X"^ 'r"^. jc' Mm

.ym^^:^\^imm^/m^4ím^mm^j7m'^wm^^ ^w

X"^ 1

1

'r"^

.

jC'

Mm<.

,/&^-

07961963

i

1761

3

1

"*7H«/"V '^-44

1

^^ >i

c "^^ ;** '^

vt

i-Y^

:;v.^

i

*

^

C*.

T i*-

--y^

^^;

^f

w

-*>:.

TVsL i -: y

^

V

'

>

I'V-

"

-77 i\b7

«f*»^

^mm^^i

—

-«—r

r

r

lZT~Jín

-V*^

Z<J^

A«/

^;y>/^,^ít.í4^

-s^vfs-

l^V-

fi

p

SPCHY

SLAÍISTIKY NA EDSI V POSLEDNÍ

DOBÍ:

(1860-1872).

^ É OD

PROF.

j<.

KoTLJAREVSKEHO,

._^^.5^íS^-.

-,

V PRAZE. N A K L A

i)

V.

M

S

1*

I

H

O V A

1'

V-

1.

O V

V

M

1S71.

<^'

iiA^'

SPCHY ;

SLAVISTIKY NA RUSI V POSLEDNÍ DOBÉ (1860-1872).

Od prof. A.

Kolljarevského

Oj^ q).3.íKau^Í'

v PRAZE. Kiiihtisk;'irn;i:

.1.

Otto,

—

1874.

N;'ikl.'i
vlastním.

)

UBR4f,^,, Y

\\

^

^T\

377 fÚ7

OF

/9/

-l^^ý'

I.

Památky staroslovanského

písemnictví,

vydání

jich

uené

a

Djiny básnictví a

popisy. Palaeografické práce. Jazykozpyt.

lite-

ratury.

pise

Roku 1800 uveejnil proessor Musea království eského (sv.

„o lUpcliu slavisihy v Biishr'.

vylíil zde spisovatel

Od

A

dloužiti a doplniti se

i

tehdejší stav slovan-

proto

dležitos pro

se jimi

že

zámér

Samo sebou se rozstruným, nemohu podobn p. Lavrov-

se již

na jediný všeobecný pehled,

nuditi.

Abych

odhalují kulturní

národopisii, ftráva

Slovan.

nu-

samého ped-

nedorozumním, promluvím tom, co rozumím jménem slavistiky.

se

vyhnul

vztahují ()l)jf;m

a odbory

život slovanských

jazyka, pnmátch jítsfmnictví

se

ale

kojím se nadjí, že eští pátelé slovanštiny nebudou

naped nkolik slov o Poítám k ní všecka odvtví

které

všeslo-

mj, prouence, zajisté nemže

myslím,

cen budu pustiti se do nkterých podrobností i

let.

mnoho dležitých a pod-

pehled váženého býti

clitéje

skému obmeziti

mtu,

12

zbytený a nevhodný.

pokládati za

umí, že

pravé

lánek

téch dob minulo více než

statných výsledk v, které mají velikou védu.

—237)

krátkých, ale trefných rysech

slavistika nestála, ale dosáhla

vanskou

219

11. str.

djiny vzniku, vývoj a

ských bádání v Rusku.

Ruská

V

Lavrovský v Cáso^

P. A.

vdní,

národ,

totiž:

skoumání

a literatury, starožitnosti,

a církve, slovem souhrn všech

na minulou a nynjší

slavistiky mí»lil

})v

nám

které

djin,

pedmt,

vzdlanost a život

so í»l)infziti

ponkud na

u/ší

pedmty

koní práce

na umle

kde

kém obšírném

smyslu, pokusím se o

vykonáno

vše dležitjší, co

v

nimiž se

za

není

potebí

více

drobiti a dliti to, co je

pedmt

samé pírod? Pojímaje

v

již

meze,

ty

a úastenství filologovo,

jeho pomoci? Však

spojeno

ukáže

kdo

ale

filologické

to,

tsn

slavistiky v ta-

bych ukázal a ocenil

tomto ohledu ruskou

vdou

od

18G0.

r.

Riislé oddleni,

uenc

práce ruských

t. j.

mateského jazyka, literatury, starožitností jato do mého lánku: toto obšírné odvtví býti

pedmtem

vyplnní mé

atd.,

nebude po-

slavistiky

by zde tuze

rozpravy, což

zvláštní

v oboru jich

obtížilo

Ruského materiálu dotknu

speciální úlohy.

mže se jen

potud, pokud se on vztahuje h ostatní slovanštin.

Mezi všemi slovanskými

zemmi

Rusko nejbohatší na

jest

památhf staroslovanského jiísemnictvi : ony docházely k slovanského jihu

mnohdy

i

nmu

od nejstarších dob, ony docházejí odtud

již

as.

za našich

Tak

v ticátých

letech

Norov pi-

dležitou sbírku bulharských a srbských

vezl z Palestiny

ze

kopis, které byl Vostokov popsal poštstilo se professoru V.

J.

;

v

tyicátých pak

rji-

letech

Grigorovii zaopatiti Rusku zna-

menitou sbírku staroslovanských, jakož

i

srbských a bulhar-

ských rukopis (mezi nimi znamenité hlaholské evangelium z

hory Athos a úryvky

století).

pekladu

z

Tak archimandrita

rukopis

;

Porfyrij

mén

jevský) pivezl z jihu ne

Cyrilla Jerusalemského

Uspenský (nyní biskup ky-

dležitou zásobu slovanských

podobn ped nkolika

lety

nebožtík Hilferding za

doby svého cestování po Srbsku a Bulharsku zaopatil hatou sbírku srbských rukopis (jichžto ást se

saské veejné A.

J.

bibliotéce v

Chludova)

tak

;

si

dostala

bocí-

Petrohrad, druhá pak sbírce kupce

konen

v poslední

dob

téka v Petrohrad zakoupila sbírku rukopis

ie. V Rusku

XI

veejná

biblio-

nebožtíka Ber-

najdou a nalézají tyto ctihodné pozstatky sta-

robylosti útulek

mnohem

jistjší a dstojnjší, než v jich vlasti,

kde osud jich není dosud zabezpeen a podrobují se náhodám všelikého druhu chráDÍti.

Ale

;

ím

v

Rusku dávno bohatší

znají jich cenu a

njaká

zem

umjí

jich

na podobná ddictví

na

starobylosti, tím více leží lila

a osvojila tyto poklady

ní

mravní povinnost, aby odha-

— vd

úplným vydáním anebo

bud!

Tuto povinnost pochopili ruští uenci

védecJqjm popisem.

již

neústupn a vyplují ji svdomit a estn. Nepipomínaje dívjších všeobecn známých v minulém století a vyplují

ji

prací Kalajdovie, Vostokova

zjev v

ti

poslední

První

od

nich

z

Petrohrad („HsEtcxi"

7 II

díl), druhý

od

/ÍpeBHocTeu" (od

které

se

r.

práce

uvésti

1852 vydal v redigovaných jím

a „y^eHLixi) 3anHCKax:b"

„Il3BtcTÍflxi>"

v

musíme

Pedevším

doby.

ruských slavist^ professor Sreznvského a Bodjan-

starších

ského.

a jiných, pozastavím se toliko

vyšlo

1846

r.

II.

10

oddlení akademie nauk

díl,

v „^Teniast

pod jeho vedením, a

OómecTBt HcTopin

b-l

1846 do 1848 a pak od

nalézají

3anHC0Ki>"

„YieHLixi.

1858 až dosud),

r.

díve vydali oba

již

znaný poet památek devního a stedního

slovanského pí-

semnictví, ale nejdležitjší vydáno aneb vydává se jimi v po-

dob. Uvedeme

slední

je zejména:

„Památky hlaholského písemnictví", av mnohých ohledech, mezi jiným i pro svj

Dílo Safaíkovo

dležito

koli

obšírný

úvod, kde

písemnictví,

se

pvodu

a osudu hlaholského

nemohlo však úpln upokojiti badatele

již

proto,

i

nkteré vzory hlaholštiny bez všelikých

obsahovalo jen

žé

jedná o

lologických objasnní. Pro další úspchy slavistiky nutné bylo také vydání, které by

s

možnou

filologický jich rozbor, které

teného,

J.

text

spojovalo

by pedstavovalo obzor celého skuS takým úmyslem

])ych tak ekl, kapitálu hlaholštiny.

sestavena kniha J^ iniini

úplností co do

Sreznvského „^peonie

rjiaro.iHuecKÍe naniHT-

cpaBHHTc.jbiio CL luiMHTiiHKaMM KHpii.ijmu,Li" (v

Petrohrad

1866).

text nejen již známých, dosud nebyly známy a které jsou zde

Jest to sborník a filologický rozbor

než

i

nkterých, které

vytištny poprvé. Text hlaholských památek menšílio objemu otištn

úplné,

a

lických tení) jest

z

vtších

(tvero evangelií a

znané množství výpisk,

bylo od písmena k písmenu dle originálu. i

pehled takých

hlaholského.

cyrillských

památek,

v

knih

jiik

Krom

jen

evange-

možná

toho 'podán

kterých jest

Texty jsou srovnány, kde toho pí)t(!ba

nco

kázala,

6 s i

devními památkami hlaliolicí

skripcí.

cyiillštiny,

nkteré

vrné

cyriDskou transskripcí, jiné jen ve

i

- Co

rozlom dotýe,

se

to zde

krom

otištny

nich

z

trans-

vnjších djin

rukopisu a palaeografického popisu jeho nalézáme filologické

poznámky

K

uvedené památky.

dob

nkteré všeobecné vývody o

o jazyku a

vydání

tomuto pidán

a vlasti

(10 list)

sešit

pkn o

udlaných palaeografickych snímk. Všeobecné otázky dob, míst a píinách povstání hlaholice J. J. Sreznvský

pi

zvláštní své opatrnosti

Hanuše,

Safaíka, Miklosie a ostatních badatel,

že hlaholština jest

tak

zstavuje nerozhodnutými

starší

cyrillštiny, zdají se

penáhlenými a nucenými, jako

Nicmén

provedenými.')

pímé odpovdi na

jestli

mu

dkazy

;

již

tvrdí,

býti

práv

ostrovtipnýrai

kniha Sreznvského

a chyte

nedává

i

tyto dležité otázky slovanské filologie, to

na každý pád poskytuje k tomu nejen bohaté prostedky, než i

vbec, možno

íci, že jest to úplný sborník kriticky

oištných,

objasnných a uspoádaných materiál, bez kterého

mže toto

vbec

obejíti badatel staroslovanské starobylosti

holské otázky zvlášt. Proto tím více jest

vydáno

a proto

v tak

jest

dání tohoto

spisu,

želeti,

malém potu exemplá

nyní nepístupno jest

již

nám

se sotva

a hlaže dílo

(všech

100)

vtšin badatel. Druhé

vy-

kde by byly umístny také ty nemnohé

památky, které se staly známými teprve po jeho vydání a které ')

Na

prvéii)

rnskcii)

archiieologiokéin sjezde, který se odbýval

r.

1869

Sreznvský zajímavý tlánek o starobylosti o pomru cyrillice k blabolici. Opíraje se pedevším o palaeografická dala, myslí: 1) že hlaholice stojí k cyrillici v pomru píbuzném: jedna z nich od druhé

v Moskvé, eell p.

i

závisí, což se dokazuje totožností systému zvuku obojích totožností jich íslového poádku; 2) že nejstarší nártky <'.yrillice, srovnáme-li je s nejstarším jejich ícckým originálem, nepatí do doby IX století, jak by se mohlo zdáti, než do Vil neb VIII století, a že tedy píjvod cyrillice mnohem starší jest Cyrilla samého. lánek p. Sreznvského jest vytištn dosud jen ve vehni krátké zpráv bez všelikých podrobností a diikaz. Doufáme, že ctný uenec tento neobmešká obohatiti vdu podrobným a pesvdujícím vyložením svého zajímavého nálezu. Professor V. .1, (irigorovi, jak známo, jeden ze i

zastavalolu staršinst\a hlaholice ped cyrillici, vyslovil též v poslední dob ostrovlipnou domnnku, kterou budoucn dokázati hodlá. Ponvadž pozoruje v hlaholskýth nártcích pasigraíii, t. j. píznaky mnohých ethnograíicky rzno-

rodých živlu, myslí, že musela povstati v takém míst, kde bydlela rnzriá plemena, a za také místo |)okládá Chazarsko, t. j. Krym. Jest to sice oslrovtipná domnnka, ale až dosud pouhá domnnka! Viz jeho lánek „3a>itTKii o Co.ívhIí w írí)pryiit" (v Od«sc 1872).

—

jsou taktéž popsány a proskoumány od p. Sreznvského v „Zá-

— tvoí jednu

z

nenepatrných poteb

majíce v rukou tento

„Thesaurus criticus

piskách akademie nauk",

souvéké slavistiky:

reliquiarum literarum glagoliticarum"

mžeme

kráeti

ných otázek stických

dosud jak v rozhodování všeobec-

než

jistéji

o hlaholici, tak

urování lexikálních a

v

i

hlaholské

zvláštností

užívajíce jeho pomoci,

i

tm

památkách, a vyhnouti se

pi

recense

staroslovanských

chybám, kterých

Šafaík ve svém posledním, akoli

velmi

i

lingvi-

dopustil

se

dvtipném

spise

(Uber den Ursprung und die Heimath des Glagolitismus).

Druhé ješt

více,

dílo

Sreznvského, rovnž

p.

vytištno jest pod názvem

MaxHHKn locoBaro nncbMa,

^)

ct onHcaHÍeM'B hxI) h

Všecky tak zvané sfarosIovansJcé sté

podstat,

bez

cjiaBancKie

cl

saMtuaniaiviH

(v

nýbrž

v jihoslovan-

náeí

ských a ruských recensích, kde pod vlivem místních

mén

staroslovanština více

na-

Petrohrad 1868). památky nedošly k nám v i-

pímsk,

všelikých

dležité, ne-li

„/I,peBHÍe

Hxt DpaBouHcania h HstiKa"

oó-b ocoóeHHocTax-L

tak

ztrácela

své

Tyto se

zvláštnosti.

rzných místních náeí. Akoli po

musejí obnoviti umle, srovnáváním památek

recensí

a odstranním zvláštností

výsled-

mžeme

cích Vostokova

rysech a ústrojí

míti dosti uritý pojem o základných

staroslovanštiny,

pece

pokládati

nelze

vc

ukonenou a zcela rozhodnutou. Výskumy Vostokova nepotebují promn, ale potebují, by se doplovaly. Mimo

tuto za sice

védu velmi dležito

to pro

byla ta místná

ských

ím

V

se rozhodlo,

náeí krom nám známých

zejména

v jaké

valo?

by

jest,

míe

lišila

jaká zejména

ruskýcli a srb-

ona od sebe V kde které pano-

se

které z nich

bylo

dležito pro jazyk

Ohjeviv nkolik dležitých nových památek

semní?

vanštiny jihozápadních vydati je úplné a

recensí

pro. Sreznvský

pi tom znova

staroslo-

odhodlal

vydati dle rukopisu

pí-

i

se

všecko

podobné, co bylo dosud vydáno (vyjma „Codex Suprasliensis", z

otištny jen

kterého jsou

téhož

druhu,

^)

|iíhinen

které

Voni:\u(\i

jusových

«,

byly

l,

z

ostatních

památek

dosud málo známé a které co

x^lil.^(llí /,ii.''iiiilv()ii Uplito rctcnsí jcsl prolo lyio jumiaiKy iwij^ývnjí ^c jij«ovýiiii.

7.i'ikl;Mltií.

u

úryvky), a

do

n/iviiir'

objemu svého jsou

každé památky, který jest otištn nalézá

znané

uvésti

obšírné,

palaeograficky

jazykové a pravopisné.

poznamenány jsou

a

popisuje

textu

palaeografickou vrností,

s

obšírném úvodn zvláštní lánek, kde

s£ v

O

výpisky.

památka

se

zvláštnosti

její

Takto vydáno a proskoumáno

33

jest

mnohé docela neznámé, ostatní pak, jako na p. Boloský žaltá - byly známy nedostaten aneb málo. Všeobecné vývody, k jakým památek,

pišel jsou

kterých, jak jsme výše

z

Sreznvský na konci svých grammatických rozbor,

p.

následující: Ij

nkterých

slov a jich

pravopisem,

i

pokládá za istou, a

více, v

rovnž

mén

užíváním

i

jazyk jusových slovan-

i

té staroslovanštiny,

která se

tchto památkách

jejíž hlavní rysy v

tak, jako v

druhých

výslovností,

i

promn, písmo

ských památek rozeznává se od

opakují

podotkli, byly

se

památkách ruského písma — v jednch

pravideln; 2) v tchto památkách

ne-

jsou odchylky od istého slovanského jazyka tak jednotvárné,

mohly

aby všechny

pokládány

býti

n

náeí; naopak na

a téhož

za

zvláštnosti

se

pohlížeti

musí

jednoho

co na po-

ukázky nkolika rozliných náeí, následkem ehož rozliné, jedny druhým

opané

zvláštnosti

nalézají

se netoliko

liných rukopisech jedné a téže památky, než ástech jednoho a téhož rukopisu. Jaká ješt nelze v jich

urit

potu

vensJíé.'^)

se

Jak

odpovdíti

mžeme

náeí

nacházelo

památky

;

samy,

v rozliných

i

to byla

náeí, na

se jen

domnívati, že

tak

i

zkoumání

188), pedkládají bohatou sbírku materiálu

vací mluvnici

slovanských

náeí,

i

jazykových

spisu

prof.

Práv

Sreznvského

proto

jedním

pro srovná-

djiny jeho u rzných

nelze z

i

úvod

vyjasnní základních

pro

vlastností staroslovanštiny a pro vnjší

slovanských národ.

to

bulharské a moravsho-slo-

a pravopisních zvláštností památek tchto, vyložené v (str.

v roz-

nám nepojmenovati

nejznamenitjších

zjev

') Pro rozhodnuli olíízky o níjrodiiosli slaroslovnnskélio j;izykii (církevního) nebude bez význnniu doinnnka, kterou vyslovil prof. Liímniiský ve svém lánku „Iliioptuionni.iH uonpocb" (VKyp. Miih. Ilap. lip. íSiy.L No. 1). Kuský urner Icnlo kloní se k myšlence, že jíizyk teiilo jest uiiile ulvoien. Tnkýni skuten slal se postupem asu, ale prvotné musel býti jazykem živým, národním; a proto otázka o národnosti istého staroslovanskóbo jazyka, jatjka sv. Cyrilla a iMclhodje. zstane ve své .síle.

