Březen 2011
Pro potřebu základních organizací KSČM Obsah
Vyškov
Strategická chyba, nebo úmysl?.............................................................................................................1 Zakázat nepohodlné...............................................................................................................................2 Vrána k vráně sedá.................................................................................................................................2 Kde hledat úspory?................................................................................................................................3 Další důkaz o vítězství pravdy...............................................................................................................3 Zkušenosti se soukromým důchodovým fondem..................................................................................4 Budou také válečnými veterány?...........................................................................................................5 Hlas mladých.............................................................................................................................................6 Odeeskou obchází strašidlo....................................................................................................................6 Historický kalendář – duben......................................................................................................................7
Z našich akcí Dík organizátorům za přípravu úspěšného dětského karnevalu. Článek o karnevalu čtěte na http://vyskov-kscm.ic.cz/?p=348 Ženy slavily Poděkování organizátorkám a organizátorům letošní oslavy MDŽ vyjádřila tentokrát bezpartijní účastníce paní Doležalová: Bylo to nádherné a obdivuji organizátory, že takovou akci dokázali připravit. Strategická chyba, nebo úmysl? ČSSD na nejvyšší úrovni oficiálně odmítá spolupráci s jedinou politickou stranou, jejíž levicový program je do značné míry blízký sociální demokracii. Tedy spolupráci s KSČM. Toto „bohumínské“ rozhodnutí podepřené rozhodováním sociálních demokratů ve většině krajů a velkých měst je možné vysvětlit dvěma způsoby. Buď se jedná o strategickou chybu, nebo o snahu pomoci pravici komunisty „zatlačit do ghetta a bezvýznamnosti“. Ostatně už někdejší předseda socanů Horák veřejně deklaroval, že sociální demokracie byla nejúspěšnější tehdy, když prosazovala pravicovou politiku (toto prohlášení bylo součástí někdejších předvolebních materiálů ČSSD). Tak co je vlastně skutečným cílem sociální demokracie? Proklamovaná ochrana práv pracujících, nebo prostě vlivná koryta? Přítel Zeman, známý žertéř o vyšší vzdělanosti v pologramotném Nepálu než v někdejší ČSSR, také veřejně prohlašoval, že „zničí KSČM rukama sociální demokracie“. V současné době se opět v sociální demokracii tříbí názory. Vyhraje sociální podstata někdejších sociálnědemokratických programů, nebo pragmatický příklon ke komukoliv, kdo připustí sociální demokraty ke korýtkům, i když by jim neumožnil splnění jejich oficiálních (bohužel často formálních) slibů a plánů? Dnes se tedy rozhoduje ne o tom, kdo v sociální demokracii bude to slavné No1 , ale o tom, zda volebně nejsilnější strana s levicovým programem se opře také o podporu levicových voličů KSČM, nebo zda raději – jako už tolikrát – přijme spolupráci s pravicí. Tentokrát ne v zájmu pracujících,
2
ale vlivu, postů, korýtek. Velký příklad byl pan Standa Gross i se svým pohledem do očí voličům. Zakázat nepohodlné Současná kampaň za zákaz KSČM celkem úspěšně odvádí pozornost části veřejnosti od ekonomických zločinů vládnoucích elit. Pokud se slovo zločin zdá někomu příliš tvrdé, připomeňme si, že elity nebojují ani tak proti daňovým podvodům (něžně nazývaným úniky), proti korupci (která se již v mnoha případech zlegalizovala orwelovskou novořečí jako provize) ani proti úniku hodnot vytvořených prací našich občanů do daňových rájů, jako proti každé možné vážnější opozici. Nu a komunisté vždy byli a jsou vážnou opozicí nespravedlnosti při rozdělování hodnot vytvořených celou společností. Metody boje proti KSČM jsou všestranné a hojně dotované financemi. Televize, rozhlas, noviny a časopisy, tlak na školy, zkreslování historie, to a mnohé další prostředky směřují k cíli, kterým je nejen pomluvit komunisty a jejich