Z OBSAHU NA MUŠCE. Tanková bitva na Libavé. Bahna: opět rekordní účast. Ptačí chřipka v Tisové. Čekání na válku. Logistik i představitel

Z OBSAHU

NA MUŠCE Ve Vyškově mají novou ubytovnu. Tedy ona zase tak nová není, ale prošla znatelnou renovací. Plastová okna, nové linoleum imitující dřevo, polystyrenové stropnice. Bílá barva vládne naprosto všude. Tolik bílé byste nenašli snad v žádné naší nemocnici. Ale zase je tu čisto. Společné sociální zařízení na chodbách se dnes jeví již jako přežitek, nicméně dá se pochopit, že změna by byla příliš nákladná. Avšak doplnit na toalety alespoň mýdlo by podle mého tolik nestálo. Stejně tak mě překvapilo, když jsem nenašel na pokoji žádný ručník. Prý je kradou jacísi kurzanti (rozuměj účastníci kurzů). Po dotazu na recepci se řešení našlo. Stačilo se zapsat a podepsat do zvláštního sešitu a ručníky svou savostí připomínající spíše igelit jsem mohl nafasovat klidně dva. Ještě mě upozornili, že je musím před odjezdem vrátit, i kdyby z nich kapala voda. A skutečně jsem tento potupný a nehygienický úkon vracení vlhkých ručníků s paní recepční absolvoval. Poté jsem přejel do Přerova. Zdejší ubytovna, které se kdysi říkalo hotel, je zanedbaná již na první pohled. Chápu, že se s Přerovem nepočítalo, a tak sem nikdo neinvestoval. Na ručníky jsem se raději zeptal hned při příchodu. A opět došlo na kurzanty a sešit. Navíc mi bylo doporučeno, že mám před odjezdem stáhnout a složit povlečení. Omlouvám se, že jsem tak neučinil. Na pokoji jsem nakonec ručníky našel, ale recepční o nich asi nevěděli. A tak jsem měl najednou tři, avšak jen jeden podepsaný. Ještě větší radost mi udělalo mýdlo o rozměrech čtyřikrát osm centimetrů, které jsme si hned s kolegou spravedlivě v půlce rozlomili. Ani ubytovna v Českých Budějovicích nezáří novotou. Klasický panelák. Vybavení pokojů již pamatuje hezkou řádku let, nicméně vše je funkční a všude je naprostá čistota. A hle, ručníky na pokojích jsou a dokonce se s nimi člověk může utřít do sucha. Na toaletách jsou navíc dávkovače tekutého mýdla, vždy alespoň z poloviny plné. Nedalo mi, abych se na recepci nezeptal, zda jim hosté nekradou ručníky, když nejsou evidované. Dívali se na mě doslova jako na blázna. Přísahám ale, že blázen opravdu nejsem. Já ne. Tomáš SOUŠEK

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected]

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: ČTK Repro Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Pavel Lang

Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Uzávěrka čísla: 20. 6. 2007

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

Toto číslo vyšlo dne: 9. 7. 2007

Tanková bitva na Libavé

2 Bahna: opět rekordní účast

6 Ptačí chřipka v Tisové

14 Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis 2007

22 Čekání na válku

30 Logistik i představitel

34 Unikátní ústav

44

GRIM CAMPAIGNER 2007 Í

Tanková bitva na Libavé Za přítomnosti prezidenta Václava Klause se uskutečnilo jedno z nejvýznamnějších cvičení 73. tankového praporu Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Příprava jednotek 7. brigádního úkolového uskupení vstoupila do další etapy, která je zaměřena na taktický výcvik jednotlivých praporů 7. mechanizované brigády. Cyklus praporních cvičení odstartoval 12. června na Libavé 73. mechanizovaný prapor „Hanácký“ a v následujících týdnech čekala stejná prověrka také zbývající dva mechanizované prapory hranické brigády.

Oficiální zahájení součinnostního cvičení „Grim Campaigner 2007“ se uskutečnilo v přáslavických kasárnách za účasti zástupce velitele společných sil-velitele pozemních sil brigádního generála Jána Gurníka. Ve svém vystoupení připomněl, že 7. mechanizovaná brigáda v rámci dvouletého cyklu přípravy letos prochází obdobím intenzivního výcviku. Jeho vyvrcholením bude říjnové velitelsko-štábní cvičení s částečným vyvedením vojsk 7. brigádního úkolového uskupení. „Všechno vaše úsilí, které jste doposud věnovali každodennímu výcviku, se nyní zúročuje účastí na tomto cvičení a nyní máte prokázat svoji připravenost ke splnění stanovených úkolů,“ uvedl generál. Součástí slavnostního ceremoniálu bylo žehnání bojovému praporu, na čemž se příslušníci 73. tankového praporu usnesli v tajné volbě už 12. února. Tohoto významného aktu, spočívajícímu v přímluvné motlitbě za všechny, kteří pod praporem budou sloužit, se ujal kaplan společných sil kapitán Jaroslav Knichal a kaplan 7. mechanizované brigády podporučík Jiří Zedníček.

ČEST BÝT PRVNÍ „Náš 73. tankový prapor dostal čestný úkol zahájit cyklus praporních cvičení. Vzhledem ke specifice tankového vojska máme v rámci brigády určitou prioritu a budeme zde předvádět nejmohutnější bojovou ukázku,“ řekl velitel praporu podplukovník Jaromír Durna po příjezdu do vojenského prostoru.

V praporním úkolovém uskupení doplňovala jeho jednotku palebná baterie 132. smíšeného dělostřeleckého oddílu, ženijní rota 151. ženijního praporu, těžká rota 102. průzkumného praporu, příslušníci 101. spojovacího praporu a letečtí návodčí z 22. letecké základny v Náměšti nad Oslavou. Grim Campaigneru se účastnilo 1120 osob s 220 kusy techniky, včetně vrtulníků Mi-24V, Mi-17, W-3A Sokol a letounů L-159 ALCA a JAS-39C Gripen. Námět taktického cvičení praporního úkolového uskupení vytvořeného na bázi 73. tankového praporu se podobal předchozím praktickým výcvikům ve vojenských výcvikových prostorech či v brněnském Centru simulačních a trenažérových technologií.

„Námět je velice jednoduchý. Došlo k vyhrocení politické situace mezi fiktivními státy Zandra a Lamento. Stát Lamento napadl svého souseda a zabral mu část území. Na základě rozhodnutí mezinárodního společenství musí toto území navrátit, ale to se mu nechce. Je proto připravena operace na vynucení míru na obsazeném území,“ zasvěcuje nás pplk. Durna do rozehrané situace. V té chvíli jednotky jeho praporního uskupení vyčkávají ve vybudovaných základnách na území spřáteleného státu Kavala na výsledek politických jednání. Pokud rokování skončí krachem a agresor by se nechtěl stáhnout ze zabraného území, bude pořádek nastolen silou. „V současné době začínáme organizovat vlastní přesun do výchozího prostoru před fiktivní hranicí. V nočních hodinách bychom měli dosáhnout prostoru rozmístění, dojde k organizaci boje a následující den provedeme naplánovaný útok,“ říká pplk. Durna. Během nočního přesunu blíže hranici museli vojáci jednotek ZANFOR čelit nástrahám polovojenských a teroristických skupin z Lamenta. Závěrečný útok byl součástí ukázkového cvičení, které z Velké Střelné sledoval prezident republiky Václav Klaus s ministryní obrany Vlastou Parkanovou, hejtmanem Olomouckého kraje Ivanem Kosatíkem, náčelníkem Generálního štábu genpor. Vlastimilem Pickem a dalšími významnými hosty, kteří 13. června zavítali do Vojenského újezdu Libavá.

VÁLKA NADOSAH Jelikož agresorský stát Lamento nesplnil podmínky mezinárodního společenství

2

3

Î GRIM CAMPAIGNER 2007

a ve stanoveném čase se nestáhl, došlo k nasazení sil a prostředků praporního úkolového uskupení. Bezpilotní prostředek SOJKA nejprve monitoroval zájmové prostory a vzápětí se k němu přidaly průzkumné prostředky SNĚŽKA, LOS a skupina leteckých návodčích. Na základě získaných informací mohlo dojít k zajištění vzdušného prostoru a úderu na pozemní cíle nejprve nadzvukovými letadly JAS-39C Gripen a poté lehkými bitevníky L-159 ALCA. Po odletu letounů je dán pokyn k palebnému přepadu samohybnými kanonovými houfnicemi DANA a krátce nato zaujímají postavení minometné vrhače MV-3. K ničení cílů jsou povolány stroje L-159 ALCA a za několik okamžiků je na obloze vystřídaly vrtulníky Mi-24V. Po splnění jejich úkolů dochází opět k palebnému přepadu prostřednictvím samohybných kanonových houfnic DANA. Pro zamezení postupu nepřítele je prostřednictvím minových vrhačů MV-3 dálkově položeno minové pole. Pak se dostávají ke slovu hlavní síly 73. tankového praporu vybavené moderními tanky T-72M4 CZ a bojovými vozidly pěchoty BVP-2. Nejprve mají za úkol zaujmout pozici na čáře zasazení a následně dojde k jejich útoku, který je podporován vrtulníky Mi-24V. K rozvinutí útoku jsou povolány také zálohy velitele úkolového uskupení. Jednotky ZANFOR zanedlouho ovládají území dříve okupované nepřítelem.

GRIM CAMPAIGNER 2007 Í

po skončení bojů velitel praporního úkolového uskupení pplk. Jaromír Durna. „Děkuji,“ odpověděl mu Václav Klaus. „Později vás někdo oznámkuje, ale teď mi potajmu řekněte, jak jste to viděl,“ pokračoval prezident. „Pane prezidente, já jsem spokojený a paní ministryně doufám také. Jsem hrdý na své vojáky a velitele, že zvládli nelehký úkol, který dostali,“ řekl pplk. Jaromír Durna. „Nám se to laicky zdálo kvalitní a v pořádku,“ hodnotil ukázku za všechny přítomné prezident Klaus. Tak přesně probíhalo setkání prezidenta republiky Václava Klause s velitelem 73. tankového

praporu pplk. Jaromírem Durnou krátce po skončení bojové akce. „Nejsem profesionál, abych ohodnotil detaily tohoto výkonu, ale na první pohled a z toho, co tady mohu kolem sebe slyšet, si myslím, že naši vojáci předvedli své schopnosti a splnili, co se od nich očekávalo,“ uvedl prezident při setkání s novináři. „Vzpomínám si, jak jsem byl před deseti lety jako předseda vlády v Přáslavicích, kde mi ukazovali tanky a jednotlivé nábojnice do děl a tanků. Zkoušel jsem tam všechny, od posledního vojáka až po zástupce Ministerstva zahraničních věcí, a ptal se jich: prosím vás, kolik stojí vypálení dělostřeleckého granátu? Jen jsem se tehdy utvrdil v tom, že nikdo z přítomných neměl sebemenší tušení o této věci. Tenkrát jsem to považoval za něco naprosto nepřijatelného,“ vzpomínal Václav Klaus. Tentokrát se prezidentovi pokaždé dostalo konkrétních odpovědí, třeba kolik stojí jeden výstřel z tanku nebo hodina letu nadzvukového letounu. Vnímání výše nákladů v armádě proto považuje za nesmírně pozitivní krok vpřed. „S uspokojením jsem zjistil, že i toto konkrétní cvičení má pevný rozpočet napočítaný na koruny, a ne na miliardy nebo desítky milionů korun,“ dodal. „Vojáci se snaží samozřejmě co nejvíce ušetřit také tím, že cvičí na simulátorech a skutečně každá koruna se počítá a velmi se zvažuje, jestli na to bude vynaložena,“ reagovala na jeho slova ministryně obrany Vlasta Parkanová. „Některé situace se ale prostě nedají nacvičit jinak než v reálných podmínkách a jestli máme mít bojeschopnou armádu, tak musí být dobře vycvičená,“ sdělila ministryně.

TVÁŘÍ V TVÁŘ PREZIDENTOVI Prezident navštívil Grim Campaigner v rámci své několikadenní návštěvy Olomouckého kraje. Ve svém programu si na vojáky vyčlenil téměř dvě hodiny a nakonec k nim ještě několik minut přidal. Kromě sledování bojové ukázky tak zbylo hodně času i na setkání s vojáky a prohlídku vojenské techniky. Podplukovník Miroslav Beran z 31. brigády chemické a biologické ochrany s prezidentem hovořil například o podmínkách služby i o zázemí, které vojákům poskytuje liberecká posádka. Václav Klaus se zajímal o to, zda se zvyšuje kvalita nově příchozích vojáků k jednotce. Podle slov podplukovníka Berana se jejich kvalita neustále zlepšuje, neboť z armády postupně odcházejí ti, kteří do ní nastoupili spíše s vidinou dobrého výdělku než kvůli samotné profesi. Také velitel 72. mechanizovaného praporu podplukovník Jiří David hovořil o své jednotce. „Jsme mechanizovaná pěchota, což je větší dřina, a proto máme náročnější výcvik,“ vysvětloval pplk. David, který pečlivě dohlíží na výběr vhodných lidí do jednotlivých funkcí. Věkový průměr této jednotky je 26 let a slouží v ní 35 žen. Vedle vojáků v aktivní službě se s prezidentem setkali i zástupci aktivní zálohy. „Jsme tady proto, abychom se poučili od profesionálů a jednou dosáhli také takového stupně vycvičenosti jako oni,“ uvedl kapitán Milan Mojžíš, velitel 1. tankové roty aktivní zálohy. Prezidenta například zajímalo, jak často se příslušníci aktivní zálohy účastní cvičení. Kapitán Mojžíš mu odpověděl, že pokud jsou písemně zavázáni jako aktivní záloha, tak cvičí jeden týden třikrát do roka. „Každý kraj má jednu pěší rotu

a v současné době v nich je 950 lidí. Naplněná je v současnosti tato tanková rota, pak ještě průzkumná a mechanizovaná rota,“ upřesnil velitel společných sil genmjr. Jiří Halaška. Náčelník Generálního štábu genpor. Vlastimil Picek v této souvislosti zmínil problémy s uvolňováním ze zaměstnání příslušníků aktivní zálohy. „Je to těžké. U velkých zaměstnavatelů s tím není problém, ale hodně složité je to u malých soukromých firem. Většinou si na dobu cvičení bereme dovolenou. Potřebovali bychom v tom legislativně nějak pomoci, třeba daňovou úlevou pro zaměstnavatele,“ pokračoval kapitán Mojžíš, podle kterého je služba v aktivní záloze především srdeční záležitostí. V neposlední řadě se prezident Klaus setkal s přednostou Vojenského újezdu Libavá plukovníkem Vladimírem Kubisou a představiteli přilehlých obcí. Hovořili spolu zejména o tom, co obnáší život ve vojenském újezdu a jeho okolí. Starostové si stěžovali na hluk při střelbách nebo na omezení průjezdu vojenským prostorem. To je důvod nezájmu mladých lidí o bydlení v těchto obcích a ty pak postupně vymírají. Prezident představitele obcí vyzval, aby se nejprve pokusili precizním způsobem definovat újmu, kterou jednotlivé obce u hranice vojenského újezdu trpí, a to by se pak mohlo stát předmětem k dalšímu jednání. V samotném závěru své návštěvy se Václav Klaus seznámil se zbraněmi a technikou 7. mechanizované brigády. Zaujala jej například prezentace přenosného protiletadlového raketového systému RBS-70, kterým jsou vyzbrojeny pozemní jednotky, nebo ukázka zbraňového systému Carl Gustaf M3. Tato novinka je lehká, přenosná, účinná a spolehlivá zbraň, která díky mnoha různým typům munice je použitelná proti většině cílů na pozemním bojišti.

BEZVADNÉ PROVEDENÍ „Pane prezidente, podplukovník Durna, váš tankový prapor je připraven,“ zahlásil se

4

5

Î ARMÁDA A VEŘEJNOST

ARMÁDA A VEŘEJNOST Í

BAHNA: opět rekordní účast K vidění byla rekonstrukce historických bitev i ukázka schopností jednotek Armády České republiky Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Rozmary počasí začínajícího léta neodradily fandy vojenské historie a příznivce české armády, a tak letošní „Den pozemního vojska – Bahna 2007“ konající se tradičně u Strašic ve Vojenském újezdu Brdy navštívilo podle odhadů organizátorů přes 52 tisíc diváků. To je nejvíce v osmnáctileté historii akce, která za dobu své existence mnohokrát potvrdila svůj punc kvalitní podívané, jež nemá svým rozsahem konkurenci. Pravidelní návštěvníci Bahen si v sobotu 23. června hodně přivstali. Ti ostatní uvázli v pomalu se šinoucí koloně aut, která začínala daleko od Strašic. Odměnou za jejich trpělivost byla skvělá a precizně propracovaná podívaná. Na úspěchu letošních Bahen nemohl nic změnit ani liják s krupobitím, který během dne přišel hned několikrát. K slavnostnímu zahájení „Dne pozemního vojska – Bahna 2007“ došlo tradičně v deset hodin vyvěšením vlajek a seskokem parašutistů. Již neodmyslitelnou součástí programu bylo defilé současné techniky. Oproti předchozím ročníkům se zúžila účast zahraničních hostů, a tak se diváci mohli těšit jen na zástupce německé a rakouské armády. Po přehlídce vojenské historické techniky přišla na řadu ukázka vysoké techniky pilotáže bitevního vrtulníku Mi-24V a letounu L-159 ALCA. V rámci letošního ročníku Bahen se předvedly také letouny JAS-39 Gripen, AN-26, L-39 Albatros a vrtulníky W-3A Sokol

6

a Mi-171Š. Takové představení letectva bylo největší v dosavadní historii Bahen, která již dávno nejsou svátkem pouze pozemních sil, ale všech jednotek naší armády. Česká armáda se předvedla ve třech ukázkách. První z nich přiblížila činnost jednotek 15. ženijní brigády, druhá představila možnosti Vojenské policie a nejrozsáhlejší byla třetí, které se účastnily útvary společných sil. V simulovaném příběhu o přepadení objektu obsazeného nepřítelem se předvedly jednotky pozemního vojska, letectva i speciálních sil. Bahna jsou již osmnáct let spojována s účastí klubů vojenské historie a nejinak tomu bylo i tentokrát. Diváci se dočkali ukázky z bitvy u Zborova a rekonstrukce události ze Slovenského národního povstání. K vidění byla také funkční replika dvouplošníku z 1. světové války. Jen málokterý z malých i velkých fandů vojenské techniky odolal možnosti si na vlastní oči prohlédnout interiéry různých bojových vozidel, která zde byla vystavena po celý den.

7

Î SPOJOVACÍ VOJSKO

SPOJOVACÍ VOJSKO Í

Network Challenge 2007 Největšího cvičení spojovacího vojska v posledních letech se účastnilo na 260 kusů techniky a téměř 650 osob Text a foto: Jaroslav PAJER

Sedmá mechanizovaná brigáda bude v příštím roce tvořit základ 7. brigádního úkolového uskupení určeného k nasazení v zahraniční operaci na vynucení míru. Cvičení „Network Challenge 2007“ mělo za cíl ověřit připravenost všech složek komunikačních a informačních systémů brigády i podřízených jednotek na řešení reálných situací při zabezpečování spojení.

Jsme v prostorném zamaskovaném stanu poblíž zámečku Bores ve výcvikovém prostoru Libavá. Zde, v operačním centru cvičení, všechno začíná...

