číslo
142–143
7 – 8 / 2 0 1 4
Časopis Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni
Letní škola experimentální chirurgie str.: 2–3
XVI. Minářův den str.: 14
Vzpomínka na prof. J. Heřta, DrSc. str.: 21
Antoine-Laurent de Lavoisier
Zahradní slavnost
str.: 39
str.: 25
předáním certifikátů v historické budově plzeňské radnice, poslední tečkou pak byla party na rozloučenou na zahradě Procháskova pavilonu.
Letní škola experimentální chirurgie 30. 6. – 11. 7. 2014 Slavnostním zakončením na plzeňské radnici se v pátek 11. 7. po dvoutýdenní intenzivní práci rozloučili účastníci Letní školy experimentální chirurgie – vzdělávacího kurzu zaměřeného na seznámení s metodikami vědecké a výzkumné práce a nácviku chirurgických technik. Kromě teoretické i praktické vzdělávací části nabídla škola i příležitost k aktivnímu odpočinku – například na vodáckém výletu.
Dvoutýdenní letní vzdělávací kurz „Summer School of Experimental Surgery“ (SSES) organizovala naše fakulta tento rok v premiéře. Kurz je věnován demonstraci experimentální chirurgie na praktických příkladech. Naznačuje také možnosti a hranice tohoto oboru. Značný prostor je v něm věnován metodám, které mohou experimentální práci nahradit, nebo jí dodat nový rozměr, například softwarovému modelování a práci s tkáňovými kulturami. Specifikem
2
SSES je práce formou workshopu na velkých zvířatech, která slouží k nácviku chirurgických technik používaných v humánní medicíně. Vyučuje se perioperační péče o zvířecí modely, experimentální radiologie, vyhodnocování experimentů (histologické, biochemické a statistické metody). Velký důraz je kladen na etický aspekt experimentálních chirurgických procesů s ohledem na zásadu „3R“ (replacement, reduction, refinement). Studenti se seznamují s modelovacím softwarem, který v některých případech umožňuje nahrazení experimentálních modelů.
Výuka kurzu probíhá v angličtině, kurz je nabízen pregraduálním studentům medicíny od 3. ročníku zejména ze zahraničních univerzit. Mohou se ho však zúčastnit i studenti z naší univerzity, což umožňuje navazovat další kontakty tolik potřebné pro další profesionální rozvoj a současně tím i posílit vazby naší fakulty na zahraniční vzdělávací instituce. Součástí letošní SSES byl i doplňkový program, který poskytl příležitost k aktivnímu odpočinku – například vodácký výlet na Berounku a návštěva Prahy. Kurz byl zakončen slavnostním
Více informací o Letní škole experimentální chirurgie lze nalézt na našich webových stránkách – www.sses.eu nebo i na Facebooku pod jménem „Summer School of Experimental Surgery“. MUDr. Václav Liška, Ph.D.
Summer School of Experimental Surgery The first Summer School of Experimental Surgery was organized under the auspices of the Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University in Prague. The course lasted two weeks from 30th of June to 11th of July 2014 and aimed not only to demonstrate experimental surgery in practical exercises, but also introduced students to the possibilities, limits and boundaries of the field. Considerable time and space was devoted to methods that experimental work could partially replace or enhance an extra dimension, such as software modeling, working with cell cultures, etc. The course was designed for 17 undergraduate students who were divided into two groups. The course contained a syllabus that included perioperative care of experimental animals, anesthesia, surgical techniques of training and preparation of animal models, experimental radiology, evaluation of the experiment (histological, biochemical, statistical methods, etc). It also put great emphasis on the ethical aspects of experimental surgical procedures with regard to the principle of the 3R’s (reduction, refinement, replacement). Finally, students were familiar with the modeling software, which allows in certain situations the replacement of experimental models. The course was taught in English language and has been open to students from all over the world. Students of our university could also attend the course, so they had a chance to establish contacts and improve their professional skills and to strengthen the international cooperation Social programme of Summer School provided wide range of activities to suit all tastes. Let’s name at least two highly evaluated leisure activities – canoeing on the Berounka River or visit to Prague. The course was concluded with Certificate Presentation Ceremony at historic building of Pilsen town hall. The last evening the Farewell party took place in the garden of Procházka Pavilion.
Participants of the Summer School 2014: Christophe Nizet (University of Liège, Belgium), Olga Dorokhita (Tyumen State Medical Academy, Russia), Andrea Eriksson Spangberg (Umeå University, Sweden), Thorsten Lion (Universität des Saarlandes, Germany), Syed Wafa (Cambridge, Homerton College, United Kingdom), Bastian Willig (University of Lübeck, Germany), Alexander Wick (Universität des Saarlandes, Germany), Elena Streck (FAU Erlangen – Nürnberg, Germany), Landen Lucas (Catholic University of Leuven, Belgium), Tomáš Zajíc (Medical Faculty of Charles University, Plzeň, Czech Republic), Victor Ruiz Artola (Universitat Pompeu de Barcelona, Spain), Omar Shahin (Université Paris Descartes, France), Blazej Kuffel (Poznań University of Medical Sciences, Poland), Elisa Pichlinski (Université Paris Descartes, France), Jakub Vondraš (Medical Faculty of Charles University, Plzeň, Czech Republic), Zohir Benrabah (Université Paris Descartes, France) and Daniela Bolerová (Medical Faculty of Charles University, Plzeň, Czech Republic). Team of the lecturers and organizers: MUDr. Václav Liška, Ph.D., prof. MUDr. Vladimír Třeška, DrSc., MUDr. Jan Brůha, MUDr. Ondřej Vyčítal, MUDr. Jana Křečková, MUDr. Jan Beneš, Ph.D., MUDr. Lenka Haidingerová, doc. MUDr. Mgr. Zbyněk Tonar, Ph.D., doc. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D., prof. Ing. Josef Rosenberg, DrSc., Ing. Petr Hošek, Ph.D., MUDr. Hynek Mírka, Ph.D., Richard Palek, Martin Skála, Jáchym Rosendorf, Ondřej Troup, Michal Emingr, Ing. Miroslava Svobodová, Ph.D., Ing. Miroslav Jiřík, Mgr. Vlaďka Mlejnková, Mgr. Pavel Piťule, MUDr. Vladimír Rohan, Ph.D., Mgr. Vlaďka Mlejnková, Mgr. Markéta Maurer and Mgr. Blanka Rybnerová. More information about Summer School of Experimental Surgery can be found on web page www.sses.eu or on Facebook page. MUDr. Václav Liška, Ph.D.
I am kind of sad that it already ended. I would love to come back another time someday. I expected very less before coming over. The fact that we could perform surgeries in a realistic environment was overwhelming.“ Thorsten Lion , Saarlandes University “It did fully meet my expectations, in special for developing of skills. So I considered the program as very learnfull.“ Lucas Landen, Catholic University of Leuven
11. červenec Světový den populace
Roku 1987 byl na planetě Zemi zaznamenán přesný počet obyvatel, a to 5 miliard přesně. Dokonce bylo stanoveno i přesné datum, kdy tohoto počtu obyvatel bylo dosaženo – 11. července. To byl jeden z prvních důvodů určení data pro Světový den populace, dalšími důvody byly jevy populaci zasahující, například zemětřesení a jiné katastrofy. Tento den se zaměřuje na problematiku lidnatosti, nemocnosti a úmrtnosti, dětské úmrtnosti, sexuálního chování, postavení žen, vývojových trendů populace, biokapacity a další. Světový den populace je v systému OSN připomínán od roku 1989. Organizace spojených národů prostřednictvím svého populačního fondu (UNFPA) usiluje o dosažení rovnováhy mezi světovou populací, rozvojem a životním prostředím. Populační problém je jeden ze základních globálních problémů, kterému musí čelit nejen dnešní, ale zejména také budoucí společnost. Počet obyvatel Země se neustále zvyšuje. První miliardy dosáhlo lidstvo v roce 1804, druhé v roce 1927 (za 123 let), třetí v roce 1960, čtvrté již po 14 letech v roce 1974, páté v roce 1987, šesté v roce 1999, zatím poslední sedmé v roce 2011. V současnosti se každý rok počet obyvatel planety Země zvýší o zhruba 75 – 80 milionů, v roce 2050 se očekává na Zemi 8,9 miliard lidí a koncem 21. století 10 - 14 mi“Here are not many surgery programs in the liard lidí. world and this program definitely attracted me V Evropě bude značným demografickým prothe most due to the number of surgical tech- blémem stárnutí populace. Oproti dnešku se niques being performed in the program, dura- celkový počet obyvatel do roku 2060 nijak dration and finances. Charles University is well re- maticky nezvýší (ze současných okolo 500 milinowned and thus, I thought it would be a good onů má vzrůst pouze na 517 milionů), populaopportunity to come here. The SSES program ce však bude mnohem starší – 30 % Evropanů definitely met my expectations and I think it bude patřit do věkové skupiny 65 let a více. was one of the best experiences of my life. The I když prodloužení délky života můžeme pogroup size was not too big and not too small važovat za velký úspěch, odvrácenou stranou and so it was perfect for learning techniques.” mince jsou problémy, které dopadají na ekoSyed Wafa, University of Cambridge nomiky jednotlivých států a systémy sociálního “I am very happy with this experience because zabezpečení. I have learnt how to use surgical instruments Jedná se především o snižování počtu ekonoand I have had the opportunity of doing sur- micky aktivních obyvatel: podle odhadů se pogical techniques myself. One of things I would čet lidí ve věkové skupině od 15 do 64 let sníží like to remark from this experience is the good z 67 % na 56 %. Dnes na jednoho důchodce přirelationship between all the organizers, you are padají čtyři ekonomicky aktivní lidé, v budouclike a big family and I have felt as I was at home!“ nosti se tento poměr sníží zhruba na dvě ekonoVictor Ruiz Artola, UPF/UAB Barcelona micky aktivní osoby. “The SSES in Pilsen was a great experience and Předpokládá se, že tyto demografické změny
Students´ letters of appreciation
3
budou mít velký dopad na veřejné finance států EU. Vezmeme-li jako základ stávající přístup, očekává se, že veřejné výdaje vynakládané výhradně v souvislosti se staršími občany (důchody, zdravotní a dlouhodobá péče) se v letech 2010 až 2060 zvýší o 4,1 procentních bodů HDP z 25 % na 29 % HDP. Jen samotné výdaje na důchody by se měly do roku 2060 zvýšit z 11,3 % na téměř 13 % HDP. Mezi jednotlivými státy lze však očekávat značné rozdíly, jež budou z velké části záviset na tom, jak který stát pokročí v provádění důchodových reforem.