program, ale především zamezit široké veřejnosti možnost, aby sami občané cíle a úmysly komunistů mohli poznat . Zkresleně se lidé dovědí třeba to, že komunisté porušují zákony či dokonce Ústavu, ale taková informace se předkládá bez argumentů. Ty totiž nejsou k dispozici, protože KSČM ve své práci i cílech přísně vychází právě z Ústavy a platných zákonů. Ostatně. Pravice si zákony mění ku svému prospěchu a levici by bránili i zákazem legální politické strany, aby totéž v mezích platné Ústavy udělala ve prospěch většiny občanů. Jeden malý příklad zkreslování veřejného mínění. Prý se v rámci průzkumu vyslovilo pro zákaz KSČM 50,1 % dotazovaných. Dotazy směřovaly ovšem spíše k mladším, zatím co sedmdesátníky a starší z průzkumu raději vynechali. Tedy lidé, kteří celou poválečnou dobu prožívali s jejími problémy, chybami i úspěchy, vlastně neměli možnost se vyjádřit. Proč? Inu, právě mezi nimi je nejširší poznání práce konkrétních komunistů. Nejlépe znají nejen chyby, které socialistickou etapu poškodily, ale také nejvíce chápou, o co dnešní tzv. elity pracující většinu národa postupně připravily a chystají se připravit. Místo toho se zeptají dětí předmaturitního věku. Ty jistě odpovědí podle očekávání – vždyť téměř vše, co o komunistické straně znají, jim názorně vysvětlí – v zájmu vlády pravice na věčné časy – v rámci různých kampaní ÚDV, ÚSTR, KPV, mašínovců a někdejších agentů StB, kteří dnes o to horlivěji „očisťují“ antikomunismem svá druhdy dobrá jména. Senátor nesenátor. Ostatně průzkum názorů vytvářených médii má stát proti závěrům platných zákonů i Ústavy. Takže – kdo vlastně jedná protizákonně? KSČM, nebo její dobře placení nepřátelé? Známe to i na našem okrese.
Vrána k vráně sedá Údajně český ministr zahraničí Schwarzenberg patřil mezi první, kdo uznal stát Kosovo, který se po agresi NATO proti Jugoslávii od jejího zbytku odtrhl. Za republiku nerozhodl prezident, vláda či parlament, ale pan Schwarzenberg. Tak se podívejme, koho to pan ministr (dříve OF, posléze zelený a dnes TOP) jménem nás občanů ČR uznal za sobě rovného: Kosovského premiéra Hashima Thaciho identifikují dokumenty NATO jako "vlivného aktéra organizovaného zločinu" Vyplývá to z depeší západních vojenských rozvědek, které byly prozrazeny deníku Guardian. Z těchto dokumentů NATO, označených "Tajné", vyplývá, že Spojené státy a další západní mocnosti, které podporují vládu v Kosovu, mají podrobné informace
3
o jejích vazbách na zločinecké podsvětí už celou řadu let. Inu, demokracie, právo a byznys chtějí své! Kde hledat úspory? Dnešní vláda brečí nad mlékem, které ona sama (její dnešní členové) a její předchůdkyně vylily. Nevěříte? Tak alespoň několik příkladů. Mohou snad občané za miliardové daňové dluhy ? Jistěže ne. Když si koupím třeba jen rohlík, platím už vládě a státu daň. Říkají jí daň z přidané hodnoty. Když rozsvítím žárovku (včetně těch úsporných), platím za spotřebovaný proud vládě a státu DPH. Chci si umýt ruce a otevřu vodovodní kohoutek – platím daň. Když mne zdraví zažene k lékaři a ten mi předepíše lék, platím a připlácím, včetně té DPH, a to přesto, že jsem již v odvodech ze mzdy a jiných příjmů splnil povinnost účastníka zdravotního pojištění. Ovšem, když vláda pošle sedm stovek výborně placených ozbrojenců do americké války v Afghánistánu, já jako prostý občan jen tiše nadávám, že tam ti naši mladí nemají co dělat, protože se americké zájmy kdekoli ve světě mají platit americkými penězi. Když vláda tak zvaně rozpočtové odpovědnosti natahuje ruce k pracujícím, aby zaplatili, případně jim sníží mzdy, zvýší DPH a podobně, chce tím jen a jen uhradit své vlastní dluhy. Dluhy způsobené bezhlavou privatizací (jen na převedení bank, dnes vydělávajících vysoké zisky zahraničním firmám, vlády zaplatily kolem šesti stovek miliard korun!), dluhy, které vznikly předraženými státními a vládními zakázkami, dluhy zapříčiněné korupcí představitelů dnešní a předchozí vlády. A také dluhy způsobené odbornou neschopností vládních představitelů při uzavírání všemožných dohod smluv, jako třeba ta s IPB, Diag Human a podobně. V rozpočtu také chybí miliardy, které vlády a koaliční poslanci darovali svými zákony o výběru a stanovení výšky daní právě těm nejbohatším. Naše daně jsou ve srovnání s vyspělými kapitalistickými zeměmi vesměs pro bohaté výhodnější. Navíc mnohé potenciální daně unikají do tak