Worker s Party: profile of the Czech right-wing extremist party

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz

Dělnická strana: profil české pravicově extremistické strany 1 Worker´s Party: profile of the Czech right-wing extremist party Autor: Miroslav Mareš, Petra Vejvodová Email: [email protected], [email protected]

Abstract This article deals with the Worker´s Party (DS), the most important representative of the extreme right party family in the Czech Republic at the end of the first decade of the 21st century. The DS was banned in 2010 as a first political party in the Czech Republic after 1989 from ideological reasons. The article analyses its development, ideology, electoral results and electorate, structure, foreign relations and general position within the Czech party system. Authors come to conclusion that the DS was dominantly the neo-Nazi party, at least in the final era of its existence.

Keywords Worker´s Party, right-wing, extremists

1 Úvod Nejvýznamnějším představitelem krajně-pravicové stranické rodiny v České republice co do počtu získaných voličských hlasů se ve druhé polovině první dekády 21. století stala Dělnická strana (DS). Přestože její volební zisky nikdy nedosáhly takové úrovně, aby získala zastoupení v parlamentních orgánech na krajské, celostátní či evropské úrovni, nezanedbatelným způsobem ovlivnila dění v České republice a stala se známou i v zahraničí. Díky propojení s neonacistickým spektrem a jeho násilnými 42

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz aktivitami i činností své paramilitární jednotky byla strana v roce 2010 soudně rozpuštěna, což byl první případ strany v polistopadovém vývoji ČR, kterou tato sankce postihla z jiných důvodů než kvůli nepředkládání výročních finančních zpráv. Cílem tohoto článku je z politologického hlediska popsat a v základních rysech analyzovat hlavní aspekty vývoje a činnosti tohoto specifického politického subjektu a na tomto základě uskutečnit její celkovou charakteristiku. Zaměřuje se přitom primárně na DS, nikoliv na její předchůdce či nástupnické subjekty.

2 Vznik a vývoj DS Dělnická strana byla založena bývalými členy krajně pravicové politické strany Sdružení pro republiku – Republikánská strana Československa (SPR-RSČ) (Mudde 2007; Salava 2010). Finanční problémy vedly počátkem roku 2001 k vyhlášení konkurzu na SPR-RSČ, přičemž členská základna přešla do nové strany s názvem Republikáni Miroslava Sládka (RMS), která kontinuálně navazovala na programatiku a činnost zanikající strany. Někteří bývalí členové SPR-RSČ ale z různých důvodů odmítli další spolupráci se Sládkem a jali se možnosti založit nové politické subjekty. Jedním z nich byla právě Dělnická strana. Dělnická strana byla Ministerstvem vnitra České republiky zaregistrována 20. prosince 2002 pod názvem Nová síla. Ke změně názvu došlo 22. ledna 2003. Jedním ze zakládajících členů byl Tomáš Vandas, jež se stal předsedou Dělnické strany a tuto funkci zastával až do jejího zániku v roce 2010. Dříve vykonával funkci tajemníka Republikánů Miroslava Sládka, na kterou v létě 2002 rezignoval. Před tím aktivně (od roku 1995) působil v rámci SPR-RSČ. Dále se na založení podílel Jiří Štěpánek, místopředseda DS, v letech 1996 až 1998 člen Zastupitelstva hlavního města Prahy za SPR-RSČ, který byl rovněž zástupcem šéfredaktora stranických novin Republika a pokladníkem Republikánské mládeže. Až do prvního sjezdu Dělnické strany 31. května 2003 byl jejím předsedou. Třetím zakladatelem byl Martin Zbela, šéfredaktor Dělnických listů (partajních novin) a v současnosti bývalý předseda Dělnické mládeže (mládežnické organizace DS). 43

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Dříve působil jako šéfredaktor republikánských novin Republika, v roce 1998 byl zvolen do předsednictva SPR-RSČ a do funkce vedoucího sekretariátu. Na jaře roku 1997 stál u zrodu Republikánské mládeže a na jejím ustavujícím sjezdu v říjnu 1998 byl zvolen předsedou. Stranu opustil koncem roku 2002 (Malíř, Marek 2005: 1600; Vejvodová 2005: 19). I ostatní členové předsednictva Dělnické strany jsou bývalými členy SPR-RSČ a následně RMS, za kterou ve volbách 2002 kandidovali do parlamentu. Byli jimi Petr Kotáb, Jindřich Nestler a Bohumil Šuléř, kteří své funkce v rámci předsednictva DS vykonávali do stranického sjezdu v červnu 2006. Petr Kotáb se posléze stal místopředsedou strany. Život Dělnické strany lze rozdělit na několik vývojových etap, které do jisté míry definují i ideové charakteristiky, resp. spolupráce s jednotlivými subjekty napovídá ideové profilaci strany, která se bezesporu vyvíjela a utvářela tak profil strany. Obdobně jako autoři tohoto článku je identifikoval již politolog Marek Bach (Bach 2008: 16-26) a na jeho kategorizaci lze navázat (s dílčími modifikacemi a aktualizacemi). Vývoj strany je možné rozdělit na tři časová období, právě s ohledem na (politické) subjekty, s nimiž DS navázala postupem času spolupráci a popřípadě ji rozvázala. První etapa začínající rokem 2003, tedy rokem opravdového počátku činnosti strany, je charakterizována spoluprací s Národní stranou (NS) a předvolebním projektem Národní pětka. Toto období končí v roce 2005. Druhou etapu vývoje je možné charakterizovat jako tzv. přechodné období či období finální profilace. V druhé polovině roku 2005 se DS dohodla na volební spolupráci s politickou stranou Národní sjednocení, která trvala do konce roku 2006. Toto období je ale provázeno nejistotou a snahou nalézt vhodnější partnery; DS začíná občasnou spolupráci s neformálním politickým sdružením Národní korporativismus, jež bylo napojeno na nacionální i neonacistické proudy. DS se v tomto období na základě předchozích zkušeností také rozhoduje, že již ve volbách nebude kandidovat v koalici s dalšími subjekty a bude sestavovat vlastní kandidátky. Třetí vývojová fáze DS propuká v roce 2007, kdy se strana otevírá neonacistické scéně a navazuje spolupráci s neregistrovanými organizacemi a hnutími jako Autonomní nacionalisté a Národní odpor. Třetí etapa končí 44

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz 17. února 2010, kdy Nejvyšší správní soud DS zrušil.

2.1 První fáze 2003 – 2005 V prvním období své existence se DS výrazně prezentovala jako mluvčí a zastánce všech českých zaměstnanců. Toto téma mělo být pro stranu primární a DS ho výrazně prosazovala do popředí své politické agendy. Důraz na zaměstnaneckou problematiku a sociální témata rezonoval ze strany DS mnohem více, než v nadcházejících obdobích, především v porovnání s posledním, kdy primární roli hrály etnické otázky (především romská problematika a přistěhovalectví) a kriminalita (často ve vztahu k národnostním menšinám). DS často upozorňovala na vykořisťování zaměstnanců, vzrůstající nezaměstnanost a podporovala právo na stávku, protože zaměstnanci mají bojovat za svá zaměstnanecká práva, která jsou jim dle DS upírána (Štěpánek 2005). Rovněž DS v tomto období reaguje na aktuální téma vstupu České republiky do Evropské unie, proti čemuž protestuje. Do tohoto období rovněž spadá vystoupení předsedy DS Tomáše Vandase na shromáždění Klubu českého pohraničí dne 28. září 2004 v Chebu, které mělo upozornit na nebezpečí ze strany sudetských Němců hrozících žalobami na navrácení majetku a vyjádřit obavy z otevření kanceláře sudetoněmeckého landsmanšaftu v Praze (DS 2004). Společné setkání je vnímáno jako problematické vzhledem k budoucí proněmecké orientaci a rovněž z důvodu blízké spolupráce Klubu českého pohraničí a Komunistické strany Čech a Moravy a s ní spřátelených krajně levicových subjektů. Vlajkonoška DS stála pod pódiem vedle vlajkonošů krajně levicových uskupení. Kromě Tomáše Vandase na akci vystoupili mj. předseda Klubu českého pohraničí Karel Janda, poslanec za KSČM Zdeněk Maršíček 2 či německý antifašista Peter Freytag (Šípek 2004). V roce 2004 však DS v krajských volbách v Plzeňském kraji spolupracovala i s Pravou alternativou (DS 2009a), což byl subjekt právně navazující na Radikální republikánskou stranu i Vlasteneckou republikánskou stranu (skupiny odštěpenců od SPR-

45

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz RSČ), který však v roce 2001 z velké části ovládli neonacisté z Národního odporu a Národní aliance a přejmenovali jej nejprve na Národně sociální blok a (po odmítnutí ze strany MVČR) na Pravou alternativu. Později však tato strana prošla obdobím vnitřních sporů a stala se zcela bezvýznamnou (Mareš 2003: 232-233). Jak již bylo předestřeno výše, toto období je charakteristické především spoluprací s krajně pravicovou Národní stranou, nejdříve v krajských volbách v roce 2004, kdy tyto dvě strany sestavily společnou kandidátku ve Středočeském kraji a následně spolu v témže roce oslavily 28. říjen a v zápětí se setkaly v projektu Národní pětka, který byl iniciován právě Národní stranou. Národní pětka představovala politickou formaci nacionalisticky orientovaných stran, které chtěly společnou kandidaturou posílit svoji pozici a zvýšit šanci na úspěch v parlamentních volbách v roce 2006. V projektu se sešly Národní strana, Národní sjednocení (NSJ), Dělnická strana, Republikáni Miroslava Sládka (RMS) a České hnutí za národní sjednocení. 29. ledna 2005 strany podepsaly společné komuniké, v němž potvrdily vytvoření společné kandidátky. DS spatřovala hlavní úlohu Národní pětky v tom, že „se postaví současné zlodějské vládně – parlamentní klice, která svojí nezažraností a zkorumpovaností přivedla zemi do stavu totálního rozkladu. Do stavu, kdy ve společnosti hrají prim podvodníci, zloději, tuneláři, homosexuálové a přivandrovalci“ (Dělnické listy 2005: 2). Problémy na sebe dlouho nenechaly čekat a 28. května 2005 DS oznámila, že z Národní pětky vystupuje a jako hlavní důvod uvedla aktivní účast předsedy RMS Miroslava Sládka, což podle DS devalvuje jakoukoli snahu o získání voličské podpory (Vejvodová 2005: 25).