NĚKOLIK ROLÍ SOUČASNĚ

dalších úkolů. „Navozujeme též situace, kdy se v souvislosti s naší účastí v zahraniční misi dějí podezřelé aktivity u nás doma,“ pokračuje podplukovník Weiss. „K tomu máme rozvinutou jednu skupinu v Jincích, která na základě řízení národního velení, což je Společné operační centrum MO, jež imitujeme my, musí reagovat a zabezpečovat spojení pro řešení krizové situace. Toto procvičují příslušníci 101. spojovacího praporu.“ Jinou součástí cvičících vojsk je skupina testovacích úkolů. Ta má zase v plánu prověřit schopnost komunikace rádiových prostředků mezi letícími vrtulníky a pozemní technikou, použití kryptotelefonu SPIDER, přenos bojového vozidlového informačního systému BVIS přes satelitní kanál a podobně. V neposlední řadě sem patří i navázání spojení mezi naší stanicí a jednotkou Ozbrojených sil Slovenské republiky ve výcvikovém prostoru Biela Hora u Košic. „Zkoušíme tak interoperabilitu mezi krátkovlnnými stanicemi, konkrétně mezi naší radiostanicí Harris RF-5800H a vaší stanicí R150M2,“ uvádí pplk. Viliam Ažaltovič z Generálního štábu OS SR. „Je to v souvislosti se vznikem Battle Groups, které se tvoří v rámci Evropské unie. Příští rok by se v České republice mělo konat cvičení, kterého bychom se chtěli zúčastnit s technikou a obsluhou ve větší míře než nyní.“

ZA TŘI DNY STO INCIDENTŮ Vraťme se ale k sedmému brigádnímu úkolovému uskupení. Z operačního centra na jeho hlavní místo velení, jež řídí mjr. Jiří Cipl, náčelník oddělení KIS 7. mb, přicházejí nejrůznější informace, úkoly i rozkazy. V zásobě jich má skupina rozehry kolem stovky. „Kupříkladu v severovýchodní části brigádního prostoru odpovědnosti byl pozorován pohyb podezřelých lidí,“ popisuje Zbyšek Weiss.

„Je tedy předpoklad, že se tam děje něco nekalého. Tudíž se velitel 7. BÚU, kterého zastupujeme také my, rozhodl poslat na místo jednotku, aby situaci uklidnila. Major Cipl proto musí zplánovat spojení do toho prostoru.“ Operační centrum cvičení jeho štábu situaci zamotává ještě tím, že mu za nějaký čas posílá zprávu o nalezení min na silnici, kudy má jednotka projíždět. „Naši rozhodčí, kteří jsou v terénu, hlídají, jak zareaguje,“ dodává šéf operačního centra. „Jestli se své úlohy zhostí dobře, včas a reálně, zda předvídá situace, které mohou nastat. Zároveň posuzujeme, zda se lidé ve velení střídají. Aby to nebylo tak, že spojovací náčelník tři dny v kuse pracuje a čtvrtý den umře vysílením.“

MOZEK ÚKOLOVÉHO USKUPENÍ Ve střeženém zamaskovaném prostoru tvořeném několika štábními vozidly a stanem, jenž slouží jako operační centrum hlavního místa velení 7. BÚU, je klid. Nic vzrušujícího se tu neděje. Jen několik příslušníků štábu oddělení KIS 7. mb usilovně pracuje na počítačích... „Naším úkolem je přemístit místo velení do prostoru, kde začaly vznikat nepokoje,“ objasňuje mjr. Jiří Cipl. „Kvůli demonstraci síly velitel rozhodl poslat do daného prostoru 71. mechanizovaný prapor. K tomu jsme zplánovali a zabezpečili komunikační podporu, a to jedním spojovacím prostředkem OT-90 R5p. Po dosažení prostoru se prostředek připojí do naší radioreléové tranzitní sítě. Tím zajistíme možnost velet praporu prostřednictvím telefonního spojení. Jako další druhy komunikační podpory pro řízení operace v prostoru nepokojů je aktivována rádiová síť BVIS a rádiová síť uvědomování a velení velitele 7. BÚU.“ O několik kilometrů dál se pod maskovací sítí mezi křovisky a stromy nachází stan místa

velení 73. tankového praporu. Jeho spojovací jednotka zde vedle úkolů cvičení Network Challenge plní také svou komunikační úlohu při soustředěné přípravě tankistů na ukázkové taktické cvičení Grim Campaigner. „Pro naše spojovací prostředky, spojovací četu, je to složitější než obvykle, protože nejenže komunikují s nadřízenými stupni, ale musejí zabezpečovat nepřetržité spojení s mými jednotkami v poli,“ vysvětluje velitel praporu pplk. Jaromír Durna. „Na druhou stranu je to reálné v tom, že se skutečně ukazují všechny problémy, především v kapacitních možnostech našich spojovacích prostředků, které máme k dispozici. Jinak jsem s fungováním spojovací čety spokojený. Za poslední rok nebyla hodnocena jinak než výborně.“

I STARŠÍ TECHNIKA ÚKOLY ZVLÁDÁ „Toto cvičení jsme se snažili pojmout s maximální dynamikou, kterou nám umožňují současné komunikační a informační technologie,“ zdůrazňuje plk. Radovan Hájek, zástupce řídícího cvičení. „Dnes jsme schopni během tří výcvikových dnů zplánovat zasazení jednotek a vybudovat spojovací soustavu ve třech různých operačních situacích. To v minulosti možné nebylo. Analogová technika, se kterou 7. mechanizovaná brigáda, respektive 7. BÚU, disponuje, nemá schopnosti digitální techniky 4. brigády rychlého nasazení. Rozdíly jsou v kapacitě datových přenosů, v kapacitě hovorových kanálů a podobně. Laicky řečeno, čtvrtá brigáda potřebuje k propojení sta hovorů jednu digitální spojovací provozovnu a ,sedmička‘ minimálně tři analogové bez schopnosti přenášet data. Ale pružnost plánovacího procesu už srovnatelná je, protože k tomu používají obdobnou výpočetní techniku a softwarové prostředky.“

„Odtud rozehráváme vojskům situace, na které musejí reagovat,“ říká pplk. Zbyšek Weiss, velitel operačního centra. „Především to jsou incidenty pro sedmé brigádní úkolové uskupení, které má tady, na Libavé, jednotky. Ty po zplánování úkolů a vydání rozkazů zaujímají nové prostory, rozvinují spojovací soustavu a navazují spojení. Dále to jsou úkoly pro čtvrté brigádní úkolové uskupení, postavené na bázi čtvrté brigády rychlého nasazení, které dnes pracuje formou štábního cvičení na mapách.“ Aby to nebylo tak jednoduché, využil řídící štáb vyvedené jednotky a techniku k prověření

8

9

Î SÍLY PODPORY A VÝCVIKU

SÍLY PODPORY A VÝCVIKU Í

NÁKAZA

Boleslavská hradba 2007 Největšího cvičení sil podpory a výcviku se zúčastnili příslušníci z více než dvaceti armádních prvků a integrovaného záchranného systému Text a foto: Pavel LANG a Jaroslav PAJER

Cvičení sil podpory a výcviku AČR zaměřené na řešení nevojenských krizových situací „Boleslavská hradba 2007“ se pomalu stává tradicí. Do letošního druhého ročníku, jenž vyvrcholil mezi 12. a 14. červnem, se zapojila téměř tisícovka lidí a 150 kusů techniky z jedenadvaceti vojenských útvarů a zařízení, aktivní zálohy a civilních součástí integrovaného záchranného systému.

10

„Oproti loňskému roku jsme změnili metodu provedení,“ upřesňuje řídící cvičení generálmajor Antonín Pugzík. „Boleslavská hradba 2007 byla sice rozdělena do tří částečně se překrývajících tematických bloků, avšak cvičilo se na jednotný námět a pod společným řízením.“ Úvodní plánovací konference proběhla v lednu, poté následovala příprava jednotek a štábů, která vyvrcholila jejich všestranným prověřením ve třech vojenských výcvikových prostorech. Za jedno z pozitiv tak rozsáhlého cvičení považují organizátoři jeho nevelkou finanční náročnost. „Řádově se jednalo o půl milionu korun,“ konstatuje generálmajor Pugzík.

Ptačí chřipka, slintavka, kulhavka, antrax. Velmi nebezpečné nákazy zvířat. Pravděpodobnost, že se vyskytly na farmě Heroltovice ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá, je veliká. Vážnosti situace odpovídají přijímaná opatření. Na pokyn operačních středisek vyjíždějí na zemědělskou usedlost zásahové skupiny Ústředního vojenského veterinárního ústavu Hlučín, týmy expertů Státní veterinární správy ČR, jednotka 157. záchranného praporu Hlučín, příslušníci aktivní zálohy a specialisté s mobilními laboratořemi. Jejich úkolem je odebrání a vyhodnocení vzorků u hospodářských zvířat, izolace území před šířením nákazy a především likvidace ohnisek. Zhruba takovýto námět obsahovala první z epizod „Boleslavské hradby 2007“. Byť se jednalo o procvičení součinnosti jednotlivých složek, pochopitelně bez přítomnosti smrtelných virů a nemocí, nějaké „fingování“ nepřipadalo v úvahu. Profesionální přístup zainteresovaných účastníků dával ukázkám punc reality. „Vstup zakázán! Slintavka a kulhavka,“ varuje nápis na vratech jedné z budov heroltovické farmy. Uvnitř se pracovníci Státní veterinární správy připravují k odběru vzorku ze živého zvířete. V ochranných oděvech a se speciální lžící v ruce přistupují k neklidnému teleti. Žádoucí „surovinu“ z jeho tlamy se jim daří získat na první pokus. Materiál je pečlivě zabalen a s potřebnou dokumentací uložen do speciálního přepravního kufru. Následuje přistavení vozidla a za doprovodu příslušníků Vojenské policie je vzorek odvezen do laboratoře. Jak veterinární specialisté, tak

veškerá technika procházejí důkladnou očistou a dezinfekcí. Nejpozději za dvanáct hodin bude znám výsledek odběru. V případě, že se nákaza u hospodářských zvířat potvrdí, bude provedena celá řada opatření. Bohužel, i to krajní – likvidace ohniska. V této souvislosti je třeba připravit zahraboviště. Úkolu se ujímají hlučínští záchranáři a během nedlouhé chvíle vyhloubí zhruba třicet metrů dlouhou a čtyři metry hlubokou jámu. Farma Heroltovice je připravena na krizový stav. Řešení biologicky velmi nebezpečných situací pokračuje. Veterinární lékař Robert Piskovský nabíjí narkotizační pušku a dobře mířenou ranou zasahuje jednu z krav. To proto, že se i u ní projevují příznaky nákazy, a tudíž je nezbytné odebrat vzorek nosohltanového hlenu. Další riziko představuje mrtvé tele. A protože jde o úhyn takzvaně neznámý, je třeba počítat s nejhorším – antraxem. Pro dvojici „žlutých“ specialistů je to běžná činnost. Rovněž tento vzorek putuje na expertizu a oni pod dekontaminační sprchu. Cvičení zainteresovaných složek graduje. Na řadu přichází depopulace drůbeže nakažené virem H5N1 neboli ptačí chřipkou. Předvedeny jsou dva „smrtící“ způsoby. Nejprve elektrické omráčení s následným použitím kysličníku uhličitého a poté injekční metoda. Pravdou je, že ne všem může být toto pojetí po chuti, avšak rozšíření nákazy by nepochybně znamenalo velké nebezpečí. Cvičící jednotky modelovou situaci zvládají a získávají velmi cennou zkušenost. Vždyť k zavlečení tohoto viru i na území České republiky může dojít v podstatě kdykoliv.

11

Î SÍLY PODPORY A VÝCVIKU

POŽÁR Obec Hostašovice se nachází zhruba pět kilometrů severně od Valašského Meziříčí. Na tom není nic tajného. Důvěrnější informací však je bezprostřední dislokace zásobovací základny munice. Jinými slovy, „muničáku“ napěchovaného zbrojními produkty. Pro jedny nic neříkající zpráva, pro druhé, bohužel, pohnutka k nekalé činnosti neboli získání „lukrativního“ materiálu. Tak se i stalo ve druhé epizodě velitelsko-štábního cvičení „Boleslavská hradba 2007“ s názvem „Požár“ a následujícím scénářem: Likvidace požáru ve vojenském objektu se zapojením vojenské hasičské jednotky, záchranného praporu a jednotek HZS Moravskoslezského a Zlínského kraje, jakož i vrtulníku vzdušných sil Armády ČR. Dále pak zadržení organizované skupiny narušitelů a zneškodnění jimi položených nástražných výbušných systémů.

12

SÍLY PODPORY A VÝCVIKU Í Taktické cvičení „Požár“ organizátoři rozdělili do tří dynamických ukázek. První dvě proběhly v technickém prostoru hostašovické zásobovací základny munice, závěrečná část za účasti početné místní veřejnosti na vodní nádrži Kacabaja. Sklad číslo 23. Je pár minut po deváté hodině, když v blízkosti objektu skupina narušitelů zakládá požár. To proto, aby odvedla pozornost od svého úmyslu zmocnit se zbraní a výbušnin z nedaleké „třicítky“. Samozřejmě že je oheň u skladiště rychle registrován. Vzápětí na místo činu vyjíždí průzkumná hlídka a poté vojenská hasičská jednotka. Požár se však nedaří lokalizovat. Postupně se šíří do vzrostlého lesa s podrostem a hrozí akutní nebezpečí, že „přeskočí“ i na sklad munice. Velitel zásahu žádá o pomoc krajská operační a informační střediska integrovaného záchranného systému. Během několika desítek minut se do hostašovického „muničáku“ sjíždějí profesionální a dobrovolní hasiči devíti jednotek požární ochrany, bezmála padesátka hasičů s deseti cisternami. Nechybí ani speciální mobilní operační středisko vybavené komunikačním uzlem. I to je málo. Hasiči stále nemají oheň pod kontrolou. Nabízí se krajní možnost, povolat od 157. zpr Hlučín speciální hasicí tank SPOT-55 a ze základny dopravního letectva Kbely vrtulník W-3A Sokol s hasicím systémem bambi-bucket. Žádostem je vyhověno. Díky této pomoci se daří nebezpečný živel zdolat. Zatímco je veškeré úsilí soustředěno na lokalizaci požáru, postupuje čtveřice narušitelů ke skladu č. 30. Jeden z výrostků rutinním způsobem odstraní zámky na dveřích a vniká

do budovy. Ostatní jej následují. S očividnou radostí se pouštějí do prohledávání beden s municí. Aniž by tušili, po horké stopě je pronásleduje zásahová skupina pohotovostního oddělení Vojenské policie Olomouc. Už předem je jasné, že organizovaná skupina pachatelů nemá naději na úspěch. První dva narušitelé jsou zadrženi při odchodu z technického prostoru záložníky Zlínského kraje, druhou dvojici bleskurychle zpacifikují vojenští policisté. Následuje jejich převoz na místní expozituru VP k výslechu. Tím však drama u „třicítky“ zdaleka nekončí. Optimismus z rychlého a úspěšného zásahu „kalí“ nastražený výbušný systém. Na místo přijíždí armádní kynolog se psem cvičeným na speciální pachové práce. Podezřelý předmět je nalezen. Jeho likvidaci, a to usměrněným vodním paprskem, si bere na starost armádní pyrotechnik. Konečně je kolem muničního skladu č. 30 bezpečno. Olomoučtí vojenští policisté odvedli profesionální výkon a odměnou jim je obdiv přihlížejících. Třetí ukázka na vodní nádrži Kacabaja mohla leckomu připadat jako procházka růžovou zahradou. Věřte, že ve skutečnosti tomu tak není. Plnění bambi-bucketu vodou vyžaduje od osádky (kapitán vrtulníku kpt. Karel Pusch) nejen maximální koncentraci, ale i pořádnou dávku zručnosti. Pracovat pár metrů nad vodní hladinou není tak jednoduché, jak ze břehu vypadá. To platí i o činnosti jednotek PO Moravskoslezského kraje, které několikrát doplňovaly 1590 litrů vody do oranžového vaku pod „visícím“ armádním strojem ze svých cisteren.

HRADBA Poslední epizoda cvičení, jež se odehrávala ve VVP Boletice, nesla název „Hradba“. To proto, že jejími hlavními postavami byli příslušníci aktivní zálohy, kteří bránili chráněný objekt před ataky opoziční jednotky. „V úterý jsme byli vysazeni v terénu a zrychleným přesunem dlouhým zhruba dvanáct kilometrů jsme se přesunuli na Podvoří,“ vypráví velitel pěší roty 191. strážního praporu AZ při KVV Jihlava kapitán Jiří Kolář. „Zde jsme měli vybudovat ochranu ODOS (objektu důležitého pro obranu státu). To znamenalo nejprve rekognoskaci prostoru, organizaci střežení, vybudování kontrolních propouštěcích míst včetně ochranných valů a tak dál.“ Jejich úkol nebyl snadný. Necelých padesát záložníků střežilo prostor o obvodu 1300 metrů, přičemž nešlo o žádné korzování přírodou. Od středy do čtvrtečního rána je totiž napadala opoziční jednotka, kterou tvořili frekventanti tříměsíčního kurzu základní přípravy a jejich instruktoři z Vyškova. Záložníci zaznamenali několik pokusů o vniknutí do objektu. A to jak násilných se střelbou, tak relativně klidných − vstupem přes kontrolní propouštěcí místa. „Pachatelé byli třeba převlečeni za dřevaře nebo se vydávali za řidiče pana generála. Dovnitř jsme je ale nepustili. Neměli patřičné povolení,“ doplňuje kpt. Kolář. „Byla zde také četa psovodů z Grabštejna se psy na klasické střežení, zadržení nepřítele a jedním psem cvičeným na vyhledávání zbraní. Třikrát jsem je povolal na posílení.“ Vyvrcholením ukázky činnosti u ODOS byl masivní útok, během kterého se dvěma

vetřelcům podařilo vniknout do budovy. Na pomoc proto záložníci povolali jednotku pohotovostního oddělení Velitelství Vojenské policie Tábor. Jejím úkolem bylo nepozorovaně se přiblížit ke stavení, vylézt do patra, kde se útočníci zabarikádovali, a umlčet je. „V případě skutečného boje by během příchodu skupiny byly využity jak zbraně jejích příslušníků, tak i v rámci koordinace střelba jednotky aktivní zálohy,“ popisuje major Rostislav Otruba, náčelník pohotovostního oddělení Velitelství VP Tábor. Mezitím se jeho muži přiblížili k oknům, odkud teroristé pálí na vše, co se pohne. Náhle se ozývá několik mnohonásobně silnějších ran. „To byly užity zásahové výbušky P1, které slouží k ohlušení pachatelů, aby ztratili orientaci v prostoru,“ pokračuje mjr. Otruba. Policisté je pak mohou snadněji zadržet. Za několik minut skupina vychází z objektu ven se zajištěnými muži. „Všimněte si, že se jednotka pořád jistí a pozoruje prostor kolem sebe. Přitom neustále probíhá komunikace s odstřelovačem, který je ve skrytu a zároveň působí ve funkci pozorovatele. Zasahujícímu týmu přesně říká, kde se kdo nachází, odkud může čekat nebezpečí a podobně.“ Během policejní akce na místo leteckým mostem ve dvou vrtulnících z VVP Hradiště doráží další posila − dvaatřicet vojáků v aktivní záloze z KVV Plzeň. Jejich jihlavští kolegové jim předávají ubráněný ODOS a chystají se na vyvrcholení svého výcviku. Tím je odpolední společný útok pěších rot 191. strážního praporu AZ při KVV Jihlava a 181. strpr AZ při KVV České Budějovice proti opevněné opoziční jednotce na součinnostní

střelnici Brzotice. Obě strany používají laserový soubojový systém MILES, takže se vojáci záhy přesvědčují o přesnosti a účinnosti své střelby i umění skrytého přesunu. Početní převaha nakonec slaví úspěch. Záložníci nacházejí v jednom obranném hnízdě bednu s trofejí − pohárem. Po téměř dvouhodinovém „ostrém“ boji s protivníkem, který se odehrával za neúprosného vedra, je jejich radost z vítězství patrná. Součástí boletické epizody bylo rovněž několik statických ukázek. Šlo o výstavky moderních součástek postupně zaváděných do výstroje AČR, našich současných i historických pěchotních zbraní, soubojového střeleckého simulátoru MILES a o prezentaci možností Centra geografické podpory Tábor. Hosty, mimo jiné polské příslušníky z velitelství Slezského vojenského okruhu ve Wrocławi či německé vojáky z operačních velitelství vojenských okruhů WBK III z Erfurtu a WBK IV z Mnichova, zaujala také rozvinutá pojízdná biologická laboratoř nebo vybavení zdravotního vrtulníku W-3A Sokol. Staroboleslavské Velitelství sil podpory a výcviku počítá s pořádáním tohoto typu cvičení i v příštích letech. „Krizových situací nevojenského charakteru je mnoho a my musíme být na jejich řešení připraveni,“ říká na závěr generál Antonín Pugzík. „Boleslavská hradba představuje optimální možnost, jak zdokonalit praktické návyky a procvičit součinnost s dalšími zasahujícími jednotkami. Základ cvičení proto do budoucna zůstane zachován. Budeme měnit jen náměty epizod, abychom byli připraveni na co nejvíce situací.“

13

Î ZÁCHRANÁŘI

ZÁCHRANÁŘI Í

PTAČÍ CHŘIPKA v Tisové Ve čtvrtek 21. června v pět hodin ráno vyjel dekontaminační odřad 156. záchranného praporu Olomouc o síle 82 vojáků a 21 kusu techniky do východočeské obce Tisová k likvidaci ptačí chřipky na krůtí farmě. Úkol pro vojenské záchranáře skončil po třech dnech. Na otázky A reportu odpovídá pplk. Boris Matonoha, velitel praporu. Text: Jaroslav PAJER Foto: prap. Pavel DANIEL

14

„ Jaké práce v místě vojáci 156. zpr prováděli? Státní veterinární správa České republiky v součinnosti s Generálním ředitelstvím Hasičského záchranného sboru ČR si vyžádaly síly a prostředky 156. zpr, abychom provedli nebo se podíleli na řešení tří základních úkolů: na vybudování dezinfekčního koridoru pro osoby a techniku vystupující z ohniska nákazy, na přemisťování postižené drůbeže z hal do kontejnerů a na plošné dezinfekci objektu v ohnisku nákazy. „ S jakou technikou vojáci pracovali? Jednalo se o speciální techniku pro dekontaminaci osob, techniky, budov a terénu, o ženijní techniku pro zemní práce, o techniku pro zdravotní zabezpečení, o techniku

pro přepravu osob a o techniku pro zabezpečení logistické podpory, tedy pro přepravu pitné vody, materiálu pro ubytování v poli, dezinfekčních a ochranných prostředků atd. „ Jak byli vojáci během prací chráněni? V dezinfekčním koridoru používali protichemický oděv OPCH-70, masku OM-10M a soupravu ochranných prostředků proti viru H5N1, při manipulaci s drůbeží soupravu ochranných prostředků proti viru H5N1, masku CM-5, filtr MOF-6 a omyvatelnou obuv, při plošné dekontaminaci hal oděv OPCH-90 PO a dýchací přístroje. „ Brali příslušníci zapojení do akce nějaké léky? Ve čtvrtek 21. června v 15 hodin byl na základě rozhodnutí ředitele Krajské

hygienické stanice Pardubice a velitele zásahu vydán antivirový lék Tamiflu příslušníkům praporu obsluhujícím techniku v dezinfekčním koridoru a osobám, jež byly určeny pro manipulaci s drůbeží. Následující den byl lék vydán všem ostatním, tedy i těm, kteří se pohybovali v čisté zóně. Tento lék se užívá po dobu deseti dnů. „ Byli do akce zapojeni kromě vašich vojáků i příslušníci z jiných armádních součástí? Ve čtvrtek v odpoledních hodinách dorazila na místo veterinární zásahová skupina z Ústředního vojenského veterinárního ústavu Hlučín, která poskytovala metodickou a konzultační podporu při zabezpečení činnosti dekontaminačního odřadu.

