Z ČINNOSTI ŠTÝVAROVA DĚTSKÉHO SBORU V LETECH 2002-2009 sepsal a sesbíral Jan Nowak
2002 ŠDS pokřtil CD a uvedl pořad Pomozte dětem U příležitosti 50. výročí založení DDM Třinec pokřtil Štývarův dětský sbor v sobotu 12.10.2002 své nové profilové CD, které představuje průřez současným koncertním repertoárem sboru. Křtu, který se konal v sále DDM Třinec, se zúčastnili také pan Václav Štývar a režisér CD Jiří Pospíšil. O týden později zorganizoval ŠDS koncert v rámci akcí Pomozte dětem, rovněž v sále DDM. Na koncertě zazpíval také přípravný sbor Budulínek a zahrálo flétnové kvarteto a flétnový soubor ZUŠ Třinec pod vedením Aleny Kostkové. Vzácným hostem pak byl sbor Arietta Mohelnice pod vedením paní sbormistryně Zdeňky Jásenské. Arietta navštívila Třinec "na oplátku" za jarní návštěvu ŠDS v Mohelnici. Kromě večerního koncertu zazpívala také na vlastním dopoledním koncertě pro žáky základních škol.
Arietta.
Stříbrný úspěch z Jičína Štývarův dětský sbor se skvěle prezentoval na IV. celostátní soutěži dětských pěveckých sborů v Novém Jičíně, která se konala 15. až 17. listopadu 2002. V konkurenci 15 sborů z celé republiky se umístil ve stříbrném pásmu, a to jen těsně pod pásmem zlatým. Výkon sboru pozitivně hodnotilo mnoho přítomných sbormistrů. Soutěžní program tvořily povinné písně Quam pulchra es Claudia Monteverdiho a Rolnička Jaroslava Křičky, dále pak Prodavač třešní Jiřího Laburdy, Běží voda z cyklu Slezské námluvy Antonína Tučapského a This Little Babe Benjamina Brittena, kterou si porota vybrala z pěti výběrových písní. Los přiřkl sboru nepopulární místo hned na úvod soutěže, s čímž se ovšem Štývarčata vyrovnala dobře, podala kvalitní výkon a stříbrné pásmo jim náleží právem. Spokojena byla i sbormistryně Alena Kostková: "Je to nejkrásnější druhé místo, jaké jsme mohli dostat. Víme o svých nedostatcích, a můžeme se poučit." Ve volných chvílích sbor zazpíval i na novojičínském náměstí a prohlédl si výstavu klobouků TONAK.
TÁBOR ZPĚVÁČKŮ
Jak to vlastně letos všechno bylo??? Pro pořádek - tábor začal pro děti v pondělí 1. 7. 2002 před devátou hodinou ranní příjezdem do Nýdku. Pro vedoucí, kuchyň a vedení tábora již o den dříve - aby bylo na příjezd táborníků vše řádně připraveno. První den tábora je totiž všude velký rozruch a shon, stany a pokoje se zaplňují a všichni mají napilno. Táborníci byli rozděleni do šesti oddílů: tři stanové oddíly obývaly celkem 17 stanů, tři oddíly ubytované ve středisku (tzv. "z budovy") zabraly tři pokoje. Všemu naštěstí pomohlo skvělé počasí, které se až na malé výjimky udrželo po celý průběh tábora. Dalším úkolem bylo rozdělení dětí do dvou sborů, a to podle věku a pěveckých zkušeností na starší, jejichž jádrem bylo deset členů ŠDS a kteří zpívali pod vedením Aleny Kostkové; a na mladší, což byli převážně zpěváci z přípravných sborů, ty vedla Marcela Kostková. Úterkem začal pravidelný táborový život. Rozběhlo se pravidelné zpívání a celotáborová hra. Zvláštním úkolem na odpoledne byla výroba oddílových maskotů. Středa byla ve znamení první větší táborové události - po hře v přírodě, úkolovce a krátkých oddílových hříčkách se o půl osmé všichni sešli u táborového ohně. Ten se odehrával zcela ve znamení (jak jinak) zpívání táborových písní, kterých zvláště ti starší znají nepřeberné množství. Nikdy nemůžeme zapomenout na naše oblíbené "hitovky" Václava Štývara. Nicméně s úderem deváté hodiny začíná noční klid, a ten platí pro všechny. Jestliže se na nás někdy zlobilo počasí (a my na něj), tak to bylo ve čtvrtek, což byl zrovna den plánované vycházky na Bahenec a (pro ty menší) do Hrádku. I přes chvilkový déšť jsme se nezalekli a po ranním zpívání jsme vyrazili na výlet, trasy jsme ovšem zkrátili. Nejoblíbenějšími cíli se stala Filipka a Velký Stožek. Pozdější vytrvalý déšť ale zahnal výpravy do tábora poněkud dříve, než se očekávalo. Zbytek dne jsme prožívali v očekávání lepšího počasí a těšili se na večerní Koncert velkých i malých muzikantů. Ten je další pravidelnou hluchovskou událostí. Tábor je totiž vždy bez výjimky plný muzikantů všech věkových kategorií - ať klavíristů, flétnistů nebo houslistů. Každý si rád poslechl, co dovedou kamarádi, a všichni vystupující byli sladce odměněni. Koncertu samozřejmě předcházely pečlivé přípravy vystupujících včetně generálky. Prostě záležitost zcela profesionální.
V pátek se počasí naštěstí umoudřilo, a tak se mohli dopoledne všichni vydat na sběr borůvek, aby mohla kuchyně upéci koláče. Oběd jsme tentokrát snědli o půl hodiny dříve, abychom byli připraveni na návštěvu požárníků s hasičským vozidlem. Po jejich ledové sprše jsme se vydali na dlouhou okružní trasu s úkoly, kterou pro ostatní připravil nejstarší oddíl. Sobota byla poněkud šibeniční termín. Protože na odpoledne bylo plánováno Hravé odpoledne s rodiči, jehož součástí bylo vystoupení táborových sborů, musely už být nějaké písničky nacvičeny. Odměna však stála za to - kromě hromady sladkostí, které rodiče přinesli, nám naši předkové také zazpívali. A to zvlášť maminky a zvlášť tatínkové. Samozřejmě došlo i na krátkou hru s úkoly, které řešily děti společně s rodiči. Na slzičky nedošlo, všichni byli veselí a šťastni ze shledání. Po odjezdu rodičů a večeři začala příprava na batikování triček, a to do oddílových barev. Neděle na táboře vlastně neexistuje. Je dnem jako každý jiný. Zpívá se a nikdo nelení a už vůbec ne "nedělá". Za to se pak může potěšit pohádkovým lesem. Oblíbená a legraci přinášející ani ne tak hra, jako spíše zábava, je vždy zcela v kompetenci prvního oddílu, ke kterému se přidávají i někteří vedoucí. Organizátoři se stylizují do pohádkových bytostí, dávají dětem lehké úkoly a ty pak mají v anketě vyhodnotit nejoblíbenější postavu. Letos se sešly i méně obvyklé postavy - kromě víly, vodníka, čaroděje a Popelky i kat, myslivec nebo ohňový muž. Večer si táborníci ještě zpříjemnili Kimovou hrou.
Pohádkové bytosti navštívily tábor zpěváčků. V pondělí 8.7. dorazily do Nýdku dva autobusy. Kdo si myslel, že táborníci odcestují domů, se mýlil. Tábor se vydal směr Slovensko. Po dvou hodinách jízdy jsme si nejprve prohlédli poklidné lázeňské městečko Rajecké Teplice s četnými parky a jezerem. Po improvizovaném obědě se už všichni nemohli dočkat hlavní atrakce dne - koupání v bazénovém komplexu Veronika. I tentokrát podpořilo táborové radovánky teplé počasí. Všichni se skvěle bavili ¨v několika bazénech různých hloubek a taky na vysokém tobogánu. Tedy, až na oddílové vedoucí, pro které je představa dětí (někdy neplavců) pobíhajících mezi hlubokými vodami černou můrou. Ovšem, do autobusů jsme odpoledne nastoupili v plném počtu, a tak jsme se mohli v poklidu a zdravě (hodně) unaveni vrátit pod Filipku.
V Rajeckých Teplicích. Odpočatí po cestování se táborníci během úterního dopoledne věnovali výrobě hudebních nástrojů a komponováním písní (proč, o tom později). Odpoledne patřilo veselé a fyzicky namáhavé hře Hon na lišku. Vedoucí se schovají v lese a pak se snaží dostat zpět do tábora a nebýt při tom chyceni lovci - dětmi. Mnozí z vedoucích se hodně zapotili, a přesto byli většinou úspěšnější lovci. Po hře jsme uspořádali koncert pro malý tábor skautů, tábořících nedaleko. A večer se začala svázaná trička vařit v batice, aby byla připravena na čtvrteční zpívání v Penzionu pro důchodce. Ve středu jsme si po oddílech zasportovali. Volejbal, vybíjená, jiné hry nebo koupání daly odpočinout mozku. Toho totiž byla třeba na odpolední hru "S hudbou v patách". Na stanovištích rozsetých okolo tábora se v rozličných disciplínách buď lámaly hlavy nebo namáhal hudební sluch a hlasivky. Z disciplín jmenujme například hudební kvíz, zpívané výjevy z běžného života, poznávání hudebních nástrojů z nahrávky nebo intonační štafeta. Nutno ale přiznat, že všechny soutěžící skupinky prošly nástrahami se ctí. Těmito úkoly ovšem soutěž nekončila. Do jejího hodnocení se ještě počítaly dva, dlouhodobější - výroba vlastního hudebního nástroje a zhudebnění názvu oddílu. Právě tyto nástroje a písně předvedly oddíly později večer v přestávkách "melounu". Skončené hudební zápolení pak vystřídala veselá olympiáda. A co že je to ten meloun? Celým jménem Hluchovský meloun je tradiční soutěž sólových zpěváčků. Vždy očekávaná záležitost. Aby taky ne, všichni soutěžící mají vždy nesporné kvality. I letos se sešlo celé táborové osazenstvo, aby odvážné zpěváky ocenilo, a porota, aby výkony fundovaně ohodnotila. Aspiranti na zisk melounu byli rozděleni do několika věkových kategorií a jedné kategorie zvláštní - dva a více zpěváků. Téměř všechny účastníky můžeme pochválit i přes trému zvítězila pěvecká kvalita a přirozený projev. Vítězové jednotlivých kategorií byli jako vždy oceněni hluchovským melounem - a že jim chutnal!
Ve čtvrtek dorazila do Nýdku třinecká městská policie a psovodi se cvičenými psy. Po zajímavém povídání o práci policistů a ukázce základních prvků sebeobrany následovalo předvedení použití policejních psů. Bohužel nás trochu zlobilo počasí. Do odpoledne se však umoudřilo a my mohli po suchu odejít do nýdeckého Penzionu pro důchodce, v němž se již zpívání táborníků stalo pěknou tradicí. Po vydařeném koncertu se cestou zpět plnily zajímavé úkoly. Večer se pak věnoval úklidu tábora a blízkého okolí.
