.ym^^:^\^imm^/m^4ím^mm^j7m'^wm^^ ^w
X"^ 1
1
'r"^
.
jC'
Mm<.
,/&^-
07961963
i
1761
3
1
"*7H«/"V '^-44
1
^^ >i
c "^^ ;** '^
vt
i-Y^
:;v.^
i
*
^
C*.
T i*-
--y^
^^;
^f
w
-*>:.
TVsL i -: y
^
V
'
>
I'V-
"
-77 i\b7
«f*»^
^mm^^i
—
-«—r
r
r
lZT~Jín
-V*^
Z<J^
A«/
^;y>/^,^ít.í4^
-s^vfs-
l^V-
fi
p
SPCHY
SLAÍISTIKY NA EDSI V POSLEDNÍ
DOBÍ:
(1860-1872).
^ É OD
PROF.
j<.
KoTLJAREVSKEHO,
._^^.5^íS^-.
-,
V PRAZE. N A K L A
i)
V.
M
S
1*
I
H
O V A
1'
V-
1.
O V
V
M
1S71.
<^'
iiA^'
SPCHY ;
SLAVISTIKY NA RUSI V POSLEDNÍ DOBÉ (1860-1872).
Od prof. A.
Kolljarevského
Oj^ q).3.íKau^Í'
v PRAZE. Kiiihtisk;'irn;i:
.1.
Otto,
—
1874.
N;'ikl.'i
vlastním.
)
UBR4f,^,, Y
\\
^
^T\
377 fÚ7
OF
/9/
-l^^ý'
I.
Památky staroslovanského
písemnictví,
vydání
jich
uené
a
Djiny básnictví a
popisy. Palaeografické práce. Jazykozpyt.
lite-
ratury.
pise
Roku 1800 uveejnil proessor Musea království eského (sv.
„o lUpcliu slavisihy v Biishr'.
vylíil zde spisovatel
Od
A
dloužiti a doplniti se
i
tehdejší stav slovan-
proto
dležitos pro
se jimi
že
zámér
Samo sebou se rozstruným, nemohu podobn p. Lavrov-
se již
na jediný všeobecný pehled,
nuditi.
Abych
odhalují kulturní
národopisii, ftráva
Slovan.
nu-
samého ped-
nedorozumním, promluvím tom, co rozumím jménem slavistiky.
se
vyhnul
vztahují ()l)jf;m
a odbory
život slovanských
jazyka, pnmátch jítsfmnictví
se
ale
kojím se nadjí, že eští pátelé slovanštiny nebudou
naped nkolik slov o Poítám k ní všecka odvtví
které
všeslo-
mj, prouence, zajisté nemže
myslím,
cen budu pustiti se do nkterých podrobností i
let.
mnoho dležitých a pod-
pehled váženého býti
clitéje
skému obmeziti
mtu,
12
zbytený a nevhodný.
pokládati za
umí, že
pravé
lánek
téch dob minulo více než
statných výsledk v, které mají velikou védu.
—237)
krátkých, ale trefných rysech
slavistika nestála, ale dosáhla
vanskou
219
11. str.
djiny vzniku, vývoj a
ských bádání v Rusku.
Ruská
V
Lavrovský v Cáso^
P. A.
vdní,
národ,
totiž:
skoumání
a literatury, starožitnosti,
a církve, slovem souhrn všech
na minulou a nynjší
slavistiky mí»lil
})v
nám
které
djin,
pedmt,
vzdlanost a život
so í»l)infziti
ponkud na
u/ší
pedmty
koní práce
na umle
kde
kém obšírném
smyslu, pokusím se o
vykonáno
vše dležitjší, co
v
nimiž se
za
není
potebí
více
drobiti a dliti to, co je
pedmt
samé pírod? Pojímaje
v
již
meze,
ty
a úastenství filologovo,
jeho pomoci? Však
spojeno
ukáže
kdo
ale
filologické
to,
tsn
slavistiky v ta-
bych ukázal a ocenil
tomto ohledu ruskou
vdou
od
18G0.
r.
Riislé oddleni,
uenc
práce ruských
t. j.
mateského jazyka, literatury, starožitností jato do mého lánku: toto obšírné odvtví býti
pedmtem
vyplnní mé
atd.,
nebude po-
slavistiky
by zde tuze
rozpravy, což
zvláštní
v oboru jich
obtížilo
Ruského materiálu dotknu
speciální úlohy.
mže se jen
potud, pokud se on vztahuje h ostatní slovanštin.
Mezi všemi slovanskými
zemmi
Rusko nejbohatší na
jest
památhf staroslovanského jiísemnictvi : ony docházely k slovanského jihu
mnohdy
i
nmu
od nejstarších dob, ony docházejí odtud
již
as.
za našich
Tak
v ticátých
letech
Norov pi-
dležitou sbírku bulharských a srbských
vezl z Palestiny
ze
kopis, které byl Vostokov popsal poštstilo se professoru V.
J.
;
v
tyicátých pak
rji-
letech
Grigorovii zaopatiti Rusku zna-
menitou sbírku staroslovanských, jakož
i
srbských a bulhar-
ských rukopis (mezi nimi znamenité hlaholské evangelium z
hory Athos a úryvky
století).
pekladu
z
Tak archimandrita
rukopis
;
Porfyrij
mén
jevský) pivezl z jihu ne
Cyrilla Jerusalemského
Uspenský (nyní biskup ky-
dležitou zásobu slovanských
podobn ped nkolika
lety
nebožtík Hilferding za
doby svého cestování po Srbsku a Bulharsku zaopatil hatou sbírku srbských rukopis (jichžto ást se
saské veejné A.
J.
bibliotéce v
Chludova)
tak
;
si
dostala
bocí-
Petrohrad, druhá pak sbírce kupce
konen
v poslední
dob
téka v Petrohrad zakoupila sbírku rukopis
ie. V Rusku
XI
veejná
biblio-
nebožtíka Ber-
najdou a nalézají tyto ctihodné pozstatky sta-
robylosti útulek
mnohem
jistjší a dstojnjší, než v jich vlasti,
kde osud jich není dosud zabezpeen a podrobují se náhodám všelikého druhu chráDÍti.
Ale
;
ím
v
Rusku dávno bohatší
znají jich cenu a
njaká
zem
umjí
jich
na podobná ddictví
na
starobylosti, tím více leží lila
a osvojila tyto poklady
ní
mravní povinnost, aby odha-
— vd
úplným vydáním anebo
bud!
Tuto povinnost pochopili ruští uenci
védecJqjm popisem.
již
neústupn a vyplují ji svdomit a estn. Nepipomínaje dívjších všeobecn známých v minulém století a vyplují
ji
prací Kalajdovie, Vostokova
zjev v
ti
poslední
První
od
nich
z
Petrohrad („HsEtcxi"
7 II
díl), druhý
od
/ÍpeBHocTeu" (od
které
se
r.
práce
uvésti
1852 vydal v redigovaných jím
a „y^eHLixi) 3anHCKax:b"
„Il3BtcTÍflxi>"
v
musíme
Pedevším
doby.
ruských slavist^ professor Sreznvského a Bodjan-
starších
ského.
a jiných, pozastavím se toliko
vyšlo
1846
r.
II.
10
oddlení akademie nauk
díl,
v „^Teniast
pod jeho vedením, a
OómecTBt HcTopin
b-l
1846 do 1848 a pak od
nalézají
3anHC0Ki>"
„YieHLixi.
1858 až dosud),
r.
díve vydali oba
již
znaný poet památek devního a stedního
slovanského pí-
semnictví, ale nejdležitjší vydáno aneb vydává se jimi v po-
dob. Uvedeme
slední
je zejména:
„Památky hlaholského písemnictví", av mnohých ohledech, mezi jiným i pro svj
Dílo Safaíkovo
dležito
koli
obšírný
úvod, kde
písemnictví,
se
pvodu
a osudu hlaholského
nemohlo však úpln upokojiti badatele
již
proto,
i
nkteré vzory hlaholštiny bez všelikých
obsahovalo jen
žé
jedná o
lologických objasnní. Pro další úspchy slavistiky nutné bylo také vydání, které by
s
možnou
filologický jich rozbor, které
teného,
J.
text
spojovalo
by pedstavovalo obzor celého skuS takým úmyslem
])ych tak ekl, kapitálu hlaholštiny.
sestavena kniha J^ iniini
úplností co do
Sreznvského „^peonie
rjiaro.iHuecKÍe naniHT-
cpaBHHTc.jbiio CL luiMHTiiHKaMM KHpii.ijmu,Li" (v
Petrohrad
1866).
text nejen již známých, dosud nebyly známy a které jsou zde
Jest to sborník a filologický rozbor
než
i
nkterých, které
vytištny poprvé. Text hlaholských památek menšílio objemu otištn
úplné,
a
lických tení) jest
z
vtších
(tvero evangelií a
znané množství výpisk,
bylo od písmena k písmenu dle originálu. i
pehled takých
hlaholského.
cyrillských
památek,
v
knih
jiik
Krom
jen
evange-
možná
toho 'podán
kterých jest
Texty jsou srovnány, kde toho pí)t(!ba
nco
kázala,
6 s i
devními památkami hlaliolicí
skripcí.
cyiillštiny,
nkteré
vrné
cyriDskou transskripcí, jiné jen ve
i
- Co
rozlom dotýe,
se
to zde
krom
otištny
nich
z
trans-
vnjších djin
rukopisu a palaeografického popisu jeho nalézáme filologické
poznámky
K
uvedené památky.
dob
nkteré všeobecné vývody o
o jazyku a
vydání
tomuto pidán
a vlasti
(10 list)
sešit
pkn o
udlaných palaeografickych snímk. Všeobecné otázky dob, míst a píinách povstání hlaholice J. J. Sreznvský
pi
zvláštní své opatrnosti
Hanuše,
Safaíka, Miklosie a ostatních badatel,
že hlaholština jest
tak
zstavuje nerozhodnutými
starší
cyrillštiny, zdají se
penáhlenými a nucenými, jako
Nicmén
provedenými.')
pímé odpovdi na
jestli
mu
dkazy
;
již
tvrdí,
býti
práv
ostrovtipnýrai
kniha Sreznvského
a chyte
nedává
i
tyto dležité otázky slovanské filologie, to
na každý pád poskytuje k tomu nejen bohaté prostedky, než i
vbec, možno
íci, že jest to úplný sborník kriticky
oištných,
objasnných a uspoádaných materiál, bez kterého
mže toto
vbec
obejíti badatel staroslovanské starobylosti
holské otázky zvlášt. Proto tím více jest
vydáno
a proto
v tak
jest
dání tohoto
spisu,
želeti,
malém potu exemplá
nyní nepístupno jest
již
nám
se sotva
a hlaže dílo
(všech
100)
vtšin badatel. Druhé
vy-
kde by byly umístny také ty nemnohé
památky, které se staly známými teprve po jeho vydání a které ')
Na
prvéii)
rnskcii)
archiieologiokéin sjezde, který se odbýval
r.
1869
Sreznvský zajímavý tlánek o starobylosti o pomru cyrillice k blabolici. Opíraje se pedevším o palaeografická dala, myslí: 1) že hlaholice stojí k cyrillici v pomru píbuzném: jedna z nich od druhé
v Moskvé, eell p.
i
závisí, což se dokazuje totožností systému zvuku obojích totožností jich íslového poádku; 2) že nejstarší nártky <'.yrillice, srovnáme-li je s nejstarším jejich ícckým originálem, nepatí do doby IX století, jak by se mohlo zdáti, než do Vil neb VIII století, a že tedy píjvod cyrillice mnohem starší jest Cyrilla samého. lánek p. Sreznvského jest vytištn dosud jen ve vehni krátké zpráv bez všelikých podrobností a diikaz. Doufáme, že ctný uenec tento neobmešká obohatiti vdu podrobným a pesvdujícím vyložením svého zajímavého nálezu. Professor V. .1, (irigorovi, jak známo, jeden ze i
zastavalolu staršinst\a hlaholice ped cyrillici, vyslovil též v poslední dob ostrovlipnou domnnku, kterou budoucn dokázati hodlá. Ponvadž pozoruje v hlaholskýth nártcích pasigraíii, t. j. píznaky mnohých ethnograíicky rzno-
rodých živlu, myslí, že musela povstati v takém míst, kde bydlela rnzriá plemena, a za také místo |)okládá Chazarsko, t. j. Krym. Jest to sice oslrovtipná domnnka, ale až dosud pouhá domnnka! Viz jeho lánek „3a>itTKii o Co.ívhIí w írí)pryiit" (v Od«sc 1872).
—
jsou taktéž popsány a proskoumány od p. Sreznvského v „Zá-
— tvoí jednu
z
nenepatrných poteb
majíce v rukou tento
„Thesaurus criticus
piskách akademie nauk",
souvéké slavistiky:
reliquiarum literarum glagoliticarum"
mžeme
kráeti
ných otázek stických
dosud jak v rozhodování všeobec-
než
jistéji
o hlaholici, tak
urování lexikálních a
v
i
hlaholské
zvláštností
užívajíce jeho pomoci,
i
tm
památkách, a vyhnouti se
pi
recense
staroslovanských
chybám, kterých
Šafaík ve svém posledním, akoli
velmi
i
lingvi-
dopustil
se
dvtipném
spise
(Uber den Ursprung und die Heimath des Glagolitismus).
Druhé ješt
více,
dílo
Sreznvského, rovnž
p.
vytištno jest pod názvem
MaxHHKn locoBaro nncbMa,
^)
ct onHcaHÍeM'B hxI) h
Všecky tak zvané sfarosIovansJcé sté
podstat,
bez
cjiaBancKie
cl
saMtuaniaiviH
(v
nýbrž
v jihoslovan-
náeí
ských a ruských recensích, kde pod vlivem místních
mén
staroslovanština více
na-
Petrohrad 1868). památky nedošly k nám v i-
pímsk,
všelikých
dležité, ne-li
„/I,peBHÍe
Hxt DpaBouHcania h HstiKa"
oó-b ocoóeHHocTax-L
tak
ztrácela
své
Tyto se
zvláštnosti.
rzných místních náeí. Akoli po
musejí obnoviti umle, srovnáváním památek
recensí
a odstranním zvláštností
výsled-
mžeme
cích Vostokova
rysech a ústrojí
míti dosti uritý pojem o základných
staroslovanštiny,
pece
pokládati
nelze
vc
ukonenou a zcela rozhodnutou. Výskumy Vostokova nepotebují promn, ale potebují, by se doplovaly. Mimo
tuto za sice
védu velmi dležito
to pro
byla ta místná
ských
ím
V
se rozhodlo,
náeí krom nám známých
zejména
v jaké
valo?
by
jest,
míe
lišila
jaká zejména
ruskýcli a srb-
ona od sebe V kde které pano-
se
které z nich
bylo
dležito pro jazyk
Ohjeviv nkolik dležitých nových památek
semní?
vanštiny jihozápadních vydati je úplné a
recensí
pro. Sreznvský
pi tom znova
staroslo-
odhodlal
vydati dle rukopisu
pí-
i
se
všecko
podobné, co bylo dosud vydáno (vyjma „Codex Suprasliensis", z
otištny jen
kterého jsou
téhož
druhu,
^)
|iíhinen
které
Voni:\u(\i
jusových
«,
byly
l,
z
ostatních
památek
dosud málo známé a které co
x^lil.^(llí /,ii.''iiiilv()ii Uplito rctcnsí jcsl prolo lyio jumiaiKy iwij^ývnjí ^c jij«ovýiiii.
7.i'ikl;Mltií.
u
úryvky), a
do
n/iviiir'
objemu svého jsou
každé památky, který jest otištn nalézá
znané
uvésti
obšírné,
palaeograficky
jazykové a pravopisné.
poznamenány jsou
a
popisuje
textu
palaeografickou vrností,
s
obšírném úvodn zvláštní lánek, kde
s£ v
O
výpisky.
památka
se
zvláštnosti
její
Takto vydáno a proskoumáno
33
jest
mnohé docela neznámé, ostatní pak, jako na p. Boloský žaltá - byly známy nedostaten aneb málo. Všeobecné vývody, k jakým památek,
pišel jsou
kterých, jak jsme výše
z
Sreznvský na konci svých grammatických rozbor,
p.
následující: Ij
nkterých
slov a jich
pravopisem,
i
pokládá za istou, a
více, v
rovnž
mén
užíváním
i
jazyk jusových slovan-
i
té staroslovanštiny,
která se
tchto památkách
jejíž hlavní rysy v
tak, jako v
druhých
výslovností,
i
promn, písmo
ských památek rozeznává se od
opakují
podotkli, byly
se
památkách ruského písma — v jednch
pravideln; 2) v tchto památkách
ne-
jsou odchylky od istého slovanského jazyka tak jednotvárné,
mohly
aby všechny
pokládány
býti
n
náeí; naopak na
a téhož
za
zvláštnosti
se
pohlížeti
musí
jednoho
co na po-
ukázky nkolika rozliných náeí, následkem ehož rozliné, jedny druhým
opané
zvláštnosti
nalézají
se netoliko
liných rukopisech jedné a téže památky, než ástech jednoho a téhož rukopisu. Jaká ješt nelze v jich
urit
potu
vensJíé.'^)
se
Jak
odpovdíti
mžeme
náeí
nacházelo
památky
;
samy,
v rozliných
i
to byla
náeí, na
se jen
domnívati, že
tak
i
zkoumání
188), pedkládají bohatou sbírku materiálu
vací mluvnici
slovanských
náeí,
i
jazykových
spisu
prof.
Práv
Sreznvského
proto
jedním
pro srovná-
djiny jeho u rzných
nelze z
i
úvod
vyjasnní základních
pro
vlastností staroslovanštiny a pro vnjší
slovanských národ.
to
bulharské a moravsho-slo-
a pravopisních zvláštností památek tchto, vyložené v (str.
v roz-
nám nepojmenovati
nejznamenitjších
zjev
') Pro rozhodnuli olíízky o níjrodiiosli slaroslovnnskélio j;izykii (církevního) nebude bez význnniu doinnnka, kterou vyslovil prof. Liímniiský ve svém lánku „Iliioptuionni.iH uonpocb" (VKyp. Miih. Ilap. lip. íSiy.L No. 1). Kuský urner Icnlo kloní se k myšlence, že jíizyk teiilo jest uiiile ulvoien. Tnkýni skuten slal se postupem asu, ale prvotné musel býti jazykem živým, národním; a proto otázka o národnosti istého staroslovanskóbo jazyka, jatjka sv. Cyrilla a iMclhodje. zstane ve své .síle.
