XIX. ročník Konference mladých lékařů
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně Brno, 6. června 2012
XIX. ročník Konference mladých lékařů pořádaný Fakultní nemocnicí u sv. Anny v Brně se koná pod záštitou Ing. Petra Košky, MBA, ředitele FN u sv. Anny v Brně
ORGANIZAČNÍ VÝBOR Předseda: MUDr. Martin Pešl
Členové: MUDr. Tereza Mikušová MUDr. Roman Hasara MDDr. Jiří Otrusina
Koordinátor konference: Prof. MUDr. Jiří Litzman, CSc.
Konference mladých lékařů Abstrakta přednesených sdělení Andrysík T., Orbanová P., Olšovská V. Feochromocytom (kazuistika) II. interní klinika, FN u sv. Anny v Brně Feochromocytom je charakterizován jako nádor vycházející z chromafinních buněk sympatického nervového systému produkující a metabolizující katecholaminy. Jeho projevy můžou být velmi variabilní, nejčastěji jsou přítomny bolesti hlavy, pocení, palpitace. Manifestovat se může ale i obtížně zvladatelnou hypertenzní krizí, akutním srdečním selháním, infarktem myokardu, závažnými arytmiemi či náhlou smrtí. Pacientka, věk 46 let, léčená pro hypertenzi a poruchu glukózové tolerance byla přijata v kritickém stavu na anesteziologicko-resuscitační oddělení po kardiopulmonální resuscitaci. Pro podezření na akutní koronární syndrom byla provedena koronarografie bez nálezu postižení koronárních tepen, zjištěna těžká deprese funkce dilatované levé komory s EF 17%, popsána jako suspektní tako-tsubo kardiomyopatie. V dalším průběhu došlo k rozvoji multiorgánového selhání, pro těžkou hypotenzi podávány excesivní dávky vazopresorů. Během dvou týdnů došlo k úpravě klinického stavu a k úpravě funkce levé komory, pacientka byla propuštěna přes interní pracoviště do domácího ošetřování. O diagnóze feochromocytomu se začalo uvažovat až s několikaměsíčním odstupem, kdy na screeningově provedeném sonografickém vyšetření břicha byla nalezena patologická expanze levé nadledviny. Pacientka byla odeslaná na naše pracoviště pro podezření na feochromocytom – to bylo následně podpořeno nálezem vysokých hladin plasmatických metanefrinů a diagnóza byla potvrzena i z pooperační histologie. Etiologie srdečního selhání nebyla tako-tsubo kardiomyopatie, ale šlo o těžkou klinickou manifestaci feochromocytomu.
Babiak P., Dohnal M. MET call v Nemocnice Břeclav Anesteziologicko-resuscitační oddělení, Nemocnice Břeclav I přes veškeré úsilí nemocničního personálu se nekteří pacienti mohou dostat do stavu, kdy vyžadují speciální péči přesahující možnosti příslušného oddělení. Tyto stavy, jenž pacienta přímo ohrožují na životě, často musejí řešit mladí lékaři ve službě. Tedy v době, kdy není starší lékař přímo na oddělení. Pro tento případ (a mnohé další) byl i v naší nemocnici zřízen tzv. MET Call - Medical Emergency Team Call, jehož účelem je posoudit zdravotní stav pacienta a zvolit optimální léčebný postup, případně přesunout tohoto pacienta na oddělení intenzivní péče. Naše práce pojednává o začátcích MET Callu v nemocnici Břeclav. Mimo jiné se zmíníme o historii MET Callu a o jeho zavedení do praxe v různých zemích. Hledáme přínos pro nemocnici z pohledu lékařů oddělení ARO, lékařů a středního zdravotnického personálu ostatních oddělení. Na závěr nabídneme kazuistiku jednoho z našich MET Callových pacientů.
Konference mladých lékařů Bartošová I., Vašků V. Fixní exantém – úskalí diagnostiky, popis případu Dermatovenerologická klinika, LF MU a FN Brno Lékové exantémy charakterizujeme jako vedlejší účinky léků, projevující se nežádoucí změnou struktury nebo funkce kůže, kožních adnex či sliznic. Pacienti přicházející s některou z četných forem polékových reakcí tvoří až 5% ambulantních dermatologických případů, problematika se však uplatňuje napříč všemi lékařskými odbornostmi. K méně obvyklým toxoalergickým reakcím řadíme fixní exantém vznikající na podkladě IV. typu přecitlivělosti. Etiologicky se nejčastěji uplatňují antibiotika, antiepileptika, NSAIDs, kontraceptiva, nezapomínáme ani na alimentární původ – potravinová aditiva, chinin. Na kožním povrchu nacházíme solitární či multifokální, izolovaná, makulózní ložiska, na sliznicích pak erozivní projevy. Po požití stejné látky se typicky objevují ve stejných lokalizacích a perzistují řadu dní až týdnů. V diagnostice, vzhledem k nepřítomnosti spolehlivého diagnostického testu, hraje zásadní roli pečlivá farmakologická a alimentární anamnéza, zahrnující údaje o časové souvislosti mezi vznikem exantému a podáním suspektního agens. Léčba spočívá v odstranění příčiny a symptomatické aplikaci antihistaminik a kortikosteroidů. Kazuistické sdělení popisuje případ pacientky hospitalizované na Dermatovenerologické klinice FN Brno Bohunice s intenzivním pruritem a exantémem charakteru červenohnědých makulózních ložisek na hýždích a dorzální straně stehen. V rámci diferenciální diagnostiky pro nejednoznačnost anamnestických údajů a podobnému klinickému obrazu zvažován fixní exantém a mycosis fungoides, tedy diagnózy se zcela odlišnou prognózou.
Bělíková J., Synek S. Korelace mezi densitou senilní katarakty změřené Scheimpflugovým kamerovým systémem a fakoenergií Klinika nemocí očních a optometrie, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Katarakta je jednou z nejčastějších příčin zhoršení zraku u stárnoucí populace a operativní léčba katarakty je nejčastěji prováděný chirurgický zákrok v oftalmologii. Objektivní klasifikace byla dlouhou dobu nereálná z důvodu neexistence vhodných přístrojů. Až zavedení moderních zobrazovacích metod na principu rotační Scheimpflugovy kamery umožnily objektivně kvantifikovat míru a charakter zkalení. Znalost denzity čočky umožní vhodné nastavení instrumentária před operací. Citlivé dávkování ultrazvukové energie během operace má zásadní význam pro celkový výsledek zákroku. Cílem práce je zhodnotit vztah mezi stupněm katarakty a zrakovou ostrostí. Dále pak vyšetřit vztah mezi stupněm katarakty a parametry fakoemulzifikace. Do studie bylo zahrnuto celkem 55 očí od 55 pacientů se senilní kataraktou. Optická denzita čočky byla stanovena na Pentacamu. Pro grading byl využit implementovaný nástroj PNS (Pentacam Nucleus Grading System). Zraková ostrost byla měřena na Snellenových optotypech. Fakoemulzifikace byla provedena bez znalosti gradingu a žádné přizpůsobení parametrů nebylo prováděno. Peroperačně byl sledován celkový čas působení ultrazvuku a energie disipovaná v čočce. Zraková ostrost klesá se stupněm katarakty významně. Pro peroperační parametry byla nejsilnější závislost prokázána mezi stupněm katarakty a „efektivním časem fakoemulzifikace“. Vyšší stupeň katarakty snižuje pacientovu zrakovou ostrost a je spojen s delším časem působení a vyšší energií ultrazvuku během fakoemulzifikace. Denzitometrie na principu Scheimpflugovy kamery poskytuje objektivní grading katarakty a umožňuje předvídat fakodynamiku zákroku a minimalizovat zatížení oka během operace.
Konference mladých lékařů Benej M., Jedlička V., Peštál A., Čapov I. Klasický vs. miniinvaznivní přístup v léčbě empyému hrudníku I. chirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Empyém hrudníku představuje pyogenní infekci pleurální dutiny s přítomností purulentního exsudátu. Nosologická jednotka známa již od dob Hipokratových je i v dnešní době závažné onemocnění s vysokou morbiditou a mortalitou, kde i přes stratifikaci rizik, důslednou diagnostiku a korektní terapii nelze vždy dosáhnout uspokojivý léčebný efekt. Predikce terapeutického úspěchu se neodvíjí jenom od aktuálního stavu nemocného a jeho interkurencí, ale významným determinantem je i stádium ve kterém bylo onemocnění diagnostikováno. Etiologie empyému je multifaktoriální, nejčastěji vzniká jako důsledek komplikovaných plicních infekcí, ale i jako pooperační komplikace po intratorakálních výkonech a resekcích plic. Kruciálním principem léčby je časná eradikace infekce a plná reexpanze plicního parenchymu. Toho možno v mnoha případech docílit prostou drenáží s kontinuální laváží, avšak v případě lokulace již nutno provést debridement s digitálním, nebo instrumentálním rozrušením sept. Výsledkem je vytvoření unilokulární separátní dutiny, což vede ke zvýšení suficience drenáže s očekáváním rychlejší dekontaminace a zmenšování objemu dutiny. V případě nerozvinutí plíce při jejím „uvěznění“ nutno s odstupem přistoupit k sekundárním operacím ve smyslu dekortikace nebo pleurostomie. Zlatým standardem léčby septovaných empyémů představuje drenáž s resekcí žebra a v současnosti i videotorakoskopická (VATS) sanace. Cílem práce je retrospektivní komparace „klasické a miniinvazivní techniky“ v léčbě empyému hrudníku na souboru pacientů ošetřených na I. chirurgické klinice FNUSA v průběhu pěti let s prezentací dvou kazuistik, kdy byli využity výše uvedené metody.
