L é to 2 0 1 5
Z j e dnot l i v ýc h t ř íd Te xt y pí snič e k R e spe k t u j e m e a p odp or u j e m e indi v id ua l i t u P oh á dk y
Úvod do červnového Provázku aneb Co najdete v tomto čísle našeho časopisu Toto číslo Provázku, které vychází v červnu 2015, obsahuje výčet nejzajímavějších akcí s dětmi i jejich rodiči, které se uskutečnily ve všech třídách naší mateřské školy v druhém pololetí tohoto školního roku. Na jeho začátku většina tříd řešila, jak použije peníze, které děti vydělaly prodejem svých výrobků na Vánočních trzích. Vesměs všechny třídy se vrhly do dobročinných akcí, do pomoci druhým, bezmocným. A letos posunuly pomáhání nejen nákupem za peníze, ale snahou zapojit do akce další děti a dospělé. Mnohým se to povedlo. Děti si tím pádem odnášejí do života cenné poznatky o potřebných, bezmocných a zkušenost s pomáháním. Určitě se nebudou v budoucnosti bránit pomoci přiměřeně svým možnostem, tam, kde je to potřeba. V občasníku se seznámíte s místy, kam letos děti cestovaly na výletech, kterých bylo opravdu hodně. Mohou vám být inspirací, kam s dětmi vyrazit za společnými zážitky. Ani to nemusí být daleko. V Provázku najdete návody na hry, které si budete moci s dětmi společně zahrát. Rozvíjet společnou hrou jejich dovednosti a zažít u toho spoustu legrace.
Nebo můžete s dětmi zkusit napsat svoji rodinnou pohádku, tak, jak to již někteří z vás vyzkoušeli. Dozvíte se, že se podařilo prohloubit spolupráci s rodiči. Ti se více zapojili do společných aktivit s dětmi a v jedné z tříd dokonce sami zorganizovali setkání na školní zahradě. Domluvili se na programu, zajištění občerstvení. Chtěli se společně sejít, rozloučit se po třech letech života ve školce a také poděkovat paní učitelkám za jejich nelehkou práci. Blíží se konec školního roku 2014/ 2015. To pro nás, pedagogy mateřské školy, znamená loučení s předškoláky, kteří půjdou v září do prvních tříd. Letos bylo zastoupení předškoláků ve všech třídách silné. Každý rok na konci školního roku slýchám od všech učitelek a učitele, jak je jim líto, že zrovna tihle předškoláci odcházejí, jaká to byla úžasná parta! Ta nejlepší ze všech! Vždycky je to pravda. Na konci posledního roku docházky do MŠ se úročí, co se do dětí vložilo. Není toho málo. A tak to loučení bývá často provázeno slzami dojetí. Texty všech písní z Rozloučení s předškoláky v Provázku najdete také. Co by mě zajímalo? Občasník Provázek vydáváme pouze v elektronické podobě, z důvodu šetření finančních prostředků Spolku přátel MŠ. A mě by zajíma-
fotografie na 1. straně: Žluťáci na výletě
2
lo, kolik rodičů si ho přečte a jestli bylo jeho čtení pro ně přínosem. Budu moc ráda, když mi o tom napíšete na můj e-mail
[email protected]. Předem děkuji. Co nás čeká v nejbližší době Začnou prázdniny. Všichni se na ně moc těšíme. Děti, i my, dospělí. Letos nás čekají od 13.7. do 24.7. dva týdny prázdninového provozu. Je k nám přihlášeno mnoho dětí z mateřských škol, jejichž zřizovatelem je městská část Praha 8. Nebude to pro ně lehké. Najednou budou v úplně cizí mateřské škole, budou tam jiné paní učitelky a neznámé děti. Abychom jim pobyt usnadnili, budou děti ze stejné školky v jedné třídě spolu. Děti z naší mateřské školy, ty, které jsou přihlášeny na prázdninový provoz, budou ve svých třídách. Pomohou svým novým kamarádům sžít se
s neznámým prostředím, protože už ví, jak to u nás chodí. Budou si hrát a pokud počasí bude příznivé, většinu času budou trávit na školní zahradě. Věřím, že děti u nás, na Sokolovské, budou spokojené. Po prázdninovém provozu začnou úpravy v mateřské škole. V interiéru budou pokračovat práce na dokončení přesunu Bílé třídy do přízemí. Bude navýšena oblouková zeď, barevně dořešena chodba v přízemí. Umývárna zelené třídy bude odhlučněna. Budou vymalovány všechny chodby včetně schodiště. Modrá třída bude vymalována a vyČeká nás změna v pedagogickém sboru. Teprve nedávno za mnou přišla paní učitelka Daniela z Bílé třídy se svým rozhodnutím, které pro ni nebylo snadné, ukončit svůj pracovní poměr učitelky u nás, na Sokolovské. Děkuji jí za její vynikající práci a přeji jí mnoho úspěchů a radostí v jejím osobním i pracovním životě. Všem přeji krásné prázdniny plné slunce, pohody, ale i báječných zážitků Lída Šprachtová
bavena novým nábytkem. Ve všech třídách budou vyměněny matrace pro předškoláky. Čeká nás také rekonstrukce části školní zahrady, která nám byla přidělena po ukončení pronájmu dvou logopedických tříd. Budou zde probíhat stavební a zahradnické úpravy (likvidace části plotu, přesun záhonu, úprava terénu, výsev trávníku, výsadba keřů a stromků, instalace „Pavoučího kolotoče“). Nebude toho málo. Snad se nám vše podaří zrealizovat do 1. září, kdy přijdou děti poprvé ve školním roce 2015/2016 do mateřské školy.
fotografie: společná stavba v Zelené třídě, Červená třída v Ďáblickém háji
3
fotografie: Žlutá třída na výletě v Roztokách u Prahy
Z jednotlivých tříd Projekt Ptáci – pomoc volně žijícím zvířatům v Praze Na Vánočním trhu jsme od všech kupujících dohromady získali 1565 Kč. Vždy se dětí ptáme, k čemu peníze chtějí použít. Letos k jejich rozhodnutí přispěl program Lesů hlavního města Prahy, na kterém děti viděly ježka a sovu. Záchranná stanice, kterou provozují Lesy hlavního města Prahy, přijímá všechny druhy volně žijících živočichů v Praze a po jejich vyléčení je (pokud to jejich stav dovolí) vrací zpět. Dětem se líbil fakt, že je skutečně vrací tam, kde dříve zvířata žila, že je vrací domů. Nejčastějšími zvířecími pacienty v Praze bývají poštolky, rorýsi, holubi, ježci, netopýři a zajíci.
Modrá třída
cházeli na to, že často za zraněním stojí činnost člověka. Třetí krok: Společná debata, jak sehnat potřebných věcí co možná nejvíc. Oslovit všechny třídy MŠ, všechny dospělé, kteří do MŠ přicházejí, poprosit o spolupráci nejbližší ZŠ. Vznikla informační nástěnka na chodbě. Děti odnesly kartonové pacienty do všech tříd prvního stupně ZŠ a vysvětlovaly všem, co chtějí. Všude nechávaly seznam toho, co potřebují. Jejich urputnost přinesla úspěch. Všichni oslovení se podle svých možností zapojili. V prostorách třídy se nám začaly vršit pytle s potřebnými věcmi. Nejlepší na tom bylo, že pomoci mohl každý, aniž by potřeboval peníze. Stačilo vytřídit nepotřebné oblečení či nosit staré noviny a letáky. Děti všechno pečlivě třídily do připravených pytlů.
Společně s dětmi z 1. stupně ZŠ Palmovka jsme nasbírali: 180 kg textilu – čistý bavlněný textil (trička, ručníky, povlečení…) 147 kg novin a letáků na podestýlání zvířecích pacientů v intenzivní péči 18 kg granulí pro kočky nebo malá plemena psů (krmivo pro ježky) 22 kg drůbežích konzerv pro kočky nebo psy (z toho 2 kg kapsiček) 26 kg zrní pro různé druhy ptáků 7,5 kg krmných směsí pro hlodavce 7 kg piškotů
Čtvrtý krok: Nakoupit potřebné věci za ušetřené peníze z Vánočního trhu. Vydali jsme se do prodejny na náměstí dr. Holého. Pan prodavač byl neskutečně ochotný, vstřícný a milý. Díky podpoře Pet Center jsme získali za ušetřené peníze jednou tolik krmení a potřeb pro zvířata. Dětem dalo pořádnou práci vše odnést do třídy.