Táborová drobota zpívá v Penzionu pro důchodce. Pátek je tu, a konec se blíží. Dopoledne se naposledy a již zcela nevážně zpívalo. Pak se oddíly spojily do dvojic - každý oddíl nejdříve nachystal hru, a "partnerský" oddíl ji pak hrál. Odpolední program byl věnován přípravám na poslední velkou táborovou událost. A ne ledajakou. Vrchol tábora byl vskutku netradiční. Pozdní páteční odpoledne, protažené až do desáté hodiny večerní, se stalo svědkem volby královny krásy tábora - nýdecké miss. V téměř litém boji se utkalo šest aspirantek na tento atraktivní titul. Jejich úspěšnost v několika disciplínách měla za úkol zhodnotit čtyřčlenná odborná porota. Z disciplín jmenujme alespoň Popelku, domácí práce (zašití ponožky), volnou disciplínu, promenádu v šatech a posléze
v plavkách. Přestávky vyplnil bohatý kulturní program a vystoupení country kapely. Po absolvování první části klání se všichni soutěžící i diváci odebrali před chatu na slavnostní raut pod širým nebem, který připravila naše kuchyně. Švédské stoly a několik druhů teplých jídel nejprve potěšily oči, posléze naplnily žaludky, ovšem program večera pokračoval. Jako předfinále posloužily soutěž o nejpěknější chlapecké nohy a pózování "misek" s nablýskaným motocyklem. O úplný vrchol se postaralo vyhlášení Miss sympatie a Miss tábora. Novou miss se nakonec všichni vydali oslavit na diskotéku pod širým nebem.
Takto vypadá korunovaná táborová miss Pája Wawroszová obklopená zbylými soutěžícími.
Sobota 13.7. byla ve znamení vyklízení tábora a odjezdu domů. Ve volných chvílích všichni rekapitulovali a tváře zářily spokojeností - aby ne. Dvanáct dní plných sluníčka, zábavy, práce, radosti a kamarádství se vydařily na výbornou. Díky všem!
A můžeme to zapít.
ČERVENÁ VE SLANÉM NÁLEVU aneb Štývarčata na Olympské riviéře
Hodně nervů přejme každému, kdo nastoupí dlouhou cestu autobusem. Na druhou stranu, s kamarády všude kolem ubíhá cesta mnohem lépe. A tak, když jsme v pondělí 19. srpna 2002 po třetí hodině ranní vyjeli od třineckého Domu dětí a mládeže směrem Řecko, byli jsme plni očekávání, a někteří se dokonce i na samotnou cestu těšili. Slovensko, Maďarsko, Jugoslávie, Bulharsko, tyto čtyři státy jsme projeli, abychom docestovali do severní části Řecka, Makedonie, přesněji do Pierie (někdy taky nazývané Olympská riviéra), a ještě přesněji do přímořského letoviska Nei Pori, k Egejskému moři. Nei Pori je typickým "na zelené louce" postaveným přímořským letoviskem - čtvercová síť ulic od sebe odděluje ostrůvky apartmánových domů. Nutno dodat, že se Nei Pori stále rozrůstá, obydlí přibývá, a často jsou obydleny i nedostavěné domy - prostě v prvním patře se bydlí, zatímco v druhém budou po skončení sezóny pokračovat stavební práce. Dominantou města je ve dne řecko-katolický kostel, v noci kolotoče hned vedle něj. Milovníky sportu sice příliš neuspokojí jediné sportovní středisko poblíž (jinak si v Nei Pori nezahrajete ani tenis), ale jinak letovisku nic nechybí - dlouhou promenádu u pláže lemuje nespočet hospůdek, barů a restaurací, dále od moře najde turista supermarkety (což zde znamená nevelké obchůdky se smíšeným zbožím), mnoho cestovních agentur, které zprostředkovávají jednodenní výlety po zajímavých místech v okolí, obchůdky se suvenýry, oblečením, půjčovny automobilů (za nepříliš příznivé ceny), motocyklů, bicyklů nebo čtyřkolek a již zmíněné kolotoče. Pláž je v Nei Pori písečná, v blízkém městečku Platamonas zase oblázková. Kromě Platamonas a Neos Panteleimonas jsou okolní letoviska dostupná pouze po dálnici Atény-Soluň, což je poměrně nepříjemné. 25 kilometrů od Nei Pori se nachází městečko Litochoro, výchozí bod pro výstup na bájný Mytikas, nejvyšší vrchol masivu Olympu a sídlo řeckých bohů. Ještě dalších devět kilometrů dále se nachází Dion, známý zbytky antických staveb. Naším hlavním stanem se stal apartmánový dům na kraji Nei Pori, asi 8 minut od pláže (viz letecký pohled na město za textem). Bohužel, část výpravy byla ubytována v jiném domě, asi 10 minut svižné chůze daleko. Proto si někteří z nás užili častého a zdlouhavého přecházení. Bydleli jsme většinou v nevelkých pokojích, po třech osobách, s malou kuchyňskou linkou, koupelnou a balkónem. Vaření bylo pro vedoucí trochu oříškem, nikde totiž nebyly sporáky, jen elektrické vařiče. I tak si ale provizorní kuchyně poradila se čtyřiceti hladovými krky.
Zpívat jsme po složitých domluvách chodili k cestovní kanceláři Emmanuil travel, která se o nás během pobytu starala. Dalo se zde sice zkoušet pouze dopoledne, protože cestovní kancelář stojí přímo na hlavní třídě, ale zpívalo se výborně. Pod střechou byla dobrá akustika a i dva koncerty, které jsme zde uspořádali, měly velký úspěch. Odpolední zkoušky, původně plánované u apartmánů, se kvůli nevhodným podmínkám uskutečnily pouze párkrát. O to intenzivněji se čas na zpívání využíval a "řecká sestava" sboru se naučila nové či staronové písničky - mimo jiné v Řecku oblíbenou píseň Maria me ta kitirina, která měla na druhém koncertě premiéru.
Od našeho příjezdu bylo krásné počasí, takže nám nezbývalo, než se hned v úterý po příjezdu "zamořit" nebo započít opalování, na kterém si někteří dávali velmi záležet. Další dny začínaly vždy po snídani zpíváním v krásné atmosféře probouzejícího se města a pokračovaly po půl jedenácté soustředěným útokem na pláž. Když už jsme měli hlad, vraceli jsme se do "hlavního stanu" na společný oběd, po němž následoval pro některé povinný odpočinek, protože v první polovině odpoledne je v těchto krajích "siesta" a téměř všude zavládne klid. Už brzy se ale začali všichni opět trousit na pláž, a vraceli se, až když se sluníčko začínalo blížit kopcům Olympu. Po večeři jsme se vydávali do ulic města, které i pozdě večer žilo. Hlavně podél pláže se procházelo velké množství lidí, hodně jich usedalo do restaurací a barů. Moře bývá večer teplé, tak se někteří chodívali koupat, jiní si třeba vyzkoušeli kolotoče. O nikoho jsme nemuseli mít strach, protože Řecko je zemí velice bezpečnou. Po večerce zavládl i u nás relativní klid. Hned ve čtvrtek po večeři jsme se vydali pěšky do blízkého městečka Platamonas, vzdáleného asi půl hodiny chůze. Město Platamonas je mnohem "řečtější" než Nei Pori, vystavěné vyloženě pro turistické účely. Úzká hlavní ulice je lemována hlavně obchůdky, ale najdou se i restaurace a bary, a také domy místních obyvatel. Narozdíl od Nei Pori je v Platamonas i malý přístav. Pláž je zde oblázková. Ještě kousek za Platamonas, už u městečka Neos Panteleimonas, stojí na kopci nad mořem hrad Platamonas. Ten jsme navštívili v sobotu, a ne jen tak ledajakým dopravním prostředkem - elektrickým vláčkem, který každý den dopoledne na hrad z Nei Pori jezdí. Hrad Platamonas je zříceninou byzantského hradu se zachovalým opevněním, rekonstruovanou věží a nezbytným kostelem. V neděli přichází do Nei Pori trh. Rozsáhlé prostranství u kostela zaplní nespočet stánků se vším možným - zaujmou hlavně pestrobarevné stánky s ovocem a zeleninou. Ale vybrat se dá i z velkého množství oblečení, k dostání jsou koberce, elektronika, suvenýry. Odpoledne už pak není po trhu vidu ani slechu - jen občasné zbytky krabic dávají tušit, že se tržiště zas zítra přestěhuje jinam. Dny ubíhaly rychle, někteří si je zpestřili dvoudenní tůrou na Mytikas. Mezi paprsky slunce jsme se těšili na pátek (už druhý tady v Nei Pori), na který byl dlouho předem naplánován zájezd do Meteor. Autobus nás nejprve zavezl na krátkou návštěvu blízkého údolí řeky Temby, kde jsme navštívili dva prameny - jeden s léčivými, druhý s omlazujícími účinky (aspoň podle antických legend). Po více než 150 kilometrové cestě a návštěvě dílny na výrobu ikon jsme konečně mohli obdivovat kláštery Meteor. "Meteora, od 11. století významné centrum ortodoxní
církve východu, je nádherným výtvorem Stvořitele. Kamenný les v thesalské rovině je místem, kde se cvičí poslušnost, bičuje vůle, zoceluje víra a formuje osobnost. Modlitba a půst, to byly zbraně, které ve spojení s poslušností a nemajetností umožnily mnichům z Meteory být po celá staletí strážci a nositeli řeckého historického a národního vědomí. Zde, dotýkajíc se téměř nebes, zbavovali se pozemských hříchů a trávili čas modlitbami." Kláštery, vystavěné na vysokých skalách, se právem těší zájmu turistů. Na staletí se staly ostrovy bezpečí před Turky, kteří Řecko lidsky i kulturně plenili. Z původních 21 klášterů, které v Meteorách byly, se zachovalo pouze šest. Ač stojí na malé ploše skal, byly zcela soběstačné. Dostat se na ně bylo možné pouze pomocí zvláštních výtahů nebo žebříků. Dnes jsou již přístupné každému, a tak i my jsme mohli navštívit největší z klášterů Meteor, Megano Meteoro (Velký Meteor), nazývaný také Metamorphosis (Proměny). V jeho areálu se nachází centrální kostel a tři menší svatyně, jídelna, kuchyně, malé náměstí a samozřejmě místnosti vyhrazené mnichům. Mezi vzácnými památkami zde uloženými najdeme například lebku zakladatele Athanasiose (který nechal klášter postavit v roce 1380), množství ikon, staré rukopisy nebo dary byzantských vládců a patriarchů. Kdysi zde žilo až 300 mnichů, dnes jich zde pobývá jen deset. Klášter je ale stále svatým místem, muži zde mohou vstoupit pouze v dlouhých kalhotách, ženy jen v dlouhých sukních, nikdo pak nesmí mít odhalená ramena... Po prohlídce městečka na úpatí Meteor jsme se vydali zpět do Nei Pori. Takto se přiblížil konec našeho pobytu. V sobotu jsme podruhé uspořádali večerní koncert, v neděli podruhé nakoupili na trhu. Všechno uběhlo rychle, a tak jsme najednou stáli u autobusu a vydali se zpět domů. Cesta byla únavná a všichni se domů těšili, ale spojovalo nás něco krásného - společné zážitky.
Podmínky pro zkoušení nebyly vždy ideální.
Hrad Platamonas.