Březinová E. Pityriasis rubra pilaris I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Pityriasis rubra pilaris je vzácné chronické papuloskvamózní onemocnění neznámé etiologie, charakterizované červenooranžovými olupujícími se šupinami, palmoplantárními hyperkeratózami a folikulárně vázanými hyperkeratotickými papulami. Onemocnění může progredovat do erytrodermie s typickými okrsky zdravé kůže, někdy s postižením sliznice dutiny ústní a očí. Existuje forma dědičná a častější forma získaná. Může se také vyskytovat jako paraneoplastický proces. Samo o sobě je pityriasis rubra pilaris onemocnění benigní. Nemocní však trpí zejména kvůli bolestivému postižení dlaní, plosek a dystrofii nehtů, infekčním komplikacím, neopomenutelná je složka psychosociální při obrazu erytrodermie. Onemocnění může být doprovázeno, zejména v počátku, intenzivním svěděním. Diferenciálně diagnosticky odlišujeme ekzém, psoriázu, seboroickou dermatitidu, kožní T buněčné lymfomy, polékové reakce. Pro diagnózu je rozhodující korelace klinického a histologického obrazu. V místní léčbě se používají především kortikosteroidy, analoga vitaminu D3, retinoidy, emoliencia, dále fototerapie, v celkové léčbě retinoidy, imunosupresiva, ev. terapie biologická. Přes veškerou léčbu se jedná o onemocnění úporné, odeznívající řádově v měsících až letech. Kazuistika popisuje případ 43letého pacienta, který se dostavil na naši kliniku pro měsíc trvající papulózní exantém s pityriasiformním olupováním, rychle progredující do obrazu erytrodermie. V předchorobí pacient udával nachlazení a pracovní fyzickou a psychickou zátěž, jinak osobní anamnéza bez pozoruhodností. Je zde popsán postup vyšetření vedoucí k úspěšnému diagnostickému cíli, diferenciálně diagnostické rozvahy, nasazení celkové terapie retinoidy a kortikosteroidy. Případ poukazuje na závažný psychosociální dopad tohoto kožního onemocnění.
Konference mladých lékařů Čápová J., Kroupa R. Ileus při perforaci tenké kličky jako komplikace PEG - kazuistika Chirurgická klinika, FN Brno Jedním z možných řešení neschopnosti perorálního příjmu potravy je implantace perkutánní endoskopické gastrostomie - PEG. V naší nemocnici bylo za poslední 4 roky zavedeno více než 300 těchto gastrostomií, tři čtvrtiny indikací bylo neurologických, čtvrtina pro tumory orofaryngu nebo horního GITu. Zavedení PEG, stejně jako další intervenční výkony, s sebou nese rizika různě závažných komplikací. Jednu z možných - perforaci střeva při zavádění PEG uvádíme v naší kazuistice spolu se stručným statistickým přehledem dalších komplikací.
Demeterová S. Pacientka s bolestmi na hrudi (kazuistika) Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství, FN Brno Kazuistika o 79leté pacientce, která byla odeslána na naši kliniku obvodním lékařem pro bolesti na hrudi vzniklé při běžné domácí činnosti k vyloučení akutního koronárního syndromu. Tlakové bolesti se opakovaly i během hospitalizace, byly bez progrese. Po sériích vyšetření provedeno CT hrudníku, kde odhalena disekce vzestupné aorty na dvou místech. Pacientka byla poté akutně přeložena na CKTCH k operačnímu řešení.
Dohnalová L. Pleuropulmonální blastom (kazuistika) Klinika dětské radiologie, FN Brno Pleuropulmonální blastom je vzácný maligní primární tumor vycházející z pleuropulmonálního mezenchymu, který se vyskytuje v raném dětství a má nepříznivou prognózu. Podle jednotlivých typů se může pleuropulmonální blastom projevit jako objemná heterogenní masa měkkých tkání nebo jako plicní cysta, většinou s přesunem středočárových struktur a pleurálním výpotkem. Typicky se nešíří na hrudní stěnu a většinou se vyskytuje u pacientů do 5 let věku. V klinickém obraze dominuje dyspnoe, která se ale často projeví až v pozdějším stádiu onemocnění, kdy již symptomy souvisí s útlakem dýchacích cest. Pacientka, u které jsme se s touto diagnózou setkali, byla dvouletá dívka léčená pro dechové obtíže a suchý kašel praktickým lékařem. Pro nelepšící se nález byla přijata k hospitalizaci na pediatrickou kliniku. Na rentgenovém snímku byl přítomen pravostranný pneumothorax s výrazným přesunem středočárových struktur a ve středním plicním poli vpravo nehomogenní kulovité zastínění. Po zadrénování bylo doplněno CT vyšetření. V pravé pleurální dutině byla nalezena solidní masa nasedající na viscerální pleuru, postkontrastně se nehomogenně sytící a bylo vysloveno podezření na tumor. Thorakoskopická totální exstirpace a následná histologie prokázaly pleuropulmonální blastom. Byla zahájena léčba dle protokolu a dle poslední kontroly letos v únoru trvá u pacientky 1. celková remise.
Konference mladých lékařů Doležalová I., Brázdil M., Hermanová M., Rektor I., Kuba R. Vzorce počátků záchvatů v invazivním EEG u pacientů s farmakorezistentní epilepsií temporálního laloku a jejich prediktivní hodnota I. neurologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně We performed the restrospective study to determine the different types of the seizure onset patterns (SOP) in intracranial EEG in patients suffering from temporal lobe epilepsy (TLE). We analyzed a group of 51 patients (172 seizures) with TLE who underwent invasive EEG. We analyzed the frequency of SOP during first three seconds after the onset of ictal activity. The cut-off value to distinguish between fast and slow frequency was 8Hz. We defined three types of SOP; 1. fast ictal activity (FIA) - frequency ≥ 8 Hz; slow ictal activity (SIA) – frequency ≤ 7 Hz; 3. focal attenuation (FAT) - no cleat-cut activity was present during first 3 seconds. We tried to find the relationship of different types of SOP to outcome of surgery, to histopathological finding, and to localization of SOZ. In the whole group of TLE patients significantly more patients classified as Engel I had FIA and significantly less patients with Engel I outcome had SIA in comparison to patients classified as Engel II-IV (p0.001). There were no statistically significant relationship between the type of SOP and the localization of SOZ. Our study suggested that the frequency of the very early onset of epileptic seizure in patients with TLE could be the predictive factor of the surgical outcome.
Feketevíziová L., Hotová Z., Geržová H. Úskalí diferenciální diagnostiky tumorů dutiny břišní u dospívajících dívek Porodnicko-gynekologická klinika, FN Ostrava Popisujeme kazuistiku 13leté dívky s bolestmi břicha, které byla v okresní nemocnici provedena diagnostika zahrnující konsilium interní, chirurgické, urologické a CT břicha, a se závěrem tumoru malé pánve byla pacientka referována na onkogynekologické konsilium naší kliniky. Při vyšetření zjišťujeme hymenální atresii, dle našeho UZ vyšetření haemotokolpometra s heamatosalpingy oboustranně. Týž den provádíme discisi hymenu a vypouštíme 3500ml staré krve. Vzhledem k věku postupujeme konzervativně za podání uterotonik a antibiotik. Dívku propouštíme ve stabilizovaném stavu. Prováděny ambulantní UZ kontroly s nálezem resorbujících se haematosalpingů. Při kontrole po prodělaném horečnatém kataru HCD zjišťujeme rezistence v malé pánvi, elevaci zánětlivých markerů. S podezřením na oboustranný adnextumor provádíme revizi dutiny břišní s nálezem zánětlivých adnextumorů a vzhledem k devastaci tkání zánětlivým procesem provádíme laparotomicky adhesiolýzu, adnexetomii vpravo, salpingektomii vlevo a resekci levostranného ovaria. Operace i pooperační průběh již bez komplikací, zaléčena antibiotiky, laboratorně pokles zánětlivých markerů do negativity. Po propuštění pacientka doléčena balneoterapií. Tato kazuistika poukazuje na důsledky pozdní a nepřesné diagnostiky primárního onemocnění s celoživotními následky na fertilitu. Bude upřesněn sled základních diagnostických vyšetření s adekvátním terapeutickým postupem z pohledu dětského gynekologa.
Konference mladých lékařů Felsinger M., Huser M., Vondráček P., Jančářová D. Gravidní pacientka s kongenitální svalovou dystrofií Gynekologicko-porodnická klinika, FN Brno Klinika dětské neurologie, FN Brno Neonatologické oddělení, FN Brno Úvod: Cílem této práce je prezentovat případ gravidity a porodu pacientky postižené velmi vzácným neuromuskulárním onemocněním - kongenitální pletencovou dystrofií (Limb-Girdle Muscular Dystrophy, LGMD). Jedná se o autozomálně recesivně dědičnou chorobu s mutací genu (CAPN3) pro protein calpain, který je důležitý pro regeneraci svalových myofilament. Projevy onemocnění jsou závislé na stupni onemocnění, od poruchy jemné motoriky končetin až po kvadruplegii s poruchou dýchání a kardiomyopathií. Kazuistika: 33letá gravidní pacientka, s paraplegií dolních končetin a částečnou parézou horních končetin, po asistovené reprodukci technikou kryoembryotransferu (KET), byla přijata pro hrozící předčasný porod ve 33+3. týdnu gravidity. Po čtyřech dnech hospitalizace u pacientky dochází k nočním záchvatům dušnosti s několikavteřinovými apnoickými pausami, které byly na doporučení neurologa po dobu deseti dnů úspěšně kompenzovány použitím kyslíkové masky. Čtrnáctý den hospitalizace ve 35+0 týdnu je nutno těhotenství akutně ukončit císařským řezem pro progredující respirační insuficienci matky. Operační výkon ve spinální anestezii byl proveden bez komplikací. Novorozenec (2890g/46cm), ženského pohlaví byl po porodu vitální (Apgar 9-9-9, pH a. umbilicalis 7,25). Druhý den života novorozence neonatologové vyslovili podezření na mozkovou atrofii na základě ultrazvukového nálezu. Karyotyp novorozence byl normální. Vzorek krve byl odeslán k analýze DNA k vyloučení LGMD. Matka i dítě byly šestý poporodní den v dobrém stavu propuštění domů. Výsledek genetické analýzy DNA zatím není znám. Závěr: Při plánování gravidity u pacientek s LGMD je důležité stanovení respiračního a kardiálního rizika. Pacientky s těžkým stupněm onemocnění by měly být dostatečně poučeny o rizikovosti případné gravidity a o možnosti postižení plodu kardiopulmonální dekompenzací matky.
