dalších letech, jakým způsobem tuto akci důstojně zabezpečit. Různých pyrotechnických konferencí, seminářů a setkání se v České republice i v Evropě koná víc. Je ale jen jedno setkání, kde se scházejí

První zkoušky třídních specialistů Text: plk. Ing. Luboš BAHNÍK Foto: prap. Roman PROKŮPEK

specialisté EOD/IED, kteří nebezpečnou munici a výbušniny berou doslova do vlastních rukou. A tím je právě to naše, boletické. Podle mých vědomostí to je jediné místo, kde si mohou neformálně posedět a popovídat, jak se doopravdy provádí pyrotechnická činnost v Čechách, na Slovensku, v Lotyšsku i v dalších účastnických zemích. Nakonec si dovoluji vyslovit přání, aby se i v příštím roce pyrotechnici a specialisté z oblasti EOD/IED opět v Boleticích sešli, a to přinejmenším ve stejném počtu jako letos.

Už v říjnu loňského roku vydal náčelník Vojenské policie úkol zahájit proces třídní specializace v podmínkách Vojenské policie. Stanovil přitom jasně základní požadavek, aby udělením titulu třídní specialista Vojenské policie příslušného stupně byly oceněny dosažené a hlavně prokázané znalosti, schopnosti a dovednosti vojenského policisty. Na základě toho v polovině června letošního roku proběhly první zkoušky třídních specialistů v novodobé historii Vojenské policie.

Pravidla pro udělování titulu třídní specialista upravuje směrnice náčelníka Vojenské policie. Náročnost a zároveň spravedlivost pro všechny uchazeče pak zaručuje náročný zkušební řád. Z prvních přihlášených uchazečů velitelé útvarů vybrali pro první zkoušky dvacet pět vojenských policistů. Ti se sešli na střelnici základny 15. ženijní záchranné brigády v Bechyni. Nejprve absolvovali přezkoušení ve střelbě ze služební pistole. Vše se odehrávalo tak, že do zásobníku zbraně nabili šest nábojů a na pokyn přezkušujícího měli třikrát za sebou zasáhnout postupně dva terče. Mezi prvním a druhým výstřelem v každé sérii nesměla uplynout delší doba než tři vteřiny. Většina z nich nejenže terče zasáhla, ale zároveň splnila časový limit. Dva z uchazečů vyřadilo překročení časového limitu – automatický měřič času byl neúprosný. Průměrná doba mezi prvním a druhým výstřelem v sérii byla obvykle delší než dvě a půl vteřiny. Následovalo přezkoušení teoretických znalostí formou testu. Na úspěšné střelce čekalo celkem třicet otázek ze základů práva a z pořádkové služby. Na každou odpověď na otázku v testu měli minutu. Ze začátku

se zdálo, že času je víc než dost. V závěru se ho však mnohým nedostávalo. Podmínky testu přesto splnili nakonec všichni. K závěrečné části zkoušky, kterou bylo ověření odborných dovedností, nastoupili vojenští policisté s výstrojí a výzbrojí jako do každodenní služby. Ve chvíli, kdy se seznámili se zadáním, se před nimi začal odvíjet případ, se kterým se mohou kdykoliv v praxi setkat. Určený figurant sehrál jednou roli vojáka, který během kontroly nemůže prokázat totožnost a nakonec se pokusí o útěk, podruhé představoval vojáka, který se zřejmě pod vlivem alkoholu dopouští násilného jednání a poškozuje majetek. Komise sledovala postup zasahujícího vojenského policisty, hodnotila adekvátnost zvoleného služebního zákroku, jistotu a rychlost jeho provedení. Komise složená z odborníků jednotlivých útvarů Vojenské policie nakonec navrhla náčelníkovi Vojenské policie přiznat titul specialista Vojenské policie třetí třídy devatenácti vojenským policistům. Osvědčení jim předali velitelé útvarů v rámci oslav Dne ozbrojených sil a později ozdobí jejich uniformy i nový odznak specialisty Vojenské policie.

37

po c˘echách vojenských

VIII. díl

Zavolejte „Dobruška“ a ozvěna vám vrátí – „František Ladislav Věk“ – jméno titulního hrdiny Jiráskova románu volně inspirováného osudy zdejšího rodáka, spisovatele a obrozeneckého buditele Františka Vladislava Heka. Zajímavých životních příběhů spjatých s městem a jeho okolím lze však v jeho historii najít daleko víc. Věhlas malíře Františka Kupky, který přišel na svět v roce 1871 o pár kilometrů dál, v Opočně, ale v Dobrušce prožil dětství i mládí, překračuje i hranice evropského kontinentu. Text: Josef GAJDA Foto: Jiří HOKŮV a archiv AVIS