Vytvořili jsme projekt Ptáci, který byl rozdělen do několika částí. V komunitním kruhu třídy postupně vznikal plán, jak peníze co nejlépe použít a jak děti mohou pomoci sami. První krok: Zjistit, co Záchranná stanice nejvíce potřebuje. Vznikl seznam potřebných věcí. Druhý krok: Přiblížení a vysvětlení činnosti Záchranné stanice dětem. Vytvářeli jsme z kartonu podle encyklopedií živočichy, kteří se tam stávají pacienty. Děti jim ovazovaly křídla, krky, nohy… Postupně při-
Pátý krok: Vážení shromážděných věcí a naložení do přistavené dodávky ZS. Šestý krok: Poděkovat všem, kteří pomáhali. Všem v MŠ, Základní škole, Pet Centru. Co celý projekt dětem přinesl? Vědomí, že: - umí vymyslet plán - mohou a dokážou pomoci, sami svým silami - umí si říct o pomoc, poprosit o spolupráci - ostatní je vnímají a pomohou jim Děti získaly zkušenost, která jim už navždy zůstane, a mohou na ní stavět dál.
fotografie: hlazení sovy pálené
4
Oslava dne rodiny V naší třídě tradičně probíhá oslava Dne rodiny na zahradě MŠ. Letos jsme zkusili tento den oslavit aktivněji. Společným sobotním výletem. Termín jsme měli určený už od prvního společného výletu v září. 28.5. jsme se sešli u vlaku na Hlavním nádraží, který odjížděl v 9:30 směr Zbraslav. Prvním dobrodružstvím bylo putování na vrchol kopce, na kterém je keltské sídliště Závist. Start byl v časových odstupech o rodinných týmech. Cesta byla vyznačena fáborky a plnila se vědomostní hra. Modrá třída
Modrá třída Bohužel poslední týmy měly hru trochu pokaženou, protože nám kdosi přeznačil trasu. I tak jsme se všichni setkali u odpoledního obědového táboráku. Pak jsem putovali dál a cestou plnili různé úkoly a zkoušeli nové věci (výroba šperků z drátku a přírodnin, chůze se zavázanýma očima podle nataženého provázku v terénu, sbírání zlatých korálků) a prostě byli spolu. Cílem byla lesní mini ZOO a pomník Vítězslava Hálka, u kterého dospělí vyplňovali vědomostní test a recitovali verše tohoto básníka. Máme radost ze společně prožitého dne a chutě Modráků být pospolu. Jana a Lenka
fotografie: výlet s rodiči na Zbraslav
5
Modrá třída
Z jednotlivých tříd Když se ohlédneme zpět na první měsíc školního roku, charakter skupiny dětí ze žluté třídy se výrazně změnil k naší velké radosti. Zpočátku byla práce se skupinou náročnější, neboť nastoupilo dost maličkých dětí a pět předškoláků, kteří, jak jsme zmínili už v minulém čísle časopisu, nebyli v předchozích školkách podporováni v samostatnosti a byli proto dost nejistí. Začleňování urychlili naši původní předškoláci, kteří uvítali nové vrstevníky parťáky. Stačila podpora ze strany učitelů a vše začalo probíhat rychle, zcela přirozeně, a děti se učily od dětí, vznikla nová přátelství, začala fungovat domluva a spolupráce. Jakmile cítili bezpečí a jistotu předškoláci, stali se oporou našich nejmenších žáků. Začínáme spolu pohodové celodenní výlety do přírody, na krásná hřiště a vše si užíváme a sdílíme společně, jako celek, dětem nedělají problémy ani náročnější trasy a terény. Starší v případě potřeby sami nabízí pomoc mladším, čím dál méně častěji je třeba zásah a vstupování dospělého. Teď v květnu a v červnu využívá-
Žlutá třída
me hojně školní zahradu, nabízíme stinná i prosluněná místa. Často se setkáváme s velmi kladnými reakcemi rodičů při pozorování dění na zahradě, někteří i srovnávali s jinými školkami pocity o tom, že děti jsou tu bezstarostné, v pohodě, a zároveň se věnují tomu, co je baví a zajímá. V teplých dnech je oblíbená voda, cákáme se ve sprchách, napouštíme malé bazénky
a tím se skvěle chladíme. Chlapci vydrží dlouho u míčových her, u floorballu. Nejstarší slečny poslední dobou organizují hry pro ostatní, vnášejí nové nápady. A když je chuť si odpočinout, využíváme dek. Děti se naučily chodit bosy, nevadí jim ani oblázky. Bosá chůze je moc zdravá pro plosku nohou, správnou rovnováhu a prokrvení. Za pár dní se s předškoláky chystáme přespat ve školce z pátku na sobotu. Pozveme i minulé předškoláky, a nutno říci, že ti letošní o nich v průběhu roku často mluví, vzpomínají a na shledání s nimi se moc teší! Máme v plánu pokračovat ve společných akcích a s předškoláky, že je pozveme je jako prvňáky na táborák nebo na spaní ve školce. Letos jsme s předškoláky absolvovali osm exkurzí, navštívili jsme několikrát Pražský hrad, prohlédli si společně s Červenou třídou Ekotechnickém muzeum v Bubenči (podzemí) a Orloj, měli jsme objednané profesionální průvodce. Dále jsme si užili výstavu květin
fotografie: výlet zámecká zahrada Roztokách u Prahy
6
fotografie: u Rokytky v Kyjích
Žlutá třída v empírovém skleníku v královské zahradě či výstavu hraček v zámku v Roztokách u Prahy nebo výstavu Hrady a zámky či Kočáry v Jízdárně Pražského hradu. Letošní „charitu“, tedy peníze, které jsme získali prodejem vlastních výrobků z Vánočních trhů, jsme osobně předali nadaci FOD /Fond ohrožených dětí/. Obdrželi jsme děkovný certifikát a knížku s CD. Petra a Jára
fotografie: bazén Šutka, vlakem do Roztok
7
fotografie: výlet Stromovka a Tiché Údolí
Z jednotlivých tříd Letošní školní rok se blíží ke konci a před námi je poslední měsíc společných chvil povedené party dětí a rodičů z červené třídy. Měsíc červen si užijeme co nejvíce v přírodě, v radosti her. A píseň „V DOBRÉM JSME SE SEŠLI, V DOBRÉM SE ROZEJDEM…“ nás bude provázet tam, kam nás nohy zavedou. V uplynulých několika měsících jsme měřili čas do Velikonoc, hudební téma nás přeneslo do května, překvapivě hravé bylo setkání rodičů a dětí Červenáčků v Ďáblickém háji při oslavě Dne rodin a svátku maminek. A předškoláci zvládli víkend samostatnosti v kralovickém kempu. Už teď víme, že při loučení s Amálkou, Honzíkem, Erikem, Atíkem, Inuškou, Adamem, Andrejem, Eliškou, Majdou a Levikem budeme potřebovat hodně kapesníků. Samostatné zážitky z prožitých chvil ve školce jsou popsány námi, studentkami Verčou a Terezkou, maminkou Ivou a Adamem, rodiči Leviho manželi Hajnalovými. Děkujeme moc za pomoc! Pomoc pro Davídka Na podzim loňského roku jsem se dozvěděla o klukovi ze Západních Čech, jmenuje se David a je předškolák. Život mu trochu ztěžuje vrozené postižení mozku, takže nesedí, nechodí, ale válí sudy a snaží se plazit. Je to ale velmi usměvavý a šťastný kluk. Davidovi rodiče se rozhodli poprosit přátele a známé o pomoc tím, že budou sbírat víčka od pet lahví (ty se pak vykupují a za získané peníze Davídek může jet na rehabilitační pobyt, který ho zdravotně hodně posune k lepšímu). Chvíli jsme sbírali doma s dětmi, ale víček moc nepřibývalo…Tak jsme s naším předškolákem Adamem vymýšleli, co s tím. První možnost byla, že musíme začít pít víc Coca-Coly (návrh byl částí rodiny zavržen). Pak nás napadlo, že bychom mohli poprosit o pomoc Červeňáky. Brzo jsme se fotografie: oslava narozenin
Červená třída
domluvili s paní učitelkami a jedno dopoledne jsem dětem v červené povyprávěla o Davídkovi a zeptala se, jestli by mohly víčka nosit do školky. Děti si vyzkoušely způsob přesunu „jako Davídek“ a válely po celé školce sudy. A potom se Červeňáci pustili do sbírání jako úderníci! Davídkovi už jsme odvezli tři plné pytle víček a další právě přetéká v červené šatně (nebojte, odvezu brzo). Kromě toho děti s pomocí Evičky a Péti napsaly Davídkovi dopis s obrázky a s výtěžkem z vánočních trhů. Davídek s maminkou odpověděli a poslali na oplátku poděkování v dopise s fotkami a obrázky Davida. Díky víčkům od nás i od dalších lidí bude Davídek brzo umět zdravě sedět. Možná se to někomu zdá málo, ale pro Davida je to velký krok, který mu pomůže ve škole i při cestování na vozíku. Snad se jednou naučí i chodit, ale to musí ještě hodně trénovat… Davidova maminka mi také v několika e-mailech napsala, jak moc ji sbírka z naší školky potěšila. Samozřejmě kvůli získaným penězům, ale také jí to dalo naději, že až David vyroste, vyrostou i z Červeňáků lidi, kteří se nebudou lekat, když v obchodě, v autobuse nebo v práci potkají 8