Galková L., Ludka O., Mikolášková M., Špinar J. Spánková apnoe u pacientů po akutním infarktu myokardu Interní kardiologická klinika, FN Brno Úvod: Spánek je stavem fyziologického oddechu pro kardiovaskulární systém a poruchy dýchání ve spánku (SDB) tento stav narušují. Nejčastějším typem SDB je obstrukční spánková apnoe, vyskytující se u 9% žen a 24% mužů středního věku. Celosvětově zůstává 80-90% případů nediagnostikovaných. Data z pilotních projektů ukazují možný patofyziologický vztah mezi IM a spánkovou apnoí (SA). SA je dle některých menších prací spojena se zvýšenou morbiditou a mortalitou osob s KVO. Včasná diagnostika a léčba může zlepšit kvalitu života i snížit nemocnost a úmrtnost těchto nemocných. Cíl: Zjistit výskyt SA u pacientů po akutním infarktu myokardu (AIM). Soubor a metody: Konsekutivní pacienti přijatí na IKK v roce 2010 s AIM po kompletním klinickém, biochemickém vyšetření a EKG. Minimálně 48 hodin po přijetí a po stabilizaci stavu byli pacienti vyšetřeni přístrojem ApneaLink neinvazivní analýza průtoku vzduchu dýchacími cestami a monitorace SpO2 ve spánku. Výsledky: 205 pacientů (74% mužů), věk 65 let, BMI 29kg/m2, STEMI 3%, lokalizace AIM: PS 37%, DS 37%, LS 7%, ostatní 19%, EF LK 49%. Apnea-hypopnea index<5 23%, 5–14 35%, 15–29 22%, >30 20%. Závěr: Výskyt SA u pacientů po AIM byl 77%, což je mnohem více než u běžné populace. Diskuze: Projekt ukázal vysoký výskyt SA v souboru. Pokud se potvrdí hypotéza o horší prognóze pacientů se SA po AIM, měli by být všichni pacienti s AIM vyšetřeni na přítomnost SA, čímž můžeme identifikovat a správnou léčbou i odstranit závažný rizikový faktor.
Konference mladých lékařů Gregorová Z., Krejčí J. Zánětlivá kardiomyopatie u pacienta (kazuistika) I. interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno Tato kazuistika popisuje případ 44letého pacienta, dosud bez kardiálních symptomů, který byl hospitalizovaný v nemocnici v Nizozemí pro poprvé vzniklou levostrannou kardiální dekompenzaci s těžkou dysfunkcí levé komory, echokardiograficky EF LK 11%. Při koronarografickém vyšetření byly nalezeny hladkostěnné koronární tepny. Dále byla provedena magnetická rezonance srdce, která nezjistila sekundární příčinu dilatační kardiomyopatie. Případ byl uzavřen jako nově zjištěná dilatační kardiomyopatie. Endomyokardiální biopsie nebyla indikována. Pro dysfunkci levé komory a blok levého raménka Tawarova byl pacientovi implantován biventrikulární kardioverter defibrilátor a zavedena medikamentosní terapie srdečního selhání. Přes výše uvedenou komplexní léčbu srdečního selhání pacient zůstává výrazně symptomatický s nutností parenterální terapie. Přes Fakultní nemocnici Olomouc se pacient dostává na naše pracoviště Fakultní nemocnice u sv. Anny ke kardiálnímu přešetření a případnému zvážení možnosti ortotopické transplantace srdce. Při přijetí je pacient hypotenzní, vyžaduje kontinuální aplikaci diuretik a dobutaminu. Pro refrakterní srdeční selhání s krátkou anamnézou zvažujeme možnost zánětlivé etiologie, a proto indikujeme provedení endomyokardiální biopsie. Bioptický nález ukazuje výraznou zánětlivou infiltraci (počty buněk: 11 CD 3+ T lymfocytů/mm2, 25 LCA+ leukocytů/mm2) bez průkazu přítomnosti patologického agens v myokardu metodou PCR. Zahájena imunosupresivní léčba kombinací azathioprin + prednison, postupně dochází k zlepšení celkového stavu pacienta i echokardiografického nálezu. Dle kontrolního echa po tříměsíční léčbě imunosupresivy došlo k úpravě ejekční frakce levé komory na 40-45% a výraznému zlepšení subjektivního stavu nemocného, následně byla imunosupresivní terapie vysazena. Touto kazuistikou bychom chtěli upozornit na fakt, že každé nově vzniklé srdeční selhání bez vysvětlující alternativní příčiny by mělo být podezřelé z možné myokarditidy. Zjištění příčiny srdečního selhání umožňuje cílenou léčbu stejně jako přesnější odhad prognózy. Diagnostika zánětlivé kardiomyopatie je často obtížná, magnetická rezonance nemusí vždy zachytit změny ve struktuře myokardu typické pro zánět, proto je za zlatý standard diagnostiky zánětlivé kardiomyopatie pokládána endomyokardiální biopsie. Další vyšetření jako EKG, echokardiografie a koronarografie jsou pokládána za doplňková vyšetření, pro stanovení podezření na zánětlivou kardiomypatii může pomoci také pečlivý odběr anamnézy.
Grodecká L., Ravčuková B., Buratti E., Baralle F., Dušek L., Freiberger T. Vliv mutací v prvním nukleotidu exonů genu BTK na sestřih pre-mRNA Genetická laboratoř CKTCH, FN u sv. Anny v Brně Sestřih pre-mRNA je krokem eukaryotické genové exprese, při kterém dochází k odstranění nekódujících intronových sekvencí z primárních transkriptů genů a spojení kódujících sekvencí do jediného souvislého řetězce mRNA. Poruchy sestřihu mívají pro genovou expresi fatální následky v podobě zcela nefunkčních proteinů nebo přímo degradace genových produktů. S tím souvisí i značná četnost výskytu sestřihových mutací, která se u mendelisticky děděných onemocnění odhaduje asi na 15 %. Vliv mutace na sestřih však není snadné odhadnout přímo ze sekvence DNA, neboť neexistuje jednoznačný „sestřihový kód“ tak, jak jej známe z kódování proteinů. Nedávné výzkumy ukázaly, že nukleotid v pozici +1 akceptorového místa sestřhu je zásadní pro správný sestřih pouze u tzv. AG-dependentních intronů, zatímco u AG-independetních probíhá sestřih nezávisle na tomto nukleotidu a jeho případné mutaci. My jsme zjišťovali vliv na sestřih u tří mutací genu BTK (kódujícího Brutonovu tyrozinkinázu), které se vyskytly v prvním nukleotidu exonů. Ukázalo se, že není snadné odhadnout AG-dependenci intronu pouze ze sevence DNA. Otestovali jsme tedy několik počítačových predikčních programů na schopnost odhadnout intronovou AG-dependenci. Výsledky potvrdily, že nejlepší predikce v oblasti sestřihu pre-mRNA poskytují programy, které zohledňují kooperativní regulaci sestavování sestřihového aparátu, zejména program MaxEnt.
Konference mladých lékařů Hasara R., Reška M., Veverková L., Kábela M. Kompartment syndrom bérce I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Kompartment syndrom je patologický stav, postihující jakýkoliv uzavřený prostor lidského těla, kdy dochází k expanzi intrakompartmentových struktur. Vyskytuje se v definovaných uzavřených anatomických prostorech, kterými jsou nejen fasciální lože svalů horních a dolních končetin, ale i např. peritoneální dutina jako samostatný kompartment. V kontextu traumatologie vystupují do popředí kompartment syndromy v oblasti bérce po komplikovaných zlomeninách především tibie. Rozvoj však není vázán jen na skeletální poranění, ale doprovází především poranění měkkých tkání různé etiologie. Cílem práce je osvěžit základy patofyziologie, diagnostiky a léčby kompartment syndromu a prezentace našich zkušeností za pomoci kazuistiky u pacienta s polytraumatem. Horecká E., Matura D., Beneš P., Šimetka O. Postpartálně zjištěný HELLP syndrom komplikovaný eklampsií, selháním ledvin a ARDS Porodnicko-gynekologická klinika, FN Ostrava Popisujeme kasuistiku HELLP syndromu u 30leté prvorodičky, jehož prvním klinickým projevem byl eklamptický záchvat v časném postpartálním období. Žena byla přijata ve 39. gestačním týdnu těhotenství pro počínající porod. Dosavadní průběh gravidity byl fyziologický. Při přijetí byl krevní tlak 140/90. Dyspepsie se zvracením při anamnesticky udané vředové chorobě, byla považována za běžný průvodní jev rozbíhajícího se porodu. Porod byl ukončen nekomplikovanou vakuumextrakcí pro hrozící hypoxii plodu. 90 minut po porodu rodička náhle upadá do bezvědomí a dochází k rozvoji tonicko-klonických křečí. Akutní léčba je cílena na eklampsii a pacientka je umístěna na JIP Porodnicko-gynekologické kliniky. Z laboratorních odběrů po převozu na JIP je diagnostikován těžký HELLP syndrom. Pro významnou trombocytopenii a hemolýzu jsou podány mražené plazmy, erytrocytární preparáty a následně trombocytární koncentrát. Již první den po porodu dochází k zhoršení ledvinných funkcí a hyposaturaci, která si vyžaduje kyslíkovou podporu. Proto je následně indikována dialýza a diagnostikováno ARDS, s možným podílem TRALI po aplikacích krevních náhrad. Průběh léčby dále komplikuje rozvoj delirantního stavu v pozdním šestinedělí. Včasná diagnostika a cílená multioborová léčba v perinatologickém centru vedla k úspěšnému zvládnutí komplikací a pacientka byla propuštěna domů 15. poporodní den. Kasuistika ukazuje HELLP syndrom jako závažnou porodnickou komplikaci vyžadující intenzivní mezioborovou spolupráci. Horváthová B., Tesařová E. Optimalizace skladů transfuzních přípravků ve FN Brno Transfuzní a tkáňové oddělení, FN Brno Úvod: Zajištění bezpečné hemoterapie je snahou každého poskytovatele zdravotních služeb. Za princip, který bezpečnost hemoterapie zvyšuje, lze, mimo jiné, považovat optimalizaci skladových zásob erytrocytů a trombocytů s ohledem na jejich stáří, aktuální potřebu výdeje a skladbu transfundovaných pacientů ve vztahu k diagnóze a další prognóze jejich hemoterapie. Metodika: Autorky představují retrospektivní analýzu erytrocytů a trombocytů vydaných k hemoterapii v roce 2011 ve FN Brno ve vztahu k jejich stáří. Výsledky: Nejvyšší procento vydaných erytrocytů bylo do 2. týdne (38,7 %) a do 3. týdne (27,1 %) jejich stáří, z celkově vydaných 27.826 TU (transfuzních jednotek) erytrocytů. Nejvyšší procento vydaných trombocytů bylo zejména do 2. (25,4 %) a 3. dne (25,0 %) jejich stáří, z celkově vydaných 6.245 TD (terapeutických dávek). Medián stáří erytrocytů, po kterých byly hlášeny potransfuzní reakce, je definován 10. dnem, což koreluje s maximem vydaných erytrocytů ve vztahu k jejich stáří. U trombocytů medián nekoreluje. Závěr: Analýza představuje nástroj pro optimalizaci skladů jednotlivých typů transfuzních přípravků, nastavení procesů jejich výroby a nástroj pro zvýšení bezpečnosti hemoterapie.