Vývoj světové populace v letech 1800 – 2011, projekce do roku 2050 Zdroj: http://www.unfpa.org/swp/
jové země postupné stárnutí populace. Jestliže v současnosti je to jedna z nejžhavějších otázek řešených ve vyspělých zemích, pak například v Číně budou dopady tohoto procesu kvůli rapidnímu poklesu plodnosti ještě dramatičtější. Podíl osob starších šedesáti let zde v současnosti činí asi deset procent, za padesát let se ale podle prognózy zvýší až na 30 procent, což v absolutním vyjádření bude představovat téměř 440 milionů obyvatel. Demografové a ekonomové v souvislosti se změnami ve věkové struktuře rozvojových zemí hovoří o „demografickém okně“ - etapě, kdy při přechodu od populace převážně mladé k populaci starého obyvatelstva (s významnou ekonomickou zátěží) dojde k období, v němž podíl produktivního obyvatelstva výrazně bude výrazně převážen neproduktivní složkou populace. Toto stadium vytváří pozitivní, byť časově omezený prostor k řešení ekonomických problémů těchto zemí. (JN)
6. srpen - Světový den boje za zákaz jaderných zbraní 29. srpen – The International Day against Nuclear Tests
Předpokládaný vývoj podílu ekonomických generací v České republice I v České republice nepříliš vysoká plodnost a nízké migrační saldo budou mít spolu s dalším růstem střední délky života za následek pokračující stárnutí obyvatelstva. Podíl osob v předproduktivním věku poklesne ze současných 20 % na méně než 17,5 %. Mnohem vyšší pokles zaznamenáme – navzdory zvyšujícímu se důchodovému věku – u podílu osob v produktivním věku: ze současných 58 % na 47 %. A naproti tomu podíl osob v poproduktivním věku, který je v současné době o něco málo vyšší než 20 %, vzroste na více než 35 % (viz obrázek). Naproti tomu v mnoha rozvojových zemích kvůli přetrvávající vysoké plodnosti a postupnému snižování úmrtnosti především v dětském věku dochází k výraznému zvýšení podílu mladého obyvatelstva. Zatímco v Evropě je přibližně 17 procent obyvatel mladších patnácti let, v zemích třetího světa je to takřka dvojnásobek - 30 procent. V Africe a na Blízkém východě je mladších osmnácti let již 43 procent lidí. Takové věkové složení má specifické ekonomické, sociální, politické i demografické dopady. Vysoký podíl mladých zatěžuje nepříliš výkonné ekonomiky rozvojových zemí a vyvolává potřebu vyšších nákladů na fungování vzdělávacích systémů. Vysoká nezaměstnanost mezi mladými může vést k jejich radikalizaci, která je potenciálním zdrojem ozbrojených konfliktů. Mladí lidé zároveň vytvářejí předpoklad pro další populační růst. Ještě závažnějším problémem bude pro rozvo-
4
Dnešní mladá generace si již nijak nepřipouští obavy z jaderných pokusů a z nepředstavitelné ničivé síly, kterou jaderné zbraně od svého zavedení do výzbroje některých zemí postupně stále získávaly. V letech 1945 až 1998 bylo na Zemi uskutečněno 2053 jaderných výbuchů. Další tři v pozdějších letech provedla Severní Korea, která v roce 2003 odstoupila od smlouvy o nešíření jaderných zbraní Nejvíce jaderných výbuchů provedly Spojené státy – celkem 1032, druhý v pořadí Sovětský svaz zaznamenal 715 explozí, třetí Francie jich má na kontě 210, Velká Británie 45, další pokusné jaderné výbuchy připadají na Čínu, Indii, Pákistán a Izrael. Vůbec první jaderný výbuch byl uskutečněn v Novém Mexiku 16. července 1945. Následovaly dva další a dosud jediné případy nasazení jaderných zbraní ve válce, když byla 6. srpna shozena první jaderná bomba na japonskou Hirošimu a druhá o tři dny později na Nagasaki. Sovětský svaz první jadernou nálož odpálil 29. srpna 1949, a tím byly zahájeny závody v jaderném zbrojení. K prvním uranovým a plutoniovým zbraním přibyla v padesátých letech i vodíková, zvaná též termojaderná. První vyzkoušely USA v roce 1952. Sověti otestovali největší vodíkovou bombu v roce 1961 – byla to zároveň nejsilnější zbraň, jaká kdy byla na Zemi odpálena, a dostala přezdívku Car-bomba, jako analogie se světovými unikáty „car-kolokol“ (car-zvon) a „car-puška“ (car-dělo), umístěnými jako turistická atrakce v moskevském Kremlu.
Variantou vodíkové bomby je neutronová bomba, u níž je omezen destruktivní účinek a vyzařuje neutrony, takže byla určena především k ničení živé síly nepřítele. Spojené státy ji vyzkoušely poprvé v roce 1963.
Postupně získaly atomové zbraně i další země, v roce 1952 Velká Británie a v roce 1960 Francie, která v rámci do jisté míry nezávislé politiky věnovala jaderným zbraním velkou pozornost. V roce 1980 vyzkoušela i neutronovou bombu. První atomovou bombu otestovala v roce 1964 Čína, o tři roky později již měla i vodíkovou bombu. Indie vyzkoušela první atomovou bombu v roce 1974, s výrobou jí pomohl Sovětský svaz. Pákistán, který se tím cítil ohrožen, vyvinul svou v roce 1998. Jaderné zbraně zřejmě vlastní i Izrael, který to nikdy nepotvrdil, a měla je i Jihoafrická republika, která se jich však po pádu apartheidu vzdala. Totéž udělaly i postsovětské republiky Ukrajina, Bělorusko a Kazachstán. V novém tisíciletí vyzkoušela vlastní jadernou zbraň jen Severní Korea, která provedla tři jaderné výbuchy – v letech 2006, 2009 a 2013. Vzhledem k ničivému účinku jaderných zbraní a ohromným nákladům na zbrojení se od šedesátých let postupně začalo jednat o jejich omezování. První odzbrojovací smlouva SALT pochází z roku 1969 a přijata byla v následující dekádě. Další byly podepsány v devadesátých letech. Současně byly omezovány i jaderné testy. Nejprve se dospělo k dohodě, že se budou kvůli nebezpečí radioaktivity provádět jen podzemní zkoušky, pak se upustilo i od nich. Sovětský svaz podnikl poslední v roce 1990, USA v roce 1996 a bylo přijato moratorium na testy. I tak je ale Indie a Pákistán provedly ještě v roce 1998. Jedním z největších problémů, který Sovětský svaz řešil při stavbě jaderných bomb, byl nedostatek uranové rudy. Do poloviny 40. let nebylo v Sovětském svazu objeveno žádné významnější naleziště uranové rudy. První jaderný reaktor F-1 se tak mohl rozběhnout jen díky uranu získanému z bývalých nacistických zásob. Ten navíc pocházel z Belgického Konga a nacisté jej zabavili po okupaci Belgie v roce 1940. Zdroje se proto musely hledat jinde. Nejvýznamnějšími zásobárnami uranové rudy pro první sovětské jaderné zbraně se tak staly především doly v Německé demokratické republice a Československu, až na konci 40. let byla objevena naleziště i na území SSSR. Mezi lety 1946 až 1950 se v NDR vytěžilo asi 2400 tun uranové rudy, v SSSR 1080 tun a v Československu 600 tun. Nejsilnější jaderné zbraně představují obří ničivou hrozbu. Již testovací exploze první z nich měla podstatně větší sílu, nežli veškerá munice použitá v obou světových válkách ve dvacátém století dohromady. V druhé polovině
50. let na přímý příkaz generálního tajemníka KSSS Nikity S. Chruščova byla sestrojena „bomba posledního soudu“, tedy nejničivější zbraň, jaká kdy byla vymyšlena. Familiárně se bombě přezdívalo Velký Ivan, Váňa nebo Kuzkina Mať, v zahraničí se však vžilo označení Car bomba (Царь-бомба, Tzar-bomb). Tato bomba byla od roku 1954 projektována jako třífázová vodíková puma o síle odpovídající ekvivalentu 100 megatun (mT) TNT. Nakonec ale v utajovaném a uzavřeném městě Arzamas (dnešní Sarov) vznikla dvoufázová puma o síle „jen“ 58 Mt. Konstruktéři její plášť vyrobili z olova, aby snížili její účinek, protože 100 Mt bylo přece jen pro testovací výbuch příliš (jen pro srovnání, nejničivější americká nukleární bomba té doby Castle Bravo měla sílu o ekvivalentu 25 Mt TNT). Dne 30. října 1961 nad polygon umístěný na souostroví Nová Země (Nováka Zemlja) přilétl strategický bombardér Tu-95 a svrhl Váňu na padáku z výšky 10,5 km. Exploze vyhloubila obrovský kráter a také způsobila zemětřesení o síle 5 stupňů Richterovi škály. V okruhu 40 kilometrů se vše hmotné vypařilo a ještě ve vzdálenosti 280 km od epicentra výbuchu byla tlaková vlna schopná ničit obydlené oblasti, pokud by se tam nacházely. Hřib, který výbuch stvořil, vystoupal až do výšky 60 km a průměr měl 40 km. Síla Car bomby odpovídala všem bombám svrženým během celé druhé světové války na všech frontách násobeným deseti nebo souhrnu tisíce čtyř set jaderných bomb svržených na Hirošimu. Záhy bylo jasné, že bomba, která je schopná zničit například celou Francii, je nepoužitelná. Mít klíč k likvidaci světa nemá praktický význam. Test Velkého Ivana vyvolal ve světě velkou nevoli a vlastně všechny strany přiměl sednout k jednacímu stolu. Tak došlo k tomu, že v roce 1963 byla podepsána mezinárodní smlouva o zákazu zkoušek jaderných zbraní ve vodě, ovzduší a vesmíru. Velká většina sovětských pokusů se uskutečnila na polygonu v Semipalatinsku na území dnešního Kazachstánu. Na celém území SSSR se vedle toho nacházelo deset uzavřených měst (atomgrady) založených v průběhu 40. a 50. let, ve kterých probíhal jaderný výzkum nebo se jaderné zbraně vyráběly. Tato místa se nedala najít na mapách a bez povolení se do nich nikdo nedostal, ani je nemohl opustit. Okolí těchto lokalit jsou dodnes často natolik znečištěná, že i krátkodobý pobyt v nich způsobuje závažná onemocnění i smrt. Příkladem může být oblast Majak a jezero Karačaj u bývalého zakázaného města Čeljabinsk-40, dnes Ozersk. Radioaktivní mraky z 55 atmosférických a pozemních explozí a s tím také plynné částice ze 169 podzemních testů zamořily celý východní Kazachstán. Udává se 1,3 milionu obětí těchto jaderných pokusů. Incidence zhoubných nádorů je dodnes kritická, vysoký je počet novorozenců s vrozenými vadami, průměrný věk v těchto oblastech se pohybuje mezi 40 a 50 lety. Obdobně měly tyto pokusy negativní dopad na zdraví rybářů a posádek lodí pohybujících se v Pacifiku či obyvatel žijících poblíže střelnic testujících nukleární zbraně v americké Nevadě. Mezinárodní den boje proti jaderným poku-