MÚZY A MAPY aneb nové cesty k obrazům života i krajiny

38

Když se Kupkovi odstěhovali do blízké Dobrušky, neměl jejich potomek ještě rok. Dnes zdobí jeho raná tvorba reprezentační prostory radnice a o „dospělejších plátnech“ sní sběratelé celého světa. V Praze byl 20. května obraz nazvaný „Abstraktní kompozice“ vydražen za 13 milionů 400 tisíc korun a dosáhl tak nejvyšší aukční hodnoty, jaké kdy u nás malířské dílo mělo. Světoznámý malíř, „Jan Křtitel české abstraktní malby“, dospíval právě v tomto koutku Čech, ve městě, jehož genus loci je velice čitelný. Nikdy nezapomínalo na své historické kořeny a vždycky jako by poučeně vědělo, že k místu na slunci vede dlouhá a nelehká cesta. František Kupka se v Dobrušce vyučil sedlářskému řemeslu, ale jeho mimořádný malířský talent zaujal učitele kreslení i pozdější profesory pražské nebo vídeňské akademie. V roce 1895 odjel do Paříže. Jeho umělecká kariéra nabírala dech pozvolna. Kreslíř, ilustrátor knih a karikaturista (politické karikatury z konce 19. a počátku 20. století, které před rokem vystavoval pražský Francouzský institut, dodnes překvapují svou aktuálností) byl vyhraněnou individualitou, nesnášející společenské a výtvarné konvence. O svůj výtvarný názor sváděl autor „Dvojbarevné fugy“ nebo „Sóla pro hnědou čáru“ zápas téměř celý život. Poměrně dlouho trvalo, než se stal stejně uznávaným představitelem moderního, abstraktního

umění jako jiní jeho vrstevníci. Vzdělaný „malíř samotář“ byl ovšem také mužem činu. V roce 1914 odešel dobrovolně na frontu. V bitvě u řeky Aisne byl raněn, později vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy povýšen do hodnosti kapitána. Není divu, že si jako člověk oddaný své zemi a napomáhající organizovat československé legie ve Francii rozuměl se stejně odvážným mužem, který se stal zakladatelem československého státu a jeho prvním prezidentem. Většina občanů naší republiky zná možná Františka Kupku jako spoluautora ochranné známky, dnes bychom řekli loga, světoznámého českého podniku Koh-i-noor. Nápad se prý zrodil v hlavě majitele firmy Jindřicha Waldese uprostřed zábavy na palubě zaoceánské lodi. Jistá mladá dáma Elisabeth Coyensová, poutající pozornost rozjařených mužů v lodním baru, si k levému oku rozverně přiložila mnohonásobně zvětšenou patentku, pan továrník zmáčkl spoušť fotoaparátu, snímek zaslal svým přátelům, malířům Františku Kupkovi a Vojtěchu Preissigovi, a ti svému mecenáši rádi vyhověli. Zrodila se známka: KIN – Girl. Dodáme-li teď, že prvním majitelem výše zmíněné „Abstraktní kompozice“ podobně jako mnoha dalších obrazů byl kdysi právě Jindřich Waldes, žádného Kupkova obdivovatele asi nepřekvapíme. Ale vraťme se k „velkým dějinám“ města, o němž je řeč. Poprvé se o existenci zdejší tržní osady nazývané Leštno zmiňují dokumenty ze 13. století. Kolem roku 1320 je coby vlastnictví Mutiny z Dobrušky povýšena na město, plná městská práva jí však přiznává až listina z roku 1364, jejímž autorem je Mutinův syn

39

po c˘echách vojenských

Sezema. Poddanské město, do poloviny 16. století dřevěné, bylo ohrazeno hradbami. Na západ od nich, u Zlatého potoka, stávalo do dnešních dnů nedochované hradní sídlo pánů z Dobrušky. Vládu pánů, kteří dali obci jméno, vystřídala koncem patnáctého století moc jiného majitele, Mikuláše Trčky z Lípy, poté získali město Colloredové (v roce 1636). To už byla Dobruška významným střediskem, do něhož se sjížděli obchodníci z velké části Orlických hor a Podorlicka. Historickým jádrem města je dnešní Kostelní ulice a především dvě náměstí – Šubertovo a F. L. Věka. Tomu druhému vévodí renesanční radnice – patrová stavba čtvercového tvaru s hranolovou 45 metrů vysokou věží, která byla postavena ve druhé polovině 16. století. Z původních obytných domů se do dnešní doby dochovalo jen velmi málo. Tragicky poznamenal město zejména rozsáhlý požár v roce 1565 (k dalším došlo v letech 1702, 1806 a 1866), kdy většina dřevěných domů lehla popelem. Z nejstarších staveb stojí určitě za pozornost původně gotický hřbitovní

kostel sv. Ducha, který byl kolem roku 1550 přestavěn do renesanční, dodnes příliš nezměněné podoby. Z roku 1687 pochází zvonice, zajímavá, přitažlivá stavba stojící jihozápadně od kostela. Na místě dnešního kostela sv. Václava stával gotický chrám zasvěcený Panně Marii, poprvé vzpomínaný již v roce 1350. V letech 1711 až 1712 byl pobořen a na jeho místě postaven barokní kostel, v jehož sousedství stojí empírové děkanství z roku 1805. V Dobrušce se pochopitelně setkáme s celou řadou památek připomínajících slavného obrozence a buditele. Na náměstí stojí velká socha od místního rodáka, sochaře Josefa Adámka, z roku 1962. Nejvýznamnější památkou na F. Vl. Heka zůstává ale samozřejmě jeho rodný dům. Budova postavená ve druhé polovině 18. století a v dalším století několikrát upravovaná je dnes součástí