někoho, kdo vypadá nebo se hýbe trochu jinak než ostatní. Třeba mu i nabídnou pomoc… anebo se nebudou bát s ním jen tak pro zábavu válet sudy. Všem Červeňákům, jejich rodičům i paní učitelkám moc děkujeme za pomoc! Iva Fryšová (mamka z červené)
Znakové odpoledne Chtěly bychom poděkovat paní Radce Zbořilové, mamince Zuzanky, a paní Hudákové, které pracují se studenty oboru komunikace neslyšících, za zprostředkování dvou
fotografie: učíme se znakovou řeč
Červená třída odpoledních potkání předškoláků a studentů. Odpoledne byla tematicky rozdělena. Obsahem prvního potkání bylo seznámení se se znaky barev, prosím a děkuji. Náplní druhého potkání byly znaky členů rodiny a některých zvířat. Ani jsme nebyly překvapeny tím, jak děti znaky rychle přijaly a začaly je používat během dne. Nový zážitek, nový způsob komunikace, o krůček blíže lidem, pro které je znakový jazyk základním dorozumívacím prostředkem. Závěrem letošní spolupráce byla návštěva školy pro neslyšící v Radlicích a to 25.6. v dopoledních hodinách. Petra a Eva Ďáblické úterý Vstal jsem brzo, Máma říká, že se už snad nikdy nevyspí a usmívá se. Je úterý a půjdu poo, protože odpo máme výlet do Ďábličáku a budeme tam dělat úkoly a opékat špekáčky a běhat a hrát na babu a prostě všechny ty zábavné VĚCI. A dospěláci tam budou taky, protože dospěláci jsou všude a někdy je s nimi legrace a někdy zase ne. Tak ať už jsme tam… A jsme tam, vlastně tady, jako v Ďábličáku. Stihli jsme to, protože řídila Máma a ta jede rychle jako „fitipaldi“, říká Táta. Je hezky, a spousta kamaradů kolem, Andrejek a Atík a Adámek a mají s sebou své dospěláky a já mám taky Mámu a Tátu a Kendílka. Kendílek je malej, jsou mu tři a mně šest, ale vyroste. Máma má obrovský barevný baťoh a v něm špekáčky a chleba a vodu a zeleninu a grepové pivo (proč já nemůžu taky grepové pivo?) a Táta mě drží za ruku a Kendílka drží v náručí a tváří se trochu vyděšeně. Asi se bojí těch úkolů a tak. Petra a Evička nás naučily krásnou písničku pro maminky, protože
měly svátek. Paní učitelky zpívají taky a já zpívám strašně moc, rád zpívám a mám rád Mámu. Všichni naši dospěláci tleskají a dávají dětem pusinky, trochu se stydím. Péťa nám dává pokyny, maminky půjdou zvlášť a tátové s dětma půjdou dělat ty úkoly. Ale tátů je málo, tak můj Táta dostal ještě Adámka, a to je dobře. Adámka mám moc rád a budu s ním chodit do školy. Kendílek by taky chtěl chodit do školy, ale musí nejdřív do školky k Červeňákům, protože je malej, ale vyroste. Úkoly jsou zábavné, musíme vymýšlet básničku pro maminky (a jde nám to dobře, Táta taky vymýšlí) zpívat a házet na cíl a poskládat krabičky od nejvíc těžké po úplně lehkou a chodit za červenými fáborky v lese… Adámek krásně čte, já taky umím, ale jenom písmenka. Úkoly nám ale čte Táta, protože je nejrychlejší, ale to nepla, je dospělák. A když dokončíme všechny úkoly, je tady místo, kde je tráva a oheň a maminky. Všichni běžíme za maminkami a já taky a říkám Mámě básničku, která se jí moc líbí. Adámek taky říká básničku svojí mámě. Opékání je legrace, máme klacíky a špekáčky a cuketu a pap9
riky a všechno se to opéká nad ohněm a dospěláci se smějí. Já se těším na špekáček, protože mám z těch úkolů už hlad. Kolem je zeleno a smíchovo a kouřovo a můžeme se honit a křičet. Špekáček, volá Máma a běžím a Kendílek taky běží, byl na skále a Táta se bál, aby nespadl. Táta je někdy bojavej, vždyť jsme šikovní. Špekáček je mastnohorkoslanej a strašně dobrej. Všem chutná. Půjčili jsme si kečup, já mám rád špekáček s kečupem a Máma ho zapomněla doma. Pak se musím napít, chtěl bych grepové pivo, ale Máma mi dává vodu. Kendílek jí čtyři papriky najednou a Táta se směje a říká mu, dyť ti to nikdo nesní. A můžeme zase běhat a lozit na skálu. Petra dělá kruh a všichni jsme v kruhu a držíme se za ruce a zpíváme a tančíme a hrajeme různé hry. Namalovali jsme ve školce obrázky rodiny. Rodiče si musí najít svůj obličej a poznat se. Já jsem maloval jen Tátu a ten se hned poznal. A pak už si jen hrajeme a děláme blbosti a honíme se s Liborem. Už sem trochu unavený a Kendílek je taky unavený a strašně špinavý. Táta říká, že pojedeme domů spolu, jen chlapi, maminky tady zůstávají. Nevíme proč, je to divné, ale
fotografie: oslava Dne matek
Červená třída Táta nám vysvětluje, že maminky měly svátek a tak si půjdou spolu povídat a budou mít mecheche. Vím, co je mecheche, dělá se tam checheche. Maminky si musí taky od dětí trochu odpočinout. Tak se loučíme s dětma i jejich dospěláky i s Mámou a jedeme domů. Doma se musíme svléknout a skočit do vany a pořádně se vydrbat. A kdy přijde Máma? Až hodně pozdě, to už budete dávno spinkat, říká Táta a dává nám pyžamka a bude se číst pohádka. Jdu spinkat, byl to suprový výlet i Kendílek jde spinkat, je moc unavený, protože je ještě malý. Ale vyroste a od září bude další Červeňák. Levi a táta Laci Praxe studentek Pedagogické fakulty UK Praha V rámci naší praxe jsme zavítaly na tři měsíce do Červené třídy v MŠ Sokolovská. Odnesly jsme si spoustu zážitků a vzpomínek. Praxe v Červené třídě byla velmi inspirující, za což vděčíme Evče a Pétě. Děti nás mezi sebe přijaly snadno a rychle. Práce s nimi pro nás nebyla starost, ale radost. Mezi naše nejoblíbenější hlášky patří například odpověď Vašíka, který na zahradě „pekl dort“ z písku. Přinesl nám ho a v ruce držel klacík. Logicky jsme se ho zeptaly, zda to, co drží v ruce je svíčka na dort. Se
zjevnou samozřejmostí odpověděl, že to není žádná svíčka, ale jasná sirka. Vašík takto improvizoval a fantazíroval velmi často, nejvíce společně s Justýnkou. Výbornou hlášku měl také Véla, který odpovídal na anonymní dotazník. Za úkol měl odpovědět na to, s kterou hračkou by si nechtěl hrát. Odpověděl, že s panenkou miminka. Úsměvné a nečekané pro nás bylo, že na otázku proč, odvětil: „Protože by se mohlo pokadit.“ Náladu nám vždy zvedla správná trojka Majda, Inuška a Amálka, které si nás doslova omotaly kolem prstů. Jako první nás vtáhly mezi sebe a vždy nám byly nápomocné. Velký dojem na nás udělaly Leviho znalosti ohledně všeho, které mnohdy předčily ty naše. Jednu
fotografie: ve třídě se studentkami
10
z našich příprav, zaměřenou na hudební pojmy, převzal zcela za nás. Moc jsme si užily oslavu Erikových narozenin, který moc dobře věděl, že mu je právě tolik let, kolik je strun na kytaře. Každý den jsme se do školky těšily. Děti byly otevřené všemu, co jsme jim nabídly. Úspěch mělo učení španělského tance ,,Makarena“, před kterým jsme si s dětmi vyráběly sukně a čelenky, na co děti, především holčičky, rády vzpomínaly. Děti měly smysl pro rytmus, což jsme zjistily při množství rytmizovaných básniček, říkadel a her, které jsme s dětmi zkoušely. Za oblíbené říkadlo považujeme zrytmizovanou hru RAM-SE-SE, při které jsme dosáhly takového ticha, že i Evča vykukovala ze třídy, zda jsme stále na chodbě. Zajímavé pro nás pro všechny byl pokus o dramatizaci básničky, kdy jsme podle zadání zdramatizovaly říkadla. Děti přicházely s kreativními nápady a originálně se vžívaly do rolí, dokonce si děti u jedné z básniček vyžádaly opakování. Jsme vděčné, že jsme byly přiděleny zrovna do této úžasné třídy se skvělým vedením. Tato zkušenost je pro nás velkou motivací. Tímto bychom rády poděkovaly Červeňáčkům, především Evče a Pétě,
fotografie: oslava Dne matek
Červená třída za zpříjemnění naší praxe. Mnoho pozdravů celé Červené třídě posílají Terka a Verča Víkend samostatnosti v Kralovicích To, že letošní parta dětí předškoláků byla výjimečná, jsme již napsaly. To, že dny strávené s dětmi v kralovickém kempu byly taky výjimečné, vám píšeme nyní. Ale to, že po letošním víkendu samostatnosti jsme se (Petra a Eva) vrátily bez únavy a víkendově odpočinuté, bylo pro nás překvapením. Autory tohoto článku jsou předškoláci – Adam, Atík, Honzík, Eliška, Inuška, Andrej a Levík. Jak jsme si balili věci? „Balení bylo tak, že mamka něco vzala do ruky, zeptala se mě co to je a řekla mi kam to dává a potom zavřela kufr a zeptala se mě, kde to mám.“ Adam „Mamka mi označila věci lepítkem a sama jsem si balila věci do tašky.“ Inuška „Mamka mi říkala, kam mám dát