zvaných daňových rájů. U nás chybí významný nástroj pro boj s korupcí a špinavými penězi – majetkové přiznání. Prostě vláda dnešní a předchozí koalice je či byla financována různými dary (i nelegálními – viz Pepa z Hong-kongu a další) a teď musí svým bohatým a ještě bohatším sponzorům splácet i s úroky. Občanům, kteří dali právě těmto stranám volební podporou lehkomyslně důvěru, těm nic splácet nemíní. Tak je ve zvýšené míře zdaňuje. Volby jsou daleko, sponzoři pravice všude kolem. Člověk nemusí být právě vědec, aby chápal, že peníze je možné získat právě tam, kde je jich nejvíc. Vezmou-li se těm nebohatým, budou chybět nejen jim, ale i na běžném trhu. Ti nejbohatší by prostě neměli na nákup jachet, přímořských sídel, zahraničních hotelů a podobně, což u nás v republice chybět nebude. Takže nejen čert nosí na největší hromadu. Mohli bychom toto rčení ještě doplnit, že čert ukrádá z těch nejmenších hromádek, aby měl co na ty největší nosit. Další důkaz o vítězství pravdy Abychom si rozuměli. Nejde o konfrontaci myšlenek někdejšího prezidenta Havla s dneškem, ale o zrcadlo, které ukazuje, jakými lžemi se prosadili ti dnešní – prý nejlepší, čestní a spravedliví -, ve skutečnosti mnohdy spíše lháři, korupčníci a ziskuchtivci.
4
Ikona i maskot listopadového převratu od nedokonalého i chybujícího socialismu k dokonale mafiánskému kapitalismu – Václav Havel - tehdy prohlašoval ve svém novoročním projevu 1. ledna 1990 mimo jiné: „Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí a žen, nemocných, těžce pracujících… a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice už nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují…“ Z neznalosti kapitalismu se ovšem nezmínil o bezdomovcích, kterých v letošní zimě u nás nemálo umrzlo. Nezmínil se o tom, že Vánoce za dvacet roků bude smutně trávit více než půl milionu nezaměstnaných-pracujících a jejich rodiny. Nu a jak to vypadá dnes? Konečně se vize Václava Havla má uskutečnit a nemocné děti, staří a potřební se mohou zjevit. Ve zdravotnictví se zavede standard – tedy jako standard něco méně než dosud - a nadstandard, tedy zvláštní služby, léky, nemocnice pro papaláše a majetné. Havla nevyjímaje. Pravda naší pravice má konečně vítězství na dosah – díky 118 hlasům zástupců občanů v parlamentu. Proto ořezává všechny dočasné výhody zaváděné před časem pro matky s dětmi, zpoplatňuje zdravotnictví, aby farmaceutické firmy a podnikatelé se zdravím ještě více bohatli, posílá za naše české peníze žoldnéře do amerických válek. A na dosah snad má i poslední nevyčerpatelný zdroj bohatství finančníků – důchodové úspory pracujících. To vše pravici umožňuje buržoazní demokracie. To jest taková, kde se může prosadit především ten, kdo má na volební kampaň – tedy představitelé těch nejbohatších. Dnes „má pravdu“ ten, kdo má na uplácení všech reklamních prostředků, včetně veřejnoprávní televize, rozhlasu, prostě rozsáhlého systému institucí, které vytvářejí veřejné mínění. Tato „pravda“ pak bohatcům zajišťuje i ovládnutí veřejného mínění a tím předurčení výsledků voleb. Občane, můžeš svobodně nadávat, ale pak svobodně vhoď do urny hlas pro ty nejpopulárnější – médiemi vytvořené - osobnosti, které si pravice dokáže vysokými mzdami zkorumpovat. Jinak raději, občánku, k volbám nechoď. A pokud přece jen půjdeš a dal bys hlas komunistům, tak si buď vědom toho, že tvůj hlas nikdo z mocných tzv. demokratů nebude brát vážně. Ještě to tak, aby se někdo pokusil listopadové vize Václava Havla uskutečnit. Vždyť by to bylo na úkor právě těch nejbohatších, čili nejschopnějších, ba nejvšehoschopnějších elit. Zkušenosti se soukromým důchodovým fondem Nic tak dalece nového nám vláda nevnucuje. Máme totiž již jisté zkušenosti. Jednu připomínám. Svého času probíhala přesvědčovací kampaň, abychom se zapojili do připojištění k důchodu se státním příspěvkem. Kampaň fondu VIVA byla docela přesvědčivá. Na grafech, výpočtech i pomocí vzorců jsme byli ujišťováni, že tento způsob úspor na stáří je tuze výhodný. Pak bylo nějakou dobu ticho, ale byl to klid před bouřkou. Slavný důchodový fond VIVA zkrachoval. Ani zdaleka nedostali všichni střádalové vše, co si uložili. Proč to připomínám, je jasné. Stejně jako tehdy zkrachoval fond u nás po třech čtyřech letech, může jiný, který nám vláda nepřímo vnutí, zkrachovat třeba po třiceti letech a důchod bude kde?