2003 Musica Sacra Praga a další stříbro V horkých červnových dnech se Štývarův dětský sbor vydal do Prahy na 2. mezinárodní sborový festival a soutěž duchovní hudby Musica Sacra Praga (12.-14.6.2003). Bohužel, kvůli malému zájmu sborů proběhla soutěž pouze ve dvou kategoriích po třech sborech. Nevýhodou byly pro sborový zpěv poněkud nevhodné prostory kostela U Salvátora, který se stal náhradou za původně plánovaný Národní dům na Vinohradech. ŠDS tímto trochu utrpěl, neboť vybrané skladby s rychlejšími tempy se zpívaly velmi nesnadno a hlavně srozumitelnost textu byla hluboko pod přijatelnou hranicí. Nicméně i tak dokázal sbor prosadit své přednosti a umístit se ve stříbrném pásmu (70-85 bodů ze 100 možných). Pár rozpačitých dojmů ze soutěže dokonale napravilo krásné počasí, kterého sbor využil k prohlídce historických části Prahy a ke zpívání v kvetoucí Valdštejnské zahradě i před branami Katedrály svatého Víta. Úspěšný zájezd jsme zakončili návštěvou koncertu ve Smetanově síni Obecního domu. Poděkování patří pražskému dětskému sboru Rolnička, který nám zapůjčil své prostory k ubytování a zkouškám.
Tábor zpěváčků 2003 - Dva týdny utekly jako voda Kdo ví, jak rychle tekla voda v říčce Hluchové v období dešťů, bude s tímto příměrem jistě souhlasit. Ač nás mračna neustále obdarovávala mokrou nadílkou, nikdo z táborníků nepropadal trudomyslnosti - na ni totiž nebyl čas - a tak bylo na letošním zpěváčkovském táboře opět veselo. To mohou potvrdit i rodiče, kteří během jednoho návštěvního odpoledne zažili v táboře tolik, co asi jindy nezažijí za týden. Za třináct dní jsme stihli uspořádat dva výlety, jeden zájezd, tři koncerty a tradiční Hluchovský meloun a samozřejmě mnoho soutěží... prostě zpěvácký tábor, jak má být. Navíc počet táborníku vzrostl na sedmdesát, což znamená, že táboření se zpíváním neztrácí na oblibě. První dny ještě nenaznačovaly blížící se deště a nutily nás do plavek. Pravidelné zpívání se vesele rozeběhlo, sportovalo se, cvičilo, a hned třetí den i pořádně muzicírovalo - konal se totiž Koncert talentů. Čtvrtku jsme využili k výletu - mladší táborníci na Stožek, starší na Čantoryji, odkud jsme pohlédli do okolí z nové rozhledny (spravedlivá odměna za časný budíček!). Novinkou na táboře bylo modelování z těsta. Středisko se nebývale naplnilo v sobotu, kdy do Hluchové zavítali na návštěvu rodiče. Těm děti zazpívaly, spolu s němi si zacvičily a zasoutěžily. To už se ale nad Nýdkem stahovaly mraky. Skvělým nápadem do uplakaného počasí se ukázal pondělní útok na krytý bazén v Bystřici. Celé osazenstvo se řádně vykoupalo a vyřádilo, přičemž ti starší zvládli cestu zpět pěšky - příroda se na chvíli umoudřila. A to ještě nebylo vše - večer na všechny čekala náročná hudební soutěž, ve které se důkladně testovaly pěvecké schopnosti, logické myšlení a znalosti táborníků-zpěváků. Jedním z vrcholů tábora byl Hluchovský meloun - soutěž v sólovém zpěvu lidových písní. Vítězové jednotlivých kategorií měli právo si do Hluchovského melounu kousnout, ten ovšem přes jejich snahu i po letech opět odolal. Plán středečního výletu na Slovensko opět změnilo počasí, autobusy proto zastavily až v Bojnici, kde si někteří prohlédli zámek, někteří zoologickou zahradu a někteří obojí. Po delší době nás ale pohladily sluneční paprsky. Čtvrtek byl ve znamení pohádek a pohádkových postav - každý oddíl se předvedl jako divadelní spolek. Nezadržitelně se ale blížil pátek - čas další táborové tradice, koncertu v Penzionu pro důchodce v Nýdku. Ten byl letos mimořádně bohatý - zazpívali malí, velcí, i dospělí a jejich Vokální zduření, hrály flétny, kytara, akordeon - premiérově zazněl cyklus Vstávej slunce Jiřího Laburdy. Tábor uzavřela soutěž o nej tábornickou dvojici a konečně i vytoužený táborový oheň.
I v Bibione se zpívalo 25.7. - 3.8.2003 Ač se dlouho zdálo, že tomu tak nebude. Ale pěkně popořádku.
Teplo nám bylo už při první procházce na pláž, a to bylo osm hodin ráno. Vedra ale k jižním mořím patří... navíc relativně vyšší teplota vody všechny potěšila. Takže nastěhovat se a hned se zamořit. Pomalu, nebo rychle, to už podle vkusu. Ale tak velkou pláž jsme snad ještě neviděli - fabrika na rakovinu kůže, jak někdo vtipně poznamenal (až tak snad ne...). Informační materiály cestovní kanceláře říkaly, že na pláž je to od vily kousek. To ano, ale k samotnému moři je to ještě o něco dál. Přes les slunečníků (je jich tam snad deset tisíc) není vidět voda. Ale úzký pruh písku blízko vody u sektoru 21 je náš.
Ne každý je sborovému zpívání nakloněn. To lze říci o jediných našich spolubydlících ve Ville Codan, kterým nebylo zatěžko nahlas hovořit vedle sboru během zkoušky. Co tě nezabije, to tě posílí... během dopoledních dělených a odpoledních společných zkoušek se podařilo velmi dobře nakousnout několik nových skladeb, které hodláme zařadit od příštího roku do koncertního repertoáru. Ale kde a komu zazpívat? Informační turistická kancelář bez přemýšlení zamítá naši prosbu na uspořádání malého koncertu. Pokud si zaplatíme nájem, máme šanci příští léto. Děkujeme a odcházíme. Aspoň že je úterý a můžeme se vrátit na pravidelný trh, který ráno vyrostl v bezprostřední blízkosti naší vily.
Veselo je stále. Počasí nám přeje, sluníčko se směje po celý den. Moře je plné lidí, lodiček, v dáli se objevuje koráb. Ale není nad klouzačku. Opalovacích krémů ubývá, ti, kteří se mazali málo, se červenají. Nelze odolat zmrzlině, která se dá koupit na každém rohu. Užíváme si klidu a pohody. Někteří ovšem neodolávají ani vábení televize. Kde se asi tolik dětí naučilo italsky?
Nakonec se to podařilo. Budeme zpívat! V prý největší restauraci v Bibione, jmenuje se Pineda. Jako zpestření tamní malé taneční kapely vystoupíme s krátkým programem ve čtvrtek a v pátek vždy dvakrát - ve 21 a 22 hodin. A aby nebylo legrace málo, byli jsme požádáni zazpívat i s kapelou italský hit Tornero. Vskutku nevšední zážitek, zvláště když na malém náměstí jsou další dvě restaurace s živou hudbou. Program byl složen hlavně z jednodušších a lidových písní, aby byl sbor vůbec slyšet. Zmrzlina je krásnou odměnou, stejně jako pizzavečeře mezi koncerty v pátek.
Takže... spokojenost, shodneme se. Dva dny trochu horšího počasí dojmy nezkazí. Cestování bylo rychlé, moře teplé, zpívání veselé. Tak co ještě víc? Možná ještě aquapark, ve kterém se větší část z nás poslední den pořádně vyblbla. A navíc, prázdniny jsou teprve v polovině..
2004 4. ročník přehlídky třineckých dětských pěveckých sborů 27. února 2004, DDM Třinec Po roce se stal sál třineckého domu dětí a mládeže opět místem setkání dětských sborů působících převážně na školách našeho města. Výjimkou byl pořádající Štývarův dětský sbor a jeho přípravné "sborečky". Jako hosté přijali pozvání zástupci městských úřadů Třince a Frýdku-Místku, a samozřejmě pan Václav Štývar se svou paní a paní Dorka Peřinová. Kromě vlastních programů si všichni zúčastnění na závěr zazpívali společně lidové písně Sloužilo děvče a Přeštický panenky v úpravách Miroslava Raichla. Vystoupení jednotlivých sborů potvrdila uspokojivý fakt, že zpívání dětí a mladých je v našem městě pevně zakořeněno, a že i přes stále klesající počet žáků na školách nedochází k jeho zániku. Naopak, všichni sbormistři prezentovali výsledky své kvalitní práce, za kterou zaslouží dík.
Budulínek DDM Třinec.
Studenti třineckého gymnázia.
Caro Bel canto ze ZŠ Kaštanová, Třinec - Sosna. Zúčastnily se tyto sbory: Klíček (ZŠ Kaštanová, pod vedením Mgr. Alexandry Sabatové, klavír Mgr. Jiří Zabystrzan) Zvoneček (DDM Třinec, řídila Mgr. Michaela Klenová, klavír Renata Kunzová) Klubíčko (DDM Třinec, Mgr. Olga Nikolovová, klavír Mgr. Taťána Mruzková) Budulínek (DDM Třinec, Mgr. Vlasta Kantorová, klavír Mgr. Taťána Mruzková) Dětský sbor ZŠ Jablunkovská (Mgr. Vlasta Kantorová, klavír Mgr. Taťána Mruzková) Caro (ZŠ Kaštanová, vedla Mgr. Anna Kajzarová, klavír Mgr. Jiří Zabystrzan) Sbor Gymnázia Třinec (vedla Mgr. Vlasta Kantorová) Caro Bel canto (pod vedením Mgr. Anny Kajzarové, klavír Mgr. Jiří Zabystrzan) Štývarův dětský sbor (vedla Alena Kostková, klavír Jan Nowak)
ŠDS ve Zlíně 14.-16.5.2004 ŠDS se rozjel do Zlína „oplatit“ Cantice její nedávný pobyt v Třinci. Sboru bylo dopřáno krásné ubytování mimo město na svazích pahorků. Dopoledne před vystoupením se ŠDS vydal na procházku do lesů a na zříceninu malé pevnosti. Společný koncert se odehrál už ve Zlíně v prostorech moderního kostela, který sice nenabízel příliš velké pódium, zato však skýtal velmi dobrou akustiku. Jak ŠDS, tak Cantica uvedli své programy, koncert pak završili společně Řemeslníky Zdeňka Lukáše pod vedením Josefa Surovíka. Po koncertě byla Štývarčata ještě bohatě pohoštěna, tak jim nevadilo ani zhoršené počasí. Ve Zlíně se všem moc líbilo, hostitelé si proto zaslouží velké poděkování za příjemný hudební víkend.
Společné vystoupení Canticy Zlín a ŠDS.
Na dopoledním výletu.