čisté a pak špinavé věci a já jsem to musel po ní opakovat, co mi říká.“ Atík „Mamka mi věci zabalila a pak mi řekla, kde co mám.“ Andrej Dva dny v campu: „Líbila se mi naše chatka, byl to velký pokoj, dvě palandy a mohli jsme si sami vybrat, kde budeme bydlet. V chatkách se mi líbily záclonky a to, že jsme s Andrejkem mohli spát v jedné posteli.“ Inuška „Potkali jsme poustevníka, měl u sebe bylinky a šli jsme za ním po svíčkách a trošičku jsem se bál. A taky jsem se navoněl, protože „Poustevník“ má rád vůni.“ Atík „Líbil se mi celý kemp, jak jsme si hráli s Honzíkem, honili jsme se s Jonášem.“ Andrej „Přáníčka u poustevníka se mi opravdu splnilo, dostal jsem nové vystřelovací auto.“ Adam „Pan Kravata v Mariánské Týnici byl zábavný a vykouzlil králíka.“ Inuška
Příprava jídla a jak nám chutnalo? „Chutnaly mně těstoviny s kečupem. Zábavné pro mě bylo škrábání brambor.“ Inuška „Škrábání brambor bylo supr. Zmrzlina byla osvěžující.“ Andrej „Nejvíce mi zachutnaly rybí prsty s bramborem.“ Adam „Jednoznačně zmrzlina.“
Atík
„Nejvíce jsem si pochutnala na rohlíku s marmeládou a mohla jsem si několikrát přidávat.“ Eliška Děkujeme všem zúčastněným předškolákům za příjemně strávený víkend. Eva a Petra
fotografie: Kralovice
11
Z jednotlivých tříd
Zelená třída
„Tam, kde nejraděj si spolu hrajeme. Tam, kde často vesele se smějeme...“ Není to tak dávno, co jsme ráno vstávali a chodili do školky i ze školky téměř za úplné tmy. Najednou nás ráno budí sluníčko a my můžeme odpoledne konečně trávit se svými kamarády na školní zahradě. Čekání na rodiče se tím tak stalo pro nás o mnoho příjemnější a zábavnější. Pěkné jarní počasí nám nabídlo, kromě delšího pobytu venku v dopoledních i odpoledních hodinách, i plno jiných možností – můžeme podnikat častější výjezdy z mateřské školy do blízkých či vzdálenějších dětských hřišť a parků, ale i celodenní výlety, s kterými se poslední měsíce roztrhl pytel. Vyjeli jsme na pět výletů a další nás ještě čekají. V dubnu jsme zavítali do Malešického parku s vodním hřištěm, které sice ještě nebylo plně v provozu, přesto nám ale poskytlo spoustu zábavy. Děti mohly podrobně prozkoumávat fungování veškerých vodních pump i celých
sestav vodních přístrojů. Zkoumaly a hledaly možnosti, kudy by eventuelně voda mohla téci, kam by se dostala, kdyby... Náramně si to užily a my s nimi. Nakonec si i zašplhaly na hřišti s lanovými prolézačkami. Další dva dubnové výlety nás zavedly do Stromovky a na Císařský ostrov s procházkou kolem Vltavy. Děti si mohly na jejím břehu odpočinout i pohrát. Pro většinu to byl dozajista nezapomenutelný zážitek. V květnu jsme zavítali do Riegrových sadů a prošli si ve
Vinořském parku naučnou stezku. Ta se všem na tolik líbila, že jsme se s dětmi hned po ukončení domluvili na zopakování v příštím školním roce. Během celé procházky přírodní rezervací jsme pozorovali velmi staré, vzrostlé, památné stromy, z nichž některé s vykotlanou dutinou jsme mohli i prolézat, vyhýbali jsme se mokřinám, schovávali jsme se do rozličných pískovcových výklenků a téměř neustále jsme překonávali nějaké přírodní překážky. Velmi oblíbenými se staly mezi dětmi oslavy narozenin mimo mateřskou školu. Někteří rodiče z toho byli zpočátku trochu rozpačití. Snad z obavy, že by mohlo být jejich dítko o něco ochuzené...,ale opak se stal pravdou. Děti oslavy v přírodě milují a rozhodně o nic výjimečného nepřichází – mají přípitek, pohoštění, narozeninové písně a dostávají dárečky od nás i od dětí jako by byly ve školce. Jen to prostředí je jiné, ale vždy výjimečné a jedinečné pro každou oslavu. Až to kolikrát přijde líto dětem, které se narodily v zimních měsících. A co nás ještě čeká v červnu? Zatím jsme poznávali pouze krásy Prahy, nyní se vydáme i za její hranice. Chtěli bychom se na jednom z výletů rozloučit s našimi předško-
fotografie: Z jednotlivých Riegrovy tříd sady
12
fotografie: Zelená hriště třída Malešice
Zelená třída uvedla pomocí megafonu a každý také na závěr sklidil zasloužený potlesk. Velmi oceňujeme kreativitu i odvahu u všech, kteří se zapojili. Čtení pohádek a úžasné pěvecké vystoupení Ondry a Adélky motivovalo další a další děti k vyprávění či zpívání. A my jsme jen tiše naslouchali u plápolajícího ohně. Nakonec jsme vodou z přinesených pet lahví uhasili oheň a rozešli se do svých domovů. Akce se nám moc líbila, jen nám bylo trochu líto, že nás sešlo tak málo. Snad to bude příště v hojnějším počtu.
láky, které mimo jiné čeká i tradiční spaní ve školce a koncert v kapli, navštívit Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka a zajet si do Poděbrad. Doufáme, že nastávající akce budou stejně povedené a u dětí úspěšné jako ty doposud. Oslava Dne matek, oslava Dne rodiny Den maminek a Den rodiny jsme i tentokrát spojili a oslavili ho na přání dětí v Ďáblickém háji. Sraz jsme si dali před vstupem do lesa u kamenů, kde všechny nově příchozí vítala Dana netradičně megafonem. Byla to velmi příjemná změna a určitě děti i rodiče mile překvapila.
den ve školce spravedlivě rozdělily a snědly (samozřejmě samá zdravá strava – od oříšků po sušené ovoce)... V cíli nás čekalo ohniště a tradiční opékání buřtů, na které se už všichni těšili. Když jsme se všichni dosyta najedli a děti vydováděly, přišel čas na poslední úkol. My jsme se na něj upřímně moc těšili. Rodiče měli doma společně s dětmi vymyslet krátkou pohádku na libovolné téma. Všechny příspěvky, které jsme mohli slyšet, byly velmi pěkné a povedené. Každého před vystoupením Dana
A ještě velká prosba a také trochu výzva pro ostatní rodiče, nejen z naší třídy – sedněte si se svými dětmi a zkuste společně také nějakou pohádku vymyslet, rádi je přijmeme i dodatečně.....děkujeme předem. Máme totiž v plánu nechat je svázat a vytvořit tak originální knížku pohádek rodičů a jejich dětí :-) Tak s chutí do toho. Pavla a Dana Pro inspiraci uvádíme některé pohádky, které na oslavě zazněly (str. 19 až 21).
Cestou lesem plnili rodiče s dětmi různé úkoly, na kterých jsme se společně podíleli. Jednotlivé úkoly byly připnuté kolíčkem s číslem na Pavle a Daně. Děti musely poznat správné pořadí i číslici a pak se je společně s rodiči snažit splnit – např. společně proběhnout pod roztočeným lanem (což bravurně zvládli i rodiče s kočárky), začarovat se do zvířecí rodiny, zahrát si společně s rodiči hru na schovávanou (na přání dětí), poznat své dítě ze zvukové nahrávky (opravdu těžký úkol, hlavně pro nás :-)) a najít poklad, který si pak děti druhý jednotlivých tříd fotografie:Zoslava v Malešickém parku
13
Zelená fotografie: Den matek a Dentřída rodiny v Ďáblickém háji
Z jednotlivých tříd Ani jsme se nenadáli a další školní rok je téměř za námi. Byl to pro nás opravdu jedinečný rok s jedinečnými dětmi. Naším motem tohoto roku bylo dát co největší prostor dětem. Děti samy rozhodovaly, co je zajímá a o čem by si chtěly povídat. Tak vznikla témata jako vesmír, cestování, pohádky, barevná příroda a další. Děti si hrály, tvořily a hledaly informace k tématu a navštěvovali jsme i mnoho zajímavých míst (Planetárium, Rudolfinum, Galerie, divadla a další). Musíme přiznat, že nás děti stále překvapují, jak jsou zvídavé a kolik toho již vědí. Největší radost ale máme z toho, že za uplynulý rok všechny velmi dozrály a umí si poradit s různými problémy. Většinou ví, jak je správné se zachovat a pokouší se o to. Dokáží ale přiznat i chybu a snaží se ji napravit. To je velmi důležité. Uvědomují si, že na světě nejsme sami. Bíláci jsou prostě prima kolektiv a nám je s nimi dobře. Do školy letos odejde 12 předškoláků. Několik z nich navštěvovalo školku čtyři roky a loučení s nimi pro nás není jednoduché. Jsou to jedinečné osobnosti, na které nelze zapomenout. Přejeme jim mnoho štěstí a úspěchů v jejich další cestě životem.
