Univerzita Palackého v Olomouci LékaĠská fakulta a Spolek medikİ LF UP v Olomouci
XLV.
1. vydání Editorky © Hana Kolářová, Eliška Sovová, 2012 © Univerzita Palackého v Olomouci, 2012 Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost. ISBN 978-80-244-3086-7
Vážení přátelé, právě jste na začátku brožury, která shromažďuje abstrakty ke Studentské vědecké a odborné činnosti (SVOČ) v roce 2011/2012. Tato konference se pravidelně koná každým rokem na půdě Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. SVOČ nám studentům umožňuje pod odborným vedením rozvíjet vědeckou a výzkumnou činnost. Utváří naše osobnosti k obrazu svému a dává nám tak možnost aktivně vstoupit do světa vědy. Rozvíjí naše schopnosti v oblasti spolupráce studentů a pracovníků fakulty, pomáhá zlepšovat efektivitu komunikace a v konečném důsledku tvaruje i sebedůvěru studenta. Ralph Waldo Emerson řekl: „Každý, s kým se v životě potkám, mě v něčem předstihuje. Tak se od něj učím.“ Vezměme si z tohoto citátu příklad a nasávejme informace od starších a zkušenějších. Buďme vděční svým vedoucím za to, že nám pomáhají při prvních krůčcích publikace ve vědecko-odborné činnosti a my tak můžeme vysílat nové impulsy naší vědecké práce do akademické obce. Závěrem bych chtěla poděkovat všem konzultantům, kteří nám věnovali svůj volný čas a studentům za odvahu vrhnout se do vědecko-výzkumného víru.
Veronika Jančíková, předsedkyně Spolku mediků
OBSAH: Program XLV. Konference studentských vědeckých prací ......................... 11 KLINICKÉ OBORY Selhání PPI v léčbě krvácení z peptických lézí gastroduodena Aiglová R. .................................................................................................. 19 Senzitivita, specificita a přesnost transabdominální ultrasonografie, endosonografie, aspirační tenkojehlové biopsie a PET/CT v diagnostice lézí pankreatu Balejová G. ................................................................................................ 20 Sledování hladiny neopterinu jako markeru systémové imunitní odpovědi u pacientů s karcinomem Bartoušková M., Jandl M., Šustková Z. ..................................................... 21 Neurobiologie hraniční poruchy osobnosti Buchová K. ................................................................................................ 22 Význam 18F- FDG PET/ CT v detekci sekundárních nádorů u nemocných s monoklonálními gamapatiemi Foral D. ...................................................................................................... 23 Přístrojová (elektromyografická) analýza pohybu u hemiparetických pacientů Freiwaldová B. ........................................................................................... 24 Kvalita života pacientů po prodělané hluboké žilní trombóze dolních končetin Gablíková G., Kamasová M., Buchta D. ................................................... 25 Sepse na lůžkách interního oddělení Habermann J., Průšová J. ........................................................................... 26 Porovnání makroskopického a histologického nálezu u pacientů s Barrettovým jícnem před a po radiofrekvenční ablaci Halašková V. ............................................................................................. 27 Terapeutické monitorování 6-merkaptopurinu Hažmuková A. ........................................................................................... 28 Léčba neurologických onemocnění botulotoxinem Hellsteinová Z., Svrčinová T. .................................................................... 29
5
Terapeutická stimulace pomocí Vojtovy metody v zobrazování FMRI Hok P. ........................................................................................................ 30 Kojení jako prevence dětské obezity Jasenská G. ................................................................................................ 31 Objektivizace terapeutického senzorického vstupu u pacientů po rehabilitaci Juránek S. ................................................................................................... 32 Detekce diferencovaných karcinomů štítné žlázy neakumulujících 131I pomocí 18F-FDG PET/CT za stimulace endogenního TSH Korandová E. ............................................................................................. 33 Porovnávání výskytu vzdálených metastáz u nemocných s kolorektálním karcinomem v roce 1997 a 2002 Kubalová L., Bollová E. ............................................................................ 34 Přínos časného Holterovského EKG monitoringu pro detekci paroxysmální fibrilace síní u pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou Markovičová G., Nachmilnerová I., Šánková J. ........................................ 35 Ovlivnění krevního tlaku spironolaktonem u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí v závislosti na věku a pohlaví Matějková M. ............................................................................................. 36 Srovnání efektu endovazální a epikardiální stimulace levé komory u pacientů se srdečním selháním Mikulenková A. ......................................................................................... 37 Prevalence neurodegenerativního parkinsonismus v izolované populaci jihovýchodní Moravy Mikulicová L. ............................................................................................ 38 Specifikace kardiovaskulárního rizika u nemocných s obstrukční spánkovou apnoe Nádvorník V. ............................................................................................. 39 Vývoj profesionální kontaktní senzibilizace v posledních 4 letech Niesnerová M., Biolková V. ...................................................................... 40 Zhodnocení účinnosti PTRA u pacientů s renovaskulární hypertenzí Pospíšilová A. ............................................................................................ 41 Příčiny vzniku akutního infarktu myokardu u mladých pacientů Rendárová S. .............................................................................................. 42
6
Hodnocení vlivu skupinové terapie obezity Sovová M. .................................................................................................. 43 Prevence kardiovaskulárních onemocnění – časná repolarizace – marker fibrilace komor Štefánková Z. ............................................................................................. 44 Pozdní komplikace úspěšné léčby akutní myeloidní leukémie Šustková Z. ................................................................................................ 45 Korelace radiologických a histologických nálezů mozkových gliomů Šustrová Z. ................................................................................................. 46 Prevalence vrozených srdečních vad a dalších rizikových faktorů pro aortální direkci u pacientek s Turnerovým syndromem Vasiliu S. ................................................................................................... 47 Využití stanovení NT-proBNP jako pomocného ukazatele skríningu primárního hyperaldosteronismu Vašura A. ................................................................................................... 48 Zhodnocení souboru pacientů s generalizovanou sarkoidózou Vykoupil K. ............................................................................................... 49 KLINICKÉ OBORY – CHIRURGICKÉ Preoxygenace před celkovou anestezií Amanatidu A. ............................................................................................. 53 Přežívání nemocných po resekci jícnu pro karcinom Cibulková M., Haščáková K. ..................................................................... 54 Rotace opioidů – retrospektivní analýza Gocalová Z., Manová T. ............................................................................ 55 Hybridní výkony v cévní chirurgii Hanincová V., Kubalová L. ....................................................................... 56 Sledování změn nitroočního tlaku po laserové kapsulotomii Holubová P., Chovancová P. ..................................................................... 57 Hojení rány v závislosti na hodnotách glykemie u pacientů s diabetem mellitem Homolková L. ............................................................................................ 58
7
Antibiotika v poresuscitační péči Jor O. ......................................................................................................... 59 Výsledky léčby a prognostické faktory orofaryngu Kalivoda I. ................................................................................................. 60 Regrese hypertrofie svaloviny levé komory u nemocných po implantaci aortální bioprotézy vzhledem k pooperační hodnotě iEOA. Konečný J. ................................................................................................. 61 Ambulantní urodynamika a telemetrie v urologii Luňáček L. ................................................................................................. 62 Přínos sonografie pro operační řešení očních komplikací diabetu Macurová M., Rybáriková M., Staňková P. .............................................. 63 Přezívání pacientů s karcinomem pankreatu po chirurgických výkonech Mráz P. ...................................................................................................... 64 Výsledky resekce nebo CTS biopsie u glioblastomů v elokventních zónách Novák V. .................................................................................................... 65 Foot blokáda – indikace, efekt, hodnocení pacientem (VAS, Likert) Novosadová J., Sucháček T. ...................................................................... 66 Koagulační poruchy v porodnictví Pachová J., Masariková A. ......................................................................... 67 Náhrada meziobratlové ploténky bederní páteře metodou XLIF Patlevič P., Stejskal P. ............................................................................... 68 Management ošetření tupého poranění hrudníku na urgentním příjmu Pohanka M. ................................................................................................ 69 Unikondylární náhrady kolenního kloubu Rivec J. ...................................................................................................... 70 PET/CT v předoperační a pooperační diagnostice karcinomu pankreatu Sadloňová A., Kepič P. .............................................................................. 71 Význam sledování minimální reziduální choroby u pacientů s kolorektálním karcinomem Szypulová M. ............................................................................................. 72 Vyhodnocení výsledků robotické prostatektomie Študent V. .................................................................................................. 73
8
Morbidita a mortalita po plicních resekcích pro plicní malignity Tomancová P. ............................................................................................ 74 Diagnostika a léčba pacientů v těžké sepsi Tylečková T., Jor O. .................................................................................. 75 Stanovení RhD genotypu plodu z periferní krve matky Xinopuls P. ................................................................................................ 76 TEORETICKÉ A PRE-KLINICKÉ OBORY Imunohistochemické zobrazení receptorů „vrozené“ imunity v periprostetických tkáních Algayerová L. ............................................................................................ 79 Sledování změn subcelulární distribuce proteinů ve vztahu k maligní transformaci Brychtová S., Dvořáková V. ...................................................................... 80 Vliv nádorového stromatu v progresi kolorektálního karcinomu Dvořáková V., Brychtová S. ...................................................................... 81 Frekvence chyb při kontinuálním monitoringu glykémie pomocí nového senzoru Enlite Frolová M. ................................................................................................. 82 Variabilita plicních interlobií v CT obraze Heřmanová Z. ............................................................................................ 83 Studium fotodynamických reakcí na nádorových buněčných liniích Homola D. ................................................................................................. 84 Bakterie s nebezpečným fenotypem rezistence k antibiotikům Honig P., Genzor S., Harcsa R. ................................................................. 85 Spokojenost probandů a vývoj klinického obrazu při kontinuálním monitoringu glykémie Chrástecká M., Smičková P. ...................................................................... 86 Hyperechogenita střev plodu jako signifikantní ultrazvukový marker pro stanovení rizika postižení plodu cystickou fibrózou Chudárková B., Cochofel A. ...................................................................... 87 Prediktory metastazování karcinomů plic (NSCLC) do mozku Kufa J. ........................................................................................................ 88
9
Glykemický index vybraných potravin u zdravých osob Matoušková J., Vlček J. ............................................................................. 89 Klinicky doporučené postupy v České a Slovenské republice Mikolajová S., Šašinková J., Dioszegi V. .................................................. 90 Prognostický význam markerů lékové rezistence u pacientů s karcinomy plic Posker J. ..................................................................................................... 91 Rezistence bakterií k antibiotikům a možnosti její genetické detekce Šubová K. .................................................................................................. 92 Trombotické komplikace hormonální antikoncepce Trulíková P. ............................................................................................... 93 ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ Úspěšnost léčby nádorů orofaryngu a jejich predikce. Retrográdní statistická studie Bárta T., Czudek Š. .................................................................................... 97 Poruchy erupce zubů Jasenský T. ................................................................................................. 98 Infekce dutiny ústní virem HPV ve vztahu k životnímu stylu Kroumanová J., Obroučková M. ................................................................ 99 Orální zdraví kardiologických pacientů Pohanka Š., Flodrová L., Riesová M., Koždoňová J. .............................. 100 Predikce růstu Šenovský P., Klimešová M., Horká P., Janovská R., Soldánová V. ........ 101 Přínos artroskopie pro diagnostiku a terapii vnitřních poruch temporomandibulárního kloubu Vyhlídalová P. ......................................................................................... 102
10
Program XLV. Konference studentských vědeckých prací 9. května 2012 Velká posluchárna 7:45 – 8:00 Zahájení 8:00 – 9:00 Klinické obory Aiglová R. – Selhání PPI v léčbě krvácení z peptických lézí gastroduodena Balejová G. – Senzitivita, specificita a přesnost transabdominální ultrasonografie, endosonografie, aspirační tenkojehlové biopsie a PET/CT v diagnostice lézí pankreatu Bartoušková M., Jandl M., Šustková Z. – Sledování hladiny neopterinu jako markeru systémové imunitní odpovědi u pacientů s karcinomem ledviny Buchová K. – Neurobiologie hraniční poruchy osobnosti Foral D. – Význam 18F- FDG PET/ CT v detekci sekundárních nádorů u nemocných s monoklonálními gamapatiemi 9:20 – 10:20 Klinické obory Freiwaldová B. – Přístrojová (elektromyografická) analýza pohybu u hemiparetických pacientů Gablíková G., Kamasová M., Buchta D. – Kvalita života pacientů po prodělané hluboké žilní trombóze dolních končetin Habermann J., Průšová J. – Sepse na lůžkách interního oddělení Halašková V. – Porovnání makroskopického a histologického nálezu u pacientů s Barrettovým jícnem před a po radiofrekvenční ablaci Hažmuková A. – Terapeutické monitorování 6-merkaptopurinu 10:35 – 11:35 Klinické obory Hellsteinová Z., Svrčinová T. – Léčba neurologických onemocnění botulotoxinem Hok P. – Terapeutická stimulace pomocí Vojtovy metody v zobrazování FMRI
11
Jasenská G. – Kojení jako prevence dětské obezity Juránek S. – Objektivizace terapeutického senzorického vstupu u pacientů po rehabilitaci Korandová E. – Detekce diferencovaných karcinomů štítné žlázy neakumulujících 131I pomocí 18F-FDG PET/CT za stimulace endogenního TSH 11:50 - 12:50 Klinické obory Kubalová L., Bollová E. – Porovnávání výskytu vzdálených metastáz u nemocných s kolorektálním karcinomem v roce 1997 a 2002 Markovičová G., Nachmilnerová I., Šánková J. – Přínos časného Holterovského EKG monitoringu pro detekci paroxysmální fibrilace síní u pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou Matějková M. – Ovlivnění krevního tlaku spironolaktonem u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí v závislosti na věku a pohlaví Mikulenková A. – Srovnání efektu endovazální a epikardiální stimulace levé komory u pacientů se srdečním selháním Mikulicová L., Hellsteinová Z., Svrčinová T. – Prevalence neurodegenerativního parkinsonismu v izolované populaci jihovýchodní Moravy 12:50 – 13:40 Oběd 13:40 – 14:40 Klinické obory Nádvorník P. – Specifikace kardiovaskulárního rizika u nemocných s obstrukční spánkovou apnoe Niesnerová M., Biolková V. – Vývoj profesionální kontaktní senzibilizace v posledních 4 letech Pospíšilová A. – Zhodnocení účinnosti PTRA u pacientů s renovaskulární hypertenzí Rendárová S. – Příčiny vzniku akutního infarktu myokardu u mladých pacientů Sovová M. – Hodnocení vlivu skupinové terapie obezity
12
15:00 – 16:15 Klinické obory Štefánková Z. – Prevence kardiovaskulárních onemocnění – časná repolarizace – marker fibrilace komor Šustková Z. – Pozdní komplikace úspěšné léčby akutní myeloidní leukémie Šustrová Z. – Korelace radiologických a histologických nálezů mozkových gliomů Vasiliu S. – Prevalence vrozených srdečních vad a dalších rizikových faktorů pro aortální disekci u pacientek s Turnerovým syndromem Vašura A. – Využití stanovení NT-proBNP jako pomocného ukazatele skríningu primárního hyperaldosteronismu Vykoupil K. – Zhodnocení souboru pacientů s generalizovanou sarkoidózou
Malá posluchárna vlevo 7:45 – 8:00 Zahájení (Velká posluchárna) 8:00 – 9:00 Klinické obory – chirurgické Amanatidu A. – Preoxygenace před celkovou anestezií Cibulková M., Haščáková K. – Přežívaní nemocných po resekci jícnu pro karcinom Gocalová Z., Manová T. – Rotace opioidů – retrospektivní analýza Hanincová V., Kubalová L. – Hybridní výkony v cévní chirurgii Holubová P., Chovancová P. – Sledování změn nitroočního tlaku po laserové kapsulotomii 9:20 – 10:20 Klinické obory – chirurgické Homolková L. – Hojení rány v závislosti na hodnotách glykemie u pacientů s diabetem mellitem Jor O. – Antibiotika v poresuscitační péči Kalivoda I. – Výsledky léčby a prognostické faktory karcinomu orofaryngu Konečný J. – Regrese hypertrofie svaloviny levé komory u nemocných po implantaci aortální bioprotézy vzhledem k pooperační hodnotě iEOA Luňáček L. – Ambulantní urodynamika a telemetrie v urologii
13
10:35 – 11:35 Klinické obory – chirurgické Macurová M., Rybáriková M., Staňková P. – Přínos sonografie pro operační řešení očních komplikací diabetu Mráz P. – Přežívání pacientů s karcinomem pankreatu po chirurgických terapeutických výkonech Novák V. – Výsledky resekce nebo CTS biopsie u glioblastomů v elokventních zónách Novosadová J., Sucháček T. – Foot blokáda – indikace, efekt, hodnocení pacientem (VAS, Likert) Pachová J., Masariková A. – Koagulační poruchy v porodnictví 11:50 - 12:50 Klinické obory – chirurgické Patlevič P., Stejskal P. – Náhrada meziobratlové ploténky bederní páteře metodou XLIF Pohanka M. – Management ošetření tupého poranění hrudníku na urgentním příjmu Rivec J. – Unikondylární náhrady kolenního kloubu Sadloňová A., Kepič P. – PET/CT v předoperační a pooperační diagnostice karcinomu pankreatu Szypulová M. – Význam sledování minimální reziduální choroby u pacientů s kolorektálním karcinomem 12:50 – 13:40 Oběd 13:40 – 14:40 Klinické obory – chirurgické Študent V. – Vyhodnocení výsledků robotické prostatektomie Tomancová P. – Morbidita a mortalita po plicních resekcích pro plicní malignity Tylečková T., Jor O. – Diagnostika a léčba pacientů v těžké sepsi Xinopulos P. – Stanovení RhD genotypu plodu z periferní krve matky
14
Malá posluchárna vpravo
7:45 – 8:00 Zahájení (Velká posluchárna) 8:00 – 8:45 Zubní lékařství Bárta T., Czudek Š. – Úspěšnost léčby nádorů orofaryngu a jejich predikce. Retrográdní statistická studie. Jasenský T. – Poruchy erupce zubů Kroumanová J., Obroučková M. – Infekce dutiny ústní virem HPV ve vztahu k životnímu stylu 9:00 – 9:45 Zubní lékařství Pohanka Š., Flodrová L., Riesová M., Koždoňová J. – Orální zdraví kardiologických pacientů Šenovský P., Klimešová M., Horká P., Janovská R., Soldánová V.– Predikce růstu Vyhlídalová P. – Přínos artroskopie pro diagnostiku a terapii vnitřních poruch temporomandibulárního kloubu 10:00 – 11:00 Teoretické a pre-klinické obory Algayerová L. – Imunohistochemické zobrazení receptorů „vrozené“ imunity v periprostetických tkáních Brychtová S., Dvořáková V. – Sledování změn subcelulární distribuce proteinů ve vztahu k maligní transformaci Dvořáková V., Brychtová S. – Vliv nádorového stromatu v progresi kolorektálního karcinomu Frolová M. – Frekvence chyb při kontinuálním monitoringu glykémie pomocí nového senzoru Enlite Heřmanová Z. – Variabilita plicních interlobií v CT obraze 11:15 – 12:15 Teoretické a pre-klinické obory Homola D. – Studium fotodynamických reakcí na nádorových buněčných liniích
15
Honig P., Genzor S., Harcsa R. – Bakterie s nebezpečným fenotypem rezistence k antibiotikům Chrástecká M., Smičková P. – Spokojenost probandů a vývoj klinického obrazu při kontinuálním monitoringu glykémie Chudárková B., Cochofel A. – Hyperechogenita střev plodu jako signifikantní ultrazvukový marker pro stanovení rizika postižení plodu cystickou fibrózou Kufa J. – Prediktory metastazování karcinomů plic (NSCLC) do mozku 12:15 – 13:05 Oběd 13:05 – 13:55 Teoretické a pre-klinické obory Matouškouvá J., Vlček J. – Glykemický index vybraných potravin u zdravých osob Mikolajová S., Šašinková J., Dioszegi V. – Klinicky doporučené postupy v České a Slovenské republice Posker J. – Prognostický význam markerů lékové rezistence u pacientů s karcinomy plic Šubová K. – Rezistence bakterií k antibiotikům a možnosti její genetické detekce Trulíková P. – Trombotické komplikace hormonální antikoncepce
18:00 Slavnostní předávání cen, ukončení konference (Jídelna FN Olomouc)
16
KLINICKÉ OBORY
SELHÁNÍ PPI V LÉČBĚ KRVÁCENÍ Z PEPTICKÝCH LÉZÍ GASTRODUODENA Autor: Aiglová R. Školitelé: Procházka V., doc. MUDr. Ph.D., Šimková I., MUDr. II. interní klinika – gastro-enterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Peptický vřed je nejčastější příčinou krvácení v horní části trávicího ústrojí. Rozhodující diagnostickou a terapeutickou metodou je gastroskopie. Závažnost lézí posuzujeme pomocí Forrestovy klasifikace. Stupně I-IIb pak vyžadují ošetření metodami endoskopické hemostázy. Medikamentózní léčba inhibitory protonové pumpy, potlačením kyselé žaludeční sekrece, prokázala efektivitu na snížení recidiv krvácení i mortality. Přesto dochází k selhání této léčby. Cíl: V retrospektivní studii posoudit možný vliv známých rizikových faktorů krvácení peptických lézí gastroduodena na selhání léčby. Metody: Do studie byli zařazeni pacienti, kteří splňovali standardizovaný postup léčby a byli hospitalizovaní na oddělení JIP II. interní kliniky v období 2010 – 2011 pro krvácení z peptické léze gastroduodena. Sledovali jsme výskyt rizikových faktorů – věk, kouření, alkohol, anamnestická medikace, přítomnost infekce H.pylori, stupeň Forrestovy klasifikace peptických lézí, lokalizace vředu. Za selhání léčby jsme považovali recidivu krvácení, potřebu chirurgického řešení a úmrtí na krvácení. Výsledky: Ve sledovaném období bylo ze 125 pacientů s krvácením do horní části GIT u 77 subjektů potvrzeno krvácení z vředové léze gastroduodena. Zemřelo 13 pacientů, z toho 3 pro krvácení do GIT a 10 z jiných příčin. V souboru bylo 47 mužů a 30 žen, průměrného věku 69,2 roku. U 17 pacientů došlo k recidivě krvácení, u 8 z nich bylo nutné chirurgické řešení. Statistickým zpracováním byl prokázán signifikantně vyšší výskyt recidivy krvácení u klasifikace FIa (80,0%) ve srovnání s FIb (10,0%), resp. FIIc (0%), resp. FIII (6,3%). Nebyla prokázána statisticky významná závislost mezi Forrestovou klasifikací a distribucí pacientů podle pohlaví, věku, anamnestickou medikací, konzumací alkoholu, kouřením, lokalizací ulcerace, přítomností infekce H.pylori a předchozím užíváním PPI. Závěr: Studie prokázala závislost selhání v léčbě krvácení z peptických lézí gastroduodena na závažnosti peptické léze hodnocené podle Forrestovy klasifikace.
19
SENZITIVITA, SPECIFICITA A PŘESNOST TRANSABDOMINÁLNÍ ULTRASONOGRAFIE, ENDOSONOGRAFIE, ASPIRAČNÍ TENKOJEHLOVÉ BIOPSIE A PET/CT V DIAGNOSTICE LÉZÍ PANKREATU Autor: Balejová G. Školitel: Tozzi di Angelo I., MUDr. Ph.D. II. interní – gastro-enterologická a hepatologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Zhoubné nádory slinivky se v ČR vyskytují s incidencí 15 nových případů na 100 000 obyvatel za rok. Prognóza tohoto onemocnění je přes pokroky v zobrazovacích technologiích, chirurgické technice a anesteziologické péči nadále tristní, pětileté přežití dosahuje pouze 1-5 %. Co nejpřesnější staging včetně detekce velmi malých nádorů, odlišení benigních od maligních lézí, identifikace regionálních uzlinových metastáz a identifikace vzdálených metastáz jsou nezbytné u nemocných uvažovaných k radikálnímu operačnímu řešení. Cíl a metodika: Cílem naší práce bylo na skupině 157 pacientů vyhodnotit senzitivitu, specificitu a přesnost transabdominální ultrasonografie (USG), endosonografie (EUS), aspirační tenkojehlové biopsie (FNAB) a PET/CT v diagnostice ložiskového procesu slinivky břišní. Výsledky: Soubor obsahoval 157 pacientů, z toho 89 mužů (56,7%) a 68 žen (43,3%). V našem souboru jsme zjistili, že: senzitivita USG je signifikantně nižší ve srovnání s EUS, PET/CT a FNAB (p< 0,0001), senizitivita metod EUS, PET/CT a FNAB se signifikantně neliší, specificita FNAB je signifikantně vyšší ve srovnání s USG (p = 0,005), EUS (p = 0,020) a PET/CT (p = 0,010), metoda FNAB má signifikantně vyšší pozitivní prediktivní hodnotu ve srovnání s USG (p = 0,0008), EUS (p = 0,031) a PET/CT (p = 0,018), metoda USG má signifikantně nižší negativní prediktivní hodnotu ve srovnání s EUS, PET/CT a FNAB a signifikantně nižší přesnost ve srovnání s EUS, PET/CT a FNAB (p < 0,0001), FNAB má signifikatně vyšší přesnost ve srovnání s PET/CT (p = 0,002). Závěr: Na základě námi naměřených a získaných dat můžeme konstatovat, že v současné době má endosonografie s aspirační tenkojehlovou biopsií své pevné místo v algoritmu diagnostiky tumorů pankreatu.