2.2 Druhá fáze 2005 – 2006 Toto krátké období je charakteristické snahou ujasnit si vlastní pozici, tzn. nalézt nové partnery pro spolupráci a současně i dokončit ideovou profilaci. Z počátku DS pokračovala ve spolupráci se stranou Národní sjednocení, která rovněž jako DS opustila Národní pětku, a se kterou se domluvila na společné kandidatuře v parlamentních volbách. Spolupráci zpečetily při příležitosti oslavy 28. října v roce 2005, kdy společně 46

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz uspořádaly veřejné shromáždění na Palackého náměstí v Praze (DS 2005). V prosinci 2005 zahájila DS spolu s NSJ jednání s nově vzniklou národněkonzervativní politickou formací Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě (PaS) o možné společné kandidatuře v nadcházejících parlamentních volbách. Mezi základními body, které chtěla formace PaS prosazovat, je zejména obhajoba tradičních morálních hodnot, podpora rodiny a důsledné potírání korupce a kriminality. Jako prioritu rovněž zástupci uvedli prosazování modelu sociálně solidární společnosti (DS 2005a). Pod hlavičkou PaS se nakonec voleb v roce 2006 účastnilo několik pronárodních a konzervativně orientovaných politických stran: již zmíněné Národní sjednocení, Dělnická strana, Demokratická strana sociální spravedlnosti (DSSS) a Agrární strana (Rataj 2006: 177). Neúspěch PaS ve volbách (zisk 0.23 % hlasů) a následné odlišné představy o dalším směřování (PaS mimo jiné v senátních volbách podporovala některé kandidáty ODS a KDU-ČSL, s čímž DS nesouhlasila) vedly k rozvázání spolupráce. V komunálních volbách ještě DS s PaS sestavily společnou kandidátku v Praze, nicméně bez úspěchu. Na začátku roku 2007 DS oznámila, že hodlá jít svou vlastní cestou (DS 2007), což znamenalo vytváření vlastních kandidátek bez účasti dalších politických stran a navázání bližší spolupráce s neregistrovanými, extremně nacionalistickými hnutími. Tento trend již byl započat během roku 2006, kdy se DS dostávala do stále bližšího kontaktu s Národním korporativismem (NK) 3 . Členové NK se zúčastnili červnového sjezdu DS a zástupci DS přijeli 28. října podpořit veřejné shromáždění NK v Ostravě.

2.3 Třetí fáze 2007 – 2010 Spolupráce s NK započala třetí fázi, kdy se DS obrátila od spolupráce s politickými stranami směrem k neregistrovaným hnutím z neonacistického prostředí (Národní korporativismus, Autonomní nacionalisté (AN), Národní odpor (NO), Resistance Women Unity (RWU)). Pro toto poslední období života DS je příznačná zvýšená veřejná aktivita,

47

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz zvýšená radikalita a ochota podpořit násilné projevy. Tematicky se DS posunula více k etnickým otázkám, romské problematice, přistěhovalectví, xenofobii a odmítání homosexuality. Podstatnou část agendy představovala rovněž kritika politické garnitury a vládních kroků. Objevila se i agenda zamýšlené výstavby protiraketové radarové základny v Brdech a nesouhlas s nezávislostí Kosova. Důraz na práva zaměstnanců a sociální tématika oproti prvnímu období ztratila na intenzitě. Především romská problematika se stává primárním tématem a zastiňuje vše ostatní, což mimo jiné pramení i z využití obecně negativního postoje k Romům v české společnosti. Strmý nárůst kritiky romské menšiny a přistěhovalců je patrný od roku 2007. V květnu 2007 DS například organizuje petici proti pozitivní diskriminaci. 1. února 2008 rovněž v této souvislosti DS založila tzv. Ochranné sbory Dělnické strany (OS DS), které měly oficiálně působit jako monitorovací skupiny v problémových oblastech ČR. V rámci svého směřování a budování komplexní koncepce se DS výrazně snažila inspirovat svou německou kolegyní Národnědemokratickou stranou Německa (NPD), o čemž svědčí i zintenzivnění vzájemných kontaktů zhruba od poloviny roku 2008, kdy se zástupci NPD zúčastnili 16. srpna tzv. Dne svobody v Hradci Králové.

4

DS se inspirovala

čtyř-pilířovou koncepcí NPD, tzn. „boj o hlavy“, „boj o parlament“, „boj o organizovanou vůli“ a „boj o ulici“. Právě „boj o ulici“ je považován (NPD) za stěžejní a primární, aby mohly být naplňovány i ostatní pilíře. Skrze konání demonstrací, pochodů a jiných veřejných akcí získává strana co největší veřejný prostor. „Boj o ulici“ plní roli prostředku jak oslovovat veřejnost a zároveň aktivní a bojovný charakter pilíře přispívá k mobilizaci mladých aktivistů třeba i z neonacistické scény (Vejvodová 2009). Tímto způsobem si je strana připoutává k sobě. Získává v nich jádro veřejných akcí, bojovníky ulice a potencionální voliče, případně z nich může rekrutovat členskou základnu. Tento přístup je možno identifikovat i v případě DS, která využila snahy neonacistického hnutí vstoupit do veřejného prostoru. Mezi DS a neonacisty se vytvořil vztah, ve kterém DS měla hájit zájmy na politickém bojišti a bojištěm neonacistů měla být ulice (ve smyslu ovládnutí veřejného prostoru). 48

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Konkrétní spolupráce DS a neonacistické scény se následně projevila např. 24. února 2007 v Berouně, kdy DS spolu s Autonomními nacionalisty demonstrovala proti radarové základně; 10. března 2007 zástupci DS vystoupili v Přerově na demonstraci NK proti komunismu; pravidelně se DS účastnila Svatováclavské manifestace AN v Kladně; DS podpořila pokus neonacistů uspořádat v listopadu 2007 pochod pražským židovským městem; v únoru 2008 DS spolu s AN a RWU uspořádaly pochod na podporu Srbska; zástupci AN, NO a RWU se pravidelně scházeli i na prvomájových shromážděních DS; či součinnost při spontánních shromážděních následujících po 9. červnu 2009 (kdy proběhly domovní prohlídky a zatýkání osob podezřelých z napojení na neonacistickou scénu). O propojení DS a neonacistické scény se rovněž hovořilo v souvislosti s kandidaturou řady sympatizantů s neonacismem za DS. Vrchol třetí etapy vývoje DS a provázanosti strany na neonacistickou scénu přišel v roce 2008. Kromě výrazného nárůstu veřejných aktivit se několikanásobně rozšířila členská základna strany. Neonacisté a DS společně demonstrovali v Praze dne 1. května 2008. Významným mezníkem v historii strany se stal 17. listopad 2008, kdy proběhla tzv. bitva o Janov. Samotné bitvě předcházela monitorovací akce OS DS dne 4. října 2008 (při níž proti patrole OS DS vulgárně a s výhružkami násilím vystoupilo několik Romů) na tomto sídlišti a menší střety v říjnu 2008. Následně DS svolala shromáždění na 17. listopad v centru Litvínova, na němž zazněla i pozvánka na pochod na Janov (ten však byl již nahlášen aktivistou AN). V hlavní bitvě o Janov se fyzicky střetli příznivci DS, NO a Autonomních nacionalistů (podporovaní i mnoha osobami z místního českého etnického obyvatelstva) s policií, která je oddělovala od romských bytů a Romů, kteří zorganizovali protiakci. Celodenní střety následně sehrály velkou roli v neonacistické mytologii i v propagandě DS. S DS byl v médiích také spojován útok zápalnými lahvemi na dům romské rodiny ve Vítkově v dubnu 2009, při kterém bylo popáleno dvouleté dítě. Aktéři tohoto útoku měli být napojeni na DS, i když se neprokázalo jejich přímé zaúkolování od stranických struktur. Samotná DS se od činu oficiálně distancovala (Vandas 2009). Pachatelé byli obviněni z 49

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz pokusu o vraždu. Do doby dokončení tohoto textu nebyl vyhlášen soudní rozsudek v případu. Konec třetí fáze a zároveň konec strany přišel 17. února 2010, kdy Nejvyšší správní soud na návrh vlády tuto stranu rozpustil z důvodu její protiústavní činnosti. Označil DS za stranu ovládanou militantními rasisty a potvrdil její personální provázanost s Národním odporem a Autonomními nacionalisty. NSS konstatoval, že DS usiluje o odstranění demokratických základů právního státu a poukázal na xenofobní, rasistické a šovinistické prvky v programatice strany (Nejvyšší správní soud 2010). Členská základna a vedení strany po zákazu přešly pod hlavičku DSSS, se kterou spolupracovaly již před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 či v krajských volbách v roce 2008. DS dne 15. března 2010 podala k Ústavnímu soudu návrh na zrušení rozhodnutí NSS, avšak Ústavní soud je 27. května 2010 odmítnul pro zjevnou neopodstatněnost (Ústavní soud 2010). Toto období pokusů o zvrat rozhodnutí NSS, kdy už DS existovala spíše jako „prázdná právní schránka“, lze označit za jistou čtvrtou fázi existence strany.