ŠDS se rozjel do Walesu a pozdvihl vlajku své vlasti na
LLANGOLLEN INTERNATIONAL MUSICAL EISTEDDFOD 2004 Číslem 58 se chlubil letošní ročník velkého festivalu sborů, sólistů a lidových souborů v severním Walesu. Od 6. do 11. července se zde na pódiu velkého stanu vystřídalo asi 2000 soutěžících v 21 kategoriích. Dlouhá tradice a prestiž festivalu slibovaly výjimečný zážitek, a skutečnost nakonec předčila očekávání. Naprosto profesionální organizace, vstřícní lidé, bezproblémové zázemí, výborná atmosféra a přijetí publikem, to vše provázelo Štývarčata v malém, ale ve dnech festivalu živém městečku Llangollen. Cesta autobusem do Velké Británie byla náročná, ale zpěváci jsou na cestování zvyklí. Autobus vyrazil z Třince v pondělí 5. července po šesté hodině ranní, a po průjezdu západní Evropou, Eurotunelem, a kusem Británie dorazil další den před polednem jako jeden z prvních do dějiště festivalu. Úterní odpoledne bylo vyhrazeno pro slavnostní zahájení, které začínalo průvodem souborů městem. Štývarčata se reprezentovala českou vlajkou a sborovými barvami, Llangollen zase typickým Waleským počasím - prudký liják zastihl sbor právě v ulicích bez možnosti schovat se. Částečně suché se děti večer ještě zúčastnily krátkého nástupu vybraných reprezentantů každého souboru, a to již na pódiu chlouby festivalu, velkého stanu s kapacitou 4000 diváků. Poté unavený sbor odcestoval na internátní střední školu, na které byl ubytován. Středa 7. července byla dnem nejdůležitějším, v deset hodin ráno přišlo na řadu vystoupení. Celý sbor si od vstupu zvláštním vchodem pro soutěžící užíval nezvyklou pozornost pořadatelů - fotografování, získávání informací o sboru a repertoáru, potvrzení informací o požadavcích na pódium aj. - ze všech stran se hrnuli organizátoři s mnoha otázkami. I samotné vystoupení bylo v mnoha ohledech výjimečné - krásné pódium a velké hlediště byly nepoznaným luxusem. Sbor byl snímán několika kamerami a záběry promítány na dvou velkoplošných obrazovkách, k dispozici byl špičkový klavír Steinway. Devět vyhrazených minut využil sbor na předvedení skladeb Jiřího Laburdy - U Kolotoče a Vokalízy Borise Kozhevnikova. Vnímavé a velmi vděčné publikum ocenilo ŠDS radostným potleskem. Tím ale pěvecká anabáze Štývarčat zdaleka nekončila. Hned po odchodu z pódia převzali sbor redaktoři BBC - Radiowales, kteří ho odvedli na malé kryté pódium před přenosový vůz, kde sbor krátce zazpíval a poskytl interview do přímého vysílání této rozhlasové stanice. Po obědě následovalo asi čtvrthodinové natáčení rozhovoru pro televizi a opět jedna píseň. Až poté si sbor mohl oddechnout a vydat se na nákupy po festivalovém areálu, městečku, nebo na výlet do okolí, a to vše i proto, že počasí bylo naštěstí krásné. Samotný areál festivalu nabízí soutěžícím dostatečné pohodlí po celou dobu pobytu. K dispozici je například Klub soutěžících, kde se mohou příchozí kdykoliv občerstvit, recepce, jídelna, informační centrum, množství stánků se suvenýry a různými drobnostmi nebo stánky s jídlem. Na vedlejším pódiu probíhá další program, v areálu je připraven policejní karavan, dovnitř se dostanou pouze soutěžící s povolením a návštěvníci se zakoupenou vstupenkou. Městečko je nevelké, ale malebné, s nádražím v centru a malými obchůdky v několika uličkách. Celý Llangollen je ze dvou stran obklopen hřebeny nízkých hor. Poslední den Štývarčat na festivalu byl krátký hlavně kvůli vytrvalému dešti, který zmařil původně plánované vystoupení v centru města. Sbor se tak po lehkém obědě hned vydal na cestu do Londýna, kde strávil pár hodin prohlídkou města, a hlavně na dvoudenní prohlídku Paříže.
Festivalové vystoupení .
Natáčení pro waleskou televizi, mimo angličiny se hovořilo i česky a walesky.
Štývarčata před pařížskou bazilikou Sacre Coeur.
V Jičíně opět stříbrní V. celostátní soutěž dětských pěveckých sborů, Nový Jičín 12.-14.11.2004 Dva roky utekly jako voda a ŠDS se vydal na svou obvyklou cestu do Nového Jičína. V konkurenci čtrnácti sborů z celé republiky se neztratil a zařadil se opět do stříbrného pásma. Náročný soutěžní program zvládl s drobnými obtížemi, zvláště v náročné povinné písni (Bohuslav Martinů - Ave Maria), stříbro tak zřejmě výkonu sboru odpovídá. Průběh celé soutěže byl pro ŠDS náročný, sbor byl totiž nalosován úplně poslední, což komplikovalo organizaci soutěžního dne. Častému přemisťování mezi budovami naštěstí relativně přálo počasí, slibované srážky se nedostavily. Beskydské divadlo praskalo ve švech, patnáct dětských sborů bylo nad jeho kapacity, organizátoři ale vše zvládli a i proto lze letošní ročník označit za velmi podařený. To platí i pro jeho uměleckou stránku, podle předsedkyně poroty Evy Šeinerové byla pěvecká úroveň soutěže velmi vysoká. Soutěžní program ŠDS: In pace - Orlando di Lasso Ave Maria - Bohuslav Martinů (povinná) Vynášení smrti (Špalíček) - Bohuslav Martinů Vokalíza - Boris Koževnikov Mila moja - Miroslav Raichl
Soutěžní vystoupení.
Ranní zkouška na základní škole, kde byl sbor ubytován.
2005 5. ročník přehlídky dětských a mládežnických sborů 25. února 2005, DDM Třinec Konec února v DDM opět patřil sborovému zpívání. Chřipka naštěstí vyřadila pouze sbory ze ZŠ Kaštanová Třinec, naopak jsme s radostí uvítali nové účastníky - Zpívata z Českého Těšína a GAMI z Bystřice. Sbory se představily zhruba desetiminutovými programy sobě navzájem, zároveň však i několika návštěvníkům a čestné porotě, které předsedal pan Václav Štývar, pozvání přijala i zástupkyně města Třinec Ing. Vladimíra Kacířová. Vystoupily tyto sbory: Crescendo (ZŠ s polským jazykem vyučovacím Bystřice, pod vedením Mgr. Danuty Cymerysové, klavír Ing. Pavel Jekerle) GAMI (ZUŠ Bystřice, pod vedením Andrey Bodečkové, klavír Marcela Bodečková) Komoráček (DDM Třinec, vedla Alena Kostková) Zpívata (ZŠ Pod Zvonek Český Těšín, vedl Mgr. Radomír Brozda, na klavír doprovodil Mgr. Tomáš Waclawek) Sbor Gymnázia Třinec (pod vedením Mgr. Vlasty Kantorové) Štývarův dětský sbor (vedla Alena Kostková, klavír Jan Nowak) Po přehlídce následovalo krátké posezení pro sbormistry a porotu s hodnocením vystoupení. Jménem DDM Třinec všem sbormistrům a zpěvákům děkujeme za účast a přejeme hodně sil do další práce.
Crescendo z Bystřice.
Sbor GAMI z bystřické ZUŠ.
Komoráček na domácí půdě.
Zpívata a Radomír Brozda.
Tradiční účastník - Sbor Gymnázia Třinec.
Povelikonoční dvojkoncertní neděle ŠDS + TKO, 3. dubna 2005 ŠDS opět po roce spojil síly s Třineckým komorním orchestrem a týden po Velikonocích uspořádal dva sakrální koncerty, oba v římskokatolických kostelech. První v Třinci po ranní mši (9:00) a druhý v Kostele sv. Anny v Havířově v 15:00. Oba koncerty se konaly i přes celosvětový smutek nad smrtí Jana Pavla II. Programy byl shodné: po vlastních vystoupeních obou těles zazněl v podání sboru a orchestru výběr ze Stabat mater Giovanni Battisty Pergolesiho. Ranní i odpolední koncert lze označit za velmi vydařený; podařilo se tak, byť neplánovaně, složit hold velké osobnosti posledních desetiletí.
V Třinci.
V Havířově.
Co se dělo v Mohelnici 6.-8.5.2005 Téměř přesně po třech letech zamířila Štývarčata opět do Mohelnice za svými přáteli z tamní Arietty. Spolupráce obou sborů je tak v posledních letech velmi plodná, brzy bude čítat čtyři vystoupení. Tentokrát sice spolu s ŠDS zazpívala Mohelnická "drobota" Sluníčka, koncert tím ale nijak na kvalitě neutrpěl. Celý proběhl ve svižném tempu, trval zhruba hodinu, Štývarčata v osmi písních předvedla pestrý průřez svého repertoáru. A protože se koncert odehrál už v pátek po příjezdu, zbývala sboru celá sobota na cestování a odpočinek v rodinách hostitelů. Pod vedením sbormistryně Arietty Zdeňky Jásenské si Štývarčata prohlédla centrum Olomouce a Javořické jeskyně, večer pak strávila roztroušená po celém městě - mimochodem, Mohelnice je tak malá, že se stejně všichni se všemi potkali. A tak se všechny tři dny u Arietty strávené nesly v přátelském duchu. Na oplátku už poslední víkend v květnu uvítáme mohelnický sbor u nás .
Koncert na ZUŠ Mohelnice.
V Olomouci - vítr nám moc nevadí.
41. veřejný koncert ŠDS 27.5.2005 Rok se s rokem sešel a pravidelný koncert všech dětských sborů DDM Třinec byl opět tady, tentokrát i s hostem, dětským pěveckým sborem Arietta Základní umělecké školy Mohelnice. Tradiční místo konání, Dům kultury Trisia, se tak v pátek odpoledne hemžil mnoha barvami. Pódium si během příprav postupně vyzkoušel každý sbor, jednou se na něm dokonce sešly všechny sbory naráz - to se nacvičovala společná píseň. V 18 hodin tak bylo vše připraveno, aby mohl Štývarův dětský sbor svými třemi písněmi koncert otevřít. Mimo jiné se v úvodní části konala premiéra skladby Deset minut ticha Ivany Loudové. Pak se postupně dočkali svých písní přípravné sbory Zvoneček, Klubíčko a Budulínek, které předvedly, jak se připravují na své působení v hlavním sboru. Následující část koncertu byla vyhrazena pro Ariettu, která pod vedením Mgr. Zdeňky Jásenské v osmi písních obsáhla široké spektrum vokální tvorby, od vážné hudby přes úpravy lidových písní až po spirituál. Zaujala také zařazením písní, které měla ještě nedávno na repertoáru Štývarčata, nabídlo se tak hodnotné srovnání. Krátce vystoupil také Komoráček, který měl ale z různých důvodů tak prořídlé řady, že uvedl pouze dvě úpravy lidových písní. Ve své druhé, hlavní části vystoupnení předvedla Štývarčata druhou novinku - cyklus Máj Zdeňka Lukáše pro dětský sbor a flétnu, v premiéře zazněla i moravská Dybych byla jahodů. Závěr patřil všem, a opět tu byla skladba Zdeňka Lukáše, jeho populární čtyřdílná úprava lidové písně Šly panenky silnicí. Jeviště plné dětí tak zazpívalo zvesela pro radost všem přítomným. Nikdo tak jistě neodcházel z koncertu zklamán.
Klubíčko.