20
SLEDOVÁNÍ HLADINY NEOPTERINU JAKO MARKERU SYSTÉMOVÉ IMUNITNÍ ODPOVĚDI U PACIENTŮ S KARCINOMEM Autoři: Bartoušková M., Jandl M., Šustková Z. Školitelé: Melichar B., prof. MUDr. Ph.D., Zezulová M., MUDr. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Neopterin patří mezi nekonjugované pteridiny. Neopterin je produkován lidskými monocyty – makrofágy po stimulaci interferonem γ. Aktivované T-lymfocyty produkují řadu cytokinů např. interferon γ. Elevace hladiny neopterinu je tedy úzce spojená s aktivací imunitního systému. Karcinom ledviny patří v České republice k nejčastějším. V terapii metastatického karcinomu ledviny se pro jeho chemorezistenci užívá cílená léčba. Máme zde 2 cílové struktury VEGF a mTOR. Do anti-VEGF terapie zahrnujeme bevacizumab, sorafenib, sunitinib a pazopanib. Mezi inhibitory mTOR patří temsirolimus a everolimus. Cíl: Vzhledem k tomu, že narozdíl od některých jiných nádorových onemocnění neexistuje zatím pro karcinom ledviny specifický biomarker, je uvažováno, že by hladiny neopterinu jakožto imunitního aktivátoru mohly korelovat s aktivitou nádorového onemocnění. Metodika: Analýza hladin neopterinu v séru u pacientů (věk 45-78) s metastatickým karcinomem ledviny. Celkem 25 pacientů (18 muži, 7 ženy) léčených sunitinibem (17), everolimem (6) nebo kombinací bevacizumabu a interferonu α (2). Výsledky: V současnosti probíhá statistické vyhodnocování dat. Závěr: Předběžně se jeví, že naměřené hladiny neopterinu nevykazují signifikantní změny hladin v průběhu cílené léčby, čekáme však na definitivní výsledky statistické analýzy.
21
NEUROBIOLOGIE HRANIČNÍ PORUCHY OSOBNOSTI Autor: Buchová K. Školitel: Grambal A., MUDr. Bc. Psychiatrická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Základními aspekty hraniční poruchy osobnosti (HPO) jsou emoční dysregulace a narušené mezilidské vztahy. Pacienti s HPO negativně hodnotí sebe a vnější svět – převládají u nich tzv. negativní schémata a odvozená přesvědčení. Pacienti s HPO reagují nadměrnou úzkostí ne běžné podněty. Podkladem zvýšeného prožívání emocí je nadměrná aktivita limbického systému. Cíl: Cílem studie je zhodnotit reaktivitu amygdaly a dalších limbických struktur na vizuální a auditivní emoční podněty v obraze fMRI ve srovnání se zdravou populací. Metodika: 5 žen, v ambulantní péči PSY FNOL, s dg. emočně nestabilní porucha – hraniční typ, pravoruké, věk 25,5 let. Použité klinické stupnice psychopatologie: celkový klinický dojem (CGI),soupis depresí dle Becka(BDI), soupis úzkostí dle Becka (BAI),dominantní končetina (HI), index závažnosti hraniční poruchy(BPDSI). Pacienti vyšetření pomocí fMRI,stimulace vizuální (tváře neutrální,agresivní) a auditivní (typy slov). Výsledky: CGI – 4,3 ± 0,5, BDI - 25 ± 11,2, BAI - 35,6 ± 10,3, HI – 5,5 pravoruké preference, BPDSI - 184 ± 40,5. Aktivace pravé/levé amygdaly agresivními tvářemi – 570/40 vox, neutrálními tvářemi 250/45. Závěr: Pacietnti s HPO vykazovali aktivaci limického systému včetně amygdaly na emoční podněty.
22
VÝZNAM 18F- FDG PET/ CT V DETEKCI SEKUNDÁRNÍCH NÁDORŮ U NEMOCNÝCH S MONOKLONÁLNÍMI GAMAPATIEMI Autor: Foral D. Školitelé: Bačovský J. , doc. MUDr. CSc.1, Mysliveček M., doc. MUDr. CSc.2 1 III. interní klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci 2 Klinika nukleární medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Cíl: Zajímalo nás na našem souboru nemocných s MM a MGUS vyšetřených pomocí 18F- FDG PET/ CT u kolika nemocných byl náhodně zjištěn sekundární primární nádor a jak toto zjištění ovlivnilo léčbu a přežití nemocných s MM. Dále jsme zjišťovali, zda u nemocných, kteří měli v anamnéze nádorové onemocnění před stanovením diagnozy MM zda18FFDG PET/ CT detekuje tento nádor a zda je dle klinického vyšetření tento nádor v remisi nebo v relapsu. Soubor a metodika: Pomocí 18F- FDG PET/ CT bylo vyšetřeno 162 nemocných s MM a 54 nemocných s MGUS. Median věku nemocných s MM byl 66 let (32–86) a poměr mužů a žen byl M/ F 1,0. V I. st. dle Durieho Salmona bylo12 %, v I st. 35 %, v III st. 53 % nemocných, dle IPI I st. 40 %, II. st. 30 %, III. st. 30 %. Medián věku nemocných s MGUS byl 67 let (31– 84) a poměr muži /ženy 0,8. Zhoubný nádor v anamnéze mělo 8 nemocných. Výsledky: V souboru 162 nemocných s MM zjištěný patologický nález akumulace radiofarmaka u 7 nemocných vedl k průkazu zhoubného nádoru (2x Ca štítné žlázy, 2x Ca colon, 1x Ca plic, 1x Ca prsu, 1x NHL). V našem souboru 49 nemocných s MGUS nebyl zachycen sekundární nádor. Prováděné 18F- FDG PET/ CT vyšetření nalezlo rovněž fokální zánětlivé procesy, např. 1x TBC plic, 1x sinusitidu a také 2x adenomy nadledvinek. Sekundární primární nádory byly detekovány u 5 % nemocných s MM. U nemocných, kteří měli jiné nádorové onemocnění v anamnéze, nebyla pomocí 18F- FDG PET/ CT zjištěna recidiva nádoru, resp. metastatické postižení. Závěr: Význam celotělového 18F- FDG PET/ CT pro stážování MM stoupá. Navíc 18F- FDG PET/ CT prováděné při stážování MM odhalilo zatím klinicky asymptomatické sekundární nádory a přispělo tak k jejich včasné léčbě. U nemocných s předcházejícím nádorovým onemocněním v anamnéze nebyla zaznamená aktivita nádorového onemocněn.
23
PŘÍSTROJOVÁ (ELEKTROMYOGRAFICKÁ) ANALÝZA POHYBU U HEMIPARETICKÝCH PACIENTŮ Autor: Freiwaldová B. Školitelé: Kolářová B., Mgr., Krobot A., MUDr. Ph.D, Vlčková V., Bc. Oddělení rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Cévní mozková příhoda (CMP) je akutní onemocnění způsobené uzávěrem nejčastěji a. cerebri media. Následkem CMP může být centrální paréza, porucha hybnosti, porucha čití, ztráta rovnováhy, koordinace, spasticita či hypotonie. Jednou z invalidizujících poruch po CMP je funkční ztráta hemiparetické horní končetiny. Neuroplasticita je schopnost nervové tkáně měnit svou topografii a uspořádání v reakci na nové informace, senzorickou stimulaci, vývoj, poškožení nebo dysfunkci. Metodami neurorehabilitace lze aktivovat v mozku neurony, které mohou nahrazovat poškozené spoje. Observace je pozorování konkrétní činnosti, při níž se aktivují stejná motorická centra jako při samotném provádění této činnosti, avšak v menší míře. Jde o formu učení či tréninku. Elektromyografie je přístrojová technologie pro záznam a analýzu elektrických potenciálů, které reflektují elektrickou aktivitu kosterních svalů během konkrétního pohybu. Hodnotí vzájemnou součinnost několika kosterních svalů současně. Cíle: Zhodnocení facilitačního vlivu observace a představy pohybu na aktivitu svalů hemiparetické horní končetiny. Metodika: Celkem 8 pacientů s neurologickým postižením – subakutní stádium po prodělané CMP s postižením a. cerebri media dominantní hemisféry. Pomocí povrchové elektromyografie byla bilaterálně snímána aktivita svalů horní končetiny (1) v klidové pozici, (2) během představy napití se ze sklenice, (3) při observaci tohoto pohybu a (4) při představě pohybu bezprostředně po observaci. Hodnocené svaly: m. biceps brachii, m. triceps brachii, m. deltoideus a m. trapezius. Výsledky: Představa a observace pohybu vedla ve většině případů k zvýšené aktivitě ve srovnání s klidovou pozicí. Statisticky významný rozdíl (p < 0,05) byl pouze mezi observací (3) a představou (4) u m. trapezius hemiparetické končetiny. Závěr: Pro malý soubor pacientů nelze hodnotit statistickou významnost. Avšak v praxi by mohla být observace použita v určitém stádiu rehabilitace jako doplněk, zejména pokud pacient nemá určitou volní svalovou aktivitu. Poděkování za statistické zpracování - Bc. Janě Nowakové, FEI VŠB-TUO.
24
KVALITA ŽIVOTA PACIENTŮ PO PRODĚLANÉ HLUBOKÉ ŽILNÍ TROMBÓZE DOLNÍCH KONČETIN Autoři: Gablíková G., Kamasová M., Buchta D. Školitel: Musil D., doc. MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Pod pojmem posttrombotický syndrom rozumíme soubor příznaků, které se mohou vyskytovat po prodělané žilní trombóze. Mezi tyto typické příznaky patří otok celé dolní končetiny se známkami rozšíření povrchových žil a vznikem sekundárních varixů. Dále se postupně vytváří trofické změny na kůži, kůže atrofuje, ukládá se v ní hemosiderin v podobě rezavé pigmentace. Také se mohou objevit čerstvé petechie, které jsou často doprovázeny infikovanými ekzematózními změnami a rozsáhlými a nehojícími se bércovými vředy. Subjektivně člověk pociťuje trvalé napětí v končetině a bolesti při chůzi (žilní klaudikace). Posttrombotický syndrom je příčinou vysokého stupně chronické socioekonomické morbidity. Cíl: Zhodnotit vliv některých faktorů akutní a dlouhodobé léčby, demografických faktorů a také vliv lokalizace hluboké žilní trombózy na kvalitu života pacientů. Materiál a metody: Epidemiologická, průřezová studie, která probíhala od října 2011 do dubna 2012 v ambulancích praktických lékařů v Olomouci a okolí, dále u ambulantních specialistů a na I. interní klinice- kardiologické Fakultní nemocnice Olomouc. Do této studie byli zařazení pacienti starší 18 let, kteří minimálně před 6 měsíci prodělali akutní, hlubokou žilní trombózu dolních končetin, která byla verifikována pomocí ultrasonografie nebo flebografie. Součástí této studie byl ambulantní odběr anamnézy, objektivní vyšetření dolních končetin a vyplnění dotazníku. U všech pacientů bylo vypočítáno VCSS a následně proběhla multivariantní analýza výsledků. Závěr: Statistické údaje jsou nyní zpracovávány konečné výsledky budou prezentovány na konferenci Studentských vědeckých prací.
25
SEPSE NA LŮŽKÁCH INTERNÍHO ODDĚLENÍ Autoři: Habermann J., Průšová J. Školitelé: Procházka V., doc. MUDr. Ph.D., Krumpholcová P., MUDr. II. interní klinika – gastro-enterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Sepse je jeden z nejzávažnějších problémů současné medicíny s vysokou mortalitou a narůstající morbiditou. Systematické sledování těchto stavů na interních lůžkách Fakultní nemocnice Olomouc dosud chybí. Cíle: Na základě popisné retrospektivní studie provést klinickou a mikrobiologickou charakteristiku septických stavů u pacientů hospitalizovaných na II. interní klinice Fakultní nemocnice Olomouc v letech 2007 – 2009. Metodika: Pacienti byli vyhledáni v elektronické databázi II. interní kliniky na základě číselné diagnózy infekční komplikace onemocnění: dýchacího, kardiovaskulárního, urogenitálního a hepatobiliárního systému a nebo finální diagnózy sepse. Sledovali jsme věk, pohlaví, C-reaktivní protein, leukocyty, zdroj a původce sepse a komorbiditu (kardiovaskulární onemocnění, diabetes mellitus). Výsledky: Ze zadaných diagnóz byla u 50 případů potvrzena sepse. Jednalo se o soubor 31 žen a 19 mužů, ve věku od 25 do 91 let s mediánem 74 let u žen a 71 let u mužů. Medián nejvyšších naměřených hodnot C - reaktivního proteinu byl 245, u leukocytů 19x10 9/l. Ve 35 případech byl identifikován zdroj sepse, z toho uroinfekty v 18, hepatobiliární ve 13, bronchopneumonie ve 2 a jiné infekty ve 2 případech. V 15 případech se zdroj sepse nepodařilo určit, z toho v 11 případech svědčila pro sepsi pozitivní hemokultura a ve 4 případech klinický obraz. Nejčastějšími z prokázaných patogenů byly rody Escherichia ve 27%, Klebsiella ve 24% a Staphylococcus v 19% případech. Multirezistentní kmeny tvořily 16% původců sepse. Ve 13 případech se původce nepodařilo určit. Celková letalita byla 22%, z toho v 1 z 11 případů zapříčiněná multirezistentním kmenem (Klebsiella pneumoniae). U 78% septických stavů se vyskytovaly zároveň onemocnění kardiovaskulární a u 42% diabetes mellitus. Závěr: Z našich výsledků vyplývá, že sepse je důležitou a nebezpečnou klinickou diagnózou a nepochybně budou potřeba další studie na dané téma.
26
POROVNÁNÍ MAKROSKOPICKÉHO A HISTOLOGICKÉHO NÁLEZU U PACIENTŮ S BARRETTOVÝM JÍCNEM PŘED A PO RADIOFREKVENČNÍ ABLACI Autor: Halašková V., Školitel: Gregar J. MUDr. II. interní klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Za posledních 40 let je dokumentován více než 4-násobný nárůst incidence adenokarcinomu jícnu. Většina těchto karcinomů vychází z Barrettova jícnu (BJ), který je komplikací refluxní choroby jícnu. BJ je metaplazie dlaždicového epitelu jícnu epitelem cylindrickým, který má intestinální charakter. BJ je prekancerózou. Diagnostika BJ spočívá v endoskopickém vyšetření, odběru biopsií a histologické verifikaci. Jednou z možností prevence vzniku adenokarcinomu jícnu v terénu BJ je endoskopická terapie metodou RFA (radiofrekvenční ablace). Cíl práce: V souboru 11 pacientů s diagnózou BJ, kteří podstoupili RFA jícnu, jsme sledovali makroskopický i histologický nález na sliznici jícnu. Určili jsme rozsah nálezu a tíži histologických změn před zákrokem a poté v následné endoskopické kontrole po zákroku. Metodika: Ze souboru 97 pacientů sledovaných v současné době s diagnózou BJ na II. interní klinice FN Olomouc jsme se zaměřili na skupinu 11 pacientů, kteří prodělali RFA. Zjistili jsme rozsah a tíži jejich nálezu na sliznici jícnu před výkonem. Prospektivně jsme pak sledovali rozsah změn v jícnu, histologii jícnu a nutnost opakovaní zákroku u pacientů po RFA. Vlastní výsledky: V souboru 11 pacientů průměrného věku 57,6 let bylo 10 mužů a 1 žena. Stran histologických změn jsme před RFA u 2 pacientů (18,2%) nalezli IM. LG dysplazii jsme zaznamenali u 6 pacientů (54,5%), HG dysplazii u 3 pacientů (27,3%). Průměrný makroskopický nález podle tzv. Pražské C&M klasifikace před RFA byl C2,5/M4. Průměrně bylo provedeno 1,5 zákroků RFA na pacienta. U 3 pacientů už nejsou po kontrolní biopsii jícnu prokázány žádné histologické změny svědčící pro BJ. U ostatních došlo ke snížení tíže nálezu jak makroskopického tak histologického. Závěr: S diagnózou BJ je na II. interní klinice FN v Olomouci sledováno 97 pacientů. U 11 pacientů byla provedena RFA. Tři pacienty můžeme považovat za vyléčené, u ostatních došlo ke snížení rozsahu nálezu a tím k redukci rizika vzniku adenokarcinomu jícnu.
27
TERAPEUTICKÉ MONITOROVÁNÍ 6-MERKAPTOPURINU Autor: Hažmuková A. Školitel: Mihál V., prof. MUDr. CSc. Dětská klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: 6-merkaptopurin (6-MP) patří mezi imunosupresivní léčiva, které se řadí mezi hlavní léky v terapii kortikodependentní a kortikoresistentní formy idiopatických střevních zánětů (IBD) a dále u chronicky aktivní Crohnovy nemoci a ulcerózní kolitidy. Kromě léčby IBD mají svým imunosupresivním účinkem široké klinické použití u autoimunitních chorob ledvin, pojiva, v postransplantačním období, ale i v onkohematologii a onkologii, kde je využíváme jako cytostatika. Do léčby byly zavedeny v padesátých letech minulého století a jejich účinnost dodnes ještě nebyla vyčerpána. Avšak poměrně vysoké procento pacientů nereagujících na léčbu 6-MP, častý výskyt nežádoucích účinků a dlouhá latence nástupu efektu tohoto léčiva jsou hlavními důvody, proč jsou stále hledány možnosti individuálního dávkování u jednotlivých pacientů a snaha docílit pomocí medicíny šité na míru požadovaného léčebného účinku. Terapeutické monitorování na základě tzv. účinných (6-TGN) a toxických metabolitů (6MMP) v erytrocytech by mohlo pomoc tento problém vyřešit. Cíl: Zavedení individuálního dávkování derivátů 6-merkaptopurinu (azathioprinu, purinetholu,apod.) u pediatrických pacientů s idiopatickými střevními záněty, akutní leukémii a jiných autoimunitních onemocnění na základě sledování metabolismu 6-merkaptopurinu, prevence závažných nežádoucích účinků. Metodika: Do studie byly zařazeny krevní vzorky dětí léčených 6merkaptopurinem. Pro sledování metabolizace/toxicity účinné látky (6merkaptopurinu) byla zavedena HPLC metoda stanovení 6-thoguaninu a 6methylmerkaptopurinu v erytrocytech s PDA (photodiode array) detekcí. Závěr: Podílela jsem se na zavedení nové metody k individualizaci léčby puriny, která by mohla přispět ke snížení výskytu nežádoucích účinků u pediatrických pacientů.
28
LÉČBA NEUROLOGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ BOTULOTOXINEM Autoři: Hellsteinová Z., Svrčinová T. Školitel: Otruba P., prim. MUDr. MBA Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Botulotoxin je v současné době významným přínosem v léčbě celé řady poruch motoriky, jako je dystonie, spasticita, hyperkinéza a tremor. Primárně je tato léčba určená pro dystonické projevy u neurodegenerativních onemocnění. Neustále se rozšiřující využití v léčbě spasticity v rámci dětské mozkové obrny vedlo také ke schválení indikace léčby spasticity ruky po proběhlé cévní mozkové příhodě a kraniotraumatech. Cíle: Cílem práce bylo deklarovat účinnost a bezpečnost léčby botulotoxinem typu A jednak u déle užívaných indikací, jako je léčba cervikální dystonie, ale také potvrdit účinnost a bezpečnost u nové indikace spasticity ruky po iktu. Metodika: Pomocí retrospektivní analýzy dat ze specializované ambulance pro léčbu botulotoxinem byla získána data ze dvou základních skupin pacientů. První skupina představovala pacienty, kteří byli léčeni pro fokální dystonii charakteru cervikální dystonie. Analyzovali jsme data o aplikacích botulotoxinu typu A (preparáty Dysport®, Botox®). Druhou skupinu představovali pacienti trpící spasticitou po proběhlé cévní mozkové příhodě. Posuzovali jsme průměrnou dávku na jednotlivou aplikaci, průměrnou dávku do jednoho svalu a dále také spektrum a počet takto ošetřených svalů, posouzení nežádoucích účinků. Doplněním bylo dotazníkové šetření, vyhodnocující efektivitu léčby, spokojenost a bezpečnost při dlouhodobém užívání. Závěr: Ze získaných dat lze vyvodit v praxi nejpoužívanější vzorec aplikací, který povede k nejvhodnějšímu managementu podávání botulotoxinu typu A. Práce dovoluje stanovit ekonomickou náročnost jednotlivých typů léčby a porovnání mezi jednotlivými preparáty botulotoxinů typu A. V neposlední řadě jsme prokázali efektivitu léčby spojenou s dlouhodobou bezpečností.
29
TERAPEUTICKÁ STIMULACE POMOCÍ VOJTOVY METODY V ZOBRAZOVÁNÍ FMRI Autor: Hok P. Školitel: Hluštík P., prof. MUDr. Ing. Ph.D. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci, Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod a cíle: Cílem této studie bylo kvalitativní a kvantitativní posouzení změn aktivace mozkové kůry u zdravých dobrovolníků v důsledku terapeutické stimulace podle Vojtovy metody, využívané v léčbě poruch motoriky u dětí i dospělých. Stimulací specifických bodů na povrchu těla lze aktivovat globální motorické vzorce; klinická účinnost této terapie byla v literatuře prokázána, avšak korelát změn na úrovni centrální nervové soustavy nebyl dosud popsán. Předpokládáme, že tato stimulace moduluje mimo jiné klidové sítě, tj. systémy mozkových oblastí, které se synchronně zapojují zejména při relativní nečinnosti. Metodika: Vyšetřili jsme 13 zdravých dobrovolníků, 2 muže a 11 žen, s věkovým průměrem 25,91 a mediánem 25. Data byla zaznamenávána v průběhu dvou 10minutových bloků Vojtovy stimulace a v 6minutových blocích v klidu a při vykonávání volního pohybu prstů pravé horní končetiny, vždy před a po stimulaci. Stimulace podle Vojty byla prováděna v zóně pravé paty v 30sekundových intervalech oddělených klidovou fází s proměnlivou délkou. BOLD signál byl snímán přístrojem Siemens Avanto 1,5 T z celého mozku ve 30 vrstvách. Statistickou analýzu jsme provedli pomocí nástrojů FEAT (analýza pomocí obecného lineárního modelu) a MELODIC (analýza nezávislých komponent – ICA) z balíku FSL. Výsledky: Skupinová analýza dat blokové pohybové úlohy prokázala statisticky významný souvislý pokles aktivace ipsilaterálně (vzhledem k aktivní končetině) v oblasti g. frontalis superior a g. precentralis, bilaterálně v oblasti g. postcentralis a v precuneu, a kontralaterálně v hemisféře mozečku a laterálním okcipitálním kortexu. Skupinová ICA analýza dat během stimulace podle Vojty prokázala statisticky významný vzestup aktivace bilaterálně v oblasti bazálních ganglií. Skupinová ICA klidových dat neprokázala statisticky významný rozdíl v klidových sítích. Výsledky jsou prahovány na hodnotu p<0,05. Závěr: Stimulace podle prof. Vojty byla doprovázena oboustranným vzestupem aktivace v bazálních gangliích a navodila pokles aktivace sekundárních motorických oblastí při volním pohybu horní končetinou.