5
No třeba na Bahamách, v Africe, případně i jinde, jen ne u potřebných střádalů. Takže pozor! Nenaleťme skorovolebním řečem. Vždyť už máme zkušenosti, že když občánka lapají, pěkné lži zpívají. Budou také válečnými veterány? V roce 1990 se mnoho bývalých vojáků obrátilo na příslušná místa s žádostí o rehabilitaci, protože byli armádním velením po roce 1968 neoprávněně propuštěni. Těch propuštěných bylo nemálo. Mnozí sice odešli z armády v souladu se zákonem, ale i když našli dobré zaměstnání a od armády dostávali „příspěvek za službu“ (podle předchozí funkce a doby služby až na horní hranici tehdejšího důchodu), ale pocit křivdy a často práce neodpovídající jejich kvalifikaci byl zřejmý. Mezi těmi, kdo ve Vyškově podali takovou žádost o rehabilitaci, byl i kpt. J. G., propuštěný ve Vyškově z armády v roce 1961. Proces s ním probíhal na Slovensku v roce 1961. Při výslechu jednoho obviněného z německé protipartizánské jednotky Edelweis zaznělo jméno nějakého Josefa Gajdošíka, který se prý s nimi akcí zúčastňoval. Dokonce měli fotografii, kde s nimi opravdu byl. Bezpečnost pak zjistila, že jmenovaný je důstojníkem ČSLA a vykonává funkci finančního náčelníka Vojenského učiliště ve Vyškově. Gajdošík dostal od náčelníka rozkaz, že má jet na služební cestu do Banské Bystrice, kde bude nějaká porada. Tam ho zatkli a byl souzen. V roce 1990 požádal o rehabilitaci a znovu nastoupil do armády, opět ve Vyškově. Tehdejší představitel tzv. reaktivovaných ve Vyškově, nějaký pan Ž., jeho žádost o rehabilitaci doporučil. Dotyčný byl pak povýšen, dostal nějakou medaili a příslušné finanční odškodné. Jenže se zanedlouho ozvali členové Svazu protifašistických bojovníků, kteří kapitána-plukovníka J. G. znali z války. Každý byl ovšem na jiné straně fronty. Protifašističtí bojovníci na té naší, pan G. sloužil v německém praporu Edelweis, který se proslavil vražděním zajatců i pomocníků partyzánů upalováním ve vápence v Německé. Právě proto byl z armády propuštěn, právě proto byl i odsouzen a uvězněn. Takže on byl opravdu válečným veteránem, jenže nacistickým. Druhý případ nebyl tak křiklavý. Ve Vyškov se přihlásil o rehabilitaci občan N., který se dožadoval odškodnění za to, že mu nebylo umožněno vystudovat vojenskou akademii v Hranicích, ze které byl z politických důvodů vyloučen. Tehdejší předseda akademického senátu VVŠ Vyškov plk. Doc. N. nechal případ prošetřit a zjistil, že dotyčný žadatel nikdy nebyl v seznamu studentů, ani uchazečů o studium v Hranicích. Když výsledek šetření s dotyčným docent N. projednával, vyjel si na něj neuspokojený nerehabilitovaný dost hrubě. Prý je docent N. stejná komunistická svině, jako ti, co v Hranicích na bývalé akademii zničili papíry neúspěšného uchazeče, aby se mu pomstili za jeho názory. Bude také válečným veteránem? http://pohled-zleva.blog.cz/
6
