Z OBSAHU: Lihýřové hodiny Elektrická lampa jako „petrolejka" Sušák na pleny Otočná police Sedacia súprava Dvojhlasný bytový zvonček Sedliacky nábytok Pohodlná sedačka Střešní okna Podložka na zvětšováni Příjem signálu v pásmu 27 MHz Reproduktory v lustri Lapače nečistôt na Moskvič Mazací prípravok na Trabant Tyristorové zapalováni pro malé motocykly Dřevoobráběcí stroj I I I . generace a dalších 9 návodu Vypísanie ôsmej konštruktérskej súťaže
ZOSTAVIL KAMIL ZOUFALÝ
OBSAH: 1. DO BYTU Kovové lihýřové hodiny 2 Elektrická „petrolejka" 10 Velkoplošný vypínač pro spiž . . .11 Sušák na pleny 12 Posteľ na každý vek 12 Otočná police 15 Čalúnená sedacia súprava 15 Skládací police 22 Dvojhlasný bytový zvonček 23 Zapojenie automatickej práčky . .23 2. NA CHATU Sedliacky nábytok II Varič zo spájkovacej lampy Pohodlná sedačka do chaty Střešní okna
24 28 30 31
3. KONÍČKY Bezokrajová podložka na zvětšováni 38 Příjem signálu v pásmu 27 MHz .40 Reproduktory v lustri a stmievač 42
Veľký prúd z malých batérií
45
4. AUTO-MOTO Lapače nečistôt na Moskvič ... .46 Zásuvky pod přední sedadla 47 Mazací prípravok na Trabant. . . .47 Tyristorové zapalováni pro malé motocykly 48 5. STROJE A NÁSTROJE Zdroj napätí 1 — 255 V 52 Rozbrusovacia pila 53 Brúsenie rovinných plôch 56 Převodový naviják 57 Spray na sifonový ventil 58 Kružidlo pro velké průměry 58 Aby nátěr opravdu chránil 59 Malá stolárska zvierka 60 Nožík na těsnicí kroužky 60 Univerzální „dřevostroj" I I I . generace 61 Vlil. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ 37
KOVOVÉ LIHÝŘOVÉ HODINY Originál těchto hodin je v muzeu ve Wúrzburgu — NSR a údajně pochází z roku 1350. Regulace lihýřem byla vynalezena kolem roku 1300 a používala se až do poloviny 17. století, kdy byla nahrazena přesnějším regulátorem kyvadlovým. Jde tedy o jedny z nejstarších lihýřem regulovaných hodin. Při výrobě jsem použil základní ruční nářadí, žádný díl není strojně opracován. .Odzkoušel jsem si tak znovu po šestistech letech řemeslo hodináře, nebo spíše zámečníka ze 14. století. O co byla výroba hodin pracnější a zdlouhavější proti strojnímu opracování, o to jsem měl větší radost z dosaženého výsledku. Ocelové díly jsem nijak povrchově neupravoval, abych nesmazal rýhy
po pilování, které vlastně hodinám dodávají punc ruční práce. Z těchto důvodů jsem také zamítl některý ze způsobů „zestarobnění", které je v současné době módní a někdy z dobře řemeslně zpracovaného výrobku dovede udělat karikaturu doby.
POPIS
Celý mechanismus hodin (obr. 1) je uložen v nosném rámu 1, opatřeném v hořejší části otvorem pro zavěšení a ve spodní části opěrkou 2 pro zajištění dostatečné stability. Jako zdroj energie je použito závaží které po vytažení navinutím provázku na bubínek 9 svým pohybem směrem dolů otáčí hodinovým strojem. Natahování hodin, tedy vytažení závaží, provádíme
otáčením bubínku rukou za výstupky na předním čele bubínku 7. Bubínek je volně otočný na hřídeli hnacího kola 13. Západkové péro 10, které je přinýtováno na vnitřní stěně bubínku, zapadá do zubů rohatky 1 1 , která je závlačkou 37 pevně spojena s hřídelí 13 hnacího kola 14. V čelním konci hnací hřídele 13 jsou vsazeny tři kolíčky 20, které zabírají do hodinového kola. Hnací kolo 14 je s hřídelí pevně spojeno a svými zuby zabírá do pastorku na hřídeli 17 krokového kola. Rovnoměrné otáčení krokového kola je regulováno lihýřem. Regulace lihýřem spočívá v tom, že krokové kolo 21 je střídavě zadržováno dvěma patkami 24a přinýtovanými na svislém vřetenu 24 ve vzdálenosti průměru krokového kola. Na hořejší část vřetena je kónicky nasazeno vodorovné vahadlo 25, tzv. lihýř, na jehož obou koncích je po osmi zářezech pro zavěšení regulačních závažíček 26. Vřeteno lihýře prochází svisle dvěma ložisky a je zavěšeno nití na háčku 3, který je součástí nosného rámu. Ciferník je k nosnému rámu připevněn odnímatelně dvěma vidlicemi 33, přes které jsou prostrčeny kolíky 34 a zajištěny hřebíčky. Hodinové kolo 29, na kterém je přinýtována hodinová ručička 3 1 , je otočně uloženo na čepu 27a a zajištěno kolíčkem 28. Čep je pevně spojen s nosným rámem. Hodinovým kolem otáčejí již uvedené tři kolíčky na čelním konci hnací hřídele. Přestavení času se provádí vytažením zajišťovacího kolíčku, sejmutím hodinového kola, nastavením na požadovaný čas a opětným zajištěním kolíčkem. POSTUP PRÁCE Jak již jsem se na začátku zmínil, hodiny jsem vyrobil s použitím jen základního ručního nářadí a v tom smyslu je také dále popisována jejich výroba. Nosný rám 1 (obr. 2) vyrobíme odvrtáním, řezáním a pilováním z materiálu 5 mm tlustého. Otvor 0 4,5 pro zavěšení hodin na skobu vyvrtáme až po rozklepání patky, které provedeme za studena. Na spodní část rámu připevníme roznýtováním opěrku 2. Háček 3 k rámu
2
3
Obr. 2
4
Obr. 3
5
DETAIL OTVORU V RAMÉNKU
ŘEZ F-F
8
ŘEZ H-H
PŮDORYS
Obr. 5 přinýtujeme dvěma nýty. Zbývající otvory pro nýty vyvrtáme raději až po zhotovení ostatních součástek a po jejich „spasování". Týká se to hlavně otvorů, jejichž okótování je označeno hvězdičkou. Ložiska 4 a 5 vypilujeme, ložisko 6 ohneme z materiálu o tloušťce 4 mm. Navíjecí bubínek se skládá z vlastního bubínku 9, který zhotovíme z trubky o vnějším průměru 51 mm a z čel 7 a 8, která jsou s bubínkem spojena roznýtováním čelních výstupků na trubce. Čela
odvrtáme a vypilujeme z materiálu o tloušťce 4 mm. Přední čelo 7 je opatřeno výstupky pro natahování. Na vnitřní stěnu bubínku přinýtujeme západkové péro 10, které zapadá do rohatky 1 1 . Rohatku vypilujeme z materiálu o tloušťce 7 mm. Příčný otvor v rohatce (obr. $) o průměru 1,7 mm je pro závlačku 37, kterou se rohatka pevně spojí s hřídelí hnacího kola. Při sestavování navíjecího bubínku nesmíme zapomenout vložit rohatku dovnitř a potom teprve přinýtovat čela. Podložku 12 můžeme do bubínku vložit až po jeho
smontování. Dva otvory o průměru 6 mm v bubínku (obr. 3) slouží k prostrčení závlačky při konečné montáži hodin. Otvor v okraji bubínku u předního čela slouží k provléknutí navíjecího provázku, na kterém se po provlečení udělá uzel, a tím je s bubínkem pevně spojen. Ozubená kola. Pro přesnější rozdělení zubového věnce postačí, když si na čtvrtce rozdělíme kružnici asi o průměru 300 mm na příslušný počet dílků rovnající se počtu zubů, které spojíme přímkami se středem kružnice. Kolo pak položíme do
7
8
středu a na obvod dílky naneseme. Počty zubů jednotlivých ozubených kol jsou uvedeny na výkresech. Mezery mezi zuby prořízneme pilkou do hloubky, která je patrná z výkresu. Tvar zubů opilujeme, jak je naznačeno na obr. 3, det. B. Ozubený věnec hnacího kola 14 je zhotoven zvlášť a k nosnému kříži 1 5 ho přinýtujeme. Hodinové kolo 29 zhotovíme vcelku, hodinovou ručičku 31 (obr. 5) k němu přinýtujeme. Věnec krokového kola 21 vyrobíme z trubky o vnějším průměru 89 mm (obr. 4 ) ; s nosným křížem 22 je spojen roznýtováním. Opilovaní spojového lůžka na věnci a výstupku na nosném kříži je naznačeno na detailu A. Čelní zuby pilovitého tvaru na věnci krokového kola jsou provedeny podobně jako zuby záběrové. Nejdříve provedeme kolmé zářezy a potom šikmé, přičemž ponecháme dost materiálu pro dopilování. Náboje kol 16, 23 a 30 opilujeme ve vrtačce a do ozubených kol je nalisujeme. Hřidelky vyrobíme z tažené oceli o příslušných průměrech. Do čelního konce hřídele hnacího kola 13 vsadíme po nalisování prstence 13a tři unášecí kolíčky 20 (obr. 3). Jako kolíčky se osvědčily ocelové gramofonové jehly 0 1,5 mm. Otvory v hřídeli označené hvězdičkou vyvrtáme až po spasování. Na zadní konec hřídele krokového kola 17 nalisujeme pastorek, který má šest zubů z kolíčků 20, vsazených do otvorů čel 18 (obr. 4). Otvor pro připevnění krokového kola označený hvězdičkou opět vyvrtáme až po spasování. Lihýř (obr. 4) se skládá z vřetene 24, které je v horní části kónicky sbroušeno pro nasazení vahadla 25 a opatřeno otvorem 0 1 pro provlečení závěsné nitě. Dále musíme k vřetenu přinýtovat dvě patky 24a, jejichž tvar je patrný z řezu G-G. Konečné rozměry patek označené hvězdičkou upravíme až po sestavení hodin. Vahadlo 25 vypilujeme z oceli o průřezu 8x8. Otvor pro kónické nasazení na vřeteno je patrný z detailu. Na obou koncích vahadla vypilujeme zářezy pro zavěšení regulačních závaží 26. Regulační závaží opatříme očkem 26a z oceli 0 2 mm; po naražení do závaží očko opilujeme na průřez 1,5x1,5. Cifernik (obr. 5). Na nosné mezikruží ciferníku 32 přinýtujeme dvě nosné vidlice 33. Vlastní ciferník 32a je z měděného plechu, do kterého jsou vyraženy číslice a ozdobný okraj. Čísla vyrazíme vhodně sbroušeným šroubovákem a vrcholy čísel razníčkem sbroušeným do kosočtverce. Ozdobný okraj vyrazíme ocelovou trubičkou. Po vyražení ciferník vyleštíme, odmas-
Rozpiska materiálu
Hřebíčky 0 1 a 1,5, konopný provázek, pískovcové nebo ocelové závaží o hmotnosti 0,6 kg opatřené očkem
tíme a „popouštíme", tj. zahříváme, kdy se povrch mědi už od 150 C pokrývá slabou vrstvičkou kysličníku meďnatého, který mění barvu dalším zahříváním postupně od hnědooranžové přes červenooranžovou a fialovou až ke žluté. (Dalším zahříváním nad 300 °C se barevná škála opakuje.) Při dosažení nejtmavšího odstínu přestaneme dále zahřívat a necháme ciferník vychladnout. Pak jemnou brusnou pastou kysličník z hladkých ploch odstraníme a v prohlubních čísel a ozdobného okraje nám zůstane výrazná tmavá barva. Při upevňování ciferníku na nosné mezikruží 32 jsem byl nucen se dopustit prohřešku proti řemeslné čistotě a ciferník jsem na mezikruží přilepil epoxidem. Kolíky 34 pro připevnění nosných vidlic 33 na nosný rám 1 vyrobíme z nýtů. Zajištění kolíků proti vysunutí je provedeno hřebíčky, u kterých uštipneme špičky.
Závaži o hmotnosti 0,6 kg by mělo být kamenné nebo ocelové. Vyrobil jsem pískovcové, oválného tvaru se zacementovaným očkem. Provázek nesoucí závaží by měl být konopný. i Po sestavení hodiny nejdříve zaběhneme bez lihýře tak, že rukou otáčíme hnacím kolem. Zuby, které při otáčení kladou větší odpor dopilujeme —jde hlavně o zuby na hnacím kole. Pak hodiny zabíháme s lihýřem v činnosti; použijeme závaží až o dvojnásobné hmotnosti. I při tomto zabíhání se hodiny občas zastaví a my musíme zub, který klade větší odpor, dopasovat opilovaním. Dosáhneme-li u hodin přesnosti ± 1 hodina denně, pak še za náš výrobek nemusíme stydět, protože i v královských palácích dvouhodinová nepřesnost denně nebyla vzácností, jak se dovídáme z dochovaných zpráv. VLADIMÍR SYROVÁTKA
9
ELEKTRICKÁ „PETROLEJKA V některém interiéru se může dobře uplatnit elektrická lampička inspirovaná petrolejovými lampami, která ovšem nechce napodobit vzhled petrolejové lampy do všech důsledků. Proto je nožka relativně útlá a dává vyniknout stínidlu. To je v daném případě červené, což však není pro funkční ani estetické působení rozhodující; stejně dobře se
10
uplatní stínidlo bílé, které je k dostání jako stínidlo pro petrolejové lampy menšího rozměru. Míry stínidla určují jak průměr nosného kruhu, tak i proporce stojanu, který se skládá z nožky a podstavné desky — obojí je soustružené. Stojan působí především svým tvarem. Protože jsem získal destičku mahagonového dřeva, sáhl jsem navíc ke
kombinaci dřev: podstavnou deskou 1,2 jsem vyrobil z mahagonu, který svým temně červeným zbarvením kontrastuje se světlou nožkou 3,4 a zvyšuje tak estetický účin (kombinovaní samozřejmě vůbec není nutné).
POSTUP PRÁCE Nejdříve si vysoustružíme stojan. Ideální by bylo soustružit celý stojan lampičky vcelku, ale nezávisle na kombinování dřeva jsem zvolil postup soustružení ve dvou částech — najednou podstavec 1 a 2 a nožku 3 a 4. Stojan lze vysoustružit i ze čtyř dílů, jak ukazuje výkres. Přitom je ovšem nutno pečlivým soustružením dosedacích ploch nožky a podstavné desky zajistit souosost všech dílů. Pro nožku 3,4 jsem použil jako výchozího materiálu horní části kuželové nábytkové nohy zakoupené jako polotovar v prodejně pro kutily, ze které jsem odřízl kus s odpovídajícím přídavkem na soustružení (z každé strany 2 — 3 cm). Po pečlivém orýsování středů jsem opatrně vyvrtal průchozí otvor pro vodič — ústí otvoru na obou stranách posloužilo také pro uložení mezi hrotem koníku a unášecím trnem soustruhu. Při vrtání musíme dát pozor na pevné a správné upnutí; je třeba pracovat s dostatečně dlouhým vrtákem a vrtat z jedné strany. Podstavnou desku 1,2 potřebné výšky (35 mm) jsem k dispozici neměl. Slepil jsem proto dvě tenčí destičky lepidlem Herkules; ještě před lepením jsem obě destičky nahrubo upravil na míru tak, aby nebylo nutné ubírat zbytečně mnoho materiálu na soustruhu a vystředil na společný otvor 06 mm. Spojení slepením je po důkladném zaschnutí dokonalé. Samozřejmě lze obě části podstavce soustružit zvlášť. Pro soustružení podstavné desky je správné použít unášecí desky (součást stojanu vrtačky Combi), která zajistí správné uložení materiálu při obrábění. Všechny díly po soustružení vybrousíme a vyhladíme. Jednotlivé díly podstavce i nožky slepíme lepidlem Herkules. Aby byla zajištěna souosost všech dílů stojanu, doporučujeme provléct prostředním otvorem kovovou trubičku vhodného průměru a tou teprve provléci vodič. V tělese nožky shora vyvrtáme otvor pro zapuštění objímky kopinatým vrtákem odpovídajícího průmě-
Rozpiska materiálu
ru (pozor na „zakousnutí" vrtáku, upnutí musí být velmi pevné). Objímku nezapustíme úplně — hlavně proto, aby se vlákno žárovky dostalo do polohy, ve které bývá u petrolejových lamp hořící knot. Podstavec provrtáme šikmo otvorem 06 mm; ústí tohoto otvoru spojíme na spodní straně žlábkem pro uložení plochého dvoužilového
vodiče s ústím osového otvoru. Po smontování podstavce lampičky, zapojení a zapuštění objímky celý podstavec napustíme včelím voskem a po zaschnutí vyleštíme do matného lesku. Nosný kruh 6 pro uložení stínidla vyrobíme z pásku měkkého mosazného plechu. K ohnutí do potřebného tvaru potřebujeme vhodný přípravek. Výborně se hodí kruhový rámeček na vyšívání, který má právě potřebné rozměry: mezi vnitřní a vnější kruh uložíme mosazný pásek, na jedné straně jej slícujeme s hranou upínacího „přípravku" a šroubem dotáhneme vnější kruh. Tím se vložený pásek pevně upne, takže jej můžeme malým kladívkem postupně vytvarovat. Potom si ověříme přesnou míru kruhu a v místě přesahu prorazíme dva otvory pro nýtování. Použijeme malých mosaz-
VELK V prodeji se objevují nové šedivé velkoplošné vypínače, jejichž eleganci daleko převyšuje praktická výhoda, že se neohmatá malba stěny kolem dokola. Nový materiál je však zcela neprůsvitný a nelze jen tak použít známé signalizace doutnavkou u takových místnůstek, v nichž zapomínáme zhasínat a do kterých chodíme i v noci. Abychom i u těchto vypínačů mohli použít signalizace doutnavkou, vyřízneme do klapky vypínače lupénkovou pilkou čtverhranný otvor (nejhezčí je v dolním rohu) a čistě zapilujeme. Jako „sklíčka" použijeme průhledné víčko od kalafuny (musí jít naleptat nitroředidlem nebo čistidlem Čikuli). Do víčka vyryjeme rýsovadlem mřížku a pak vyřízneme okénko o trochu větší,než je vyříznutý otvor ve vypínači. Okénko přesně zabrousíme na skelném papíru a zamáčkneme mřížkováním zevnitř do klapky vypínače. Zevnitř naneseme na obvod otvoru
ných hřebíčků zkrácených na patřičnou míru. K hotovému kruhu pak připájíme zvenku tři mosazná nosné dráty 7, jejichž tvar upravíme zkusmo; pro zvětšení dosedací plochy dráty roztepáme do plošky, kruh rozdělíme na tři díly po 120". Ještě před pájením roztepáme i opačné konce drátů. Prstenec 5 odřízneme z kusu mosazné tenkostenné trubky s vnitřním průměrem 52 mm. Neseženeme-li takovou trubku, stočíme prstenec z 10 mm širokého pásku mosazného plechu tloušťky 1 mm a snýtujeme. Tímto prstencem pak upevníme (pouhým navlečením) opěrné dráty 7 ke stojanu. Při všech pracovních úkonech musíme dbát na bezpečnost práce, při montáži objímky a vodiče je nutno zachovat příslušné předpisy a normy. DR. M I L A N KYŠKA
PRO SPÍŽ šroubovákem kapičky ředidla. Vzlínavostí zateče ředidlo do spáry a okénko pevně přilepí. Pro připomenutí připojujeme schéma: Paralelně k vypínači V připojíme doutnavku H, která svítí dokud je vypnuto. Nejlevnější je doutnavka použitá z nefungujícího startéru k zářivce (kondenzátor a obal se zahodí) doplněná odporem R 80 kQ/0;5 W. Při 220 V tečou 3 mA, 0,6 W. Připájíme delší kousky šňůry a vše navlékneme do izolační trubičky. Ve vypínači je pro doutnavku dost místa. Není sice přímo za sklíčkem, ale od toho je právě to poškrábání, aby svit pronikl i do rohu. Bylo by také možné nechat krycí sklíčko čiré a přilepit větší proužek průhledné hmoty až před doutnavku jako světlovod. Tento světlovod by se musel poškrábat v plošce za okénkem. Nelepili bychom ho celou plochou, ale pouze několika okrajovými body. Já
jsem dostal doutnavku téměř až za okénko, takže světlovod byl zbytečný. ZDENĚK ŠKODA
11
SUŠÁK NA PLENY Sušení plen a drobného dětského prádla v zimním období trvá příliš
dlouho a zásoba čistého' prádla často nestačí. Zhotovil jsem proto «• jednoduchý sušák na pleny a prádlo, který jsem umístil nad kamna WAW. Na sušák je možné pověsit až 35 plen nebo obdobné množství prádla, které uschnou během 2 až 3 hodin; vzduch v místnosti se navíc příjemně zvlhčí (relativní vlhkost nestoupla přes 75 % ) . Princip sušáku spočívá v tom, že mezi dvěma držáky ve tvaru T je napnuto silonové lanko. Vzdálenost držáků vymezuje vzpěra, která zapadá do úchytek na nosnících. Její montáž a demontáž usnadňuje pružnost silonového lanka. Rozměry sušáku a uchycení držáku, volíme podle vlastních podmínek. K tělesům ústredného topení může být sušák uchycen třmeny, přičemž se držáky do třmenů nasouvají. V době, kdy se prádlo nesuší, lze sušák snadno demontovat a uložit, přičemž nezabere víc místa než smeták. ING. JIŘÍ VEGRICHT, CSc.