sům má upozornit na nutnost trvale upustit od jakýchkoliv jaderných explozí. V preambuli rezoluce 64/35 se uvádí: „Je třeba vyvinout veškeré úsilí k ukončení jaderných testů a zastavit jejich zhoubné účinky na zdraví člověka. Ukončení jaderných pokusů je jedním z klíčových prostředků jak dosáhnout konečného cíle – světa bez jaderných zbraní“. K tomu však má svět ještě hodně daleko. Arzenál těchto zbraní by stále stačil naši planetu zcela zničit – ve své výzbroji mají USA asi 8 000 jaderných hlavic, Rusko jich má 11 tisíc, Francie 300, Velká Británie 225, Čína asi 240, Izrael asi 80. Zatímco od roku 1991 docházelo k neustálému snižování jaderných zbraní USA a Ruska, nyní po více než dvou dekádách nastává opačný pohyb. Za poslední půlrok navýšilo Rusko počet svých jaderných hlavic o 131 a USA o 57. Nelze ani přehlížet některé výroky typu „Chci vám připomenout, že Rusko je jednou z nejmocnějších jaderných velmocí“ (prezident Putin). K úplnému jadernému odzbrojení povede ještě dlouhá cesta. Její konec je zatím v nedohlednu. A proč zrovna 29. srpen? Právě v tento den byl v roce 1991 výnosem prezidenta Kazachstánu uzavřen zkušební polygon v Semipalatinsku. Kazachstán měl po rozpadu Sovětského svazu na svém území jaderný arzenál, který by jej řadil na čtvrté místa mezi světovými jadernými mocnostmi. Obdobná situace byla i na Ukrajině a v Bělorusku. Tyto země však jako zatím jediné země na světě se rozhodly zcela toto jaderné dědictví zlikvidovat a patřit tak mezi „bezjaderné“ země, samozřejmě za mezinárodních záruk své národní bezpečnosti. (JN)
Bikini není totéž co bikini Atol Bikini je součástí Marshallových ostrovů. Tvoří ho 36 ostrovů, které obklopují lagunu o ploše 591,1 km2. Celková plocha souše všech ostrovů je však jen 6 km2. Lidé zde žijí asi dva tisíce let. Španělskými mořeplavci byly Marshallovy ostrovy objeveny v 17. století. Jméno dostaly po britském kapitánovi Johnu Marshallovi, který je prozkoumal roku 1799. Atol Bikini však z Evropanů jako první spatřil v r. 1820 ruský kapitán výzkumník Otto von Kotzebue, který atol pojmenoval Eschscholtzův atol podle ruského vědce Johanna Friedricha von Eschscholtze. Ostrovy dlouho vlastnili Španělé jako součást své koloniální říše. Po prohrané španělsko-americké válce, kdy se jejich teritoria smrskla na 6000 drobných ostrovů v Pacifiku, se Španělé rozhodli prodat Marshallovy ostrovy Německu. Tomu patřily do začátku 1. světové války, kdy postupně přešly pod mandát císařského Japonska, tehdejšího spojence Velké Británie. Japonská správa ostrovů padla v únoru 1944 po dobytí strategického atolu Kwajalein americkými námořními silami a Spojené státy byly poté pověřeny OSN jejich správou. V r. 1986 vyhlásily Marshallovy ostrovy nezávislost. Atol Bikini byl znám především jako americká jaderná střelnice. V letech 1946–1958 zde bylo provedeno 23 zkušebních jaderných výbuchů.
Byl zkoumán mimo jiné vliv jaderných výbuchů na válečné lodě – krycí název byl Operace Crossroads. V prostoru prvního výbuchu bylo soustředěno pět bitevních lodí, čtyři křižníky, dvě letadlové lodě, 12 torpédoborců, osm ponorek, obchodní a výsadkové lodě. Jednalo se vesměs o plavidla, ukořistěná nebo vyřazená z výzbroje po 2. světové válce.
První jaderný test Able byl odpálen 1. července 1946. Puma byla shozena z bombardéru a vybuchla ve vzduchu. Mnohem ničivější ovšem byl podhladinový výbuch, ke kterému došlo 25. července 1946 při testu Baker. Řada lodí se po některém z výbuchů potopila na místě a vytvořila lodní pohřebiště, ty které přečkaly, byly často později potopeny jinde. Před 60 léty 1. března roku 1954 byla na atolu při testu Castle Bravo odpálena vodíková bomba. Díky východnímu proudění a k nepředvídaně vyššímu účinku došlo k zamoření vzdálených obydlených atolů Rongelap a Rongerik. Až tři dny po explozi americké námořnictvo evakuovalo 236 ostrovanů a 28 amerických vojáků, u kterých se objevila nausea, průjmy, popáleniny a depigmentace kůže, bolesti hlavy a očí, otupělost a celková vyčerpanost, na základnu na ostrově Kwajalein, Laboratorní testy prokázaly příznaky nemoci z ozáření - pokles počtu leukocytů a T-lymfocytů, později postiženým vypadaly nehty a vlasy. Přesná dávka, které byli ostrované vystaveni, nebyla změřena. Odhady hovoří o hodnotách od 11 rem až do 190 rem. Mnoho obyvatel Marshallových ostrovů bylo později postiženo vrozenými vadami. Obdrželi kompenzace od vlády USA. U testu Castle Bravo se jednalo o nejsilnější výbuch americké vodíkové bomby. Se silou 15 megatun TNT byla vodíková nálož Bravo asi tisíckrát silnější než atomová bomba shozená na Hirošimu v srpnu 1945. Přesto byla ale asi čtyřikrát slabší než sovětská vodíková Car-bomba z října 1961, která měla sílu asi 50-60 megatun TNT. Do kontaktu s radioaktivním spadem přišel také japonský rybářský člun Daigo Fukuryu Maru (Lucky Dragon). Po návratu do mateřského přístavu se u 23 členů posádky objevily příznaky akutní nemoci z ozáření, jedna osoba nakonec zemřela. To způsobilo silný mezinárodní odpor a znovu podnítilo obavy Japonců týkající se radioaktivity, obzvlášť s ohledem na možnou kontaminaci ryb. Radioaktivní kontaminace
5
6
také zasáhla mnoho testovacích zařízení, která byla vybudovaná na atole Bikini. Radioaktivní spad zasáhl Austrálii, Indii, Japonsko a dokonce i USA a části Evropy. Přestože byl test organizovaný jako tajný, Castle Bravo se rychle stal mezinárodním incidentem. Vzápětí byly vysloveny výzvy na zákaz atmosférických testů termonukleárních zbraní. Před zahájením testů byli místní obyvatelé přesídleni nejdříve na atol Kili, pak na i na další atoly. Od poloviny 70. let minulého století se někteří z původních obyvatel a jejich potomci již na Bikini vrátili. Do dnešních dnů odplavily mořské proudy převážnou většinu radioaktivních zplodin a podmořský život se vrátil k normálu. Na ostrově také poklesla radioaktivita na přijatelnou úroveň a Bikini se staly pro život celkem bezpečné. Přesto přetrvává jeden problém. Kokosové mléko a kokosová dřeň dosud obsahují ve vysoké míře nebezpečné cesium. Protože cesium má po chemické stránce vlastnosti podobné draslíku, pak pokud je v půdě draslíku nedostatek, rostliny místo něj absorbují cesium. Recept na jeho plošné odstranění prozatím není a obě základní potraviny ostrovanů ho obsahují více, než je pro každodenní konzumaci přijatelné. Díky nepřítomnosti člověka se ukázalo, že příroda má neuvěřitelnou sílu sama sebe obnovovat a znovu obsazuje území, které kdysi patřilo jen jí. Laguny Bikiny se staly opět domovem obrovské rozmanitosti přírodních druhů. Vzhledem k množství vraků válečných lodí na dně laguny je oblast vyhledávanou potápěčskou lokalitou. Před deseti léty byl atol Bikini otevřen pro veřejnost jako „světové vrakoviště pro potápění“. Nikde na světě není možné se potápět na letadlovou loď a opodál ležící dvě bitevní lodě. Letadlová loď Saratoga o výtlaku 39 tisíc tun spočívá na dně v hloubce 54 metrů vzpřímena, jako by plula. Paluba se nachází v hloubce 27 metrů a můstek dokonce pouhých 12 metrů pod vodní hladinou. Na palubě stojí ještě čtyři letouny. V roce 2010 byl atol Bikini zapsán na seznam kulturního dědictví UNESCO. Jen zcela okrajově souvisí termín bikini s výše popsaným atolem v Pacifiku. Jedna z prvních zmínek o dvoudílných ženských oděvech používaných pro atletické účely, jež dnes tímto názvem označujeme, pochází již z antického Řecka z období okolo roku 1400 př. n. l. Ženy ve dvoudílném „sportovním“ obleku jsou zobrazeny také na řadě římských mozaik z 3. století př. n. l., odkrytých při výzkumu římské vily nedaleko města Piazza Armerina na Sicílii. Za vynálezce bikin v moderním pojetí je považována dvojice Francouzů - inženýr Louis Réard (1897–1984) a návrhář Jacques Heim (1899–1967). Jako první představil Jacques Heim v květnu 1946 v Cannes svoje plavky s názvem „Atome“ a sloganem „nejmenší plavky na světě“. Známější je však prezentace ještě
menšího modelu inženýra Réarda, který představil svojí verzi plavek 5. července 1946 na módní přehlídce v pařížských lázních Piscine Molitor se sloganem „bikiny - menší než nejmenší plavky na světě“. Tyto plavky pojmenované podle atolu Bikini, měly symbolizovat „atomový výbuch“ ve světě dámské plážové módy. Vzhledem ke střihu plavek nenalezl tehdy Louis Réard žádnou modelku, která by nové bikiny chtěla předvádět. Bikiny proto v lázních Molitor předvedla striptýzová tanečnice Micheline Bernardiniová. Představení nových plavek způsobilo mezi novináři i diváky nebývalý rozruch a vlnu kritiky. Přelomovou událostí pro masivní rozšíření tohoto typu plavek bylo v roce 1957 natočení filmu „A bůh stvořil ženu“, kde se v bikinách ukázala francouzská filmová hvězda Brigitte Bardotová. Podobný účinek měly i scény z „bondovky“ „Doktor No“ (1962), kde Ursula Andressová vystupuje z moře v bílých bikinách s nožem za opaskem, a z dalších filmů s půvabnými hrdinkami. V 60. letech se móda bikin postupně rozšířila téměř do celého světa. (JN)