obchodem zničil. Vzdor některým peripetiím zejména v posledních letech však prožil šťastný život. Převzal od otce kupeckou živnost, s Marií Ježkovou přivedli na svět šest dětí, z nichž tři se dožily vysokého věku, několikrát aspiroval na místo místního purkmistra, věnoval se hudbě, velice dobře zpíval, hrál na několik hudebních nástrojů, komponoval a některé jeho skladby se dodnes hrají. Podle literárních historiků je jedním z prvních českých satiriků. Za knihu „Velký pátek“, v níž tepal místní nešvary, si vysloužil „odpovídající“ honorář – třínedělní vězení a dlouhodobou perzekuci. V 18. a 19. století byla Dobruška (navštívená také autorem první zevrubné české mluvnice a vůdčí osobností národního obrození Josefem Dobrovským) jedním ze zajímavých center společenského a kulturního života. V posledním desetiletí 19. století zde aktivní úlohu v procesu formování celonárodních obrozeneckých snah sehrávalo ochotnické

městského muzea. Návštěvníkům názorně přibližuje životní osudy obětavého vlastence, spisovatele a publicisty. Tady se mohou dozvědět, co je pravda a co si Alois Jirásek do svého románu dofabuloval. Například že se příhoda s již téměř pohřbeným páterem Matyášem (jak ji znají z knihy nebo televizního seriálu) skutečně stala, postava tajného evangelíka a písmáka Žalmana se však zrodila pouze ve spisovatelově fantazii. F. Vl. Hek byl jedním z členů Krameriovy České expedice. Vlastnil přes tři tisíce knih, ale v roce 1806 mu je požár města i s celým

40

VIII. díl byl pro město impulzem k dalšímu kulturnímu a hospodářskému rozvoji. Definitivně ho zastavila až německá okupace a 2. světová válka, během níž padlo za osvobození své vlasti sedmdesát místních občanů. A ještě jedna zajímavost určitě patří do našeho putování. Dobrušským rodákem je také Radim Drejsl. Narodil se 29. dubna roku 1923 a po absolvování rychnovského gymnázia vystudoval pražskou konzervatoř. Dokončil ji těsně po druhé světové válce a jako mladý šestadvacetiletý muž se v roce 1949 stal uměleckým vedoucím nově vzniklého Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého. Podle hodnocení uvedeného v městském muzeu „… byla jeho umělecká tvorba silně limitována politickým ovzduším doby, v níž vznikala, svými kvalitami však vysoko přesahovala ostatní dobovou tvorbu“. Vedle tehdy populárních vojenských a budovatelských písní („Sláva tankům“, „Rozkvetlý den“) komponoval mnohem hodnotnější díla v oblasti vážné hudby (opera „Jan Želivský“ zůstala pouze torzem). Jeho talentu však nebyl dán čas k rozvoji. V roce 1953, pár dní před svými třicátinami, se Radim Drejsl rozhodl svůj život dobrovolně ukončit. Sedmitisícová Dobruška je dnes nevelkým, ale přirozeným centrem kraje. Svým obyvatelům i návštěvníkům nabízí širokou síť obchodů, služeb, škálu zajímavých kulturních památek, společenských a tělovýchovných zařízení. Jen několik kilometrů vzdálená rozlehlá plocha vodní nádrže Rozkoš nabízí místním občanům a turistům vhodné podmínky k provozování širokého spektra rekreačních vodních sportů. Nás ovšem zajímá skutečnost, že ve druhé

divadlo a mnoho kulturních, vzdělávacích i tělovýchovných spolků. Vysoký stupeň rozvoje místního textilního průmyslu potvrzuje skutečnost, že si místní podnikatel a starosta Josef Archleba – mimochodem zakládající člen Spolku českých žurnalistů (1882) a první Kupkův ochránce i mecenáš – dovolil uspořádat v letech 1889 a 1892 v Dobrušce průmyslovou a hospodářskou výstavu. Dobrušku proslavili svým dílem nejen spisovatelé-profesionálové, Alois Jirásek nebo později Karel Michl, ale také místní amatér,

dobrušský kronikář a písmák Alois Beer. Neuvěřitelně pracovitý podomní obchodník žijící v letech 1833 až 1897, insitní kreslíř putující s dcerou Ludmilou po „vlastech českých i nečeských“ se škatulemi naplněnými knoflíky nebo brejličkami, zanechal po sobě stovky stran zachycujících zážitky a nákresy nejen z rodného města a jeho okolí, ale i z tovaryšských a toulavých cest po jihoevropských zemích. Zmíněný Karel Michl, bývalý učitel a první, ještě neprofesionální správce městského muzea, stvořil z jeho pozůstalosti několik skvostných knih, které skutečně stojí za přečtení. Vznik samostatného Československa (díky omylu vyhlášený v Dobrušce už 5. října 1918),

41

po c˘echách vojenských

VIII. díl k rozdělení pražského Vojenského zeměpisného ústavu na tři samostatné ústavy a v Dobrušce od 1. května 1951 vzniká 2. vojenský zeměpisný ústav (třetí v Banské Bystrici). Hlavním posláním nově zřízeného útvaru, o rok později přejmenovaného na Vojenský topografický ústav, jsou úkoly vyplývající z požadavků na mapování celého území Československé republiky (od prvních let existence se jeho součástí stala i fotoletecká skupina v Hradci Králové). V letech 1962 až 1966 působil v Dobrušce topografickému oddělení Generálního štábu podřízený 5. geodetický odřad, který byl ještě doplněn odloučeným pracovištěm Ústřední základny topografického materiálu, jež zodpovídalo za údržbu a opravy techniky.