—

9

souvké slavistiky: ont poprvé poskytuje možnost písného ueného zkoumání pedmtu, o kterém dosud panují dosti koh'saYá pontí, jakož i možnost písného ocenní náhled, které byly bez dostatených

náhledy,

slavista

se

sob

v

nmu

spsobu uenou chrestomathii

svého

rých památek:

zde najde on nemálo

ze

kové je na p.

ruské recense)

známé

pi

slovo

obsta-

nových plod, které,

i

jsouce zde poprvé vydány, jeví se jako velmi dležité

jazyka (staroslovanského

i

naMaTiniKii pyccKaro niicBMa h íi3BiKa"

Petrohrad 1866); zvlášt pílohy (TIpímo^eHm) k

sahují

aneb

starobulharský

S celou pozorností pozastaví

Sreznvského „^peBHie

spise p.

jazyk

staroslovanština je

že

staroslovinský.

(v

dkaz pijaty, jako jsou na píklad

do obsahu, ta-

co

i

co do

i

„bohái a Lazarovi", které

o

pedstavuje živý obraz ze života bohatého Slovana.

Nemén

dležité

doplk

množství

uvedeným

k výše

pracím professora Sreznvského najdeme v jeho spise ili lépe

eeno

sborníku

názvem

lánk,

rozmanitých

JiajiOHSBtcTHHxt h

„CBt/^tHia h aaMtxKii o

naaiaxHnKaxt"

(v

který byl vydán

i

historicko-literarními

jen rozpravy a úryvky

objasnními,

XI

st.,

k

riiiiiž

KoHCxauTiiiia

r.j,

vnávacím

8

jsou

podány

d-

slovanské literatury, t.j.klX

mezi jinými pináleží

„llaiiiicanie o

upaBtu Btpt

imc. ^o SG2 i", „Iloyienie enircKoiia K.iuMenxa"

«PH.ioco«i»a,

(885—916

filologickými

s

a filologickém ohledu jsou ty

dob

památky, které patí kprvé

jiných

o

staroslo-

Obzvlášt zajímavé a

dležitjší.

v historickém, literárním

ležité

neiisBtcTHLix-B

Petrohrad 1867). Nkteré památky

vanského písemnictví vydány jsou zde úpln

pod

dle rukopisu

latinským

cyrillského XII

fryzinským

st.

rukopisem,

spsobcm „IIoxBa.ia

sroTíjia^K.

KHpHJi;iy, yiiixciK) CVioBiiHCKowy, einicK. ICjiiiMOiiTa", „IIpo.xor-L Oo.irapf-Kuro

napi CiiMeojia

'

f;o*y", „C.ioijo íoaiijia

Již

vuje

Pi

(ped

i)2H

Cíduhwov/a^

r.j,

znamenitého

své svdoniitosti

proí'.

.1.

a dkladnosti

ustavinýcli bádání, aby

iCoiifTnirniny «mijio-

díistí)jnr!

sbornika

nemohl :

st.

atd.

M. Bodjanský

Svjatoslavova

jen tak ledabylo a jychlc ho ukoniti let

ci;.

dle 1'ilkopisu XII

dávno jest známo, že

vydání

„(;.i}:KÚ:i

z

pif)r:iv.

\{)1',\.

podniknouti díla

potebí bylo skoio 25

vykonal tento vážný pod-

10

emž

nik^ který, o

pochybovati nelze, obohatí slovanskou

vdu

grammatickými a

lexi-

nejen novými literárními

kálními

i

(jak jsme

Brzo

poklady.

daty, ale

sami

na svtlo první dva

vydavatele) vyjdou

které obsahují

díly,

Za nimi má následovati uené pojednání

text.

ped

památce této

o

Nemaje

v ohledu historicko-literárním a filologickém.

ješt

samého

od

slyšeli

v

vyjitím tohoto znamenitého díla pedstihovati úsu-

uenc o nm,

dek

nemohu pece toho pominouti mlením, proto tch nkolika vzor, které laskavostí vydavatele, mého

že z

mn

starého universitního professora, byl jsem toho

mže

pesvdení,

uené

že to

ckými a latinskými

sborníku

doplniti

z r.

1073,

úsilí;

z

ostatních podobných

základní

text.

Mluv

bezdky pipomínám

ne totožný) sborník zr. 1076(r),

(ale

emnohdy

ne samoten, než zárove

i

uvedeny jsou všechny varianty, které mohou bud

ním

si,

rukopis objasniti

druhý podobný

že

chová

se

— jak

se

vic již

sv.

Vytištny jsou

prvouitel slovanských

i

Krom

na polo-

(v „HTeHÍíix'i>

již

b-l

pochvalné

ei

vydavatel

OCmccTiít HcTopin h /^peBiiocTeíi i

prologové

životy,

mnoha rukopis, které byl neúnavn odevšad sebral. Rznost v rukopisech pohnula atd. dle

vydavatele, že každý z nich zvlášt vytiskl následovati

a Methodje.

Cyrilla

MocKOBCKOM-B YHUBepcHTeTt") pannonské

slouený, jehož

text

žadavky historikv. prof.

—

vykonal, vydání všech památek, které se týkají života

a innosti

p.

Bodjanský podnikl,

v cis.

dovídám

pipravuje se k vydání zkušenou rukou A. F. Bykova. prof.

s

Svjatoslavové

o

který

veejné bibliotéce v Petrohrad, taktéž Svjatoslavova sborníka

vydán

text slovanský

:

originály, jichžto vyhledávání stálo

mnoholetých, obtížných

aneb

se

vyplnny všecky požadavky

filologické a palaeografické kritiky

od písmena k písmenu

jest

bude také vydání, kterému

zde vzaty do úvahy a

i

poštstilo se vidti, na-

Ostromírovo evangelium Vostokova. Jak

rovnati toliko

tam, tak

npii

úmyslu

;

ke konci pak bude

úelem bude

uspokojiti

Tmito vydáními neobmezují

po-

se však práce

Bodjanského v oboru staroslovanského písemnictví: známo

jest mi, že pipravil,

mnohá

jiná díla

/

ano

i

vytiskl,

a

ješt na svtlo nevydal,

tohoto oboru slovanské literatury;

ml jsem

—

11

píležitos použiti od

nho

vydaného, a to

již

dávno vydaného,

rozsáhlého díla „Sestodneva Jana exarcha bulharského", který jest

vytištn od písmena k písmenu, od stránky ke stránce,

ádku Pro toto od

to vc

k

ádku

dle

a jiná podobná vydání

vydavatelova, ale já jsem

proto, bych ukázal, jak slovanská,"*) s

známého srbského rukopisu

abych

ve

— nevyšla ješt si

jest p.

jménu všech slavist

uctivou prosbou, by neskrýval déle tchto

K djinám lánek ruského

1263.

na svtlo,

dovolil o nich

mnoho povinna

z r.

upomenouti

Bodjanskému obrátil se

poklad

vda

nmu

k

v tajnosti.

staroslovanského písemnictví vztahuje se též bibliografa, nebožtíka

V. M. Undolského „OS-b

OTKpHTÍH H ns^aniii xBopemfi K.TiHMeHTa, enncKOiia CnOBeHCKaro" [„Bect^Li Bi.

06m,ecTBt jnoóHxe.ien Poccíhckoh cjiOBecHocTH

k. I"] (v

Moskv

1867,

Známo jest, že Undolský odkryl a pipravil k vydání nemalý poet plod ueníka sv. Cyrilla a MethoKlimenta. Pipomenutý lánek jest takoka zpráva dje str.

31—38).

—

tom vydání, ku kterému bohužel nedošlo; nehledíce na to, že byl již velmi dávno tento lánek napsán, neztratil pece o

dosud dležitosti pro semnictvím, a

mže

ty,

kteí

se obírají

staroslovanským

pí-

sloužiti co spolehlivé vodidlo bibliografické

budoucímu vydavateli dl Klimentových.

Nebude zde od vice

místa, pipomeneme-li, že

byla ta polo-

supraslského rukopisu, která se pokládala již za

opt

cenou,

nalezena od

p.

téce

hrabat Zamojských.

žito,

že se nyní naskytuje

vydání Miklosiové, který

Paploského ve Varšav,

ztra-

v biblio-

Toto odkrytí jest zvlášt tím dle-

možnos

neml

v

napraviti nedopatení

pi

lukou originálu této ásti,

nýbrž ne všude správný pepis nebožtíka Kopitara.

Nedávno zemelému K. dležité

jedné

J.

Nvostrujcvu

náleží

památky staroslovauskélio písemnictví,

vydání totiž

práv o dílc< li »vého le od toho, ziisliihoviipljtiiily |)ro tíloviiri.skii lení iwi iiniveisil ín-li takého uznání inno.sf ninže, klerý byl rtvrt století diistojnýin zsliiprein slovaniké vé
i)cz

Ziriiniijc

srdeného hoe

8C

—

;

:

m»iffs.i

12 „CKa3aHÍH

IIiiiiojiHTa

XII — XIII

rukopisu

dle

k ruské

o XpiiCTOcfe

o aHTHxpHCTt" (v

Moskv

1869)

Akoliv rukopis tento pináleží

st.

jDeklad, dle náhledu vydavatelova, po-

recensi, však

Obšírný úvod

od Jihoslovan.

chází

II

rozjímá, o

historickém

významu památky této a o jejím osudu, o filologické a církevn- historické dležitosti slovanského pekladu (zejména pro

pomr

k náhledm ruských starovrc). Samý

text byl vy-

pi emž mnohá

místa origi-

dán zárove

s

eckým

textem,

opravena byla pomocí slovanského pekladu;

nálu

poznámky objasují

obšírné filologické

konen

zvláštnosti slovanského

Ne všude stejn uspokojí toto vydání slovanského filologa, co se dotýe filologické kritiky textu, ale ono zstane pro nj dležitým i pro vážnost a rozšíenost tohoto díla v djinách slovanského písemnictví, pro pesné podání rukopisního textu a pro mnohá svá objasnní.^) textu.

Oddlení apokryfické jak v Rusku tak a

u jižních Slovan, dostalo

vrného vydavatele

HHKH oTpeyenHOH 2

i

díly).

jících již

v

osob

prof. N. S.

v

jiHTepaxypLi",

tak rozšíena se

pracovitého

Tichonravova

Petrohrad a v

(„IlaMJiT-

Moskv

1863,

Vydavatel vynechal pro tentokrát srovnání naskytu-

se

eckých originál

se slovanskými

peklady, protože

dávno pipravuje pojednání o apokryfické literatue, kde

zajisté najde své místo

vydal pak

p.

literatury, která je

nkteré

i

toto nutné srovnání. P. Tichonravov

i

jiné dležité slovanské památky, jako

„C.ioisa, naiipaB.ieiiHHa npoTíiBi)

(v jeho

asopise

bohužel pestal

ocxaTKOBi. cjiaBancKaro HSLPiccxBa"

pyccKo

„JItToniicH

vycházeti).

na

niiTepaTypLi h ^peBHocTii", který

Slovanské lánky, kterými se do-

plovaly peložené chronografy, lánky, které mají tak velkou cenu pro djiny jižních Slovan ")

Zde

si

(iovolíin

nel)ožlík Nevostrnjev,

„O

iiepOBo^^^t

poukázati

ohledn

textu

sebral a vydal prof,

Ond.

jedno díiležilé odkrytí, které uinil Ostromífova evangelia (viz lánek jeho

na

na o.iaBíiiiCKi ii3biKT>" v „KiipH.Ti.io-Meeo/^i(v .Moskv 1865). Dokázav, že nejstarší slovanský text pekladu Nového zákona chová se v rukopisech nedlních evangelií (ft7r(j«.
OBaiiro.iiH

CCopmiKt"

podob. Nvostrujev srovnal

ty ony texty s rukopisem Ostromírovýin. naže poslední následuje tetram, t. j. neobsahuje v sob nejstaršího piekladu TyrilloNa v jeho nedolknulé podolie. nož prrkliid 'ýi oprarmý, t. j. pozdjší

šel,

i

i

13

Popov

rukopis

nejlepšícli

dle

(«H36ophhki> cjaBaHCKnxT>

CKnxí. coíHHeHin n cTaien, BHeceHHiixt bi>

V

Moskv

xpoHorpa^H pyccKon pe;3;aKii,iii")

Archaeografická kommisse podnikla vydání

1869.

r.

zvaných vtších život svatých

tak

a dovedla

XVI

sborník

dický

hatstvím obsahu

který

století,

metropolity Makaria

pedí svým objemem

i

sob

i

celé

repertorium

staroslovanského písemnictví, proto jest tedy

a dležitý

spokojen

i

pro slavistu,

se

spsobem

k památce

i

a

tento poslední

nemže

zajímavý býti všude

ponvadž vydavatelé z úcty k pracím Makariovým udrželi všude i jeho ne-

pomry

volné,

bo-

i

znamenitá „Specula" Vincence Boveského

i

(Vincentius Bellovacensis), obsahuje v

dl

—

ohromný ruský encyklope-

vydati 3 díly. Tento

již

pyc-

ii

vydání,

vynucené

Na každý

nedostatky.

archaeografická kommisse pivede

ke

konci

pád,

tento

jestli

ohromný

podnik, obohatí se slavistika takým Thesaurem, ke kterému se

vždy bude utíkati o zprávy,

Konen nemžeme

jenou.

i

málo kdy zstane

opominouti toho, bychom nepipo-

menuli díla „IIcTopn^ecKan xpiiCTOMaxia BHe-pyccKaro

a vydal v

Moskv

n,epKOBHO-c."iaBflHCKaro

professor

sestavil

1861. Obsahuje v

r.

která jest otištna

mavými

kterou

h.3i,ikob'l'',

pímo a

literárními

neuspoko-

z

F. J. Buslajev

sob nemálo

rukopisu a opatena

filologickými

;ípe-

ii

nové látky, velmi

zají-

Pro žáky jest

výklady.

kniha tato tuze vážná, za to však tím astéji utíkati se k

budou uenci,

filologové

ní

a literární historikové, jimž pro bo-

hatství látky jest nenahraditelnou.

Ke všemu tomu, ješt pipojiti, Y ruské

vd

že,

co jsme

co se

takých

dél,

jsou pipravena k vydání

aby na svtlo

vyšla.

zde byli podotkli, zbývá

týe vydání památek, a ekají jen

pipravil k vydání staroslovanský

nálem

;

stává nemálo

která se již vydávají aneb dávno již

Tak archimandrita

Cernorizce dle rukopisu

nám

XI

prof. V. J. ÍJrigorovi

na píznivé pomry, Amfilochij již dávno

])eklad pandektíi Antiocha

století

zárove

i)ipravuje

s

eckým

origi-

vydání evangelia

sv.

Lukáše dle svého znamenitého hlaholského, athoského ruko-

XI stol. s filologickými výklady a rozj)ravou o vanském písemnictví; p. V(índt i)alaeogiafi( ky pipravil pisu z

slo-

text

14

známého Asscmanova, liaki vuje

;

druhý syn

k vydání

rukopis; A. kladu (XI

Sreznvskóho, V.

prof.

Budilovi tiskne

eí ehoe

stol.)

úplný text

mnohých známého pe-

K

obohacení sta-

již

Nazianského

roslovanského písemnictví musíme

též

atd.

Sreznvský

p.

ckými výklady a studiemi BocTOKOBa"

(v

Petrohrad

knize

v

nej-

historicko-íilologiiiaCjno/^cHiH

„4>Hjioji()rHueeKÍH

Musíme zde

1865).

r.

nové

i

Václava, kterou

sv.

zajímavými

opatil

i

dle

pipoísti

správnjší vydání známé legendy o smrti vydal

vydal

Sreznvský, pipra-

J.

peklad žaltáe

staroslovanský

S.

správn

evangelia, který ne zcela

svoje

vysloviti

prvním

politování nad tím, že vydavatel této

legendy

„Fontes rerum

Kolá, nepoužil vydání

p.

bohemicarum",

Sreznvského, neb tím by

než byl by ušel

Co

více

kterých se dopustil.

zapoetí díla a provedení samého vydávání

mžeme

pipomenouti, že ruská slavistika vždy více

osvojuje

obyejn

se

])ísmeno

za

se

byl nejen oblehil svoji práci,

si

nkterým chybám,

i

díle

se dotyce

památek, a

J.

p.

v

si

metodu

kriticko-palacofiraftchoii

památka

:

vydává dle nejstaršího a nejsprávnjšího textu,

písmenem,

znanjší

varianty,

rukopis

pak

ostatních

z

pomocí (pi

jichžto

uvádjí

tení vydavate-

lov) kriticky se opravují chyby aneb písaské omyly textu,

Rozumí

který byl za základ položen.

se,

že tento

spsob

vy-

dávání památek jest nejlepší, neb zachovávaje pravidla lologické kritiky

a palaeograíie,

jak poteby filolog, tak

i

spsob

stejn uspokojuje

tento

poteby historik národního

života,

on hledí navrátiti památku k tomu tení, jaké bylo

pvodn,

nedotýkaje

které

se

však,

neruše

podstaty jeho,

té

zachoval až na naše asy, tak že jektur a oprav vydavatelových

a chybná konjektura

mže

i

text

býti

pi úplném

ve

nezdaru kon-

neztrácí svého

lehce

se

významu,

nahrazena jinou, a

to

zdailejší.

Kdo p.

ml

Gennadi,

píležitost, seznámiti se s knihou, kterou vydal

„.iHToparypíi

pyccKo

ten zajisté zpozoroval, že kfjcli

rulcopisú

ruských

byl

uenc.

od

uený

dávna

Tot jest

ÓHÓjiiorpa^in"

i

(v

Moskv

1858),

popis staroslovanských a nis-

pedmtem zcela

zvláštní

pozornosti

pochopitelno, neb

ím

bo-

15 hatjší jest zemé rukopisným ddictvím starobylosti, tím vtší

vdy

innost

na toto pole musí býti obrácena,

jen

došla-li

k jasnému pontí svých úloh, nutnosti a potebnosti.