POSTEL NA KAŽDÝ VEK Postieľka s ohrádkou vyhovuje dieťaťu do dvoch až troch rokov. Potom je alebo malá, alebo nebezpečná — dieťa sa pokúša ohrádku preliezať, prestrkáva ruky, nohy, hlavu. Vzniknú tak situácie, ktoré veľakrát dospelému nie sú na smiech. Na váľandu je zasa skoro, pretože v spánku môže dieťa z nej spadnúť. Zhotovil som preto posteľ s překlopnou bočnou doskou, ktorá počas spánku chráni dieťa pred pádom z postele a v ostatnom čase je preklopená na druhom boku postele — pri stene. Navrhnutým spôsobom môžeme upraviť staršiu posteľ, ale aj novú váľandu za predpokladu, že čelné dosky presahujú výšku matracov aspoň o 1 50 mm. Inak musíme prichytenie otočného bodu preklopnej bočnej dosky upraviť. Tým, ktorí budú stavať nové lôžko, poslúži na orientáciu výkres. Rozmery neuvádzame, pretože každý bude postupovať podľa svojich potrieb. Rozmery postele môžu zodpovedať výške dospelého človeka, pretože preklopnú bočnicu možno ľahko odmontovať, keď sa stane nepotrebnou. Základný rám 1 je z uholníkov 40 x 40. Výhodne možno použiť rám zo starej drôtenky. Privaríme naň
12
štyri nohy 2 z oceľových rúrok a závrtkami 8 priskrutkujeme v rozstupoch asi 200 mm bočné lišty 4 a čelá 3. Hlavy závrtiek musíme zapustiť. Na takto zhotovený základný rám položíme voľne dosky 5 a na ne matrace. Posteľ je hotová a môžeme začať zhotovovať preklopnú bočnicu. Dĺžku preklopnej bočnice vypočítame z celkovej dĺžky postele, od ktorej musíme odpočítať dve hrúbky čela 3 a dve hrúbky vložiek 13. Na konce bočnice 6 priskrutkujeme vždy tromi závrtkami 9 ramená Rozpis materiálu
7. Na druhom konci ramena vyvŕtame vo vzdialenosti rovnajúcej sa polovici šírky postele otvor 0 10,2 mm. Aj uprostred čela 3 vyvŕtame otvor 0 10,2 mm a z vonkajšej strany ho zahĺbime. Ramenom prestrčíme vratovú skrutku 10, navlečieme vložku 13, prevlečieme čelom a zabezpečíme maticou 11 s podložkou 12. Nakoniec prelepíme hlavy závrtiek v bočnici a skrutiek v čelách lepiacou páskou a celú posteľ nalakujeme. JOSEF KOZEL
PREKLÁPACIA BOČNICA
REZ A-A REZ OTOČNÝM ZÁVESOM
13
SLEPÝ KOUT
KRYCÍ DESKA
14
OTOČNÁ POLICE V dnešní době je hodně domácností, které se nově zařizují, nebo se byty různě adaptují a renovují. Přitom jsme často postaveni před problém: co se slepým koutem? Někdy i při vyzkoušení všech možných sestav nábytku v místnosti nezbývá jiné řešení, než přistavení dvou kusů nábytku do rohu místnosti (obr. 1 ) . Takto vzniklý slepý kout není vůbec hezký a je zcela nevyužitý. Pokud celková sestava nábytku dovolí, abychom posunuli oba kusy umístěné v rohu místnosti o kousek zpět, pomůže nám to vyřešit celý problém jak esteticky, tak i funkčně. Do získaného prostoru můžeme vestavět otočnou polici, která u každého najde mnohonásobné využiti (obr. 2). Do přihrádek otočné police můžeme uložit věci podle toho, v které místnosti je umístíme. V koutě obývacího pokoje to mohou být knihy, dýmky, kazeta s cigaretami a popelník, likéry a karetní hry. V dětském pokojíku potřeby pro batole k mytí a hygieně, pleny, láhev na pití a hračky. Jistě by nás napadla řada dalších možností pro využití poličky; ať už pro uložení nějaké sbírky nářadí v našem pracovním koutku, potřeb pro šití a pletení,
nebo jako poličky čistě gastronomické s nevyčerpatelnou zásobou koření, přísad ke grilování, speciálního náčiní a potřebné literatury. Rozměry police určíme podle místa, které máme k dispozici, a podle velikosti předmětů, které budeme do přihrádek ukládat. Přitom si můžeme zvolit uspořádání přihrádek po celém obvodu ve stejné výšce, nebo v různých výškách — přesazeně (obr. 3 ) . Celá konstrukce (obr. 4) je z dřevotřísky tlusté 1 5 mm, avšak je možné použít i prkna nebo laťovku. Podle zvolených rozměrů vyřízneme kruhové desky 1 a čtyři svislá prkna 2. Základní konstrukci slepíme na tupo lepidlem Herkules nebo studeným klihem a spoje pojistíme z druhé strany hřebíčky nebo lépe — vruty se zapuštěnou hlavou. Stejně upevníme i jednotlivé poličky. Do středů kruhových desek 1 vyvrtáme otvory 0 9,5 mm a zarazíme do nich čepy 5. V případě,že budeme do přihrádek ukládat knihy, pleny apod., prořízneme do jednotlivých dílu 3 drážky, do nichž budeme zasouvat zarážky 9, které zhotovíme z drátu, nebo umakartu (obr. 5 a, b ) . Na hotové konstrukci zatmelíme hlavy
Rozpiska materiálu
vrutů 4 a celou polici natřeme latexem, případně shodným lakem s ostatním nábytkem. Pokud bychom jako svislých prken 2 použili například překližku, použijeme konstrukce podle obr. 6. Vlepením hranolku dřeva do středu kříže získáme masivnější střed pro zapuštění čepů 5. Hotovou polici zasadíme čepem 5 do ložiska 7, ve kterém je vložena jedna ocelová kulička 6. Po vyzkoušení správného umístění police upevníme ložisko čtyřmi vruty 8 k podlaze. Horní ložisko upevníme zespodu na spojovací desku mezi nábytkem (obr. 2) a tím je zajištěna svislá poloha celé otočné police. Nakonec můžeme doplnit některé přihrádky opěrkami, nebo plůtky z drátu, aby některé vyšší předměty neupadly z přihrádek. Konstrukci VLÁD. CAFOURKA popsal JOSEF ŠŤASTNÝ
ČALÚNENÁ SEDACIA SÚPRAVA Túžil som po peknej sedacej súprave — pohovka a dve kreslá — ale ich cena (asi 7 0 0 0 , — Kčs) je pre mňa príliš vysoká. Rozhodol som sa preto zhotoviť si sám podobnú súpravu. Prototypom mi bola súprava Saskia. Samozrejme, nemal som možnosť kopírovať konštrukčné riešenie, a tak som musel vymyslieť konštrukciu sám. Súprava ma vyšla asi na 3 0 0 0 , — Kčs; najväčšiu položku robila potahová
látka a molitan. So súpravou som veľmi spokojný — používam ju bez chýb už dva roky. POSTUP PRÁCE Kostra kresla Z ohoblovaného hranola si pripravíme dve bočnice operadla 1 s rozmermi 50 x 1 00 mm a z hranola 50 x 50 mm tri priečky 2. Po opracovaní, t. j. po zhotovení dláb, zárezov a čapov všetky dielce zosa-
díme (obr. 1 a 2). V dolnej časti bočníc 1 potom pripevníme niekoľkými závrtkami (so zapustenou hlavou) hranoly 3 tak, aby sa končili 20 mm nad spodným okrajom bočníc 1. Do spodnej časti rámu operadla ešte vmontujeme spodnú priečku 4 a zabezpečíme ju niekoľkými závrtkami. Rám sedadla zostavíme z dvoch bočných líšt 6 a z prednej lišty 7. Zostavený rám potom pripevníme do vopred
15
18
Obr. 2
VR
17
Obr. 3
18
19
Obr. 5
Rozpis materiálu
pripravených zárezov v bočniciach 1. Zadnú lištu rámu sedadla 5 pripevníme na výplňové hranoly 3. Obidva rámy bočných operadiel — vlastne lakťových operadiel — zostavíme podobným spôsobom. V prednej a zadnej lište 8 a 9 zhotovíme šikmé dlaby na priečku 10 a dolnú spojovaciu lištu 1 1 . Hornú časť operadla tvorí doska 13. Takto pripravené dielce naglejíme (otvory aj čapy) a zostavíme dohromady. Po úplnom zaschnutí pripevníme ďalšie výplne — hranoly 12 a podpery 14 a 15. Z latovky hrubej 20 mm alebo z dosky vyrežeme podľa nákresu štyri čelá 16 a pripevníme ich niekoľkými skrutkami alebo pomocou kolíčkov na lišty 8 a 9. Hotové kostry bočných operadiel spojíme pomocou stolárskych zvierok s prostrednou konštrukciou sedadla. V bočnej lište 6 a v priečke 10, ktoré sa musia navzájom kryť, vyvŕtame otvory s priemerom 8,5 mm na SDoiovacie skrutkv 24 (det. B na obr. 3 ) . Celú kostru provizórne zoskrutkujeme a skontrolujeme, či sa nekolíše. Ak je všetko v poriadku, môžeme v práci pokračovať. Kryty 18, 19, 20, 2 1 , 36 a 37 sú zo sololitu (obr. 3 ) . Pretože neskôr budeme každý jednotlivý diel čalúniť samostatne, pripevníme ich zatiaľ iba ľahko niekoľkými klinčekmi. Priestor, ktorý vznikol po celej dĺžke bočného operadla, vyplníme papierovou vatou 22. Predáva sa v drogérii v baloch s priemerom 110 mm. Každý bal rozrežeme po dĺžke na dve polovice a tie potom kladieme na rovnú dosku 13tak, aby sme vyplnili celý priestor medzi obidvoma čelami 16. Takto pripravené operadlo potiahneme tenkou látkou, ktorú čalúnnickými klinčekmi pribijeme na hrany dosky 13. Na sedacom ráme zhotovíme výplet z popruhov 23. Ako ukazuje det. A na obr. 3, ide o krížový výplet; najprv napneme všetky popruhy (asi šesť párov) na dlhšej strane rámu. Konce popruhov pripevníme na zadnej lište 5 klinčekmi s väčšou hlavou (na papier), aby sa popruh nevytrhol. V prednej časti potom pomocou klieští alebo zvierky každý pás vypneme a pripevníme na vnútornú stranu prednej lišty 7. Priečne pásy pripevníme najprv na jednej bočnej lište 6, potom ich podvliekame striedavo pod každý druhý pozdĺžny pás a druhý koniec po vypletení pripevníme na druhú lištu 6. Kostra je hotová a zostáva len pri neskoršom čalúnení a zostavovaní pripevniť vpredu pod sedadlom čalúnenú dosku 17.
Kostra pohovky Základom pohovky (obr. 4) je nosný rám zhotovený z dvoch dosák
20
25 a z dvoch bočných dosák 26. Použijeme alebo ohobľované dosky, alebo latovku. Aby spojenie bolo pevnejšie, vystužíme rám v rohoch štyrmi hranolmi 27. Všetky spoje starostlivo zaglejíme a ešte zabezpečíme závrtkami. V zadnej časti rámu pripevníme pomocnú lištu 28, na ktorú neskôr priskrutkujeme klavírový záves 30. Na dno základného rámu môžeme ešte pripevniť pomocou tenkých líšt sololitovú platňu, čím vznikne odkladací priestor. Rám veka 29 zostavíme jednoduchým spôsobom — preplátovaním líšt 30 x 50 mm. Hotové výklopné veko pripevníme pomocou klavírového závesu 30, ktorý priskrutkujeme na lištu 28 a na zadnú hranu veka (pozri det. C na obr. 4). Lištu 28 a veko 29 ešte pokryjeme krytom zo sololitu 31 a 3 2 ; pretože sololit sa po určitom čase prenáša, je lepšie zhotoviť kryt veka
lištou bočného operadla 9, aby celá konštrukcia pohovky bola pevná a nekývala sa. Čalúnenie Skôr ako začneme, dôkladne si prezrieme pripojené fotografie.
Najprv oblepíme čelá 16, dolné, vonkajšie 20 aj vnútorné 18 bočnice bočného operadla, prednú lištu 7 a zadné operadlo 36 a 37 z obidvoch strán molitanom 5 mm hrubým (používame lepidlo Alloprén). Na tieto časti nastriháme poťahovú
32 z 5 mm hrubej preglejky. V mieste spojenia klavírovým závesom ponecháme medzi krycími doskami 31 a 32 dostatočnú vôľu, aby sa veko ľahko zdvíhalo. Operadlo pohovky 33 zhotovíme z líšt 50 * 50 mm rovnakým spôsobom ako veko. Hotové operadlo pokryjeme sololitom 34. Rám operadla aj výklopné veko môžeme vypliesť popruhmi rovnako ako sedadlo kresla. Ak si zvolíme tento spôsob, nemusíme robiť kryty zo sololitu 32 a 34. Bočné operadla pohovky sú úplne rovnaké ako bočné operadla kresla. Na nosný rám pohovky ich pripevníme skrutkami 2 4 ; bočné operadlo zvŕtame s bočnou doskou pohovky dvoma otvormi v priečke 10 a jedným otvorom v dolnej priečke 1 1 . Okrem toho ešte zvŕtame krajný hranol operadla pohovky so zadnou
21
látku na všetkých stranách väčšiu o 30 mm na zahnutie dovnútra. Poťahovú látku na čelá bočných operadiel 16 pripevníme malými čalúnnickými klinčekmi po bokoch. Poťah bočnice 18 prilepíme z vnútornej strany k sololitu a potiahnutú bočnicu malými klinčekmi pripevníme na nosnú časť bočných operadiel. Aj poťah bočnice 20 pretiahneme na vnútornú stranu, ale tu ju začistíme tenkou látkou. Na sedacej časti očalúnime potahovou látkou iba predný hranol 7; k poťahovej látke prišijeme tenkú látku, ktorou potiahneme zvyšnú časť. Na prednú dosku operadla si vystrihneme podľa strihu 38 poťahovú látku, ktorú v rohoch zošijeme, navlečieme a zozadu pripevníme malými čalúnnickými klinčekmi. Zadný kryt operadla 37 potiahnutý poťahovou látkou podľa strihu 39 pribijeme niekoľkými klinčekmi^ a tým zadnú časť operadla začistíme. Sedaciu časť aj operadlo pohovky čalúnime rovnako, iba rozmery budú iné.
Pripravíme si čalúnenie prednej dosky kresla a pohovky. Podľa rozmeru dosák si nastriháme tenkú látku a molitan 5 mm hrubý; poťahovú látku nastriháme s prídavkom asi 50 mm na všetkých stranách. Na tenkú látku položíme dve vrstvy molitanu, navrch poťahovú látku a všetko spolu prešijeme v pravidelných pásoch širokých 1 00 mm. Súčasne prešijeme v poťahovej látke rohy. Hotový poťah potom zospodu pripevníme malými čalúnnickými klinčekmi (na pohovke po bokoch). Teraz už môžeme zoskrutkovať sedaciu časť s bočnými operadlami. Hornú časť bočného operadla pokryjeme poťahom 35 (obr. 4). Tenkú látku a, dlhú asi 80 crry a poťahovú látku b, dlhú asi 90 cm, zošijeme z troch strán, obrátime a potom obidve látky prešijeme v šírkach po 1 00 mm tak, že vzniknú akési kapsy. Tie potom vyplníme pásmi z molitanu širokého 90 mm a hrubého 30 mm a po naplnení
kapsy obšitím uzavrieme. Takto pripravené poťahy pripevníme na spodnú stranu hornej vonkajšej bočnice 21 a bočnice pripevníme na nosnú časť operadla. Potom poťah přehneme cez bočné operadlo a pripevníme ho zospodu na hornú vnútornú bočnicu 19 a bočnicu i s poťahom upevníme. Nakoniec pripevníme už potiahnutú bočnicu 20. Zostáva nám už iba zhotoviť vankúše sedadla a operadla 40 z molitanu 10 cm hrubého. Na kreslo potrebujeme po jednom sedacom a opieracom vankúši, na pohovku tri sedacie a tri opieracie vankúše. Podľa strihu 41 a 42 na obr. 5 si nastriháme poťahovú látku (kóty v zátvorke platia pre vankúše na pohovku) a v rohoch zošijeme. Do poťahu vložíme molitan a vankúš zospodu začistíme tenkou látkou, ktorú prišijeme ručne. KONŠTRUKCIU VLÁD. GUTMANA opísal OTA ZÝKA
SKLADACÍ POLICE V domácnosti i dílně často potřebujeme nenáročné skříňky stavebnicového typu, které lze snadno vyrobit a které svým vzhledem jsou použitelné i pro náročnější interiér. Základní surovinou pro výrobu skříňky je laťovka, silnější překližka nebo demontované díly staršího nábytku. Můžeme samozřejmě použít i „laťovku" vlastní výroby, jak byla popsána v USS č. 20. Spojovacím materiálem je lišta používaná pro elektrotechnické instalace kabelů, zvaná NIDAX. K vlastnímu sestavení jsou pak zapotřebí již jen vruty, jimiž jsou nařezané lišty v místech spojů přišroubovány. Nejprve změříme a nařežeme bočnice skřínky. Podle obr. 1, který představuje bok skřínky zevnitř, přišroubujeme v místech spojů lišty, které budou na obou stranách kratší o tloušťku zadní, případně i přední stěny skříňky. Z listů pilky na železo si vyrobíme přípravek podle obr. 2, kterým ručně vyfrezujeme zářezy po celé délce horní desky a dna police, aby celek bylo možno lehce sestavit, popř. rozebrat. EDUARD VACEK
22
DVOJHLASNÝ BYTOVÝ ZVONČEK V novostavbách je bežné, že bytový zvonček sa spravidla ovláda z dvoch miest. Jedno zvončekové tlačidlo je zvyčajne umiestnené v bezprostrednej blízkosti vchodu do bytu a druhé pri vchodových dverách do domu. Všetky bytové zvončeky sa napájajú z jedného schodiskového napájacieho transformátora TR. Určitou nevýhodou tohto usporiadania je, že pri zazvonění v byte nevieme, pri ktorom zvončekovom tlačidle osoba, ktorá zvonila, stojí. Tento nedostatok sa dá jednoduchým spôsobom podľa priloženého náčrtku odstrániť. Úprava sa zakladá na tom, že do série s jedným z ovládacích tlačidiel A1 alebo A2 zaradíme polovodičovú diódu D. Dióda striedavý prúd do zvončeka usmerní a zvonček napájaný takýmto usmerneným pulzačným napätím má odlišný zvuk od zvuku, ktorý zvonček vydáva pri napájaní striedavým prúdom. Podľa zvuku zvončeka ľahko poznáme, ktoré zvončekové tlačidlo sa použilo.