Konference mladých lékařů Hrabovský D. Hluboká mozková stimulace (DBS) - včera, dnes a zítra Neurochirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně DBS (deep brain stimulation), stimulace hlubokých struktur mozku, byla poprvé využita r. 1946 na zvířecích modelech. První klinické využití je spojeno s ruskými autory (Bechtěrevová a spol.). Dalším navazujícím pokrokem v oblasti DBS bylo v 1980 využití implantabilního stimulátoru při tremoru při roztroušené skleróze. Pro zavedení hluboké mozkové stimulace do klinické praxe bylo rozhodující období kolem r. 1987, kdy Benabida zavedl stimulaci nucleus ventralis intermedius (Vim) pro třes a r. 1994 stimulace subthalamického jádra (STN) u nemocných s Parkinsonovou chorobou (PD), na což navázalo schválení DBS pro terapii esenciálního třesu a třesu u PD v 1997 a schválení stimulace STN pro terapii kardinálních příznaků PD r. 2001. Za posledních 20 let bylo na světě implantováno přibližně 80000 DBS systému, nejčastěji u nemocných s PD a poruchami pohybu, méně u epileptiků. Ve FN u sv. Anny v Brně je implantace DBS používána od 2002. Do konce dubna 2012 byla DBS implantována celkem u 102 nemocných – PD 78, dystonie 17, esenciální tremor 3, farmakorezistentní epilepsie 4. Z nových perspektivních indikací DBS lze očekávat zavedení terapie DBS u konzervativně neovlivnitelnými psychiatrickými onemocněními - obsedantně kompulzivní porucha, deprese, nezvladatelná agresivita, anorexie i Gilles de la Tourette, dále u neovlivnitelné bolesti a hypertenze. Další nové možnosti přinese miniaturizace užívaných systémů, zvláště DBS a stimulace vagováho nervu (VNS). Tím se výrazně zjednoduší vlastní operační výkon, sníží se riziko peri- a postoperačních komplikací a rozšíří se spektrum pacientů, kterým bude možno nabídnout DBS jako metodu na zkvalitnění jejich života. Dále doufáme, že i cena systému se bude časem snižovat, a to umožní lepší dostupnost neurostimulace pro závažně nemocné pacienty, v dnešní době ekonomické nestability.
Hrbková M., Zadražilová K., Bellová A., Štourač P., Maláska J., Ševčík P. Intraoperační objemová optimalizace u operací abdominálních aneurysmat aorty KARIM, FN Brno Úvod: Peroperační hemodynamická optimalizace vycházející z analýzy autokalibrované arteriální křivky vede k významnému snížení délky hospitalizace a morbidity v porovnání se standardní péči. Limitací provedených studií může být široké spektrum operačních výkonů. V průběhu naší pilotní studie jsme se zaměřili na elektivní operace AAA. Metodologie: Se souhlasem místní etické komise jsme zahájili studii srovnávající kontrolní skupinu pacientů před zavedením optimalizačního protokolu s Vigileo skupinou po jeho zavedení do praxe. Pacienti kontrolní skupiny měli běžnou peroperační péči. Optimalizační protokol ve Vigileo skupině zahrnoval invazivní měření krevního tlaku přes monitor Vigileo/FloTrack s monitorací tepového objemu a srdečního výdeje. Cílem optimalizace bylo dosažení maximálního tepového objemu s použitím 200ml koloidů v intervalu 5 minut. Krystaloidy se podávaly kontinuálně v dávce 5ml/kg. Pooperačně byli pacienti obou skupin umístněni na intenzivní péči. Hlavními sledovanými parametry byly výskyt pooperačních infekčních a orgánových komplikací do 30. dne od operace, délka hospitalizace a délka pobytu na intenzivní péči. Výsledky: Pacienti v intervenované skupině dostali intraoperačně více koloidů 1400ml(0-2000) oproti 850ml(0-1500); P=0,001 a méně krystaloidů 1360ml(900-3500) oproti 3000ml(1800-5500); P=0.001. V obou skupinách nebyly rozdíly v množství závažných P=0.055 a méně závažných komplikací P=0.776. Taktéž se ve sledovaných souborech neprokázal signifikantní rozdíl v délce hospitalizace 9dnů(8-32)oproti 11 dnům (8-21); P=0.166 nebo v délce pobytu na intenzivní péči 3dny(1-15)oproti 3 dnům (1-8); P=0.827. Závěr: Důvodem statisticky nevýznamného rozdílu v hlavních sledovaných parametrech v obou skupinách může být malý soubor pacientů.
Konference mladých lékařů Chovanec Z., Hnízdil L., Doležel J., Wechsler J., Veselý M., Čapov I. Cizí těleso v zažívacím ústrojí na I. chirurgické klinice, vybrané kazuistiky za jeden rok I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Cizí tělesa v gastrointestinálním traktu nejsou tak raritním případem v chirurgické praxi, jak by se zdálo. Mezi nejčastější pacienty patří děti, nemocní s umělým chrupem, mentálně postižení nemocní a kriminálně podmínění. Nejčastěji polknutými předměty u dětí jsou mince, u dospělých rybí a kuřecí kosti, obaly od léků a zubní protézy. Více jak 80 % polknutých předmětů projde zažívacím traktem bez komplikací a bez nutnosti akutní chirurgické intervence. Studie uvádí, že 76 % polknutých cizích těles lze odstranit endoskopickou cestou a operační intervence je nutná „jen“ u 16 % případů. Devadesát procent ústy vniklých cizích těles proniká do gastrointestinálního traktu, deset procent uvízne v tracheobronchiálním stromu. Mezi základní klinické příznaky patří dysfagie, bolestivost, nemožnost polknutí slin, při perforaci či obstrukci GIT dochází k prudké bolestivosti a klinickým příznakům obdobným, jako při náhlé příhodě břišní, popřípadě hrudní. Nejdůležitějším diagnostickým vodítkem je anamnéza, jemné palpační vyšetření, RTG vyšetření (ve dvou projekcích, na sebe kolmých) popřípadě CT a endoskopické vyšetření. Gastrofibroskopickou cestou by měly být odstraněny ostré předměty, u nichž hrozí perforační poranění, objemnější tělesa více jak 2 cm a delší více jak 6 cm, kdy je pravděpodobnost průchodu pylorem výrazně snížená. U ostrých předmětů hrozících při GFS extrakci poraněním zažívacího traktu je doporučen vyčkávací postup s denními kontrolními RTG snímky. K akutní operaci je přistoupeno dle kliniky, popřípadě je zvažována operační terapie u předmětů jež přetrvávají tři po sobě následující dny na stejném místě. Baterie, magnety a předměty o průměru více jak 2,5 cm by měly být urgentně odstraněny. V přednášce budou prezentovány čtyři velmi zajímavé kasuistiky nemocných s cizím tělesem v GIT, jež byli hospitalizování na I. chirurgické klinice FNUSA v období od 1.3.2011 do 1.3.2012.
Jeroušek J. Vystrčilová T., Veverková L. Hodnocení rizika vzniku infekce v ráně po chirurgickém výkonu I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Úvod: S infekcí se setkáváme u mnohých nemocných. Pojem infekce v místě operační rány (IMOR), je na 2. až 3. místě mezi nosokomiálními infekcemi. IMOR výrazným způsobem ovlivňuje morbiditu a letalitu chirurgických nemocných. Zhodnocení rizika vzniku IMOR je většinou obtížné a problematické pro značnou heterogenitu nemocných a chirurgických výkonů a multifaktoriální příčinu vzniku infekční komplikace. Cílem naší studie je mapování vzniku a hodnocení rizik infekce na chirurgických pracovištích. K hodnocení byl použit skorovací systém Wound at Risk. Metodika: W.A.R. systém je rozdělen do tří tříd rizikových faktorů. Přítomnost každého rizikového faktoru je hodnocena na škále 1-3 body v závislosti na umístění ve třídě. Dosažení celkového součtu bodů >= 3 nám signalizuje zvýšené riziko infekce rány a je indikací k nasazení lokálních antiseptik. Materiál: V období od 29. 3. 2012 do 27. 4. 2012 na I. chir klinice jsme hodnotlili 80 pacientů, kteří byli vybíráni náhodným výběrem, bez ohledu na rozsah operace. Výsledky: Soubor 80 pacientů jsme rozdělili do dvou skupin. V I. skupině >= 3 jsme sledovali 36 pacientů, z nichž 24 získalo pooperačně infekci rány a ve II. skupině < 3 jsme sledovali 44 pacientů, z nichž pooperačně 2 získali infekci rány. Závěr: Využitím skórovacího systému W.A.R. se nám podařilo dokázat, že ve skupině pacientů se skóre >= 3 získalo infekci rány 66,67% pacientů, kdežto u pacientů se skóre < 3 získalo infekci rány 4,5% pacientů. Vzhledem k těmto výsledkům lze uvažovat o vhodném využití této metody v chirurgické praxi.