Bílá třída
Spolupráce s rodiči Jsme velmi rádi a děkujeme rodičům za jejich spolupráci a zájem o dění ve školce. Potěšilo nás, že jsme se sešli v Ďáblickém háji v tak hojném počtu a bylo nám s vámi příjemně. Také děkujeme, že se někteří rodiče zapojovali do činností ve třídě nebo na výletech.
letos byla 1620 Kč. Tentokrát děti rozhodly, že potěšíme babičky a dědečky z Domova seniorů Slunečnice. Zakoupili jsme tedy zahřívací pohankové polštáře v hodnotě 1100 Kč. Za zbylé peníze jsme si koupili do třídy novou hru.
Výtěžek z Vánočních trhů Získanými penězi se vždy snažíme někomu pomoci. Celková částka
Výlety Snažili jsme se navštívit různá místa - přírodu, hřiště, město (Čimický háj, Stromovka, Gutovka, Chuchelský háj, Petřín) a na přání dětí hrad (Karlštejn), čeká nás Staré město a loďky v Podolí.
fotografie: hřiště Vyšočany, výlet na Karlštejn
14
Bílá třída Dobrou chuť a krásné prázdniny přejí Zdeňka a Daniela
Co děti baví: Letos jsme s dětmi velmi často vařili a pekli a děti to opravdu bavilo! Jsou z nich již zkušení kuchtíci, a proto se nebojte zkusit to i doma :-) Recept na přání: Šneci z kynutého těsta Těsto: 500 g hladké mouky – prosijeme do mísy a důkladně promícháme s 1 balíčkem sušeného droždí – přidáme 50 g cukru, 1 vanilkový cukr, sůl, 100 g rozpuštěného vlažného másla, 2 vejce, 125 ml vlažného mléka – vše zpracujeme elektrickým hnětačem. Těsto necháme na teplém místě vykynout, dokud výrazně nezvětší svůj objem. Pak ho na válu ještě jednou prohněteme a vyválíme na obdélníkovou placku. Tu potřeme 30 g másla a posypeme náplní. Náplň: 100 g rozinek, 50 g cukru, 1 vanilkový cukr, 50 g mandlí. Posypanou placku svineme do rolády a krájíme na plátky silné 1 1/2 cm. Tyto šneky necháme na plechu ještě vykynout a pak upečeme v předehřáté troubě na 175 stupňů. Poleva: 175 moučkového cukru a asi 2 lžíce citrónové šťávy smícháme a hladkou polevou potřeme teplé šneky po vyndání z trouby. fotografie: hostina ve třídě
15
fotografie: NG Šternberský palác, výlet, vynášení Morany, zrcadlové bludiště
Texty písniček z rozloučení s předškoláky Slunce Jedno je slunce a dvě máme ruce a tři denní chvíle den má ráno – poledne – večer a všechno se spojí v písničce jedný když spolu večer jdem spát. Kolik je na světě …
Pospolu V dobrém jsme se sešli, v dobrém se rozejdem, pospolu. Dříve než se rozejdem, ještě sobě zapějem, pospolu. Spolu pijem, jíme, nic se nevadíme, pospolu. Proč bychom se hádali, když jsme se tak shledali? Pospolu. Všechno jednou začíná
Kolik je na světě očí? kolik je na světě snů? kolik se koleček točí? kolik je nocí a dnů? Kolik je na světě moří? kolik je na světě řek? Kolik je smutků a hoří? kolik je rozlitých mlék? Toho i toho je mnoho, lidí a věcí a jmen. Jediné slunce je jedno, a to když vyjde, je den.
Větší vzniknout z menšího jen může z kluka bude přeci jednou chlap, napřed poupě, potom krásná růže, atlas musí začít první z map. Od počátku listujeme knížkou, od sekundy začne Nový rok, od základů dům se končí stříškou, malou kapkou začne každý lok.
Kolik je na světě poupat? kolik je na světě knih? Kolik je jezevčích doupat? kolik je jezevců v nich?
Všechno jednou začíná: tři, dva, jedna, teď! Něčím začne svačina i nekonečná zeď. Všechno má svůj začátek, nic neběží nazpátek, všechno jednou začíná a pak jde dál a dál.
Kolik je na světě školek?
Na začátku nula vždycky bývá, na konci je klidně milion, první notou začne ten, kdo zpívá, pokud ovšem chytne správný tón. Každý musí projít první třídou, každý musí zkusit první krok přes tu čáru nakreslenou křídou, za ní právě začne nový rok.
Toho i toho je mnoho, toho i toho je moc. Jediné slunce je jedno a to když zajde, je noc.
Všechno jednou začíná: tři, dva, jedna, teď! Něčím začne svačina i nekonečná zeď. Všechno má svůj začátek, nic neběží nazpátek, všechno jednou začíná a pak jde dál a dál.
Zelená, Červená, Bílá…
kolik je na světě škol? Kolik je kluků a holek? Kolik je šlapacích kol?
Zelená, Červená, Bílá, komu by se nelíbila. Žlutá a taky Modrá, pro všechny byla dobrá.
Rozmarýnek Pojďte s námi k nám do školky, projdeme se pamětí, naše staré kamarády nehodíme do smetí. Ty jsi bráško ještě malý, nemůžeš je všechny znát, ale až je všechny poznáš, budeš je mít taky rád. Pojďte s námi k nám do školky, projdeme se pamětí, naše staré kamarády nehodíme do smetí. Tam, kde nejraděj si spolu hrajeme Tam, kde nejraděj si spolu hrajeme. Tam, kde často vesele se smějeme. Tam, kde radostně si žijou Žluťáci. Tam, kde Modrák zas si dělá legraci. Tam se Zeleňáci spolu schovají, Bílák s Červeňákem pikají. fotografie: předškoláci z Modré třídy
16
fotografie: předškoláci ze Žluté třídy
každý na mě koukal jak na pytel blech, každý se mě opatrně tázal na moje zdraví. Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany, mýt se v lavoře, od rána po celý den, zpívat si jen. Zpívat si: Pam pam pa dam pam padáda pam pam padam pam padádadadam pádadadam padadadam Teď už jsem starší a vím co vím, že mnohé věci nemůžu a mnohé smím a když je mi velmi smutno, lehnu do mokré trávy. Pramínek Teče, teče pramínek, přeskakuje kamínek, když kamínek dohoní, písničkou to zazvoní. Teče, teče pramínek, přeskakuje kamínek, za kamínkem kytička a už je tu písnička. Do pěti Už jsme zase širší v pase, Blanka ta nás vykrmí. Vyrostli jsme, jak teď zdá se, asi nejsme jediní.
S nohama křížem a rukama za hlavou, koukám nahoru na oblohu modravou, kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy. Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany, mýt se v lavoře, od rána po celý den, zpívat si jen. Zpívat si: Pam pam pa dam pam padáda pam pam padam pam padádadadam pádadadam padadadam Zpívat si: Pam pam pa dam pam padáda pam pam padam pam padádadadam pádadadam padadadam
Brzy ráno vstáváme, pak maminkám máváme. Do pěti, do pěti, do pěti. školka není déle nežli do pěti. Zvykli jsme si žíti zdravě, nekupujem sladkosti. Natáhnem se raděj v trávě, dobráci jsme od kosti. Brzy ráno vstáváme, pak maminkám máváme. Do pěti, do pěti, do pěti. školka není déle nežli do pěti. Už je září v kalendáři (zpívá se na melodii Já do lesa nepojedu)
Hlídač krav Když jsem byl malý, říkali mi naši: Dobře se uč a jez chytrou kaši, až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv.
