XI 2011 Při samostatném prodeji cena 15 Kč L É T O. Foto: K. Kokešová

P Ř Í LO H A L I S T Ů L A N Š K R O U N S K A č í s l o 1 3 / X I 2 0 1 1 P ř i s a m o s t a t n é m p r o d e j i c e n a 1 5 K č

LÉT O

Foto: K. Kokešová

Vážení čtenáři,

letní přílohu jsem vždycky chápal jako bonus, kterým vám, čtenářům, zpestříme přicházející prázdniny a dobu dovolených. V minulých letech to bylo vždy spíše v rovině vlastivědné. Letos jsme tuto kategorii opustili s tím, že bude dobré otevřít nějaké současné téma. Nápad externí redaktorky Kateřiny Kokešové nahlédnout kritickým okem i jazykem do místních restaurací mě okamžitě zaujal. Pravděpodobně i proto, že jsem nedlouho předtím v jednom nejmenovaném lanškrounském podniku dostal zavánějící špíz obalený ve strouhance, brambory s vůní ryby a oblohu složenou z kousků nahnědlého banánu a koleček mrkve. Inu něco ve stylu „Tak copak nám tady zbylo“. Vědom si toho, že můj afekt by odnesla jen příjemná servírka, jedinou mou reakcí bylo, že jsem tam několik měsíců nešel. A byla to chyba, měl jsem jídlo okamžitě vrátit.

Tipy na akce v druhém pololetí roku 2011

ČERVENEC: 1. 7. Kulturní léto na farní zahradě 2011 – MEZCLA, zahajovací koncert v horkých rytmech samby a salsy (vstupné: 50,-Kč) 2. – 3.7. Prokopská pouť v Sázavě (2.7. – 9:00 fotbalový turnaj žen; 14:00 odpoledne s IZS (Integrovaný záchranný systém); 3. 7. – 14:00 slavnostní koncert) 2. 7. Velký letní karneval (Výprachtice) 3. 7. Zábavné odpoledne pro děti i dospělé (Výprachtice, areál TJ Sokol Výprachtice) 5. 7. Folkové odpoledne (Kulturní centrum Lanškroun, nádvoří lanškrounského zámku) 17:00 – Jirka Hurych (Lanškroun); 17:30 – TrioVlna Píďa Standa (Pardubice); 18:10 - Fofr (Lanškroun); 19:10 – Míra Michálek (Praha); 19:50 – Marien (Pardubice); 21:00 – Žamboši (Vsetín) 8. 7. Kulturní léto na farní zahradě 2011 - CZELTIC, skotská a irská hudba v mírně netradičním podání (vstupné: 50,-Kč) 9.7. Zelený pohár, hasičská soutěž, finále O pohár starosty města Lanškrouna, hřiště Dolní Třešňovec (SDH Dolní Třešňovec) 10.7. Dětská hasičská soutěž, hřiště Dolní Třešňovec (SDH Dolní Třešňovec) 15. 7. Kulturní léto na farní zahradě 2011 – kLUCI, formace hrající akustický pop-rock (vstupné: 50,-Kč) 22. 7. Kulturní léto na farní zahradě 2011 – CIMBÁLOVKA (vstupné: 50,-Kč) 23. 7. Sraz FERRARI a MASARATTI spojený s požehnáním automobilů u příležitosti svátku sv. Kryštofa, patrona automobilistů (nám. A. Jiráska, vstup volný) 29. 7. Kulturní léto na farní zahradě 2011 – DEBBI a její skupina, Deborah Kahl se zúčastnila prvního ročníku Česko-Slovenské Superstar (vstupné: 50,-Kč) 30.7. Heřmanický VĚTRNÍK – XC MTB (v rámci: 1.seriál závodů XC 3 SERIES); závod na horských kolech pro děti a dospělé, dospělí - hodinovka na 2 km okruhu (Horní Heřmanice)

SRPEN: 5. 8. 5. 8.

2

Kulturní léto na farní zahradě 2011 – JIŘÍ PAVLICA a HRADIŠŤAN (vstupné: 200,-Kč, držitelé ZTP 100,-Kč) Kinematograf bratří Čadíků – Největší z Čechů (nám. J.M.Marků, Lanškroun)

Přiznám se, že jsem vždy se zájmem sledoval pořady se Zdeňkem Pohlreichem a vždycky mě u nich napadalo to samé – tenhle pořad musí mít zcela zásadní vliv na kvalitu českých restaurací, protože jeho univerzálně aplikovatelné a navíc srozumitelné rady prostě fungují. Čeští restauratéři dostávali sice pořádnou „čočku“, ale zároveň i precizní know–how. V pořadech se vystřídaly snad všechny typy restaurací různých cenových kategorii, a to od Prahy po moravský venkov. Kdo chtěl, ten se poučil. Jeho rady by se daly shrnout do čtyř vět: Vařte z kvalitních a čerstvých surovin poctivá a chutná jídla. Nesnažte se zavděčit všem, stejně se vám to nepovede. Nepoužívejte dochucovadla, nastavovače, instantní polotovary a všemožné náhražky, kazíte si pověst a hostům žaludek. Vydělávejte na tom, že se k vám hosté často a rádi vrací. Nezbývá, než Vám, milí čtenáři, doporučit, abyste chodili do restaurací a všímali si toho, jaké služby Vám restaurace poskytne, protože platí a bude platit: jaký host, taková restaurace. František Teichmann 6. 8. Kinematograf bratří Čadíků – Zemský ráj to na pohled (nám. J.M.Marků, Lanškroun) 7.8. Hudební léto s dechovkou (Kulturní centrum Lanškroun, nádvoří lanškrounského zámku) 7. 8. Kinematograf bratří Čadíků – Tacho (nám. J.M.Marků, Lanškroun) 8. 8. Kinematograf bratří Čadíků – Kawasakiho růže (nám. J.M.Marků, Lanškroun) 12. 8. Kulturní léto na farní zahradě 2011 - ZUZANA ZEDNÍČKOVÁ a její hosté, křest jejího nového CD „POCITY“ (vstupné: 50,-Kč) 13. 8. Bitva Mladějov – Blosdorf 1915 (Mladějov na Moravě) 12. Regionem Orlicka – 14.8. - 25. ročník cyklistického mezinárodního etapového závodu pro kategorii Junior (SKP Duha Fort Lanškroun) 13. 8. Pouťová zábava (Čenkovice) 19. 8. Kulturní léto na farní zahradě 2011 – ZDENKA LORENCOVÁ – recital PROČ ŽIJEŠ RÁD (vstupné: 50,-Kč) 26. 8. Kulturní léto na farní zahradě 2011 – Divadlo Ve středu – „AMANT“ (derniéra, vstupné: 50,-Kč) 27.8. Hudební léto – Rock (Kulturní centrum Lanškroun, nádvoří lanškrounského zámku) ZÁŘÍ: 3.9. Lanškrounský pohár – soutěž v požárním útoku - zařazena do Velké ceny Orlickoústecka (SDH Lanškroun) 3.9. Loučení s létem (Horní Čermná) 3. - 4.9. Laudon 2011 – Závody automobilů do vrchu (Laudon, Albrechtice) 3. 9. – 13. 11. Výstavy: Željko Uremovic´ - obrazy + Nina Beslic - obrazy (Městské muzeum Lanškroun) 4.9. 21. ročník: Běh Sázava – Lázek, hřiště Sázava (Atletika Albrechtice) 9. - 10.9. 43. ročník: Lanškrounská kopa + Městské slavnosti září Cyklistický silniční Maratón pro všechny (SKP Duha Fort Lanškroun) 24.9. Vinobraní (Žichlínek) 25.9. Heřmanická OSMIČKA – XC RUN (v rámci: 1.seriál závodů XC 3 SERIES); závod v přespolním běhu pro děti a dospělé, dospělí - 8 km (Horní Heřmanice) ŘÍJEN: 5. 10. Liga škol (Střední zemědělská škola Lanškroun) 20. 10. Příběh vrtule – dokumentární večer – Jiří Tesař (Městské muzeum Lanškroun) LISTOPAD: 2. 11. Leoš Šimánek - NOVÝ ZÉLAND - Zimní putování po ostrovech přírodních superlativů (Společenský dům Lanškroun) 26. 11. – leden 2012 Výstavy: Jiří Křiklava - obrazy a fotografie + Zdeněk Bukáček - dřevěné hračky (Městské muzeum Lanškroun) 27. 11. Adventní trhy (Městské muzeum Lanškroun) PROSINEC: 3.12. 28. ročník: Čertovský běh – silniční běh do kopce z Damníkova do Anenské Studánky (Damníkov) 3.12. Mikulášská nadílka, Nepomuky (KČT Lanškroun) 4. ,11. a 18. 12. Adventní trhy (Městské muzeum Lanškroun) 27.12. Vánoční zpívání koled na Mariánské hoře (KČT Lanškroun)

Partnerem pro informace z regionu je

Infocentrum Lanškroun, tel.: +420 465 320 007

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

velká Letní křížovka Listů Lanškrounska

Vážení čtenáři, pokud si chcete při letním odpočinku trochu procvičit svůj mozek, nabízíme Vám tradiční letní křížovku. S vyluštěnou tajenkou se můžete zúčastnit losování o ceny věnované rodinnou firmou TG TISK, pokud ji nejpozději do konce srpna doručíte na adresu redakce Listů Lanškrounska: 5. května 1010, 563 01 Lanškroun. Svou odpověď můžete poslat poštou nebo ji vhodit přímo do stříbrné schránky na budově firmy TG TISK. Odpovědi přijímáme i elektronicky, na e-mailu: [email protected]. Jména výherců otiskneme v 17. čísle, které vychází před Kopou. Příjemné léto na Lanškrounsku přeje redakce LL.

3

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Jaký host, takový podnik Český návštěvník restauračních zařízení je z valné většiny skromný. Vycvičen RaJem a veksláckými číšníky ještě dvacet let po revoluci oceňuje, že záchodky alespoň nesmrdí, a naštve se, jen když ho chce obsluha natáhnout. Sní, co mu přinesou, ač by doma podobné jídlo nepozřel, a kvalitní pokrm je pro něj drahá snobárna. Proto ještě stále mohou existovat podniky, kde budete mít slovy Zdeňka Pohlreicha pocit, že tu Husák přestřihl pásku předevčírem. Rozhodli jsme se vydat do osmi lanškrounských restaurací a hostinců, abychom zkusili, jak se zde hostovi daří. Překvapivé bylo, že rozdíly v cenách se zvlášť u hotových pokrmů pohybovaly v rámci desetikoruny, ale kvalita pokrmů a servisu se lišila o ligu. Být majitelem restaurace je nepochybně těžký chlebíček. Podnikatel v gastronomii je vystaven neustále se měnícím hygienickým a jiným předpisům, tlaku návštěvníků na nízké ceny a na malém městě i problému, kde sehnat kvalitní personál. Ale není jediným článkem v gastronomickém řetězci. Jsme to my, hosté, kdo necekne a platí za odbyté jídlo bez chuti otrávenému číšníkovi, jsme to zase my, kdo se nezajímá, odkud přistálo maso na našem talíři, a jsme to pořád my, kdo raději krmí svoje tělo náhražkami, hlavně když je cena nízká. V dobré restauraci se personál zajímá o to, zda vám chutnalo. Zkuste říct pravdu.