polovině třicátých let minulého století vstoupily do města jednotky československé armády. K tomuto nebývalému kroku přistoupilo velení vojska po zhodnocení všech souvislostí vyplývajících z rostoucího ohrožení Československé republiky nacistickým Německem. V září 1936 se Dobruška stala posádkovým městem I. praporu pěšího pluku 4 působícího do té doby v Hradci Králové. Koncem roku 1938 byl vystřídán II. praporem pěšího pluku 48 přesunutým do města z pevnosti Josefov. Příslušníci československé armády opustili Dobrušku se smutně svěšenými hlavami v červenci 1939, kdy uvedený prapor, stejně jako většina útvarů armády, v důsledku březnové okupace republiky zaniká. Po válce se armáda do města vrací až na začátku padesátých let, kdy dochází

V roce 1970 vzniklo při dobrušském ústavu středisko kosmické geodezie a geofyziky, zabývající se především sledováním umělých družic Země. Jeho součástí se o čtyři roky později stala i seizmická stanice POLOM, umístěná v pěchotním srubu N-S-45 prvorepublikového pohraničního opevnění nedaleko obce Sedloňov. V podzemních prostorách objektu se nachází absolutní tíhový bod, přímo spojený s rostlou skálou. Stanice, která byla schopna registrovat a vyhodnocovat pokusné jaderné výbuchy kdekoliv na světě, poskytovala v časovém limitu dvaceti minut výsledky svého měření Ústavu fyziky Země v Moskvě. Pro mimořádně nízkou úroveň seizmického neklidu patří místo dodnes k nejcitlivějším seizmickým observatořím na světě.

42

V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století docházelo k pozvolnému omezování kartografických a fotogrammetrických prací, většinu odborných činností začaly postupně zastávat sálové počítače. V dalších letech dochází ke stále výraznějšímu využívání digitálních počítačových výstupů. Mapové dílo přestává být „obrazem“, tedy uměleckou tvorbou svého druhu založenou na kartolitografické technologii, rytí a kreslení, a „vstupuje do nového věku“. Po zániku Výzkumného střediska 090 Praha v roce 1995 se Vojenský topografický ústav v Dobrušce začal zabývat problematikou kontinentální a globální geodezie, rozvojem speciální geografické informatiky a mapové tvorby. V rámci další reorganizace byl v roce 2003 spojen s hydrometeorologickou službou do nového celku – Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu. Věhlasný Vojenský zeměpisný ústav v Praze byl zrušen, z jedenácti nejschopnějších pracovníků zaniklého ústavu vzniklo oddělení geografické podpory dobrušského úřadu. Jako všechny reorganizace vyvolala i tato četné, vzrušené diskuse. Bylo zřejmé, že se „vzdálený“ dobrušský úřad a „pražský“ Český úřad zeměměřičský a katastrální – oba tvoří státní mapové dílo v zemi, v níž se skloňuje hospodárnost při všech možných příležitostech – bez vzájemné dělby práce a kontaktů neobejdou. O slavné tradici a odborné erudici pracovníků ústavu v Rooseveltově ulici nebylo pochyb, možná ještě desítky let se známé a památkáři chráněné dejvické budově bude říkat „Zeměpisák“, není tedy divu, že byla činnost Vojenského geografického a hydrometeorologického úřadu v Dobrušce od jeho zrodu sledována a že si musel po převzetí odpovědnosti za tvorbu speciálních map a produktů své místo na slunci poctivou prací obhájit.

Ještě před vstupem do Severoatlantické aliance se Česká republika zavázala k vydání nového mapového díla. V tomto směru uložil také náčelník Generálního štábu v roce 1997 tehdejší Topografické službě, aby vydání nových standardizovaných map a dalších podkladů dokončila do konce roku 2005. Příslušníci dobrušského úřadu a Geografické služby AČR svůj úkol splnili. Až na drobné výjimky byla většina z přibližně pětašedesáti aliančních norem STANAG přijata, mapy, databáze a další geografické produkty mají od té doby potřebné, požadované náležitosti. Přechod od někdejších, padesát let používaných map k těm, které byly zpracovány v referenčním geodetickém systému WGS 84, patří v historii našeho mapování k událostem mimořádného významu. Uvítala ho odborná veřejnost a zejména pracovníci součástí, které se podílejí na úkolech krizového řízení a integrovaného záchranného systému. Velitelé útvarů a jednotek si začali zvykat na aktualizované údaje v jiné souřadné síti, jiné prvky i rozšířenou legendu. Součástí dobrušského úřadu je centrální sklad geografických produktů a dvě výdejny. Jedna na Velitelství společných sil v Olomouci, druhá v Praze (na dvou místech, v budově Generálního štábu a bývalého zeměpisného ústavu). Přímo na centrální sklad nebo na ně se tedy může zájemce o hotovou mapu, digitální data nebo jakýkoliv geografický produkt kdykoliv obrátit. Výdejna a detašované oddělení geografické podpory v pražském „Zeměpisáku“ jsou tedy jako pupeční šňůrou on-line propojeny s databází v Dobrušce. V nově rekonstruovaných prostorách detašovaného dejvického pracoviště nechybí jeho pracovníkům ani velkoformátový skener nebo barevný plotr. Vojenský geografický a hydrometeorologický úřad v Dobrušce a Geografická služba AČR již spolupracují s Českým úřadem