Do

objevení

znamenitého díla

se

pyKonHce

pýccKiixi. H cioBeHCKHx-B

trohrad 1842 v inventární

spsob

první vzor

ueného

rik

v ruské

4**)

potebné, a proto

se

„OniicaHíe

Myseyina" (v Pe-

panoval jen ukazovací ili

popisováni rukopis

— palaeograf.

a filolog

PyMífflii,oBci:aro

vd

popisu, který

Vostokova

ml

teprv Vostokov podal

;

na zeteli poteby

histo-

Oba spsoby jsou ostatn stejn

oba dosud udržely. Nejdležitjším

zje-

vem v oboru rukopisné slovanské bibliografie poslední doby musíme nazvati dílo „Onncanie ciaBancKiixi. pyKonnce Mockobckoh. cHHo;ía.iBHo ónó.iioTeKH", které

zapoal

prof. Gorskij s

Nvostru-

sám Névostrujev až do své 5 rozsáhlých díl (1855 1871).

jevým, a v kterém pokraoval smrti (t 1872). Dosud vyšlo

První

díl

obsahuje slovanské rukopisy

písma, druhý

spisy

a pátý

konené

nejen

popis

rukopis,

—

knihy bohoslužebné.

ale

tak

-

—

tetí

písmo,

bohoslovecké Dílo

toto jest

nejrozmanitjších

sbírka

i

pedmtu; uení

o jich

sv.

— rozliné

mravouné, tvrtý

spisy dogmatické a

a pojednání

sv^

výkladné aneb výklady na

knihy

zvané

—

spisovatelé

tito

studií

hledli

pedejíti všecky dležitjší otázky historické, literární, archaeologické a filologické,

i

vyplnili to s

neobyejnou svdomitostí.

Proto budou se uenci utíkati k této knize

úelu, by co

se totiž

k sborníku

seznámili

s

i

vedle speciálního

rukopisy synodální biblioték}',

všemožných zpráv,

poznámek

a.

nových

dát

z

oboru staroslovanské starobylosti, která jsou zde spracována

s

dkladností a bedlivostí bývalých l^enediktin.

zornosti bylo v popise

kopis, zili

t. j.

ale

filologické stránce ru-

na výpis nkterých pozoruhodných granimatických za to

— jaká

bohatství novýcli slov a

hojnost

si

v

Icxikálném

názv pedkládá

lexikografú a arcbaeologovi, o tom prohlédne-li

po-

na charakteristiku jazykovou, neb vydavatelé obme-

se pouze

forem;

tomto vnováno

Nejmén

muže

ohlede, jaké

jich dílo slavistovi se

každý pesvditi,

„Lexicon palaeoslovenicuni" Miklosie.

známo, že Névostrujev zstavil

noniJÍlo

—

pipraveného

Nám

jost

matci-iálu

16

k dalšímu pokraování v popise synodálních rukopis (poslední 2

pracoval

léta

nemžeme zárove

zde

pání

své

do rukou tak

šený, též

aby ten materiál a

utajiti,

s

svdomitý a proniknutý

pesvdením

jiného

J.

rázu jest bibliografické dílo

a zkuo velké

Nvostrujev. Po-

zeme-

taktéž již

Neúnavnými pracemi a pi nedostatcích

lého V. M. Undolského.

uenec

všelikého druhu

ním

— do-

uený

muže, který by byl též tak

dležitosti díla toho, jako byl nebožtík K.

nkud

a proto

historickýcli),

pokraování celého dležitého podniku toho

i

stalo se

rukopis

popise

o

tento sestavil bohatou (1348 rukopis)

rukopisnou sbírku, která po smrti jeho se dostala Moskevské-

mu Rumjancovskému veejnému

museu.

ského

bibliografického

našla

první

se

a toto

Ilumjancovského musea, nákresu

nyní

vydal

dílo

s

dodatkem

vlastního, velmi

uený

byl

pedevším

dkladný

literatury byzantinské

i

pomcek. Stopy toho vidíme

písn

(v

dležitého

potu

Moskv

1870).

a bibliograf

bibliograf,

rozsáhlými známostmi nejen slovansko-ruských ruko-

s

pis, než

v

se-

jich

v plném

„CnaBHHO-pyccKia pyKonucii B. M. yn/íOjiBCKaro"

Undolský

této

kustos rukopis

Viktorov,

p.

rukopis Undolského

sbírky

popisu

rukopis), který byl sám Undolský

sbírky (popsáno 579 stavil,

polovice

Mezi papíry Undol-

bibliografickém

i

evropských bibliografických

vykonán

v jeho popisu, který je

smru; ovšem

jsou zde výskumy a bá-

dání o nkterých literárních a historických otázkách, jsou zde

dležité palaeografické poznámky, jsou zde mýcli i

rukopis, ale ty

nahodile:

i

výatky

i

ony jsou velmi struné a

bibliograf tento pozastavoval se

ze sa-

pi tom

podrobnji

toliko

nad tím, co ho samého zajímalo, ostatní pak popisoval vždy

vrn,

avšak velmi krátce.

dolského, jakož

i

V

bibliografickém

ohledu dílo Un-

všecka jeho díla vyznamenávají se vzornou

správností, kterou ocení každý jen tehdy, když dle

kynutí bude v samých rukopisech Objeví vší se nedávno

pova

dílo

samostatná initi bádání. professora

Ond.

„Ormcanie pyKoiiiico CmúmoTeKii Kjm\íí X.iy/^oBa"

1872), pozoruhodné žitost,

rozsáhlé

a

konen

pro své

pro svou

tchto po-

skvostné vydání a

(v

Nik. Po-

Moskv

uenou dle-

vzácnost v obecenstvu

(vytištno

;

17

100 exemplá, které

toliko

spsob

popis na

do

inventárního

prodeje ani nepišly,)

výboru.

jsou popsány krátce, dležitjší pak, které

anebo

nové

rukopisy

lepší

drobn popsány s výtahem

známých památek, jsou po-

již

všeho pozoruhodného asto in extenso,

text, které jgou kriticky vydány

slovanského

srovnáním

se

eckými

s

najde

písemnictví

s

(dle rukopisu

Klimentem,

sepsané

„AnoKpn^HiecKoe

XIV

opraveným tením v po-

uenec

velmi dležit pro djiny

eoMH

(dle ruk.

dova,

XIV

jak jsme

znám

„Ciobo loanny KpecTHTe.Tio", (ruk.

Bohumilu

mnoho

a

stol.)

psány

podrobné.

žitost

dstojn

V

jiných.

chová

bibliotéce Chlu-

mnoho

Rumjancovské

a

zde všecky

pro

svou

tohoto

spisovatele

vydaných

pozoruje

jeden

se

toto

text,

vynahrazuje které

v

slovanské literatury, ale

Uvedeme

nyní

rukopis.

Nemalé

i

i

nkteré

i

ve

spisu

ueného

podstatný

nedostatek

samu jiné,

zpomenutém sborníku

obohacují

iiHMHTHHKax7>" jakož

Í

h

historii

náeí.

bibliografické

popisy

slovanských

.la.MtTKii

velmi

HtKOTopbixi cjiaHHiicKMXTí pyK«>nH<(;f, xpaiiHU^MxcH

v

text

jeho výše

o Majioii:

V .,Zápiskách

taktéž

vrné

slovanských

historii

menší

nejen

pro. Sreznvským

„(JBt;ítniii

výtahy;

lexikální

rukopisných

jest

Lamanský vydal

na

stránku

velkým množstvím

se

mnohém

množství

proskoumáno a popsáno

prof. V. J.

jazykovou,

charakteristiku

lieH.iiitcTHijx-b

dle-

do bo-

a to ten, že málo obracel pozornost na filologickou

všecko

po-

co

synodální

slovanského materiálu, ovšem že

ale

srb-

adí k bibliografickým spism Vostokova Ovšem že bibliotéka Chludova nemže se

bibliotéce

na

jest

se

hatství

díla,

kte-

stol.),

peklade a

dosti

se

Popis prof. O. N. Popova

Névostrujeva.

vyrovnati

stol.)

„AnoRpn^niecKoe eBanrenie

;

bulharských rukopis, které jsou

a

XIV

XIV

v slovanském

výše podotkli,

ských

a

„CwIobo KoHCTaHiíma

npopoKa Hcam" (ruk.

rýžto rukopis nebyl dosud

staro-

dležitého

dosti

Veliským

biskupem

Bu^i^tme

;

V ohledu

originály.

zde

stol.)

bohatý sborník

i

a zajímavého, poukážeme na píklad na ^BJioco^a"

vážné

památky

obsahují

tak že k popisu rukopis se zde pidružuje

známkách a

mén

Rukopisy

jest

akademie nauk"

zajímavé

h ;

„OnHcanie

B'i. li-lí.irjia/^t,

IJarpcli

18 H BtHt" (v

cena

Petrohrad 1864), kde

jest zvláštní pozornost obrá-

na charakteristiku jazykovou a na výtahy historicko-

i

materiál;

filologických

p.

Dmitrijev-Petkovic

krátký

vydal

na

hoe

pehled slovanských rukopis, které

se chovají

„Oóo3ptHÍe AeoHCKHx-B /^peBHocTe"

Petrohrad 1865); A.

Bykov

tiskne stále v „OT^ieiaxi) IIivinepaTopcKOH UyóJiimHO

nedávno

F.

óhójiío-

rukopis, které se dostaly této bibliotéce; tak

popisy

leKii"

(v

Athos,

on tamtéž podrobný a velmi dležitý popis

otiskl

ji-

hoslovanských rukopis, které byl bibliotéce daroval nebožtík A. F. Hilferding,

palaeografickými poznámkami

zajímavými

s

Konen

a historicko-filologickými výtahy.

museum

Vilenské veejné

vydalo

r.

mu

rukopis pergamenových, které

pipomeneme,

1870 prvou

ás

jsou to

náležejí;

že

popis vtším

dílem rukopisy bohoslužebné, staroslovanské a ruské diplomy

Mnoho

místní západní recense. co

týe uvádní

se

krom

toho,

v poslední

A. F.

vykonáno ruskou vdou,

známost jejich rukopisných poklad;

v

co jsme již

dob

jest již

uvedli,

byli

Bykov poal

známo

tisknouti

jest

nám,

svj popis

že slo-

Tansko-ruských rukopis v, které náležejí císaské veejné kni-

hovn v Petrohrad a Pogodinské, která jest s onou spojena. Mli jsme píležitost vidti nkolik vytištných list tohoto velmi

vdy

dležitého

a klassicky

vykonaného

díla,

a v zájmech

vyslovujeme pání, aby ono co nejdíve vyšlo na svtlo.

Popis tento poíná velmi zajímavým oddlením starého písemnictví a sice

smsí,

t. j.

rozliných spis, které byly

sborníky

tak ochotn spojovány v slovansko-ruské minulosti; z každého

rukopisu jest

znam též

vytaženo

v historickém,

známo,

jest

rukopis, které byl

svdomit

rýžto

spis

Mnoho, pisné

že

všecko,

literárním otec

mže

co

a

Arsenij

míti

Tak-

k vydání

popis

se chovají v Trojické Sergijevské

vyhotovil jeden

z

bohužel pro nedostatek

pravím,

l)ibliograíie,

jest ale

již

Lave, který

tamjších knží, v oboru

privátních osob zstávají

mnohé bohaté rukopisné

skoro neznámy

vyjíti.

ruko-

ruské

nemálo, ne-li více ješt, zbývá

konati; nemluvím již o tom, že

kte-

ale

prostedk nemže

vykonáno

vý-

ohledu.

filologickém

pipravil

njaký

(mezi jiným

jí

vy-

sbírky i

také

:

19

hrabte A. Uvarova, která jest jen z polopopisu P. M. Strojeva). Neznámé aneb jen málo

sbírky, jaká jest

známa z známé zstávají i knihovny mnohých spolkových ústav, jako ku p. bohaté rukopisné sbírky akademie nauk, Moskevské vice

synodální knhtiskárny

duchovní akademie

Moskevské, Kyjevské a Petrohradské

;

bohatá knihovna Kazanské duchovní aka-

;

demie není taktéž dostaten známa^ a rukopisná bibliotéka

Moskevské spolenosti

Josefo- Volokolamského

dostala bibliotéka

mén mže

známa. Jak vidíme, zbývá

bázn

bez

nedostatku

sil,

nemže

u

ní

se

ješt

bohatá že, ale ona

soud

neb

;

které

kláštera, jest

vd ješt

hledti do budoucnosti

a pítomnosti

losti

pátel duchovní osvty, do

býti nedostatku

dle

minu-

soucitu

které jsou hotovy vnovati se služb

ani

její.

Základem slovanské palaeografie musí býti palaeogafie ecká, zejména byzantinsM, ponvadž pomr slovanských pí-

smen k eckým tvoí první základní otázku

vda

ská dílo

vykonala

ecké

v

vdy. Evroppozoruhodn málo

palaeografii

této

Montfauconovo zstává dosud jediným a nedá se žádným

druhým zamniti. Jsou ovšem nkterá soukromá zajímavý spis:

Romae, 1735,"

„Placentini jest

i

bádání, jest

Epitome graecae Palaeographiae.

nový nevelký pokus Wattenbachv „An-

leitung zur griechischen Palaeographie"

ale pro slavistu

;

aspo

nejsou ona dležitá.

Mezeru tuto ve

ruským ných

uencm,

prací.

vd

vyplniti

souzeno

jest,

a jsou již povšimnutí hodné

Taková

jest

jak se zdá,

poátky podob-

na p. palaeografická sbírka

rukopis eckých, která zajímá

snímk

polovici knihy, kterou byl biskup

Savva vydal pod názvem „Speciraina palaeographica", takové jest velkolepé vydání fotografických

snímk

z

miniatur eckých

rukopis, které podniklo moskevské Rumjancovské (1862 jest

i

— 1865)

a kterého

vyšly

práce archimandrity

dosud 3 díly;

Aniíilochia,

píle

ješt nevyšlo,

sbratelovy k

význam mají

dílu,

konen

pozoruhodná pro svou

bohatost sebraného materiálu a pro samý dílo toto

taká

museum

ale nestalo se to

výbor

její.

Ovšem

snad pro nedostatek

nébrž pro nedostatek prostedk. .Jaký

tyto práce pro slavistu

— lehce jest pochopitelno,

20 neb pomocí ecké palaeograíie se musejí mnohé

p. otázka

otázky rozhodnouti; jako na

ských

pvodu

otázka o

písmen,

o

její

dležité

starobylosti cyrill-

slovanských písmen na nej-

hmotných památkách, o kterých se nkteí domnívají, byly vykonány byzantinskými umlci, a sice znamenitá

starších

že

ernihovská

zlatá

a jihoslovanské

semnictví

i

o

hivna a

jiné jí

peníze, nejstarší

podobné, nejstarší ruské

vbec

obrazy;

otázka o pí-

podmínkách jeho u Slovan, kteí

piší cyrillicí

a tomu podobné.

Co

se

dob®) mnoho materiál, které byly uvedeny. Na prvním míst musíme po-

by zde

zasluhují,

výtah palaeografických materiál ze známého Vostokova

popisu Rumjancovského musea, kterýžto pina vytištn jest v knize (v

sla-

pedložila v poslední

vistika

staviti

vlastn týe palaeografie slovanské^ tu ruská

„^Hjio.iorHiiecKiH

Petrohrad 1865). Tento výtah pi

výtah od A. N. PyHa6.Tiio;!^eHÍa

vší své

Boctokobr"

strunosti obsa-

úplný výklad palaeografických zásad, kterými se

huje dosti

ídil Vostokov

pi

vdou

rozboru rukopis a které jsou uznány

za zcela správné a nevývratné. Biskup Savva vydal velmi podílo „najieorpaí»H^ecKÍe chhmkh cl rpe^ecKHxt h cjiaBflH-

zoruhodné

— XVII

BtKa"

1863), a archimandrita Amlilochij „Chhmkh c^

rpe»ie-

CKHx-L pyKonncen (v

Moskv

Mockobckoh CHHOT^ajibHo

finó.iioxeKH

VI

CKHXTj H Cwia.BHHCKHXt pyKODHCeH, H3BJieieHHLie HSt paSHBIXI) ÓHÍÍjliOTeKlj" (v

Moskv

krom

1869);

palaeografických

snímk jsou

„^peBHÍe naMHTHHKH pyccKaro

a

„r.iaro.iH'iecKie

iisBiKa

naiviHTHHKH"

však ješt oekáváme: Svjatoslavova

znané zásoby výten dlaných pidány ke spisu prof. Šreznvského

toho

z r.

(v

h nncbMa" (v

Petrohrad

tak je známo,

že

Petrohrad 1866)

1866).

Dležitjší

k vydání sborníku

1073 bude piložen celý atlas snímk,

laných pod dohledem samého vydavatele; oekává se sborník

snímk

(fotografických)

hlaholského kodexu,

seum vydá

Ilap.

rovnž

Grigoroviova Athoského

se ješt, že

i

Rumjancovské mu-

bohatou (86 .) sbírku otištných palaeo-

Úplný pehled prací ruských a slovanských uenc o palaeografii v lánku p. Sreznvského, v asopise „^ypnajiT* Mhhhct. npocBtmcFiia" za 1868. ")

najde

konen

oekává

z

ud-

tená

21

snímk, která se mu Undolského. Ovšem jest všecko grafických

dostala to

od nebožtíka V. M.

pouhý materiál, mnohdy

nestejné ceny, ale na každý pád užitený ano

nutný.

i

Palaeografickými speciálními pojednáními ruská slavistika není posud bohatá

;

na tuto

více než ostatní obrací pozornost

stránku starého písemnictví prof. Sreznvský ve svých popisech a zkoumáních starých památek; jemu pináleží

vanská

(a

est, že slo-

ecká) palaeografie uvedeny byly v obor

pedmt,

které se vykládají na ruských universitách, on má, jak známo,

pipravenou k tisku

již

i

ilplnou slovcmslio-ruslcoii xmlaeografíij

mnohé temné stránky slovanských starožitností, než i vbec položí urité, pro uence závazné základy k urení doby rukopis. Dosud podobná urování dlala se a dlají se, bych tak ekl, dle dojmu neb od oka, bez písnjšího uvážení vci, a proto pirozen v mnokterá beze vší pochyby nejen osvítí

hých pípadech bývají a bývaly chybné aneb

kaz

aspo

bez

d-

vyneseny.

Tam, kde

nemže

staré

památky vydávají

takém množství,

grammatických jich

nedostatku

býti

se v

mžeme

Z pedcházejícího pehledu

proskoumání.

vidti, že bez nich se obejde

málokteré vydání, málokterý popis rukopis. Materiály se sbírají se stejnou horlivostí

jak pro grammatiku tak

vník.