Arietta Mohelnice jako host v Třinci. Na přípravě sborů a provedení koncertu se podíleli: Zvoneček: Mgr. Michaela Klenová, Marcela Kostková, klavír Renata Kunzová Klubíčko a Budulínek: Mgr. Vlasta Kantorová a Mgr. Taťána Mruzková, která i doprovodila na klavír Arietta Mohelnice: Mgr. Zdeňka Jásenská, klavír Filip Hajdu Komoráček a ŠDS: Alena Kostková, klavír Jan Nowak, flétna Mgr. Martina Sikorová
Dva veleúspěchy v Pardubicích 1. - 3. 7. 2005 Již počtvrté se ve městě perníku konal Mezinárodní festival a soutěž pěveckých sborů Bohuslava Martinů. Soutěž si stihla v krátké době vybudovat výrazné renomé - na organizaci se podílejí Unie českých pěveckých sborů, Konzervatoř Pardubice, Krajská knihovna v Pardubicích a občanské sdružení po této soutěži pojmenované. Záštity se chopil hejtman Pardubického kraje, přispělo Ministerstvo kultury ČR, v porotě zasedlo šest renomovaných sbormistrů a skladatelů, z nichž jmenujme alespoň prof. Jiřího Koláře z UČPS, presidenta festivalu doc. Vlastislava Nováka z Pardubické konzervatoře nebo dr. Antonína Tučapského. Je tedy nasnadě, že se jedná o kvalitní sborové setkání podpořené výraznými osobnostmi. Na soutěž se kromě ŠDS přihlásil i Komoráček, a v jeho případě je nutno připomenout, že skupina altů byla značně handicapována - několik nespolehlivých členek účast postupně odřeklo, takže účast sboru visela celou dobu na vlásku (poměr sopranistek a altistek byl na soutěžním vystoupení 9:2!). Odcestovat se ale nakonec i Komoráčku podařilo. Organizace soutěže byla bezproblémová, ubytování sice poněkud nedostupné a dopravní situace v centru města složitá, vše ale fungovalo. Štývarčata svým vystoupením v pátek 1. července v 9:15 celý festival zahájila, a to programem: Orlando di Lasso - O la, o che bon eccho Benjamin Britten - Adam lay i-bounden (Ceremony of carols) Bohuslav Martinů - Ave Maria Luboš Fišer - Fašank Andrzej Hundziak - Ene due (Rozpočítadla)
Až na drobné nedostatky dával zdařilý výkon sboru naději na dobré umístění. Pozitivní nálada se přenesla na všechny členy, kteří pak po velkou část dne procházeli nevelký, ale krásný střed města. Až na ty starší, ti museli vyměnit "dresy" a v 15 hodin nastoupili jako Komoráček na pódium pardubického Domu hudby podruhé. Tentokrát zazněly písně: Luca Marenzio - Amate mi ben mio Antonín Tučapský - Pater meus spirituál - Swing Low, Sweet Chariot Zdeněk Lukáš - Za naším huménkem lidová, upr. Hainz Lau - Prídi ty šuhajko
Autobus zpěváčků se pak vydal na cestu domů - ti totiž nechtěli na začátku prázdnin setrvávat až do sobotního večera, kdy se konalo vyhlášení výsledků. V Pardubicích tak zůstalo kromě sbormistryně Aleny Kostkové jen několik vyslanců sboru jako doprovod. Stěží by také mohli všichni navštívit večerní slavnostní koncert, na kterém vystoupilo mimo jiné i Wihanovo kvarteto. Vyhlášení výsledků další den pak přineslo velkou dávku radosti. ŠDS i Komoráček vyhráli své kategorie ziskem zlatých pásem, která byla udělena jen čtyři - polovina tedy šla do třineckých rukou. V celkovém pořadí soutěže, do kterého byly zahrnuty sbory všech devíti kategorií podle průměru bodů udělených porotci, se ŠDS umístil na druhém místě s 87,6 bodů a Komoráček na třetím s 86 body (ze 100 možných). Oba sbory se tak nominovaly do závěrečné soutěže o Grand Prix festivalu, které se ale vzhledem ke své nepřítomnosti nezúčastnily. Absolutním vítězem a držitelem Grand Prix se stal chlapecký sbor Bonifantes Pardubice pod vedením sbormistra Jana Míška.
Areál ČSOB pojišťovny Pardubice před konáním závěrečného vyhlášení výsledků. Štývarův dětský sbor i Komoráček tak zaznamenali obrovský soutěžní úspěch, korunovaný ziskem prvenství, a sklidili mnoho pochvalných ohlasů. Klobouk je tak třeba smeknout před sbormistryní Alenou Kostkovou, která si zaslouženě nočním rychlíkem odvezla dva poháry pro vítěze kategorií.
*** Ohlasy z internetových portálů: Unie českých pěveckých sborů (www.ucps.cz) Vítězem kategorie D komorních sborů do 16 zpěváků a jediným „zlatým sborem“ této kategorie se stal nečekaně Komoráček Třinec (sbm. A. Kostková). Sbor složený z 11 děvčat a 3 chlapců je teprve na začátku své existence a jeho zvuku chybí samozřejmě charakteristická tenorová a basová barva. Nemá však problémy s intonací a jeho vystoupení působí mile a svěže. ... Milým překvapením bylo pro mne suverénní vítězství Štývarova dětského sboru DDM Třinec (sbm. A. Kostková) v kategorii F dětských sborů do 16 let, který se jako jediný v této kategorii umístil ve zlatém pásmu. Vynikající muzikální cítění sbormistryně a její přesvědčivé dirigentské gesto, její dokonalý kontakt se zpěváky, příjemný, typicky dětský zvuk, suverénní pěvecká technika, spolehlivá intonace a rytmus - to jsou hlavní atributy výkonu sboru, o němž ještě jistě uslyšíme. Již teď však patří mezi naši dětskou sborovou špičku. Jiří Kolář Sbor.cz (www.sbor.cz) "Překvapil i třinecký sbor." Vlastislav Novák v článku Tomáše Dvořáka ***
Výsledková tabulka soutěže Převzato z internetových stránek festivalu (www.fbm.cz) Kat
Název
Body
Pásmo
Poř.v kat
Poř.celk.
A1
KHMS a Bonifantes Pardubice, ČR
84,40
Stříbrné/Silver
2
7
A3
Bonifantes Pardubice, ČR
84,80
Stříbrné/Silver
1
5
B2
Clavis cordium Most, ČR
81,20
Stříbrné/Silver
1
11
B3
PS Dalibor Svitavy, ČR
77,00
Stříbrné/Silver
2
16
Slavoj Chrudim, Signum Hlinsko, ČR
69,80
Bronzové/Bronze
3
20
Bonifantes Pardubice, ČR
84,80
Stříbrné/Silver
1
5
Orfeus Pardubice, ČR
80,00
Stříbrné/Silver
2
13
Animal Singers, Chrudim, ČR
65,60
Bronzové/Bronze
3
22
Komoráček Třinec, ČR
86,00
Zlaté/Gold
1
3
Univerzitní vokální sbor, Irkutsk, Rusko
83,20
Stříbrné/Silver
2
8
Fructus temporum Irkutsk, Rusko
83,20
Stříbrné/Silver
2
8
Animal Singers, Chrudim, ČR
79,80
Stříbrné/Silver
4
14
Bonifantes Pardubice, ČR
90,20
Zlaté/Gold
1
1
Tyresö Ungdomskör, Švédsko
82,60
Stříbrné/Silver
2
10
Animal Singers, Chrudim, ČR
81,20
Stříbrné/Silver
3
11
Štývarův dětský sbor DDM Třinec, ČR
87,60
Zlaté/Gold
1
2
Cantabile Novotroitsk, Rusko
78,20
Stříbrné/Silver
2
15
Mladinski pevski zbor OŠ Komen, Slovinsko 76,60
Stříbrné/Silver
3
17
C
D
E
F
G
Presto Jekatěrinburg, Rusko
71,60
Stříbrné/Silver
4
18
Gothaer Kinderchor, Německo
71,40
Stříbrné/Silver
5
19
Tyresö Ungdomskör, Švédsko
85,00
Zlaté/Gold
1
4
BOYS CHOIR SAUE ESTONIAN Tallin
67,80
Bronzové/Bronze
2
21
Štývarčata a BURGAS 5. - 19. srpna 2005
V sobotu šestého srpna 2005 v ranních hodinách dorazil do bulharského letoviska Burgasu autobus s karvinskou poznávací značkou. Štývarčata tak dorazila po zhruba jeden a půl tisíce kilometrů dlouhé cestě do místa svého letního pobytu, koupání a zpívání. Břehy Černého moře jsou opravdu poněkud tmavší, než břehy jiné. Je to způsobeno zrnky manganu, které zdejší písek obsahuje. To ale plážím neubírá nic na kráse. Proto nikdo neváhal, a hned se vydal vstříct vodě a soli, ačkoliv se počasí netvářilo příliš přátelsky. V následujících dnech to ale dostatečně vynahradilo.
Burgas je město kontrastů. Tradiční přímořské letovisko mísí pozůstatky světa za železnou oponou s pronikající západní kulturou. Číslované bloky panelových domů pronajímané turistům připomínají sídlištní zástavby známé i z našich velkých měst, nejsou však příliš udržované, prostranství a parky nezáří čistotou a pořádek zde není na denním pořádku. Naopak pláže lemuje řada moderních hospůdek, barů a stánků, velký centrální park září květinami a živý střed města se chlubí množstvím zrekonstruovaných domů, obchodů a restaurací. Panující sociální poměry lze vysledovat na parkovištích, vedle množství starších vozů východních značek se objevují drahé západní automobily, střední třída jakoby zde téměř neexistovala. Pro turisty tyto podmínky skýtají spíše výhody - prostředí pro koupání a městský život je podobné jako v západních zemích, naopak ceny potravin či jídel v restauracích jsou nízké.
Také proto se Štývarčata adaptovala na nové prostředí snadno. Ubytování ve 18-patrovém panelovém domě bylo velmi pestré, sbor obydlel různá patra a zvykal si na život s neustálou přítomností domácích. Zvykl si i na pravidelné zpívání v parku - jiné vhodné místo se na sborové zkoušky nepodařilo zajistit. Naopak velmi brzy bylo úspěšně domluveno koncertní vystoupení, motivace pro intenzivní práci tak byla dost silná. Tři desítky zpívajících sice vzbuzovaly pozornost zvláště při večerních zkouškách (od 19 hodin), reakce byly ale příznivé, zpívání tak bylo po celou dobu bezproblémové. Hlavním lákadlem byl však vodní život. Pláže byly zaplněny slušně, ne však přílíš, prostoru pro rozverné hrátky bylo dostatek. Hladina Černého moře byla navíc málokdy klidná, na pláž většinou dorážela vlna za vlnou (omezení koupání v odpoledních hodinách nebylo nic neobvyklého), a tak bylo i několik metrů od souše stále veselo. Nechyběl ani volejbal, i když ne vždy bylo vhodné počasí, zvláště odpoledne totiž foukal velmi silný vítr.
Na Burgas se několikrát snesl i déšt, v takových dnech bylo ideální vyrazit do centra na nákupy. Uspořádalo se také pár výletů do okolí, a to do historických měst Sozopol a Nessebar, kde Štývarčata krátce vystoupila v krásných troskách kostela a navštívila koncert místního smíšeného sboru. Několik nadšenců pak také zavítalo na burgaské letiště a do leteckého muzea.
Velké vystoupení se podařilo zorganizovat sice jen jedno, zase ale stálo za to. Koncert se vším všudy se konal dva dny před odjezdem domů v amfiteátru v centrálním parku poblíž frekventované promenády, která spojuje pláž s městem. Plánovaný začátek v 17:45 se stal sice utopií, neboť pověřená osoba s klíčema, která odemkla malou místnost s jedinou elektrickou zásuvkou, dorazila s hodinu přesahujícím zpožděním, hlediště se však naštěstí nevyprázdnilo a Štývarčata tak předvedla šedesátiminutový program téměř stovce diváků. Zaznělo množství českých a slovenských lidových písní a v premiéře také bulharská Kakva moma v úpravě Václava Štývara. V improvizované sestavě vystoupil s třemi písněmi i Komoráček.