Možno použiť ľubovoľnú polovodičovú diódu na prúd minimálne 0,1 A a na napätie minimálne 20 V. Uvedenej podmienke vyhovujú napríklad diódy typu KY 1 30/80 + 1000, KY 132/80 + 1 000. KY 701 + 5, 32 + 35 NP 70 a pod. Diódu umiestnime priamo do škatule zvončekového tlačidla na jej polarite. ĽUBOMÍR SKÝVA
ZAPOJENIE AUTOMATICKEJ PRÁČKY V USS č. 16/1 975 opísal Ing. Jiří Priegelhof zapojenie automatickej práčky v panelovom byte. Spôsob, ktorý uvádza, je komplikovaný, lebo treba vypínať vodu v stúpačke a vypúšťať ju, čo vyžaduje dohodu s obyvateľmi bloku a spoluprácu s jedným z dolných susedov. To všetko sa musí urobiť aj vtedy, keď treba odstrániť tesnenie a pri výmene tesnenia sedla ventilu. Vyhotovenie nie je bezpečné a navyše tento zásah do vodovodnej inštalácie je nesprávny. Preto uvádzam nový, jednoduchší spôsob, pri ktorom práčku napojí-
me od prípojky k splachovacej nádrži záchodu. Celkové náklady nie sú vyššie ako Kčs 5 0 , — a vyhotovenie netrvá šikovnému domácemu majstrovi dlhšie ako 1,5 h. Kúpime si potrebný inštalačný materiál podľa rozpisu materiálu a pripravíme si náradie. Zatvoríme ventil 1 prívodu k splachovaču. Odskrutkujeme maticu 2 na jednom aj druhom konci novodurovej rúrky 3. Na 3/4" vývod 4 od nádrže natočíme konope, natrieme fermežou a naskrutkujeme odbočku TE 5. Pripravíme si jednoznačnú vsuvku 6 s vonkajšími závitmi, na ktoré natočíme konope, a natrieme fermežou. Vsuvku naskrutkujeme do odbočky. Na tretí vývod podobne naskrutkujeme rohový ventil 7, na ktorého 3/4" vývod naskrutkujeme hadicu od práčky s 3/4" presúvacou maticou. Novodurovú rúrku 9 na konci s presúvacími maticami nad miernym plameňom zohrejeme a sformujeme tak, aby sa dala naskrutkovať od ventilu 1 na vsuvku 6. Hadicu 8 k práčke do kúpeľne vedieme otvorom steny, kadiaľ prechádza odpadové potrubie, alebo stenu prevŕtame. Ak dĺžka hadice
nestačí, spojkami na hadice ju predlžime. Vytvorený systém uvedieme pod tlak vody a sledujeme, či spoje nepresakujú. Ak áno, opatrne ich pritiahneme. PAVOL SLOVENSKÝ
Rozpis materiálu Č.
Súčiastka
5 6 1
Jednoznačná odbočka TE 90' s vnútorným závitom 112" Jednoznačná vsuvka s vonkajšími závitmi 112" Výtokový rohový ventil 1/2" so závitom 3/4" na presúvaciu maticu
ks
Materiál ČSN 13 8220 ČSN 13 8243
23
NA CHATU SEDLIACKY NÁBYTOK II V zborníku USS č. 22 sme uverejnili všeobecné pokyny a návod na zhotovenie stola, lavice a stoličky. Teraz uverejňujeme návod na zostávajúce kusy sedliackeho zariadenia. estetickú funkciu; závesy dverí kúpime hotové, pretože vykovať skutočné závesy pôvodných tvarov je náročné. Namiesto toho nakreslíme podľa lepenkovej šablóny zvolený obrys na plech 0,6 až 1 mm hrubý, vystrihneme ho nožnicami na plech
_ 100
PRÍBORNÍK (KREDENC) Pomocou mriežky, kde je skutočná veľkosť jedného dielika 5><5 Cm (obr. 6), jednotlivé dielce prekreslime v skutočnej veľkosti na baliací papier. Potom si pripravíme dosky (fošne) tak, aby sme tento vzácny materiál optimálne využili. Po opracovaní a zglejení dosák (fošní) na ne prekopírujeme tvary 24, 30 a 34 a vyrežeme ich; ostatne časti príborníka majú tvar pravidelných obdĺžnikov. Dvere môžeme zhotoviť viacerými spôsobmi: dvere 28A sú z preglejky, na ich prednej stene je prilepený ozdobný rámček z líšt. Dvere 28B sú rámové dvere, ktorých prednú stenu tvoria palubovky a zadnú sololitová doska. Na rámových dverách 28C je priestor vnútri rámu vyplnený preglejkou pripevnenou na rám z prednej aj zadnej strany zaobjen)DU lištou. Prirodzene, sú možné aj iné riešenia; ide iba o to, aby štýlovo ladili s týmto typom nábytku. Zostavovanie kredenca z jednotlivých dielcov je zrejmé z obr. 5. Ozdobné kovanie 29A, B, C má iba
24
a začistíme pilníkom. Začisťuje sa najlepšie tak, že viac dielcov pripneme naraz do zveráka a naraz ich pilujeme. Nakoniec povrch plechu zvrásnime kladivkom, vyvŕtame otvory na závrtky a kovanie natrieme čiernou matnou farbou.
30
UPEVNENIE ZÁVESOV DVERl
ROZLOŽENÉ DVERE
28A
25
Rozpis materiálu
POLICE NA TANIERE
Dielce 48, 49, 50 a 51 zhotovíme a zostavíme už opísaným spôsobom. Na spájanie okrem klinov použijeme glej alebo lepidlo, pretože závrtky by v slabých latkách zle držali. (Po naglejení alebo natretí lepidlom na stykových plochách zabezpečíme spojené dielce slabými klinčekmi.) Pozn. red.: Polička je nakreslená na osem druhov korenín. Sú „kuchári", ktorí okrem soli používajú iba korenie a papriku — obidvoje
Tradičnou súčasťou ľudových interiérov je aj Tudová keramika — taniere, džbánky, hrnčeky a pod. Preto sú vhodné police dôležitými kusmi sedliackeho nábytku. Výroba je podobná ako pri predchádzajúcich kusoch. Podľa šabló-
MENŠIA POLIČKA
ny (obr. 7) vyrežeme dve bočnice 36 a hornú priečku 37. Pri dielcoch 38, 39 a 40 je dôležité urobif správne otvory na kliny. Otvory musia zasahovat aspoň 2 mm dovnútra za vonkajšiu plochu bočnice 36, aby kliny policu dobre „pritiahli". Kliny musia v otvoroch pevne sedieť, aby sa nekývali. Preto ich urobíme z tvrdého dreva, ktoré sa časom nepoddá.
26
môže slúžiť rovnako na vystavenie ľudovej keramiky, pričom na kolíky 47 vešiame za ucho hrnčeky, alebo ako polička pri umývadle, v kuchynskom kúte a pod. Vyrezávané dielce 42 a 43 zhotovíme spôsobom opísaným pri predchádzajúcich kusoch.. Oproti polici na taniere je tu rozdiel v tom, že dielce 43 a 44 sú na bočnice 42 pripevnené závrtkami. Pri montáži postupujeme tak, že najprv na dosku 45 nasadíme bočnice 42 a pevne ju pritiahneme klinmi 4 1 . Potom priskrutkujeme dielce 43 a 44 a zhora dosku 46. Nakoniec si rozmeriame rozmiestenie kolíkov 47, vyvŕtame otvory a do nich kolíky zaglejime. POLIČKA NA KORENICKY je tiež typickou súčasťou ľudovej kuchyne. Vzhľadom na jej rozmery ju nebudeme robiť z cólových dosák, ale z mäkkých latiek s hrúbkou do 10 mm. Oblé tvary budeme vyrezávať lupienkovou pílkou.
však vo väčšom množstve. Pre tých je počet osem koreničiek zbytočný. Sú však aj „majstri kuchári", ktorí pracujú s mnohými druhmi korenín. Tí si môžu poličku upraviť alebo tak, že ju urobia väčšiu, alebo ju upravia na tri-štyri poschodia. Koreničky do poličky 53 urobíme tiež z tenkých latiek. Sú to škatuľky s rozmermi 6 0 x 7 0 x 9 0 mm, zglejené alebo zlepené (spoje zabezpečíme slabými klinčekmi). Viečka sa otáčajú na
27
klinčekoch zatlčených zo strany bočníc. Je dôležité, aby klinčeky boli v osi, lebo inak by sa viečko pri otváraní křížilo. Dôležité je aj umiestnenie klinčekov do vonkajšieho horného rohu viečka. Ak však zaoblíme zadnú stranu viečka na presný polkruh, potom musíme umiestniť klinčeky do stredu myslenej kružnice. Najlepšie na utesnenie koreničky je viečko, ktoré sa na teleso škatuľky iba položí, pričom zárez vo viečku presne zapadá dovnútra koreničky. Také viečko ľahko zhotovíme zlepením dvoch
obdlžničkov, pričom dolný má rozmery zhodné s vnútornými rozmermi koreničky, horný je o niekoľko milimetrov na každej strane väčší ako vonkajšie rozmery telesa koreničky. Estetická úroveň celej police aj s koreničkami do veľkej miery určuje druh a urobenie nápisov. Ak použijete písmo, akým sa u nás pred 100 až 200 rokmi tlačilo, mali by ste použiť aj vtedajší pravopis. Písmo alebo maľujeme štetcom, alebo vypaľujeme. Zdobenie sedliackeho nábytku maľbou alebo vypaľovaním
je však už iná kapitola, ku ktorej sa po čase vrátime. OTA ZÝKA Pozn.: Zariadenie sedliackej izby, ktoré sme opísali v zborníkoch č. 22 a 23, prirodzene nevyčerpáva všetky druhy nábytku. Podobne možno zhotoviť posteľ, rohovú skriňu, truhlicu a i. Uvítame, keď nám čitatelia, ktorí si podľa svojej potreby rozšírili uvedené zariadenie, pošlú fotografie svojich výrobkov na prípadné publikovanie. Red.
VARIČ ZO SPÁJKOVACEJ LAMPY Na našom trhu nedostať varič vhodný na pešiu turistiku — ľahký a skladný, ktorý by sme mohli nosiť v batohu a používať hoci len v krajnom prípade, např. pri náhlom zhoršení počasia. Vyrába sa len prenosný varič Butar (škatuľový typ); je však dosť objemný, s plnou bombičkou váži asi 1 kg a je podľa mojich skúsenosti — dosť poruchový. Pretože mám spájkovaciu lampu Butar, rozhodol som sa rozšíriť jej použiteľnosť a upraviť ju na vhodný varič. Úpravou som získal skutočne veľmi ľahký varič — s plnou bombičkou váži len 0,5 kg. Konštrukciu som volil tak, aby sa po rozobratí dali jednotlivé diely vhodne zložiť. Nožičky stojančeka 7 sa vyskrutkujú, držiak roštu 4 aj s objímkou 3 sa nasunie zozadu na bombičku a spolu s horákom 1 a tyčkami roštu 6 sa vloží do podlhovastého vrecúška z pevného plátna, ktoré sa uzaviera na šnúrku. Zloženie variča pred použitím trvá najviac jednu minútu. Horák 1 je výrobne najpracnejší. Skladá sa z telesa horáka a z kruhovej platničky s otvormi. Teleso loráka musíme vysústružiť; chladiace rebro znižuje teplotu regulačného ventilu, nie je však nevyhnutne potrebné. Do kruhovej platničky hrubej 0,8 až 1 mm vyvŕtame najskôr otvory 0 0,8 mm — ich počet na príslušných kružniciach je uvedený
28
na výkrese. Po vyvŕtaní otvorov zarovnáme a obrúsime ich hrany, a až potom kruhovú platničku pri tužíme do telesa horáka. Krúžok na reguláciu vzduchu 2 vysústružíme zo skrutkovej ocele. Rozpis materiálu
Po vyvŕtaní otvorov 0 6,5 mm krúžok trochu deformujeme, aby sa po nasadení na teleso horáka voľne netočil. Krúžok však môžeme vyrobiť aj z plechu s hrúbkou 0,8 mm. Množstvo vzduchu stačí nastaviť
SPÁjKOVANÉ MOSADZOU
29
raz, pri prevádzke ho už nemusíme meniť. Objímku 3 zhotovíme z duralu. Pri výrobe musíme dať pozor, aby sme šikmé otvory na nožičky vyvŕtali pod tým istým uhlom. Zvislé otvory slúžia na prívod vzduchu; ich veľkosť ani počet nie sú kritické. Držiak roštu 4 zvinieme z plechu hrubého 0,8 mm, ktorý zvaríme.
Môžeme použiť aj tenkostennú rúrku; v závislosti od jej svetlosti musíme však upraviť aj rozmer protikusa — objímky 3. Po obvode privaríme štyri rúrky 5 na prichytenie tyčiek roštu. Výrezy v rúrkach musíme robiť opatrne (např. ihlovým pilníkom), aby sa tyčky po nasadení nehýbali. Rozmery tyčiek roštu 6 aj ohyb prispôsobíme roz-
merom najčastejšie používanej nádoby. Nožičky 7 zhotovíme z rúrok, do ktorých na jednom konci vyrežeme vnútorný závit M4. Do rúrok naskrutkujeme dlhšie skrutky M4 a ich hlavičky odrežeme. Zostavenie variča je zrejmé z výkresu zostavy variča. ING. FRANTIŠEK SLAMĚNÍK
POHODLNÁ SEDAČKA DO CHATY 300(400)
Rozpis materiálu
Zhotovil som si pohodlnú sedačku, ktorá sa dá použiť do predsiene, k ohnisku alebo ku kozubu v chate, na podloženie nôh pri kresle. Vyššia sedačka je vhodná k pletaciemu či šijaciemu stroju. Pretože luby sú prehnuté o 15 mm, veľmi dobre sa na nej sedí. Na stoličku možno použiť rozličný materiál, najlepší je smrekovec, borovica alebo iné tvrdé drevo. Na vyrezané luby 1 nakreslíme rozčapy (otvory na čapy) na šírku nohy a hrubé 13 až 14 mm a vydlabeme ich po celej šírke luba. Na nohy 2 nakreslíme čapy a rozčapy na trnože 4, tie však nedlabeme po celej šírke nohy. Vyrežeme čapy na nohách a trnožiach; musíme však dať pozor, lebo trnože majú osadenie čapov šikmé. Potom provizórne zostavíme sedačku a vyrovnáme nepresnosti spojov. Čapy nesmú byť voľné, majú sa narážať kladivkom. Tenké čapy zle držia a veľmi hrubé zasa môžu rozštiepiť luby. Sedačku rozoberieme a všetky časti očistíme a vybrúsime. Po zglejení narazíme do čapov klínky asi 10 mm od okraja do vopred narezaných zárezov. Spojíme nohy s lubmi a porovnáme súbežnosť nôh v luboch. Potom nalepíme na trnože, zložíme a cez čapy trnoží prebijeme znútra nohy 25 až 30 mm dlhé kolíky a zmeriame kolmosť lubov na trnože. Necháme zaschnúť a zatiaľ si pripravíme latky 3. Ich šírka je vypočítaná tak, aby obidve druhé latky zakrývali čapy nôh. Pripevňujú sa závrtkami so zapustenou alebo šošovkovitou hlavou. Namiesto latiek môžeme na hornú plochu sedačky priskrutkovať 8 mm hrubú preglejku. Dáme na ňu molitan, obalíme dekoračnou látkou, ktorú pribijeme zospodu klinčekmi do preglejky. Po zložení celú sedačku znovu prebrúsime a natrieme bezfarebným lakom. Na obrázku a v rozpise sú uvedené základné rozmery. Rozmery v zátvorkách platia pre vyšší typ sedačky. Sedačka môže byť aj nižšia, v takom prípade však musíme posunúť trnože bližšie k lubom. FRANTIŠEK PRÝMAS
30
STREŠNÍ OKNA
Růst životní úrovně spolu s jinými sociálními faktory přinesl mimo jiné snahu využít k obývání půdní prostory. Při adaptaci půd na obytné místnosti bývá nejdražší a nejpracnější záležitostí vybudování vikýřových oken. Proto se začíná ve stále větší míře používat šikmých střešních oken, jejichž usazení do střechy je poměrně snadné a dostupné i pro amatéra; kromě toho tato okna nemění původní architektonické řešení, jako je tomu u oken vikýřových. Střešní okna se u nás zatím sériově nevyrábějí. Proto jsme v minulých kutilských soutěžích na potřebu najít vhodné řešení konstrukce upozornili. Dostali jsme sedmnáct realizovaných konstrukcí, z nichž jsme vybrali nejvhodnější a jednotně zpracovali. V tomto sborníku uveřejňujeme konstrukci ocelového svařovaného okna a dvou variant dřevěných oken vytvořených úpravou vyráběných typizovaných oken. V příštím sborníku uveřejníme dvě varianty kutilsky vyrobených dřevěných oken. SPOLEČNÉ ZÁSADY Pro správné osvětlení místnosti je třeba, aby velikost zasklených ploch byla aspoň desetina podlahové plochy. Protože maximální šířka oken je dána vzdáleností krokví a jejich výška výškou místnosti, mívají okna rozměry v rozmezí minimálně 55x70 cm až maximálně 1 35 x 140 cm. Horní část rámu bývá 185 až 205 cm nad podlahou. Sklo se používá čiré, tloušťky 4 mm, u větších rozměrů tloušťky 5 mm. Výhodné je použít kompaktního
zdvojeného skla, které začíná vyrábět n. p. Sklo—Union Teplice. Důležitou podmínkou je, aby okna bylo možno pohodlně i na vnější straně umývat. U oken obrácených na jižní stranu je třeba řešit i stahovací protisluneční žaluzii. STŘEŠNÍ VÝKYVNÉ OKNO CELOKOVOVÉ (podle konstrukce Miroslava Podrackého) Výkres konstrukce je proveden pro zastavovací rozměr okna
1000x1370 mm včetně dřevěného bednění (obr. 1). Výroba okna. Pevný vnější rám okna je svařen z profilů Jäkl, a to horní část 2 a boční části 1 z obdélníkových profilů 50><30x2 mm, dolní stranu 3 tvoří čtvercový profil 25 x 25 x 2 mm. Výkyvný rám je zdvojený a skládá se z vnějšího a vnitřního rámu. Oba rámy jsou k sobě vzájemně přišroubovány. Vnější rám je na horní straně 5 a bočních stranách 4 z profilů 25 x 25 x 2 mm a dolní strana 7 je privarená ze dvou profilů 3 0 x 1 5 x 2 mm. Pro uložení skleněné tabule je do bočních a horní strany vevařen ocelový úhelníček 11 z plechu 1 0 x 1 0 x 2 mm. Vnitřní rám 4a, 5, 6, je však už svařen celý z profilu 25 x 25 x 2 mm a z vnitřní strany je na něj přivařen po celém obvodu ocelový pásek 8 (25 x 3 mm), sloužící pro uložení skla. Výkyvné zdvojené rámy jsou do pevného rámu usazeny pomocí dvou kyvných závěsů Standard 12, podle kterých se dolní část okna otevírá ven a horní část dovnitř. Dolní část okna je opatřena uzavíracími kličkami — do pevného rámu jsou vypilovány obdélníkové otvory pro jazyk závěru. Spára mezi výkyvným a pevným rámem je zevnitř utěsněna ocelovými lištami 9, které jsou privarený v dolní polovině okna na pevný rám a v horní polovině na rám výkyvný. Z vnější strany je spára překryta tvarovaným plechem 10, který je přišroubován pomocí šroubů 14 v horní polovině okna k pevnému rámu, v dolní polovině k rámu výkyvnému. Zasklení okna je provedeno skly 16 a 17 tlustými 4 mm, která jsou zatmelena sklenárskym
DET.'