Vydání

hrad

1865), kde sebrané jsou

i

„^H.iojiorHiecKÍa Ha6.iio;^eHÍfl Boctokobr"

pro

slo-

(v Petro-

nemnohé grammatické práce jeho

o staroslovanském jazyku, a sice jeho znamenité „Pa3cy^^eHÍe o CjiaBaiicKoMt HLiH

\\M>

h.ibikIí";

jeho

„rpa.MMaTH»iecKÍa iipaeiLia, iMB-ieueii-

OcTpoMiipoBa CBaHrcjiia" a jeho

cKHxi> cxaTCH"

„oó-LaciicHia

<Í>pe3inircH-

bude ovšem nemálo napomáhati tomu, aby gram-

matické, do veejnosti podané práce v oljoru staroslovanského

jazyka se neodchylovaly v obor

K

teba

témuž vede

svdných,

i

i

jeho

s

pímé ale

historicko-genetické

asto píšerných

domnnek.

„rp;iMMMTifr:a HfpKomiíí-C.ioBoncKíiro H3i,iKa",

vyložená podle nejstarších jeho památek (v Petrohrad Dle

r.

1H03).

správn ocenna vdou, neb vyžaduje bádání, kdežto ona má za úel pedložiti

mého zdání

tato od ní

dráhy

není ona dosud

jen materiál, za to však taký materiál, na který spolohá-li se

22 nevydává se do nebezpeí, že pochybí.

skumatel,

tom

mže

býti spíše

—a

z

co vodidlo jest

smru

kovském

p.

eí

mu

památek

trohrad 1871). Materiál sebrán šastn uspoádán, ale ovšem jest

i

to

vbec

Pe-

(v

velmi bedliv a dosti

pouze jen materiál, který bude-li

náležit

spojen

podobnými památkami. Pak budou možný nyní

spisovatel

se

djiny otázky o staroslovanském jazyku

zdržuje. Pro

a slavistiky

sice

asBiKa

rpHropm BorocjioBa"

nkteré všeobecné vývody, od kterých

rozumn

a

„Hscji-fe/^oBaHÍe

stol.

jest

významu,

náležitého

se všemi ostatními

jazyka,

staroslovanského

fiehoe Nazianského XI

svého

V písném Vostoposlední dob jednu

drahocenná.

/^peBHe-c.iHBaHCKaro nepeso/^a XIII chob-b

dosáhne

grammatichýni vodidlem

Budilovi proskoumal v

nejdležitjších

peklad

vrným

ohledu

památkách, než grammatikou ve vlastním

v staroslovanských

smysle,

nazvána

V

zajímavost budou míti dopisy Vo-

velkou

stokova, které mezi jinými

si

vymoval

s

i

Dobrovským, Ko-

pitarem a jinými slavisty, a které prof. Sreznvský vydal v Pe-

trohrad 1873. Dopisy

tyto v

mnohých ohledech doplují a vyVostokov ve svém

vinují ty myšlénky, které prvníkrát vyslovil

znamenitém pojednání o slovanském jazyku.

Pi

filologickém bádání slovanských

dvma smry:

ídí se hlavn

úspch

náeí

ruští slavisté

Jedni nepouštjíce

srovnávacího jazykozpytu,

s

ostatními jazyky indoevropskými

kterých všeobecných

Pod M.

názvem

zmn v

dovolují

vývod a úsudk. K prvním patí

druhým práce „MaTepiajiM

P. Petro vský

i

širší

slo-

pole

si

n-

práce

Baudouina de Courtenay, Krynského, Po-

pp. Petrovského,

tebni a j.; k

zetele

v mezech

zstávají

vanského materiálu, druzí odvažují se vystoupiti na srovnávání

se

i

Sercla,

]\ríí

spracoval

náeí

Duvernoya, Mikuckého atd.

fliajieKTo:iiorÍH

data,

cjiaBJíHCKOH"

sebral

která se týkají místních

nynjším stavu. Po vydání Šafaíkova národopisu jest to první dkladná práce v tomto oboru, práce tím potebnjší, ponvadž data od Šafaíka sebraná již pi vyjití svém potebovala znaných oprav a doplk, tím více pak jich potebují v nynjší dob. Filologické slovanských

v jich

charakteristiky p. Petrovského nalézají doklady v

pkn sesta-

23 vené

dialektologické

tato není sice

tištno jest

ješt ukonena,

náeí.

slovanských

clirestomatii

soude dle toho, co

ale

Práce

1869

y^eHHfl 3anHCKii KasancKaro YHEBepcHTeTa

(viz

vy-

již

a násL), nabude slavistika tím knihy, ježto stejn jest dležitou jak pro ethnografii tak

de Courtenay („O

sku 1870), který z

pro

i

/ípeBHe-no.iBCKOM-L aa&iKt

již jest

znám pro

své

/^o

Baudouina

Spis

filologii.

XIV

cTo.Tfexia",

v Lip-

nkteré dkladné lánky

oboru slovanského jazykozpytu, uveejnné v „Sborníku vde-

ckém es. Musea" a v „Beitráge zur vergleichenden Sprachforschung"

— jest práce co do myšlenky zcela nová a pvodní.

Jak

XV

stol.

známo, poínají se památky polského jazyka teprva v

V jakém

stavu byl jazyk do té doby, kde najíti data k rozešení

Sreznvského

této pro slavistiku dležité otázky? Dle mysli prof.

k starým latinsko-polským aktám a

obrátil se spisovatel

piscm, které obsahují

dosti

leto-

bohatou zásobu polských slov

Vyerpav takto bohaté sbírky diplomv i z pomoanského diplo-

a jmen vlastních, podaných v latinské form.

veškeren materiál nejen

letopisv a

z

Rzyszczewského a Muczkowského, ale

matáe Hasselbacha a Kosegartena a z nkterých buzných pramen, Baudouin de Courtenay sestavil

jiných pístaropolský

vokabulá, uvedl dle možnosti každé slovo v staroslovanskou postavu a formu (nkterá slova pothésí), a

s

úplnou jistotou, jiná

s

hy-

na takém materiálu vykonal grammatická bádání

a vývody své o staropolském jazyku, srovnávaje ho

s

jazykem

staroslovanským a novopolským. Spis Baudouina de Courtenay složen tak bedliv,

s

takou

nerozmýšlíme vidti v

se

neb

pílí

nm

získala zcela nový obor.

jí

a

dkladnou

znalostí vci, že

skutené obohacení

Kdyby

byl v

podobném smru

proskoumán slovanský materiál staropolabských staroeských chybuji, že

a

starojihoslovanských

djiny slovanských

náeí

slavistiky,

(m baltických),

latinských

akt,

nepo-

a slovníky jich byly by

obohaceny mnohými zajímavými stránkami, a naše vdomosti o

starobylém

staly

by

se

stavu

jazyk

dkladnjšími.

že první myšlénka, použiti slov,

s

kterými

se

-

aspo

v

ohledu

fonetickém

—

Zde mi nelze mlením pominouti, pro

potkáváme u

filologickou cizích

vdu

slovanských

spisovatel, pináleží

:

24 Durycliu, který I.

„bibliotheca slavica (Vindobonae tomus

v své

podobný materiál vytáhl

a. 1795)^"

tel. Durych ovšem

byzantinských spisova-

z

neml prostedk, by

použil tohoto materiálu, nyní stalo se to

átku (aspo

v literatue

Nevelká práce

tenay.

cjiRBaHCKiix-B HsbiKaxt"

")

pináleží

p.

Krynského:

p.

možným, a est poBaudouinu de CourssyKaxt st

„o hocobhx'b

Varšav 1870) obsahuje

(ve

sp sobem

náležitým

v

sob

dosti

dobrý výbor dát pro rozešení otázky, ale spisovatel byl by vyplnil svoji úlohu se více s výsledky

byl jící

ponkud jinae, kdyby byl hledl jiných uenc, neb pochybujeme,

mu

že by

znám dležitý lánek prof. Hattaly, o témž pedmtu jednav Záhebském „Kniževníku" roku 1865. Krátká sice, ale

bedliv sestavená „^oneTHKa KameócKaro tiskne p.

seznámiti

se

nap-fema"

p.

Stremlera

nyní ve „^HjiojxorH^ecKHx-B sanncKaxt", které vydává

Chovanský ve Voronži.

Zdá

se,

že v ruské

vd

již se

zcela ustálil náhled,

že

bez proskoumání skuteného stavu píbuzných slovanských ná-

eí

nejsou možné žádné pevné úsudky ani o osudech ruského

jazyka; proto tedy ruští jazykozpytci, skoumajíce výjevy, které se

vlastn potahují k jich mateskému jazyku,

obracejí náležitý zetel

pravým

smrem

na ostatní slovanská náeí. S takovým

i

setkáváme

se

v pojednáních

„/ísa HscjitT^oBanÍH o sByKaxi) pyccKaro

a „3aMtTKii o Ma.iopyccKowL

asHKa" (ve

iiaptuin"

(ve

A. A. Potebni

Voronži

Voronži

spisovatel pomocí slovanského materiálu opravuje

ná pontí, která panovala o tomto dotknouti

o

vždy

skoro

pedmtu.

1866),

1871),

mnohá chyb-

Totéž sluší po-

úvaze P. A. Lavrovského, „SanncKa o uepBo uacin

HcTopnuecKo rpaMMaiHKu pyccKaro asuKu, cocxaBJíeHHOH npo*. BycjiaeBHMT." (v

slovanských

ene

—

to

kde

Petrohrad 1865). Za

náeí

s

to co se

ostatními jazyky

ruská slavistika sotva se

dotýe srovnávání

indoevropského

mže

0. H.

ko-

honositi zvláštními

úspchy. Pozoru nejhodnjší v tomto oboru co do objemu

jest

Šerclova „CpaBHHTCibHaH rpaMMainKa ciaBHHCKHx-L aatiKOB-b" (2 velké ')

užíval

Pravím v literatue, ponvadž jest známo, že téhož spiisobu ode dávna Sreznvský pi svých teních historie slovanských náeí na

prof.

universit petrohradské.

25

Charkov 1871

díly, v

—

mžeme

72), o které

íci, že všecko, co

v ní je správného, není nové, a skoro všecko nové je nesprávné.

Kniha tato nese na sob ráz kompilace, materiál je sebrán nakvap bez ladu a skladu, neprohlédnut a neproskoumán, jak by se slušelo a patilo. Porovnáme-li tuto grammatiku se spisem Katkova „06% (v

Moskv

^opMaxt cjiaBHHO-pyccKaro nsLiKa"

ajieneHTaxí* h

ped

1845), který vyšel tedy

v Rusku.

Na

lety,

má jedin

jeho spisovatel a bezpíkladná

povrchnost jeho práce. Spis prof. Duvernoya

„Oó-b ncTopiFiecKOMt

ciaBHHCKOMt ciOBooópasoBaHÍH" (v

b-b

bychom

štstí jest spis Serclv výjev osamotnlý,

za který odpovídati

Hacioenin

museli

úspchu srovnávacího jazyko-

vynésti velmi nepíznivý úsudek o

zpytu

25

Moskv

1867) tý-

ká se jedné velmi dležité, ale pi tom velmi obtížné otázky slovanské jazykovdy. P. Duvernoy uchopil se díla dosti která

byl

objasovati

—o

data,

ejn

zajímavá,

sebral, jsou

ale

tom možno pochybovati.

slušelo-li

Pi tom

vážn: tak

je

pak neoby-

temný a hledaný sloh iní knihu jeho rozhodn nepí-

tenám,

stupnou nejen prostým jakých

než

i

skumatelm, jimž

ni-

neiní tení ani takých spis, jako jsou na p. Pot-

obtíží

tovy „Etymologische Forschungen". Nedávno vydaný druhý spis prof. A. L.

Duvernoya

c.iaBHHCKHx-L iiaptiifr'

a

fonetiky

ristika

„CHcieMa ociiobhlixb aiJicMCHTOBt h "opMi*

:

Moskv

(v

morfologie

viska srovnávacího. Jest ili výsledek již s

1872) jest struná

to,

slovanských

náeí

charakteze

stano-

možno-li se tak vyjáditi, pehled

A

známého materiálu.

se zde

nepotkáváme

nijakými zvlášt novými bádáními aneb dležitými výsledky,

ale co všeobecný

pehled

neškodila jasnosti logie

jsou

nové,

jeho ale

byl by spis jeho dosti zdailý,

opt temnost

sotva

dojdou

kdyby

Nkteré etymoTaktéž musíme

slohu.

uznání.

vysloviti své politování, že spisovatel docela nepoužil bohatství

nového

materiálu,

tkneme ješt, tyce S. P.

že

i

který

a:íUKt"

(v

BHHTP.ibMOMy

prof Sreznvský

vydal.

Podo-

historické náhledy spisovatelovy, co se

slovanského jazyka,

Mikuckého:

byl

sotva

„UííCkiioji,('-ii\h

Petrohrad 1807) a apiioKOMy

obstojí >i

ped

^imtuumn o „Huo.iio^ífniH

H3WK03iianiK)"

(vc

kritikou.

do-

Spisy

JltTo-cjiaBííHCKOMT)

h

huno^u no

Varšav

cpa-

1872) jsou

:

2fi

výhradn rázu slovuíkáského a

skoro jest

ada

celá

to

koen

skupení slov

srovnávacích

koen

týkají se

i

nejen z oboru indoevropských jazyk, než

Mnohým srovnáním

slov

jazykových tak na-

z

i

dvtipu a skutené novosti, mnohé však vzbuzují pochybnosti, a o mnohém srovnání možno íci, že odporuje a jejím základním zvaných turanských.

nelze upíti

vd

Snaha

pravidlm.

uinný

koeny, vy lícující dojem jest

rzných jazyk na

slova

uvésti

na

aspo pedasná, ponvadž mnozí

pírodními,

jazykové nejsou ješt

proskoumáni v ohledu lexikálním, erpati pak

zcela

nedosti spolehlivých

ctný

zdání lostí

zjevy

city

— jaký

jest

z

kdyby

na

se obmezil

užší obor, totiž

prusko-litevského a lotyšského

ími

Ovšem

na vdecké proskoumáni

budou

zajímavé

i

i

náe-

slovníka, srovnávaje je s

programmech

šastn zapoal

tak

o prusko-litevském jazyku.

nynjším spsobu práce

ve svém

i

mého

mnohem vtší prospch,

slovanskými, co byl již Pott jednou

ve svých latinských

pramen

svou dkladnou zna-

se

vd

jazyka litevského prokázati

z

toho prospch? Dle

Mikucký mohl by

S. P.

základní

S.

P.

Mikuckého

užitené, ale ne jinak, než budou-li

písn

ehož se i materiál znan umenší, za to však stane se hodnovrným. Musíme se taktéž zmíniti i o tch filologických pracech ruských uenc, kteí se práv tak týkají slovanského jazykriticky proskoumány, následkem

kozpytu jako národního

zárove

zjevuje

i

života,

co prostedek

t. j.

o takých,

kde

jazyk

se

k objasnní národního života

a kultury. Dležitjší práce v tomto oboru náleží knzi Moroškinu

(již

roškinv

má

nebožtíku) a prof. P. A. Lavrovskému.

název „CjiaBaHCKi hmchccjiob-l

cKHxt

wiiiuHLix-B

nejen

nejúplnjší kniha

Spisovatel

men

HMen-B"

erpal svj

hjih codpanie cjiaBaH-

Pctrohrad 1867).

(v

o

tomto

materiál

z

pedmtu,

tom

pedmtu mu

Jest

než

to i

dosud

nejlepší.

ohromného množství pra-

ruských, jinoslovanských a latinských

co mohla o

Mo-

Spis

podati

;

on použil všeho,

slovanská a

evropská

vda, vbec on nepohrdl niím, aby dodal své práci i úplnosti i dkladnosti. Hlavní ást jeho knihy zaujímá slovník vlastních jmen,

pi každém slov udána

jsou

místa z

pramen

i

po-

27

mcek, kde

slovo

úvod, v

nmž

tohoto,

literatura jeho,

prostých

života, která

neb ten zcela

slavistu filologa,

i

jich,

pomr

na

t. j.

pojmy

konen

ústrojí osobních

Moroškina stejn

že kniha

slavistu historika národní kultury,

onen najde zde velmi svdomitý výbor

i

pedmtu

se jimi vyjadují, a

Z toho patrno,

slovanských jmen. i

význam

složených, archaeologický

i

obšírný

stojí

grammatické tvoení osobních jmen

kesanství a mezinárodních

zajímá

slovníkem

do úvahy historická dležitost

se bére

a fakta národního vliv

Ped

pichází.

to

fakt,

nkdy

nových a množství velmi užitených poznámek a pozo-

Ovšem spisovatel není lingvista, jeho grammatická bádání a nkterá objasnní osobních slovanských jmen nelze nazvati všude podaenými, ale peliv a dkladn sebraný materiál zstane navždy majetkem vdy, a by byly jakékoliv promny a doplky v potebný. Spis P. A. Lavrovského rování.

nm

„KopeHHoe iHa^eme Bt naasamax-B po^tCTBa y C.iaBííHt"

hrad

1867)

vanské

jest,

(v Petro-

abych tak ekl, vstavek ili úryvek ze neb

palaeontologie,

lingvistické

koenový

objevuje

význam píbuzných slovanských pojmenování pouští vatel

i

se spiso-

do velmi zajímavého objasování indoevropského a

vanského a pod.

rodinného a národního,

života

Co

se

týe metody,

užívá

které

mravv p.

slo-

i

slo-

obyej

Lavrovský

pi

srovnávání slovanských slov se slovy ostatních píbuzných ja-

zyk

a zvlášt sanskritského

los jeho stízlivé

buzných i

i

p.

Lavrovský byl vyerpal celý slovník pí-

slovanských

sebral

úspchm

a

úplnou uzna-

hodnovrných neb aspo pravd podobných. názv, najdou

mnohé, kterých ani nezpomenul,

tjšího,

vysloviti

lingvistické opatrnosti a taktu, které všude

udržují ho v mezech

Nelze íci, že by

— musíme

objasnil

nkteré, možná

se

ale

pimen

vše,

co bylo

že

dleži-

souvúkým požadavkm

srovnávacího jazykozpytu.

Proto

tedy jelio

d-

kladná práce, tak dležitá jak pro slovanský jazykozpyt tak i

2

pro

vdu

slovanských starožitností,

mže

býti

nazvána jedním

nejdležitjších zjev ruské slavistiky.

Zbývá nám ješt

Na prvním

se zmíniti o ruskoslovanské lexikografii.

an-haeologickém

sjezdu

prof.

Sreznévský objevil,

28

k vydání slovník staroruského jazyka. Dkuje

že pipravuje

laskavosti váženého

hlédnouti

si

uence

jsem píležitost pro-

archy dležitého podniknutí tohoto pro úspchy

na zkoušku vytištny. Ponvadž nelze

slavistiky, které byly

písných mezí

bylo

ml

tohoto

mezi

položiti

ruským a církevn slovanským, rozhodl vnésti do svého

ráz,

uvede fakta jak

t. j.

nemžeme

sil,

prof.