Autentická ukázka „nakloněného“ jídelního lístku z roku 1961 nechť slouží k pobavení i zamyšlení

Jak jsme hodnotili Jiný host, jiný vkus, jiná chuť, řekli jsme si a přizvali jsme k návštěvám restaurací spolustolovníky, kteří jednotlivá hodnocení utvářeli s námi. Restaurace jsme zvolili podle toho, že jsou otevřeny po celý rok, nabízejí hotovky i jídla na objednávku a jsou to už zavedené podniky s letitou tradicí. Další podniky navštívíme, pokud bude o téma mezi čtenáři zájem. Zvolili jsme dobu oběda ve všední den, kdy mají podniky k dispozici nabídky hotových jídel a taky více hostí, abychom viděli, jak podnik funguje „ve špičce“. Jedním z objednávaných chodů byl vždy pstruh, pokud to šlo v nejjednodušší úpravě. Na jídelním lístku ho nabízeli všude, reálně ho neměla jen jedna restaurace (Krčma). Pstruh je lehké maso na letní parna, zároveň funguje jako dobrý ukazatel. Moderní gastronomie totiž upřednostňuje vaření z čerstvých a lokálních surovin. Vzhledem k tomu, že místní dodavatel čerstvých ryb sídlí jen pár kilometrů od Lanškrouna, zajímalo nás, kolik restauratérů této nabídky využívá (Koupaliště, Pod Radnicí, U Krkovičky, Karolina). Také jsme byli zvědaví, jestli se na jídelním lístku

4

odrazí nějaká sezónní surovina, květen nabízí čerstvý chřest, jarní cibulku, nové brambory či hrášek, v červnu jsou zase k dispozici jahody (Koupaliště, Pod Radnicí) Hodnotit jídlo je ošidné už jen proto, že každému chutná něco jiného. Přesto se nám v horších případech stávalo, že konzumované jídlo obnovilo naše traumata z totalitních školních jídelen, a tak jsme byli vděční alespoň za základní kvalitu - správně uvařené brambory či těstoviny, nevysušené maso... Nikdo ze spolustolovníků nežádal zeleninovou oblohu, přesto jsme jí v pěti podnicích byli bohatě obdařeni bez ohledu na chuť hlavního jídla. Obecným nešvarem je jídelní lístek délky telefonního seznamu nebo nabídka chobotnice v podniku s typicky českou kuchyní, stejně jako neustále puštěná hudba z rádia či televize. Vzhledem k obsazenosti hosty bylo šumu víc než dost, ocenili jsme tedy místa, kde hrálo alespoň CD anebo byl zvuk ztlumený. Dojem z návštěvy může zhatit nebo napravit obsluha. Na většině míst nás obsluhovali lidé, kteří mají svou práci rádi a na servisu to bylo poznat, ale někde jsme si připadali jak v cimrmanovské hospodě Na Mýtince, kde jsou otrávení, protože jim do lokálu chodí lidi.

Mile a útulně se můžeme cítit ve starobylém hostinci, zatímco luxusní restaurace nás může pěkně otrávit. Prostředí je nedílnou součástí dojmu z restaurace, kromě vybavení a výzdoby jsme věnovali pozornost toaletám, zda dělají podniku parádu jako čistý kapesníček v kapse saka (U Pastýře, Karolina) nebo jsou spíše posmrkaným šnuptychlem. Nemožnost uzamčení se v kabince byla tak častá, že jsme ji začali považovat za krajovou zvláštnost. Snažili jsme se hodnotit vyváženě a na každém místě objevit pozitivní body. Kvalitu podniku ale určuje dlouhodobá stálost kvality jídla i servisu, nikoliv jedna návštěva, proto je naše hodnocení odrazovým můstkem pro ty, kterým není jedno, co a jak v restauracích jedí. Hodnotili jsme známkami jako ve škole, od jedné do pěti, mínus u známky znamenalo přidání hodnoty 0,5. Výsledná známka je zaokrouhlena na jedno desetinné místo. Naši spolustolovníci: Eva Hacurová, František Teichmann (2x), Linda Netušilová (2x), Martin Dajč, Monika Dušková, Stanislava Švarcová Autorkou všech textů, fotografií i recenzí je Kateřina Kokešová

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Restaurace Koupaliště T. G. Masaryka 416, Lanškroun

Výletník zchvácený brouzdáním v lůně lanškrounských rybníků patrně skončí v restauraci Koupaliště – a rozhodně nebude litovat. Oproti jiným má tohle místo bezkonkurenční okolí, ať již sedíte uvnitř nebo zvolíte venkovní terásku, pokaždé máte výhled na hladinu Dlouhého rybníka.

Ryby, voda, koupaliště, to jsou klíčová slova i pro interiér vyzdobený po „námořnicku“. Velice příjemně působí dřevěný obklad stěn i stylové lampy, ale interiér se při detailnějším pohledu jeví přeozdůbkovaný stejně jako obchody, ze kterých tyto doplňky pocházejí. Nepřítomnost ubrusů vůbec nevadí, masívní dřevo stolů interiéru sluší jak Beckhamovi kohout. Trochu rozčarování vám snad přinesou jen židle, o které se není radno opírat, jestliže jste nespokli pravítko. Přestože jsme na okraji města, je tu plno i ve všední den přes obědy, přilehlé parkoviště zaplněno; ovšem chyba lávky pro cyklisty, kteří jedou od hlavní silnice. Z této strany se s nimi nepočítá a místo stojanu poslouží kmen stromu nebo zábradlí schodů. Nabídka většiny hotových jídel se pohybuje zhruba kolem 70,- korun, polévky za dvacetikorunu, jídla na objednání kolem 150,- a více, polévky dvojnásobné. Překvapivě v hotovkách jsme rybu nenalezli, spíše tradiční českou kuchyni, v trvalé nabídce si můžete vybrat mezi pstruhem, candátem nebo lososem. Zdejší pstruh má přesně to, co čekáme od moderní gastronomie – je čerstvý, protože od místního dodavatele, jednoduše upravený, s vhodně zvolenou přílohou dušené zeleniny. Jediný detail mu chyběl – soli mu bylo trochu zapotřebí. Správně nasolit rybu je totiž umění hodné pohádkového Jiříka, ani málo, ani přes míru. Kuřecí řízek s chřestem se slaninou a šťouchanými brambory s cibulkou byl bezchybný, omáčka ze zeleného pepře nám přišla nošením dříví do chuťově zaplněného lesa. V lepších restauracích běžné, na místní poměry nezvyklé je užití sezónní suroviny – zelený chřest

5

vystajlovaný slaninou, toť blaho pro jazyk moderního gurmeta. Záhlavec jsme ovšem dostali při pohledu na zeleninovou oblohu u obou jídel. Nač přistála na talíři chuťově sterilní rajčata či neochucený list salátu? Pozornost k detailu je tady občas tím chybějícím schůdkem k perfektnímu zážitku. Tak například, tiramisu se píše s jedním s, patří do něj cukrářské, nikoliv dětské piškoty a vonět má po Marsale nebo výrazně aromatickém likéru – ovšem je třeba ocenit, že není kupované a jeho chuť byla vyvážená, byť hutná. Možná se někomu zdá jako drobnost, že v kabince dámských záchodků chybí klíč, pro mě je to zážitek zbytečně plný adrenalinu. Stejným pohlavkem interiéru jsou kliky kabinek tamtéž – patří totiž k jiné době i k jiným dveřím. Rychlost obsluhy je třeba vychválit stejně jako ochotu, naše prázdné talíře zmizely téměř okamžitě. Citelně nám ovšem chyběla slánka s pepřenkou, která nepřistála ani po donesení jídel – nebrali jsme si osobně, že na jiných stolech tuto vymoženost měli, a aktivně jsme si je ulovili. Ocenili jsme rybí příbor, nahřáté talíře, všímavost. Jediným neprofesionálním ústřelem se stala reakce obsluhy na dotaz po původu objednaného pstruha. Jelikož jsme se nesmáli tomu, že pochází z Fukušimy, Černobylu a místního rybníka, napotřetí už kýžená informace ke stolu doletěla.

Dresem číšníků je zde červené polo tričko vkusně ladící k lodnímu vybavení. Žluté jméno na zádech každého z nich, inu, proti gustu žádný dišputát, někomu to zřejmě pomůže vytvořit si k obsluhujícímu důvěrný vztah. Kromě toho se na place pohybovali ještě dva běžně odění, obsluha nevázla a my byli obslouženi nadmíru rychle, bez ohledu na zaplněnou restauraci. Bezpečnostním rizikem se může stát pro majitele efekt Vrchní, prchni, protože ne všichni obsluhující byli vybaveni jednotným úborem a polétavali v triku a džínách – doufejme, že falešný kasírující se místní restauraci vyhne. V jídelním lístku nás také zaujala smažená mozzarela s višňovou omáčkou, jako chuťovka cibulové kroužky nebo marinované olivy s balkánským sýrem, přehlednost a stylová jednota jsou výrazným plusem. V trendu je dnes štíhlá linie u i lístků, uvítali bychom i menší nabídku výměnou za lákadlo čerstvých surovin – když to jde se pstruhem, že? Pro děti je připravená stolička, zabaví se akvárky, myslí na ně i jídelní lístek – mezi smaženými jídly se ocitly i špagety (hurá!) s eidamem a kečupem (proboha, proč?). Pokud se vyvede počasí, venkovní terasa poskytuje rozhlehlé pískoviště, obsluha myslí i na psy, pro které je přichystaná miska s vodou. Přestože přístup do restaurace bezbariérový není, vozíčkář může zazvonit – spolehlivost zařízení jsme nezkoušeli, věříme, že funguje (nebo se dovoláte). Do takovéto restaurace bychom se určitě vrátili, a to je vysoko postavená laťka. Problém spočívá v tom, že takové se dají už jen zvyšovat. Ať jste tu poprvé nebo poněkolikáté, každá drobnost kazící dojem je jak mušinec na obraze císařpána. Lesk dobré restaurace je tvořen pečlivostí k detailům a vyrovnaností kvality servisu. Názor spolustolovníka: Kdyby mi doma předložili takové jídlo, určitě je pochválím, včetně zákusku. Trochu mi vadí neustále puštěná hudba z radia, hluku je tu při plném obsazení dost a přijde mi to zbytečné. A z těch židlí mě po hodině bolel zadek.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Restaurace Pod Radnicí nám. J. M. Marků 5

Jméno společnosti a dříve i restaurace Gurmán (gourmand) značí ve francouzštině toho, kdo rád jí dobré věci ve velkém, zatímco gourmet (gurmet) je vychutnavač dobrého jídla i vína. Český ekvivalent labužník pochází z lábiti a labužiti, což původně znamenalo cpát se a hltat. Kvantitu si určete sami, protože kvalitu vám tahle restaurace nabídne.