—
9
souvké slavistiky: ont poprvé poskytuje možnost písného ueného zkoumání pedmtu, o kterém dosud panují dosti koh'saYá pontí, jakož i možnost písného ocenní náhled, které byly bez dostatených
náhledy,
slavista
se
sob
v
nmu
spsobu uenou chrestomathii
svého
rých památek:
zde najde on nemálo
ze
kové je na p.
ruské recense)
známé
pi
slovo
obsta-
nových plod, které,
i
jsouce zde poprvé vydány, jeví se jako velmi dležité
jazyka (staroslovanského
i
naMaTiniKii pyccKaro niicBMa h íi3BiKa"
Petrohrad 1866); zvlášt pílohy (TIpímo^eHm) k
sahují
aneb
starobulharský
S celou pozorností pozastaví
Sreznvského „^peBHie
spise p.
jazyk
staroslovanština je
že
staroslovinský.
(v
dkaz pijaty, jako jsou na píklad
do obsahu, ta-
co
i
co do
i
„bohái a Lazarovi", které
o
pedstavuje živý obraz ze života bohatého Slovana.
Nemén
dležité
doplk
množství
uvedeným
k výše
pracím professora Sreznvského najdeme v jeho spise ili lépe
eeno
sborníku
názvem
lánk,
rozmanitých
JiajiOHSBtcTHHxt h
„CBt/^tHia h aaMtxKii o
naaiaxHnKaxt"
(v
který byl vydán
i
historicko-literarními
jen rozpravy a úryvky
objasnními,
XI
st.,
k
riiiiiž
KoHCxauTiiiia
r.j,
vnávacím
8
jsou
podány
d-
slovanské literatury, t.j.klX
mezi jinými pináleží
„llaiiiicanie o
upaBtu Btpt
imc. ^o SG2 i", „Iloyienie enircKoiia K.iuMenxa"
«PH.ioco«i»a,
(885—916
filologickými
s
a filologickém ohledu jsou ty
dob
památky, které patí kprvé
jiných
o
staroslo-
Obzvlášt zajímavé a
dležitjší.
v historickém, literárním
ležité
neiisBtcTHLix-B
Petrohrad 1867). Nkteré památky
vanského písemnictví vydány jsou zde úpln
pod
dle rukopisu
latinským
cyrillského XII
fryzinským
st.
rukopisem,
spsobcm „IIoxBa.ia
sroTíjia^K.
KHpHJi;iy, yiiixciK) CVioBiiHCKowy, einicK. ICjiiiMOiiTa", „IIpo.xor-L Oo.irapf-Kuro
napi CiiMeojia
'
f;o*y", „C.ioijo íoaiijia
Již
vuje
Pi
(ped
i)2H
Cíduhwov/a^
r.j,
znamenitého
své svdoniitosti
proí'.
.1.
a dkladnosti
ustavinýcli bádání, aby
iCoiifTnirniny «mijio-
díistí)jnr!
sbornika
nemohl :
st.
atd.
M. Bodjanský
Svjatoslavova
jen tak ledabylo a jychlc ho ukoniti let
ci;.
dle 1'ilkopisu XII
dávno jest známo, že
vydání
„(;.i}:KÚ:i
z
pif)r:iv.
\{)1',\.
podniknouti díla
potebí bylo skoio 25
vykonal tento vážný pod-
10
emž
nik^ který, o
pochybovati nelze, obohatí slovanskou
vdu
grammatickými a
lexi-
nejen novými literárními
kálními
i
(jak jsme
Brzo
poklady.
daty, ale
sami
na svtlo první dva
vydavatele) vyjdou
které obsahují
díly,
Za nimi má následovati uené pojednání
text.
ped
památce této
o
Nemaje
v ohledu historicko-literárním a filologickém.
ješt
samého
od
slyšeli
v
vyjitím tohoto znamenitého díla pedstihovati úsu-
uenc o nm,
dek
nemohu pece toho pominouti mlením, proto tch nkolika vzor, které laskavostí vydavatele, mého
že z
mn
starého universitního professora, byl jsem toho
mže
pesvdení,
uené
že to
ckými a latinskými
sborníku
doplniti
z r.
1073,
úsilí;
z
ostatních podobných
základní
text.
Mluv
bezdky pipomínám
ne totožný) sborník zr. 1076(r),
(ale
emnohdy
ne samoten, než zárove
i
uvedeny jsou všechny varianty, které mohou bud
ním
si,
rukopis objasniti
druhý podobný
že
chová
se
— jak
se
vic již
sv.
Vytištny jsou
prvouitel slovanských
i
Krom
na polo-
(v „HTeHÍíix'i>
již
b-l
pochvalné
ei
vydavatel
OCmccTiít HcTopin h /^peBiiocTeíi i
prologové
životy,
mnoha rukopis, které byl neúnavn odevšad sebral. Rznost v rukopisech pohnula atd. dle
vydavatele, že každý z nich zvlášt vytiskl následovati
a Methodje.
Cyrilla
MocKOBCKOM-B YHUBepcHTeTt") pannonské
slouený, jehož
text
žadavky historikv. prof.
—
vykonal, vydání všech památek, které se týkají života
a innosti
p.
Bodjanský podnikl,
v cis.
dovídám
pipravuje se k vydání zkušenou rukou A. F. Bykova. prof.
s
Svjatoslavové
o
který
veejné bibliotéce v Petrohrad, taktéž Svjatoslavova sborníka
vydán
text slovanský
:
originály, jichžto vyhledávání stálo
mnoholetých, obtížných
aneb
se
vyplnny všecky požadavky
filologické a palaeografické kritiky
od písmena k písmenu
jest
bude také vydání, kterému
zde vzaty do úvahy a
i
poštstilo se vidti, na-
Ostromírovo evangelium Vostokova. Jak
rovnati toliko
tam, tak
npii
úmyslu
;
ke konci pak bude
úelem bude
uspokojiti
Tmito vydáními neobmezují
po-
se však práce
Bodjanského v oboru staroslovanského písemnictví: známo
jest mi, že pipravil,
mnohá
jiná díla
/
ano
i
vytiskl,
a
ješt na svtlo nevydal,
tohoto oboru slovanské literatury;
ml jsem
—
11
píležitos použiti od
nho
vydaného, a to
již
dávno vydaného,
rozsáhlého díla „Sestodneva Jana exarcha bulharského", který jest
vytištn od písmena k písmenu, od stránky ke stránce,
ádku Pro toto od
to vc
k
ádku
dle
a jiná podobná vydání
vydavatelova, ale já jsem
proto, bych ukázal, jak slovanská,"*) s
známého srbského rukopisu
abych
ve
— nevyšla ješt si
jest p.
jménu všech slavist
uctivou prosbou, by neskrýval déle tchto
K djinám lánek ruského
1263.
na svtlo,
dovolil o nich
mnoho povinna
z r.
upomenouti
Bodjanskému obrátil se
poklad
vda
nmu
k
v tajnosti.
staroslovanského písemnictví vztahuje se též bibliografa, nebožtíka
V. M. Undolského „OS-b
OTKpHTÍH H ns^aniii xBopemfi K.TiHMeHTa, enncKOiia CnOBeHCKaro" [„Bect^Li Bi.
06m,ecTBt jnoóHxe.ien Poccíhckoh cjiOBecHocTH
k. I"] (v
Moskv
1867,
Známo jest, že Undolský odkryl a pipravil k vydání nemalý poet plod ueníka sv. Cyrilla a MethoKlimenta. Pipomenutý lánek jest takoka zpráva dje str.
31—38).
—
tom vydání, ku kterému bohužel nedošlo; nehledíce na to, že byl již velmi dávno tento lánek napsán, neztratil pece o
dosud dležitosti pro semnictvím, a
mže
ty,
kteí
se obírají
staroslovanským
pí-
sloužiti co spolehlivé vodidlo bibliografické
budoucímu vydavateli dl Klimentových.
Nebude zde od vice
místa, pipomeneme-li, že
byla ta polo-
supraslského rukopisu, která se pokládala již za
opt
cenou,
nalezena od
p.
téce
hrabat Zamojských.
žito,
že se nyní naskytuje
vydání Miklosiové, který
Paploského ve Varšav,
ztra-
v biblio-
Toto odkrytí jest zvlášt tím dle-
možnos
neml
v
napraviti nedopatení
pi
lukou originálu této ásti,
nýbrž ne všude správný pepis nebožtíka Kopitara.
Nedávno zemelému K. dležité
jedné
J.
Nvostrujcvu
náleží
památky staroslovauskélio písemnictví,
vydání totiž
práv o dílc< li »vého
le od toho, ziisliihoviipljtiiily |)ro tíloviiri.skii lení iwi iiniveisil ín-li takého uznání inno.sf ninže, klerý byl rtvrt století diistojnýin zsliiprein slovaniké vé
i)cz
Ziriiniijc
srdeného hoe
8C
—
;
:
m»iffs.i
12 „CKa3aHÍH
IIiiiiojiHTa
XII — XIII
rukopisu
dle
k ruské
o XpiiCTOcfe
o aHTHxpHCTt" (v
Moskv
1869)
Akoliv rukopis tento pináleží
st.
jDeklad, dle náhledu vydavatelova, po-
recensi, však
Obšírný úvod
od Jihoslovan.
chází
II
rozjímá, o
historickém
významu památky této a o jejím osudu, o filologické a církevn- historické dležitosti slovanského pekladu (zejména pro
pomr
k náhledm ruských starovrc). Samý
text byl vy-
pi emž mnohá
místa origi-
dán zárove
s
eckým
textem,
opravena byla pomocí slovanského pekladu;
nálu
poznámky objasují
obšírné filologické
konen
zvláštnosti slovanského
Ne všude stejn uspokojí toto vydání slovanského filologa, co se dotýe filologické kritiky textu, ale ono zstane pro nj dležitým i pro vážnost a rozšíenost tohoto díla v djinách slovanského písemnictví, pro pesné podání rukopisního textu a pro mnohá svá objasnní.^) textu.
Oddlení apokryfické jak v Rusku tak a
u jižních Slovan, dostalo
vrného vydavatele
HHKH oTpeyenHOH 2
i
díly).
jících již
v
osob
prof. N. S.
v
jiHTepaxypLi",
tak rozšíena se
pracovitého
Tichonravova
Petrohrad a v
(„IlaMJiT-
Moskv
1863,
Vydavatel vynechal pro tentokrát srovnání naskytu-
se
eckých originál
se slovanskými
peklady, protože
dávno pipravuje pojednání o apokryfické literatue, kde
zajisté najde své místo
vydal pak
p.
literatury, která je
nkteré
i
toto nutné srovnání. P. Tichonravov
i
jiné dležité slovanské památky, jako
„C.ioisa, naiipaB.ieiiHHa npoTíiBi)
(v jeho
asopise
bohužel pestal
ocxaTKOBi. cjiaBancKaro HSLPiccxBa"
pyccKo
„JItToniicH
vycházeti).
na
niiTepaTypLi h ^peBHocTii", který
Slovanské lánky, kterými se do-
plovaly peložené chronografy, lánky, které mají tak velkou cenu pro djiny jižních Slovan ")
Zde
si
(iovolíin
nel)ožlík Nevostrnjev,
„O
iiepOBo^^^t
poukázati
ohledn
textu
sebral a vydal prof,
Ond.
jedno díiležilé odkrytí, které uinil Ostromífova evangelia (viz lánek jeho
na
na o.iaBíiiiCKi ii3biKT>" v „KiipH.Ti.io-Meeo/^i(v .Moskv 1865). Dokázav, že nejstarší slovanský text pekladu Nového zákona chová se v rukopisech nedlních evangelií (ft7r(j«.
OBaiiro.iiH
CCopmiKt"
podob. Nvostrujev srovnal
ty ony texty s rukopisem Ostromírovýin. naže poslední následuje tetram, t. j. neobsahuje v sob nejstaršího piekladu TyrilloNa v jeho nedolknulé podolie. nož prrkliid 'ýi oprarmý, t. j. pozdjší
šel,
i
i
13
Popov
rukopis
nejlepšícli
dle
(«H36ophhki> cjaBaHCKnxT>
CKnxí. coíHHeHin n cTaien, BHeceHHiixt bi>
V
Moskv
xpoHorpa^H pyccKon pe;3;aKii,iii")
Archaeografická kommisse podnikla vydání
1869.
r.
zvaných vtších život svatých
tak
a dovedla
XVI
sborník
dický
hatstvím obsahu
který
století,
metropolity Makaria
pedí svým objemem
i
sob
i
celé
repertorium
staroslovanského písemnictví, proto jest tedy
a dležitý
spokojen
i
pro slavistu,
se
spsobem
k památce
i
a
tento poslední
nemže
zajímavý býti všude
ponvadž vydavatelé z úcty k pracím Makariovým udrželi všude i jeho ne-
pomry
volné,
bo-
i
znamenitá „Specula" Vincence Boveského
i
(Vincentius Bellovacensis), obsahuje v
dl
—
ohromný ruský encyklope-
vydati 3 díly. Tento
již
pyc-
ii
vydání,
vynucené
Na každý
nedostatky.
archaeografická kommisse pivede
ke
konci
pád,
tento
jestli
ohromný
podnik, obohatí se slavistika takým Thesaurem, ke kterému se
vždy bude utíkati o zprávy,
Konen nemžeme
jenou.
i
málo kdy zstane
opominouti toho, bychom nepipo-
menuli díla „IIcTopn^ecKan xpiiCTOMaxia BHe-pyccKaro
a vydal v
Moskv
n,epKOBHO-c."iaBflHCKaro
professor
sestavil
1861. Obsahuje v
r.
která jest otištna
mavými
kterou
h.3i,ikob'l'',
pímo a
literárními
neuspoko-
z
F. J. Buslajev
sob nemálo
rukopisu a opatena
filologickými
;ípe-
ii
nové látky, velmi
zají-
Pro žáky jest
výklady.
kniha tato tuze vážná, za to však tím astéji utíkati se k
budou uenci,
filologové
ní
a literární historikové, jimž pro bo-
hatství látky jest nenahraditelnou.
Ke všemu tomu, ješt pipojiti, Y ruské
vd
že,
co jsme
co se
takých
dél,
jsou pipravena k vydání
aby na svtlo
vyšla.
zde byli podotkli, zbývá
týe vydání památek, a ekají jen
pipravil k vydání staroslovanský
nálem
;
stává nemálo
která se již vydávají aneb dávno již
Tak archimandrita
Cernorizce dle rukopisu
nám
XI
prof. V. J. ÍJrigorovi
na píznivé pomry, Amfilochij již dávno
])eklad pandektíi Antiocha
století
zárove
i)ipravuje
s
eckým
origi-
vydání evangelia
sv.
Lukáše dle svého znamenitého hlaholského, athoského ruko-
XI stol. s filologickými výklady a rozj)ravou o vanském písemnictví; p. V(índt i)alaeogiafi( ky pipravil pisu z
slo-
text
14
známého Asscmanova, liaki vuje
;
druhý syn
k vydání
rukopis; A. kladu (XI
Sreznvskóho, V.
prof.
Budilovi tiskne
eí ehoe
stol.)
úplný text
mnohých známého pe-
K
obohacení sta-
již
Nazianského
roslovanského písemnictví musíme
též
atd.
Sreznvský
p.
ckými výklady a studiemi BocTOKOBa"
(v
Petrohrad
knize
v
nej-
historicko-íilologiiiaCjno/^cHiH
„4>Hjioji()rHueeKÍH
Musíme zde
1865).
r.
nové
i
Václava, kterou
sv.
zajímavými
opatil
i
dle
pipoísti
správnjší vydání známé legendy o smrti vydal
vydal
Sreznvský, pipra-
J.
peklad žaltáe
staroslovanský
S.
správn
evangelia, který ne zcela
svoje
vysloviti
prvním
politování nad tím, že vydavatel této
legendy
„Fontes rerum
Kolá, nepoužil vydání
p.
bohemicarum",
Sreznvského, neb tím by
než byl by ušel
Co
více
kterých se dopustil.
zapoetí díla a provedení samého vydávání
mžeme
pipomenouti, že ruská slavistika vždy více
osvojuje
obyejn
se
])ísmeno
za
se
byl nejen oblehil svoji práci,
si
nkterým chybám,
i
díle
se dotyce
památek, a
J.
p.
v
si
metodu
kriticko-palacofiraftchoii
památka
:
vydává dle nejstaršího a nejsprávnjšího textu,
písmenem,
znanjší
varianty,
rukopis
pak
ostatních
z
pomocí (pi
jichžto
uvádjí
tení vydavate-
lov) kriticky se opravují chyby aneb písaské omyly textu,
Rozumí
který byl za základ položen.
se,
že tento
spsob
vy-
dávání památek jest nejlepší, neb zachovávaje pravidla lologické kritiky
a palaeograíie,
jak poteby filolog, tak
i
spsob
stejn uspokojuje
tento
poteby historik národního
života,
on hledí navrátiti památku k tomu tení, jaké bylo
pvodn,
nedotýkaje
které
se
však,
neruše
podstaty jeho,
té
zachoval až na naše asy, tak že jektur a oprav vydavatelových
a chybná konjektura
mže
i
text
býti
pi úplném
ve
nezdaru kon-
neztrácí svého
lehce
se
významu,
nahrazena jinou, a
to
zdailejší.
Kdo p.
ml
Gennadi,
píležitost, seznámiti se s knihou, kterou vydal
„.iHToparypíi
pyccKo
ten zajisté zpozoroval, že kfjcli
rulcopisú
ruských
byl
uenc.
od
uený
dávna
Tot jest
ÓHÓjiiorpa^in"
i
(v
Moskv
1858),
popis staroslovanských a nis-
pedmtem zcela
zvláštní
pozornosti
pochopitelno, neb
ím
bo-
15 hatjší jest zemé rukopisným ddictvím starobylosti, tím vtší
vdy
innost
na toto pole musí býti obrácena,
jen
došla-li
k jasnému pontí svých úloh, nutnosti a potebnosti.