30
KOJENÍ JAKO PREVENCE DĚTSKÉ OBEZITY Autor: Jasenská G. Školitel: Pastucha D., MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V posledních desetiletích se dětská obezita stala celosvětovým problémem, protože se prevalence obézních dětí a dospívajících rapidně zvýšila. K posouzení nadváhy a obezity u dětí na rozdíl od dospělých používáme percentilové grafy, kde zadáváme „body mass index“ (BMI) – kg/m2 a věk. Cíle: Hlavním cílem této práce bylo zjistit závislost délky kojeni u obézních dětí versus ostatní. Dále dle zařazení dětí do percentilových grafů zjistit závislost na kojení. Metodika: Data byla získána z Obezitologické ambulance na Klinice tělovýchovy a kardiovaskulární rehabilitace Fakultní nemocnice v Olomouci a od matek dětí z Mateřské školy ve Fryštáku. Poté tato data byla statisticky zpracována. Výsledky: Pomocí testů normality bylo zjištěno, že data nejsou normálně rozdělena, proto byly pro zpracování použity neparametrické metody. Pomocí Mann-Whitney U testu bylo prokázáno, že děti ze skupin do 97. percentilu byly déle kojeny než děti ze skupiny nad 97. percentil, obézní děti. Závislost mezi délkou kojení a zařazení do percentilových grafů byla prokázána také chí-kvadrát testem (p < 0.0001) a metodou adjustovaných reziduí, která porovnávala rozdíly mezi pozorovanými četnostmi v jednotlivých kategoriích a očekávanými četnostmi za platnosti nulové hypotézy. Závěr: Statisticky bylo dokázáno, že kojení je jeden z faktorů prevence obezity. U dětí v obezitologické ambulanci bylo zjištěno, že obézní děti nebyly kojeny vůbec nebo jen do jednoho měsíce věku dítěte, naopak děti s normální váhou byly kojeny 6 měsíců a déle.
31
OBJEKTIVIZACE TERAPEUTICKÉHO SENZORICKÉHO VSTUPU U PACIENTŮ PO REHABILITACI Autor: Juránek S. Školitel: Krobot A., MUDr. CSc. Ústav fyzioterapie FZV UP v Olomouci Úvod: K objektivizaci terapeutického senzorického vstupu jsme vybrali pacienty s lézí rotátorové manžety, tj. vazivový útvar společného úponu svalů ramene, funkčně stabilizujících glenohumerální kloub. K lézi vede nejčastěji její degenerativní destrukce, zvláště v terénu mikrotraumat. O úspěchu celkové péče rozhoduje funkční znovu zapojení svalů rotátorové manžety, především svalů zevně-rotačních a dlouhé hlavy bicepsu brachii. Cíle: Cílem této práce bylo zhodnotit funkční zapojení svalů ramene metodou povrchové polyelektromyografie (surface-polyEMG), která verifikuje funkční aktivitu svalů s ohledem na elektrickou aktivitu svalové kontrakce. Práci dále tvořilo shromažďování dostupných informací pro možnost lepší interpretace výsledků a snaha o odhalení abnormalit v získaném elektrickém signálu a jejich funkční a klinická interpretace. Metodika: Využili jsme šestnáctikanálový elektromyograf firmy Noraxon (USA), se současným zapojením videa. Získané signály jsme zpracovali v programu MyoResearch. Měřili jsme elektrickou aktivitu osmi svalů na každé straně. Soubor tvořilo celkem 6 probandů, rehabilitovaných na oddělení klinické rehabilitace. Každý absolvoval soubor cviků, zahrnující rotační, abdukční i kombinované pohyby, taktéž i komplexní pohyby s využitím jednoduchých pomůcek. Souhrn poznatků byl získáván z dostupných knižních i internetových zdrojů. Výsledky: U nemocných jsme vyhodnotili významně vyšší aktivitu musculus trapezius a supraspinatus, v opačné tendenci funkční inhibici biceps brachii a latissimus dorsi. Některé cviky byly provázeny zvýšením jinak snížené aktivity svalu. Funkčnost z hlediska svalové aktivity byla většinou velmi dobrá, byť rozsah pohybů zůstal částečně omezen. Závěr: Už počáteční malý vzorek pacientů ukazuje na velké možnosti využití povrchového elektromyografu v léčebné rehabilitaci. Dává fyzioterapeutům, ale i lékařům zpětnou vazbu, někdy i informaci o možnosti účinnější aktivace dysfunkčních svalů konkrétním cvikem. Takováto analýza však vyžaduje svůj čas jak při získávání dat, tak při jejich úplné kvalitativní analýze.
32
DETEKCE DIFERENCOVANÝCH KARCINOMŮ ŠTÍTNÉ ŽLÁZY NEAKUMULUJÍCÍCH 131I POMOCÍ 18F-FDG PET/CT ZA STIMULACE ENDOGENNÍHO TSH Autor: Korandová E. Školitel: Koranda P., doc MUDr. Ph.D. Klinika nukleární medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: 18F-FDG PET je používán k detekci reziduí a recidiv diferencovaných karcinomů štítné žlázy (DTC) u pacientů s laboratorními nebo klinickými známkami perzistence tumoru a negativní 131I scintigrafií. Cílem této studie bylo posoudit diagnostický význam 18F-FDG PET/CT za stimulace endogenního TSH při různých úrovních elevace tyreoglobulinu (Tg) - dle literárních údajů (Chao M. et al. Eur J Endocrinol. 2010; 163: 177-183) je tato metoda většinou indikována při Tg > 10 μg/l. Metoda: 63 pacientů s podezřením na recidivu nebo metastázy DTC při negativní 131I scintigrafii bylo vyšetřeno 18F-FDG PET/CT při stimulaci endogenního TSH (TSH>30 mU/l). 18F-FDG PET/CT bylo indikováno u 51 pacientů pro elevaci Tg a ve 12 případech na základě jiných klinických známek svědčících pro recidivu DTC (především UZ krku). Pacienti (p.) byli rozděleni do podskupin: Tg < 2 μg/l (12 p.), 2 μg/l ≤ Tg < 10 μg/l (15 p.), 10 μg/l ≤ Tg < 100 μg/l (23 p.), Tg ≥ 100 μg/l (13 p.). Výsledky: Z 63 vyšetřených pacientů bylo TSH-stimulované 18F-FDG PET/CT pozitivní v 35 případech – 33x správně a 2x falešně pozitivní. 18 F-FDG PET/CT správně detekovalo masy DTC v jednotlivých Tgpodskupinách: Tg < 2 μg/l – 4/12 p. (33%), 2 μg/l ≤ Tg < 10 μg/l – 6/15 p. (40%), 10 μg/l ≤ Tg < 100 μg/l – 13/23 p. (56,5%) a Tg > 100 μg/l – 10/13 p. (76,9%). 21 pacientů bylo následně operováno, v 11 případech byl nález inoperabilní. Na základě výsledku TSH-stimulovaného 18F-FDG PET/CT vyšetření došlo ke změně terapie u 21 z 63 pacientů (33%). Závěry: Dosažené výsledky nasvědčují, že TSH-stimulované 18F-FDG PET/CT vyšetření detekuje metastázy DTC u významné části pacientů s významnou elevací Tg při negativní 131I celotělové scintigrafii. Detekce recidiv DTC u osob s hladinou Tg 2 až 10 μg/l a u osob s pouze klinickým podezřením na metastázy DTC je relativně nižší, přesto pozitivní nálezy představují významnou část i u těchto pacientů. Z toho vyplývá, že není možno jasně stanovit dolní Tg-hranici pro indikaci TSH-stimulovaného 18 F-FDG PET/CT vyšetření u pacientů s podezřením na metastázy DTC.
33
POROVNÁVÁNÍ VÝSKYTU VZDÁLENÝCH METASTÁZ U NEMOCNÝCH S KOLOREKTÁLNÍM KARCINOMEM V ROCE 1997 A 2002 Autoři: Kubalová L., Bollová E. Školitel: Cwiertka K., MUDr. Ph.D. Onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Kolorektální karcinom je nejčastějším nádorovým onemocněním trávicího traktu a druhým nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů a žen. Základem komplexní léčby ať už kolorektálního karcinomu nebo metastazujícího kolorektálního karcinomu nadále zůstává chirurgický výkon. U 75% nemocných po radikální resekci nádoru stále umírá polovina nemocných na vzdálené metastázy, proto má v terapii velký význam i chemoterapie a radioterapie. Cíl práce: Ve studii jsme se zaměřili na porovnání výskytu vzdálených metastáz u pacientů diagnostikovaných v roce 1997 a 2002. V roce 1997 převažoval léčebný režim leukovorin + fluorouracil, v roce 2002 již část pacientů byla léčena kombinacemi s irinotekanem nebo oxaliplatinou. Metodika a výsledky práce: V databázi z roku 1997 máme 102 pacientů, z toho 35 žen a 67 mužů. Věkové rozmezí skupiny bylo od 26 do 85 let s mediánem 64 roků. Stupeň diferenciace nádorů byl G1 u 8 pacientů, G2 u 52 pacientů, G3 u 27 pacientů a GX 14. Vzdálené metastázy byly zjištěny v plících u 9 (8,8%) pacientů, v játrech u 29 (28,4%), ve skeletu u 3 (2,94%), v CNS u 1 (0,98%), v močovém měchýři u 3 (2,92%), v uzlinách u 3 (2,92%) a v ledvině u 1 (0,98%) pacienta. Metastázy zároveň v játrech a v plících byly u 5 (4,9%) pacientů a v 3 a více oblastech u 3 (2,92%) pacientů. V databázi z roku 2002 máme 159 pacientů, z toho 55 žen a 104 mužů. Věkové rozmezí skupiny bylo od 29 – 92 let s mediánem 67 roků. Stupeň diferenciace G1 byl u 30 pacientů, G2 - 89, G3 – 28 a GX byl u 12 pacientů. Vzdálené metastázy byly zjištěny v plících u 19 (11,95%) pacientů, v játrech u 45 (28,3%), v skeletu u 1 (0,63%), v CNS u 3 (1,89%), v uzlinách u 6 (3,77%), v močovém měchýři u 1 (0,63%) a v nadledvině u 1 (0,63%) pacienta. Metastázy zároveň v játrech a v plicích byly u 14 (8,81%) pacientů a metastázy v 3 a více lokalitách u 9 (5,66%) pacientů. Závěr: Z porovnaných údajů vyplývá, že v roce 2002 byl pozorován vyšší výskyt metastáz na dvou, třech a více místech současně, taktéž i v plicích a v CNS oproti roku 1997. V ostatních pozorovaných lokalitách se nám nepodařilo dokázat rozdílný výskyt vzdálených metastáz.
34
PŘÍNOS ČASNÉHO HOLTEROVSKÉHO EKG MONITORINGU PRO DETEKCI PAROXYSMÁLNÍ FIBRILACE SÍNÍ U PACIENTŮ S AKUTNÍ ISCHEMICKOU CÉVNÍ MOZKOVOU PŘÍHODOU Autoři: Markovičová G., Nachmilnerová I., Šánková J. Školitelé: Herzig R., prof. MUDr. PhD, Král M., MUDr. Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Fibrilace síní (FiS) je nejčastější příčinou kardioemboligenního ischemického iktu ( iCMP). Pacienti s iCMP a FiS mají častěji těžší deficit spojený s uzávěry velkých mozkových tepen, vyšší mortalitu a těžší výsledné postižení. Riziko představuje i paroxysmální forma FiS, která není obvykle registrována při rutinním EKG vyšetření za hospitalizace. Cíle: Cílem práce bylo posouzení výtěžnosti časného 24 hodinového Holterovského EKG monitoringu u pacientů s ischemickým iktem a negativní anamnézou FiS. Metodika: Do prospektivní studie byli zařazeni konsekutivní pacienti s ischemickým iktem s negativní anamnézou FiS a vstupně negativním EKG, u kterých byl proveden standardní 24 hodinový EKG-Holter. Výsledky: Do pilotní fáze prospektivní studie bylo dosud zařazeno 114 pacientů (57 mužů, průměrný věk 75,4 ± 9,8 let) hospitalizovaných v našem centru s iCMP. 33 (28,9%) pacientů mělo současně ICHS, přičemž 14 (12,3%) pacientů prodělalo v minulosti IM. U 25 (22%) analyzovaných pacientů se jednalo o recidivu iktu. EKG-Holter byl proveden průměrně 4,1 ± 2,5 dne po vzniku iCMP. FiS byla nově zjištěna u 10 (8,8 %) pacientů; v 90 % případů se jednalo o paroxysmální formu. U žádného pacienta nebyly zaznamenány akutní ischemické změny na vstupním EKG. Závěr: Holterovský EKG monitoring představuje levnou a neinvazivní možnost včasného záchytu FiS, zejména paroxysmální formy. Díky správné sekundární prevenci, kterou představuje antikoagulační terapie, tak můžeme významně snížit riziko recidivy iktu.
35
OVLIVNĚNÍ KREVNÍHO TLAKU SPIRONOLAKTONEM U PACIENTŮ S REZISTENTNÍ ARTERIÁLNÍ HYPERTENZÍ V ZÁVISLOSTI NA VĚKU A POHLAVÍ Autor: Matějková M. Školitel: Václavík J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická, LF UP v Olomouci Úvod: Arteriální hypertenzi nazýváme rezistentní tehdy, pokud se při léčbě nedaří dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku (TK) pacienta přes použití 3 antihypertenziv různých tříd, z nichž jeden preparát je diuretikum. Jedná se o častý klinický problém, vyskytující se asi u 9-12% pacientů s hypertenzí. V poslední době je spironolakton stále častěji užíván v léčbě rezistentní hypertenze. Prozatím nejsou zcela jasná kritéria pro výběr pacientů, kteří by z léčby spironolaktonem nejvíce profitovali. V současnosti existuje málo dat o tom, zda účinek spironolaktonu u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí závisí na věku a pohlaví. Cíl: Tato studie byla iniciována ke zhodnocení účinku spironolaktonu na snížení krevního tlaku u pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí s ohledem na pohlaví a věk. Metodika: Do multicentrické, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie ASPIRANT byli zařazováni pacienti se systolickým TK v ordinaci >140 mm Hg nebo diastolickým TK >90 mm Hg přes léčbu minimálně třemi různými antihypertenzivy, včetně diuretika. Pacienti byli randomizováni k užívání spironolaktonu nebo placeba po dobu osmi týdnů. Výsledky: Analýza byla provedena z dat 55 pacientů léčených spironolaktonem. U pacientů starších 62 let byl po 8 týdenní léčbě spironolaktonem zaznamenán signifikantně vyšší pokles systolického tlaku v ordinaci (-18,8 ± 13,8 mm Hg) ve srovnání s pacienty mladšímí 62 let (-8,8 ± 16,4 mm Hg) (p=0,045). Hodnoty TK zaznamenané ABPM (24 hodinové monitorování krevního tlaku) se signifikantně nelišily mezi mladšími a staršími pacienty. Ženy měly tendenci k nesignifikantně vyššímu poklesu systolického TK, ale nebyly zaznamenány významné rozdíly v poklesu diastolického tlaku mezi muži a ženami po léčbě spironolaktonem. Závěr: Spironolakton vede k vyššímu poklesu systolického tlaku v ordinaci u starších pacientů s rezistentní arteriální hypertenzí a je srovnatelně účinný u mužů i u žen.
36
SROVNÁNÍ EFEKTU ENDOVAZÁLNÍ A EPIKARDIÁLNÍ STIMULACE LEVÉ KOMORY U PACIENTŮ SE SRDEČNÍM SELHÁNÍM Autor: Mikulenková A. Školitel: Marek D., MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Biventrikulární kardiostimulace (BiV) je moderním nefarmakologickým postupem v léčbě chronického srdečního selhání. Principem je úprava elektromechanické srdeční dysynchronie vzniklé na podkladě porušeného intra a interventrikulárního vedení vzruchu. Rozeznáváme dva typy stimulace: endovazální a epikardiální. Při endovazální stimulaci je speciální levokomorová elektroda (LK) zavedena transvenózně do větve koronárního sinu na laterálním povrchu srdce. U epikardiálního přístupu je LK elektroda fixována na povrch srdce cestou minithorakotomie. Ostatní elektrody jsou již aplikovány shodně. Druhá elektroda je implantována do dutiny PK a elektroda třetí do ouška pravé síně. V současnosti je preferován přístup endovazální převážně z důvodů vyloučení celkové anestezie, nižších rizik a komplikací. Efekt endovazální stimulace je podložen mnoha multicentrickými zaslepenými studiemi, kdy 2/3 pacientů jsou tzv. respondeři, tj. objem levé komory se zmenší o cca 15% a více a EF vzroste o 5-10%. K epikardiální stimulaci přistupujeme zpravidla sekundárně pro nemožnost provedení cestou transvenózní Cíle: Cílem naší studie bylo objasnit efekt epikardiální stimulace a následně porovnání s literárními daty u stimulace aplikované endovazálně. Metodika: Soubor 42 pacientů prospektivně sledovaných po dobu 2 let (prům. věk 69 let, mužů - 29 ) Primárně se nepodařilo zavést LK elektrodu transvenózně z důvodu technického neúspěchu, tudíž podstoupili implantaci epikardiální. Pacienti byli před Biv implantací vstupně echokardiograficky vyšetřeni. Kontrolní echo vyšetření bylo provedeno v průměru za půl roku od implantace. Za kritérium efektu bylo považováno zlepšení echokardiografických parametrů – ejekční frakce (EF), celkový srdeční výdej (CO), objem levé komory v systole (VOLs) a diastole (VOLd), rozměr levé komory (LVd), velikost levé síně. Výsledky: Jsou stále ve zpracování. Kompletní výsledky budou odprezentovány na konferenci SVOC 2012.
37
PREVALENCE NEURODEGENERATIVNÍHO PARKINSONISMUS V IZOLOVANÉ POPULACI JIHOVÝCHODNÍ MORAVY Autoři: Mikulicová L., Hellsteinová Z., Svrčinová T. Školitel: Kaňovský P., prof. MUDr. CSc Centrum pro diagnostiku a léčbu neurodegenerativních onemocnění, Neurologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Pro prevalenci Parkinsonovy nemoci bylo opakovaně zjištěno, že v některých geograficky odlehlých oblastech je výskyt neurodegenerativního parkinsonismu vyšší. Cíle: Tento fenomén jsme chtěli pozorovat na hranici dvou specifických regionů, v obci s 1500 obyvateli. Metodika: Provedli jsme dvoukolovou dotazníkovou studii, následovanou screeningovým klinickým vyšetřením pozitivních respondentů a kompletním klinickým vyšetřením jedinců „pozitivních“ při screeningu. V prvním kole byly dotazníky doručeny do všech obydlených domů v obci. V druhém kole proběhl tzv. „door-to-door survey“. Ti, u kterých byla přítomnost příznaku objektivně potvrzena, podstoupili kompletní vyšetření za hospitalizace. Výsledky: V prvním kole bylo zpět doručeno 128 dotazníků. V druhém kole bylo pozitivně vyplněno 28 dotazníků. Screeningové vyšetření bylo provedeno u 56 pacientů, a u 19 z nich byly zjištěny objektivní příznaky svědčící pro možnou přítomnost neurodegenerativního onemocnění. U 13 pacientů lze předpokládat rozvoj některého neurodegenerativního onemocnění, charakterizovaného přítomností parkinsonského syndromu. Závěr: Přítomnost parkinsonské symptomatologie u 13 obyvatel vysoce převyšuje dosud předpokládanou a udávanou prevalenci a zaslouží si dalšího hlubšího zkoumání. Podpořeno grantem IGA UP LF_2011_012
38
SPECIFIKACE KARDIOVASKULÁRNÍHO RIZIKA U NEMOCNÝCH S OBSTRUKČNÍ SPÁNKOVOU APNOE Autor: Nádvorník Petr Školitel: Galuszka J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Obstrukční spánková apnoe (OSA) je charakterizována opakujícími se epizodami změlčeného dýchání či dechové zástavy (apnoe), na pokladě kolapsu či zúžení horních cest dýchacích během spánku při zachovalém dýchacím úsilí. Apnoe a hypopnoe vedou k probouzecím reakcím, které fragmentují spánek, současně vyvolávají vzestup srdeční frekvence a krevního tlaku a poklesy saturace hemoglobinu kyslíkem. U nemocných s prokázaným těžkým syndromem OSA s významnou poruchou oxygenace organizmu ve spánku je indikována noční léčba pozitivním přetlakem v dýchacích cestách, CPAP. Cíle: Cílem naší studie bylo zhodnocení nemocných s OSA z hlediska tradičních kardiovaskulárních rizikových faktorů v kombinaci s vyšetřením reaktivity autonomního nervového systému. Porovnávali jsme proti sobě nálezy skupiny pacientů s OSA léčených pomocí CPAP a těch nemocných, kteří indikační kritéria pro CPAP nesplňovali. Metodika: Retrospektivní studie analyzující výsledky vyšetření Oddělení neinvazivních kardiologických metod I. interní kliniky – kardiologické, FN Olomouc. Byly hodnoceny tradiční kardiovaskulární rizikové faktory body mass index, kouření, komorbidity a metabolické parametry. Reakce autonomního nervového systému byly hodnoceny na základě variability srdeční frekvence v průběhu testu leh-stoj-leh. U těch pacientů s OSA, kteří byli indikováni k provedení 24 hodinového ambulantního monitorování krevního tlaku, byly rovněž hodnoceny výsledky tohoto vyšetření. Výsledky: ve zpracování Závěr: ve zpracování
39
VÝVOJ PROFESIONÁLNÍ KONTAKTNÍ SENZIBILIZACE V POSLEDNÍCH 4 LETECH Autoři: Niesnerová M., Biolková V. Školitel: Karlová I., MUDr. Klinika kožních a pohlavních chorob FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Příčinou kontaktní senzibilizace jsou většinou nízkomolekulární organické i anorganické látky charakteru haptenů. Po vazbě na proteiny epidermis je vzniklý plnohodnotný antigen rozpoznán a zpracován Langerhansovými buňkami, které je předkládají T-lymfocytům ve spádových uzlinách. Působení interleukinu-1 je stimulovaná proliferace T-lymfocytů nesoucí receptory pro příslušný antigen. Senzibilizované lymfocyty vyvolávají další proliferaci lymfocytárních klonů včetně paměťových buněk i v ostatních lymfatických uzlinách. Tím se rozšíří senzibilizace po celém organismu. Alergická reakce po nutné době senzibilizace (5-7 dní) pak vzniká kdekoliv na kožním povrchu, kde došlo ke styku s antigenem. Senzibilizovanými lymfocyty uvolněné lymfokiny ovlivňují činnost dalších buněčných elementů. Narušená souhra těchto složitých mechanismů vede k rozvoji klinických projevů onemocnění. Reakce přecitlivělosti je obvykle celoživotní. Pro vznik je důležitý individuální stav imunitního systému a reaktivity kůže. Dojde-li k alergizaci vlivem alergenů z pracovního procesu, mluvíme o profesionální přecitlivělosti. Cíle: Cílem bylo zhodnotit u skupiny pacientů vývoj profesionální kontaktní senzibilizace za poslední 4 roky, určit nejčastěji se vyskytující alergen a procentuální zastoupení jednotlivých alergenů. Metodika: Pracovaly jsme s daty 81 pacientů, z toho 51 mužů a 38 žen, kterým byla v posledních 4 letech uznaná kožní choroba z povolání na klinice kožních chorob ve FN v Olomouci. K retrospektivnímu hodnocení byla použita data získaná z dokumentace pacientů. Každý pacient podstoupil vyšetření epikutánními pláténkovými testy, popř. vyšetření speciálními testy s noxami z pracovního prostředí. Výsledky: Výsledky za poslední 4 roky jsou zpracovány formou grafů jednotlivě pro každý rok a souhrnným grafem za celé 4 roky. Závěr: Závěrečné zhodnocení vývoje profesionální kontaktní senzibilizace v posledních 4 letech bude prezentováno na konferenci SVOČ 2012.
40
ZHODNOCENÍ ÚČINNOSTI PTRA U PACIENTŮ S RENOVASKULÁRNÍ HYPERTENZÍ Autor: Pospíšilová A. Školitel: Václavík J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: U pacientů s hemodynamicky významnou renální stenozou bývá často prováděna perkutánní renální angioplastika (PTRA). Randomizované klinické studie v poslední době neprokázaly významný vliv PTRA na zlepšení renálních funkcí ani na hodnoty krevního tlaku, ale jejich metodika je často kritizována pro zařazování pacientů s méně významnými a hraničními stenózami. Cíl práce: Zjistit, zda provedení PTRA u pacientů s arteriální hypertenzí a významnou stenozou renální tepny vede ke zlepšení kompenzace hypertenze, redukci počtu užívaných antihypertenziv a zlepšení renálních funkcí v krátkodobém a dlouhodobém časovém horizontu. Metodika: V registru Radiologické kliniky FNOL bylo nalezeno 105 pacientů, u kterých byla v období 21.2.2003 - 4.10.2011 provedena PTRA. U těchto pacientů byly následně vyhledávány klinické údaje a výsledky laboratorních vyšetření v období před a po provedení renální angioplastiky. Výsledky: Klinická data z období před i po PTRA byla dostupná celkem u 70 pacientů (39 mužů a 31 žen), na tomto souboru byla prováděna statistická analýza. Průměrný věk pacientů byl 65 let, vstupní tlak 158,2/87,2 mmHg, BMI 27,5 kg/m2, vstupní sérový kreatinin 174,4 mmol/l. Pacienti užívali průměrně 3,6 různých antihypertenziv, u 6 pacientů byla PTRA provedena opakovaně. Při první klinické kontrole s průměrným odstupem 6,1 měsíců byl zaznamenán průměrný pokles tlaku (TK) v ordinaci o 15,6/8,9 mmHg, při poslední kontrole s průměrným odstupem 33,7 měsíců byl průměrný pokles TK v ordinaci o 12,3/6,9 mmHg. Renální funkce nebyly provedením PTRA významněji ovlivněny – průměrně došlo ke vzestupu sérového kreatininu při první kontrole o 0,94 mmol/l a poklesu při poslední kontrole o 1,57 mmol/l. U 38 pacientů (54%) se antihypertenzní léčba nezměnila, u 23 (33%) došlo po PTRA k redukci počtu podávaných antihypertenziv a u 9 pacientů (13%) k navýšení počtu antihypertenziv. Závěr: Provedení PTRA u pacientů s renální stenózou vedlo i při dlouhodobém sledování ke zlepšení kompenzace hypertenze a u významné části pacientů ke snížení počtu užívaných antihypertenziv. Renální funkce výkonem významněji ovlivněny nebyly.
