Z OBSAHU 6 NA MUŠCE. Rok ředitelem, měsíc generálem 6. Opět velkolepá podívaná. Voják s duší berana. Poštovní holub kontra terorista

Z OBSAHU

6

24

Rok ředitelem, měsíc generálem

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

6 Opět velkolepá podívaná

8

26

8

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694

Voják s duší berana

12 Poštovní holub kontra terorista

24

Řízením redakce pověřen Ladislav Lenk

12

34

Eurosatory rekordní

26

Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 931 973 215 916 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Jazyková úprava: Vlasta Kohoutová

Výsadkářská legenda

Grafická úprava: Andrea Bělohlávková

34 NA MUŠCE Víte, kolik slouží v české armádě žen? K 1. září loňského roku to bylo přesně 12,3 procenta, což znamená, že od začátku reformy k tomuto datu obléklo uniformu 567 představitelek něžného pohlaví. Tímto podílem žen-profesionálek se řadíme hned za armády USA, Litvy, Francie a Kanady. Snad ještě dodám, že podíl studentek českých vojenských vysokých škol loni činil 27,8 % a zahraniční mise AČR zatím úspěšně absolvovala více než stovka žen. Proč ta čísla? Inu, vybavila se mi, když jsem zaregistroval reakce na to, že možným budoucím ministrem obrany by mohla být žena, Vlasta Parkanová. Stačí si „projet“ internetové servery. Abych byl upřímný, některé názory zde ani nemohu citovat, a to i přesto, že diskusní fóra vulgární a sprostá vyjádření prý ihned mažou. Ptám se, proč tak hnusná reakce naší veřejnosti? Za dobu svého působení ve vojenské novinařině jsem zažil už třináct ministrů. Byli mezi nimi generálové, původní novináři i budoucí astrolog, lékař, učitel matematiky, právníci... O tom, jací byli, bych mohl vyprávět všeliké historky celé hodiny. A tak na základě svých osobních zkušeností tvrdím, že vždy záleží jen a jen na konkrétním člověku – jaký je, jaké má schopnosti řídit a rozumět si s lidmi, o co v čele resortu usiluje a jaké metody k tomu používá. V Evropě je, pokud se nemýlím, na postech ministrů obrany pět žen. Proč ne i u nás? Víte, jak je osvěžující strávit pracovní den například se současnou náměstkyní ministra obrany Jaroslavou Přibylovou? Zažil jsem to při povodních v roce 2002, když jsem ji doprovázel po postižených oblastech. Mohu vám upřímně říci, že mnohý z „mých“ ministrů, byť třeba s vojenskou zkušeností z již neexistující základní služby, by nezvládl komunikaci se zoufalými občany i starosty obcí lépe... Ladislav Lenk

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Oľga Endlová tel. 973 215 563 Tisk: INTEGRAF, s. r. o., Náchod Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Jiří Hokův Uzávěrka čísla: 21. 6. 2006 Toto číslo vyšlo dne: 11. 7. 2006


REPORTÁŽ

Závod až do samého konce

REPORTÁŽ  Inspirací k jejímu vzniku byly mezinárodní soutěže a setkání vojenských potápěčů nejprve v Belgii a pak ve Francii, jichž se zúčastnilo několik našich akvanautů koncem dvacátého a počátkem jedenadvacátého století. „Ono tehdy nešlo ani tak o soutěže jako spíše o to, aby si tam účastníci vyměnili zkušenosti,“ vzpomíná major Roman Jersák, zástupce náčelníka oddělení přípravy potápěčů Vojenské akademie ve Vyškově a jeden z organizátorů českých klání. „Třeba druhé francouzské setkání v roce 2002, které se v překladu jmenovalo ,Setkání

stvu,“ doplňuje mjr. Jersák. „Jde také o to, že se tu potkávají lidé z různých útvarů a mohou si tak vyměnit zkušenosti z výcviku, poznatky o materiálu a dalších věcech.“ Na letošní soutěži se u přehradní nádrže Kružberk (je-li vám to jméno povědomé, pak vězte, že se zde točil televizní seriál „Velké Sedlo“) sešlo šest pětičlenných družstev reprezentujících prostějovský průzkumný prapor a vojenské záchranné útvary kromě rakovnického, jehož potápěči asistovali při vodním výcviku ostatních jednotek.

„Je to velmi těžká disciplína,“ říká Roman Jersák. „Jste rád, když vidíte na buzolu, to znamená tak metr před sebe. A jinak je před vámi pořád jen šedá stěna. Je třeba to mít opravdu nacvičeno. Dá se v cíli trefit dva až čtyři metry od bójky, ale také třeba uhnout na čtyřicet metrů.“ Jak je orientace v temné vodě náročná, vyprávěli i vítězové této disciplíny, jindřichohradečtí potápěči. „Když se zanoříte, tak není moc času se rozhlížet,“ tvrdí rotmistr Michal Bošanský. „To se jen kouknete vedle, kde je

žab‘, bylo víceméně prezentací, kdy každý stát ostatním ukazoval, jakým způsobem cvičí své potápěče. A tehdy vznikl nápad připravit něco podobného i u nás.“ První ročník soutěže se konal loni ve Svobodných Heřmanicích. „Tehdy se plnily převážně disciplíny nádechové (tzn. bez dýchacího přístroje – pozn. aut.) a byly tam i úkoly ze záchrany,“ upamatovává se tehdejší účastník rotmistr David Richter, starší potápěč ze 153. záchranného praporu v Jindřichově Hradci. „Dnešní ročník je zaměřený více na práci pod vodou.“ „A současně chceme, aby potápěči ukázali, že jsou schopni pracovat v kolektivu, ve druž-

JEN ŠEDÁ STĚNA

druhý, a pálíte. Když byl úvazek natažený, tak jsem viděl jen jeho siluetu. Snažíte se nenechat se ničím vyrušit, protože musíte držet azimut a hlídat hloubkoměr. Když se zapomenete a místo, abyste směr srovnal celým tělem, jenom natočíte rukou, jedete špatně.“ Favority v této soutěži byli prostějovští průzkumníci. O tom, že si věřili, svědčí i jejich sázka žolíka (zdvojnásobil množství získaných bodů) na tuto disciplínu. Dosáhli však až čtvrtý čas. Soupeři usuzují, že je zradila technika. Soutěžilo se totiž se starším typem buzoly. „Ona nesnáší moc velké náklony, jinak se ručička zasekne,“ uvažuje nahlas Michal Bošanský. „A to byla zřejmě chyba, která se

Z druhého ročníku soutěže armádních potápěčů Text: Jaroslav PAJER Foto: Jiří HOKŮV

Počasí v okolí kružberské přehrady se netvářilo nijak přívětivě. Bylo pod mrakem a občas hustě zapršelo. Třiceti vojákům v neoprenech to ale očividně nevadilo. Je nezajímala voda shora. Je zajímala voda zdola. Ta, ve které po čtyři dny na přelomu května a června plnili řadu úkolů. Účastnili se totiž druhého ročníku soutěže potápěčů Armády České republiky.

2

Už jste se někdy museli pohybovat v téměř úplné tmě? Ano, když jste si v dětství hráli na slepou bábu. To jste se orientovali podle zvuku. A teď si představte, že nic moc neslyšíte a vidíte jen sotva na ruku nataženou před sebou, v níž držíte buzolu, s jejíž pomocí máte pod vodou urazit 250 metrů. To totiž byla první soutěžní disciplína – orientační závod. Plavalo se po dvojicích. Aby se potápěči neztratili, byli spojeni dvoumetrovým úvazem, slabým lankem. Pod vedením prvního plavce tam a pod vedením druhého zpět. Kromě azimutu musela dvojice sledovat i hloubku, neboť se nesměla dostat pod pět metrů.

3


REPORTÁŽ

REPORTÁŽ  „Po dně je natažený slabý provázek, který vyznačuje trasu, po níž jsme těleso přenášeli.“ – „Přenášeli?“ vstupuje do hovoru „žabí žena“ rtm. Zita Richterová. „On si hrál s vakem nahoru, dolů a já to oddřela.“ Musela totiž břemeno těch 200 metrů tlačit. Nejrychleji však tvárnice přepravili potápěči z Olomouce. Trvalo jim to pouze necelých devět minut.

NEJTĚŽŠÍ BYLA STŘEDA „Nejvíc nám dal zabrat trojboj. A to jak psychicky, tak fyzicky,“ prozrazuje starší potápěč rotmistr Jiří Spáčil ze 156. záchranného praporu Olomouc. „Asi záleží na tom, jak dlouho to člověk dělá. Protože tu jsou potápěči, kteří letos končili kurz, a jsou tu také Prostějováci, kteří se tím vlastně živí. Však jsme dneska viděli. Byl tam čtyřminutový rozdíl. Oni byli ze všech nejlepší. V práci na laně jsou fakt dobří.“

Prostějovákům stala. Oni jsou zvyklí, že mají pod vodou celý panel s lodním kompasem, který snáší daleko větší výchylky. Kdyby ho tu mohli použít, tak jsme se asi vůbec nechytali.“ Jindřichohradečtí se na první bójce uhnuli asi o tři metry a na druhé asi o tři a půl až čtyři metry. Navíc dostali trestné body za překročení hloubky. „Při zanoření jsme se potopili o dvacet centimetrů víc,“ vysvětluje David Richter.

POLŠTÁŘ MÍSTO JEŘÁBU Ostatní členové družstev během orientačního závodu předváděli své znalosti v poskytování první pomoci v případech, jež by se mohly při potápěčské činnosti vyskytnout. „Vylosovali si možný úraz,“ objasňuje mjr. Jersák, „například že potápěč vylezl z vody a po pěti minutách upadl do bezvědomí. Byl v takové a takové hloubce. Jakým způsobem mu poskytnout pomoc? Rozhodčím byl lékař, který nakonec zhodnotil, že všechna družstva zadané úlohy splnila.“ Další soutěží byla přeprava dvou tvárnic pomocí zvedacího vaku v různých hloubkách na vzdálenost dvou set metrů. „Může se stát, dejme tomu pod ledem, že budeme potřebovat přenést nějaké břemeno. A k tomu slouží právě tento vak, do kterého se buď přidává vzduch,

4

aby stoupal, anebo se ufukuje, aby klesal,“ popisuje major Jersák. „To jsme se učili v kurzu pro záchrannou a vyprošťovací skupinu ve Vyškově,“ připomíná rtm. David Richter, který barvy 153. zpr v této disciplíně hájil společně se svou sestrou.

O co vlastně šlo? Potápěčský trojboj se odehrával převážně nad vodou. Pětice nejprve měla slanit z třicetimetrové hráze Kružberku do říčky Moravice, nastoupit do raftu, s ním překonat (nelze napsat přeplout, protože vojáci člun vzhledem k nízké vodě zpočátku

nesli) necelých 300 metrů k lanové lávce, tu z levého břehu překonat na pravý, pak přenést raft zpět k přehradě a vyběhnout strání ke koruně hráze do cíle. Pochopitelně se sledovalo nejen plnění jednotlivých úkonů, ale hlavně se měřil čas. Prostějovští to zvládli bez čtyř vteřin za 15 minut. Ostatní družstva v rozmezí od 19 do 22 minut. „Tuto disciplínu jsme zařadili proto, že může dojít k situaci, kdy není možné sejít ke břehu, ale přístup bude pouze po laně. Třeba z mostu. Jinak samozřejmě potápěči žádnými lezci nejsou,“ uvádí Roman Jersák. Proto také pravidla tohoto úkolu umožňovala, aby závodník, který by se na horolezecký sestup necítil, mohl sejít k říčce pěšky. Nikdo však tuto alternativu nevyužil. A to ani Michal Bošanský, který na sebe prozradil, že má závrať, i když leze jen na židli. „Mohl jsem to seběhnout, ale běžel bych to minimálně čtyři minuty. A někteří to slanili za deset vteřin!“ Tato disciplína kromě odvahy a fyzičky prověřila i něco víc. Jak podotkl major Jersák, byli do ní totiž vtaženi všichni členové soutěžního družstva najednou. „Skupina musela pracovat v týmu.“ A právě na tom, jak se její členové

dokázali stmelit, navzájem jeden druhému pomoci a zorganizovat jednotlivé úkony tak, aby disciplínu zvládli co nejrychleji, záleželo nejvíc.

CO VŠECHNO SE MŮŽE HODIT? „To, v čem tu soutěžíme, jsou disciplíny, které běžně nacvičujeme a prakticky provádíme v normálním (potápěčském) životě,“ prohlásil o trojboji olomoucký instruktor-potápěč a pracovník logistiky občanský zaměstnanec Martin Majkut. Při pohledu do programu soutěže to ale můžeme vztáhnout na všechny úkoly. Byly totiž zaměřeny tak, aby jednak dokazovaly potápěčské umění závodníků a jednak odpovídaly reálným úkolům, se kterými se vodní muži a ženy mohou v praxi setkat. Ve čtvrtek si ve dvoumetrové hloubce soutěžící vyzkoušeli podvodní sešroubování čtyř dílů armatury a potom o pět metrů níž odložení dýchacího přístroje. „S oběma situacemi se mohou potápěči setkat kdykoliv,“ připomíná mjr. Roman Jersák. „Může dojít k poruše přístroje a bez jeho odložení by se nedala odstranit.

A montáž armatur? Podobnou práci vojenští potápěči prováděli už několikrát. Například si vzpomínám, že při povodních v roce 1997 se přestavovala šoupata v těžních věžích na Hodonínsku.“ Formování potápěčských družstev v některých útvarech, především v záchranných praporech, v současné době teprve probíhá. Není to zdaleka ukončený proces, kdy by se jejich výcvik konal ve více méně zajetých kolejích. Leckde se jednotky teprve vybavují potřebnou technikou, materiálem a výstrojí. O to víc může těšit skutečnost, že všichni, se kterými jsme se na Kružberku setkali, svou potápěčskou profesi milují a dělají ji spíš než jako práci jako svého koníčka. Budou-li k ní mít nezbytné podmínky, své záchranářské poslání jistě naplní. A jaké byly výsledky druhého ročníku soutěže potápěčů Armády České republiky? Nejvíce bodů nasbírali borci ze 156. záchranného praporu Olomouc. Druhou příčku obsadili příslušníci 153. zpr Jindřichův Hradec jen těsně před prostějovskými průzkumníky. Bramborovou medaili si odvezli vojáci z hlučínského 157. zpr. Pátí byli potápěči ze 155. zpr Bučovice a na šestém místě skončili reprezentanti 152. zpr Kutná Hora.

5


NÁŠ ROZHOVOR

NÁŠ ROZHOVOR 

Rok ředitelem, měsíc generálem „Tady nejde o strach, ale o to neudělat chybu a nepoškodit z nevědomosti,“ říká brigádní generál Libor Krejcar Text: Pavel LANG Foto: Jiří HOKŮV

Důvodů, proč hovořit se zástupcem velitele sil podpory a výcviku-ředitelem Ředitelství logistické a zdravotnické podpory Liborem Krejcarem, je permanentně mnoho. Protentokrát vybíráme dva, a to zcela netradiční. Jmenování do generálské hodnosti a roční „skládání“ účtů.


Nedávno jste byl prezidentem republiky jmenován do hodnosti brigádního generála. S jakými dojmy jste odcházel z Pražského hradu? S těmi nejkrásnějšími. Je to nezapomenutelný zážitek. Splnil se mi klukovský sen. Navíc bonus k tomu.
Jakou že to klukovskou iluzi, respektive bonus, máte na mysli? Každý kluk jde na vojnu s tím, že to dotáhne minimálně na generála. A mně se tato vize splnila. Službu v armádě jsem si vybral jako celoživotní povolání a po třiatřiceti letech jsem byl vrcholně odměněn. Beru to jako signál, že jsem nepracoval špatně a mohu se s klidným svědomím ohlédnout. A ten bonus? Z přítomných jsem byl jmenován do generálské hodnosti jako jediný z armády. Vím, že kandidátů bylo více.
Generálské výložky, to je důvod k bouřlivým oslavám. Bylo tomu tak i ve vašem případě? (Smích). To raději nepište, ale ono není ještě doslaveno. Jde to po etapách. Bývalí kolegové, současní spolupracovníci, rodina, generálský stav. Ve vší počestnosti si to oslavování užívám.
Ne každému je znám průběh vaší profesní kariéry. Můžete jej krátce přiblížit? Vystudoval jsem Vysokou vojenskou leteckou školu v Košicích, obor letištní technické zabezpečení. Poté jsem nastoupil k 23. letištnímu praporu do Žatce. Nejprve jako velitel roty a během sedmiletého působení jsem zde prošel řadou řídících a štábních funkcí až po velitele útvaru. Následovala služba u praporů v Opatovicích nad Labem a v Hradci Králové. Další moje zařazení mělo spojitost s logistickým zabezpečením jak na královéhradeckém velitelství leteckého sboru, tak na Velitelství vzdušných sil ve Staré Boleslavi. Na stávající funkci jsem přešel z Velitelství společných sil v Olomouci.
Dnes je tomu přesně rok, co jste usedl na židli zástupce velitele sil podpory a výcviku-ředitele ŘeLogZdrP. Můžete rekapitulovat? Byl to rok neskutečně hektický. Na vlastní kůži jsem poznal, co je to naskakovat do rozjetého rychlíku. Takřka přes noc jsem se

6

stal statutárním orgánem, jenž se podepisuje pod velké věci. Nemohl jsem si dovolit udělat žádné špatné rozhodnutí, které by spustilo lavinu s negativními dopady. Poškodit někoho z vlastní nevědomosti, to by byla hrůza. Považoval bych to za osobní selhání.
Zkušeností z řízení armádní logistiky nemáte málo, tak proč takové přehnané obavy? Nenazýval bych to obavami, ale faktem je, že toto je úplně jiná logistika. Pokud bych měl porovnávat, doposud jsem pracoval v logistice „spotřební“, nyní v „dodavatelské“. Naše ředitelství jako výkonný prvek řeší všestrannou logistickou a zdravotnickou podporu ozbrojených sil České republiky v období míru a krize. Úkolem je zajistit efektivní a účinné naplnění logistických koncepcí, plánování a řízení výkonné logistiky s cílem poskytovat logistickou podporu a zdravotnické a veterinární zabezpečení AČR podle požadavků útvarů a zařízení jak na území ČR, tak i mimo ně.
Můžete právě vyřčené věty převést do srozumitelnějšího jazyka? Spravujeme jednotlivá majetková uskupení v resortu MO, dále řídíme vojenskou přepravu a přesuny, zabezpečujeme realizaci veřejných zakázek, podporujeme jednotky AČR v zahraničí, poskytujeme lékařskou péči ve prospěch příslušníků AČR a stálý veterinárně-hygienický dozor. A takto bych mohl pokračovat dále. Škála našich činností a služeb je velice rozmanitá. Navíc u drtivé většiny našich součástí se jedná o zařízení, která jsou v resortu profesně unikátní.