9. Šonkův den Praha, 30. 1. 2014 Tradiční Šonkův den se již po deváté zaměřil především na problematiku obezity. Po úvodním příspěvku, v němž prof. MUDr. J. Pařízková, DrSc. zavzpomínala na společné projekty s prof. Šonkou se ujala slova doc. MUDr. Dana Müllerová, Ph.D. (spoluautorka MUDr. D. Matějková) na téma „Obezita, obezitogeny a prenatální a postnatální vývoj“. Obezitou na světě trpí přes miliardu dospělých a 10 procent všech dětí. Obezitu můžeme do jisté míry chápat jako adaptační proces na sedavý způsob života a nadměrný energetický příjem. Může být dokonce evolučním stupněm ve vývoji člověka. Řada epidemiologických studií poukazuje na vliv perzistentních polychlorovaných organických polutantů v epidemiologii obezity a zejména jejích metabolických komorbidit především ve fiormě inzulinové resistence a diabetu 2. typu i kardiovaskulárních a nádorových onemocnění. Podle teorie fetálního programování je zvláště kritickým obdobím pro uplatnění jejich vlivu přes epigenetické mechanismy a neuroendokrinní disrupční potenciál období prenatálního vývoje a ranného vývoje po narození. P. Sucharda v příspěvku „Obezita a těhotenství – nežádoucí aliance“ uvedl, že těhotenství představuje významný rizikový faktor pro vznik nebo přetrvávání obezity. Riziko obezity u žen, které rodily je 2,5krát vyšší než u žen bezdětných a stoupá s počtem porodů. Doporučené hodnoty nárůstu hmostnosti během těhotenství nepřekročí jen třetina těhotných žen. Významným rizikem obezity potomků je
hladovění matek a kouření. Zvýšené riziko mají o potomci kouřících otců. K. Šonka upozornil na souvislost mezi Obezitou a syndromem neklidných nohou (RLS). RLS je neurologické onemocnění charakterizované nucením k pohybu končetinami, zejména dolními, někdy spojené s různými parestéziemi. RLS zhoršuje kvalitu spánku, snižuje kvalitu života a je asociovaný s vyšším výskytem kardiovaskulárních chorob. Většina prací zabývajících se problematikou RLS prokazuje, že obezita se u RLSD vyskytuje s vyšší frekvencí. J. Pařízková se zaměřila na problematiku Fyzické aktivity dětí ve vztahu k adipozitě dříve a nyní. Akcelerace růstu a hmotnosti v posledních desetiletích je provázena zvyšováním obsahu tuku v organismu dětí a mládeže. Nárůst adipozity je současně provázen snižování aerobní i anaerobní kapacity. Porovnání výsledků měřená z období 50tých až 70tých let s výsledky na začátku tohoto milénia potvrdilo již v předškolním věku 4-7 let nárůst tukové tkáně a pokles motorických schopností. V příspěvku „Cíle léčky obezity“ (Z. Stránská a Š. Svačina) autoři varovali, že rizika nadváhy a obezity jsou značná. Pro pacienta nejvýhodnější je začít s intervencí hmotnosti co nejdříve – především v mladém a středním věku. V této fázi života je také obvykle ještě prostor pro pravidelnou fyzickou aktivitu. Pohyb zlepšuje prognózu všech – bez ohledu na hodnotu BMI. Š. Svačina pak seznámil přítomné s Novými antiobezitiky používanými v USA. Zatímco u nás v současnosti jsou jedinými dostupnými antiobezitiky orlistat a metfermin, v USAse nabízí i další, schválené FDA: Lorkaserin, Topiramat s fenterminem, Bromokrioptin a Amalin. Nové léky jsou v USA schvalovány dynamičtěji než v Evropě. V přednášce Glifloziny a ovlivnění hmotnosti seznámila P. Šrámková přítomné s povzbudivými účinky nové skupiny perorálních antidiabetik. Glifloziny snižují zpětné vstřebávání glukózy selektivní inhibicí SGLT2 receptorů v proximálním tubulu. Dochází tak k iatrogenní glykosurii a kalorické ztrátě cca 1200 kJ/den. Krom úpravy glykémie tak dochází i k podstatnému snížení hmotnosti diabetika. V přednášce Včasná terapie pacienta s diabetem – předcházení komplikací upozornil M. Prázný, že základní léčebná opatření musí být vždy zaměřena na ovlivnění životního stylu (dieta a pohybová aktivita) a na metformin. Samostatná léčba metfiorminem dlouhodobě ve většině případů postupně selhává a je nutná kombinační léčba s dalšími antidiabetiky. Těmi jsou gliptiny a glifloziny, z nichž hlavně gliptiny mají potenciál stát se hlavní variantou přídatné terapie k metforminu. Taková terapie má minimální riziko hypoglykémie a pozitivní vliv na tělesnou hmotnost. Za těžkou hyperttriglyceridémii se považují hodnoty na 5 mmol/l, častěji na 10 mmol/l, jsou však nemocní s hodnotami nad 50 i 100
mmol/l (autoři R. Češka a přednášející T. Šulc). Největším rozokem je rozvoj akutní pankreatitidy a kardiovaskulárních onemocnění. Typické provokující faktory, vedoucí u disponovaných osob ke zvýšení koncentrace triglyceridů, jsou hyperglykémie, abusus alkoholu a dietní excesy, také užívání steroidních hormonů nebo těhotenství. Základem léčby je odstranění vyvolávajících faktorů, přísná dieta s omezením tuků, z léků fibráty, příp. niacin a omega-3-mastné kyseliny. Na téma Obezita a ledvinné selhání hovořil P. Táborský. Glomeruklopatie způsobená obezitou (ORG) se projevuje proteinurií a progresivním úbytkem funkce ledvin. Obézní diabetik má až 7krát vyšší pravděpodobnost selhání ledvin než diabetik s normální vahou, podobný vztah platí u hypertenzí. Prevence obezity v mladém věku by mohla být cestou ke snížení terminálního selhání ledvin ve stáří. J. Widimský jr. upozornil na možnost Renální denervace u arteriální hypertenze a obezity. Nejefektivnější je tento zásah u osob s těžkou hypertenzí (TK 180/110a více). Na řadu otázek spojených s RDN odpoví probíhající studie Simplicity 3 a Prague 15. V přednášce Statiny, glykémie a diabetes uvedl R. Štulc, že glykemické účinky statinů zřejmě zvyšují kardiovaskulární riziko u většiny osob, které je užívají. Toto zvýšení lze odhadnout přibližně na 5 procent. Odborný program zahrnoval také další témata, zaměřená na výživu a pohybovou aktivitu obézních (M. Matoulek: Proskripce pohybové aktivity a diety, I. Málková a spol.: STOBklub – 7 stupňů ke změně životního stylu, J. Kopecký: Omega-3 index)i sdělení chirurgů se zkušenostmi s bariatrickými operacemi. Zdařilé sympozium uspořádali pracovníci III. interní kliniky 1. LF UK v pražském hotelu DAP. (Text a foto JN)
Postgraduální lékařské dny Plzeň 4. – 6. 2. 2014 (III) Závěrečný den přednášek na konferenci Postgraduální lékařské dny 2014 ve čtvrtek 6. února 2014 měl na programu dva poslední bloky. V bloku přednášek VII, jemuž předsedali prim. MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D., a MUDr. Milan Choc, CSc., zaznělo sedm přednášek. 1 MUDr. David Blu1 dovský, MUDr. Slavomír Žídek, 2 MUDr. Miroslava Schützová, 3MUDr. Hana Korunková, 4 MUDr. Petr Duras, 4 MUDr. Jan Kastner, 5MUDr. Jarmil Šafránek, Ph.D. (1Neurochirurgické oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2Hematoonkologické oddělení FN Plzeň, 3Klinika onkologie a radioterapie LF UK v Plzni a FN Plzeň, 4Klinika zobrazovacích metod LF UK v Plzni a FN Plzeň 5 Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň):
Multioborová kooperace v terapii sekundárních tumorů páteře. Léčba sekundárních nádorů páteře je jedním z příkladů mezioborové spolupráce při péči o pacienty s nádorovým onemocněním. Často se jedná o nemocné v pokročilé nebo dokonce terminální fázi základního onemocnění. Při zvažování nejvhodnější terapeutické modality je nutné posouzení stavu onkologem, radiologické zhodnocení nálezu v místě primárního nádoru a rozsahu metastatického rozsevu grafickým vyšetřením. Následně po zvážení komorbidit jsou posuzovány intervenční možnosti léčení od kauzální léčby, jako například u hematologických tumorů, přes spondylochirurgické výkony až po paliativní analgetickou léčbu. Cílem spondylochirurgické léčby je snížit bolest a uchovat hybnost končetin ideálně soběstačného chodícího pacienta. V příspěvku byly shrnuty diagnostické a terapeutické postupy u pacientů s metastatickým postižením páteře spolu s několika kazuistikami. MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D., MUDr Jan Mraček, Ph.D. (Neurochirurgické oddělení LF UK a FN Plzeň): Současné možnosti neurochirurga v léčbě akutní mozkové ischemie v kontextu komplexní péče v KCC. Postavení neurochirurga v současné terapii akutní mozkové ischemie nepatří obvykle do 1. linie. Uzávěry mozkových tepen jsou iniciálně řešeny i.v. trombolýzou a v případě jejího selhání respektive času od příhody nad 4,5 hodiny pak radiologickými neurointervencemi. Při selhání obou metod a přítomnosti rozsáhlé penumbry na zobrazovacích metodách přichází ke zvážení urgentní embolektomie. Raritní je situace hemodynamické insuficience při uzávěru vnitřní karotidy, která si vyžádá akutní EC-IC bypass. Při rozvoji maligního mozkového infarktu s rozvojem nitrolební hypertenze a konusové symptomatologie je pak indikována na podkladě studií DESTINY, DECIMAL a HAMLET dekompresivní kraniektomie. Kromě dekompresivní kraniektomie je relativně běžným výkonem akutní trombendarterektomie při extrakraniálním uzávěru karotidy s nasedajícím trombem. Tyto výkony jsou prováděny v situaci těžkého neurodeficitu s prakticky jistou zlou prognózou, pokud by se nezasáhlo. Byly prezentovány výsledky 50 pacientů s akutní CEA při uzávěru karotidy a nastíněn současný algoritmus pracoviště v těchto situacích. 1 MUDr. Jan Mraček, Ph.D., 1MUDr. Petr Vacek, 2MUDr. Vladan Hrabě, 2 MUDr. Ondřej Sebera (1Neurochirurgické oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň 2 Otorhinolaryngologická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň): Současné možnosti léčby potraumatických likvorových píštělí. Potraumatická kranionazální komunikace (frak-