41
PŘÍČINY VZNIKU AKUTNÍHO INFARKTU MYOKARDU U MLADÝCH PACIENTŮ Autor: Rendárová S. Školitel: Václavík J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Nemoci oběhové soustavy jsou nejčastější příčinou úmrtí v České republice. Infarkty u mladých pacientů jsou velkou sociálně-ekonomickou zátěží. Acetylsalicylová kyselina (ASA) a clopidogrel patří k základní léčbě akutního infarktu myokardu. U některých pacientů, i navzdory léčbě kyselinou acetylsalicylovou (ASA) a clopidogrelem, dochází k recidivám kardiovaskulárních příhod. Laboratorně u nich někdy zjišťujeme nedostatečnou inhibici agregace trombocytů. V současné době je k dispozici málo údajů o výskytu rezistence na ASA a clopidogrel u pacientů, kteří prodělali akutní infarkt myokardu v mladém věku (muži <45 let, ženy <55 let). Cíl: Cílem práce bylo zjistit prevalenci rezistence na ASA a clopidogrel, a pokusit se zhodnotit, zda rezistence na ASA a clopidogrel souvisí s vyšším počtem recidiv akutního infarktu myokardu (AIM) a zda existuje korelace mezi laboratorní rezistencí na ASA a clopidogrel, počtem postižených koronárních tepen a tíží systolické dysfunkce po prodělaném AIM. Metodika: Do studie bylo zařazeno celkem 48 pacientů hospitalizovaných pro akutní infarkt myokardu v letech 2010-2011 na I. Interní klinice – kardiologické FN Olomouc. V době odběru krve měli věk 32-54 let, z toho bylo 14 žen s průměrným věkem 42 let a 34 mužů s průměrným věkem 41 let. Průměrná hodnota ejekční frakce pacientů byla 51,3 %, průměrný počet postižených koronární tepen se stenózou >50 % byl 1,4. U 7 pacientů (14,6 %) byla zjištěna rezistence na ASA, u 6 pacientů (12,5 %) rezistence na clopidogrel. Rezistenci na ASA i clopidogrel měl 1 pacient (2,1 %). U 11 pacientů (22,9 %) došlo v průběhu dalšího sledování k recidivě AIM. V současné době probíhá statistické zpracování korelační analýzy mezi rezistencí na ASA a tíží srdečního postižení, podrobné výsledky práce budou prezentovány na konferenci studentských vědeckých prací. Závěr: Laboratorní rezistence na kyselinu acetylsalicylovou nebo clopidogrel byla zjištěna u více než čtvrtiny pacientů, kteří prodělali akutní infarkt myokardu. V budoucích studiích bude vhodné zhodnotit, zda úprava antiagregační terapie u těchto pacientů může vést ke zlepšení jejich prognózy.
42
HODNOCENÍ VLIVU SKUPINOVÉ TERAPIE OBEZITY Autor: Sovová M. Školitel: Sovová E., doc. MUDr. Ph.D. MBA Klinika tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Obezita a nadváha jsou nezávislé rizikové faktory pro kardiovaskulární onemocnění. V poslední době dochází k „epidemii“ obezity a to hlavně ve vyspělých státech. Obezita má být léčena komplexně dietou, pohybem a behaviorální terapií. Cíle: Zhodnotit vstupní parametry (složení těla, laboratorní parametry a tělesnou výkonnost) u účastnic kurzů skupinového hubnutí a zhodnotit vliv intervence na složení těla. Metodika: Kurzu se zúčastnilo 51 žen průměrného věku 43,72±12,7 let, u kterých byly vstupně provedeny klinické a antropometrické vyšetření, laboratorní odběry (lipidy, glykemie, inzulín, TSH), analýza složení těla pomocí přístroje Bodystat a ergometrické nebo spiroergometrické vyšetření. Antropometrické vyšetření a Bodystat byly provedeny i po 9 týdnech kurzu. Výsledky: Vstupní vyšetření (průměr±SD) hmotnost 94,59±14,58, výška 168,14±5,26, pas 103,66±11,58 cm, boky 116,76±10,11 cm, cholesterol celkový 5,33±0,79 mmol/l, LDL cholesterol 3,12±0,67 mmol/l, HDL cholesterol 1,51±0,33 mmol/l, triglyceridy 1,57±1,00 mmol/l, TK systolický 131,37±14,03 mm Hg, TK diastolický 83,82±10,79 mm Hg, obsah tuku 39,44±10,94 kg, aktivní tělesná hmota 54,87±5,3 kg, tělesná voda 40,11±3,8 l. Výkonnost 1,84±0,43 W/kg- ve srovnání s populačním limitem byly pouze 4 ženy v normě (7,84%), 2 ženy podaly hraniční výkon (3,92%) a 44 žen nedosáhlo populační normu pro danou věkovou kategorii (86,27%). Kurz ukončilo 31 žen, u 22 žen se snížil obsah tuku v těle (43% žen) a z toho u 12 žen se zlepšila i aktivní tělesná hmota (23% žen). Závěr: I při správném redukčním programu pouze 23% žen zhubne tuk a zvýší aktivní tělesnou hmotu. Při průkazu nízké tělesné výkonnosti žen v redukčním programu je nutné zdůraznit nutnost nastavení dlouhodobého pohybového režimu k zamezení nebo omezení jojo efektu a zlepšení výkonnosti.
43
PREVENCE KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ – ČASNÁ REPOLARIZACE – MARKER FIBRILACE KOMOR Autor: Štefánková Z. Školitel: Sovová E., doc. MUDr. Ph.D. MBA I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Časná repolarizace patří mezi běžné ekg nálezy a je považována za fyziologickou variantu u mladých sportovců a fyzicky aktivních osob. Časná repolarizace je elevace přechodu mezi komplexem QRS a ST úsekem označovaném jako junkční J bod. Bylo dokázané, že stupeň elevace bodu J určuje riziko náhlé smrti. Syndrom časné repolarizace můžeme rozdělit podle rizika vzniku maligní arytmie na tři typy. První typ je benigní, časnou repolarizaci můžeme najít v prekordiálních svodech. Druhý typ je charakterizován zvýšeným rizikem smrti a časná repolarizace je ve spodních svodech. Třetí typ má největší riziko vzniku maligí arytmie a časnou repolarizaci můžme najít ve spodních i laterálnych svodech. Cíl: Cílem studie bylo zhodnotit výskyt časní repolarizace na klidovém ekg u náhodně vybraných sportovců. Metodika: U 205 náhodně vybraných pacientů (151 mužů a 54 žen) průměrného věku 20,3 let byla provedena analýza ekg křivky se zaměřením na výskyt časné repolarizace. Výsledky: Průměrné hodnoty PR byli 150ms, průměrná šířka komplexu QRS byla 101ms a průměrná délka QT byla 361ms. 109 pacientů bylo bez jakéhokoli patologického nálezu, u 96 byla objevena časná repolarizace. Najčastejší byl nález časné repolarizace v hrudních svodech v V2-V4 u 79 pacientů. U 6 pacientů byla nalezena časná repolarizace ve svodech V5-V6. Další patologie byly: WPW syndrom u 1 pacienta hypertrofie pravé komory 1x, nekompletní blok pravého Tawarova ramínka byl u 9 pacientů a u dalších 9 byl spolu i s přítomnou časnou repolarizací. Podle dostupného přehledového článku se v populaci u mladých aktivních lidí vyskytuje časná repolarizace s frekvencí 90%, v našem vzorku pacientů to je 47% a u žádneho z nich nebyla nalezena nebezpečná časná repolarizace ve spodních svodech, která je spojována s rizikem maligní arytmie. Závěr: Nález časné repolarizace na ekg v oblasti spodních svodů zvyšuje riziko maligní arytmie a tím může být dobrým prognostickým markerem rizika úmrtí z kardiálnych příčin.
44
POZDNÍ KOMPLIKACE ÚSPĚŠNÉ LÉČBY AKUTNÍ MYELOIDNÍ LEUKÉMIE Autor: Šustková Z. Školitel: Szotkowski T., MUDr. Ph.D. Hemato-onkologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Současná kurativní léčba akutní myeloidní leukemie (AML) je založena na podávání intenzivní chemoterapie s řadou vážných nežádoucích účinků, včetně účinků potenciálně kancerogenních a leukemogenních. Proto s narůstající účinností protinádorové léčby a prodloužením života nemocných vzrůstá i riziko pozdních komplikací této léčby. Jedná se především o sekundární malignity, chronickou extenzivní reakci štěpu proti hostiteli (GvHD - graft versus host disease) a poruchy orgánových funkcí. Cíl: Cílem naší práce bylo zhodnotit typ a frekvenci pozdních komplikací úspěšné léčby AML, zhodnotit prognostické faktory u těchto nemocných a navrhnout možnosti prevence a řešení uvedených komplikací. Metodika práce: Od ledna 1996 do prosince 2008 bylo na Hematoonkologické klinice FNOL diagnostikováno 573 pacientů s AML. 376 z nich (65,6%) bylo léčeno kurativně, 256 (68% kurativně léčených) dosáhlo kompletní remise. V této skupině nemocných byl analyzován výskyt úmrtí z jiných příčin než relaps a progrese AML nebo akutní toxicita terapie a také výskyt závažných zdravotních komplikací (sekundární malignity, chronická extenzivní GvHD, závažné infekce, hormonální poruchy, postižení orgánových funkcí) v remisi základního onemocnění. Data byla analyzována k 1.3.2012. Výsledek: Pozdní komplikace úspěšné léčby se vyskytly u 24 nemocných. Nejčastějším typem byla sekundární malignita – 10 případů. U 7 alogenně transplantovaných nemocných došlo k rozvoji chronické extenzivní GvHD. Dalších 9 nemocných mělo či má různé projevy pozdní orgánové toxicity. U 1 nemocného byl zaznamenán výskyt všech 3 uvedených druhů komplikací. Příčinou smrti se některá z výše uvedených komplikací stala u 9 nemocných (5x sekundární malignita, 3x GvHD, 1x infekce).
45
KORELACE RADIOLOGICKÝCH A HISTOLOGICKÝCH NÁLEZŮ MOZKOVÝCH GLIOMŮ Autor: Šustrová Z. Školitel: Chmelová J., doc. MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Gliomy jsou nejčastější primární mozkové nádory. Zjednodušeně je možné dělit do dvou skupin: „low-grade“ a „high-grade“ gliomy. Grading je důležitý pro správný terapeutický postup a prognózu. V diagnostice onemocnění mozku má nezastupitelné místo magnetická resonance (MR). Cíle: Jak výsledky předoperačních MR vyšetření odpovídají histologickému nálezu, zda-li jsou výsledky v praxi používaných předoperačních MR protokolů dostatečně spolehlivé pro stanovení zjednodušeného gradingu. V případě, že ne, pokusit se zvýšit specificitu a výtěžnost MR vyšetření. Metodika: 1/ Retrospektivní studie: v databázi Ústavu klinické a molekulární patologie vyhledáni pacienti s histologickou diagnózou „high-grade“ gliom a v databázi Radiologické kliniky FN OL nalezen použitý předoperační MR protokol s porovnáním výsledků obou vyšetření. 2/ Prospektivní studie: sbírání dat pacientů s nádorem mozku vyšetřeným rozšířeným MR protokolem, po operačním řešení srovnáme výsledky s histologickými nálezy. 3/ Literární rešerše článků s podobnou problématikou. Soubor pacientů: 1. Retrospektivní studie: 15 pacientů, průměrný věk 67 let. 2. Prospektivní studie: 4 pacienti, průměrný věk 38 let. Výsledky: 1/ Předoperačně 11 pacientů vyšetřeno konvenčními MR protokolem, u 4 pacientů byla k tomuto protokolu provedena navíc T2hemo sekvence nebo difúzně vážené zobrazení: 6 pacientů mělo v závěrech MR nálezů popis „high grade“ gliomu, 5 pacientů tumorózní expanzi, 2 pacienti tumorózní residuum, 2 pacienti metastázu. 2/ Předoperačně 4 pacienti vyšetřeni rozšířeným MR protokolem: 2 pacienti hodnoceni jako „high-grade“ gliom, 2 jako gliom nižšího stupně. Závěr: Výsledky ukazují, že rozšíření předoperačních MR protokolů o další sekvence, by mohlo být způsobem jak zvýšit specificitu a výtěžnost MR vyšetření. Poděkování Prof. MUDr. Z. Kolářovi, CSc. za spolupráci.
46
PREVALENCE VROZENÝCH SRDEČNÍCH VAD A DALŠÍCH RIZIKOVÝCH FAKTORŮ PRO AORTÁLNÍ DIREKCI U PACIENTEK S TURNEROVÝM SYNDROMEM Autor: Vasiliu S. Školitelé: Zapletalová J., doc. MUDr. PhD., Klásková E., MUDr. Dětská klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Turnerův syndrom (TS) je nejčastější chromozomální aberací spojenou s ženským fenotypem, s prevalencí 1:2000-2500 živě narozených děvčátek. Vrozené vývojové vady kardiovaskulárního (KV) systému lze prokázat až u 50 % pacientek a jsou hlavní příčinou jejich předčasné mortality, především v důsledku disekujícího aneurysmatu aorty. Rizikovými faktory (RF) pro disekci a rupturu aorty jsou bikuspidální aortální chlopeň (BAV), koarktace aorty (CoA), dilatace ascendentní aorty (AoDil) a arteriální hypertenze. Cíl: Stanovení četnosti výskytu RF pro disekci aorty u pacientek s TS do 19 let věku ve vztahu k jejich karyotypu. Pacientky a metoda: U 51 pacientek s TS, dispenzarizovaných v letech 2005-2011 na Dětské klinice FN Olomouc, byly retrospektivně hodnoceny kardiologické nálezy získané pomocí echokardiografického vyšetření (ECHO) a vyšetření magnetickou rezonancí (MRI). Pro detekci AoDil jsme použili tzv. aortic size index (ASI), což je průměr ascendentní aorty vztažený k tělesnému povrchu. Výsledky: Medián věku pacientek v době prvního kardiologického vyšetření byl 13,5 let ( rozpětí 0,2-19,8 let). 37,3% pacientek mělo karyotyp 45,X, 31,4% chromozomální mozaiku s 45,X, u 31,4% byla nalezena strukturální odchylka X chromozomu. Jakákoliv KV anomálie byla prokázána u 70,6% pacientek. Z RF pro aortální disekci jsme prokázali BAV u 12 ze 47 vizualizovatelných (25,5%), CoA u 2% všech, AoDil u 5 11,1 % vyšetřených pomocí MRI, hypertenzi u 5,9% všech sledovaných pacientek. Závěr: Kardiovaskulární anomálie byla nalezena u 70,6% pacientek s TS. U skupiny pacientek s karyotypem 45,X byly anomálie nalezeny u 84,2%. Přítomnost alespoň jednoho RF pro disekci aorty byla prokázána u 35,3% ze všech sledovaných pacientek, u pacientek s karyotypem 45,X byla četnost RF nejvyšší (47,4%). Nejrizikovější skupina pro disekci aorty jsou tedy pacientky s monozomií X a musí být pravidelně monitorovány.
47
VYUŽITÍ STANOVENÍ NT-proBNP JAKO POMOCNÉHO UKAZATELE SKRÍNINGU PRIMÁRNÍHO HYPERALDOSTERONISMU Autor: Vašura A. Školitel: Václavík J., MUDr. Ph.D. I. interní klinika – kardiologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Primární hyperaldosteronismus je jedna z nejčastějších příčin sekundární arteriální hypertenze. Často se projevuje u řady pacientů pod obrazem rezistentní hypertenze. Proto stoupá důležitost jeho skríningu, kdy se u nás v ČR rutinně využívá určení poměru plazmatické koncentrace aldosteronu k plasmatické reninové aktivitě. Tato metoda je často zatížena falešně pozitivními výsledky. Proto se u pozitivity stanovení musí provádět další, potvrzovací testy. V této problematice by mohlo být nápomocno stanovení NT-proBNP, jehož hladina stoupá u pacientů s primárním hyperaldosteronismem, jak naznačují některé odborné publikace. Cíle: Zjistit, zda existuje korelace mezi hladinou NT-proBNP s hodnotami plasmatické koncentrace aldosteronu, plasmatické reninové aktivity (PRA) a s poměrem aldosteron/reninová aktivita (ARR), a zhodnotit možnost jeho využití jako pomocného ukazatele pro skríning primárního hyperaldosteronismu. Metodika: Z databáze biochemické laboratoře byly vygenerovány výsledky aldosteronu a plazmatické reninové aktivity, provedené u 692 pacientů vyšetřovaných pro rezistentní hypertenzi v období 2.1.2008 - 31.10.2011. Z tohoto souboru byly v nemocniční databázi nalezeny hodnoty NTproBNP u 221 pacientů. Po vyloučení výsledků, lišících se časem odběru o více než 2 měsíce, byl získán soubor 131 pacientů, který byl dále statisticky analyzován. Výsledky: Mezi 131 pacienty bylo 83 mužů a 47 žen s věkovým průměrem 54,2 ± 14,8 let. Pozitivní poměr aldosteron/reninová aktivita (ARR) nad 30 byl nalezen u 33 pacientů. Byl zjištěn velký rozptyl hodnot NT-proBNP jak u pacientů s poměrem ARR > 30, tak i ARR < 30. V regresní analýze nebyla nalezena významná závislost NT-proBNP na PRA (r = 0,0539), na plazmatickém aldosteronu (r = 0,1170), ani na ARR (r = 0,136382). Závěr: Nebyla zjištěna korelace hodnot NT-proBNP s hodnotami plazmatického aldosteronu, PRA ani ARR. Vyšetření NT-proBNP dle našich zjištění není možno využít při skríningu primárního hyperaldosteronismu.
48
ZHODNOCENÍ SOUBORU PACIENTŮ S GENERALIZOVANOU SARKOIDÓZOU Autor: Vykoupil K. Školitel: Kolek V., prof. MUDr. DrSc Klinika plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Sarkoidóza je systémové granulomatózní onemocnění neznámé etiologie. Morfologický obraz sarkoidózy tvoří epiteloidní granulomy v různých orgánech a tkáních, které vznikají akumulací T-lymfocytů a transformovaných makrofágů. V granulomech nedochází ke kaseifikační nekróze, může být přítomna nekróza fibrinoidní s následnou resorbcí nebo vznikem centrální hyalinní fibrózy. Název onemocnění je sice odvozen z prvních histopatologických popisů, ale stanovení diagnózy sarkoidózy dnes stojí na syntéze morfologických, klinických, rentgenologických, funkčních a imunologických údajů. Cíle: Vyhodnotit laboratorní a klinické parametry skupiny pacientů s diagnostikovanou generalizovanou sarkoidózou v porovnání se skupinou nemocných s onemocněním limitovaným na plíce. Metodika a výsledky: Z celkového počtu 315 hospitalizovaných pacientů na Klinice plicních nemocí a tuberkulózy FN a LF UP Olomouc v letech 2006-2011 pro sarkoidózu byla diagnostikována u 38 pacientů generalizovaná forma sarkoidózy. Byly zhodnoceny tyto parametry: pohlaví, věk, kouření, cytologie BAL, histologie TBB, CRP, jaterní testy, leukocyty, hemoglobin, trombocyty, biomarkery sarkoidózy (SACE, neopterin, SILR2), hodnoty funkčního vyšetření (vitální kapacita, FEV1, TLC, DLCO) a typ orgánového postižení, odpověď na léčbu a polymorfismus IL-23R. Tyto údaje byly srovnány s údaji získanými u skupiny nemocných s limitovanou formou onemocnění plic. Získané údaje byly statisticky vyhodnoceny. Závěr: Klinicky významná generalizace sarkoidózy je poměrně častým projevem nemoci a získaná data nám pomohou v prognostické stratistifikaci nemocných se sarkoidózou a optimálnímu výběru vhodného léku. Grantová podpora: IGA MZ CR NT11117
49
KLINICKÉ OBORY – CHIRURGICKÉ
PREOXYGENACE PŘED CELKOVOU ANESTEZIÍ Autor: Amanatidu A. Školitel: Adamus M., doc. MUDr. Ph.D. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Jedná se o pokračování studie z roku 2011, jejíž předběžné výsledky byly prezentovány na XLIV. konferenci SVOČ dne 31. května 2011. Pokračování ve studii přineslo větší vzorek pacientů a tím i možnost lépe hodnotit její výsledky. Preoxygenace je standardním postupem před úvodem do celkové anestezie a případnou tracheální intubací. Spočívá v podání kyslíku v maximální koncentraci spontánně dýchajícímu nemocnému dobře těsnící maskou anesteziologického přístroje. Hlavním cílem tohoto postupu je zvýšení obsahu kyslíku v plicích, zlepšení saturace hemoglobinu kyslíkem a překlenutí apnoické pauzy potřebné k provedení tracheální intubace. Běžně používanou technikou je klidné dýchání maskou po dobu 3 minut. Cíle: Srovnání účinnosti různých technik preoxygenace: 1.
klidné dýchání (VT = 500 ml) po dobu 3 minut
2.
4 hluboké vdechy (na úrovni max. nádechu) během 30 sekund
3.
8 hlubokých vdechů během dobu 60 sekund.
Metodika: Jedná se o klinickou, prospektivní, randomizovanou studii bez zaslepení. Do studie bylo zařazeno 394 pacientů starších 19 let, ASA klasifikace I – III, postupujících výkon v celkové anestezii. Nemocní byli náhodně rozděleni (hod kostkou) do jedné ze tří skupin, které se lišily způsobem preoxygenace. Na základě měření složení vdechované a vydechované směsi plynů (O2, CO2) monitorem anesteziologického přístroje a pozorováním dalších parametrů jsme srovnávali účinnost jednotlivých technik preoxygenace. Sledovali jsme, jaká je hodnota vydechované směsi plynů, resp. frakce O2 na konci výdechu (FeO2) při ukončení preoxygenace. Za adekvátní oxygenaci jsme považovali hodnotu FeO2 > 0,9 na konci preoxygenace. Výsledky a závěr: V době odevzdání abstraktu probíhá závěrečné zpracování výsledků. Z nasbíraných dat vyplývá, že nejefektivnější metodou je klidné dýchání po dobu tří minut, což je postup již dříve doporučovaný. Podle FeO2 však lze srovnatelné kvality preoxygenace dosáhnout 8 hlubokými vdechy.
53
PŘEŽÍVÁNÍ NEMOCNÝCH PO RESEKCI JÍCNU PRO KARCINOM Autoři: Cibulková M., Haščáková K. Školitel: Aujeský R., doc. MUDr. CSc. I. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinom jícnu patří mezi maligní onemocnění zažívacího traktu s nejhorší prognózou. Jeho terapie je komplexní, představuje u většiny nemocných neoadjuvantní terapii, po které následuje chirurgický resekční výkon. Přestože se operační letalita v posledních letech výrazně snížila, dlouhodobé přežíváni zůstává neuspokojivé. Cíle: Cílem práce je posouzeni přežíváni nemocných s karcinomem jícnu operovaných v posledních 6 letech na I. chirurgické klinice v Olomouci. Metodika: Analýza databáze souboru pacientů operovaných pro karcinom jícnu v posledních 6 letech na I. chirurgické klinice. Přežívání a letalitu nemocných jsme posuzovali podle stádia onemocnění. Výsledky: Průměrné přežíváni celého souborů pacientu-18.1 měsíců. Průměrné přežívání živých pacientů - 26,77 měsíců. Průměrné přežíváni mrtvých pacientů - 11,76 měsíců. Poměr mezi adenokarcinomem a spinocelulárním karcinomem je 52:34. Přežiti v I. stádiu je 27,92 měsíců, IIa. stádiu - 17,12 měsíců, IIb .stádiu - 14,05 měsíců, III. stádiu - 19,57 měsíců, IV. stádiu - 9,36 měsíců. Závěr:. Přežívání pro karcinom jícnu po komplexní léčbě je nadále špatné. Zlepšení prognózy tohoto onemocnění vidíme v časné diagnostice a léčbě prekanceróz.