velmi dobré úrovni. Menší odloučené jednotky mají zajištěnou akutní péči smluvně s civilními lékaři. Jedním ze stěžejních úkolů bylo splnění programu rozšířené preventivní péče. Lékařské vyšetření bylo pro vojáky z povolání v tomto rozsahu provedeno již posedmé. K vyšetřením se dostavilo 5854 profesionálů a opět se prokázala jejich opodstatněnost vzhledem k tomu, že byla zjištěna řada poškození zdravotního stavu, která je možno úspěšně léčit. Pro zajímavost, roční lékařskou prohlídku absolvovalo 88 % vojáků z povolání.
A co výběrová řízení vyhlašovaná resortem MO? Co se týče veřejných zakázek, tak tady nelze podlehnout fikci, že je vše totálně zkorumpováno. Při dodržování platných zákonů a transparentnosti výběrových řízení ke korupci není ani prostor. A věřte, že v armádě jsou v tomto směru pravidla hry velice striktní. Pomyslné síto je několikapatrové a obejít ho nelze.
Jak si tedy vysvětlit, že čas od času je přichycen důstojník s igelitkou plnou peněz při odchodu z firmy, která se mimochodem uchází o lukrativní zakázku v armádě? Těžko hodnotit případy, které znám pouze ze sdělovacích prostředků. Jsem však přesvědčen, že tady nešlo o selhání systému, ale jednotlivce. Samozřejmě i zde muselo dojít k pochybením, ale selhal výhradně onen do-

tyčný důstojník. Za každého člověka nelze dát ruku do ohně. Zde však musím, a to s hrdostí, zdůraznit, že se žádný z těchto případů netýkal příslušníků našeho ředitelství nebo podřízených součástí.
Při pohledu na organizační strukturu Ředitelství logistické a zdravotnické podpory zaujme množství základen, úřadů či ústavů. Jak lze takový kolos spravovat? Lze to zvládnout. Není to ovšem v silách jednoho člověka. Chcete-li jít do detailů, musíte se opřít o odborníky. Já jsem ve funkci rok a netroufám si tvrdit, že mám dokonalý přehled o veškerých podrobnostech logistické a zdravotnické podpory jednotek. Každé zařízení je totiž profesně jiné a svým způsobem specifické. Proto kladu takový důraz na týmovou práci.
Jaké postupy volíte, abyste co nejlépe poznal život v „podzámčí“ Ředitelství logistické a zdravotnické podpory? Využívám každou volnou chvíli, abych je navštívil. Bez znalosti reality je těžké rozhodovat. Pouze od stolu to dělat nejde. Velký problém je však s časem. Hodně ho zabírá papírování, různé porady a shromáždění. Přiznávám, že jsem doposud všechny součásti ředitelství nenavštívil. Průběžně však dělám maximum pro to, abych svůj dluh vůči nim smazal.


Dovolíme si z této škály schopností ŘeLogZdrP „vytrhnout“ dvě témata, a to léčebně-preventivní péči o armádní profesionály a veřejné zakázky. Co nám k tomu můžete říci? Léčebně-preventivní péče je na všech 29 posádkových ošetřovnách zabezpečována plně kvalifikovanými lékaři v oboru všeobecné lékařství a stomatologie na

7


ARMÁDA A VEŘEJNOST

ARMÁDA A VEŘEJNOST 

Opět VELKOLEPÁ podívaná Text: Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Ve Vojenském výcvikovém prostoru Jince nedaleko Strašic se uskutečnil již sedmnáctý Den pozemních sil – BAHNA 2006

V sobotu 24. června si přišli na své příznivci armády, vojenské techniky a historie. Program letošního ročníku Bahen byl opět sestaven tak, aby dokázal zaujmout děti stejně jako dospělé diváky, ženy i muže a nabízel také řadu novinek. Navzdory parnému letnímu počasí se Dne pozemního vojska zúčastnilo padesát tisíc návštěvníků, což je dostatečným důkazem, že příznivců této akce stále přibývá. 8

Od prvního ročníku Bahen, která jsou pojmenována podle cvičiště ve Vojenském výcvikovém prostoru Jince, letos uplynulo 17 let. Na počátku se jich účastnilo pouze 12 vystavovatelů a startujících v závodě technických veteránů. O dva roky později se na ukázkách začaly podílet i jednotky pozemního vojska a Bahna získávala stále větší zájem veřejnosti. A jak vypadala tato akce letos? Všech ukázek se účastnilo 700 příslušníků Armády České republiky, klubů vojenské historie a aktivních záloh se 150 kusy současné i historické techniky. Přijeli také příslušníci zahraničních armád. Slováci předvedli svoje obrněné vozidlo Aligator, Němci tank Leopard 2 a samohybnou houfnici vz. 2000, Rakušané obrněný transportér ULAN a tank Leopard 2 a Britové dovezli tank Challenger 2 a samohybnou houfnici AS 90. Vyčleněná část vojenského prostoru se začala zaplňovat již den předem, protože v pátek odpoledne se konala generálka celé akce za přihlížení hojného počtu diváků. Majitelé vojenských historických vozidel začali předvádět své naleštěné miláčky a členové klubů vojenské historie se mezi návštěvníky pohybovali v dobových uniformách, propracovaných do posledních detailů. Magnetem pro návštěvníky byl pochopitelně sobotní program, který začal v deset hodin vztyčením státní vlajky, seskokem výsadkářů s vlajkami zúčastněných států a vojenských

útvarů a salvami ze samohybných houfnic Dana. Slavnostnímu zahájení přihlížela i řada významných hostů, například náměstci ministra obrany Pavel Štalmach a Martin Bělčík, náčelník Generálního štábu AČR arm. gen. Pavel Štefka a jeho slovenský protějšek genpor. Ľubomír Bulík. Po průletu vrtulníků Mi-17 a Mi-24 a letounů L-39, L-159, JAS-39 GRIPEN a An-26 následovalo defilé vojenské historické techniky, přehlídka techniky ve výzbroji

Armády České republiky a zahraničních armád. Lákadlem pro diváky bylo i předvedení obrněného transportéru Pandur, který by měl být již brzo zaveden do výzbroje české armády. Součástí programu byly dvě historické ukázky, přičemž ta první zavedla návštěvníky do Polska v září roku 1939 a druhá jim přiblížila vojenské cvičení v roce 1965. Svoje schopnosti pak předvedla Policie České republiky a příslušníci 15. ženijní záchranné brigády.

Novinkou byla hodinu a půl trvající kombinovaná dynamická ukázka společných sil Armády České republiky. Svoji činnost v ní představily pozemní, letecké, výsadkové, protichemické a logistické jednotky včetně příslušníků Vojenské policie. Pozdní odpoledne tradičně patřilo bodovací soutěži vojenských historických vozidel a letošní ročník Bahen zakončil koncert skupin Taxmeni a Bábydou.

9


VZDUŠNÉ SÍLY

VZDUŠNÉ SÍLY 

Jak přestěhovat leteckou základnu Většina personálu 21. zTL se v současnosti po týdnu střídá hned na třech letištích Text: Tomáš SOUŠEK a Pavel LANG Foto: Tomáš SOUŠEK

Čáslavské letiště prochází v posledních měsících rozsáhlou modernizací. Bohužel řadu stavebních úprav nelze provádět současně s leteckým provozem, a tak bylo rozhodnuto o půlroční výluce, během níž se personál i technika přesunou na dvě jiná letiště. „Samozřejmě že by bylo lepší, kdybychom letouny JAS-39 Gripen a L-159 ALCA měli pouze na jednom letišti,“ říká zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil brigádní generál Ladislav Minařík a upřesňuje: „Náměšť je však v současné době vyhovující jen pro stopadesátdevítky. Provedli jsme rekognoskaci veškerého zázemí a domluvili se s tamními firmami, jež zabezpečují výstavbu základny. Naší prioritou je čistota vzletové a přistávací

10

dráhy a pojížděcích komunikací. Se zásadnějšími komplikacemi jsme se zde nesetkali. Daleko složitější situace je však kolem provozu gripenů. Bezpečnostní požadavky musejí být beze zbytku naplněny. Po zralé úvaze jsme se nakonec rozhodli pro letiště Pardubice. Důvodů bylo více. Ať už se jednalo o blízkost logistické podpory z nedaleké mateřské základny nebo nejnižší finanční náklady na výstavbu zaujímaných prostorů.“ Manévr přesunu letecké základny na jiné letiště není rozhodně jednoduchou záležitostí. V případě Čáslavi byl navíc náročnější už jen proto, že se personál i technika musely rozdělit hned na dvě od sebe vzdálené základny. Navíc přípravy probíhaly za plného provozu, kdy

Letecká základna Čáslav, 7. června 2006. Od časných ranních hodin odsud startuje jeden letoun za druhým. Žádný z nich se ale už nevrací. Zatímco gripeny míří do nedalekých Pardubic, alky nabírají směr Náměšť nad Oslavou. V následujících šesti měsících budou působit právě odsud.

ještě pár dní před přeletem se příslušníci obou taktických letek účastnili cvičení Flying Rhino 2006 a Squadron Exchange. Stěhování letecké základny můžeme rozdělit na tři hlavní oblasti. Tou první a patrně i nejviditelnější jsou letouny, které budou po dobu několika měsíců působit z jiných ploch. Pro piloty to kromě nutnosti dojíždět jinam vlastně žádnou komplikaci nepředstavuje, protože všechna česká vojenská letiště znají stejně dobře a cvičit budou i nadále ve stejných zónách jako předtím. Mnohem více starostí však připadlo na příslušníky logistiky a inženýrsko-letecké služby. Musejí totiž i nadále letouny plnohodnotně zabezpečovat, ovšem jsou limitování tím, že si nemohou na

dočasná stanoviště převézt zdaleka veškeré vybavení, které mají k dispozici na své mateřské základně. Již při plánování přesunu se jasně ukázalo, že mnohem snazší situace bude v Náměšti nad Oslavou. Na rozdíl od Pardubic jde totiž o plně funkční leteckou základnu, která má vše potřebné pro provoz vojenských letadel. „Díky tomu jsme jednotlivé zdejší úseky naším personálem a technikou pouze posilovali, aby zvládly zvýšený provoz. Nemuseli jsme zde ale nic nového vytvářet,“ říká podplukovník Peter Hatala, náčelník odboru logistiky vojsk 21. zTL. Pouze v případě ubytování náměšťská kapacita nestačila, a tak na zdejší vojenské ubytovně může přespávat jen čtyřicítka příslušníků logistiky vojsk. Dalších asi osmdesát osob, pilotů a specialistů ILS, našlo ubytování ve dvou hotelích v okolí Náměště nad Oslavou. Kromě lidí do Náměště přejelo i několik desítek kusů techniky, od osobních vozidel, přes tahače letounů, pozemní zdroje až po pětici cisteren na letecké palivo. Posíleny byly například i takové provozy, jako je chemická laboratoř dohlížející právě na palivo. „Obrovskou výhodou v Náměšti je také dostatek volných prostor, od skladových až po kanceláře. Je nutné si uvědomit, že zde dříve pracovalo zhruba stejné množství lidí jako v Čáslavi, zatímco dnes jich je jen necelá polovina. Objekty i s vybavením ale zůstaly, a tak dnes nemáme problém se sem nastěhovat. I nadále funguje například telefonní ústředna, která nám dokáže poskytnout dostatečný počet běžných linek i utajených spojů,“ vysvětluje pplk. Hatala. Poněkud jiná a složitější situace panuje na letišti v Pardubicích. Na něm totiž již řadu let funguje smíšený provoz a armáda už není zdaleka jediným jeho uživatelem. Nadzvukové stíhací letouny však potřebují mnoho věcí, které v Pardubicích předtím chyběly. Proto bylo nutné řadu objektů upravit a některá stanoviště vybudovat zcela nově. Jde například o takzvané mycí místo, kde se očišťují vozidla, než vjedou na pohybové plochy letiště. Jinak se muselo řešit například i stravování, neboť to v Pardubicích zajišťuje civilní cateringová firma. Uzavřely se proto patřičné smlouvy, aby bylo zajištěno stravování také pro příslušníky základny v nepřetržitých provozech, od hasičů až po piloty a techniky v ostré hotovosti. Pochopitelně posilování dalších pracovišť, například i meteorologické služby či služby řízení letového provozu, je v Pardubicích ještě intenzivnější než v Náměšti. Čáslavský personál se musí potýkat s menším počtem telefonních linek, neboť pardubická ústředna

nemá tak velkou kapacitu. „Museli jsme se omezit tak, že leckde je třeba jeden fax využíván několika pracovišti. Ovšem ve splnění úkolů nám to nijak zásadně nebrání,“ dodává náčelník čáslavské základny. Na druhou stranu je zde ale výhoda v tom, že Pardubice jsou od Čáslavi jen kousek, a tak veškerá technika i lidé sem mohou relativně bez problémů denně dojíždět a po skončení létání se zase vrátit na svou základnu. Své specifické starosti má pozemní technický personál, který se přímo stará o provoz a údržbu letadel. „Nejvíce nás omezuje asi skutečnost, že vybavení k letounům máme tak

„V Pardubicích jsme museli během pár měsíců připravit to, co jsme v Čáslavi budovali více než rok. Také proto se občas stalo, že člověk zapomněl na některé věci, jež jsou na domácí základně naprosto běžné a nikdo o nich nepřemýšlí. Příkladem může být obyčejný klakson, kterým se vyhlašuje poplach pro ostrou hotovost. Až v den přeletu se zjistilo, že v Pardubicích chybí,“ doplňuje major Kozel. Určitou výhodou pro provoz letadel je ale fakt, že vzletová a přistávací dráha v Čáslavi zůstane i v době výluky plně funkční, a tak je možné sem přelétnout například stroje, které musejí projít rozsáhlejší údržbou. Zde sehrála

akorát, a proto je obtížné jej rozdělit na dvě letiště a ještě ponechat část pro nejrůznější ukázky, které nás v průběhu léta čekají,“ říká náčelník odboru logistiky letectva čáslavské základny major Miroslav Kozel. V případě letounů L-159 ALCA je velkou výhodou, že se přesunuly na základnu, kde byly provozovány již dříve. Navíc jejich obsluha už zažila několik výluk a stěhování, takže jsou všichni velice zkušení a vše zvládají bez větších problémů. Trochu jiné je to v případě letounů JAS-39 Gripen, které absolvují výluku poprvé. Tím, že vyžadují specifické podmínky, bylo nutné v Pardubicích značně přizpůsobit jejich stanoviště a zejména pak stanoviště ostré hotovosti, které musí i v provizorních podmínkách splňovat všechna přísná kritéria, hlavně s ohledem na objektovou bezpečnost.

svou roli blízkost Pardubic, díky níž nebylo nutné převážet veškeré náhradní díly. Není problém pro ně kdykoliv zajet. Mohlo by se zdát, že výluka a působení z jiného než domácího letiště nebude pro personál nic příjemného. Zvlášť když se všichni příslušníci pravidelně střídají – týden v Čáslavi, týden v Pardubicích a týden v Náměšti. Opak je však pravdou. Velká část lidí totiž pochází od zrušených nebo reorganizovaných útvarů právě v těchto městech a mnoho z nich zde i nadále žije. Díky výluce se mohou dostat častěji domů. Podle podplukovníka Hataly tak někteří lidé výslovně chtějí, aby mohli co nejvíce pracovat v Náměšti či v Pardubicích. Nikdo se tedy nemusí do práce nutit. Pro všechny ostatní pak několikaměsíční výluka bude představovat bezesporu cennou zkušenost.

11


VOJENSKÝ MANAŽER ROKU 2005

VOJENSKÝ MANAŽER ROKU 2005 

BALANC NA OSTŘÍ NOŽE

Voják s duší berana Text: Jaroslav PAJER Foto: Marie KŘÍŽOVÁ a prap. Jiří ALBRECHT

Lidé zrozeni ve znamení berana mají pevnou vůli a jsou ctižádostiví. Věří ve své schopnosti a usilují o co nejrychlejší dosažení cíle. Nebojí se překážek, nedají se odradit neúspěchem. Rychle chápou, mají dobrý postřeh i tvůrčí schopnosti. Těší je průkopnická práce, povolání vykonávají s nadšením. Vyhovuje jim řídící pozice. Mají vlohy pro techniku a vojenství. Kapitán Václav Přikryl je zrozen v beranu. Do armády vstoupil v roce 1989. Po maturitě na strojírenské průmyslovce začal studovat nástavbu ve Vojenském středním odborném učilišti železničního vojska ve Valašském Meziříčí. O dva roky později nastoupil k útvaru

12

železničního vojska v Pohořelicích jako velitel čety. Záhy se stal ještě zástupcem velitele roty a po několika měsících přebral rotu úplně. V mateřské posádce se příliš neohřál. Ty tři roky, co zde sloužil, prožil většinou na stavbách po celé Československé, respektive České republice. Podílel se kupříkladu na vybudování úzkorozchodné tratě ve skanzenu Vychylovka na Slovensku, jeho vojáci stavěli železniční dráhu v Ejpovicích na Plzeňsku. Po zrušení jeho druhu vojska přešel do Střediska obsluhy výcvikového zařízení (SOVZ) na Libavé, aby řídil velitelskou rotu. V letech 1999 až 2003 při zaměstnání vystudoval ve Vyškově bakalářský obor velitel mechanizovaných

jednotek-manažer. Pak se na Libavou vrátil znovu, tentokrát jako velitel strážní roty. Z tohoto postu ho nadřízení nominovali do soutěže Vojenský manažer roku 2005 v kategorii D, která byla zaměřena právě na velitele rot, baterií a jednotek, zařízení či pracovišť rotního typu a na velitele čet i ostatní vedoucí pracovníky v rámci útvarů a zařízení v ostatních soutěžních kategoriích neuvedených. A on v ní zvítězil.