„ Získali jste z tohoto ostrého zásahu nějaké zkušenosti využitelné pro další výcvik, resp. obdobné záchranné práce? Díky důkladné přípravě celé armády v roce 2006 na možný výskyt viru H5N1 byly materiál a technika připraveny bez jakýchkoliv komplikací. Dekontaminační odřad se během noci z 20. na 21. června aktivoval v časové normě Č + 200 minut od povolání příslušníků praporu. Složení a výbava odřadu plně odpovídaly požadavkům na naši činnost a během celého působení v místě nasazení nebylo potřeba doplňovat další techniku nebo materiál.Dobrou zkušenost jsme učinili také s příslušníky z Velitelství Vojenské policie Olomouc. Chtěl bych ocenit jejich přístup při zabezpečení přesunů našeho odřadu

po trase Olomouc – Mohelnice – Moravská Třebová – Litomyšl – Tisová a zpět. Po cestě se nevyskytl sebemenší problém, oba přesuny proběhly plynule a v poměrně vysokém tempu − pochodová rychlost proudu vozidel činila 50 až 60 km/hod. Za výtečnou spolupráci s HZS Pardubického kraje chci rovněž poděkovat veliteli zásahu plk. Ivu Oprchalskému, se kterým jsem konzultoval veškeré činnosti a součinnost mezi jednotkami HZS a AČR. Velmi často jsme při jednáních krizového štábu zaujímali totožná stanoviska. Jeho profesionalita a rozvážný přístup v této krizové situaci výrazně přispěly k úspěchu společného zásahu tak, jak to na krátkém setkání s vojáky přímo v zemědělském objektu Tisová hodnotil ministr zemědělství Petr Gandalovič.

15

KURZY NATO Í

Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení ve Vyškově připravilo první kurz pro příslušníky aliančních armád

s dýchacími přístroji, ve kterých jsme zcela odděleni od venkovního prostředí.“ To už ale dvojice biologů ukládá vzorky do speciálního kontejneru a prochází dekontaminační bránou. Ještě předtím, než předají vzorek k dalšímu zpracování do polní laboratoře, musejí se navzájem důkladně očistit. Odebraných vzorků se ujímá polní laboratoř, která za tímto účelem vyjela do výcvikového prostoru z českobudějovického detašovaného pracoviště Ústředního vojenského zdravotního ústavu.

VRTULNÍK NA STŘEŠE Text a foto: Vladimír MAREK

Premiéra na jedničku Zatímco jeden z vojáků v žlutých ochranných oblecích odečítal údaje ze sondy, která monitorovala biologické ohrožení ve vzduchu, druhý právě odebíral vzorky z listů okolních stromů. Před několika minutami totiž dorazila do výcvikového střediska Křišťanov informace o biologickém ohrožení. Výjezd biologického odběrového týmu do Vojenského výcvikového prostoru Boletice byl ale naštěstí pouze součástí scénáře právě probíhajícího biologického kurzu. Jednalo se o první zaměstnání tohoto druhu, které pro příslušníky aliančních armád připravilo Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení

16

ve Vyškově v součinnosti s Ústředním vojenským zdravotním ústavem Praha a Fakultou vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. „Postupujeme úplně stejně, jako kdyby došlo k reálné situaci,“ komentoval právě prováděný odběr major Radoslav Krupka z Ústředního vojenského zdravotního ústavu v Praze. „Do akce většinou vyjíždíme na základě zpravodajských informací, průzkumu terénu, případně určitého výskytu onemocnění či hromadného úhynu zvířat. Pokud se jedná o neznámou látku, případně se objeví jiné podezřelé okolnosti, volíme, podobně jako nyní, tyto nejtěžší a plně hermetizované obleky

Dvoutýdenního kurzu se účastnilo dvacet specialistů z osmi zemí. Kromě Čechů z Ústředního vojenského zdravotního ústavu v Praze se do něho zapsal sedmičlenný odběrný tým z Francie, čtyřčlenný laboratorní tým z Belgie, dva zástupci NBC Defence School z Řecka, SIBCRA (Sampling and Identification of Biological, Chemical and Radiological Agents) tým z Velké Británie, příslušník 22. chemického praporu z USA, zástupci z německého Institutu mikrobiologie z Mnichova a jeden specialista rakouské armády. Cílem kurzu bylo zdokonalit praktické dovednosti při odběru, detekci a určování vzorků bojových biologických látek. První, čistě teoretická část probíhala v Centru biologické ochrany v Těchoníně. Zde posluchači absolvovali nejen sérii přednášek, ale i praktickou ukázku zaměřenou na odeslání odebraných vzorků v obzvlášť akutních případech za pomoci vrtulníku do laboratoře k dalšímu zpracování. Právě v Těchoníně totiž existují pro podobný výcvik ideální podmínky. Při výstavbě tohoto centra se totiž počítalo s možností vrtulníkové přepravy zasažených

osob a na střeše jedné z budov byl zbudován heliport.

ODBĚRY VZORKŮ NA ŠUMAVĚ Další praktická zaměstnání, probíhající již ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice, byla zaměřena na odběry vzorků, jejich rozbory a vyhodnocení. Hned po příjezdu do výcvikového zařízení Křišťanov nastražili účastníci kurzu pasti na drobné hlodavce a pomocí tzv. praporů odebrali vzorky hmyzu. V této fázi byla zajímavá i přednáška odborníků z německého Institutu mikrobiologie, kteří seznámili přítomné s nejnovějšími trendy a vývojem v oblasti odběru, detekce a identifikace vzorků biologických látek. „Bez vzájemné spolupráce nejen s Centrem biologické ochrany, Ústředním vojenským zdravotním ústavem, Fakultou vojenského zdravotnictví Univerzity obrany a některými zahraničními institucemi bychom tento kurz nikdy nezorganizovali,“ vysvětluje náčelník odboru výuky a výcviku-zástupce ředitele Centra ochrany proti zbraním hromadného ničení plukovník Lubomír Kubart. „Stejně důležité je pro nás nasmlouvání některých špičkových lektorů, ať již z České republiky či ze zahraničí. Z Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví Praha jsme například získali RNDr. Milana Daniela, DrSc., a ze Státního úřadu pro jadernou, chemickou a biologickou ochranu Ing. Tibora Mikeše.“ Plukovník Kubart se netají tím, že při organizování podobného mezinárodního kurzu sehrávají významnou roli i finanční a ekonomické otázky. „Každý ze zájemců o náš kurz musí zaplatit účastnický poplatek, nic na tom přitom nemění ani skutečnost, že se jedná výhradně o vojáky členských zemí NATO.“

Kurz měl svou informační hodnotu i pro naše vojáky. Všichni zúčastnění totiž během něho předvedli ochranné prostředky jednotlivce včetně masky. Tento již poměrně široký vzorek nabídl zajímavé srovnání. Po dvou týdnech strávených v České republice odjížděli účastníci kurzu spokojeni. „Zaměstnání splnilo mé očekávání. Přínosná byla především praktická část ve výcvikovém prostoru. Zaujala mě také přednáška lektorů německého Institutu mikrobiologie z Mnichova,“ řekl nám na závěr kapitán Georgios Gaitanis z Řecka. Jeho slova potvrdil i rakouský kapitán Georg Ecker. „Rakousko je sousední země, a tak jsme si vlastně velmi podobní. Stejné je to i v oblasti biologické ochrany, máme obdobné postupy. Na takovémto kurzu jsem byl již v Dánsku, tam se ale jednalo spíše o to, že každá armáda ukazovala své vybavení a postupy. Tady je naopak snaha sjednocovat a učit se společným řešením. Jsem velmi rád, že Česká republika uspořádala tento kurz. Je to první zaměstnání tohoto typu. Uvítal bych, pokud by spolupráce na této úrovni dál pokračovala.“

17

Î DO ŽHAVÉHO

DEN S VÁMI Í

Krok do neznáma

Přestože jsou už třetím rokem v armádě obsazovány funkce vrchních praporčíků, o jejich práci stále panují zkreslené představy Práce vrchních praporčíků u jednotek obsahuje mnoho rovin, z nichž mnohé nejsou bez hlubšího pohledu příliš patrné, ale to nikterak neznamená, že jsou bezvýznamné. Je tomu spíše naopak. Z neznalosti se pak odvíjí celá řada mýtů a nepřesností o činnosti vrchních praporčíků, které se pak jen pomalu daří odbourávat. Abychom poodhalili roušku tajemství obsahu jejich práce, vypravili jsme se do Přáslavic a strávili tam den s vrchním praporčíkem 73. tankového praporu. Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV a archiv prap. Vladimíra BLAŽKA

18

Přijíždíme k bráně přáslavických kasáren, které jsou pomyslným vstupem do Vojenského újezdu Libavá. V místě tradičně zvaném Zátiší, kde již v roce 1880 vznikla střelnice pro vojáky z nedaleké Olomouce, by za několik let měla vyrůst velká základna moderního typu. Příslušníkům jednotek 7. mechanizované brigády poskytne potřebné zázemí nejen pro služební potřeby, ale také pro jejich mimopracovní aktivity. Dnes jsou tyto představy už zaznamenány v projektech připravených k vlastní realizaci. V současnosti sídlí v kasárnách za humny Přáslavic dva útvary: 72. mechanizovaný prapor a 73. tankový prapor. Právě u druhé zmiňované jednotky je vrchním praporčíkem pětatřicetiletý Vladimír Blažek, se kterým se setkáváme u vstupu do kasáren, jenž bude naším celodenním průvodcem.

KRK MEZI HLAVOU A TĚLEM Funkce vrchních praporčíků se u jednotek začaly vytvářet před třemi lety a postupně na ně byli vybíráni vhodní adepti. V té době byla náplň práce těchto vojáků známa jen

v hrubých rysech a v podstatě dodnes se ladí drobné nuance jejich činnosti. „Na začátku jsem měl také trochu zkreslené představy o této práci. Nějaké zkušenosti jsem čerpal od majora Iva Střechy, který byl v kurzu pro kapitány ve Spojených státech amerických a setkal se tam s člověkem ve funkci command sergeant major,“ vzpomíná praporčík Blažek. Také další informace od tehdejšího majora Střechy, který je dnes již plukovníkem a náčelníkem štábu 7. mechanizované brigády, se ukázaly jako dobrý základ pro formování funkce vrchního praporčíka u 73. tankového praporu. Vrchní praporčík je zodpovědný za praporčický sbor jednotky, přenáší k němu informace od velitele a zároveň mu zprostředkovává informace od praporčíků. „Jsme tedy vlastně krkem mezi hlavou a tělem,“ hledá vhodné přirovnání pro svoji pozici u jednotky Vladimír Blažek. Jenže od teorie k praxi je třeba ujít ještě pořádný kus cesty. Prosazení nové funkce do povědomí lidí bylo na začátku hodně složité. O její podobě neměli představu velitelé jednotek, ba ani samotní praporčíci, kterým měla přinést

kýženou prestiž. To, zda bude „mise“ vrchního praporčíka u jednotky nakonec úspěšná, vždy záleželo na mnoha faktorech. Především pak na jeho vlastnostech. Vrchní praporčík by měl být cílevědomý vůdčí typ, který má u podřízených autoritu, ale zároveň musí umět jednat s nadřízenými a mít jejich podporu. Pokud se toto podaří vybalancovat, je vše na dobré cestě. Praporčík Vladimír Blažek v tomto ohledu asi patří mezi vyvolené.

ZŮSTAL VĚRNÝ MORAVĚ

bakalářského programu, buď pedagogiku nebo výpočetní techniku. Nevím ještě, který obor nakonec vyhraje,“ říká Blažek. Výpočetní techniku si vybral proto, že počítače jsou jeho velkým koníčkem, a k pedagogice zdědil vztah po své mamince, která je učitelkou. „Po škole jsem tři roky učil u výcvikové dělostřelecké baterie v Hranicích. Asi jsem skutečně zdědil po mámě nějaké geny, protože mě opravdu baví sbírání zkušeností a jejich předávání dalším lidem,“ dodává. U hranického útvaru později zastával pozici výkonného praporčíka, což jej ale nijak

neuspokojovalo. „Studoval jsem dělostřelecký a velitelský směr, po celou dobu nás učili velet, ale logistice jsme se pochopitelně nevěnovali,“ vypráví. Po dvou letech požádal Vladimír Blažek velitele pluku, zda by mu nezměnil systemizované místo. Plukovník Sedláček mu tehdy vyhověl a praporčík Blažek mohl zahájit svoji velitelskou kariéru. Nejprve jako velitel družstva a později velitel čety u různých dělostřeleckých systémů. Přišel rok 1997 a spolu s ním i rozkaz o zrušení útvaru v Hranicích. Rozhodl se spojit svoji další vojenskou kariéru se 7. mechanizovanou brigádou a byl zařazen do funkce velitel tankové čety. Právě to jej před několika lety přivedlo do Přáslavic, kterým už od té doby zůstal věrný. „Po dvou letech jsem přešel od tankové čety zpátky k dělostřelcům na funkci velitele dělostřelecké průzkumné čety. Později si mě velitel praporu podplukovník Jiří Dragan vybral do funkce koordinátora dělostřelecké palebné podpory,“ pokračuje. Pak se prapor změnil nejprve na smíšený a později na tankový a praporčíkovi Vladimíru Blažkovi v něm byla nabídnuta funkce vrchního praporčíka praporu.

TEST NA KAMARÁDSTVÍ I když skutečnost, že je Vladimír Blažek „domácím“, byla tím největším benefitem, lidé jej znali a věděli, co od něj mohou očekávat, ne vždy byla situace zcela růžová. „Při prosazování některých věcí jsem leckdy narazil na potíže

Další důležitou devizou vrchního praporčíka 73. tankového praporu jsou jeho profesní kořeny, které jej dlouhodobě vážou k hranické brigádě. Vše začalo v roce 1986, kdy se vydal do Martina studovat dělostřelecký a velitelský směr na vojenské střední odborné škole. Po jejím absolvování v roce 1990 jeho další kroky směřovaly do vyškovské alma mater, odkud ale po roce na vlastní žádost odešel. „Škola byla v té době plná změn a nikdo vlastně nevěděl, co má dělat. Všichni v ročníku jsme se cítili trochu odstrčení,“ vysvětluje prap. Blažek. Ze 74 studentů, kteří spolu s ním začali studovat stejný obor, jich v prvním roce na vlastní žádost odešlo hned padesát. „Po tom, co jsem se v Martině naučil, jsem měl pocit, že mi Vyškov nepřináší nic nového, kromě toho titulu inženýr,“ argumentuje. Svého odchodu z vojenské vysoké školy nikdy nelitoval, nicméně letos v září by chtěl opět začít studovat. „Dnes maturita v podstatě nic neznamená v armádě ani ve společnosti. Chci proto zahájit dálkové studium

19

Î DEN S VÁMI

s lidmi, které jsem považoval za kamarády. Najednou se mě podrážděně ptali, proč mají praporčíci svého vrchního praporčíka a proč důstojníci nemají něco podobného. S každým z nich jsem pak musel strávit nějaký čas a vysvětlovat mu, co obnáší funkce vrchního praporčíka a že se nemusí obávat toho, že by to mohlo mít vliv na naše dosavadní přátelství,“ říká praporčík. Od začátku je pro něho důležitá podpora velitele praporu, který na něho mohl částečně přesunout kus své agendy. „Velmi jsem přivítal, že se v mikrostrukturách bojových útvarů objevil institut vrchních praporčíků u praporů a vedoucích praporčíků u rot. Určité zkušenosti s touto strukturou jsem nabyl už během svého pobytu v německém Bundeswehru, kde u jednotek existují mluvčí praporčíků a poddůstojníků,“ vzpomínal na začátky své spolupráce s vrchním praporčíkem velitel 73. tankového praporu podplukovník Jaromír Durna. Velitel vznik této funkce velmi oceňuje, protože prostřednictvím vedoucích i vrchních praporčíků je v přímém kontaktu s praporčickým sborem, který je základem celého praporu. „Na štábu můžeme vymyslet přenádherné věci, ale pokud nebudou realizovány i na nejnižších velitelských stupních, tak jsou k ničemu,“ podotýká velitel. S vrchním praporčíkem je v kontaktu téměř každý den a také s vedoucími praporčíky jednotlivých rot se pravidelně setkává. Tyto schůzky považuje podplukovník Durna za velmi důležité pro každého velitele, neboť přinášejí řadu nových podnětů. „Mohu se tak zabývat třeba věcmi, jež ne vždy přísluší do systému služebního řešení. Jde třeba

20

DEN S VÁMI Í

o osobní problémy vojáků, kteří nechtějí jít ke mně na hlášení a svěřovat se mi se svými problémy,“ uvádí jeden z příkladů velitel. Neklamnou známkou toho, že se praporčíkovi Vladimíru Blažkovi v jeho funkci skutečně daří, je to, že se na něj přesouvají další a další úkoly. „Tak to bývá vždy, když někdo prokáže výtečné schopnosti,“ tvrdí Jaromír Durna.