Konference mladých lékařů Kadlčíková J., Starý K. Syndrom inadekvátní sekrece ADH v klinické praxi Interní gastroenterologická klinika, FN Brno Antidiuretický hormon, známý také pod názvem vazopresin, je hormon produkovaný neurohypofýzou a jeho sekrece je primárně regulována osmolalitou séra. Nepřiměřená sekrece nastává v okamžiku, kdy tato přetrvává i při snížené osmolalitě, tedy v době, kdy má být výdej hormonu již zpětnovazebně zablokován. Přetrvávající sekrece ADH osmolalitu dále snižuje retencí vody. Přestože má organismus vyvinut kompenzační mechanismy, dochází k rozvoji různého stupně hyponatrémie (diluční, ze zvýšené natriurézy), která se může projevit jak příznaky gastrointestinálními, tak neurologickými, v nejtěžších případech až s rozvojem křečí a komatu. Prezentace je zaměřena na syndrom inadekvátní sekrece ADH (Syndrome of inappropriate ADH secretion, SIADH) v klinické praxi. Její součástí je teoretická část přibližující problematiku fyziologie působení ADH v ledvinách, etiologii syndromu, diferenciální diagnostiku, klinické projevy závisející na stupni hyponatrémie a rychlosti jejího vzniku, laboratorní parametry, terapii a její možné komplikace. Přednášku ukončí dvě kazuistiky
Kadlecová J., Gerychová R. Naše zkušenosti s léčbou Rh aloimunizace pomocí intrauterinní transfúze Gynekologicko-porodnická klinika, FN Brno Úvod: Prevence, diagnostika a terapie Rh aloimunizace zaznamenala v posledních letech prudký vývoj. V riziku jsou RhD negativní ženy s RhD pozitivním plodem. Postižení novorozenců kolísá od těžké novorozenecké žloutenky s jádrovým ikterem a hydropsem novorozence až k intrauterinnímu úmrtí plodu. Materiál a metodika: Retrospektivní analýza souboru 11 pacientek a 13 plodů, léčených prenatálně podáním intrauterinní transfúze pro těžkou anemii při závažné Rh aloimunizaci v období 10/2006-4/2012. Standardním vyšetřovacím postupem bylo pravidelné stanovení hladiny antierytrocytárních protilátek a Dopplerovské měření maximální průtokové rychlosti v arteria cerebri media (MCA-PSV) plodu. Byl sledován typ aloimunizace, hladina antierytrocytárních protilátek, týden gravidity při podání první intrauterinní transfuze (IUT), hematokrit plodu (HTK) při první transfúzi, počet podaných transfúzí, týden a způsob ukončení gravidity, porodní hmotnost a poporodní adaptace novorozence, HTK novorozence, časná a pozdní novorozenecká morbidita. Výsledky: Celkem bylo podáno 23 IUT. Ve dvou případech byla léčba podána u dvojčetného biamniálního bichoriálního těhotenství. Aloimunizace byla u pacientek v průměru diagnostikována ve 20 t.g. První IUT byla podána mezi 22. - 33. týdnem, průměrně byly podány každé pacientce 3 IUT. 80% těhotenství bylo ukončeno císařským řezem. V sedmi případech byli novorozenci léčeni exsanquinační transfúzí. Mezi nejčastější časnou novorozeneckou morbiditu patřila hypotonie, která byla upravena rehabilitací. Ve dvou případech došlo k rozvoji pozdní novorozenecké anémie, která byla léčbou upravena. Závěr: Zavedením metod neinvazivního prenatálního vyšetření plodů v riziku Rh aloimunizace pomocí ultrazvuku poklesl počet zbytečných invazivních vyšetření. U těžce anemických plodů je zlatým standardem prenatální léčba podáním IUT, která se jeví v našem souboru bezpečnou metodou prenatální léčby.
Konference mladých lékařů Kilianová A., Hlinomaz O., Groch L., Sitar J., Rezek M., Novák M., Seménka J. Časné hojení stentů hodnocené pomocí optické koherentní tomografie I. interní kardioangiologická klinika a ICRC, FN u sv. Anny v Brně Cílem studie bylo hodnocení procenta hojících se (neointimou pokrytých) stentových vláken (strutů), tloušťky neointimy a procenta malapozice stentů 14 dní od implantace za využití nové zobrazovací metody - optické koherentní tomografie (OCT). V této komparativní studii jsme srovnávali bioaktivní stenty CATANIA s kovovými stenty SOLARFLEX a lékovými stenty NOBORI. Do studie bylo zařazeno 36 pacientů se stabilní/nestabilní anginou pectoris/NSTEMI, byli randomizováni a byla provedena PCI s implantací ≥ 1 stentu. Po 14 dnech byli pacienti vyšetřeni pomocí OCT. Primární endpoint bylo procento pokrytých strutů a apozice; sekudární endpoint byla tloušťka neointimy. Celkem bylo manuálně hodnoceno 11 358 stentových strutů. 71,2% strutů bylo pokryto u skupiny CATANIA vs. 60,2% SOLARFLEX vs. 56,2% (p<0,01) NOBORI. Průměrná tloušťka neointimy byla 43,3µm u CATANIA vs. 39,3µm SOLARFLEX vs. 24,4µm (p<0,01) NOBORI. Nejmenší procento malapozice, 8,5%, bylo ve skupině CATANIA, 13,1% SOLARFLEX a nejvíce, 25,8% (p<0,01), NOBORI. Nebyly zaznamenány žádné komplikace výkonu. Naše studie je první studií srovnávající nejčastější typy stentů užívaných při PCI a hodnotící časnou endotelizaci a apozici již 14 dní od implantace. Zjistili jsme statisticky významné rozdíly mezi bioaktivními a lékovými stenty. Maximální procento pokrytí stentů nepřesáhlo více než 71,2%, což má významné klinické dopady pro doporučení délky protidestičkové terapie. Knězková M. Anamnéza a histologie - základ při diagnostice maligního melanomu I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Na případu 59letého pacienta, který byl na naši kliniku odeslán z chirurgie po amputaci distálního článku třetího prstu pravé ruky pro úraz s následnou gangrénou, je názorně poukázáno na nezbytnost odebírání podrobné anamnézy a provádění histopatologických vyšetření. U tohoto pacienta došlo k rozvoji exanthému v rozsahu celého pravého předloktí v podobě četných hnědočerných nodulů. V diferenciální diagnostice byl zvažován Kaposiho sarkom a maligní melanom, proto byla provedena probatorní excize jednoho ložiska. Maligní melanom je nejzhoubnější nádorové onemocnění kůže. Vzniká nekontrolovatelným množením melanocytů a nejčastější výskyt je na kůži. Tvoří se však i na sliznici či v oku. V etiologii má podíl především ultrafialové záření, a to zejména jeho UVB složka. Může vzniknout na nepostižené kůži nebo v terénu již existujícího melanocytárního névu. Melanom patří k nevypočitatelným onemocněním. I po mnoha letech po odstranění původního ložiska může dojít k výsevu metastáz. Léčbou první volby je chirurgické odstranění. Pokud se po operaci nádoru zjistí, že maligní melanom pronikl do hlubších vrstev kůže nebo založil metastatické ložisko v uzlině, zahajuje se adjuvantní imunoterapie Interferonem α, která má však svá omezení. Kudělková J. Kazuistika: intrahepatální cholelitiáza I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Intrahepatální cholelitiáza (IHL), tedy vznik a akumulace konkrementů v hlavních hepatálních duktech a jejich větvích, je sice velmi dobře známa, ale vyskytuje se velmi ojediněle. O to méně často je pak samotná intrahepatální cholelitiáza diagnostikována na operačním stole. Hlavními příznaky intrahepatální cholelitiázy jsou cholangoitida doprovázená vysokými febriliemi, obstrukční ikterus a ev. vznik jaterního bilomu či abscesu. Intrahepatální cholelitiáza může vyústit až do sekundární biliární cirhózy. Prezentuji kazuistiku 67leté ženy, u které byla samotná intrahepatální cholelitiáza diagnostikována až na operačním stole při laparoskopické cholecystectomii. Nečekaným perioperačním nálezem byla lokální peritonitida a perforovaný abscedovaný bilom jater s četnými drobnými konkrementy nacházejícími se v kavitě jaterního parenchymu.