Do
objevení
znamenitého díla
se
pyKonHce
pýccKiixi. H cioBeHCKHx-B
trohrad 1842 v inventární
spsob
první vzor
ueného
rik
v ruské
4**)
potebné, a proto
se
„OniicaHíe
Myseyina" (v Pe-
panoval jen ukazovací ili
popisováni rukopis
— palaeograf.
a filolog
PyMífflii,oBci:aro
vd
popisu, který
Vostokova
ml
teprv Vostokov podal
;
na zeteli poteby
histo-
Oba spsoby jsou ostatn stejn
oba dosud udržely. Nejdležitjším
zje-
vem v oboru rukopisné slovanské bibliografie poslední doby musíme nazvati dílo „Onncanie ciaBancKiixi. pyKonnce Mockobckoh. cHHo;ía.iBHo ónó.iioTeKH", které
zapoal
prof. Gorskij s
Nvostru-
sám Névostrujev až do své 5 rozsáhlých díl (1855 1871).
jevým, a v kterém pokraoval smrti (t 1872). Dosud vyšlo
První
díl
obsahuje slovanské rukopisy
písma, druhý
spisy
a pátý
konené
nejen
popis
rukopis,
—
knihy bohoslužebné.
ale
tak
-
—
tetí
písmo,
bohoslovecké Dílo
toto jest
nejrozmanitjších
sbírka
i
pedmtu; uení
o jich
sv.
— rozliné
mravouné, tvrtý
spisy dogmatické a
a pojednání
sv^
výkladné aneb výklady na
knihy
zvané
—
spisovatelé
tito
studií
hledli
pedejíti všecky dležitjší otázky historické, literární, archaeologické a filologické,
i
vyplnili to s
neobyejnou svdomitostí.
Proto budou se uenci utíkati k této knize
úelu, by co
se totiž
k sborníku
seznámili
s
i
vedle speciálního
rukopisy synodální biblioték}',
všemožných zpráv,
poznámek
a.
nových
dát
z
oboru staroslovanské starobylosti, která jsou zde spracována
s
dkladností a bedlivostí bývalých l^enediktin.
zornosti bylo v popise
kopis, zili
t. j.
ale
filologické stránce ru-
na výpis nkterých pozoruhodných granimatických za to
— jaká
bohatství novýcli slov a
hojnost
si
v
Icxikálném
názv pedkládá
lexikografú a arcbaeologovi, o tom prohlédne-li
po-
na charakteristiku jazykovou, neb vydavatelé obme-
se pouze
forem;
tomto vnováno
Nejmén
muže
ohlede, jaké
jich dílo slavistovi se
každý pesvditi,
„Lexicon palaeoslovenicuni" Miklosie.
známo, že Névostrujev zstavil
noniJÍlo
—
pipraveného
Nám
jost
matci-iálu
16
k dalšímu pokraování v popise synodálních rukopis (poslední 2
pracoval
léta
nemžeme zárove
zde
pání
své
do rukou tak
šený, též
aby ten materiál a
utajiti,
s
svdomitý a proniknutý
pesvdením
jiného
J.
rázu jest bibliografické dílo
a zkuo velké
Nvostrujev. Po-
zeme-
taktéž již
Neúnavnými pracemi a pi nedostatcích
lého V. M. Undolského.
uenec
všelikého druhu
ním
— do-
uený
muže, který by byl též tak
dležitosti díla toho, jako byl nebožtík K.
nkud
a proto
historickýcli),
pokraování celého dležitého podniku toho
i
stalo se
rukopis
popise
o
tento sestavil bohatou (1348 rukopis)
rukopisnou sbírku, která po smrti jeho se dostala Moskevské-
mu Rumjancovskému veejnému
museu.
ského
bibliografického
našla
první
se
a toto
Ilumjancovského musea, nákresu
nyní
vydal
dílo
s
dodatkem
vlastního, velmi
uený
byl
pedevším
dkladný
literatury byzantinské
i
pomcek. Stopy toho vidíme
písn
(v
dležitého
potu
Moskv
1870).
a bibliograf
bibliograf,
rozsáhlými známostmi nejen slovansko-ruských ruko-
s
pis, než
v
se-
jich
v plném
„CnaBHHO-pyccKia pyKonucii B. M. yn/íOjiBCKaro"
Undolský
této
kustos rukopis
Viktorov,
p.
rukopis Undolského
sbírky
popisu
rukopis), který byl sám Undolský
sbírky (popsáno 579 stavil,
polovice
Mezi papíry Undol-
bibliografickém
i
evropských bibliografických
vykonán
v jeho popisu, který je
smru; ovšem
jsou zde výskumy a bá-
dání o nkterých literárních a historických otázkách, jsou zde
dležité palaeografické poznámky, jsou zde mýcli i
rukopis, ale ty
nahodile:
i
výatky
i
ony jsou velmi struné a
bibliograf tento pozastavoval se
ze sa-
pi tom
podrobnji
toliko
nad tím, co ho samého zajímalo, ostatní pak popisoval vždy
vrn,
avšak velmi krátce.
dolského, jakož
i
V
bibliografickém
ohledu dílo Un-
všecka jeho díla vyznamenávají se vzornou
správností, kterou ocení každý jen tehdy, když dle
kynutí bude v samých rukopisech Objeví vší se nedávno
pova
dílo
samostatná initi bádání. professora
Ond.
„Ormcanie pyKoiiiico CmúmoTeKii Kjm\íí X.iy/^oBa"
1872), pozoruhodné žitost,
rozsáhlé
a
konen
pro své
pro svou
tchto po-
skvostné vydání a
(v
Nik. Po-
Moskv
uenou dle-
vzácnost v obecenstvu
(vytištno
;
17
100 exemplá, které
toliko
spsob
popis na
do
inventárního
prodeje ani nepišly,)
výboru.
jsou popsány krátce, dležitjší pak, které
anebo
nové
rukopisy
lepší
drobn popsány s výtahem
známých památek, jsou po-
již
všeho pozoruhodného asto in extenso,
text, které jgou kriticky vydány
slovanského
srovnáním
se
eckými
s
najde
písemnictví
s
(dle rukopisu
Klimentem,
sepsané
„AnoKpn^HiecKoe
XIV
opraveným tením v po-
uenec
velmi dležit pro djiny
eoMH
(dle ruk.
dova,
XIV
jak jsme
znám
„Ciobo loanny KpecTHTe.Tio", (ruk.
Bohumilu
mnoho
a
stol.)
psány
podrobné.
žitost
dstojn
V
jiných.
chová
bibliotéce Chlu-
mnoho
Rumjancovské
a
zde všecky
pro
svou
tohoto
spisovatele
vydaných
pozoruje
jeden
se
toto
text,
vynahrazuje které
v
slovanské literatury, ale
Uvedeme
nyní
rukopis.
Nemalé
i
i
nkteré
i
ve
spisu
ueného
podstatný
nedostatek
samu jiné,
zpomenutém sborníku
obohacují
iiHMHTHHKax7>" jakož
Í
h
historii
náeí.
bibliografické
popisy
slovanských
.la.MtTKii
velmi
HtKOTopbixi cjiaHHiicKMXTí pyK«>nH<(;f, xpaiiHU^MxcH
v
text
jeho výše
o Majioii:
V .,Zápiskách
taktéž
vrné
slovanských
historii
menší
nejen
pro. Sreznvským
„(JBt;ítniii
výtahy;
lexikální
rukopisných
jest
Lamanský vydal
na
stránku
velkým množstvím
se
mnohém
množství
proskoumáno a popsáno
prof. V. J.
jazykovou,
charakteristiku
lieH.iiitcTHijx-b
dle-
do bo-
a to ten, že málo obracel pozornost na filologickou
všecko
po-
co
synodální
slovanského materiálu, ovšem že
ale
srb-
adí k bibliografickým spism Vostokova Ovšem že bibliotéka Chludova nemže se
bibliotéce
na
jest
se
hatství
díla,
kte-
stol.),
peklade a
dosti
se
Popis prof. O. N. Popova
Névostrujeva.
vyrovnati
stol.)
„AnoRpn^niecKoe eBanrenie
;
bulharských rukopis, které jsou
a
XIV
XIV
v slovanském
výše podotkli,
ských
a
„CwIobo KoHCTaHiíma
npopoKa Hcam" (ruk.
rýžto rukopis nebyl dosud
staro-
dležitého
dosti
Veliským
biskupem
Bu^i^tme
;
V ohledu
originály.
zde
stol.)
bohatý sborník
i
a zajímavého, poukážeme na píklad na ^BJioco^a"
vážné
památky
obsahují
tak že k popisu rukopis se zde pidružuje
známkách a
mén
Rukopisy
jest
akademie nauk"
zajímavé
h ;
„OnHcanie
B'i. li-lí.irjia/^t,
IJarpcli
18 H BtHt" (v
cena
Petrohrad 1864), kde
jest zvláštní pozornost obrá-
na charakteristiku jazykovou a na výtahy historicko-
i
materiál;
filologických
p.
Dmitrijev-Petkovic
krátký
vydal
na
hoe
pehled slovanských rukopis, které
se chovají
„Oóo3ptHÍe AeoHCKHx-B /^peBHocTe"
Petrohrad 1865); A.
Bykov
tiskne stále v „OT^ieiaxi) IIivinepaTopcKOH UyóJiimHO
nedávno
F.
óhójiío-
rukopis, které se dostaly této bibliotéce; tak
popisy
leKii"
(v
Athos,
on tamtéž podrobný a velmi dležitý popis
otiskl
ji-
hoslovanských rukopis, které byl bibliotéce daroval nebožtík A. F. Hilferding,
palaeografickými poznámkami
zajímavými
s
Konen
a historicko-filologickými výtahy.
museum
Vilenské veejné
vydalo
r.
mu
rukopis pergamenových, které
pipomeneme,
1870 prvou
ás
jsou to
náležejí;
že
popis vtším
dílem rukopisy bohoslužebné, staroslovanské a ruské diplomy
Mnoho
místní západní recense. co
týe uvádní
se
krom
toho,
v poslední
A. F.
vykonáno ruskou vdou,
známost jejich rukopisných poklad;
v
co jsme již
dob
jest již
uvedli,
byli
Bykov poal
známo
tisknouti
jest
nám,
svj popis
že slo-
Tansko-ruských rukopis v, které náležejí císaské veejné kni-
hovn v Petrohrad a Pogodinské, která jest s onou spojena. Mli jsme píležitost vidti nkolik vytištných list tohoto velmi
vdy
dležitého
a klassicky
vykonaného
díla,
a v zájmech
vyslovujeme pání, aby ono co nejdíve vyšlo na svtlo.
Popis tento poíná velmi zajímavým oddlením starého písemnictví a sice
smsí,
t. j.
rozliných spis, které byly
sborníky
tak ochotn spojovány v slovansko-ruské minulosti; z každého
rukopisu jest
znam též
vytaženo
v historickém,
známo,
jest
rukopis, které byl
svdomit
rýžto
spis
Mnoho, pisné
že
všecko,
literárním otec
mže
co
a
Arsenij
míti
Tak-
k vydání
popis
se chovají v Trojické Sergijevské
vyhotovil jeden
z
bohužel pro nedostatek
pravím,
l)ibliograíie,
jest ale
již
Lave, který
tamjších knží, v oboru
privátních osob zstávají
mnohé bohaté rukopisné
skoro neznámy
vyjíti.
ruko-
ruské
nemálo, ne-li více ješt, zbývá
konati; nemluvím již o tom, že
kte-
ale
prostedk nemže
vykonáno
vý-
ohledu.
filologickém
pipravil
njaký
(mezi jiným
jí
vy-
sbírky i
také
:
19
hrabte A. Uvarova, která jest jen z polopopisu P. M. Strojeva). Neznámé aneb jen málo
sbírky, jaká jest
známa z známé zstávají i knihovny mnohých spolkových ústav, jako ku p. bohaté rukopisné sbírky akademie nauk, Moskevské vice
synodální knhtiskárny
duchovní akademie
Moskevské, Kyjevské a Petrohradské
;
bohatá knihovna Kazanské duchovní aka-
;
demie není taktéž dostaten známa^ a rukopisná bibliotéka
Moskevské spolenosti
Josefo- Volokolamského
dostala bibliotéka
mén mže
známa. Jak vidíme, zbývá
bázn
bez
nedostatku
sil,
nemže
u
ní
se
ješt
bohatá že, ale ona
soud
neb
;
které
kláštera, jest
vd ješt
hledti do budoucnosti
a pítomnosti
losti
pátel duchovní osvty, do
býti nedostatku
dle
minu-
soucitu
které jsou hotovy vnovati se služb
ani
její.
Základem slovanské palaeografie musí býti palaeogafie ecká, zejména byzantinsM, ponvadž pomr slovanských pí-
smen k eckým tvoí první základní otázku
vda
ská dílo
vykonala
ecké
v
vdy. Evroppozoruhodn málo
palaeografii
této
Montfauconovo zstává dosud jediným a nedá se žádným
druhým zamniti. Jsou ovšem nkterá soukromá zajímavý spis:
Romae, 1735,"
„Placentini jest
i
bádání, jest
Epitome graecae Palaeographiae.
nový nevelký pokus Wattenbachv „An-
leitung zur griechischen Palaeographie"
ale pro slavistu
;
aspo
nejsou ona dležitá.
Mezeru tuto ve
ruským ných
uencm,
prací.
vd
vyplniti
souzeno
jest,
a jsou již povšimnutí hodné
Taková
jest
jak se zdá,
poátky podob-
na p. palaeografická sbírka
rukopis eckých, která zajímá
snímk
polovici knihy, kterou byl biskup
Savva vydal pod názvem „Speciraina palaeographica", takové jest velkolepé vydání fotografických
snímk
z
miniatur eckých
rukopis, které podniklo moskevské Rumjancovské (1862 jest
i
— 1865)
a kterého
vyšly
práce archimandrity
dosud 3 díly;
Aniíilochia,
píle
ješt nevyšlo,
sbratelovy k
význam mají
dílu,
konen
pozoruhodná pro svou
bohatost sebraného materiálu a pro samý dílo toto
taká
museum
ale nestalo se to
výbor
její.
Ovšem
snad pro nedostatek
nébrž pro nedostatek prostedk. .Jaký
tyto práce pro slavistu
— lehce jest pochopitelno,
20 neb pomocí ecké palaeograíie se musejí mnohé
p. otázka
otázky rozhodnouti; jako na
ských
pvodu
otázka o
písmen,
o
její
dležité
starobylosti cyrill-
slovanských písmen na nej-
hmotných památkách, o kterých se nkteí domnívají, byly vykonány byzantinskými umlci, a sice znamenitá
starších
že
ernihovská
zlatá
a jihoslovanské
semnictví
i
o
hivna a
jiné jí
peníze, nejstarší
podobné, nejstarší ruské
vbec
obrazy;
otázka o pí-
podmínkách jeho u Slovan, kteí
piší cyrillicí
a tomu podobné.
Co
se
dob®) mnoho materiál, které byly uvedeny. Na prvním míst musíme po-
by zde
zasluhují,
výtah palaeografických materiál ze známého Vostokova
popisu Rumjancovského musea, kterýžto pina vytištn jest v knize (v
sla-
pedložila v poslední
vistika
staviti
vlastn týe palaeografie slovanské^ tu ruská
„^Hjio.iorHiiecKiH
Petrohrad 1865). Tento výtah pi
výtah od A. N. PyHa6.Tiio;!^eHÍa
vší své
Boctokobr"
strunosti obsa-
úplný výklad palaeografických zásad, kterými se
huje dosti
ídil Vostokov
pi
vdou
rozboru rukopis a které jsou uznány
za zcela správné a nevývratné. Biskup Savva vydal velmi podílo „najieorpaí»H^ecKÍe chhmkh cl rpe^ecKHxt h cjiaBflH-
zoruhodné
— XVII
BtKa"
1863), a archimandrita Amlilochij „Chhmkh c^
rpe»ie-
CKHx-L pyKonncen (v
Moskv
Mockobckoh CHHOT^ajibHo
finó.iioxeKH
VI
CKHXTj H Cwia.BHHCKHXt pyKODHCeH, H3BJieieHHLie HSt paSHBIXI) ÓHÍÍjliOTeKlj" (v
Moskv
krom
1869);
palaeografických
snímk jsou
„^peBHÍe naMHTHHKH pyccKaro
a
„r.iaro.iH'iecKie
iisBiKa
naiviHTHHKH"
však ješt oekáváme: Svjatoslavova
znané zásoby výten dlaných pidány ke spisu prof. Šreznvského
toho
z r.
(v
h nncbMa" (v
Petrohrad
tak je známo,
že
Petrohrad 1866)
1866).
Dležitjší
k vydání sborníku
1073 bude piložen celý atlas snímk,
laných pod dohledem samého vydavatele; oekává se sborník
snímk
(fotografických)
hlaholského kodexu,
seum vydá
Ilap.
rovnž
Grigoroviova Athoského
se ješt, že
i
Rumjancovské mu-
bohatou (86 .) sbírku otištných palaeo-
Úplný pehled prací ruských a slovanských uenc o palaeografii v lánku p. Sreznvského, v asopise „^ypnajiT* Mhhhct. npocBtmcFiia" za 1868. ")
najde
konen
oekává
z
ud-
tená
21
snímk, která se mu Undolského. Ovšem jest všecko grafických
dostala to
od nebožtíka V. M.
pouhý materiál, mnohdy
nestejné ceny, ale na každý pád užitený ano
nutný.
i
Palaeografickými speciálními pojednáními ruská slavistika není posud bohatá
;
na tuto
více než ostatní obrací pozornost
stránku starého písemnictví prof. Sreznvský ve svých popisech a zkoumáních starých památek; jemu pináleží
vanská
(a
est, že slo-
ecká) palaeografie uvedeny byly v obor
pedmt,
které se vykládají na ruských universitách, on má, jak známo,
pipravenou k tisku
již
i
ilplnou slovcmslio-ruslcoii xmlaeografíij
mnohé temné stránky slovanských starožitností, než i vbec položí urité, pro uence závazné základy k urení doby rukopis. Dosud podobná urování dlala se a dlají se, bych tak ekl, dle dojmu neb od oka, bez písnjšího uvážení vci, a proto pirozen v mnokterá beze vší pochyby nejen osvítí
hých pípadech bývají a bývaly chybné aneb
kaz
aspo
bez
d-
vyneseny.
Tam, kde
nemže
staré
památky vydávají
takém množství,
grammatických jich
nedostatku
býti
se v
mžeme
Z pedcházejícího pehledu
proskoumání.
vidti, že bez nich se obejde
málokteré vydání, málokterý popis rukopis. Materiály se sbírají se stejnou horlivostí
jak pro grammatiku tak
vník.
Vydání
hrad
1865), kde sebrané jsou
i
„^H.iojiorHiecKÍa Ha6.iio;^eHÍfl Boctokobr"
pro
slo-
(v Petro-
nemnohé grammatické práce jeho
o staroslovanském jazyku, a sice jeho znamenité „Pa3cy^^eHÍe o CjiaBaiicKoMt HLiH
\\M>
h.ibikIí";
jeho
„rpa.MMaTH»iecKÍa iipaeiLia, iMB-ieueii-
OcTpoMiipoBa CBaHrcjiia" a jeho
cKHxi> cxaTCH"
„oó-LaciicHia
<Í>pe3inircH-
bude ovšem nemálo napomáhati tomu, aby gram-
matické, do veejnosti podané práce v oljoru staroslovanského
jazyka se neodchylovaly v obor
K
teba
témuž vede
svdných,
i
i
jeho
s
pímé ale
historicko-genetické
asto píšerných
domnnek.