Sreznvský

filologický než

z historie politické

teriály jsou už všecky sebrány, i

se

slovníka celý materiál staroruského písemni-

Slovník tento bude míti nejen

ctví.

vlastn staro-

slovníkem

zbývá jen

zde zamleti pání, aby

ml

tak

reální

i

kulturní.

i

Ma-

konené uspoádání, náš slavista dostatek

aby vykonal tak ohromný podnik, od kterého oekávati užitku

velikého cioBapL",

ml se se

má vda

který vydal

jist

Akoli

pro.

„CepócKo-pyccKín

roku 1870 v Petrohrad

p.

Lavrovský,

hlavn za úel vyhovti potebám praktického seznámení srbským jazykem, najde

slavista v

nm taktéž

i

pro sebe

bohatou stránku, a to zejména hojnou zásobu objasnných tureckých

slov,

ehož

dosud známé srbské

postrádají všecky

praktické slovníky.

V historii

mén pracuje, pedmt se na-

slovansJcých literatur v JRushu se

než by se dalo oekávati od

zem, kde

tento

programmu universitních tení. Píina toho záleží v tom, ze djiny mateské (ruské) literatury a spojené s ní

lézá

v

djiny

Avšak

staroslovanského

ím

literatury,

rozsáhleji a

tím

více

se

písemnictví

ím

dkladnji

objevuje

kterých nelze pochopiti bez tuje

polská,

pracující

síly.

se studují plody ruské

takých

obor

a

pedmt,

zetele k materiálu, jejž posky-

eská a srbská

ních podáních, spolených

unášejí

literatura.

Nemluv

již

o národ-

všem slovanským národm,

dosti

bude, pipomeneme-li národní pohádky, literární povsti, spisy apokryfické,

tury

plody

na jihu Rusi.

ratury nebudou badatelé

bohoslovecko-enické

rétorické

litera-

Tato vážná oddlení historie ruské

lite-

nikdy náležit ocenna a spracována, dokud

neobrátí

patiné

pozornosti

v ostatních slovanských literaturách. pochopili

i

na

podobné

výjevy

Ruští badatelé dávno to

a dávno hledli vyhovti tomuto požadavku.

Pro-

29 hlédnuv dva velké díly

Petrohrad 1861)

H HCKyccTBa" (v

noBtcre

ii

(v

.7nTepaT}T)a b-b Poccíh

Petrohrad 1861) nebožtíka

dávno vydaný

prof. F. J. Buslajeva, „PyccKin

CKaaoKi. pyccKHxt"

ii

A. N. Pypina, „HayKa v

CjioBecHocxH

A. N. Afanasjeva, „O^epKi) jnirepaTypnoH HCTopin

Hapo;:píHa cKasKH" CTapifflHHxi)

pyccKo Hapo^^Ho

„OiiepKOBi>

P. P.

Petrohrad 1857) npn nexpt" (2

Pekaského,

díly,

konen

ne-

spis prof. A. N. Veselovského „CjisLBsmcKia cKasaniH

o Co.iOMOHt n KHTOBpacb h aana/^iiLia jiereH/^ii o MopojiB#i h Mep.iniHt" (v

Petrohrad 1872) — každý

tito

uvidí,

jak dležitý význam pipisují

uenci slovanským látkám, jaké slušné místo dávají jim ve

svých bádáních. Ruská slavistika v poslední dílo

dob pedložila jedno

všeobecného rázu výhradn v oboru historie slovanských

nkolik zvláštních bádání.

teratur a

nnxepaTj-p^b",

který sestaviH

1865), jest, nemýlíme-li

p.

„Oóaop-L HCTopin cjiaBancKHxt

Pypin a Spasovi

(v

Petrohrad

tetí pokus v tomto oboru

se,

Safaíku (Geschichte der slawischen Sprache

Literatur

nach

Mundarten, Ofen

není ani do polovice doveden

—

1825)

prof. V. J.

:

druhý,

oddíl literatury polské)

leží

ratury, nevyjímaje

který

V Ká-

(poslednímu piná-

obsahuje všechny slovanské

lite-

tak chudé, jako jest bulharská a lu-

ani

žická, a

pedkládá výtený pehled

konáno

v jednotlivých

všeho, co dosud bylo vy-

slovanských literaturách,

pouhý výtah, nýbrž práce ozáená myšlénkou, a souvkou. Kniha tato

und

Grigorovii („OnMT'b

H3aoaceHÍa jiHTepaTypBi CjiOBeH-L Bt ea rjiaBHtHmHX'b anoxax-B."

záni 1842.^) Dílo Pypinovo a Spasoviovo

první

:

pináleží

allen

li-

jest

ale

to

není

to

myšlénkou

urena pro vzdlaného tenáe,

ale

nebude zbytenou ani pro obeznalého v oboru tomto uence,

ponvadž mu napomáhá, aby látky

i

i

hotový kapitál

její

že

a

i

možno

drobnostmi, také

se

k všeobecnému roz-

pozorn knihu tuto a proskoumavše vdecký došli jsme k tomu pesvdení,

doplniti

akoli

se

nkteré i

sluší

její

nco

ásti nepovšimnutými popoopraviti,

avšak

vbec

doplky a opravy nebudou znané, neb dležitjší všecko ')K takým

z

myšlénkou všecken celek

aby od podrobností povznesl Prostudovavše

hledu.

objal

knihy Šafaíkovy

iicpíiríláiiu' kotiiftiljicf! T»Ki, |»onrvíi(lž jsou nemají níjakclio Hamoiilaliiélio výxfíHinii.

pokiisíiin h

vr.nly

30 se zde nalézá.

Spojujíc

sob strunos,

v

úplnost a zárove

pknou jednoduchos slohu, kniha p. Pypina a Spasovie pedkládá nám sama o sob taký spis, jehož peklad na jiná

i

náeí

slovanská

žádoucí, anobrž on jest

byl by nejen

vyhnuteln potebný, ponvadž ani jedna slovanská

i

ne-

literatura

nemá dosud takého díla, které by se mohlo rovnati dílu p. Pypina anebo pediti je, a poteba podobné knihy jest nutná aby nepátelé Slovanstva nemohli íci „cBoa

již proto,

ne

(svoji svých nepoznali).

iio3Haiiia"

hled

p.

neb lují

p.

nkteí

slovanskou ideu

se zdají

Na každý

pro

víry

form, do které zaha-

té

vysloviti

i

své

pád, pominouce

mistrovské a

jediné

dosti

býti nepodstatnými,

penáhlení, mystití

Ovšem on by dovedl

toho našel možnost. již

Nám

idei.

Pypin nepiznává se toliko k

v Rusku.

nkterých ná-

Stízlivost

Pypina byla píinou výitek, že nemá

a soucitu k slovanské

cbohx-b

dkladné

obhájcové

její

ideály, i

kdyby

jeho náhledy,

pedmtu

vyjasnní

zasluhovala kniha tato hojného rozšíení v slovanských zemích.

Zde píležit pipomínáme, o

tomto

v „Oiiext o

hrad

napsána byla

spisu

^"feBHTOMij-

podrobná a dkladná úvaha

že

p.

A. Lavrovským

1867).

Petrohrad

chronologický

tené

jsou,

1865)

památek krátce,

Sreznvského

IX s

z

struný

— XII

Pehled

Památky

stol.

tyto jsou popsány velmi

nkterými nejnutnjšími poznámkami

prof.

z ji-

kombinac okolností vci. Doba takých

pedevším chronologickými, k objasnní patí do toho neb onoho roku, ili do šího díla,

jest

C.iaBHHt"

aneb takých, o jichžto bytí možno uzavírati

jest

jen

professora

loro-aana^^iiLixi)

pehled památek bud takých, které ješt sku-

ných udání, anebo

sové.

otištna

npHcyac;íeHÍH YBapoBCKiixi. narpa/íi*" (v Petro-

„^peBHÍe naMHTHHKH aauKa h nHCbivia (v

a

Sreznvského

jeví se

o

nich,

pro památka té neb oné doby anám co výtah z vttoho,

podobného tomu, které byl vydal co

se

týe

rus-

kého jazyka a písma.

Ne nepatrnou

práci

k objasnní slovanského

národního

básnictví nalézáme ve spisu p. Potebni „O HtKOToptix-í. ciiMBo.iax-L BT,

c.iaBflHCKo napo^HOM noBsiii" (v

Charkov 1860).

Spisovatel bere

31

do úvahy

ady pipodobnní

celé

kterých

a porovnání,

se

užívá v slovanských národních písních, a dle nich soudí o symbolech.

A jeho

porovnání se neopírá všude nevyhnuteln na

symbol a proto také nostem,

Potebna nevyhnul

se

všude pehna-

pedce kniha jeho velmi trefn objasuje mnoho tak

zvaných

O

p.

epických

díle N. P.

formulí

slovanského

národního

básnictví.

Nekrasova, který vydal a filologicky vyložil Krá-

lovédvorský rukopis, myslím, že by bylo zbytené

šíiti

ponvadž kniha

vd a do-

tato jest

šla spravedlivého

dostaten známa

v

eské

slov,

uznání se strany takého nestranného soudce,

jakým jest p. prof. Hattala (viz „Osvta" 1872 str. 636); ale nemohu zde zamleti pání, aby lánek prof. Sreznvského o Libušin soudu, který slyšeti mli jsme píležitost v jednom zasedání petrohradské filologické

vydán. Nemýlíme-li

se,

spolenosti, byl

vcný obsah památky tomu, aby položena byla do XIV

jazyk, ani

pání, aby „O

bylo vydáno

no/^jiiiHHocTH

lánku

hledí v tomto

i

dokázati, že ani

nepekáží a neprotiví se

této stol.

taktéž nelze zatajiti zde

;

pokraování práce A. A. Kunika

Cy^a JIioóymH", poátek kteréžto vyšel v „Zápis-

kách akademie nauk". Historie pak objevení šina

podrobn

jest vyložena v

BO BHyipeHHyio ^exiio"

K tené

historii

(viz

lánku

p.

se

soudu Libu-

Lavrovského: „Uota^Ka

„Yxpo" 1858).

slovanské literatury

kriticko-bibliografické dílo prof.

XpoHorpa^oB-B pyccKo pe/^aKnin" (v

možno pipoísti i výOndeje Popova „Oóaop-L

Moskv

ponvadž peložené chronografy prvotn slovanském,

nejdíve

co

1866

— 1870, 2 knihy),

nejspíše vznikly v jiho-

bulharském a srbském písemnictví. Prof. Ondej

Popov, prozkoumav ohromné množství rukopis tohoto za starých dob na Rusi oblíbeného druhu plod, popisuje

podrobn

dkladné rozliné redakce jich, srovnává je, kde to možné bylo, 8 eckými prameny a vbec vykládá zevnjší historii toa

hoto druhu památek. vatel

nešíí

slov,

zvláštních obtíží,

O

literárním

ponvadž

tato stránka otázky

8

úplným prospécliem

!

rozboru

—

jest

spiso-

netvoí nyní

neb nejdležitjší a nejtžší práce

žného kriticko-bibliografického

konána

významu clironograf

pedb-

vykonána a vy-

32

Dkladný poátek

historicko-literárního spracování apo-

spis nalézáme

kryíických

Tak byly od

neukonených.

A. N. Pypina, bohužel

v pracích

nho

spracovány, a sice „CxaTba

o KHnraxi> HCTHHHHX'L H jio:acHHxi>" (vÍz „JltTODucH 3aHaTÍH Apxeoipa*.

KOMMHcciii" díl

kniha „XpeneximK-L",

I),

„Archiv, který

vydával Kalaov, knihu

všude

Spisovatel s

a

1.

rozákonné apokryfy (v asopise ,,PyccKoe repMeca TpiiCMerHCTa"

„PpoMOBiinKt" (viz

„Pa
nkteré

2.),

Cjiobo"

1862) a

„Apxeo:aorHHecKÍH BicxHHKt",

(viz

poukazuje

i

srovnává

sta-

„KiiHra díl

I).

slovanské

peklady

ásten

spis prof.

eckými prameny.

K J.

historii slovanské

Nekrasova

S.

Aby

1871).

patí

literatury

„naxoMi

XV

Cepói., nHcaxejib

stKa"

Odsse

(v

innost Pachomiovu v Rusku, pouští

vyjasnil

spisovatel do probírání otázky o vlivu Srbska a sv. hory

na ruskou literaturu obmezuje

v

XIV

— XV

by

že postavilo otázku, a ne proto, že

aspo málo podává nového k

Athos

Bohužel pojednání toto

stol.

na tuze všeobecné obrysy a

se

se

jest

ji

dležitjší proto,

bylo rozluštilo, ono

tomu, co bylo

Nejza-

již zná,mo.

jímavjší jsou ty stránky, kdež mluví o kryptografii, která dle jeho náhledu byla pinesena ze Srbska na Rus

ka

a

tato,

jest-li

pravdivá,

;

myšlén-

ale

na každý pád potebuje ješt

dkaz. Veími pozoruhodný je lánek „Bo.irapcKoe

nap-feiiie

h nucbMeHHOCTL

b-l

Lamanského:

XVI — XVII

Podává

/Kypiia.Tb MiiiiHCT. Hap. EIpocB. 1869).

ricko-literární rozbor

prof. V. J.

BtKaxi)"

a histo-

filologický

jednoho bulharského rukopisného sbor-

níku (který byl psán dle mého náhledu v minulém který

náležel

v Lublani.

Kopitaru

ného sborníku, jest výtahy

a

z

a

nyní se p.

chová

v jeho

století),

bibliotéce

Lamanského neodstranil poteby

optného proskoumání tohoto pozoruhodon pece zajímavý a dležitý pro mnohé

památky, pro podrobnosti filologického rozboru jeho

konen

telova,

a

Akoliv lánek

objevení se nového,

(viz

pro nkterá historicko-literární objasnní to

tím

více,

ponvadž sborník

ídký svého druhu úkaz bulharské nám. lánek prof. V. J. Grigorovie

:

sám

literatury tak

spisova-

jest

dosud

málo známé

„Amoci> KoMeiícKin" (v

Odsse

33 1870) pedklfídá v krátkém

sice,

mistrn sepsaném nástinu

ale

a paedagogickou innost tohoto znamenitého eského

literární

humanisty. Poukázali jsme jen na

znanjší práce ruských

v oboru slovanské filologie a historie

sla vist

menších po-

literatury,

mnohdy velmi dležitých, najde se taktéž nemálo; nalézají se v rozliných uených vydáních a asopisech, jichžto vypoítávati nemáme v úmyslu, neb oekává

jednání a poznámek,

nás ješt dosti obšírný obor

— ruské

historické sla vis tiky.

II.

Bájesloví a starožitností.

Historický

Djiny

Djiny.

národopis.

právní a cirkevní.

Dvé

uení

okolnosti

zvlášt napomáhaly k vývoji a líspéchm

slovanským starožitnostem na Rusi, a

se

pedmty, kterým

uvedení slavistiky mezi ty

universitách, a bližší seznámení se s pracemi

následovník.

Slovanská

pedevším

sice

vyuuje na

se

J.

Grimma

na ruských universitách ne-

stolice

pestávala pouze na jazyku a literatue, než obírala rožitnostmi".

Novota

nevyhnutelné

vybízely

v evropské

býti

a

spis tento

tím

vd

v slovanské

i

více,

nebylo

návodem a napomáhati

samostatným bádáním. Ovšem byly Šafaíkovy**, peloženy

to

se

„Sta-

i

dležitost jeho

tohoto, velká

k bádání,

vbec, ani mohla

by

která

pedmtu

a jeho

ježto

také

kniliy,

v jistém

stupni

již ..Slovanské starožitnosti

do ruštiny od prof. Rodjanského, ale

mohl vyhovti

úelm

tení jen

universitního

stené, ponvadž Šafaík spracoval pouze oddíl drjppisný, staviv vše ostatní pro

druhou ást svého

díla,

Professoi slavistiky, puzeni jsouce

vyšla.

pirozen

nosti,

ani

vzbuzovali

i

své

áz-

která však ne-

k samostatné

posluchae ke zpytování

inslo-

vanských starožitností, ale zvlášt ener(i(*ky vzmohl se tento když uenci

interes

potom,

cemi

(irimma a když srovnávací jazyko/.pyt ukázal, jak

J.

ležitých

výsh'(lkú

mo/no jím

se

seznánnli

dosíci

i

s

geniálními

v studiích

ckých. iJozsííhlc pole otevelo se badatelm:

pra-

d-

archacoogi-

památky a sv-

34 dectví

výkony a

starobylá,

obyej, povr,

podání,

národního

í^jevy

— vše

uený

to poutalo

jazyka,

života,

pobá-

interes,

dalo k pátrání, k bádáním, ke srovnávání. Hlavní zásluha po-

átku

píin

v té

ve svých teních

nový

smr

pináleží prof. F. universitních, než

J. i

Buslajevu, který nejen

tiskem rozšioval tento

mnohé pozoru hodné

zpytování starožitností a podal

vzory srovnávání svého k specielnému probádání slovanského R. 18G1 sebral

materiálu.

Buslajev nejzajímavjší své

lánky

a monografie v oboru tomto a vydal je v Petrohrad ve dvou dílech v 4^ s o»iepKii

množstvím vyobrazení pod názvem

methodou, spisovatel podání, než

stále obrací

rozboru, jako na o

:

„o vílách", o „slovanských (polských a

ních", „o slovanských pohádkách".

bádání spisovatelova, jak jsme Nelze íci, že by se

jí

by

mu

srovnání a sblížení

;

písn cíl,

se

Buslajeva

slavistiky.

Methoda

nepovšimnuty oku

tak

k

té

škole

mén

t. j.

t. j.

k

té,

všude

ji

historické výsledky

— nutný to následek

pedmtu, zkušenému

badatel, která

sivysJ podání a poeticko-mythických

hdturni,

by

srovnává; nelze tak-

vyvinutému v ohledu umleckém. Dle svého nenáleží

srovnávací.

neobyejným dvtipem a umním,

odhalovati a osvcovati také stránky zcela

p.

držel, že

avšak tyto nedostatky

— nahrazují

p.

a pírod'',

podotkli, jest

fakt, která

vždy byl jasný

lovku Oerki

Proto

již

všude byl

pedcházela pípravní kritika

staly

a

eských) epických podá-

právem zasluhují místa mezi zjevy ruské

mladosti védy

se srovnávací

na život ostatních slovanských národ; mnohé

i

výhradn vnovány jejich prvním díle lánky „mythická podání

íci, že

íd

pelivou pozornost nejen

stránky jsou

též

Akoli pod-

pyccKOH napo/^KOH cjiOBecHocxn h HCKyccTBa."

statným obsahem jejich je látka ruská, pece

v

„HcTopnqecKie

:

které by i

mén

citu

smru

z-

Buslajev

vyhledává prvotný

obraz jako

spíše ke

š\-v?':>

která hledí odhaliti historicJco-hdiurní vý-

znam podání starobylého; a nedostihl-li vždy se sU^zým úspchem tohoto pravého cíle, to stalo se proto, že kritika pra-

men

starobylých nalézá se ješt na stupni

známost starobylého vzdlání, jest

stup

dtském a

i

sama

r podmínek jeho vývoje ješt velmi nedostatená. At tomu jakkoliv, Oerki prof.