zeměměřičským a katastrálním při sběru některých údajů, leteckém a zeměměřičském snímkování, expertní skupiny obou stran by se měly v brzké budoucnosti také spolupodílet na zpracovávání dat, za nimiž je nezbytné se vydávat přímo do terénu. Z hlediska vojenské subordinace je úřad přímo podřízen řediteli odboru vojskového průzkumu a elektronického boje MO, odborně jej ale řídí vedoucí oddělení vojenské geografie a hydrometeorologie, který je zároveň náčelníkem Geografické služby AČR. Dnes je dobrušský úřad jediným útvarem v armádě zabezpečujícím útvarům a jednotkám – ať už působí v tuzemsku nebo v zahraničních mírových misích – veškeré geodetické, kartografické, geografické a hydrometeorologické informace. Po vstupu České republiky do NATO se pochopitelně může opřít o rozsáhlou odbornou spolupráci i s ostatními obdobnými úřady armád Severoatlantické aliance. Pro velitele vojenských součástí chystají však armádní geografové zajímavé překvapení – mobilní pracoviště. Nákup speciálního kolového mobilního geografického prostředku už je dokonce plánován na rok 2008. Zvláštní kontejnerovou sestavu by mělo tvořit pět prvků, které mohou být nasazeny jednotlivě nebo izolovaně. Každý z modulů má své určení a tedy i čitelnou zkratku. MOGAN je modulem geografických analýz a je mozkem celé soupravy, MOREP je modulem reprografickým, MOZIN sbírá informace, MOZIN je modulem informačních zdrojů, předpokládá se, že by poslední z kontejnerů sloužil jako skladiště. Ale možná by všem těm modulům také slušel jeden souhrnný, hovorový název – „malé dobrušky“. Autor děkuje za pomoc svým kolegům z redakce A reportu a historiku dr. Pavlu Minaříkovi, CSc. Literatura: http://www.mestodobruska.cz

43

DO ŽHAVÉHO Í

Î OSOBNOST ČÍSLA

UNIVERZITA OBRANY V BRNĚ

ZNÁTE SVÉ velitele, náčelníky a nadřízené?

vyhlašuje výběrová řízení

V průzkumu, který před časem prováděla redakce, si řada čtenářů posteskla nad tím, že vojáci málo znají své velitele, nadřízené či nejvyšší funkcionáře armády a resortu. Nedostávají se jim prý detailnější informace o nich a jejich životě. A tak jsme se rozhodli pravidelně přinášet rubriku, v níž bude vaším úkolem na základě indicií, které vám prozradíme, uhodnout, o kterou z předních osobností Armády České republiky a resortu Ministerstva obrany se jedná. V následujících vydáních A reportu pak pro vás připravíme společně se správnou odpovědí a vyhodnocením soutěže i podrobný portrét uvedené osobnosti.

OSOBNOST ČÍSLA Za osobností čísla se tentokrát skrývá plukovník, který se narodil v roce 1960 ve slovenské Banské Štiavnici. Po gymnáziu vystudoval v osmdesátých letech minulého století Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav JEP v Hradci Králové. Později pracoval jako hlavní lékař litoměřické posádky, velitel praporu a ředitel Vojenské nemocnice Terezín, zástupce velitele Vojskové zdravotnické služby v Hradci Králové a zástupce náčelníka Vojenské zdravotnické služby v Praze. Od roku 2004 zastává jednu z vrcholných manažerských funkcí v pražské Ústřední vojenské nemocnici. Kromě angličtiny ovládá plynně rovněž maďarštinu. Křestní jméno hledané osobnosti je Štefan.

Pokud znáte správnou odpověď na naši otázku, o kterou vojenskou osobnost se jedná, neváhejte a pište. Odpovědi můžete zasílat buďto e-mailem na adresu: [email protected], faxem na číslo: 215 933 anebo písemně na adresu redakce: A report Rooseveltova 23 161 05 Praha 6

U každé odpovědi uveďte „Osobnost čísla, k rukám Vladimíra Marka“ a svou adresu. Správné odpovědi budou slosovány a tři vybraní výherci obdrží věcné a knižní ceny.