Hlas mladých Odeeskou obchází strašidlo... Vážení čtenáři, prohlašuji se za další oběť diktatury politické korektnosti. Bez legrace. Poté, co jsem si přečetl článek prezidenta Klause v Právu, nezbývá než souhlasit. Tímto ovšem neříkám, že sdílím názory Bátoryho nebo Klause. To ne. Slova „Co je či není politicky korektní, navíc definuje - zcela samozvaně - jedna skupina lidí, která si vydobyla zcela neuvěřitelnou pozici v médiích a která nám suverénně a autoritativně říká, co smíme a co nesmíme. Je to fenomén celosvětový, evropský i český. Kdo se mu odvažuje vzdorovat, stihne ho lavina ataků, které vedou k jeho společenskému znemožnění, často i ztrátě zaměstnání, i k osobní „ostrakizaci“ a jejich význam jsem měl tu čest zkusit na vlastní kůži, když jsem se otevřeně přihlásil k politice KSČM. Až na výjimky, kterých si velice vážím, se na mě mí vrstevníci dívali skrz prsty. Kladl jsem si otázku proč!? Vždyť demokracie nepostihuje nikoho za jeho názory a nediskriminuje jej za ně. Krásná slova ve slovníku cizích slov. Realita? Snaha všech médií, škol i dalších institucí vzbuzovat nenávist už jen ke slovu komunistický. Možná by si měli zjistit, jak vzniklo. Obdiv si zaslouží každý mladý, jenž se nebojí vystoupit proti iracionálnu dnešní doby a všeobecné propagandy, ba dokonce když rozšiřuje a obhajuje komunistickou politiku. Snaha o jeho vyčlenění je, zejména v poslední době, opravdu enormní. Přínáší to však s sebou i jeden velký klad, tedy, že mladí komunisté to myslí skutečně vážně a jedná se o silné osobnosti. V čem je komunismus horší než kapitalismus a kdo to rozsoudí? Pánové a dámy z trojkoalice? Úsměvné. Proč by se měl slušný komunista stydět za své názory? Vždyť polistopadová strana (která vznikla v březnu 1990) nemá na triku žádné excesy a za ty minulé se několikrát omluvila. Kdo chtěl omluvu slyšet, slyšel, kdo ne, má smůlu. Proč se mu vysmívá „odeesák“, který má na svědomí rozkradení půlky republiky a na každém prstě deset korupčních afér? Avšak stále mi tady něco nesedí. Klaus mluví o obětech diktatury politické korektnosti a jeho dceřiná ODS v koalici s Trvale Oživovanými Papaláši a firmou VV připravuje zákaz KSČM. Toto goebbelsovské řešení je rychlé a účinné. Nicméně - jak vysvětlí tyto hlavy pomazané milionu sympatizantů, že jejich myšlení je špatné a mají myslet jinak? Nad tímto krokem kroutí hlavou i ti, kteří se s programem KSČM neztotožňují, ale vidí, jak se vidina demokracie vzdaluje. Jen si neodpustím ještě poznámku - o rozpuštění KSM média informovala téměř okamžitě, ale o vlně solidarity s touto organizací, která je členem WFDY (Světová federace demokratické mládeže), v celém světě nepadlo už ani slovo. Osmnáct zrušených buněk ODS, které na komunální úrovni spolupracují, ať už na bázi koaliční dohody, nebo jen tiché podpory, s komunistickou stranou, je dalším důkazem, že písmenko D v názvu ODS už dávno ztratilo opodstatnění. Možná i písmenko O, protože o občany jim také dávno nejde. Když něco funguje, tak proč to rozbíjet? A nápady posuzujeme podle jejich obsahu nebo podle toho, kdo je předložil (aneb je to komunistické - je to špatné). Jsem komunista. Jsem zločinec? Filip Zachariaš, Bučovice Příští beseda mladých se uskuteční na OV KSČM Hrnčířská 7 Vyškov 13. 4. Náhradní termín 11. 5., vždy v 15,00 hodin. Zveme mladé členy a sympatizanty.