3 Programatika a symbolika strany Programatika a celkově ideová stránka DS se shoduje s principy požadovanými podobnými politickými subjekty v ČR i v demokratických státech Evropy. Obecně platí, že krajně pravicové politické strany využívají ke své profilaci několik společných témat: imigrace (ve střední a východní Evropě národnostní menšiny) – bezpečnost – korupce. To jsou tři klíčová témata, jimiž se snaží oslovit voliče. Celkový rámec potom tvoří exkluzivní nacionalismus, z něhož vychází všechna ostatní témata. Základním požadavkem krajně pravicových nacionalistických stran je obrana národa, národní identity a národního vědomí. Středové politické strany se profilují především v otázkách socio-ekonomických, v případě krajně pravicových stran ale socio-ekonomické otázky primární roli nehrají (Mudde 2007). V socio-ekonomické oblasti totiž opět primární roli hraje nacionalismus a jím je ovlivněna i tato dimenze politiky. Charakteristickým rysem je víra těchto politických stran v to, že všechny plody národní ekonomiky jsou primárně určeny pro vlastní národ (Eatwell 50

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz 2000: 413). V sociální oblasti potom převládá sociální populismus, ale směřovaný opět pouze na členy vlastního etnika. Národnostní princip hrál tedy i v případě DS primární roli. Objevoval se v socioekonomické oblasti v podobě požadavků na lepší sociální zázemí zaměstnanců či bezplatné zdravotnictví, ale pouze pro osoby české národnosti. Naopak by se nemělo „plýtvat finančními prostředky ve formě bezplatného léčení cizinců, kteří do České republiky cestují z oblasti Afriky, Asie a Dálného Východu“ (Program DS 5). DS je toho názoru, že cizinci berou Čechům práci a kazí mzdovou hladinu českých zaměstnanců. Ve stranickém tisku Dělnické listy se objevují názory typu: „Imigranti nepřinesou do evropské civilizace nic jiného než zaostalost… Před staletími jsme stáli s mečem v ruce na hranici a odráželi nájezdy divokých Avarů, Tatarů a rozpínavých Turků, kteří hrozili zkázou evropským národům. Dnešní vládci k nám tyto kočovníky naopak zvou s otevřenou náručí. Před tisíci lety věděli, co znamená nebezpečí ze stepí a divokých hor“ (Program DS; Vejvodová 2005: 21). DS se v rámci ideové profilace hlásila k národnímu (nacionálnímu) socialismu, přičemž takticky někdy odkazovala k národnímu socialismu české historické linie od Klofáče až k Miladě Horákové (Mayer, Odehnal 2010: 152), fakticky ale řada členů měla na mysli národní socialismus hitlerovský či strasserovský. Odmítavě se stavěla vůči liberalismu a kapitalismu, ale také vůči komunismu. Cílem bylo vytvořit silný stát fungující na základech sociální spravedlnosti a na základě národnostního principu. V praxi by to znamenalo vyloučení všech nečeských etnických skupin obyvatelstva skrze upření práva užívat stejných práv jako by požívalo české etnikum. Všechny výhody národní ekonomiky byly cíleny pouze na český národ, tzn. šovinistický stát blahobytu (welfare state). DS měla v rámci své programatiky požadavky jako omezení přílivu cizího kapitálu, podporu českého zemědělství a českého venkova zajištěním odbytu pro české zemědělce a podporou dotační politiky ze strany státu, podporu bytové výstavby pro české mladé rodiny apod.. V oblasti daňové soustavy DS viděla správnou cestu ve snížení daňové zátěže pro sociálně slabší skupiny národa a pro malé a střední podnikatele a naopak progresivní 51

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz zdanění pro velké podniky (Program DS; Vejvodová 2005: 21). Nacionalismus DS se projevoval i v požadavku na „znovuobnovení svrchovanosti České republiky“ a to skrze vystoupení z Evropské unie a vojenských struktur NATO. V tomto bodě DS odmítala přenesení pravomocí do „nadnárodního bruselského centra“ a upozorňovala na to, že vstup do EU znamená ztrátu suverenity. Stejně tak odmítala federalizaci Evropy, vytvoření jednotné vlády a funkce evropského prezidenta. Podporovala pouze spolupráci států v rovině ekonomické a hospodářské. V „Analýze případného vstupu ČR do Evropské unie“ je uvedeno, že „se rázem staneme nejchudším z nejchudších unijních států…stanou se z nás námezdní pracovní síly…staneme se bezprávnou kolonií.“ (Porgram DS via Vejvodová 2005: 21). Etnocentrismus DS byl výrazně spojen i s xenofobií a projevy rasismu. DS požadovala, aby do Ústavy ČR byl přidán institut určování národnosti obyvatel republiky a jejího potvrzení do rodných a křestních listů, rovněž i občanského průkazu, což je proti základnímu principu demokracie - fundamentální rovnosti lidí. DS požadovala vypovězení ilegálních přistěhovalců, jinak by se „Česká republika stala žumpou Evropy a zemí plnou imigrantů, přistěhovalců ze států bývalého Sovětského svazu, Balkánu, Asie, Dálného východu atd.“ Měly být zrušeny všechny přistěhovalecké tábory a všechny podpory pro přistěhovalce. Politický azyl či povolení k pobytu by měly dostat pouze ty osoby, které splní morální a odborné kvality, a u nichž je předpoklad, že se přizpůsobí a dojde k plné asimilaci do většinové společnosti. Muslimy přicházející do Evropy označují za „semeniště sil, ohrožující civilizaci, kulturu a způsob života“ (Program DS via Vejvodová 2005: 22). Místopředseda DS Štěpánek ve stejném tónu v Dělnických listech varoval před „začátkem konce evropské civilizace, která bude převálcována invazí divochů, kteří nebudou schopni využít výdobytků naší civilizace, ale samozřejmě ji sníží na svou úroveň, která je u některých afrických obyvatel z doby lovců mamutů“ (Štěpánek 2006). Hlavním tématem DS se potom v posledních letech stala romská problematika, resp. slovy DS problematika „cikánské“ populace. Toto téma více méně zastínilo zbytek

52

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz ideové profilace i z toho důvodu, že romská problematika stranu a její příznivce dokázala zmobilizovat ke konkrétním veřejným akcím (včetně založení Ochranných sborů). Romy paušálně DS označuje za parazity, zloděje a přistěhovalce, „kteří do ČR přišli vysát vše, co půjde“ (Šlégr 2007). Bitvu o Janov 17. listopadu 2008 potom označují jako „spravedlivou válku proti cikánským gangsterům a rasistům“ (Dělnické listy 2009: 1). Předseda DS Vandas se na toto téma vyjádřil slovy: "Chceme zemi čistou, bílou, bez parazitů a jiné verbeže" (iDnes.cz 2008). V souvislosti s romským etnikem a imigranty dochází k etnizaci sociálních a kriminálních problémů, tzn. příčina je hledána v etnických menšinách. Neméně podstatným prvkem ideové profilace DS, související s xenofobií, je rovněž negativní postoj vůči homosexualitě, kterou DS považuje za pohlavní deviaci nutnou postavit mimo zákon, což je v podmínkách demokratického zřízení opět zásah do principu rovnosti. Jak bylo výše zmíněno, do portfolia krajně pravicových politických stran patří důraz na požadavky zajišťující silnou pozici státu v souvislosti s právem a pořádkem. Vyžadují tvrdý přístup v oblasti vnitřní bezpečnosti. Patří sem požadavek na obnovení trestu smrti, snížení hranice trestní odpovědnosti na 13 let či zákon na ochranu mravnosti společnosti, který by zajistil, že bude ze společnosti odstraněna např. pornografie (Program DS via Vejvodová 2005: 23). Z ideové profilace DS vyplývá náležitost strany k pravicově extremistickým politickým stranám. Naplňuje běžně uváděné charakteristické prvky takovýchto politických subjektů. DS odmítá podstatné principy demokracie jako fundamentální rovnost lidí, menšinová práva či princip pluralismu. V rámci její programatiky a rétoriky se vyskytují všechny rysy definující pravicový extremismus, tzn. nacionalismus, rasismus, xenofobie, požadavek silného státu, protirežimní postoj a nedemokratický přístup (Eatwell 2000: 411; Hainsworth 2008: 68; Mudde 1995: 206). Vedle programatiky využívala strana k působení na své příznivce a veřejnost i specifickou symboliku. Hlavním symbolem strany se stalo červené ozubené kolo,

53

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz uprostřed kterého byla na bílém podkladu umístěna písmena DS (původní Nová síla měla podobný symbol, kde však nápis Nová síla čtvrtinu kola překrýval) (Nejvyšší správní soud 2010: 416). Tento symbol vznikl v době, kdy symboly ozubeného kola doplněné o zkratky svých názvů používaly i další subjekty české krajní pravice (Národní aliance, Národně sociální blok, Pravá alternativa) a vykazoval s nimi jistou podobnost. Nejvyšší správní soud poukázal na podobnost symbolu DS se symboly nacistické Německé pracovní fronty (DAF) a neonacistické Svobodné německé strany práce (FAP) (Nejvyšší správní soud: 414). Soud upozornil i na využití motivu z volebních plakátů NSDAP u DS – konkrétně totožného zobrazení dělníka s kladivem (Nejvyšší správní soud 2010: 417). Jako svoji neoficiální hymnu využívala Dělnická strana píseň Hadr skupiny Ortel (Hymna DS 2008). Symbolika DS obecně vykazovala zřetelnou vazbu na dělnický étos nacionálního socialismu.