35 Buslajeva zstávají a zstanou spisem dležitým každému slavistovi

i

pro bojnos a bohatství obsahu, zpozorovaných a pro-

zkoumaných

snní

— jak

fakt,

pro

i

šastných domysl a obja-

hojnost

všeobecného kulturného smyslu slovanských po-

mnohých jednotlivostí, a posléze pro svj význam co nejúplnjší výraz jedné z dob v historii

dání, tak

rický

slovanské starobylosti a starožitností. rozsáhlého se

díla p. Buslajeva

teprv pozdji,

objevily

slovanským

(k

vyteny

býti

byly

Pímým doplkem pomr

svj

nichž pro

z

následující: „PyccKÍ 6oraTHpcKÍH anoct"

Afanasjeva (3 díly v

Moskv

nazvání spisu vyslovil

vstmi

ml

zasluhují „FyccKOM-B

(v

podání

ostatních

1865

— „pokus

povr

a

— 1 809)

ve

jest,

nebožtíka A.N.

jak se on sám

srovnávacího

spojení

zpytování

mythickými

s

v úmyslu, zúplna vyložiti slovanské bnjesloví, a chtl jen

obady

eje slovanského plemene, které svj pvod vzaly a náboženského názoru na pírodu; prostírá

vc, na

mohlo nazvati pírodní symbolikou

ženství pohanských

bájí a výdílo spíše

bájesloví

a nábo-

Slovan, než poetickými jich názory na pí-

rodu. Co se látky týe, tu véda nabyla spisem nebožtíka

nejúplnjší

^^';ÍQ\s. nejen

života,iLtiž

i

je 8estavpj.|i

pro

v

z

dosud vydaných

plném smyslu slova toho

se

se

obrácena jest pozor-

niž

pohanského života náboženského, tak že jeho

se

poetického

toto bádání roz-

pvodního smyslu

nost spisovatelova, jest odhalení

jev

nicmén

z

a oby-

na celý obor slovanského bájesloví a dotýká

se

jeho celého obsahu. Hlavní

jak

po-

píbuzných národ". Akoliv Afanasjev ne-

prozkoumati ta národní bájená podání, povry,

by

k ostatním

(tamtéž 1872. 3 kn.).

noa.iin"

slovanských

tohoto

3 a násl.) a „CpaBHHTejiBHoe nsy^eme napo^jHaro

„no3TH»iecKÍa B033ptHÍfl CiaBSK-B Ha npnpo/íy"

pi

studií

nkteré jeho lánky, které

eským) národním podáním obzvlášt

BtcTHHK-fe" 1862. kn.

ÓHTa H

histo-

i

znalostí

sbíi-ek

— první

Aa-

národního

sbírky, která

poteb vdy a proto stejn dležitá

slaviHtu-archaeoloía,

tak

i

pi-o

historika

slovanské

vzdlanosti. Pro nedostupnost jemu mní)hých mono,nafií a lánkíi z oí)oru

slovanských bájeslovných

troušeny v rozliných

U(V;ný<:h

a

starožitrifíKtí,

jx-rindických

které jsou rozspisech, jakož

3(3

ješt daleko nejsou a ne-

proto, že zásoby národního života

i

budou dlouho vyerpány, proto že u nkterých Slovan (Bulhar, Slovinc, uherských Slovan) ony se teprva poínají sbírati,

ale

—

dílo Afanasjeva

byl již

co

to,

i

bude potebovati mnohých

sebral,

kniha byla nevyhnutelnou

doplk v,

úpln dostaí k tomu, aby jeho

pomckou každému,

slovanskými starožitnostmi. Co se

kdož se obírá

týe ueného bádání

—

spis

Afanasjeva je prvním systematickým pokusem o srovnávací

prozkoumání ohromné zásoby látky národních podání a povr slovanských. Rozsáhlos úlohy této, neúplnost pedešlého spra-

cování

pedmtu

a nkteré osobní nedostatky zraí se v tomto

pokuse nejedním opomenutím a jinými spisovatel ne vždy

nými chybami:

nemá

rickou methodu bádání, ticky

ku

pramenm

a

se

víc

anebo

mén

váž-

pesnou histovždy pozorn a písn kriuspokojuje

velmi slab užívá pomoci jazyka,

látce,

sob

ne vždy chrání se dost oblíbených

myšlének, velmi malou

pozornost vnuje historicko-kulturní stránce bájených starožitností;

vbec iní

však

ve

vd

znaný

pokrok, zejména

—

krok od nahodilých a kusých bádání v oboru národních po-

neuritých srovnání jich a nepevných bájeslovných

dání, od

vývod

— k systematickému

posouzení celé zásoby fakt báje-

slovného a náboženského života starých Slovan, ke skutené-

mu

srovnání jich

s

podáními píbuzných plemen, majícímu ob-

jasniti nejstarší, zaniklý již

tož

aspo vtším

význam a smysl

jejich. Ne-li všude,

dílem jeho pokus o obrácení objasující me-

thody srovnávacího bájesloví k slovanským podáním jest velmi štastný

:

množství bájených obraz,

ádk života — dostává výkladu.'^)

ských

K

bájených a jiných

H iioHtpin'*

(v

^0

18()5),

„O

3HayeHÍH ^^ojit

zpytování

patí

i

slovan-

práce

HtKoxoptix-B

prof.

oCpa^^oBt

n cpo^HHx-L cb hgk) cymec-

(v 11. díle „Tpy^íOB-L MocKOBCKaro ApxeojiorHuecKaro O^mec-

")

Podrobný 10

rozlíor spisu

Aíiriíi-jf v»,

vIIpHcvyK^^niíixL (v Pelrolírad 1868 a 1872). v

smru

starožitností

iMH«H«iecK()Mi.

Moskv

a po-

poprvé rozumného, pirozeného

témuž srovnávacímu

A. A. Fotehni:

TBax'b"

se zde

povrených pojm

7-|)r!'i\j'i(h

o

a

13

který jsem sepsal, vytištn jest rpa^a A. C. YBapoBa"

iiarpa/i,i>

37 „O KynajiscKHxi. orHax'B"

TBa),

mecTBa, p.

L, v

díl

Moskv

(v

BtcxnHKt MocKOBCKaro

1868).

V prvém

Apxeoji.

uvedených spis

z

Potebna bere do úvahy bájený obraz baby Jagy a bájený

pvod nkterých vánoních obad

slovanských. Methoda bá-

mno-

dání spisovatelova jest tatáž, jako u Afanasjeva, ale on

hem astéji pomáhá

mnohem

si

Pi

jistjší.

vanských podání

s

jazykozpytem a

vší

strany jde cestou

s té

zajímavých

bohatosti

podáními jiných národ,

pi

srovnání slovší

nkterých jednotlivých poznámek a výklad, které p.

06

dležitosti staví práce

Potebni mezi pozoru hodné a prospšné zjevy slavistiky,

makavé nedostatky: nevybíravost v užívání praa vyplývající z toho nejistota vývod, obzvlášt pak je-

jsou v nich

men

i

dnostrannos smru, vzdalujícího noviska

pestávajícího na výkladech prvopoáteného, pírodní-

i

ho významu povr a rovati jest u

obad. Ostatn

poslední nedostatek pozo-

mnohých pívrženc srovnávacího

pesvdí,

asem,

až se

než

srovnávací historickou

i

se kultur no-historického sta-

má

že bájesloví

vdou

—

Svým

bájesloví.

býti nejen srovnávací, zajisté

jednostrannost

tato zmizí.

Pro svou opatrnost v užívání srovnávací methody a guistiky úplného povšimnutí vrovslcéJio

lánek

„O aiiieniecKHx-b BtpoBaHÍHx-b C;iaBHin>

bt.

La-

prof. P. A.

oójiaKO h ^^ohc^l,

CL ^ípyiHMH IlO/ÍOÓHblMH BtpOBanÍHMH y pO/^CTBeHIIUX-L IiapO-

B-L CBÍI3H

(v

floBT,"

:

zasluhuje

lin-

Petrohrad 18G3). Ten není

obsahu velmi dležitý;

možno

jej

sice

doplniti

velký,

ale

co

do

mnohými podrob-

nostmi, kterých byl spisovatel opominul, ale sotva se budou tím

ných

poznámek

žeme

najíti

cKaro

ve

konené

Nemálo vrných a

tref-

ze slovanských bájeslovných starobylostí

m-

museti zmniti jeho

spisech

pyccKo

ofjo.iptiiiíí

vývody.

prof. O.

F. Millera:

Cjiobííchocth" (v

„Oiiux-b

hctophmo-

Petrohrad 18G0j a

MypO.MCUTí H rXíiaTWpCTBO KiíiBCKOC, CpaBHHTliJlLinj KpHTII»UíCKÍíl flenJH

lutfl,!*

hrad nané

To jsou všechny aspo

liusi

v oboru

srovnávacílio

;

alo jen

když

lindc.

díihížitjší práce,

slovanského

vyko-

bájesloví.

mnohých nedopravým vscobtuný smr, nedostatky

Jako žádný poátek, nejsou ani ony statku

lia^JIIO-

cjioeBUMi* cocTaBoMTí napo^^Haro pyccKaro aiioca" (v iVítro-

IHGÍ)).

na

„Ujibh

prosty

38

asem, a

napraví se svým bájesloví

že srovnávací

smr pi

rozbírání

nevyhnutelný, o tom sotva sluší šíiti slov po

jest

když srovnávací jazykozpyt došel všeobecného

tom,

Pojmeme-li

s

Maxem Múllerem

jazyka, spatíme-li v ní

— což

báji jen co

ovšem

uznání.

nemocnou formu

— formu

jest pravdivjší

prvopoáteného lovenstva, srovnávací methoda bádání v obou pípadech stejn okáže se nevyhnutelnou, nebo jen skrze ni možno dostati se ke koenu a píin výjevu myšlénky

a sledovati jeho historické

promny

ve spojení

s

promnami

Aby úspchy srovnávacího slovanského

národního života.

jesloví byly trvalými,

pedevším

jest

bá-

nevyhnutelná kritika pra-

men, nebo není-li na jisto ureno to, eho a jak se má užiti pi uvádní bájeslovných starožitností slovanských v pravou formu, budou badatelé vždy blouditi v labyrintu nejrznjších,

asu rozliných, píhodných i nepíhodných nahromadných fakt, aniž jim bude možno vybísti z tohoto chacT^u

co do

a uvésti do

zraí

se v

Konen

nho vdecký

mnohých

spisech,

poádek. Stopy takého nepoádku

vnovaných slovanskému

pokládáme za slušné pipomenouti

sonova, který hledl objasniti

ské pochodní pozdnéjší

jak nynjší tak

i

filosofie

pokusy

p.

Bez-

bájeslovné starožitnosti slovan-

Schellingovy

^^).

V celé

minulé doby, vyjma blouznní

slavistice

J.

Kollára,

—

ertkova a j. neznám nieho podivnjšího pokusy. Zde se pohrdá podstatnými podmínkami

Dankovského,

nad tyto

i

bájesloví.

všeliké

vdy:

kazv

a

není ani jediného uritého stanovišt strany

pramen

jediného uritého fakta,

starožitností, ani

a vše jest jen samá hypothese

i

d-

lépe

eeno

rozvodnné

moe

blouznní, bájeslovných sn.

Pan Bezsonov erpá pedpokládanou aneb skutenou bájenou látku z národních hypothes,

ruských písní a pohádek, srovnává ními a pispsobuje k vedl

Shelling

svj

tm stupm

znamenitý

ji

se

staroeckými podá-

vývoje, po kterých pro-

bájeslovný proces

antického

") lánky p. Bczsonova nalézají se co píloha k II. a III dílu Sbírky ruských písní Rvbnikova, k tvrté ásti písní, které sebral I'. V Kircjevský a posléze co objasnní bloruských písní, které sám Bezsonov v Moskvé r. l^7J vydal.

39

Úspch

svta.

historicko-lingiiistické

zvané indoevropské dohy života, naskrze

nic,

rovnž nedbá

logie zabíhá; tu

i

týkajících se tak

— nevšímá

sob

jazyk

i

tam zastavuje

se

p.

Bezsonov

prameny, o sv-

ani o historické

slovanské starobylosti

dectví

vdy,

— akoli

rád do etymo-

aspo mimochodem

u

i

n-

kterých fakt nynjšího slovanského života proto, aby je podídil asiatsko-hellenskému bájeslovnému procesu Schellingovu,

který jest nyní všude zcela zavržen. viti

Jakými

se musejí obje-

slovanské starožitnosti po takých bájeslovných operacích

lehko jest posouditi.

pvod svj

života,

hojn naplnný bájenými

djin, skutené pravdy, ale které

skuteného

to obraz prostý

Jest

—

stíny,

vzaly z rozpustilé obrazotvornosti bájeslovce,

který se odchýlil od písné cesty historického bádání. Nechci

tím íci,

že'

by

v bájeslovné

epopeji

p.

Bezsonova nebylo ani

jediného spolehlivého tahu; je jich ovšem nkolik, ale

vda,

sotva užije

než je to hodno,

tch

i

jelikož by vyhledání jejich více práce stálo,

eho

by se dosáhlo.

Nemén

podivný,

a mén

fantastický obraz slovanských starožitností mythologických na-

dob

kreslil v poslední

„O^iepKt

cMaBflHCKOH

nevšímání se

si

^.

Kvašm- Samar in

MHeo.iorÍH"

kritiky historických

Kva^nin-Samarin Bezsonovu,

rozpustilá.

Krom

sonov žádné

se

pramen

N.

4).

Co

týe

se

a dát života, rovná

ale obrazotvornost jeho je

soustav, a proto jeho

mén

úpln jako

Oerk

jest

Bez-

mno-

Odhaluji slabé stránky ruské slavistiky my-

thologické jen proto, abych

která

1872,

toho nepodrobil se týž tak

filosofické

hem skromnjší. yédy,

(Bect^a

lánku:

ve svém

ukázal, jak

odchyluje od

pravidelné

nejisté

methodické dráhy.

Srovnávací bádání v oboru slovanské mythologie výsledky, ale bez^ písné

ony nedostihnou svého

bývají kroky

slibují

bohaté

pedcházející kritiky pramenu

— ani

cíle.

Dobrota látky jest první podmínkou

pevnosti stavby.

Pejdeme Šafaík

k bádáním

v

v Starožitnostech velmi

oboru staroslovanského

života.

zlehuje zprávy arabských

spi-

sovatelv o Slovanech, pokládaje je za erpané vtším dílem ze spisovatel byzantských.

tehdáž, tím

mén

Mínní

pak ukázalo

se

to

nebylo

jím pozdji.

spravedlivé ani

Arabští spiso-

SBS

40

Slovan mnoho dležitých zpráv, bud doplují a objasují chudé zprávy jiuých pramen,

vatelé poskytli

které

nám

o život

bud podávají rysy

také potebují

a(';koli

nové, které

zcela

Nedávno obor tento vdy obo-

kritiky.

novým a velmi dležitým odhalením

hatil se

poštstilo se najíti mezi rukopisy

giahcký

a jiných prof.

X

spisovatele

zajímavé zprávy

velmi

prof.

:

Chvolsonu

musea kosmo-

britanského

(„kniha drahocenných drahocenností") dosud ne-

spis

známého arabského jící

zasluhují vší pozornosti,

o

století,

Slovanech:

Iht Dasfij, obsahuRuších,

Bulhaích

Tyto zprávy sebral a vydal

sousedních plemenech.

Chvolson v originálu a pekladu

s

dkladnými

filologi-

ckými a historicko-ethnografickými kommentáry. (HaBtcxm

h PyccaxTb, apaó-

3apaxT>, BypTacaxi), Bojirapuxi., Ma/SjBíipaxi*, CjiíibhhhxT}

CKaio nHcaxejia sice uriti, leno-li

je

X

b±ksl H6Hi>-/íiacTLi,

užívání

dle

souditi

Petrohrad 1869). Nelze

Slovanech mluví Ibn Dasta, ale dovo-

o jakých

jest

v

velmi

jsou

mžeme

zajímavé a dležité pro slovanské se

i

mnohem dležitjší ohledu vcném ostatn i ;

nemálo, neb sebral zde

i

starožitnosti;

dalo oekávati od specialisty orienta-

— jsou

než v

se domýšleti, že

íše Svatopluka moravského. Zprávy tyto

kommentáry pak, jak listy,

župan Svent-polk (což

slova

ostatn konjektura vydavatelova),

mluví o Slovanech

o Xa-

mnohé

co do filologické kritiky textu

píin

v této

uinil spisovatel

jiné zprávy arabských spiso-

vatel o Slovanech, které ješt bud zcela nebyly slavistm známy, bud jen

klidv a nálží

p.

ponkud

z

jiných nesprávných

Druhá podobná práce, ale ponkud obšírnjší, Harkavimu a sice „CKasanin MycynbMaHCKiixt nHcaxejieH

kavi umínil

:

si

jífi

sebrati

KOma X

BtKa" (v

všechny

a Slovanech, a kniha

Petrohrad 1870). Har-

zprávy arabských spisovatel

dotená

je

poátkem podniku

jeho. Nelze sobe nevšímati díla tohoto, majícího

njším potebám slovanské

historické

Berichte uber peui)les

de Mas'oudy

vyhovti

vdy; neb od

co vydali své výtahy Fráhn (Ibn Foszlan's

(Lt^s

pe-

výtali.

o CjiaiijiHaxi. H PycH

o Kuši

a nedostaten

nejpil-

toho asu,

und anderer Araber

Petrohrad 1823), C. Ohsson du Caucase, Paris 1828) a Charmoy (Relation die

et

Russen,

autres

v

auteurs

musulmans sur

les

anciens

41

Mémoires de TAcademie de

Slaves, viz t.