Už je září v kalendáři, na zahrádce, na poli, školka už se smutně tváří, my už jdeme do školy! Vzpomínat si budem stále na náš křik a veselí, sbohem školko, milá školko, my už jdeme do školy
Takový doktor si sedí pěkně v suchu, bere velký peníze a škrábe se v uchu. A já jim na to řek: Chci být hlídačem krav. Já chci mít čapku s bambulí nahoře, jíst kaštany, mýt se v lavoře, od rána po celý den, zpívat si jen. Zpívat si: Pam pam pa dam pam padáda pam pam padam pam padádadadam pádadadam pam pam padam K Vánocům mi kupovali hromady knih, co jsem ale vědět chtěl, to nenašel jsem v nich, nenašel jsem v nich, jak se hlídají krávy. Já ptal jsem se starších a ptal jsem se všech, fotografie: předškoláci ze Zelené třídy
17
fotografie: předškoláci z Červené třídy předškoláci z Bílé třídy
Respektujme a podporujme individualitu V průběhu tematického celku, který byl věnován Dni rodiny, jsme si s dětmi četli z knihy Rodinné pohádky. Jsou to pohádky a příběhy, které vymysleli buď rodiče nebo děti a dětem se velmi líbily! Společně s dětmi nás napadlo, že navrhneme rodičům, aby buď sami, nebo s dětmi nějakou tu rodinnou pohádku či příběh vymysleli, a že si jejich prezentací zpříjemníme oslavu v Ďáblickém háji. Úkol vymyslet pohádku byl dobrovolný. Soudě dle sebe, které dělá problémy už jen napsat tento článek tak, aby měl hlavu a patu, a které se ani omylem nepodařilo nějaký příběh vymyslet, jsem počítala s tím, že ne každý přijde se svým dílem na trh! Samozřejmě i já jsem měla nějakou představu o tom, jak budou pohádky a příběhy vypadat, ale mé očekávání bylo rodiči a dětmi předčeno a povýšeno na daleko vyšší úroveň! Příběhy se sešly čtyři, ale jejich vznikání, pochopení a prezentace byly tak ORIGINÁLNÍ, že mi to vhánělo slzy do očí. A nejen to. Opět jsem si uvědomila, že každý z nás je ve svých představách, způsobech ztvárnění, pochopení, znalostech, zájmech,
schopnostech OSOBNOST A INDIVIDUALITA … ! Příběh Medvídek Uršula na cestách vymyslely a napsaly sestry dvojčata úplně samy, příběh o malé zebře ze zoo vymyslel tatínek s tím, že malý Filípek mu navrhl téma (zrovna se zajímal o zvířata v Africe), příběh o rodinném štěstí vznikl zase tak, že téma bylo zadané na facebook a na jeho vzniku se podílelo několik lidí, a písnička, která sice nebyla vymyšlená, ale její prezentace byla pojata doslova rodinně (taťka s mamkou drželi vlastno-
ručně vyrobené leporelo s dějem písně. které si doma vyrobili a děti zpívaly opravdu dlouhou píseň) – a všechno to poslouchat a vidět bylo opravdu poutavé a dojemné. Pojem RODINNÁ pohádka jsem já chápala jako příběh, který vymyslí buď rodič nebo rodič s dítětem. Vůbec mě však nenapadlo, že by to mohla být rodinná pohádka NA DRUHOU: pohádka, kterou vymysleli rodiče a děti a je o RODINĚ a o vztazích v ní. Každá takováto zkušenost, kterých denodenně s prací u dětí přibývá, mě osobně posouvá někam dále. Zkušenost s tím, že každý se svým vnímáním, myšlením, chápáním atd. … je jen jeden na světě. A že každý svou originalitou může přispět. Nevnucujme proto dětem své představy např. o tom, jak má vypadat nakreslený domeček a princezna… Dávejme dětem prostor pro jejich sebevyjádření se. Nechtějme srovnávat děti do tzv. jedné linie. Svými odlišnými názory, schopnostmi, znalostmi, dovednostmi mohou totiž obohacovat druhé kolem sebe! A nejen z řad dětí! Dana Bartoňová
fotografie: rodiče ze Zelené třídy čtou vlastní příběh
18
Pohádka Modroočka ve snu Pohádka o zvířátkách „Modroočka ve snu“ napsal Petr Macek 14.5.2015
Najednou začala cítit na nose, že ji něco šimrá. Nejdříve si myslela, že je to nějaká moucha, co jí chodí po nose a tak zavrtěla hlavou. Šimrání ale nepřestávalo a tak zatřepala hlavou a vtom se probudila. Koukala kde to zase je. Když si protřela oči, uviděla brášku, který ji šimral jazykem na nose a smál se jí. To běhání tě ale unavilo, viď? Ano, odpověděla Modroočka a zdál se mi krásný sen o Africe. V Africe bylo krásně, ale doma je doma. Jsem ráda, že je tu se mnou máma, táta, bráška a ostatní zvířátka.
Bylo, nebylo. Ne zas tak daleko ale docela blízko, žila jedna malá zebra. Z dálky vypadala docela obyčejně. Měla černé pruhy jako ostatní zebry a přesto byla jiná než ostatní. Měla krásné modré oči, a proto jí všichni říkali Modroočko. S tatínkem, maminkou, bráškou a ostatními zebrami žili v zoologické zahradě. Měli velký výběh a tak si mohla zebra Modroočko se svým bráškou a zebrami hrát od rána do večera. Líbilo se jí to a byla spokojená. Nejvíce měla ráda dny, kdy slunce svítilo a bylo teplo. Takových dnů ale moc nebylo, jenom v létě nebo za teplého jara. Na podzim byla vzácnost, když byl teplý den. Když pršelo, tak se mohla schovat do „domečku“. Měla ráda lidi, když si ji chodili prohlížet a fotografovat jak běhá a hraje si. Ze všeho nejraději měla povídání o Africe, které jí vypravoval tatínek. Ona se narodila u nás v zahradě a v Africe nikdy nebyla. Dovedla by poslouchat až do západu slunce a pořád jí to nestačilo. Moc si přála, aby se alespoň na chvíli mohla projít v africké divočině. Jak tak přemýšlela, jaké je to v Africe, tak se jí zavřely oči. Začal se jí zdát sen. Víte děti, o čem se jí zdálo?
ZEBRA STEPNÍ
Ano uhodly jste, zdálo se jí o Africe. Bylo teplo, dobrá travička a chutné listí na stromech a těch zvířátek, které znala z vyprávění. Kolem ní se proháněly zebry, antilopy. Daleko před sebou uviděla moc velkou louži. Tolik vody v životě neviděla. Vodu měla moc ráda. Rychle utíkala, aby se vykoupala. Bylo to krásné, být tak volná a utíkat si kam chci. Teplý vítr jí rozčesával její pruhovanou hřívu. Když doběhla k té „veliké louži“ uviděla velkého hrocha, který se „čvachtal“ ve vodě. Také tam byli krokodýli, kteří si užívali koupání. Na malé skalce odpočívali lvi. U vysokých stromů postávaly žirafy a pochutnávaly si na mladých listech, co byly moc vysoko. Malá zebra si pomyslela, to se někdo má, když má tak velký krk a dosáhne i na to nejlepší listí. Najednou se před ní začal naklánět velký strom. Jaké zvíře má tak velkou sílu, že může ohnout strom? Nejdříve si myslela, že je to had. Pak uviděla velké ucho a za stromem se ukázal veliký slon. Když slon uviděl, jak polekal malou zebru, tak se omlouval. Za chvíli uslyšela za sebou velké dupání. Jaké zvíře může tak dupat? Otočila se a uviděla nosorožce. Jeho roh jí připadal velmi legrační a připomínal velký věšák. Byla z těch zážitků a setkání tak unavená, že si šla odpočinout do měkké trávy, která rostla u velikých stromů. Tady budu mít trochu klidu. Jen co si lehla, uslyšela opice, jak si povídají a pochutnávají si na sladkém ovoci, co rostlo na stromě.
Poslouchali jste příběh pozorně? Umíte odpovědět na následující otázky? Umíte někdo z vás namalovat zebru? Jakou barvu mají její pruhy? Jak se jmenovala zebra? Proč jí tak říkali? O čem se zdálo zebře Modroočce? Jaká zvířátka žijí v Africe? Vyjmenuj alespoň pět. Básnička o zebře Naše malá zebřička, má moc krásná očička. Jakou barvu asi mají? Jako nebe za svítání. Krásné pruhy s sebou nosí, ta ví přece, co jí sluší. Nožky má krásně štíhlé, utíkat dokážou velmi rychle. Co mám pořád povídat, stačí se jen podívat.
19
Pohádka
Pět zlatých vlasů
Pět zlatých vlasů autor: Zdeněk Tvrdý & spol
jste vy – řekl nejmladší Mikeš. A proto se vás chceme na něco zeptat, vyhrkli Alenka, Matouš, Mařenka, Filípek i Mikeš jedním hlasem. „Maminko, tatínku, jak to máme udělat, abychom také byli v životě tak šťastní jako vy?“ A král se podíval na královnu, mrkli na sebe, chvilku přemýšleli, ale jednoduchou odpověď zkrátka zrovna neznali. Proto řekli dětem… Ano je pravda, že jsme šťastní o to víc, že máme vás, vyrostli jste, zmoudřeli a jsme rádi, že se zrovna na tuhle otázku ptáte – Víte co, vydejte se na cestu k Dědu Vševědovi, ten zná úplně všechno na světě a určitě vám rád odpoví. A tak si princezny s princi vzali batůžky, nasedli na koně a vydali se k Dědovi Vševědovi.