Renesanční šperk města je radnice, která v historických sklepech ukrývá restauraci. Parkovat lze na náměstí, stojany na kola pro návštěvníky úřadu sídlícího na radnici stejně dobře poslouží i těm, kdo míří do restaurace. Vstup vás jistě naladí na historické klenuté prostory, stejně jako první schody pokryté červeným kobercem hlásí, že neputujete do putyky, ale kvalitního podniku. Výhody, které by mohl sklepní interiér s klenutým stropem poskytovat, jsou zde ale potlačeny, a tak zvláště v koutě hlavní místnosti a salonku budete vnímat sklep spíš jako zařízenou kobku. Výzdoba dělá z unikátního místa indiferentní, průměrnou restauraci. Jakoby pouliční lampy u jakéhosi podia pro stoly, masívní sloupky a la Braunův Kuks anebo květinové lampičky se doslova tlučou s levnými obrázky v salonku. Škoda, historické fotografie Lanškrouna pak v tomto sousedství zanikají. Nová výmalba tlumenou zelenou se nešťastně přidala k tmavým tónům nábytku a obložení, výsledkem není intimní osvětlení, ale pocit, že slepnete. Umělohmotné listy či suché květy ve vázičkách náladu nepozvednou. Vaše srdce poskočí, když si prohlédnete denně obměňovanou nabídku. Můžete si vybrat celkem 11 jídel v cenovém rozpětí od 69,- do 119,-, anebo sladkou tečku či jedno jídlo i s polévkou za 65,-. Navíc autor lístku zaslouží pochvalu za tituly k jídlům, vybíráte mezi specialitou dne, labužníkem, fitness a odlehčeným jídlem a běžnými hotovými pokrmy, v nabídce se vždy ocitne jídlo bezmasé či sladké, pestrý je i výběr ze čtyř polévek. Klobouk dolů! A klobouk rychle nahoru. Potěšení z propracované nabídky denního menu opadne při pohledu na jídelní lístek čítající se speciální nabídkou 55 hlavních chodů plus nabídku steaků. Při pohledu na jednotlivé položky jsme si připadali, jako v pohádce Ubrous-

6

ku, prostři nám, kde si jídla naporoučel invenční, nenasytný kuchař. Kouzelný ubrousek, pardon, jídelní lístek, vydává překrásná lákadla typu candát na grilu se šampaňským zelím a anýzovou omáčkou, malinové wasabi, bramborová sláma nebo vepřová panenka konfitovaná s bylinkami, omáčka z bílého pepře a whisky, podávaná s bramborovými plackami prokládanými houbovým ragú. Tak jako všude jinde zde ale platí méně znamená více, z vymazlených patnácti jídel si vyberu snáz než z padesáti. Z polévek jsme vyzkoušeli fazolový krém s osmaženou houskou a hovězí polévku s rýží a hráškem. Ve vývaru jsme ocenili, jak cítíme každou ze jmenovaných ingrediencí, a přitom výsledný dojem je sladěný. Chuťově velmi neotřelý fazolový krém měl jednu vadu, po polknutí pálil nepříjemně v krku. Hlavní jídla byla symfonií pro chuťové pohárky. Objednali jsme si pstruha po mlynářsku se štouchaným bramborem v komínku a fitness jídlo z denní nabídky - kuřecí prsíčka upravovaná ve vakuu s bylinkami, pošírovaný chřest s holandskou omáčkou a vařený brambor. Obyčejná chlazená kuřecí prsa získala vakuovou úpravou krásně šťavnatou chuť, byla provoněná bylinkami a jemně narůžovělá barva lahodila oku i talíři. Čerstvý bílý chřest výborně doplněný omáčkou měl drobnou vadu, některé stonky byly špatně oloupané a musely jsme je vyndavat

ze zubů. Pstruh, čerstvý, od místního dodavatele, si uchoval vláčnost, štouchané brambory s cibulkou a čerstvou petrželkou se s ním sladily. Velmi jsme ocenili, že naše talíře byly jemně dozdobeny kouskem rajčete, nikoliv obloženy horami nevyžádané zeleniny, společný to nešvar českých restaurací. Kromě pralinky s karamelovou náplní a oříškovým posypem (drobnost ke kávě) nám obsluha donesla sladkou minitečku zdarma - děje se tak dvakrát do týdne . Nijak vizuálně nápadná čokoládová bábovička doplněná lesním ovocem byla nadýchaná, lehká a její jemná sladkost krásně kontrastovala s kyselou šťávou a kousky ovoce. Kvalita servisu, ochota a pozornost obsluhy patrně nemá v Lanškrouně konkurenci. Vytkli bychom jen drobnosti - postrádali jsme vodu ke kávě nebo citron ke pstruhovi, ale i to spraví prosba k obsluze. Přestože jsme okupovali vzdálenější salonek, číšník byl na místě, kdy jsme ho potřebovali, mile zodpověděl všechny dotazy a nabídl, že pstruha mi mohou před podáváním vykostit. Salonek má vlastní toaletu, hlavní prostor také, ale zařízení oněch místností neodpovídá tváři podniku, který sugeruje kvalitu a péči o hosta. Stejně jako si majitel nedovolí vám dát ošuntělé nádobí nebo plastový kelímek místo sklenice, měl by stejnou péči věnovat i prostorám WC a jejich lehce zašlému či improvizovanému vybavení. Pro děti se najde židlička, ale nikoliv pastelky či speciální nabídka jídla, o koutu pro ně ani nemluvě. Přitom by se u leckterých jídel dělaly dětem boule za ušima, libo třeba jogurtové knedlíky s makovou omáčkou a coulis z lesního ovoce? Jídlo bylo až na drobnosti výborné, připravené s umem a nápaditostí, za krapet vyšší ceny vás ale čeká nadstandardní servis a opravdový chuťový zážitek. Pokud vám tedy nevadí tmavé kouty. Názor spolustolovníka: Hovězí polévka byla chutná i pěkná pro oči, z hlavního jídla mi nezbyl ani drobek, jak mi chutnalo. Oceňuju věšáky i v salonku, vůbec se mi nelíbí přezdobenost a kýčovitost interiéru. Podle mě je tu nejlepší jídlo v Lanškrouně.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Restaurace U Krkovičky Dukelských hrdinů 402

Před padesáti lety by nikoho ani nenapadlo, že krkovička může znamenat něco jiného než kus šťavnatého vepřového. Obeznámena s lakotnou postavou záporáka Krkovičky z večerníčku jsem ovšem vstupovala na místo se značným respektem. Odložila jsem ji už se vstupem a příjemný pocit mě už neopustil.

Hned u vchodu do domu je pro vás přichystané týdenní menu, stejně jako před vstupními dveřmi v patře i pak na každém stole. Cesta nevábně vonícím a zanedbaně vyhlížejícím prostorem schodiště je kaňkou jinak velmi vkusně a jednoduše zařízené restaurace. Televize hrála tlumeně, stěny se sportovními fotografiemi a červenou výmalbou působí čistě a střízlivě, svítidla, doplňky na stole nebo vybavení dětského koutku jsou v jednom stylu. Místo pro děti vybavené kromě pastelek, papírů a hraček i poličkami s knihami si zaslouží pochvalu majiteli, který počítá s dětskými hosty. Venkovní terasa s výhledem na silnici má sice jen čtyři stoly, ale doplňují ji bylinky a květiny a posezení je tu překvapivě příjemné. Okamžitě po dosednutí jsme byli obslouženi, střídal se majitel s milou servírkou, byli rychlí, vstřícní, usměvaví a ochotní. Hotovky se každý den obměňují, vybíráte si ze čtyř jídel, dvou polévek a menu vás bude stát 99,- i s nealko nápojem. Přestože jídla jsou to tradiční, už detailní názvy vzbuzují chuť - jako české flíčky se šunkou a smetanou s nakládanou červenou řepou či slovenské bramborové halušky s dušeným zelím a opečeným uzeným masem se smaženou cibulkou. Jedna z polévek je za neuvěřitelných 9,-, druhá za 15,-, ceny hotovek se pohybují od 69,- do 85,-. Pohled do jídelního lístku, který nabízí přes třicet hlavních pokrmů, může utkvět na výběru salátů, lákavě vypadá vepřový steak s kůrkou z barevného pepře nebo fakt, že na těstoviny servírují parmazán, nikoliv eidam. Přesto i zde najdeme noční můru české gastronomie, kuřecí prsíčka (zde s opečenou) broskví a sýrem, vyloženě chybí nějaké lákadlo, specialita, kterou jinde neochutnáte, či sezonní nabídka - prostě jídlo, kterým se kuchař pochlubí, co umí. Děti dostanou

7

na výběr 4 smažená jídla nebo dva druhy kuřecích prsíček, jedno právě se zmíněnou broskví. Přitom se po naší ochutnávce zdá, že kuchyně skrývá velký potenciál, nebojí se tu čerstvých surovin ani kvality. Velmi jsme ocenili, že lístek je přehledný, graficky jednoduchý a názvy jídel jsou v němčině i angličtině, aniž by to znamenalo houfy stránek navíc. Námi vybraný hovězí vývar s vlasovými nudlemi překvapil čerstvou zeleninou, byl spíše jemný než silný, na chuti se příliš nepodepsal ani jeho práškový původ. V gulášovce převapily poctivé kousky libového masa, polévka byla dobře okořeněná i zahuštěná na tu správnou míru. Pstruh čerstvý a místní byl ochucen nevýraznou směsí rybího koření (pouhý kmín nebo bylinky by mu jistě slušely víc), ale jemná šťáva masu pomohla, takže bylo chutné a lahodné. Opékané brambory byly bez chyby, stejně tak jsme ocenili jen přízdobu rajčetem. Vepřové kousky s chilli papričkami z hotovek vzbudily rozporný dojem, spolustolovník byl spokojen, pro mě byla úprava vizuálně i chuťově nevydařená, s rozvařenými kusy zeleniny a nevýraznou omáčkou. Přesto jsme se shodli, že vepřové maso bylo kvalitní a dobře upravené. Na stole nechybí dochucovadla ani ubrousky, k rybě se automaticky servíruje zvláštní nůž a talířek, káva se podává s teplým mlékem a sklenkou

vody. Jen je škoda, že k ní není možné zvolit dezert z místní kuchyně, palačinky s banánem a šlehačkou strávníka neoslní ani originalitou, ani umem. Návštěva toalet přichystala malý zmatek v tom, jak při dokořán otevřených dveřích okamžitě poznat, kam má dáma vstoupit a nenarazit na pisoár. Samotné prostory záchodků ale voněly a na těch dámských nechyběl nočník pro dětské hosty. Oproti opečovanému interiéru ale záchodky vypadají, že by jim rekonstrukce neuškodila, přesto podniku ostudu neudělají. Přestože Lanškrouňáci si název místa zkracují na ušitrhající „jdu ke krkounoj“, majitel krkounem není a k hostům je štědrý, co se týče kvality jídla i chuti. Nabídka je ale v mnoha ohledech nicneříkající, lístek nemá žádný opěrný bod, na kterém by se ukázalo, kde je kuchyně nejsilnější. Je spíše tradičně česká, jak vypadá z hotovek, nebo směřuje ke středozemní kuchyni (saláty, těstoviny)? Způsob od každého kousek ke kvalitě nepřispívá. Celkově je dojem z restaurace U Krkovičky velmi vyrovnaný, pozornost k drobnostem stejně jako velmi slušný standard jídla ukazují cestu, jak by měla vypadat poctivá restaurace. A jak že to bylo s názvem restaurace? Když se jednou Vlastimil Knápek, majitel tehdejšího bufetu a prodejny zároveň, oblékl do řeznického oblečení s gumovou zástěrou a gumáky, byl okamžitě jedním z hostů rozpoznán jako večerníčková figura „kupce a řezníka v jedné osobě“, a tak dostala ještě neexistující restaurace název. Názor spolustolovníka: Moje opečené brambory by potřebovaly dosolit, ale jinak mi tu hodně chutnalo. Vepřové maso nebylo tlusté, chuť směsi s papričkami byla sladěná, ani příliš kyselá, spíš jemně pikantní. Nesnáším totiž, když mi v hospodě dají do jídla spousty kečupu nebo třeba rozvaří přílohu. Oceňuju, že mají colu light a že je obsluha v pohodě. Jen nevím, jestli připitým nevadí trochu ty točité schody dolů.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Restaurace Sportbar Boženy Němcové 124

Lehce matoucí název této restaurace připraví neznalému návštěvníkovi překvapení – sportovního tu není vůbec nic, spíše naopak. Malá restaurace působí klidně, ztišeně, kroky a zvuky tlumí koberec, i hudba je tlumená, byť neustále přítomná.