„rp;iMMMTifr:a HfpKomiíí-C.ioBoncKíiro H3i,iKa",
vyložená podle nejstarších jeho památek (v Petrohrad Dle
r.
1H03).
správn ocenna vdou, neb vyžaduje bádání, kdežto ona má za úel pedložiti
mého zdání
tato od ní
dráhy
není ona dosud
jen materiál, za to však taký materiál, na který spolohá-li se
22 nevydává se do nebezpeí, že pochybí.
skumatel,
tom
mže
býti spíše
—a
z
co vodidlo jest
smru
kovském
p.
eí
mu
památek
trohrad 1871). Materiál sebrán šastn uspoádán, ale ovšem jest
i
to
vbec
Pe-
(v
velmi bedliv a dosti
pouze jen materiál, který bude-li
náležit
spojen
podobnými památkami. Pak budou možný nyní
spisovatel
se
djiny otázky o staroslovanském jazyku
zdržuje. Pro
a slavistiky
sice
asBiKa
rpHropm BorocjioBa"
nkteré všeobecné vývody, od kterých
rozumn
a
„Hscji-fe/^oBaHÍe
stol.
jest
významu,
náležitého
se všemi ostatními
jazyka,
staroslovanského
fiehoe Nazianského XI
svého
V písném Vostoposlední dob jednu
drahocenná.
/^peBHe-c.iHBaHCKaro nepeso/^a XIII chob-b
dosáhne
grammatichýni vodidlem
Budilovi proskoumal v
nejdležitjších
peklad
vrným
ohledu
památkách, než grammatikou ve vlastním
v staroslovanských
smysle,
nazvána
V
zajímavost budou míti dopisy Vo-
velkou
stokova, které mezi jinými
si
vymoval
s
i
Dobrovským, Ko-
pitarem a jinými slavisty, a které prof. Sreznvský vydal v Pe-
trohrad 1873. Dopisy
tyto v
mnohých ohledech doplují a vyVostokov ve svém
vinují ty myšlénky, které prvníkrát vyslovil
znamenitém pojednání o slovanském jazyku.
Pi
filologickém bádání slovanských
dvma smry:
ídí se hlavn
úspch
náeí
ruští slavisté
Jedni nepouštjíce
srovnávacího jazykozpytu,
s
ostatními jazyky indoevropskými
kterých všeobecných
Pod M.
názvem
zmn v
dovolují
vývod a úsudk. K prvním patí
druhým práce „MaTepiajiM
P. Petro vský
i
širší
slo-
pole
si
n-
práce
Baudouina de Courtenay, Krynského, Po-
pp. Petrovského,
tebni a j.; k
zetele
v mezech
zstávají
vanského materiálu, druzí odvažují se vystoupiti na srovnávání
se
i
Sercla,
]\ríí
spracoval
náeí
Duvernoya, Mikuckého atd.
fliajieKTo:iiorÍH
data,
cjiaBJíHCKOH"
sebral
která se týkají místních
nynjším stavu. Po vydání Šafaíkova národopisu jest to první dkladná práce v tomto oboru, práce tím potebnjší, ponvadž data od Šafaíka sebraná již pi vyjití svém potebovala znaných oprav a doplk, tím více pak jich potebují v nynjší dob. Filologické slovanských
v jich
charakteristiky p. Petrovského nalézají doklady v
pkn sesta-
23 vené
dialektologické
tato není sice
tištno jest
ješt ukonena,
náeí.
slovanských
clirestomatii
soude dle toho, co
ale
Práce
1869
y^eHHfl 3anHCKii KasancKaro YHEBepcHTeTa
(viz
vy-
již
a násL), nabude slavistika tím knihy, ježto stejn jest dležitou jak pro ethnografii tak
de Courtenay („O
sku 1870), který z
pro
i
/ípeBHe-no.iBCKOM-L aa&iKt
již jest
znám pro
své
/^o
Baudouina
Spis
filologii.
XIV
cTo.Tfexia",
v Lip-
nkteré dkladné lánky
oboru slovanského jazykozpytu, uveejnné v „Sborníku vde-
ckém es. Musea" a v „Beitráge zur vergleichenden Sprachforschung"
— jest práce co do myšlenky zcela nová a pvodní.
Jak
XV
stol.
známo, poínají se památky polského jazyka teprva v
V jakém
stavu byl jazyk do té doby, kde najíti data k rozešení
Sreznvského
této pro slavistiku dležité otázky? Dle mysli prof.
k starým latinsko-polským aktám a
obrátil se spisovatel
piscm, které obsahují
dosti
leto-
bohatou zásobu polských slov
Vyerpav takto bohaté sbírky diplomv i z pomoanského diplo-
a jmen vlastních, podaných v latinské form.
veškeren materiál nejen
letopisv a
z
Rzyszczewského a Muczkowského, ale
matáe Hasselbacha a Kosegartena a z nkterých buzných pramen, Baudouin de Courtenay sestavil
jiných pístaropolský
vokabulá, uvedl dle možnosti každé slovo v staroslovanskou postavu a formu (nkterá slova pothésí), a
s
úplnou jistotou, jiná
s
hy-
na takém materiálu vykonal grammatická bádání
a vývody své o staropolském jazyku, srovnávaje ho
s
jazykem
staroslovanským a novopolským. Spis Baudouina de Courtenay složen tak bedliv,
s
takou
nerozmýšlíme vidti v
se
neb
pílí
nm
získala zcela nový obor.
jí
a
dkladnou
znalostí vci, že
skutené obohacení
Kdyby
byl v
podobném smru
proskoumán slovanský materiál staropolabských staroeských chybuji, že
a
starojihoslovanských
djiny slovanských
náeí
slavistiky,
(m baltických),
latinských
akt,
nepo-
a slovníky jich byly by
obohaceny mnohými zajímavými stránkami, a naše vdomosti o
starobylém
staly
by
se
stavu
jazyk
dkladnjšími.
že první myšlénka, použiti slov,
s
kterými
se
-
aspo
v
ohledu
fonetickém
—
Zde mi nelze mlením pominouti, pro
potkáváme u
filologickou cizích
vdu
slovanských
spisovatel, pináleží
:
24 Durycliu, který I.
„bibliotheca slavica (Vindobonae tomus
v své
podobný materiál vytáhl
a. 1795)^"
tel. Durych ovšem
byzantinských spisova-
z
neml prostedk, by
použil tohoto materiálu, nyní stalo se to
átku (aspo
v literatue
Nevelká práce
tenay.
cjiRBaHCKiix-B HsbiKaxt"
")
pináleží
p.
Krynského:
p.
možným, a est poBaudouinu de CourssyKaxt st
„o hocobhx'b
Varšav 1870) obsahuje
(ve
sp sobem
náležitým
v
sob
dosti
dobrý výbor dát pro rozešení otázky, ale spisovatel byl by vyplnil svoji úlohu se více s výsledky
byl jící
ponkud jinae, kdyby byl hledl jiných uenc, neb pochybujeme,
mu
že by
znám dležitý lánek prof. Hattaly, o témž pedmtu jednav Záhebském „Kniževníku" roku 1865. Krátká sice, ale
bedliv sestavená „^oneTHKa KameócKaro tiskne p.
seznámiti
se
nap-fema"
p.
Stremlera
nyní ve „^HjiojxorH^ecKHx-B sanncKaxt", které vydává
Chovanský ve Voronži.
Zdá
se,
že v ruské
vd
již se
zcela ustálil náhled,
že
bez proskoumání skuteného stavu píbuzných slovanských ná-
eí
nejsou možné žádné pevné úsudky ani o osudech ruského
jazyka; proto tedy ruští jazykozpytci, skoumajíce výjevy, které se
vlastn potahují k jich mateskému jazyku,
obracejí náležitý zetel
pravým
smrem
na ostatní slovanská náeí. S takovým
i
setkáváme
se
v pojednáních
„/ísa HscjitT^oBanÍH o sByKaxi) pyccKaro
a „3aMtTKii o Ma.iopyccKowL
asHKa" (ve
iiaptuin"
(ve
A. A. Potebni
Voronži
Voronži
spisovatel pomocí slovanského materiálu opravuje
ná pontí, která panovala o tomto dotknouti
o
vždy
skoro
pedmtu.
1866),
1871),
mnohá chyb-
Totéž sluší po-
úvaze P. A. Lavrovského, „SanncKa o uepBo uacin
HcTopnuecKo rpaMMaiHKu pyccKaro asuKu, cocxaBJíeHHOH npo*. BycjiaeBHMT." (v
slovanských
ene
—
to
kde
Petrohrad 1865). Za
náeí
s
to co se
ostatními jazyky
ruská slavistika sotva se
dotýe srovnávání
indoevropského
mže
0. H.
ko-
honositi zvláštními
úspchy. Pozoru nejhodnjší v tomto oboru co do objemu
jest
Šerclova „CpaBHHTCibHaH rpaMMainKa ciaBHHCKHx-L aatiKOB-b" (2 velké ')
užíval
Pravím v literatue, ponvadž jest známo, že téhož spiisobu ode dávna Sreznvský pi svých teních historie slovanských náeí na
prof.
universit petrohradské.
25
Charkov 1871
díly, v
—
mžeme
72), o které
íci, že všecko, co
v ní je správného, není nové, a skoro všecko nové je nesprávné.
Kniha tato nese na sob ráz kompilace, materiál je sebrán nakvap bez ladu a skladu, neprohlédnut a neproskoumán, jak by se slušelo a patilo. Porovnáme-li tuto grammatiku se spisem Katkova „06% (v
Moskv
^opMaxt cjiaBHHO-pyccKaro nsLiKa"
ajieneHTaxí* h
ped
1845), který vyšel tedy
v Rusku.
Na
lety,
má jedin
jeho spisovatel a bezpíkladná
povrchnost jeho práce. Spis prof. Duvernoya
„Oó-b ncTopiFiecKOMt
ciaBHHCKOMt ciOBooópasoBaHÍH" (v
b-b
bychom
štstí jest spis Serclv výjev osamotnlý,
za který odpovídati
Hacioenin
museli
úspchu srovnávacího jazyko-
vynésti velmi nepíznivý úsudek o
zpytu
25
Moskv
1867) tý-
ká se jedné velmi dležité, ale pi tom velmi obtížné otázky slovanské jazykovdy. P. Duvernoy uchopil se díla dosti která
byl
objasovati
—o
data,
ejn
zajímavá,
sebral, jsou
ale
tom možno pochybovati.
slušelo-li
Pi tom
vážn: tak
je
pak neoby-
temný a hledaný sloh iní knihu jeho rozhodn nepí-
tenám,
stupnou nejen prostým jakých
než
i
skumatelm, jimž
ni-
neiní tení ani takých spis, jako jsou na p. Pot-
obtíží
tovy „Etymologische Forschungen". Nedávno vydaný druhý spis prof. A. L.
Duvernoya
c.iaBHHCKHx-L iiaptiifr'
a
fonetiky
ristika
„CHcieMa ociiobhlixb aiJicMCHTOBt h "opMi*
:
Moskv
(v
morfologie
viska srovnávacího. Jest ili výsledek již s
1872) jest struná
to,
slovanských
náeí
charakteze
stano-
možno-li se tak vyjáditi, pehled
A
známého materiálu.
se zde
nepotkáváme
nijakými zvlášt novými bádáními aneb dležitými výsledky,
ale co všeobecný
pehled
neškodila jasnosti logie
jsou
nové,
jeho ale
byl by spis jeho dosti zdailý,
opt temnost
sotva
dojdou
kdyby
Nkteré etymoTaktéž musíme
slohu.
uznání.
vysloviti své politování, že spisovatel docela nepoužil bohatství
nového
materiálu,
tkneme ješt, tyce S. P.
že
i
který
a:íUKt"
(v
BHHTP.ibMOMy
prof Sreznvský
vydal.
Podo-
historické náhledy spisovatelovy, co se
slovanského jazyka,
Mikuckého:
byl
sotva
„UííCkiioji,('-ii\h
Petrohrad 1807) a apiioKOMy
obstojí >i
ped
^imtuumn o „Huo.iio^ífniH
H3WK03iianiK)"
(vc
kritikou.
do-
Spisy
JltTo-cjiaBííHCKOMT)
h
huno^u no
Varšav
cpa-
1872) jsou
:
2fi
výhradn rázu slovuíkáského a
skoro jest
ada
celá
to
koen
skupení slov
srovnávacích
koen
týkají se
i
nejen z oboru indoevropských jazyk, než
Mnohým srovnáním
slov
jazykových tak na-
z
i
dvtipu a skutené novosti, mnohé však vzbuzují pochybnosti, a o mnohém srovnání možno íci, že odporuje a jejím základním zvaných turanských.
nelze upíti
vd
Snaha
pravidlm.
uinný
koeny, vy lícující dojem jest
rzných jazyk na
slova
uvésti
na
aspo pedasná, ponvadž mnozí
pírodními,
jazykové nejsou ješt
proskoumáni v ohledu lexikálním, erpati pak
zcela
nedosti spolehlivých
ctný
zdání lostí
zjevy
city
— jaký
jest
z
kdyby
na
se obmezil
užší obor, totiž
prusko-litevského a lotyšského
ími
Ovšem
na vdecké proskoumáni
budou
zajímavé
i
i
náe-
slovníka, srovnávaje je s
programmech
šastn zapoal
tak
o prusko-litevském jazyku.
nynjším spsobu práce
ve svém
i
mého
mnohem vtší prospch,
slovanskými, co byl již Pott jednou
ve svých latinských
pramen
svou dkladnou zna-
se
vd
jazyka litevského prokázati
z
toho prospch? Dle
Mikucký mohl by
S. P.
základní
S.
P.
Mikuckého
užitené, ale ne jinak, než budou-li
písn
ehož se i materiál znan umenší, za to však stane se hodnovrným. Musíme se taktéž zmíniti i o tch filologických pracech ruských uenc, kteí se práv tak týkají slovanského jazykriticky proskoumány, následkem
kozpytu jako národního
zárove
zjevuje
i
života,
co prostedek
t. j.
o takých,
kde
jazyk
se
k objasnní národního života
a kultury. Dležitjší práce v tomto oboru náleží knzi Moroškinu
(již
roškinv
má
nebožtíku) a prof. P. A. Lavrovskému.
název „CjiaBaHCKi hmchccjiob-l
cKHxt
wiiiuHLix-B
nejen
nejúplnjší kniha
Spisovatel
men
HMen-B"
erpal svj
hjih codpanie cjiaBaH-
Pctrohrad 1867).
(v
o
tomto
materiál
z
pedmtu,
tom
pedmtu mu
Jest
než
to i
dosud
nejlepší.
ohromného množství pra-
ruských, jinoslovanských a latinských
co mohla o
Mo-
Spis
podati
;
on použil všeho,
slovanská a
evropská
vda, vbec on nepohrdl niím, aby dodal své práci i úplnosti i dkladnosti. Hlavní ást jeho knihy zaujímá slovník vlastních jmen,
pi každém slov udána
jsou
místa z
pramen
i
po-
27
mcek, kde
slovo
úvod, v
nmž
tohoto,
literatura jeho,
prostých
života, která
neb ten zcela
slavistu filologa,
i
jich,
pomr
na
t. j.
pojmy
konen
ústrojí osobních
Moroškina stejn
že kniha
slavistu historika národní kultury,
onen najde zde velmi svdomitý výbor
i
pedmtu
se jimi vyjadují, a
Z toho patrno,
slovanských jmen. i
význam
složených, archaeologický
i
obšírný
stojí
grammatické tvoení osobních jmen
kesanství a mezinárodních
zajímá
slovníkem
do úvahy historická dležitost
se bére
a fakta národního vliv
Ped
pichází.
to
fakt,
nkdy
nových a množství velmi užitených poznámek a pozo-
Ovšem spisovatel není lingvista, jeho grammatická bádání a nkterá objasnní osobních slovanských jmen nelze nazvati všude podaenými, ale peliv a dkladn sebraný materiál zstane navždy majetkem vdy, a by byly jakékoliv promny a doplky v potebný. Spis P. A. Lavrovského rování.
nm
„KopeHHoe iHa^eme Bt naasamax-B po^tCTBa y C.iaBííHt"
hrad
1867)
vanské
jest,
(v Petro-
abych tak ekl, vstavek ili úryvek ze neb
palaeontologie,
lingvistické
koenový
objevuje
význam píbuzných slovanských pojmenování pouští vatel
i
se spiso-
do velmi zajímavého objasování indoevropského a
vanského a pod.
rodinného a národního,
života
Co
se
týe metody,
užívá
které
mravv p.
slo-
i
slo-
obyej
Lavrovský
pi
srovnávání slovanských slov se slovy ostatních píbuzných ja-
zyk
a zvlášt sanskritského
los jeho stízlivé
buzných i
i
p.
Lavrovský byl vyerpal celý slovník pí-
slovanských
sebral
úspchm
a
úplnou uzna-
hodnovrných neb aspo pravd podobných. názv, najdou
mnohé, kterých ani nezpomenul,
tjšího,
vysloviti
lingvistické opatrnosti a taktu, které všude
udržují ho v mezech
Nelze íci, že by
— musíme
objasnil
nkteré, možná
se
ale
pimen
vše,
co bylo
že
dleži-
souvúkým požadavkm
srovnávacího jazykozpytu.
Proto
tedy jelio
d-
kladná práce, tak dležitá jak pro slovanský jazykozpyt tak i
2
pro
vdu
slovanských starožitností,
mže
býti
nazvána jedním
nejdležitjších zjev ruské slavistiky.
Zbývá nám ješt
Na prvním
se zmíniti o ruskoslovanské lexikografii.
an-haeologickém
sjezdu
prof.
Sreznévský objevil,
28
k vydání slovník staroruského jazyka. Dkuje
že pipravuje
laskavosti váženého
hlédnouti
si
uence
jsem píležitost pro-
archy dležitého podniknutí tohoto pro úspchy
na zkoušku vytištny. Ponvadž nelze
slavistiky, které byly
písných mezí
bylo
ml
tohoto
mezi
položiti
ruským a církevn slovanským, rozhodl vnésti do svého
ráz,
uvede fakta jak
t. j.
nemžeme
sil,
prof.