MEZI MLÝNSKÝMI KAMENY Než mu náčelník GŠ AČR Pavel Štefka stačil předat manažerský meč, změnil Václav Přikryl funkci. Po zrušení strážní jednotky byl vybrán na funkci náčelníka operační skupiny-zástupce náčelníka štábu SOVZ. Proč? „Kapitán Přikryl je jedním z našich nejlepších důstojníků,“ říká jeho nynější bezprostřední nadřízený major Ivan Šesták, náčelník štábu střediska. „Podílel se na řízení strážní služby, na střežení muničního skladu. V době, kdy jsme ho navrhovali do soutěže, plnil jeden z nejdůležitějších úkolů útvaru. Měl pod sebou sedmdesát lidí. Je spolehlivý, zodpovědný, přístupný i náročný. A to jak k podřízeným, tak k sobě. Je proto uznáván nejenom ze strany managementu útvaru, ale i svými lidmi.“ „Řekl bych, že velitel roty je takový mezičlánek mezi podřízenými a nadřízenými,“ glosuje to Václav Přikryl. „Je to takové zrníčko mezi mlýnskými kameny. Proto jsem se vždycky snažil najít pochopení a vyhovět jak jedné, tak druhé straně. Ta práce rozhodně není jednoduchá.“

Když přišel do Pohořelic, bylo mu dvacet let. Někteří jeho podřízení vojáci základní služby byli starší než on. „Však víte, kdo k železničnímu vojsku chodil. Byli tam i pánové, kteří měli rodinu a zkušenost z vězení. Musel jsem k nim najít cestu.“ A to v době, kdy se i on teprve se vším seznamoval. „Nebyl ale čas, aby si se mnou nadřízení sedli a vykládali mi, co mám dělat. Dali mi jednotku, já jsem ji sám vycvičil v základním výcviku a pak jsem s ní byl odeslán k plnění úkolů.“ Jeho vojáci koleje nepokládali. „Pracovali jsme na tak zvané demontážce, kde se to staré, co se vytrhalo, rozebíralo a třídilo. Železnice pak přistavila vagony a my je museli do určité doby naložit. Pokud bychom to nestihli, platila by armáda velké penále.“ Uvědomoval si, že se svými vojáky musí nějak vycházet. Jsou to oni, kdo dělají výsledky roty a tím i jeho osobní hodnocení. „Nedalo se striktně prosazovat, já jsem váš nadřízený a to, co řeknu, platí! Nemohl jsem jim ale dělat ani žádné velké ústupky, protože by to mohli použít proti mně. Našel jsem si takovou cestu, kdy jsem je vyslechl, snažil se pochopit jejich problémy a podle toho pak přijímal rozhodnutí. Tehdy jsem nijak nebádal, proč mě brali, ale prostě mě brali.“

NĚKOLIK MUCH JEDNOU RANOU Komu není shůry dáno, v apatyce... Znáte to pořekadlo. Když Václav Přikryl přišel na Libavou, měl už několikaleté velitelské zkušenosti. Přesto žádné rutině nepodléhal.

Tehdy vojáci základní služby odcházeli do civilu čtyřikrát ročně. Jejich poslední noc v zeleném bývala pro některé velitele můrou. „Vojnu snad nikdo ze záklaďáků nebral jako vlasteneckou povinnost. Co si budeme vykládat, mnoho z nich na ni šlo z donucení a podle toho se také chovalo,“ vzpomíná kapitán Přikryl. „Proto jsem se dohodl s velitelem střediska a na ten předposlední den jsem odcházející, pokud bylo pěkné počasí, vyvedl ven. V kuchyni se pro ně něco v ceně stravy, kterou měli dostat, upeklo, oni se složili na pivo a poseděli jsme venku. Zabil jsem tak několik much jednou ranou. Oni se uvolnili, v podstatě to pro ně bylo slavnostní rozloučení, a také dostali prostor, aby se ke mně vyjádřili. Já to pak využil pro svou budoucí práci. A současně jsem tím ochránil vojáky pozdějších nástupních termínů, že na poslední chvíli nedošlo k nějakému narušení vztahů.“

NĚKTEŘÍ „PROFÍCI“ HO ZKLAMALI Přechodem na profesionální armádu se částečně změnila i jeho role velitele. „Co se týká motivace, už to není tak extrémní. Pro vojáky základní služby musel člověk vždycky najít něco, čím by je ke splnění úkolu přitáhl. To u vojáků z povolání už tolik tlačit nemusím.“ Přesto ho několik podřízených profesionálů zklamalo. „Předpokládal jsem, že pokud to jsou lidé, kteří se pro tuhle práci rozhodli dobrovolně a jsou za ni ohodnoceni slušnými prostředky, tak se od toho budou odvíjet

i jejich výkony. Ale někdy mi z toho, co jsem viděl, bylo smutno. Lidi jezdili pozdě a vymlouvali se hůř než vojáci základní služby. Připadalo mi, že přišli do armády, jen aby zatěžovali velitele. Ubírali mi čas, který jsem mohl věnovat ostatním. To mě dost mrzelo.“ Přesto si čas na své lidi nacházel. „Když měla strážní rota skončit, tak nás připravoval na nové posty. Učil nás, jak správně velet, protože někteří měli dělat velitele družstev a čet. Teď mu všichni děkují, že je to naučil,“ vzpomíná bývalá příslušnice strážní roty rotná Zuzana Zichová, dnes specialistka operační skupiny SOVZ. Jak už bylo řečeno, novou funkci poznává i on. Přestože byl do ní jmenován počátkem roku, příliš se jí dosud věnovat nemohl. Záhy byl totiž vyslán na tříměsíční jazykový kurz do Vyškova. Vrátil se z něj koncem května. A jak o své nové roli uvažuje? „Nemohu tvrdit, že se to dá zmáknout levou zadní. Určité obavy mám,“ svěřuje se. „S postupem času teď odkrývám některé věci, které mi v době, kdy jsem do problematiky ještě nebyl tolik zasvěcený, připadaly v pořádku, a nyní shledávám, že je musím předělávat. Poznávám, že s tím bude daleko víc práce, než jsem si původně představoval.“ „Jeho operační skupina je už téměř celá nově personálně obsazena, takže se sžívá,“ poznamenává k tomu major Šesták. „Zatím některé věci zastřešuji já z funkce náčelníka štábu a potřebuji, aby kapitán Přikryl byl už tady. Je na něm ale vidět, že se vysloveně těší na to, až se do nové práce pustí.“

13


SPOJOVACÍ VOJSKO

SPOJOVACÍ VOJSKO 

Network Challenge 2006 Text: Jaroslav PAJER Foto: Jiří HOKŮV

Ještě před podzimním komplexním cvičením jednotek předurčených k případnému vyčlenění do brigádního úkolového uskupení v roce 2007 bylo nutné prověřit schopnost jejich vzájemné komunikace i spojení s nadřízenými stupni. K tomu sloužilo cvičení Network Challenge 2006, jehož se počátkem června zúčastnilo téměř třicet vojenských útvarů, zařízení a složek.

tvořená prostředky taktického komunikačního systému TAKOM a původními analogovými prostředky, k dispozici je též satelitní spojení. Komunikace tak může probíhat hlasem, fonicky (přes klasický telefon rádiovým či satelitním spojením) anebo přenosem dat. V tom případě pak výstupem může být text ve formě faxové či e-mailové zprávy. Mohou tak být ale přenášeny i objemnější soubory, kupříkladu mapový podklad s umístěním daného prostředku včetně údajů o jeho přesné poloze určené pomocí GPS a podobně.

SPOJAŘI NA MÍSTĚ VŽDY PRVNÍ Hlavním místem konání tohoto největšího odborného taktického cvičení spojovacích jednotek v letošním roce byl výcvikový prostor Libavá. Úkoly však plnili specialisté komunikační a informační podpory také v Praze, ve VVP Jince, v Lipníku nad Bečvou a v Hranicích.

V POLI JAKO V KANCELÁŘI Jsme v hlavním místě velení brigádního úkolového uskupení (BÚU), které je nasazeno v rámci mezinárodní divize v operaci na vynucení míru. Je to střežený zamaskovaný prostor o rozloze několika stovek metrů čtverečních. Po jeho obvodu stojí více než desítka štábních vozidel, jež jsou pracovišti specialistů jednotlivých druhů vojsk, kterými velitel uskupení disponuje. Na krytém prostranství uprostřed automobilů stojí několik polních stolů s přenosnými počítači. Vedle vchodu pokrývá

14

část stěny plátno, na které projektor promítá zasílaná data od podřízených jednotek, textovými zprávami počínaje a znázorněním pohybu jednotek v mapovém podkladu či videokonferencí konče. „Toto místo je pro velitele uskupení a jeho štáb prostorem, kde má zabezpečenou potřebnou komunikační a informační podporu k tomu, aby mohl řídit vojska v poli a plnit úkoly, které mu stanoví nadřízený,“ popisuje podplukovník Jiří Lach, velitel hlavního místa velení (HMV), jinak náčelník operačního oddělení komunikačních a informačních systémů (KIS) Velitelství společných sil Olomouc. Jak se dále přesvědčujeme, je to skutečné polní nervové centrum našich vojsk. Odtud má štáb spojení na MND – mezinárodní nadřízené velitelství i k podřízeným jednotkám, v našem případě k 41. a 42. mechanizovanému praporu a posilujícím prvkům, jež představují příslušníci ze 131. samostatnému dělostřeleckého oddílu, 1. ženijní mechanizované roty, 1. roty chemické ochrany, 6. polní nemocnice, skupiny CIMIC a dalších odborností. Funguje tu také spojení se sousedem, kterého představuje 7. mechanizovaná brigáda.

MODERNÍ I STARŠÍ TECHNIKA Vzhledem k tomu, že ne všechny cvičící součásti mají komunikační prostředky na obdobné technologické úrovni, pracují tu jak se staršími, tak moderními zařízeními. „Máme už vytvořenou celou soustavu, která nám umožňuje spojení se všemi prvky,“ pokračuje pplk. Lach. V ní je využita stálá vojenská spojovací síť na našem území, účelově postavená polní mobilní síť

Vedle ověření schopnosti různých jednotek navazovat rozličné druhy spojení mělo cvičení Network Challenge 2006 za cíl také vyzkoušet spojaře ze zaujímání prostorů rozmístění, z rozvinování spojovací soustavy, z propojení mobilních prostředků KIS se stacionárními a z jejich schopnosti zajistit komunikační podporu i za aktivního rušení. „Musíme velitelům zabezpečit spojení v každém okamžiku a v prostorech, ve kterých potřebují působit,“ říká velitel hlavního místa velení Jiří Lach. „Ráno jsme třeba dostali úkol přesunout taktické místo velení do jiného prostoru. Spojovací soustava je vždy organizována

nejdříve. To znamená, že spojaři a další odborníci dopředu chystají místa velení a připravují spojení tak, aby velitelé do nových prostorů přijeli a mohli hned začít řídit činnost.“ Pro zasazení taktického místa velení do nového prostoru se rozhodlo i velení sousední 7. mechanizované brigády. Osádka spojovacího prostředku R5Mp, jíž velí podpraporčík Jakub Křenek, začala odmaskovávat vozidla. Chystala se tak na příchod velitele brigády plukovníka Generálního štábu Štefana Kalety, který se rozhodl koordinovat činnost jednotek z větší blízkosti.

V MOZKOVÉM TRUSTU SOUSEDA Vozidla vyrážejí a zanechávají za sebou mezi keři a stromy ukryté hlavní místo velení. V jeho čele stojí major Jiří Cipl, náčelník oddělení KIS 7. mb. „Nacházíme se ve středisku řízení boje, kde je nyní hlavní osobou náčelník štábu brigády s náčelníkem operačního odboru. Jsou zde vytvořena pracoviště pro informační skupinu, kde se sbíhají veškeré zprávy od vlastních součástí. Zároveň tu jsou styční důstojníci z jednotlivých prvků. Čili tady je mozkový trust, který hýbe veškerou činností.“ Jak dál vysvětluje, podřízené útvary a přidělené prvky jsou propojeny rádiovou datovou sítí a připojeny do autonomní počítačové sítě LAN místa velení. „Používáme zde bojový vozidlový informační systém BVIS, který je schopen vést provoz i za pohybu, a operačně-taktický systém velení a řízení brigádního stupně.“ O několik kilometrů dál na vyvýšenině lze spatřit kolem vozidel

mobilní radioreleové provozovny MRRP 4p neobvyklý shon. Byl vyhlášen chemický poplach a obsluha se obléká do ochranných oděvů. I přes ztížené dýchání přes filtr masky velitel stanice podpraporčík Josef Türb ochotně objasňuje poslání svého prostředku: „Je to provozovna určená k vytvoření a propojení telekomunikační sítě. Maximální dosah máme 35 kilometrů. To ale platí při ideálních podmínkách pro spojení na přímou viditelnost.“ Tečku za spojovacím cvičením udělala ukázka činnosti na místech velení obou brigádních úkolových uskupeních a jednoho mechanizovaného praporu, demonstrace přenosu dat z paluby vrtulníku a bezpilotního průzkumového prostředku SOJKA na zem a polní expozice nejdůležitější současné spojovací techniky naší armády. Jak jednoduchá (a na druhou stranu obtížná a nebezpečná) byla doba polních telefonů na kličku, kdy od jednoho přístroje ke druhému museli odvážní spojaři natáhnout zelenou linku. Jak složitá (a na druhou stranu uživatelsky komfortnější) je doba současných komunikačních přenosů, kdy od jednoho prostředku ke druhému tečou neviditelné vlny fonického či datové spojení a velitel díky tomu třeba může na elektronické mapě krajiny vidět, kudy se pohybují vozidla jeho podřízených jednotek. K ideálnímu stavu bude muset naše spojovací vojsko udělat ještě několik kroků; nejmodernější prostředky nejsou levné. Cestu už ale spojaři znají.

15


MISE

MISE  incidentů. Tato negativní očekávání se bohužel naplnila. Současná bezpečnostní situace v provincii Badakšán je klasifikována jako zhoršující se a nestabilní. Zejména v poslední době byl v provinčním středisku Fayzabád zaznamenám významný nárůst útoků na příslušníky mezinárodních jednotek a organizací.
Které úkoly nyní plníte? K hlavním úkolům kontingentu patří ochrana objektů základny provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) Fayzabád a prostoru nedalekého letiště po dobu přítomnosti letadel ISAF. Dále zajišťujeme bezpečnostní doprovody jednotlivých prvků provinčního rekonstrukčního týmu a provádíme operace na podporu bezpečnosti v okolí základny. Pravidelné několikadenní patroly v distriktech přidělených českému kontingentu mají nemalý význam nejen pro rozvoj regionu, jsou důležité i z hlediska získávání potřebných informací.

V zemi ZTRACENÝCH silnic Čeští průzkumníci v afghánské provincii Badakšán se musejí vyrovnávat se zhoršující se situací Text: Vladimír MAREK Foto: archiv jednotky

Již několik měsíců působí na severu Afghánistánu v provincii Badakšán v pořadí již třetí český kontingent. Jeho velitele podplukovníka Tibora Budíka jsme požádali o následující rozhovor. 16


Jaká je v současné době ve vašem prostoru situace? V období přípravy kontingentu před vysláním jsme z různých zdrojů získali informace o předpokládaném zhoršení bezpečnostní situace v prostoru nasazení naší jednotky v letních měsících letošního roku. Během komplexního polního výcviku jsme se proto zaměřili na řešení krizových situací a bezpečnostních


V posledních měsících dochází k aktivaci Tálibánu. Projevuje se to nějakým způsobem i u vás? Ani v době, kdy Tálibán ovládal hlavní město Afghánistánu Kábul, nebyl jeho vliv v severní části země významný. Do provincie Badakšán se silám Tálibánu nepodařilo proniknout. Ještě v minulém roce tedy byla podpora tomuto hnutí v místě našeho působení prakticky nulová. V současnosti bohužel dochází k pronikání nejrůznějších ozbrojených skupin z jižních provincií a z příhraničních oblastí v blízkosti Pákistánu. Místní lidé také

začínají stále ve větší míře naslouchat názorům nejrůznějších náboženských vůdců, kteří mezinárodní pomoc a zejména přítomnost zahraničních ozbrojených sil prezentují jako počínající okupaci země a nebezpečný útok na samotné základy islámské víry. Této situace samozřejmě zneužívá řada bývalých polních velitelů a místních vůdců, ve velké míře zapojených do obchodování se zbraněmi a narkotiky.
Bez ohledu na to platí stále, že sever Afghánistánu je přece jen klidnější? Ve srovnání s vývojem situace v jižních provinciích bezesporu ano. Zatímco u nás na severu se jedná o ojedinělé, i když stále početnější teroristické útoky, v případě jihu se stále častěji mluví o počínající válce.
Před nedávnem se vám podařilo zneškodnit útok na základnu. Jedná se o „běžnou“ záležitost, anebo to byl jeden z projevů zhoršující se situace? Pravděpodobně máte na mysli událost z března letošního roku, kdy na základě upozornění z řad místního obyvatelstva a po ověření místní policií byly lokalizovány a zneškodněny rakety namířené na objekty základny PRT. Určitě se nejedná o běžnou záležitost, ale i s takovými projevy musíme počítat a jsme na ně připraveni.

několik bombových útoků na vozidla mezinárodních nevládních organizací a ISAF. Jeden útok improvizovaným výbušným zařízením byl proveden i proti příslušníkům české hlídky přímo ve správním středisku Fayzabádu.