•MM
ZAVÍČKOVÁNÍ
KYVNÝ VNĚ lží RÁM
/ZARÁŽKA SKLA V PEVNÝ RÁM
Obr. 1. Půdorysný pohled na okno s detailem provedeni okennich rámů v pravém dolním rohu
31
ŘEZA-A
17 16
4a
11
25
1000
Obr. 2. Příčný řez oknem (nahoře)
ŘEZ
Obr. 3. Podélný řez oknem (dole)
B-B
15
4 7
Rozpiska materiálu
tmelem. Vnější sklo 16 je pro zaručení dobrého odtoku delší a proti eventuálnímu vypadnutí je drženo dvěma krátkymi plechovými zarážkami 15, privarenými na pro-
32
dloužené bočnice výkyvného rámu. Tyto zarážky zároveň uzavírají dutinu profilu rámu. Upevněni okna. Z obr. 2 a 3 je patrno upevnění okna do dřevěného
osazovaciho rámu a způsob utěsnění ke střešní krytině pomocí pozinkovaného plechu. Konstrukce vyžaduje ještě dořešení těsnosti v oblasti kyvných
závesu. Lze to provést buď pryží, nebo vyhnutím a tvarováním vnějších krycích pásů profilu 1 20 x 2 mm obdobně jako u konstrukcí dřevěných oken, která budou ještě popsána. Čištěni okenních skel z venkovní i vnitřní strany je poměrně snadné, obtížné je však čištění obou
těchto skel ze strany uzavřeného meziprostoru. Tato práce vyžaduje rozebrání výkyvného rámu, což není jednoduchá záležitost. Interval čištění lze prodloužit vložením těsnění mezi zdvojené rámy (molitanový nebo pryžový pásek). Při této konstrukci by se nejlépe uplatnilo použití kompaktních zdvo-
Obr. 4. Pohled na dolni část okna a zajištěni skla (nahoře)
jených skel, čímž by uvedená obtíž odpadla, jelikož skla jsou v tomto případě těsně po obvodě uzavřena. Nátěr tohoto kovového okna musí být proveden velmi pečlivě a vhodnými antikorozními nátěry. TYPIZOVANÁ OKNA UPRAVENA Většina došlých konstrukcí řešících šikmé střešní okno úpravou typizovaného okna vycházela z použití kyvného okna jednokřídlového typu DOZ — K 1A dle ON 74 61 31. Z rozměrů přicházejících v úvahu pro použití jsou to tyto velikosti: (š x v) — 120><120 cm, 120x150 cm, 150x120 cm a 1 5 0 x 1 5 0 c m . Maloobchodní cena kompletního okovaného okna je např. u rozměru 1 2 0 x 1 2 0 cm
Obr. S. Příčný řez oknem (dole)
2
5
33
6
• SPÁD STŘECHY
7
1190
1
4
PŮVODNÍ TVAR DOLNÍCH PROFILU
Obr. 6. Podélný řez oknem
620, — Kčs. Vzhledem k velikosti těchto oken bude nutno ve většině případů vyříznout jednu krokev střešní vazby včetně provedení nutné výztuže. Tato úprava však není tak pracná a použití většího okna dává podkrovní místnosti možnost lepšího prosvětlení.
Rozpiska materiálu
I. ALTERNATIVA (podle konstrukce Jindřicha Drapáka) Pro úpravu bylo zvoleno okno rozměru 1 20 x 1 20 cm; úprava záleží v tomto případě hlavně v ochraně proti zatékání vody. Oplechovaní vlastního okna se provede plechovými profily ohnutými z pozinkovaného plechu o ti. 0,7 mm. Tvar těchto profilů ie na obr. 4. Úprava okna. Na boky křídla se přišroubují vždy třemi mosaznými vruty s pryžovými podložkami krycí plechy špár 3. Na rám okna se pak obdobně upevní krycí plechy 2 (obr. 5). V bočním oplechovaní rámu 2 je odstřižen ohyb v dolní části a u krvcího Dlenhu na křídle 3
34
v horní části (obr. 4 ) . Uprostřed, v oblasti otočného závěsu, je v délce asi 230 mm provedeno těsnění pouze dotykem hran a nikoliv přehybem. Toto je provedeno z důvodu možnosti otevírání okna, dolní části směrem ven jak je patrno z přiložených obrázků. Oplechovaní 2 a 3 opět odšroubujeme, aby nepřekáželo při další práci. Křídlo se dále vyjme z rámu, a to tak, že se odšroubují matice u závěsů a čepy se vyklepnou. Z vnitřní strany křídla
se vyšroubují šrouby spojující zdvojené rámy. Křídla se pak rozevřou a trvale se odmontuje jeden závěs, který jinak brání demontáži rámu. Venkovní křídlo se vysune ze zbývajících dvou závěsů a z něj se vymontuje sklo. Nové sklo bude 0 1 30 mm delší než původní, aby byl zaručen odtok a přepad dešfové vody. Z toho důvodu je nutno 1 spodní část rámu vnějšího křidla odříznout až do roviny osazení pro sklo. Pevný rám okna se sníží
obdobně, a to tak, aby sklo nenaráželo v zavřené poloze na pevný rám, přičemž je nutno počítat s tím, že na rám pod sklem bude ještě zasahovat oplechovaní 6, jak je patrno z obr. 6. Nové vnější sklo 4 až 5 mm tlusté, je třeba řádně podtmelit a proti vypadnutí zajistit dvěma pozinkovanými pásky 7 přibitými na dolní rám vnějšího křídla. Úprava střešního otvoru. Okno umístíme nejlépe tak, aby jedna boční strana okna ležela při stávající krokvi. Ke druhé straně okna uložíme trámek náhradní krokve, neboť vzhledem k šíři okna bude pravděpodobně nutno jeden stávající trám střešní vazby vyříznout. Skutečná velikost okna je 1 1 8 ^ 1 1 8 cm, otvor pro okno musí být tedy 119*119 cm. Zhotovíme-li osazovací rám z prken 25 mm tlustých, vychází potřebná vzdálenost trámů a tím i velikost otvoru ve střeše 1 2 4 * 1 2 4 cm. Horní hrana osazovacího rámu bude nad rovinou střechy směrem ven asi 10 cm. M o n t á ž okna. Do připraveného otvoru se přišroubuje rám okna a po obvodě se utěsní provazcem. Pak se střešní otvor oplechuje plechy 4, 5, a 6, obdobně jako se provádí oplechovaní komínu. Krycí plech spodní části 6 se přetáhne jednak až přes rám okna a jednak nad krytinu. Z předem připravených profilů 1 a 2 se oplechuje rám okna. Nejdříve
se přibijí boční plechy, potom plech v horní části. Styky krycích bočních profilů 2 s vrchním plechem 1 spájíme. Rovněž tak se zacínují hlavy hřebíků. Po této operaci nasadíme vnitřní část křídla, namontujeme kužele závěsů a nasadíme venkovní díl křídla. Kro prodloužení intervalu čištění okenních skel z vnitřního meziprostoru, je výhodné utěsnit spáru obou křídel pryžovým nebo molitanovým páskem a také zvětšit počet spojovacích šroubů obou rámů. Dále je nutno přišroubovat boční oplechovaní křídla 3 do míst již předem odzkoušených. Plechy se vyrovnají a ve střední části, v místě styku rovných hran, se plechy napruží a potřou vazelínou. Dokončovací prací je olištování a montáž zarážky na boční obložení okenního otvoru, která má zamezit nadměrnému přetočení okna v otevřené poloze a tím i možnému poškození oplechovaní. Při čištěni okna mezi křídly se z vnitřní strany okna vyšroubují šrouby až na jeden. Pak se okno sklopí a odšroubují se krycí plechy. Potom se uvolní poslední šroub a křídlo se vysune ze závěsů. Po vyčištění se venkovní křídlo opět nasadí do závěsů a ihned se našroubuje alespoň jeden spojovací šroub, jelikož závěsy omezují pouze posun křídla do místnosti a při eventuálním sklopení by křídlo vypadlo ven.
Nakonec se opět našroubují krycí plechy 3 a křídla se definitivně sešroubují. I I . ALTERNATIVA (podle konstrukce Rudolfa Stenského a Antonína Svobody) Tento způsob úpravy typizovaného okna vychází rovněž jako u alternativy č. I z použití kyvného okna. Ochrana proti zatékání je zde však řešena samostatným plechovým rámem, který je v horní části upevněn pomocí závěsu k okennímu rámu a je při otevírání zvedán okenním křídlem. Úprava okna je jednodušší, použijeme-li okno ještě nezasklené. Předně je nutno provést překování závěsů 9 pro rozvírení křídel. U originálu jsou závěsy umístěny na bočním vlysu, pro toto použití je nutno provést jejich přemístění na dolní vlysy (obr. 7). Zároveň je nutno přemístit spojovací šrouby křídel na boční vlysy, popřípadě i zvýšit počet těchto šroubů. V případě, že dostaneme okno již kompletní, je nutno provést navíc vysklení. Dále je nutno vyplnit polodrážky, původně určené pro vnější sklo lištami 2 a 3. Rozměry těchto lišt nejsou na výkresech určeny, i když obrázky odpovídají provedení podle norem. Jednotliví výrobci oken mohou mít drobnější odchylky ve zpracování, a proto bude lépe si míry
Obr. 7. Podélný ř<»z o k n e m
Rozpiska materiálu
35
Obr. 8. Příčný řez oknem
odměřit na hotovém okně. Na vnější stranu horního a bočních vlysu je pak třeba pevně přichytit nové vlysy 1 s polodrážkou pro zasklení a na vnější stranu spodního vlysu lištu 4. Vnější sklo 8 musí v dolní části přesahovat vlastní okno a bude tedy delší než původní sklo asi o 140 mm. Řešení, použité u první alternativy, kdy byly dolní vlysy křídla i rámu seříznuty na menší výšku, by nebylo v tomto případě vhodné, jelikož by došlo k velkému zeslabení právě
v místech uložení závěsu. Tloušťku vnějšího skla volíme 4 mm, vnitřní sklo ponecháme v původní tloušťce 3 mm. Zajištění vnějšího skla proti eventuálnímu uvolnění je provedeno dvěma ohnutými pásky 7 z pozinkovaného plechu. Vnější krycí rám 5 je zhotoven z ocelového plechu 1 mm tlustého. Profil plechu získáme ohýbáním do tvaru podle obr. 8. Rám 5 překrývá celou dřevěnou horní a boční část konstrukce okna i osazovacího rámu. V dolní části jsou boční profily plechového rámu propojeny jen plechovým úhelníčkem. Důležitá je — jako i v ostatních případech — povrchová úprava exponovaných částí. Dřevěné rámy je vhodné natřít olejovým nátěrem, kovové díly pak nátěrem dvousložkovým. Montáž. Na vnější křídlo pevně přichytíme nové vlysy 1 pro vnější zasklení. V rozích se spojí bud1 jen na sraz 45 °, nebo čepováním či přeplátováním. Nejvhodnější materiál na tyto vlysy je borovice.
Obr. 3. Schéma otevíraní okna
Dále provedeme podtmelení, upevnění záchytných pásků 7 vnějšího skla, zasklení a nátěry. Osazovací rám je zhotoven z fošen 25 mm tlustých spojených v rozích čepováním nebo přeplátováním. Celý rám se pevně přichytí na střešní konstrukci a oplechuje. Do tohoto rámu pak vložíme upravené okno, vyrovnáme a přišroubujeme. Před dotažením upevňovacích šrou-
Výhody i nevýhody okna se samostatným krycím rámem ukazuji fotografie. Na obrázku vlevo je vidět, že výhled z otevřeného okna je proti oknům oteviraným kolem horní hrany horši — při strmější střeše se tato nevýhoda ovšem zmenšuje. Obrázek vpravo dole ukazuje, že u tohoto systému lze obě okenní tabule z obou stra n pohodlně čistit.
36
bů utěsníme obvodové spáry provazcem. Nakonec přišroubujeme k osazovacímu rámu pomocí závěsů 10 plechový rám a zevnitř okenní rám lištujeme.
ČiStôní okna není obtížné; podle schematického vyobrazení (obr. 9) je přístup ke všem okenním plochám poměrně snadný. Přesto lze doporučit zvětšení počtu spojo-
vých šroubů okenních křídel a použíti molitanového nebo pryžového utěsnění vnitřního meziprostoru skel. Zpracoval LUBOMÍR LUDVlK
Vlil. KONŠTRUKTÉRSKA SÚŤAŽ VYPÍSANÁ POROTA ROZDELÍ 30 000 Kčs • UZÁVIERKA 31. 1. 1978 ALFA, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, Bratislava vypisuje ďalší ročník konštruktérskej súťaže pre domácich majstrov — kutilov. Cieľom sútaže je zamerať tvorivú činnosť domácich majstrov spoločensky potrebným smerom a získať prehľad o nových konštrukciách vhodných na publikovanie v zborníkoch Urob-udělej si sám. Vypisovateľ súťaže má záujem najmä o: a) konštrukcie a nové — amatérom dostupné — pracovné postupy na údržbu, opravy a modernizáciu domového fondu, b) konštrukcie a úpravy bytového zariadenia zlepšujúce úžitkové vlastnosti malých bytov, c) konštrukcie určené na vyplnenie medzier na našom trhu, d) netradičné konštrukcie, ktoré doteraz boli mimo okruhu záujmu domácich majstrov.
ciu tak, aby tvorila dostatočný podklad na publikovanie návodu. Jedinou podmienkou prijatia konštrukcie do sútaže je, aby bola pre priemerného domáceho majstra realizovateľná tak z hľadiska dostupnosti materiálu a jeho ceny, ako aj z hľadiska náročnosti na vybavenie dielne. Pripúšťa sa však možnost, že niektorú náročnú súčasť konštrukcie si možno dať vyrobiť aj v niektorom podniku miestneho hospodárstva. Posledný termín na zaslanie súťažných príspevkov je 31. január 1 978. Do tohto dňa treba zaslať dokumentáciu na adresu: Redakce „Udělej — urob si sám". Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6. Dokumentácia by mala obsahovať fotografie, výkresy a stručný opis konštrukcie vrátane technických a ekonomických parametrov v rozsahu a podrobnostiach potrebných na posúdenie tvorivého prínosu konštrukcie.
Najlepšie konštrukcie odmení porota sútaže týmito cenami: I. II. III. IV.
cena cena cena cena
10 000 Kčs 7500 Kčs 5000 Kčs 2500 Kčs
Ďalej porota udelí 50 vecných cien (poukážky na tovar) v hodnote po 100,— Kčs, takže celkove sa na ceny ráta s 30 000 Kčs. Po skúsenostiach z minulej súťaže zostáva v platnosti, že porota môže ceny rozdeliť aj inak, t. j. niektoré ceny vôbec neudeliť, rozdeliť ich alebo zlúčiť tak, ako to bude zodpovedať počtu a kvalite konštrukcií zaslaných do sútaže. Prvá cena sa môže priznať len konštrukcii, ktorá sa realizovala a predviedla porote. Na predvedenie konštrukcie v mieste bydliska autora porota vyzve vybraných súťažiacich v priebehu februára a marca 1978. Okrem cien a prémií môžu autori získať ďalšie finančné prostriedky jednak ako honorár za uverejnenie v zborníku, jednak ako poplatok za využitie konštrukcie po jej zavedení do výroby. Zaslaním výsledkov svojej práce do súťaže sa autori týchto práv totiž nezriekajú. Podmienkou výplaty cien je, že autor ocenenej konštrukcie na požiadanie redakcie doplní dokumentá-
Na tomto mieste redakcia spravidla publikuje niektoré námety, o ktorých vie, že zaujímajú väčší okruh čitateľov. Tohto roku je zvýšený záujem najmä o vhodné konštrukcie obytných prívesov a o adaptácie dodávkových automobilov na rovnaký účel. Hľadajú sa obytné prívesy, ktorých celková hmotnosť by neprekročila 300 kg, aby mohli byť ťahané aj za automobilmi Trabant Fiat 600 a pod. Nejde tu pritom o tzv. stanové prívesy, ale o prívesy s pevnými stenami a strechou, ktoré však môžu byť počas jazdy vhodne zložené. Ich rozloženie by však malo byť ľahké a rýchle a spoje stien a strechy odolné proti dažďu i prachu. Čo sa týka adaptácie dodávkových automobilov na campingové účely, treba vychádzať z typov, ktoré sú u nás k dispozícii — sú to v súčasnosti vozidlá Barkas, Žuk a Š 1203. Ďalšími hľadanými námetmi sú: izbové svietidlá — vkusné a samozrejme vyhovujúce predpisom, spôsob výroby šindľov ako krytiny vidieckych chalúp a zariadenie na čistenie (a prípadne aj ohrievanie) vody v bazénoch. Vítaná by bola aj konštrukcia prídavnej spiatočnej rýchlosti na záhradné malotraktory a ľahko vyrobiteľný prevod 1 :50 schopný prenášať výkon 1 až 2 kW. Tento zoznam námetov je iba zlomkom z toho, čo našich čitateľov zaujíma. Stručne povedané, hľadá sa všetko nové, užitočné, vtipné a ľahko zhotoviteľné. Redakcia
37
KONÍČKY BEZOKRAJOVÁ PODLOŽKA NA ZVĚTŠOVÁNÍ Ke starým typům zvětšovacích přístrojů se kdysi dodávalo maskovací zařízení se skleněnou deskou, která zajišťovala během expozice dokonalé vyrovnání fotografického papíru. Jednotlivé výřezy až do formátu 18x24 cm byly vyznačeny na vloženém listě tuhého papíru. Při zvětšování se pak citlivý materiál položil na určený rozměr a přisunul k řadě poddajných, zatlačitelných kolíčků, které zajistily jeho stabilizaci na levé a horní hraně. Jakmile se sklo priklopilo, kolíčky se samočinně zatlačily a papír byl fixován do potřebné polohy. Zvětšovací rámy se skleněnou deskou se však příliš nevžily. Důvodů bylo několik. Hlavním nedostatkem je ale to, že při průchodu světelného toku optickým prostředím dochází k lomu a částečnému odrazu paprsků na hraně skla, čímž se zhoršuje kresba obrazu. V neposlední řadě je skleněná deska velmi náročná na zachování naprosté čistoty, protože i sebemenší
smítka prachu se projeví na výsledné zvětšenině. I přes tyto nedostatky je zvětšovací rám se skleněnou deskou nepostradatelný při speciálních technikách, montáži a kopírování textu do fotografií. Při vytváření kreslených, ploškových i jiných animovaných filmů jeho výhody ocení i kinoamatéři. Základní desku 1 zhotovíme z překližky tloušťky asi 10 mm. Rozměry desky volíme o 30 mm širší a 35 mm delší než největší plánovaný formát; v úvahu přichází 1 3 * 1 8 cm, výjimečně 18x24 cm. Na užší straně zhotovíme v okraji desky půlkruhové vybráni, které usnadní uchopení skla při odklápění. Desku podle potřeby opracujeme a napustíme roztokem šelaku v lihu. Základní desku můžeme vyrobit i z polyvinylchloridu — PVC; na potřebnou tloušťku ji slepíme z tenčích desek pomocí speciálního lepidla, nebo cyklohexanonu. Na horní a levé straně vyznačíme
Bezokrajová zvětšovací podložka vyrobená podomácku. Provedeni na výkresech je zjednodušeno; třmen držici sklo po celé šiři je nahrazen dvěma kratšími třmeny při okrajich. Práce je jednodušší a funkce stejná
38
doraz fotografického papíru pomocí řady poddajných kolíčků 2. Vyrobíme je z vhodných hřebíčků průměru asi 1,5 mm a délky přes 15 mm. Jejich hroty odštípeme a zapilujeme na délku asi o 4 mm větší než je tloušťka desky. Jejich ústupnost zabezpečíme plochými pérky 3 a 6 z bronzového nebo tvrdého mosazného plechu. Jejich upevnění a rozložení je zřejmé z výkresu. Slabinou této jednoduché úpravy je nechráněnost pérek. Kdo má k jemné mechanice blizko, snadno si vymyslí poddajné kolíčky vytlačované spirálními pérky, jež jsou uloženy v rozšířeném otvoru kolíčku. Kolíčky chráníme proti rzi nalakováním šelakem nebo opálením, tj. zahřátím do červeného žáru a ochlazením v oleji. Odklopné sklo 4 musí být broušené, planparalelní, tlusté asi 3 mm. Nesmí být poškrábáno, protože každá vada se zaostřením ostře kopíruje na podložený papír i z horní strany skla. Odřízneme je na potřebnou velikost na delší straně o 8 mm menší než základní deska, a srazíme ostré hrany i rohy opatrným obroušením ručním karborundovým brouskem zvlhčovaným vodou. K odklápění skla použijeme závěsu upraveného podle výkresu. Na základni desku přišroubujeme třmen 5 z pásku asi 1,2x15 mm. Jeho konce s otvory pro závěs skla vyhneme a napružíme tak, aby táhly sklo k desce. Vlastní pohyblivou část závěsu tvoří tyčka 8 0 3 mm, která má na koncích připájeny malé třmeny 7, do nichž zasuneme a pomocí epoxidového lepidla přitmelíme skleněnou desku. Do třmenů 7 vyvrtáme po dvou otvorech 0 3 mm, které umožní k třmenům lépe připájet tyčku a přitmelit sklo. Ložiskový třmen 5 na jedné straně opatříme záhyby, které pružně západnou do mezery třmenu a zajistí sklo ve dvou polohách: odklopení asi 30 , kdy ještě můžeme vložený fotografický papír přidržet rukou a asi 90 , kdy jej pohodlně vkládáme, pokud je objektiv zvětšovacího přístroje v dostatečné vzdálenosti. Maximální formát vyznačíme listem bílého PVC 9 odříznutým z formátu A4, který se prodává v papír-
nictví. Menší formáty na něm vyznačíme nejvhodněji proužky tmavé samolepicí tapety. List nalepíme na příslušné místo cyklohexanonem (je-li základní deska z PVC), nebo tenylem či alkaprenem, je-li deska z překližky. Aby zvětšovací podložka dobře držela na desce zvětšovacího prístroje, opatříme ji gumovými nožkami 10 z polokulových těsnicích gumiček (náhražka někdejších kůžiček)
do vodovodních kohoutů. Zvětšovací podložku můžeme také zatížit krytem z ocelového plechu ti. až 2 mm, který přišroubujeme asi 7 mm pod spodní plochu základní desky pomocí rozperných trubiček. Využitím tohoto způsobu uchycení současně chráníme i pružná pérka. Gumové nožky přišroubujeme až ke krytu. Prvý i druhý způsob uchycení zvětšovací podložky je vhodný; pro oba však platí, že gumové nožky
musí zajišťovat naprostou rovinnost zvětšovací podložky se základnou zvětšovacího přístroje. Po čase se může stát že se skleněná deska poškodí a je nutné ji vyměnit. Ze zatmelených spojů ji není nutné vytloukat dlátkem nebo kladívkem; stačí spoje mírně nahřát nad plamenem a od skla odtrhnout nožem.