Konference mladých lékařů Mahdal M. Maligní fibrózní histiocytom - rizikové faktory přežití I. ortopedická klinika, FN u sv. Anny v Brně Úvod: Maligní fibrózní histiocytom je nejčastějším maligním nádorem měkkých tkání pohybového aparátu u dospělých. Cílem této práce bylo zjistit rizikové faktory ovlivňující prognózu tohoto onemocnění. Materiál a metody: V registru jsem vyhledal všechny nemocné s diagnózou MFH z období let 2001-2008. Celkem jsem zjistil 43 nemocných. V souboru bylo 16 mužů a 27 žen v průměrném věku 59 let (18-80) s mediánem 64 let. Doba sledování byla v průměru 2,8 let (3 měsíce – 5 let), medián 2,5 roku. V práci jsem zjišťoval následující vztahy: 5leté přežití, výskyt lokální recidivy, přítomnost metastázy versus: věk s hranicí 60 let, pohlaví, velikost tumoru s hranicí 8 cm, lokalizace povrchová nebo hluboká, chirurgická léčba, histologický grade, histologický typ. Výsledky: V souboru 43 nemocných s MFH přežilo 5 let od zahájení léčby 13 nemocných (58%). Nemocní léčení širokou resekcí přežili v 77%, po marginální resekci v 58%. Nemocní pod 60 let přežili v 73%, nad 60 let ve 43%. Při povrchové lokalizaci přežilo 100% nemocných, při hluboké 52%. Nemocní s histologickým gradem I a II přežili v 73%, s gradem III v 46%. Nemocní s velikostí tumoru do 8 cm v průměru přežili v 79%, u velikosti nad 8 cm jen 36%. Rozdíl přežití dle pohlaví a histologického typu byl nevýznamný. Při přítomné metastáze bylo 5leté přežití ve 20% a u nepřítomné metastázy v 63%. Ve vztahu ke vzniku lokální recidivy se ukázal jako jediný klinicky i statisticky významný rizikový faktor léčba marginální resekcí (P=0,00598). Ve vztahu k metastáze jsem zjistil pouze jako klinicky významný rizikový faktor histologický grade III a nemyxoidní histologický typ. Závěr: Jako rizikový faktor přežití jsem zjistil věk nad 60 let, marginální resekce, hluboká lokalizace tumoru, histologický grade III, velikost tumoru nad 8 cm v průměru a přítomnost metastázy v době stanovení diagnózy. Moravčík P., Kodýtková A. Appendicitis acuta v těhotenství, její diagnostika a vliv na graviditu Chirurgická klinika, FN Brno Akutní apendicitida je nejčastější negynekologicko/neporodnická indikace k chirurgické intervenci v těhotenství. V této práci shrnujeme problematiku diagnostiky apendicitidy v době gravidity, statisticky hodnotíme zkušenosti z našeho pracoviště a vliv tohoto onemocnění na probíhající graviditu a porod. Olejníčková K., Holá V. Pseudomonas aeruginosa – detekce vybraných faktorů virulence Mikrobiologický ústav, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Zkvalitňování lékařské péče s sebou nese vyšší počet invazivních zákroků a vyšší počet operacemi oslabených pacientů náchylných k nozokomiálním infekcím. Pseudomonas aeruginosa je jedním z nejčastěji izolovaných nozokomiálních druhů, přičemž léčba pseudomonádových infekcí je díky antibiotické rezistenci problematická a infekce jsou často recidivující. S procesem patogeneze pseudomonádových infekcí je spojena řada faktorů virulence. V rámci studie bylo vyšetřeno 175 katétrových izolátů Pseudomonas aeruginosa na tvorbu biofilmu, sekreci vybraných extracelulárních látek, pohyblivost a antibiotickou rezistenci. Vysoké procento kmenů (> 80 %) bylo schopno produkovat hemolyziny, LasB elastázu, pyoverdiny a tvořit submerzní i aerovaný biofilm. Více než 90 % kmenů bylo pohyblivých pomocí swarming a swimming motility, tři čtvrtiny pak využívalo i twitching motilitu. Ze sledovaných faktorů virulence byla mezi kmeny nízká pouze sekrece pyocyaninu a pyochelinu (< 25 %). Z testovaných antibiotik vykazoval největší účinek kolistin (100 %), amikacin (89,7 %) a cefepim (75,4 %). U několika kmenů byla zjištěna produkce AmpC β-laktamázy a metalo-β-laktamázy. Pozitivní korelace byla prokázána mezi produkcí některých extracelulárních látek a také mezi produkcí obou typů biofilmu. Negativní korelaci vykazovaly vztahy mezi biofilmem a sekretovanými látkami. Všechny korelace jsou významné na hladině p = 0,05 a vykazují korelaci γ > 0,50. Práce byla podpořena grantem NT 13242.
Konference mladých lékařů Paúrová L. Průběh těhotenství a vedení porodu u žen s vrozenou srdeční vadou Gynekologicko-porodnická klinika, FN Brno Úvod: Podíl žen s vrozenými srdečními vadami se na rozdíl od získaných srdečních vad v posledních 20 letech zvyšuje. V civilizovaných zemích rodí přibližně 0,5-1,0% matek s vrozenou srdeční vadou. Cíl: Vyhodnocení porodů žen s vrozenou srdeční vadou ve FN Brno za období 2001-2011. Analýza se zaměřuje na způsob vedení porodu a stanovení četnosti komplikací u matky a dítěte. Materiál a metodika: Retrospektivní analýza porodů ve FN Brno za období 2001-2011. Bylo vybráno 88 rodiček s vrozenou srdeční vadou. Pacientky byly rozčleněny do skupin dle typu srdeční vady. Ve skupinách byly sledovány mateřské a neonatální komplikace. Výsledky: Ze souboru porodilo vaginálně 58 žen (65,9%), plánovaným císařským řezem 24 žen (27,3%) a akutním císařským řezem 6 žen (6,8%). Nejčastější vrozené srdeční vady matky: chlopenní vady 45,4%, zkratové vady 34,1 %, stenóza velkých tepen 10,2%, koarktace aorty 8,0 % a komplexní vady 2,3%. Ve sledovaném souboru nebyl shledán signifikantní rozdíl mezi jednotlivými skupinami v závislosti na sledovaných parametrech. U dvou žen byl indikován akutní císařský řez pro srdeční selhávaní. Jedna pacientka prodělala v těhotenství tranzitorní ischemickou ataku. Ve skupině žen s vrozenou chlopenní vadou bylo porozené jedno mrtvě dítě. V souboru bylo dokumentováno jedno úmrtí matky. U pacientky došlo k ruptuře hrudní aorty a následnému úmrtí. V daném případě šlo o kombinaci rizikových faktorů – stav po operaci koarktace aorty, Turnerův syndrom (zvýšená fragilita cév) a dvoučetná gravidita. Závěr: Těhotenství žen s vrozenou srdeční vadou je zatíženo vyšším rizikem. Obzvláště rizikovou skupinou se jeví pacientky s významnou obstrukcí odtoku krve. Pernicová E. Pacient s nově diagnostikovaným tumorem hypofýzy a panhypopituitarismem (kazuistika) Klinika infekčních chorob, FN Brno Kazuistika pojednává o případu mladého muže přijatého na naši kliniku pro febrilii, celkovou slabost, schvácenost, průjem. Jako infekční diagnóza byla stanovena bronchopneumonie. Na základě habitu pacienta, výsledků z pomocných vyšetření a laboratorních hodnot jsme pojali podezření na nádorový proces v oblasti hypofýzy. Pomocí magnetické rezonance mozku byl následně diagnostikován prolaktinom hypofýzy s globální endokrinní poruchou. Peroutková T., Holá V. Vliv biosurfaktantů na tvorbu biofilmu u bakterií rodu Proteus Mikrobiologický ústav, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Mezi časté původce močových infekcí patří bakterie rodu Proteus, a to hlavně u pacientů s dlouhodobě zavedeným katétrem. Ke kolonizaci různých povrchů využívají zástupci rodu Proteus rozmanité faktory virulence, například bičíky, fimbrie a zejména tvorbu biofilmu. Biosurfaktanty jsou povrchově aktivní látky, které jsou produkovány celou řadou mikroorganismů. Některé biosurfaktanty působí antimikrobiálně a byl prokázán vliv biosurfaktantů na adhezi bakterií, která je nedílnou součástí tvorby biofilmu. Pro účinný boj s biofilmovými infekcemi je nezbytné důkladné prostudování tvorby biofilmu a také studium látek, které by mohly být účinné v boji s těmito infekcemi. Proto jsem se ve své práci zaměřila na tvorbu biofilmu u bakterií rodu Proteus a také na vliv biosurfaktantů na tvorbu biofilmu. Celkem bylo testováno 102 izolátů z močových infekcí. Byla testována tvorba biofilmu ve 4 různých médiích, dále byl testován vliv biosurfaktantů na tuto tvorbu za různých podmínek a v různých médiích. Izoláty nejlépe tvořily biofilm v mozkosrdcové infúzy s přídavkem 4 % glukózy, nejméně tvořily biofilm v umělé moči podle Siriraje. Vliv na tvorbu biofilmu měla všechna použitá média, která obsahovala biosurfaktanty, i všechny kultivační podmínky. Nejúčinnější bylo působení supernatantu, který obsahoval biosurfaktanty uvolňované bakteriemi do okolí. Práce byla podpořena z projektu NT 13242.