25. května 2015
Za sedmero řekami a sedmero moři, přímo ve středu jedné země, bylo jedno malebné království. Ani malé, ani velké, ale bylo úžasně hojné na úchvatné lidi. Těm vládl moudrý, usmívající se král, který rád nosil bílé oblečení s mečem, nebo roucha tak barevná, až se z toho všem lidem zvedala a zlepšovala nálada… Za manželku měl krásnou ženu… krásnou na těle i na duši. Královna nosila vždy tak krásné šaty a doplňky, až oči přecházely, byla krásná i když s králem hráli třeba fotbal nebo tenis. Královna se také ráda smála a stejně jako král uměla dělat pořádnou legraci… Král s královnou měli čtyři děti. Nejstarší byla dcera a jmenovala se Alenka, poté byl kluk – jako buk, jménem Matouš. Dále dcerka Mařenka a nejmladší byl syn Filípek.
Bydlel na nejvyšší hoře v království, obklopené žlutým světlem a vůní, která připomínala čerstvý vánek, věděl, že za ním jedou a už z dálky je vítal: To jsou k nám ale hosti! Vítejte v mém domě… Nejstarší Alenka vyndala z batůžku obraz, který Vševědovi všichni společně namalovali, a říká, „Přivezli jsme ti dárek, Dědo Vševědo, nejedeme s prázdnou a doufáme, že ani s prázdnou neodjedeme. Chceme se tě zeptat na otázku: „Co máme udělat, abychom v životě byli šťastní?“ …Hmmmm, zajímavá otázka, řekl vážně Děd Vševěd. A rozzářily se mu jeho dlouhé zlaté vlasy. Pět z nich vytrhl a dal je princům a princeznám. A povídá: „Abyste žili šťastně, musí být i lidé ve vašem království šťastní. Proto dělejte takové věci, jež udělají radost lidem kolem vás, nejlépe tak, abyste je udělali dřív, než si o ně lidé řeknou. Neboť když budete dělat to, co přináší radost nikoli pouze vám, ale lidem kolem vás, obklopíte se jen šťastnými lidmi a šťastní lidé dělají jen samé dobré skutky a šíří kolem sebe svoji radost i zpátky k vám. Ostatní lidé by měli dělat to samé pro vás – tedy dělat věci, o kterých ví, že né jim, ale vám udělají radost, a radovat se z radosti vaší a z toho jak jste šťastní i vy. A nepolevte. S nikým se nehádejte, na nikoho nekřičte, ptejte se, a když si vzájemně budete vždy dělat radost – budete všichni vždy šťastní. Nikdy nezapomínejte jít za svými sny, neb když si je opravdu budete přát, celý vesmír se spojí, abyste jich dosáhli. Usmál se Děd Vševěd na usmívajících se pět sourozenců. Ti pochopili, poděkovali za radu, rozloučili se a rychle se na svých koních vydali zpátky do království za svojí maminkou a za tatínkem. Už víme, jak jste to udělali, že jste tak šťastní! A my budeme také! Volali už zdálky na krále s královnou, kteří zrovna tančili v rozkvetlé zahradě plné růží. A zazvonil zvonec a pohádky je pro teď konec….. A milé děti – Víte, kde bydlí Děd Vševěd dnes? Támhle ... ve sluníčku.
Všechny děti se těšily z lásky rodičů, byly chytré, někdy až moc :-) a jelikož to byly děti královské, tak byly usměvavé, měly rády zábavu, legraci, humor, svět a měly obrovskou touhu učit se věcem. Neboť moc dobře od rodičů věděly, že učit se je vlastně zábava, a když se budou učit těm správným věcem budou se mít v životě moc krásně. Stejně jako všichni lidé kolem, neboť jednou, až vyrostou, budou zase vládnout ve svých vlastních královstvích. A pak se královi s královnou, z čisté lásky, narodil pátý, nejmladší syn. Pojmenovali ho Mikeš. ….děti, když se Mikeš narodil, byl o dva roky mladší než jeho bratr Filípek – a teď tři hádanky: • Víte, kolik let bylo Filípkovi když se Mikeš narodil? (dva – to bylo lehké, že?) • Mikeš měl ale také sestru Mařenku, která byla o dva roky starší než Filípek • Spočítáte kolik let bylo v tu chvíli Mařence? (čtyři – to už bylo těžší ) • Mikešovu bratrovi Matoušovi bylo už 6 let a tak měl z narození brášky o to větší radost, a nejstarší sestřička Anička byla ještě o dva roky starší. • Spočítáte kolik let bylo tedy Alence? (osm) Když děti vyrostly, a dostudovaly, sešly se jednoho dne v místnosti, kde král s královnou zrovna rokovali o nových zákonech v království, a povídají svým rodičům: Tatíčku a maminko, již jsme všichni vyrostli a dospěli, ve školách jsme se naučili všemu a měli jsme vždy výborné známky. Na kroužkách a trénincích jsme se též naučili všemu, co nás učili, všichni kolem i vy nás chválíte, snad proto, že víte, že jsme se vždy snažili a chceme být tak moudrými a dobrými vladaři jako
20
Pohádka Medvědice Uršula na cestách
fotografie: autorky na oslavě Anežčiných narozenin
21
fotografie: autorky Elinka a Rózinka s maminkou
Recepty Špenátová pomazánka (která hrozně chutnala Honzíkovi V. z Modré třídy): Uvařit špenát, po vychladnutí zašlehat do malého množstí tuku. Dochutit podle vlastní chuti. Studentský mrkvový dort / koláč (recept získala Modrá třída od studentek 2. ročníku Pedagogické fakulty UK Praha, které u nás byly na praxi a na rozloučenou nám dort upekly): Těsto: 2 hrnky polohrubé mouky, 2 lžičky kypřícího prášku, 2 lžičky jedlé sody, skořice podle chuti, ½ lžičky soli a vše smíchat. 2 hrnky třtinového cukru a 4 vejce vyšlehat a pak přidat ½ hrnku oleje. Přimísit 3 hrnky nahrubo nastrouhané mrkve, případně vylepšit vlašskými ořechy. Poleva: 600 g tvarohu, šťáva z 1 citronu a moučkový cukr. Pečeme přibližně 1 hodinu při 175 oC.
Perlička Perlička ze zelené třídy Ráno jsem se při příchdu do školky ještě nepřevlečená z cyklooděvu zastavila v herně, kde se děti scházely, abych pozdravila děti, kolegyni a kolegu. Děti už chtěly jít se mnou nahoru do třídy, ale já jsem jim řekla, že se ještě půjdu převléknout, a pak si pro ně přijdu. Načež se mě jedna naše holčina zeptala: „A za co, Dano, půjdeš?!?“ 22
fotografie: fotografie: stolování morče v Zelené Aničkatřídě, převleky v Červené třídě
Spolek přátel MŠ Poděkování a přání Vážení rodiče, zákonní zástupci, chtěla bych vám všem poděkovat za aktivní spolupráci. Tento školní rok byl pro nás pro všechny výjimečný a určitě úspěšný. Podařilo se nám zvolit si své zástupce do Rady Spolku, kteří se velmi aktivně a ve svém volnu věnovali komunikaci s vedením školky tak, aby došlo ke zlepšení informovanosti. Mnohé otázky byly jen vyřčeny, ale věřím, že i příští rok je budeme řešit. Tato spolupráce je přínosná pro obě strany. Jak pro vedení školky, tak i pro nás rodiče. Jsem ráda, že se zajímáte o chod školky a dáváte nám zástupcům své podněty a ptáte se. Doufám, že příští školní rok váš zájem bude trvat a bude také přínosný. Věřím, že další nově zvolená rada bude stejně aktivně spolupracovat, aby bylo dětem ve školce dobře. Přeji všem dětem, učitelskému sboru, pracovníkům školky a rodičům krásné a pohodové prázdniny, moře sluníčka a žádné starosti. Jana Erhardová, předsedkyně Spolku přátel MŠ Milí rodiče, my pedagogové vaší školky děkujeme za množství aktivit, které jsme s dětmi mohli realizovat díky finanční podpoře Spolku přátel Mateřské školy Sokolovská 182, Praha 8. V celém tomto čísle je malý výběr fotografií z akcí, které jsme si s dětmi užili. Krásné léto všem pedagogický sbor
fotografie: Národopisné muzeum, hřiště Malešice, přívoz, Výzkumný ústav včelařský, u Vltavy
11 23
fotografie: Trojský zámek, divadlo v MŠ - představení O Robinsonovi