54
ROTACE OPIOIDŮ – RETROSPEKTIVNÍ ANALÝZA Autoři: Gocalová Z., Manová T. Školitel: Gabrhelík T., MUDr. Ph.D. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Rotace opioidů je termín užívaný v souvislosti s plánovanou výměnou jednoho opioidu za druhý. Cílem je zlepšit klinický stav pacientů léčených silnými opioidy a maximalizovat efekt léčby při minimálních nežádoucích účincích. Rotace se používá v případech, kdy nasazený preparát nemá žádoucí analgetický efekt nebo došlo k rozvoji tolerance. Důvodem pro změnu analgetika jsou také příliš velké vedlejší účinky léčby. Rotace se provádí podle tabulek ekvianalgetických dávek opioidů. Cíle: Primárním cílem studie bylo stanovení účinnosti změny opioidní medikace v průběhu léčby chronické bolesti. Dále jsme sledovali důvody pro rotaci opioidů, adekvátnost tabulkové ekvianalgetické dávky opioidů, nežádoucí příznaky (NÚ) a příčiny selhání rotace opioidů. Metodika: V retrospektivní studii jsme na souboru 49 pacientů sledovali úspěšnost rotace, důvody rotace, zda byla tabulková ekvianalgetická dávka nového opioidu adekvátní a příčiny selhání rotace. Výsledky: Bylo analyzováno 83 rotací opioidů, v 67 % případů došlo k poklesu bolestí dle VAS. Ve 42 % rotací došlo k výskytu nových NÚ (nejčastěji lokální reakce, nauzea a sedace). Nejčastějším důvodem k rotaci byl nástup tolerance na analgetikum (37 %), NÚ byly příčinou změny léčby v 29 % případů, dalšími důvody byly nedostatečný efekt původního analgetika, změna aplikační cesty nebo výše doplatku. Tabulkové ekvianalgetické dávky opioidů odpovídaly u oxykodonu nebo morfinu, u fentanylu a buprenorfinu pouze v 70 % případů, dávky hydromorfonu odpovídaly jen u 33 % rotací. Nejčastějšími důvody selhání nového analgetika byly nárůst bolestí, nedodržení ekvianalgetické dávky při rotaci, selhání aplikační cesty nebo doplatek na lék. K návratu k původní medikaci po rotaci došlo pouze v 37 % případů. Závěr: V retrospektivní analýze jsme prokázali, že rotace opioidů často nevede k očekávanému efektu a je spojena s výskytem nových NÚ. Vzhledem k individuálním odlišnostem ve vnímavosti k opioidům a v jejich farmakokinetice je změna analgetické léčby komplikovaným zásahem do strategie terapie bolesti, který provází řada rizik.
55
HYBRIDNÍ VÝKONY V CÉVNÍ CHIRURGII Autoři: Hanincová V., Kubalová L. Školitel: Herman J., doc. MUDr. Ph.D. II. chirurgická klinika – cévně transplantační FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Incidence a prevalence vysoko rizikových pacientů s kritickou ischémií končetin v důsledku víceúrovňové arteriální obstrukce rychle roste. Invazívní zákroky k obnovení průtoku v bércové oblasti a u lézí iliofemorálních tepen jsou spojené se značnou chorobností a úmrtností. Hybridní endovaskulární výkony by mohly být přínosem, protože jsou méně invazívní a není potřebný obsáhlý žilní štěp. Společná stehenní tepna hraje hlavní úlohu ve většině hybridních postupů. Hybridní techniky můžou být bezpečně vykonávané na cévním operačním sále za předpokladu, že je vybavený i pro endovaskulární intervence, nebo na speciálních hybridních sálech. hybridní výkony ═ radiointervence + operační zákrok Cíl práce: Účelem studie bylo hodnocení účinnosti hybridních postupů pro víceúrovňové obstrukce tepen dolní končetiny. Metodika a výsledky: Od ledna 2003 do prosince 2011 podstoupilo hybridní rekonstrukční operaci 152 pacientů (157 končetin). Analyzovali jsme výsledky třicetidenní mortality a morbidity. Zaměřili jsme se na indikace jako jsou klaudikace, kritická ischemie končetin a ztráta tkáně (amputace). Technickým úspěchem byla míra 99%. Primární a sekundární průchodnost za 12 měsíců je 81 % resp. 98 %. Perioperační mortalita byla 2,6%. Hybridní operace umožňují víceúrovňovou revaskularizaci také u vysoce rizikových pacientů. Endarterektomie stehenní tepny hraje ústřední roli. Závěr: Ze získaných údajů vyplývá, že hybridní techniky pro léčbu víceúrovňové obstrukce dolních končetin poskytuje méně invazivní, dlouhotrvající a spolehlivé léčebné možnosti přizpůsobené také potřebám pacientů s vysokým rizikem. V době odevzdávání abstraktu jsou údaje stále zpracovávané. Úplné výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ.
56
SLEDOVÁNÍ ZMĚN NITROOČNÍHO TLAKU PO LASEROVÉ KAPSULOTOMII Autoři: Holubová P., Chovancová P. Školitel: Jirková B., MUDr. Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Nd YAG laserová kapsulotomie je zákrok, ke kterému přichází pacienti, kteří mají tzv. sekundární kataraktu. Šedý zákal, neboli katarakta, je nemoc oka, kdy se čočka zakalí a pacient vidí, jako by se díval přes špinavé sklo. Nemoc se dnes léčí operací, kdy zkalené lidská čočka je nahrazena tenkou umělou nitrooční čočkou. Zkalené jádro čočky se odstraňuje jeho rozmělněním speciálním ultrazvukem a odsáváním částeček jádra za pomocí vakua s řízeným podtlakem z oka. Do zbylého průhledného čočkového pouzdra, které v oku zůstává, se vkládá umělá nitrooční čočka. Mezi poměrně časté pozdní komplikace operace šedého zákalu patří sekundární katarakta, kdy dochází k druhotnému zkalení zadního pouzdra čočky a k opětovnému zhoršení zrakové ostrosti. Jednoduchým a rychlým řešením této komplikace je tzv. Nd YAG laserová kapsulotomie. Jedná se vytvoření „okénka“ v zadním pouzdře čočky, čímž je dosaženo znovuobnovení transparence zkaleného optického media. Vzhledem k tomu, že se nejedná již přímo o nitrooční operaci, výkon je poměrně bezpečný. Mezi vzácné komplikace patří vzestup nitroočního tlaku, odchlípení sítnice a tzv. přední uveitida (reaktivní zánětlivá rekce v komorové vodě). V naší práci jsme se zaměřily na měření nitroočního tlaku během laserové kapsulotomie. K přechodné elevaci NT dochází většinou v období několika dní po výkonu, výjimečně může dojít k trvalému zvýšení nitroočního tlaku a k rozvoji glaukomu. Cíl a metodika práce: Do souboru bylo zahrnuto 50 očí pacientů léčených laserovou kapsulotomií na Oční klinice FN Olomouc v období let 2011 a 2012. Zaměřily jsme se na měření nitroočního tlaku aplanačně bezprostředně před zákrokem a 5 minut po zákroku. Výsledné hodnoty jsme zahrnuly do databáze spolu s hodnotami bezkontaktního měření nitroočního tlaku. Výsledky: U významné části nemocných byl pozorován pokles nitroočního tlaku po provedení laserové kapsulotomie. V době odevzdávání abstraktu je soubor pacientů stále zpracováván a rozšiřován. Výsledky budou prezentovány na konferenci SVOČ.
57
HOJENÍ RÁNY V ZÁVISLOSTI NA HODNOTÁCH GLYKEMIE U PACIENTŮ S DIABETEM MELLITEM Autor: Homolková L. Školitel: Hrabalová M., MUDr. Ph.D. I. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Diabetes mellitus je metabolické onemocnění projevující se hyperglykémií. Hlavní dva typy diabetu jsou DM I. typu a DM II. typu. U DM se vyskytuje velké množství mikro- a makrovaskulárních komplikací. Cíl: Cílem naší studie bylo ověřit nebo vyloučit v literatuře udávaný vyšší výskyt infekčních ranných komplikací při hojení rány po chirurgických výkonech v souvislosti s hyperglykemií u pacientů s DM. Soubor: 90 pacientů hospitalizovaných na JIP 1. chirurgické kliniky FNOL. Průměrný věk pacientů 66,4 let ± 8,8, z toho 56 mužů a 34 žen. Z celkového počtu mělo 30 pacientů DM závislý na inzulinu a 60 pacientů DM nezávislý na inzulinu. 58 pacientů podstoupilo laparotomii a 32 torakotomii. Metodika: V časovém období leden 2010 až duben 2011 jsem vybrala soubor pacientů s DM operovaných na 1. chirurgické klinice FNOL. U těchto pacientů jsem zjistila, zda se u nich vyskytuje DM závislý nebo nezávislý na inzulinu a jaké byly hodnoty jejich glykemie 3 dny po operaci během 1.-5. pooperačního dne. Z opakovaných měření hodnot glykémie byl jako reprezentativní údaj použit medián hodnot. Zároveň jsem vyhledala, zda se jejich pooperační rána hojila per primam nebo z důvodu přítomné ranné infekce per secundam. Výsledky: U primárního hojení se glykemie pohybovala v rozmezí 4,816,1, průměrně tedy 8,6±2,5, U sekundárního hojení se glykemie pohybovala v rozmezí 5,5-17,7, průměrně 8,6±3,6. Fisherův přesný test – u pacientů s mediánem glykémie nad 9,0 mmol/l bylo sekundární hojení rány zjištěno ve 13,3% případů, u pacientů s mediánem glykémie do 9,0 mmol/l byl zjištěn výskyt sekundárního hojení rány v 16,7% případů. U pacientů s operací v oblasti břicha bylo sekundární hojení rány zjištěno ve 22,4% případů, u pacientů s operací v oblasti hrudníku byl zjištěn výskyt sekundárního hojení rány ve 3,1% případů. Závěr: Došly jsme k závěru, že hyperglykemie u pacientů s DM neovlivňuje průběh hojení pooperační rány. Souvislost naopak byla prokázána mezi lokalitou operace a hojením rány, kdy častěji bylo sekundární hojení zjištěno u pacientů po laparotomii.
58
ANTIBIOTIKA V PORESUSCITAČNÍ PÉČI Autor: Jor O. Školitel: Šafránek P., MUDr. Klinika anesteziologie resuscitace a intenzivní medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Aspirace je častou komplikací po zástavě oběhu. Aspirační pneumonie má vysokou mortalitu a vysoké náklady na péči a proto jsou často nasazena antibiotika empiricky ihned při přijetí. Toto jednání je potencionálně rizikové pro vznik a šíření bakteriální rezistence a přerostení patologických kmenů. Cíl: Zhodnotit zda empirický nasazené antibiotika pokrývají následně vykultivované bakterie. Metodika: Retrospektivní observační studie pacientské dokumentace. Do studie byli zahrnuti pacienti s mimo nemocniční zástavou oběhu přijatí do Fakultní nemocnice Olomouc v letech 2010 a 2011. Výsledky: Náš soubor obsahoval 58 pacientů (40 můžu, 18 žen) o věkovém průměru 66,2 let. Dle vyhodnocení účinnosti ATB terapie byli rozděleni do 4 kategorii: 1. Pacienti, kteří dostali citlivou antibiotickou terapii, kterou následně nebylo třeba měnit či doplňovat (n=24; 41,4%; 95%CI 28,6% - 55,1 %) 2. Pacienti, kteří dostali citlivou ATB terapii, kterou bylo během hospitalizace nutno měnit či doplňovat (n=8; 13,8%; 95%CI 6,2% - 25,4%) 3. Pacienti, kteří nedostali citlivou ATB terapii, která byla následně upravena na citlivou (n=8; 13,8%; 95%CI 6,2%-25,4%) 4. Pacienti, kteří nedostali citlivou ATB terapie, která nebyla upravena (n=18; 31%; 95% CI 19,5% - 44,5%). Sloučením kategorii 1 a 2,jsme získali pacienty u kterých byla empirická ATB terapie citlivá (n=32; 55,2% ; 95%CI 41,5%-68,3%). Sloučením kategorii 3 a 4,získáme pacienty u kterých nebyla empirická ATB terapie citlivá (n=26; 44,8% 95%CI 31,7%-58,5%) Závěr: Antibiotika byly správně empiricky nasazeny jen u 55 % pacientů.
59
VÝSLEDKY LÉČBY A PROGNOSTICKÉ FAKTORY OROFARYNGU Autor: Kalivoda I. Školitel: Brož M., MUDr. ORL klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Nádory orofaryngu jsou nejčastější nádory polykacích cest. Výskyt je častější u mužů (80%) než u žen (20%), ve věku 40-70 let s maximem v 5.-6. deceniu. Uvádí se souvislost s abúzem alkoholu, kouřením, špatnou hygienou dutiny ústní a asociací s HPV infekcí. Nejčastěji se jedná o dlaždicobuněčný karcinom patrové mandle a kořene jazyka. Cíle:.Cílem práce bylo zhodnocení frekvence výskytu nádorů v orofaryngeální oblasti na ORL klinice FNOL v období 2005-2011 a identifikaci údajů ve zdravotní dokumentaci pacientů za účelem zjištění rizikových faktorů a jejich srovnání s údaji udávaných v literatuře. Metodika: Shromážďování dat probíhalo formou manuálního vyhledávání údajů o pacientech operovaných na ORL klinice FNOL od roku 2005 do 2011 pro karcinomy v orofaryngeální oblasti. Následovalo vyhledávání a třídění pacientů v programu MEDEA, se zaměřením na věk pacienta, pohlaví, rozsah primárního tumoru (TNM), metastázy, histologický typ a stupeň diferenciace nádoru, typ operace, recidivy, aktino / chemoterapie, rizikové faktory (kouření a abúzus alkoholu.) Výsledky:.Celkově bylo sledováno 124 pacientů: 98 mužů, 26 žen, s věkovým průměrem 58,84 let. Z toho kuřáci 50 %, nekuřáci 31,5 %, nezjišťeno 18,5%. Primární lokalizace tumoru: karcinom tonzily 68,5 %, karcinom kořene jazyka 20,96 %, karcinom nosohltanu 1,61%, metastatický karcinom bez určení origa 4,03 %. Z výše uvedeného souboru mělo cystické metastázy 4,8 %. Závěr: Výsledky jsou v souladu se statistikou výskytu karcinomů orofaryngu a potvrzují předpokládané rizikové faktory jejich vzniku. .
60
REGRESE HYPERTROFIE SVALOVINY LEVÉ KOMORY U NEMOCNÝCH PO IMPLANTACI AORTÁLNÍ BIOPROTÉZY VZHLEDEM K POOPERAČNÍ HODNOTĚ iEOA. Autor: Konečný J. Školitel: Šantavý P., MUDr. PhD. Kardiochirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Jednou z nejčastěji operovaných chlopenních vad v kardiochirurgii dospělých je degenerativní aortální stenóza. Principem operace je náhrada postižené chlopně mechanickou nebo biologickou protézou. Se stárnutím populace jsou stále častěji implantovány bioprotézy, které poskytují nemocným výhodu funkce bez nutnosti doživotní antikoagulační léčby. Přetížení srdce způsobené aortální vadou vede ke kompenzatorní hypertrofii svaloviny levé komory. Jedním z parametrů, hodnotícím hemodynamiku implantované bioprotézy, je tzv. indexovaná plocha ústí (iEOA). Vyjadřuje vztah mezi plochou ústí bioprotézy ve vztahu k tělesnému povrchu pacienta. Materiál a metody: V období od března 2002 do května 2011 bylo implantováno na Kardiochirurgické klinice v Olomouci celkem 636 bioprotéz. Pro posouzení hypertrofie svaloviny levé komory byla echokardiograficky hodnocena diastolická tloušťka septa a zadní stěny levé komory před operací a poté při pravidelných ambulantních kontrolách půl roku po operaci. Vyhodnoceno bylo celkem 228 pacientů, z toho bylo 136 mužů a 92 žen, průměrný věk v době operace byl 74,28 ± 5,96 roků. Hodnota iEOA byla hodnocena echokardiograficky pomocí rovnice kontinuity. Soubor pacientů byl rozdělen na dvě skupiny dle iEOA. Skupina č. 1 iEOA < 0,75 cm2/m2 a skupina č. 2 - iEOA ≥ 0,75 cm2/m2. Statistické vyhodnocení bylo provedeno aplikací neparametrického testu Mann-Whitney. Výsledky: Celková pooperační mortalita (30-ti denní) byla 3,93 %. U skupiny č. 1 bylo naměřeno průměrná tloušťka septa levé komory v diastole před operaci 14,61 ± 2,05 mm, průměrná tloušťka zadní stěny v diastole před operací 13,79 ± 2,03 mm. Průměrná tloušťka septa levé komory půl roku po operaci byla 14, 06 ± 1,94 mm. Průměrná tloušťka zadní stěny v diastole byla půl roku po operaci 13,42 ± 2,59 mm. U skupiny č. 2 byly naměřeny průměrná tloušťka septa levé komory v diastole před operaci 14, 73 ± 2,50 mm, průměrná tloušťka zadní stěny v diastole před operací 13, 68 ± 2,14 mm. Průměrná tloušťka septa levé komory půl roku po operaci byla 14, 02 ± 1,62 mm. Průměrná tloušťka zadní stěny v diastole byla půl roku po operaci 13,22 ± 1,55 mm. Závěr: U všech nemocných došlo k signifikantní (p 0,05) redukci hypertrofie levé komory již půl roku po operaci oproti hodnotám před operací. U skupiny pacientů s iEOA větší než 0,75 cm2/m2 však byla tato redukce signifikantně vyšší.
61
AMBULANTNÍ URODYNAMIKA A TELEMETRIE V UROLOGII Autor: Luňáček L. Školitel: Záťura F., doc. MUDr. Ph.D. Urologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Uroflowmetrie v současné době patří mezi základní neinvazivní vyšetřovací metody funkce dolních močových cest. Výhodou je snadné provedení a zisk cenných dat užitečných v rámci diferenciální diagnostiky poruch dolních močových cest. Cíle: Cílem této práce bylo provést uroflowmetrické měření u populace mužů starších 18 let v terenních podmínkách prostřednictvím přenosného uroflowmetru a následně zhodnotit záskaná data dle doporučení International Continence Society (dále jen ICS). Metodika: Během této studie bylo provedeno měření u 111 zdravých mužů ve věku 18-30 let a dále u více než 35 pacientů ve věku 30 a více let. Každému z oslovených dobrolníků/pacientů byl zapůjčen přenosný uroflowmetr (výrobce Medkonsult s.r.o.) a mikční karta. Pokus trval vždy 48 hodin, během kterého vyšetřovaný zaznamenal každou mikci prostřednictvím uroflowmetru. Současně si zaznamenal do mikční karty svůj příjem tekutin a čas močení. Výsledky: Získaná data byla nejprve zhodnocena, roztřízena do příslušných věkových kategorií a statisticky zpracována. Bylo stanoveno 5 věkových kategorií (18-30, 31-45, 46-60, 61-75, 76-99). Sledovali jsme hodnoty dle doporučení ICS, závislosti na denní době a vztahy mezi naměřenými hodnotami. Např. u věkové kategorie 18-30 let jsme získali celkem 1 181 záznamů od 111 vyšetřených, např. průměrná hodnota maximálního průtoku činila 27,85 ml/s, medián 27,90 ml/s a modus činil 17,10 ml/s. Neprokázala se závislost na denní době. Podobně byla zpracována data z dalších věkových kategorií. Závěr: Na základě získaných dat a výsledků lze stanovit, že pro věkovou kategorii 18-30 zdravých mužů nebyla prokázána závislost na denní době, avšak byla prokázána závislost hodnot středního a maximálního průtoku na náplni močového měchýře. Ověřili jsme, že pro hodnoty středního a maximálního průtoku je metoda uroflowmetrie dobře definována.
62
PŘÍNOS SONOGRAFIE PRO OPERAČNÍ ŘEŠENÍ OČNÍCH KOMPLIKACÍ DIABETU Autoři: Macurová M., Rybáriková M., Staňková P. Školitel: Bábková B., MUDr. Oční klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V ČR je 806 230 diabetiků, tj. 77/100 000 obyv. (1. 1. 2010). V průběhu onemocnění je 10,74 % z nich postiženo diabetickou retinopatií (DR) a jejími komplikacemi. Nejzávažnějším důsledkem je slepota, vznikající až u 2,9 % pacientů s DR. DR je hlavní příčinou slepoty ve věku 20 – 65 let. Podkladem tzv. proliferativní DR (PDR) je mikroangiopatie retinálních cév, hemoragie, tvrdé a měkké exsudáty. Sítnice v reakci na ischémii tvoří vazoproliferační faktory podporující vznik nových cév (NVS). Jejich křehká stěna je pak často zdrojem masivního krvácení do prostoru oka a příčinou slepoty. Cíl a metodika: Našim cílem bylo zhodnotit na vzorku pacientů přínos sonografie pro diagnostiku a následnou léčbu PDR. Účastnily jsme se US vyšetření souboru 26 pacientů s diagnostikovaným DM 1. nebo 2. typu (v poměru 1:5,5) přicházejících pro snížení zrakové ostrosti zejména při vzniklém hemoftalmu. Zraková ostrost se při tomto nálezu sníží často až na viditelnost prstů před okem nebo jen pohyb. US kontrolní vyšetření byla prováděna především pro vyloučení odchlípení sítnice, kde je absolutně indikováno chirurgické řešení. Hodnotily jsme závažnost očního nálezu, četnost indikací k operaci metodou pars plana vitrektomie (PPV) i shodu peroperačního obrazu s předoperačním US vyšetřením. Výsledky a závěr: U 88,46 % pacientů z našeho souboru bylo nakonec doporučeno odstranění sklivce metodou pars plana vitrektomie (PPV). Pouze u 11,54 % pacientů došlo ke spontánní resorpci. Operace je tedy ve většině případů nutná. PPV byla indikována u 80,77 % pacientů s nálezem hemoftalmu a u 100 % pacientů s nálezem trakční amoce (závažným očním nálezem, vznikajícím až v pokročilejších stádiích onemocnění). Hodnocení shody předoperačního US vyš. a peroperačního obrazu: shoda
hemoftalmus
neovaskularizace
trakce
ablace ZS
amoce
100 %
85,71 %
100 %
100 %
81,82 %
US je jedinečným dg. vyšetřením indikujícím k operaci PPV a tím zabránění postupu očních změn a zhoršení vizu pacientů s DM.
63
PŘEZÍVÁNÍ PACIENTŮ S KARCINOMEM PANKREATU PO CHIRURGICKÝCH VÝKONECH Autor: Mráz P. Školitel: Loveček M., MUDr. Ph.D. I. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinom pankreatu je závažné nádorové onemocnění postihující převážně pacienty ve vyšším věku. V posledních letech jeho výskyt narůstá. Incidence v České republice za rok 2009 byla 18,75/100 000 obyvatelů. Nejčastější je duktální typ nádoru (víc jak 80%). I naproti značnému pokroku v medicíně je prognóza nepříznivá. Mortalita přesahuje 90 %. V České republice dosahuje mortalita 17,6/100 000 obyvatelů. Možnost radikálního chirurgického řešení je u 10-20 % případů. Po radikálních resekcích přežívá 5 let pouze 5-25 % pacientů. V současnosti je medián přežití u radikálně řešených pacientů 16-18 měsíců. Pokud je tumor lokálně pokročilý, medián přežití je pouze 5-10 měsíců a v případě generalizace jen 5-6 měsíců. Cíl: Zjistit a porovnat přežívání pacientů Fakultní nemocnice v Olomouci po chirurgických výkonech pro diagnózu adenokarcinomu pankreatu. Metodika: Soubor 85 pacientů operovaných na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci. Pacienti byli rozděleni do 2 skupin podle typu chirurgického výkonu. Skupinu radikálně operovaných tvoří 34 pacientů průměrného věku 63,7 roku. Skupinu radikálně inoperabilních z důvodu lokální pokročilosti nádoru případně generalizace tvoří 51 pacientů průměrného věku 61,7 roku. Kritériem zařazení byla histologická diagnóza vývodového adenokarcinomu pankreatu. Z dokumentace byly retrospektivně vyhledané údaje o typu a stádiu nádoru, datum operace a úmrtí. Na určení přežívání pacientů byla použitá Kaplan-Meierova anlýza. Výsledky: Průměrné přežívání pacientů po radikálním výkonu na pankreatu pro karcinom bylo 27,9 měsíce. Medián přežití byl 14,4 měsíce. Průměrné přežívání pacientů s inoperabilním případně generalizovaným peroperačním nálezem bylo 9,7 měsíce. Medián přežití byl 6,2 měsíce. Hladina signifikance p = 0,0001. Závěr: Pacienti s adenokarcinomem pankreatu po radikálním chirurgickém řešení přežívají signifikantně déle než pacienti radikálně inoperabilní.