riW
*
MILAN ŠEBOR
39
PŘÍJEM SIGNÁLU V PÁSMU 27MHz Malé občanské radiostanice jsou platným pomocníkem v mnoha oborech lidské činnosti, ať již v průmyslu, na stavbách, v zemědělství, nebo i při hromadných výletech, pro vodáky, výsadkáře nebo při různých jiných sportovních disciplínách pro spojení startu s cílem a případnými kontrolami na trati. Obvykle ale vadí malý dosah radiostanic. Protože zvýšení dosahu zvětšením výkonu není dovoleno, zbývá jen zvýšení dosahu použitím citlivějšího přijímače. Občanské radiostanice VKP 050 mají tzv. superreakční přijímač, který
KONVERTOR
SV PRIJÍMAČ
Obr. 1. Použiti dlouhé drátově antény
sám o sobě má vysokou citlivost ale v jednoduchém kompromisním zapojení, kterého je v radiostanici použito, není plně využito všech jeho výhod. Postavil jsem proto a odzkoušel jednoduchý konvertor k běžným rozhlasovým přijímačům s rozsahem středních vln, který převádí kmitočet občanské radiostanice na rozsah použitého přijímače. Další zesílení vstupního signálu dosáhneme vhodnou anténou, která je svými rozměry vyladěna na přijímaný kmitočet. (Vzpomeňte si např. na antény pro televizi.) ANTÉNA PRO PŘÍJEM Má být dlouhá čtvrtinu použité vlnové délky. Pro kmitočty kolem 27 MHz, na kterých pracují občanské radiostanice, je vlnová délka 11,2 m. Čtvrtina vlnové délky je pak 2,8 m, prakticky ale (vzhledem k materiálu antény) je to o něco méně — asi 2,65 m. Délka takové antény je tedy značná; využit ji lze v případě, že jedna ze stanic je použita jako řídící na pevném stanovišti. Pak ji zhotovíme z kusu drátu zavěšeného třeba na větvi stromu nebo podobně (obr. 1). Potřebujeme-li kratší anténu, pak ji musíme elektricky „ p r o d l o u ž i t " , abychom ji mohli zkrátit mechanicky. Takové elektrické prodloužení obstará cívka podle obr. 2 vlevo. Stejný způsob prodloužení antény je použit i přímo v radiostanici. Elektricky výhodnější je tuto cívku umístit poněkud výše, podle obr. 2 vpravo, protože díl antény pod cívkou přijímá (a také vysílá) lépe, než její horní část ( o b r . 3 ) .
Cívku L navineme válcově na cívkovou kostru o průměru / mm měděným smaltovaným drátem 0,22 mm tlustým. Navineme dvacetpět závitů. V kostře je feritové jádro be navitém, kterým cívku a tím i celou anténu doladíme na maximální hlasitost podle vzdálenější radiostanice. Celek uzavřeme do trubky z umělé hmoty, např. novodurové, na jejíchž koncích jsou zátky, kterými prochází anténa (obr. 4 ) . Anténa může být buď z plného materiálu, nebo lépe z mosazné trubičky, uzavřené na horním konci ozdobnou zátkou proti zatékání vody. Průměr antény není kritický, může se pohybovat od 3 do 1<"> mm, oodle požadavků na pevnost a váhu. Pro příjem na obzvláště velké vzdálenosti (desítky km) bychom museli použít jiné anténv. KONVERTOR Slouží k přeměně kmitočtu 27 MHz, na kterém pracují občanské radiostanice, na jiný, nižší kmitočet který již můžeme přijímat běžným rozhlasovým přijímačem. V tomto případě si jej převádíme do rozsahu středních vln, protože tento rozsah mají všechny přijímače, ať již síťové, přenosné, nebo autopřijímače. Schéma zapojení konvertoru je na obr. 5. Napět signálu z antény přichá7í na cívku L I , odkud se transformuje ve vzestupném poměru na laděný obvod, skládající se z cívky L2 a kondenzátoru C 1 . Na odbočku tohoto obvodu (aby nebyl příliš zatížen) je připojena báze tranzistoru E l , který pracuje jako směšovač — směšuje vstupní, přijímaný signál se signálem z oscilátoru, který tvoří
OZDOBNÁ
MALÁ HUSTOTA
KULIČKA
PROUDU TRUBKA
Obr. 2. Zkráceni prutové antény c í v k o u : vlevo civka LI (navinuto osmnáct z á v i t " d r á t e m 0.2 mm CuL na 0 6 mm) dole, vpravo civka L (navinuto dvacetpět závitů drátem 0,2 mm C u t na 0 7 mm) umístěna poněkud výše
40
VELKÁ HUSTOTA » PROUDU
Obr. 3. Různá proudová v prutové anténé
hustota
Obr. 4. Konstrukční provedeni prutové antény
tranzistor E2. Rozdíl obou kmitočtů (takzvaná mezifrekvence) se objeví na laděném obvodu L3-C3. Odtud již tento změněný kmitočet můžeme odvést do přijímače dvěma způsoby — buď kapacitní vazbou přes kondenzátor C5 do anténní zdířky použitého pomocného přijímače, nebo induktivní vazbou. V tomto druhém případě použijeme místo cívky L3 feritovou anténu z libovolného vyřazeného tranzistorového přijímače a umístíme ji poblíž (co nejblíže) feritové antény v pomocném přijímači. Při pokusech bylo použito několika typů tranzistorových přijímačů, jako např. IN 70, DORIS, AKCENT a VEF 206, z nichž největšího dosahu (největší citlivosti) bylo dosaženo s přijímačem VEF 206. Dosah radiostanice se tak zvýšil na 5 až 8 km podle terénu, na rovinách nebo podél vodních ploch je možný dosah ještě větší. Součástky Cívky. Cívku L2 navineme na kostru 0 10 mm, 20 závitů drátem 0,6 mm CuL těsně závit vedle závitu. Odbočka je na třetím závitu od uzemneného konce; cívku dolaďujeme feritovým jádrem. Cívku LI navineme na tutéž kostru u uzemneného konce cívky L2; má péi závitů drátem 0,3 mm CuL. Cívku L5 navineme na podobnou kostru jako L2, má jedenáct závitů drátu 0,6 mm CuL těsně závit vedle závitu. Cívku L4 navineme na tutéž kostru jako cívku L5, a to u toho konce, který je spojen s kladným pólem zdroje. Za cívku L3 poslouží středovlnná cívka ze starého rozhlasového přijímače, nebo feritové antény, jak již bylo napsáno. Můžeme si ji navinout sami — na kostru 0 8 až 10 mm s feritovým dolaďovacím jádrem navineme asi 160 závitů drátem 0,1 mm CuL. Při navíjení cívek jednotlivé závity řádně utahujeme, aby se jejich indukčnost nemohla během provo-
Obr. 5. Zapojeni konvertoru zu samovolně měnit — obzvláště důležité je to u cívek L4 a L5, jelikož určují, na jakém kmitočtu budeme přijímat. Doporučuji vinutí cívek zpevnit přetřením nitrolakem, nebo lépe epoxidovou pryskyřicí. Pak máme zaručeno, že budeme mít přijímač stále naladěn na protistanici, že nebude „ujíždět". Tranzistory El a E2 vyhoví prakticky kterékoli křemíkové; nejlepších výsledků ale bylo dosaženo s typy KF 524 a KF 525. Odpory stačí miniaturní, nejmenšího typu. Kondenzátory nejlépe keramické, tzv. polštářkové. Celek je sestaven na plošném spoji a upevněn ve vhodné skříňce. Plošný spoj Obrazec plošného spoje konvertoru je na obr. 6 vlevo. Vyleptáme ho do cuprextitové destičky rozměrů 8 0 x 5 0 mm. Popisů jak postupovat již bylo zveřejněno mnoho —jeden z nejjednodušších např. v článku „Ovládací panel fotokomory" v USS č. 22. Do vyleptané cuprextitové
desky vyvrtáme otvory pro osazení a připájení drobných součástek. Použijeme vrtáku o průměru 1 mm. Celý spojový obrazec pak ještě jednou přečistíme zubní pastou a celou destičku natřeme roztokem kalafuny v lihu. Tento ochranný nátěr jednak zabraňuje opětnému okysličování měděné fólie a jednak pomáhá při pájení. Stavba konvertoru Do připravené destičky plošných spojů zalepíme lepidlem Kanagom Supercement, nebo podobným, cívky LI a L5, jejich vývody provlečeme příslušnými otvory v plošném spoji, zkrátíme, odstraníme z nich smalt a připájíme. Stejně pak osadíme všechny ostatní součástky podle obr. 6 vpravo; nakonec připájíme tranzistory El a E2. Jejich vývody pokud možno nezkracujeme, pájíme rychle dostatečně prohřátou páječkou. K vývodům označeným ANT, M F , •• a — připájíme asi 10 cm dlouhé vodiče. Uváděni do chodu Podle obr. 6 vpravo zkontrolu-
Obr. 6. Plošný spoj konvertoru (vlevo) a rozmístěni na plošném spoji (vpravo)
41
jeme, zda jsou všechny součástky připájeny na svých místech a zda někde ze strany spojů není zkrat tam, kde by být neměl (podle obr. 6 vlevo), zda se neroztekl cín tak, že by byly vodivě propojeny dvě sousední plošky měděné fólie. Vývod MF připojíme do anténní zdířky použitého pomocného přijímače, který naladíme na některý volný kmitočet v okolí 1 600 kHz. Nezapomeneme také propojit zemní spoje konvertoru a pomocného přijímače, jinak by se mohlo stát, že uslyšíme všechno možné, jen ne správný, žádoucí signál. K vývodu konvertoru A N T přiblížíme (asi na 0,5 —2 m) radiostanici, podle které budeme sladovat. ADychom konvertor nezahltili příliš silným signálem, necháme anténu
v radiostanici zasunutou aovnitr. Nyní k vývodům plus a minus připojíme ve správné polaritě plochou baterib v pomocném přijímači by měla stoupnout hladina šumu. Pak zapneme radiostanici, přepneme na vysílání a otáčením jádra v cívce L4/L5 se snažíme na pomocném přijímači zachytit její signál. Pak radiostanici vzdálíme tak, aby její signál značně zeslábl a byl na hranici slyšitelnosti a ladíme postupně jádry v cívkách L1/L2 a L3 na největší hlasitost přijímaného signálu. Pak již můžeme k vývodu A N T připojit anténu podle popisu a znova doladíme obvody L1/L2 a L3 podle značně vzdálené radiostanice. Po řádném nastavení zakápneme voskem nebo parafinem jádra v cív-
kách a konvertor máme připraven k provozu. Celý konvertor spolu s napájecí plochou baterií uzavřeme do vhodné krabičky, pokud možno kovové, na které si vyvedeme vypínač baterie, zdířky pro anténu a uzemnení (také uzemnením se zvýší dosah) a konektor nebo dvě zdířky pro vývod MF do pomocného přijímače. Zdířku pro prutovou anténu nejlépe zhotovíme z ložiska vyřazeného potenciometru, které připevníme na destičku z izolantu. Dolaďováním pomocného přijímače v pásmu středních vln můžeme případně přelaďovat celé toto přijímací zařízení i na protistanice, které pracují na jiném vysílacím kanálu (kmitočtu). JIŘÍ HELLEBRAND
REPRODUKTORY V LUSTRI A STMIEVAC REZ A-A
REZ B-B
42
22OV/5OHz N
_
2xY1,5(PVC*16)
S umiestením reproduktorov sú zvyčajne problémy. Nemali by prekážat nemali by pôsobif rušivo (vzhľadom na zariadenie bytu), mali by dobre plniť svoju funkciu. A tak otázka, kde ich umiestiť, zamestná myseľ mnohých aj na niekoľko dní. Pretože bývam v staršom byte, kde sú vyššie stropy. Rozpis materiálu
2xYHO,7S(PVC^13)
napadlo ma, aby som umiestil reproduktory v lustri. Potrebné je však viesť samostatný prívod na osvetlenie aj na reproduktory.
VÝROBA LUSTRA Základný rám 1 zhotovíme zo štyroch 20 mm hrubých dosiek, ktoré v rohoch sčapujeme (obr. 1);
spojenie ešte zabezpečíme kovovými uholníkmi. Na základný rám priskrutkujeme spodný rám 2, zhotovený tiež z 20 mm hrubých dosiek. Obidva rámy podyhujeme, polepíme tapetou alebo natrieme — podľa zariadenia miestnosti. Nosnú konštrukciu tvoria dve duralové rúrky 5, na ktoré priskrutkujeme skrutkami M4*60 dva nosné držiaky 7. Do stredu držiakov privaríme nosné rúrky 8; ich dĺžka závisí od výšky miestnosti. Nesmú však byť menšie ako 250 mm. Spojenie rúrok 8 s nosnými držiakmi 7 ešte zabezpečíme privarením vzpier 11 z plochej ocele. Na nosné rúrky pripevníme nosné háky. Pripevnenie o strop zakryjeme ozdobnými krytmi; vhodné sú stredy báboviek, ktoré sa predávajú k remoskám. Rúrky 5 zasunieme do držiakov 6 priskrutkovaných na základný rám 1. Miestnosť osvetľuje šesť lámp, na výrobu použijeme paraboly z motocykla Pionier. Paraboly 12 pripevníme na objímky 13 s vonkajším závitom medzi dva sťahovacie krúžky 14. Okraje parabol upevníme na nosné rúrky 5 skrutkami 2 1 ; medzi parabolu a rúrku vložíme podložku z machovej gumy. Reproduktory 16 a 17 zvolíme podľa výkonu zosilňovača, upevníme ich na rúrky 5. Prívodové vodiče vedieme nosnými rúrkami 8 do rozvodných škatúľ 18 a 19. Použijeme inštalačné škatule AGY pod omietku. Prepojovacie vodiče prichytíme o nosnú konštrukciu lepiacou páskou. Do objímok naskrutkujeme žiarovky 15 a na spodný rám položíme krycie sklá — mliečne 3 a ozdobné 4. Keby sme použili len jedno sklo, bolo by zospodu vidieť žiarovky aj reproduktory. Miesto vypínača osvetlenia odporúčam namontovať stmievač; schéma zapojenia je na obr. 2. STMIEVAČ Zariadenie je navrhnuté ako stmievač k lustru s príkonom 600 W (PR). Pri uvedenom zapojení (obr. 3) môžeme však regulovať aj induktívnu záťaž. Zariadenie pracovalo bez porúch pri regulácii otáčok ručnej elektrickej vŕtačky z NDR (typ HBM 250). Skúšal som aj reguláciu transformátorov. Vzhľadom na napäťové špičky, ktoré vznikajú pri spínaní induktívnej záťaže, je však vhodné použiť tyristor,
ktorý má U K A 6 0 0 V, např. KT 707.
Vhodné je pri induktívnej záťaži znížiť zaťaženie PL na 300 W. Výkon použitého zariadenia sa dá v širokom rozmedzí meniť použitím tyristorov a diód s potrebným výkonom, takže pri vhodnom dimenzovaní a chladení možno regulovaný výkon zvýšiť na 2,2 kW (potrebujeme diódy KY719, tyristor KT 707 s chladičmi).
43
Obr. 3 Obvod pracuje takto: Obidve polvlny striedavého prúdu sa usmernia mostíkovým usmerňovačom a vedú sa do tyristora E3. Tyristor sa otvára iba po časť polvlny, prestane viesť vždy, keď prúd prechádza nulou. Okamih spojenia tyristora ovláda jeho ovládacia elektróda. Je napájaná cez tranzistory E l , E2. Tieto tranzistory sú ovládané nabíjaním kondenzátora C4 cez odpor R3 a potenciometer R4. V určitom okamihu začnú tranzistory viest a tým sa stane vodivým aj tyristor. Zostane spojený až do prechodu sínusovej krivky nulou. Rýchlosť nabíjania kondenzátora C4 sa ovláda potenciometrom R4. Pre malý prúd, ktorý ním prechádza, ho netreba dimenzovat na vyšší výkon, stačí vrstvový kondenzátor.
KT714
Obr. 4
Obr. 5
44
Veľkoplošný spínač, ktorý som použil, je dvojitý. Spínačom VI zapíname spotrebič priamo, bez možnosti regulácie. Spínačom V2 zapíname regulátor, ak chceme regulovať príkon. Diódy a tyristor sú nelineárne prvky, v činnosti produkujú nesínusový priebeh s veľkým podielom vyšších harmonických a môžu byť zdrojom rušenia v pásme rozhlasových a televíznych kmitočtov. Regulátor jasu využívame predovšetkým večer v čase počúvania. Preto treba rušenie potlačiť. Odrušovacie
Použité súčiastky
prvky sú dosť objemné, tlmivky sú navinuté z drôtu CuL 0 1 mm (asi 100 závitov) na feritové jadro 0 12 mm (odrezaný kus feritovej
antény). Všetky odrušovacie prvky uložíme do hliníkového puzdra a zalejeme dentakrylom. Ak si nezaobstaráme vhodné hotové puzdro, môžeme ho stočiť z hliníkového plechu s hrúbkou 1,5 mm. Ak sa používa regulátor do príkonu 600 W, netreba diódy chladiť, pretože sú dostatočne dimenzované (10 A). Tyristor KT 714 musíme upevniť na chladič; znitujeme ho z hliníkového plechu hrubého 2 mm (obr. 4). Ak použijeme miesto tyristora KT 714 tyristor KT 708,
ktorý je na 15 A, chladiť nemusíme Regulátor je zapojený na plošnom spoji (obr. 5 vľavo). Plošný spoj osadíme súčiastkami (podľa obr. 5 vpravo) a v rohoch ho pripevníme o panel pomocou dvoch skrutiek M4, ktoré zaskrutkujeme do klátikov alebo matíc prilepených zospodu k ovládaciemu panelu. Celý regulátor uložíme do novodurovej škatule; na ňu pripevníme dvoma pružinami ovládací panel, ktorý vlastne tvorí veko škatule.