7
Historický kalendář – duben 1931 80.výročí 29. dubna se v Praze – Karlíně konalo ustavující shromáždění Svazu přátel SSSR. Sovětský svaz, který v té době nebyl čs. vládou uznán de jure, získával stále větší sympatie československé veřejnosti. Ustavený svaz měl za cíl informovat o životě v SSSR a navazovat styky s politickými i kulturními představiteli této velmoci. Zasedání zvolilo ústřední vedení a přijalo rámcový program. V řadách svazu pracovali jak komunisté, tak i představitelé jiných politických stran a nestraníci. 1936 75. výročí 25.-27. dubna vyvolali ĺuďáčtí studenti v Bratislavě v době štúrovských oslav antisemitské demonstrace, spojené s terorem proti židovskému obyvatelstvu. Za záminku si vzali promítání francouzského filmu Golem v bratislavských kinech. Této „golemiádě“ učinili přítrž bratislavští dělníci a pokrokoví studenti velkými protifašistickými demonstracemi 26. a 27. dubna. 26. dubna byly ve Francii zahájeny volby do Národního shromáždění. Zvítězily v nich strany Lidové fronty, které získaly 557 mandátů z celkového počtu 559. Francouzská komunistická strana získala 72 mandátů proti dřívějším desíti. Tím byly vytvořeny podmínky pro ustavení první vlády Lidové fronty, které se uskutečnilo 4. června. Byla to odezva na rostoucí nebezpečí fašismu. 1941 70. výročí 6. dubna Německo a Itálie vypověděly Jugoslávii válku a okamžitě ji napadly. Německo současně napadlo i Řecko. Byla to blesková válka a Jugoslávie kapitulovala již 17. dubna a Řecko pak o 4 dny později. Hitler si tím zabezpečil bok útočného uskupení proti SSSR.
9. dubna byla nařízením ministerstva vnitra zřízena ve Vyškově Přesídlovací komise s rozsáhlými pravomocemi, která měla řídit vystěhování českého obyvatelstva z určených vesnic. Měla sídlo ve vyškovském zámku. 13. dubna byl v Moskvě podepsán pakt o neutralitě mezi Sovětským svazem a Japonskem. To bylo nemilé překvapení pro Hitlera, který se chystal přepadnout Sovětský svaz a počítal, že na východě se k němu přidá i Japonsko. 29. dubna vydal vládní komisař Mazal (později Matzal) ve Vyškově samovolně nařízení, které kromě Vyškova v té době v protektorátu nikde neexistovalo. Aby zamezil českému obyvatelstvu poslouchat zahraniční rozhlas, nařídil, že musí všechny radiopřijímače odevzdat na radnici. To se stalo a radiopřijímače pak byly na obci uloženy až do roku 1942, kdy nařízení zrušil a přístroje byly vráceny majitelům. 1946 65. výročí 11.-12.dubna Prozatímní národní shromáždění schválilo ústavní zákon o Ústavodárném národním shromáždění, zákon o přiznání hospodářských a právních úlev krajanům vracejícím se do vlasti, zejména z Maďarska, a schválilo ústavní zákon o udělení státního občanství těmto krajanům. 12. dubna byl v Moskvě mezi sovětskou a československou vládou podepsán protokol, podle kterého SSSR dodá Československu v době od 15. května do 15. července 1946 30 000 tun obilí. Dodávky obilí se staly významnou výpomocí ve vyživovací situaci Československa. 19.-22. dubna se v Praze konal I. všeodborový sjezd za účastí delegátů, kteří zastupovali dva miliony členů Revolučního odborového hnutí. Sjezd projednal a schválil novou odborovou politiku, orientovanou na upevňování lidovědemokratického zřízení a rozvoj výroby. Sjezd definitivně sloučil české a
8
slovenské odbory v jednotné celostátní Revoluční odborové hnutí. Zvolil Ústřední radu odborů, jejímž předsedou se stal známý bojovník za práva dělníků za první republiky a politický vězeň nacismu Antonín Zápotocký. 29. dubna byl v Praze před Národním soudem zahájen proces proti členům protektorátních vlád v období okupace. Rozsudek byl po dlouhých průtazích vynesen až 31. července. Předseda protektorátní vlády J. Krejčí byl odsouzen na 25 let vězení, bývalí ministři Bienert ke 3 letům, A. Hrubý, bývalý ministr zemědělství, velmi aktivně prosazující nacistickou politiku, na doživotí, J. Kamenický k 10 letům. Bývalý ministr financí J. Kalfus byl uznán vinným, ale trestu byl zproštěn. Telefon 517 348 472, 517 348 861, 725 646 076, e-mail:
[email protected]; http://www.vyskov-kscm.ic.cz pro vnitřní potřebu