Sreznvský
filologický než
z historie politické
teriály jsou už všecky sebrány, i
se
slovníka celý materiál staroruského písemni-
Slovník tento bude míti nejen
ctví.
vlastn staro-
slovníkem
zbývá jen
zde zamleti pání, aby
ml
tak
reální
i
kulturní.
i
Ma-
konené uspoádání, náš slavista dostatek
aby vykonal tak ohromný podnik, od kterého oekávati užitku
velikého cioBapL",
ml se se
má vda
který vydal
jist
Akoli
pro.
„CepócKo-pyccKín
roku 1870 v Petrohrad
p.
Lavrovský,
hlavn za úel vyhovti potebám praktického seznámení srbským jazykem, najde
slavista v
nm taktéž
i
pro sebe
bohatou stránku, a to zejména hojnou zásobu objasnných tureckých
slov,
ehož
dosud známé srbské
postrádají všecky
praktické slovníky.
V historii
mén pracuje, pedmt se na-
slovansJcých literatur v JRushu se
než by se dalo oekávati od
zem, kde
tento
programmu universitních tení. Píina toho záleží v tom, ze djiny mateské (ruské) literatury a spojené s ní
lézá
v
djiny
Avšak
staroslovanského
ím
literatury,
rozsáhleji a
tím
více
se
písemnictví
ím
dkladnji
objevuje
kterých nelze pochopiti bez tuje
polská,
pracující
síly.
se studují plody ruské
takých
obor
a
pedmt,
zetele k materiálu, jejž posky-
eská a srbská
ních podáních, spolených
unášejí
literatura.
Nemluv
již
o národ-
všem slovanským národm,
dosti
bude, pipomeneme-li národní pohádky, literární povsti, spisy apokryfické,
tury
plody
na jihu Rusi.
ratury nebudou badatelé
bohoslovecko-enické
rétorické
litera-
Tato vážná oddlení historie ruské
lite-
nikdy náležit ocenna a spracována, dokud
neobrátí
patiné
pozornosti
v ostatních slovanských literaturách. pochopili
i
na
podobné
výjevy
Ruští badatelé dávno to
a dávno hledli vyhovti tomuto požadavku.
Pro-
29 hlédnuv dva velké díly
Petrohrad 1861)
H HCKyccTBa" (v
noBtcre
ii
(v
.7nTepaT}T)a b-b Poccíh
Petrohrad 1861) nebožtíka
dávno vydaný
prof. F. J. Buslajeva, „PyccKin
CKaaoKi. pyccKHxt"
ii
A. N. Pypina, „HayKa v
CjioBecHocxH
A. N. Afanasjeva, „O^epKi) jnirepaTypnoH HCTopin
Hapo;:píHa cKasKH" CTapifflHHxi)
pyccKo Hapo^^Ho
„OiiepKOBi>
P. P.
Petrohrad 1857) npn nexpt" (2
Pekaského,
díly,
konen
ne-
spis prof. A. N. Veselovského „CjisLBsmcKia cKasaniH
o Co.iOMOHt n KHTOBpacb h aana/^iiLia jiereH/^ii o MopojiB#i h Mep.iniHt" (v
Petrohrad 1872) — každý
tito
uvidí,
jak dležitý význam pipisují
uenci slovanským látkám, jaké slušné místo dávají jim ve
svých bádáních. Ruská slavistika v poslední dílo
dob pedložila jedno
všeobecného rázu výhradn v oboru historie slovanských
nkolik zvláštních bádání.
teratur a
nnxepaTj-p^b",
který sestaviH
1865), jest, nemýlíme-li
p.
„Oóaop-L HCTopin cjiaBancKHxt
Pypin a Spasovi
(v
Petrohrad
tetí pokus v tomto oboru
se,
Safaíku (Geschichte der slawischen Sprache
Literatur
nach
Mundarten, Ofen
není ani do polovice doveden
—
1825)
prof. V. J.
:
druhý,
oddíl literatury polské)
leží
ratury, nevyjímaje
který
V Ká-
(poslednímu piná-
obsahuje všechny slovanské
lite-
tak chudé, jako jest bulharská a lu-
ani
žická, a
pedkládá výtený pehled
konáno
v jednotlivých
všeho, co dosud bylo vy-
slovanských literaturách,
pouhý výtah, nýbrž práce ozáená myšlénkou, a souvkou. Kniha tato
und
Grigorovii („OnMT'b
H3aoaceHÍa jiHTepaTypBi CjiOBeH-L Bt ea rjiaBHtHmHX'b anoxax-B."
záni 1842.^) Dílo Pypinovo a Spasoviovo
první
:
pináleží
allen
li-
jest
ale
to
není
to
myšlénkou
urena pro vzdlaného tenáe,
ale
nebude zbytenou ani pro obeznalého v oboru tomto uence,
ponvadž mu napomáhá, aby látky
i
i
hotový kapitál
její
že
a
i
možno
drobnostmi, také
se
k všeobecnému roz-
pozorn knihu tuto a proskoumavše vdecký došli jsme k tomu pesvdení,
doplniti
akoli
se
nkteré i
sluší
její
nco
ásti nepovšimnutými popoopraviti,
avšak
vbec
doplky a opravy nebudou znané, neb dležitjší všecko ')K takým
z
myšlénkou všecken celek
aby od podrobností povznesl Prostudovavše
hledu.
objal
knihy Šafaíkovy
iicpíiríláiiu' kotiiftiljicf! T»Ki, |»onrvíi(lž jsou nemají níjakclio Hamoiilaliiélio výxfíHinii.
pokiisíiin h
vr.nly
30 se zde nalézá.
Spojujíc
sob strunos,
v
úplnost a zárove
pknou jednoduchos slohu, kniha p. Pypina a Spasovie pedkládá nám sama o sob taký spis, jehož peklad na jiná
i
náeí
slovanská
žádoucí, anobrž on jest
byl by nejen
vyhnuteln potebný, ponvadž ani jedna slovanská
i
ne-
literatura
nemá dosud takého díla, které by se mohlo rovnati dílu p. Pypina anebo pediti je, a poteba podobné knihy jest nutná aby nepátelé Slovanstva nemohli íci „cBoa
již proto,
ne
(svoji svých nepoznali).
iio3Haiiia"
hled
p.
neb lují
p.
nkteí
slovanskou ideu
se zdají
Na každý
pro
víry
form, do které zaha-
té
vysloviti
i
své
pád, pominouce
mistrovské a
jediné
dosti
býti nepodstatnými,
penáhlení, mystití
Ovšem on by dovedl
toho našel možnost. již
Nám
idei.
Pypin nepiznává se toliko k
v Rusku.
nkterých ná-
Stízlivost
Pypina byla píinou výitek, že nemá
a soucitu k slovanské
cbohx-b
dkladné
obhájcové
její
ideály, i
kdyby
jeho náhledy,
pedmtu
vyjasnní
zasluhovala kniha tato hojného rozšíení v slovanských zemích.
Zde píležit pipomínáme, o
tomto
v „Oiiext o
hrad
napsána byla
spisu
^"feBHTOMij-
podrobná a dkladná úvaha
že
p.
A. Lavrovským
1867).
Petrohrad
chronologický
tené
jsou,
1865)
památek krátce,
Sreznvského
IX s
z
struný
— XII
Pehled
Památky
stol.
tyto jsou popsány velmi
nkterými nejnutnjšími poznámkami
prof.
z ji-
kombinac okolností vci. Doba takých
pedevším chronologickými, k objasnní patí do toho neb onoho roku, ili do šího díla,
jest
C.iaBHHt"
aneb takých, o jichžto bytí možno uzavírati
jest
jen
professora
loro-aana^^iiLixi)
pehled památek bud takých, které ješt sku-
ných udání, anebo
sové.
otištna
npHcyac;íeHÍH YBapoBCKiixi. narpa/íi*" (v Petro-
„^peBHÍe naMHTHHKH aauKa h nHCbivia (v
a
Sreznvského
jeví se
o
nich,
pro památka té neb oné doby anám co výtah z vttoho,
podobného tomu, které byl vydal co
se
týe
rus-
kého jazyka a písma.
Ne nepatrnou
práci
k objasnní slovanského
národního
básnictví nalézáme ve spisu p. Potebni „O HtKOToptix-í. ciiMBo.iax-L BT,
c.iaBflHCKo napo^HOM noBsiii" (v
Charkov 1860).
Spisovatel bere
31
do úvahy
ady pipodobnní
celé
kterých
a porovnání,
se
užívá v slovanských národních písních, a dle nich soudí o symbolech.
A jeho
porovnání se neopírá všude nevyhnuteln na
symbol a proto také nostem,
Potebna nevyhnul
se
všude pehna-
pedce kniha jeho velmi trefn objasuje mnoho tak
zvaných
O
p.
epických
díle N. P.
formulí
slovanského
národního
básnictví.
Nekrasova, který vydal a filologicky vyložil Krá-
lovédvorský rukopis, myslím, že by bylo zbytené
šíiti
ponvadž kniha
vd a do-
tato jest
šla spravedlivého
dostaten známa
v
eské
slov,
uznání se strany takého nestranného soudce,
jakým jest p. prof. Hattala (viz „Osvta" 1872 str. 636); ale nemohu zde zamleti pání, aby lánek prof. Sreznvského o Libušin soudu, který slyšeti mli jsme píležitost v jednom zasedání petrohradské filologické
vydán. Nemýlíme-li
se,
spolenosti, byl
vcný obsah památky tomu, aby položena byla do XIV
jazyk, ani
pání, aby „O
bylo vydáno
no/^jiiiHHocTH
lánku
hledí v tomto
i
dokázati, že ani
nepekáží a neprotiví se
této stol.
taktéž nelze zatajiti zde
;
pokraování práce A. A. Kunika
Cy^a JIioóymH", poátek kteréžto vyšel v „Zápis-
kách akademie nauk". Historie pak objevení šina
podrobn
jest vyložena v
BO BHyipeHHyio ^exiio"
K tené
historii
(viz
lánku
p.
se
soudu Libu-
Lavrovského: „Uota^Ka
„Yxpo" 1858).
slovanské literatury
kriticko-bibliografické dílo prof.
XpoHorpa^oB-B pyccKo pe/^aKnin" (v
možno pipoísti i výOndeje Popova „Oóaop-L
Moskv
ponvadž peložené chronografy prvotn slovanském,
nejdíve
co
1866
— 1870, 2 knihy),
nejspíše vznikly v jiho-
bulharském a srbském písemnictví. Prof. Ondej
Popov, prozkoumav ohromné množství rukopis tohoto za starých dob na Rusi oblíbeného druhu plod, popisuje
podrobn
dkladné rozliné redakce jich, srovnává je, kde to možné bylo, 8 eckými prameny a vbec vykládá zevnjší historii toa
hoto druhu památek. vatel
nešíí
slov,
zvláštních obtíží,
O
literárním
ponvadž
tato stránka otázky
8
úplným prospécliem
!
rozboru
—
jest
spiso-
netvoí nyní
neb nejdležitjší a nejtžší práce
žného kriticko-bibliografického
konána
významu clironograf
pedb-
vykonána a vy-
32
Dkladný poátek
historicko-literárního spracování apo-
spis nalézáme
kryíických
Tak byly od
neukonených.
A. N. Pypina, bohužel
v pracích
nho
spracovány, a sice „CxaTba
o KHnraxi> HCTHHHHX'L H jio:acHHxi>" (vÍz „JltTODucH 3aHaTÍH Apxeoipa*.
KOMMHcciii" díl
kniha „XpeneximK-L",
I),
„Archiv, který
vydával Kalaov, knihu
všude
Spisovatel s
a
1.
rozákonné apokryfy (v asopise ,,PyccKoe repMeca TpiiCMerHCTa"
„PpoMOBiinKt" (viz
„Pa
nkteré
2.),
Cjiobo"
1862) a
„Apxeo:aorHHecKÍH BicxHHKt",
(viz
poukazuje
i
srovnává
sta-
„KiiHra díl
I).
slovanské
peklady
ásten
spis prof.
eckými prameny.
K J.
historii slovanské
Nekrasova
S.
Aby
1871).
patí
literatury
„naxoMi
XV
Cepói., nHcaxejib
stKa"
Odsse
(v
innost Pachomiovu v Rusku, pouští
vyjasnil
spisovatel do probírání otázky o vlivu Srbska a sv. hory
na ruskou literaturu obmezuje
v
XIV
— XV
by
že postavilo otázku, a ne proto, že
aspo málo podává nového k
Athos
Bohužel pojednání toto
stol.
na tuze všeobecné obrysy a
se
se
jest
ji
dležitjší proto,
bylo rozluštilo, ono
tomu, co bylo
Nejza-
již zná,mo.
jímavjší jsou ty stránky, kdež mluví o kryptografii, která dle jeho náhledu byla pinesena ze Srbska na Rus
ka
a
tato,
jest-li
pravdivá,
;
myšlén-
ale
na každý pád potebuje ješt
dkaz. Veími pozoruhodný je lánek „Bo.irapcKoe
nap-feiiie
h nucbMeHHOCTL
b-l
Lamanského:
XVI — XVII
Podává
/Kypiia.Tb MiiiiHCT. Hap. EIpocB. 1869).
ricko-literární rozbor
prof. V. J.
BtKaxi)"
a histo-
filologický
jednoho bulharského rukopisného sbor-
níku (který byl psán dle mého náhledu v minulém který
náležel
v Lublani.
Kopitaru
ného sborníku, jest výtahy
a
z
a
nyní se p.
chová
v jeho
století),
bibliotéce
Lamanského neodstranil poteby
optného proskoumání tohoto pozoruhodon pece zajímavý a dležitý pro mnohé
památky, pro podrobnosti filologického rozboru jeho
konen
telova,
a
Akoliv lánek
objevení se nového,
(viz
pro nkterá historicko-literární objasnní to
tím
více,
ponvadž sborník
ídký svého druhu úkaz bulharské nám. lánek prof. V. J. Grigorovie
:
sám
literatury tak
spisova-
jest
dosud
málo známé
„Amoci> KoMeiícKin" (v
Odsse
33 1870) pedklfídá v krátkém
sice,
mistrn sepsaném nástinu
ale
a paedagogickou innost tohoto znamenitého eského
literární
humanisty. Poukázali jsme jen na
znanjší práce ruských
v oboru slovanské filologie a historie
sla vist
menších po-
literatury,
mnohdy velmi dležitých, najde se taktéž nemálo; nalézají se v rozliných uených vydáních a asopisech, jichžto vypoítávati nemáme v úmyslu, neb oekává
jednání a poznámek,
nás ješt dosti obšírný obor
— ruské
historické sla vis tiky.
II.
Bájesloví a starožitností.
Historický
Djiny
Djiny.
národopis.
právní a cirkevní.
Dvé
uení
okolnosti
zvlášt napomáhaly k vývoji a líspéchm
slovanským starožitnostem na Rusi, a
se
pedmty, kterým
uvedení slavistiky mezi ty
universitách, a bližší seznámení se s pracemi
následovník.
Slovanská
pedevším
sice
vyuuje na
se
J.
Grimma
na ruských universitách ne-
stolice
pestávala pouze na jazyku a literatue, než obírala rožitnostmi".
Novota
nevyhnutelné
vybízely
v evropské
býti
a
spis tento
tím
vd
v slovanské
i
více,
nebylo
návodem a napomáhati
samostatným bádáním. Ovšem byly Šafaíkovy**, peloženy
to
se
„Sta-
i
dležitost jeho
tohoto, velká
k bádání,
vbec, ani mohla
by
která
pedmtu
a jeho
ježto
také
kniliy,
v jistém
stupni
již ..Slovanské starožitnosti
do ruštiny od prof. Rodjanského, ale
mohl vyhovti
úelm
tení jen
universitního
stené, ponvadž Šafaík spracoval pouze oddíl drjppisný, staviv vše ostatní pro
druhou ást svého
díla,
Professoi slavistiky, puzeni jsouce
vyšla.
pirozen
nosti,
ani
vzbuzovali
i
své
áz-
která však ne-
k samostatné
posluchae ke zpytování
inslo-
vanských starožitností, ale zvlášt ener(i(*ky vzmohl se tento když uenci
interes
potom,
cemi
(irimma a když srovnávací jazyko/.pyt ukázal, jak
J.
ležitých
výsh'(lkú
mo/no jím
se
seznánnli
dosíci
i
s
geniálními
v studiích
ckých. iJozsííhlc pole otevelo se badatelm:
pra-
d-
archacoogi-
památky a sv-
34 dectví
výkony a
starobylá,
obyej, povr,
podání,
národního
í^jevy
— vše
uený
to poutalo
jazyka,
života,
pobá-
interes,
dalo k pátrání, k bádáním, ke srovnávání. Hlavní zásluha po-
átku
píin
v té
ve svých teních
nový
smr
pináleží prof. F. universitních, než
J. i
Buslajevu, který nejen
tiskem rozšioval tento
mnohé pozoru hodné
zpytování starožitností a podal
vzory srovnávání svého k specielnému probádání slovanského R. 18G1 sebral
materiálu.
Buslajev nejzajímavjší své
lánky
a monografie v oboru tomto a vydal je v Petrohrad ve dvou dílech v 4^ s o»iepKii
množstvím vyobrazení pod názvem
methodou, spisovatel podání, než
stále obrací
rozboru, jako na o
:
„o vílách", o „slovanských (polských a
ních", „o slovanských pohádkách".
bádání spisovatelova, jak jsme Nelze íci, že by se
jí
by
mu
srovnání a sblížení
;
písn cíl,
se
Buslajeva
slavistiky.
Methoda
nepovšimnuty oku
tak
k
té
škole
mén
t. j.
t. j.
k
té,
všude
ji
historické výsledky
— nutný to následek
pedmtu, zkušenému
badatel, která
sivysJ podání a poeticko-mythických
hdturni,
by
srovnává; nelze tak-
vyvinutému v ohledu umleckém. Dle svého nenáleží
srovnávací.
neobyejným dvtipem a umním,
odhalovati a osvcovati také stránky zcela
p.
držel, že
avšak tyto nedostatky
— nahrazují
p.
a pírod'',
podotkli, jest
fakt, která
vždy byl jasný
lovku Oerki
Proto
již
všude byl
pedcházela pípravní kritika
staly
a
eských) epických podá-
právem zasluhují místa mezi zjevy ruské
mladosti védy
se srovnávací
na život ostatních slovanských národ; mnohé
i
výhradn vnovány jejich prvním díle lánky „mythická podání
íci, že
íd
pelivou pozornost nejen
stránky jsou
též
Akoli pod-
pyccKOH napo/^KOH cjiOBecHocxn h HCKyccTBa."
statným obsahem jejich je látka ruská, pece
v
„HcTopnqecKie
:
které by i
mén
citu
smru
z-
Buslajev
vyhledává prvotný
obraz jako
spíše ke
š\-v?':>
která hledí odhaliti historicJco-hdiurní vý-
znam podání starobylého; a nedostihl-li vždy se sU^zým úspchem tohoto pravého cíle, to stalo se proto, že kritika pra-
men
starobylých nalézá se ješt na stupni
známost starobylého vzdlání, jest
stup
dtském a
i
sama
r podmínek jeho vývoje ješt velmi nedostatená. At tomu jakkoliv, Oerki prof.