Znamená to, že příprava tohoto útoku byla ojedinělá? To rozhodně ne. Za dobu našeho působení v Afghánistánu k nočnímu raketovému útoku na základnu již došlo. Dále bylo spácháno


Oblast, ve které působíte, je známa především produkcí opia. Dá se s tímto problémem nějakým způsobem vůbec bojovat? Určitě ano. Rád bych ale upozornil, že častým nedorozuměním ze strany sdělovacích

prostředků je právě spojování vojáků operace ISAF s problematikou boje proti narkotikům. Potírání obchodu s drogami je jedním z programů afghánské vlády, kterou sice jednotky mezinárodního společenství podporují, na samotných operacích spojených s likvidací makových polí se však žádným způsobem nepodílejí. Mnozí vesničané bohužel také zaměňují pravidelné patrolování na jejich území za snahu o podrobné mapování oblastí pěstování máku, z čehož pramení projevy určité nedůvěry. Tento omyl stojí také v pozadí části ozbrojených útoků proti silám ISAF. Určitý nedostatek programu ničení makových polí vidím v neposkytování kompenzací pěstitelům, kteří nahradili mák jinými, z hlediska finančního zisku méně atraktivními plodinami. Osobně se domnívám, že v současné době je chybou snažit se o řešení drogové problematiky. Nejdříve by mělo dojít ke stabilizaci bezpečnostní situace, upevnění vlivu centrální vlády, které by doprovázela důsledná demilitarizace společnosti a likvidace zbraní.
Neprojevují se u vašich vojáků v souvislosti se zhoršením situace určité obavy? Kdo o sobě prohlašuje, že žádné obavy nemá, určitě nemluví pravdu. Nicméně vojáci vysíláni do zahraničních operací musejí počítat s dlouhodobým působením v oblastech se zvýšenými nároky na psychickou připravenost a dovoluji si vyjádřit svoje přesvědčení, že tato mise patří k těm nejnáročnějším v rámci AČR.

17

Doposud jsem se však nesetkal s žádnými významnými negativními projevy a všichni příslušníci 3. kontingentu plní úkoly výtečným způsobem a s maximálním nasazením. Mohu se také opřít o zkušené veterány, kteří se v minulosti zúčastnili jiných zahraničních operací NATO nebo OSN.
Z důvodu zvýšené ochrany vašich výjezdových týmů jste byli vybaveni pancéřovanými landrovery. Jak jste s nimi spokojeni? Je nepochybné, že Land Rover Defender je synonymem pro vynikající terénní vozidlo. Problematickou je pouze otázka zakázky vyvinout plně obrněnou verzi tohoto vozidla na základě běžného továrního produktu. Přestavba teréňáku na pancéřovou verzi a plánované nasazení ve velmi složitém horském terénu se neodrazily v potřebném zpevnění podvozkové části a vyztužení šasi. Velká většina závad je právě důsledkem této změny. Šrouby a nejrůznější spoje patří k nejslabším článkům automobilu. Pro torzní síly působící na rám vozidla není problém při překonávání terénních překážek štípat šrouby, kterými je připevněna karoserie, a trhat různé spoje. Naše obrněná vozidla proto musejí být neustále opravována a nedá se říci, že by nevznikaly problémy se zabezpečením provozuschopnosti. Dle mého názoru se jedná o dobré vozidlo, které však není kompletně připraveno pro použití v extrémních terénních podmínkách, jaké jsou v prostoru působení našeho kontingentu.
Původně byl náš kontingent vybaven UAZy, technici si ale stěžovali na jejich

velkou poruchovost. Zdá se, že jste si příliš nepolepšili... S vysokou poruchovostí vozidel se zde potýkají technici všech národních zastoupení. Na vině jsou velmi náročné provozní podmínky a zejména krajně neuspokojivý stav afghánských komunikací. Z hlediska provozu patří vozidla UAZ při vícedenních patrolách v horských terénech k nejlepším vozidlům. Jejich výhodou je vysoká schopnost průjezdu terénem a snadná údržba. Tato vozidla ostatně používá i mnoho zdejších obyvatel a dokonce je jimi vybavována i místní policie. Jejich nevýhodou je chybějící pancéřování. Ochrana osob přitom pro mě zůstává na prvním místě.
V jarním období ve vaší oblasti prakticky neexistují sjízdné komunikace. Tající sníh proměňuje nezpevněné cesty v bažiny. Nemají těžká vozidla v těchto podmínkách problémy? Nejen to. Stává se, že některé úseky cesty během noci zmizí úplně. Voda postupně podemele vozovku a zemina, včetně několikatunových balvanů, se sesune ze srázu. Zjišťovat aktuální průjezdnost komunikací je jedním z důležitých úkolů našich mobilních týmů a podle dané situace jsou dále plánovány ostatní aktivity PRT, jako je například práce CIMIC a civilních složek. I tak se ale často stává, že se jednotky z důvodu zavalené cesty, případně strženého mostu, musejí vrátit.
Jedním z úkolů, které máte na starost, je ochrana strategického fayzabádského letiště. Co všechno to pro vás představuje?

Polní letiště je spravováno místní provinční vládou a za jeho bezpečnost tedy zodpovídá afghánská policie. K vojenskému zabezpečení letiště se přistupuje pouze v případě příletů letadel ISAF nebo na základě žádosti z důvodu nějaké významné návštěvy. Pro nás to znamená ozbrojený doprovod vozidel, hlídkování v blízkosti přistávací dráhy a ostrahu prostoru odbavení cestujících.
Vaši vojáci se v poslední době zabývají výcvikem afghánských policistů. Máte pro plnění tohoto úkolu dostatek kvalifikovaných lidí? Výcvik nových adeptů policejní služby je důležitou součástí podpory místních vládních struktur. Mají ho na starost především příslušníci německé Vojenské policie. Příslušníci české Vojenské policie plní přednostně jiné úkoly. Rádi ale vyšli vstříc požadavkům německých a chorvatských kolegů, a na přípravě studijních programů pro afghánskou policii se podílejí. Oceňována je zejména organizace odborných zaměstnání a předávání zkušeností při praktických ukázkách.
Jaké jsou v současné době u vás klimatické podmínky, co vám způsobuje největší problémy? Myslím, že většina příslušníků kontingentu by se mnou souhlasila, že klimatické podmínky jsou zde v současnosti lepší než doma v České republice. S trochou nadsázky lze říci, že si už několik měsíců užíváme nádherného léta. Krásné slunečné dny, teplota mírně překračující třicet pět stupňů. Vzhledem k horskému prostředí je klima podstatně snesitelnější než v jižnějších oblastech Afghánistánu. Určité potíže nám způsobují jen občasné písečné bouře a všudepřítomný prach. Četnost jejich výskytu a zejména délka trvání jsou ale také mnohem příznivější než na jihu. Uvidíme, jaká překvapení nám přinese srpen.
Jak jste spokojeni se spoluprací s německými a dánskými vojáky? Jsem velmi rád, že mezilidské vztahy v PRT jsou charakterizovány oboustranným přátelstvím a vzájemnou důvěrou. Do současné doby nedošlo k žádným projevům nesnášenlivosti, naopak podíl na společném plnění úkolů se neustále zvyšuje. I když základna PRT Fayzabád neposkytuje v podstatě žádné kulturní a sportovní vyžití, snažíme se ve volných chvílích, kterých není mnoho, organizovat společné akce a prohlubovat tak motto PRT „ONE TEAM – ONE MISSION“.

18

Po desetiletí byly vojenské újezdy uzavřeným světem, kam mělo civilní obyvatelstvo vstup přísně zakázán. Nyní však dochází ke zpřístupňování některých jejich částí. Proto jsme se rozhodli, že pro příznivce turistiky připravíme průvodce po všech pěti současných vojenských újezdech. Dodejme ještě, že kvůli potřebám armády zaniklo v těchto oblastech mnoho obcí, včetně cenných památek. Přítomnost vojáků však naopak svědčila přírodě a ve vojenských újezdech se podařilo zachovat krajinu lépe než v přírodních rezervacích. Ale to už posoudíte sami.

BOLETICE

Příští rok uplyne šedesát let od vzniku Vojenského výcvikového prostoru Boletice, který 19. května 1947 nahradil zdejší vojenský výcvikový tábor. Vojenský újezd pak byl založen 1. prosince 1950 a jeho dnešní hranice upravuje zákon z roku 1999. Dnes zaujímá plochu 21 953 hektarů a trvale v něm žije 276 obyvatel. Ani v minulosti nepatřila oblast mezi Českým Krumlovem a Volary mezi hustě obydlené, přestože zde archeologové nalezli stopy trvalé přítomnosti člověka pocházející už z doby laténské (5. století před n. l.). První písemné zmínky o tomto kraji pocházejí ze 13. století, kdy listina datovaná do roku 1263 pojednává o darování korunního statku Boletice i s rozsáhlými lesy Přemyslem Otakarem II. cisterciáckému klášteru ve Zlaté Koruně. V té době také začíná první vlna osídlování této oblasti. Lidé se usazují nejprve v nižších polohách a v následujících stoletích i ve vyšších nadmořských výškách. V osmnáctém století osídlování Boleticka kulminovalo a dostalo mozaikovou strukturu, ze které se vymykaly pouze hutě, sklářské a uhlířské osady. Z posledního sčítání lidu v habsburské monarchii, které se uskutečnilo v roce 1910, vyplývá, že tehdy žilo na území dnešního vojenského újezdu přibližně 6600 lidí, kteří se v drtivé

většině hlásili k německé národnosti. Po skončení 2. světové války byli Němci vysídleni. Do dnešní doby zůstaly zachovány ve vojenském újezdu pouze sídelní útvary (s. ú.) Květušín, Polná na Šumavě, Boletice, Třebotice a samoty Otice a Křišťanov. Velmi nízký počet obyvatel (pouze 1,2 obyvatele na km2) a veřejnosti nepřístupný terén způsobily, že zde zůstalo zachováno mnoho vzácných rostlin a živočichů. Ve vojenském újezdu roste například jedna z našich nejkrásnějších orchidejí – prstnatec Fuchsův, na jarních vlhkých loukách kvete prstnatec májový nebo kosatec sibiřský, můžete se zde také setkat s dříve hojným, ale dnes ohroženým hořečkem českým a daří se zde i hořci křížatému. Rozmanitost biotopů zdejší krajiny přispívá k pestrosti fauny. Nalezneme zde třeba střevlíka Ménetriesova, rysa ostrovida, ve Chlumanském a Chvalšinském potoce se daří perlorodkám říčním a mokřady obývá třeba modrásek bahenní či modrásek očkovaný. Toto místo si oblíbilo i mnoho vzácných ptáků a kvůli jejich ochraně zde byla vyhlášena Ptačí oblast Boletice. Žije zde například chřástal polní, který je ohrožen intenzivní zemědělskou činností, skřivan lesní, bekasina otavní, tetřívek obecný nebo stále vzácnější pěnice vlašská.

SPECIÁLNÍ PŘÍLOHA PRO PŘÍZNIVCE TURISTIKY

vás zve do vojenských újezdů


MISE

Zajímavosti a památky ZPŘÍSTUPNĚNÉ CYKLOTRASY:

KOSTEL SV. MIKULÁŠE (BOLETICE) Původně románský kostel z 2. poloviny 12. století patří k nejstarším obdobným památkám v jižních Čechách. Na konci 15. století byl přestavěn v gotickém stylu.

Vstup turistů (pěší a cykloturisté) bez povolení po vyznačených stezkách pouze o sobotách, nedělích a státních svátcích 7.00 – 21.00. Vjezd motorových vozidel je možný i nadále pouze s písemným povolením Újezdního úřadu vojenského újezdu Boletice.

HRAD RAZIBERG (BOLETICE)

ZPŘÍSTUPNĚNÉ PĚŠÍ STEZKY:

Do dnešní doby se po hradu stávajícím jihovýchodně od obce dochovaly pouze zbytky příkopů se stopami zdiva.

Vjezd motorových vozidel je zakázán. Vstup turistů (pouze pěší) bez povolení po vyznačených stezkách pouze o sobotách, nedělích a státních svátcích 7.00 – 21.00.

KOSTEL SV. MARTINA (POLNÁ NA ŠUMAVĚ)

ZPŘÍSTUPNĚNÉ PROSTORY:

Gotický kostel dokončený v roce 1488 stojí v místě zrušeného hřbitova. Generální oprava chrámu se uskutečnila v letech 1992 – 2002 a finančně se na ní podíleli i němečtí občané.

Vstup povolen trvale, AČR si pouze vyhrazuje možnost uzavření prostorů pro mimořádný výcvik AČR nebo jednotek NATO, na základě zákona 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR. Uzavření prostorů bude včas uvedeno na vývěsných deskách okolních obcí, medializováno v oblastním tisku a prostřednictvím rozhlasových stanic, včetně zveřejnění na webových stránkách úřadu.

BÝVALÁ LESNÍ ŽELEZNICE (JEJÍ ČÁST VE VOJENSKÉM ÚJEZDU JE VEŘEJNOSTI NEPŘÍSTUPNÁ) Kvůli zpracování dřeva z polomů vzniklých v letech 1917 – 1918 byla postavena lesní železnice s rozchodem kolejí 760 mm. Vedla z úpatí Knížecího stolce, přes Arnoštov do nákladiště Spálenec. V provozu byla v letech 1918 – 1963 a dodnes jsou zbytky této tratě v terénu patrné, přestože po ukončení provozu byly koleje vytrhány.

JEDINÝM PROSTOREM VOJENSKÉHO ÚJEZDU BOLETICE, KAM BYL ZATÍM POVOLEN VSTUP TURISTŮ, JE: 1. „Houbový vrch“ – prostor ohraničený cestou z Maňavy na Maňávku a silnicí napojující se na komunikaci z Horní Plané do Hodňova

BĚHEM ROKU 2007 BY MĚLY BÝT ZPŘÍSTUPNĚNY DALŠÍ OBLASTI: 2. Část újezdu ohraničená silnicí z Kájova směrem na Polnou na Šumavě a turistickou cestou z křižovatky Hořička směrem na Kladenské Rovné 3. Prostor rozkládající se mezi hranicí újezdu a železniční tratí vedoucí z Hořic na Šumavě – s. ú. Polná na Šumavě – Plečnice – zastávka Hodňov 4. Část újezdu vymezená okrajem újezdu a cyklotrasou č. 1252 vedoucí od hranice újezdu u Perneku – směr kopec Bulov – jižně od kopce Černý les – křiž. Záhvozdí do Záhvozdí 5. Prostor mezi hranicí újezdu a silnicí ze Záhvozdí do Arnoštova 6. Území újezdu mezi hranicí újezdu a silnicí z Březovíka do Třebovic 7. Oblast mezi hranicí újezdu, silnicí ze Střemil do Třebovic a potokem vytékajícím z Březovického rybníka

Bezpečnostní a režimové pokyny

TURISTICKÉ TRASY: (vstup v sobotu, neděli a ve státem uznaný svátek, a to v době od 7.00 do 21.00 hod.) Cyklotrasa č. 1251: hranice újezdu Březovík – křiž. s. ú. Třebovice – křiž. Sádlno – hranice újezdu, směr Tisovka Cyklotrasa č. 1252: hranice újezdu od Perneku – směr kopec Bulov – jižně od kopce Černý les – Záhvozdí Cyklotrasa č. 1252A: Záhvozdí – Arnoštov Cyklotrasa č. 1253: křiž. Maniny – křiž. s. ú. Boletice – Chvalšinská závora Cyklotrasa č. 1254: Kájovská závora – křiž. Maniny – kostel sv. Mikuláše – křiž. Hořička – křiž. Kovářovice – s. ú. Polná na Šumavě – Polečnice – Otice – hranice újezdu – Hodňov – hranice újezdu – Maňávka – hranice újezdu – Maňava

Cyklotrasa č. 1254A: Maňávka – hranice újezdu – Horní Planá Cyklotrasa č. 1256: křiž. Hořička – hranice újezdu – Kladenské rovné Cyklotrasa č. 1255: křiž. s. ú. Polná na Šumavě – s. ú. Květušín – Olšina – hranice újezdu Pěší trasa č. 1: Červený dvůr – hranice újezdu – kolem Podvořského rybníka – přes Hraniční les – po hranici újezdu směrem na Střemily – lesem okolo Mlýnského vrchu – Březovický rybník – Březovík – Třebovice – Ktišský Mlýn Pěší trasa č. 2: zastávka ČD Hodňov – Květušín – hranice újezdu směr Mokrá Pěší trasa č. 3: Arnoštov – Sedmidomí – Čtyři domy – Na Skále Pěší trasa č. 4: Markov – nad Chlumanským lesem – rozc. Pod Chlumkem – Tisovka

• Vstup na zpřístupněná území vojenského újezdu je povolen za účelem turistiky, sběru lesních plodin, návštěv osob trvale bydlících ve vojenském újezdu nebo pracovně či služebně zde zařazených. • Vjezd a vstup na území vojenského újezdu je povolen pouze po uvedených komunikacích. Je zakázáno bez povolení újezdního úřadu scházet ze silnic a turistických stezek, vstupovat mimo osady, samoty a další plochy. • Řidiči musejí věnovat zvýšenou pozornost silničními provozu, neboť šířka zpřístupněných komunikací v některých částech neumožňuje bezpečné míjení s vojenskou technikou a vozidly zajišťujícími hospodářskou činnost. Část komunikací je v přechodném a zimním období udržována ve sjízdném stavu pouze účelově, podle potřeb vojenské správy, a je tak třeba věnovat zvýšenou pozornost stavu vozovky. • I ve zpřístupňovaných částech vojenského újezdu jsou dislokovány střežené vojenské objekty a bude v nich i nadále prováděn výcvik. Občané jsou povinni se řídit pokyny příslušných vojenských orgánů a Policie České republiky. • Vzhledem k tomu, že velká část povrchových vod ve vojenském újezdu je zdrojem pitné vody pro okolní obce, je nezbytné zachovávat pravidla o pobytu osob na území ochranných hygienických pásem vodních zdrojů.