Jlňl HAVLÍK
VEĽKÝ PRÚD Z MALÝCH BATÉRIÍ Často potrebujeme z rozmerovo malého batériového zdroja (např. ceruzkovej batérie) napájať zariadenie, ktoré na svoju činnosť vyžaduje v krátkom čase (milisekundy) väčší prúd (až do 1A) — např. spojenie relé, zapálenie bleskovej žiarovky a pod. Starnutím batérie sa zväčšuje jej vnútorný odpor, a kecľ nie jeschopná dodávať prúd s vyžadovanou intenzitou, zvyčajne ju odhodíme. Pritom však ešte môže dodávať malý prúd s pôvodným napätím. Ako zmeniť malý prúd na krátkotrvajúci veľký? Nabitím kondenzátora. Životnosť batérií sa zväčší pridaním člena RC — miniatúrneho
odporu typu TR 112 a s hodnotou 5 až 10 kíl a elektrolytického kondenzátora typu TE 980 1 000 uF, prípadne typu TE 981 2000 uF (pozri obr.). Veľkosť C určíme skusmo. Kondenzátor nabijeme zo zdroja a potom priložíme k záťaži. Ak stačí náboj kondenzátora na spustenie záťaže (pritiahnutie relé, zapálenie bleskovej žiarovky a pod.), kondenzátor vyhovuje. Ak je náboj malý, musíme kapacitu kondenzátora zväčšiť. Pozor na správnu polaritu a na minimálne napätie kondenzátora ! Odporom R a napätím batérií je daný maximálny prúd z batérií. Napríklad pri napätí UB = 6V a R - 1 OkQ bude maximálny prúd 0,6 mA. Čím väčší bude odpor, tým menší bude prúd z batérie. Po vybití kondenzátora treba počkať, kým sa opäť nabije. Čas nabíjania je tým dlhší, čím väčší je súčin RC, ktorý možno približne vypočítať podľa vzťahu
T = 5 . R . C (s, íí. F) Ako konkrétny prípad uvádzam predĺženie životnosti ceruzkových batérií a zlepšenie spoľahlivosti fotoblesku Midi 2 družstva Druopta Praha. Pri tomto fotoblesku sa používajú dve 1,5 V ceruzkové batérie zapojené do série, ktoré pri expozícii fotoaparátu zapália bleskovú žiarovku. Životnosť batérií je malá. Zaradením člena RC sa však predĺžila. Kondenzátor C = 1 000(.iF sa nabije na napätie 3 V cez odpor 10 k í i maximálnym prúdom 0,3 mA za 50 sekúnd. Pri zapnutí spínača fotoaparátu sa žiarovka zapáli a batéria je aj vtedy zaťažená maximálnym prúdom 0,3 mA. Čas 50 s je určený na výmenu žiarovky. Tento čas sa dá skrátiť na 25 s zmenšením odporu R na hodnotu 5 kfž (odber sa zväčší na 0,6 mA) Člen RC možno umiestiť do fotoblesku Vaku Midi 2. Ing. VLADIMÍR VELČOVSKÝ
45
LAPAČE NEČISTÔT NA MOSKVIČ Na automobile Moskvič je dost nevhodne riešený predný blatník, a to preto, že sa skladá z dvoch dielov práve v časti, kde sa blatník najviac poškodzuje. Hoci je tam tesnenie, neplní po krátkom čase svoju funkciu a do prahov preniká voda a blato. Tomu sa dá aspoň sčasti zabrániť navrhovaným riešením lapačov (zásteriek), ktoré je veľmi jednoduché. Pri troške šikovnosti si ich môže zhotoviť každý majiteľ Moskviča. Veľkou výhodou tohto riešenia je, že sa nemusí mechanicky zasahovať (vŕtať) do blatníka či inej časti vozidla. Lapač sa len zasunie do otvoru na zdvihák a zabezpečí skrutkou. Tento spôsob upevnenia má tú malú nevýhodu, že pri potrebe
zdvihnutia vozidla sa lapač nečistôt musí odstrániť. Demontáž je však veľmi jednoduchá; uvoľnením skrutky 7 sa celý lapač nečistôt vytiahne. Pre jednoduchosť konštrukčného riešenia lapačov nečistôt nie je potrebný podrobný opis vyhotoveRozpis materiálu
nia; je zrejmý z priloženého výkresu. Treba dať len pozor na to, že lapač nečistôt je pravý a ľavý, týka sa to vŕtania otvorov 0 8,5 mm na uholníku 1. Ď alej treba horný lapač nečistôt 4 pri montáži prispôsobiť tvaru blatníka. MICHAL KAŠČÁK
ZÁSUVKY POD PŘEDNÍ SEDADLA Řez A- A
Det. 1 možnost přepaženi
páku v místě přičné západky nutno přihnout k podlaze
Zhotovíme-li si zásuvky pod přední sedadla, získáme vhodný odkládací prostor pYo nářadí a různé náhradní díly (hadice, klínové řemeny, svíčky, žárovky, cívku, dráty, kabely aj.). Zásuvky jsou přístupné a ničemu nepřekáží. Jejich výroba je rychlá a jednoduchá. Rozvinutý tvar zásuvky 1 vystřihneme z pozinkovaného plechu. Plech
ohneme do požadovaného tvaru. Přední a zadní část dna vyztužíme lištami 2 z tvrdého dřeva rozměrů asi 20x10. Lišty přibijeme ke dnu a postranicím hřebíčky 3 asi 10 mnv dlouhými. K bočnicím přišroubujeme lišty čtyřmi vruty 4 0 3 x 20. Dno zásuvek i přístupné vnější části polepíme černou koženkou. Abychom mohli zásuvky pod sedadla zavěsit, musíme sedadla demontovat. Způsob zavěšení je znázorněn v řezu B-B. V místě příčné západky musíme páku přihnout k podlaze. VOJTĚCH HAIS
MAZACÍ PRÍPRAVOK NA TRABANT Pre automobil Trabant 601 je v pláne periodickej údržby okrem iného predpísané aj premazanie unášačov kameňov hnacích polnáprav vnútri diferenciálu. Premazanie týchto častí je podmienené demontážou krycích manžiet, prípadne aj demontážou hnacích polnáprav. Prípravné práce pred premazávaním sú zdĺhavé a dosť nečisté. Na zjednodušenie tejto práce som si zhotovil jednoduchý prípravok podľa priloženého náčrtku z náhradnej guľovej mazacej hlavice (ČSN 02 7422.5 alebo ČSN 02 7423.5 so závitom KM8><1; dostať kúpiť v Mototechně) a z novej alebo vyradenej injekčnej ihly s priemerom 0,8 až 2 mm a s dĺžkou 50 až 100 mm (dostať kúpiť v Zdravotníckych potrebách). Mazaciu hlavicu upevníme do zveráka a vŕtačkou
zväčšíme na strane závitu KM8 x 1 otvor o 1 mm do hĺbky 3 mm. Otvor pocínujeme spájkovačkou a vnútorný priestor mazacej hlavice dôkladne vyčistíme trichlóretylénom (Čikuli). Vhodné je používať len odporúčané mazacie hlavice, teda s povrchovou úpravou zinkovaním; mazacie hlavice s inou povrchovou úpravou sa s injekčnou ihlou ťažko spájkujú. Injekčnú ihlu na strane kužeľového otvoru z vonkajšej strany obrúsime tak, aby sa dala tesne nasadiť do zväčšeného otvoru na mazacej hlavici. Obrúsený povrch pocínujeme a ihlu dôkladne vyčistime trichlóretylénom. Súčasne z ihly obrúsime hrot, aby sme sa pri náhodnom dotyku neporanili. Injekčnú ihlu zasunieme do mazacej hlavice a spájkovačkou urobíme spoj. Pri konečnom spájkovaní už
47
nepoužívame spájkovaciu pastu, lebo oy sa mohlo stať, že spájkovacia pasta zatečie do mazacej hlavice, zapchá ihlu,a celá práca by sa znehodnotila. Pri práci s uvedeným prípravkom používame bežný ručný pákový mazací lis s gumovou hadicou a skľučovadlom na guľové mazacie hlavice. Na premazávanie sú vhodné tak mazacie tuky. např. HN2, AV2, A00 a pod., ako aj mazacie oleje, např. PP80, PPäU, PP8 a pod. Pri práci postupujeme tak, že ihlu vsunieme pod krycou manžetou pri polnáprave na potrebné miesto. Uvedený prípravok je vnoaný aj na premazávanie iných častí, např. bowdenov, ložísk a pod. Pri premazávaní napríklad ložísk zadnej nápravy na vozidle Trabant 601 postupujeme tak, že ihlu vsunieme cez ložisko do priestoru medzi ložiská. Je samozrejmé, že pred touto operáciou sme demontovali koleso, brzdový bubon, gufero a kryt ložiska. Pri tejto príležitosti poznamenávam, že mazací interval 25 000 km, resp. 3 roky, ako ho predpisuje servisná príručka Trabant, je vzhľadom na stabilitu mazacieho tuku príliš dlhý. Odporúčam mazací interval skrátiť na 5 až 10 000 km, resp. na 1 rok. ĽUBOMÍR SKÝVA
ODBRÚSlf
SPÁJKOVAŤ MÄKKOU.
Uvedený námet lze ještě zjednodušit. Ve zdravotnických zařízeních se odhazují nejen tupé jehly, ale i injekční stříkačky z umělé hmoty pro jednorázové použití od obsahu 3 cm 3 výše. Lze je získat za dobré slovo. Hodi se nejen jako olejnička, ale hlavně větší — 10 c m 3 a tlustší jehla — i pro vyplachování ložisek a nepřístupných míst naftou, benzinem neoo oarvou, i pro mazáni čerstvým tukem. 10 c m 3 je dost i pio hlavni ložiska náprav: do unášečů vstříkneme pod manžetu několik obsahů stříkačky, až začne tuk vylézat kolem nápravy. Je to pohodlnější, než přidržovat mazací lis ke kulové hlavici maznice. Tak se dá vytlačit i mazací tuk Neoma. -r»d.-
TYRISTOROVÉ ZAPALOVÁNÍ PRO MALÉ MOTOCYKLY O výhodách tyristorového zapalování pro motorová vozidla není nutno se znovu zmiňovat. Ve sborníku již byl otištěn návod na zhotovení tyristorového zapalování pro automobil Trabant s poznámkou, že je možné je použít i pro motocykly. To se týká ale jen motocyklů s dynamobateriovým zapalováním, které je svojí činností stejné jako u automobilu. V tomto článku podáváme návod na zhotovení tyristorového zapalováni pro malé motocykly, kde zdrojem elektrického proudu není baterie, ale alternátor. Týká se to našich malých motocyklů Jawa 50 (všechy druhy Pionýrů, Mustang i staré mopedy Jawetta a Stadion). Pro tento případ je jednodušší získání potřebného střídavého napětí o velikosti 100—200 V, které je pro funkci tyristorového zapalování nutné; to lze v tomto případě získat jednoduchou transformací, složitější je však získání stabilizovaného stejnosměrného napětí pro synchronizační a spouštěcí obvod, neboť napětí, které je zde k dispozici, určené k napájení světlometu, je střídavé, neregulované a značně kolísá s otáčkami.
nabíječi oovoa pracovního kondenzátoru C 1 . Ten je u běžných případu tyristorového zapalování navrhován o kapacitě 1 (aF a nabíjí se stejnosměrným napětím 200 —300 V. Tím se v nem nahromadí dostatečný elektrický náboj, který se v daném okamžiku vybíjí přes primární vinutí zapalovací cívky. Vzniklý proud, který je sice krátkodobý a aperiodického průběhu, avšak o značné strmosti, indukuje v sekundárním vinutí zapalovací cívky vysoké elektrické napětí, potřebné k přeskočení jiskry na svíčce. Potřebné napětí pro nabíjení C1 odebíráme z vinutí alternátoru, určeného původně pro zapalování, označeného Lz. Toto napětí je při startování motocyklu malé, jen 2,5—3 V. Pro činnost tyristorového zapalování je zapotřebí alespoň 100 V. Nejideálnejší by bylo vinutí Lz převinout, což by podle mých výpočtů vyžadovalo asi
6000 závitů 0 0,15 mm. Je to ale pro nedostatek místa nemožné; nezbývá tedy nic jiného, než provést transformaci. Ve zmíněném článku Amatérského rádia autor uvádí, že je možno použít jakéhokoli transformátoru s převodem 1 :40. Tuto informaci upřesňuji tím, že je možno použít síťového transformátoru 220/6,3 V, jaké se používají pro napájení elektronkových radiopřijímačů. Stačí ten nejmenší, jaký je ve standartním prodeji k dispozici, avšak i ten nejmenší je z ekonomického hlediska zbytečně veliký a nevyužitý. Pro tyristorové zapalování je zapotřebí transformátor, jehož pracovní režim je zcela odlišný, neboť velikost vstupního napětí značně kolísá, i kmitočet se pohybuje ve značném rozmezí. Pro ty, kteří jsou zvyklí udělat si potřebný transformátor sami, sděluji hlavní zásady pro jeho návrh:
ALTERNÁTOR (Z
POPIS ČINNOSTI Při řešení návrhu jsem vycházel z článku otištěného y časopisu Amatérské rádio č. 5/1974; řešení jsem však upravil a vylepšil. Schéma zapojení je na obr. 1. Zařízení se skládá ze dvou elektrických obvodů. Prvním obvodem je
48
Obr. 1. Celkové schéma tyristorového zapalováni pro malé motocykly Jawa 50
Jádro transformátoru volte pro výkon maximálně 20 VA při kmitočtu 350 Hz, převod stačí 1 : 30 až 1 : 35. Nejnepříznivější pro funkci transformátoru jsou podmínky při startování motocyklu (nožním našlapování), kdy napětí zdroje dosahuje sotva 3 V a kmitočet je jen 30 až 40 Hz. Aby bylo zabezpečeno dostatečné vybuzení jádra, je nutno určit počet závitů právě pro tyto podmínky, při největším možném magnetickém sycení pro daný materiál jádra. Ihned po naskočení motoru vzroste napětí zdroje na 6 až 7 V a kmitočet se zvýší na cca 150 Hz, čímž se magnetické sycení jádra sníží, neboť napětí se sice zvýší třikrát, avšak kmitočet 5 až 6-krát. Další přidávání otáček motoru pak znamená pro transformátor další snižování magnetického sycení, neboť kmitočet při zvyšování otáček motoru vzrůstá rychleji než napětí. Magnetický obvod transformátoru není tedy při chodu motoru využitý. Při maximálních otáčkách motoru je napětí na cívce Lz až 1 0 V a kmitočet asi 350 Hz, přičemž proud vstupního vinutí LI je asi 2 A a výstupního vinutí L2 asi 70 mA. S ohledem na to, že toto zatížení není trvalé, je možno při dimenzování průřezu vodičů volit větší proudovou hustotu, např. 5 A/mm 2 . Jako příklad uvádím výsledek výpočtu transformátoru minimálních rozměrů: Jádro složené z transformátorových plechů typu El 16 o tloušťce 12,5 mm, což odpovídá průřezu železa 2 cm 2 . Cívka LI — 90 závitů drátem 0 0,7 mm. Cívka L2 — 3000 závitů drátem 00,15 mm. Předpokladem je však přesné navíjení na navíječce. Při amatérském navíjení volte raději jádro větší, např. El 20, které má více místa pro uložení vinutí, nebo větší tloušťku jádra a tím i větší průřez, čímž dosáhnete menšího počtu závitů. Výstupní napětí z vinutí L2 je usměrňováno diodou Dl a nabíjí kondenzátor C1 (obr. 1). Další částí tyristorového zapalování je obvod pro vybíjení kondenzátoru přes zapalovací cívku. Tento obvod se skládá z tyristoru E l , který zastává funkci bezkontaktního spinače, dále ze synchronizačního obvodu, který dává impuls na řídicí elektrodu tyristoru v závislosti na činnosti přerušovačem konečně okruh pro vytvoření stabilizovaného stejnosměrného napětí. Tento obvod je napájen z vinutí alternátoru Ls, které slouží k napájení světlometu a houkačky. Toto napětí je střídavé a jeho velikost, pokud není zapnut světlomet, značně kolísá s otáčkami motoru. Napětí
Obr. 2. Sestava součástek tyristorového zapalování. Destička v pohledu ze strany plošných spojů Označeni čtyř vývodu: Z — zapalovači vinuti alternátoru (vinuti Lz); S — světelné vinutí alternátoru (vinuti Ls); C — zapalovači civka; P — přerušovač ' usměrňuje diodu D3 a nabíjíme jím kondenzátor C3 , přičemž dioda D2 s kondenzátorem C2 zastává funkci zdvojovače napětí, tj. při záporné půlvlně se C2 nabije přes D2 a jeho napětí se pak při kladné půlvlně přičítá k napětí usměrněnému diodou D3. Zdvojovač napětí je zde řešen s ohledem na poměrně malé napětí vinutí Ls při startování, které podobně jako u vinutí Lz dosahuje jen 2,5 až 3 V. Naopak, při vyšším napětí při vysokých otáčkách motoru musíme toto omezit, což nám provede Zenerova dioda D5 ve spolupráci se zatěžovacím odporem R 1 . Stabilizované stejnosměrné napětí, které odebíráme z C3 vedeme přes odpor R2 na přerušovač. Původní kondenzátor, který ie paralelně připojen k přerušovači, není pro činnost tyristorového zapalování nutný. Necháme jej však zapojený pro případ možnosti rychlého přepojení celého zapalování do původního stavu. Odpor R2 omezuje proud celého obvodu při sepnutém přerušovači na hodnotu asi 20 mA. V okamžiku rozepnutí přerušovače nabíjí se kondenzátor C4. Po dobu jeho nabíjení se na odporu R3 vytvoří úbytek napětí, jehož kladný potenciál zavedeme přes diodu D4 na řídící elektrodu tyristoru, ten se otevře a náboj, shromážděný v C1 se okamžitě vybije přes zapalovací cívku. Otevření tyristoru trvá jen po dobu, kdy se C4 nabíjí. Po jeho úplném nabití zanikne úbytek napětí na R3, zanikne proud v řídící
elektrodě tyristoru a při záporné půlvlně ve vinutí L2, kdy zanikne i napětí na anodě tyristoru, se tyristor uzavře a opět se přes diodu D1 začne nabíjet C 1 , i když přerušovač je ještě dále po určitou dobu stále rozepnut. To je vylepšení synchronizačního okruhu proti návodu ve zmíněném článku Amatérského radia, kde hdici napěti pro tyristor je odebíráno z diod zapojených paralelně k přerušovači, takže tyristor je otevřený po celou dobu rozepnutí přerušovače a po vybití C1 dochází zbytečně k jednocestnému zkratu transformátoru, který se pak zbytečně přetěžuje a zkracuje se doba k opětnému nabíjení kondenzátoru C 1 . KONSTRUKČNÍ PROVEDENI Jednotlivé součásti, kromě transformátoru a kondenzátoru C1, které jsou větších rozměrů, umístíme na destičku s plošnými spoji o rozměrech 8 5 x 5 0 mm (obr. 2 ) . Celé zařízení se tedy skládá ze tří samostatných dílů (obr. 3). Vzájemné propojení jednotlivých dílů s návazností na elektrickou instalaci motocyklu je zřejmé z obr. 2. Přepínač ve vývodech P-Z-C je určen pro ty, kteří ve spolehlivost tyristorového zapalování nevěří a chtějí mít možnost rychlého přepojení celého zapalování do původního stavu. V nakreslené poloze je zapojeno tyristorové zapalování, přepnutím se vzájemně propojí P-Z-C/ čímž je dosaženo původ-
49
Obr. 3. Jednotlivé dily tyristorového zapalováni ního klasického zapojení. Přepínač musí být třípólový, minimálně 2 A. Takový není štandartne k dostání, zručný amatér si jej však zhotoví vhodnou improvizací ze tří samostatných jednopólových nebo dvou dvoupólových přepínačů, které jsou v prodeji. Také je možno připojení provést pomocí řadové svorkovnice, na které ponecháme tři volné svorky, propojené do uzlu; na ně v případě poruchy vývody P,Z,C, přepojíme.