4 Volební zisky a voliči DS se od svého vzniku aktivně účastnila téměř všech volebních klání na všech úrovních s výjimkou voleb senátních. Jak již bylo uvedeno dříve, zpočátku, tzn. v prvních dvou etapách vývoje, se DS snažila o spolupráci s podobně smýšlejícími politickými stranami, což se v praktické rovině odrazilo i v sestavování společných kandidátních listin s cílem zvýšit krajně pravicovému politickému spektru šance na úspěch skrze společný postup. Jak bude vidno z jednotlivých výsledků, společný postup kýžené ovoce nepřinesl, což mimo jiné DS vedlo ke změně strategie a sestavování samostatných kandidátních listin. Na národní úrovni se DS zúčastnila voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006 v rámci společné kandidátky pod hlavičkou Právo a Spravedlnost. Kromě DS byly na listině zastoupeny i Národní sjednocení, Demokratická strana sociální spravedlnosti a Agrární strana. Kandidátka PaS získala 0,23 %, což znamená 12 756 hlasů. Do Poslanecké sněmovny se nedostala. Vzhledem ke společné kandidatuře není možné posoudit úspěch samotné DS; výsledky jsou spíše výrazem pozice krajní pravice v ČR. Přehled výsledků 54

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz podle krajů ukazuje tabulka 1, z níž je patrné, že největší zisk PaS obdržela v Plzeňském kraji (0,37 %).

Tab. č.1: Podpora PaS v Praze a krajích v roce 2006 v národních volbách Kraje Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Pardubický Královéhradecký Vysočina Jihomoravský Moravskoslezský Olomoucký Zlínský

Procenta hlasů Počet hlasů 0,14 937 0,32 1992 0,2 694 0,37 1084 0,29 404 0,37 1084 0,21 460 0,23 637 0,23 688 0,26 724 0,23 688 0,26 724 0,17 1044 0,19 617

Zdroj: Volební server ČSÚ (http://www.volby.cz/)

Voleb do Evropského parlamentu se DS zúčastnila dvakrát, v roce 2004 a 2009. V roce 2004 DS získala 4 289 hlasů, což znamenalo 0.18 % a tudíž žádný mandát. Volby v roce 2009 byly pro DS podobně neúspěšné z hlediska nezískání žádných mandátů; na počet hlasů si však strana vedla výrazně lépe a ve srovnání s jinými krajně pravicovými stranami je zřejmé, že si DS vydobyla pozici hlavní síly v rámci české krajní pravice. 6 DS v roce 2009 získala 25 368 hlasů, což znamenalo 1.07 %. Překročením jednoho procenta si strana zajistila státní příspěvek za hlasy.

Tab. č.2: Podpora DS v Praze a krajích v evropských volbách (2004 a 2009) 55

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Kraje Praha Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Pardubický Královéhradecký Vysočina Jihomoravský Moravskoslezský Olomoucký Zlínský

2004 Procenta hlasů Počet hlasů 0,05 197 0,21 584 0,19 265 0,29 380 0,33 188 0,38 585 0,24 223 0,23 275 0,19 264 0,16 200 0,1 279 0,15 376 0,17 240 0,16 233

2009 Procenta hlasů Počet hlasů 0,64 2177 0,94 2683 0,99 1406 1,07 1369 2,44 1292 2,76 4101 1,19 1105 0,97 1160 1,16 1509 0,9 1079 0,9 1079 0,95 2483 1,14 1609 0,71 959

Zdroj: Volební server ČSÚ (http://www.volby.cz/)

Z tabulky 2 je patrné, že si DS nejlépe vedla v Ústeckém kraji, a to v roce 2004 i v roce 2009, kdy podpora strany vzrostla o více než sedminásobek. Relativně dobře si strana vedla i v Karlovarském kraji, kde ještě překročila dvě procenta. I v roce 2004 tento kraj patřil k relativně úspěšným v porovnání s ostatními. Praha naopak představuje celek s nejmenší volební podporou, stejně jako na úrovni národních voleb (srov. Smolík 2009). V krajských volbách v roce 2004 Dělnická strana kandidovala pouze ve Středočeském (zde v koalici s Národní stranou), Karlovarském, Ústeckém, Libereckém, Pardubickém a Zlínském kraji a na Vysočině. V Plzeňském kraji strana sestavila kandidátku pod názvem Dělnická strana-za snížení poslaneckých platů (na kandidátce bylo i několik lidí navržených Pravou alternativou). V přepočtu na národní úroveň v Plzeňském kraji strana získala 0,05 % a ve zbytku krajů šlo o 0,09 %, což v rámci stranického systému ČR představuje zanedbatelný výsledek. Nejlépe si strana vedla právě v Plzeňském kraji, kde získala 1151 hlasů, tzn. 0,83 %. V ostatních krajích se pohybovala v rozmezí 0,11 % (Středočeský kraj) – 0,38 % (Pardubický kraj). V krajských volbách v

56

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz roce 2008 strana kandidovala ve všech krajích a získala nejvyšší celkový počet hlasů ve své historii 28 865 hlasů, což znamenalo celkově 0,99 %, nicméně ani tak se jí nepodařilo získat mandáty vzhledem k 5 % volební klauzuli. DS šla do voleb spolu s Demokratickou stranou sociální spravedlnosti. Největší úspěch DS zaznamenala opět v Plzeňském kraji (0,47 %), kde kandidovala pod označením „Dělnická strana - NE americkému radaru“. V ostatních krajích strana svým názvem reagovala na zavedení poplatků ve zdravotnictví a kandidátní listinu označila jako „Dělnická strana - zrušení poplatků ve zdravotnictví“. Volební zisky se pohybovaly v rozmezí 0,56 % (Jihomoravský kraj) – 1,28 % (Pardubický kraj).

Tab. č.3: Podpora DS v krajích v roce 2004 a 2008 (koalice DS a DSSS) v krajských volbách Kraje Středočeský Jihočeský Plzeňský Karlovarský Ústecký Liberecký Pardubický Královéhradecký Vysočina Jihomoravský Moravskoslezský Olomoucký Zlínský

2004 Procenta hlasů Počet hlasů 0,11 313 0,83 1151 0,24 143 0,27 442 0,2 214 0,38 501 0,29 376 0,16 239

2009 Procenta hlasů Počet hlasů 1,02 4070 1,2 2454 1,47 2639 1,23 1019 1,19 2881 0,89 1157 1,28 2229 1,02 1838 0,92 1671 0,56 2146 1 3833 0,82 1605 0,68 1323

Zdroj: Volební server ČSÚ (http://www.volby.cz/)

Poslední volební úrovní, jíž se DS zúčastnila, jsou komunální volby v roce 2006, kdy DS sestavila samostatnou kandidátku v devíti obcích v rámci snahy osamostatnit své politické snahy. Ke společné kandidátce se přiklonila pouze v Praze, kde spolupracovala s 57

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz PaS, což jí k výraznějšímu úspěchu nepomohlo (0,15 % hlasů). DS získala v těchto volbách celkem tři mandáty, a to v obcích Výslunní v Ústeckém kraji a v Rokytnici v Královéhradeckém kraji, kde strana překročila 10 % (viz tab. 4).