• Na celém území vojenského újezdu platí trvalý zákaz vjezdu vozidel na lesní cesty a do lesních porostů, volného rozdělávání ohně a kouření v lese, pobytu ve vojenském prostoru po setmění a táboření. • Na základě zvláštního výnosu Újezdního úřadu vojenského újezdu Libavá je nutné z důvodu lovu některých druhů zvěře od 1. září do 31. října respektovat omezení pohybu osob na celém území vojenského újezdu, tedy i ve zpřístupněných částech. • Do uzavřených částí vojenského újezdu je vstup možný pouze s povolením, o jehož vydání rozhoduje přednosta příslušného újezdního úřadu vojenského újezdu na základě písemné žádosti. Veřejnosti nepřístupné části újezdu jsou označeny výstražnými tabulemi zakazujícími vjezd a vstup na toto území. V zájmu osobní bezpečnosti je bezpodmínečně nutné tyto zákazy respektovat. Porušením tohoto zákazu se občan dopouští přestupku podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, a může být uložena pokuta do výše 1000,- Kč. • Pokud občan ve vojenském újezdu nalezne neznámý předmět nebo součást vojenské výzbroje či techniky, nesmí se jej dotýkat a vše bezodkladně nahlásit dozorčímu posádky Libavá – 973 423 200, dozorčímu Vojenské policie – 973 403 158 nebo Policii České republiky – 158.

VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ  Hodiny ukrajují první minuty z jedenácté hodiny dopolední a do zaplněného Sněmovního sálu brněnské Nové radnice vstupují za zvuků slavnostních fanfár představitelé resortu obrany, operačních velitelství a nejvyšší akademičtí hodnostáři Univerzity obrany v Brně. V lavicích, kde jinak zasedají zastupitelé jihomoravské metropole, stojí několik desítek důstojníků. Důvodem slavnosti je ceremoniální akt ukončení jejich studia v kurzech.

Na brněnské brn adn nici radnici slavnostně lavnos Text: xt: Pavel PAZDERA PAZ Foto: Svatopl Svatopluk KOUŘIL UŘIL

Slavnostní lavn vyřazení see ko konalo 22. června a jeden generál a sedmdesát osm důstojníků při něm převzalo z rukou prorektora pro vnější vztahy Univerzity obrany plukovníka gšt. Miloslava Váchy a pověřeného ředitele Ústavu operačně-taktických studií UO podplukovníka

Legenda:

turistické trasy cyklotrasy

zpřístupněné prostory zpřístupněné sídelní útvary a samoty

Měřítko: 1 cm =. 880 m

K O N TA K T : Újezdní úřad vojenského újezdu, Boletice 3, 382 29 Boletice u Českého Krumlova, tel: 973 326 893, fax: 973 326 888 Oficiální www stránky http: //www.vojujezd-boletice.cz/, podatelna elektronické pošty: [email protected] Úřední hodiny ÚÚVÚ: Po: 8.00 – 11.30, 12.00 – 17.00, Út: 8.00 – 9.00, St: 8.00 – 11.30, 12.00 – 17.00, Čt: 8.00 – 9.00, Pá: 8:00 – 9.00 Připravil: Jan ZEMAN, foto: Jiří HOKŮV, mapa: Jan BRÁDKA

Miroslava Zemana osvědčení o absolvování resortních kurzů. Šlo o absolventy nejvyšších forem vojenského vzdělávání u nás, a to důstojníky z kurzu Generálního štábu a kurzu vyšších důstojníků. Uvedené kurzy jsou realizovány Ústavem operačně-taktických studií UO v rámci programů celoživotního vzdělávání vyšších důstojníků a v souladu s probíhající reformou ozbrojených sil ČR. „Tyto kurzy jsou pozitivním výsledkem spolupráce Generálního štábu AČR v úloze zadavatele a Univerzity obrany v Brně jako dodavatele. Takto nastavená spolupráce je hlavním směrem k rozvoji vojenského školství, aby výsledky odpovídaly jak potřebám ozbrojených sil, tak kreditu, který si v současné době UO buduje v rámci celého systému školství, a to nejen vojenského,“ uvedla na adresu kariérních kurzů přítomná náměstkyně ministra obrany pro personalistiku Jaroslava Přibylová.

Slavnostního aktu ukončení studia kurzů, který se konal v krásném prostředí Sněmovního sálu brněnské Nové radnice, se dále zúčastnili 1. zástupce náčelníka Generálního štábu AČR generálporučík Jaroslav Kolkus, velitel společných sil generálmajor Josef Sedlák a další významní hosté. Samozřejmě nechyběli ani rodinní příslušníci absolventů. „Dnes zde slavnostně vyřazujeme třináct absolventů v pořadí již 19. kurzu GŠ a šedesát šest absolventů 2. kurzu vyšších důstojníků. Vycházíme ze zkušenosti a tradic předešlých institucí a pokusili jsme se opět pozvednout výš úroveň našich absolventů podle aktuálních požadavků našeho zadavatele,“ řekl ve svém projevu pověřený ředitel ÚOTS podplukovník Miroslav Zeman a dodal: „Je potřebné uvědomit si určitou specifičnost, a tou je nové pojetí přípravy vojenských profesionálů, které je v souladu s přijatou Koncepcí vzdělávání v resortu Ministerstva obrany. Při retrospektivním pohledu za uplynulými měsíci musím konstatovat určité uspokojení. Náš ústav zvládl plnohodnotně obě novelizované vzdělávací aktivity. Uvědomme si však, že bez podpory a pomoci sekce personální MO, Generálního štábu AČR, operačních velitelství a dalších zainteresovaných složek bychom to nedokázali.“ Dva absolutní výtečníci z kurzu GŠ plukovníci gšt. Alois Kadlčík a Miroslav Žižka a dva nejlepší absolventi kurzu vyšších důstojníků majoři Vladislav Sajdl a Ondřej Havel byli oceněni Cenou rektora UO, kterou jim předali prorektor pro rozvoj Univerzity obrany plukovník Bohuslav Přikryl a náměstkyně ministra obrany Jaroslava Přibylová.

23

VOJENSKÉ ŠKOLSTVÍ 

Poštovní holub kontra terorista Univerzita obrany Brno se úspěšně prezentovala na cvičení integrovaného záchranného systému Ochrana 2006 Text: -JUFoto: Ing. V. LIPOLD a Ing. K. URBÁNEK, CSc.

Již druhým rokem pokračuje na Univerzitě obrany vědeckovýzkumný projekt, jehož cílem je poskytnutí interoperabilního terénního videokonferenčního systému, zejména pro krizový management ochrany obyvatelstva pro činnosti integrovaného záchranného systému České republiky. „Architektura tohoto systému je podřízena jeho účelu a tím je hodnověrné, rychlé, levné a přiměřeně kvalitní pořízení, přenos a zpracování dat z prostoru mimořádné události a následné řízení záchranných a likvidačních prací prostřednictvím počítačů. Systém chrání již pět osvědčení o zápisu u Českého úřadu pro průmyslové vlastnictví,“ záměrně se pojmu

24

patent vyhýbá docent Jiří Urbánek z katedry ochrany obyvatelstva, který vede tým tvůrců. Ale pak dodává: „Patentování systému svědčí o jeho tvůrčí jedinečnosti a složitosti. Ovládání systému však zároveň nesmí být složité pro budoucí uživatele, kterými budou hasiči, policisté, záchranáři a samozřejmě i příslušníci armády v rámci IZS. V armádních jednotkách

může systém dobře sloužit i při všech výcvikových činnostech. Systém je nezávislý na zdrojích veřejných rozvodů elektrické energie a na službách mobilních operátorů. Důležité je i zabezpečení funkcí systému při katastrofách všeho druhu, kdy nefunguje infrastruktura, mimo provoz jsou napájecí, informační a telekomunikační sítě. To všechno splňuje naše autonomní, bezdrátová a digitální síť, jež operuje pod ochrannou známkou NETou (rádiový deštník), což je jeden z modulů expertního systému esTou, předvedeného na loňském IDETu. Pro komunikaci mezi jednotlivými uzly sítě, kterou tvoří notebooky, PDA nebo třeba videokamery, využíváme vysokorychlostní datovou bezdrátovou síť WiFi. Do budoucna počítáme s přechodem na mnohem výkonnější WiMax.“ Celý systém byl letos 12. června na letišti ve Vyškově obohacen o modul avaxTou, který je navenek reprezentován vzdušným robotem, jemuž se říká letadélko. Jeho autor ho nazval Carrier Pigeon neboli Poštovní holub. Může nést až 5 kg užitečné zátěže, letová rychlost se pohybuje v rozpětí 20 až 120 km/h a při poruše na palivové soustavě může bezpečně doplachtit na zem. Do budoucna se plánuje, že robot bude za pomoci GPS létat zcela sám, a to po libovolné, programem definované trase. Tak nahradí letouny s lidskou posádkou. Tento projekt výzkumného záměru katedry K-106 Fakulty ekonomiky a managementu UO nazvaného „Vojenské a ekonomické aspekty procesu výstavby profesionální AČR a perspektiva jejího dalšího rozvoje“ vyžaduje širokou spolupráci s dalšími subjekty. Například šéfkonstruktér, pilot a operátor letadélka J. Korčák, je učitelem katedry K-105. Prototyp

vytvořil společně s kolektivem vyškovského letecko-modelářského klubu. Rozvíjí se spolupráce i s katedrou K-110 a s Fakultou vojenských technologií s katedrami K-210 a K-209. O výsledky projektu projevily zájem už i další univerzity včetně Masarykovy univerzity v Brně. Celý projekt by se také nemohl dále rozvíjet bez těsné spolupráce se soukromými průmyslovými a výzkumnými subjekty, z nichž je nutno jmenovat především T-Soft, ICE, AV Media, FEMR a VÚO. V květnu a červnu prakticky na území celé ČR probíhalo cvičení Ochrana 2006 a k jeho finále zaměřenému na zneškodnění „teroristy“ byl v rámci testování interoperability a monitoringu přizván i vědeckovýzkumný tým UO. „Pohotovost na akci za osm minut,“ říká řídící operace docent Urbánek do miniaturního radioaparátu a pohotovost mu potvrzují členové operačního (výzkumného) týmu. „Na esTou zapínám archivaci dat z kamery pěšího i vzdušného monitorovacího subjektu. Na přehledové kameře avaxTou sleduji startovací proceduru,“ hlásí z vojenského landroveru v parném počasí se potící počítačový operátor J. Barta. „Motor zatím nenaskočil,“ dodává s obavami. Pozemní pilot však vzápětí hlásí: „Roluji na start.“ Všem se uleví, ale potom znovu zatají dech, protože vědí, že startovací podmínky v přeurbanizovaném prostoru obchodního centra Brno-jih jsou možná vůbec nejtěžší, jaké by si bylo možno přát. „Letí,“ ozve se s ulehčením inženýr Karel Urbánek od notebooků operačního štábu v landroveru. „Kamerou z letadélka zachyť žlutý autobus MHD přijíždějící od jihu.“ Hlášení „Mám ho!“ je celkem zbytečné, protože štáb to vidí na notebooku. A to už přítomní účastníci

cvičení, zástupci médií a náhodní pozorovatelé mají hlavu vyvrácenou dozadu a chvíli jim trvá, než se letadélko ve vzduchu objeví. Jeho 20 kg a rozpětí křídel 3,6 metrů vypadá mohutně a neohrabaně na zemi, ale ve vzduchu manévruje tiše a obratně. „Co to umí?“ ptají se přítomní novináři. „Je to dálkově i palubně automaticky digitálně řízený vzdušný robot, který je schopen plnit mnoho funkcí. Ale dnes ho zde používáme v režimu ručního analogového řízení ke sledování osoby a situace.“ Zájemci strkají hlavy do dveří landroveru a na monitoru vidí v ptačí perspektivě přijíždějící autobus brněnské MHD. „Nalétni nad prostor konečné zastávky MHD a operuj v kruhu o průměru a ve výšce 100 metrů.“ Letadélko krouží a na monitoru je vidět vystupující osoby. Avšak sledovaná osoba tam není! „Osoba vystoupila o zastávku dříve,“ ozvalo se z vysílačky policejní sledovací skupiny. „Ale pánové, to je mimo scénář!“ vzrušeně si uleví řídící a hned improvizuje: „Majore Heretíku, přilbu s kamerou na hlavu, nohy na ramena a do minuty ohlas, že vidíš chlapa v béžové mikině, černých kraťasech a s batohem na zádech!“ Za půl minuty už je majorovo zpětné hlášení zbytečné, protože štáb z jeho kamery vidí sledovanou osobu na monitoru a počínání „teroristy“ nahrává s takovou kvalitou, že na internetu, kam by bylo možné on-line záznam vysílat, by z toho byla docela pěkná akční scéna. „Jozefe, přistaň! Dotankuj do letadélka ten svůj litr benzinu a buď ve startovní pohotovosti.“

Na monitoru je vidět, jak sledovaná osoba vchází hlavním vchodem do budovy obchodního domu. „Majore, přemísti se před severní východ, protože uvnitř to nemáme naší rádiovou sítí NETou pokryto.“ Několik desítek minut se na monitorech neděje nic zvláštního. Sledovaný je „v péči“ policejních sledovačů. „Letadélko do vzduchu! Severní východ se musí pokrýt jeho hotspotem.“ Tentokrát je letadélko na určeném místě do minuty. Sledovaný vychází, snaží se vylézt na střechu obchodního domu v místě, kde by mohl dovnitř nasypat smrtelný obsah svého batohu. Štáb na monitorech z ptačí perspektivy monitoruje bleskový příjezd a zásah příslušníků URNy. Dopadený terorista leží paralyzovaný na zemi, obsah jeho batohu v neprodyšných oblecích zkoumá přivolaný tým specialistů z řad hasičského záchranného sboru. Pyrotechnici nakládají batoh do pancéřovaného kontejneru. Dějiště dramatu se vylidňuje a televizní štáby dotáčejí poslední scény, aby vše stihly zpracovat do podvečerních zpráv. V landroveru se přehrávají všechna archivovaná data a scény na CD a za několik minut jsou po internetu přeneseny do analytického štábu celého cvičení Ochrana 2006. „Dobrá práce,“ pochválil svůj tým docent Urbánek. „Jdeme se společně vyfotografovat a balíme.“ Za pár minut je zabaleno, včetně složení letadélka do zavazadlového prostoru osobního auta. Na místě nezůstane žádný důkaz o dramatu proběhlého cvičení IZS, ani o úspěšné premiéře produktu vědeckovýzkumné činnosti Univerzity obrany v téměř reálných podmínkách.

25


VÝSTAVA

VÝSTAVA  Hlavním mottem veletrhu probíhajícího od 12. do 16. června byla „obrana vlasti“. Na toto téma se také uskutečnila mezinárodní konference, k jejímž klíčovým tématům patřila problematika kontroly hranic, civilní a vojenská spolupráce za mimořádných situací a v neposlední řadě obrana proti takzvanému asymetrickému ohrožení. Letošní stejně jako už i minulá Eurosatory také dobře dokumentovala a reflektovala situaci a vývoj v oblasti evropské obrany. Vystavovatelé ze starého kontinentu měli nejvíce exponátů a postarali se rovněž o nejvíce novinek. Na druhou stranu je třeba vidět, že se stále nedaří v mnoha oborech zvrátit technologickou převahu Spojených států, kde hlavní výrobci vojenské techniky již prošli fází integrace a restrukturalizace, což v případě evropských firem tvrdit nelze. Zmíněná integrace na starém kontinentu sice již nějaký čas probíhá, avšak tempo opravdu není závratné. Jeden z mála podobných kroků ale byl oznámen v průběhu výstavy. Švédská společnost Saab prezentovala zakoupení jiné švédské firmy

EUROSATORY rekordní Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ

Již poosmé se v moderním výstavním komplexu ve Villepinte na severním předměstí Paříže konala výstava techniky a vybavení pro pozemní jednotky a protivzdušnou obranu Eurosatory 2006. Podle informací pořadatelů se její rozsah oproti poslední akci přede dvěma roky opět zvětšil a počet vystavovatelů ze 47 zemí poprvé překročil tisícovou hranici.

26

1

2

Ericsson Microwave Systems za téměř 4 miliardy švédských korun. Tento známý producent radiolokátorů a senzorů kromě jiného vyrábí palubní radiolokátory letounů Gripen nebo dělostřelecké radiolokátory Arthur, které používá nebo brzo dostane česká armáda.

SVĚTOVÉ PREMIÉRY První oficiální představení na mezinárodním fóru si odbyl prototyp německého bojového vozidla nové generace Puma, vyvíjeného konsorciem PSM, což je společný podnik firem KMW a Rheinmetall Defence. Toto vozidlo přináší do zaběhnuté koncepce dnešních pásových BVP „nový vítr“. Puma je navržena s ohledem na bojové úkoly v rámci zahraničních misí, ve kterých je sklouben požadavek vysoké mobility a palebné síly s maximálním stupněm ochrany devítičlenné (3 + 6) posádky. Minimálně v posledním parametru nemá Puma ve světě konkurenci. Modulový koncept balistické ochrany umožňuje vytvořit dva stupně odolnosti. Při nejvyšší konfiguraci pancéřové ochrany dosáhne její bojová hmotnost 43 t, což je parametr téměř srovnatelný například s tankem T-72. Aby dosáhla stejné pohyblivosti jako tanky Leopard 2A5, bude využívat vznětový desetiválec firmy MTU nové generace o výkonu 800 kW, kterému oproti jiným typům postačí o 30 až 40 % menší zástavbový objem motorového prostoru v korbě. Příslušníci německých mechanizovaných jednotek se nepochybně těší na rok 2009, kdy by měly začít dodávky sériových vozidel, které nahradí v té době již téměř čtyřicetileté BVP Marder.