tura báze lebeční s poškozením tvrdé pleny) může být doprovázena závažnými komplikacemi (likvorea, pneumocefalus, meningitida, mozkový absces). Kranionazální komunikaci lze uzavřít neurochirurgickým intrakraniálním přístupem z kraniotomie, přímým extrakraniálním ORL přístupem přes paranazální siny nebo nově endoskopicky endonazálně ve spolupráci neurochirurga a otorhinolaryngologa. Endoskopická endonazální cesta umožňuje identifikovat přesné místo likvorey prostřednictvím fluoresceinového testu a vlastní defekt uzavřít sendvičovou plastikou s využitím vaskularizovaných stopkatých laloků. Autoři ve svém sdělení podrobněji popsali indikace, techniku a výhody endoskopického endonazálního přístupu při řešení poúrazových likvorových píštělí. 1 MUDr. Jakub Kletečka, 1MUDr. Eva Boháčová, 1MUDr. Alexandra Žídková, Ph.D., 2MUDr. Milan Choc, CSc. (1Anesteziologicko-resuscitační klinika LFUK v Plzni a FN Plzeň, 2Neurochirurgické oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň): Kraniocerebrální poranění – následná léčba. Kraniocerebrální poranění jsou nejčastější příčinou mortality pacientů v mladších věkových kategoriích. Jde o závažné úrazy, jejich léčba je velmi nákladná, komplikovaná a vyžaduje úzkou spolupráci neurochirurga, intenzivisty a komplementárních oborů. Mimořádně důležitá je včasná a kvalifikovaná přednemocniční péče, která zásadně ovlivňuje prognózu pacienta. Následná léčba a rehabilitace je dlouhodobá, úraz mozku často znamená trvalé následky pro nemocného. Diagnostické a terapeutické postupy v posledních dvaceti letech vycházejí z pravidelně aktualizovaných guidelines Brain Trauma Foundation. Tyto metody, vycházející z medicíny založené na důkazech, byly celosvětově adoptovány a přinášejí velice dobré výsledky. V posledních letech bylo publikováno několik studií, podle jejichž závěrů některé – i námi rutinně používané – postupy nemusí přinášet jednoznačný benefit pro pacienta. V příspěvku byl stručně popsán přístup autorů k pacientovi s kraniocerebrálním poraněním, u vybraných terapeutických intervencí byly uvedeny možné kontroverze vyplývající z recentně publikovaných prací. MUDr. David Štěpánek, MUDr. David Bludovský, MUDr. Slavomír Žídek (Neurochirurgické oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň): Cervikální spondylogenní myelopatie: Diagnostika a možnosti chirurgické terapie. Postižení krční míchy u degenerativního onemocnění páteře může ve své protrahované formě vést nenápadně k trvalé invaliditě pacienta. Diagnostika spočívá v opakovaném detailním neurologickém vyšetření a jeho korelaci s vyšetřením krční páteře na magnetické rezonanci. V současnosti
7
8
již rutinně bývá předoperačně doplňováno i elektrofyziologické vyšetření, evokované potenciály, které vypovídají o funkčním míšním postižení. Pouze u nevelké části pacientů s tímto onemocněním je vhodná chirurgická terapie. Chirurgické řešení spočívá v přímé či nepřímé dekompresi míchy, která je prováděna předním či zadním přístupem. U předních přístupů s narušením ventrálního páteřního sloupce je nutností obnovení stability krční páteře. Nezbytnou součástí chirurgické terapie je bezprostředně navazující rehabilitace. MUDr. Kristýna Krakorová, MUDr. Jiří Polívka, CSc. (Neurologická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň): Autosomálně dominantní spinocerebelární ataxie, přehled a diagnostika. Autosomálně dominantní spinocerebelární ataxie (AD SCA) jsou neurodegenerativní geneticky vázaná onemocnění, v jejichž obraze dominuje atrofie mozečku a postupný rozvoj paleo a neocerebelární symptomatiky. Přes tento společný rys se však jedná o početnou, značně heterogenní skupinu s velkou variabilitou ostatních příznaků, různou rychlostí progrese a nesnadnou diagnostikou nejen pro obtížnou dostupnost genetického vyšetření, ale i pro jejich relativně vzácný výskyt. Někdy je však z neúplné znalosti celého vyšetřovacího procesu a doporučených postupů stanovena diagnóza SCA bez jednoznačného vyloučení jiných, potenciálně léčitelných chorob. Těmto skutečnostem lze předejít pouze kvalitním provedením celého diagnostického procesu a tím, že je na tyto ne zcela dokonale poznané klinické jednotky pomýšleno. ¹MUDr. Hynek Řehulka, ²doc. MUDr. Radoslav Matěj, Ph.D. (¹Ústav soudního lékařství LF UK v Plzni a FN Plzeň, ² Oddělení patologie a molekulární medicíny Thomayerovy nemocnice Praha): Zdravotní pitva na soudním lékařství s neobvyklým neuropatologickým nálezem. V příspěvku je prezentován případ ženy, kdy se jednalo o úmrtí mimo zdravotnické zařízení a pro podezření na trauma hlavy byla nařízena zdravotní pitva na soudním lékařství. Dle klinického sdělení trpěla žena cca 1 rok rychle progredující demencí v rámci Alzheimerovy choroby. Krátce před smrtí došlo k pádu jmenované s nárazem hlavy na podlahu, jinak byla anamnéza bez pozoruhodností. Makroskopický nález při pitvě sice prokázal jisté úrazové změny, tyto však smrt dotyčné nezpůsobily. V pitevním nálezu dominovala především celková tělesná sešlost a vyhublost. Byl odebrán biologický materiál k nekroptickému vyšetření, především pak k průkazu Alzheimerovy choroby. Mikroskopickým vyšetřením mozku nebyly zjištěny morfologické známky Alzheimerovy choroby, ve všech řezech však byla prokázána povět-
šinou excesivně vyjádřená spongiformní dystrofie a numerická atrofie neuronů. Biologický materiál byl odeslán k imunohistochemickému vyšetření do Národní referenční laboratoře lidských prionových chorob, kde byl vyšetřen i za pomoci monoklonálních protilátek proti prionovému proteinu. Imunohistochemickým vyšetřením bylo prokázáno prionové onemocnění typu Creutzfeldtovy-Jacobovy nemoci. Vzhledem k infekciozitě prionového agens a celkovému charakteru onemocnění autoři rozebírají i nutnost a formu následné dekontaminace pitevních nástrojů a mikrotomů, které přišly do styku s tkání CNS. Dekontaminace pitevny proběhla v souhlase s hygienicko-epidemiologickými doporučeními WHO. Závěrečnému bloku přednášek VIII předsedali prof. MUDr. Milan Hora, Ph.D., MBA, a prim. MUDr. Zdeněk Chudáček, Ph.D. Zaznělo devět přednášek. MUDr. Lucie Mrázková, MUDr. Roman Vacek (Chirurgické oddělení, NH Hospital a.s., Nemocnice Hořovice): Intraabdominální liposarkom jako příčina náhlé příhody břišní – kazuistika. Liposarkom je nejčastější maligní mezenchymový tumor, tvoří asi 17 % všech měkkotkáňových nádorů. Dle histologie je možno ho rozdělit na 5 podtypů: dobře diferencovaný, pleomorfní, inflamatorní, myxoidní a dediferencovaný. Vyskytují se nejčastěji na trupu a dolních končetinách. Dediferencovaný typ se nejčastěji vyskytuje v retroperitoneu, naopak jeho intraperitoneální umístění je vzácné. Kazuistika: 75letý pacient, interně bez komplikujících onemocnění, přišel do ambulance po 10 dnech nespecifických bolestí břicha, kdy při fyzikálním vyšetření byla hmatná bolestivá rezistence vyplňující takřka celou dutinu břišní. Na CT vyšetření zjištěn rozsáhlý lipomatózní prokrvácený útvar s volnou tekutinou v dutině břišní, proto nemocný indikován k operační revizi, kdy byl z laparotomie tento útvar odstraněn. Nemocný byl po nekomplikované hospitalizaci propuštěn do domácí péče, avšak za 3 týdny přišel zpět s totožným klinickým nálezem. Vzhledem k celkovému stavu pacienta a rozsahu nálezu s rychlou progresí již další operace nebyla indikována a nemocný tak zemřel ještě před zahájením onkologické léčby. K diskuzi zůstává, zda by další operační řešení či rychlá agresivní onkologická léčba ještě mohla osud pacienta zvrátit a zda by z ní pacient profitoval. Taktéž lze diskutovat o tom, zda by včasnější návštěva nemocného v ambulanci měla na průběh onemocnění či prognózu vliv. 1 MUDr. Jan Brůha, 1 MUDr. Karel Rupert, Ph.D., 1MUDr. Václav Liška, Ph.D., 2 doc. MUDr. Ondřej Daum, Ph.D., 1 prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. (1Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Pl-
zeň, 2Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK v Plzni a FN Plzeň): Vaskulitida v diferenciální diagnostice náhlé příhody břišní – kazuistika. Na chirurgické klinice FN Plzeň byla hospitalizována 22letá pacientka se čyřdenní anamnézou bolestí břicha, které byly nejprve difuzního charakteru, následně s přesunem do pravého podbřišku. Vzhledem ke klinickému nálezu byla indikována k appendektomii. Peroperačně makroskopicky byl apendix vermiformis bez známek zánětu. V oblasti céka však byl přítomen infiltrát až charakteru tumoru, v okolí s lokalizovaným mírně zkaleným výpotkem. U pacientky byla provedena ileocékální resekce s ileoascendentoanastamózou end to end s drenáží. Na resekátu v oblasti céka bylo po rozstřižení patrné ztluštění stěny céka v centru s bělavou vředovou lézí o velikosti cca 1 cm. V prvních dvou čteních nález patologem hodnocen jako solitární vředová léze céka s viscerální hnisavou peritonitidou nejasné etiologie. Tento nález může být asociován s Crohnovou chorobou, parazitózou, HIV pozitivitou či užíváním nesteroidních analgetik. Ve třetím čtení patolog odečítá i trombotické uzávěry malých tepen různého data a vyslovuje podezření na ischemii střeva. Pro přítomnost epiteloidních granulomů a známky vaskulitidy vyslovuje i podezření na syndrom Churg-Straussové. Pooperační průběh byl bez komplikací a pacientka byla 8. den hospitalizace dimitována do domácího ošetřování v celkovém dobrém stavu s doporučením k vyšetření infektologem a gastroenterologem. V dodatečném sdělení serologického vyšetření byla diagnostikována pozitivita na filariózu. Ta by u nemocné také přicházela v úvahu vzhledem k její dřívější návštěvě subtropických oblastí. 1 MUDr. Jakub Náhlík, 1MUDr. Miloslav 1 prof. Čechura, MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., 2 MUDr. Václav Svoboda (1 Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2Anesteziologicko-resuscitační klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň): Krvácení do trávicího traktu jako projev vzácné komplikace po operaci cévního bypassu. Krvácení do gastrointestinálního traktu (GIT) je projevem řady onemocnění a nezřídka může vyústit v závažný a život ohrožující stav. Krvácení z horní části GIT se projevuje hematemezou a melenózní stolicí, krvácení z distálních partií GIT se manifestuje enteroragií. Méně často se setkáváme s odchodem čerstvé krve konečníkem při masivním krvácení z horních partií GIT. Ke vzácným příčinám enteroragie patří komunikace mezi aortou a trávicím ústrojím. Nejčastěji se jedná o pacienty po předchozí náhradě aorty nebo aortobifemorálním bypassu, kdy hovoříme o tzv. sekundární aortoduodenální píštěli, tedy komunikaci cévní protézy a duodena. Uvedená kazuistika představila vzácnou komplikaci po operaci aortobifemorálního bypassu. Byl popsán případ 77 letého pacienta v minulosti po aortobifemorálním bypassu, který byl přijat pro masivní enteroragii s projevy hemo-