V REPORT JE TU PRO VÁS! Videoměsíčník V report, který Agentura vojenských informací a služeb vydává už druhým rokem, nabízí divákovi zpravodajský výběr událostí daného měsíce. V minutových reportážích jsou zachyceny významné akce konané v resortu MO, výcvik vojáků, spojenecká cvičení, ale také zprávy o společenském a sportovním vyžití příslušníků armády. Zpravodajský servis V reportu č. 6 přináší například informace ze cvičení spojovacího vojska „Network Challenge 2007“, dále sestřih „Dne pozemního vojska – Bahna 2007“ či zprávu o vytvoření mnohonárodní jednotky Vojenské policie s naší účastí v Polsku. Součástí některých čísel letošních videoměsíčníků byly také krátké filmy: „Změna na funkci náčelníka GŠ AČR“ (č. 2), „Generál štědrého srdce – rozloučení s gen. Antonínem Špačkem“ (č. 4) a pohled do expozice Ministerstva obrany ČR na zbrojním veletrhu v Brně „IDET 2007“ (č. 5). Komentované obrazové zpravodajství často doplňují živé vstupy a vyjádření konkrétních osob, počínaje nejvyššími představiteli Ministerstva obrany ČR a Generálního štábu AČR a konče zástupci různých stupňů velení. Videoměsíčník se za krátký čas své existence stal nenahraditelným filmovým zdrojem událostí v armádě. Zachycuje a uchovává vybrané příběhy, jejichž prostřednictvím podává svědectví o dění v Armádě ČR. Tím nabyl významu pro současnou, ale i budoucí generaci vojáků a zájemců o vojenství. V report je distribuován podle zvláštního rozdělovníku do všech vojenských součástí.

Uzávěrka tohoto kola soutěže je 20. 8. 2007 (rozhodující je datum doručení odpovědi do redakce).

44

-ŠMI-

Rektor-velitel Univerzity obrany vyhlásil výběrová řízení na obsazení míst v Ústavu operačně-taktických studií UO: Vedoucí skupiny podpory a zabezpečení vojsk oddělení druhů vojsk Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecko-pedagogická hodnost docent nebo předpoklady pro její získání, odborné zaměření a praxe v oblasti operačního a bojového použití chemického vojska, předpoklady pro vědeckou práci a pedagogickou činnost, AJ 2211 a BP „D“. Odborný asistent skupiny podpory a zabezpečení vojsk oddělení druhů vojsk Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání – absolvent vysoké vojenské školy chemické specializace, absolvent kurzu vyšších důstojníků, odborné zaměření a praxe v oblasti plnění opatření chemického zabezpečení bojové i nebojové činnosti vojsk, předpoklady pro vědeckou práci a pedagogickou činnost, AJ 2222 a BP „D“. Odborný asistent skupiny podpory velení oddělení druhů vojsk Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecko-pedagogická hodnost docent nebo předpoklady pro její získání, odborné zaměření a praxe v oblasti velení a řízení v oboru vojenské zpravodajství, předpoklady pro vědeckou práci a pedagogickou činnost, AJ 2222 a BP „D“. Předpokládaný termín obsazení míst – 1. říjen 2007. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovým řízením do 7. září 2007 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 18. září 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Rektor-velitel Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa asistent oddělení ochrany proti jaderným zbraním Ústavu OPZHN. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti kapitán. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání, absolvent základního důstojnického kurzu, vědecká hodnost doktor (Ph. D.) nebo předpoklady pro její získání, odborná praxe v oboru, organizační a pedagogické schopnosti, AJ 1111 a BP „D“. Termín obsazení místa – 1. říjen 2007. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 6. září 2007 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 17. září 2007 ve Vyškově. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Rektor-velitel Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa zástupce ředitele Ústavu strategických studií. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti plukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání, absolvent kurzu Generálního štábu, vědecká hodnost doktor (Ph. D.) nebo předpoklady pro její získání, profesní zaměření v teorii a praxi výstavby a použití ozbrojených sil, odpovídající odborná, publikační a pedagogická praxe v oboru minimálně 3 roky, AJ 3333 a BP „T“. Termín obsazení místa – 1. listopad 2007. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 7. září 2007 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 19. září 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa vedoucí skupiny materiálního zabezpečení-zástupce vedoucího katedry materiálu a služeb. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání, absolvent kurzu vyšších důstojníků s logistickým zaměřením, vědecká hodnost doktor (kandidát věd), pedagogický titul docent v příslušném oboru nebo předpoklady pro jeho získání, zkušenosti z odborné a řídící práce nejméně 5 let, praxe v oblasti vědecké práce a jejího řízení, pedagogická praxe minimálně 5 let, AJ 2211 a BP „T“. Termín obsazení místa – 1. říjen 2007. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 24. srpna 2007 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 6. září 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vyhlásil výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny zpravodajské činnosti a elektronického boje katedry vojenského managementu a taktiky. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost doktor (kandidát věd) nebo předpoklady pro její získání, znalost problematiky zpravodajské činnosti a managementu, pedagogické schopnosti a předpoklady pro publikační činnost a vědeckou práci v oblasti zpravodajství a informačního managementu, AJ 1111 a BP „D“. Termín obsazení místa – 1. říjen 2007. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 6. září 2007 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 12. září 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

45

Î SPORT

SPORT Í

Česká armáda úspěšně uspořádala jubilejní 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji Text a foto: Jiří HOKŮV

Mistrovská škola hrou Když se ocitnete uprostřed sportovních her, kde se střílí, plave, šermuje, běhá, ale řeči mezi tím vším se vedou jen o létání, pak jste zcela jistě na některém z podniků leteckého pětiboje.