3

Další rovněž německá novinka pochází od společnosti Rheinmetall Defence. I když v tomto případě je sporné, zda ji je možné takto vlastně nazvat, protože se zatím jednalo o dřevěnou maketu. Řeč je o koncepci vozidla nové generace Gefas. Má se opět vyznačovat vysokou mobilitou a maximální ochranou posádky. Co na první pohled upoutá, je rozvor 5,49 m, což je skutečně neobvyklý parametr u dvounápravového vozidla s celkovou délkou 7,83 m. Je to dáno i snahou umístit mimořádně silně chráněnou kabinu posádky co nejdále od přední nápravy a tedy i od případného prostoru detonace pozemní miny. Díky komplexní modulové koncepci by měl Gefas představovat jakousi skládačku tvořenou modulem přední nápravy, modulem s pohonnou jednotkou, zmíněným modulem pro přepravu osádky/užitečného nákladu a modulem se zadní nápravou. Ke konceptu tohoto poněkud zvláštního vozidla se ještě vrátíme samostatným článkem. V rozsáhlé expozici společnosti Rheinmetall byly k vidění i další a již reálnější novinky. Tak například víceúčelové bojové vozidlo MMEV představuje kombinaci upraveného věžového kompletu protiletadlového a protitankového systému ADATS, který je namísto standardního pásového podvozku M113 umístěn na kolovém podvozku LAV 8 × 8. Možná ještě zásadnější změnou než výměna podvozku je vylepšení vlastní věže, která kromě nového přehledového radaru, elektrooptických senzorů i systému C4I má i modifikovanou výzbroj. Čtyři z celkem osmi řízených střel ADATS byly odstraněny

4

27


VÝSTAVA

VÝSTAVA 

5

a namísto nich mohou být instalována odpalovací zařízení protitankových řízených střel TOW (lze použít i jiný typ) a také dva sedminásobné bloky pro neřízené 70mm rakety CRV-7. Výsledkem má být podle tvůrců univerzální bojový systém pro různé typy ofenzivních i defenzivních úkolů, kdy systém bude schopen poskytovat protivzdušnou obranu, bojovat s obrněnou technikou i účinně ničit různé plošné či bodové pozemní cíle. Do třetice z řady novinek německého Rheinmetallu lze zmínit nový síťově propojený minometný/průzkumný systém. Využívá malé a lehké výsadkové obrněné pásové transportéry Wiesel 2. Na výstavě bylo vedle vozidla řízení palby Wiesel a průzkumného/pozorovacího vozidla s výsuvnou senzorovou hlavicí a laserovým značkovačem cílů předvedeno samozřejmě i vlastní palebné vozidlo se 120mm minometem s hladkou hlavní. Veškeré činnosti včetně zaměřování, nabíjení a palby vede obsluha z vnitřku tohoto miniaturního a uvnitř vrtulníku CH-53 přepravitelného typu. K dispozici je pohotovostní zásoba 25 kusů min s dostřelem až 8 km. Zmíněná vozidla jsou navzájem propojena digitální sítí a celý systém by v dohledné době měla objednat německá armáda.

28

POSILY PRO DĚLOSTŘELCE Finská společnost Patria si letošní výstavu zvolila jako místo slavnostní prezentace nového věžového minometného systému NEMO (NEw MOrtar). Jedná se o další přírůstek do rodiny 120mm finských minometů, který má vyplnit mezeru mezi taženým provedením a těžším věžovým dvojhlavňovým kompletem AMOS. Podle údajů výrobce má systém NEMO celkovou hmotnost 1500 kg, reakční dobu pro zahájení palby okolo 30 s, kruhový odměr, náměr nastavitelný v rozsahu –3° až +85° a lze vést přímou palbu na kratší vzdálenosti nebo nepřímou palbu až na 10 km. Vzhledem k velmi nízké hmotnosti a malým rozměrům je možné novou zbraň instalovat nejen na celou řadu obrněných vozidel, ale například i na rychlé čluny. Na výstavě byl systém NEMO předveden na obrněném vozidle AMV 8 × 8. V souvislosti s tímto typem se v průběhu výstavy objevila zajímavá informace a tom, že si jej po porovnávacích testech vybrala slovinská armáda (136 kusů), ačkoli má ve výzbroji menší Pandur 6 × 6, který tamní průmysl vyráběl v licenci. Výstavní premiéru má za sebou i poněkud netradiční koncept dělostřeleckého systému, kterým společnost BAE Systems reaguje na

9

6

specifikaci britského ministerstva obrany požadující nový dělostřelecký systém nepřímé palebné podpory pro tzv. střední síly. Zmíněný návrh nese označení M777 Portee a v podstatě představuje vozidlo 8 × 6 účelově vyvinuté firmou Supacat a navazující na typy HMT. Systém pérování jeho zadních náprav umožňuje snížit světlou výšku zádě vozidla tak, aby do něj mohla najet nebo opačně být vyložena nová velmi lehká 155mm tažená kanonová houfnice M777. Vozidlo má sloužit především pro přepravu zbraně na delší vzdálenosti a její transport do palebného postavení spolu s celkem až 70 kusy munice ve speciálních kontejnerech. Systém M777 Portee se svými nezanedbatelnými rozměry ale ještě není nic proti novému samohybnému dělostřeleckému systému FH77 BW L52 Archer švédské firmy Bofors. Toto 14,5 m dlouhé monstrum využívá třínápravový kolový podvozek odvozený od těžkých švédských stavebních vozidel s extrémní průchodivostí v terénu. Až na jeho samé zádi je instalována výkonná 155mm kanonová houfnice s hlavní dlouhou 52 ráží a s dostřelem přes 40 km. Prostor okolo závěru zbraně vyplňuje rozměrný box obsahující plně automatizované nabíjecí zařízení a zásobník pro 18 kusů munice. Proto lze zbraň při střelbě na dálku ovládat z pancéřovaného

10

8

7

prostoru pro tříčlennou obsluhu, který se nachází za centrálně situovanou kabinou řidiče. Celý systém má hmotnost okolo 30 t a nad kabinu osádky lze instalovat dálkově ovládanou věž Lemur s 12,7mm kulometem (na snímku č. 8) nebo 40mm granátometem.

A CO ČESKÉ FIRMY? Novinek celkem pomálu. Tak by se dalo charakterizovat letošní účinkování českých firem v Paříži, kdy většina z nich byla umístěna do společné národní expozice. Několik dalších, jako například přeloučský SVOS specializovaný na dodatečné pancéřování civilních i vojenských vozidel, vystavovalo vzhledem k velkému stánku samostatně. Firma SVOS na Eurosatory předvedla vlastní příspěvek do stále populárnější kategorie tzv. chráněných vozidel určených pro přepravu armádních i policejních týmů v nebezpečných oblastech. Typ označovaný jako MPV U-5000 využívá osvědčený a ve velkých sériích vyráběný podvozek víceúčelového vozidla Unimog s uspořádáním 4 × 4, na kterém je instalována pancéřová kabina schopná kromě řidiče pojmout dalších devět osob. V základním provedení je odolnost kabiny na 1. úrovni dle normy STANAG 4569 (odolává běžné munici 7,62 × 51 mm nebo 5,56 × 45 mm), instalací

přídavného keramického pancéřování ji však lze zvýšit až na úroveň 3. Výstavu si samozřejmě nemohla nechat ujít ani kopřivnická Tatra. Na terénním polygonu každý den v rámci dynamických ukázek prezentovala jízdní vlastnosti typu T 816 8 × 8 (za které jako jediná automobilka sklízela potlesk přihlížejících) a na statické venkovní ploše předvedla zástupce nové rodiny taktických vozidel T 815-7. Letos to bylo osmikolové provedení s dlouhým označením T 815-78OR89 38 270 8 × 8.1R. Stejně jako v případě menší verze 4 × 4 vystavované na předchozím ročníku, má i toto vozidlo novou nižší kabinu umožňující přepravu uvnitř letounu C-130. Nová kabina může být opatřena pancéřováním s odolností do úrovně 2 dle normy STANAG. Rovněž ve venkovní expozici představil VTÚL a PVO (součást LOM Praha) funkční prototyp vylepšené verze bezpilotního průzkumného letounu Sojka III/ML. Odlehčená startovací rampa umožňuje jako nosič použít lehké terénní 4 × 4 namísto doposud obvyklé Tatry T 815 4 × 4. Upravená Sojka s vytrvalostí prodlouženou až na pět hodin a vyšším operačním dostupem se také stala jediným českým exponátem, o kterém se zmínil každý den vycházející výstavní časopis Show Daily.

11

1 To, co na první pohled vypadá jako těžký ochranný oblek pyrotechnika, je ve skutečnosti navrhovaná americká souprava pro vojáky, kteří sedí nebo obsluhují zbraně v průlezech obrněných vozidel. 2 Slavnostní představení nového lehkého 120mm věžového minometu NEMO 3 Bojové vozidlo nové generace Puma připravované pro německou armádu 4 Lehký samohybný vrtulníkem CH-53G přepravitelný 120mm minomet 5 Maketa netradičně řešeného bojového vozidla Gefas 6 Takto působivě prezentovala německá firma KMW odolnost svého vozidla Dingo 1, pod jehož předním kolem v rámci afghánské mise ISAF vybuchla 6kg protitanková mina. Všech šest členů posádky bez problémů tuto „zkušenost“ přestálo. 7 Víceúčelové bojové vozidlo MMEV odvozené od systému ADAST 8 Vzhledem k rozměrům rozhodně nelze přehlédnout novou 155mm samohybnou kanonovou houfnici Archer firmy Bofors. 9 Speciální přepravní vozidlo pro taženou lehkou 155mm kanonovou houfnici tvoří základ navrhovaného netradičního systému M777 Portee. 10 Zástupce nové řady vojenských terénních vozidel Tatra T 815-7 ve čtyřnápravovém provedení 11 Modernizovaná Sojka III/ML na lehkém terénním automobilu 4 × 4 12 V rámci reálných ukázek na terénním polygonu francouzská armáda předváděla svůj nový 155mm samohybný dělostřelecký systém Caesar.

29 12


MODERNIZACE

MODERNIZACE 

Bojovníci s ohněm Text: Michal ZDOBINSKÝ Foto: THT, s. r. o.

Novou požární technikou jako první disponuje základna taktického letectva v Čáslavi. Zdejší hasičský záchranný tým může od konce listopadu loňského roku v případě potřeby nasadit dva typy nejmodernějších specializovaných vozidel, které úspěšně absolvovaly zkoušky a byly zavedeny do užívání u organizačních celků MO. Jedná se o tzv. rychlý zásahový automobil MB ATEGO 1328 AF 4 × 4 a kombinovaný hasicí automobil 32 MB ACTROS 3354 A 45 6 × 6. Oba typy tvoří klíčovou součást družstva, které zasahuje v případě mimořádné letecké události. Jeho konkrétní složení určuje podle situace velitel zásahu, vedle protipožárních vozidel a zdravotnického automobilu je může tvořit ještě vyprošťovací jeřábový automobil, případně terénní vozidlo. Typem, který však vyjíždí v každém případě a vždy jako první, je výše uvedený rychlý zásahový automobil. Jeho čtyřčlenná posádka musí po vydání signálu opustit stanoviště do 30 sekund ve dne a do 1 minuty v noci. Vozidlo, ostatně jak již napovídá název, slouží k prvotnímu zásahu na místě nehody do doby příjezdu kombinovaného hasicího automobilu.

PRVNÍ NA MÍSTĚ Rychlý zásahový automobil (RZA) má „v popisu práce“ vedle záchrany lidských životů již zmíněný prvotní hasební zásah na místě katastrofy. Může se pohybovat nejen po letištních plochách nebo komunikacích, ale i na polních cestách a v patřičně únosném terénu. Základ RZA tvoří podvozek nákladního vozidla Mercedes-Benz ATEGO 1328 AF 4 × 4 s kabinou trambusového provedení pro řidiče a tříčlenné požární družstvo, které se může dostrojit za jízdy a jsou zde i držáky pro čtyři kusy dýchacích přístrojů. Na rámu podvozku je umístěna účelová nástavba firmy THT, s. r. o. Polička, s protipožární výbavou a příslušenstvím. Její základ tvoří nádrž na vodu o objemu 1200 l, nádrž na 200 l pěnidla a práškové hasicí zařízení o obsahu 2 × 100 kg. Na předním nárazníku je instalovaná otočná proudnice pro stříkání vodou nebo pěnou s plynule měnitelným tvarem proudu od plného po clonový, která je na dálku ovládána z kabiny. Vodu do proudnice vhání požární čerpadlo zabudované v zadní části nástavby a umožňuje zásah při použití nízkého nebo vysokého tlaku, případně v kombinovaném provozu. Při nízkém tlaku (0,8 PMa) dosahuje

1 2 3 4

30

Na vojenských leteckých základnách lze spatřit nejen nové a moderní letouny či vrtulníky, ale začíná se zde objevovat i špičková technika pro hasičské záchranné týmy.

průtok vody hodnoty 2400 l/min., při vysokém tlaku (4 MPa) 250 l/min. Za zmínku stojí univerzální systém automatického přiměšování pěnidla, kdy elektronická regulace umožňuje veliteli zásahu pro okamžité použití do paměti trvale uložit dva poměry přiměšování. Kromě této hlavní „výzbroje“ může posádka pro dohašování menších požárů nebo v prostoru, kam se vozidlo nedostane, také používat ruční pistolovou proudnici se 40 m dlouhou hadicí umístěnou na průtokovém navijáku. Pro osvětlení místa zásahu je k dispozici pětimetrový pneumaticky výsuvný stožár v levé přední části nástavby s elektricky naklápěnou dvojicí reflektorů o příkonu 2 × 500 W. Boční části účelové nástavby mají velkoplošné rolety pro co nejsnazší přístup do úložných prostorů. V nich je umístěno požární příslušenství a výbava, 2,2kW elektrocentrála, motorová pila, rozbrušovací a hydraulický vyprošťovací agregát. Plochou střechu karoserie lze použít pro uložení rozměrného požárního příslušenství. Rychlý zásahový automobil je 7,7 m dlouhý, 2,55 m široký, má celkovou hmotnost 11 120 kg a dosahuje maximální rychlost 107 km/h.

Kombinovaný hasičský automobil při zásahu oběma proudnicemi Rychlý zásahový automobil s otevřenými úložnými prostory a dobře patrným osvětlovacím stožárem Z kabiny obou typů hasičských vozidel lze na dálku ovládat pohyblivá vodní děla. Pro hašení některých požárů je k dispozici práškové hasicí zařízení se 40 m dlouhou hadicí.

TĚŽKÁ VÁHA Druhým novým typem je speciální kombinovaný hasičský automobil 32 MB ACTROS 3354 A 45 6 × 6. Plní obdobné funkce jako RZA, rovněž tak se může pohybovat nejen po letištních plochách nebo komunikacích, ale i na polních cestách a v únosném terénu, avšak má výrazně vyšší hasební účinnost. Toto velké vozidlo využívá příznivých vlastností podvozku nákladního automobilu Mercedes-Benz ACTROS 3354 A 45 s uspořádáním 6 × 6 osazeného obdobnou čtyřdveřovou trambusovou kabinou jako v případě RZA. Na podvozkovém rámu je opět účelová nástavba. Její menší část zabírají úložné prostory pro požární příslušenství jako například 2,2kW elektrocentrála. Rovněž je k dispozici výsuvný osvětlovací stožár. Podstatně větší část prostoru nástavby zabírá nádrž na vodu o objemu 9500 l, nádrž na 1150 l pěnidla a práškové hasicí zařízení o obsahu 2 × 125 kg. Nástavba je opatřena systémem vyhřívání, které chrání odstředivé dvoustupňové požární čerpadlo, vodní nádrž i potrubí při jízdě nebo v provozu za mrazivého počasí. Kromě z kabiny dálkově ovládané otočné proudnice na předním nárazníku s dostřikem na vzdálenost minimálně 45 m a průtokem 800 l vody za minutu je na střeše kabiny umístěna ještě druhá a podstatně výkonnější proudnice. Rovněž se ovládá na dálku a má odměr měnitelný v rozsahu ±95° a náměr v rozsahu -12° až +45°. Při 100% výkonu dokáže vychrlit za minutu až 4500 l vody a dostříknout do vzdálenosti minimálně 60 m. Práškové hasicí zařízení má 40 m dlouhou hadici s pistolovou proudnicí, která dokáže vrhat prášek až 8 m do dálky a 6 m do výšky. V prostorech, kam se vozidlo nedostane nebo při malém požáru, lze použít i ruční pistolovou vysokotlakou proudnici se 40 m dlouhou hadicí, která dostříkne téměř na vzdálenost 30 m a do plamenů vrhá 200 l vody za minutu. Díky osmiválcovému motoru o výkonu 310 kW spojenému s 16stupňovou automatickou převodovkou tento 26tunový a 10 m dlouhý kolos dosahuje maximální rychlost 100 km/h.

1

2

VŠECHNY ZÁKLADNY JIŽ LETOS Nová automobilní technika nahradila na čáslavské základně starší liazky, T 148 a T 815. Podle náčelníka požární ochrany zdejšího letiště kapitána Milana Celucha přineslo její zavedení celou řadu důležitých výhod a nových možností. Tak například již během dojezdu k místu nehody lze začít účinně hasit, čímž se dají ušetřit kritické a mnohdy rozhodující sekundy. V rámci řešení investiční akce se počítá s opatřením celkem pěti kusů RZA a čtyř kusů kombinovaných hasičských automobilů. Vlastní akce byla zahájena v roce 2002, a přestože se její ukončení původně plánovalo na rok 2007, podaří se podle jejího manažera Ing. Josefa Fugla z odboru programů pozemních sil a logistiky sekce vyzbrojování MO akci ukončit již v letošním roce. Konkrétně do konce října tohoto roku dostanou novou techniku zbývající základny v Náměšti, v Pardubicích a ve Kbelích. Na každém vojenském letišti tak bude po jednom vozidle od každého typu. Nástupem moderní a efektivní techniky se úroveň vojenských leteckých základen opět posouvá o kus dopředu. Na druhou stranu lze příslušníkům vojenského hasičského záchranného sboru a hlavně létajícímu personálu popřát, aby se zmíněná vozidla dostala ke slovu výhradně při cvičných akcích.

3

4

31


KALEIDOSKOP

KALEIDOSKOP  Mise ALTHEA: maraton všední práce Od pondělí 5. června, kdy na letišti v Tuzle přistál český armádní speciál s příslušníky 4. kontingentu AČR – EUFOR, začal vojákům hranické brigády maraton všední práce. Po vyložení materiálu a zavazadel převzali noví příslušníci mise na území Bosny a Hercegoviny zvláštní průkazy opravňující je k užívání práv a povinností vojáka mezinárodních sil. Velitel kontingentu podplukovník Vlastimil Prýgl převzal od svého předchůdce podplukovníka Pavla Jelínka velení české části mise ALTHEA a vojáci 4. kontingentu české armády nastoupili do prvních celodenních služeb. V sobotu 10. června se uskutečnil nástup u příležitosti oficiálního předání kontingentu do podřízenosti velitele roty Ozbrojených sil Slovenska. Kontingent Armády České republiky plní v bosenskohercegovinské Tuzle úkoly strážní služby při ochraně základny EAGLE BASE a také chrání velitelství mnohonárodních sil Sever. Jeho mobilní patroly střeží a monitorují nejbližší okolí základny. Velitel kontingentu vyčleňuje v případě potřeby tým rychlé reakce určený k plnění speciálních úkolů.