64
VÝSLEDKY RESEKCE NEBO CTS BIOPSIE U GLIOBLASTOMŮ V ELOKVENTNÍCH ZÓNÁCH Autor: Novák V. Školitel: Hrabálek L., doc. MUDr. Ph.D. Neurochirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Glioblastom multiforme (GBM) je nejčastější z primárních mozkových nádorů a také nejmalignější z astrocytomů. Incidence je 3-4 nové případy na 100 000 obyvatel za rok. Vyskytuje se v každém věku, ale nejčastěji ve věkové skupině 45-75 let. Základem terapie je radikální chirurgická resekce doplněná konkomitantní chemoterapií a radioterapií. Doba přežití přes veškerou léčbu zůstává 12-14 měsíců. Cíle: Srovnání klinických výsledků a délky přežití u pacientů po chirurgické resekci a CT stereotaktické biopsii u primárních GBM lokalizovaných v elokventních motorických a řečových zónách. Metodika: Soubor tvořilo 70 pacientů, kteří podstoupili operaci nebo CTS biopsii primárního, nově zjištěného GBM v průběhu 2 let (leden 2007 leden 2009) na Neurochirurgické klinice FN a LF UP Olomouc. Z toho bylo vybráno 39 pacientů s tumorem lokalizovaným v elokventní zóně. Tito pacienti byli rozdělení do dvou skupin. 1. skupina měla pouze CTS biopsii a 2. skupina chirurgickou resekci. Předoperačně byl vyhodnocen neurologický stav a Karnofsky Performance Scale (KPS). Pooperačně se hodnotil neurologický stav, KPS, Performance scale WHO (PS-WHO), komplikace a délka přežití. Výsledky obou skupin byly statisticky zpracovány. Výsledky: KPS u 2. skupiny před operací bylo statisticky významně nižší ve srovnání s 1. skupinou. Rozdíl KPS před a po operaci nebyl statisticky významný u obou skupin. PS WHO u 2. skupiny byl statisticky významně vyšší ve srovnání s 1. skupinou. Délka přežití u 1. skupiny (průměr 12,2 měsíců) byla statisticky významně vyšší ve srovnání s 2. skupinou (2,6 měsíce). Neurologický deficit za 3 měsíce po operaci v porovnání s předoperačním stavem se v 1. skupině zhoršil u 23% pacientů. Ve 2. skupině bylo zhoršení u 100% pacientů. Závěr: Pacienti s resekcí GBM měli prospěch z operace ve srovnání s CTS biopsií, neboť délka přežití byla v průměru 12,2 měsíce versus 2,6 měsíce. Riziko trvalého funkčně významného neurologického deficitu po resekci bylo 23% na rozdíl od 100% po CTS biopsii.
65
FOOT BLOKÁDA – INDIKACE, EFEKT, HODNOCENÍ PACIENTEM (VAS, LIKERT) Autoři: Novosadová J., Sucháček T. Školitelé: Pieran M., MUDr., Gabrhelík T., MUDr. Ph.D. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Blokády periferních nervů jsou řazeny k neuromodulačním metodám. V algeziologické praxi jsou běžně užívány, přesto jsou názory na jejich léčebný efekt nejednotné. Mají nejasný mechanismus účinku a relativně krátký efekt po podání lokálního anestetika, popř. v kombinaci s opioidy nebo kortikoidy. Předpokládá se blokáda přenosu aferentních impulsů z periferních nocisenzorů do zadních rohů míšních a následné ovlivnění sekundární hyperalgezie, systémový účinek lokálních anestetik, ale i placebo efekt. Cíle: V současné době je problematické v praxi rutinně užívat metodu, pro niž neexistuje dostatek průkazných studií. V retrospektivní studii jsme proto zhodnotili klinický efekt nejčastější jednorázové blokády v algeziologické praxi - tzv. foot bloků z let 2008 – 2011. Ty byly indikovány ve všech sledovaných případech pro posttraumatické bolesti, často v kombinaci s otokem, a to po zlomeninách kotníku, případně paty. Metodika: Parametry, které byly sledovány – přítomnost úlevy od bolesti podle vizuální analogové škály nebo verbálně hodnocené úlevy od bolesti (klidové a pohybové), zmenšení otoku v oblasti kotníku (ano/ne) a přítomnost funkčního zlepšení (ano/ne) po aplikaci blokád (především lepší tolerance zátěže, případně i zvětšený rozsah pohybu v TC kloubu). U pacientů z roku 2011 byla sledována také subjektivní spokojenost s efektem zákroku podle Likertovy škály. Výsledky: Ve sledovaném období podstoupilo blokádu periferních nervů nohy, tzv. foot blok, 42 pacientů. Pět z nich absolvovalo tyto blokády opakovaně, proto jsme hodnotili celkem 51 sérií blokád. Do studie jsme zahrnuli pouze pacienty se všemi zaznamenanými parametry (úleva od bolesti, zmenšení otoku, funkční zlepšení), kteří podstoupili alespoň 3 bloky v dané sérii. Výsledky se nyní statisticky zpracovávají a budou uvedeny na XLV. konferenci studentských vědeckých prací 9. května 2012.
66
KOAGULAČNÍ PORUCHY V PORODNICTVÍ Autoři: Pachová J., Masariková A. Školitel: Procházka M., doc. MUDr. Ph.D. Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UPOL Úvod: Vývoj hemostatického systému u plodu in utero je dynamický proces. Koagulace je také, kromě gestačního stáří, výrazně ovlivněna dalšími poměrně častými komplikacemi nezralých novorozenců, jako jsou infekce, hypoxie či metabolická dysbalance. Metodika a soubor: Sledovali jsme dva soubory. V prvním byla průběhu 24 měsíců odebrána krev u 100 předčasně narozených (24+0 - 36+6) a dále u 100 novorozenců narozených v termínu (37+0 – 41+3). Chromogenně byla stanovována hladina proteinu C, protein S byl stanovován imunologicky jako volný protein S a trombin generačního testu. Ve druhém souboru jsme vyšetřili 403 těhotných žen s fyziologickou graviditou. Ženám byla odebrána venózní krev na začátku gravidity, druhý odběr byl proveden v období 24. – 28.týdne. Z celkového počtu 403 žen se u 39 (9,6%) vyvinul lehčí až středně těžký stupeň preeklampsie, u 8 rodiček (1,9%) byl diagnostikován HELLP syndrom. 28 rodiček (7%) porodilo předčasně před ukončeným 37. týdnem gravidity. 5 těhotenství (1,2%) bylo ukončeno z genetické indikace pro vrozenou vadu plodu. Dále jsme vyšetřili v jednotlivých trimestrech 21 těhotných s chronickou hypertenzí a 33 pacientek se syndromem HELLP , 18 gestačních diabetiček a 24 těhotných žen s diabetem I. typu. Výsledky: Zjištěné hodnoty jsou v prvním souboru v souladu s literárně udávanými hodnotami. Údaje při spodní hranici referenčních mezí korelují s poporodním komplikovaným stavem novorozenců. Ve druhém souboru hladina antigenu vWf stoupala během těhotenství. Stejně tak aktivita vWf, hladina trombomodulinu, hladina solubilní formy EPCR a hladina PAI – 1 stoupaly. Hladina t- PA, MMP-2, MMP-9, TIMP-2 ani endotelových mikropartikulí se neměnily významně v jednotlivých trimestrech. Závěr: Patologické stavy hemostázy u novorozenců, zejména předčasně narozených, představují dosud ne zcela objasněný problém. Nižší hodnoty koagulačních parametrů v důsledku nezralosti jaterního parenchymu jsou částečně kompenzovány nižšími hodnotami antikoagulačních působků. Ve druhém souboru jsme prokázali statisticky významný rozdíl v hladinách trombomodulinu při srovnání skupiny žen, u nichž se v průběhu těhotenství vyvinula preeklampsie , a to ve všech trimestrech.
67
NÁHRADA MEZIOBRATLOVÉ PLOTÉNKY BEDERNÍ PÁTEŘE METODOU XLIF Autoři: Patlevič P., Stejskal P. Školitel: Hrabálek L., doc. MUDr. Ph.D. Neurochirurgická klinika FN Olomouc a LF UP v Olomouci Úvod: Metoda XLIF (Extreme Lateral Interbody Fusion) je novou metodou náhrady meziobratlové ploténky bederní páteře. Podstatou je odstranění a náhrada meziobratlové ploténky a následná fúze páteřního segmentu. Výkon je prováděn z laterálního miniinvazivního retroperitoneálního operačního přístupu. Tato metoda je zpravidla doplněna boční nebo transpedikulární rigidní fixací daného páteřního segmentu. Indikací k operaci je především diagnóza symptomatické diskopatie degenerativního původu a FBSS (Failed Back Surgery Syndrom) bederní páteře. Cíl: Posoudit míru fúze operovaného páteřního segmentu a zhodnotit jeho stabilitu. Metodika: V roce 2010 podstoupilo na Neurochirurgické klinice FN Olomouc 46 pacientů operaci typu XLIF, z toho 27 mužů a 19 žen. Věk pacientů byl v době operace v rozmezí 33 až 73 let. Do naší studie jsme zahrnuli 42 pacientů, kterým byl v rozmezí jednoho až jednoho a půl roku po operaci zhotovený kontrolní CT snímek daného segmentu páteře a boční skiagrafický snímek páteře v maximálním předklonu a záklonu. V programu IMPAX jsme z CT snímku hodnotili míru fúze páteřního segmentu, tj. množství kostní tkáně uvnitř implantátu a míru kostní fúze zevně od implantátu. Stabilita páteře byla posuzována na základě vzájemného pohybu obratlů daného segmentu ze skiagrafických snímků v maximálním předklonu a záklonu. Výsledky: U 18 pacientů (43%) dosáhla kostní fúze v implantátu 0 – 30%, u 15 pacientů (36%) dosáhla 31 – 70% a u 9 pacientů (21%) byla 71 – 100%. Celkový průměr kostní fúze v implantátu byl 44%. Kostní lem kolem implantátu se vytvořil kompletně u 7 pacientů (17%), částečně u 18 pacientů (43%) a u 17 pacientů (40%) se nevytvořil. U 33 pacientů byla přítomna i fixace daného páteřního segmentu, u všech těchto pacientů byl segment stabilní. 9 pacientů podstoupilo pouze XLIF, také u všech těchto pacientů byl segment stabilní. Závěr: Metoda operační náhrady meziobratlové ploténky (XLIF) prokázala dostatečnou míru výsledné stability páteře, přestože míra kostní fúze uvnitř implantátu dosáhla v průměru 44%.
68
MANAGEMENT OŠETŘENÍ TUPÉHO PORANĚNÍ HRUDNÍKU NA URGENTNÍM PŘÍJMU Autor: Pohanka M. Školitel: Hubáček P., prim. MUDr. Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc Úvod: Poranění hrudníku nepatří statisticky mezi nejčastější úrazy, avšak jejich léčba bývá velmi náročná, následky jsou u přeživších často trvalé a vedou k částečné nebo dokonce trvalé invaliditě. Aby byla poskytnuta raněnému okamžitá adekvátní vysoce specializovaná pomoc, je třeba v každém zdravotnickém zařízení vyspecifikovat doporučený lékařský postup, s využitím odborného personálu a všech dostupných diagnostických metod. Nelze opomenout ani ekonomickou stránku náročnosti léčby. Cíle: Zmapování možností diagnostiky a terapie tupého poranění hrudníku na oddělení urgentního příjmu. Ekonomický pohled na množství podaných transfúzních preparátů a využití autotransfúzního přístroje. Metodika: Statistické zpracování dat z lékařských záznamů oddělení urgentního příjmu za roky 2010-2011. Výsledky: Ucelený pohled na diagnostiku a léčbu tupého poranění hrudníku na oddělení urgentního příjmu. Statistika krevních ztrát a podaných transfúzních přípravků v dané indikaci. Srovnání klasických guidelines oproti použití autotransfúzního systému. Závěr: Ve zkoumaném souboru bylo patrné, že je nutné dodržovat guidelines specifická pro různé typy poranění hrudníku. Není jen nutné dodržovat diagnostické a terapeutické postupy, nýbrž mít k dispozici specializovaný tým, jehož mezioborová souhra u těžkého poranění hrudníku stojí v popředí managementu ošetření. Velké krevní ztráty, které jsou hrazeny krevními transfúzemi, zapřičiňují zátěž pacienta nejen ve smyslu vznikající koagulopatie, ale především hypovolemickým šokem. Pomocí specializovaného přístroje a metodiky je možné vlastní pacientovu krev, která byla dříve znehodnocena v odsávačce, vrátit zpět do krevního oběhu raněného. Jedná se v podstatě o autotransfúzi, nejideálnější krevní transfúzi.
69
UNIKONDYLÁRNÍ NÁHRADY KOLENNÍHO KLOUBU Autor: Rivec J. Školitel: Pach M., doc. MUDr. CSc. Ortopedická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Osteoartróza kolenního kloubu nepostihuje vždy symetricky všechny 3 kompartmenty. Pokud je onemocnění omezeno jen na jeden femorotibiální kompartment, častěji mediální, je indikována buď vysoká osteotomie tibie, nebo unikondylární náhrada kolenního kloubu (UKR). Cíle: Cílem práce je zhodnotit krátkodobé klinické a radiologické výsledky po unikondylární – unikompartmentální náhradě kolenního kloubu. Metodika: V letech 2009 – 2011 byla na Ortopedické klinice LF UP a FN Olomouc provedena 17 x UKR. Operace probíhá v celkové nebo spinální anestezii, je prováděna miniinvazivně, minisubvastus přístupem. Implantována je unikompartmentální náhrada Oxford knee. Hodnotící data byla získána strukturovaným rozhovorem, klinickým a radiologickým vyšetřením a vyplněním dotazníku Knee society score. Při radiologickém hodnocení bylo sledováno celkem 17 parametrů s výskytem outlayerů. Výsledky: V období 05/2009 – 11/2011 bylo provedeno 17 implantací u 15 pacientů. Soubor obsahoval 5 mužů a 10 žen, z nichž 2 byly operovány oboustranně. Průměrná doba sledování byla 15 měsíců (rozpětí 5-32). Průměrný věk pacientů v době operace činil 63 roků (56 – 76). Pravý kolenní kloub byl operován 6x, levý 11x. Spinální anestezie byla zvolena 9x, celková anestezie endotracheální 8x. Průměrné knee score (KS) se zvýšilo z předoperační hodnoty 48 (36 – 66) na hodnotu pooperační 96 (rozpětí 65 – 100). Průměrné předoperační function score (FS) se zvýšilo z hodnoty 46 (20 – 70) na průměrnou pooperační hodnotu 93 (60 – 100). Rozdíl byl u obou skóre statisticky významný. Při radiologickém hodnocení 17 parametrů usazení implantátu byl celkový počet outlayerů 18 (6,2 %). Závěr: Na základě prezentovaných výsledků, i když zatím krátkodobých, hodnotíme UKR – Oxford knee jako přinosnou metodu řešení unikompartmentální artrózy kolenního kloubu. Nezbytnou podmínkou je striktní dodržení indikačních kritérií.
70
PET/CT V PŘEDOPERAČNÍ A POOPERAČNÍ DIAGNOSTICE KARCINOMU PANKREATU Autoři: Sadloňová A., Kepič P. Školitel: Kysučan J., MUDr. Ph.D. I. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Léčba tumorů pankreatu je multimodální, ale jedinou potenciálně kurativní metodou je stále chirurgická resekce. Předoperační zobrazovací staging je standardně prováděn pomocí kontrastního CT, USG, endo-USG, ERCP. Jen malá část nemocných je indikována k radikálnímu výkonu a i u těchto nemocných je peroperačně zjištěna lokální inoperabilita či generalizace choroby. Cíle: Ověření sensitivity a specificity PET/CT u karcinomu pankreatu a srovnání PET/CT se spirálním kontrastním CT a endo-USG pankreatu. Dále je to zhodnocení vlivu PET/CT na léčbu karcinomu pankreatu. Zde jde o zhodnocení snížení počtu neindikovaných chirurgických explorací. Metodika: Předoperační PET/CT byla porovnána s peroperačním nálezem a definitivním histologickým či cytologickým výsledkem jako referenčními standardy. Pacienti, kteří nebyli indikováni k chirurgickému výkonu (z důvodu benigní léze či pokročilého stadia nemoci), byla diagnóza potvrzena biopsií a dlouhodobým výsledkem klinického follow-up. Výsledky: Celkem bylo pomocí PET/CT vyšetřeno 190 pacientů. Z těchto nemocných nebylo 117 indikováno k operaci, bud´ z důvodu prokázané generalizace onemocnění, lokální inoperability či vyloučení tumoru. K operaci bylo indikováno 73 nemocných, u těchto nemocných jsme zaznamenali v 53% kompletní shodu ve všech sledovaných parametrech. Z našich výsledků vyplývá, že PET/CT je metoda s vysokou senzitivitou a specificitou v detekci primárních tumoru pankreatu a jeho synchronních metastáz. Závěr: Z výsledků u našeho souboru pacientů vyplývá, že implementace PET/CT do předoperačního algoritmu zpřesňuje staging tumorů pankreatu a ovlivňuje indikační kritéria k operacím. Hlavní přínos vidíme v lepší selekci nemocných, kteří by jinak museli zbytečně podstoupit špatně indikovanou operační revizi, což přináší benefit pro pacienta a má i nezanedbatelný ekonomický dopad.
71
VÝZNAM SLEDOVÁNÍ MINIMÁLNÍ REZIDUÁLNÍ CHOROBY U PACIENTŮ S KOLOREKTÁLNÍM KARCINOMEM Autor: Szypulová M. Školitel: Skalický P., MUDr. Mgr. Ph.D. I. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Minimální reziduální choroba (MRD) je definovaná jako přítomnost izolovaných nebo cirkulujících/diseminovaných (circulating/disseminated tumour cells = CTC/DTC) nádorových buněk v krvi, kostní dřeni a jiných kompartmentech. Jsou považovány za prekurzory pro vznik vzdálených metastáz. Cíl: Verifikovat hypotézu, že přítomnost CTC/DTC u pacientů v I-III stádiu s kolorektálním karcinomem (KRCA) je negativním prognostickým faktorem. Metodika: Projekt byl zahájen v roce 2004 jako součást grantového projektu. Jedná se o prospektivní kohortovou studii. Do studované skupiny zahrnuto 179 pacientů s KRCA (147 pacientů ve stádiu I-III). Přítomnost CTC/DTC v krvi a kostní dřeni byla hodnocena v době operace a měsíc po operaci pomocí kvantitativní real-time RT-PCR pro detekci markeru CEA a CK20. Pacienti byli prospektivně sledováni cestou koloproktologické nebo onkologické ambulance FNOL. Výsledky: Celkově u 36 ze 147 (24,5%), ve stádiu I-III u pacientů s KRCA, došlo k recidivě/metastázám po operaci v průměrné době sledování 34,0 měsíců. Přítomnost CTC/DTC nekoreluje s žádnými běžnými klinickopatologickými znaky onemocnění. Celkem 51,7% pacientů bylo CTC/ DTC pozitivních v krvi nebo kostní dřeni v době operace s využitím markerů CEA a/nebo CK20 a 46,6% pacientů bylo CTC/DTC pozitivních měsíc po operaci. Prokázali jsme, že pacienti s pozitivním CTC/DTC měli výrazně kratší disease free interval. Závěr: Detekce CTC/DTC pomocí metody qRT-PCR v době operace a/ nebo měsíc po operaci je nezávislým negativním prognostickým faktorem pro relaps free interval ve stadiu I-III u pacientů s KRCA.
72
VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ROBOTICKÉ PROSTATEKTOMIE Autor: Študent V. Školitel: Grepl M., MUDr. Ph.D. Urologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Roboticky asistovaná laparoskopická prostatektomie (RALP) u pacientů s karcinomem prostaty v současné době představuje minimálně invazivní alternativu k dosud standardně používané metodě retropubické radikální prostatektomii (RRP). Tato technika byla vyvinuta s cílem snížit morbiditu, zpřesnit operativu, tzn. zlepšit onkologické a funkční výsledky. To vše za zlepšení kvality života a zkrácení doby rekonvalescence. Na Urologické klinice v Olomouci byla v lednu 2012 provedena již 500 robotická prostatektomie. Jsou srovnávány peroperační komplikace, onkologické výsledky a funkční výsledky (erekce a kontinence). Cíle: Porovnat výsledky a komplikace otevřené RRP a RALP provedené stejným operačním týmem na Urologické klinice FN v Olomouci. Metodika: Bylo hodnoceno posledních 200 operací RRP z celkového počtu 545 a posledních 200 RALP z 331. Tyto operace byly provedeny v letech 2005 až 2011. Tedy s maximálně možným vyloučením learning curve. Věk, BMI a hladiny PSA u obou skupin pacientů byli srovnatelné. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny Institutem biostatistiky a analýzy Masarykovy univerzity v Brně. Výsledky: Medián krevní ztrát byl 750 ml a 250 ml pro RRP a RALP (p < 0,001). Pozitivní chirurgické okraje u 16,3 % RRP a 13,3 % RALP u pT2. Chirurgické komplikace byly hodnoceny dle Clavienovy klasifikace. Pacienti po RALP měli méně komplikací, 12 pacientů (6 %) stupeň 3b dle Claviena oproti 21 (10,5 %) po RRP. Počet inkontinentních pacientů po 6 měsících byl 23 (11,5 %) po RALP a 33 (16,6 %) po RRP (p = 0,07). Pacienti po RALP měli v 80 % zachovány erektilní funkce, po RRP v 70 %. Doba rekonvalescence byla 3 týdny (RALP), respektive 5 týdnů (RRP) (p = 0.001). Závěr: RALP měla méně komplikací a lepší funkční (kontinence a erekce) a onkologické výsledky než RRP. RALP se jeví jako velmi přínosná a slibná alternativa ke klasické otevřené operaci. Zavedení miniinvazivní chirurgické léčby umožňuje další zkvalitnění léčby mužů s karcinomem prostaty důležitým faktorem však nadále zůstává erudice operatéra.
73
MORBIDITA A MORTALITA PO PLICNÍCH RESEKCÍCH PRO PLICNÍ MALIGNITY Autor: Tomancová P. Školitel: Szkorupa M., MUDr. I. chirurgická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Karcinom plic je v České republice na špičce v incidenci i mortalitě zhoubných onemocnění u mužů i žen. V nižších stadiích karcinomu plic (v naprosté většině nemalobuněčného – NSCLC) je chirurgická resekce první volbou terapie a také i přináší uspokojivé výsledky pětiletého přežívání. Další indikací pro rozsáhlejší plicní resekce jsou méně časté plicní malignity – mezenchymální nádory nebo plicní metastázy. Minimálním výkonem pro metastazektomii je wedge resekce (klínovitá resekce), z hlediska plicního karcinomu je to pak lobektomie až rozšířená pneumonektomie (v případě rizikových pacientů je přípustná i segmentektomie). Pooperační komplikace po plicních resekcích jsou relativně časté, incidence různá a závisí na mnoha faktorech. K nejdůležitějším jistě patří koexistence komorbidit pacienta a typ operačního výkonu. Cíle: Určení procenta výskytu morbidity a mortality po resekcích pro plicní malignity. Stanovení nejčastěji se vyskytující pooperační komplikace. Zjištění závislosti výskytu komplikací na typu operačního výkonu a komorbiditách pacienta. Hodnocení výskytu pooperačních komplikací v závislosti na aplikaci předoperační chemoterapie. Metodika: Formou retrospektivní studie byl pomocí NISu sestaven soubor pacientů, kteří v době od 1.1.2009 do 14.12.2011 podstoupili resekci plic pro karcinom na I. chirurgické klinice FNOL. U každého pacienta byl zaznamenán věk, operační diagnóza, operační výkon, stádium a TNM klasifikace nádoru, předoperační chemoterapie, komorbidity (CHOPN, ICHS, HN, DM) a pooperační komplikace. Výsledky: Soubor obsahoval 280 pacientů ve věkovém rozmezí 29 – 85 let, u nichž bylo provedeno 14 segmentektomií, 215 lobektomií, 22 pulmektomií a 29 pulmektomií rozšířených. Celkem u 98 pacientů se objevily pooperační komplikace, nejčastěji pneumotorax s drenáží, srdeční arytmie, atelektáza aj. U čtyř pacientů došlo v pooperačním období k exitu. V souboru pacientů byla u 43 z nich provedena před zákrokem neoadjuvantní chemoterapie.