KAŽDÝ DEN JE JINÝ Práce vrchního praporčíka rozhodně není jednotvárná. Každý den je prostě originál. Jednou je vyplněn činností v kanceláří, jindy jej s vojáky stráví na výcviku nebo řeší záležitosti

spojené s tradicemi jednotky, jedná se zástupci různých organizací nebo místní samosprávy. Pro jednoho člověka je to záběr možná až moc široký. Měli jsme štěstí a za praporčíkem Blažkem jsme přijeli v jeden z výjimečně volnějších dní, takže jsme mohli podrobně probrat některé oblasti, jež má jako vrchní praporčík na starost. V činnostech vrchního praporčíka asi nejvíce převažuje skutečnost, že je jakýmsi poradcem velitele praporu v personálních věcech. Mělo by se stát pravidlem, že u všech jednotek se vrchní či vedoucí praporčíci budou moci vyjadřovat i k tomu, kdo má být z praporčického sboru povýšen nebo vyslán do kurzu. Vrchní praporčík se spolu s kolegy z ostatních praporů účastní i některých jednání u velitele brigády. Velitel 73. tankového praporu již zavedl systém výběrových řízení na jednotlivé funkce. „Snažím se o to, aby si příslušníci mého útvaru nemysleli, že hodlám dělat personální práci pouze od stolu ve své kanceláři. Každý z nich si musí uvědomit, že je strůjcem svého štěstí a má podíl na tom, jakým směrem se bude dál vyvíjet jeho vojenská kariéra,“ vysvětluje podplukovník, který zpočátku narazil na nepochopení některých velitelů rot, ale vojáci si na to už zvykli a systém se osvědčil. „Nezanedbatelnou roli v něm mají právě vedoucí a vrchní praporčíci, kteří se během výběrových řízení vyjadřují k jednotlivým kandidátům z hlediska jejich odbornosti, průběhu kariéry a podobně,“ dodává pplk. Durna.

Velitel praporu na praporčíka Vladimíra Blažka ještě prozrazuje, že se stará také o zvyšování atraktivnosti vojenského výcviku a zavádění nových metod. „Za výcvik samozřejmě odpovídají především velitelé rot,“ reaguje na velitelova slova prap. Blažek. „Snažím se účastnit výcviku. Nebráním se, když mě někdo vytáhne třeba na přežití. Rychle si zabalím batoh a jdu. To mě právě na této práci nejvíce fascinuje, že mohu stát opodál a sledovat, jak se lidé při výcviku chovají,“ dodává V. Blažek s tím, že mu tyto zkušenosti pomáhají třeba ve výběru vhodných adeptů na povýšení nebo vyslání do kurzů.

ČERNÁ PRÁCE PŘEVAŽUJE Existuje ještě celá řada dalších činností, které jsou v ranku vrchních praporčíků, ale nejsou na první pohled tak viditelné nebo se o nich tolik nemluví. Tuto takzvanou černou práci musí někdo odvést a často jsou to právě vrchní nebo vedoucí praporčíci. Podle slov Vladimíra Blažka jsou chvíle, kdy tyto činnosti dokonce převažují. Praporčíci by měli být například ti, kteří pečují o tradice jednotky. „Jsem skutečně

v častém kontaktu s Vojenským historickým ústavem a úzce spolupracujeme s historikem Martinem Vaňourkem, který je expertem na tankové vojsko. Například nyní chystáme výstavu obrazů ze západní a východní fronty, jež se týkají právě tankového vojska. Mám to na starost, protože je lepší, když to koordinuje jeden člověk,“ popisuje část své práce praporčík Blažek. Od vojenských historiků je pak již jen krůček k vojenským veteránům. „Zveme je na naše cvičení nebo s nimi děláme různé besedy,“ pokračuje vrchní praporčík 73. tankového praporu, který je nositelem historického názvu „Hanácký“. Do kompetencí praporčíka Vladimíra Blažka rovněž spadá prezentace útvaru na veřejnosti, jeho propagace v novinách nebo třeba jednání s vedením okolních obcí. Další samostatnou kapitolou je jeho práce v oblasti prevence sociálně nežádoucích jevů. Nejde už o pořádání různých kulturních pořadů, jak to bývalo obvyklé v dobách vojenské základní služby. Svoji úlohu v této oblasti stále ještě mají různé besedy, které vojáky informují o nebezpečí návykových látek, ale mnohem větší důraz se klade na práci s lidmi.

Vrchní a především pak vedoucí praporčíci mají výhodu v tom, že jsou v těsném kontaktu s příslušníky jednotek a mohou takovým případům předcházet. Snáze totiž odhalí v týmu vojáka, kterému se řešení jeho problémů vymklo z rukou, a mohou mu nabídnout nějakou pomoc. „Již jsme tady takový případ řešili. Jeden z vojáků začal ve větší míře pít alkohol, neboť měl nějaké rodinné problémy. Snažil jsem se mu pomoct, na nějaký čas se to zlepšilo, jenže pak začal opět pít. Problémy se pochopitelně vrátily v ještě větší míře, a tak jsme se s ním museli nakonec rozloučit,“ uvádí praporčík Blažek příklad, který patří k výjimečným, nicméně ukazuje další rovinu nelehké práce vrchních praporčíků. Během návštěvy u vrchního praporčíka přáslavického 73. tankového praporu jsme měli možnost podrobněji nahlédnout do podstaty jeho práce. Ještě poměrně velkou část jeho pracovní náplně mu zabírá utváření této funkce a vysvětlování jejího poslání. „Ti, co přijdou po nás, to budou mít v tomto ohledu o něco lehčí,“ podotýká nakonec praporčík Vladimír Blažek.

21

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Í

Osmý ročník mezinárodního cvičení v menším rozsahu, ale jeho tradice trvá dál

Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis 2007 V německém Schneebergu a našem Jáchymově probíhal během prvního červnového víkendu už osmý ročník mezinárodního cvičení smíšených družstev Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis 2007. Oproti dřívějším letům se snížil počet soutěžních dnů na dva a také kleslo množství účastníků z někdejších padesáti vojáků a pěti družstev na třiatřicet závodníků rozdělených do tří skupin.

Text a foto: Jaroslav PAJER

22

Tyto změny byly vyvolány úpravami organizačních struktur i redukcí finančních prostředků v ozbrojených silách všech třech zúčastněných zemí, v německém Bundeswehru, složkách americké armády sloužících na základnách v SRN i v Armádě České republiky. Jak ale prohlásili velitel sil podpory a výcviku generálmajor Antonín Pugzík a jeho protějšek z Wehrbereichskommanda v Erfurtu generálmajor Johann Oppitz, je dobře, že se toto cvičení, byť v menším rozsahu, uskutečnilo, a zároveň oba vyjádřili naději, že se i v dalších letech najdou zdroje na jeho uspořádání. Současně zdůraznili, že při této akci vůbec nejde o vítězství, ale o rozvoj vztahů jak mezi pořádajícími institucemi na obou stranách česko-německé hranice, tak mezi účastníky samotnými. Této myšlence je už od počátku existence Patrouille-Hlídky Euregio Egrensis podřízena i struktura soutěžních družstev. Tvoří je vždy

příslušníci všech armád, a to nejen profesionálové, ale i záložníci-rezervisté. Nyní to bylo pět vojáků německých, dva američtí a čtyři čeští. A co tentokrát pořadatelé, kterými byli příslušníci KVV Plzeň, KVV Karlovy Vary a Zemského velitelství Durynsko se sídlem v Erfurtu, pro muže v různobarevných uniformách nachystali? Na německé straně ve Schneebergu soutěžící nejprve čekalo plavání v maskovacím oděvu na vzdálenost dvakrát dvacet pět metrů, čtrnáctikilometrový zrychlený přesun neznámým terénem zpestřený půlkilometrovou plavbou ve člunu a pak v místních Jägerkaserne boj v zastavěném prostoru na panoramatickém střeleckém trenažéru a zdolávání překážek na lezecké věži a ve speciální budově upravené pro výcvik boje v osadě. „Určitě budu vzpomínat na zrychlený přesun,“ prozrazuje rotmistr David Sodomka, starší odmořovač ze 154. záchranného

praporu Rakovník. „Měli jsme mezi sebou jednoho slabšího Němce. Část skupiny pádila kupředu, část na něj čekala. Chtěli jsme mu pomoci, ale on nám batoh nedal, že si ponese všechno sám. To se mi na něm líbilo. Nakonec jsme doběhli druzí. Zaujala mě také střelba z německých samopalů na trenažéru. Děj se odehrával ve fabrice, kterou procházíte, před vámi se objevují různé figury, jež po vás střílejí, a vy je musíte dostat. Když ne, tak po vás jedna hodí granát... Já jsem došel až do konce a myslím, že tuto disciplínu zvládla většina Čechů. S něčím podobným jsem se už setkal ve Vyškově, kde se střílelo našimi samopaly. Ale německý trenažér byl dokonalejší, zbraně měl napojené na tlakový vzduch, takže dávaly i zpětné rázy.“ Český den se odehrál v neděli dopoledne 3. června v okolí biatlonového areálu u Jáchymova. Pro vojáky tu byly připraveny tři úlohy. Na střelnici si vyzkoušeli přesnou mušku ve střelbě z malorážních pistolí. Rozptyl výsledků byl značný. Od 140 bodů ze 150 možných až po pouhých 35! Na druhém stanovišti prokazovali závodníci své umění při práci s mapou během orientačního běhu. Ve velmi členitém a nepřehledném terénu vyhledávali místa udaná souřadnicemi v systému MGRS. Svou roli hrála i zvolená taktika, protože všech deset kontrolních bodů nemohli ve vymezeném čase stihnout oběhnout a každý otisk nalezeného razítka v soutěžním listě měl jinou hodnotu. Třetí disciplínou bylo poskytování první pomoci. „Na tomto pracovišti se družstvo rozdělí na tři skupiny a každá plní dílčí úkol,“ popisuje vedoucí stanoviště zdravotnické přípravy praporčík Jan Javůrek. „Jedna část poskytuje první pomoc při krvácení. Figurantkám ošetřují řezné rány na rukou. Druhá skupina provádí resuscitaci, tedy nepřímou masáž srdce a umělé dýchání, na loutce. A třetí má co nejrychleji přenést zraněného na nosítkách k určenému místu a doběhnout zpátky.“ Jedním z těch, který si při zástavě krvácení počínal velice profesionálně, byl rotmistr Sodomka. „Jsem také instruktorem vojenského lezení a plavání. V těchto odbornostech je zdravotnická příprava obzvlášť zapotřebí. V útvaru samozřejmě máme hodiny zdravovědy, ale já navíc využívám toho, že při výcviku lezení i plavání s námi jezdí zdravotnický instruktor, kterého se stále na něco ptám.“ Kapitán Přemysl Tuček ze štábu 4. brigády rychlého nasazení ze Žatce vedl jedno ze soutěžních družstev. „Nemohlo mě naprosto nic překvapit,“ odpovídá na otázku, jestli se při plnění úkolů setkal s něčím zcela neznámým.

„Podobné věci cvičíme i my.“ A co bylo pro jeho skupinu nejtěžší? „Měli jsme v týmu několik německých rezervistů a pro ně, ale i některé americké vojáky, byla velmi obtížná střelba jak z německých, tak našich zbraní.“ Faktem je, že se někteří cizinci se zbraněmi, na které nebyli zvyklí, těžko sžívali. Ale o přesné oko v tomto cvičení zase tolik nešlo a celkové dojmy z průběhu „hlídky“ si všichni pochvalovali. David Sodomka šel dokonce do sebe: „Dorozumívali jsme se, jak to šlo. V týmu se ale nakonec našel člověk, který uměl jazyky, takže jsme se vždycky domluvili. Musím ale říct, že se pokusím aspoň částečně zdolat svou jazykovou bariéru.“ Cvičení Patrouille-Hlídka Euregio Egrensis je jednou z aktivit stejnojmenného projektu

zaměřeného na rozvoj regionu a příhraniční spolupráci mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo. Během uplynulých let se i vojenským územním institucím podařilo navázat oboustranně výhodné kontakty. Při současné reorganizaci německých ozbrojených sil, kdy byla zrušena krajská velitelství územní obrany a vznikla zemská velitelství na úrovni spolkových států, je nutné tyto kontakty obnovit. Hovořil o tom při slavnostním zakončení akce generálmajor Johann Oppitz: „Jednu oblast v této souvislosti musíme ještě vyřešit. A to je uzavření nových smluv o partnerství mezi velitelstvími na obou stranách hranice. První předběžné rozhovory už proběhly a jsem si jist, že najdeme řešení pro nové partnerské styky mezi našimi ozbrojenými silami.“

23

Î PŘEDSTAVUJEME OSOBNOST ČÍSLA Z AR 11/2007

Člověk praxe Brigádní generál Ján Gurník velí již čtvrtým rokem pozemním silám Text: Vladimír MAREK Foto: Olga KARAFFOVÁ, Marie KŘÍŽOVÁ a Jiří HOKŮV

Ján Gurník se narodil 19. června 1960. Vojenskou kariéru si zvolil již v patnácti letech. Po ukončení Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova v Banské Bystrici studoval na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově. Na střední škole získal přezdívku „Guri“. V roce 1983 nastoupil k tankovému pluku do Holýšova. Postupně zde prošel funkcemi od velitele čety až po velitele praporu. „Mezi teorií, se kterou jsme se seznamovali na škole, a praxí, jež nás potom čekala, byl v těch letech hodně velký rozdíl. Nedělalo mi ale nějaké velké problémy se s tím vyrovnat,“ vzpomíná generál Gurník. „Měl jsem to o to snadnější, že jsem byl spíš člověk praxe.“ Po postgraduálním studiu na Vojenské akademii v Brně a několika letech odsloužených ve funkci náčelníka štábu tankového pluku

se Ján Gurník stal velitelem 74. výcvikového střediska. Později dělal náčelníka štábu 7. mechanizované brigády. Když přemýšlí nad tím, který z tehdejších velitelů ho nejvíce formoval, ze všeho nejdříve se mu vybaví jeho první velitel tankového pluku. „Byl to hulvát, který neuměl jednat s lidmi. Právě na tomto negativním příkladu jsem si uvědomil, že se musím chovat úplně jinak. Řvaním na lidi člověk ničeho nedosáhne. Kromě tohoto jsem se ale samozřejmě setkal s řadou vynikajících velitelů a každý z nich mi dal něco pozitivního. Za všechny bych jmenoval generály Fedorka, Zbořila, Podešvu a plukovníka Vejmelku.“ Z Kroměříže šel Ján Gurník v roce 1998 velet našemu kontingentu SFOR do Bosny a Hercegoviny. Na osm měsíců strávených na Balkáně vzpomíná jako na velkou zkušenost

nabytou v mezinárodním prostředí. Po letech výcviku takříkajíc nasucho se ukázalo, že naše činnost může bezprostředně sloužit lidem. Armáda tady najednou nebyla jen pro boj, ale zajišťovala především udržení míru a v některých případech i humanitární činnost. „Člověk si také uvědomil, že ne všude ve světě je tak dobře jako u nás doma. Že existuje spousta neštěstí, utrpení a křivd.“ Osm měsíců odloučení od rodiny mu po kočovném vojenském životě nedělalo nějaké větší problémy. Spíš musel uklidňovat mladší vojáky, z nichž někteří snášeli celou situaci podstatně hůře. V roce 2001 nastoupil v té době již plukovník Gurník na Vysokou vojenskou školu pozemního vojska v Carlisle v USA. Byl to úplně jiný typ školy, než na jaký byl zvyklý

z České republiky. Namísto neustálého biflování nejrůznějších pouček s omezenou platností je vedli k tomu, aby přemýšleli nad danou situací a uplatňovali své vlastní názory. Člověk tam měl možnost získat širší úhel pohledu. Zjistil totiž, že Česká republika není středem světa a že to, co trápí nás, může být nicotné ve srovnání s problémy jinde. Po návratu z USA se Ján Gurník stal zástupcem náčelníka štábu Velitelství pozemních sil, aby po několika měsících převzal velení 4. brigády rychlého nasazení. Do Olomouce se vrátil v roce 2003, a to do funkce zástupce velitele společných sil. Od roku 2005 zastává funkci zástupce velitele společných sil-velitele pozemních sil. Když se Ján Gurník ohlédne za svou vojenskou kariérou, nevidí žádnou krizi. Říká, že se mu sloužilo dobře. A to i přesto, že mu nikdy nezbývalo moc času na nějaké koníčky a záliby. Patří mezi ně především sport a četba. Dřív hrál hodně kopanou, nyní si dá občas také nohejbal. Zajímá se především o historické faktografické knihy. Lákají ho biografie amerických generálů, jako je Patton a Eisenhower. Pokud má čas, tak je čte v originále. Zdokonaluje si tak angličtinu. Rodina pro něho prý znamená hrozně moc. Bez dobrého zázemí by si nedokázal ani ta léta služby představit. „Ostatně vychovávat tři dcery je horší než se starat o rotu vojáků,“ směje se. „Jsou na mě v přesile, a tak je obtížné jim něco vysvětlovat. Nakonec mě většinou ukecají. Teď to ale budu mít o něco snadnější. Jedna z dcer se totiž provdala a je na mateřské. A tak mám radost z vnučky. Druhá pracuje ve Vojenské zdravotní pojišťovně a třetí se teprve chystá do školy.“

KDO UHODL? Ze správných odpovědí, v nichž jste tipovali, o jakou vojenskou osobnost se jedná, jsme vylosovali následující výherce: Dagmar Šírová, Tomáš Motyčka a Libor Jelínek. Výhercům blahopřejeme a posíláme knižní ceny.

24

25

Î VOJENSKÁ POLICIE

VOJENSKÁ POLICIE Í

VRAŽDA ve výcvikovém prostoru Vojenští policisté soutěžili, kdo nejlépe objasní úmrtí příslušníka armády Text a foto: Tomáš SOUŠEK

Ve Vojenském výcvikovém prostoru Dědice zahynul voják. Takovou informaci dostali vojenští policisté časně zrána v úterý 12. června letošního roku. Prakticky okamžitě je svolána výjezdová skupina, která krátce nato vyráží na místo. Ihned po příjezdu se od svědků dovídají, že příčinou úmrtí byl silný výbuch.