35 Buslajeva zstávají a zstanou spisem dležitým každému slavistovi
i
pro bojnos a bohatství obsahu, zpozorovaných a pro-
zkoumaných
snní
— jak
fakt,
pro
i
šastných domysl a obja-
hojnost
všeobecného kulturného smyslu slovanských po-
mnohých jednotlivostí, a posléze pro svj význam co nejúplnjší výraz jedné z dob v historii
dání, tak
rický
slovanské starobylosti a starožitností. rozsáhlého se
díla p. Buslajeva
teprv pozdji,
objevily
slovanským
(k
vyteny
býti
byly
Pímým doplkem pomr
svj
nichž pro
z
následující: „PyccKÍ 6oraTHpcKÍH anoct"
Afanasjeva (3 díly v
Moskv
nazvání spisu vyslovil
vstmi
ml
zasluhují „FyccKOM-B
(v
podání
ostatních
1865
— „pokus
povr
a
— 1 809)
ve
jest,
nebožtíka A.N.
jak se on sám
srovnávacího
spojení
zpytování
mythickými
s
v úmyslu, zúplna vyložiti slovanské bnjesloví, a chtl jen
obady
eje slovanského plemene, které svj pvod vzaly a náboženského názoru na pírodu; prostírá
vc, na
mohlo nazvati pírodní symbolikou
ženství pohanských
bájí a výdílo spíše
bájesloví
a nábo-
Slovan, než poetickými jich názory na pí-
rodu. Co se látky týe, tu véda nabyla spisem nebožtíka
nejúplnjší
^^';ÍQ\s. nejen
života,iLtiž
i
je 8estavpj.|i
pro
v
z
dosud vydaných
plném smyslu slova toho
se
se
obrácena jest pozor-
niž
pohanského života náboženského, tak že jeho
se
poetického
toto bádání roz-
pvodního smyslu
nost spisovatelova, jest odhalení
jev
nicmén
z
a oby-
na celý obor slovanského bájesloví a dotýká
se
jeho celého obsahu. Hlavní
jak
po-
píbuzných národ". Akoliv Afanasjev ne-
prozkoumati ta národní bájená podání, povry,
by
k ostatním
(tamtéž 1872. 3 kn.).
noa.iin"
slovanských
tohoto
3 a násl.) a „CpaBHHTejiBHoe nsy^eme napo^jHaro
„no3TH»iecKÍa B033ptHÍfl CiaBSK-B Ha npnpo/íy"
pi
studií
nkteré jeho lánky, které
eským) národním podáním obzvlášt
BtcTHHK-fe" 1862. kn.
ÓHTa H
histo-
i
znalostí
sbíi-ek
— první
Aa-
národního
sbírky, která
poteb vdy a proto stejn dležitá
slaviHtu-archaeoloía,
tak
i
pi-o
historika
slovanské
vzdlanosti. Pro nedostupnost jemu mní)hých mono,nafií a lánkíi z oí)oru
slovanských bájeslovných
troušeny v rozliných
U(V;ný<:h
a
starožitrifíKtí,
jx-rindických
které jsou rozspisech, jakož
3(3
ješt daleko nejsou a ne-
proto, že zásoby národního života
i
budou dlouho vyerpány, proto že u nkterých Slovan (Bulhar, Slovinc, uherských Slovan) ony se teprva poínají sbírati,
ale
—
dílo Afanasjeva
byl již
co
to,
i
bude potebovati mnohých
sebral,
kniha byla nevyhnutelnou
doplk v,
úpln dostaí k tomu, aby jeho
pomckou každému,
slovanskými starožitnostmi. Co se
kdož se obírá
týe ueného bádání
—
spis
Afanasjeva je prvním systematickým pokusem o srovnávací
prozkoumání ohromné zásoby látky národních podání a povr slovanských. Rozsáhlos úlohy této, neúplnost pedešlého spra-
cování
pedmtu
a nkteré osobní nedostatky zraí se v tomto
pokuse nejedním opomenutím a jinými spisovatel ne vždy
nými chybami:
nemá
rickou methodu bádání, ticky
ku
pramenm
a
se
víc
anebo
mén
váž-
pesnou histovždy pozorn a písn kriuspokojuje
velmi slab užívá pomoci jazyka,
látce,
sob
ne vždy chrání se dost oblíbených
myšlének, velmi malou
pozornost vnuje historicko-kulturní stránce bájených starožitností;
vbec iní
však
ve
vd
znaný
pokrok, zejména
—
krok od nahodilých a kusých bádání v oboru národních po-
neuritých srovnání jich a nepevných bájeslovných
dání, od
vývod
— k systematickému
posouzení celé zásoby fakt báje-
slovného a náboženského života starých Slovan, ke skutené-
mu
srovnání jich
s
podáními píbuzných plemen, majícímu ob-
jasniti nejstarší, zaniklý již
tož
aspo vtším
význam a smysl
jejich. Ne-li všude,
dílem jeho pokus o obrácení objasující me-
thody srovnávacího bájesloví k slovanským podáním jest velmi štastný
:
množství bájených obraz,
ádk života — dostává výkladu.'^)
ských
K
bájených a jiných
H iioHtpin'*
(v
^0
18()5),
„O
3HayeHÍH ^^ojit
zpytování
patí
i
slovan-
práce
HtKoxoptix-B
prof.
oCpa^^oBt
n cpo^HHx-L cb hgk) cymec-
(v 11. díle „Tpy^íOB-L MocKOBCKaro ApxeojiorHuecKaro O^mec-
")
Podrobný 10
rozlíor spisu
Aíiriíi-jf v»,
vIIpHcvyK^^niíixL (v Pelrolírad 1868 a 1872). v
smru
starožitností
iMH«H«iecK()Mi.
Moskv
a po-
poprvé rozumného, pirozeného
témuž srovnávacímu
A. A. Fotehni:
TBax'b"
se zde
povrených pojm
7-|)r!'i\j'i(h
o
a
13
který jsem sepsal, vytištn jest rpa^a A. C. YBapoBa"
iiarpa/i,i>
37 „O KynajiscKHxi. orHax'B"
TBa),
mecTBa, p.
L, v
díl
Moskv
(v
BtcxnHKt MocKOBCKaro
1868).
V prvém
Apxeoji.
uvedených spis
z
Potebna bere do úvahy bájený obraz baby Jagy a bájený
pvod nkterých vánoních obad
slovanských. Methoda bá-
mno-
dání spisovatelova jest tatáž, jako u Afanasjeva, ale on
hem astéji pomáhá
mnohem
si
Pi
jistjší.
vanských podání
s
jazykozpytem a
vší
strany jde cestou
s té
zajímavých
bohatosti
podáními jiných národ,
pi
srovnání slovší
nkterých jednotlivých poznámek a výklad, které p.
06
dležitosti staví práce
Potebni mezi pozoru hodné a prospšné zjevy slavistiky,
makavé nedostatky: nevybíravost v užívání praa vyplývající z toho nejistota vývod, obzvlášt pak je-
jsou v nich
men
i
dnostrannos smru, vzdalujícího noviska
pestávajícího na výkladech prvopoáteného, pírodní-
i
ho významu povr a rovati jest u
obad. Ostatn
poslední nedostatek pozo-
mnohých pívrženc srovnávacího
pesvdí,
asem,
až se
než
srovnávací historickou
i
se kultur no-historického sta-
má
že bájesloví
vdou
—
Svým
bájesloví.
býti nejen srovnávací, zajisté
jednostrannost
tato zmizí.
Pro svou opatrnost v užívání srovnávací methody a guistiky úplného povšimnutí vrovslcéJio
lánek
„O aiiieniecKHx-b BtpoBaHÍHx-b C;iaBHin>
bt.
La-
prof. P. A.
oójiaKO h ^^ohc^l,
CL ^ípyiHMH IlO/ÍOÓHblMH BtpOBanÍHMH y pO/^CTBeHIIUX-L IiapO-
B-L CBÍI3H
(v
floBT,"
:
zasluhuje
lin-
Petrohrad 18G3). Ten není
obsahu velmi dležitý;
možno
jej
sice
doplniti
velký,
ale
co
do
mnohými podrob-
nostmi, kterých byl spisovatel opominul, ale sotva se budou tím
ných
poznámek
žeme
najíti
cKaro
ve
konené
Nemálo vrných a
tref-
ze slovanských bájeslovných starobylostí
m-
museti zmniti jeho
spisech
pyccKo
ofjo.iptiiiíí
vývody.
prof. O.
F. Millera:
Cjiobííchocth" (v
„Oiiux-b
hctophmo-
Petrohrad 18G0j a
MypO.MCUTí H rXíiaTWpCTBO KiíiBCKOC, CpaBHHTliJlLinj KpHTII»UíCKÍíl flenJH
lutfl,!*
hrad nané
To jsou všechny aspo
liusi
v oboru
srovnávacílio
;
alo jen
když
lindc.
díihížitjší práce,
slovanského
vyko-
bájesloví.
mnohých nedopravým vscobtuný smr, nedostatky
Jako žádný poátek, nejsou ani ony statku
lia^JIIO-
cjioeBUMi* cocTaBoMTí napo^^Haro pyccKaro aiioca" (v iVítro-
IHGÍ)).
na
„Ujibh
prosty
38
asem, a
napraví se svým bájesloví
že srovnávací
smr pi
rozbírání
nevyhnutelný, o tom sotva sluší šíiti slov po
jest
když srovnávací jazykozpyt došel všeobecného
tom,
Pojmeme-li
s
Maxem Múllerem
jazyka, spatíme-li v ní
— což
báji jen co
ovšem
uznání.
nemocnou formu
— formu
jest pravdivjší
prvopoáteného lovenstva, srovnávací methoda bádání v obou pípadech stejn okáže se nevyhnutelnou, nebo jen skrze ni možno dostati se ke koenu a píin výjevu myšlénky
a sledovati jeho historické
promny
ve spojení
s
promnami
Aby úspchy srovnávacího slovanského
národního života.
jesloví byly trvalými,
pedevším
jest
bá-
nevyhnutelná kritika pra-
men, nebo není-li na jisto ureno to, eho a jak se má užiti pi uvádní bájeslovných starožitností slovanských v pravou formu, budou badatelé vždy blouditi v labyrintu nejrznjších,
asu rozliných, píhodných i nepíhodných nahromadných fakt, aniž jim bude možno vybísti z tohoto chacT^u
co do
a uvésti do
zraí
se v
Konen
nho vdecký
mnohých
spisech,
poádek. Stopy takého nepoádku
vnovaných slovanskému
pokládáme za slušné pipomenouti
sonova, který hledl objasniti
ské pochodní pozdnéjší
jak nynjší tak
i
filosofie
pokusy
p.
Bez-
bájeslovné starožitnosti slovan-
Schellingovy
^^).
V celé
minulé doby, vyjma blouznní
slavistice
J.
Kollára,
—
ertkova a j. neznám nieho podivnjšího pokusy. Zde se pohrdá podstatnými podmínkami
Dankovského,
nad tyto
i
bájesloví.
všeliké
vdy:
kazv
a
není ani jediného uritého stanovišt strany
pramen
jediného uritého fakta,
starožitností, ani
a vše jest jen samá hypothese
i
d-
lépe
eeno
rozvodnné
moe
blouznní, bájeslovných sn.
Pan Bezsonov erpá pedpokládanou aneb skutenou bájenou látku z národních hypothes,
ruských písní a pohádek, srovnává ními a pispsobuje k vedl
Shelling
svj
tm stupm
znamenitý
ji
se
staroeckými podá-
vývoje, po kterých pro-
bájeslovný proces
antického
") lánky p. Bczsonova nalézají se co píloha k II. a III dílu Sbírky ruských písní Rvbnikova, k tvrté ásti písní, které sebral I'. V Kircjevský a posléze co objasnní bloruských písní, které sám Bezsonov v Moskvé r. l^7J vydal.
39
Úspch
svta.
historicko-lingiiistické
zvané indoevropské dohy života, naskrze
nic,
rovnž nedbá
logie zabíhá; tu
i
týkajících se tak
— nevšímá
sob
jazyk
i
tam zastavuje
se
p.
Bezsonov
prameny, o sv-
ani o historické
slovanské starobylosti
dectví
vdy,
— akoli
rád do etymo-
aspo mimochodem
u
i
n-
kterých fakt nynjšího slovanského života proto, aby je podídil asiatsko-hellenskému bájeslovnému procesu Schellingovu,
který jest nyní všude zcela zavržen. viti
Jakými
se musejí obje-
slovanské starožitnosti po takých bájeslovných operacích
lehko jest posouditi.
pvod svj
života,
hojn naplnný bájenými
djin, skutené pravdy, ale které
skuteného
to obraz prostý
Jest
—
stíny,
vzaly z rozpustilé obrazotvornosti bájeslovce,
který se odchýlil od písné cesty historického bádání. Nechci
tím íci,
že'
by
v bájeslovné
epopeji
p.
Bezsonova nebylo ani
jediného spolehlivého tahu; je jich ovšem nkolik, ale
vda,
sotva užije
než je to hodno,
tch
i
jelikož by vyhledání jejich více práce stálo,
eho
by se dosáhlo.
Nemén
podivný,
a mén
fantastický obraz slovanských starožitností mythologických na-
dob
kreslil v poslední
„O^iepKt
cMaBflHCKOH
nevšímání se
si
^.
Kvašm- Samar in
MHeo.iorÍH"
kritiky historických
Kva^nin-Samarin Bezsonovu,
rozpustilá.
Krom
sonov žádné
se
pramen
N.
4).
Co
týe
se
a dát života, rovná
ale obrazotvornost jeho je
soustav, a proto jeho
mén
úpln jako
Oerk
jest
Bez-
mno-
Odhaluji slabé stránky ruské slavistiky my-
thologické jen proto, abych
která
1872,
toho nepodrobil se týž tak
filosofické
hem skromnjší. yédy,
(Bect^a
lánku:
ve svém
ukázal, jak
odchyluje od
pravidelné
nejisté
methodické dráhy.
Srovnávací bádání v oboru slovanské mythologie výsledky, ale bez^ písné
ony nedostihnou svého
bývají kroky
slibují
bohaté
pedcházející kritiky pramenu
— ani
cíle.
Dobrota látky jest první podmínkou
pevnosti stavby.
Pejdeme Šafaík
k bádáním
v
v Starožitnostech velmi
oboru staroslovanského
života.
zlehuje zprávy arabských
spi-
sovatelv o Slovanech, pokládaje je za erpané vtším dílem ze spisovatel byzantských.
tehdáž, tím
mén
Mínní
pak ukázalo
se
to
nebylo
jím pozdji.
spravedlivé ani
Arabští spiso-
SBS
40
Slovan mnoho dležitých zpráv, bud doplují a objasují chudé zprávy jiuých pramen,
vatelé poskytli
které
nám
o život
bud podávají rysy
také potebují
a(';koli
nové, které
zcela
Nedávno obor tento vdy obo-
kritiky.
novým a velmi dležitým odhalením
hatil se
poštstilo se najíti mezi rukopisy
giahcký
a jiných prof.
X
spisovatele
zajímavé zprávy
velmi
prof.
:
Chvolsonu
musea kosmo-
britanského
(„kniha drahocenných drahocenností") dosud ne-
spis
známého arabského jící
zasluhují vší pozornosti,
o
století,
Slovanech:
Iht Dasfij, obsahuRuších,
Bulhaích
Tyto zprávy sebral a vydal
sousedních plemenech.
Chvolson v originálu a pekladu
s
dkladnými
filologi-
ckými a historicko-ethnografickými kommentáry. (HaBtcxm
h PyccaxTb, apaó-
3apaxT>, BypTacaxi), Bojirapuxi., Ma/SjBíipaxi*, CjiíibhhhxT}
CKaio nHcaxejia sice uriti, leno-li
je
X
b±ksl H6Hi>-/íiacTLi,
užívání
dle
souditi
Petrohrad 1869). Nelze
Slovanech mluví Ibn Dasta, ale dovo-
o jakých
jest
v
velmi
jsou
mžeme
zajímavé a dležité pro slovanské se
i
mnohem dležitjší ohledu vcném ostatn i ;
nemálo, neb sebral zde
i
starožitnosti;
dalo oekávati od specialisty orienta-
— jsou
než v
se domýšleti, že
íše Svatopluka moravského. Zprávy tyto
kommentáry pak, jak listy,
župan Svent-polk (což
slova
ostatn konjektura vydavatelova),
mluví o Slovanech
o Xa-
mnohé
co do filologické kritiky textu
píin
v této
uinil spisovatel
jiné zprávy arabských spiso-
vatel o Slovanech, které ješt bud zcela nebyly slavistm známy, bud jen
klidv a nálží
p.
ponkud
z
jiných nesprávných
Druhá podobná práce, ale ponkud obšírnjší, Harkavimu a sice „CKasanin MycynbMaHCKiixt nHcaxejieH
kavi umínil
:
si
jífi
sebrati
KOma X
BtKa" (v
všechny
a Slovanech, a kniha
Petrohrad 1870). Har-
zprávy arabských spisovatel
dotená
je
poátkem podniku
jeho. Nelze sobe nevšímati díla tohoto, majícího
njším potebám slovanské
historické
Berichte uber peui)les
de Mas'oudy
vyhovti
vdy; neb od
co vydali své výtahy Fráhn (Ibn Foszlan's
(Lt^s
pe-
výtali.
o CjiaiijiHaxi. H PycH
o Kuši
a nedostaten
nejpil-
toho asu,
und anderer Araber
Petrohrad 1823), C. Ohsson du Caucase, Paris 1828) a Charmoy (Relation die
et
Russen,
autres
v
auteurs
musulmans sur
les
anciens
41
Mémoires de TAcademie de
Slaves, viz t.