Letošní jubilejní 50. mistrovství světa CISM v leteckém pětiboji se uskutečnilo druhý červencový týden ve Vyškově. V náročných sportovních disciplínách mezi sebou soupeřili letci z osmi zemí světa, Brazílie, Finska, Norska, Polska, Španělska, Švédska, Turecka a nechyběli domácí borci. Soutěž prověřila

46

armádní letce ve střelbě, plávání, míčových basketbalových dovednostech a v běhu jak přes překážky, tak při orientaci v terénu. Výběr právě těchto disciplín vychází z potřeb bojového nasazení pilota. Disciplíny překážková dráha a orientační běh jsou spojeny pod názvem Únik a připravují piloty na rychlé nouzové opuštění letounu. Střelba z pistole je u pilotů samozřejmostí, basketbalové dovednosti testují u letců rychlost, obratnost, přesnost, koordinaci a takzvané načasování. Obezřetnost a rychlé rozhodnutí s vyhodnocením zásahu pak simuluje šerm. Samotné plavání na 100 metrů s překážkou je pro piloty velmi důležité už jen proto, že povrch naší planety je z osmdesáti procent tvořen vodní hladinou.

To, aby pilot mohl soutěžit na mistrovství světa, vyžaduje spoustu hodin speciálních tréninků. Jeden tréninkový mikrocyklus odpovídající jednomu pracovnímu týdnu musí obsahovat 10 až 13 tréninkových jednotek, z nichž jen čtyři je možné absolvovat během pracovní doby letce. Ostatní musí pětibojař zvládnout během svého volna. Právě enormní tréninkové nasazení můžeme sledovat v nárůstu výkonnosti na vrcholných soutěžích. Zatímco ještě před dvanácti lety v belgickém Florennes stačilo k mistrovskému titulu družstev okolo deseti ticíc bodů, ve Vyškově jich musel nasbírat vítězný tým Finska rovných 13 312. Na stříbrné příčce skončili po tvrdém boji Brazilci se 13 221 bodem a bronz putuje do Turecka. Naši vyrovnali historicky nejlepší umístění v Dijonu 2002 a v tureckém Istanbulu 2004 a obsadili pátou příčku hned za Španělskem. Mistrem světa jednotlivců se stal Ceyhun Özer z Turecka, který jako jediný závodník překročil hranici pěti tisíc bodů (5055). Nejlepšímu z našich pilotů, čáslavskému kpt. Pavlu Pavlíkovi, patřila 13. příčka celkového hodnocení. Současně se soutěží „A“ týmů probíhalo paralelně utkání „B“ týmů, takzvaných rezervistů, kde naši borci obsadili přední místa. Závěrečného ceremoniálu v areálu vyškovských kasáren se zúčastnil velitel Velitelství společných sil genmjr. Jiří Halaška, který slavnostně hry 50. mistrovství světa v leteckém pětiboji zakončil. Vlajka Mezinárodní rady vojenského sportu putuje do země tisíce jezer, Finska, kde se příští rok opět letci sejdou, aby svými špičkovými výkony určili následujícího mistra světa.

47

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

» Hledám podnájem, min. 2 + 1 přibližně na rok v Praze, nejlépe lokalita Kbely, Prosek, Jarov, Vinoř. Tel.: 603 329 028

» Velitel VÚ 9764 Strakonice nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: • Náčelník operační a plánovací skupiny-zástupce náčelníka operačního odd., SH 63, PT 10, BP „T“, ČVO 300, jazykové znalosti AJ 1111 dle normy STANAG 6001, KvP – VŠ magisterské vzdělání, KvPo – základní důstojnický kurz, nástup 1. 10. 2007 • Důstojník operační a plánovací skupiny operačního odd. štábu, SH 62, PT 09, BP „D“, ČVO 300, jazykové znalosti AJ 1111 dle normy STANAG 6001, KvP – VŠ bakalářské vzdělání, KvPo – základní důstojnický kurz, nástup 1. 10. 2007 Kontakt pro zájemce o uvedená místa: ppor. Bc. Lada Oršulíková, alc. 323 605, fax 323 600 » Velitel VÚ 3082 Hostivice-Břve nabízí volná systemizovaná místa: • náčelník pracoviště KIS, PT 10. Požadavky: SH 63, ČVO 652, BP „PT“,

AJ SLP 2222, pracovník kryptografické ochrany • důstojník skupiny monitorování, PT 09. Požadavky: SH 62, ČVO 570, BP „T“, AJ SLP 3333 • náčelník výpočetně-analytické skupiny, PT 10. Požadavky: SH 63, ČVO 570, BP „T“, AJ SLP 2222 Termín obsazení míst 1. 10. 2007. Bližší informace: pplk. Ing. Vladimír Mašek, tel. 227 302, fax 227 434 » Velitel VelVP Tábor nabízí volná systemizovaná místa pro VZP: • starší důstojník operační skupiny operačního odd. štábu – PT 10, PH 63, ČVO 966. Požadavky: BP „D“, AJ STANAG 1111, úplné VŠ vzdělání, VŘP-B, znalost mobilizační problematiky, (předpisu Mob1, 2, program REDAP), samostatnost i schopnost týmové práce, flexibilita, pečlivost, znalost operačního plánování výhodou