Tab. č.4: Podpora DS v komunálních volbách 2006 Získané Obec Procenta hlasů Počet hlasů mandáty Výslunní (Ústecký kraj) 13,55 135 1 Rokytnice (Královéhradecký kraj) 11,71 1396 2 Spálené Poříčí (Plzeňský kraj) 3,86 552 Údlice (Ústecký kraj) 2,93 96 Vysoké Mýto (Pardubický kraj) 2,15 343 Kadaň (Ústecký kraj) 1,5 1369 Chomutov (Ústecký kraj) 1,01 3498 Jirkov (Ústecký kraj) 1 889 Havířov (Moravskoslezský kraj) 0,5 1050 Praha 0,15 52556 Zdroj: Dělnická strana (http://www.delnicka-strana.cz/)

Ze známých statistických dat lze získat jasné informace o teritoriálním rozložení voličské podpory DS. Pokud se však týká sociální charakteristiky voličů DS, jsou dostupné údaje velmi kusé. Příčinou je malý počet voličů, který neumožňoval sociologickým výzkumům získat reprezentativní vzorek respondentů. Teprve dílčí vzestup voličské základny v letech 2009-2010 umožnil tento deficit částečně odstranit. Alespoň částečně relevantní skupina voličů DS (116-117) se objevila mezi respondenty projektu Trendy (rozmezí 21 162-21 393), který dlouhodobě realizuje agentura STEM (i když stále je zde možnost výrazně vyššího zkreslení než u větších vzorků). Následující údaje vycházejí z období od ledna 2009 do dubna 2010 (v posledních dvou měsících je tedy třeba vztáhnout údaje i k voličům DSSS) (STEM 2010). Podle STEM dominovali ve sledovaném období mezi elektorátem DS muži (71,6 % mužů oproti 28,4 % žen) (STEM 2010: 1). Vzdělání, subjektivně vnímaná velikost vlastních 58

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz příjmů a majetku voliči strany, věkové kategorie a sociální postavení voličů DS ve srovnání s voliči všech dalších politických stran jsou obsaženy v následujících tabulkách.

Tab. č.5: Vzdělání voličů DS/DSSS (v %) Základní Vyučen Maturita VŠ Další odpovědi DS 25,6 40,2 31 9 0 Jiná politická strana 14,7 38,2 35,3 10,7 1,1 Zdroj: STEM 2010: 1.

Tab. č.6: Subjektivně vnímaná velikost vlastních příjmů a majetku voliči DS/DSSS (v %) Zvážíte-li velkost příjmů a majetku ve Vaší domácnosti: Velmi dobře Solidně Průměrně Špatně V zásadě DS Jiná politická strana

zajištěni 0

zajištěni 6,2

zajištěni 56,6

zajištěni 31

chudí 6,2

0,9

13,6

63,2

19,3

3

Zdroj: STEM 2010: 1.

Tab. č.7: Věkové kategorie voličů DS/DSSS (v %)

DS Jiná politická

18 až 29 let 47

30 až 44 let 29,9

45 až 59 let 17,9

60 a více let 5,1

20,8

28,3

25

26

strana Zdroj: STEM 2010: 1.

Tab. č.8: Sociální postavení voličů DS/DSSS (v %) Stud- Důchodent

ce

Nezaměstnaný

V domác- Zaměst- Družstev- Živnost- Podninosti 59

nanec

ník

ník

katel

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz DS Jiná

15,5

6

24,1

0,9

49,1

0

1,7

2,6

6,2

26,2

5,1

4

49,7

0,3

3,8

4,6

politická strana

Zdroj: STEM 2010: 2.

Mezi voliči DS tedy dominují lidé se základním vzděláním a vyučení. Převažují ti, kteří se považují za průměrně zajištěné, téměř třetinový je však i podíl těch, kteří se cítí zajištěni špatně. Zcela zásadní je podíl mladých voličů na elektorátu strany. Výrazně jsou oproti ostatním stranám zastoupeni i nezaměstnaní a studenti, naopak podreprezentováni jsou důchodci, živnostníci a podnikatelé 7 . Zajímavé údaje přináší následující tabulka č. 9, která obsahuje údaje získané v rámci výše citovaného projektu Trendy.

Tab. č.9: Zařazení voličů DS/DSSS na škále pravice – levice (v%)

DS Jiná politická

Spíše

Jasná

Jasná levice 6

Spíše nalevo 12,1

Střed 35,3

napravo 27,6

pravice 19

6,6

22

44,5

20,5

6

strana Zdroj: STEM 2010: 2.

Voliči DS se z více než jedné třetiny řadili k politickému středu, a ti, kteří se cítili orientováni pravicově (dohromady 36,6 %), zřetelně převažovali nad levicově orientovanými (dohromady 18,1 %). Počet „subjektivních pravičáků“ v DS znatelně převyšoval i jejich podíl mezi voliči ostatních stran. Je tedy zajímavé, že přes časté výpady vůči DSSS za její socialistický „levicový“ profil neplatily tyto "nálepky" zvnějšku pro sebeidentifikaci podstatné části jejích voličů.

60

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz

5 Organizační struktura Dělnická strana dokázala ve srovnání s dobovými ultrapravicovými stranami na konci první dekády podchytit nejvíce místních organizací upadající SPR-RSČ a souběžně s tím oslovit mnoho militantů z neonacistického spektra. Tím získala členskou základnu, která sice nebyla ve srovnání s členskou základnou etablovaných stran nikterak velká, ale zároveň znatelně převyšovala reálný stav ultrapravicové konkurence v té době (Národní strany, SPR-RSČ i ČHNJ). V roce 2002 začínala s několika desítkami členů, na konci své existence měla počet mnohem vyšší. Ve druhém vládním návrhu na rozpuštění DS bylo uváděno číslo 670 členů, což sice strana označila za nevěrohodný údaj, avšak jiný neuvedla a navíc jej označila za důkaz, že je kontrolována tajnými službami (Nejvyšší správní soud 2010: 20). Sama strana přitom operovala s počtem kolem 500 členů (Bach 2008: 40). Tento počet členů umožňoval straně aktivitu v určitých regionech, na plošné zajištění organizační struktury pokrývající celou republiku však nestačil. Strana byla budována s třístupňovou strukturou (centrální orgány, krajské orgány, místní orgány), reálně však fungovala především na centrální úrovni, na krajské úrovni v některých regionech a na úrovni silných místních organizací, které však vytvořila pouze v několika lokalitách (Bach 2008: 40). Nevyšším orgánem DS byl sjezd, mezi jednáním sjezdů ji řídilo předsednictvo strany. Dalšími ústředními orgány byla rozhodčí a revizní komise. Nejvyšším voleným funkcionářem byl předseda strany, který byl spolu s I. místopředsedou, místopředsedou a dalšími dvěma členy předsednictva volen nadpoloviční většinou přítomných delegátů sjezdu. Předsednictvu příslušelo "přijímat organizační a jednací řád strany; vyhlašovat celostranická referenda a konzultace; podávat závazný výklad stanov; spravovat majetek strany; stanovit a měnit výši členských příspěvků; svolávat sjezd strany; vylučovat a pozastavovat členství v Dělnické straně členům, kteří hrubým způsobem porušili stanovy strany" (DS 2008b). Již na počátku své existence v roce 2003 byla zřízena Mládež Dělnické strany pro 61

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz zájemce, kterým ještě nebylo více než 18 let, ale měli nad 15 let. Mohli posílat přihlášku do strany, ale stávali se pouze kandidáty; plnými členy se stali až po nabytí plnoletosti (Mládež DS 2003: 4). Je však sporné, zda tento – spíše specifický institut členství propojený se stranou, než samostatná organizace – systematicky fungoval. Typickou mládežnickou satelitní organizací strany se stalo až občanské sdružení Dělnická mládež, které bylo zaregistrováno ministerstvem vnitra ČR 3. března 2009. Symbolem sdružení se stalo červené ozubené kolo, v jehož středu byla písmena DM. Jeho prvním předsedou se stal Martin Zbela, který byl v roce 2010 nahrazen Erikem Lamprechtem. Lamprecht se ovšem stal předsedou DM v době po rozhodnutí NSS o rozpuštění DS, přičemž DM se fakticky stala satelitní organizací DSSS. Jako samostatného občanského sdružení se jí rozpuštění DS právně bezprostředně netýkalo. Ministerstvo vnitra zaslalo Dělnické mládeži na konci roku 2009 dotazy k některým kontroverzním bodům programu, u nichž se domnívalo, že by mohlo docházet k porušení zákona a požádalo DM o vyjádření, což však DM v odpovědi ministerstvu odmítla (DM 2010). U ministerstva kultury nahlásila DM v roce 2009, že hodlá vydávat tiskovinu Národní odpor, avšak reálně je vydávána jako časopis sdružení Hlas mládeže (Ministerstvo vnitra ČR 2010: 4). Specifickou organizací DS, která nakonec sehrála roli i při jejím zákazu, se staly Ochranné sbory Dělnické strany, které byly založeny k 1. únoru 2008. Na počátku roku 2008 byl zahájen nábor členů, kteří museli dodržovat tzv. Kodex člena OS-DS (dobrý zdravotní stav, čistý trestní rejstřík, mravní osvědčení, složení vstupního slibu a českou státní příslušnost) (OS DS 2008b). Při vzniku této paramilitárně budované organizace bylo avizováno, že jejich úkolem bude „ochrana stranických představitelů, organizování a dohled nad stranickými akcemi a případná pomoc občanům při řešení nejrůznějších problémů“ (OS DS 2008b). Vrchním velitelem OS-DS byl předseda strany (Tomáš Vandas), jemuž byl podřízen výkonný tajemník (Jiří Holoubek). Další členění mělo být na vedoucí pro Čechy a pro Moravu a Slezsko. Zemským vedoucím podléhali vedoucí pro kraje, dále okresní a městští či obecní vedoucí (OS-DS 2008b). Reálně však OS-DS nevybudovaly výraznější strukturu nikde jinde, než v severních

62

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Čechách. Několik jednotlivců z celé republiky se zřejmě zúčastnilo akce v Praze na demonstraci 1. května 2008 a poté monitorovacích akcí v Brně proti pochodu homosexuálů dne 28. června 2008. Jinak však Ochranné sbory DS sestávaly především ze zhruba 30 členů především z Ústeckého kraje, kteří se zvláště ve druhé polovině roku 2008 a v prvních měsících roku 2009 podíleli na propagandisticko-vigilantistických výjezdech do lokalit s interetnickým napětím v regionu (Mareš 2010: 40). Na akce se někteří členové OS DS oblékali do černých plášťů a na nich měli bílé rukávové pásky se symbolem organizace (svislý meč na pozadí rudého ozubeného kola, které půlí, přičemž v jedné půlce jsou černá písmena OS a v druhé DS), případně měli pouze tyto rukávové pásky a běžné oblečení.