Osoba zodpovědná za místní výzdobu chtěla využít nerozlehlého prostoru a udělat z něj intimní místo. Otázka je, zda se jí to povedlo – příjemně působí dřevěné obložení baru, byť z doby vzniku prvních satelitních městeček, i polstrování lavic. Když ale pohlédnete na směsku plechových reklam, fotografií, titěrností všech stylů svazek obilíčka nevyjímaje, dojde vám, že tu řádil nějaký milovník rozličných kýčů. Interiéru obecně drobné doplňky neškodí, spíše naopak, ale tady platí každý pes, jiná ves; příliš štěkotu pro návštěvníkovo oko. Prostor díky zaneřáděnosti věcmi působí v zadní části stísněně. Když je plno, záda návštěvníků na lavicích se skoro dotýkají. Přitom je právě miniaturnost interiéru největší výhodou – jen ji umět proměnit ve svůj, a tedy i hostův prospěch. Měli jsme štěstí, že v době oběda nezavítal do restaurace náruživý kuřák. Protože zde nevisí žádné oznámení o zákazu kouření v době oběda, museli bychom doufat v jeho blahovůli nebo zásah obsluhujícího. Jinak si neumím představit, že bychom se vyhnuli střetu jídla s cigaretovým kouřem. Obsluze a majiteli v jedné osobě vpravdě rodinného podniku se dají vytknout jen drobnosti, byl milý, vstřícný a pozorný, zkušený v kontaktu s hosty, i když nepříliš uvyklý na dotazy a nestadardní žádosti. Ale vyváženému servisu prostě chybělo dotažení. Ryba se jí příborem na ryby a k těstovinám patří vidlička a lžíce, přesto jsme dostali krásné steakové nože. Svíčka na našem stole zůstala nezapálená smutně v rohu, káva podáváná s horkým mlékem byla ochuzena při servírování o skleničku vody. Sůl i pepř jsme měli připraveny na stole, bohužel pro mletý pepř v otevřené nádobce. Koření rychle vyčichne, proto ho v restauracích mívají v uzavřených pepřenkách nebo rovnou

8

v mlýncích. Milou pozorností je mistička na použitý čajový pytlík i možnost velkého výběru čajů. Ocenili jsme připravené ubrousky i to, že obsluhující neopomněl k polévce donést ochucovadla. Přitom by stačilo velice málo pozornosti, aby se například sladila jednotná výbava naznačená volbou jídelního servisu, ponejvíce glazované, jednoduché keramiky, či barva ubrusů – a servis by byl bezchybný. V třeskutě májovém mraze byla nesmírně příjemná krbová kamna, stejně jako stojan na deštníky, což je vymoženost opomíjená i v lepších podnicích. Méně příjemný a nevyvážený zážitek poskytlo jídlo. Výběr z jídelního lístku je možný celý den, nejčastěji kolem 100,-, hotové jídlo v menu se obměňuje jedno denně a k němu jsou celý týden platná další čtyři. Cenově se pohybují kolem 85,-, menu s polévkou vychází levněji, na 68,-. Zatímco rozsah denní nabídky odpovídá velikosti podniku, k objednání je tu toho jak na dvojnásobnou kuchyni a dlužno říct, že dlouhý seznam jídel znamená jen řadu velice podobných položek. Přitom by stačilo nabídnout hostu jídel o dvě třetiny méně, ale pečlivě vybraných a zajímavých. A řekněme si, že ústřicová omáčka asi není tou pravou cestou. Česnečka z naší objednávky byla velmi, velmi slaná, pstruh naopak nebyl slaný vůbec, navíc v chuti příliš vodnatý. Avizovaný kmín z něj cítit

nebyl, majitel navíc potvrdil, že jíme mraženou potravinu – pro kuchaře je pak určitě těžší vykouzlit z takového polotovaru něco kloudného. A opět drobnost – citron k pokapání nechyběl, bohužel ve tvaru kolečka je obtížné z něj dostat šťávu na rybu místo na ruku. Hovězí vývar byl velice chutný, jeho následovník na stole - těstoviny s kuřecím a hříbkovou omáčkou - byl fiaskem. Na těstovinách vybraných z hotových pokrmů už podle vzhledu bylo poznat, že strávily ve vodě delší dobu, než je zdrávo, po ochutnání bylo jasné, že jsou neslané, kuřecí kousky se chuťově v nastalém mixu ztratily. Na hříbkové omáčce, která měla obstojnou, poctivou houbovou chuť, ležel z nepochopitelného důvodu nastrouhaný eidam. V lístku se o něm nic nepravilo, chuť nejlevnějšího sýra v kombinaci s výše uvedenými ingrediencemi nám udělala na jazyku paseku. A aby toho nebylo málo, na talíři se k tomuto výběru vyjímala zeleninová obloha pestrá jak pouť. Netřeba připomínat, že v lístku nebyla zmíněna a chutí se s jídlem minula. Čerstvá bylinka - petrželka kudrnka - nás potěšila, i když na těstovinách neměla co dělat, tam patří výhradně petržel hladká. Chuťové pohárky přestály ztroskotání z hlavního jídla jen díky vynikající medové palačince s oříšky a smetanovou náplní, která napravila dojem z jídla. Pro dětské návštěvníky je ve Sportbaru židlička, výběr jídel ale nikoliv a v bezmasé nabídce kraluje smažený sýr se šunkou. V létě můžete posedět u dvou stolků na ulici, vozíčkář by určitě neměl problém s vjezdem a vzhledem ke vstřícnosti obsluhy asi ani s usazením. Nemožnost se zakmnout na záchodku patří asi k lanškrounskému koloritu. Návštěva Sportbaru neurazí, ale ani nenadchne, nabízejí se tu možnosti ke zlepšení na mnoha frontách. Zatím nevyužité. Názor spolustolovníka: Potěšilo mě nealko pivo, věšák v interiéru a excelentní palačinka. Játrové knedlíčky mi přišly tuhé a po hříbkách opravdu nebyla chuť na zelí přiložené na talíři. Prostor mi přišel velice příjemný, jen na záchodech mě zklamal látkový ručník, protože tuším, jak bude vypadat večer.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Restaurace U Pastýře nám. Aloise Jiráska 2

Úsloví „jdeme k pasákovi“ znamená v Lanškrouně pobídku k navštívení restaurace U Pastýře, kterou můžete najít v prostorách fary. Už při vstupu vnímáte péči, kterou okolí vtiskla ruka místního faráře Czendlika. Kochat se můžete i v interiéru, umožňuje totiž výhled na trávník i dětský kout s klouzačkou a houpadly.

Hlavním kladem prostoru restaurace je nepochybně přirozené osvětlení skrze řadu oken, dodává lehkost a vzdušnost, výborně tu funguje i vzduchotechnika, a tak nezbývá než usednout. Dřevo v interiéru málokdy zklame, i tady přispívá k vytvoření atmosféry domáckého bezpečí. Pokud se na prostor zahledíte víc než jen zběžně, můžete zažít, jak do krásně znějícího akordu někdo třískl poklicí. Restaurace má svůj křesťanský koutek, roh s moderním uměním, prodejní koutek s loutkami a grafický koutek s televizí. A samozřejmě ještě leckdy nakřivo pověšené trsy suchých aranží, zřejmě pro navození selskosti. Jak harmonicky a sladěně působí přitom působí salonek v téže restauraci - proč to tedy nejde v hlavní části? Neopomenu poslední drobnost - ty výtvarné hmyzí výtvory pod stropem vypadají jako umělecký záchvat amatérského entomologa. Na obědy ve všední den je tu rušno. Vybrat si můžete celkem ze šesti hotových jídel do 70,- a dvou polévek za 20,-. Nabídka se každý den mění, objevují se bezmasá i sladká jídla, česká klasika, ryby i těstoviny. Stejně pestrý výběr co do druhů nabízí i poměrně rozsáhlý jídelní lístek, volit můžete z hlavních jídel od 90,- výše, zaujal nás salát s gratinovaným ovčím sýrem nebo řezy ze svíčkové v jemné omáčce se žampiony. Zbytek nabídky je fádní, oddíl specialit, tedy vyšlechtěných kousků zdější kuchyně, nabízí nicneříkající názvy jako maso sedmi statečných či kapsa, a tak nezbývá než se doptat obsluhy. Nabídku pro děti ani bezmasá jídla nenajdete, nahradit by je snad šlo výběrem z trojích těstovin. K obědu jsme si vybrali pstruha po pytlácku, rozumějte se slaninou, žampiony a přírodní šťávou, a jako přílohu dušenou brokolici, druhá volba padla na svíčkovou z hotovek. Ochutnali jsme i obě nabízené denní polévky. K dršťkové polévce by se hodilo pečivo

9

a chuť nám nezkazila ani nepovzbudila. O něco hůř dopadl rybí krém s lososem, který byl brutálně slaný a losos v něm klidně mohl být i kaprem, jak byl bez jakékoliv výrazné chuti. Nerozmixované kousky zeleniny polévce nepomohly ani vizuálně, ani na chuť. Chuděra kostřička pstruha se mnou vydržela až do konce oběda na talíři, protože obsluha mi zapomněla dodat samostatný talíř na kosti. Bohatá a nesmyslná obloha se třemi druhy zelí a červenou řepou (!) posloužila alespoň jako odkladiště na kosti, protože chuťově byla úplně mimo slaninu a žampiony, s nimiž byl pstruh podáván. Slaniny bylo hodně, tolik, že zcela pohltila jinak výborné žampiony. Samo maso postrádalo jakoukoliv chuť, protože nepoznalo sůl. Asi ji kuchař vyplýtval na rybí polévku. Přestože místní dodavatel ryb sídlí za bukem, pstruh pocházel od velkovýrobce mražených potravin. Svíčková byla úderem do břicha tradiční kuchyně. Podle barvy bychom ji odeslali k lékaři s podezřením na žloutenku. Nechutnala ani po mrkvi, natož po jiných ingrediencích, byla výrazně nakyslá a nedokázali jsme si vysvětlit, proč při čichnutí vykazuje známky použití kari nebo kurkumy. Za knedlíky, které připutovaly z regálů obchodu, bych se nejradši kusu hovězího omluvila. Protože měkké, téměř se rozsýpající se maso bylo chutné. Notnou dobu jsme ještě zírali na talíře, než nám je číšník odnesl. Servírka u našeho stolu byla ochotná,

přiměřeně rychlá, ale zdejší servis prostě trpí výkyvy. Přestože od baru je vidět do celého prostoru restaurace, o placení jsme museli jít žádat, pro kupu šesti naskládaných skleniček (stůl má čtyři místa) nebylo kam odložit talíř s přílohou. Ke kávě bych v tomto podniku čekala vodu i čerstvé a horké, nikoliv studené plastové minimléko. Je perfektní, že na stole máte ubrousky, džbán s vodou a hudba nehraje nahlas. Pěkný koberec nenahradí zážitek z dobrého jídla nebo čerstvých surovin, sezóna hrášku nebo chřestu sem nedorazila. Ke cti podniku slouží pěkně zpracované logo, krásné webové stránky nebo facebooková stránka, bohužel neaktualizovaná. V zimních měsících potěší krb, v letních zase možnost posezení venku, děti si hrají a jedinou daní za chvíli rodičovského klidu je přebíhání mezi židlí a dětským koutem ve vzdálenějším rohu zahrady. Uspořádání umožňuje i přístup pro vozíčkáře, překážkou jsou v tomto ohledu schody k záchodům a salonku, musíme je ale připočíst na vrub historického objektu, nikoliv provozovateli. U Pastýře se mohou chlubit nejexkluzivnějšími záchodky ze všech hodnocených míst, perfektní vybavení včetně bezdotykové baterie doplňuje nádherná barva stěn. Jasný důkaz, že historický objekt může mít perfektní a moderní zázemí. Zatímco hlavnímu interiéru by k vyladění stačila volba jednotného stylu, kuchyň a její výtvory by potřebovaly hlubší zásah. Podnik působí, že by zde všechno chtělo být nadprůměrné, směřovat k moderní gastronomii a příjemnému zážitku pro hosta, aby se rád vracel. Kvůli kuchyni bychom ale návrat dost zvážili. Názor spolustolovníka: Co se týče jídla - nepřekvapí, možná trochu vyděsí. Svíčková a la kari omáčka je zážitek, který si příště nechám ujít. Vadí mi, že v každém rohu a na každé stěně místnosti je něco jiného, a přijde mi líto, že nefunguje avizovaný plán střídat vystavené obrazy a díla různých výtvarníků. Krb je v zimě prima, ale restaurace na mě působí spíš jako jídelna a rozhodně nemám dojem větší útulnosti, když se podívám na závěsy, které patří někam na chalupu.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Restaurace Karolina Husova 241

Pokud turista nebydlí ve zdejším penzionu, asi do této restaurace těžko vkročí. Ukrytá za keři, parkovištěm, vedle diskontu není nejatraktivnější pozice pro letní hosty restaurace. Je to pro ně asi tak stejně lákavá nabídka, jako že má podnik v neděli zavřeno.