Vojenský obor FTVS UK reprezentoval v Belgii Koncem června se v belgickém Eupenu konal již 30. ročník memoriálu Etienna Gaillyho. Jednalo se o štafetový běh pětičlenných družstev na okruhu dlouhém 8,5 km. Jinak řečeno, celkově uběhnutá trasa jedním družstvem činila 42,5 km. To je jen o kousek větší vzdálenost než maratonský běh (42,195 km). Českou armádu reprezentovalo družstvo z Vojenského oboru FTVS UK Praha.Tým tvořili studenti prap. Mašek, prap. Kujínek, pprap. Berger, pprap. Brožík a učitel mjr. Bulava. Soutěž je to vcelku impozantní, protože cílem proběhlo 187 štafet, což představuje 935 závodníků. Naše štafeta se po vyrovnaném výkonu umístila časem 2:59:29 na celkovém 63. místě a v kategorii open zaujala 16. pozici. Vítězná štafeta dosáhla vynikajícího času 2:29:11. Soutěžilo se v kategoriích ženy, senioři, veteráni a open. Nutno dodat, že soutěž je otevřená a účastnila se jí i nevojenské družstva. Pořádání se úspěšně zhostil Královský tělovýchovný institut z Eupenu, se kterým vojenský obor udržuje dlouholeté kontakty jak na poli vzdělávání tělovýchovných pracovníků, tak i na poli sportovním.

Text: kapitán Jiří KLEMENT, foto podplukovník Vojtěch PRÝGL

Text a foto: mjr. Ing. Mgr. František BULAVA

CIHELNA 2006 – změna termínu konání

Kurz vojenských pozorovatelů ukončen

Letošní akce „Mobilizace – Cihelna 2006 – Králíky“ se pod mottem „Chtěli hájit svobodu“ koná ve dnech 11. – 13. srpna. Tak jako v předchozích ročnících bude na předváděcí ploše u Vojenského muzea Králíky a pěchotního srubu K-S 14 „U Cihelny“ pro návštěvníky přichystána celá řada zajímavých ukázek vojenské historické i současné techniky z muzeí, soukromých sbírek i z výzbroje Armády České republiky. Hlavní program začíná v sobotu 12. 8. v 10 hodin. A na co se mohou diváci těšit? Kromě jiného na demonstraci výcviku vojáků v aktivní záloze a na několik bojových akcí předváděných členy klubů vojenské historie ve stylových uniformách s dobovou výzbrojí a technikou. Náměty ukázek budou bitvy v prostoru československého pevnostního pásma v období léta a podzimu roku 1938 a přepadení spojenecké kolony. Bližší informace lze získat na internetové adrese http://www.armyfort.com/cihelna/.

Dne 2. června převzalo z rukou velitele Vojenské akademie Vyškov své certifikáty 11 úspěšných absolventů kurzu vojenských pozorovatelů UNMOC. Po dobu tří týdnů se učili specifikám práce pozorovatele, používaným technikám a dovednostem, které jsou přizpůsobeny faktu, že vojenský pozorovatel působí v misi spolu s kolegy z mnoha dalších zemí neozbrojen. Tomu odpovídá filozofie přístupu k naprosté většině situací, se kterými se pozorovatel v misi setkává, kdy musí aplikovat dovednosti vyjednavače, diplomata a psychologa. Pro mnohé účastníky byl takový přístup naprostou novinkou a obohacením jejich dosavadních zkušeností z jiných operací. Absolvováním tohoto kurzu byli účastníci zařazeni do nepočetné skupiny příslušníků AČR, kteří jsou vysíláni na dobu jednoho roku k plnění úkolů v misích v Eritreji-Etiopii, Libérii, Kongu, Gruzii a Kosovu. Vojenským pozorovatelem se může stát důstojník AČR po splnění stanovených předpokladů, mezi něž patří především jazyková znalost STANAG SLP 2.

Text a foto: Jaroslav PAJER Text: kpt. Mgr. Pavel ŠEBESTA, foto: o. z. Olga KARAFFOVÁ

Vojenský umělecký soubor Ondráš v Nizozemsku Vojenský umělecký soubor Ondráš ve druhé polovině května cestoval po Nizozemsku, kde se zúčastnil hned dvou významných mezinárodních festivalů. Nejprve to byl mezinárodní festival armádních hudeb Taptoe Heerlen ve městě Heerlen ležícím ve východním cípu Nizozemska. Festivalu se zúčastnily armádní hudby deseti zemí, mezi kterými nechyběli zástupci britské Band Royal Air Force (RAF), Conscript Band z Finska a armádních orchestrů z Kanady, Bulharska, Ruska či Alžírska. Počasí bylo po celou dobu zájezdu neustále deštivé. Druhý den festivalu Taptoe Heerlen musela dokonce být zrušena kvůli nepřízni počasí jak pouliční přehlídka celkem 36 armádních hudeb, tak i galaprogram, který se konal na náměstí. Po skončení festivalu se Ondráš vydal do přímořského města Terneuzen, kde se zúčastnil festivalu Folkart 2006. Terneuzen se nachází v provincii Zeeland, v jižní části Nizozemska nedaleko hranice s Belgií. Poblíž Terneuzenu je i městečko Sas van Gent, ve kterém Ondráš strávil pár dnů již před sedmi lety, v roce 1999. Mnozí z účastníků mají jistě stále v paměti živé vzpomínky, stejně jako naši přátelé v Nizozemsku v čele s tajemníkem festivalu a zaníceným folkloristou Rudi Clemminckem. Mezinárodního folklorního festivalu Folkart 2006 se zúčastnily soubory z Belgie, Bulharska, Estonska, Nizozemska a Itálie a náš vojenský umělecký soubor si v rámci svého vystupování získal mnoho nadšených diváků a vděčných ohlasů. Mimo jiné uskutečnil i benefiční představení pro pacienty psychiatrické léčebny Mondriaan Stichting. Text a foto: Radek ODEHNAL

32

V Jaroměři se opět střílelo Na střelnici v Jaroměři se v polovině června sešli příznivci střeleckých soutěží na 12. střeleckém víceboji ředitele Ředitelství logistické a zdravotnické podpory. Za krásného jarního počasí se první den utkalo 11 tříčlenných družstev z Ředitelství logistické a zdravotnické podpory a jeho podřízených útvarů a zařízení. Soutěž již tradičně probíhala ve dvou disciplínách – ve střelbě z pistole vzor 82 a ze samopalu vzor 58. Z rukou ředitele brigádního generála Libora Krejcara převzalo cenu za 1. místo družstvo VZ 3818 Stará Boleslav ve složení pplk. Jaroslav Grepl, pplk. Václav Kos a mjr. Zdeněk Tomáš s celkovým ziskem 288 bodů (maximum 300). V soutěži jednotlivců se nejlépe umístil mjr. Zdeněk Tomáš, který získal 98 bodů ze sta možných. Druhý den soutěž pokračovala stejnými disciplínami za účasti osmi dvoučlenných družstev. Nejlepšího umístění dosáhlo družstvo firmy DOBOS, v jednotlivcích zvítězil Milan Klenor. Přátelská atmosféra soutěže a příjemné prostředí každoročně přiláká do Jaroměře několik desítek soutěžících. Organizátoři i příslušníci VZ 4935 Jaroměř vynaložili veškeré úsilí, aby všichni strávili v Jaroměři příjemné chvíle a aby soutěž proběhla podle pravidel a za dodržení všech bezpečnostních opatření. Text: Hana SELNEROVÁ, foto: Ing. Rostislav MATOUŠEK

33


HISTORIE

HISTORIE 

Výsadkářská legenda Před devadesáti lety se narodil jeden z nestorů našeho výsadkového vojska Josef Černota Text: Vladimír MAREK Foto: archiv Petra ČEJKY a VHA

Josef Černota se stal pro mnohé lidi legendou již za svého života. Absolvent speciálních kurzů ve Velké Británii, člen výsadku Wolfram a nestor výsadkového vojska by se právě v těchto dnech dožil devadesáti let. A tak jsme se rozhodli alespoň částečně připomenout tohoto výjimečného člověka.

Josef Černota se narodil 1. srpna 1916 v Břeclavi v rodině řezbáře. Jeho otec byl příslušníkem legií, a tak se mu již od dětství dostávalo vlastenecké výchovy. O čtyři roky starší sestra Štěpánka byla švadlenou. Josef se vyučil krejčím – kabátníkem. Pracoval u různých konfekčních a stavebních firem. Po okupaci vlasti v roce 1939 se přes Polsko dostal do cizinecké legie do alžírského Sidi bel Abbes. Bylo mu přiděleno číslo 84 986. V pevnosti Al Aricha a jejím okolí prošel tvrdým výcvikem, který denně začínal ve čtyři hodiny

34

ráno a končil v devět večer. Po vstupu Francie do války se přihlásil do československé zahraniční armády. V Agde ho zařadili ke 4. rotě 1. praporu a později ke kulometné rotě. Nejdříve byl ustanoven na funkci velitele družstva těžkých kulometů, později po ústupu do Velké Británie a vytvoření obrněné brigády na funkci velitele tankové čety. Mezitím je přemístěn k II. odboru MNO, ke zvláštní skupině D. Zde prodělal sabotážní, konspirativní, úderný, padákový, rádiový a tělesný výcvik a výcvik pro navádění letounů. Ve dvaačtyřicátém dochází

v úderném kurzu k jeho osudovému setkání s nadporučíkem Josefem Otiskem. V roce 1944 je Josef Černota zvláštní skupinou D opět pozván k pohovoru. Stává se zástupcem velitele šestičlenné skupiny Wolfram. Jeho nadřízeným není nikdo jiný než právě nadporučík Otisk. V září 1944 jsou vysazeni v prostoru Beskyd. Mají za úkol vytvořit partyzánské hnutí na severní Moravě jako protiváhu obdobným aktivitám ze SSSR. Během výsadku se ale rozdělí skupina na dvě části, navíc radista Svoboda se dostává do rukou gestapa. Se ztrátou vysílačky je přerušeno i spojení. Není ani plněn slib Londýna o dodávkách dalších zbraní. Přesto se podařilo skupinu konsolidovat a i díky kontaktu s partyzánským oddílem Jana Žižky zahájit činnost. Během protipartyzánské akce Tetřev ale dochází k jejímu přerušení. Skupina Wolfram se po strastiplné ústupové cestě přesunuje na jižní Moravu. Ukrývá se u bratra velitele skupiny Bohumila Otiska. V okolí Brna provedli výsadkáři na jaře roku 1945 několik bojových akcí, mimo jiné i útok na štáb 3. německé pancéřové brigády. Po přiblížení Rudé armády přecházejí členové skupiny Wolfram u Jiříkovic frontu. Po válce působí Josef Černota jako šifrovací důstojník na 2. oddělení MNO v Praze a ve Vojenské akademii v Hranicích jako specialista

zvláštní tělesné přípravy a boje zblízka. Od září 1947 je velitelem nejdříve výcvikové, později úderné roty 71. výsadkového praporu. I přes relativně malý vzrůst vynikal Černota mimořádnou fyzickou zdatností a dispozicemi především pro boj zblízka. Podobně jako za války v kurzech také nyní zavádí přímo při výcviku používání ostrého střeliva. Jeden z kulometů je zastřílen nad překážku, kterou musejí výsadkáři zdolat. Část taktických a odborných úkolů se plnila pod clonou ostré střelby. Jen pouhá představa, že výsadkářům létají nad hlavami kulky, je nutila jít při výcviku nadoraz. „Něco podobného si mohl dovolit pouze tak zkušený velitel, jakým byl Černota,“ hodnotil výcvik po letech výsadkář a vojenský historik Jiří Šolc. „Představoval obrovský fenomén, vůbec nerozlišoval mezi zaměstnáním a dobou volna. Výsadkáři museli být neustále ve střehu. Když jednou v neděli zjistil, že se nudí, jednoduše vzal bednu ostrých granátů a hrál s vojáky na zaháněnou. Byla to bojová hra, během které se učili nejen vrhat granáty, ale především se co nejúčinněji krýt.“ Při výcviku s ostrým střelivem za války ve Velké Británii se počítalo se ztrátami na lidských životech. Prostě byly tak nějak plánovány, byla to daň za nadstandardní přípravu, která naopak při boji šetřila životy. I během výcviku našich výsadkářů na Mimoňsku docházelo poměrně často k drobným zraněním. Vojáci je ale brali jako něco naprosto nezbytného a většinou s nimi ani neobtěžovali lékaře. Naneštěstí ale došlo i ke smrtelnému zranění. Střela odražená od země, kterou vypálil poručík Tošnar, zasáhla cvičícího desátníka Miloše Mikulku do zátylku a na místě jej usmrtila. V důsledku toho byl nakonec výcvik za použití ostrého střeliva zakázán.

V roce 1948 měl Černota na starost výcvik 43 izraelských výsadkářů z hnutí Hagana. Ve Stráži pod Ralskem je čekalo uvítání hodné Černoty. Ve výcvikovém táboře našich parašutistů se ani pořádně nerozkoukali a už na ně v několika jazycích řvali povel „k zemi“. Sotva stačili zarýt obličeje do plochy nástupiště, došlo přímo uprostřed ležícího hloučku k ohlušující explozi. Od okamžiku, kdy se v té době již kapitán Černota dozvěděl, jaký úkol ho čeká, bylo mu jasné, že na začátku musí být opravdu výrazná akce, která by nastavila vysokou laťku celému kurzu. „Musí jim být zřejmé, že u nás nejsou na dovolené,“ řekl tehdy dalšímu ze svých instruktorů poručíku Karlu Kroupovi, který se specializoval na práce s trhavinami.

Náplň kurzu se skládala z výsadkové přípravy, práce s trhavinami a ručními granáty. Byla zaměřena na destrukci komunikací, železnice, mostů, spojovacích prostředků a těžkých zbraní. Nacvičoval se i život v přírodě, přežití a navigace s pomocí mapy a buzoly. Při všech zaměstnáních byl kladen nemalý důraz na zvyšování fyzické kondice. Výsadkáři museli například překonávat dvanáct metrů vysokou stěnu, zdolávat tzv. šachovnici, naskakovat na rozhoupané lano a slaňovat. Absolventi kurzu se mohli seznámit s bojem proti plamenometům a zásadami první pomoci. Čekal je výcvik v jízdě s motorovými vozidly a úderný výcvik. V září 1950 nastupuje Josef Černota do funkce velitele padákové balicí stanice v Borečku u Mimoně. To už mu ale zbývá jen několik měsíců služby. V hodnosti štábního kapitána je propuštěn do zálohy. Pracuje jako řidič, pomocný dělník, seřizovač textilních stavů, skladník v Mimoni a jejím okolí. Na své kamarády výsadkáře ale nikdy nezapomene. Pravidelně se účastní srazů a pietních akcí za padlé. Do rodné Břeclavi se vrací až na sklonku života. Ve svých 83 letech se znovu ožení se svou první láskou, sestrou Františka Kobzíka, parašutisty ze skupiny Carbon. Tento bývalý československý reprezentant a účastník olympijských her v Berlíně se za války po obklíčení četníky zastřelil. Josef Černota zemřel 22. října 2001 ve věku pětaosmdesáti let. Na Základní škole v Břeclavi u pomníku prezidenta Masaryka mu byla v roce 2003 odhalena pamětní deska.

35


PÉČE O VÁLEČNÍ HROBY

PÉČE O VÁLEČNÉ HROBY 

Výraz úcty V péči Ministerstva obrany je evidováno na dva a půl tisíce válečných hrobů ve 28 zemích světa Text: Pavel LANG Ilustrační foto: autor a Vladimír MAREK

Jaroměř, Jablonec nad Nisou, Budišov či Svijany. Nebo také Rusko, Polsko, Francie a Velká Británie. Všude tam putovaly v roce 2005 finanční prostředky, jež poskytlo Ministerstvo obrany na péči o válečné hroby. Nešlo o zanedbatelné částky. Jejich výše dosáhla zhruba 13,5 milionu korun. Obdobně tomu je i v letošním roce.

36

Péče o válečné hroby v České republice i v zahraničí je upravena zákonem č. 122/2004 Sb., o válečných hrobech a pietních místech. Od poloviny dvacátých let minulého století až do roku 1939 a poté v poválečných letech spadala tato problematika do gesce tehdejšího Ministerstva národní obrany. V roce 1950 však byly tyto kompetence přeneseny na Ministerstvo vnitra, které za válečné hroby zodpovídalo až do roku 1999. Následným usnesením vlády č. 427 z 5. května 1999 byla koordinace péče o válečné hroby opět svěřena do působnosti resortu MO. Nebyla ovšem upravena zákonem, a tudíž mohla být od obcí vyžadována pouze na smluvním základě nebo dohodou. Komplexně se celá záležitost řešila až přijetím již zmiňovaného zákona č. 122 z 20. 2. 2004 (s účinností od 1. 7. 2004). Od tohoto data Ministerstvo obrany koordinuje péči o válečné hroby v České republice a v zahraničí, dále válečné hroby centrálně eviduje a na péči o ně poskytuje dotace, respektive peněžní dary. Na základě zmíněného zákona č. 122/2004 Sb., dále zákona č. 218/2000 Sb. a vyhlášky Ministerstva financí ČR č. 40/2001 Sb. resort poskytuje účelové dotace. Na péči o válečné hroby bylo na území České republiky v roce 2005 vynaloženo 12 milionů Kč. Tyto prostředky se použily k opravě 13 válečných hrobů, hřbitovů nebo pietních míst. Za zmínku stojí opravy pomníků či rekonstrukce válečných pohřebišť například v Jaroměři (2,9 mil. a 2,5 mil. Kč), dále v Jablonci nad Nisou (1,5 mil.), v Rychnově nad Kněžnou (881 tis.) nebo v Budišově (570 tis.). V letošním roce jsou na stejné účely plánovány finanční prostředky ve výši zhruba 20 milionů. Za tyto peníze bude opraveno celkem 30 válečných hrobů, hřbitovů nebo

pietních míst. „Požadavků o dotace je mnoho, avšak možnosti jsou omezené. V první fázi řešíme pomníky, respektive pietní místa, jež jsou v dezolátním stavu. Důležité je, že resort MO má již každoročně k tomuto účelu vyčleněny finanční prostředky,“ upřesňuje Jaroslava Přibylová, náměstkyně ministra obrany pro personalistiku.