Konference mladých lékařů Radek A. Současná refrakční chirurgie Evropská oční klinika LEXUM, LF MU Tématem přednášky jsou současné možnosti chirurgického řešení refrakčních vad oka, které zahrnují operace rohovkové a nitrooční. Tematicky je rozdělena na operace rohovkové a nitrooční. Rohovková chirurgie zahrnuje laserovou refrakční chirurgii, rohovkové implantáty a incizní metody k odstranění astigmatismu. Nitrooční refrakční chirurgie odstraňuje refrakční vady pomocí nitroočních fakických čoček a refrakční výměnou čoček. Kombinace rohovkových a nitroočních metod se nazývá bioptika a používá se pro řešení vyšších stupňů refrakčních vad. Laserová refrakční chirurgie – nejčastější současné metody laserové refrakční chirurgie (LASIK, FemtoLASIK, PRK). Indikace a kontraindikace použití těchto metod, fotodokumentace + video zákroku. Rohovkové implantáty – intrastromální rohovkové prstence (ICRS) a inlaye. Incizní metody - pro řešení astigmatismu. Astigmatická keratotomie (AK) a limbální relaxační incize (LRI). Fakické nitrooční čočky – předněkomorové a zadněkomorové fakické čočky. Indikace a kontraindikace použití těchto metod, fotodokumentace + video zákroku. Refrakční výměny čoček (Refractive Lens Exchange-RLE, Presbyopic Lens Exchange-PRELEX) – indikace a popis typů nitroočních čoček používaných k implantaci (monofokální, multifokální, akomodativní, sférické, asférické, torické a jejich kombinace). Indikace a kontraindikace použití těchto metod, fotodokumentace + video zákroku. Bioptika – kombinace rohovkových a nitroočních metod, význam pro refrakční chirurgii. Souček F. Výskyt poruch dýchání ve spánku u pacientů indikovaných ke kardiochirurgickému výkonu a jejich ovlivnění kardiochirurgickou léčbou I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny v Brně Úvod a cíle práce: Poruchy dýchání ve spánku (SDB) se vyskytují s vysokou četností u pacientů s kardiovaskulárními onemocněními (KVO). SDB, zejména obstrukční spánková apnoe (OSA) mají na organizmus celou řadu negativních hemodynamických účinků, které by mohly ovlivňovat průběh pooperační léčby u pacientů s KVO indikovaných ke kardiochirurgické léčbě (KCHL). Ty jsou způsobeny jednak změnou morfologie srdečních dutin a poklesem kontraktility při silně negativním nitrohrudním tlaku, který vzniká při epizodách obstrukce dýchacích cest, a dále silnou aktivací sympatiku, ke které dochází zejména v důsledku hypoxie. Cílem studie bylo posoudit výskyt SDB u pacientů indikovaných ke KCHL a změnu jejich výskytu po kardiochirurgickém výkonu. Doposud však tato oblast byla studována pouze limitovaně. Soubor a metodika: Výskyt SDB byl hodnocen u souboru 40 pacientů indikovaných ke KCHL pomocí polysomnografie. Průměrný věk 66.3 + 11.5 let, průměrný BMI 28.0 + 3.9 kg/m2, průměrná ejekční frakce 56 +12%. Kontrolní polysomnografické vyšetření absolvovalo 18 pacientů s odstupem 1 roku od operace. Výsledky: U žádného z pacientů nebyla SDB diagnostikována v minulosti. Průměrný apnea-hypopnea index byl 15.1 +/- 16.9 událostí za hodinu. Po KCHL došlo ke prodloužení celkové doby spánku o 79.6 + 105 min (p=0.004), zvýšení spánkové účinnosti o 11.9 + 12.81% (p=0,001) a snížení výskytu centrální spánkové apnoe (CSA), a to zejména u pacientů s mitrální regurgitací. Závěr: Naše práce ukazuje vysoký výskyt poruch dýchání ve spánku u pacientů indikovaných ke kardiovaskulárnímu výkonu. Je vysoce pravděpodobné, že včasnou diagnostikou a správnou léčbou poruch dýchání ve spánku u postižených pacientů lze dále zlepšit výsledky kardiochirurgických operací. Poznatek o snížení výskytu centrální spánkové apnoe u pacientů po kardiochirurgickém výkonu, a to zejména pacientů s mitrální regurgitací, poskytuje cenný patofyziologický podklad pro vyvinutí nových strategií pro léčbu centrální spánkové apnoe u pacientů s chronickým srdečním selháním.
Konference mladých lékařů Studénková E., Podkalská-Sommerová K., Man M., Klusáková J. GISTom Meckelova divertiklu jako raritní příčina akutního krvácení do zažívacího traktu Chirurgické oddělení Nemocnice TGM Hodonín Krvácení do gastrointestinálního traktu patří mezi častá onemocnění, se kterými se chirurg či gastroenterolog setkává ve své praxi. Krvácení do dolní části GIT je asi 5x méně častější než do horní části GIT, krvácení do dolní části GIT mívá i méně závažný průběh s letalitou obvykle do 5%. Asi v 5-10% případů je zdroj lokalizovaný na úrovni tenkého střeva. Nejčastěji jako cévní malformace, Meckelův divertikl a nádory. Krvácení z Meckelova divertiklu je častější zejména u dětí a u mladých dospělých. Vzácnou příčinu krvácení pak tvoří gastrointestinální stromální tumory (GIST). Jejich nejčastější lokalizací je žaludek a na druhém místě tenké střevo. V rámci diferenciální diagnostiky každého krvácení do GIT je nutné je neopomínat. Terapie je veskrze chirurgická. V naší kazuistice uvádíme příklad krvácení z Meckelova divertiklu, histologicky pak verifikovaného GISTomu z tohoto divertiklu. Škvareninová K., Vašků V. Případ rozsáhlé cimikózy Dermatovenerologická klinika, LF MU a FN Brno Jednou z mnoha příčin svědivých urtikariálních exantémů mohou být kožní onemocnění vyvolané zvířecími parazity, které se živí krví teplokrevných živočichů. Mluvíme o tzv. epizoonózach, mezi které řadíme i onemocnění způsobené štěnicí domácí (lat. Cimex lectularius), odborně nazýváno cimikóza. Štěnice se k spícímu člověku přibližují v noci, vyhledávají obnažené části těla a po štípnutí svého hostitele vyvolávají nejčastěji mnohočetné seskupené urtikariální erupce s tečkovitou hemoragií. V asfyktických oblastech se mohou vytvořit i puchýřky, vzácně může nastat anafylaktická reakce. Kopřivkovité eflorescence se hojí i několik týdnů, někdy s pozánětlivou hyperpigmentací. Terapie cimikózy je symptomatická, využívající lokální antihistaminika a kortikosteroidy. Při celkových příznacích a elevaci zánětlivých parametrů je léčba doplněna o antibiotika. Nevyhnutelná jsou příslušná hygienická opatření. Vzhledem k schopnosti štěnic přežívat ve značně nepříznivých podmínkách dlouhou dobu, představuje cimikóza i dnes celosvětově závažný hygienický problém. Situace je dále komplikována i vzhledem k větší turistice a migraci obyvatelstva. Kazuistika popisuje případ pacienta s generalizovanou kožní urtikariální alergickou reakcí, jejíž původ byl ozřejměn po odebrané cestovatelské anamnéze. Diagnostiku potvrdila i velmi rychlá odezva na zvolenou terapii. Štrnálová E. Compliance ako kľúč úspechu pri liečbe atopickej dermatitidyliečby I. dermatovenerologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Atopická dermatitida je chronické alebo chronicky recidivujúce neinfekčné zápalové ochorenie kože výrazne ovplyvňujúce kvalitu života pacienta. Je charakterizované rekurentným intenzívnym pruritom, má typickú morfológiou a distribúcii kožných lézií vzhľadom na vek pacienta. Obyčajne začína v skorom detskom veku, postihuje cca 10-12 % detí a 1-3 % dospelých. Má časté remisie a exacerbácie. Ide o multifaktoriálne ochorenie vznikajúce kombináciou genetickej predispozície, faktorov vonkajšieho prostredia, poruchy kožnej bariéry a dysregulácie imunitného systému. Často býva spojené s tzv. slizničnými príznakmi alergie – alergickou rinitídou, konjunktivitídou, či bronchiálnou astmou. Medzi najčastejšie komplikácie patrí kolonizácia kože zlatým stafylokokom, sekundárna bakteriálna a/alebo vírusová infekcia a kontaktná senzibilizácia. Komplexnosť etiopatogenetických procesov vedie k potrebe komplexného terapeutického prístupu. Liečba musí byť kombinovaná, individualizovaná, závisí od závažnosti ochorenia a patrí výhradne do rúk dermatológa. Vyžaduje multimodálny prístup zahrňujúci starostlivosť o kožu, detekciu a elimináciu provokačných faktorov, topickú a/alebo systémovú protizápalovú, ostatnú, tzv. podpornú liečbu, mnohokrát interdisciplinárnu spoluprácu /alergolog, imunolog, pneumolog, psycholog, psychiater, stomatolog, otorinolaryngolog, gynekolg a.i./ Základom úspechu je vzájomná spolupráca medzi pacientom a lekárom. Ani najmodernejšie terapeutické možnosti nemôžu priniesť očakávané výsledky pokiaľ chýba compliance. V kazuistike prezentujeme 26 ročného pacienta s atopickou dermatitídou s výraznou psychosomatickou stigmatizáciou, opakovane hospitalizovaného na našej klinike, ktorého nespolupráca je hlavnou príčinou opakovaného zlyhania zavedených terapeutických postupov.
Konference mladých lékařů Texl J., Minář L. Benigní nádory pochvy – raritní nález vaginálního schwannomu - kazuistika Gynekologicko-porodnická klinika, FN Brno Úvod: Benigní vaginální novotvary bez ohledu na jejich biologickou aktivitu jsou vzácná onemocnění. Nejběžnější z nich jsou leiomyomy. Schwannom patří mezi nádory měkkých tkání. Vychází ze Schwannových buněk nervových obalů. Jedná se o benigní, pomalu rostoucí nádor periferních i hlavových nervů. Jeho obvyklou lokalizací je VIII. hlavový nerv – n. acusticus. V dostupné zahraniční literatuře byly popsány pouze 3 případy výskytu vaginálního Schwanomu, v české literatuře nebyl popsán zatím žádný podobný případ. Prezentovaný případ: V naší práci popisujeme případ raritního vaginálního schwannomu u 66leté pacientky vyšetřované pro postmenopauzálního krvácení. Vaginální vyšetření odhalilo tuhou rezistenci cca 3 cm v průměru na rozhraní přední a pravé klenby poševní. Pacientka byla odeslána ke stagingu. Pozitivní nález dokumentuje UZ a CT vyšetření malé pánve. Ostatní stagingová vyšetření byla negativní. V dalším průběhu byla provedena biopsie ložiska. Výsledkem histologického vyšetření byl benigní mezenchymální tumor, vs schwannom. Pacientka byla indikována k provedení prosté exstirpace ložiska. Histologické vyšetření potvrdilo původní diagnózu. Závěr: Postmenopauzální krvácení jako příznak je častým projevem chorob gynekologických orgánů. Diferenciálně diagnosticky je nutno pomýšlet na novotvary pochvy. Řešení těchto případů je vhodné směřovat do onkogynekologických center zajištujících diagnostiku, terapii a dispenzarizaci onemocnění. Důležitá je chirurgická erudice v řešení těchto neobvyklých nálezů, zásadní je rovněž histologická diagnostika se zaměřením na onkogynekologické patologie.