Budova penzionu nezapře dobu svého vzniku, kdy střechy vypadaly jako klobouky hub a domy rostly stejnou rychlostí. O to příjemněji působí restaurace hned od vstupních dveří, přehledný, relativně rozlehlý prostor je proteplen červeným odstínem výmalby. Tahle barva prý povzbuzuje chuť, takže tu možná sníme o pár procent víc jídla, puzeni barvou stěn. Obrazy v rámech jsou fotoreprodukcemi slavných obrazů, záměrně nahuštěné vedle sebe rozbíjejí intenzívní červeň zdí a zároveň ladí oku. Pohodu dotváří vhodně vybraný nábytek a přenosné paravany, které jednak umožňují hostům trochu intimity a jednak rozdělují prostor na milá zákoutí. O to víc bijí do očí umělohmotné květiny na každém stole, které spíš než jaro evokují vietnamské obchody. Samostatnou kapitolu si zaslouží jídelní lístek. I když odpočítáme listy s německou a anglickou nabídkou, ta je zde pochopitelně pro cizojazyčné hosty, je dlouhý jak román na pokračování. Nalezli jsme před padesát hlavních jídel, a to prosím nezapočítáváme přidaný bonus - výběr z předchozích stran s jinou gramáží v oddílu trefně nazvaném Menší porce. Jako spadlý z nebe se jevil přidaný samostatný list, který velkými písmeny zve k objednání steaků a omáček. Pokud je to hlavní chuťový tahák, proč není dobře zpracovaný hned v úvodu. Jestliže není, proč není graficky zahrnut k ostatním položkám? Rozsah lístku zákonitě znamená chyby v názvech jídel i překlepy, ale daleko hůř jsme nesli přeškrtnutá jídla - lístek má být výstavní skříní kuchyně a škrty dělával v jiných časech číšník s tužkou za uchem v hotovkách, nikoliv v jídlech na objednávku. V poledne ve všední den budete mít na výběr z dvouchodového menu za 77,- (obměna každý

10

den) anebo pěti dalších položek, od minutek přes palačinky po halušky, chvályhodně pestrý výběr. Samozřejmě vám uvaří i z jídel na objednávku, ale cedulka ve vitríně před restaurací i obsluha vás jistě upozorní, že to vyžaduje trochu času. Dětská jídla nevedou, zato mají výběr z jedenácti druhů těstovin, v bezmasém oddíle je kromě sýra i dušená zelenina. Některé položky ale berou dech i chuť. Údajná specialita bramborák s norským lososem a pusinkami smetany zní velice prapodivně, úděs však bude hosta jímat při představě, co bude na talíři u kuřecích prs plněných a la mozzarellou? Bude tento italský sýr zastoupen náhražkou nebo kuchař myslel na prsa plněná po způsobu mozzarelly? Raději snad ani jedno. Pošírovaný bylinkový filet z lososa na špenátové kupce s nudlemi signalizuje snahu o moderní kuchyni, bohužel, číhá tu ojedinělý a ne úplně vydařeně sladěný. Pokud si poručíte svíčkovou omáčku k masu, pak se také smiřte s tím, že knedlíky v přílohách nenajdete. Námi objednaný kuřecí vývar s nudlemi i česnečka z hotovek nás opravdu dobře naladily. Chuť příjemná, vyvážená, ubrali bychom snad jen povrchový tuk u vývaru. Vepřové žebírko bez kosti s vajíčkem a pečenými brambory vypadalo velmi lákavě, než jsme ochutnali. Volské oko na vepřovém bylo ztuhlé, brambory zjevně upečené kdysi, rozhodně ne těs-

ně před podáváním, takže jsme si nevychutnali ani slupku, protože byla rozbředle navlhlá a posypaná navíc jakousi směsí koření. Maso nás neoslnilo ani úpravou, ani chutí. Ke pstruhu jsme vybrali jako přílohu na másle udělanou baby karotku, na které se skvěla vegeta či podobná směska. S chutí čerstvé karotky se ovšem tahle mražená srovnat nedá. Pstruh byl podle obsluhy čerstvý, od místního dodavatele, ale bohužel neslaný (uvnitř byly k vidění stopy po máznutí kořenící směsí, na chuti se to neprojevilo) a úpravou velmi vysušený. Nevyžádaná obloha v sobě tentokrát ukrývala i pomeranč. Z nabídky dezertů nás zaujal smažený ananas v těstíčku s rumem a šlehačkou. Šlehačka ve spreji se okamžitě po horkém těstíčku roztekla, rum jsme necítili a kompotovaný ananas je kompotovaný ananas. Nůž na rybu, talíř na kosti, ke kávě voda, slánka s pepřenkou na stole, to všechno je v pořádku. Vstřícná obsluha byla po slibném začátku pomalá, talíře čekaly dlouho na odnos, stejně jako my na to, až si budeme moci přiobjednat. Espresso mělo správnou míru, ale v tenkostěnném koflíku k naší škodě okamžitě vychladlo. Co si zaslouží chválu, to jsou toalety do detailu opečované, s bezdotykovou baterií i zrcadlem. Kabinky poskytovaly nevídaný luxus - šly zamknout! Pokud přijdete s dětmi, dostanou kufírek s hračkami i pastelky, jistě oceníte i zákaz kouření a možnost letního posezení pod slunečníky na terase před domem. Restaurace Karolina si své hosty najde, protože jsou tu příjemní a starají se, aby se návštěvník cítil stejně. Jídelní lístek ani výkon kuchyně nám zatím neumožnily, aby v nás tento pocit zůstal. Názor spolustolovníka: Příliš mnoho jídel mi způsobuje, že si vybírám dlouho, navíc při tak velkém počtu je určitě většina mražená. U česnečky spíš vítám, když je chleba mimo a mohu si vybrat nemít ho rozmočený všechen hned, ale jinak byla chutná. Brambory vypadají „jedle“ v tom horším slova smyslu, pečené nejsou vůbec. Pstruh mi přišel mdlý, a navíc jsme trnuli strachy, že se na talíř kvůli obloze nevejde.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Restaurace Maniny Lidická 311

Neschůdné místo, kterým se obtížně prochází, to znamenalo ve staré češtině slovo maniny. Lanškrounský stejnojmený podnik svému názvu v lecčem dostojí.

Za pozornost stojí otevírací doba, restaurace zve k posezení již od sedmi ráno, snídaňová nabídka se nese v duchu české klasiky, od vajíček po klobásy či polévku. My dorazili v době oběda, kdy byla restaurace příjemně zaplněna na rozlehlé kryté terase, v interiéru byl plný tak jeden stůl. Hluku bylo všude dost, uvnitř hrála televize z velké obrazovky, na terase běžely nahlas reproduktory, takže jsme byli rádi, že je hezky a nemusíme obědvat v nepříliš útulném prostředí vstupní místnosti. Přestože majitel má k dispozici dvě dětské židličky, uvnitř to k posezení s dítětem nevábí. Na terase se sedí v drátěných židlích bez sedáků, u vratkých stolků, ale výhled nám zpříjemňoval rozsáhlý dětský kout, patrně nejlépe vybavený ze všech restaurací, kde jsme byli. Stejně tak si můžete ke koutku sednout blíž na dřevěné lavice, abyste měli nad potomky přímý dohled. Na obsluhu jsme si počkali celých dvanáct minut, číšník byl vcelku milý a divil se jak, to, že už nemáme objednáno u jeho kolegyně. Poprosili jsme o jídelní lístek, který donesl po dalším upozornění až za dvacet minut. Naštěstí jsme věděli, že budeme chtít na objednávku pstruha, ale ten, kdo by si chtěl jídlo vybrat, by už šilhal hlady. Přestože restaurace nebyla obsazena ani zpoloviny, na pití jsme si počkali až hodnou chvíli poté, co nám číšník donesl polévky. Objednat si tradiční českou hotovku znamenalo dojít dovnitř k baru, kde bylo denní menu napsané na tabuli, a zase zpátky ke stolu na terase. Vybrali jsme česnečku a frankfurtskou, obě z nabídky za 17,- a 18,-, hovězí biftek s hranolky za 82,- (ostatní položky se pohybovaly níž, nejlevnější stála 58,-). Problém nastal se pstruhem, protože mražený kus z obchodu měl pěkných 250 g, což znamenalo připlatit si razantně dražší oběd. Takto se v praxi

11

projevuje nesmyslně dlouhá nabídka jídel, z nichž převážnou část tvoří mražené produkty, které si pravidelní hosté prakticky nedávají. Pokud se sem vypravíte třeba na grilování s dětmi, počítejte s tím, že jídelní lístek na ně pamatuje pouze nižší gramáží. Jídla jsou vybraná z běžné nabídky, pět z 11 nabízených jídel je smažených. (Autor lístku nás také informuje, že se jedná o děti do 15 let věku - jak obsluha takovou věc kontroluje, nám zůstalo záhadou). S bezmasými pokrmy pochodíte podobně, pokud si nedáte sýrovou variaci, zbyde vám vybírat ze sedmi smažených pokrmů. Hlavních jídel jsme napočítali rekordních 77 a už podle nabídky je vidět, že většina z nich nemůže být čerstvá či chlazená. Kdo z obvyklých návštěvníků tohoto místa si dává obalovaná krabí klepeta nebo maninské chobotničky se sojovou omáčkou? Nabobtnalý jídelní lístek nás odradil i položkami typu italské těstoviny, kde jedna z ingrediencí byla šlehačka, nebo kuřecí na kari omáčce s broskví a sýrem. Příjemně a přirozeně pro toto místo naopak vypadaly bramboráky, stejně jako nabídka grilu a udírny v sezóně za pěkného počasí. Samotný dojem z přineseného jídla byl žalostný. Frankfurtská polévka měla jedinou chuť, a to mouku a zase mouku, která přebila i mletou papriku a kousky klobásy. Navíc se objemem blížila spíše k půllitru a lžíce v ní stála, jak byla zahuštěna. Čes-

nečka byla v době, kdy všude kolem zelináři prodávají čerstvou jarní zeleninu, z granulovaného česneku s umělohmotně chutnajícícím vývarem. Pstruh bez soli a chuti, blátivý, s výrazným pachem rybiny byl přinesen bez talířku na kosti a rybího příboru. Stejnou „kvalitu“ vykazovaly i rozvařené, olepené brambory a opět nevyžádaná obloha: zelí, okurky, rajčata, mrkev, řepa a plátek citronu nakrájený tak, že ho nešlo uchopit a pokapat si rybu. I druhé hlavní jídlo mělo nezvládnutou přílohu, hranolky byly neslané a nedosmažené, samotné maso bylo spíše uvařené či podušené v univerzální hnědé omáčce. Jako přízdoba na něm byla navršena nakládaná zelenina, čerstvá se máčela hned vedle v omáčce z masa, která měla velmi syntetickou chuť. Dojem z jídla nemohl napravit ani dezert, protože lístek nabízí kupovaný medovník, pohár nebo palačinky v úpravě, která od kuchaře nežádá víc než palačinku namazat či poklást ovocem. Obsluhující moc času u našeho stolu nepobyl, ale informace o jídle nám poskytl věcně a vstřícně. Dlouho jsme čekali i na odnos talířů, veliké nedojedené porce ale nepřiměly číšníka k otázce, zda nám chutnalo. Zahrádka i vnitřek restaurace byly v tu dobu už téměř prázdné, takže o návalu bránícím obsluze být u stolu častěji se mluvit skutečně nedalo. Zato toalety jsme našli v nejvyšší čistotě, vůni, s novými doplňky a plně uzamykatelné. Popelník postavený v chodbičce u záchodků působil jak pěst na oko. Byť by tu kouřil jen jeden člověk, bylo by tu nedýchatelno. Celkový dojem z návštěvy Manin se nesl v duchu velikého zklamání. Restaurace má obrovskou přidanou hodnotu v podobě letní terasy, dětského koutku a rozlehlého venkovního prostoru. Servis ani jídlo by nás tu ale u posezení neudržely. Názor spolustolovníka: Dávají tu co největší množství hmoty za co nejnižší cenu. Vadí mi, že se i v době oběda kouří na zahrádce, při návštěvě s dětmi by se těžko dalo přesednout. Mám i nový poznatek - řepa se hodí ke každému jídlu. Omáčku znám z jídelny, říkáme jí UHO a takzvaný biftek v ní plave stejně jako příloha. Hranolky neslané a nedodělané, na mase už jednu zeleninu mám, proč je tu tedy obloha?