6 Zahraniční vazby DS se v rámci svých aktivit snažila dostat do povědomí zahraničních partnerů stejné politické orientace a získat je pro případnou spolupráci, stejně jako se snaží nalézt zahraniční partnery i ostatní politické strany. V obecné rovině platí, že subjekt, který v českém stranickém spektru představuje marginální politickou stranu, bude mít velmi těžkou pozici získat si zájem v Evropě či ve světě, nehledě na to, že DS zastupovala jen velmi malý segment společnosti. Krajně pravicové politické strany při hledání nejen zahraničních partnerů navíc narážejí na několik překážek. První překážkou je fakt, že ostatní politické strany náležející do různých ideových rodin se sdružují na mezinárodní úrovni na základě sdílené ideologie (liberalismus, socialismus apod.). Politické strany krajní pravice sdílejí především ideologii nacionalismu, což působí kontraproduktivně a způsobuje těžkosti v podobě střetu jednotlivých nacionálních požadavků, které mohou být neslučitelné s požadavky někoho jiného. Centrální ideou nacionalismu je dobro pro vlastní národ a přenést se v rámci ideologie na nadnárodní úroveň může být pro některé subjekty velmi náročné až nemožné. Další překážkou v navazování mezinárodních vazeb jsou konkrétní historické křivdy a historické konflikty mezi národy. V neposlední řadě potom také hrají roli čistě

63

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz praktické faktory jako nedostatek finančního zajištění pro podnikání cest do zahraničí či jazyková bariéra. DS směřovala primárně a prakticky svoji pozornost vůči podobně smýšlejícím subjektům v sousedních zemích. Při analýze webových stránek Dělnické strany

8

dojdeme

ke zjištění, že s intenzivnějším navazováním zahraničních kontaktů strana začala až v roce 2008. Do té doby se jednalo pouze o ojedinělé případy vzájemných kontaktů, např. setkání Tomáše Vandase a zástupců Nového svobodného Slovenska při veřejném shromáždění organizovaném Národním korporativismem 29. října 2007. Od roku 2008 lze v zahraniční orientaci a aktivitách strany vysledovat dva hlavní stranické partnery: Slovenskou Pospolitosť (SP) a Národnědemokratickou stranu Německa (NPD). V případě NPD se jednalo především o její saskou pobočku. DS spolupracovala se SP intenzivně především co se týká pořádání demonstrací a protestních akcí, na nichž se vzájemně oba subjekty podporovaly. DS se výrazně zapojila do protestních akcí v Šarišských Michaľanech v roce 2009, kde SP protestovala proti Romům a celé dění bylo prezentováno jako „slovenský Janov“. V případě spolupráce s německou NPD se jednalo především o návštěvy členů DS místní saské organizace a pravidelnou účast na hudebněpolitickém festivalu Fest der Völker (Festival národů). Podobný formát shromáždění se pokusila uvést na českou scénu i DS organizací akce s názvem Den svobody, kterého se účastnili mimo jiné i zástupci NPD. Zástupci DS také jezdili na každoroční únorovou demonstraci do Drážďan, jež se stala svátkem nacionalistů a neonacistů (Mareš, Vejvodová 2011). DS našla partnery i mezi neregistrovanými subjekty ze zahraničního neonacistického prostředí, čemuž pomohlo provázání činnosti DS s takovými subjekty na domácí scéně. Jednalo se o buňky Autonomních nacionalistů ze Slovenska či Svobodného odporu z Německa. Spolupráce se projevila především ve formě podpory při veřejných aktivitách. DS nikdy neprezentovala ambice zapojit se do evropské nacionalistické platformy; jedinou výjimkou bylo oznámení z října 2009, že DS chce požádat o členství v projektu

64

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz 9

Alliance of European National Movements (Aliance evropských nacionálních hnutí) . O tom, zda žádost podala, nejsou informace dostupné. Nicméně členem se nestala - i z toho důvodu, že na začátku roku 2010 došlo k zákazu strany (Mareš, Vejvodová 2011).

7 Pozice Dělnické strany ve stranickopolitickém systému ČR Dělnická strana dílčím způsobem ovlivnila i stranický systém ČR. Pokud budou 10 zohledněny možnosti vlivu politické strany na systém , pak Dělnická strana v zásadě

nikdy nedosáhla takového bezprostředního vlivu, aby mohla být započítána do relevantních stran systému (a to včetně výsledku v evropských volbách, který jí sice zajistil státní financování, ale žádný přímý „vyděračský potenciál“). Nepřímo však vyvolávala obavy z možného nárůstu vlivu a je pravděpodobné, že přinejmenším v severních Čechách díky tomu některé strany či lokální subjekty uzpůsobily svoji strategii (Vaňhová 2009). Dělnická strana získala z politických stran nejsilnější pozici v rámci krajní pravice, která však jako celek nebyla v době její existence významnou součástí stranickopolitického spektra. Antisystémové názory Dělnické strany byly polarizujícím prvkem systému, který však nedosáhl takové intenzity, aby jej zásadně proměnil. Dělnická strana byla s výjimkou kooperace v ultrapravicovém rámci (viz předchozí kapitoly) a jednorázovou akcí s několika ultralevicovými subjekty v Chebu v roce 2004 v zásadě izolovaným subjektem, který nebyl zapojen do interakce s jinými částmi politického spektra. Silnější bylo její propojení se společností, zvláště v lokalitách, kde uskutečňovala svoje akce s protiromským zaměřením. Podpora části veřejnosti v Litvínově-Janově či v několika místech na severu Čech, kam v první polovině roku 2009 dorazily Ochranné sbory Dělnické strany, byla zdejším obyvatelstvem veřejně deklarována. Na druhou stranu velká část veřejnosti odmítala extremistický charakter Dělnické strany a její propojení s neonacistickým spektrem. Vyplývá to i z výsledků výzkumu, který byl uskutečněn Centrem pro výzkum veřejného mínění v roce 2009. Z výsledků vyplývá, že Dělnická strana byla veřejností nejčastěji označována za extremistickou, a to 46 % dotazovaných. Teprve

65

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz daleko za ní následovaly KSČM (10 %), Národní strana (7 %), republikánské strany RMS a SPR-RSČ (6 %) a další subjekty (Veselský 2009: 2). Většina respondentů se přitom vyslovila pro zákaz extremistických stran, a to 69 %. Dalších 14 % bylo proti zákazu a 17 % nemělo jasný názor (Veselský 2009: 3). Výsledný postoj Dělnické strany ke stávajícímu demokratickému pluralitnímu politickému režimu byl negativistický, zvláště po roce 2007, i když se často snažila propagandisticky přesvědčovat o opaku a je možné, že řada členů (zvláště bývalých republikánů na lokální úrovni) vyhraněně antidemokratické názory neměla (Mareš 2009: 12). Strana ve své propagandě využívala odkazy na násilnou „bitvu o Janov“, využívala rasistické výpady a spolupracovala s neonacistickými uskupeními s protiústavním zaměřením (i když se to snažila popírat a v době hrozícího zákazu strany i omezovat) (Nejvyšší správní soud 2010). Ke zvýšení relevantnosti strany a obavám z ní přispěla rovněž média, vytvářející obraz o DS. Extremistické subjekty jednají takovým stylem, který zaujímá média a tyto subjekty se logicky snaží práh pozornosti médií překročit, protože je to jeden z hlavních prostředků, jak se zviditelnit a dostat se do povědomí veřejnosti. Souvisí to se snahou ovládnout veřejný prostor a s nedostatkem finančních prostředků pro sebe-prezentaci, která by měla dopad na tak velké množství lidí, jako skrze média. Společnost Newton Media, a.s. ve spolupráci s Nadací Open Society Fund Praha zpracovala mediální analýzu obrazu pravicového extremismu v českých médiích. Analýza obsáhla více než 31 tisíc příspěvků uveřejněných v období od 1. července 2008 do 31. března 2010. Cílem analýzy bylo zachytit, jakým způsobem média informovala o událostech souvisejících s pravicovým extremismem a netýkala se tedy pouze DS, ale i ostatních pravicově extremistických subjektů. Z analýzy vyplynulo, že největšího zviditelnění se prostřednictvím médií dostalo Dělnické straně, jejíž podíl na celkové publicitě všech sledovaných subjektů extrémní pravice činil více než polovinu. DS byla podle analýzy Newton Media zmíněna celkem v 10 887 příspěvcích, což znamená, že se objevila v plných 38 procentech všech zpráv o pravicovém extremismu. Z