Venclíček O., Tomíšková M., Skřičková J. Biologická léčba nemalobuněčného plicního karcinomu gefitinibem Klinika nemocí plicních a tuberkulózy, FN Brno Gefitinib je je inhibitor tyrosinkinázy - receptoru pro epidermální růstový faktor - EGFR. Ten se fyziologicky nachází v buňkách sliznic a kůže. Jeho zvýšená exprese je asociována s celou řadou solidních tumorů, včetně nemalobuněčného plicního karcinomu. Aktivační mutace tyrosinkinázy EGFR hrají významnou roli v patogenezi nádoru - umožňují rychlejší proliferaci, vyšší míru inhibice apoptózy, vyšší invazivitu a schopnost zakládat metastázy. Aktivační mutace EGFR je spojena s dobrou odpovědí na inhibitory tyrosinkinásové aktivity EGFR. Při neselektivním podávání mělo objektivní odpověď na léčbu pouze 10% pacientů. Klinická studie ISEL prokázala léčebnou odpověď u 37,5% pacientů s pozitivní mutací EGFR oproti 2,6% pacientů nemutovaných. V mnoha studiích II.fáze byla prokázána objektivní odpověď a kontrola onemocnění u více než 80% pacientů s pozitivní mutací. I při počáteční dobré odpovědi však může dojít k selhání léčby vlivem získané rezistence k inhibitorům tyrosinkinásové aktivity EGFR. Práce si klade za cíl seznámit zúčastněné se zkušenostmi s léčbou nemalobuněčného karcinomu plic na našem pracovišti gefitinibem. Na Klinice nemocí plicních a tuberkulózy je v léčbě nemalobuněčného plicního karcinomu gefitinib využíván již od roku 2002, tehdy v rámci časného přístupu. Léčebný efekt gefitinibu je zdokumentován zobrazovacími metodami.
Konference mladých lékařů Volčková M., Matoušek A., Kukletová M. Poškození zárodku stálého zubu v důsledku ostitidy Stomatologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně V této práci jsme se zaměřili na poškození zárodku stálého zubu, který byl způsoben zánětlivými procesy v kosti. Popis: Jedná se o kazuistiku dvou případů. V prvním případě došlo na podkladě zánětlivého procesu k spontánnímu vyloučení zárodku stálé pravé horní čtyřky do dutiny ústní. Ve druhém případě byla diagnostikovaná opožděná erupce stálé levé dolní pětky. Rentgenologickým vyšetřením se zjistilo, že zub je založen, ale v okolí zárodku je viditelné projasnění kosti. Pacient byl odeslán na germectomii na chirurgické oddělení Stomatologické kliniky LF MU u sv. Anny v Brně. Závěr: Závěrem lze říci, že záněty dočasných zubů mají výrazný vliv na vývoj a stav stálého chrupu. Proto je nutné věnovat dostatečnou pozornost prevenci kazu a zánětu v dočasném chrupu a kazivou dentici včas sanovat. Práce byla podpořena projektem MŠMT 1M0528.
Vlašínová I., Hudeček R. Vliv Body mass indexu (BMI) na peroperační výsledky u laparoskopických operací gynekologických pacientek Gynekologicko-porodnická klinika, FN Brno Úvod: Retrospektivní analýza souboru pacientek, které podstoupily laparoskopickou operaci. V závislosti na body mass indexu (BMI) byly rozděleny do 5 skupin, ve kterých byl porovnáván výskyt peroperačních komplikací, délka operace a délka hospitalizace. Materiál: 208 pacientek bylo rozděleno dle BMI indexu do 5 skupin - podvýživa (BMI pod 18,5) – 16 pacientek (7,7%), norma (BMI 18,5-25) – 142 pacientek (68,3%), nadváha (BMI 25-30) - 36 pacientek (17,3%), obesita I – (BMI 30-35) 7 pacientek (3,4%), obesita II (BMI nad 35) - 7 pacientek (3,4%). Operantky podstoupily jeden z následujících výkonů - adheziolýza II nebo III stupně, cystektomie, adnexektomie, salpingektomie, resekce ovaria. Metodika: BMI index byl vypočítán pomocí vzorce váha (kg) dělena výškou (m) na druhou. Ve skupinách jsme sledovali výskyt peroperačních komplikací (krevní ztráta, poranění velkých cév, střeva, močového měchýře), délku výkonu, délku hospitalizace. Výsledky byly statisticky zpracovány pomocí Fisherova kombinatorického testu na 5% hladině významnosti. Výsledky: Nezaznamenali jsme žádnou peroperační komplikaci. Průměrná délka operace byla 40 minut. V kategorii podváha trvala operace 43 minut, v kategorii norma 42 minut, v kategorii nadváha 40 minut, v kategorii obesita I 39 minut, v kategorii obesita II 38 minut. Průměrná délka hospitalizace činila 2,9 dnů. Ve skupině podváha 2,93 dnů, ve skupině norma 2,88 dnů, ve skupině nadváha 3,28 dnů, ve skupině obesita I 3,14 dnů, ve skupině obesita II 2,43 dnů. Nezjistili jsme statisticky významné rozdíly v délce operačního výkonu a délce hospitalizace. Závěr: V jednotlivých skupinách jsme nezaznamenali peroperační komplikace. Srovnáním délky operace a délky hospitalizace nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi jednotlivými skupinami pacientek. BMI neovlivňuje peroperační výsledky gynekologických laparoskopických operací.
Konference mladých lékařů Weberová D., Weber P., Kubešová H., Meluzínová H., Polcarová V., Canov P., Ambrošová P. Výskyt plicní embolie u 260 hospitalizovaných seniorů na KIGOPL v období 2005 – 2010 Klinika interní, geriatrie a praktického lékařství, LF MU a FN Brno Úvod: Třetí nejčastější kardiovaskulární příčinou smrti je po infarktu myokardu a cévní mozkové příhodě plicní embolie (PE). Zároveň však tato bývá nejméně často správně diagnostikované kardiovaskulární onemocnění. Cíle: Provedli jsme retrospektivní analýzu databáze hospitalizovaných pacientů starších 65 let Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství (KIGOPL) FN Brno s cílem posoudit klinický průběh PE v závislosti na výskytu, úmrtnosti, průměrné délce hospitalizace, rizikových faktorech, použitých diagnostických metodách a druzích terapie. Dalším cílem studie bylo srovnání dat mezi přeživšími a zemřelými osobami. Metody: V letech 2005 až 2010 bylo hospitalizováno na KIGOPL FN Brno celkem 6323 pacientů průměrného věku 80,7 ± 6,9 r. (v pásmu 65-103 let). Z tohoto počtu bylo 4163 žen (66%) a 2160 mužů (34%). PE jsme nalezli u 260 nemocných průměrného věku 79,8 ± 7,2 r. (165 žen a 95 mužů). Pro stanovení diagnózy PE jsme užili vedle anamnézy, klinického vyšetření, EKG, rentgenu plic, laboratoře, také echokardiografii, perfuzní scan nebo angio-CT plic. Osmdesát procent zemřelých bylo pitváno. Ze souboru s PE zemřelo 89 osob (34,2%) a 171 (65,8%) bylo léčeno antikoagulační terapií a propuštěno. Výsledky: Prevalence PE byla 4,1% ročně mezi všemi hospitalizovanými seniory ≥ 65 r. Mortalita na PE mezi všemi přijatými na KIGOPL byla 1,4%. Její výskyt se zvyšoval s věkem do 81 r. a poté mírně klesal. U jedné třetiny zemřelých PE byla tato zjištěna bez předchozích klinických příznaků. Nenalezli jsme významný rozdíl mezi pohlavími v mortalitě u jedinců s PE. Ve 14 případech sekčně prokázaná PE měla klinický průběh náhlé smrti. Průměrná doba hospitalizace byla signifikantně odlišná mezi oběma skupinami: zemřelí 9,2 ± 9,6 dne oproti 12,4 ± 9,2 u žijících (t = 4,256; p<0.01). Rizikové faktory PE byly hodnoceny a porovnávány mezi oběma skupinami zemřelých a žijících. Zjistili jsme, že nejdůležitějším rizikovými faktory ve skupině zemřelých byla statisticky významně častěji imobilita (p<0,005), srdeční selhání (p<0,01) a tumory (p<0,01); zatímco ve skupině žijících byla častějším rizikem PE – obezita (p<0,025), hluboká žilní trombóza (p<0,025) a přítomnost tumoru (p<0,05). Předcházející traumata nevykazovaly rozdíly mezi oběma skupinami žijících a zemřelých. Vyhodnoceny byly rovněž užité terapeutické metody. U skupiny zemřelých dominovala multimorbidita a uvedené rizikové faktory, i když byla užitá antikoagulační terapie použita srovnatelně v obou skupinách. Závěr: Je třeba vždy důsledně myslet na možnost PE u starších pacientů, zejména s více rizikovými faktory jako imobilita, cévní mozková příhoda či tumory. Chceme také upozornit na důležitost správného a včasného stanovení diagnózy a na zahájení brzké přiměřené terapie.
Konference mladých lékařů Konferenční sborník XIX. ročníku KML 2012 Elektronická verze sborníku je dispozici na kml.fnusa.cz Vedoucí vydání: Martin Pešl Editoři: Tereza Mikušová, Roman Husara, Jiří Otrusina Korekce, Fotoedice: Petra Sešinová IT: Martin Žingor Koordinátor vydání: prof. Jiří Litzman Vydáno s podporou Fakultní nemocnice u sv. Anny, Pekařská 53, Brno 656 91 Organizační výbor děkuje vedení FNUSA za podporu a panu řediteli za převzetí záštity nad konferencí s devatenáctiletou úspěšnou tradicí. Poděkování patří realizačním týmům předešlých konferencí, které pro nás byly velkou inspirací. Velké díky všem, kteří se na realizaci konference podílejí a pomohli s vytvořením tohoto sborníku. Přijměte prosím pozvání na XX. jubilejní ročník Konference mladých lékařů, FNUSA 2013, který proběhne opět začátkem června. Registrace abstraktu bude otevřena od začátku února, budeme se na Vás tedy těšit opět na shledanou.