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Hostinec Krčma Malé náměstí 77

Když zadáte do vyhledávače Google slova restaurace a Lanškroun, zcela určitě se stránky restaurace Krčma objeví v čelní nabídce či bokem v reklamě. A stránky mají vážně skvělé, grafika uměřená, přehledná orientace, vše podmalováno hudbou. Ovšem přesvědčili jsme se, že ve virtuální realitě je všechno o dost hezčí, než v té, kterou můžete navštívit.

Krčma je jedno z lanškrounských míst, které se kromě radnice a domu Piano skví na pohlednicích. Tradice zájezdního hostince od roku 1643 a původní stavba je určitě věc, kterou se lze chlubit. Nikoliv však tím, co se skrývá uvnitř. Odér Sava linoucí se z chodby je první, co vás uvítá po překročení prahu. Vstoupit do hlavní místnosti hostince znamená nechat se uvítat podruhé – tentokrát kouřem. Nekuřáci se tedy protápou do zadní „nekuřácké jídelny“, jak zní nápis na dveřích, ale dveře zůstávají stejně celou dobu otevřené, takže naše oblečení stačilo za hodinu notně nasáknout. Dojem levné putyky umocňují v hlavní místnosti porůznu vystavené rádobyhistorické relikvie, které bývají v takovýchto prostorách umístěny, aby byl prostor domácký, selský, rustikální, jak kdo chce. Zde působí dojmem harampádí, pokud je zahlédnete skrze kouřovou clonu nebo sporé osvětlení vydávající spíše tmu – hlavní bolest zdejšího interiéru. Mile působí zelené závěsy, které napovídají, jak by vnitřek hostince (restaurace to opravdu není) mohl vypadat. Prostor pro nekuřáky trpí stejnými neduhy, ubrusy sice pokrývají celý stůl, ale zbytek působí vybydleně, výmalba se loupe a jednu celou poličku okupuje popelník. Pokud budete věřit informaci „minutková jídla po celý den“ z webových stránek, nepěkně si naběhnete. Mezi 11.00 -15.00 se podávají jen hotovky a od této chvíle zas jen jídla na objednávku, protože hotovky už nejsou. Ceny hotových pokrmů se pohybují mezi 70-80,-, polévky za dvacku jsou zahrnuty v ceně, pokud si vyberete ze čtyř menu jídel, za jídla z lístku zaplatíte od 80,- do 100,-. Vybrat si ve všední den ze sedmi nabízených hotových pokrmů nebylo jednoduché. Ráda ochutnám tradiční

12

českou kuchyni, dělá-li se poctivě a chutně. Zdejší představa jídla po česku znamená fádnost, žádnou čerstvou surovinu, nedejbože sezónní, samé maso, ani jedno sladké či bezmasé jídlo. V zelňačce plavaly tak mikroskopické tři kousky klobásy, že jsme pochybovali, zdali jsou tam vůbec úmyslně. Hrstková polévka v sobě měla hlavně kroupy, čočka dala barvu a hrášky se tu skrývaly dva, použití zahušťovadla, které bych si nedovolila označit za jíšku, udělo chuti konec, zato sytá byla až dost. Příliš sladká rajská omáčka připomínala řídkostí spíše polévku, na menu k ní nabízeli kolínka. Na mém talíři ležel kus hovězího obklopen rozvařenými koleny velikostí spíše z potrubí, plátek hovězího dopadl chuťově nejlépe, i když byl tužší. Grilovaná krkovička byla dobře okořeněná, ale byla připravená o svou největší přednost – šťavnatost. Pažitka na bramborech nás potěšila, kdyby jen nebyla nakrájená na tak velké kusy; člověk si pak připadal, že přežvykuje trávu. Host odstavený v nekuřácké ratejně si věci musí zařídit sám. Dochucovadla si podá, o pečivo k polévce požádá, kvůli placení se vydá k baru. Obsluhující s námi komunikovala, jako bychom ji zdržovali, talíře po dojedení zůstaly na stole velice dlouho, a tak už nás ani nepřekvapilo, že hrneček s příbory má uražené jedno ouško. Dojem napravil

druhý číšník, který byl ochotný a vstřícný, i když bohužel sděloval odmítavé informace. Např. dětskou židličku tu nemají, pstruh uvedený v jídelním lístku je k dosažení tak dvakrát týdně nebo na objednání. Nebohý turista, který by sem zavítal podle informací z internetu, asi úžasem oněmí. Jen některé druhy masa pocházejí od místních dodavatelů, u pstruha za 85,- není uveden příplatek, kartou se zde platit nedá... A s parkováním je to velmi obtížné. Výlet na záchodky znamená propad o dvacetiletí zpět, včetně péče o výbavu. O koš si patrně někdo típal cigaretu a pak vrazil hlavou do dávkovače mýdla, jinak si neumím vysvětlit vzhled obou předmětů. Na pisoárech se nemůže dít nic nekalého, vidět je tam krásně, protože dveře jsou zajištěny stojanovým popelníkem, který zažil OPBH. Světlým bodem Krčmy je možnost posezení venku, houpačky a kout pro děti, byť se všechna jídla donášejí z kuchyně, přístřešek nabízí alespoň nápojový pult. Na venkovní grilování si ale musíte počkat na víkend a hezké počasí. Krčma nabízí možnost připojení přes wi-fi, ale pochybuji, že ho nejčastější návštěvníci využijí. Chodí sem totiž hlavně na pivo nebo rychlý oběd. Odpovídá tomu i neustále zapnutá obrazovka a hluk televize v rohu hlavní místnosti. Památkově chráněný prostor Krčmy by si zasloužil opravdu dobrou českou kuchyni i pečlivou ruku v interiéru. Jediné, co tu je opravdu tradiční, jsou nešvary české gastronomické kultury. Prostředí nepřátelské k hostu a podprůměrná kuchyně jak ze 60. let. Názor spolustolovníka: Když si sednu do hlavní místnosti, mám odevšad kontakt s obsluhou za barem, ale vadí mi, že v nekuřáckém prostoru jsme odstavení a je to tu opravdu nehezké. Krkovička byla hodně suchá, hovězí mě mile překvapilo, mám z něj blok ze školní jídelny, tak si ho v restauracích radši nedávám. Nesmyslná mi přijde obloha u jídel, líp by se vyjímala v mističce vedle jako salát, nejhorší je, jak natáhne třeba šťávu z masa nebo chuť přílohy. A záchodky? Ty byly dřív v daleko horším stavu.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

RESTAURACE SLOVY MAJITELŮ Oslovili jsme majitele hodnoce- politického světa a všichni odjížděli spokojeni. Doufáme, že to bude platit i v případě Vaší návštěvy. ných restaurací, aby sami zkusili charakterizovat svůj podnik, popř. na co Věra Veselá by se u nich měl host těšit. Takže, na Penzion Karolina - Restaurace co lákají své návštěvníky? Restauraci a penzion Karolina najdete nedaleko Lukáš Moravec Restaurace Koupaliště Restaurace Koupaliště Lanškroun se nachází v romantické krajině na břehu Dlouhého rybníka. Stylové prostředí restaurace s kapacitou 44 míst je vhodné jak k příjemnému posezení s přáteli, tak i pro oslavy, firemní večírky, rauty atd. Součástí restaurace je i vinárna s kapacitou 50 míst, kde se každý víkend pořádají taneční večery. V letních měsících Vám nabízíme posezení na venkovní zahrádce, kde je kapacita 70 míst.

od centra v klidném prostředí krásné zahrady. Útulná nekuřácká restaurace a kavárna s minigalerií a venkovní květinovou terasou nabízí mnoho možností. Příjemná obsluha Vám donese nejenom chutné polední menu a dobré pivo, je zde vhodný prostor pro menší oslavy, posezení pro rodiny s dětmi, ale i obchodní jednání s pohoštěním, vlastní parkoviště a Wifi připojení zdarma. Těšíme se na Vás.

Tomáš Kučera Restaurace Maniny Majitel se odmítl vyjádřit.

Jan Minář Restaurace Pod Radnicí

Jindřich Venzara Hostinec Krčma

Příjemné posezení ve sklepních prostorách stylové restaurace, jídelní lístek nabízí širokou nabídku standardních i nestandardních jídel pro náročnou i nenáročnou klientelu. Polední menu s velmi kreativním výběrem včetně fitness nabídky, ve které se snažíme korigovat energetickou hodnotu jídel. Využíváme čerstvých sezóních surovin včetně nabídky chlazených ryb. Www.gurmansro.cz, polední menu také na stránkách města v sekci služby.

Zájezdní Hostinec Krčma v Lanškrouně stojí již od 17. stol. Z našich služeb Vám můžeme nabídnout teplá jídla po celý den, restauraci s nekuřáckým salonkem, venkovní posezení s grilem, ubytování a také např. free wifi, více na www.krcma-lanskroun.cz.

Lukáš Knápek (za majitele) Restaurace Krkovička

Svíčková je výkladní skříní české kuchyně. A nejlepší svíčková, jak známo, je od babičky nebo maminky. My zašli pro radu ke Zdeně Netkové (56), zkušené, a jak se říká „vyvařené“ kuchařce, která lety nasbírala zkušenosti při vaření v restauraci, v jídelně i na dětských táborech. Nejvíc nás zajímalo, jak by měla poctivá svíčková vypadat a chutnat. Po vyučení kuchařkou jste byla hozena rovnou do vody? Okolnosti mě přinutily k tomu, abych velela sama ve Slávii kuchyni a měla jsem pod sebou pět učňů, psal se rok 1973. Já byla ve třeťáku a oni v prváku. Taky jsem zažila jídelnu na Dobrovského, když se tam ještě říkalo Gottwaldova (smích). Dnes kromě běžné práce zaskakuju, kde mě chtějí, při svatbách, oslavách nebo jednorázových akcích.. První u přípravy svíčkové je výběr masa... Pravá svíčková, roštěnec nebo hovězí zadní, jiné maso se na to nehodí. Když si někde v restauraci poručíte pravou svíčkovou, tak na vás budou koukat jak na barbara, že si z takového masa nedáte raději steaky. Lojovaté, žluté maso na povrchu je staré, mladé maso (stářím mezi telecím a hovězím) s bílým lojem na povrchu a světlejší je záruka dobré svíčkové. Vše je otázka ceny, pokud máte hotovku za 70,-, určitě v ní není roštěnec. Přichází na řadu zeleninový základ... Patří tam mrkev, celer, petržel a cibule, tak to bylo uvedeno kdysi i v normě. A pěkně opečeno, do růžova. Stejně tak opéct maso, aby se zatáhlo, nepíchat do něj, aby nevytekla šťáva. Výpeček,

Rodinný podnik od 1993 nabízí pokrmy české kuchyně, zahraniční i vlastní speciality. Kvalitně ošetřené čepované pivo, pestrý výběr lahvových i rozlévaných vín a kávových specialit. Posezení v salónku kavárenského typu s dětským koutkem nebo klasickém lokále u výčepu, v letních měsících na balkoně anebo v nekuřácké restauraci i pro větší skupiny.