Na úplný závěr si ještě sbor zazpíval v restauraci, ve které se pravidelně stravoval. V posledních letech již 4. přímořský pobyt Štývarova dětského sboru tak skončil pro všechny úspěšně.
XV. Mezinárodní festival adventní a vánoční hudby s cenou Petra Ebena Praha 2005
Ať chceme nebo nechceme, Praha je důležitým centrem uměleckého dění, a nejinak tomu je i v případě pravidelného Ebenovského festivalu. Štývarčata si tak opět dala za cíl hlavní město naší republiky, v pátek dopoledne nastoupila do vlaku InterCity a po několika hodinách pohodlné jízdy dorazila do Prahy. Celý průběh festivalu byl nesmírně složitý: soutěž se konala ve dvou sálech v Národním domě na Smíchově, zpívání pro veřejnost na Staroměstském náměstí, sbory bydlely (jako obvykle) na jihu Prahy a závěrečný večer proběhl ještě několik kilometrů od hotelu. Soutěžících navíc přijelo opravdu velké množství - více než 50 sborů, z nichž polovina byla zahraničních. Štývarčatům v tomto shonu opět vypomohl pan Virgler, sbormistr pražské Rolničky, který dal k dispozici zkušebnu svého sboru, umístěnou ve dvořečinžovního domu pouhé dvě ulice od sochy svatého Václava. Patří mu za to velký dík. Z Wilsonova nádraží rovnou metrem do hotelu a po hodinovém odpočinku zpátky - pravě k Rolničce, tam se sbor mohl dobře rozezpívat a naposledy důkladně procvičit soutěžní repertoár. V 18 hodin se sbormistryně zúčastnila slavnostního přijetí zástupců sboru v krásné Brožíkově síni Staroměstské radnice; její svěřenci se zatím procházeli Václavským náměstím. Úvodní řeč pronesl sbormistr, respektovaný znalec staré vokální hudby a takéčlen poroty David Eben, který přítomné pozdravil jménem svého otce. Po večeři sbor vynechal večerní festivalový koncert a radši se vydal odpočívat a nabírat síly před sobotním soutěžením.
Sobotní ráno znamenalo opět přesun se všemi zavazadly, více než půlhodinové cestování metrem na stanici Anděl do již zmiňovaného Národního domu na Smíchově. Samotná soutěž probíhala paralelně ve dvou kategoriích - malé sbory (v Malém sále) a velké sbory (ve Velkém sále), každá kategorie měla svou vlastní porotu. Početčlenů byl jediným faktorem, který sbory rozděloval, v jedné kategorii se setkávaly sbory dětské, ženské, mužské i smíšené. Štývarčata tak (jakožto velký sbor) po rozezpívání vystoupila v přiděleném ase 10:40 na pódium Velkého sálu a před porotou ve složení Czesław Freund, Jaroslava Modrochová a Jan Rozehnal přednesla pět skladeb. Soutěžní program ŠDS: Adam lay i-bounden - Benjamin Britten Dulcis Christe - Michaelangelo Grancini Tota pulchra es - Maurice Durufleé O třech zvonečcích - Petr Eben Dajceže nam, dajce - slovenská lidová, upr. Zdenko Mikula Dobře znějící sál a pěkné prostředí budovy přispělo k dobrému dojmu a spokojenosti sboru. Nebyl však bohuželčas dlouho prodlévat, Národní dům se neustále plnil přicházejícími sbory, takže bylo třeba pokračovat, převézt zavazadla k Rolničce a vydat se do centra Starého města na oběd. Tím ale ještě zpívání nekončilo. O půlčtvrté odpoledne uzavřela Štývarčata jedenapůldenní maratón adventního zpívání uprostřed předvánočních trhů na Staroměstském náměstí.
Zbytek dne přinesl komplikace. Festivalové autobusy k TOP Hotelu v Praze 4, kde se konal závěrečný večer, jezdily pouze od hotelu, který ráno Štývarčata opustila, a MHD nedopravovala do dostatečné blízkosti. Pomocí vozu taxislužby tak na vyhlášení výsledků do luxusního hotelového komplexu dorazila pouze sbormistryně Alena Kostková s malým doprovodem. Mobilním telefonem však mohla posléze do zkušebny Rolničky hlásit: Zlaté pásmo! Po jejím návratu sičekající zpěváčci vysloužili pochvalu a zisk zlata oslavili veselím. Diplom a krásný pocit si tak nočním vlakem odvezl již celý sbor. Po mezinárodní soutěži v Pardubicích si Štývarčata připsala druhý velký úspěch během necelého půlroku.
V následujícíčásti si můžete přečíst hodnocení jednotlivých porotců tak, jak je uvedli do oficiálních hodnotitelských listů. Czesław Freund Výběr skladeb a stavba programu: Ambitny, ró|norodny program stylistycznie, fakturalnie Technická úroveň interpretace: Dobra dykcja, zgranie barwowe. Dobra proporcja w głosach. Bardzo muzykalne prowadzenie fraz. Celkový umělecký dojem: Du|a dbało[ o kultur brzmienia. Bardzo dobre wra|enie artystyczne. Zespół swobodny w interpretacji. Sbor byl zařazen do pásma: Złoto Poznámky: Program wykonany z pamici! ***
Jaroslava Modrochová Výběr skladeb a stavba programu: Velmi dobrá, promyšlená stavby soutěžního programu, odpovídající charakteru festivalu. Technická úroveň interpretace: Zdravě vedené hlasy, smysl pro frázování, kompaktní zvuk. Celkový umělecký dojem: Sbor zpívá se zaujetím, využívá kontrastu. Pěkné provedení závěrečné skladby. Sbor byl zařazen do pásma: Zlato Poznámky: Zařazení písně P. Ebena. *** Jan Rozehnal Výběr skladeb a stavba programu: Pěkný různorodý výběr soutěžního programu. Výborný Mikula! Technická úroveň interpretace: Poněkud rychlý Britten - rozmazaný závěr, ale celkově hezký. Děti zpívajíčistě. Velmi dobrý soprán. Celkový umělecký dojem: Příjemné kulturní zpívání. Sbor byl zařazen do pásma: Zl.-St. Poznámky: Chvála p. sbormistryni, že dokáže vést v Třinci tak pěkně pěvecký sbor. *** Poznamenejme ještě, že ve zlatém pásmu velkých sborů se umístilo kromě ŠDS ještě šest dalších sborů včetně smíšeného sboru Collegium Canticorum z Českého Těšína a Holešovského dětského sboru "Moravské děti". Vítězem kategorie stojícím nad všemi pásmy se stal maďarský Monteverdi Choir. Stříbrné pásmo v malých sborech získaly i dva dětské sbory z regionu - Caro / Bel canto ze ZŠ Kaštanová Třinec a DPS Skřivánek ze ZŠ Suchdol nad Odrou.
2006 6. ročník přehlídky dětských a mládežnických sborů 3. března 2006, DDM Třinec Již pošesté se na konci zimy sjely do třineckého DDM menší i větší zpěváčci z okolí města. Pozvání na přehlídku, která se začíná velmi jistě stávat pěknou tradicí, přijalo celkem šest sborů; za pořadatele pak vystoupila Štývarčata a přípravný sbor Budulínek. Čestný host a posléze i hodnotitel akce Václav Štývar tak spolu se všemi účastníky vyslechl pěvecká tělesa různého obsazení či žánrového zaměření - od dětských sborů základních škol po mládežnické smíšené sbory, od barokní hudby po popové písničky. Právě různorodost repertoáru a možnost přímé konfrontace různých způsobů vedení sborů pak přispívá k tomu, že se přehlídka stává přínosným zdrojem vzájemné inspirace a poučení se. Před zraky a slechy svých vzdálených "kolegů" tak postupně předstoupily sbory: Budulínek (DDM Třinec, pod vedením Mgr. Vlasty Kantorové, klavír Mgr. Taťána Mruzková) Zpívata (ZŠ Pod Zvonek Český Těšín, vedl Mgr. Radomír Brozda, za klavír usedl Mgr. Tomáš Waclawek) Caro (ZŠ Kaštanová, vedla Mgr. Anna Kajzarová, klavír Mgr. Jiří Zabystrzan) Plamínek (Masarykova ZŠ Hnojník, sbormistryně Táňa Farná, klavír Markéta Husová) GAMI (ZUŠ Bystřice, pod vedením Andrey Bodečkové) Sbor Gymnázia Třinec (řídila Mgr. Vlasta Kantorová) Smíšený sbor Bel Canto (ZŠ Kaštanová, Mgr. Anna Kajzarová, klavír Mgr. Jiří Zabystrzan) Na závěr vystoupil i pořádající Štývarův dětský sbor (vedla Alena Kostková, klavír Jan Nowak) Přehlídku jako obvykle uzavřelo posezení pro sbormistry s hodnocením Václava Štývara. Vzhledem k počtu zúčastněných sborů vyzněla celá akce jednoznačně kladně. Všem zúčastněným patří velký dík za jejich záslužnou uměleckou a pedagogickou práci.
Caro ZŠ Kaštanová Třinec.
Sbor Plamínek z Masarykovy základní školy Hnojník.
Štývarčata a pětilistá růže 15. - 18. června 2006
Když si Štývarčata s Medvíďaty domlouvala návštěvu Českého Krumlova, tak vůbec netuašila, co je vlastně čeká. Název Slavnosti pětilisté růže sice v e-mailové komunikaci nechyběl, kdo však mohl vědět, co se pod tímto jménem skrývá? I kdyby se v Krumlově zrovna nic neodehrávalo, byl by výměnný pobyt v mnohém výjimečný. Krásné historické centrum města, možnosti výletů do okolí a velmi vřelé přijetí hostitelů by udělaly z koncertního zájezdu skvělý víkend. Slavnosti však všemu nasadily korunu. 365 dní v roce je Český Krumlov nádherný, tajemný a mysteriózní. Často zasmušilý, jen občas zářiivý. Na 3 dny v roce se náhle rozzáří více, říká bulletin vydaný k tomuto ročníku. Slavnosti pětilisté růže mají své kořeny v roce 1589, kdy pan Vilém z Rožmberka pověřil svého bratra Petra Voka konáním velkolepého turnaje, na který měl pozvat všechna bratrská města, která měla - stejně jako Český Krumlov - v erbu pětilistou růži. Slavnosti v současném provedení kopírují oficiální ceremonie spjaté s touto historickou událostí, a to včetně pátečního nočního Ohňového průvodu a sobotního Slavnostního kostýmovaného průvodu městem. Kromě toho se celé srdce města uzavře (aby se mohlo vybírat mýtné od "cizáků a nahodilých hostí"), a hosté se mohou zúčastnit mnoha koncertů středověké hudby, divadelních představení, vystoupení kejklířů, žonglérů, fakírů, hadích žen, mohou také navštívit zámek či zámecké zahrady, movití šťastlivci shlédnou i divadelní hry v unikátním amfiteátru s otočným hledištěm. A do toho všeho veselí a krásy se podařilo vměstnat hned tři vystoupení Štývarčat. První společný koncert s přípravným sborem Lentilky se konal v pátek 16. 6. v nově otevřené Panoramatické zahradě. Samotná zahrada je nevelká a velmi prostá, skýtá však krásný rozhled na panorama hradu, zámku i města (viz fotografie). Druhý koncert proběhl v sobotu v opět nově (po dlouhé době) otevřené a zatím jen částečně zrekonstruované synagoze. Tady s ŠDS zazpíval hlavní koncertní sbor Medvídata Český Krumlov. Zvláště toto vystoupení lze považovat za velmi vydařené. Akustika holých zdí sice nebyla příliš vhodná pro rychlejší skladby, synagoga se však zaplnila nad očekávání velkým množstvím posluchačů, kteří délku dozvuku snížili. Počet návštěvníků překvapil i proto, že se synagoga nacházela poněkud
stranou všeho dění, mimo oficiální brány slavností. Nakonec si Štývarčata zazpívala v neděli před odjezdem při mši v Kostele sv. Víta, kterou při příležitosti slavností navšítivil i papežský vyslanec z Vatikánu.