ragického šoku. Stav si vyžádal provedení urgentní laparotomie s nálezem neobvyklé píštěle z pravého raménka bypassu do céka. Kazuistika rovněž popisuje dokonalou mezioborovou spolupráci při řešení komplikovaného život ohrožujícího stavu. 1 MUDr. Jakub Fichtl, 1prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., 1doc. MUDr. Tomáš Skalický, Ph.D., 1MUDr. Alan Sutnar, Ph.D., 2 MUDr. Radek Tupý (1Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2 Klinika zobrazovacích metod LF UK v Plzni a FN Plzeň): Vzácné benigní nálezy při operacích jater. Nezhoubné nádory jater jsou běžně zjištěny jako vedlejší nález při vyšetřování břicha. Výjimku tvoří objemné léze často velikosti i nad 20 cm, které jsou většinou symptomatické. Z nezhoubných nádorů jsou nejčastější hepatocelulární adenom, fokální nodulární hyperplazie a jaterní hemangiom. Ostatní benigní nádory můžeme považovat za vzácné, a proto jsou vzhledem k nejisté diagnóze indikovány k odstranění. Nejčastějším výkonem je prostá enukleace ložiska. Byly prezentovány kazuistiky tří pacientů s vzácnými benigními tumory jater. V prvním případě se jednalo o zajímavou koincidenci fokální nodulární hyperplazie a jaterního hemangiomu. Ve druhém šlo o cystadenom jater s ovariálním stromatem. Ten se vyskytuje u žen ve fertilním věku a jeho diagnostika je obtížná. Třetí kazuistika se zabývala nejvzácnějším nálezem, a to jaterním hamartomem, který se projevuje v 95 % případů do 5 let věku a u dospělých bylo v literatuře zatím popsáno méně než 20 případů. 1 MUDr. Václav Opatrný, 1MUDr. Tomáš Kural, Ph.D., 2doc. MUDr. Ondřej Daum, Ph.D., 1prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. (1 Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2 Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK v Plzni a FN Plzeň): Objemný, extragastricky rostoucí, gastrointestinální stromální tumor – kazuistika a stručný přehled problematiky GIST. Gastrointestinální stromální tumory patří mezi méně častá nádorová onemocnění trávicího traktu, zaujímající asi 2–5 % nádorů GIT. Mohou být lokalizovány kdekoliv v průběhu trávicí trubice, nejčastěji v žaludku (60-70 %) a v tenkém střevě (20-25 %), kde tvoří podslizničně uložené, endo či exofyticky rostoucí léze, jež mohou dosahovat značných rozměrů. Histologicky se jedná o mesenchymální nádory, jejichž prekurzorem je progenitorová kmenová buňka, diferencující se směrem ke Cajalovým intersticiálním buňkám regulujícím střevní peristaltiku. 95 % nádorů exprimuje tyrosinkinásový receptor (c-kit). Jedná se o nádory potenciálně maligní, biologické chování nádoru souvisí s lokalizací, velikostí a mitotickým indexem. Metasta-
zování probíhá nejčastěji hematogenně do jaterního parenchymu, dále implantační cestou do okolí tumoru, méně často cestou lymfatickou. Kazuistika: Na Chirurgickou kliniku v Plzni byl přijat 74letý pacient s náhodně diagnostikovaným nitrobřišním tumorem, subjektivně byl nemocný zcela bez potíží. Dle počítačové tomografie (CT) se jednalo o objemný tumor levého a středního epi- a mesogastria, v diferenciální diagnóze se mohlo jednat o teratom, desmoidní nádor či leiomyom. Byla provedena explorativní laparotomie, nalezen volně pohyblivý tumor velikosti 18x12x13 cm uložený v omentální burze, související jen tenkou stopkou s malou kurvaturou žaludku. Bez obtíží byla provedena resekce tumoru. Pooperační průběh byl bez komplikací, pacient dimitován 4. pooperační den. Histologický nález prokázal GIST žaludku, jednalo se o jeho méně častou extragastricky rostoucí formu, dle kritérií spadající do prognostické skupiny 3b – maligní, s další progresí u 24 % sledovaných pacientů. U nemocného byla indikována adjuvantní onkologická léčba imatinibem. 1 MUDr. Ondřej Vyčítal, 2RNDr. Pavel Souček, CSc., 2 Ing. Ivona Hlavatá, 1 prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., 1 MUDr. Petr Novák, 1MUDr. Václav Liška, Ph.D. (1Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2Státní zdravotní ústav Praha, oddělení toxikogenomiky): Farmakogenomika jako účinný nástroj individualizace onkologické léčby. Kolorektální karcinom je v celosvětovém měřítku třetí nejčastější nádorové onemocnění. Podmínkou možné kurability je radikální chirurgická léčba, přičemž u pacientů s pokročilým nálezem je indikována onkologická terapie sestávající z radioterapie nebo chemoterapie. Onkologická léčba má v tomto případě za cíl eliminovat riziko přítomnosti mikrometastáz. Účinnost chemoterapie je limitována individuální variabilitou odpovědi na léčbu a vznikem rezistence nádoru na chemoterapeutikum. Touto problematikou se zabývá obor farmakogenomika studující genové polymorfismy vedoucí k individualizaci farmakoterapie. Cílem prezentované studie bylo zhodnotit vliv míry transkripce ABC transportérů v nádorové tkáni na prognózu pacientů s kolorektálním karcinomem po adjuvantní a paliativní léčbě obsahující 5-fluorouracil. ABC transportéry jsou transmembránové pumpy se schopností vyloučit z buňky xenobiotika. Studie byla provedena na 52 pacientech s kolorektálním karcinomem plánovaně operovaných na Chirurgické klinice FN Plzeň v letech 2008 – 2010. Transkripční profil v nádorové tkáni a zdravé sliznici tlustého střeva studovaných ABC transportérů byl stanoven pomocí real time polymerázové řetězové reakce. Provedená studie zjistila signifikantní snížení exprese ABCC11, ABCC6, ABCF1 a ABCF2 v nádorové tkáni u pacientů bez odpovědi na paliativní chemoterapii. Transportéry ABCC11, ABCA7, ABCA13, ABCB4 a ABCD4 byly signifikantně méně transkribovány v nádorové tkáni
u pacientů po adjuvantní chemoterapii s kratším bezpříznakovým přežitím. Uvedené výsledky ukazují na ABCC11 jako na slibného kandidáta pro ověřovací studii u pacientů po chemoterapii obsahující 5-fluorouracil. MUDr. Zdeněk Chudáček, Ph.D., MUDr. Václav Havel (Radiodiagnostické oddělení FN Plzeň): Radiointervenční extrakce cizích těles – naše zkušenosti. Přítomnost cizího tělesa v těle pacienta je v klinické praxi relativně obvyklou záležitostí. Moderní terapeutické postupy jsou nezřídka spojeny s dočasným či trvalým umístěním speciálních pomůcek do těla nemocného (katetry, implantáty, stimulátory atd.). Většina těchto pomůcek je dříve nebo později vyňata (včetně endoskopických výkonů), s přítomností jiných se počítá doživotně nebo do chirurgického zákroku, který implantát odstraní. Za určitých okolností se stává cizím tělesem i součást vlastního těla nemocného, kupř. cévní embolus nebo konkrement. Již mnoho desítek let dokáže intervenční radiolog pomocí speciálních katetrů a jiných pomůcek vyjmout některá cizí tělesa z těla pacienta, a to i z míst, která by byla těžko dostupná endoskopii nebo chirurgické intervenci. Použít k tomu lze celou řadu typů extrakčních košíčků, nejznámější z nich je Dormia košíček. Dále se používají různě modifikované extrakční kličky, například velmi známý „goose neck“. Pro drobná či elastická cizí tělesa se hodí širší tenkostěnné aspirační katetry. Existuje celá řada speciálních katetrů pro trombembolektomii na nejrůznějším principu a pro nejrůznější určení. Zvláště známý je katetr Rotarex nebo AngioJett. Méně často lze pracovat s nejrůznějšími klíšťovými katetry. Úkolem intervenčního radiologa není vždy dosáhnout kompletní extrakce cizího tělesa mimo tělo nemocného, úspěchem může být i odstranění tělesa z nebezpečné pozice ohrožující pacienta závažnou komplikací nebo jeho relokace do účinné polohy. U některých intervenčních pomůcek se s možností odložené extrakce počítá již primárně. Jde především o extrahovatelné kavální filtry. Dnes se odhaduje jejich použití asi v 80 % a 2–20 % těchto filtrů je také vyjímáno. Cena extrakce se blíží při použití dedikovaného instrumentaria ceně samotného filtru. Je proto třeba tyto výkony indikovat uvážlivě. Autoři shrnuli vlastní zkušenosti na intervenčním pracovišti se středním objemem výkonů a limitovaným zastoupením jednotlivých klinických oborů. Výsledky ukazují, že i v těchto podmínkách je nezbytně nutné, aby bylo intervenční pracoviště na potřebu extrakce cizího tělesa důkladně připraveno (zkušený intervenční radiolog s dostupností 24/7, angiolinka, intervenční pomůcky), a to k řešení vlastních i klinikových komplikací. Ve svém sdělení autoři diskutovali 153 případů extrakce cizího tělesa, provedených na Radiodiagnostickém oddělení FN Plzeň-Bory v posledních 15 letech.