• náčelník skupiny komunikačních a informačních systémů – PT 10, PH 64, ČVO 966. Požadavky: BP „D“, AJ STANAG 1111, úplné VŠ vzdělání ve spojovacím nebo automatizačním oboru, VŘP-B, znalost programů (Word, Excel, PowerPoint), práce s databázemi, zpracování analýz, základy správy sítí, organizační schopnosti a komunikativnost, znalost operačního plánování výhodou Po provedení výběrového řízení předpokládaný nástup dnem 1. 1. 2008. Písemné přihlášky s profesním životopisem včetně tlf. spojení zasílejte na fax: (973) 303 370. Kontaktní osoba: kpt. Ing. Marcela Syrová, alc. 303 329 » Velitel Výcvikové základny ve Vyškově nabízí volná systemizovaná místa pro VZP s nástupem od 1. 1. 2008: • Zástupce velitele kurzů ČVO 860 – SH 64, PT 11, BP „V“, KvPř 12, AJ 0000

• Velitel kurzu ČVO 100, ČVO 200, ČVO 640 – SH 64, PT 10, BP „V“, KvPř 12, AJ 0000 • Vedoucí instruktor ČVO 130, ČVO 577, ČVO 383, ČVO 175 – SH 52, PT 09, BP „V“, KvPř 08, AJ 0000 • Starší instruktor ČVO 100, ČVO 101, ČVO 130, ČVO 601, ČVO 342, ČVO 383, ČVO 431, ČVO 419, ČVO 139 – SH 43, PT 08, BP „V“, KvPř 05, AJ 0000 Písemné přihlášky s průběhem služby a kontakt (tel. i fax) zašlete na fax 451 620. Bližší informace alc. 451 611, kpt. Novotný, 451 615, prap. Krakovská. Výběr na místa instruktorů proběhne 11. 9. 2007 ve Vyškově. Termín výběrových pohovorů na místa zástupce velitele kurzů a velitelů kurzů bude upřesněn na základě podaných přihlášek.

» Koupím spací pytel pro průzkumníky – nový nebo málo používaný za rozumnou cenu. Kontakt: 777 211 667 nebo alc. 342 257, Hospodka » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice do skupiny logistiky ČVO 126 (možno ČVO 290, 270), hodnost por.– npor., vzdělání Bc. Nástup možný od 1. 1. 2008. Bližší informace tel: 605 462 368 nebo e-mail: [email protected] » Hledám spolucestující k dennímu dojíždění autem na trase Plzeň – Praha-Dejvice (odjezd z Plzně v 6 hod., z Prahy v 16.15 hod.). Tel. 721 113 300, e-mail: [email protected] » Koupím výstrojní body. Kontakt: [email protected] » Hledám za sebe náhradu k VZÚ 2483 Kutná Hora na SM velitel záchranné ženijní čety. Nejlépe k 1. 10. 2007. Bližší info alc. 233 220, mob. 606 852 821, e-mail: [email protected]

» Hledám kontakt na bývalé spolužáky VSOŠ Nové Mesto nad Váhom, četa 412, ročník 1984 – 1988. Ozvěte se prosím na [email protected] nebo tlf. 777 848 258. » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1837 Chrudim na funkci řidič. Vojenský průkaz není podmínkou. Kontakt: 777 667 246, alc. 248 168. Spěchá. » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3517 Bechyně na místo ženista, platová třída 06. Kontakt: 723 654 410 » Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592, alc 442 964 nebo [email protected] » Hledám výměnu nebo náhradu k VÚ 3517 Bechyně k první ženijní mechanizované rotě – ČVO 173.

Požadavky: vojenské C + E, řidič podvalníku. Kontakt: 723 378 677 » Oznámení: Dne 13. června 2007 byla Ministerstvem vnitra ČR zaevidována nová samostatná odborová organizace působící v resortu Ministerstva obrany s názvem Samostatné odbory vysloužilců (SOV) – IČO 22661671. Informace o stanovách či případném členství v SOV Vám na vyžádání zašleme z e-mailu sov.prezidium@seznam. cz, kam můžete směřovat i podněty pro vznikající program SOV na rok 2007. » Setkání absolventů VSOŠL. Je to již 20 let, co jsme naposledy opustili bránu VSOŠL Prešov. Ve dnech 21. – 23. 9 2007 organizujeme sraz po 20 letech pro příslušníky T-2 a T-3 ze 14. roty (ukončení 1987). Ti, kdo máte zájem, pošlete kontakt či potvrďte účast na tlf. +420 605 532 542, Šubr Robert, nebo e-mail: [email protected].

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 1824 Žatec na funkci st. řidič- mechanik, BVP 2. Spěchá. Ř. pr. sk. „C“ výhoda, příští rok má být Pandur II, tel. 603 929 096, e-mail: [email protected] » Hledám za sebe náhradu k VÚ 3771 Prostějov na funkci elektromechanik v četě oprav. Podmínkou je elektrovzdělání. Tel.: 739 405 150 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 2395 Pardubice na místo řidiče. Podmínka VŘP sk. „C“. Kontakt: 739 283 409 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 8660 Vyškov, pracovník štábu – ČVO 600, platová třída 08. Bližší informace 452 042 nebo mobil 608 705 975 » Oznámení: Při příležitosti 15. výročí zrušení vojenského útvaru 7481 se dne 25. 8. 2007 uskuteční setkání bývalých příslušníků a občanských zaměstnanců. Zahájení v 10.00 hod. na zámku v Jemnici. Bližší informace na alc. 973 212 136

Různé

Byty

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná místa

»