297
II. p.
—408),
bylo objeveno
a správnjších text než
ty,
Petersbourg 1834,
St.
nkolik nových, dležitých
díve známy. Harkavi
které byly
uspoádal texty chronologicky, za peklady následují
filolo-
gické a ethnografické kommentáry. Téuito posledním nejde tak
vcného obsahu text, jako
o objasnní
pípravy, kte-
spíš o
rých k tomu slavisté od orientalistv oekávají. Jsou-li samy
vrn
texty
orientalisté,
peloženy,
prozatím
pokud nám známo, ješt
pokládáme za nutné podotknouti,
ruští
se nevyslovili o tom, ale
jak patrno,
že,
svdomit
mél se ke své úloze dosti
nemžeme:
posouditi
p.
Harkavi
a nespustil se zetele ni-
eho, co by mohlo napomáhati k jejímu rozešení. O nco pozdji, po vydání svého
spisu,
vydal
obsahuje opravy a nová objasnní
k
ní
„doplnk", který
i
pedmtu
samého.
týe bádání samých, která byla vnována staroslovanskému životu, z tch pipomenu pedn nevelkou (ješt Co
se
študentskou) práci prof. V. V. Makuševa o
H HpaBaxi)
ÓLiT-fe
CjiaRflH-b
Spis ten rozdlen je na
CL VI no
dv
X
:
BtKt" (v Petrohrad
v
jakém
p.
Dedovoluje
mén ty,
Makušev
mu
si
umínil
jejich, v
pedmt
vzíti
druhé uvádí
Úzký objem,
prameny.
poskytují
svj do úvahy,
ovšem pouštti se do podrobných bádání,
nho
však podstata sebrána jest od
jimžto jsou
nepístupny
originály,
dosti
šastn
poskytuje
nic-
a pro
kniha jeho
užitenou sbírku zpráv. Co do spracování je prvá ást
dosti
mnohem již
kterých
1861).
ásti: v první bere spisovatel do
úvahy prameny a soudí o hodnovrnosti a rozbírá zprávy,
„CKa.3aHÍfl uHocxpaHi^eBi.
více
a, rozumí se, doplnkv a zmn. Tu pipomenu lepší nežli
druhá,
„O norpería.ibinjxt o^wqaíixTí
ona potebuje nyní
i
i
svou vlastní práci
h3í>i'iockmxt> (JjianHiiTí"
(v
Moskv
18()S).
Ona je jen ástí archaeologie slovanské, o kterou se zasazuji. Ne z marnosti spisovatelské, než abych obrátil jmzornost slovanských uenc na pednjt tento a povzbudil jo k dalšimu bádání o
nm,
V
livodé
si
krátce
vyložiti
obsaii své skrovné
uruje se histoiická vdecká zejména význam pohhhní jmvinnosfi íjus
práce. této,
dovolím
rých a
i
stedovkých národ. Potom
díiležitost
otázky
maniiini) u sta-
se berou do úvaiiy \nii-
42
mny pedmtu
samého a
sice: jazyli,
t. j.
obyej;
názvy, které se týkají pohebních
slovanské
staré,
národní
život,
t. j.
staré obyeje, které se dosud zachovaly v život obecného lidu,
pi tom uruje dání o nich
;
všeobecný
se
svdectví písemná a sice
Simmokatského,
Theoíilakta
ritia,
Massudi
jeho
i
pvod obyej v :
Jornanda, císae MauBonifacia,
sv.
Ibn-Dasty,
kopist, Ibn-Fodlana, Istachry, Ibn-Chaukala,
Lva diákona, Ditmara, Helmolda, Martina
Galia,
Kosmy Praž-
Kadlubka, Královédvorského rukopisu. Ruských
ského,
pis
a methoda bá-
leto-
zvaného Nestora), Život knížete Konstantina Mu-
(tak
romského, Dlugoše, Maršálka Thuria, Hájka, Stohlavého sboru, Menecia, Guanina a Klonovie. Texty
tchto
svdk
v originálech in extenso a podrobné se rozbírají
se
;
uvádjí
konené
berou se do úvahy pohanslié mohyly, co pramen slovanských
spsob historického jich užití poukázkami. Pechodem k samému pojednání o slovanských pohebních obyejích je nastínní pohebních obyej, pohebních
povr
uruje
starožitností a
se
a pedstav sem náležitých
prvobytných Aríjcú,
ti
t. j.
dob; konen berou se podrobn do úvahy slovanské poádky pontí o duši, smrti a budoucím život u Slovan a jich pohební obyeje dle všech díve posouzených pramen. Pojednání samo koní se tak zvaným ospravedlujícím lánkem (v píloze), kde se bere do úvahy historickov pedslovanshé
:
'
ethnografická otázka:
a
ti
k jakému národu pináleželi
ti
Slované
Rusové, o kterých se zmiují nejstarší arabští spisovatelé.
Znaje nedokonalý stav
vdy
slovanských starožitností, nemohl
jsem míti v úmyslu žádných konených vývod, než chtl jsem jen sebrati
v jeden
celek
porznu
se
nalézající
a dosud ne-
rozebraná data o jedné z nejdležitjších otázek této vdy, kriticky ohlednouti a uriti jich
znamu, a rozl)oru.
konen
patiný
smysl a stupe vý-
spoádati je dle možnosti k systematickému
Poštstilo-li se
mi
to a pokud, o
tom
a
soudí jiní
znalci a milovníci slovanské starobylosti a národnosti.^*)
") Je tomu již pt let, co na svtlo vyšlo mé dílo. Po celý ten (^as, chtje je znovíi vydnli co ásf starožitností slovanských, nepestával sem ho sice doplovati novými daly a sbírati látky pro ostatní ástky svého podi
43 Pro
národní
slovanské
svátení
a
slavnostní
obyeje
látky poskytuje kniha L. S. Karavelova „naaw-
mnoho zajímavé
THiiKH Hapo;^Haro óHxa Bojirap^b" (v
Moskv
1861). Nejpodstatnjší
ást bulharská, která, pokud nám známo, nikde jinde nebyla tak podrobn a dkladné popsána. Ona na mnoze nahrazuje nedostatky ueného spracování, které jsme našli v této knize. Sroviiání se sváteními obyeji u ostatních slov knize té jest
vanských
národ
jen nahodilá.
V
jsou ovšem tu
ím
Proež málo
oddlení
historické
slavistika následující díla:
i
tam zajímavá,
zvýší cenu díla tohoto.
„/ÍpeBHMniÍH
spisu, který
nepio/^'b
a djinách Venet.
Co první pokus
o
Jest to
pomr Slovan
V tch
vidí spisovatel Slovany.
hoden je tento
spis
Hilferdingv
spisovatel, nejslabší pak a nejnejistjší
jsou etymo-
logické výklady.'^) Spis prof. Malcuševa „o CjiaBaHax'L cpe^HÍe BtKa-*
vanské
k ostatním
Nejdležitjší jeho stránkou jest rozbor zpráv
vší pozornosti.
Bi>
poátek
objasnní djin slovanských pomocí výsledk
srovnávacího jazykozpytu
starých
HCTopin CjiaBaHi>"
arijským, ethnografické zvláštnosti jejich, potom otáz-
pvod
ka o
1868).
ruská
pipravoval spisovatel v posledních letech
svého života. Zde se bere do úvahy
plemenm
nám
poskytuje
ethnografie
nebožtíka Hilferdinya (BtcTHHK^b EeponBi
vtšího
vesms
ale
vd
b-b
AjiCaníH
(Ve Varšav 1871) rozbírá zajímavou a v
dosud
s
slo-
ethnografické stránky skoro nedotknutou
otázku o psobení Slovan
na Albánce. Všeobecná závrka,
niknutí; stále pece cílím, že zásoba dát, kterou jsem sebral, jest velmi nepatrná proti tomu bohatství starých obycejíi a poádku života, které se dosud ješt zachovaly na rozliných stranách slovanského svta. Proto práv budiž mí (loroleno obrátiti se zde h prosbou ke všcw. milorníkm a znalcimi slovanštiny, aby mi oznámili svédectni, která se týkají starých národních
obyfjú a sice: o narozeninách, svatb a po}ii'bech. Svdectví již vydaná v rozlinýi h novinách, sbírkách, kal(Midáí<;h, jakož zcela nová, nikde posud nevyšlá, budou mi vítána. Ponvadž není posud diikladné slovanské biblioi
—
bý\»jí [ion\adž jest iicmiožiki doslali .starýcS vydátií novin, bbírck otištny zprávy pro b.-idftlcli- lak nové a neznámé, jako zprávy j<'šl nikdy nevylistné. Tráv proto ty ony pijmu nejen s hlubokou vdností, 8 mravnou povinností, že jich užiji než ku pros|)chu milé u blízké slovanskému srdci véd o rodné .starobj losli. Z[»rávy. prosím, aby se aíiressovaly do l'rahy, do .Musea králov.slví eského p. l*al(;rovi k odevzdání |) A. grafie,
asto
již
i
i
i
Kotljare\.>tkénin. '^)
Jak
ování toho
nám známo,
našlo se mezi papíry tiebožlíku Kpisovatele pokra-
vydáno v sebraných všech jeho spisech, které zamýšlejí vydali jeho píbuzní a pátelé. díla.
Hud»t
\
44
k
pastým
divokým
níž spisovatel pichází, jest ta, že
ským, kttií neznali ani zákonv ani
Slované
dali
civilisace,
albán-
vzdlanost, zákony a mírné mravy, a piuili je osedlému votu.
Akoli ne
mžeme pece spsob
veskrz,
ethnografického
bádání spisovatelova uznati za spolehlivý; akoli konené také
závrce nelze pochopiti, pro
se
ži-
pi
Albánci neposlovanili,
nicmén musíme uznati, že se p. Makušev nemálo zavdil véd, sebrav svdomit data a objasniv nkolik z nich náležité. Zpomeneme zde i nového dnež naopak Slované
ležitého díla p.
ocxpoBa" (v
stali se
Drinova
Moskv
:
Albánci,
„3acejieHÍe CjiaBaHaMH BajiKancKaro nojiy-
1873). Stízlivou
methodou
spisovatel
šastné
vyvázl z labyrintu pedhistorické ethnografie a ve všeobecných
vrn
rysech dosti
uril, kdy a
plém na Balkán. My
se však
kudy
se
od historicky zná-
vcí k neznámým a nejasným. Pro si a vis typojednání p. Drinova zvlášt zajímavý budou stránky,
rozpráví
o
nmeckých
slovech
v staroslovanském jazyku, ale jeho kojí filology, zvlášt
Co
šel
jistých
filology v
kde
slovanské
domníváme, že výsledky jeho
bádání byly by ješt jistjší, kdyby byl
mých a
rozšíilo
se
(cpt/^a,
nocT-b,
ojiTaps
atd.)
výklady sotva zcela upo-
pívržence Kopitarovy.
vlastn slovanské
historie
týe,
z té
uvedeme pe-
devším práce, které jsou vnovány spracování jejích pramen.
Nejdležitjší patí
i^roí,
Makiiševu:
„H3CJit;^0BaHÍa o6i> ncTopmie-
CKHx-B naiviiiTHHKaxi. H óuTonHcaTGjiiixi. /íyópoBiiHKa"
1867) a „HTajiBHHCKÍe apxHBW h xpanamiecH C.iaBííHCKOH HCTopiH" (3 sešíty, v
spis
podává
z
ního ústrojí,
bi>
Petrohrad
(v
hhxi> ivraTepiajiBi
Petrohrad 1870
— 1871).
/^jia
První
poátku pehled djin Dubrovníka, jeho vnitživota a pomr k druhým státm, potom bere
do úvahy prameny djin Dubrovnických, památky starobylosti, a sice: vcné, života se týkající, ústní a písemní, i zprávy vrstevník,
konen
kriticky
rozbírá
nové
historické
práce
v tomto oboru.
Za dležitý uznati sluší spis prof. Makuševa zvlášt pro svdomité sebrání látky, které ho stálo mnohých a dlouhých namáhaní. Množství zpráv sebral
z
rukopis, které
jsou
roztroušeny
tiskli
starodávných. Okolnost ta zejména iní jeho knihu vzá-
po
archivech
a bibliotékách,
a
z
ídkých
45 cnou každému, kdo se obírá djinami Slovan. To samé
žeme íci
o jeho
i
rozliných a dležitých látek
oboru slovanské
z
sbírka
Jest to
archivech".
„Italiánských
m-
historie, které
byly dosud neznámy. Pilný badatel tento sebral je na archaeo-
graické cest své po rozliných archivech mést Florence, Nea-
podobnou
viti
Kdo
Palerma, Bari, Ankony.
pole,
bude
ten zajisté
práci,
na sbratele tohoto. Mladý uenec
svém
tžko jest sestavdností pamatovati
zná, jak
p.
s
Fortinský hledí ve spise
Petrohrad 1872) rozebrati všeobecný historický význam kroniky
„TniMapi) MepaeóyprcKÍH h ero xpoHHKa" (v
:
samostatn
Meziborského letopisce a jeho ethnografické zprávy o Slovanech.
Pokud nám známo,
tomto nejen ve slovanské než
Co
týe
se
sob
pokoušel uriti
jazykozpytnými
KaT0JiHi;H3My
;
Nadlera
b-l
^exin h
ko vél 8G4);
Moskv
tní
proí.
1871),
:
Petrohrad
Slovan všimnuv
daty,
„IIph^hhli h nepsLia npoaB.ieHÍa onno3Hii,in
t. ^. b-l KOHi^-b
XIV h naqajitXV
P. A.
Petrohrad 1808j;
SiioeMCKi h
ho pivedlo k to-
nejprostší, nejelementárnjší historickou
prof. N.
„na^eme Hexin
:
Pojwva:
pH'iecKÍH OHopKTí pyccKaro noKpoBHTOJiLCTBa
2 díly);
„Poccíji h Cep6ÍH.
CopiH
Ostatn
ci>
díla ta,
Hcto-
1806 no 1850
r.**
HilferniCfa
Petrohrad 1808 dva
nich nalézá se „HfTopin i>\i(unM> h
MeiiicKoí HCTopiM".
XVII e*kíí"
bi>
konen pipomeneme
„Co6paHÍ(i comhikíhíh", kterých vyšlo v z
Hnt ryct"
pozoruhodné pro smutné pach-
dílo toto
Lavrovského
V prvém
Ohar-
—
pravdu; prof
181)9,
(v
„CTaHiícjiaB-b
se spisovatelovo po originálnosti, které
Moskv
b.-*
Duvernoya:
na
(v
(v
rozšíení baltických
archaeologickými
a
mu, že zapomenul
fv
poukážeme krátce
zejména místních jmen a vesnic tak zvané okrouhlé, pod-
kovité stavby
(v
oboru
v evropské literatue.
„IIojia6cKÍe CjiaBAHe"
spisy:
spis v
Pavinského, kterýžto jest zvlášt tím zajímavý,
p.
že se spisovatel
novými
vbec
i
politické slovanské historie,
na následující ruské 1871) od
dkladnjší
jest to první
Bo;irapi,"
a
díly.
„OrKio])!,
doufám, že jsou dosti známa
eské véd. A.
V
nodárství v
liusi
Macicjovský slovanské.
vždy
hustji.
jal
Práce
se prvý
o
bedlivji
témže
Nejdležitjší
zpytovati záko-
pedmte
z nií^li
objevují
pochází
od
se
pi-of.
:
46 který
Lcontovicfí,
r.
1808 vydal monografii S poátku
^ajiMaxcKoe aaKOHO/^aTejitcTBo".
„^poBiiee
rozbírá
xopnaTo-
spisovatel
tu
památky devního charvatsko-dalmatského zákonodárství
po-
;
tom zákony Vinodolské, zákony msta Záheba a naposledy Poliky statut. Krom djin samých památek pouští se spisovatel
do rozboru vnitního stavu obcí, jich ustrojení a po-
i
ádku, podobného zaízením jiných slovanských zákonodárství. Akoli nedostatek filologických známostí pivádí spisovatele k nkterým pokleskm a k nepravým výkladm, nicmén musíme uznati, že jeho rozprava jest nejen zajímavá než každého, kdo
ležitá pro
a to tím
ratue srbské ješt o
druhém
díle
má
pokud nám známo, v
tak ch valn
i
jen
mžeme
lite-
se vysloviti
„HcTopia pyccKaro npaBa" (díl L,
pedmtu,
vlastn úvod do
který obsa-
dobu práva co výklad a sbírka
látky, není však prosto
nespolehliv a kriticky
díla,
Leontovie:
p.
huje všeslovanskou
nek, ale
Ne
není.
v Odésse 1870). Jest to
obecn známé
slovanskými starožitnostmi obírá,
se
podobného
více, že
d-
i
již
vše-
nkterých dobrých
strá-
mnoho podstatných nedostatk: zejména velmi neurit oznauje prameny a pomcky a ne-
ledabylo
seadny
jsou
nm
v
pílohy, kde se
uvádjí staré zprávy o život Slovan. Spis tento vbec
jest
více pozoru
hoden svou ideou než svým provedením. Totéž mu-
síme íci
o zvláštní
i"
„yKaaaTejit
hctoiihhkob'l
saKOHO/^aTCiLCTB-L"
Kikdo nebude zde podán, mili
s
h
mže
Mhhhct.
Ukazatel
se
tehdáž byl by musel
;
p.
IIpocB.
cjiaBAHCKHxt
1867
Nro.
Leontovie, jak je
8).
nám
mnoho
prof. S.
by
prospl,
svých
udání
vynechati, co zcela
obšírn pojednal
M. Špilevský ve svých
„Coio^-l po^CTBeiriior 3aii;HTBi y apeBHHx-L repMann.eB-b h Cjia-
:
(v
Kazani
H IVpMaHuem."
hodný
Hap.
opraviti. Dosti
památkách slovanského práva
BííHT,"
ncTopin
pedmtu, ale mnohem více pvodce pesvdil o pravosti
byl
knih samých
spisech
no
spisovatele
prospti badatelm, kteí ješt se nesezná-
nepatí k vci, a velmi mnoho o
téhož
H3CJi'fe7i;oBaHÍH
(^ypHaji-B
upírati, že
práci
literaturou
kdyby z
bibliografické
(v
zástupce
1860) a „CcMeHHa
ejiacin
y
típcbhhx-l
CiaBant
Kazani 1871). Spisovatel jeví se zde co rozsrovnávací methody
pi
studiu
slovanského
47
nám
práva, ale
zdá, že
se
nmeckým,
vanských zaízení k zdají
býti
se
nedostaten
Krom
než
dat,
orga-
toho málo pozornosti
promnám
k životu a historickým
slo-
sama jeho srovnání
i
mechanickým seadním
více
nickým rozborem srovnávacím. obrací
proto
pomr
objasnil
právných
obyej
a zaízení, staraje se více o uspoádání sebraných fakt než
tmto nedostatkm
o historický a životný jich výklad. Vzdor
pece užitené
jsou spisy jeho
co
sbírky
týkajících se
fakt,
rodinných právních starožitností slovanských. P. Majkov, známý
po obšírné nalézá
i
(v
Moskv
1857), kde se
pehled nkterých právnických památek,
rozpravu 1861.