9
MUDr. Ivan Trávníček, 1prof. MUDr. Milan Hora, Ph.D., MBA, 2prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D., 3prof. MUDr. Ondřej Hes, Ph.D., 1 MUDr. Petr Stránský, 1MUDr. Tomáš Hyndrák, 1MUDr. Alžběta Šobrová (1Urologická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2Klinika zobrazovacích metod LF UK v Plzni a FN Plzeň, 3Šiklův patologicko-anatomický ústav LF UK v Plzni a FN Plzeň): Využití 18FDG PET-CT k detekci metastatického postižení lymfatických uzlin u karcinomu penisu. Cílem práce je zhodnocení výtěžnosti vyšetření hybridním 18FDG PET-CT v diagnostice metastatického postižení lymfatických uzlin u pacientů s karcinomem penisu. V období 2006 – 9/2013 bylo na našem pracovišti z celkového počtu 59 pacientů s karcinomem penisu u 22 (celkem 31 vyšetření) užito PET-CT k diagnostice uzlinového postižení. U 20 vyšetření bylo možno výsledky komparovat s histologickým vyšetřením. 10 z těchto vyšetření (50 %) bylo provedeno při přítomném tumoru penisu. Histologicky byly vyšetřeny lymfatické uzliny z celkem 45 oblastí. Histologický nález se s PET-CT neshodoval v 11 z vyšetřených lokusů (24,4 %), kdy ve všech případech se jednalo o falešně pozitivní nález (pozitivní prediktivní hodnota 75,6 %). U 6 falešně pozitivních lokusů (54,5 %) bylo PET-CT provedeno při přítomném tumoru penisu. U tří pacientů byla prokázána generalizace onemocnění do inguinálních uzlin s odstupem po provedeném negativním PET-CT, časový medián 7,3 měsíce (4 – 11 měsíců), jednalo se o tumory pT1b-pT2 G2-3, diagnostické histologické vyšetření spádových uzlin peroperačně u těchto pacientů provedeno nebylo. 18FDG PET-CT je citlivá metoda k detekci metastatického postižení u karcinomu penisu. Doporučené využití je detekce pánevních uzlinových metastáz a vzdálených metastáz u prokázané generalizace do inguinálních uzlin. Časná generalizace do tříselných uzlin po negativním PET-CT u několika pacientů je zřejmě důkazem neschopnosti PET-CT zobrazit již založené mikrometastázy. Klinická a histopatologická kritéria k indikaci inguinální i pánevní lymfadenektomie zůstávají stěžejní. 1 MUDr. David Šmíd, 1 MUDr. Petr Novák, 1 MUDr. Jakub Fichtl, 1 MUDr. Václav Opatrný, 2MUDr. David Bludovský (1Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, Neurochirurgické oddělení LF UK v Plzni MUDr. P. Novák a FN Plzeň): Cerebral salt wasting syndrom – nezvyklá kazuistika z chirurgického pracoviště. Cerebral salt wasting syndrom (CSWS) tvoří jednu z několika možných příčin vzniku hyponatrémie u nemocných s těžkým kraniotraumatem, které je spojeno s nitrolebním krvácením a se vznikem otoku mozku. Mezi další možné příčiny poúrazové hyponatrémie patří syndrom of inappropriate anti diuretic hormone secretion (SIADH) a vzácný centrální diabetes incipidus. Jednalo se o případ 25 leté polytraumatizované ženy, u které byl diagnostikován CSWS syndrom. CSWS je poměrně vzácný syndrom 1
10
u nemocných, kteří jsou hospitalizováni na chirurgických odděleních. Substituční léčba musí být pozvolná, protože je třeba myslet na riziko vzniku pontinní myelinolýzy, která může mít smrtelné důsledky. U nemocných s těžkým kraniotraumatem a následným výskytem hyponatrémie je nutné pomýšlet i na CSWS. Klíčové je rozlišení CSWS od SIADH, protože nesprávně zvolená léčba u těžce poraněného pacienta může mít závažné nebo dokonce fatální následky. Na závěr uvádíme souhrny šesti vystavených posterů. MUDr. Jan Kašpárek, MUDr. Ivan Novák (I.interní klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň): Komplikovaný průběh ovariálního hyperstimulačního syndromu se srpkovitou anémií - kazuistika. Byl prezentován rozbor případu komplikovaného průběhu ovariálního hyperstimulačního syndromu (současná přítomnost zvětšených ovarií s mnohočetnými ovariálními cystami jako důsledek multifolikulárního vývoje, v kombinaci se zvýšenou vaskulární permeabilitou s akutním přesunem tekutin z intravaskulárního do extravaskulárního prostoru) u pacientky se srpkovitou anémií, kdy ovariální hyperstimulační syndrom vyústil do hypovolemického šoku s multiorgánovým selháním s krizí srpkovité anémie při současném infektu dolních cest dýchacích. 1 MUDr. Olga Dolejšová, 1MUDr. Viktor Eret, 1 MUDr. Alžběta Šobrová, 1prof. MUDr. Milan Hora, Ph.D., MBA, 2prof. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D., 3prof. MUDr. Ondřej Hes, Ph.D. (1Urologická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň, 2Klinika zobrazovacích metod LF UK v Plzni a FN Plzeň, 3Šiklův patologicko - anatomický ústav LF UK v Plzni a FN Plzeň): Srovnání výsledků 3T MRI prostaty a vzorků po radikální prostatektomii zpracovaných metodou whole - mount sections. Cílem studie bylo porovnání výsledků 3T MRI prostaty a vzorků po radikální prostatektomii zpracovaných metodou whole – mount sections. Jednalo se o soubor 71 nemocných, kteří od 04/2012 do 04/2013 podstoupili radikální prostatektomii (16 nemocných otevřený zákrok, 55 nemocných operováno laparoskopicky), u všech nemocných byla předoperačně provedena 3T MRI prostaty. Vyšetřovací protokol zahrnoval T2 vážené zobrazení, MR spektroskopii, difuzně vážené zobrazení a dynamické kontrastní zobrazení. Bioptické vzorky byly zpracovány metodou celoplošných řezů (whole- mount sections) a porovnány s výsledky magnetické rezonance. Závěr: V porovnání s pilotním sledováním z roku 2011 došlo ke zlepšení hodnot senzitivity (42,5 % – 62,01 %). Nevýhodou sledovaného souboru je fakt, že některé MRI byly provedeny až po biopsii prostaty a tím bylo ztíženo hodnocení pro popisující rentgenology. Malá ložiska multifokálně se vyskytujícího karcinomu jsou též na 3T MRI hůře detekovatelná. Prim. MUDr. Růžena Herynková ( Transfuzní oddělení FN Plzeň): Vyšetření v prenatální laboratoři Transfuzního oddělení FN v Plzni. Vyšetření těhotných žen v prenatální laboratoři Transfuzního oddělení FN v Plzni patří mezi preventivní opatření, která pomáhají odhalit riziko rozvoje hemolytického onemocnění no-
vorozenců (HON), nebo ho včas diagnostikovat. Provedli jsme rozbor frekvence vyšetření a výskytu alloimunizace u těhotných žen ve sledovaném období. Zachytili jsme imunní protilátky průměrně v 0,7 % vyšetřovaných. Těžké formy průběhu HON vyžadující terapii intrauterinní transfuzí či exsanquinací se vyskytly výjimečně. Přesto nelze toto vyšetření podceňovat. Pro imunizované těhotné vyšetřované na našem oddělení zajišťujeme včas před porodem kompatibilní transfuzní přípravky. Pokud matku s dítětem nemáme v naší databázi, může dojít k časové prodlevě při zajišťování kompatibilních krví pro matku k porodu a pro dítě k exsanquinaci. Prim. MUDr. Růžena Herynková, MUDr. Jarmila Hrubá (Transfuzní oddělení FN Plzeň): Problémy při zajištění hemoterapie ve FN Plzeň. Autorky se zabývaly čtyřmi základními problémy a jejich příčinami: 1. Produkce Transfuzního oddělení FN nepokrývá potřebu 2. Šetření (brzda výroby nových, dražších či bezpečnějších transfuzních přípravků) 3. Vysoká exspirace transfuzních přípravků a výdej přípravků krátce před exspirací 4. Nedostatečná odezva na klinických pracovištích. S podobnými problémy se již řada transfuzních zařízení vyrovnala a učinila vlastní rozhodnutí o plné deleukotizaci nebo o rozšíření povinných vyšetření. Chybí potřebná legislativa! Transfuzní oddělení FN v Plzni se trvale snaží o navýšení registru dárců krve. I přes nutnost akceptovat požadavek na plnění limitu nákladů oddělení je stálá snaha díky úsporám najít prostředky a implementovat nové postupy k zajištění bezpečnější hemoterapie. V roce 2013 byla zavedena rutinní výroba TBSD (trombocyty z buffy coatu směsné, deleukotizované). MUDr. Hana Bernášková, Ilona Hrdličková, Ing. Kateřina Bršlicová (Ústav klinické biochemie LF UK v Plzni a FN Plzeň): Edukace pacienta s poruchou lipidového metabolismu a hyperurikémií. Až 40 % pacientů s poruchou lipidového metabolismu má současně hyperurikémii jako projev nadměrné tvorby, příjmu nebo defektní degradace purinů, případně sníženého vylučování kyseliny močové ledvinami. Hyperurikémie může být klinicky němá nebo se projeví komplikacemi označovanými jako dnavý syndrom. Jednou z možností, jak těmto komplikacím zabránit, je ochota pacienta normalizovat svoji hmotnost a přistoupit na změnu stravovacího a pohybového režimu. Dietní a režimová opatření navrhovaná u hyperurikémie se až na drobné výjimky nevylučují s požadavky na nízkocholesterolovou dietu. Předpokladem spolupráce pacienta je opakovaná edukace s podrobným rozborem diety a zásad zdravého životního stylu. MUDr. Jana Pražáková (Psychiatrická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň): Rapunzel syndrom kazuistika. Byl popsán případ šestileté dívky, která několik měsíců trpěla neurčitými bolestmi břicha, jejichž etiologii se podařilo objasnit až při endoskopickém vyšetření. Příčinou bolestí byl objemný trichobezoár zasahující až do duodena, který musel být operativně odstraněn. Poté byla přeložena na dětské oddělení psychiatrické kliniky. Diagnosticky byla zjištěna trichotillomanie na hereditárním podkladě,