Libor Baborák Sport bar Restaurace Sport bar byla otevřena v roce 1991. Tedy již 20 let nabízíme zákazníkům tradiční českou a minutkovou kuchyni. Jídla připravujeme pouze z čerstvých a kvalitních surovin. Nabídku jídel se snažíme neustále obnovovat a zpestřovat. Na každý den připravujeme výhodné polední menu a na letní sezonu jsme jídelní lístek obohatili o grilované maso a zeleninu, saláty a jako sladkou tečku domácí koláč.

Zbigniew Czendlik Restaruace U Pastýře Restaurace U Pastýře prošla za poslední dva roky velkými změnami, ať už personálními nebo celkovou rekonstrukcí interiéru. Ve změnách budeme i nadále pokračovat. Je to dlouhodobý proces, ve kterém chceme v největší možné míře odpovídat na přání a připomínky navštěvníků. Týká se to pochopitelně i nabídky jídel, kde pořád máme co zlepšovat. Naši restauraci navštívilo velké množství osobností z kulturního, společenského nebo

13

Pangasius je jak bláto

který zůstane, je základem chuti, abyste nemuseli svíčkovou příliš dochucovat nebo dobarvovat, např karamelem. Správná barva by měla být krémově béžová nebo světle hnědá, dříve se kromě smetany přidávaly na konci žloutky, to ještě neřádila salmonela. S moukou na zahuštění musíme zacházet velmi opatrně a dát jí málo, aby nám nestál po vychladnutí na talíři místo omáčky sulc. Lepší varianta je ovšem vůbec nemuset zahušťovat. A okořenit bobkovým listem, novým kořením, solí a pepřem, to už se léty nemění. Můžete přidat tymián a jalovec, pokud děláte zvěřinu. Nebát se pepře, který udělá vůni. A kuličky i listy vybrat před rozmixováním, aby vám v omáčce neplavaly černé kousky, to je taky znak odbyté omáčky. Recepty Rettigové, Sandtnerové a podobných historických velikánek tradiční kuchyně radí maso špikovat slaninou... Slaninu můžete přidat buď k zeleninovému základu, nebo se v některých receptech radí posypat maso až na talíři osmaženými kostičkami. Špikování slaninou jednak pomáhá chuti a maso není vysušené, jednak je hezké pro oko, že po nakrájení zůstanou čtverečky slaniny v každém plátku. Obvyklá chyba začátečníka je chybné krájení. Dbáme na vlákno masa, správně se krájí na špalíčky, aby se nerozpadalo, po bláně naporcovat, a pak přes vlákna. Nesmí se krájet po vlákně, to by člověk neukousl a špek by tam měl nastrkaný podélně (smích). Houskové knedlíky také skýtají řadu možností, Rettigová je měla mramorované kusy housek, některé hospodyňky dělají karlovarský knedlík. ..a některé restaurace ho koupí v obchodě. Neumím si představit, že bych předložila strávníkovi kupované knedlíky, to je ostuda. Podle svých zkušeností bych ne úplně zručným kuchařům radila dělat na páře, knedlík se nepřevaří a je krásně nadýchaný. Starý knedlík poznáte hned podle chuti, bývá po krajích okoralý a nevoní. Finální doladění svíčkové jsou tradičně brusinky a šlehaná smetana. Někdy v restauraci používají šlehačky ve spreji, které se vám okamžitě roztečou po talíři, a někdy jsou dokonce slazené. Stejně tak brusinky už dnes taky nejsou, co bývaly, leckdy je z nich jen šťáva, pár kuliček. Dnes se používá i směs rybízu a brusinek, aby výsledná konzistence byla hustší. Na dozdobení se také používá citron, ale ne všichni hosté to mají rádi. My si objednávali v restauracích pstruha. Nejčastějším problém bylo neslané maso. Dřív se ryby balily do kopřiv nebo křenových listů, aby zůstaly čerstvé. Nasolili je a ryby naskládali na sebe, a tak se sůl do masa krásně zaležela. Dnes musíte maso pěkně promnout, aby se sůl dostala všude, jinak má ryba okořeněnou jen kůžičku. Jaká úprava se pro pstruha hodí nejlíp? Nejlepší je ta nejjednodušší, na másle, popřípadě s kmínem, pstruh je velice chutná ryba. Pokud chutná blátivě, je v ní moc vody, většinou je to signál, že byla zmražená. Neměla by zapáchat rybinou, taková určitě není čerstvá, stejně jako nesmí být suchá, to znamená, že ji někdo příliš dlouho „sušil“ na pánvi. Vy sama si kupujete ryby? Teprve před nedávnem jsem poprvé dělala štiku a byla výborná. Nemám ráda ráda pangasia, to je na chuť takové bláto. Taky se bojím kupovat už vykuchané rybí maso, třeba makrely, protože je velké nebezpečí, že ryba byla dvakrát zmražená většinou se nekuchá na místě, kde je vylovená a zamražená poprvé. Když to jde, kupuji raději ryby s vnitřnostmi nebo ji koupím tam, kde ji čerstvou před vašima očima vykuchají.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

TIP na turistický týden NA LANŠKROUNSKU Náměty na zajímavý VÍKEND NA LANŠKROUNSKU

Neděle: (pěší/cyklo - cyklobus) Dopoledne: Ranním cyklobusem na Červenovodské sedlo, k rozhledně Suchý vrch (3,8 km) a na prohlídku pevnostní tvrze Bouda (3,3 km) Odpoledne: Ze Suchého vrchu přes sedlo na Bukovou horu kolem sjezdovek s půjčovnou travních lyží a koloběžek do Čenkovic (10,2 km) či po modré přes Převáž (8,8 km) do Výprachtic (11,5 km). Podél naučné stezky Údolí Moravské Sázavy sjet do Lanškrouna (celkem 25 km) Pondělí: (vlak/bus) Dopoledne: Z loveckého zámečku Tatenice k torzu kláštera Koruna u Krasíkova kolem Mor. Sázavy (6 km) Odpoledne: Unikátní biotop meandrů a jezírek největšího poldru střední Evropy v Žichlínku (5 km) a na Rychnovský vrch Úterý: (pěší/cyklo) Dopoledne: Naučná stezka Údolí Moravské Sázavy (8 km), středověká štola, rýžování českých granátů Odpoledne: Z NS Moravská Sázava na Nepomuky (12 km) podle rozvodí Labe/Dunaj k poutnímu kostelu na Mariánské hoře (16 km) k Lanškrounu (23 km) Středa: (pěší) Dopoledne: Prohlídka vnitřního města Lanškrouna, návštěva expozic muzea v zámku (1,5 hod.) Odpoledne: Výlet na Zámecký vrch, vyhlídka z věže a průzkum sklepení, prolézačky Eldorádo (5 km) Čtvrtek: (bus/pěší) Dopoledne: Výlet nad Petrovice přes Červený vrch na Hůru nad Tichou Orlici (8,5 km) Odpoledne: Rekreační areál zdraví v Dolní Čermné, minigolf, koupaliště, chatová oblast Pátek: (koně/pěší) Dopoledne: Vyjížďky na koních: stáje v Ostrově u Lanškrouna (3 km) Odpoledne: Naučná stezka a přírodní park Lanškrounské rybníky, rekreační areál, půjčovny loděk, beachvolejbal, minigolf Sobota: (vlak - pěší/cyklo) Dopoledne: Návštěva Průmyslového muzea Mladějov a jízda parním vláčkem po úzkorozchodné železnici Odpoledne: Výšlap na Mladějovské hradisko a po hřbetu Hřebečska do Anenské Studánky (8 km) Neděle: (bus/pěšky) K rozhledně na Lázku a sejít k chatě na vrchu Gansberg (4 km) za rozloučením s Lanškrounskou kotlinou a Lanškrounskem – Zemskou korunou.

1. varianta – Rodina s dětmi Sobota dopoledne: Návštěva Průmyslového muzea Mladějov a jízda parním vláčkem po úzkorozchodné železnici Sobota odpoledne: Procházka naučnou stezkou Lanškrounské rybníky (okruhy 1,2 až 5,5 km), projížďka loďkou po rybníku Dlouhém, minigolf Neděle dopoledne: Výlet na Zámecký vrch, vyhlídka z věže zámku a prohlídka sklepení, prolézačky Eldorádo Neděle odpoledne: Procházka po vnitřním městě v Lanškrouně, návštěva muzejních expozic v zámku 2. varianta – Cyklisté vítáni Sobota dopoledne: Cyklobusem na Červenovodské sedlo, k rozhledně Suchý vrch a na pevnostní tvrz Bouda Sobota odpoledne: Sjezd z Bukové hory podél naučné stezky Údolí Moravské Sázavy, rýžování českých granátů Neděle dopoledne: Z nádraží Krasíkov okolo torza kláštera Koruna podél Moravské Sázavy přes Krasíkov k zámečku Tatenice a po cyklotrase 4225 podél Hraničního potoka přes brody nebo po souběžných lávkách pod Lázkem do Cotkytle, vystoupat obcí až na rozhlednu Lázek Neděle odpoledne: Odpočinkové sjíždění na Janoušov k chatě a vyhlídce u vleku Gansberg (občerstvení), lesní asfaltkou sjezd do údolí přírodního parku říčky Březná. Po česko-moravské hranici pokračovat kolem Drozdovské pily, výstup k torzu hrádku v Hoštejně a k památníku výstavby železniční trati k vlakovému nádraží 3. varianta – Aktivní pobyt Sobota dopoledne: Do Ostrova za vyjížďkami na koních a pak procházka NS Lanškrounské rybníky do rekreačního areálu Sobota odpoledne: Beachvolejbal na kurtech u rybníku Dlouhý, minigolf, pak in-line bruslení ve sportovní hale B. Modrého, zakončení dne v posilovně nebo na bowlingu Neděle dopoledne: Cyklobusem v 8 hod. do Čenkovic, u sjezdovek půjčení travních lyží (grasski) nebo terénních koloběžek (mountainwheel), k zapůjčení jsou i přílby a chrániče Neděle odpoledne: Přes Převáž do rekr. areálu Ovaz Výprachtice, zde je tenisový kurt s umělým povrchem i hřiště na beach-volejbal, zahradní posezení, gril, krb. Návrat odpoledním cyklobusem kolem 17. hod. Více informací najdete na mapě „Lanškroun - Zemská koruna“, kterou připravilo INFOCENTRUM Lanškroun, ul. B.Němcové 124, tel/fax: +420 465 320 007.

Tipy na výlety:

Naučné stezky:

NS Lanškrounské rybníky - 8 infotabulí, 2 okruhy: 1,2 km a 5,5 km Vhodné: pěší + rodiny s dětmi + 1,2 km i pro vozíčkáře Vstup: Lanškroun-Obora Motz, rekreační areál Dlouhý rybník Naučná stezka vede přírodním parkem Lanškrounské rybníky, vřazené do soustavy Natura 2000. Stezka je nenáročná a povede Vás i po povalových chodnících a přes lávky. Můžete se tu seznámit s ochranou ekosystému, historií rybníkářství i s geologií území. Poznáte zblízka vodní a mokřadní rostliny a živočichy. NS Údolí Moravské Sázavy - 6 infotabulí, obousměrná trasa 5,6 km Vhodné pro: pěší + cyklo + in-line + vozíčkáři Vstup: autobus: Albrechtice-konec; Výprachtice-Koburk, pila Úzké údolí Moravské Sázavy svírá horní tok řeky v délce více než deseti kilometrů. Seznámíte se s historií, geologií, botanikou, zoologií území i životem v bystřině. Připraveno je ohniště, děti zláká krátká prospektorská štola v lomu. Nezapomeňte si narýžovat české granáty!