Je už asi zcela zřejmé, že se zpěváčci nemohli nudit. Téměř všechen volný čas trávili ve středověkém městě, a navíc se stihli během sobotního dopoledne projít na zříceninu hradu zvanou Dívčí kámen. Český Krumlov uvítal Štývarčata s otevřenou náručí a přinesl jim nejednu radost. Za to si poděkování zaslouží kromě sbormistra Medvíďat Lukáše Holce i pořadatelé Slavností.
TÁBOR ZPĚVÁČKŮ 2006 V Nýdku je vždy chladněji. O něco málo vyšší nadmořská výška, specifické mikroklima lesa, chladná říčka Hluchová a milosrdný stín korun stromů dělají z vysokých teplot v Třinci krásné léto a rozmarným hrátkám dávají zelenou. Pojďte taky!
Zpěváčci nezahálejí, ani když už je vysvědčení definitivně doma. Na tradiční třináctidenní odpondělkadosobotový tábor se jich letos sice sjelo až netradičně málo - pouze 41, neznamenalo to však, že by táborová činnost nějak ochabla. A všichni ti, kteří zůstali doma, mohou se slzou v oku zpytovat svědomí, protože lepší počasí si táborníci ani nemohli přát. Jen o víkendu a poslední pátek, a to navíc vždy jen odpoledne, se na tábor snesla z nebe voda, jinak počasí připomínalo dva týdny strávené o rok dříve v Burgasu. Táborníci se rozdělili do pěti oddílů, okusili zpívání, a hned druhý den se vydali na Cestu kolem světa za 80 dní, celotáborou hru inspirovanou románem Julesa Verna. Pro účely celotáborovky bylo vytvořeno sedm tzv. "kontinentů", což byly průřezové skupinky složené z táborníků od nejmladších po nejstarší. Žádná skupina tak nebyla věkově zvýhodněna. V rámci hry absolvovaly kontinenty několik vyloženě soutěžních etap, které byly inspirovány událostmi z již zmiňované knihy, zároveň se ale do celkového hodnocení započítávaly i úspěchy při tvořivých činnostech, jako byly například příprava oděvů typických pro jednotlivé světadíly či stavby z lesních materiálů.
Počasí lákalo také k vodě. Hluchovka jí sice v suchých dnech zrovna neoplývala, na osvěžení se naštěstí stačila. Zaplavat si v potoce se však nedá nikdy, a proto se tábor hned třikrát vydal
na bazén. Poprvé pěknou celodenní túrou na Bahenec, podruhé o dost kratší cestou na chatu Energetiky nad Hrádkem, a potřetí, tentokrát už raději autobusem, do akvaparku Olešná. V případě bazénu na Bahenci bylo koupání odměnou za krásnou, nicméně poněkud náročnější vycházku. A radosti přineslo hromadu.
V sobotu navštívili tábor rodiče. Ti však ke svému překvapení našli místo dětí pouze prázdné stany a uzamčenou budovu. Táborníci se na ně totiž velmi dobře připravili - ke svým potomkům byli rodiče pouštěni postupně, museli si projít celou budovu a navšívit stanoviště všech kontinentů. Vůbec proto nemohli tušit kdy (a zda vůbec) své dítko potkají. Takto si dospělí zasoutěžili a hrou nasáli atmosféru tábora. Den s rodiči tím samozřejmě nekončil. Následoval tradiční koncert a pak volný čas pro rodiny.
Nezapomněli jsme na něco? Na zpívání? Samozřejmě, tábor zpěváčků především zpívá. Zpívá na dvou zkouškách denně, také u táborového ohně, na cestách, a ovšemže na koncertech. Již zmíněný koncert pro rodiče se koná vždy v polovině tábora, a ten pro důchodce v nýdeckém penzionu zase k jeho konci. K vystoupením ale vždy vede dlouhá práce na již zmiňovaných zkouškách. Menší zpěváčci pod vedením Renaty Kunzové postupně nacvičili několik písniček včetně Zlobivého pejska Václava Štývara, vůbec se přitom nebáli hrát na pokličky, vařečky, triangl či zobcové flétny. Skupina starších se letos mohla opírat o relativně velké procento členů ŠDS (a to i z řad vedoucích), sbormistryně Alena Kostková se proto směle pustila i do dvou poněkud náročnějších tříhlasých lidových písní v úpravě Jiřího Laburdy (Ej ráno, ráno; Tráva neroste), které doplnila několika "štývarovkama" (Orinoko, Rybářská latina, Šťastné mládí). Krátce si zazpíval i sbor vedoucích, na obou koncertech uvedl Tři finské písně v úpravě Václava Štývara. Vystoupení se vydařila, zvláště koncert v Penzionu pro důchodce se i svou délkou blížil běžnému koncertnímu vystoupení.
Nelze však zastírat, že tento tábor měl své temnější stránky. Obzvláště dvě noční hry byly velmi temné. Nebo i nutnost uklízet není zřejmě každému příjemná. Pořádek ale musí být. Viď, Kláro?
Neměli bychom zapomenout na ty, kteří se o zpěváčky celý tábor starali. Kromě sbormistryň Renaty Kunzové a Aleny Kostkové to byli: vedoucí oddílů: 1. oddíl "č.1" - Jan Nowak 2. oddíl "Žyrafi" - Andrea Bodečková, Jan Kantor 3. oddíl "" - Zuzana Lasotová, Pavla Staszková 4. oddíl "Smajlíci" - Radana Vajbarová, Pavlína Wawroszová 5. oddíl "Rošťáci" - Kateřina Delinčáková, Barbora Bodečková hospodářka tábora - Jana Heczková zdravotník - David Heczko vařili Přemysl Blažek a Ivana Kuligová v noci hlídal Richard Sikora pomáhal i Pavel Aleš Mikuš A pro pořádek - tábor začal v pondělí 3. 7. a skončil v sobotu 15. 7. 2006.
Medvíďata a počasí 12. - 15. října 2006 Neuplynuly ani čtyři měsíce, a z Krumlova vyrazil do Třince další autobus zpěváčků. V červnu se vracela Štývarčata ze středověkého města domů, tentokrát se vydala Medvíďata do podhůří Beskyd. A počasí jako by se opakovalo. Stejně jako v červnu bylo krásně. Byl čtvrtek večer a Třinci na tři n(o)ci přibylo přes čtyřicet obyvatel. Ti však nepřijeli zahálet, ale zpívat, a museli brzy na kutě, protože pátek začínal pěkně zostra - o půl osmé se začaly oba sbory scházet v DDM, aby se připravily na dopolední koncert pro základní školy. Do místního sálu se podařilo přilákat neuvěřitelný počet posluchačů, snad kolem čtyř stovek. Ti si vyslechli první společné vystoupení Medvíďat a Štývarčat v Třinci. A nutno dodat, že hlavně na pódiu bylo veselo. Medvíďata pak odpoledne vychutnávala krásy podzimu při návštěvě Hukvald (kvůli exkurzi do Janáčkova muzea) a Štramberka (při rychlovýběhu na Štramberskou trúbu). Západ slunce byl tím nejlepším zakončením náročného, ale pěkného dne.
Koncert na nám. TGM zahájila Štývarčata. Další ráno však uchystalo nemilé překvapení. V rozporu s předpovědí počasí padla na Třinec a okolí mlha, která se rozptylovala jen velmi nesměle. Koncertní premiéra na zrekonstruovaném náměstí T. G. Masaryka se tak místo v hřejivých barvách babího léta odehrála v šedém závoji chladu, což se bohužel podepsalo i na návštěvnosti koncertu. Jeho kvalita však podmínkám neodpovídala - oba sbory dokázaly zopakovat veselá vystoupení a pobavit tak všechny příchozí. Počasí prostě nemůže zkušené sbory vyvést z míry!
Medvíďata předvedla svůj velmi pestrý program.
Sbormistr Lukáš Holec koncerty nejen řídí. Také hraje a zpívá. Na závěr připravila Štývarčata Medvíďatům stejný program, jaký měla v Krumlově - nedělní vystoupení v kostele. Konkrétně v katolickém, kde je ŠDS pravidelným hostem. Tentokrát však přenechala větší část koncertu Medvíďatům, která tak mohla uplatnit i svůj repertoár duchovní hudby.
Po koncertě se Medvíďata s Třincem rozloučila. A doma zůstal dobrý pocit z vykonané práce. Až na pochmurné počasí se i druhá epizoda spolupráce se zpěváky z Českého Krumlova velmi vydařila a i proto bude nadále oba sbory vázat srdečné přátelství. Zase někdy na viděnou!
Zlatý diplom z Jičína VI. celostátní soutěž dětských pěveckých sborů, Nový Jičín 17.-19.12.2006 Soutěž v Jičíně byla pro Štývarčata v posledních letech již tradicí, motivace v podobě zisku zlatého pásma navíc přetrvávala i po vícenásobné účasti. Konání šestého ročníku však předcházely poměrně zajímavé okolnosti. Značné množství sborů se odhlásilo se zdůvodněním, že povinná polyfonní skladba Duo Seraphim je příliš obtížná. Organizátoři zareagovali jejím zrušením, přesto však účastníky zpět nenalákali. V Novém Jičíně se tak sešlo pouze sedm sborů. Že Duo Seraphim je pro všechny oříškem, se potvrdilo. Ani Štývarčata se nevyhnula nejistým místům, nicméně v porovnání s jinými sbory se se skladbou vypořádala dobře a snad i díky tomu se v konečném hodnocení objevila ve vytouženém zlatém pásmu. Ke společné radosti dokonce společně s kamarády se Zlína - Canticou. Po několika pokusech dosáhl ŠDS v Novém Jičíně nejvyšší mety a dalšího ročníku se účastnit nejen nemusí, ale podle regulí soutěže jako vítěz ani nemůže. Soutěžní program ŠDS: Sanctus (Missa brevis) - Zdeněk Pololáník Duo Seraphim - Tomás Luis da Victoria (povinná) Fašank - Luboš Fišer All inventore del metronomo - Ludwig van Beethoven (povinná) Zajac kosí otavu - lidová, Zdenko Mikula
Ze soutěžního vystoupení.
Výsledky soutěže: Zlaté pásmo: DPS Cantica Zlín, sbormistři Tereza a Josef Surovíkovi se Zvláštní cenou za výrazovou interpretaci skladeb a dramaturgii soutěžního vystoupení Štývarův dětský sbor z Třince, sbormistryně Alena Kostková se Zvláštní cenou Janu Nowakovi za klavírní spolupráci Stříbrné pásmo: Kantiléna z Luže, sbormistryně Dana Pražáková Da Capo ZUŠ Rokycany, sbormistryně Alena Vimrová Bronzové pásmo: Paleček z Nového Města n/M, sbormistryně Magdalena Kožnarová DPS Sasanka z Orlové - Lutyně, sbormistryně Gabriela Šařecová Za nedodržení pravidel soutěže při soutěžním vystoupení (překročení věkového limitu) z hodnocení vyřazen: DPS Rosnička z Bruntálu, sbormistr Jaroslav Číhal.