66

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz hlediska podílu na celkové medializaci všech pravicově extremistických subjektů získala Dělnická strana dokonce nadpoloviční podíl 55 procent, a to jak z hlediska počtu příspěvků, tak i z hlediska mediálního dopadu (Newton Media 2010: 10). Podle Newton Media stejně jako v publicitě subjektů převažovala Dělnická strana, tak i v pořadí jednotlivých představitelů pravicového extremismu, o nichž média informovala, se na prvních místech objevili přední činitelé této strany, a sice její předseda Tomáš Vandas a místopředseda Petr Kotáb. Jméno předsedy Vandase figurovalo celkem v 2 804 příspěvcích, z nichž převážná většina vyzněla neutrálně. Mezi 269 negativními zprávami převažovaly takové, které dávaly aktivity DS a jejího předsedy do spojitosti s extremismem, neonacismem a jeho propagací či s násilnými trestnými činy příznivců těchto hnutí. Celkově v medializaci pravicově extremistických představitelů převažovali lidé spojení s Dělnickou stranou nad představiteli ostatních uskupení a lidmi bez identifikace s konkrétním subjektem. Mezi čtrnácti představiteli s nejvíce příspěvky figurovalo kromě těch výše zmíněných ještě dalších pět funkcionářů DS, většinou lídři místních organizací, dále jeden místopředseda strany (Jiří Štěpánek), a rovněž předseda Dělnické mládeže (Martin Zbela). Lze tedy říci, že tváře DS ve sledovaném období do značné míry ovládaly mediální prostor věnovaný představitelům extrémní pravice (Newton Media 2010: 11-12). V celkovém souhrnu nejmedializovanějších kauz sledovaného období se jich podle Newton Media objevilo pět, o nichž média informovala ve více než tisíci příspěvcích. Jednalo se o žhářský útok ve Vítkově (4 596), jednání o zrušení DS před Nejvyšším správním soudem (2 856), demonstraci DS v Litvínově a pochod na Janov v listopadu 2008 (2 048), opakované policejní razie proti lidem z DS a NO v červnu a říjnu 2009 (1 491) a pochod neonacistů Ústím nad Labem v dubnu 2009 (1 110) (Newton Media 2010: 23). Proporce neutrálních a hodnotově zabarvených příspěvků se podle Newton Media v průběhu času měnila. Zatímco v jeho první třetině, to znamená ve druhé polovině roku 2008, tvořily negativně vyznívající příspěvky pouze necelou polovinu (3 489, tj. 41 %) a

67

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz převažovaly neutrální příspěvky (4 455, tj. 52 %), v prvním pololetí 2009 se tento poměr obrátil, když negativní vyznění mělo přes 62 % příspěvků, zatímco neutrální pouze 34 %. Rovněž ve druhém pololetí 2009 měly převahu příspěvky s negativním vyzněním, a to dokonce podílem 68 %, a neutrální získaly pouze 29 % (Newton Media 2010: 5). Zlomovými událostmi, které se odehrály na rozhraní těchto dvou z hlediska hodnotového zabarvení odlišných období, to znamená v dubnu 2009, byly žhářský útok ve Vítkově a pochod neonacistů Ústím nad Labem. Ve druhé půli se zároveň objevovalo více zpráv o boji s pravicovým extremismem, včetně policejních razií proti jeho příznivcům a snahy vlády o soudní zákaz Dělnické strany. Největší podíl podle Newton Media na celkovém množství tematicky zaměřených zmínek o pravicovém extremismu měly zprávy o akcích, pochodech a demonstracích pravicových extremistů a o kriminalitě příznivců pravicového extremismu. Tato dvě témata pokrývala dohromady téměř 50 procent všech tematických zmínek. Výrazný podíl na tematické struktuře medializace extrémní pravice měly také snahy o potírání pravicového extremismu ze strany státu a místních samospráv (16 %) a informace o obětech pravicově extremistického násilí (9 %). Nejvíce zmiňovanou akcí extremistů byla demonstrace DS v Litvínově s následným pochodem na sídliště Janov, která se uskutečnila 17. 11. 2008. Tato událost se stala zároveň třetí nejvíce medializovanou kauzou pravicového extremismu. Den svobody v roce 2008 a 2009 se stal třetí nejčastěji zmiňovanou akcí (Newton Media 2010: 7). Analýza Newton Media tedy ukazuje, že mediální prostor věnovaný pravicovému extremismu výrazně obsadila DS, i když v rámci pravicově extremistické scény nepředstavovala co do velikosti nijak výrazný subjekt. Skrze intenzivní a kontroverzní aktivitu se jí ale podařilo pozornost médií upoutat. Politický režim DS chápal jako hrozbu a na její existenci reagoval represivními prostředky. Od počátku své existence byla strana uváděna mezi extremistickými subjekty v pravidelných informacích o problematice extremismu na území ČR (Mareš 2006: 53). Byla monitorována i zpravodajskými službami (Bezpečnostní informační služba 2009). V době

68

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz zvýšené aktivity v letech 2008-2009 se stala předmětem zájmu státních orgánů i z hlediska jejího rozpuštění. První návrh vlády (připravený ministerstvem vnitra) z roku 2008 neobsahoval dostatek důkazů, aby NSS stranu rozpustil, avšak druhý z roku 2009 již tyto požadavky naplnil. Soudní procesy s Dělnickou stranou výrazně přispěly i k precizaci judikatury v oblasti práva politických stran a různých nástrojů tzv. militantní demokracie v ČR (Filip 2009).

8 Závěr Dělnická strana se stala nejvýznamnější reprezentantkou krajně pravicové stranické rodiny v ČR ve druhé polovině první dekády 21. století. V prvních letech své existence byla zcela marginální a spolupracovala spíše s národoveckými subjekty (včetně levicových národovců). Skutečný vliv a silné pozice jí přineslo až provázání s neonacistickými strukturami od roku 2007. Ve své politice dokázala propojit dva významné militantní trendy soudobé evropské ultrapravice – jednak propagandistický paramilitární vigilantismus (inspirovaný zřejmě Maďarskou gardou) a jednak spolupráci politické strany se svobodnými a autonomními nacionalisty, včetně masových násilností (inspirované z Německa) (Mareš 2009: 25). Oba tyto fenomény doplňovala národně socialistickou rétorikou. Celkově se vyprofilovala dominantně jako neonacistická strana, i když v jejím rámci působily i národovecké post-sládkovské proudy. Svými dogmatickými postoji (včetně více či méně otevřeného antisemitismu mnoha členů) i zahraničními vazbami se zařadila mezi neonacistickou sub-rodinu v rámci krajní pravice, nikoliv mezi moderní pravicově populistické strany (na jejichž úspěchy však čas od času odkazovala). Svojí aktivitou, která však nepřinesla nikterak zásadní volební zisky, vyvolala ostrou represivní protireakci české militantní demokracie. DS se stala první stranou, která byla po roce 1989 rozpuštěna z „ideových“ důvodů, a v toto směru ovlivnila i bude ovlivňovat další vývoj demokracie a protiextremistické politiky v ČR.

69

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Seznam zdrojů Bach, M. 2008. Dělnická strana. Brno: Katedra politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, bakalářská práce. Bendel, P. (2001): Parteiensystem. In Nohlen, D. (Hrsg.): Kleines Lexikon der Politik. München, C. H. Beck, s. 358-360. Eatwell, R. 2000. The Rebirth of the “Extreme Right” in Western Europe? Parliamentary Affairs, roč. 53, č. 3, s. 407-425. Filip, J. 2009. Návrh na rozpuštění Dělnické strany před Nejvyšším správním soudem, Jurisprudence, roč. XVII, č. 9, s. 14-20. Hainsworth, P. 2008. The Extreme Right in Western Europe. Abingdon: Routledge. Malíř, J. – Marek, P. a kol. 2005. Politické strany II., Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu v letech 1861 – 2004, Brno: Doplněk. Mareš, M. 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal, Centrum strategických studií. Mareš, M. 2009. National and Right-Wing Extremism in the New Democracies: Czech Republic. Paper for the workshop of the Friedrich Ebert Foundation on „Right-wing extremism and its impact on young democracies in the CEE-countries“. Dostupné z: http://www.fesbp.hu/common/pdf/Tschechien.pdf. Ověřeno k 30. 9. 2010. Mareš, M. 2010. Paramilitarismus jako bezpečnostní hrozba pro Českou republiku. Bezpečnostní teorie a praxe, roč. 16, č. 1, s. 33-46. Mareš, M. – Vejvodová, P. 2011. Transnacionální vazby českého neonacismu (plánováno k publikaci v Mezinárodní vztahy, roč. 45, č. 1, v přípravách k tisku). Mayer, G. – Odehnal, B. 2010. Aufmarsch. Die rechte Gefahr aus Osteuropa. St. Pölten – Salzburg: Residenz Verlag. Mudde, C. 1995. Right-wing extremism analyzed. European Journal of Political Research, roč. 27, č. 2, s. 203-224. Mudde, C. 2007. Populist radical right parties in Europe. Cambridge: Cambridge University Press. 70