14

Vojenské muzeum Králíky - Prostřední Lipka - 604 407 901, www.armyfort.com Dělostřelecká tvrz Bouda, Těchonín - 777 647 114, www.boudamuseum.com Dělostřelecká tvrz Hůrka, Králíky - 606 669 888, www.boudamuseum.com Králíky, Poutní areál na Hoře Matky Boží Hedeč - 465 631 178, www.kraliky-klaster.cz Stálá expozice a TIC Jablonné nad Orlicí - 731 516 321, www.jablonneno.cz Muzeum řemesel Letohrad - 465 622 160, www.muzeumremesel.cz Zámek a městské muzeum Letohrad - 465 622 092, http://muzeum.letohrad.eu Zámek Moravská Třebová - 731 151 784, www.zamekmoravskatrebova.cz Zřícenina hradu Lanšperk - 465 543 111, www.lansperk-sbor.cz Mladějovská průmyslová dráha - 604 635 779, www.mladejov.cz výletní jízdy parními vlaky + muzeum průmysl. železnic Výletní jízdy se v Mladějově konají o prázdninách každou sobotu. V sobotu 13.8. proběhne tradiční akce Mladějov – Blosdorf 1915, vzpomínka na padlé za světové války. Součástí je mimo jiné bitevní ukázka, v níž proti sobě nastoupí vojáci rakouské a ruské armády, aby názorně připomněli hrůzy války. V Mladějově bude pro návštěvníky připraven celodenní program, jehož součástí budou mimo jiné výjevy ze starého mocnářství, dobová hudba nebo výstava historické vojenské techniky. Dopoledne se za účasti historických jednotek uskuteční pietní akt u Pomníku obětem první světové války v Mladějově a v 15.30 začne samotná bojová ukázka. Na večer se chystá zábava s hudbou a pivem i noční jízda. Vojensko-historickou část akce Mladějov – Blosdorf 1915 organizuje Sekce vojenské historie Společnosti Renata.

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Cyklotoulky Lanškrounskem

= tip na výlet, při kterém sesbíráte perly Zemské koruny

Michal Jančařík, průvodce pořadem; Petr Válek, kamera, střih; Karel Berkovec, marketing Vysílání Cyklotoulek z Lanškrouna bude ve středu 13. 7. 2011 od 16:00 hod. Cyklotoulky uvidíte na TV Barrandov od července 2011 každý všední den mezi 16:00 a 16:15 hod. www.cyklotoulkytv.cz

Trasa natáčení Cyklotoulek,

10,6 - zpět k Drtiči a vystoupání na Nepomuky křiž. (cyklotrasa 4223) lesní, asfalt. 13,5 - po evropském rozvodí Labe – Dunaj na Mariánskou horu polní, nezpevn. 13,7 - poutní místo Mariánská hora s kapličkami křížové cesty polní, část.zp. 16,1 - sjezd do Lanškrouna (4223), vyhlídka na Lanškrounskou kotlinu polní, asfalt. 19,0 - ze silnice k městu odbočka vpravo - areál Lanškrounské rybníky pln.asf./siln.3.tř. 20,3 - přírodním parkem po naučné stezce k Eduardovu prameni lesní, zpevn./NS 22,0 - kolem 3 rybníků k Ostrovu, lze směnit sedlo kola za sedlo koně lesní, zpevn./NS 25,5 - doleva na Rudoltice přes přejezd silnice (ÚO/LA) ke kostelu v Rudolticích vedlejší silnice 26,7 - !!! stoupání podél zelené k Zámečku (lze 2,5 km objet po silnici) lesní, nezpevn. 26,9 - torzo Nového zámku: vyhlídková věž, podzemí, přír. prolézačky polní, část.zp. 28,9 - sjezd po zelené alejí (nebo ulicemi a po silnici) na vlakové nádraží polní, část.zp. 30,0 - cíl: technická památka Krčma, patří k nejstarším hospodám Čech silnice/ulice Připravil: Mgr. Miloš Krejčí, +420 603 182 523 INFOCENTRUM Lanškroun, ul. B. Němcové 124, 563 01 Lanškroun +420 465 320 007; [email protected]

Rozhledny v okolí:

které doprovázelo 26 cyklistů v seniorském věku v rámci tradičního, již 21. Kolovadla: km povrch 0,0 - start: od renezanční radnice na náměstí J. M. Marků Lanškroun ulice 0,2 - zámek Lanškroun a městské muzeum ulice 2,7 - (cyklotrasa 4222) cyklostezka na Albrechtice, most I/43 cyklostezka 4,8 - Naučná stezka Údolí Moravské Sázavy – začátek u mostku místní, asfalt. 7,8 - relax na odpočívadle U Drtiče lesní, asfalt. 7,9 - prozkoumání prospektorské štoly (12 m) lesní, asfalt. 8,0 - rýžování českých granátů z potůčku lesní, asfalt.

Lázek - 714 m n. m., tel.: 728 636 690, Reichlova chata (1933), zděná/dřevěná, věž 17 m / 87 schodů Kozlovský vrch - 601 m n. m. , 602 144 116, Chata Maxe Švabinského, restaurace, věž 55 m, vyhlídka 33 m / 174 schodů, kovová Andrlův chlum - 559 m n. m., 465 525 270 - chata Hvězda, restaurace, věž 52 m/vyhl.35 m/183 s., kovová, 2 schodiště Suchý vrch - 995 m n. m., 603 809 418, stavba z r. 1932; občerstvení, ochoz ve výšce 25 m / 130 schodů, betonová Strážný vrch - 610 m n. m. , 461 313 502, TIC Moravská Třebová, volný vstup, rozhledna ve stylu těžní věže, 17 m/67 schodů Tyršova rozhledna (Rozálka) - 470 m n. m., 465 612 946, TIC Žamberk, tvar husitské hlásky, 20 m/ochoz 16 m, zakrytá

Tipy na nejlepší cyklovýlety v Orlickém cyklo&in-line království

CYKLOBUSY

Destinační společnost Orlické hory a Podorlicko vydala brožuru s přímo pohádkovými tipy výletů pro příznivce velkých i malých koleček v Orlických horách a Podorlicku. Brožura vyšla jako příloha regionálního Deníku (11.6.2011) a jako příloha Práva 18.6.2011. Na 25 stranách barevné brožury formátu A5 naleznete osobní pozvání od Orlické cyklo&in-line královny Renaty na nejzajímavější jednodenní i putovní cyklovýlety do Orlických hor a Podorlicka, včetně polského příhraniční s Bystřickými horami: „Spolu s lidmi, kteří tu znají každý kámen, jsme vybrali ty nejlepší trasy co do požitku z jízdy, tak i z hlediska atraktivity prostředí. Na své si přijdou sváteční i sportovní cyklisté, rodiny s dětmi, milovníci silničních, trekingových i horských kol. Provedeme vás přívětivým malebným podhůřím s rozhlednami, hrady a zámky i jádrem českých a polských hor s panenskou přírodou. Uvidíte pramen Divoké Orlice i soutok Tiché a Divoké Orlice nebo pověstná poutní místa Homoli a Neratov. Speciálně jste zváni na Královský in-line, na kvalitní cyklostezku v nádherném údolí Tiché Orlice, kterou ocení zejména inline bruslaři, rodiny s malými dětmi a vozíčkáři. Prakticky všem je dostupná i Královská hřebenová trasa, která - jak už název říká - vede po vlastním hřebeni Orlických hor s vysokohorskou vegetací a širokými rozhledy do kraje. A hlavně – k nám a u nás se vám bude dobře putovat. Po hlavním železničním koridoru jste u nás za necelé dvě hodiny z Prahy i z Brna a tady již jezdí cyklobus a na zavolání Radiobus. Můžete jet nalehko – půjčíte si zde kola i brusle, přepravíme vám zavazadla, poskytneme cykloprůvodce nebo sestavíme cyklovýlet na míru. A nepřehlédněte moje extra tipy. Co takhle uzdravit tělo i duši v perlivých tůních Zemské brány, obejmout největší strom v Česku nebo jen naslouchat pralesu Bukačka a jíst borůvky?“ Cyklobrožuru s odkazy na jízdní řády, služby, informace a zejména prolinky na podrobné mapy a GPS souřadnice tras naleznete na webu www. orlickehory-cz.info. Srdečně zveme do zatím neobjeveného Orlického cyklo&in-line království! Petra Šutová, Renata Šedová

15

Jezdí o sobotách, nedělích a svátcích, obvykle poslední víkend v květnu až poslední víkend v září. Na lince platí běžný tarif. Cena za kolo = 20,-Kč Jízdní řád 2011: Litomyšl - Ústí n.O. - Česká Třebová - Lanškroun-Výprachtice - Čenkovice - Dolní Morava (700948), ČSAD ÚO; Litomyšl 461 615 252 Zastávka (výběr) Odjezd Nást. Km Návrat Litomyšl, aut.nádr. 6:45 1 0 19:35 Ústí n.Orl., aut.nádr. 7:20 17 19 19:10 Česká Třebová,Terminál 7:40 6 31 18:50 Lanškroun, aut.nádr. 8:10 3 49 18:20 Výprachtice, Pod Převáží 8:35 63 17:50 Čenkovice, ObÚ 8:50 65 17:45 Orličky, odb.Suchý vrch 9:00 68 17:25 Králíky, aut.st. 9:25 2 80 17:00 Dolní Morava, konečná 9:40 91 16:45 Lanškroun - Litomyšl-Česká Třebová-Ústí n.Orl.-Libchavy-Žamberk -Deštné v Orl.h.-Říčky (700949), ČSAD ÚO; Lanškroun 465 324 105 Zastávka (výběr) Odjezd Nást. Km Návrat Lanškroun, aut.nádr. 7:00 3 0 19:20 Česká Třebová, Terminál 7:30 6 18 18:55 Ústí n.Orl., aut.nádr. 7:55 10 30 18:37 Letohrad, aut.nádr. 8:15 3 43 18:21 Žamberk, aut.nádr. 8:23 4 50 18:11 Pastviny, křiž.-hor.přehrada 8:41 59 18:00 České Petrovice, křiž.Adam 8:51 66 17:49 Klášterec n.Orl., Čihák 8:59 70 17:42 Bartošovice v Orl.h., ObÚ 9:11 74 17:36 Bartošovice - Neratov 9:21 81 17:26 Orlické Záhoří, u kostela 9:41 92 17:11 Deštné-Šerlich, Masaryk.ch. 10:00 101 17:00

LÉTO NA LANŠKROUNSKU

Poděkování - Rodinné centrum Dětský svět

Chtěla bych touto cestou poděkovat všem dobrovolnicím a dobrovolníkům, kteří se ve školním roce 2010/2011 zapojili do činnosti rodinného centra a přispěli tak k jeho pravidelnému fungování i k uskutečnění mnoha akcí mimo otevírací dobu (karneval, burza, sázení stromu, oslava 10 let od založení a mnohé další). Zvláštní poděkování pak patří maminkám, které pravidelně po celý rok chodily se svými dětmi do RC „otevírat“. Bez nich by rodinné centrum v Lanškrouně nemohlo fungovat. Vladislava Hanyšová

Nejen exotika - tentokrát v podání souboru Spandan z indického Ahmedábádu (oblast Gujarat) - lákala diváky na 23. ročník Čermenských slavností, jehož galaprogram proběhl v sobotu 25.6. v Dolní Čermné. Stálou jistotu znamená domácí Jitřenka i Jaro z Ústí nad Orlicí, potěšily opavské soubory Úsměv a Vrtek a program temperamentně ukončil popradský Vagonár. Lada Sitová

LÉTO, příloha LISTŮ LANŠKROUNSKA (vydává za podpory MÚ v Lanškrouně TG TISK s.r.o.)

Adresa: 5. května 1010, 563 01 Lanškroun, tel.: 465 322 270, 605 206 635, fax: 465 322 271. E-mail: [email protected]; www.listy.lanskroun.eu, www.lanskrounsko.info. Šéfredaktor Mgr. František Teichmann, redakce RNDr. Lada Sitová. Foto: archivy redakce a autorů