Pekelně se soustřeď aneb s Pexesem si můžeme hrát i jinak Český název hry zaměřené na paměť a soustředění PEXESO je akronym vzniklý ze sousloví PEKELNĚ SE SOUSTŘEĎ. Hra je určena pro nejméně dva hráče a hraje se speciální sadou karet. Balíček se skládá ze sudého počtu, nejčastěji 64 karet, které tvoří dvojice. Cílem hry je nalézt co nejvíce dvojic. Pravidla hry pro dva hráče: Karty se zamíchají a rozloží lícem dolů tak, aby žádný z hráčů neznal rozložení karet. Hráči postupně otáčí dvojici karet lícem vzhůru, aby je viděli i ostatní hráči. Pokud karty patří k sobě (stejný obrázek), hráč je odebere a otáčí další dvojici. Pokud karty k sobě nepatří, otočí je zpět lícem dolů a pokračuje další hráč v pořadí. Lze hrát i variantu, ve které i po nalezení shodné dvojice pokračuje další hráč v pořadí. Hraje se tak dlouho, dokud nejsou všechny karty rozebrány. Vítězem se stane hráč s největším počtem nalezených dvojic. Pravidla pro čtyři hráče: Hrají protilehlé dvojice spolu. První hráč kartičku otočí, druhý též, třetí v kruhu (spoluhráč prvního) též. Pokud najde třetí hráč shodnou dvojici s kartou otočenou prvním hráčem vyřadí ji, otáčí další kartu a pak pokračuje hráč čtvrtý. Pexesa se na konci hry sčítají za celou dvojici hráčů. Hráči se musí před hrou dohodnout, zda si mohou hlasitě radit, či nikoli. V současnosti lze Pexeso hrát on-line na internetu. To lze využít jen jako prostý trénink paměti a soustředěni. Při hře s lidmi se učíme mnohem víc: komunikaci, vzory chování, můžeme zažít mnoho veselých neplánovaných situací a hlavně jsme s dítětem, projevujeme zájem a věnujeme mu čas. Při osobní hře poznáváme dítě a můžeme ho mnohé naučit, protože
kartičky Pexesa můžeme využít i ke spoustě jiných her. Pexeso je levná, skladná hra, kterou můžeme mít vždy při ruce. Měli bychom vždy ctít zásadu: Od jednoduššího ke složitějšímu. V případě hry s Pexesem je složitější zvyšování počtu hracích karet nebo složitost (podobnost) obrázků. K motivaci lze využít osobní zájem, pro mladého železničáře je Pexeso s vlaky, mladý botanik dostane Pexeso s rostlinami. Při hře s dětmi je dobrou volbou Pexeso s pohádkovými postavičkami. Klasickou hru můžeme klidně začít hrát pouze s 5 dvojicemi a postupně přidávat až na 32 dvojic. V menším počtu se dítě lépe naučí pravidla a třeba i začít budovat individuální strategii hry (např. náhodné či systematické otáčení karet). Při všech hrách buďme citliví, dítě nemusí vždy vyhrát za každou cenu, ale neustálá prohra většinou nemotivuje. Zažít úspěch, zlepšit se, prožít radost ze hry je silným motorem k další hře. A my dospělí se nezapomeňme u každé hry s dětmi dobře bavit a zároveň rozvíjet dítě i sebe.
Dochází k výměně hráčů a rodič si otestuje svou paměť. Pět her na rozvoj řeči: Můj příběh: Náhodně vybereme kartičky, otočíme je lícem nahoru, vytvoříme řadu. Správně pojmenujeme všechny karty (postupujeme zleva doprava, z pohledu dítěte, pro dobrou komunikaci je dobré být proti dítěti). Každý hráč vypráví svůj vymyšlený příběh, ve kterém se objevují ve správném pořadí slova. Začínáme se 3 kartami, postupně přidáváme. Tleskni tolik, kolik slabik: Vybereme kartičky. Pojmenujeme. Vytleskáváme slabiky. Můžeme tvořit zdrobněliny a ty opět vytleskávat. Můžeme dělat skupinky podle shodného počtu slabik. Kartičky rozdělíme do skupin podle počtu slabik, do skupinky přidáme 1 kartu s odlišným počtem slabik a dítě ji hledá.
Jiné hry s Pexesem: Trénink paměti: Vybereme dvojice karet, rozdělíme je na 2 stejné sady. Z jedné sady před hráče vyskládáme řadu (postupujeme zleva doprava – nácvik směru budoucího čtení a psaní, karty jsou lícem nahoru), hráč si má zapamatovat posloupnost obrázků. Kartičky otočíme, opět postupujeme zleva doprava. Hráči dáme druhou sadu karet, aby mohl vyskládat stejnou řadu. Správnost zkontrolujeme otočením první sady (opět zleva doprava). Ze začátku můžeme vykládat 3 karty v řadě. Někteří předškoláci hravě zvládají 9 obrázků v řadě. 24
Rýmy Šprýmy Vybereme kartičky a hledáme rýmy. Kněžice – zvonice. Muchomůrka – babí hůrka. Malinkou ještěrku, potkal jsem na štěrku. Plně si užijeme radosti z dadaistického rýmování, zasmějme se tomu, co všechno se rýmuje. Hledání první hlásky Vybereme kartičky a rozložíme je
fotografie: kněžice páskovaná
Pekelně se soustřeď aneb s Pexesem si můžeme hrát i jinak před sebe. Pojmenujeme je. Hledáme obrázky, které začínají na stejné písmeno a tvoříme skupinky. Vybereme kartičky, které začínají na stejné písmeno, tvoříme řady a vždy přidáme 1 kartičku, která začíná na jinou hlásku. Hledáme kartu s odlišnou první hláskou. .
Už si myslím: Před hráči rozložíme kartičky lícem nahoru. Jeden hráč si vybere kartu, na kterou bude myslet, druzí se otázkami snaží zjistit, která karta to je. Otázky mohou být položené jen nepřímo. Odpověď je pouze ano, nebo ne. Když už si myslím, že vím, pojmenuji kartu. V případě, že se mýlím, vypadám ze hry, pokračují ostatní. Můžeme začít jen se 2 kartičkami, aby dítě mohlo plně pochopit pravidla. Příklad: hra s kartičkami ještěrka obecná, muchomůrka červená a kněžice páskovaná, 1. hráč: Už si myslím na jednu z karet, která je před námi. Můžeš se ptát 2. hráč: Je to živé? 1. hráč: Ano. 3. hráč: Je to zvíře? 1. hráč: Ano. 2. hráč: Má to ocas? 1. hráč: Ne. 3. hráč: Je to červené? 1. hráč: Ano. 2. hráč: Je to muchomůrka! 1. hráč: Ne, 2. hráč už dál v tomto kole nehraje. 3. hráč: Má to 6 nohou? 1. hráč: Ano. 3. hráč: Je to kněžice páskovaná? 1. hráč: Ano. fotografie: ještěrka obecná, muchomůrka červená
Na závěr ještě zopakujeme, jaký byl průběh hry, je dobré s kartičkami manipulovat (dítě může třídit): Mysleli jsme si, že je to živé? Odpověď byla Ano. Které kartičky to jsou? Ještěra, kněžice, muchomůrka. Mysleli jsme si, že to bude zvíře? Odpověď byla Ano. Které kartičky to jsou? Ještěrka a kněžice. Mysleli jsme si, že to má ocas? Ale odpověď byla Ne. Které kartičky to mohou být? Z otázek a odpovědí vyplývá, že myslím na kartičku kněžice páskované, jiná karta to být nemůže. Hráči však potřebovali další otázky. A tak je trpělivě rozebereme: Je to červené? Odpověď Ano. Které kartičky to jsou? Kněžice. Proč to není muchomůrka? Muchomůrka není zvíře, to už jsme se dozvěděli dříve. Má to 6 nohou? Odpověď Ano. Které kartičky to jsou? Kněžice. Proč to není muchomůrka nebo ještěrka? Kolik nohou má ještěrka? Má muchomůrka nohy? Velmi prospívá ocenit dobře položenou otázku, která vede k jednoznačnému určení kartičky. Hra končí a můžeme hrát další kolo s jinými obrázky.
Co vše se například na této hře naučíme: rozšíříme si slovní zásobu, naučíme se všímat a třídit podle charakteristických znaků (barvy, počtu, tvaru), dozvíme se něco o světě, který nás 25
obklopuje (vše patří do živé přírody), budujeme nadřazený pojem (zvíře), budujeme strategii, jak se efektivně ptát, trénujeme paměť (jaké byly otázky a odpovědi na ně), rozvíjíme logické myšlení, učíme se hrát podle pravidel. Tato hra se dá hrát i bez vizuální podpory, je však mnohem obtížnější. Buďme trpěliví, děti se učí pokládat otázky, učí se používat logiku. Většinou nám je jasné, že když je to zvíře, tak už to nemůže být muchomůrka. A přesto se dítě upne jen na barvu a velikost a myslí si, že hledaným obrázkem je muchomůrka. Dítě není hloupé, jen zatím hledá, třídí, dozvídá se nové informace, zkouší cesty, jak tuto hru hrát. A přijít na to, že hádat jen na základě jedné informace je riskantní a často se nevyplácí, je cenné. Je úžasné pozorovat, jak děti přichází na vlastní způsob, jak hrát tuto hru.
Příjemné léto třeba u vody a třeba s Pexesem vám přeje
fotografie: vodní hrátky na hřišti Hládkov
Jana