V neposlední řadě ukládá zákon o válečných hrobech obecním úřadům s rozšířenou působností povinnost vést evidenci válečných hrobů, které jsou v jeho správním

obvodu, a informovat příslušný krajský úřad o počtech a stavu válečných hrobů. Povinnosti jsou stanoveny i krajským úřadům, které koordinují péči o válečné hroby v rámci kraje, vedou souhrnnou evidenci těchto hrobů a informují o stavu a počtech Ministerstvo obrany. Evidence válečných hrobů v České republice prochází v současném období zásadní změnou. V roce 2005 bylo zahájeno ověřování skutečného stavu válečných hrobů v obcích. Pracovníci MO seznámili pověřené zaměstnance úřadů s ustanoveními zákona a vyškolili je v používání nového programu pro sběr potřebných informací. Shromážděná data jsou postupně prostřednictvím krajských úřadů předávána ke zpracování na Ministerstvo obrany ČR, kde je vytvářena kvalitativně nová evidence válečných hrobů. V této souvislosti lze říci, že na území ČR je nejvíce válečných hrobů národů bývalého SSSR a Němců, dále pak Rumunů, Italů, Poláků, Francouzů a Britů. Předběžné počty evidovaných válečných hrobů v krajích ČR jsou následující: Praha 2638, Plzeňský 1185, Středočeský 1855, Jihočeský 915, Ústecký 1562, Vysočina 281, Liberecký 350, Jihomoravský 4240, Karlovarský 121, Olomoucký 118, Královéhradecký 2856, Moravskoslezský 530, Pardubický 803 a Zlínský 826. České válečné hroby v zahraničí jsou ve 28 zemích světa. Nejvíce jich je evidováno ve Francii (572), dále Velké Británii (313), Rusku (309), Ukrajině (38) a Itálii (22). Na základě nově zjištěných skutečností jsou celkové počty neustále aktualizovány. Česká republika je v péči o válečné hroby vázána mezinárodními smlouvami. Na mnohostranné úrovni se jedná zejména o mezinárodněprávní pravidla pro případ ozbrojených konfliktů – především ženevské

úmluvy z 12. srpna 1949 na ochranu obětí války a dodatkový protokol k těmto úmluvám o ochraně obětí mezinárodních konfliktů (Protokol I) z 8. června 1977. Tyto dokumenty stanoví povinnost států respektovat a udržovat válečné hroby, dále umožnit repatriaci ostatků, zabezpečit přístup k hrobům, označit je a evidovat.

Obdobné závazky jsou pak obsaženy i v některých dvoustranných mezinárodních smlouvách rámcového (s Rakouskem, Německem, Ukrajinou, Ruskem a Itálií) nebo speciálního

charakteru (se Slovenskem, Ruskem a Velkou Británií). Na různých bojištích světových válek položily své životy tisíce českých a slovenských vojáků. V zahraničí zabezpečují péči o jejich hroby příslušné země, a to v souladu se ženevskými konvencemi a uzavřenými smlouvami. V rámci možností pak MO poskytuje těmto zemím, se souhlasem vlády České republiky, peněžní dary. V letech 2000 až 2005 bylo poskytnuto 44 peněžních darů v celkové výši 14 140 000 Kč. Na letošní rok jsou na péči o válečné hroby v zahraničí plánovány peněžní dary osmi zemím v úhrnné výši 1,6 mil. Kč. Nejvyšší částka připadá na Polsko, a to 1,16 milionu Kč. Mezi nejvýznamnější akce na úseku péče o válečné hroby a pietní místa v zahraničí uskutečněné v předchozích letech za finanční účasti České republiky patří oprava československého válečného oddělení Mořského hřbitova ve Vladivostoku a výstavba památníku účastníkům bitvy o Británii na Viktoriině nábřeží v Londýně. „Naše iniciativy v péči o hroby českých a československých vojáků jsou zahraničními partnery velice ceněny. Především místní obyvatelstvo to bere jako výraz úcty k historické tradici a ocenění statečnosti padlých. Osobně jsem se přesvědčila, jak mnoho to pro ně znamená, jak si toho nesmírně váží,“ konstatuje J. Přibylová. V této souvislosti je třeba dodat, že k ocenění osobního přínosu v oblasti péče o válečné hroby zřídilo Ministerstvo obrany pamětní plaketu Péče o válečné hroby. Plaketa je udělována právnickým a fyzickým osobám, které se významným způsobem zasloužily o péči, údržbu a úpravu válečných hrobů v České republice i v zahraničí.

37


KONFERENCE

Ocenění Posádkového velitelství Praha

BĚH na velmi dlouhou trať Reálné vybudování nových schopností ozbrojených sil naplněním konceptu NEC je záležitostí přesahující rok 2020 Text a foto: Pavel PAZDERA

V závěru května se Brno stalo centrem pracovního setkání odborníků na informační technologie, kteří působí v ozbrojených silách nebo zájmově k nim mají blízko. Česká pobočka AFCEA, sekce komunikačních a informačních systémů MO a Univerzita obrany v Brně uspořádaly již 8. ročník mezinárodní konference o informačních a komunikačních technologiích ITTE. Na konferenci zaznělo přes 50 příspěvků a sdělení zástupců NATO C3 Agency, pracovníků oddělení CIS vybraných členských zemí Severoatlantické aliance, představitelů Ministerstva obrany ČR a dalších státních institucí a průmyslových poskytovatelů informačních systémů a technologií. Letošní ročník konference byl věnován problematice systémů velení a řízení v prostředí NATO NEC (Network Enabled Capability) a zjednodušeně řečeno NEC znamená schopnost efektivně pracovat v informačních sítích. V úvodu jednání vystoupili náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva, náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Pavel Štefka, rektor Univerzity obrany brigádní generál Rudolf Urban a prezident české pobočky AFCEA Petr Jirásek. Z jejich, ale i dalších příspěvků vyplynulo, že koncept NEC, vyjádřeno sportovní terminologií, představuje běh na velmi dlouhou trať s mnoha kontrolními stanovišti, na kterých se předpokládá možnost změření reálného zvýšení operačních schopností ozbrojených sil ČR. Revolučnost konceptu

38

RECENZE 


Z REDAKČNÍ POŠTY

NEC spočívá v jeho komplexnosti. Není to tedy jen záležitost informačních a komunikačních technologií a jejich postupné integrace, ale všech druhů vojsk a služeb, procedur, procesů, stylu práce a dalších. S hlavním referátem vystoupil ředitel sekce komunikačních a informačních systémů MO brigádní generál Jiří Baloun. Podle něj dosažení schopností NEC, tj. propojování jednotlivých prvků (bojová vozidla, bojovníci, senzory, zbraňové systémy, informační sítě apod.), a umění využít tohoto propojení k informační, znalostní a rozhodovací převaze bude na jedné straně vyžadovat rychlou, přesnou a jasnou formulaci požadavků ozbrojených sil ČR a na straně druhé výrazné úsilí obranného výzkumu a vývoje k odhalení nových cest a postupů. Potažmo zapojení obranného průmyslu do výroby a aplikace nových technologií v ozbrojených silách. Koncepce NEC v ozbrojených silách ČR byla po resortním připomínkovém řízení přijata kolegiem ministra obrany v únoru 2006 s úkolem zahájit práce na strategii. Jak uvedl generál Jiří Baloun, mnohé již bylo vykonáno. Jsou

vytvořeny předpoklady k nákupu modernizovaných zařízení a provozoven, které výrazně zvyšují schopnosti vojska z hlediska podpory velení a řízení, včetně utajeného přenosu informací. Předána je kompletní dokumentace na modernizaci komunikační infrastruktury s předpokladem implementace moderních technologií, jako jsou optická vlákna, výkonné mikrovlnné spoje a přechod na IP technologie. Dokončena a předána je také kompletní dokumentace k výstavbě integrovaného informačního prostředí, projekt PRIS MO. Finanční prostředky ve střednědobém plánu odpovídají jednotlivým specifikacím. S postupným zasazováním skutečně nových, modernizovaných prostředků se počítá od roku 2007. „Reálné vybudování nových schopností ozbrojených sil naplněním konceptu NEC je záležitostí přesahující rok 2020. Můžeme sledovat, že velmi vyspělé armády si stanovují cílová řešení spíše blíže k roku 2030. I my se díváme na tyto procesy velmi střízlivě. Analýzou současných a perspektivních ekonomických a technologických možností odhadujeme, že propojení informačních systémů stacionárních i mobilních se systémy zbraňovými a senzory včetně vytvoření určité inteligence tohoto systému, jež nezahltí velitele a řídící pracovníky nezvládnutelným množstvím informací a poskytne jim onu deklarovanou výraznou ‚informační převahu‘, spadá především do 2. a 3. dekády tohoto století,“ řekl generál Baloun.

Náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Pavel Štefka zaslal dopis veliteli Posádkového velitelství Praha plukovníkovi Janu Černíkovi. V dopise se píše: „Vážený pane plukovníku, rád bych touto cestou ocenil přístup Posádkového velitelství Praha, které pod Vaším velením připravovalo letošní vzpomínkové akce věnované 61. výročí konce druhé světové války v Evropě. Chci Vám osobně i všem příslušníkům Posádkového velitelství Praha poděkovat za vysoké nasazení při organizování těchto pietních setkání. Výrazně jste přispěli k věrohodnému vyznění připomínky historických událostí při osvobozování naší republiky v roce 1945. Stejně zdařile jste se podíleli na bezchybné přípravě a průběhu pohřbu nestora československých letců druhé světové války generála Františka Peřiny. O výborném zabezpečení všech těchto akcí hovořili pochvalně také čelní představitelé státu, samosprávy měst a obcí i politického a společenského života, kteří byli jednotlivým shromážděním rovněž přítomni. Vážený pane plukovníku, děkuji vám všem za úspěšné splnění úkolů a vzornou reprezentaci Armády České republiky na veřejnosti.“

Jiří Horák: Modrý sen ilustroval Tomáš Bím nakladatelství Jaroslava Jiskrová – Máj 2006 (distribuce Dokořán, [email protected]) 270 stran cena 249 Kč

-le-

Bez nich by máj nerozkvetl

NESPLNĚNÝ MODRÝ SEN

Program oslav 61. výročí ostravsko-opavské operace byl poslední dubnové dny vzácnou příležitostí k setkání čs. letců „Východ“ a příslušníků paradesantní brigády s občany regionu. Při besedách s mládeží, která projevovala vděk přítomným válečným veteránům drobnými dárky a žádostmi o podpis do památníčků, mj. promluvil plk. Ján Daňko, který shrnul své pocity: „Umíráme, odcházíme, nezbývá nás mnoho. Naše válečná paměť vydává poslední živé svědectví o vítězných bojích. Prošli jsme při oslavách od Hrabyně, přes Mošnov, Petrovice, Havířov až do Českého Těšína s bývalými bojovými druhy ze Slovenska i Polské republiky. Dojalo nás, s jakým uznáním a obdivem nás vítali představitelé měst a obcí. Památku na činy našich letců je třeba střežit a předávat z generace na generaci, aby zůstala věčně živá. To je úkol pro mladou generaci.“ Celá čtyřdenní slavnost na Ostravsku byla radostnou událostí a znamenala pro více jak osmdesátileté vojáky velkou poctu. Jeden z místních občanů u památníku v Petrovicích řekl: „Bez vás by máj v Československu roku 1945 nerozkvetl!“

O nesplněném přání být pilotem je právě posmrtně vydaný román „Modrý sen“. Jeho autor, Jiří Horák (3. 4. 1940 – 17. 3. 2004), absolvoval v roce 1957 Školu důstojnického dorostu letectva v Kremnici a v roce 1959 Letecké učiliště v Prostějově. Jak je však z jeho životopisu patrné, neabsolvoval letecký výcvik, ale výcvik velitelsko-štábní. Pilotem se proto nikdy nestal a z armády odešel. V roce 1965 dokončil studium dramaturgie a scenáristiky na FAMU. Tento obor se stal jeho novou profesí. Mnozí si možná vzpomenou na jeho rozhlasové hry o historických osobnostech, jako byl mistr Jeroným Pražský, Karel Havlíček Borovský, Thomas Mann, Petr I. Veliký a další. Román „Modrý sen“ je vlastně dramatickým příběhem řady maturantů školy důstojnického dorostu. Hlavně proto, že bez lítosti ukazuje, jaké podmínky v té době, tedy v padesátých letech minulého století, v československém vojenském školství panovaly. Komunistický režim tehdy přebudovával armádu a lákal do ní tisíce mladých lidí. Jejich osudy však byly závislé na chybách a omylech vojenských plánovačů. A zájem být pilotem byl zneužíván, aby bylo dostatek lidí rovněž pro jiné letecké profese. Bez ohledu na studijní orientaci byli žáci bez milosti posíláni tam, kde jich bylo momentálně potřeba.

Plk. v. v. Květoslav Mikulka

Generálmajor v. v. Antonín Rašek

39


DO ŽHAVÉHO BEZPLATNÁ INZERCE PRO VŠECHNY PŘÍSLUŠNÍKY AČR!

» Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této rubrice, odešlete jej písemně na adresu: redakce A reportu, Rooseveltova 23, 161 05 Praha-Dejvice, elektronickou poštou na adresu: [email protected] nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 215 933.

» V inzerátu vždy uveďte spojení na sebe, neboť redakce inzeráty nezprostředkovává. » Inzerování je bezplatné pro všechny příslušníky AČR. Nezveřejňujeme inzeráty, které nesouvisejí se službou či osobními zájmy a potřebami příslušníků AČR (podnikání, výdělečná činnost apod.).

Různé

Volná místa

Byty

» Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát!

40

» Vyměním městský byt 1 + k. k. v Brandýse nad Labem za 2 + 1 nebo 3 + 1 tamtéž. Telefon: 326 905 997 nebo 721 409 660

» Vyměním byt 1 + k. k. v Praze 6-Řepích, Mrkvičkova ul., 45m2, s balkonem, za 3 + 1, 3 + k. k. nebo větší 2 + 1 či 2 + k. k., pouze v Mrkvičkově ul. či nejbližším okolí. Kontakt: 606 751 862

» Ředitel odboru infrastruktury a NSIP sekce vyzbrojování MO nabízí volné místo vedoucího projektového manažera odpovědného za implementaci projektů financovaných z programu bezpečnostních investic NATO (PT 13). Požadavky: hodnost kapitán až plukovník, STANAG 3333 AJ, BP „T“ a VŠ vzdělání. Bližší informace na alc. 214 340 nebo 215 305 » Sekce obranné politiky a strategie MO hledá uchazeče na pozici asistentka ředitele odboru Požadujeme: – úplné střední vzdělání – základní znalost anglického jazyka – výborné organizační schopnosti a komunikativnost – uživatelskou znalost práce s PC (MS Office, internet)

– samostatnost i schopnost týmové práce – flexibilitu, pečlivost a pozitivní přístup k práci – souhlas s provedením bezpečnostní prověrky na stupeň utajení Důvěrné, není-li uchazeč držitelem příslušného osvědčení NBÚ Hlavní úkoly: – vedení spisové agendy -– zajištění informačních, organizačních a evidenčních podkladů pro činnost odboru – organizování pracovních schůzek a návštěv (včetně návštěv zahraničních) – další obvyklé administrativní činnosti Nabízíme: – zajímavou práci ve vztahu k zahraničí

– platové ohodnocení PT 7 dle NV č. 330/2003 Sb. – osobní ohodnocení – možnost dalšího vzdělávání – možnost ubytování v Praze – 5 týdnů dovolené – příspěvek na dovolenou – možnost bezúročné půjčky – příplatek na stravování Nástup: 1. září 2006. Místo výkonu práce: Praha 6. V případě Vašeho zájmu zašlete strukturovaný životopis a motivační dopis na níže uvedenou elektronickou adresu. Kontakt: Mgr. Karol König, tel.: 973 200 935, e-mail: [email protected] » Agentura rozvoje informatiky nabízí volná systemizovaná místa pro občanské zaměstnance: 1. Asistentka náčelníka odboru, PT 7, BP „T“

Podmínka pro zařazení: úplné středoškolské vzdělání, znalost práce na PC (MS Office). Termín nástupu: 1. 9. 2006 2. Systémový specialista oddělení architektury KIS, PT 11, BP „D“, STANAG AJ 1111 Podmínka pro zařazení: Vysoká škola nejlépe se zaměřením na komunikační a informační technologie, znalost práce na PC (MS Office). Výhoda: zkušenost s navrhováním architektur a řízením projektů ICT. Termín nástupu: 1. 8. 2006 Strukturovaný životopis zasílejte na E-mail: [email protected]. Bližší informace na tel.: +420 973 207 831

» Prodám výstrojní body. Kontakt: 608 820 791 » Hledám práci (o. z.) v oblasti ochrany utajovaných informací. BP „PT“. Kontakt: 777 022 346 » Hledám uplatnění v AČR (jako o. z.), 24letá SŠ, znalost PC, AJ. Pouze Praha. Tel.: 209 367

» Hledám služební zařazení v hodnosti praporčíka pokud možno v Pardubickém či Královéhradeckém kraji, mám BP „D“, SŠ vzdělání s maturitou. Nástup možný od 1. 1. 2007. Kontakt: alc. 244 792, mob. 602 720 955

» Hledám za sebe náhradu k VÚ 1923 Pardubice. Kontakt: +420 777 800 328 » Hledám dva kolegy z MO na denní dojíždění z Litoměřic do Prahy-Dejvic a zpět. Ráno odjezd z Litoměřic v 05.50, příjezd do Prahy v 06.40.

Odpoledne odjezd z Prahy nejpozději v 16.10, příjezd do Litoměřic kolem 17.00. Zájemci mohou volat na tel.: 728 768 352 nebo 606 604 721