V závěsu za prvním vozidlem vojenských kriminalistů přijíždějí další. Do výcvikového prostoru Dědice toho červnového rána míří z nedalekého Vyškova hned čtyři výjezdové skupiny, z každého teritoriálního velitelství Vojenské policie jedna. Ve skutečnosti totiž nikdo o život nepřišel a úmrtí je jen dalším námětem každoročního cvičení. „Jeho smyslem je prověření činnosti výjezdových skupin a zvláštních pracovních týmů při odhalování a šetření trestné činnosti. Naši policisté si zde v maximálně realistických podmínkách mohou vyzkoušet, jak zvládají nové postupy či jak znají nové zákony. V neposlední řadě jde i o testování jejich speciální kriminalistické výbavy a techniky,“ říká podplukovník Milan Diviak, náčelník odboru obecné kriminality Hlavního velitelství Vojenské policie. Na tomto cvičení je také zajímavý fakt, že je organizováno formou soutěže mezi jednotlivými týmy. Jejich příslušníci tak mají ještě větší motivaci k co nejlepším výkonům. Aby byly zajištěny stejné podmínky pro všechny, dostane

26

na základě losu každá skupina přidělené jiné místo činu. Ta jsou od sebe vzdálena v řádu stovek metrů, aby na sebe policisté příliš neviděli. Na každém z míst je však situace naprosto shodná, zejména pokud jde o oběť, svědky a množství použitelných stop. Na vše dohlížejí experti, kteří bedlivě sledují každý krok výjezdové skupiny a na základě přesné metodiky ji také hodnotí. „Je důležité, jakou taktiku skupina zvolí při ohledání místa neštěstí, jak zná naše interní předpisy, zda velitel správně a včas informuje orgány, jako je například Ústav soudního lékařství, jakým způsobem spolupracuje s dalšími experty, jako je pyrotechnik nebo soudní lékař, a v neposlední řadě také psychologické působení celého týmu na zúčastněné osoby a svědky,“ vysvětluje podplukovník Igor Fencl, zástupce náčelníka odboru obecné kriminality, který celé cvičení organizuje. Vraťme se přímo na jedno z míst činu. V nízkém křoví leží tělo zemřelého vojáka. Již na první pohled je vidět značná devastace

velká oblast se musí prohledávat. V závislosti na hloubce kráteru jde o kruhy o poloměrech v řádu stovek metrů. Podle pplk. Fencla není nezbytně nutné místo vytyčit páskou, nicméně v tomto případě tak výjezdová skupina činí, neboť se v okolí pohybuje více osob, včetně redaktorů vojenského tisku. Poté se velitel výjezdové skupiny spolu s kriminalistickým technikem začnou přibližovat k oběti. Volí si jednu přístupovou cestu, kterou si označí a kterou pak používají po celou dobu ohledání. Technik pořizuje první fotografie a videozáznam z místa činu, potom zahajuje sběr nalezených vzorků a dalších stop. Vše se neustále podrobně dokumentuje. Třetí člen výjezdové skupiny, kriminalista, mezitím znovu a podrobněji vyslýchá svědky. Odvádí si je do opodál stojícího vozu. „Každá naše výjezdová skupina má k dispozici zcela nové výjezdové vozidlo. Jde o automobil Volkswagen Transporter se speciálním vybavením. V podstatě se jedná o pojízdnou kancelář s veškerou nezbytnou výpočetní technikou. Jeho součástí jsou pak i nejrůznější sady pro zajišťování stop. Vozidlo má i vlastní zdroj elektrické energie, a tak je prakticky nezávislé

na okolí a může v terénu fungovat i několik dní,“ dodává pplk. Igor Fencl. Ohledání místa činu a těla oběti zabralo kriminalistům celý den. Na základě zjištěných stop se všechny skupiny rozhodují zřídit zvláštní pracovní týmy, které budou dále pokračovat ve vyšetřování. Zpravidla jde o pět lidí, mezi nimiž jsou i příslušníci výjezdové skupiny. Za pomoci analytiků a dalších expertů se nyní musejí probrat spoustou stop a důkazů. Každý tým k tomu má vyčleněný prostor v rámci expozitury Vojenské policie ve Vyškově. Vzhledem k tomu, že jde o cvičení a výsledky některých expertiz jsou tak známé ihned, se celé vyšetřování vejde do tří dnů. Ačkoliv každý tým volil poněkud odlišné tempo a způsob vyšetřování, všechny se nakonec dobraly správného výsledku. A i když se jejich výkony nedají exaktně měřit, jako nejlepší byli letos vyhodnoceni vojenští policisté z Olomouce, čímž obhájili své loňské prvenství. Člověka pochopitelně napadne otázka, jaké jsou pravomoci Vojenské policie a zda je reálné, aby vůbec šetřila tak závažné činy. „Vojenská policie ze zákona zajišťuje policejní ochranu příslušníků armády. Naše pověřené orgány

jsou považovány za orgány činné v trestním řízení. To můžeme zahajovat vůči příslušníkům ozbrojených sil. Samozřejmě ale vždy záleží na každém případu. Pokud se působnost překrývá, ihned přibíráme ke spolupráci Policii ČR,“ odpovídá podplukovník Diviak. Praxe je taková, že Vojenská policie může učinit veškeré prvotní úkony trestního řízení. Pokud pak dojde k podezření, že byl spáchán trestný čin, předává věc Policii ČR, která jediná může zahájit trestní stíhání konkrétní osoby tím, že ji obviní. A jak vlastně dopadl celý dědický případ? Kriminalisté objevili na zbytku nástražného výbušného systému otisky prstů jednoho z příslušníků družstva, v němž sloužil i zemřelý. Výslechy svědků ukázaly, že manželka oběti byla těhotná a krátce předtím uzavřela vysokou pojistku pro případ úmrtí svého muže. Výsledky pitvy pak ale prokázaly, že zabitý pyrotechnik byl v důsledku předchozího zranění neplodný. Po důkladné analýze bylo všem týmům jasné, že nešlo o nešťastnou náhodu, nýbrž o úkladnou vraždu, kterou zosnovala manželka spolu s kolegou oběti. Možný scénář z obyčejného detektivního filmu, vojenským policistům však poskytl mnoho cenných zkušeností.

obličejové části hlavy. Výjezdová skupina zastavuje v dostatečné vzdálenosti a její první kroky vedou k oznamovateli úmrtí a dalšímu svědkovi. Jde o příslušníky družstva, kteří se ve VVP Dědice připravovali na nasazení do zahraniční mise. Podle jejich slov byl zemřelý jejich pyrotechnikem. V době, kdy pokládal nástražný výbušný systém, došlo k explozi, která jej zabila. Podle prvotních informací se tedy jednalo o nešťastnou náhodu při výcviku jednotky. Přesto ale zahajují policisté úkony podle předem daných postupů. Jedním z jejich úkolů je totiž nedat na první dojmy, ale zajistit a prověřit všechny dostupné stopy. Po prvním výslechu zahajují vojenští kriminalisté obhlídku místa tragédie. Přestože od pyrotechnika již vědí, že nehrozí další výbuch, přistupují k celé oblasti velmi obezřetně, až to někdy vypadá, jako by s báli přiblížit k oběti. Ve skutečnosti se však snaží vyhnout poškození i té sebemenší stopy, která by později mohla mít zásadní vliv na výsledek šetření. V případě výbuchu je přesně stanoveno, jak

27

Î VOJENSKÁ POLICIE

Cihelna jubilejní

Slavnostní nástup ve Varšavě Severoatlantická aliance 12. června oficiálně představila novou mezinárodní jednotku Vojenské policie Text a foto: Miroslav ŠINDELÁŘ Jedním ze závěrů pražského Summitu NATO v listopadu 2002 byl požadavek Aliance na vytvoření mezinárodní jednotky vojenských policistů, která by mohla poskytnout policejní asistenci jejím ozbrojeným silám. Vedoucí role při vytváření praporu se ujalo Polsko a přijalo tak největší část závazku, ke kterému se připojilo ještě Slovensko a Česká republika. Spolu s těmito státy NATO se s cílem rychlejší integrace do struktur Aliance zapojilo i Chorvatsko, které dosud působí v rámci programu Partnerství pro mír (PfP). Od roku 2002 probíhala celá řada jednání a v roce 2006 podepsali ministři jednotlivých zemí Memorandum o porozumění. To byl poslední krok, jenž předcházel slavnostnímu nástupu vojenských policistů čtyř uvedených států na Hlavním velitelství polské Vojenské policie ve Varšavě v úterý 12. června 2007. Nástupu se zúčastnil první náměstek ministryně obrany České republiky Martin Barták, který po příletu do Varšavy ještě uskutečnil bilaterální jednání s polským prvním náměstkem ministra obrany Boguslawem Winidem. „Hovořili jsme s polským kolegou o třech základních tématech: O americké protiraketové obraně, kde jsme si vyměnili dosavadní zkušenosti z jednání s Američany a došli jsme k závěru, že podobná naše setkání mají i do budoucna své

28

opodstatnění. Dále nás zajímalo, jak jsou naši polští partneři spokojeni s transportními letouny C-295 CASA, které tvoří páteř polského vojenského dopravního letectva a přepravují jejich vojáky do zahraničních misí, a v neposlední řadě jsme hovořili o zapojení české letecké techniky do výcvikového leteckého centra v Polsku, o jehož vybudování se už hovoří delší dobu,“ upřesnil náměstek Barták. Česká republika přispívá do mezinárodní policejní jednotky, jejíž vojáci ve Varšavě přihlíželi slavnostnímu podpisu prováděcí dohody, několika příslušníky štábu, včetně náčelníka operační skupiny, a především četou dopravně-pořádkové služby. Celkem třiatřicet českých vojenských policistů je předurčeno pro působení v mnohonárodním praporu Vojenské policie.

Kvapem se blíží již 10. ročník vzpomínkové akce Cihelna, kterou připravují síly podpory a výcviku AČR, město Králíky, Vojenské muzeum Králíky-Armyfort a kluby vojenské historie z celé republiky.

„Na rozdíl od ostatních států nevyčleňujeme do tohoto nového praporu organickou jednotku, ale máme v ní zapojeny policisty, kteří mají zkušenosti z nasazení v zahraničních misích a v případě aktivace vytvoří jednu četu. Převážnou část tohoto úkolu budou plnit příslušníci z Velitelství Vojenské policie v Olomouci,“ uvedl náčelník Vojenské policie české armády generálmajor Oldřich Kubát, který se také slavnostního aktu ve Varšavě zúčastnil. V projevu první náměstek ministryně obrany Martin Barták řekl, že úterkem 12. června 2007 bylo završeno takřka pětileté období nelehkých příprav a koncepční práce, na níž se podílely všechny čtyři státy, jejichž vojenští policisté budou připraveni chránit jednotky NATO především v mírových misích.

Hlavní ukázkový den letos připadá na sobotu 18. srpna. Nonstop program od 9 do 17 hodin nabídne statické i dynamické ukázky bojové techniky pozemních sil, letectva a činnosti příslušníků aktivní zálohy AČR. Připraveny jsou také historické bojové ukázky. Například „Ostravská operace – jaro 1945“ (epizoda z boje sovětských a československých vojáků s německými jednotkami v silně vybudovaných obranných postaveních) a „Na cestě do říše – podzim 1944“ (epizoda z boje amerických úderných jednotek se zadním vojem ustupující německé armády). Podrobnější informace na internetových stránkách http://www.armyfort.com/cihelna

Ilustrační foto: Jaroslav PAJER

Î VÝCVIK

VÝCVIK Í

Čekání na válku Příslušníci 71. mechanizovaného praporu se společně s 2. plukem americké armády účastnili na území Německa cvičení „Combat Manoeuvre 2007“ Text a foto: Vladimír MAREK

Výcviková základna americké armády Hohenfels ležící na území Německa nějakých padesát kilometrů od našeho hraničního přechodu Rozvadov patří k nejpřísněji střeženým zařízením svého druhu. Vyřídit si všechna povolení a dostat se dovnitř nám trvalo několik hodin. Trpělivost se ale v tomto případě vyplatila.

30

Hned za bránou se před námi otevřel jiný svět. Malebná bavorská krajina plná smíšených lesů, remízků, skal a průzračných řek se na každém našem kroku měnila v nepoznání. Zatímco na jedné straně silnice se rozkládala tradiční kosovská vesnice, které dominoval štíhlý minaret, jen o kousek dál byla věrná napodobenina bagdádské ulice. Ve všech těchto případech se jednalo o výcvikové zařízení americké armády. Základna totiž slouží k přípravě jednotek a kontingentů americké armády a NATO na vyslání do zahraničních misí v nejrůznějších částech světa. A právě z tohoto důvodu se od 1. do 18. června letošního roku účastnili ve zdejších výcvikových zařízeních cvičení „Combat Manoeuvre 2007“ příslušníci 2. mechanizované roty 71. mechanizovaného praporu z Hranic. Mezi čtyřiceti vybranými příslušníky roty byli především velitelé čet a družstev. Sedmou mechanizovanou brigádu, jejíž součástí je právě 71. mechanizovaný prapor, totiž na sklonku letošního roku a počátkem příštího čekají mise v Kosovu, Iráku a Afghánistánu. Na nasazení v Iráku se připravovali i příslušníci „domovského“ 2. pluku americké armády, s nimiž naši vojáci společně cvičili.

zda již mají vojáci po směně a přesunují se na základnu. Spíše naopak, takovéto okamžiky jsou ideální pro překvapení kolony ze zálohy. Cvičení Combat Manoeuvre má přitom velice blízko k realitě. Nejen vojáci jsou vybaveni laserovým simulačním systémem Miles, toto zařízení mají i značkaři, kteří představují obyvatelstvo arabských vesnic. Ostatně pro větší věrohodnost jsou najímáni arabští obyvatelé žijící v Německu. Ti nejlépe dokážou imitovat irácké zvyky a kulturu. Případné ztráty, jež důsledně vyhodnocují řídící cvičení, se tedy netýkají pouze vojáků, ale i domorodého obyvatelstva. Simulační systém má i náš tlumočník do arabštiny. Jeho zabití by pro české vojáky znamenalo citelnou ztrátu.

V terénním hammru s českou vlaječkou za námi jede nejen velitel české čety kapitán Martin Hajduch, ale i seržant, který seznamuje naše vojáky s americkými postupy a nejnovějšími poznatky z Iráku. Z této válkou zmítané země se vrátil po patnáctiměsíčním působení teprve před nedávnem. Právě jemu se něco nezdá. A tak velitelé družstev na korbách náklaďáků dávají povel: „Pátrači, vpřed!“ Předem určení vojáci seskakují z korby a zaujímají pozice podél silnice. Teď postupujeme ještě pomaleji než předtím. Každé podezřelé místo je nutné nejdříve prozkoumat. Zatímco krajinu kolem nás je možné uměle upravit do podoby charakteristické pro Blízký východ, počasí se poručit nedá. A tak stačí jen několik sekund, obloha se zatáhne černým sametem a přímo na nás se neirácky valí proudy přívalového deště. Vojáci se snaží udržet maximální pozornost i v této průtrži mračen. Klimatické podmínky jsou totiž součástí výcviku.

PROBÍJÍME SE NA OBĚD V okamžiku, kdy to nejméně čekáme, kousek od nás vybuchne nástraha. Vojáci sebou plácnou na dno korby, zaujmou palebné postavení a tisknou se k několikamilimetrovému plechu. Teprve teď si uvědomujeme rozdíl mezi tatrovkou, která uzavírá naši kolonu, a americkými náklaďáky. Americké auto má sice nižší bočnice, za kterými je možné se krýt, jsou však vyrobeny ze silnějšího plechu, který bez problému odolává pěchotním zbraním. Tatrovka má dřevěnou podlahu korby, americká podlaha je ze silného plechu, zřejmě by odolala i výbuchu slabšího

DEŠTI SE PORUČIT NEDÁ Sedíme na korbě amerického náklaďáku a hlavně samopalů jsou naježeny všemi směry. Jedeme na oběd. Pomalu, doslova krokem. Nervy vojáků kolem nás jsou napnuty k prasknutí. Každým okamžikem na nás může někdo zaútočit. V Iráku dochází k největším ztrátám právě při přesunech. Nepříteli je úplně jedno,

31

Î VÝCVIK

VÝCVIK Í

nástražného systému. Auto pro přepravu materiálu a osob je v tomto případě více uzpůsobeno pro bojové nasazení. „Nezastavovat, jedem, jedem, rychle jedem dál,“ křičí americký seržant z plných plic. Zastavit by byla největší chyba, přesně na to útočníci čekají. Máme štěstí, auto nebylo zasaženo. V opačném případě by se všechno zkomplikovalo, namísto oběda by vojáky čekaly americké bojové dávky studené stravy, tzv. M. R. E. „Cvičení kopíruje realitu do těch nejmenších detailů. Američané přitom ctí zásadu, že pokud ztráty přesáhnou dvacet procent, úkol již většinou není možné splnit,“ vysvětluje nám kapitán Přemysl Štěpánek. „V prvních

se chystá nějaká velká akce. Briefing zde bývá velice důkladný. Většinou se proberou všechny možné varianty a ujasní se, jak na ně reagovat. Vojáci dostanou k dispozici podrobné mapy, satelitní snímky a obrázky míst, kde budou plnit bojový úkol. Je naprosto jasné, kde kdo bude stát a co bude dělat ta či ona jednotka. A tak se ani nedivíme, že naši důstojníci vycházejí ze stanu až po hodině jednání. O to větší aktivita však nyní v české jednotce panuje. Američtí vojáci na bojových vozidlech obklíčí jednu z arabských osad, ve které se skrývá zájmová osoba. Pak začne vyjednávání o jejím vydání. Pokud bude neúspěšné, probije se do vesnice naše četa a hledanou osobu, jež se nachází s největší pravděpodobností v nemocnici, zadrží.

dnech cvičení jsme podporovali americkou jednotku, která měla k dispozici tři bojová vozidla Stryker. Jedno z nich přitom bylo zničeno hned na začátku celé akce. Rozhodčí to vyhodnotili tak, že jednotka již není schopna provést operaci, protože by nezabezpečila celé okolí. A tak jsme namísto úderné akce museli zajistit území, kde došlo k výbuchu, a pomáhat s přepravou raněných do nemocnice. Tito vojáci byli na čtyřiadvacet hodin vyřazeni z boje. Velitel musel najednou pracovat s tím, že nemá kompletní jednotku. Což ve svém důsledku znamenalo, že se operace musela přesunout na další den. A tak jsme druhý den začínali prakticky od nuly. Nikdo tak dopředu neví, jaký bude další vývoj cvičení.“

ZADRŽENÍ ZÁJMOVÉ OSOBY Na čtrnáctou hodinu svolávají Američané briefing. Proslýchá se, že odpoledne

32

Celá akce se totiž třikrát opakovala. Až teprve napotřetí ji bylo možné reálně uskutečnit. Každý z vojáků měl u sebe kartičku, do které mu ošetřovatel napsal, o jaké zranění se jedná a jakým způsobem ho omezuje. Se zraněnými vojáky bylo, podobně jako na bojišti, nejvíce práce. Po přepravě do nemocnice byli umístěni na lůžkách až do druhého dne a přes kapačky dostávali dokonce vitaminový roztok. Čekání se protahuje na dvě hodiny. Konečně přichází rozkaz. Žádná akce se nekoná, naopak otáčíme a vyrážíme zpátky do tábora. Celá operace prý ale přesto byla velice úspěšná. Dopadla totiž nejlépe, jak jen mohla. Po téměř dvou hodinách vyjednávání se místní policisté rozhodli vydat hledanou osobu, a tak jsme splnili úkol pouhým zastrašováním. Na základnu se vracíme beze ztrát.

Česko-americká kolona se před vesnicí s charakteristickou mešitou rozděluje. Zatímco americké transportéry neprodyšně uzavírají okolí vesnice, my zůstáváme zatím v záloze. Takovýchto obcí je ve výcvikovém prostoru vybudováno hned několik. Největší z nich se jmenuje Samara. Je v nich všechno dotaženo do nejmenšího detailu. Nechybí dokonce ani ukazatele směru na Basru či Bagdád. Právě boj v osadě byl společně se zřizováním nástrah na silnici pro naše vojáky nejzajímavější. „Hodně nám to dalo, v našich výcvikových prostorech nemáme takovouto osadu. Máme sice k dispozici makety budov, to je ale něco úplně jiného,“ vysvětluje kapitán Hajduch. „Zdejší vesnice má několik desítek objektů, jsou zde ulice, železniční zastávka, tunel, most, železniční vagony. Možnosti výcviku jsou v tomto případě daleko reálnější.“ Také další činnosti, jako je patrolování v osadách, budování kontrolně-propouštěcích míst, prohledávání osob, budov a prostorů, jsou pro naše vojáky ve zdejších podmínkách velice zajímavé. A to i přesto, že při výcviku u nás se věnuje právě těmto aspektům nemálo pozornosti. Zatímco Američané vyjednávají, čekáme. Čas využívají vojáci k dalšímu upřesnění zásahu. Ten provede jedno z družstev. Další dvě ho budou krýt. Uplyne hodina, a stále nepřichází rozkaz k akci. Čekání ale patří na tomto cvičení k nejčastějším činnostem. I trpělivost je totiž potřeba trénovat. Zatím jsme měli během tohoto výcviku sedm „zraněných“ vojáků. Pět jich bylo „zraněno“ při celodenním boji o osadu a dva při přesunech. A právě v těchto případech se nejvíce čekalo.

33

Î SLUŽBA V ZAHRANIČÍ

SLUŽBA V ZAHRANIČÍ Í

Dva „joby“ podplukovníka Jiřího Vrby na leteckém štábu CC-Air HQ v německém Ramsteinu Dospěli jsme k cíli – Ramstein. Po šesti hodinách jízdy zastavujeme před aliančním leteckým velitelstvím Allied Air Component Command HeadQuarters (CC-Air HQ). Následuje zevrubná vstupní procedura a pokračujeme na A4, což je divize logistiky. Zbývá nalézt Section Head/Supply Support a zaklepat na dveře s vizitkou Jiri Vrba, CZEAF.

Logistik i představitel Podplukovník Jiří Vrba vstupuje do závěrečné třetiny svojí tříleté mise na CC-Air HQ v německém Ramsteinu. Nedojde-li ke zvratu, tak se v létě příštího roku vrátí zpět na Ministerstvo obrany. Nepochybně bohatší o celou řadu zkušeností, a to jak profesních, tak privátních. Na velitelství NATO má k tomu optimální podmínky, neboť „sedí“ na dvou židlích zároveň – náčelníka oddělení podpory a zásobování a staršího národního představitele. Šéfuje sice nevelkému, ale multinárodnímu kolektivu leteckých logistiků a současně zastupuje Českou republiku, respektive její armádní profesionály sloužící na Allied Air Component Command HeadQuarters.