UVEDENI DO PROVOZU A VYZKOUŠENÍ Celé kompletní zařízení, sestavené podle obr. 2 spojíme se zapalovací cívkou (svorka 15, vývod C) a k cívce připojíme zapalovacím kabelem i svíčku. Cívku a svíčku, nemáme-li rezervní, musíme k tomuto účelu demontovat ze stroje. Pro náhradní napájení celého zařízení použijeme 4 V, maximálně 4,5 V střídavého napětí z jakéhokoli síťového transformátoru, které přivedeme zatím jen na vývod Z. Toto poměrně malé napětí nám jednak lépe přiblíží poměry při startování a kromě toho, máme-li zvyšovací transformátorprovedenýpodletohoto návodu, nemůžeme si při síťovém kmitočtu ani vyšší napětí dovolil, neboť bychom značně přemagneti-
zovali jeho jádro a neúměrně zvýšili jeho primární proud. Transformátor je sice dimenzován na vstupní napětí 10 až 12 V, ale až při kmitočtu 350 Hz, což odpovídá poměrům při plných otáčkách motoru Propojit musíme všechny části, jež jsou na stroji připojeny na kostru, tj. svorku 1 zapalovací cívky, šroubení svíčky, kostřící vývod zvyšovacího transformátoru, kostřící vývod plošných spojů a druhý pól náhradního zdroje. Po připojení náhradního zdroje 4 - 4 , 5 V musíme na kondenzátoru C1 naměřit stejnosměrné napětí 150—200 V, čímž si ověříme činnost nabíjecího okruhu. Jestliže krátkodobě spojíme plus pól tohoto kondenzátoru s kostrou, čili zkratujeme tyristor, musí na svíčce přeskočit jiskra. Tento pokus zbytečně neprodlužujeme, neboť vytváříme jednocestný zkrat na zvyšovacím transformátoru, který tak přetěžujeme a rovněž zbytečně zatěžujeme diodu D1 do zkratu. Dále vyzkoušíme funkci tyristoru tím, že na jeho řídící elektrodu přivedeme napětí i 1,5 V z monočlánku. Při každém připojení musi na
svíčce
p ř e s k o č i t jihkr.i
Obr. 4. Instalace tyristorového zapalováni na stroji Jawa 50. 1 — alternátor s přerušovačem; 2 — zapalovací civka; 3 — přepínač ve světlometu (pohled zdola); 4 — souprava tyristorového 'aoalováni
50
Rovni /
tento pokus zbytečně neopakujeme ;i přistoupíme k vyzkoušení spou.^
těcího okruhu. Vývod S spojíme s náhradním zdrojem, tedy paralelně s vývodem Z a měříme stejnosměrné napětí na kondezátoru C3, které bude kolem 6 V, čímž si ověříme funkci zdvojovače a usměrňovače. Poslední část vyzkoušení spočívá v tom, že vývod P spojíme s kostrou a při každém jeho přerušení, čímž nahrazujeme činnost přerušovače, musí na svíčce přeskočit jiskra. Sérii rychlého opakovaného přerušování dosáhneme nejlépe tak, že drátem, který připojíme na vývod P, přejíždíme po zubech jemné pilky nebo po břitech hrubého pilníku, spojeného s kostrou. Po skončení pokusu nesmíme zapomenout vybit kondenzátor C 1 , neboť i po odpojení zdroje zůstává nabit a způsobil by nepříjemností při dotyku. Takto ověřené zařízení pak již můžeme klidně namontovat a připojit na stroj. Po nastartování motoru s použitým tyristorovým zapalováním opět změříme napětí na kondenzátoru C 1 , které při volnoběhu dosahuje 250—300 V, při zvyšování otáček pak vlivem rychlejšího vybíjení klesá, neklesne však pod 1 50 V. Napětí na kondenzátoru C3, jestliže Zenerova dioda D5 správně stabilizuje, nesmí při jakýchkoli otáčkách motoru překročit 7 V. ÚPRAVY ELEKTRICKÉ INSTALACE Potřebné úpravy jsou zřejmé z obr. 4, kde je vlevo zakresleno původní zapojení a vpravo zapojení s použitím tyristorového zapalování. Při úpravě postupujeme takto: V prostoru zapalovací cívky odpojíme svorku 15 cívky, odpojené dva vodiče (jeden vede od přerušovače, druhý k přepínači ve světlometu) spojíme vzájemně a připojíme k nim vodič třetí, který tvoří vývod P. Spojení provedeme pomocí instalační svorky pro vodič 2,5 mm 2 , neho v7;'ijomnp spájíme a zaizolujeme
Na uvolněnou svorku 15 připojíme samostatný vodič, který tvoří vývod C. V prostoru alternátoru odpojíme od přerušovače vinutí pro zapalování (u Jawy 50, typ 20, 2 1 , 23 umístěné vlevo nahoře) a vyvedeme ho ze skříně alternátoru samostatným vodičem, který tvoří vývod Z. Kondenzátor necháme připojený k přerušovači. Vývod S provedeme odbočením z vinutí pro světlo (u Jawy 50, typ 20, 21, 23 je na tento vývod připojen zelený vodič). Tento vývod však můžeme získat také odbočením z příslušné svorky přepínače ve světlometu, nebo od houkačky (u zmíněných typů je to stále zelený vodič). Vývody stačí provést vodičem průřezu 0,75 mm2,a to autokabelem, vodičem typu YS (měděné lano s izolací PVC), případně plochými dvoupramennými šňůrami typu YH. Pro snadnější orientaci je výhodné použít vodičů s různými barvami izolace, které můžeme snadno získat z přístrojových šňůr typu LYíj (dvoupramenná šňůra má jeden vodič černý a jeden světlemodrý, čtyřpramenná šňůra má jeden vodič hnědý, dva černé a jeden vodič žluto-zeleně pruhovaný). Vodiče na stroji uložíme do bužírky (PVChadice) a upevníme kovovou nebo PVC-bandáží, popřípadě izolační tkanicí. UMÍSTĚNÍ Z prostorových důvodů je nejvhodnější místo pro tyristorové zapalování pod sedadlem. Detailní řešení ponechávám na každém jednotlivci, zmíním se jen podrobněji o řešeni, které jsem provedl na stroji Jawa 50, typ Mustang. Celé zařízeni jsem
uspořádal do plechové vaničky, rozměru 11 5 x 145 mm, kterou jsem umístil pod sedadlo, do mezery mezi schránkou na nářadí a zadním blatníkem. Podélný čtyřhranný nosník rámu, procházející tímto prostorem, rozděluje nosnou vaničku na dvě poloviny, každou o užitečné šířce cca 43 mm. Do jedné poloviny jsem umístil zvysovací transformátor a kondenzátor C 1 , do druhé poloviny destičku plošných spojů, upevněnou svisle. Funkci přepínače jsem vytvořil z oktalové objímky a jako spínacího elementu jsem použil příslušnou osmikolíkovou pätici zapojenou tak, že jejím otočením o 90 se celé zařízení přepne z tyristorového zapalování na původní klasické. Celé zařízení je uzavřeno plechovou krabicí o výšce 55 mm, jejíž horní dno dosahuje těsně pod dolní hranu sedadla. Celé uspořádání je zřejmé z obr. 5. Po namontování tyristorového zapalování by bylo chybou očekávat zvětšení výkonu a markantní zlepšení jízdních vlastností. První rozdíl však poznáme okamžitě během startování, kdy přímo vycítíme, že motor naskočil nějak spolehlivěji. Dále si všimneme, že přerušovač nejiskří a neopaluje se, neboť proti původnímu zapalování, kdy přerušovač přerušoval proud asi 2 A při současném vzniku přepětí způsobeném indukčností zapalovací cívky v součinnosti se zhášecím kondenzátorem, přerušuje nyní pouze 20 mA vyhlazeného stejnosměrného proudu. Další výhody postřehneme až mnohem později. Spočívají ve větší energii nahromaděné v elektrické jiskře. Jiskra je sytá, pravidelná a tím je dosaženo i dokonalejšího zážehu
pohonné směsi a účinnějšího spalování, což má za následek zlepšení účinnosti motoru a klidnější chod. Nižší spotřebu paliva však můžeme zaregistrovat jedině při dodržování zásad ekonomické jízdy. Naopak, kdybychom využívali větší akcelerační schopnosti motoru, kterou tyristorové zapalování umožňuje, spotřeba paliva se spíš zvýší. Zapneme-li světlomet při volnoběhu motoru, může se stát, že se motor zastaví. Není to závada, je to jen důsledek toho, že odpor vlákna žárovky za studeného stavu je mnohonásobně menší, než ve žhavém stavu, takže jejím připojením na vinutí Ls, které má při volnoběhu nízké napětí, dojde k tak velkému úbytku napětí, že je nedostatečné napájení spouštěcího obvodu a zapalování vynechá. Z toho tedy vyplývá, že budeme zapínat světlomet až během jízdy, nebo při volnoběhu motoru při současném přidání plynu. A ještě poslední rada: Při údržbě musíme věnovat zvýšenou pozornost kontaktu přerušovače a udržovat jej v naprosté čistotě. Při nepatrných proudech, které nyní přerušovačem protékají, stačí sebemenší nečistota, nebo mastnota, aby se zvětšil přechodový odpor natolik, že přerušovač bude pracovat nespolehlivě. Dále je vhodné o něco zmenšit předstih zapalování, případně i odtrh přerušovače. V každém připadě však musíme upravit doskok elektrod svíčky na asi 1 mm. Celkové náklady na tyristorové zapalování se pohybují okolo 1 50 až 2 0 0 , — Kčs. Nejdražší je zvysovací transformátor. Ten je proto nejlépe obstarat ve výprodeji v technickém bazaru, kde stojí 60 až 8 0 , — Kčs, nebo jej použít z vyřazeného elektronkového radiopřijímače. Nejvýhodnější, z hlediska správných parametrů a minimálních rozměrů je jeho vyrobení podle uvedeného návodu. ING. KAREL SLADKOVSKÝ Použité součástky
Obr. 5. Umisténi tyristorového zapalováni na stroji Jawa 50, typMustang
51
STROJE A NÁSTROJE ZDROJ NAPÄTÍ 1 - 255V Pri konštrukcii zariadení z elektroniky, ako aj z iných odborov potrebujeme najrozličnejšie veľkosti napätia a tak vzniká problém ako tieto napätia získať. Opisovaný zdroj nám to umožní. Dáva striedavé napätie (prípadne aj jednosmerné) od 1 V do 255 V so stupňovitou reguláciou po 1 V. Je veľmi jednoduchý. Najzložitejšou prácou je navinutie transformátora, ktorý má deväť vinutí. Na reguláciu sa použili páčkové prepínače V2 až V9 (obr. 1). Sekundárna strana má osem samostatných vinutí s týmito napätiami 1 V, 2 V, 4 V, 8 V, 1 6 V, 32 V, 64 V, 1 28 V. Navíjací predpis pre transformátor a hodnoty najvyšších prípustných prúdov pre jednotlivé vinutia sú uvedené v tab. 1. Platia pre jadro El 4 0 x 4 0 . Je prirodzené, že jednotlivé vinutia musíme dobre izolovať. Pomocou páčkových prepínačov napájame určité vinutia do série podľa vyžadovaného napätia, kým ostatné nechávame vyradené z prevádzky. Páčkové prepínače použijeme na zaťaženie 10 A, aby zniesli prípadné skratové prúdy. Na schéme sú zapojené do série všetky vinutia — výsledné napätie je súčet napätí použitých vinutí, t. j. 255 V. Kecf potrebujeme např. len 24 V, zapneme iba vinutie so 16 a 8 V, t. j. zapneme prepínače V5 a V6. Ostatné necháme nezapnuté. Pri nastavovaní iných napätí postupujeme podobne. Aby sme obsluhu zjednodušili a urýchlili, zhotovíme si tabuľku; z nej rýchlo vyčítame, ktoré prepínače na ktoré napätia treba použiť (tab. 2). Zdroj dalej vystrojíme sieťovým vypínačom VI a tlejivkou H, ktorá signalizuje zapnutý stav. Do primárneho obvodu zapojíme rúrkovú poistku P 0,8 A. V prípade potreby doplníme zdroj usmerňovacím mostíkom a získame tak aj jednosmerné regulované
0-220 V =
52
napätie. Musíme však rátat s tým, že hodnota jednosmerného napätia sa bude trochu odlišovať od údajov tabuľky striedavých napätí, čo závisí aj od filtračných kondenzátorov, ktoré musíme podľa potreby pripojiť mimo zdroja. Zámerne neuvádzame skrinku, lebo väčšina domácich majstrov si zdroj zabuduje priamo do panelu elektrického rozvodu. /droj ďalej vystrojíme sieťovým vypínačom VI vyskúšanie rozličných typov elektromotorčekov a pod. Domáci majster určite skoro ocení univerzálnosť zdroja. Pri rozličných pokusoch je vhodným prostriedkom na galvanické oddelenie siete od skúšaného zariadenia, čím sa zlepší bezpečnosť prace v našej dielni. PETR HŮRKA
Použité súčiastKy H j — kontrolka (tlejivka na 220 V) s objímkou (1 ks) R " — obmedzovaci odpor ?20 kSJ (4ks) P — poistka 0,8 A s poistkovým lôžkom (1 ks) V1 — hlavný vypínač — jednopólový 2,5 A; 250 V (1 ks) V2 až V9 — prepínač vinutia transformátora 10 A; 250 V (8 ks) VI0 — prepínač výstupných svoriek (1 ks) Tr —transformátor zhotovený podfa tab. 1 U — usmerňovač --- KY 712 (alebo KY 725) s chladičmi z hliníkového plechu s hrúbkou 2 mm, s minimálnou plochou 25 cm2 na jednu diódu (4 ks) — prístrojové zdierky (4 kš)
V zborníku USS č. 13/75 sme uverejnili návod na zhotovenie rozbrusovacej píly, ktorej konštrukcia však bola výrobne dosť zložitá. Návod, ktorý teraz ponúkame, je jednoduchší, lacnejší (náklady neprekročia 6 6 0 , — Kčs), a najmä výrobne dostupnejší. Okrem hnacej remenice motora a možno aj dvoch prírub sa nijaká súčiastka nemusí sústružiť; najzložitejšiu súčiastku — hriadeľ brúsneho kotúča — možno kúpiť hotovú v Kovone Česká Třebová (za 1 0 0 , — Kčs). Keďže kyvné rameno funguje ako dvojzvratná páka, možno pohyb vretena veľmi dobre vyvážiť, čo umožňuje citlivý prístup kotúča do rezu. Ďalšou
ROZBRUSOVACIA PÍLA Rozpis materiálu
prednosťou píly je aj to, že možno ňou rezať šikmé rezy. POSTUP PRÁCE Podľa výkresov vyrobíme jednotlivé súčiastky. Pri výrobe podzostáv (základnej platne 1, krytu kotúča 2, pravítka 3 a kyvného ramena 4) venujeme väčšiu pozornosť nastaveniu uhlov; podzostavu najprv nastehujeme a až po kontrole zvaríme. Jednotlivé dielce povrchovo upravíme. Výnimkou je kryt brúsneho kotúča, ktorý keďže sa mierne ohrieva, natrieme striebrenkou. MONTÁŽ Na kyvné rameno priskrutkujeme štyrmi skrutkami M8 hriadeľ 4.9. Dvoma skrutkami M10 pripevníme obidve konzoly 1.4 a 1.5 a spoj zabezpečíme maticami. Konzoly s kyvným ramenom upevníme pomocou zvierok na základný rám 1. Na hriadeľ 4.9 so strediacim krúžkom 4.18 nasadíme rozbrusovací kotúč 4.17 a pritiahneme ho pôvodnými prírubami. V odpade sa často nachádzajú zvyšky ko-
53
ZÁKLADNÝ RÁM
PLATŇA
PRAVÍTKO 3
KRYT REMENICE
54
PRICHYTENIE PRAVÍTKA
55
túčov 400 x 3 x 80 (prípadne 400 x 4 x 80). Ak priemer takýchto odpadových kotúčov bude aspoň 250 až 280 mm, postačia tieto kotúče celkom na rezanie bežných profilov. V takom prípade zhotovíme nové príruby 4.19 a 4.20 a do nich upevníme odpadový rozbrusovací kotúč. Skontrolujeme geometriu kotúča vzhľadom na základnú platňu — zvislosť, rovnobežnosť. Ak je všetko v poriadku, privaríme na základný rám obidve konzoly 1.4 a 1.5 a platňu 1.6. Na platňu 1.6 priskrutkujeme skrutkou 3.5 rameno pravítka 3 . 1 , nastavíme ho v správnom uhle vzhľadom na kotúč, priložíme rameno zvierky 3.7 aj s privarenými podložkami 3.8 a kolíkom 3.6 a v platni 1.6 vyvŕtame otvory 0 5 mm a M6. Zvierku namontujeme a na tyči pravítka 3.2 si uhly označíme zárezmi. Na kyvné rameno upevníme pomocou spojky 4.16 motor, zľahka ho zabezpečíme maticami 4.15, rukou napneme remene a matice 4.15 pritiahneme. Na remenicu priložíme kryt 4.10, urobíme značky, vyvŕtame dva otvory 0 5 mm a kryt pripevníme. Rozbrusovací kotúč z hriadeľa odmontujeme, na hriadeľ navlečieme platňu 2.1 krytu. Na kyvnom ramene si označíme tri otvory 0 5 , 5 mm. Na vyznačených miestach vyrežeme závity M5. Platňu 2.1 krytu podložíme podložkami 2.7 s celkovou hrúbkou 6 mm a ku kyvnému ramenu ich priskrutkujeme tromi skrutkami 2.6. Rozbrusovací kotúč upevníme a štyrmi skrutkami 2.5 priskrutkujeme druhú platňu krytu 2.3. Pripojenie motora na elektrickú inštaláciu je najlepšie zveriť odbor-
níkovi, aby vyhovovala príslušným normám. Vypínač najvhodnejšie umiestnime na kyvné rameno nad hriadeľ. Prívodový kábel musíme viesť tak, aby nebol zasahovaný odlietavajúcimi iskrami. Rezaný materiál upevňujeme sto-
lárskou zvierkou, prichytenou skrutkou M6 za plochú opierku na bok pravítka. Ťažší materiál stačí pridržať rukou v koženej rukavici. Zásadne nesmieme zabudnúť vziať si pri práci s pílou ochranné okuliare. ING, KAREL VLČEK
BRÚSENIE ROVINNÝCH PLÔCH
56
Príslušenstvo k vŕtačke Combi je síce bohaté, ale aj tak sa dá rozšířit. Pri brúsení drobných kúskov dreva do roviny som používal gumový kotúčik so šmirglovým papierom. Ten sa však podľa nakláňania vŕtačky poddáva a neobrusuje celú plochu rovnomerne. Nahradil som preto gumový kotúčik kovovým 1 s rovnakou veľkosťou. Tento kovový kotúč má stopku dlhú 20 mm na prichytenie vo vŕtačke. Ďalej si musíme zhotoviť pevný oporný stôl 2 s rozmermi 200 * 1 50 mm. Vyrobíme ho z 5 mm hrubého plechu. Mimo stredu privaríme kolík s 0 12 mm a s dĺžkou 80 mm. Pri brúsení zasunieme kolik do objímky držiaka opierky struhov. Brúsiť treba veľmi opatrne, pretože jedna strana kotúča drevo pritláča k stolu a druhá ho nadvihuje. ING. ZBYNĚK SZOSTEK
PREVODOVÝ NAVIJAK ocení jistě nejeden kutil, protože jeho použití je mnohostranné. Navijákem můžeme vyzvednout motor z automobilu, napínat drátěné ploty, zvedat překlady, vyprostit auto ze závěje a pod. POSTUP PRÁCE
Základ navijáku tvoří těleso navijáku 1 z ploché oceli ohnuté do tvaru U; těleso pro lepší vzhled vytvarujeme (není to však nutné). K tělesu 1 otočně přinýtujeme nebo přišroubujeme zavěšovací hák 2. Na vnitřek tělesa 1 privaríme odrezky kulatiny 3 v rozteči podle použitých ozubených kol 5. Ozubená kola 5 použijeme z motocyklové převodovky; seženeme je v motoopravně, kde se vyřazují pro špatné spojovací části; ozubení je téměř vždy
dobré. Do ozubených kol důkladně privaríme vhodné kusy kulatiny 6 jako hřídele. Podle nich pak vyvrtáme průměry otvorů v tělese 1. Cívku zhotovíme z ocelové trubky 7 a na ni privarených kroužků 8. Cívku zajistíme na hřídeli zajišťovacím kolíčkem 10. Ke kolíčku upevníme lanko, které opatříme na druhém konci háčkem. Abychom mohli zvedání či napínání těles zajistit v které-
koli poloze, upevnime K malému ozubenému kolečku západku 4. Kliku 14 zhotovíme z ploché oceli; nasazujeme ji na čtyřhran vypilovaný na konci hřídele malého ozubeného kolečka. Vhodné je vypilovat v klice dva čtyřhranné otvory, protože pak můžeme měnit sílu či rychlost navíjení. Přesné rozměry záměrně neuvádíme, neboť je třeba vycházet z rozměrů převodových koleček, která se podaří sehnat. Platí, že čím je větší převodový poměr, tím větší bude i vyvozovaná síla a podle toho musíme celý strojek náležitě dimenzovat. JAROSLAV JANSA
1 — těleso; 2 — hák; 3 — odřezky kulatiny; 4 — západka; 5 — ozubené kola; 6 — hřidel; 7 — trubka civky; 8 — čelo cívky; 9 — rozperný kolik; 10 -— zajišíovaci kolik, 11 — podložka; 12 — závlačka; 13 — nýt; 14 — klika »
ST
SPRAY NA SIFONOVÝ VENTIL Četl jsem o stříkačce barvy vyrobené ze sifonové lahve. Napadlo mne
mnohem jednodušší řešení; použít obalů ze sprayů, které se po použití vyhazují, ačkoli stříkací zařízení i celý obal je vlastně nepoškozený. Uvítají je zejména motoristé a kuti• uvt;. kteu potřebuji stříkat menši množství barvy, často v odstínech, které nejsou u nás ve sprayích k dostání. Kromě barvy je možno stříkat lak na vlasy, resistin apod. POSTUP PRÁCE Z pásové oceli 3 * 3 0 mm ohneme podle obrázku třmen 2. Ve středu spodní základny do něho vyřízneme závit M12. Do dna sprayového obalu 1 vyvrtáme otvor 0 9 mm. Ve větším obchodě s potřebami pro domácnost zakoupíme ventil 3 z maďarské sifonové lahve včetně přítlačné bombičkové růžice t za 27,50,— Kčs). Ventil provlékneme třmenem, navlékneme kovovou iiodložku 5
Obr. 2. Schéma nasazeni ventilu Spray plníme otvorem ve dně; protože je dno klenuté dovnitř, není ani nutné použít nálevku. Spray plníme barvou asi jen do poloviny. ING. VÁCLAV ZVĚŘINA
Rozpiska materiálu
Obr. 1. Konstrukční řešeni spraye
KRUŽIDLO PRO VELKÉ PRŮMĚRY DÉLKA PODLE POTŘEBY
58
Každý domáci kutil si musí často narýsovat kruh větší, nežjde narýsovat běžným kružidlem. Pro narýsování takového velkého kruhu lze samozřejmě použít provázku, hřebíku a tužky, avšak kruh není zcela přesný a práce je nepohodlná. Pro přesnější a pohodlnější narýsování kruhu jsem si zhotovil kružidlo, které je konstrukčně velmi jednoduché a rýsuje přesně jak na dřevo, tak i na kov. Při rýsování na dřevo se používá tužka, při rýsování na kov (plech) se používá ocelová rysovací jehla.