297

II. p.

—408),

bylo objeveno

a správnjších text než

ty,

Petersbourg 1834,

St.

nkolik nových, dležitých

díve známy. Harkavi

které byly

uspoádal texty chronologicky, za peklady následují

filolo-

gické a ethnografické kommentáry. Téuito posledním nejde tak

vcného obsahu text, jako

o objasnní

pípravy, kte-

spíš o

rých k tomu slavisté od orientalistv oekávají. Jsou-li samy

vrn

texty

orientalisté,

peloženy,

prozatím

pokud nám známo, ješt

pokládáme za nutné podotknouti,

ruští

se nevyslovili o tom, ale

jak patrno,

že,

svdomit

mél se ke své úloze dosti

nemžeme:

posouditi

p.

Harkavi

a nespustil se zetele ni-

eho, co by mohlo napomáhati k jejímu rozešení. O nco pozdji, po vydání svého

spisu,

vydal

obsahuje opravy a nová objasnní

k

ní

„doplnk", který

i

pedmtu

samého.

týe bádání samých, která byla vnována staroslovanskému životu, z tch pipomenu pedn nevelkou (ješt Co

se

študentskou) práci prof. V. V. Makuševa o

H HpaBaxi)

ÓLiT-fe

CjiaRflH-b

Spis ten rozdlen je na

CL VI no

dv

X

:

BtKt" (v Petrohrad

v

jakém

p.

Dedovoluje

mén ty,

Makušev

mu

si

umínil

jejich, v

pedmt

vzíti

druhé uvádí

Úzký objem,

prameny.

poskytují

svj do úvahy,

ovšem pouštti se do podrobných bádání,

nho

však podstata sebrána jest od

jimžto jsou

nepístupny

originály,

dosti

šastn

poskytuje

nic-

a pro

kniha jeho

užitenou sbírku zpráv. Co do spracování je prvá ást

dosti

mnohem již

kterých

1861).

ásti: v první bere spisovatel do

úvahy prameny a soudí o hodnovrnosti a rozbírá zprávy,

„CKa.3aHÍfl uHocxpaHi^eBi.

více

a, rozumí se, doplnkv a zmn. Tu pipomenu lepší nežli

druhá,

„O norpería.ibinjxt o^wqaíixTí

ona potebuje nyní

i

i

svou vlastní práci

h3í>i'iockmxt> (JjianHiiTí"

(v

Moskv

18()S).

Ona je jen ástí archaeologie slovanské, o kterou se zasazuji. Ne z marnosti spisovatelské, než abych obrátil jmzornost slovanských uenc na pednjt tento a povzbudil jo k dalšimu bádání o

nm,

V

livodé

si

krátce

vyložiti

obsaii své skrovné

uruje se histoiická vdecká zejména význam pohhhní jmvinnosfi íjus

práce. této,

dovolím

rých a

i

stedovkých národ. Potom

díiležitost

otázky

maniiini) u sta-

se berou do úvaiiy \nii-

42

mny pedmtu

samého a

sice: jazyli,

t. j.

obyej;

názvy, které se týkají pohebních

slovanské

staré,

národní

život,

t. j.

staré obyeje, které se dosud zachovaly v život obecného lidu,

pi tom uruje dání o nich

;

všeobecný

se

svdectví písemná a sice

Simmokatského,

Theoíilakta

ritia,

Massudi

jeho

i

pvod obyej v :

Jornanda, císae MauBonifacia,

sv.

Ibn-Dasty,

kopist, Ibn-Fodlana, Istachry, Ibn-Chaukala,

Lva diákona, Ditmara, Helmolda, Martina

Galia,

Kosmy Praž-

Kadlubka, Královédvorského rukopisu. Ruských

ského,

pis

a methoda bá-

leto-

zvaného Nestora), Život knížete Konstantina Mu-

(tak

romského, Dlugoše, Maršálka Thuria, Hájka, Stohlavého sboru, Menecia, Guanina a Klonovie. Texty

tchto

svdk

v originálech in extenso a podrobné se rozbírají

se

;

uvádjí

konené

berou se do úvahy pohanslié mohyly, co pramen slovanských

spsob historického jich užití poukázkami. Pechodem k samému pojednání o slovanských pohebních obyejích je nastínní pohebních obyej, pohebních

povr

uruje

starožitností a

se

a pedstav sem náležitých

prvobytných Aríjcú,

ti

t. j.

dob; konen berou se podrobn do úvahy slovanské poádky pontí o duši, smrti a budoucím život u Slovan a jich pohební obyeje dle všech díve posouzených pramen. Pojednání samo koní se tak zvaným ospravedlujícím lánkem (v píloze), kde se bere do úvahy historickov pedslovanshé

:

'

ethnografická otázka:

a

ti

k jakému národu pináleželi

ti

Slované

Rusové, o kterých se zmiují nejstarší arabští spisovatelé.

Znaje nedokonalý stav

vdy

slovanských starožitností, nemohl

jsem míti v úmyslu žádných konených vývod, než chtl jsem jen sebrati

v jeden

celek

porznu

se

nalézající

a dosud ne-

rozebraná data o jedné z nejdležitjších otázek této vdy, kriticky ohlednouti a uriti jich

znamu, a rozl)oru.

konen

patiný

smysl a stupe vý-

spoádati je dle možnosti k systematickému

Poštstilo-li se

mi

to a pokud, o

tom

a

soudí jiní

znalci a milovníci slovanské starobylosti a národnosti.^*)

") Je tomu již pt let, co na svtlo vyšlo mé dílo. Po celý ten (^as, chtje je znovíi vydnli co ásf starožitností slovanských, nepestával sem ho sice doplovati novými daly a sbírati látky pro ostatní ástky svého podi

43 Pro

národní

slovanské

svátení

a

slavnostní

obyeje

látky poskytuje kniha L. S. Karavelova „naaw-

mnoho zajímavé

THiiKH Hapo;^Haro óHxa Bojirap^b" (v

Moskv

1861). Nejpodstatnjší

ást bulharská, která, pokud nám známo, nikde jinde nebyla tak podrobn a dkladné popsána. Ona na mnoze nahrazuje nedostatky ueného spracování, které jsme našli v této knize. Sroviiání se sváteními obyeji u ostatních slov knize té jest

vanských

národ

jen nahodilá.

V

jsou ovšem tu

ím

Proež málo

oddlení

historické

slavistika následující díla:

i

tam zajímavá,

zvýší cenu díla tohoto.

„/ÍpeBHMniÍH

spisu, který

nepio/^'b

a djinách Venet.

Co první pokus

o

Jest to

pomr Slovan

V tch

vidí spisovatel Slovany.

hoden je tento

spis

Hilferdingv

spisovatel, nejslabší pak a nejnejistjší

jsou etymo-

logické výklady.'^) Spis prof. Malcuševa „o CjiaBaHax'L cpe^HÍe BtKa-*

vanské

k ostatním

Nejdležitjší jeho stránkou jest rozbor zpráv

vší pozornosti.

Bi>

poátek

objasnní djin slovanských pomocí výsledk

srovnávacího jazykozpytu

starých

HCTopin CjiaBaHi>"

arijským, ethnografické zvláštnosti jejich, potom otáz-

pvod

ka o

1868).

ruská

pipravoval spisovatel v posledních letech

svého života. Zde se bere do úvahy

plemenm

nám

poskytuje

ethnografie

nebožtíka Hilferdinya (BtcTHHK^b EeponBi

vtšího

vesms

ale

vd

b-b

AjiCaníH

(Ve Varšav 1871) rozbírá zajímavou a v

dosud

s

slo-

ethnografické stránky skoro nedotknutou

otázku o psobení Slovan

na Albánce. Všeobecná závrka,

niknutí; stále pece cílím, že zásoba dát, kterou jsem sebral, jest velmi nepatrná proti tomu bohatství starých obycejíi a poádku života, které se dosud ješt zachovaly na rozliných stranách slovanského svta. Proto práv budiž mí (loroleno obrátiti se zde h prosbou ke všcw. milorníkm a znalcimi slovanštiny, aby mi oznámili svédectni, která se týkají starých národních

obyfjú a sice: o narozeninách, svatb a po}ii'bech. Svdectví již vydaná v rozlinýi h novinách, sbírkách, kal(Midáí<;h, jakož zcela nová, nikde posud nevyšlá, budou mi vítána. Ponvadž není posud diikladné slovanské biblioi

—

bý\»jí [ion\adž jest iicmiožiki doslali .starýcS vydátií novin, bbírck otištny zprávy pro b.-idftlcli- lak nové a neznámé, jako zprávy j<'šl nikdy nevylistné. Tráv proto ty ony pijmu nejen s hlubokou vdností, 8 mravnou povinností, že jich užiji než ku pros|)chu milé u blízké slovanskému srdci véd o rodné .starobj losli. Z[»rávy. prosím, aby se aíiressovaly do l'rahy, do .Musea králov.slví eského p. l*al(;rovi k odevzdání |) A. grafie,

asto

již

i

i

i

Kotljare\.>tkénin. '^)

Jak

ování toho

nám známo,

našlo se mezi papíry tiebožlíku Kpisovatele pokra-

vydáno v sebraných všech jeho spisech, které zamýšlejí vydali jeho píbuzní a pátelé. díla.

Hud»t

\

44

k

pastým

divokým

níž spisovatel pichází, jest ta, že

ským, kttií neznali ani zákonv ani

Slované

dali

civilisace,

albán-

vzdlanost, zákony a mírné mravy, a piuili je osedlému votu.

Akoli ne

mžeme pece spsob

veskrz,

ethnografického

bádání spisovatelova uznati za spolehlivý; akoli konené také

závrce nelze pochopiti, pro

se

ži-

pi

Albánci neposlovanili,

nicmén musíme uznati, že se p. Makušev nemálo zavdil véd, sebrav svdomit data a objasniv nkolik z nich náležité. Zpomeneme zde i nového dnež naopak Slované

ležitého díla p.

ocxpoBa" (v

stali se

Drinova

Moskv

:

Albánci,

„3acejieHÍe CjiaBaHaMH BajiKancKaro nojiy-

1873). Stízlivou

methodou

spisovatel

šastné

vyvázl z labyrintu pedhistorické ethnografie a ve všeobecných

vrn

rysech dosti

uril, kdy a

plém na Balkán. My

se však

kudy

se

od historicky zná-

vcí k neznámým a nejasným. Pro si a vis typojednání p. Drinova zvlášt zajímavý budou stránky,

rozpráví

o

nmeckých

slovech

v staroslovanském jazyku, ale jeho kojí filology, zvlášt

Co

šel

jistých

filology v

kde

slovanské

domníváme, že výsledky jeho

bádání byly by ješt jistjší, kdyby byl

mých a

rozšíilo

se

(cpt/^a,

nocT-b,

ojiTaps

atd.)

výklady sotva zcela upo-

pívržence Kopitarovy.

vlastn slovanské

historie

týe,

z té

uvedeme pe-

devším práce, které jsou vnovány spracování jejích pramen.

Nejdležitjší patí

i^roí,

Makiiševu:

„H3CJit;^0BaHÍa o6i> ncTopmie-

CKHx-B naiviiiTHHKaxi. H óuTonHcaTGjiiixi. /íyópoBiiHKa"

1867) a „HTajiBHHCKÍe apxHBW h xpanamiecH C.iaBííHCKOH HCTopiH" (3 sešíty, v

spis

podává

z

ního ústrojí,

bi>

Petrohrad

(v

hhxi> ivraTepiajiBi

Petrohrad 1870

— 1871).

/^jia

První

poátku pehled djin Dubrovníka, jeho vnitživota a pomr k druhým státm, potom bere

do úvahy prameny djin Dubrovnických, památky starobylosti, a sice: vcné, života se týkající, ústní a písemní, i zprávy vrstevník,

konen

kriticky

rozbírá

nové

historické

práce

v tomto oboru.

Za dležitý uznati sluší spis prof. Makuševa zvlášt pro svdomité sebrání látky, které ho stálo mnohých a dlouhých namáhaní. Množství zpráv sebral

z

rukopis, které

jsou

roztroušeny

tiskli

starodávných. Okolnost ta zejména iní jeho knihu vzá-

po

archivech

a bibliotékách,

a

z

ídkých

45 cnou každému, kdo se obírá djinami Slovan. To samé

žeme íci

o jeho

i

rozliných a dležitých látek

oboru slovanské

z

sbírka

Jest to

archivech".

„Italiánských

m-

historie, které

byly dosud neznámy. Pilný badatel tento sebral je na archaeo-

graické cest své po rozliných archivech mést Florence, Nea-

podobnou

viti

Kdo

Palerma, Bari, Ankony.

pole,

bude

ten zajisté

práci,

na sbratele tohoto. Mladý uenec

svém

tžko jest sestavdností pamatovati

zná, jak

p.

s

Fortinský hledí ve spise

Petrohrad 1872) rozebrati všeobecný historický význam kroniky

„TniMapi) MepaeóyprcKÍH h ero xpoHHKa" (v

:

samostatn

Meziborského letopisce a jeho ethnografické zprávy o Slovanech.

Pokud nám známo,

tomto nejen ve slovanské než

Co

týe

se

sob

pokoušel uriti

jazykozpytnými

KaT0JiHi;H3My

;

Nadlera

b-l

^exin h

ko vél 8G4);

Moskv

tní

proí.

1871),

:

Petrohrad

Slovan všimnuv

daty,

„IIph^hhli h nepsLia npoaB.ieHÍa onno3Hii,in

t. ^. b-l KOHi^-b

XIV h naqajitXV

P. A.

Petrohrad 1808j;

SiioeMCKi h

ho pivedlo k to-

nejprostší, nejelementárnjší historickou

prof. N.

„na^eme Hexin

:

Pojwva:

pH'iecKÍH OHopKTí pyccKaro noKpoBHTOJiLCTBa

2 díly);

„Poccíji h Cep6ÍH.

CopiH

Ostatn

ci>

díla ta,

Hcto-

1806 no 1850

r.**

HilferniCfa

Petrohrad 1808 dva

nich nalézá se „HfTopin i>\i(unM> h

MeiiicKoí HCTopiM".

XVII e*kíí"

bi>

konen pipomeneme

„Co6paHÍ(i comhikíhíh", kterých vyšlo v z

Hnt ryct"

pozoruhodné pro smutné pach-

dílo toto

Lavrovského

V prvém

Ohar-

—

pravdu; prof

181)9,

(v

„CTaHiícjiaB-b

se spisovatelovo po originálnosti, které

Moskv

b.-*

Duvernoya:

na

(v

(v

rozšíení baltických

archaeologickými

a

mu, že zapomenul

fv

poukážeme krátce

zejména místních jmen a vesnic tak zvané okrouhlé, pod-

kovité stavby

(v

oboru

v evropské literatue.

„IIojia6cKÍe CjiaBAHe"

spisy:

spis v

Pavinského, kterýžto jest zvlášt tím zajímavý,

p.

že se spisovatel

novými

vbec

i

politické slovanské historie,

na následující ruské 1871) od

dkladnjší

jest to první

Bo;irapi,"

a

díly.

„OrKio])!,

doufám, že jsou dosti známa

eské véd. A.

V

nodárství v

liusi

Macicjovský slovanské.

vždy

hustji.

jal

Práce

se prvý

o

bedlivji

témže

Nejdležitjší

zpytovati záko-

pedmte

z nií^li

objevují

pochází

od

se

pi-of.

:

46 který

Lcontovicfí,

r.

1808 vydal monografii S poátku

^ajiMaxcKoe aaKOHO/^aTejitcTBo".

„^poBiiee

rozbírá

xopnaTo-

spisovatel

tu

památky devního charvatsko-dalmatského zákonodárství

po-

;

tom zákony Vinodolské, zákony msta Záheba a naposledy Poliky statut. Krom djin samých památek pouští se spisovatel

do rozboru vnitního stavu obcí, jich ustrojení a po-

i

ádku, podobného zaízením jiných slovanských zákonodárství. Akoli nedostatek filologických známostí pivádí spisovatele k nkterým pokleskm a k nepravým výkladm, nicmén musíme uznati, že jeho rozprava jest nejen zajímavá než každého, kdo

ležitá pro

a to tím

ratue srbské ješt o

druhém

díle

má

pokud nám známo, v

tak ch valn

i

jen

mžeme

lite-

se vysloviti

„HcTopia pyccKaro npaBa" (díl L,

pedmtu,

vlastn úvod do

který obsa-

dobu práva co výklad a sbírka

látky, není však prosto

nespolehliv a kriticky

díla,

Leontovie:

p.

huje všeslovanskou

nek, ale

Ne

není.

v Odésse 1870). Jest to

obecn známé

slovanskými starožitnostmi obírá,

se

podobného

více, že

d-

i

již

vše-

nkterých dobrých

strá-

mnoho podstatných nedostatk: zejména velmi neurit oznauje prameny a pomcky a ne-

ledabylo

seadny

jsou

nm

v

pílohy, kde se

uvádjí staré zprávy o život Slovan. Spis tento vbec

jest

více pozoru

hoden svou ideou než svým provedením. Totéž mu-

síme íci

o zvláštní

i"

„yKaaaTejit

hctoiihhkob'l

saKOHO/^aTCiLCTB-L"

Kikdo nebude zde podán, mili

s

h

mže

Mhhhct.

Ukazatel

se

tehdáž byl by musel

;

p.

IIpocB.

cjiaBAHCKHxt

1867

Nro.

Leontovie, jak je

8).

nám

mnoho

prof. S.

by

prospl,

svých

udání

vynechati, co zcela

obšírn pojednal

M. Špilevský ve svých

„Coio^-l po^CTBeiriior 3aii;HTBi y apeBHHx-L repMann.eB-b h Cjia-

:

(v

Kazani

H IVpMaHuem."

hodný

Hap.

opraviti. Dosti

památkách slovanského práva

BííHT,"

ncTopin

pedmtu, ale mnohem více pvodce pesvdil o pravosti

byl

knih samých

spisech

no

spisovatele

prospti badatelm, kteí ješt se nesezná-

nepatí k vci, a velmi mnoho o

téhož

H3CJi'fe7i;oBaHÍH

(^ypHaji-B

upírati, že

práci

literaturou

kdyby z

bibliografické

(v

zástupce

1860) a „CcMeHHa

ejiacin

y

típcbhhx-l

CiaBant

Kazani 1871). Spisovatel jeví se zde co rozsrovnávací methody

pi

studiu

slovanského

47

nám

práva, ale

zdá, že

se

nmeckým,

vanských zaízení k zdají

býti

se

nedostaten

Krom

než

dat,

orga-

toho málo pozornosti

promnám

k životu a historickým

slo-

sama jeho srovnání

i

mechanickým seadním

více

nickým rozborem srovnávacím. obrací

proto

pomr

objasnil

právných

obyej

a zaízení, staraje se více o uspoádání sebraných fakt než

tmto nedostatkm

o historický a životný jich výklad. Vzdor

pece užitené

jsou spisy jeho

co

sbírky

týkajících se

fakt,

rodinných právních starožitností slovanských. P. Majkov, známý

po obšírné nalézá

i

(v

Moskv

1857), kde se

pehled nkterých právnických památek,

rozpravu 1861.