ČESKÁ POZICE Velitelství CC-Air je společně s CC-Mar v Northwoodu a CC-Land v Heidelbergu podřízeno brunssumskému Joint Force Command (JFC). Může to znít divně, ale pravdou je,

34

že před leteckým štábem v Ramsteinu nestojí v současné době jedna priorita, nýbrž tři – Air Policing neboli ostraha v zájmovém vzdušném prostoru, dále operace mezinárodních bezpečnostních a podpůrných sil International Security and Assistance Force (ISAF) v Afghánistánu a osmá rotace sil rychlé reakce NATO (NATO Response Force – NRF). „Samozřejmě že i příslušníci české armády jsou připraveni k okamžitému vyslání do prostoru působení v jakékoliv lokalitě na světě,“ říká pplk. Vrba a uvádí příklad: „Z patnáctičlenného kontingentu profesionálů AČR působících na CC-Air HQ v Ramsteinu doposud rotovalo v ISAF zhruba osmdesát procent lidí. Ten zbytek se připravoval do NRF, a to formou nejrůznějších cvičení. Já osobně jsem se v prvním roce zdejšího působení zúčastnil sedmi cvičení, která se konala v rámci celé Evropy i mimo ni. Například na americké velitelské lodi Mount Whitney se ,naživo‘ simulovaly humanitární operace dokonce až na Kapverdských ostrovech.“

Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

Česká republika je jednou z dvaceti zemí, jejíž vojáci na velitelství v Ramsteinu slouží. Z počtu bezmála šesti set štábních zaměstnanců zde mají největší zastoupení Američané (104), Němci (92) a Britové (77). Naopak Estonsko nebo Rumunsko zde reprezentuje jeden člověk. „Česká republika je počtem patnácti lidí na úrovni Dánska, Norska nebo Kanady,“ upřesňuje J. Vrba. Pro českého patriota je už méně optimistický pohled na organizační strukturu

ramsteinského štábu. Při reorganizaci v roce 2004 AČR přišla o plukovnický post, a tak českého důstojníka ve vrcholných funkcích velení nebo jednotlivých divizí nenajdete. Funkční postavení totiž nepadá samo do klína a je třeba o ně tvrdě „bojovat“. Jak? Především umnou diplomacií a vysokým pracovním nasazením. „Českými nejvyššími pozicemi na CC-Air HQ Ramstein jsou náčelníci oddělení operační a logistické divize,“ dodává podplukovník Vrba. Pro zajímavost, velitelem aliančního CC-Air HQ Ramstein a zároveň i amerických leteckých sil v Evropě (United States Air Forces in Europe – USAFE) je čtyřhvězdičkový americký generál William T. Hobbins, jeho zástupcem (DCOM) je Němec, náčelníkem štábu (COS) Nizozemec a jeho zástupci (DCOS) Nor a Polák.

KAŽDÁ ZKUŠENOST JE REALIZOVATELNÁ „Tak čím začneme, mým logistics supportem nebo esenárem,“ usmívá se Jiří Vrba. Přeloženo do „normální“ řeči – logistickou podporou, jež se táhne jako červená niť jeho profesí, nebo výkonem funkce staršího národního představitele (Senior National Representative – SNR) na CC-Air HQ v Ramsteinu. Ani jedním, ani druhým. Začínáme příchodem na velitelství NATO v srpnu 2005. „Rovnou po hlavě jsem do toho nevletěl. Pár zkušeností z tuzemska samozřejmě bylo. Moje poslední funkce před příchodem do Ramsteinu na sekci podpory Ministerstva obrany měla souvislost s obranným plánováním ve vztahu k Severoatlantické alianci a Evropské unii,“ vzpomíná J. Vrba a neopomene ocenit dobré rady svého předchůdce plukovníka Pavla Zelenky. „Přiznávám, že spojení těchto dvou funkcí přináší zvýšené pracovní vytížení, ale Češi zde jsou výborný tým a každý z nich se podílí na ,národních‘ úkolech, takže na to nejsem v žádném případě sám.“ Na oddělení podpory a zásobování má podplukovník Vrba čtyři podřízené – britského důstojníka, belgického a kanadského praporčíka. Čtvrtá pozice (předurčená pro Německo)

není momentálně obsazena. „Začátky byly hektické. Všichni jsme sem přišli jako nováčci. Události však nabraly spád, a to nás rychle dostalo do obrazu. Stačilo pár cvičení a každý z nás se plnohodnotně zařadil. Nesmírně cenné jsou získané zkušenosti. Dostáváte detailní přehled o veškerých postupech, protože se nacházíte přímo uprostřed dění. Každý poznatek můžete následně využít,“ vzpomíná. Další povídání zaměřuje na profesní priority nevelkého mezinárodního kolektivu, jemuž důstojník Armády ČR již druhým rokem velí: „Naší hlavní náplní práce je zásobování palivem v zájmových prostorech a takzvaná logistická hlášení, jež monitorují veškeré pohyby s materiálem. V tomto období je pro nás klíčová funkčnost palivového hospodářství na území Afghánistánu. Jedná se o značné objemy PHM, navíc distribuované v náročných klimatických podmínkách,“ rozkrývá poslání Supply Support pplk. Vrba. „Esenár“ neboli starší národní představitel je jakýmsi „jobem“ nadto. Jiří Vrba na to má svůj názor: „Samozřejmě že to s sebou nese další práci navíc. Je to však funkce, která vás

nesmírně obohacuje. Na velitelství ve vás nevidí pouze vaši osobu, ale spíše tu vlaječku, kterou nosíte na stejnokroji. Pro každého jste ambasadorem konkrétní země.“ Několik telefonátů za sebou dává Jiřímu za pravdu, že SNR je funkcí s velice pestrým konáním. „Jakákoliv záležitost mající sebemenší souvislost s tím či oním příslušníkem AČR na velitelství, jde přese mě. Například vysílání do misí. Dostanu požadavek, jenž musím za českou stranu potvrdit. Jinými slovy, garantuji, že předurčení profesionálové Armády ČR jsou plnohodnotně připraveni ke splnění zadaného úkolu. V současné době se připravují dva naši příslušníci do mise ISAF a já jsem jedním z nich.“ Není sporu o tom, že služba v zahraničí navozuje i zátěžové situace. „V těchto okamžicích je to však otázka správného vyhodnocení situace a následného zvolení priorit. Do kolen vás tady však nikdo padnout nenechá. Mezinárodní prostředí vás svým způsobem burcuje a pěstuje obrovský pocit zodpovědnosti. Tady reprezentujete sám sebe i Českou republiku zároveň. To je dostatečně zavazující skutečnost,“ říká podplukovník Jiří Vrba.

35

Î POŽÁRNÍ PREVENCE

POŽÁRNÍ PREVENCE Í

Znalci ohně Elektronická signalizace na vojenské ubytovně zachránila lidský život Teplé a suché počasí první poloviny letošního roku způsobilo problémy nejen zemědělcům, ale také hasičům. Statistiky požárů v resortu obrany hovoří jasně – jen za prvních pět měsíců hořelo vícekrát než v celém loňském roce. Na příčiny požárů a jejich zjišťování jsme se proto ptali na Vojenském požárním dozoru Úřadu státního odborného dozoru Ministerstva obrany. Text: Tomáš SOUŠEK Foto: archiv Vojenského požárního dozoru

Téměř dvě stovky požárů vznikly v armádě od ledna do konce května letošního roku. Na první pohled jde o vysoké číslo, realita však není tak tragická. Za naprostou většinou těchto požárů totiž stojí střelby ve vojenských prostorech. Kombinace ostré munice a dlouho trvajícího sucha vytváří ideální podmínky pro vznik požárů. I zde je ale možné jejich následky minimalizovat, pokud se uplatní veškerá možná preventivní opatření. „Základem je, aby každá střelnice vypadala tak, jak má. To znamená, že dopadové plochy budou vyčištěné od náletových porostů a na okrajích střelnice budou dostatečně široké průseky, aby se oheň nemohl přenést například do hospodářského lesa,“ říká podplukovník Pavel Růžička, náčelník Vojenského požárního dozoru. Podle jeho slov leží velká odpovědnost také na samotných velitelích. Ti by měli umět vyhodnotit, kdy je ještě bezpečné střelby provádět a kdy je vhodnější je odložit. Pokud už střelby probíhají, měli by si být vojáci jisti, že střely skutečně dopadnou na cílovou plochu. „Jestliže

36

například střela z raketometu dopadne do hospodářského lesa, může se odkapávající palivo vznítit třeba až druhý den a pak způsobit velký požár,“ dodává pplk. Růžička. Mluvíme-li o požárech v lesních porostech vojenských výcvikových prostorů, musíme zmínit i druhou nejčastější příčinu, kterou je obyčejná nedbalost. Zde za nárůstem stojí také postupné zpřístupňování vojenských prostorů veřejnosti. Je logické, že čím více lidí se v lesích pohybuje, tím je větší pravděpodobnost vzniku ohně. Podle pplk. Růžičky by zde měli být ve střehu zejména přednostové vojenských újezdů a v rámci svých kompetencí regulovat pohyb osob po lesích, pokud se riziko ještě zvýší v důsledku sucha a vysokých teplot. Nedbalost stojí také za řadou požárů ve vojenských objektech. Nejčastěji jde o kouření. Vojenský požární dozor řeší odhozené nedopalky několikrát do roka. Bohužel profesionalizace armády se v tomto směru nijak pozitivně neprojevila. „Počet těchto případů zůstává

prakticky stejný. Jejich následky jsou však leckdy horší. Za dob vojáků základní služby měl každý objekt svého dozorčího, a tak byla mnohem větší šance oheň zpozorovat včas. Dnes však řada budov zůstává po pracovní době prázdná a elektronická požární signalizace ještě není všude nainstalována,“ vysvětluje podplukovník Pavel Růžička. Jak již bylo řečeno, šetřením příčin požárů se v resortu obrany zabývá Vojenský požární dozor. Jeho inspektoři sídlí v posádkách v Praze, Litoměřicích, Pardubicích, Českých Budějovicích, Brně a Olomouci. Drží stodvacetiminutovou pohotovost, ale většinou vyrážejí k požárům okamžitě, aby pokud možno byli přítomni už při samotném zásahu hasičů. Profese vyšetřovatele požárů patří v rámci kriminalistických disciplín k těm nejnáročnějším. Základem je dostatečné vzdělání v řadě technických oborů. Vyšetřovatel musí mít znalosti především z fyziky a chemie a také v oblasti stavebních konstrukcí. Možná ještě důležitější jsou ale zkušenosti, které lze získat

jen mnohaletou praxí. Náčelník Vojenského požárního dozoru tvrdí, že jeho lidé tyto předpoklady splňují. Zjistit kde a jak vznikl požár například v kompletně vyhořelé místnosti, kde zůstanou jen holé stěny, se může zdát na první pohled jako nadlidský úkol. Vyšetřovatelé ale dokážou číst doslova z popela. „Člověk musí vědět, jak se oheň chová, jakým způsobem a jakou rychlostí se šíří a jaké postupy se používají při hašení. Hasiči totiž při zásahu často řadu věcí odnesou nebo vyhodí a vyšetřovatel si musí umět udělat představu, jak dané místo vypadalo před požárem,“ objasňuje pplk. Růžička. V první řadě je potřeba dát dohromady časy jednotlivých fází požáru, k čemuž nejčastěji poslouží výpovědi svědků. Na základě technických znalostí si odborník spočítá, jak se požár šířil. Pokud například svědci uvedou, že slyšeli praskat okenní tabulky, je jasné, že v danou chvíli teplota v místnosti dosáhla 350 stupňů Celsia. Mnohé lze zjistit také podle intenzity ohoření jednotlivých stavebních

prvků objektu. Jestliže vzniknou určité pochybnosti a příčina požáru není zjevná, odebírají vyšetřovatelé na místě vzorky, které pak putují na expertizu buď do Kriminalistického ústavu nebo Technického ústavu požární ochrany. S uvedenými institucemi má Vojenský požární dozor uzavřené dohody o spolupráci. Mezi poslední případy, které vyšetřovatelé řešili, patří i požár na jedné z pražských vojenských ubytoven. Naštěstí zde už byla instalována elektronická požární signalizace, a tak se podařilo zabránit větším škodám. Recepční doběhly do jednoho z pokojů, kde viděly, že na ležícím člověku již začíná hořet přikrývka, a tak jej duchapřítomně polily vodou. Teprve později se zjistilo, že ubytovaný byl pod silným vlivem alkoholu, a proto si požáru nevšiml. Podle pplk. Růžičky stačilo už jen pár okamžiků, a zmiňovaný člověk by se ve spánku nadýchal zplodin z hoření, což jej mohlo stát i život. Vyšetřování nakonec ukázalo, že dotyčný usnul s hořící cigaretou v ruce. Co je však ještě horší, stejný člověk

zhruba měsíc předtím způsobil jiný požár zcela shodným způsobem. Hasiči se to však tehdy nedozvěděli. Jak říká náčelník Vojenského požárního dozoru, nikdo by neměl žádný požár tajit, i když se na první pohled může zdát banální. V minulosti došlo například k několika desítkám drobných požárů od starých televizorů jednoho konkrétního typu. Teprve vyšetřováním se zjistilo, že tento typ má konstrukční vadu, kvůli níž je televizor nebezpečný. „Nevyjíždíme pouze k požárům na cílových plochách vojenských střelnic. Zde jej bereme jako součást určitého technologického postupu. Nicméně jakmile by se oheň rozšířil i do hospodářských porostů, už je to případ pro nás,“ upřesňuje pplk. Pavel Růžička. Jeho lidé prý mají téměř stoprocentní úspěšnost. Nevyřešené zůstávají pouze tři případy, nicméně jde jen o požáry lesních porostů, kde je těžké dokázat, že konkrétní člověk například odhodil nedopalek. V ostatních případech se však příčina vždy zjistí a může tak posloužit k ponaučení ostatních.

37

Î OSOBNOST ČÍSLA

ZNÁTE SVÉ velitele, náčelníky a nadřízené? V průzkumu, který před časem prováděla redakce, si řada čtenářů posteskla nad tím, že vojáci málo znají své velitele, nadřízené či nejvyšší funkcionáře armády a resortu. Nedostávají se jim prý detailnější informace o nich a jejich životě. A tak jsme se rozhodli pravidelně přinášet rubriku, v níž bude vaším úkolem na základě indicií, které vám prozradíme, uhodnout, o kterou z předních osobností Armády České republiky a resortu Ministerstva obrany se jedná. V následujících vydáních A reportu pak pro vás připravíme společně se správnou odpovědí a vyhodnocením soutěže i podrobný portrét uvedené osobnosti.

CYKLISTICKÝ VÝLET ČESKOU KANADOU Když náš peloton jezdců ve věku od 18 do 65 let vyjížděl v sobotu 26. května z Tábora směr Jindřichův Hradec, provázel nás déšť. Jakmile jsme ale opustili Turovecký les a vyjeli z clony dešťových kapek, hned jsme měli mnohem víc náladu sledovat okolí cesty. Upoutávají nás kontrasty země s vodními hladinami rybníků, ve kterých se zrcadlí nadýchané kontury mraků. Postupně objevujeme obvykle neviděné krásy přírody zvýrazněné navíc nenápadnými vůněmi obilných a řepkových polí i sytě aromatizovanými esencemi bezu a lip. Na cestě poznáváme upravená městečka Pluhův Žďár či Kardašovu Řečici a registrujeme obrovskou rozlohu Chráněné krajinné oblasti Třeboňska. Na sklonku dne pak obdivujeme historický Jindřichův Hradec, jehož kořeny sahají až k počátku 13. století. Druhý den projíždíme přes Novou Bystřici do Chlumu u Třeboně, přičemž několikrát překřížíme úzkokolejku postavenou v roce 1897. Odpoledne, kdy máme za sebou 150 kilometrů v sedle, se vracíme zpět do Tábora. Unaveni, ale obohaceni o nezapomenutelné dojmy z krásných koutů České Kanady. Dvoudenní rekondiční cykloputování, které zorganizovali pracovníci Domu armády Tábor, stálo za to. Text a foto: Zdeněk Chuda

Pokud znáte správnou odpověď na naši otázku, o kterou vojenskou osobnost se jedná, neváhejte a pište. Odpovědi můžete zasílat buďto e-mailem na adresu: [email protected], faxem na číslo: 215 933 anebo písemně na adresu redakce: A report Rooseveltova 23 161 05 Praha 6

U každé odpovědi uveďte „Osobnost čísla, k rukám Vladimíra Marka“ a svou adresu. Správné odpovědi budou slosovány a tři vybraní výherci obdrží věcné a knižní ceny.

Uzávěrka tohoto kola soutěže je 3. 8. 2007 (rozhodující je datum doručení odpovědi do redakce).

38

NOVÉ PŘÍRŮSTKY v Ústřední odborné knihovně MO ČR D 182 P JANE’S UNMANNED AERIAL VEHICLES AND TARGETS 2007. (Letecké bezpilotní prostředky a cíle 2007.) Coulsdon, Jane’s Information Group 2007. 24, 680 s.

E 6510 P KOPECKÝ, Milan – ŠTĚPÁNEK, Petr SOVĚTSKÝ STŘEDNÍ TANK T-34/76. 1940 – 1943. Praha, Miroslav Bílý 2007. 160 s.

E 6522 P THE WORLD DEFENCE ALMANAC 2007. Military Technology. Issue 1/2007. (Almanach světové obrany 2007.) Bonn, Mönch Publishing Group 2007. 404 s.

F 20 571 P FOJTÍK, Jakub POLICEJNÍ VRTULNÍKY. Praha, Naše vojsko 2007. 173 s.

F 20 586 GRAY, Collin S. WAR, PEACE AND INTERNATIONAL RELATIONS. An Introduction to Strategic History. (Válka, mír a mezinárodní vztahy: Úvod k historii strategie. Učebnice.) New York, Routledge 2007. 306 s. F 20 591 P MARTEL, William C. VICTORY OF WAR. Foundations of Modern Military Policy. (Válečné vítězství: základy moderní vojenské politiky.) New York, Cambridge University Press 2007. 436 s.

OSOBNOST ČÍSLA Za osobností čísla se tentokrát skrývá dvouhvězdičkový generál, který se narodil v roce 1955 v Ostravě. Svou vojenskou kariéru zahájil o čtyřiadvacet let později na královéhradeckém letišti. Jak sám říká, k leteckému technickému zabezpečení si po nástupu do vyšších funkcí přibral ještě starost o vystrojování, stravování, ubytování a další logistické zabezpečení vojáků. Od roku 1996 pracuje v různých funkcích na Generálním štábu AČR. Poslední tři roky je ředitelem sekce podpory MO. Na žebříčku jeho priorit je na jednom z prvních míst rodina. S manželkou Jarmilou má tři děti.

INFORMUJEME Í

Z REDAKČNÍ POŠTYÍ

DOPIS MINISTRYNI OBRANY Vážená paní ministryně, dne 28. května 2007 nám vojsko základny dopravního letectva Praha-Kbely zajistilo – i přes nepřízeň počasí – letecký transport našeho chirurgického týmu z transplantačního centra Brno do nemocnice Praha-Motol a zpět, čímž nám umožnilo urgentní transplantaci srdce čekatele našeho centra. Rádi bychom Vás seznámili s osudem odebraného orgánu. Srdce bylo transplantováno pacientce ve věku 61 let v terminálním stadiu srdečního selhání na podkladě dilatační kardiomyopatie. Pro závažnost zdravotního stavu byla na čekací listině zařazena v urgentním pořadí. Pacientka je po transplantaci ve výborném stavu na standardním oddělení, kde se již plně rehabilituje. Za pacientku po transplantaci tímto děkujeme Vám, základně dopravního letectva Praha-Kbely i posádce vrtulníku Mi-8S: kpt. Karlu Puschovi, kpt. Jaroslavu Faltovi a kpt. Františku Kučerovi, kteří nám i v nepříznivém počasí zajistili bezpečný let. Děkujeme také všem, kteří se podíleli na hladké a rychlé organizaci letu. Prim. MUDr. Jiří Ondrášek Vedoucí lékař transplantačního programu Jana Rutarová Transplantační koordinátorka Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno

F 20 595 THE PRICE OF PEACE. Just War in the Twenty-First Century. (Cena míru. Spravedlivá válka v 21. století. Sborník.) New York, Cambridge University Press 2007. 340 s. F 20 592 P STEPHENS, Alan – BAKER, Nicola MAKING SENSE OF WAR. Strategy for the 21st Century. (Jak dát válce smysl: strategie pro 21. století.) New York, Cambridge University Press 2006. 291 s. F 20 585 P PONSARD, Lionel RUSSIA, NATO AND COOPERATIVE SECURITY. Bridging the gap. (Rusko, NATO a kooperativní bezpečnost: budování mostů.) New York, Routledge 2007. 213 s. E 6523 P IT-REPORT 2007. 2007/2. (Informační technologie v Bundeswehru a NATO 2007.) Bonn, Report Verlag 2007. 82 s.