3 mm a závit M8 v délce 20 mm. Na tento závit našroubujeme držák 2, který vyrobíme z obyčejné oceli. Držák opatříme vnitřním závitem a otvorem pro tužku či rysovací nástroj 6. Do držáku zasuneme rysovací nástroj a našroubujeme roztečný prut 1, kterým zároveň nástroj utáhneme. Z hlazené kruhové oceli vyrobíme roztečné stavítko, kterým nastavujeme žádaný poloměr. Do stavítka 3 vyvrtáme otvor
pro roztečný prut 1 a vnitřní závit M6 pro upevňovací šroub 5. Na šroubu 5 ponecháme závit v délce 20 mm a zbytek opilujeme na konický čtyřhran (jako u pilníku). Na závit našroubujeme matici, lehce upneme ve svěráku a na čtyřhran narazíme rukojeť 4. Stavítko navlékneme na roztečný prut a zajistíme šroubem s rukojetí. Tím je kružítko připraveno k použití. KAREL CINKL
Rozpiska materiálu
POSTUP PRÁCE Průměr kruhu nám zajišťuje roztečný prut 1 z hlazené kruhové oceli. Délku prutu volíme podle toho, jak velké poloměry budeme rýsovat. Na jednom konci roztečného prutu zhotovíme osazení na délku asi
ABY NÁTĚR OPRAVDU CHRÁNIL Kovové a dřevěné konstrukce chráníme před destruktivními vlivy povětrnosti ochrannými nátěry. Někdy však tvar konstrukce buď přímo znemožňuje provedení účinného nátěru, nebo je aspoň příčinou jeho rychlého znehodnocení. To je především tam, kde konstrukčním uspořádáním byly vytvořeny kapsy, kouty či žlaby, odkud nemůže dešťová či kondenzovaná voda plynule odtékat. Tam se také obvykle zadržuje bláto, prach, listí a jiné nečistoty, které zůstávají trvale vlhké a vytvářejí vhodné podmínky pro předčasnou korozi či u dřeva pro předčasné hnití.
plechu s ocelovou konstrukcí z úhelníků. Z příkladu je vidět, že z hlediska trvanlivosti je výhodnější konstrukce šroubovaná nebo nýtovaná než svařovaná, protože jednotlivé díly šroubované či nýtované konstrukce je možno ještě před smontováním opatřit ochranným nátěrem. Tam, kde není jiné řešení, je třeba spáry vylít antikorozní barvou nebo ji do špár vetřít s pomocí husího brku
Tam, kde jsou nebezpečné kapsy, se snažíme vyvrtat odtokové otvory, aby se v nich voda nedržela,a zvrchu zatmelit trvale pružným tmelem. Z praxe je také známo, že ocel koroduje nejdříve na hranách — ochranný nátěr tu špatně drží a snadněji se poškozuje. Proto je výhodné ostré hrany před natíráním zaoblit a to jak na kovu, tak i na dřevě. VIKTOR HOŘEJŠ
Několik příkladů nesprávného konstrukčního uspořádání nám pomůže se takových a podobných chyb vyvarovat. Na obr. 1 je schematicky znázorněn špatný a správný způsob přívařeni plechu na trubkovém rámu, např. na konstrukcích ocelových vrat. Na obr. 2 je vidět, jak při zatmelení skla do rámu okna jen z jedné (vnitřní) strany může voda zatékat přímo do konstrukce. Na obr. 3 je vidět, že zapustíme-li ocelovou trubku či dřevěný trámek přímo do země bez ochranné,,manžety "r usnadňujeme přístup vody ke konstrukci. (Proto ocelové trubky chráníme také zvrchu vhodným víčkem.) Na obr. 4 a 5 je nesprávný a správný způsob spojování plechů na svislých a šikmých konstrukcích stěn a střech. Na obr. 6 je způsob spoiení
59
MALÁ STOLÁRSKA ZVIERKA
čeľusť s dlhšou lištou 1 — asi 50 cm. Tieto zvierky sú veľmi praktické na menšie práce; nemôžu sa nimi v .ak sťahovať hrubé dosky a pod.; na to sú kovové stolárske zvierky. VÁCLAV KOVANDA
Pri práci s drevom často potrebujeme zvierky. Jednoduchú zvierku podobnú posuvnému meradlu si môžeme ľahko zhotoviť z líšt z tvrdého dreva a preglejky. Základnú lištu 1 vyrobíme z dubového dreva s dĺžkou asi 20 až 25 cm. Posuvná čeľusť sa skladá z dielcov 2, 3, 4. V dielci 2 musíme vyrezať podlhovastý otvor na zabezpečovaciu páku 6. Pri zostavovaní posuvnej čeľuste musíme dbať na to, aby sa čeľusť po lište 1 ľahko posúvala. Na jeden koniec posuvnej čeľuste pripevníme preglejku 5; zohnutím páky 6 ju nadvihneme, preglejka sa pritlačí k zovretému predmetu a súčasne vzoprie posuvnú čeľusť, takže predmet je zovretý. Pevnú hornú čeľusť zhotovíme z dielcov 7 a 8. Zostavenie zvierky je zrejmé z obrázku. Na zovretie väčších predmetov si môžeme vyrobiť druhú pevnú
8
NOŽÍK NA TĚSNICÍ KROUŽKY Často potřebujeme různé těsnicí kroužky a podložky z pryže, kůže, papíru apod., a přitom nemáme k dispozici sadu děrovadel vhodných rozměrů. Snadno si můžeme vypomoci kružidlem, do kterého zhotovíme ze struny, pérového drátu nebo zlomeného vrtáku 02 mm malý nožík 1 ve tvaru skalpelu. Nožík 1 nasadíme do vložky 3 kružidla místo tuhy a dotáhneme kleštinami 2 kružidla. Po nastavení
60
potřebného poloměru vykrojíme těsnicí kroužek několikerým kroužením (z počátku netlačíme na nožík, aby se v materiálu nařízlo přesné kruhové vedení). Potřebujeme-li vyříznout mezikruží, vykroužíme — aby byla zajištěna soustřednost — nejprve vnější průměr a potom teprve průměr vnitřní. Nožík ostříme upevněný v kružidle na jemném brousku. ANTONÍN KRÁTKÝ
UNIVERZÁLNÍ„DŘE VOSTROJ" III. GENERACE V roce 1973 jsme na stránkách sborníku publikovali návod na univerzální kutilský dřevoobráběcí stroj konstruktérů Jiřího Tůmy a Vladimíra Cafourka, který umožňoval vykonávat dvanáct hlavních truhlářských operací. Snadný a pohotový přechod z jedné operace na druhou bez demontáže a výměny přídavných zařízení byl umožněn uložením nástrojů na čtyřech stranách obvodu stroje otočně uloženého ve stojanu. Stojan i otočný rám stroje byly svařeny z úhelníků, což při vysoké náročnosti na přesnost i kvalitu svařování bylo pro mnohé kutily nedostupné. Aby umožnili postavení tak požadovaného stroje většímu okruhu kutilů, zkonstruovali J. Tůma a V. Cafourek další typ stroje, kde svařovanou otočnou rámovou konstrukci nahradili snadněji zhotovitelnou soustavou dvou plechových „krabic" a dvou posuvných (vodorovného a svislého) ocelových obdélníkových profilů (Jäkl), na něž se velmi jednoduše a snadno upínají nástroje, stoly, koník ap. Rotační díly zůstaly stejné jako u původního stroje, mj. proto, že je VD KOVODlLO Praha vyrábí a kutilům za poměrně přijatelnou cenu dodává.
Jak prozrazuje inzerát v USS č. 21 zahájilo nyní Kovodílo výrobu i dalších částí tohoto stroje a dodává jej ve formě stavebnice (cena bez motoru a sklíčidla je kolem b í>00, — KCs) Konstruktéři J. Tůma a V. Cafourek nyní tento stroj dále zdokonalili. Součástí stroje je nyní i vrtačka s vlastním motorem 300 W a s plynule měnitelným počtem otáček, napájená ze sítě přes usměrňovač, kterým lze rovněž nabíjet autobaterie. Vrtačka je odnímatelná a lze s ní pracovat i jako s elektrickou ruční vrtačkou. Konstruktéři počítají i s tím, že v budoucnu vrtačku doplní dalším doplňkovým zařízením pro řezání (např. dřevotřísek na podlaze), broušení a leštění dřeva ap. Protože vrtačka je napájena stejnosměrným proudem 12 V lze ji použít ještě mnoha dalšími způsoby, kdy jako zdroj proudu použijeme autobaterii (sekání trávy, stříhání živých plotů, pohon dětského autíčka, rybárske'ho člunu atd.) Dalším zlepšením stroje je nový typ univerzální hlavy pro tvarové frézování (drážkování), která se nasazuje místo okružní pilv, přičemž do upínací hlavičky vrtačky se nasadí botka
61
8
62
11
12
14
přidržující frézovaný profil. Univerzální hlava i výměnné nože jsou snadno zhotovitelné (obr. 14) Zatím však ve vydávaném návodu není toto zlepšení publikováno, protože je nutno je dát schválit z hlediska bezpečnosti práce. Konečně konstruktéři počítají i s tím, že ke stroji zkonstruují přídavnou orovnávačku a protahovačku s válcovou hoblovací hlavou pro orovnávání a tloušťkování prken ve větším rozsahu (např. na palubkovou podlahu), kdy talířová fréza nemá dostatečný výkon. Tato zlepšení budou postupně publikována ve sborníku. Co tedy všechno lze na posledním typu stroje dělat? 1. Řezat dřevo a umělé hmoty okružní pilou 0 300 mm (obr. 1). Stůl je sklopný, takže lze řezat i šikmo (obr. 2) a lze jej dalším stolem nastavit pro pohodlnější zkracování (obr. 3). Posuvné nastavitelné pravítko (obr. 4) umožňuje přesný řez pod různými úhly (např. při zhotovování rámů a p ) . 2. Řezat na pásové pile (obr. 5). Precisní konstrukce a použití úzke'ho pilového listu umožňují řezy s minimálním poloměrem zakřivení. 3. Orovnávat talířovou frézovací hlavou s osmi noži (obr. 6). 4. Brousit velkoprůměrovymi smirkovými kotouči (obr. 7). 5. Protahovat na stanovenou tloušťku talířovou frézovací hlavou (obr. 8). 6. Frézovat horizontálně s použitím křížového posuvu drážky pro čepování (obr. 9).
7. Vertikálně vrtat s plynule stavitelným počtem otáček; vrtačka má nastavitelný doraz omezující hloubku vrtání a s krokem vřetena (hloubka vrtu) do 100 mm (obr. 10). Dále vertikálně vrtat drážky s použitím křížového posuvu (obr. 11). 8. Soustružit (obr. 12). 9. Vrtat, brousit, leštit (příp. pohánět další zařízení) jako ruční vrtačkou (obr. 13). 10. Nabíjet autobaterie. Schopný kutil pochopí sám ještě další možnosti, které jsou ve stroji skryty. K pohonu stroje slouží elektromotor 1,1 kW a k pohonu vrtačky upravené dynamo z Š 100. Sečte-li se cena materiálu a kupovaných součástí (relativně dostupných) dojdeme k částce přibližně 3 700, — Kčs Za ně vsak získáme stroj, který nám opravdu v dílně, garáži, na zahradě i na stavbě vydatně pomůže. Přitom konstrukce umožňuje postupnou stavbu. Návod na poslední typ dřevoobráběcího stroje konstruktérů Tůmy a Cafourka vydává Alfa n. p. Bratislava za Kčs 40, — Kčs. Návod bude prodávat a s připočítáním zasílacích nákladů na dobírku expedovat EXPEDICE USS, Železná 8, 116 06 Praha 1 pravděpodobně v prosinci 1977. Písemné objednávky budou vyřizovány v pořadí, v jakém došly. Proto zaslání návodu neurgujte. Redakce USS
63
ČESKO-SLOVENSKÝ SLOVNÍČEK botka destička dlab doutnavka kořenka obtížný pianový závěs prkno postranice pytlik radlo rozteč rozviklat sklíčidlo spájecí lampa splaz stojánek struh svěrka svorka svorník šupátko temování temovati trubka truhlář uchycení
pätka doštička (z dreva) dlabá tlejivka korenička ťažký, zložitý klavírový záves doska bočnica vrecúško radlica rozstup vykývať skľučovadlo spájkovacia lampa plaz Stojanček struh (ručný tokársky nôž) zvierka svorka svorník posúvač tuženie pritužovať rúrka stolár prichytenie
Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Gréta Izakovičovä
UROB — UDĚLEJ SI S A M zväzok 23 MDT
64 (023)
Zostavitel' Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3, v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba Praha 1, Celetná 25 v septembri 1977 ako svoju 6337. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 35 07 97. Expedícia subskribentom: Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 26 89 61 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Technická redaktorka Zora Šinková Graficky upravila Ing. Gabriela Karasova Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 111 obrázkov; 11,22 AH, 1 1,46 V H © Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry, 1977 1. vydanie. Náklad 125 000 výtlačkov 302 05 63-102-77
Kčs 14,—
510/21; 818
NAKLADATELSTVÍ
SVÝM ČTENÁŘŮM
Knihy o technice — knihy, které vám pomáhají odborně a pří zachování všech bezpečnostních předpisů zlepšovat vaše domácí i pracovní prostředí, knihy, které všestranně rozvíjejí vaše zájmy. Pro kutily í koníČkáře všeho dru* hu jsme vybrali publikace, které si můžete dolním objednacím lístkem zajistit na adrese: PRÁCE, vydavatelství a nakladatelství ROH, odd. odbytu a propagace literatury. Václavské nám. 17, 112 58 Praha 1. MOTORISMUS
TEORIE
Cimburek, František a kol.: Základni kvalifikační učebnice — motorismus Souborná příručka, která každého motoristu — technika i netechnika — seznámí s údržbou, seřizováním a opravami vozidel i s předpisy, technikou jízdy atd. Srozumitelný text je doplněn 640 názornými obrázky a popisy všech běžných typů vozidel. (744 str., váz., 65 Kčs)
BartoA, Jan: Obsluha a údržba elektromotorů Kniha pojednává o vlastnostech různých elektromotorů, o jejich správné montáži, obsluze a údržbě. Pro úplnost se zabývá volbou vhodného elektromotoru podle zaměření a přívodem elektrické energie. Přílohu tvoří tabulky pro praxi a technické údaje o našich nejpoužívanějších elektromotorech. (216 str, váz., 25 Kčs)
Motorismus dneška Zajímavý přehled dnešního motorismu ve světě. Cestovní i závodní automobily, stroje rychlé a nejrychlejší, konstrukční zajímavosti, stav a vývojové směry v konstrukci a výrobě vozidel, formule, druhy motorového sportu, zkrátka vše, co by každý motorista měl znát. (256 str., brož., 15 Kčs)
Dobrovolný, Bohumil: Dílenské matematika Autor opakuje a vysvětluje elementární pravidla a početní postupy pro řešení výpočtů z dílenské praxe. Seznamuje čtenáře i se základy vyšších nauk, aby ho připravil pro další studium. Použití matematiky ukazuje na Četných příkladech, pro cvičení uvádí úlohy a jejich výsledky. Doplněno nejnutnějšími tabulkami. (224 str, brož., 16 Kčs)
Paulin, Zdenek: Autoelektrotechnika a autoelektronika Praktická příručka pro autoamatéry souborně pojednává o funkci, seřizování, opravách a údržbě elektrotechnických a elektronických zařízení motorových vozidel. Výklad doplňují praktické příklady a pracovní návody, jak doplnit vybavení vozidla elektronickým zařízením, i schémata hlavních motorových vozidel, která jsou u nás v provozu. (296 str, váz., 30 Kčs)
Opava, Zdeněk: Programovaná učebnice geometrie Výklad, který umožňuje pochopit základní pojmy, poučky a postupy geometrie v rozsahu učebních osnov gymnázií a získat zběhlost při řešení geometrických úloh, je členěn do 1080 stručných a srozumitelných vět. K pochopení pomáhají 793 obrázky, přes 5 000 vhodně volených úloh, doplňující a vysvětlující pojmy, a Četné odkazy v textu na příslušné předcházející věty. (792 str, váz., 100 Kčs)
KONÍČKY
Vlk, Václav: Přehled elektrotechniky Příručka shrnuje látku přibližně v rozsahu vyšších odborných škol. Po přehledném zpracování autor vysvětluje jednotlivé pojmy, pak přechází k praktickému využití elektrotechniky, pojednává o elektrických strojích a přístrojích, vákuových elektronkách, polovodičových prvcích atd. (184 str., váz., 21 Kčs)
Bouček, Z. — Rottenberg, I.: ABC lovce zvukuj Kniha vám pomůže při výběru vhodného typu magne tofonu, dozvíte se z ní, jak s magnetofonem zacházet, o technických vlastnostech elektroakustických zařízení, o práci s mikrofonem, jak lepit pásky atd. Poradí, jak si založit fonotéku a jak pracovat se zvukem, abyste si sami dokázali vytvořit zvukové nahrávky. Publikace tohoto druhu u nás ještě nevyšla a tak jistě přijde vhod všem fonoamatérům. (244 + 20 str, váz., 30 Kčs) Dobrovolný, Bohumil: Jak pracuji stroje Populární uvedení do tajemství mechanické technologie. Kniha podává zajímavý a srozumitelný výklad funkce strojů, mezi nimiž žijeme, seznamuje se základními odbornými pojmy nové techniky, tvořícími nezbytnou součást vzdělání moderního člověka. Text je doplněn výlety do historie zápasů o nové myšlenky a vynálezy, řadou obrázků a schémat. (192 + 16 str., brož., 17 Kčs)
^„.„^
2de odstřihněte!
OBJEDNACÍ LÍSTEK
Jméno: Adresa: PSČ Objednávám: Datum:
Podpis (razítko):