Srbského jazyka

historii

„O

:

npiica^HLixt y loacHBixí. CirbíihI)" (PyccKoe C.iobo

cy/^-fe

Nro. 10), kde

podrobn

ist

probírá tento

filolog zasluhuje dílo

/íymaHa" (ást

v

I.

eno pedchozí rozprav o

Petrohrad 1872). k budoucí

práce

k

Konen je

nmu

„SaKOHnnK-B i^apa Cxe^ana

Jest to

úplné

dkladn

Zde

této památce.

Dušana a

kopisy zákonníka cara pojiv

F. F. Sigela:

slovanský

právník tak

ústav a jeho podmínky. Zvláštní pozornosti jak i

otiskl

úvod

i

se

zde

i

lépe

e-

historicko-právnické rozbírá

rozliné ru-

nejlepší

z nich,

mnoho doplujících a objasujících

nalézá

pknou

sepsal

historicko-právnický

pi-

rozprav.

výklad,

který

hoden pipomenutí. Práce tato vykonána bedliv a svdo-

mit. Proež nemžeme zde zamleti pání

svého, aby co nej-

díve vyšla i druhá ás, kterou se dílo toto ukoní. Otázka o významu rodinného života u Slovan, kterou ruští historikové a juristé tak piln hledli díve

ke

konenému

od

p. NikitskáJio

THHKi.

EBponu

výsledku, byla ve zvláštním

1S70.).

K

již

rozešiti,

nedospvše

opt uvedena na denní poádek lánku o tomto pedmtu (Btc-

objasnní výjev rodinného života

slo-

vanského pipouští spisovatel, že býval u Slovan rod fikivný, t. j. taký, k nmuž se poítali i nepíbuzní, ale osoby také, které se fiktivn za

juridické

vdé

píbuzné uznávaly. Mjlenka

tato

v historicko-

pispusobení

její

ke slovanské

není

nová, ale

a ruské starobylosti jest nové. spisovateli se poštstilo svoji

Tíiyslénku

co

rozborem

skut(!riou

Ostatn pochybujeme, historickýcli

[jiavdu.

že

by

zjev dokázati

Jlypothoso jeho zjislu-

48 huje pozornosti,

dležitou,

nutých

nejdležitjší

ne-li

v oboru

prací

spis prof.

posud zstává jen hypothesí.

r.le

dosud ranou zpome-

všech

ze

VJaáimirského-Bndanova

:

musíme uznati

práva

slovanského

npaBo

,,H'feMei^Koe

H JIhtb*" (v Petrohrade 1868). Jest to druhé dílo literatue

z

v slovanské

mst.

polských

historie

b-b Ilojibiut

Prvé,

mst-

Danilovi, obsahuje jen slovanskou dobu

sepsal

které

právnické

oboru

Co velmi

nám

ského života. Vladimirský-Budanov podává

nyní pokra-

ování jeho a sice dobu právnického života polských mst pod vládou magdeburského práva. Prof. Pavinsh/, který napsal obšírný a

dkladný

rozbor tohoto díla (v

nm

rpa^a YBapoBa"), nachází v

vrný

kritiky, a proto myslí, že

písnou systematinost, hodno-

spis

vanského práva

spis

pyccKi HoMOKaHOH-b"

„KopMHe býti již

nkteré

obšírném

spise,

„HoMOKaiioiii*

Kiev

století,

který

a,

vyšel

íd r.

že

peklad musel

tento

se touto

myšlénkou, rozbírá

památky

mvše o

BM-fecT*

Tisjí^samhi

p.

lánky Nomokanonu,

ješt píležitosti seznámiti se

nm

V druhém

této.

1872 v Odésse pod názvem:

npH BojibuioMi. TpeÓHHK-fe,

probírá slovanské

svém

v

pichází na Rus slovanský peklad

CKHM-b nO/í.lHHIIHKOM-b ^O CHX-b DOpi* HeHSBtCTHblM-b"

drobn

slo-

18G9). Spisovatel rozlušuje úlohu,

a dležité rukopisy

starší

oddlení

„IIepBOHaHa,ibHLiH cjiaBano-

Nabývá pesvdení,

v XI — XII

.

(v

Pavlova:

prof.

se objevuje a

KHHrn".

vychodištém

piísti co do objemu nevelký, ale

sluší

spsobu vzorný

a samostatnost

mže býti Konen k

tento

k dalším rozpravám v oboru tomto.

dob

npHcyac/^emH Harpa/^t

pramen, ohromnou setenos

výklad

v které

,,13.

s

rpe^ie-

PavloV

pO"

my,

ne-

ale

tímto dílem,

ct

nemžeme

souditi.

Djiny

kesanské

Slovan jsou tak úzce spojeny s djinami jich vzdlanosti a poátky jich literární innosti, že pojednávajíce o tchto, musíme promluviti aspo nkolik slov i o onch. Osvcující innost Cyrilla a Methodje jest prvá historická událost, kterou byl položen základ

prvobytné

ke všem

dalším

hozápadních a jižních Slovan. dát, jen

od

té

doby,

t.

j.

jen

církve

úspchm

u

kulturní innosti

Soud písn

ji-

dle historických

od pijetí kestanství

vzniká

—

49

Slovan

u

letá

památka

men

písemnos

písmo,

a

této události, nalezení

dání povstí již díve známých

adu

Minuvší

tisíci-

nových svdectví a pra-

a innosti slovanských prvouitel, nová vy-

o život

celou

literatura.

—

vzbudila v ruské slavistice

dl, majících objasniti tento

milovník ruské

pedmt. Spolenos

pi Moskevské universit vydala Cóophhk-b" (v Moskv 1865), kde krom

slovesnosti

„KHpiLT.io-Meeo/peBCKÍH

nkterých památek sebrány jsou nové a dívjší práce Pogobiskupa Filareta, A. V. Gorského, Nvostrujeva,

dina,

rova a rilla

j.,

které

pímo aneb nepímo

a Methodéje. Prof. V.

objasují innost

sv.

pkné

Grigorovi vyhotovil

J.

Vikto-

Cyfilo-

logické vydání staroslovanských služeb sv. Cyrilla a Methodéje s

objasujícími poznámkami

cHflioiiuH

(„/I|peBHe-cjiaBHHCKÍH naMHXHHKi), oói>a-

acH3HB KnpHjLia a Meeo/^ia",

Lavrovský v obšírném

v Kazani 1862); prof. P. A.

pojednává o jich apoštolské innosti

díle

(„KnpiLijrB H Meeo^in, KaK-B npaBoc.iaBHBie nponoBt^HHKn",

kov

1863),

v Char-

a prof. Bilbasov líí všeobecn historickou jich

Meeo^; 2 díly v Petrohrad 1866 1870), pipojiv všecky známé latinské legendy o nich. Krom toho témuž pedmtu vnovány byly spisy prof. Platonova, innost a význam

(Khpilxii> h

Hilferdinga (Coópame co^HnemH,

Ale nejdležitjší této

dílo, které

úplnji. než

všecky

díl

I.

v

Petrohrad 1869) a

obsahuje celý obor vyvolené úlohy

ostatní,

pináleží prof. E. E. Golu-

binskému. Není ješt vydán a známe ho toliko

akademika

J.

j.

Sreznévského („Oxiext o 12

z

posouzení

upHcyac/teiiiH YBapoBCKiix-b

—

Petrohrad 1870, str. 227 233). V díle tomto, které bylo poctno plnou Uvarovskou cenou, nalézá se mezi jiným

Harpa/^t" v

i

kritický rozbor starých svdectví o prvouitelích slovanských.

Akoli

se

ve

spisech

sanstva a innost

výše

dotených

sv. Cyrilla

a Methodéje ne všude rozbírá se

stejnou historickou nestranností

jsou

i

jinými

anebo

víc

ke-

zavedení

historie

mén

;

akoli nkteré

z

nich obtíženy

pec

vážnými chybami, nelze

upíti, že objasnily mnoho, že pomocí jich badatel

osud

prvopo-

áteného kesanství u Slovan mže jíti nyní pevnji a jistji, než tehdáž, když p, Kaki vydal své pozoruhodné dílo: „ Viek djei

lovanje sv. Cyrilla

i

Methoda". Doba innosti Konstantina a Me»

4

50 thodje a

jich

spoleník

je tak dležitá v historickém ohledu,

nevyhnuteln pichází každý, kdo chce prozkoumati

že k ní

osudy vzdlanosti a literatury slovanské

dišt

slavistiky.

Ale jako každý poátek, tak

emu

tedy

Je-li se

jest to první vycho-

:

uenci domysly

že

diviti,

ona

i

temná.

jest

vyplniti

hledí

vdy máme si

nynjšího stavu slovanské

mezery, že tyto domysly za

asto zstávají jen domysly? Místo toho mžeme a páti, aby vývody a závrky pedcházelo úplné, všestranné

pramen,

a písné kritické posouzení

nm

aby o

i

spojenými

silami pracovali filologové, archaeologové a historikové.

Pomry byzantinské církve k Bulharsku daly podnt k pkné „Píhh" prof. Grigorovii (v Odsse 1867), který, jak nám známo, teriály

z

mnohými novými, dosud neznámými ma-

vládne

oboru bulharské církve, a jak se

seznámiti

s

zdá, zamýšlí

nimi brzy vdu. Velmi dležité lánky o historii

jihoslovanské

v „^TeHÍHXI)

nám

B-L

církve

(na

p.

o prvé

OÓmeCTBt HCTOpÍH H

Justinian) nalézají se

/IJpeBHOCTeH

npH M0CK0BCK0MT>

BepcHText", které náležejí archimandritu Leonidu, jenž ležitost užiti

mnohých ješt nevydaných materiál.

pipomenu pozoru hodné

dílo prof.

již

Mo.^^o-Ba.iamcKOH"

podrobn

(v

ml píKonen

Golubinského „KpaTKia :

o^iepK-B

BojirapcKon, CepócKož h PyMBiHCKoii

HCTopiii npaBOCJiaBiiBixi. n,epKBeH HjiH

YhII-

Moskv

1871).

Obsah spisu tohoto byl

vyložen v asopise mus. es. (1872

nm

a proto není poteby šíiti o

dále

slov.

str.

215 a

násl.),

Pipomenu

zde

pouze, že spisovatel chce brzy na svtlo vydati po druhé své dílo,

a k tomu

cíli

podnikl cirkevn-archaeologickou cestu do

Caihradu a na horu Athos. Výsledky jeho budou ovšem uveejnny.

cesty

Srbska, Bulharska,

Jak patrno, v

mén,

historii církevní

vykonala ruská slavistika

než v jiných oborech slovanské vdy.

Píina

toho

ve velkém nedostatku a nepístupnosti materiálu, jakož

vzí

vbec

v té zvláštní okolnosti, že se Slované v cirkevn-historickém bádání svém

poád ješt

velmi

štítí

beni jsouce stoletým vášním a není

vda

obor

její vtírá

svobodného rozboru, podro-

pedpojatým myšlénkám.

prosta ani u jediného slovanského národa. se

politika

církevních

pedsudk

V

Tch tichý

a vášní zde

51 silnji než kdekoli jinde.

eho

Co tím získá

íci, ale

tím pozbývá a pozbude vda, to jest jasno: pozbývá svo-

pestává

body a vnitní pravdy,

t. j.

slova toho, a spolu

tím pestává

s

býti i

vdou

v pravém smyslu

povzbuzovati

k, vy-

síly

Pravé studium djin slovanské církve na-

hledávání pravdy.

stane teprva potom, když

•

— tžko

život

nho

do

se

po echjících

na míst

aneb latinisujících ekklesíastú dají historikové, kteí pedevším o to dbají „ne quid

dicere

falši

audeant,

ne quid veri non

audeant".

Na konec našeho pehledu musíme ješt pipomenouti Lamanského

spis prof. V. J.

CjiaBHHCKaro

mpa

b-b

„06i> HCTopn^ecKOM-L

Eepont" (v Petrohrad 1871). S obdivu ho-

dvtipem sebral spisovatel a patin množství nmeckých náhled o Slovanech, o dnou

pílí

Hsyqemn PpeKO-

a

vysvtlil jejich

znaué

djinách,

národní povaze, vlastnostech atd. Obraz jest vykreslen neoby-

ejn

oste a

mže

vzbuditi

nejospalejší

i

Piznáváme jako bychom se

cit

upímn,

slovanský, ale

povzbuditi záporn.

se

knihy tak dojalo,

nalézali v blázinci,

neví,

sluší-li

se více se diviti

nakažlivé

politovati

páti, aby

prof.

Lamanský

šlénky a náhledy vznésti

co

s

sluší

historické pravdy

touž bedlivostí

nám

tch nmeckých uenc, kteí

a patí.

k Slovanstvu

Slovanská

znané

lovk

vda

s

nahrazují

histo-

musím sob vyložil

se

umli

mypo-

Slovanm, uznáním pipomíná dáti

jména Herdera, Jakuba Grimma, Schmellera a zorností

kde

nemoc tchto

nad surový instinkt plemene a dovedli

jim

tení této

bláznovským náhledm, anebo

zaslepení a duševní

Ku prospchu

rických pacient.

že nás

j.

Svou po-

pathologické

bludy

svých rodák.

Pohlédnuv na pedložený zde pehled výjev ruské vistiky

od

r.

18G0

— 1872,

pisvdí mi

práce na Rusi nejsou dílem

prospchu, než že pocházejí I

zdá

se,

že toto poznání

sla-

každý, že slovanské

náliody ani žádného soukromého z

jasného poznání

není jen

jeji(']i

nutnosti.

poznáním jejich nutnosti

jakožto první a dležité podpory ku j^rozkoumání ruského jazyka, djin a života, než

i

poznáním

jejich všeobecné nutnosti

52

obansky vzdlávajícího prostedku, co politické školy, která vede z národního osamotnní na šírou dráhu slovanských pro-

co

— slovanským

spéchv a uí Rusa

povinnostem. Slavný Šafaík

soude kdysi o dležitosti staroslovanského jazyka, soucitné se dokládá následujících slov der- slawische

Bandtkiého: „Gott gebe, dass

J. S.

Kirchendialekt,

als

die

erste

oder wenigstens

di

cest uns bekannte Quelle der slawischen Sprache, von

alíb/

slawischen Volkern gelernt und gekannt

um

der Einheit der Kirche willen, sondern schaftlichen Bildung willen,

Volksthums

um

vertíirken

der hohern wissen-

der Erhaltung des slawischen

uns nicht verteutschen, nicht

willen, auf dass wir

vertatern, nicht

nicht ura

sei,

[Safaik] setze hinzu:

(ich

nicht

verfranken und vermagyern), auf dass wir nicht abfallen von

der gemeinschaftlichen Quelle der Volksthúmlichkeit, die trotz der Stúrme von zehn Jahrhunderten nicht versiegt d. slaw. Spr. u. Liter.

tyto úlohy?

1825, p. 118

— 119).

pro

spustila-li se jich

nco

ist."

(Gesch.

Zménila-li doba naše

vyššího? Nemluvíce

zde o všeobecné lidských úlohách, které se stejn týkají kaž-

dého národa a každé jednotlivé osoby, než o

úlohách ple-

menných, slovanských, musíme odpovdti na tyto otázky zá-

porn.

Zajisté

výlunosti

pro každého, kdo nezkoprnl v úzké

— „die

stává, jako díve,

censtvo dávno

národní

Erhaltung des slaivischen Volksthums",

z-

úlohou nejdležitjší a nejvyšší. Ruské obe-

pochopilo tento požadavek a dávno

mu

hledí

vyhovti. Jinak odkud by pocházely ty stolice slavistiky na

ruských

universitách, ty

slovanské

komitéty

*^),

stranné a hluboké studium slovanského svta!

to

mnoho-

Možná snad

módou anebo spekulací poliAle móda nebývá tak opravdov stálou

íci, že je to vše jen politickou

tického proselitismu?

a

politický

který

kteí

proselitismus

mohou

zde

najíti

nikdy neídí

se

musí jen

citera

míti

nejbližší

zlomyslní

praktický

cíl,

nepátelé Slovanstva,

pravdy a pravdpodobnosti.

Zpytování slovanského svta vzniklo na Rusi pirozeným citem slovanské vzájemnosti, jasným poznáním její dležitosti '^)

psobení

.MluMiut zde jen o idci slovanských koniitétv a ne o

jejich.

soukromém

53 a snahou, aby se nosti 3-by

pešla

koeny, musí

jí

z

dostalo pevného základu. Slovanská vzájem-

nm

oboru citu do života samého a zapustila v

projíti

školou písné

vdy, písného probádání

a studia slovanského svta minulého a nynjšího. Bez tohoto

ludem lákavým,

marným

ale

myšlénku, jak se

opravdu o to

vn

zstane ona

stízlivého poznání

zdá,

zasadili,

peludem, ovšem pe-

a neprospéšným

pochopili

životu.

Kusové první, a

Tuto

pr""^'

aby se stala skutkem. Oni tak n

se

ápe

a nejnadjnji vyslovili své sympathie k ostatnímu Slovanstvu a spolu dstojné odpovdli

tm

kteí kií, že sympathií tch u i

ostatní Slované co

vzájemnosti a hledli

kladným uením

V

se

Praze, v

nejdíve jí

lehkomyslným osoovatelm,

Rus

osvojili

pedevším

není.

Pejeme, aby sob

plodnou ideu slovanské

posloužiti

svdomitým a

všemu, cokoli se Slovanstva týe.

msíci srpnu 1873.

d-

(Vyato

z

asopisu Musea

král.

eského 1874

sv. 1

—3

v 33 výtiscích.)

D

I

377 KÓ7

Kotliarevs'kyi, Oleksandr Oleksandrovych Uspech^'- slavistiky na Rusi

PLEASE

CARDS OR

DO NOT REMOVE

SLIPS

UNIVERSITY

FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

to co

===t- o UJ > z

==tnO

o; o;

oo o

=c/)

o

<

-,-

;<

CM

Q

co

=

<; -ji h-: 13 =

S. y^: WA..

fc

Í^M^^-;

'•"-:

xr

mmÉM-^mii