LEGENDA: • Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. • Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) Ústřední odborná knihovna MO ČR Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917

G 5801 P HOGG, Ian SAMOPALY. Přel. z angl. Praha, Naše vojsko 2007. 149 s. E 6514 MACOUN, Jiří VÝZNAMNÉ BITVY V ČECHÁCH A NA MORAVĚ. Stručná historie. Brno, Computer Press 2007. 96 s. E 6518 ICMT’07. Proceedings of the International Conference of Military Technologies, 2. – 4. May 2007. (Sborník z mezinárodní konference o vojenských technologiích.) Brno, University of Defense 2007. 683 s. E 6515 MATERIÁLY A TECHNOLOGIE VE VÝROBĚ SPECIÁLNÍ TECHNIKY. Odborný seminář v rámci Mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky a speciálních informačních systémů IDET 2007. Sborník přednášek. Brno, Univerzita obrany 2007. 224 s. G 5798 ROZPOČET MO SR NA ROK 2007 V ČÍSLACH, FAKTOCH A GRAFOCH. Bratislava, MO SR 2007. 32+32 s. Br 1817 CENTRUM OCHRANY PROTI ZBRANÍM HROMADNÉHO NIČENÍ. Informační brožura. Vyškov 2007. Praha, MO ČR – AVIS 2007. 63 s. F 20 572 TESAŘ, Filip ETNICKÉ KONFLIKTY. Praha, Portál 2007. 251 s.

39

Î ODBORY

ODBORY Í

„Pro mnohé zaměstnance představují odbory poslední instanci, kde hledat pomoc,“ říká předsedkyně hlučínské ZO ČMOSA Text: Pavel LANG Foto: Jaroslav PAJER a autor

Jeden respektuje druhého Jaroslav Honegr a Marcela Jüttnerová neboli ředitel a předsedkyně základní organizace Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády (ČMOSA). Oběma jde v Ústředním vojenském veterinárním ústavu (ÚVVetÚ) o totéž – o stabilitu a spokojenost ústavu i zaměstnanců. Stačí krátce pohovořit s ředitelem hlučínského Ústředního vojenského veterinárního ústavu a s předsedkyní tamní základní organizace Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády, abyste pochopili jejich oboustranné hledisko. Zní totožně: Jeden uznáváme druhého. Vzájemný respekt mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi není naprostou samozřejmostí. Také v současnosti najdeme v resortu Ministerstva obrany „odstrašující“

40

příklady, kde to očividně neladí. Velitelský management některých útvarů či zařízení a funkcionáři ČMOSA k sobě mají poměrně „daleko“. Takové poměry však nevládnou v severomoravském Hlučíně. Zde si jsou zainteresovaní nablízku. „Odboráři mají u mě dveře kdykoliv otevřené. Nikdy bych je neodmítl,“ říká plukovník Jaroslav Honegr a pokračuje: „Za roky mého ředitelování v hlučínském vojenském veterinárním ústavu jsme se nedostali do vzájemné konfliktní situace. Uznáváme svoje postoje a problémy neřešíme jednostranně. Odboráři chápou moji nedílnou velitelskou pravomoc a já to, že se bez partnerství s nimi neobejdu. Nevzpomínám si na rozhodnutí, ve kterém by mě základní organizace ČMOSA nepodpořila. Odbory jsou pro mě partnerem, se kterým hodlám spolupracovat i nadále.“ Obdobně se vyjadřuje i Marcela Jüttnerová: „Spolupráce s ředitelem ústavu je dobrá. Jsme informováni o změnách a můžeme se k nim vyjádřit. Když se vyskytne jakýkoliv problém mezi zaměstnanci, funguje zde vstřícnost k řešení. Doposud se nestalo, že bychom se

nedomluvili na oboustranně přijatelném kompromisu. Samozřejmě že s některými nařízeními shora neudělá nic ani ředitel, ani odborová organizace. Lidem se to však musí vysvětlit,“ zdůrazňuje předsedkyně základní organizace Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. „Když slyším na různých odborářských shromážděních, jak si někteří kolegové stěžují na svoje nadřízené velitele, udivuje mě to. Vůbec nechápu jejich vzájemnou rivalitu, která nikam nevede a nikdy nic dobrého nepřinesla. A což potom, když se začne hovořit o jakési skryté šikaně vůči funkcionářům ČMOSA. To je pro mě něco absolutně nepředstavitelného,“ dodává jednatelka základní odborové organizace Jana Jančíková.

veterinárního ústavu. „Počet zdejších odborářů je za poslední období v podstatě neměnný. Pár jich ročně odejde, převážně je to z důvodu ukončení pracovního poměru, nových členů zase až tolik nepřibývá. Přesto všechno s přicházejícími zaměstnanci hovoříme. Jejich stanovisko ke vstupu do odborů je zpočátku spíše zamítavé. Ale postupem času někteří z nich změní názor a sami nás osloví ohledně svého členství v Českomoravském odborovém svazu civilních zaměstnanců armády. Nově příchozích odborářů si moc považujeme,“ říká předsedkyně ZO ČMOSA a pochlubí se: „Členy naší základní organizace jsou i někteří bývalí vojáci z povolání, nyní občanští zaměstnanci ústavu.“ Nejeden čtenář se zamyslí nad důvody takovéhoto počínání: „Abych vám pravdu řekla, my to nezkoumáme. Oni se sami ubezpečili v tom, že je pro ně dobré být členem odborové organizace na pracovišti a v tomto duchu nás oslovili. Samozřejmě že to vítáme, neboť v tom spatřujeme jak smysluplnost naší činnosti, tak jejich snahu nás podpořit,“ dodává J. Jančíková. Nejčastější dotazy, se kterými se členové základní odborové organizace obracejí na předsedkyni a ostatní členy závodního výboru, se týkají právního poradenství. Když si s nimi nevědí v Hlučíně rady, kontaktují ústředí ČMOSA do Prahy. „Spolupráce s nimi

je výborná. Vždy nám velice ochotně a hlavně prakticky poradí, jak v dané věci postupovat,“ chválí M. Jüttnerová. Nejde však výlučně o ryze pracovní záležitosti, nýbrž i o osobní problémy odborářů. „Člověk v tom nemůže zůstat sám. Musí mít za zády někoho, kdo mu poradí a pomůže. Pro mnohé zaměstnance představují odbory jakousi poslední instanci. Mnozí se obávají negativních reakcí ze strany zaměstnavatele, a tudíž k nám chodí s nadějí, že právě my jim pomůžeme. Nelze je zklamat,“ vyznává se jednatelka základní organizace ČMOSA. Nad otázkou, zdali jsou odbory v hlučínském Ústředním vojenském veterinárním ústavu skutečně nepostradatelnou organizací, obě odborové funkcionářky nevěřícně zavrtí hlavou a jedním dechem říkají: „To, že je v ústavu odborová organizace, je veliké plus pro všechny zaměstnance, bez rozdílu, zda jsou členy či nečleny ČMOSA. Myslíme si, že by tak tomu mělo být v každém vojenském útvaru či zařízení. Proč? Tam, kde odbory nejsou, může docházet k tomu, že se se zaměstnanci manipuluje. Kde najdou zastání, kdo jim pomůže? Odbory v případě nepravosti zasáhnou. Bezelstně a bezplatně. Lidem nenabízíme zábavu, ale právní pomoc a kolektivní zastání.“ Bylo by naivní si myslet, že v hlučínské ZO ČMOSA vše běží jako po „drátkách“. Čas od času se i nad tamní odborovou organizací přežene černý mrak. Například v dobách reorganizací, kdy se snižovaly počty zaměstnanců ústavu. „Za prioritní jsme vždy považovali stabilizaci pracovního kolektivu. Spokojenost lidí se odvíjí od jistoty zaměstnání,“ konstatuje jednatelka odborové organizace.

PŘEDSEDKYNÍ NA DLOUHOU DOBU Při vší úctě ke všem hlučínským odborářům krátké zastavení s jedním. Přesněji s jednou, a to Marcelou Jüttnerovou. Důvod? Její devatenáctileté předsednictví v základní organizaci ČMOSA! Paní Marcela nastoupila do vojenského veterinárního ústavu před téměř čtyřiceti roky. Když v roce 1988 odcházela do důchodu tehdejší předsedkyně odborové organizace, bylo třeba vybrat jejího nástupce. „Nechala jsem se od ní přemluvit a od té doby mi to už jaksi automaticky zůstalo,“ směje se M. Jüttnerová a dodává: „Odboráři mi dávají co dva roky důvěru a já je nechci zklamat. Snažím se jim maximálně možným způsobem vyjít vstříc. Někdy je to v pohodě, jindy přijdou horší časy. Za vydatné pomoci spolupracovníků ze závodního výboru to však zvládám. Občas si nosím nějaké to papírovaní domů, kde je na to větší klid. Někdo říká, že odbory nejsou třeba. To je omyl. Život přináší lecjaký problém a v těchto případech je vzájemná solidarita něčím nenahraditelným.“ Na podzim letošního roku proběhne v hlučínském Ústředním vojenském veterinárním ústavu výroční členská schůze ZO ČMOSA. Samozřejmě že s volbou vedení. Zákonitě se nabízí otázka – bude Marcela Jüttnerová pokračovat ve svém neuvěřitelně dlouhém předsednictví? „Od té doby, co jsem se stala babičkou, zvažuji, že to předám někomu mladšímu. Na nadcházející výroční schůzi už pravděpodobně kandidovat nebudu,“ prohlašuje dlouholetá odborová funkcionářka. Kolegyně – jednatelka – však oponuje: „My ji budeme každopádně přemlouvat, aby pokračovala. Marcela je dobrá předsedkyně,“ říká Jana Jančíková.

PROČ (NE)BÝT V ODBORECH? Hlučínská odborová organizace nepatří mezi příliš početné. Sdružuje jednatřicet členů, což reprezentuje těsnou nadpoloviční většinu všech civilních zaměstnanců vojenského

41

Î

Î

Î

Î

Î

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ

Í

Í

Í

Í

Í

VYHODNOCENÍ

VELKÉHO LETNÍHO KLÁNÍ O VĚCNÉ CENY V A reportech č. 2 až 10 vycházely otázky, jež měly za cíl osvěžit a ověřit znalosti čtenářů z oblasti vojenské techniky a některých základních příprav současných profesionálů. Tato soutěž byla patrně pro mnohé z čtenářů těžká, neboť jsme v průměru na jedno kolo dostali pouhých šest (!) správných a úplných odpovědí. Z nich jsme tedy vylosovali po dvou výhercích.

PRO KONTROLU PŘIPOMÍNÁME JAK SOUTĚŽNÍ OTÁZKY, TAK SPRÁVNÉ ODPOVĚDI.

42

Otázky v č. 2: 1. Zařízení na snímku používá česká armáda řadu let. Jaké je jeho označení? 2. Napište nám, do které kategorie tento prostředek patří nebo k čemu se používá? 3. O, O, O, V, Č – to jsou první písmena pěti pojmů z kodexu etiky, jejichž obsah vyjadřuje vlastnosti, které by měl mít každý voják z povolání i voják v aktivní záloze. Napište nám je. Odpovědi: 1. BORAP (BOjový RAdiolokační Pátrač) 2. Prostředek radiotechnického průzkumu. V plně pasivním režimu automaticky zaměřuje, sleduje a analyzuje zdroje radiolokačního a rádiového vyzařování. 3. Odpovědnost, Obětavost, Odvaha, Věrnost, Čest Výherci: Pavla Ratajová z Chrášťan a Štefan Uher z Prahy 5

Otázky v č. 4: 1. Na snímku je moderní systém, který má (na jiném podvozku) ve výzbroji i naše armáda. Jak se jmenuje? 2. Napište nám, o jaké zařízení se jedná a k čemu je určeno. 3. V jakých případech musí cvičící voják okamžitě zastavit střelbu samostatně, anebo na povel velitele? Odpovědi: 1. ARTHUR 2. Specializovaný pozemní radiolokátor pro zjišťování a lokalizaci dělostřelectva protivníka, který také může řídit palbu vlastního dělostřelectva. 3. Objeví-li se před cvičícími vojáky osoby, vozidla, zvířata nebo nízkoletící letadla; dopadnou-li střely či granáty za levou nebo pravou hranici střelby; ztratí-li cvičící orientaci; je-li vztyčen bílý prapor na úkrytu. Výherci: Tomáš Jarolímek z Hořejan a Jiří Sopoušek z Ochozu u Brna

Otázky v č. 3: 1. Z tohoto neúplného snímku jistě nebude těžké určit, o jaký letoun nové generace se jedná. 2. Napište nám také, které čtyři země se podílely na jeho vývoji? 3. Jakou činnost (včetně pohybu) může vykonávat voják na bojišti? Odpovědi: 1. Eurofighter (Typhoon) 2. Itálie, Německo, Španělsko a Velká Británie 3. Činnost na povel „K zemi!“, „K boji!“, „Vztyk!“, přískoky a plížení Výherci: Otakar Štolba z Litoměřic a Kamila Trmačová z Hradce Králové

Otázky v č. 5: 1. Určete jméno moderního dělostřeleckého prostředku a jeho ráži. 2. Napište nám, ze které země pochází. 3. Co se skrývá za zkratkou Pl Np 10, k čemu se tato látka používá a jakou má barvu? Odpovědi: 1. Caesar, ráže 155 mm 2. Francie 3. Pod zkratkou Pl Np 10 se skrývá speciální ženijní náloživo – plastická trhavina. Používá se především na vytváření tvarových náloží. Tato trhavina je hmota tmavošedé barvy. Výherci: Zbynek Koza z Písku a Radek Sporysz z Českého Těšína

Î

Î

Î

Î

Î

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ

Otázky v č. 6: 1. Jak se nazývá tato odstřelovačská puška zavedená v AČR? 2. Napište nám, jakou má ráži. 3. Jaká je minimální doba ochrany u protichemické soupravy JP-75A, u pláštěnky jednorázové JP-90 a převleku filtračního ochranného FOP-96? Odpovědi: 1. Falcon 2. Ráže 12,7 mm 3. Protichemická souprava JP-75A má minimální dobu ochrany 20 minut, pláštěnka jednorázová JP-90 také minimálně 20 minut a převlek filtrační ochranný FOP-96 80 minut. Výherci: Josef Lanc z Písku a Alois Novák z Bystřice pod Hostýnem Otázky v č. 7: Kolo bylo zrušeno kvůli zařazení nesprávného snímku. Otázky v č. 8: 1. Není to tak dlouho, co AČR převzala nový přenosný protitankový komplet. Jak se jmenuje? 2. Napište, jakou má ráži. 3. Jaké vzdálenosti od tanku, vozidla, osobní zbraně a kovových výstrojních součástek musíme dodržet, aby kov neovlivňoval správnou funkci kompasu či busoly? Odpovědi: 1. Carl Gustaf M-3 2. Ráže 84 mm 3. Od tanku 50 m, vozidla 20 m, zbraně 3 m, kovové výstrojní součástky 1 m Výherci: Alois Novák z Bystřice pod Hostýnem a Pavel Paur z Plzně

Í

Í

Í

Í

Í

Otázky v č. 9: 1. Na fotografii je moderní bitevní vrtulník, který je ve výzbroji jedné z členských zemí NATO. O jaký typ se jedná? 2. Určete evropský stát, který jej používá? 3. Jaký je postup jediného zachránce při resuscitaci zraněného, který nedýchá a má zástavu srdeční činnosti? Odpovědi: 1. A 129 Mangusta 2. Itálie 3. Uvolnění dýchací cest. Umělé dýchání – tři až pět hlubokých vdechů. Nepřímá masáž srdce – 15krát stlačení hrudníku. Umělé dýchání – dva vdechy a pak se opakují úkony masáž srdce a umělé dýchání v poměru 15 : 2. Tolik „Příručka vojáka AČR“. Za správnou jsme však uznali i odpověď, že se masáž srdce a umělé dýchání provádí v poměru 30 : 2, jak uvádí jiná literatura. Výherci: Jiří Sopoušek z Ochozu u Brna a Radek Sporysz z Českého Těšína Otázky v č. 10: 1. Na fotografii je moderní komplet protivzdušné obrany, který je ve výzbroji Armády České republiky. Jaké má označení? 2. Určete zemi, kde byl tento systém vyvinut a kde se vyrábí. 3. Kolik tabletek Dikacidu se musí použít ke zbavení choroboplodných zárodků ve 3/4 litru velmi chladné anebo zakalené vody a jak dlouho musejí působit? Odpovědi: 1. RBS-70 2. Švédsko 3. Do velmi chladné a zakalené vody se dávají dvě tablety Dikacidu, které v ní musejí působit 1,5 hodiny. Výherci: Roman Hanuš ze Strakonic a Pavel Paur z Plzně

Vylosovaní výherci se mohou těšit na věcné ceny, které jim odešleme do konce července.

Soutěž připravili: Jaroslav PAJER a Michal ZDOBINSKÝ Autoři děkují za spolupráci při formulaci otázek i odpovědí mjr. Jindřichu Balarynovi a pplk. Jiřímu Vítečkovi ze Správy doktrín ŘeVD Vyškov

43

Î DO ŽHAVÉHO

PŘEDSTAVUJEME Í parašutisté či potápěči. Jinými slovy, ÚLZ představuje základnu leteckého lékařství a letecko-lékařské posudkové činnosti pro všechny složky provozující leteckou činnost.