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Rataj, J. 2006. Vliv české nacionální politiky v soudobých konceptech krajní pravice v České republice. In: III. Kongres českých politologů Olomouc 8. - 10.9. 2006, PrahaOlomouc: Česká společnost pro politické vědy. Smolík, J. 2009. Česká krajní pravice ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2009, Rexter, č. 2, roč. 7. Dostupné z: http://www.rexter.cz/wp-content/issues/2010/01/rexter4.pdf. Ověřeno k 30. 9. 2010. Vejvodová, P. 2005. Aplikace teorie extremismus na Dělnickou stranu. Brno: Katedra politologie Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity, oborová práce. Vejvodová, P. 2008. Autonomní nacionalismus, Rexter, č. 2, roč. 6. Dostupné z: http://www.rexter.cz/autonomni-nacionalismus/2008/11/01/. Ověřeno k 30. 9. 2010. Vejvodová, P. 2009. Veřejná shromáždění ve strategii pravicového extremismu, příspěvek pro odborný seminář, 17. 6. 2009, Nejvyšší správní soud, Brno. Přímé zdroje (internetové zdroje ověřeny ke dni 30. 9. 2010) Bezpečnostní informační služba 2009. Výroční zpráva za rok 2008. Dostupné z: http://www.bis.cz/n/2009-08-31-vyrocni-zprava-2008.html. BNP 2010. Alliance of European National Movements Expands to 9 Parties. Dostupné z: http://www.bnp.org.uk/news/alliance-european-national-movements-expands-9-parties. Dělnická strana, oficiální webové stránky. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/. Dělnické listy 2005. Rozhovor s předsedou DS Tomášem Vandasem, roč. 3, č. 5, 2005, s. 2. Dělnické listy 2009. Přišel náš čas!, roč. 7, č. 20, s. 1. DM 2010. Odpověď DM na žádost Ministerstva vnitra, Dostupné z: http://www.delnickamladez.cz/zprava-8_2_10. DS 2004. V Chebu se sešli vlastenci, 29. 9. 2004. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/. DS 2005. Příznivci NSJ a DS se sešli na Palackého náměstí v Praze, 28. 10. 2005. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/.

71

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz DS 2005a. Právo a Spravedlnost vstoupilo na politické bojiště, 16. 12. 2005. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/. DS 2007. Jdeme dál svou cestou, 22. 1. 2007. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/. DS 2008a. Historie Dělnické strany, 12. 8. 2008, Dostupné z http://www.delnickastrana.cz/. DS 2008b. Kdo jsme?, 22. 6. 2008. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/Strana4.htm. Hymna DS 2008. Dostupné z: http://www.youtube.com/watch? v=pNy2GhO7DJU&feature=related. iDnes.cz 2008. Dělnická strana protestovala proti zrušení, předseda volal po bílé zemi, 6. 12. 2008. Maršíček, Z. 2009. Vláda není schopna postavit se neonacistickým uskupením! KSČM. http://www.kscm.cz/article.asp?thema=2730&item=41987&category=&previev=archiv. Mareš, M. 2006. Symboly používané extremisty na území ČR v současnosti. Praha: Ministerstvo vnitra. Ministerstvo vnitra ČR 2010. Strategie boje proti extremismu v roce 2009. Praha: MVČR. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/extremismus-vyrocni-zpravy-o-extremismu-astrategie-boje-proti-extremismu.aspx. Mládež DS 2003. Mládež DS. Dělnické listy, roč. 1. č. 1, s. 4. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/Delnicke_01Internet.pdf. Newton Media 2010. Obraz pravicového extremismu v českých médiích. Období: 1.7.2008 – 31.12.2009. Praha: Newton Media. OS DS 2008a. Kodex člena Ochranných sborů Dělnické strany. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/index.php? option=com_content&task=view&id=116&Itemid=150. OS DS 2008b. Ochranné sbory. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/index.php? option=com_content&task=view&id=116&Itemid=150. Program DS. Dostupné z: http://www.delnicka-strana.cz/index.php? option=com_content&task=view&id=74&Itemid=103.

72

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz Nejvyšší správní soud 2010. Pst – 1/2009, http://www.nssoud.cz/docs/Delnicka_strana_original.pdf. Salava, J. 2010. K 60. narozeninám PhDr. Miroslava Sládka. Dělnická strana sociální spravedlnosti, Dostupné z: http://www.facebook.com/notes/delnicka-strana-socialnispravedlnosti/k-60-narozeninam-phdr-miroslava-sladka/10150111773197627. STEM 2009. STEM a SC&C pro Českou televizi k předčasným volbám do PSP ČR. Praha: STEM. Dostupné z: http://img1.ct24.cz/multimedia/documents/12/1115/111482.doc. STEM 2010. Trendy 09/01-10/04. Praha: STEM. Šípek, V. 2004. Z Chebu opět zaznělo varování před hrozbou germanizace i naléhavá výzva obraně českého pohraničí a celé naší vlasti. Hraničář, roč. 13, č. 11-12, s. 2. Šlégr, J. 2007. Ne podpora přistěhovalcům!, 25.7. 2007. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/. Štěpánek, J. 2005. Na cestě bojů!, 17.1. 2005. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/. Štěpánek, J. 2006. Černá invaze, 4.9. 2006. Dostupné z: http://www.delnickastrana.cz/. Volební server ČSÚ. Dostupné z: http://www.volby.cz/. Ústavní soud 2010. Pl.ÚS 13/10, Dostupné z: http://nalus.usoud.cz/. Vandas, T. 2009. Apel předsedy DS: Nenechme se zviklat, ani odradit! Dostupné z: http://delnicka.strana.sweb.cz/uvod.htm. Vaňhová, J. 2009. Úvodní slovo hejtmanky Ústeckého kraje Jany Vaňhové. Jirkov, Společně proti extremismu – bezpečnostní konference, Ústecký kraj, 1. října 2009, Dostupné z: http://spolecneprotiextremismu.kr-ustecky.cz/recnici/Jana-Vanhova/. Veselský, M. 2009. Postoj veřejnosti k extremistickým politickým stranám. Praha: Centrum pro výzkum veřejného mínění. Vláda ČR 2009. Zveřejněný návrh na rozpuštění Dělnické strany. Dostupné z: http://www.nssoud.cz/main.aspx?cls=art&art_id=404. ___________ 1 Tento článek byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity „Volební cyklus ve střední a východní Evropě: aktéři a strategie“.

73

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 02/2010 | Více na www.rexter.cz 2 Je přitom zajímavé, že Maršíček později patřil k předním kritikům vlády za její údajnou neschopnost vypořádat se s problematikou spolupráce Dělnické strany s neonacistickými uskupeními (Maršíček 2009). 3 Národní korporativismus představoval neoficiální politické sdružení fungující v letech 2005–2007. Sdružení bylo úzce napojeno na českou nacionalistickou i neonacistickou scénu, pořádalo protestní pochody a demonstrace často navštěvované neonacisty i nacionalisty. Po ukončení činnosti řada členů přešla do Dělnické strany a k Autonomním nacionalistům. 4 Vzájemná podobnost NPD a Dělnické strany, co se týká pozice na krajně pravicové scéně, je nezanedbatelná. Obě strany se staly těžištěm celé krajně pravicové scény. Navázaly na sebe ať už formálně či neformálně registrované a neregistrované organizace a hnutí z neonacistického prostředí. 5 Program Dělnické strany byl vytvořen již na začátku její existence a jen minimálně byl obsahově doplňován. V tomto článku uvedené programové informace jsou jeho součástí po celou dobu. 6 Národní strana získala 6 263 hlasů, tzn. 0.26 %, Sdružení pro republiku-Republikánská strana Československa získalo 7 492 hlasů, tzn. 0.31 %. 7 Výsledky tohoto výzkumu odpovídají i výzkumu agentur SC& C a STEM pro Českou televizi, který byl uskutečněn v Ústeckém kraji před plánovanými předčasnými volbami v září 2009. Dělnická strana měla podle tohoto výzkumu v Ústeckém kraji podporu 4,2% voličů (zatímco celorepublikový průměr byl kolem 1%), přičemž vyšší podíl sympatizantů byl mezi mladými, muži a lidmi se základním vzděláním bez vyučení (SC& C a STEM 2009). 8 Slabinou analýzy, kterou je potřeba si uvědomit, je fakt, že oficiální webové stránky slouží ke stranické sebeprezentaci a DS ovlivňovala, které informace se dostanou veřejnosti. 9 Aliance vznikla v říjnu 2009 z iniciativy dvou krajně pravicových stran: maďarské strany Jobbik a Britské národní strany. Členy se postupně staly Valonská národní strana (Belgie), Národní fronta (Francie), Sociální hnutí-Trojbarevný plamen (Itálie), Národní demokraté (Švédsko), Svoboda (Ukrajina), Republikánské sociální hnutí (Španělsko), Národní fronta (Belgie), Národní demokraté (Švédsko) a Partido Nacional Renovador (Portugalsko). Aliance má snahu se stát evropskou stranou a politickou stranou v Evropském parlamentu, která chrání evropskou civilizaci a prosazuje Evropu v podobě konfederace suverénních rovnocenných národních států (BNP 2010). 10 Při charakteristice vlivu DS na systém je jako inspirace využito kritérií německé politoložky Petry Bendelové pro charakteristiku systému jako celku, přičemž její kritéria budou modifikována pro potřeby analýzy této ultrapravicové strany. Bendelová vymezuje jako charakteristické znaky stranického systému: 1.

počet stran,

2.

poměr jejich velikosti,

3.

jejich ideologická vzdálenost (polarizace),

4.

modely jejich interakce,

5.

jejich zapojení do společnosti,

6.

jejich postoj k politickému systému,

7.

stupeň institucionalizace stranického systému (Bendel 2001: 358).

74