74
DIAGNOSTIKA A LÉČBA PACIENTŮ V TĚŽKÉ SEPSI Autoři: Tylečková T., Jor O. Školitel: Uvízl R., MUDr. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Sepse představuje vzhledem k vysoké mortalitě významný medicínský problém. Cíl:1) Prvním cílem bylo dotazníkovou formou ověřit u lékařů teoretické znalosti léčby pacientů v těžké sepsi. 2) Druhým cílem bylo zhodnotit klíčové body dg. a léčby septických pacientů v prvních 24 hodinách od přijetí na ICU. Dále pak stanovit vstupní lab. a klinické parametry jako prediktory mortality a porovnat data s literárními údaji Metodika:1) Do dotazníkové studie jsme zahrnuli lékaře těch oddělení, na kterých dochází nejčastěji k hospitalizaci pacientů v těžké sepsi. Vyplněním dotazníku s multiple choice testem orientovaným na úvodní managementem těžké sepse jsme získali data o teoretických znalostech. 2) Retrospektivní observační studie dokumentace pacientů, hospitalizovaných na KARIM LF UP a FN Olomouc od 9/2010 do 3/2012. Výsledky: 1) Četnost správných odpovědí byla 67%. 2) V prvních 24 hod od diagnozy těžké sepse bylo podáno průměrně 85,4 ml/kg tekutin. Poměr podaných koloidů ke krystaloidům byl 0,175. Tekutinová nálož, nevedla k signifikantnímu vzestupu CVP a MAP ani poklesu laktátu. U 2,9% pacientů nebyla během 24 hod nasazena ATB terapie. U 63,8% pacientů nedošlo k následné deeskalaci ATB terapie. S nárůstem mortality významně pozitivně koreluje hladina laktátu, dávka NOAD a hodnota MAP při přijetí a po 24 hodinách léčby. Pozitivní korelaci jsme zaznamenali také ve vztahu mortality a vstupní FiO2. Závěr: Teoretické znalosti lékařů jsou na odpovídající úrovni. V náloži tekutin, podaných v prvních 6 hodinách od diagnózy těžké sepse nebylo dosaženo doporučených hodnot.
75
STANOVENÍ RHD GENOTYPU PLODU Z PERIFERNÍ KRVE MATKY Autor: Xinopulos P. Školitel: Ľubušký M., doc. MUDr., Ph.D., Porodnicko-gynekologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Včasná diagnostika zvýšeného rizika rozvoje fetální i novorozenecké hemolytické nemoci, jejíž příčinou je přítomnost aloprotilátek těhotné ženy spolu s prevencí rozvoje aloimunizace v průběhu těhotenství jsou dva hlavní důvody pro stanovení RHD genotypu plodu z periferní krve matky. V současné době neexistuje v České republice dostatečně reprezentativní studie, která by zhodnotila validitu tohoto diagnostického testu s cílem zavést jej do klinické praxe. Cíle: Zhodnotit dva odlišné postupy (přičemž první je založen na principu adsorpce na povrchu silika gelu; druhý na separaci magnetických částic) používané k separaci DNA volných fetálních buněk (cffDNA) a zároveň optimalizovat a vyhodnotit RHD a Kell genotypizaci. Metodika: Vyhodnotili jsme oba separační postupy ve skupině 76 cffDNA vzorků. Dále bylo použito 200 kontrolních vzorků pro genotypizaci. Optimalizace spolu s kalibrací RHD a Kell genotypizace byla provedena za použití „Real-Time PCR“ spolu s minisekvenováním pomocí kapilární elektroforézy. Výsledky: Separační metody cffDNA byly signifikantně vzájemně rozdílné ve své výtěžnosti. Pro izolaci kratších cffDNA molekul je vhodnější užití metody založené na principu silikagelové membrány ve srovnání s metodou magnetických částic. Pomocí „Real-Time PCR“ a kapilární elektroforézy byla provedena RHD a Kell kalibrace za použití ředěné řady vzorků RHD a Kell genotypů a byl tak stanoven práh senzitivity. Obě metody jsou schopny spolehlivě detekovat fetální genotyp. Závěr: Pro klinickou praxi budou závěry prezentovány na konferenci SVOČ v květnu 2012.
76
TEORETICKÉ OBORY A PRE-KLINICKÉ OBORY
IMUNOHISTOCHEMICKÉ ZOBRAZENÍ RECEPTORŮ „VROZENÉ“ IMUNITY V PERIPROSTETICKÝCH TKÁNÍCH Autor: Algayerová L. Školitel: Lužná P., Mgr. Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci Úvod: U pacientů s endoprotézami se alergie na implantát projevuje chronickým otokem, výpotkem, bolestmi nebo aseptickou luxací. Popisují se i lymfocytární infiltráty v periimplantační krajině. K histologickému vyšetření periimplantační tkáně se používá přijatá klasifikace „Interfacemembrane“ reakcí, kdy se typ membrány zařazuje do skupin podle převahy infiltrujících elementů zjištěných v její blízkosti. Typ I – převaha makrofágů, typ II – převaha neutrofilních granulocytů, typ III – smíšený typ předcházejících dvou, typ IV – indiferentní. Cíle: Cílem práce bylo posoudit změnu expresních stavů vybraných molekul na proteinové úrovni s možným využitím jako markerů zánětlivé reakce. Metodika: Byly analyzovány bioptické vzorky periprostetických membrán fixovaných ve formalínu a zalitých do parafinu pomocí nepřímé dvoustupňové imunohistochemické metody (vybrané CD antigeny a receptory vrozené imunity). Hodnocení bylo provedeno pomocí histoskóre, které je vyjádřeno jako součin intenzity exprese a stupně pozitivity. Výsledky: V současné době probíhají finální imunohistochemická barvení a hodnocení vzorků. Závěr: Závěrečné shrnutí bude prezentované na konferenci SVOČ v květnu 2012. Grantová podpora: Grant IGA MZ ČR NT/11049 (2011-2013)
79
SLEDOVÁNÍ ZMĚN SUBCELULÁRNÍ DISTRIBUCE PROTEINŮ VE VZTAHU K MALIGNÍ TRANSFORMACI Autoři: Brychtová S., Dvořáková V. Školitel: Brychtová S., doc. MUDr. PhD. Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci Úvod: Je známo, že změny intercelulárníchadhezí jsou spojené s funkčními i strukturálními aberacemi nádorových buněk a mohou tak významně přispívat k progresi nádorového onemocnění. Cílem práce bylo zhodnocení významu změn exprese proteinů Snail, Claudin-1 a E-kadherin, které přes změnu polarity buněk mění mezibuněčné adheze a uplatňují se tak v procesu epitelové-mezenchymálnítranzice (EMT). Snížení exprese Ekadherinu vede ke ztrátě mezibuněčných vazeb, zvyšování invazivity nádorových buněk a metastatického potenciálu. K regulátorům E- kadherinu patří transkripční faktor Snail. Snail dále reguluje expresi Claudin-1, který patří do skupiny „tightjunction“ proteinů regulující diferenciaci buněk. Snížení tohoto proteinu bývá spojováno s horší prognózou karcinomu tlustého střeva. Některé studie zde rovněž zdůrazňují význam –kadherinu Claudin-1 dependentní aktivaci EMT. Materiá1 a metody:V naší studii jsme pomocí metody nepřímé imunohistochemie v barvím automatu VentanaBenchmarkna formalínem fixovaných parafinových vzorcích z archivu Ústavu klinické a molekulární patologie vyšetřily celkem 120 bioptických vzorků karcinomů tlustého střeva (G1-G3) a 42 adenomů. Kromě kvantifikace exprese byla hodnocena i změna lokalizace proteinů. Proteiny byly hodnoceny v nádorové i okolní nenádorové tkáni. Pro statistickou analýzu byl použit Fisherův exaktní test a chí-kvadrát test. Hodnoty P<0,05 jsme považovaly za statisticky signifikantní. Výsledky: E-cadherin: Nebyly zjištěny rozdíly v intenzitě exprese ani distribuci proteinu mezi nádorovým a nenádorovým epitelem. Claudin-1: Bylo zjištěno signifikantní zvýšení exprese u adenomů i adenokarcinomů ve srovnání s nenádorovým epitelem. U nádorových lézí jsme prokázali translokaci proteinu z membrány směrem do cytoplazmy. Snail: U nádorových i nenádorových lézí byla zjistěna silná exprese. Významně se však lišila subcelulární lokalizace proteinu, kde u adenokarcinomů byla prokázána jeho redistribuce z jádra do cytoplazmy. Závěry:Prokázali jsme, že proces transformace epitelu střeva může být významně ovlivněn změnami subcelulární distribuce uvedených proteinů.
80
VLIV NÁDOROVÉHO STROMATU V PROGRESI KOLOREKTÁLNÍHO KARCINOMU Autoři: Dvořáková V., Brychtová S. Školitel: Brychtová S., doc. MUDr. Ph.D. Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci Úvod: Za fyziologických podmínek je růst a migrace buněk kontrolován komplexním systémem adhezivních molekul, parakrinních růstových faktorů a chemokinů. Změna této křehké rovnováhy může vést k alteraci mezibuněčné komunikace vedoucí ke vzniku a progresi karcinomu. Za jeden z důležitých cytokinů stimulující růst nádorových buněk je považován chemokinový faktor 1 odvozený od stromálních buněk (SDF-1), který je exprimován různou měrou ve stromálních a nádorových buňkách. Protein působí prostřednictvím receptoru CXCR4, přičemž jeho aktivace podporuje nádorovou progresi řadou mechanizmů, např. stimuluje proliferaci, migraci a invazi nádorových buněk. Další významnou funkcí proteinů je schopnost stimulace nádorové angiogeneze a zvyšování metastatického potenciálu nádorů. Proteiny skrze regulaci chemotaxe buněk imunitního systému významným způsobem modulují protinádorovou imunitní odpověď. V naší práci jsme se zaměřily na sledování exprese výše zmíněných proteinů ve vztahu k změnám mikrovaskulární denzity a počtu T lymfocytů infiltrující tkáně. Materiál a metody: Bylo vyšetřeno 98 bioptických vzorků adenokarcinomů a adenomů tlustého střeva metodou nepřímá imunohistochemie v barvicím automatu BenchMark XT, s použitím primárních protilátek CXCL12/SDF-1, CXCR4, CD34 a CD3. Exprese proteinů, mikrovaskulární dentita a hodnoty T lymfocytů bylo hodnocena jak v buňkách nádorového epitelu, tak v okolním epitelu nenádorovém. Pro statistickou analýzu byl použit Fisherův exaktní test, chí-kvadrát test Wilcoxonův testem a Mann-Whitney U test, na hladině významnosti P<0,05. Výsledky a závěry: Bylo zjištěno signifikantní zvýšení mikrovaskulární denzity i počty T lymfocytů ve srovnání s adenomy a nenádorovým epitelem. Nebyly zjištěny významné kvantitativní rozdíly exprese SDF-1 mezi buňkami normálního a nádorového epitelu. Prokázali jsme redukci exprese proteinu ve stromatu adenokarcinomů, ve srovnání se skupinou adenomů a normálním epitelem. U adenokarcinomů i adenomů došlo k redistribuci proteinu z membrány do cytoplasmy. CXCR4 vykazoval silnou jadernou expresi bez rozdílu u všech sledovaných skupin.
81
FREKVENCE CHYB PŘI KONTINUÁLNÍM MONITORINGU GLYKÉMIE POMOCÍ NOVÉHO SENZORU ENLITE Autor: Frolová M. Školitel: Chlup R., doc. MUDr. CSc. Ústav fyziologie LF UP v Olomouci, II. interní klinika – gastroenterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Kontinuální monitoring glykemie (CGMS) je využíván u osob s diabetem i u zdravých. Při stanovení glykemického indexu 7 vybraných potravin ve skupině 19 probandů bylo provedeno celkem 665 testů s různými potravinami. Cíl: Zjistit počet testů, které nesplňovaly kritéria pro zařazení do statistické analýzy a počet vylučujících chyb. Metodika: Každý proband uváděl do protokolu odchylky od stanoveného jídelního plánu. Chyby byly rozděleny do 7 skupin (Tab.). Data z protokolů byla přenesena do MS Excel výsledkům z CGMS TM, poté uložena do programu Carelink personal a převedena do formátu .fst pro zpracování v programu DEGIFXL 5, který byl vyvinut na LF UP v Olomouci. Výsledky: Tab. č.1: Počty chyb v jednotlivých skupinách druh chyby
Tab. č.2: Testy
poč.
%
potr. testy prob.
1. < 3,5 h od začátku předchozího jídla
14
2,11
A
75
19
2. < 3,5 h po začátku testovaného jídla
16
2,41
B
81
19
3. konzumace potraviny delší než 30 min
11
1,65
C
82
19
4. nedodržení dávky jídla nebo jiná potr.
32
4,81
D
77
19
5. chyba senzoru-ISIG silure
17
2,56
E
80
19
6. nestihnutí kalibrace 1x za 12 hodin
4
0,6
F
77
19
7. IAUC=0
16
2,41
G
83
19
celk: 555 testů Závěr: Z celkového počtu 665 provedených testů bylo do statistické analýzy zařazeno 555 testů, tj. 83%. Kvůli pochybení na straně probanda bylo vyřazeno celkem 73 testů (11%), Pro poruchu senzoru bylo vyřazeno 37 testů (6%).
82
VARIABILITA PLICNÍCH INTERLOBIÍ V CT OBRAZE Autor: Heřmanová Z. Školitel: Čtvrlík F., MUDr. Ph.D. Radiologická klinika FN Olomouc, LF UP v Olomouci Cíle: Zjistit variace interlobií a jejich četnost, srovnat získané výsledky s údaji v literatuře. Materiál a metodika: Na 250 po sobě následujících CT vyšetřeních hrudníku bez nálezu významnější patologie byla posouzena poloha a tvar interlobií. K hodnocení byly použity multiplanární rekonstrukce zhotovené z tenkých CT skenů. Zjištěné výsledky byly srovnány s údaji v literatuře. Výsledky: Přerušení hlavního interlobia se vyskytuje přibližně u 1/3 pacientů a to ve srovnatelném počtu vlevo i vpravo. Přerušení vedlejšího interlobia je ještě častější, bylo u 3/4 pacientů. Nejčastější lokalizace přerušení je v přední části. Akcesorní interlobia byla nalezena u 27 % pacientů. Nejběžnější je akcesorní fis. horizontalis v levé plíci. Závěr: Naše výsledky doplňují a zpřesňují informace uváděné v literatuře.
83
STUDIUM FOTODYNAMICKÝCH REAKCÍ NA NÁDOROVÝCH BUNĚČNÝCH LINIÍCH Autor: Homola D. Školitel: Kolářová H., prof. RNDr. CSc. Ústav lékařské biofyziky LF UP v Olomouci Úvod: Fotodynamická terapie (PDT) je založena na fotodynamické reakci a je jednou z metod léčby maligních nádorů a některých benigních patologických procesů. PDT představuje kombinované použití fotodynamicky aktivní látky (sensitizeru) a viditelného záření za přítomnosti kyslíku. Po ozáření tkáně viditelným zářením o vlnové délce shodné s absorpčním maximem sensitizeru dochází k destrukci nádorových buněk, na které se podílí reaktivní formy kyslíku (ROS). Cíle: Cílem práce je studium fotodynamických reakcí u nově vyvíjených sensitizerů TPPS4 meso-tetra(4-sulfofenyl) porfinu a jeho metalokomplexů ZnTPPS4, PdTPPS4, MgTPPS4 in vitro metodami studia buněčného poškození na nádorových buněčných liniích karcinomu prsu MCF7 a na buněčných liniích fibroblastů NIH3T3. Dalším cílem je studium produkce reaktivních forem kyslíku (ROS) po fotodynamické reakci a stanovení fototoxicity senzitizerů. Metodika: Buňky byly kultivovány v 96 jamkových destičkách se sensitizerem o koncentraci 0,5, 1, 5, 10 a 50 mM. Pro navození fotodynamického jevu byl použitý LED diodový zářič (vlnová délka 414 nm, dávka záření 1 J.cm-2). Buněčné poškození bylo ověřováno pomocí inverzního fluorescenčního mikroskopu a mikroskopu atomárních sil. Produkce ROS byla měřena na spektrofluorimetru s využitím fluorescenční sondy 5-(and-6)-chloromethyl-20,70-dichlorodihydrofluorescein diacetate (CM-H2DCFDA). Životnost buněk byla stanovena MTT testem. Výsledky: Byly optimalizovány podmínky pro fotodynamickou destrukci nádorových buněk. Všechny typy použitých senzitizerů vykazují fotodynamickou účinnost. Závěr: Účinnost PDT závisí na typu a koncentraci sensitizeru, na dávce ozáření, na koncentraci kyslíku v nádorové tkáni a na vazbě sensitizeru na substrát. Byla prokázaná fotodynamická účinnost u všech typů testovaných sensitizerů, které jsou perspektivní pro navození fotodynamické reakce v nádorových buňkách.
84
BAKTERIE S NEBEZPEČNÝM FENOTYPEM REZISTENCE K ANTIBIOTIKŮM Autoři: Honig P., Genzor S., Harcsa R. Školitel: Kolář M., prof. MUDr Ph.D. Ústav mikrobiologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Jedním z nejzávažnějších problémů současné medicíny je odolnost bakterií k antibiotické léčbě a s tím související vysoká morbidita a mortalita. Cíl: Analýza bakteriální rezistence ke karbapenemům ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNOL) a Vojenské nemocnici Olomouc (VNO). Dále byl zhodnocen výskyt multirezistentních bakterií v animální oblasti. Metodika: Z klinického materiálu pacientů hospitalizovaných ve FNOL a VNO byly izolovány enterobakterie a kmeny Pseudomonas aeruginosa. Citlivost na karbapenemy byla určena standardní diluční mikrometodou. Izoláty s minimální inhibiční koncentrací meropenemu ≥2 mg/l byly dále analyzovány fenotypovými testy na průkaz širokospektrých beta-laktamáz typu ESBL, AmpC, serinových karbapenemáz a metalo-beta-laktamáz (MBL). Fenotypové určení bylo konfirmováno pomocí PCR. Výsledky: Z celkového počtu 43578 enterobakterií bylo identifikováno 14 (0,03%) karbapenem-rezistentních kmenů. Produkce serinových karbapenemáz a MBL nebyla fenotypově potvrzena, všechny izoláty však vykazovaly pozitivitu na fenotyp ESBL a 2 izoláty současně na AmpC. V případě Pseudomonas aeruginosa bylo hodnoceno 314 izolátů, přičemž rezistence k meropenemu byla zjištěna u 132 (42 %) kmenů. Na základě PCR metodik produkce MBL a serinových karbapenemáz nebyla prokázána. V chovech prasat byly zachyceny ESBL-pozitivní kmeny Escherichia coli, což představuje prioritní výsledek v České republice a byl tedy potvrzen další potencionální zdroj multirezistentních bakterií. Závěr: Prevalence karbapenemové rezistence u enterobakterií ve FNOL a VNO odpovídá stavu v České republice i Evropě a je poměrně nízká. Její mechanismus je podmíněný produkcí ESBL a AmpC v kombinaci se změnou porinů v bakteriální stěně. Frekvence meropenem-rezistentních kmenů Pseudomonas aeruginosa je relativně vysoká, přičemž produkce serinových karbapenemáz a MBL nebyla prokázána. Za velmi důležité zjištění je nutné považovat první záchyt ESBL-pozitivních enterobakterií v chovu prasat v České republice. Podpořeno grantem LF_2012_006 a výzkumným záměrem MSM6198959223.
85
SPOKOJENOST PROBANDŮ A VÝVOJ KLINICKÉHO OBRAZU PŘI KONTINUÁLNÍM MONITORINGU GLYKÉMIE Autoři: Chrástecká M., Smičková P. Školitel: Chlup R., doc. MUDr. CSc. Ústav fyziologie LF UP v Olomouci, II. interní klinika – gastroenterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Dlouhodobé používání transkutánního senzoru Enlite při kontinuálním monitoringu glykemie (CGM) může ovlivnit kvalitu života a spokojenost testovaných osob s léčbou. Cíl: Zjistit názor probandů na využívání CGMS i na průběh studie. Metodika: Senzor Enlite byl zaveden ve dvou skupinách zdravých osob (1. skupina 25 žen, 2. skupina 10 žen a 10 mužů) a používán 9 dnů, kdy byly konzumovány předem dodané potraviny. Jídelníček byl složen ze 6 porcí testovaných potravin a standardu (50g glukózy), které se periodicky opakovaly (každá potravina 5krát v různou denní dobu). Probandi zaznamenávali pomocí pětibodové stupnice pocit hladu, nasycení, chuť k předkládanému jídlu, fyzickou aktivitu a jiné poznámky týkající se např.: nevolnosti, odchylek měření, atd. Po ukončení měření probandi seřadili potraviny dle oblíbenosti od 1 (=nejoblíbenější) do 7 (=nejméně oblíbené). Probandi dostali dotazník zaměřený na průběh studie. Výsledky: Obliba potravin 1. skupiny (listopad 2011) – Tabulka 1 a 2. skupiny (březen 2012) – Tabulka 2.
Tab. 1:
Tab. 2:
Závěr: Hodnocení potravin viz tabulky. Během studie nebyl problém s pravidelnou stravou ani konzumací na veřejnosti; většině probandů denní dávka nestačila a měli často hlad a jiné nepříjemné pocity.; 80% dobrovolníků mělo senzor na břiše; s nošením senzoru, monitoru ani s kalibrací nebyly potíže; v jídelníčku bylo postrádáno maso a zelenina; ଵ dobrovolníků by se studie účastnila znova; pro většinu byla studie ଷ přínosná..
86
HYPERECHOGENITA STŘEV PLODU JAKO SIGNIFIKANTNÍ ULTRAZVUKOVÝ MARKER PRO STANOVENÍ RIZIKA POSTIŽENÍ PLODU CYSTICKOU FIBRÓZOU Autoři: Chudárková B., Cochofel A. Školitel: Dhaifalah I., doc. MUDr. Ph.D., Ústav lékařské genetiky a fetální medicíny FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Cystická fibróza (dále CF) je nejčastější závažné autosomálně recesivně dědičné onemocnění, postihuje 1 na 2500 živě narozených dětí, v evropské bělošské populaci je nositelem mutace 1 člověk z 25. USG nález hyperechogenity intestina, jež je přítomen u 0,2-1,8% všech těhotenství, může mít vztah k několika stavům, jako např. aneuploidie, infekce, růstová retardace a CF. Jelikož přesné posouzení rizika je důležité pro pozdější rozhodnutí rodičů, je vhodné detailní vyšetření a genetické poradenství. Cíle: 1) Určit incidenci hyperechogenity intestina v populaci českých těhotných žen. 2) Stanovit riziko CF u plodů s hyperechogenitou intestina. 3) Detailně analyzovat korelaci CFTR genotypů s hyperechogenitou střev. Metodika: Provedli jsme retrospektivní analýzu v populaci těhotných žen, které v období od I/2009 do XII/2011 navštívily Centrum fetální medicíny a lékařské genetiky KNTB a.s. ve Zlíně a podstoupily USG vyšetření plodu ve II. trimestru. Pro stanovení CFTR mutací byla odebrána plodová voda nebo periferní krev rodičů (nejprve byla vyšetřena krev matky, bylo-li zjištěno přenašečství, byla vyšetřena i krev otce; v případě, že oba rodiče byli přenašeči, byla indikována aminocentéza). Výsledky: USG vyšetření podstoupilo 9097 těhotných ve II. trimestru, z nichž u 102 plodů byl nalezen obraz hyperechogenního intestina. Ze 102 případů bylo provedeno 60 aminocentéz - 54 s normálním nálezem, 5 s nálezem heterozygotního stavu mutace F508del a 1 případ heterozygotního stavu pro mutaci F508del/3849+10KB C>T, která může způsobit závažnou formu CF. Dále bylo provedeno 42 krevních odběrů rodičů. V naší studované skupině byla incidence hyperechogenity intestina 0,9%. Incidence plodů, které byly přenašeči mutace, byla 3% (5 ze 60). Incidence závažné formy CF byla 0,6% (1 ze 60). Závěr: Hyperechogenita intestina může být považována za signifikantní marker pro určení rizika přítomnosti CF u plodu a může tak pomoci rodičům k lepšímu rozhodnutí v otázce dalšího průběhu těhotenství. Naše výsledky se shodují s mnoha již publikovanými pracemi.