Srbského jazyka
historii
„O
:
npiica^HLixt y loacHBixí. CirbíihI)" (PyccKoe C.iobo
cy/^-fe
Nro. 10), kde
podrobn
ist
probírá tento
filolog zasluhuje dílo
/íymaHa" (ást
v
I.
eno pedchozí rozprav o
Petrohrad 1872). k budoucí
práce
k
Konen je
nmu
„SaKOHnnK-B i^apa Cxe^ana
Jest to
úplné
dkladn
Zde
této památce.
Dušana a
kopisy zákonníka cara pojiv
F. F. Sigela:
slovanský
právník tak
ústav a jeho podmínky. Zvláštní pozornosti jak i
otiskl
úvod
i
se
zde
i
lépe
e-
historicko-právnické rozbírá
rozliné ru-
nejlepší
z nich,
mnoho doplujících a objasujících
nalézá
pknou
sepsal
historicko-právnický
pi-
rozprav.
výklad,
který
hoden pipomenutí. Práce tato vykonána bedliv a svdo-
mit. Proež nemžeme zde zamleti pání
svého, aby co nej-
díve vyšla i druhá ás, kterou se dílo toto ukoní. Otázka o významu rodinného života u Slovan, kterou ruští historikové a juristé tak piln hledli díve
ke
konenému
od
p. NikitskáJio
THHKi.
EBponu
výsledku, byla ve zvláštním
1S70.).
K
již
rozešiti,
nedospvše
opt uvedena na denní poádek lánku o tomto pedmtu (Btc-
objasnní výjev rodinného života
slo-
vanského pipouští spisovatel, že býval u Slovan rod fikivný, t. j. taký, k nmuž se poítali i nepíbuzní, ale osoby také, které se fiktivn za
juridické
vdé
píbuzné uznávaly. Mjlenka
tato
v historicko-
pispusobení
její
ke slovanské
není
nová, ale
a ruské starobylosti jest nové. spisovateli se poštstilo svoji
Tíiyslénku
co
rozborem
skut(!riou
Ostatn pochybujeme, historickýcli
[jiavdu.
že
by
zjev dokázati
Jlypothoso jeho zjislu-
48 huje pozornosti,
dležitou,
nutých
nejdležitjší
ne-li
v oboru
prací
spis prof.
posud zstává jen hypothesí.
r.le
dosud ranou zpome-
všech
ze
VJaáimirského-Bndanova
:
musíme uznati
práva
slovanského
npaBo
,,H'feMei^Koe
H JIhtb*" (v Petrohrade 1868). Jest to druhé dílo literatue
z
v slovanské
mst.
polských
historie
b-b Ilojibiut
Prvé,
mst-
Danilovi, obsahuje jen slovanskou dobu
sepsal
které
právnické
oboru
Co velmi
nám
ského života. Vladimirský-Budanov podává
nyní pokra-
ování jeho a sice dobu právnického života polských mst pod vládou magdeburského práva. Prof. Pavinsh/, který napsal obšírný a
dkladný
rozbor tohoto díla (v
nm
rpa^a YBapoBa"), nachází v
vrný
kritiky, a proto myslí, že
písnou systematinost, hodno-
spis
vanského práva
spis
pyccKi HoMOKaHOH-b"
„KopMHe býti již
nkteré
obšírném
spise,
„HoMOKaiioiii*
Kiev
století,
který
a,
vyšel
íd r.
že
peklad musel
tento
se touto
myšlénkou, rozbírá
památky
mvše o
BM-fecT*
Tisjí^samhi
p.
lánky Nomokanonu,
ješt píležitosti seznámiti se
nm
V druhém
této.
1872 v Odésse pod názvem:
npH BojibuioMi. TpeÓHHK-fe,
probírá slovanské
svém
v
pichází na Rus slovanský peklad
CKHM-b nO/í.lHHIIHKOM-b ^O CHX-b DOpi* HeHSBtCTHblM-b"
drobn
slo-
18G9). Spisovatel rozlušuje úlohu,
a dležité rukopisy
starší
oddlení
„IIepBOHaHa,ibHLiH cjiaBano-
Nabývá pesvdení,
v XI — XII
.
(v
Pavlova:
prof.
se objevuje a
KHHrn".
vychodištém
piísti co do objemu nevelký, ale
sluší
spsobu vzorný
a samostatnost
mže býti Konen k
tento
k dalším rozpravám v oboru tomto.
dob
npHcyac/^emH Harpa/^t
pramen, ohromnou setenos
výklad
v které
,,13.
s
rpe^ie-
PavloV
pO"
my,
ne-
ale
tímto dílem,
ct
nemžeme
souditi.
Djiny
kesanské
Slovan jsou tak úzce spojeny s djinami jich vzdlanosti a poátky jich literární innosti, že pojednávajíce o tchto, musíme promluviti aspo nkolik slov i o onch. Osvcující innost Cyrilla a Methodje jest prvá historická událost, kterou byl položen základ
prvobytné
ke všem
dalším
hozápadních a jižních Slovan. dát, jen
od
té
doby,
t.
j.
jen
církve
úspchm
u
kulturní innosti
Soud písn
ji-
dle historických
od pijetí kestanství
vzniká
—
49
Slovan
u
letá
památka
men
písemnos
písmo,
a
této události, nalezení
dání povstí již díve známých
adu
Minuvší
tisíci-
nových svdectví a pra-
a innosti slovanských prvouitel, nová vy-
o život
celou
literatura.
—
vzbudila v ruské slavistice
dl, majících objasniti tento
milovník ruské
pedmt. Spolenos
pi Moskevské universit vydala Cóophhk-b" (v Moskv 1865), kde krom
slovesnosti
„KHpiLT.io-Meeo/peBCKÍH
nkterých památek sebrány jsou nové a dívjší práce Pogobiskupa Filareta, A. V. Gorského, Nvostrujeva,
dina,
rova a rilla
j.,
které
pímo aneb nepímo
a Methodéje. Prof. V.
objasují innost
sv.
pkné
Grigorovi vyhotovil
J.
Vikto-
Cyfilo-
logické vydání staroslovanských služeb sv. Cyrilla a Methodéje s
objasujícími poznámkami
cHflioiiuH
(„/I|peBHe-cjiaBHHCKÍH naMHXHHKi), oói>a-
acH3HB KnpHjLia a Meeo/^ia",
Lavrovský v obšírném
v Kazani 1862); prof. P. A.
pojednává o jich apoštolské innosti
díle
(„KnpiLijrB H Meeo^in, KaK-B npaBoc.iaBHBie nponoBt^HHKn",
kov
1863),
v Char-
a prof. Bilbasov líí všeobecn historickou jich
Meeo^; 2 díly v Petrohrad 1866 1870), pipojiv všecky známé latinské legendy o nich. Krom toho témuž pedmtu vnovány byly spisy prof. Platonova, innost a význam
(Khpilxii> h
Hilferdinga (Coópame co^HnemH,
Ale nejdležitjší této
dílo, které
úplnji. než
všecky
díl
I.
v
Petrohrad 1869) a
obsahuje celý obor vyvolené úlohy
ostatní,
pináleží prof. E. E. Golu-
binskému. Není ješt vydán a známe ho toliko
akademika
J.
j.
Sreznévského („Oxiext o 12
z
posouzení
upHcyac/teiiiH YBapoBCKiix-b
—
Petrohrad 1870, str. 227 233). V díle tomto, které bylo poctno plnou Uvarovskou cenou, nalézá se mezi jiným
Harpa/^t" v
i
kritický rozbor starých svdectví o prvouitelích slovanských.
Akoli
se
ve
spisech
sanstva a innost
výše
dotených
sv. Cyrilla
a Methodéje ne všude rozbírá se
stejnou historickou nestranností
jsou
i
jinými
anebo
víc
ke-
zavedení
historie
mén
;
akoli nkteré
z
nich obtíženy
pec
vážnými chybami, nelze
upíti, že objasnily mnoho, že pomocí jich badatel
osud
prvopo-
áteného kesanství u Slovan mže jíti nyní pevnji a jistji, než tehdáž, když p, Kaki vydal své pozoruhodné dílo: „ Viek djei
lovanje sv. Cyrilla
i
Methoda". Doba innosti Konstantina a Me»
4
50 thodje a
jich
spoleník
je tak dležitá v historickém ohledu,
nevyhnuteln pichází každý, kdo chce prozkoumati
že k ní
osudy vzdlanosti a literatury slovanské
dišt
slavistiky.
Ale jako každý poátek, tak
emu
tedy
Je-li se
jest to první vycho-
:
uenci domysly
že
diviti,
ona
i
temná.
jest
vyplniti
hledí
vdy máme si
nynjšího stavu slovanské
mezery, že tyto domysly za
asto zstávají jen domysly? Místo toho mžeme a páti, aby vývody a závrky pedcházelo úplné, všestranné
pramen,
a písné kritické posouzení
nm
aby o
i
spojenými
silami pracovali filologové, archaeologové a historikové.
Pomry byzantinské církve k Bulharsku daly podnt k pkné „Píhh" prof. Grigorovii (v Odsse 1867), který, jak nám známo, teriály
z
mnohými novými, dosud neznámými ma-
vládne
oboru bulharské církve, a jak se
seznámiti
s
zdá, zamýšlí
nimi brzy vdu. Velmi dležité lánky o historii
jihoslovanské
v „^TeHÍHXI)
nám
B-L
církve
(na
p.
o prvé
OÓmeCTBt HCTOpÍH H
Justinian) nalézají se
/IJpeBHOCTeH
npH M0CK0BCK0MT>
BepcHText", které náležejí archimandritu Leonidu, jenž ležitost užiti
mnohých ješt nevydaných materiál.
pipomenu pozoru hodné
dílo prof.
již
Mo.^^o-Ba.iamcKOH"
podrobn
(v
ml píKonen
Golubinského „KpaTKia :
o^iepK-B
BojirapcKon, CepócKož h PyMBiHCKoii
HCTopiii npaBOCJiaBiiBixi. n,epKBeH HjiH
YhII-
Moskv
1871).
Obsah spisu tohoto byl
vyložen v asopise mus. es. (1872
nm
a proto není poteby šíiti o
dále
slov.
str.
215 a
násl.),
Pipomenu
zde
pouze, že spisovatel chce brzy na svtlo vydati po druhé své dílo,
a k tomu
cíli
podnikl cirkevn-archaeologickou cestu do
Caihradu a na horu Athos. Výsledky jeho budou ovšem uveejnny.
cesty
Srbska, Bulharska,
Jak patrno, v
mén,
historii církevní
vykonala ruská slavistika
než v jiných oborech slovanské vdy.
Píina
toho
ve velkém nedostatku a nepístupnosti materiálu, jakož
vzí
vbec
v té zvláštní okolnosti, že se Slované v cirkevn-historickém bádání svém
poád ješt
velmi
štítí
beni jsouce stoletým vášním a není
vda
obor
její vtírá
svobodného rozboru, podro-
pedpojatým myšlénkám.
prosta ani u jediného slovanského národa. se
politika
církevních
pedsudk
V
Tch tichý
a vášní zde
51 silnji než kdekoli jinde.
eho
Co tím získá
íci, ale
tím pozbývá a pozbude vda, to jest jasno: pozbývá svo-
pestává
body a vnitní pravdy,
t. j.
slova toho, a spolu
tím pestává
s
býti i
vdou
v pravém smyslu
povzbuzovati
k, vy-
síly
Pravé studium djin slovanské církve na-
hledávání pravdy.
stane teprva potom, když
•
— tžko
život
nho
do
se
po echjících
na míst
aneb latinisujících ekklesíastú dají historikové, kteí pedevším o to dbají „ne quid
dicere
falši
audeant,
ne quid veri non
audeant".
Na konec našeho pehledu musíme ješt pipomenouti Lamanského
spis prof. V. J.
CjiaBHHCKaro
mpa
b-b
„06i> HCTopn^ecKOM-L
Eepont" (v Petrohrad 1871). S obdivu ho-
dvtipem sebral spisovatel a patin množství nmeckých náhled o Slovanech, o dnou
pílí
Hsyqemn PpeKO-
a
vysvtlil jejich
znaué
djinách,
národní povaze, vlastnostech atd. Obraz jest vykreslen neoby-
ejn
oste a
mže
vzbuditi
nejospalejší
i
Piznáváme jako bychom se
cit
upímn,
slovanský, ale
povzbuditi záporn.
se
knihy tak dojalo,
nalézali v blázinci,
neví,
sluší-li
se více se diviti
nakažlivé
politovati
páti, aby
prof.
Lamanský
šlénky a náhledy vznésti
co
s
sluší
historické pravdy
touž bedlivostí
nám
tch nmeckých uenc, kteí
a patí.
k Slovanstvu
Slovanská
znané
lovk
vda
s
nahrazují
histo-
musím sob vyložil
se
umli
mypo-
Slovanm, uznáním pipomíná dáti
jména Herdera, Jakuba Grimma, Schmellera a zorností
kde
nemoc tchto
nad surový instinkt plemene a dovedli
jim
tení této
bláznovským náhledm, anebo
zaslepení a duševní
Ku prospchu
rických pacient.
že nás
j.
Svou po-
pathologické
bludy
svých rodák.
Pohlédnuv na pedložený zde pehled výjev ruské vistiky
od
r.
18G0
— 1872,
pisvdí mi
práce na Rusi nejsou dílem
prospchu, než že pocházejí I
zdá
se,
že toto poznání
sla-
každý, že slovanské
náliody ani žádného soukromého z
jasného poznání
není jen
jeji(']i
nutnosti.
poznáním jejich nutnosti
jakožto první a dležité podpory ku j^rozkoumání ruského jazyka, djin a života, než
i
poznáním
jejich všeobecné nutnosti
52
obansky vzdlávajícího prostedku, co politické školy, která vede z národního osamotnní na šírou dráhu slovanských pro-
co
— slovanským
spéchv a uí Rusa
povinnostem. Slavný Šafaík
soude kdysi o dležitosti staroslovanského jazyka, soucitné se dokládá následujících slov der- slawische
Bandtkiého: „Gott gebe, dass
J. S.
Kirchendialekt,
als
die
erste
oder wenigstens
di
cest uns bekannte Quelle der slawischen Sprache, von
alíb/
slawischen Volkern gelernt und gekannt
um
der Einheit der Kirche willen, sondern schaftlichen Bildung willen,
Volksthums
um
vertíirken
der hohern wissen-
der Erhaltung des slawischen
uns nicht verteutschen, nicht
willen, auf dass wir
vertatern, nicht
nicht ura
sei,
[Safaik] setze hinzu:
(ich
nicht
verfranken und vermagyern), auf dass wir nicht abfallen von
der gemeinschaftlichen Quelle der Volksthúmlichkeit, die trotz der Stúrme von zehn Jahrhunderten nicht versiegt d. slaw. Spr. u. Liter.
tyto úlohy?
1825, p. 118
— 119).
pro
spustila-li se jich
nco
ist."
(Gesch.
Zménila-li doba naše
vyššího? Nemluvíce
zde o všeobecné lidských úlohách, které se stejn týkají kaž-
dého národa a každé jednotlivé osoby, než o
úlohách ple-
menných, slovanských, musíme odpovdti na tyto otázky zá-
porn.
Zajisté
výlunosti
pro každého, kdo nezkoprnl v úzké
— „die
stává, jako díve,
censtvo dávno
národní
Erhaltung des slaivischen Volksthums",
z-
úlohou nejdležitjší a nejvyšší. Ruské obe-
pochopilo tento požadavek a dávno
mu
hledí
vyhovti. Jinak odkud by pocházely ty stolice slavistiky na
ruských
universitách, ty
slovanské
komitéty
*^),
stranné a hluboké studium slovanského svta!
to
mnoho-
Možná snad
módou anebo spekulací poliAle móda nebývá tak opravdov stálou
íci, že je to vše jen politickou
tického proselitismu?
a
politický
který
kteí
proselitismus
mohou
zde
najíti
nikdy neídí
se
musí jen
citera
míti
nejbližší
zlomyslní
praktický
cíl,
nepátelé Slovanstva,
pravdy a pravdpodobnosti.
Zpytování slovanského svta vzniklo na Rusi pirozeným citem slovanské vzájemnosti, jasným poznáním její dležitosti '^)
psobení
.MluMiut zde jen o idci slovanských koniitétv a ne o
jejich.
soukromém
53 a snahou, aby se nosti 3-by
pešla
koeny, musí
jí
z
dostalo pevného základu. Slovanská vzájem-
nm
oboru citu do života samého a zapustila v
projíti
školou písné
vdy, písného probádání
a studia slovanského svta minulého a nynjšího. Bez tohoto
ludem lákavým,
marným
ale
myšlénku, jak se
opravdu o to
vn
zstane ona
stízlivého poznání
zdá,
zasadili,
peludem, ovšem pe-
a neprospéšným
pochopili
životu.
Kusové první, a
Tuto
pr""^'
aby se stala skutkem. Oni tak n
se
ápe
a nejnadjnji vyslovili své sympathie k ostatnímu Slovanstvu a spolu dstojné odpovdli
tm
kteí kií, že sympathií tch u i
ostatní Slované co
vzájemnosti a hledli
kladným uením
V
se
Praze, v
nejdíve jí
lehkomyslným osoovatelm,
Rus
osvojili
pedevším
není.
Pejeme, aby sob
plodnou ideu slovanské
posloužiti
svdomitým a
všemu, cokoli se Slovanstva týe.
msíci srpnu 1873.
d-
(Vyato
z
asopisu Musea
král.
eského 1874
sv. 1
—3
v 33 výtiscích.)
D
I
377 KÓ7
Kotliarevs'kyi, Oleksandr Oleksandrovych Uspech^'- slavistiky na Rusi
PLEASE
CARDS OR
DO NOT REMOVE
SLIPS
UNIVERSITY
FROM
THIS
OF TORONTO
POCKET
LIBRARY
to co
===t- o UJ > z
==tnO
o; o;
oo o
=c/)
o
<
-,-
;<
CM
Q
co
=
<; -ji h-: 13 =
S. y^: WA..
fc
Í^M^^-;
'•"-:
xr
mmÉM-^mii