2007 Na Sacra Praga opět stříbrní IV. ročník Mezinárodního soutěžního festivalu duchovní hudby Musica Sacra Praga, 22.–24. června 2007 Obvyklý víkendový výjezd za pěveckým kláním musel tentokrát začít již v pátek ráno. Soutěž, které se Štývarčata neúčastnila poprvé, se tentokrát podařilo šťastně spojit s návštěvou přátel, sboru Rolnička. Sbormistr Karel Virgler pozval ŠDS na společné vystoupení s mladšími odděleními Rolničky do krásného sálu Pražského Hlaholu na březích Vltavy poblíž Žofína. Štývarčata sice koncertem zároveň ladila formu na sobotní sborové měření sil, soutěžnímu programu se však zcela vyhnula. Po třech duchovních skladbách přešla na lidový repertoár, na který vhodně navázala závěrečná lidová píseň v úpravě Petra Ebena Poděbradská brána v podání všech tří zúčastněných sborů.
Pravda, nevýhodou nabitého programu byl nedostatek času navštívit samotnou matičku Prahu. Na akustickou zkoušku bylo třeba vyrazit již před sobotním polednem, soutěž se navíc konala v Kulturním domě Ládví v Kobylisích, tedy poněkud mimo historické centrum města. K prohlídce města se proto zpěváčci snažili využít každé chvilky, například i relativně krátké prodlevy mezi vystoupením a vyhlášením výsledků soutěže. Samotný sál kulturního domu příliš sborovému zpěvu nepřeje, podmínkou byl navíc zpěv a capella. I vítězné sbory se tak potýkaly s určitými drobnějšími problémy. Štývarčata si vyzpívala stříbrné pásmo tímto programem: Javorový, Ostrý - upr. Václav Štývar Duo Seraphim - Tomás Luis da Victoria Tota pulchra se - Maurice Duruflé Sanctus - Anton Brucker Ave Maria - Bohuslav Martinů K pásmu nejvyššímu, na které dosáhl komorní sbor Ostravského dětského sboru se sbormistrem Milanem Chromíkem, chyběl ŠDS podle porotců jen krůček. Po vyhlášení však nikdo dlouho neotálel, všichni vyrazili do večerní Prahy. V neděli dopoledne již totiž zpěváčky unášel vlak zpět do Slezska.
Výňatek ze článku Musica Sacra Praga Jiřího Koláře (www.ucps.cz, 6. 7. 2007, zkráceno): Třinecký sbor si pro pražskou soutěž připravil velice zajímavý a technicky i výrazově náročný program (Victoria, Duruflé, Bruckner, Martinů). Výborným unisonem zaujal již v první jednohlasé úpravě působivé lidové písně Javorový, Ostrý (V. Štývar). Ale i provedení dalších skladeb, kterému by bylo možno vytknout jen drobné intonační kazy a méně pestrou práci s dynamikou, nezůstalo nic dlužné zaslouženému renomé tohoto sboru, který spolu s ruským smíšeným sborem zůstal jen těsně pod hranicí zlatého pásma.
Ve výhni boha Apollóna Řecko, Leptokaria, 17. - 26. srpna 2007
Po dobré, pět let staré zkušenosti s pobytem na Olympské riviéře v letovisku Nei Pori se Štývarčata vydala do nedaleké Leptokarie, města většího a značně živějšího. Písečnou pláž vystřídala písčito-oblázková, což byla změna k lepšímu - voda byla průzračně čistá, ke sledování medúz jako stvořená. Ale abychom nezapomněli, i cesta byla příjemná, moderní autobus poskytoval relativní komfort a téměř přesně 24 hodin cesty docela dobře uteklo.
Čilý ruch a hemžení v Leptokarii nemusí vyhovovat každému. Řada obchodů, restaurací, barů a stánků ale skýtá mnoho požitků hlavně chuťovým buňkám - gyros můžeme vřele doporučit. Živo bylo i na pláži, na čemž měli lví podíl i členové Štývarova dětského sboru. Teplotu moře umí Řekové dobře nastavit, voda nebyla studená, ale ani teplá. Osvěžovala. Tedy podmínky pro radostné dovádění jako stvořené. Mráčky odpluly někam daleko, takže bylo třeba se chránit před slunečními paprsky, k žádné větší újmě na zdraví však nedošlo. A počet utopených zpěváčků rovněž nepřekročil normy EU.
Nelze si příliš stěžovat ani na ubytování, až na jednu drobnost - jen pár metrů dělilo hotel od zřejmě největší diskotéky ve městě. O půlnoci tak začínala nechtěná zábava, která byla pro část osazenstva nevyhnutelná. Zavřená okna problém částečně řešila. Úzká ulička mezi budovou hotelu a zídkou (sloužící jako plot) však bohatě stačila na zkoušky celého sboru. Hlavně poskytovala potřebný klid k práci, který aby člověk v přímořském letovisku obvykle hledal zvětšovacím sklem. A i když ze studijních důvodů převažovaly dělené hlasové zkoušky na pokojích, pár společných večerů v příjemném stínu zdí bude ke vzpomínkám na Leptokarii nepochybně patřit. Stejně jako strava, připravovaná v téměř polních podmínkách. Kuchyně bojovala ze všech sil, a výsledek se dostavil. V nečekaně dobré kvalitě. Třikrát hurá!
Pravidelný denní rytmus narušil náročný celodenní výlet lodí s několika zastávkami, jehož cílem byl ostrov Skiathos. Hned ranní plavbu lodí využil sbor k asi třičtvrtěhodinovému koncertování na horní palubě. Přezpívat lodní šroub a hlavně vítr bylo docela heroický výkon, vystoupení nicméně proběhlo bez problému a se zájmem spolucestujících. Vyhlídkový Apollón pak všechny dovezl na rozehřáté pláže a nakonec i na zmiňovaný ostrov Skiathos, do jeho stejnojmenného největšího města. To dýchalo historií, prohlédnout si starobylé uličky a malý pravoslavný kostel jistě stálo za to.
A samozřejmě nesmí chybět společná fotografie s kapitánem lodi. Jakoby už bylo na místě bilancování, blížil se konec týdne u moře. Zapomenout však nelze na závěrečný koncert, který patřil asi k nejvydařenějším svého druhu. Ochotné a sympatické delegátce zájezdu se podařilo zajistit místo na náměstí pod živou pěší zónou, pro samotný sbor pak bylo domluveno jednoduché nazvučení. A ač byli zpěváčci během svého večerního vystoupení v docela hezkém šeru, přilákali početné publikum. I prostředí bylo velmi příjemné, a tak museli být všichni po hodině zpívání spokojeni.
Po nás potopa nemohlo ve vyschlém Řecku vůbec platit. Naopak - požáry, které brzy po odjezdu sboru zahalily dýmem rozsáhlé oblasti bývalé antické říše, dávají nadpisu smutně za pravdu. Zpáteční cesta byla opět svižná a pohodlná.
Zazpívaj, slavíčku Zlín, 14. - 16. září 2007 Sbormistr zlínské Canticy Josef Surovík svou nabídkou k účinkování na zářijovém festivalu značně zamotal Štývarčatům hlavu. Již samotný termín nezapadá zrovna do doby, kdy bývají sbory v nejlepší formě, pozvánka navíc přišla velmi pozdě. Na druhou stranu nabídl tři vystoupení, která, jak se později ukázalo, rozhodně stála za to. Co tedy zbývalo... v horku Olympské riviéry se zpěváčci snažili vypilovat program včetně společného kusu na galakoncert - často uváděné kantáty Bohuslava Martinů Otvírání studánek. Manželé Surovíkovi umí překvapit. Někdy náhlým pozváním, jindy třeba dramaturgií a provedením koncertu. Tentokrát se jim to podařilo ubytováním, které Štývarčatům zařídili na koňském ranči Březůvky.
Na slíbené projížďky na konících však bohužel nevyšel čas. Festivalový jízdní řád toho Štývarčatům moc nedovolil. Jméno sboru totiž figurovalo na programech pátečního, sobotního i nedělního koncertu. A tak se autobus v pátek brzy po ubytování vydal do evangelického kostela ve Zlíně, který třinečtí zpěváčci již důvěrně znají ze své předchozí návštěvy Baťova města. V rozporu s vybraným prostorem nezpíval žádný ze sborů (Cantica, ŠDS, Zvonky Hulín) příliš duchovní repertoár, koncert tak byl veselý a vděčný. Následoval malý raut. Sobotní dopoledne bylo pracovní. Tříhodinová společná zkouška na Otvíraní studánek dala všem zúčastněným zabrat. Poobědový odpočinek byl proto opravdu nutný. I odpoledne bylo plné, po prohlídce muzea obuvi následoval krátký rozchod po městě a v zápětí akustická zkouška a pak opět společná zkouška na Otvírání studánek, obojí již v sále Filharmonie Bohuslava Martinů v Domě umění ve Zlíně. Na večerním Galakoncertu se tentokrát představilo sborů pět - Radost Praha, Moravské děti (Holešovský dětský sbor), Cantica Zlín, ŠDS a Cantica laetitia Zlín. Velmi vydařený večer v krásném sále vyvrcholil již několikrát skloňovanou kantátou Bohuslava Martinů ve společném podání pěti sborů, které řídil sbormistr pražské Radosti Vladislav Souček. Sólového partu se ujala sbormistryně Canticy Tereza Surovíková, violu si zahrála sbormistryně ŠDS Alena Kostková. Na samotný závěr zazněla ještě titulní píseň festivalu - Zazpívaj slavíčku. Spolupráce všech skončila úspěchem a dalším malým rautem.
A ani o neděli nelze říct, že by nikdo nic nedělal. Dopoledne strávili zpěváčci ve zlínských filmových ateliérech, kde shlédli kromě samotných dílen i projekci několika animovaných loutkových filmů. Ve spěchu pak opustili své čtyřnohé přátele a přesunuli se do nádherného Poutního kostela Panny Marie ve Štípě, kde odpoledním koncertem společně s Radostí Praha a oběma zlínskými Canticami festival zakončili. Tedy pardon - festival zakončil, jak bylo dobrým zvykem, malý raut.
2009 Štývarčata na Rolničkových svátcích písní Praha, 20. - 22. 3. 2009 Dlouholetí přátelé Štývarčat pražská Rolnička a její sbormistr Karel Virgler pozvali ŠDS na staronové Rolničkové svátky písní. Festival se skládal ze tří koncertů a Štývarčata měla tu čest zazpívat si na hlavním koncertě právě s Rolničkou a také s pražskou Radostí (sbormistři Vladislav Souček a Andrea Sušilová) v sále pražského Hlaholu. Jako obvykle si všechny tři zúčastněné sbory zazpívaly na závěr koncertu společně. Svůj pražský pobyt zakončila v neděli Štývarčata ještě zpíváním na mši v kostele sv. Václava na nám. Svatopluka Čecha.
ŠDS lákal do svých řad Třinec, nám. TGM; 10. září 2009, 16 hodin Novou sezónu začala Štývarčata koncertem na jednom z nejživějších míst v Třinci, na náměstí TGM. Vystoupením přímo mezi procházejícími lidmi se snažila přitáhnout do svých řad i do řad přípravných sborů nové malé i větší zpěváky. Program složený z lidových a populárních písní trval téměř třičtvrtěhodinu a zaujal mnohé kolemjdoucí. Počasí naštěstí sboru přálo, díky za to!