87
PREDIKTORY METASTAZOVÁNÍ KARCINOMŮ PLIC (NSCLC) DO MOZKU Autor: Kufa J. Školitel: Škarda J., MUDr. MVDr. Ph.D. Laboratoř molekulární patologie a Ústav klinické a molekulární patologie LF UP v Olomouci Úvod: Je obecně známo že proteiny osteopontin (OSP-1), a matrixová metaloproteináza 2 (MMP2) se významnou měrou podílí na procesu mezibuněčných adhezí. Uvedené proteiny jsou také zapojeny do procesu metastazování. Cíl: Studium exprese těchto proteinů v rámci jednotlivých histologických subtypů nemalobuněčného karcinomu s ohledem na výskyt metastáz mozku. Metodika: Jako materiál byly použity ve formalínu fixované a do parafínu zalité vzorky nemalobuněčných karcinomů plic, které byly získány od pacientů operovaných v letech 1996 – 2002 na 1. chirurgické klinice LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc. Vzorek každého případu byl hodnocen dvěma patology. Vzorky pocházely od 190 mužů a 44 žen. Z toho 34 pacientů bylo ve stadiu I a II, 104 pacientů ve stadiu IIIa, 20 pacientů ve stadiu IIIb a 21 pacientů ve stadiu IV. Průměrná doba sledování pacientů byla 32 měsíců. Výsledky: Jsou momentálně statisticky zpracovávané a budou prezentovány na studentské vědecké konferenci.
88
GLYKEMICKÝ INDEX VYBRANÝCH POTRAVIN U ZDRAVÝCH OSOB Autoři: Matoušková J., Vlček J. Školitel: Chlup R., doc. MUDr. CSc. Ústav fyziologie LF UP v Olomouci, II. interní klinika – gastroenterologická a hepatologická FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Glykemický index (GI) srovnává hyperglykemizující sílu potraviny v období 0-120 minut po začátku jídla. Práce navazuje na abstrakt J. Vlčka. Cíl: U zdravých osob stanovit glykemický index 6 potravin. Metodika: Potraviny byly testovány u 20 probandů (10 mužů a 10 žen) ve věku od 20 do 38 let, BMI od 28,2 do 33,1kg/m3. Jeden muž byl vyřazen. Potraviny byly konzumovány podle jídelníčku (Tabulka 1). Každá porce obsahovala 50 g sacharidů. Interval mezi začátky dvou jídel byl nejméně 210 min. Čtvrtý den byla volná strava. O konzumaci vedl proband protokol. Glykémie byla měřena pomocí CGMS, senzor Enlite, monitor Guardian. Tabulka 1. Předepsaný jídelníček. (6 potravin a jeden standard) Den 1 2 3 4 5 6 7 8 9
Sníd. 7:00 2 rohlíky Eidam Trubičky Volné jídlo Peč. bram. Pol. Chleb. Jogurty Náp. Flor. Glukóza
Oběd 11:00 Peč. bram. Pol. Chleb. Jogurty Volné jídlo Náp. Flor. Glukóza Eidam Trubičky Volné jídlo
Svač. 15:00 Náp. Flor. Glukóza Eidam Volné jídlo Trubičky Peč. bram. Pol. Chleb. Jogurty Volné jídlo
1.več. 19:00 Trubičky Peč. bram. Pol. Chleb. Volné jídlo Jogurty Náp. Flor. Glukóza Eidam Volné jídlo
2.več. 23:00 Jogurty Náp. Flor. Glukóza Volné jídlo Eidam Trubičky Peč. bram. Pol. Chleb. Volné jídlo
Výsledky: Hodnoty GI jednotlivých testovaných potravin uvádí Tabulka 2. Tabulka 2. Glykemický index testovaných potravin. Název A B C D E F G
Potravina Free style pečené brambory Nápoj Florian aktive FIT cereální trubičky čoko. Pierot Exclusive Eidam 200g + 2 rohlíky Polomáčené pšeničné chlebíčky Glukóza (standard) Celkem testů
Počet testů 75 81 82 77 80 77 83 555
GI (%) 99 54 39 43 50 31 100
Závěr: Glykemický index je u pěti potravin nízký - od 31% do 54 a u jedné potraviny vysoký – 99%.
89
KLINICKY DOPORUČENÉ POSTUPY V ČESKÉ A SLOVENSKÉ REPUBLICE Autoři: Mikolajová S., Šašinková J., Dioszegi V. Školitelé: Líčeník R., MUDr. Mgr., Kliková K., MUDr. Ústav sociálního lékařství a zdravotní politiky LF UP v Olomouci Klinicky doporučené postupy (KDP) jsou definovány jako: „systematicky vytvářená stanoviska, pomáhající lékařům a pacientům ve specifických klinických případech rozhodovat o přiměřené zdravotní péči“. Jak v České republice, tak na Slovensku, chybí jasná národní strategie tvorby KDP a neexistuje přesná a jednotná terminologie, proto pracujeme na sestavení dotazníku, který zodpoví otázky o jejich tvorbě, adaptaci a implementaci. Současně aktualizujeme a porovnáváme seznam společností zabývajících se touto tématikou za poslední tři roky. KDP mají pomáhat nejen lékařům a pacientům orientovat se v daném problému, ale mohou být také dobrou pomůckou při výuce a studiu na lékařských fakultách. Prostřednictvím ankety jsme zjišťovali, jaké je povědomí o KDP mezi studenty medicíny v 3. - 6. ročníku na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Medicína je velice různorodá a obsáhlá věda. Každý pacient je jedinečná osobnost, a proto k němu musíme přistupovat individuálně. KDP mají být pouze návodem, jak postupovat a nelze je použit u 100 % pacientů.
90
PROGNOSTICKÝ VÝZNAM MARKERŮ LÉKOVÉ REZISTENCE U PACIENTŮ S KARCINOMY PLIC Autor: Posker J. Školitel: Škarda J., MUDr. MVDr. Ph.D. Ústav klinické a molekulární patologie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Proteiny N-cadherin a E-cadherin se významnou měrou podílí na procesu mezibuněčných adhezí. Uvedené proteiny jsou také zapojeny do signálních drah regulujících apoptózu. Porucha jejich exprese je u různých nádorů spojována s rezistencí na protinádorovou terapii. Cíl: Studium imunohistochemické exprese těchto proteinů v rámci jednotlivých histologických subtypů nemalobuněčného karcinomu plic a jejího prognostického významu za použití tkáňových mikroerejí. Metodika: Jako materiál byly použity ve formalínu fixované a do parafínu zalité vzorky nemalobuněčných karcinomů plic, které byly získány od pacientů operovaných v letech 1996 – 2002 na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice Olomouc. Vzorky pocházely od 190 mužů a 44 žen. Z toho 34 pacientů bylo ve stadiu I a II, 104 pacientů ve stadiu IIIa, 20 pacientů ve stadiu IIIb a 21 pacientů ve stadiu IV. Průměrná doba sledování pacientů byla 32 měsíců. Výsledky: Procházejí statistickým hodnocením a budou prezentovány na studentské vědecké konferenci.
91
REZISTENCE BAKTERIÍ K ANTIBIOTIKŮM A MOŽNOSTI JEJÍ GENETICKÉ DETEKCE Autor: Šubová K. Školitel: Chromá M., Ing. Ph.D. Ústav mikrobiologie LF UP v Olomouci, Ústav molekulární a translační medicíny LF UP v Olomouci Úvod: K důležitým schopnostem bakterií, včetně enterobakterií, patří zvyšovaní jejich odolnosti k antimikrobiálním přípravkům. Bakteriální rezistence k antibiotikům představuje v současnosti celosvětově významný medicínský problém, který ohrožuje nejen aktuální terapii pacientů, ale ji i významným způsobem prodražuje. Enterobakterie s produkcí enzymů inhibujících účinek širokospektrých β-laktamových antibiotik, tzv.širokospektrých β-laktamáz (ESBL), představují v současné době rostoucí problém z terapeutického i diagnostického hlediska. Na detekci těchto enzymů se běžně v klinické praxi využívají klasické fenotypové metody, avšak mnohem přesnější jsou metody založené na průkazu přítomnosti tzv. bla genů využívajících PCR. Cíle: Cílem práce byla genetická charakterizace souboru ESBL-pozitivních izolátů Klebsiella pneumoniae získaných od pacientů v intenzivní péči. Metodika: Za účelem studie bylo ze sbírky Ústavu mikrobiologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého (LF UP) v Olomouci vybráno 100 izolátů Klebsiella pneumoniae s prokázaným ESBL fenotypem. Tyto pocházeli z klinického materiálu pacientů hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče Fakultní nemocnice Olomouc. Produkce ESBL byla určena využitím modifikovaného Double Disk Synergy testu, která byla doplněna detekcí genů blaTEM, blaSHV a blaCTX-M pomocí multiplex PCR. Výsledky: Celkem bylo získáno 100 ESBL-pozitivních izolátů Klebsiella pneumoniae. Využitím multiplex PCR byla detekována přítomnost blaCTX-M genu u 80 a současný výskyt genů kódujících tři nejvýznamnější typy βlaktamáz TEM, SHV a CTX-M u 61 % izolátů. Závěr: Z výsledků práce vyplývá, že v porovnání s předchozí studií došlo ke změně epidemiologie kmenů Klebsiella pneumoniae s produkcí širokospektrých β-laktamáz. Podpořeno grantem LF_2012_006 a projektem Operační program Výzkum a vývoj pro inovace (projekt CZ.1.05/2.1.00/01.0030).
92
TROMBOTICKÉ KOMPLIKACE HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE Autor: Trulíková P. Školitel: Urbánek K., doc. MUDr. Ph.D. Ústav farmakologie LF UP v Olomouci Úvod: Žilní trombózy představují nejzávažnější komplikaci užívání hormonální antikoncepce (HAK). Na toto téma byla publikována řada studií, nezabývají se však užíváním jednotlivých přípravků a vlivem lékových interakcí. Cíl: Vyhodnotit výskyt trombembolické nemoci (TEN) u mladých žen přijatých do FNOL ve vztahu k užívání HAK a jiných rizikových léčiv. Metodika: Byly zpracovány údaje o pacientkách ve věku 13–49 let přijatých do FNOL v roce 2010 pro TEN. Z dokumentace byla vyhodnocena demografická data, výskyt rizikových faktorů, farmakologická anamnéza se zaměřením na HAK a jiné rizikové léky a údaje o hospitalizaci a komplikacích. Statistické hodnocení bylo provedeno pomocí Studentova T-testu a Chí-kvadrát testu s hladinou významnosti 0,05. Výsledky: Vstupní kritéria splnilo 32 žen průměrného věku 37 (20–49) let. Z toho bylo 11 s plicní embolií, 16 s hlubokou žilní trombózou dolních končetin a 6 s žilní trombózou jiných lokalizací. Průměrné BMI v souboru bylo 27,04; 39 % byly kuřačky; rizikové onemocnění bylo zjištěno u 65 % pacientek, trombofilní stav u 62 %. Průměrná doba hospitalizace byla 6,69 dne, 1 pacientka za hospitalizace zemřela. HAK (nebo HRT) užívalo 19 pacientek souboru (59 %), jiné rizikové léky užívala 1 pacientka (tamoxifen). V dokumentaci byl uveden užívaný přípravek HAK pouze u 8 pacientek, nejčastější kombinací byl gestoden + ethinylestradiol. Mezi pacientkami s HAK a bez HAK nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly z hlediska demografických parametrů a rizikových faktorů. Závěr: V této pilotní retrospektivní studii byly nalezeny určité limitující faktory pro další výzkum. Především v běžné dokumentaci chybí údaje o užívaných přípravcích HAK. Dále nejsou vždy uvedeny údaje k výpočtu BMI a trombofilní markery nejsou vždy vyšetřovány, především u pacientek, které HAK neužívají. Mezi mladými ženami přijatými pro trombembolickou nemoc byla více než polovina uživatelek HAK. Byla zjištěna tendence k nižšímu věku a nižšímu BMI u uživatelek HAK, výsledky však nejsou statisticky signifikantní z důvodu velikosti souboru. Práce
byla
podpořena
grantem
93
IGA
UPOL
2012_LF_004..
ZUBNÍ LÉKAŘSTVÍ
ÚSPĚŠNOST LÉČBY NÁDORŮ OROFARYNGU A JEJICH PREDIKCE. RETROGRÁDNÍ STATISTICKÁ STUDIE Autoři: Bárta T., Czudek Š. Školitel: Šimek J., MUDr. PhD. Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: V naší studii jsme se zabývali maligními nádory orofaryngu léčenými na Klinice ústní, čelistní a obličejové chirurgie FNOL. Při nádorech orofaryngu se z etiologického hlediska uplatňuje zejména kouření a alkohol. Z histologického hlediska se z převážné většiny jedná o různě diferencovaný dlaždicobuněčný karcinom. Nádory orofaryngu nemají v počátcích specifickou symptomatologii, což vede často ke stanovení diagnózy až v pokročilém stádiu. Léčba spočívá hlavně v chirurgii a radioterapii. Přičemž radioterapie bývá kombinována s chemoterapií s cílem dosáhnout lepších výsledků. Cíle: Účelem naší práce bylo statistické srovnání úspěšnosti léčby pacientů v závislosti na stanoveném léčebném postupu s cílem získání dat, které by mohly být přínosem pro budoucí klinickou praxi. Metodika: V rámci léčebného postupu jsme se zvlášt zaměřovali jak na včasnou diagnostiku, tak i na chirurgickou, záchovnou a paliativní terapii. Při diagnostice jsme sledovali klinický nález, často ověřovaný zobrazovacími metodami až po jeho konečné potvrzení histopatologickým vyšetřením vzorku odebraného tkáňovou biopsií. Ze statistického hlediska jsme porovnávali věk, pohlaví, invazivní i neinvazivní zobrazovací metody spolu s léčebným postupem tak, abychom zajistili co nejlepší prognózu pacientů v závislosti na gradingu a stagingu tumorů. Výsledky: Stále probíhá porovnávání údajů o jednotlivých pacientech a výsledky ještě nebyly statisticky zpracovány. Závěr: U dosud statisticky zpracovaných pacientů víme, že jejich prognóza závisí na gradingu, TNM klasifikaci, celkovém zdraví a především na dobře stanovené léčbě. I přes tento závěr existují kazuistiky potvrzující vyjímky,na které bychom se chtěli v budoucnu zaměřit. Mohly by přinést klinický významná data.
97
PORUCHY ERUPCE ZUBŮ Autor: Jasenský T. Školitel: Krejčí P., MUDr. Ph.D Klinika zubního lékařství FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Erupcí rozumíme zpravidla buď pohyb zubu při přeměně ze zubního zárodku do funkčního postavení v okluzi, nebo tento termín používáme pro popis momentu, kdy se objeví zub nebo jeho část v dutině ústní. Jako porucha zubní erupce je označován stav, kdy zub neprořezal, přestože tvorba kořene dosáhla dvě třetiny jeho délky nebo i více. Příčiny poruch zubní erupce jsou jak lokálního, tak celkového charakteru. Cíle: Práce se zaměřuje na výskyt a klasifikaci poruch prořezávání zubů pacientů dětského oddělení Kliniky zubního lékařství v Olomouci. Metodika: Hodnocení poruch erupce zubů na rentgenových snímcích (ortopantomogramech) na obrazovce počítače. Analýza souboru 271 pacientů, rozdělení podle pohlaví muži:ženy je 114:157, rozdělení podle věku 8-19 let, s průměrem 12,8 roků věku. Výsledky: Nejčastěji nalézanou poruchou byly retence zubů, a to ve 221 případech, nejčastěji retinovanými zuby byly 2. dolní premoláry, hypodoncie (včetně 3. molárů) jsme nalezli u 137 pacientů, nejčastěji postižené agenezí byly 3. moláry, následované 2. dolními premoláry. Skupina pacientů postižených hyperodoncií byla nejmenší, tvořilo ji 33 případů a nejčastěji se přespočetné zuby vyskytovaly v krajině horních středních řezáků. Závěr: Počet případů s jednotlivými typy poruch erupce je vyšší než počet pacientů, protože u části případů se vyskytovaly kombinace jednotlivých poruch současně. Z výsledků práce vyplývá, že nejčastějšími poruchami erupce u pacientů odeslaných na dětskou ambulanci Kliniky zubního lékařství jsou retence zubů. Charakteristika souboru je však ovlivněna tím, že se převážně jedná o pacienty zařazené do ortodontické péče.
98
INFEKCE DUTINY ÚSTNÍ VIREM HPV VE VZTAHU K ŽIVOTNÍMU STYLU Autoři: Kroumanová J., Obroučková M. Školitel: Michl, P., MUDr. Klinika ústní, čelistní a obličejové chirurgie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: HPV (lidských papilomavirů) je popsáno více než 100 typů , zhruba 40 z nich infikuje kůži a sliznice, zejména genitál, ale také dutinu ústní. Podle schopnosti vyvolávat změny vedoucí k nádorovému bujení se HPV dělí na vysoce rizikové a nízce rizikové. Některé slizniční typy jsou přímo zodpovědné za rozvoj karcinomu děložního čípku a sliznice orofaryngu (hlavně typy 16, 18, 31, 33 a 45). V rámci naší práce se snažíme prokázat přenos viru HPV z genitálu do dutiny ústní. Vycházíme z předpokladu, že HPV je sexuálné přenosná infekce a zejména nekoitální sexuální praktiky mohou způsobit inokulaci viru v dutině ústní. Odhadnout, u koho se nemoc projeví, není možné. Důležité je také vědět, že lidé mohou virus nosit v sobě dlouhá léta, aniž by se nějak projevil. Od letošního roku je schváleno bezplatné oškování ve 13 letech proti rakovině děložního čípku, čímž by se měl přenos high risk HPV do budoucna omezit. Odběr: Stěr je odebírán z děložního čípku a v dutině ústní z kořene jazyka, tonzil a spodiny dutiny ústní ve spolupráci s Porodnicko-gynekologickou klinikou FN Olomouc. Stěry jsou odeslány na mikrobiologii, kde jsou vyhodnocovány pomocí PCR a chemiluminiscence. Vyšetřované pacientky zároveň vyplní dotazník tykající se jejich životního stylu, tím je myšlen počet sexuálních partneru, sexuální praktiky, první sexuální zkušenosti, ale táke alkohol, drogy, kouření a genetická predispozice. Výsledky: Stále probíhá vyšetřování pacientek a výsledky ještě nebyly statisticky zpracovány.
99
ORÁLNÍ ZDRAVÍ KARDIOLOGICKÝCH PACIENTŮ Autoři: Pohanka Š., Flodrová L., Riesová M., Koždoňová J. Školitelé: Cahová V., MDDr., Černá I., MDDr. Klinika zubního lékařství FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Orální a celkové zdraví spolu velice úzce souvisí. Infekční ložiska v dutině ústní negativně ovlivňují vzdálené tkáně a orgány. Mezi pacienty, kteří jsou nejvíce ohroženi metastatickou oportunní infekcí dentálního původu, patří také nemocní s postižením kardiovaskulárního systému. Cílem sdělení je seznámit posluchače s pilotním projektem zlepšování orálního zdraví kardiologických pacientů I. interní kliniky FN Olomouc, se zaměřením na pacienty indikované k implantaci kardiostimulátoru. Metodika: U kardiologických pacientů provádíme komplexní vyšetření zaměřené na detekci možných zdrojů metastatické oportunní infekce. Formou dotazníku zjišťujeme povědomí pacientů o souvislostech mezi orálním a celkovým zdravím. Shrnujeme detailně osobní anamnézu pacientů, orálně-hygienické návyky a přístup ke stomatologické péči. V případě zájmu pacientů provádíme individuální hygienickou instruktáž, depuraci a odstranění zubního kamene. Sanaci případných infekčních ložisek provádíme na našem pracovišti, nebo v součinnosti s ošetřujícím zubním lékařem. U všech vyšetřovaných odebíráme vzorky orální mikroflóry, které jsou po kultivaci uskladněny na Ústavu mikrobiologie LF UP v Olomouci a budou sloužit pro detekci zdroje infekce při případných infekčních komplikacích postihujících implantovaný přístroj, případně kardiovaskulární systém. Závěr: Pacienti indikovaní k implantaci kardiostimulátoru dosud nepodstupovali cílenou stomatologickou péči, ani předoperační stomatologické vyšetření. Naším primárním cílem je zmapovat jejich orální zdraví a podložit význam lepší informovanosti a stomatologické péče u těchto pacientů. Podle vyšetření prvních desítek pacientů je patrné, že odpovídající informace chybí většině z nich. Současně pravidelně nacházíme významné zdroje infekce i u těch pacientů, kteří v souvislosti s prodělanými závažnými onemocněními a operativními výkony měli být již v minulosti dobře poučeni a důsledně sanováni.
100
PREDIKCE RŮSTU Autoři: Šenovský P., Klimešová M., Horká P., Janovská R., Soldánová V. Školitel: Špidlen M., doc. MUDr. Ph.D. Klinika zubního lékařství FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Predikce znamená česky předpověď, předvídání, odhad, předpověď skutečného průběhu. Předpověď kraniofaciálního růstu může zlepšit spolehlivost léčebného plánu. Směr růstu a velikost obličeje jsou důležité parametry pro plánování ortodontické léčby. Predikce růstu je významná jak pro plán a zajištění léčby, tak pro zhodnocení prognózy během retence a v postretenční fázi. Cíle: Cílem práce bylo zjistit, zda je možné posoudit a předpovědět směr růstu obličeje na podkladě morfologických kriterií zjištěných na kefalometrických rentgenových snímcích. Metodika: Na ortodontickém oddělení Kliniky zubního lékařství LF UP v Olomouci byla vybrána skupina pacientů, u nich byly zhotoveny kefalometrické rentgenové snímky před léčbou a po ukončení aktivní fáze léčby. Pro posouzení typu růstu byla využita skeletální analýza. Kriteriem pro zařazení do souboru byl úhel mandibulární linie (NS-ML) menší než 27°. Výsledky: Naměřené hodnoty u souboru pacientů ukazují, že předpokládaný typ růstu ve smyslu anteriorotace byl u většiny pacientů, u malé části souboru byl růst v mírné anteriorataci. Růst ve směru posteriorotace nebyl naměřen. Závěr: Na základě vyhodnocení morfologických kritérii na kefalometrických rentgenových snímcích nebylo prokázáno ani u pacientů s úhlem mandibulární linie (NS-ML) menším než 27°, že lze přesně předpovědět typ růstové rotace. Na předpověď růstové rotace musíme přihlížet s určitou opatrností. Vždy je důležitá především dokumentace a diagnostika, které jsou nezbytné pro stanovení léčebného plánu a zhodnocení prognózy.
101
PŘÍNOS ARTROSKOPIE PRO DIAGNOSTIKU A TERAPII VNITŘNÍCH PORUCH TEMPOROMANDIBULÁRNÍHO KLOUBU Autor: Vyhlídalová P. Školitel: Heinz P., MUDr. Klinika ústní čelistní a obličejové chirurgie FN Olomouc, LF UP v Olomouci Úvod: Artroskopie je moderní miniinvazivní vyšetřovací a operační technika. Její princip spočívá v transkutánním zavedení endoskopu (přístroje s optikou a světlovodným vláknem), kdy je obraz z kloubu možné sledovat přímo artroskopem a nebo je přenášen na obrazovku. Artroskopickým chirurgickým výkonem lze jednak diagnostikovat onemocnění temporomandibulárního kloubu (dále jen TMK), provádět drobné chirurgické zákroky typu: rozrušení adhezí, remodelaci artroticky změněného kloubu, toaletu kloubních prostorů (artrocentézu), myotomii, suturu disku apod. Dále je možné aplikovat intraartikulárně léčivé přípravky, popřípadě v průběhu artroskopie odebírat vzorky kloubní tekutiny pro pozdější biochemické zpracování. Artroskopie se provádí většinou v celkové anestezii, popřípadě v analgosedaci. Nejčastějšími indikacemi jsou diskopatie, posttraumatické stavy nebo degenerativní změny v TMK. Metodika: Do studie bylo zařazeno 42 pacientů ( 37 žen a 5 mužů), ve věku od 15 do 65 let. Pacienti dochází do kloubní poradny Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie v Olomouci v období od 1.10.2011 do 31.3.2012. Zaměřila jsem se na shromáždění informací formou dotazníků, dále jsem informace získala pomocí klinického vyšetření pacientů. Porovnávala jsem jednotlivé typy diagnóz a terapií, dále jsme zkoumala souvislost mezi vznikem jednotlivých artropatií a přítomností ortodontických anomálií. Závěr: Artropatie temporomandibulárního kloubu patří k nepříliš častým a proto k opomíjeným onemocněním. Tvoří rozsáhlou a značně nesourodou klinicko-patologickou jednotku, jež by si bezpochyby větší zájem zasloužila.
102