Unikátní ústav „Nejsme tady pro pár vyvolených, ale pro potřeby všech složek provozujících leteckou činnost v ČR,“ říká plk. MUDr. Dušan Bartoš, CSc. „ Pane řediteli, můžete našim čtenářům připomenout unikum Ústavu leteckého zdravotnictví Praha? Ústav leteckého zdravotnictví (ÚLZ) je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Ministerstvo obrany České republiky. Jeho výjimečnost spočívá v tom, že jde o vysoce

Ústav leteckého zdravotnictví Praha a plukovník MUDr. Dušan Bartoš, CSc. Tato „koalice“ specializovaného institutu s celostátní působností, jež provádí vyšetření zdravotní způsobilosti vojenského a civilního leteckého personálu i příslušníků řízení letového provozu, a ředitele zařízení funguje již dlouhých jedenáct let. Aktuálních témat k rozhovoru se tudíž nabízí vždy nespočet. Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

44

specializované zdravotnické zařízení s celostátní působností, které je z pověření ministerstev obrany, zdravotnictví a dopravy oprávněno provádět vyšetření a posuzování zdravotní způsobilosti vojenského i civilního leteckého personálu, dále příslušníků letového provozu a speciálních odvětví, jako jsou například

„ Klientela „úelzetu“ je tedy pár vyvolených pohybujících se „pracovně“ ve vzdušném prostoru nebo pod hladinou vodních toků? V našem případě nejde o jednotlivce, nýbrž o bezmála pětatřicetitisícové seskupení lidí. Jenom „létajících“ je dnes v České republice přes dvacet tisíc. Samozřejmě že ne všichni jsou resortními profesionály. Služby ÚLZ nabízíme kromě letců též pojištěncům všech českých zdravotních pojišťoven, navíc máme program preventivních vyšetření pro samoplátce, takzvaný manažerský program, který se svým rozsahem i náročností vyrovná kvalitě pravidelných prohlídek pilotů. „ Přiblížíte nám rozličnost vašich pacientů? Ústav leteckého zdravotnictví, jak již vyplývá z názvu, má ve své péči především piloty, palubní personál a řídící letového provozu, a to jak armádní, tak civilní. Ročně provedeme u této specifické skupiny zhruba 35 tisíc vyšetření. Necelou polovinu naší klientely tvoří pojištěnci Vojenské zdravotní pojišťovny. Zbývající část jsou pacienti všech zdravotních pojišťoven v ČR, eventuálně samoplátci z Česka nebo ze zahraničí. „ Zaměřujete se především na létající personál. Poodhalíte způsob a metody jejich vyšetření? Není na tom nic tajného. Výkonní letci absolvují pravidelné lékařské prohlídky v Ústavu leteckého zdravotnictví jednou za šest nebo dvanáct měsíců. Jejich obsahem je komplexní klinické a psychofyziologické vyšetření. Navíc, u předpisy vymezených věkových skupin se provádějí takzvané rozšířené lékařské prohlídky, při kterých jsou letci podrobeni důkladnému laboratornímu vyšetření, zátěžovým testům, především kardiologickým, a preventivnímu onkologickému vyšetření. Samozřejmě že po závažném onemocnění, letecké nehodě, po každém případu poruchy vědomí a závrati či každém úrazu hlavy je nezbytná mimořádná lékařská prohlídka. Naše léčebně-preventivní činnost dosahuje vysoké kvality. Přidáme-li k tomu i výcvikově-expertizní část, můžeme zcela oprávněně hovořit o špičkové úrovni poskytované zdravotní péče. „ Co vás vede k tak sebevědomému názoru? Hodnocení našich klientů, a to jak tuzemských, tak i zahraničních. Není totiž pravidlem,

že každé alianční letectvo má svoje specializované zdravotnické zařízení. Mnohde si musejí takového služby nakupovat u civilních institucí. Jinými slovy, jsou závislí na tom, kdo jim požadovaný úkon provede. My to máme z první ruky a takříkajíc pod jednou střechou. Licitovat nad účelností ÚLZ nepovažuji za správné. „ Tím chcete naznačit, že se o účelnosti Ústavu leteckého zdravotnictví Praha licituje? To víte, že se čas od času určité tlaky projevují. Snažíme se jim čelit svými pracovními výsledky. Vybudovali jsme moderní zdravotnické zařízení vybavené dokonalou vyšetřovací technikou. Disponujeme modelem speciální zdravotní péče, který je pro mnohé zahraniční kolegy vzorem. Jakkoliv v tomto směru ustupovat považuji za krok špatným směrem. To říkám naprosto vážně, bez ohledu na to, jakou funkci v ÚLZ zastávám. „ Holedbáte se tím, jakou výhodou je mít všechna pracoviště pod jednou střechou. Zapomněl jste na vaše „detašované“ pracoviště v areálu Ústřední vojenské nemocnice Praha? Nezapomněl. Asi jsem byl špatně pochopen. V jedné budově, a to v pražských Dejvicích, jsou umístěna všechna klinická oddělení. To urychluje vyšetření a poskytuje možnost operativní konzultace lékařů během vyšetřovacího procesu. Tady se výhradně zaměřujeme na rychlé stanovení diagnózy, doléčení, posouzení schopností k výkonu povolání a navržení preventivních a léčebných opatření. V naší „střešovické“ části máme detašován technicko-ekonomický úsek a již zmíněnou výcvikově-expertizní část. „ V čem spočívá výcvikově-expertizní činnost ústavu? Ve speciálních zařízeních, jako jsou podtlakové a přetlakové komory, dále podtlak na dolní polovinu těla, pilotní trenažér či dezorientační simulátor, modelujeme atmosférické podmínky, jež odpovídají velkým výškám nebo naopak sestupům pod vodní hladinu, můžeme si tak ověřit reakce letce na přetížení. Toto zařízení se užívá i pro klinické účely. V této souvislosti bych vzpomněl kyslíkovou hyperbarickou léčbu. Její význam spočívá v tom, že u chronicky nemocných lidí, jejichž tkáně jsou postiženy nedostatkem kyslíku, tato léčebná metoda dokáže zajistit dostatečné sycení tkání a tím zlepšit funkci daných orgánů.

„ V hypobarických podtlakových komorách demonstrujete pilotům negativní faktory letu na jejich organismus. Můžete uvést příklady letecko-lékařského výcviku? Prověřovaný personál absolvuje fiktivní seskok z výšky 10 kilometrů, přičemž letí volným pádem do 4,5 km. Během vyšetření se s nimi provádějí jednoduché psychofyziologické výkonové testy a testují se jejich zrakové funkce. Zdravotní způsobilost prověřujeme dále nácvikem přetlakového dýchání spojeného s rychlou dekompresí nebo standardním testem NATO spočívajícím v demonstraci hypoxie do výšky 25 000 ft. Při vyšetřeních se pacientům snímají fyziologické parametry a přítomný lékař provádí s vyšetřovanými úkony, na nichž se sami přesvědčují o záludných účincích hypoxie. „ Přejděme ke zdravotní způsobilosti vojenských pilotů AČR. Jak byste popsal aktuální stav? Pravdou je, že v posledních letech došlo k výraznému snížení počtu létajícího personálu AČR a zároveň k jeho omlazení. První fakt nám umožňuje poskytování komplexnější péče. Méně početnější stavy nám poskytují prostor pro pečlivější zájem o každého jednotlivce. Druhý zmíněný faktor vychází ze skutečnosti, že omlazení jde ruku v ruce s ozdravěním pilotní populace. Samozřejmě že to neplatí absolutně ve všech případech. Měřítko: mladý rovná se automaticky zdravý, nepovažuji za šablonu. „ Můžete poukázat na rozdíly leteckých generací v péči o svůj zdravotní stav? Nejprve bych zdůraznil, co mají společného, a to zápal pro létání. Pro všechny bez rozdílu je to srdeční záležitost. Ale zpět k vaší otázce. Piloti si uvědomují, že o zdravotní způsobilosti k létání si rozhodují sami. Svým přístupem k životu, ke stravování, k odpočinku i ke kondici. Letec ve vyšším věku nemůže být absolutně zdravý, a tudíž na nás podstatně více spoléhá. Jeho pojetí je v tomto směru aktivnější než u mladšího kolegy. Damoklův meč v podobě vyhazovu od kniplu ho straší častěji. Současné generaci pilotů nahrává doba. Dříve bylo létání spíše o fyzickém potenciálu, dnes jde o schopnost efektivně využít moderní počítačovou techniku. Mladí mají k tomuto trendu blíže, počítače jsou jejich koníčkem. Navíc o problematice zdravotní způsobilosti podstatně více vědí.

45

Î VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ

VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ Í Říká se, že jedna z desetitisíce nově navařených látek se v praxi ujme. Mým úkolem je hledání efektivní antidotní terapie. Výsledky výzkumu jsou široce využitelné a nemají pouze vojenský význam. Vzhledem k nebezpečí teroristických útoků se jedná o vysoce aktuální problematiku. Věřte, že se naše počínání reálně promítá do zlepšení ochrany před bojovými chemickými látkami,“ dodává K. Kuča.

Mladý a respektovaný

CENA OD PRIMÁTORA

Některé z nových reaktivátorů acetylcholinesterázy z laboratoře resortního vědeckého pracovníka Kamila Kuči jsou celosvětově testovány Člověk by neřekl, co dokáže jeden tuctový hollywoodský thriller „Skála“. Například Kamila Kuču nasměroval do naprosto jiného vědního oboru. Životní prostředí na Vysoké škole chemickotechnologické „vyměnil“ za studium organické chemie. „Já vím, že to bylo v mnoha směrech přitaženo za vlasy, ale mě ten film skutečně oslovil. Začal jsem se problematikou nervově paralytických látek zevrubněji zabývat. Změnil jsem fakultu a přešel na organickou chemii,“ vzpomíná s úsměvem K. Kuča. Součástí výuky byla laboratorní praxe. Při ní Kamil začal spolupracovat s katedrou toxikologie (K 304) nynější Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany v Hradci Králové. Jde o unikátní pracoviště jak v Armádě ČR, tak v České republice, jež se dlouhodobě zabývá výzkumem ochrany před účinky vysoce toxických látek, včetně bojových otravných látek.

RAKETOVÝ START Štěstí stálo při Kamilovi, když nastupoval na vojenskou základní službu, na královéhradeckou resortní alma mater. Kromě služebních povinností se zde vrhl do postgraduálního studia toxikologie. Po dvanácti měsících sice svlékl uniformu, avšak u problematiky vývoje nových antidot proti nervově paralytickým látkám a organofosforovým insekticidům zůstal. Zpočátku coby laborant, o pár měsíců později jako vědecký pracovník. Koncem roku 2005 úspěšně obhájil disertační práci, v níž se zabýval vztahy mezi strukturou reaktivátorů acetylcholinesterázy neboli antidot užívaných při otravách nervově paralytickými látkami a jejich biologickou aktivitou. V lednu 2006 mu k titulu inženýr přibyl další – Ph. D.

46

Jedna tužba se mu však nesplnila, a to být vojákem z povolání. „Bohužel to nejde kvůli mému zdravotnímu stavu. Potýkám se s příznaky jedné nemoci. Mrzí mě to, ale taková je realita. Nicméně i jako občanský zaměstnanec armády mám na FVZ UO vytvořeny optimální podmínky ke své práci. Jsem si jistý, že v civilním prostředí bych takovouto rychlostí kupředu nepostupoval. Málokdo může v devětadvaceti letech dělat svůj vlastní výzkum. Za to jsem samozřejmě rád, že mi vycházejí vstříc. Můj dík patří jak spolupracovníkům, tak nadřízeným, kteří mně umožňují realizovat tuto práci,“ vyznává se Kamil Kuča.

SPECIALISTA NA ANTIDOTA Byť je vývoj nových léků, které by mohly být použity zejména v případě otravy lidí bojovými chemickými látkami, citlivou záležitostí, striktní informační embargo zde neplatí. Prvním krokem po syntéze té či oné látky bývá zpravidla její medializace. Jinými slovy

Správnou nohou vykročil Kamil Kuča do odvětví, jež se zabývá vývojem nových léků chránících lidstvo před účinky nervově paralytických látek (NPL). Přes svůj mladý věk a nedlouhou výzkumnou praxi se již opakovaně zapsal do povědomí odborné veřejnosti nejen v České republice. V současnosti jsou některé jeho „produkty“ (reaktivátory acetylcholinesterázy) celosvětově testovány a zvažovány jako potenciální antidota pro případ otravy tabunem či organofosforovými pesticidy. Text a foto: Pavel LANG

představení v odborných časopisech nebo prezentace na konferencích. „Není důvod skrývat výsledky našeho výzkumu v šuplících. Naopak je třeba sdělit, že jsme učinili další konkrétní krok ve zdravotnické ochraně proti nervově paralytickým látkám, ať už se jedná o sarin, soman, tabun, látku VX a další. Tím zároveň prokazujeme naše prvenství, naši originalitu,“ dodává Kamil Kuča, jenž doposud zaslal do významných zahraničních médií bezmála stovku článků. Asi nejvyšším ohodnocením jeho publikační činnosti bylo jmenování do ediční rady (Editorial Board) prestižního anglického časopisu Journal of Enzyme Inhibition and Medicinal Chemistry. Po zveřejnění výsledků výzkumu přichází na řadu další dějství – zájem odborných pracovišť o testování nově „navařené“ látky. „V současné době se můžeme prezentovat pěti novými antidoty, která jsou na vysoké úrovni. Doufáme, že se odpovídajícím způsobem ujmou,“ konstatuje armádní vědecký pracovník. V této souvislosti je třeba upřesnit, že nové reaktivátory acetylcholinesterázy z královéhradeckého resortního pracoviště jsou momentálně testovány v osmi státech světa. Jsou mezi nimi Spojené státy, Brazílie, Spojené arabské emiráty, Korea nebo Chorvatsko. Navíc, látky K027 a K048 jsou již zvažovány jako potenciální antidota pro případ otrav nervově paralytickou látkou tabunem či organofosforovými pesticidy. Není tajemstvím, že se připravuje jejich patentování. Zbývá poslední krok, a to je zavedení nového antidota do užívání. Nad otázkami, jak dlouho takovéto procedury trvají a na kolik peněz

přijdou, se Kamil Kuča usmívá. „Je to velice složitý proces. Není výjimkou, že zavedení jednoho nového léku do praxe je záležitostí deseti let a finanční náklady s tím spojené se pohybují řádově okolo pěti set milionů dolarů. Testování antidota má několik výzkumných etap. Nemůžete je přeskočit, natož vynechat. Navíc se může stát, že vám testování prokáže nevhodnost látky a vy jste nuceni výzkum přerušit.“ Nejeden čtenář se při těchto slovech zamyslí nad efektivitou výše zmíněného výzkumu. „Já od zkumavky nedokážu manažersky odhadnout, kolik ten či onen výzkum přinese peněz nebo jak dalece pokročíme za deset patnáct let.

Královéhradecké resortní pracoviště se v oblasti výzkumu ochrany před účinky nervově paralytických látek angažuje již dlouhou řádku let. Je na místě říci, že ve své kategorii patří ke světové špičce. Zcela oprávněně, neboť krůček po krůčku zvyšuje kvalitu antidot. „Pořád je co zlepšovat. Tato oblast výzkumu není zdaleka uzavřena. Reagujeme na nejnovější vědecké poznatky, spolupracujeme s dalšími institucemi. Jednoduše řečeno, postupně vyšperkováváme získané vědomosti. Příklad? Vyvinuli jsme účinné reaktivátory na dílčí bojové látky. V praxi však chybí univerzální prostředek pro případy otravy lidí. Náš výzkum nyní zaměřujeme právě tímto směrem,“ říká Kamil Kuča. O tom, že je dosavadní konání mladého armádního vědeckého pracovníka úspěšné, svědčí celá řada uznání. Tím posledním je cena primátora města Hradce Králové za studentskou tvůrčí práci. Mimochodem, Kamil Kuča je prvním příslušníkem královéhradecké resortní vzdělávací instituce, který toto prestižní regionální ocenění obdržel.

47

BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

» Nabízím pronájem bytu 1 + 3 (7. p., 68 m2) v Klatovech blízko centra, možný i dlouhodobý pronájem. Kontakt: 606 672 452

» Prodám byt 2 + k. k.v OV, obec Jince, sídliště Zborovská. Kontakt: 606 732 312

» Pronajmu byt 3 + 1 v Žatci na jihu, 5. patro s výtahem. Kontakt: 737 054 873

» Ředitel OPVzS SV MO nabízí volné systemizované místo pro o. z. (s nástupem ihned) pro oblast programového financování – znalost rozpočtové a účetní věty, práce v GINIS a ISPROFIN, nadprůměrná znalost práce s PC, PT 12, BP „D“, vysokoškolské vzdělání nebo dlouhodobá praxe v oboru. Kontakt: Ing. Ladislav Filip, alc. 210 702 » Ředitel Ředitelství personální podpory MO vyhlašuje výběrové řízení na obsazení systemizovaného místa ředitele Vojenské nemocnice Brno ve stanovené hodnosti plukovník. Předpoklady: VŠ, 10letá praxe ve vedoucích pozicích ve zdrav. zařízeních, řídící, organizační a prezentační schopnosti, zdrav. způsobilost a bezúhonnost (zák. č. 95/2004 Sb.) Požadavky: specializovaná způsobilost dle zákona č. 95/2004 Sb. nebo manažerské vzdělání, aktivní znalost světového jazyka (AJ, FJ, NJ) na úrovni požadavků NATO STANAG 6001, úroveň 2222. U uchazečů, kteří nejsou vojáky z povolání, je nutno podat žádost o povolání do služeb. poměru (§ 3 odst. 1 zákona č. 221/1999 Sb.). Bezpečnostní prověrka „T“ (nebo souhlas s jejím provedením). Předpokládaný termín služeb. zařazení je 1. září 2007. Písemné přihlášky s profes. životopisem, ověřené doklady o vzdělání, absolvované praxi a přehledu publik.

a přednáškové činnosti, ověřené osvědčení o BP (příp. žádost), výpis z rejstříku trestů, osvědčení pro výkon funkcí ve stát. orgánech (zák. 451/91 Sb.), prohlášení na ochranu os. údajů zašlete do 31. 7. 2007 na adresu: Ředitel odboru vojenského zdravotnictví SPod MO, Pohořelec 121/21, 160 05 Praha 6-Hradčany. Obálku označte „NEOTVÍRAT – Výběrové řízení VN Brno“. » Děkan Fakulty vojenských technologií Univerzity obrany vyhlásil výběrová řízení na obsazení míst: Asistent skupiny systémů letecké výzbroje katedry leteckých elektrotechnických systémů Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti kapitán. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti inženýrské letecké služby – leteckých elektrotechnických systémů, základní důstojnický kurz, minimálně 2 roky práce v oboru, schopnost vědecké a publikační činnosti, AJ 2222, BP „D“. Termín obsazení místa 1. září 2007. Uchazeči předloží přihlášky do 16. srpna 2007 na adresu Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 27. srpna 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

Odborný asistent skupiny použití velení a řízení PVO katedry systémů PVO Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti major. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oblasti systémů velení a řízení PVO nebo v oblasti řídících a naváděcích systémů v PVO nebo kybernetika a robotika, kurz vyšších důstojníků, praktické odborné zkušenosti a znalosti ve výše uvedených oblastech, AJ 2211, BP „T“. Termín obsazení místa 1. září 2007. Uchazeči předloží přihlášky do 14. srpna 2007 na adresu Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 29. srpna 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. Asistent skupiny radiokomunikačních systémů katedry komunikačních a informačních systémů Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti kapitán. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání – absolvent vysoké vojenské školy elektrotechnické specializace, základní důstojnický kurz, zkušenosti z pedagogické práce a vedení studentů, publikační činnost v oboru, AJ 2222, BP „T“.

Termín obsazení místa 1. září 2007. Uchazeči předloží přihlášky do 16. srpna 2007 na adresu Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 27. srpna 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska. Vedoucí skupiny informačních systémů a programování katedry komunikačních a informačních systémů Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání v oboru informatiky, kurz vyšších důstojníků, absolvent doktorandského studia – Ph. D. nebo CSc., pedagogický titul docent v příslušném oboru nebo předpoklady pro jeho získání, zkušenosti z odborné a řídící práce nejméně 5 let, pedagogická praxe minimálně 5 let, AJ 2222, BP „T“. Termín obsazení místa 1. září 2007. Uchazeči předloží přihlášky do 16. srpna 2007 na adresu Univerzita obrany, personální oddělení, Kounicova 65, 612 00 Brno, Ing. Jiří Komolík, alc. 442 417. Výběrové řízení před komisí proběhne 27. srpna 2007. Podrobnější informace naleznete na www.unob.cz v části úřední deska.

» Hledám spolužáka jménem Slavík Alexander, ročník narození 1966 nebo 1967, který v roce 1985 ukončil VSOŠL Prešov ČVO 435 – lokátorčík. Jakoukoliv informaci prosím zaslat na e-mail [email protected], volat alc. 973 235 868 nebo mobil +420 603 315 408. Za každou informaci předem děkuji. Varga Roman » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1837 Chrudim na místo počtář velitelského družstva výsadkové roty zbraní.

Schopen jako výsadkář. Tel.: 737 369166 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 na funkci řidič „C“. Tel.: 775 952 305 » Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. Současné i staré. Tel.: 605 745 922 » Oznámení: Pokud jste vybráni pro studium v USA a nevíte, jaké jsou vaše jazykové znalosti, doporučujeme vám nechat se přezkoušet z anglického jazyka pomocí testu „ALCPT“ (American Language

Course Placement Test). Formát tohoto testu a jeho výsledek je identický s testem ECL (English Comprehensive Level), který musíte absolvovat před výjezdem do USA. Výsledek vám napoví, zda musíte ještě studovat nebo se můžete oficiálně přihlásit na test ECL. Zkoušku z tohoto testu si můžete domluvit v následujících institucích: 1) Ústav jazykové přípravy: • pracoviště Vyškov – termíny 9. 7., 27. 8., 3. 9., 1. 10., 2. 11. 2007, tel. 452 418

• pracoviště Praha – termíny 12. 7., 2. 8., 23. 8., 20. 9., 18. 10., 22. 11., 13. 12. 2007, tel. 213 744 • pracoviště Olomouc – termíny 25. 9., 23. 10., 20. 11., 3. 12. 2007, tel 406 892 2) Školicí a výcvikové středisko MO v Komorním Hrádku – termíny 4. 7., 5. 9., 10. 10., 7. 11., 5. 12. 2007, tel. 224 902 » Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice na místo starší řidič-operátor, VŘP „B“. Kontakt: 724 994 971

Různé

Byty

Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

Volná místa

»