výrazné opoždění psychomotorického vývoje a podezření na zanedbávání ze strany rodičů. Pacientka byla na základě soudního rozhodnutí umístěna do Psychiatrické nemocnice v Dobřanech. Letošní Postgraduální dny zhodnotil předseda Spolku lékařů v Plzni, doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.: „Právě skončily Postgraduální lékařské dny – Plzeň 2014. Když se ohlédneme za jejich průběhem, lze konstatovat, že konference splnila svůj účel: prohlubovat odborné znalosti lékařů, přinášet nové poznatky, diskutovat nové postupy. Překvapením byla skutečně vysoká účast lékařů jak klinických, tak i z terénu – pravděpodobně šlo o účast rekordní. Určitě se na tom podílela vhodně zvolená témata jednání a také spolupráce s Okresními sdruženími České lékařské komory - Plzeň město, Plzeň - sever, Plzeň - jih a Rokycany, která umožnila v rámci své působnosti informovat o akci širokou lékařskou veřejnost. Jsem přesvědčen, že každý účastník našel mnoho zajímavého v jednotlivých přednáškách či posterech. Je to ovšem zároveň závazek, aby Spolek lékařů v Plzni spolu se spolupracujícími subjekty dokázal připravit kvalitní i příští konferenci Postgraduální lékařské dny – Plzeň 2015. – Je mou milou povinností vyjádřit dík všem, kteří se o zdárný průběh jednání zasloužili – především pracovnicím Ústavu sociálního lékařství, pracovníkům Audiovizuálního centra Lékařské fakulty UK a dalším“. (J. Motáň, J. Novák)
Sjezd Americké společnosti sportovní medicíny Orlando (USA) 27.-30.5.2014 Ve dnech 27. až 31. května 2014 se v Orlandu (Florida, USA) konal 61. výroční sjezd Americké společnosti sportovní medicíny (61st ACSM Annual Meeting 2014). ACSM (American College of Sports Medicine) si letos připomíná šedesáté výročí svého založení, snad proto byla i účast mimořádná. Počet více 6000 registrovaných účastníků z 62 zemí řadí tento kongres k největším událostem v oboru sportovní medicíny v celosvětovém měřítku. Program zahrnoval nejrůznější aspekty sportovní medicíny, zátěžové fyziologie a pohybové aktivity. Pořadatelé si stanovili smělé cíle, k nimž mělo jednání kongresu přispět: zhodnotit biologické, biomechanické, psychologické a behaviorální změny provázející pohybovou aktivitu ve zdraví i v nemoci; porovnat nové přístupy a perspektivy věd o pohybových aktivitách a sportovní medicíny s využitím interaktivních diskusí s vědci a kliniky; posoudit význam
základního výzkumu ve vztahu k chorobám a patologickým stavům, v jejichž pozadí stojí tělesná inaktivita; stanovit jak pohybová aktivita může přispět ke zlepšení zdravotního stavu široké veřejnosti; s využitím současných doporučení vytvořit léčebný plán, umožňující předepsat pacientům s různými typy diabetu program efektivní pohybové aktivity s cílem zlepšit kontrolu glykémie; vytvořit metodiku, jak využívat pohybové aktivity jako nedílné součásti při tvorbě účinných léčebných postupů. V rámci kongresu se současně konal 5th World Congress on Exercise is Medicine a World Congress on the Role of Inflammation in Exercise, Health and Disease. O zaměření kongresu na význam pohybové aktivity v životním stylu člověka svědčila i řada klíčových sdělení, která dokázala zcela zaplnit přednáškové sály stovkami posluchačů. Uvádím některé z nich: I-Min Lee (Harvard Medical School, Boston, USA): Move to Live! B. D. Levine: (Texas Health Presbyterian Hospital Dallas, USA): Living High: A History of High Altitude and Sports Medicine. M. Pahor (University of Florida, Gainesville, USA): Physical Activity to Prezent Major Mobility Disability: The Primary Results of the LIFE Study. T. M. Best (The Ohio State University, Columbus, USA): Skeletal Muscle – It’s More Than Just the Hamstring Strain. M. A. Fiatarone Singh (University of Sydney, Austrálie): Fit for Your Life: Exercise Comes of Age. J. L. Thompson (University of Birmingham, Velká Británie): Promoting Healthy Eating and Physical Activity in Ethnically Diverse Communities. J. T. Lightfoot (Texas A&M University, USA): Rockin’ Physiology: Finding Exercise Physiology Questions in Uncommon Places. W. J. Brown (University of Queensland, Brisbane, Austrálie): On Steps, Stairs, Sport and Sitting: Impacts on Health Across the Adult Lifespan. E. T. Howley (University of Tennessee, Knoxville, USA): VO2 Max: From Measurement to Application in Performance, Fitness and Disease Prevention. Na kongresu jsme vystoupili s posterovou prezentací „Endocrine Response to Marathon and Ultra-marathon Running Performance“ (autoři J. Novák, O. Topolčan, J. Racek, J. Šmejkal, V. Zeman, J. Windrichová, R. Fuchsová). Byly porovnány změny hladiny některých hormonů po závodu u sedmi maratónců (výkon 3:09:38 až 4:11:17 hodin) a osmi ultramaratónců (UM), kteří absolvovali závod v běhu na 100 km (výkon 8:43:05 až 13:11:04 hodin). Ze vzájemného srovnání odezvy na výkon výrazně rozdílného trvání bylo možno zjistit určité charakteristické shody i rozdíly mezi oběma skupinami: u obou skupin došlo k významnému poklesu C-peptidu a IR insulinu, nevýznamné změny byly patrné u TSH, tyroxinu a trijodthyropninu, u všech maratónců byl po závodě zachycen významný vzestup kortizolu a prolaktinu, u UM byl naopak zaznamenán pokles prolaktinu a testosteronu. Hormonální odezvu na zátěž ovlivňuje řada faktorů – trénovanost, optimální tempo, hydratace, výživa před závodem a občerstvení
v jeho průběhu, doba trvání výkonu, psychická komponenta a další. Dosažené změny byly posouzeny individuálně v souladu s principy personalizované medicíny. V rámci kongresu pořadatelé účastníkům nabídli také pětikilometrový „fun run“. Bohužel jsem se nemohl zúčastnit, byl jsem ubytován dost daleko od místa startu a neměl jsem k dispozici žádný spoj, kterým bych se časně ráno (start byl v 6:00 hodin) na místo dopravil. Ani časný start však neodradil od účasti několik stovek běžců. Ačkoliv v odborných kruzích se snášejí stále nové a nové argumenty o prospěšnosti pohybové aktivity ve vztahu ke zdraví člověka, velké části americké populace jsou tyto argumenty lhostejné a důsledky sedavého způsobu života může i nezaujatý návštěvník u mnoha místních rezidentů pozorovat na první pohled. Zatímco většinu účastníků kongresu pravděpodobně nebylo třeba přesvědčovat o tom, že„každý krok se počítá“, jak hlásaly nápadné nápisy v hale Orange County Convention Center, přesvědčit o tom širokou veřejnost je zatím zřejmě jen vzdáleným snem. Američané dokonce asi nikoliv bez důkazů straší budoucí generace: The world has stopped moving. By the end of this decade, most Americans will exert slightly more energy per week than if they slept 24 hours per day. Share this message: For the first time in history, this generation may die 5 years younger then their parents. Let´s give them those 5 years back. Podobné riziko však nehrozí jen Americe. J. Novák
19. Evropský kongres Sportovních věd Amsterodam, 2.-5. 7. 2014 Ve dnech 2. až 5. července 2014 uspořádali organizátoři z MOVE Research Institute Amsterdam a EMGO Institute for Health and Care Research ze Svobodné university v Amsterodamu 19. Evropský kongres Sportovních věd (19th Annual Congress of the European College of Sport Science - ECSS). Jednání probíhala v moderním kongresovém paláci RAI Convention Centre u rozlehlého parku královny Beatrix za účasti 2760 registrovaných účastníků ze 75 zemí. Přednášky probíhaly ve 4 hlavních sálech (auditoriích).
Arnold de Haan, Willem van Mechelen and Peter Beek (zleva) - Congress Presidents Plenární zasedání a přednášky se zabývaly různými aspekty pohybové aktivity a byly podle
11
svého zaměření rozděleny do 30 paralelních sekcí: fyziologie, sportovní medicíny, biomechaniky, kineziologie, sport hendikepovaných, psychologie, tréninkové metody, sociologie, regenerace, výživa a další. Uvádíme jen názvy několik medicínských témat a jména přednášejících, která zazněla na plenárních zasedáních: Women versus men in sport and exercise - Wendy Brown (AU), Sandra Hunter (US); Interaction between thermal environment, mental and physical status of the athlete and power output - Andreas Flouris (GR), Hein Daanen (NL); Challenges for the Paralympic games: fairness and identity (Yves Vanlandewijck (BE), Mike McNamee (UK); Who has the future in public health – young or old? Mai Chin A Paw (NL), Colin Boreham (IE); Ischaemic preconditioning: impact on exercise performance and the cardiovascular system (Andrew Redington (CA), Helen Jone s (UK), Dick Thijssen (NL); Muscle stem cells and skeletal muscle plasticity (Stephen Harridge (UK), Gianni Parise (CA), Lex Verdijk (NL); Cardiovascular adaptation in athletes: what’s new? (Keith George (UK), Danny Green (AU), Nari Kondo (JP); Concurrent training for peak power and endurance (Henning Wackerhage (UK), Willem van der Laarse (NL), Michael Vogt (CH); V sekci Physiology & Sports Medicine odezněla následující sdělení: Asthma in the athletes - Kai Hakon Carlsen (NO), Marisa Bonsignore (IT), Thomas Lund (DK).
12
Pacing strategy: the key to optimal endurance performance of athletes and clinical populations - Ross Tucker (SA), Carl Foster (US), Bart Roelands (BE); Exercise in cancer patients - study approaches and results from 3 European countries - Joachim Wiskemann (DE); Handcycling: from rehabilitation to elite sports performance - Thomas Janssen (NL), Thomas Abel (DE), Claudio Perret (CH); Ischaemic preconditioning: impact on exercise performance and the cardiovascular system - Andrew Redington (CA), Helen Jones (UK), Dick Thijssen (NL); Muscle stem cells and skeletal muscle plasticity - Stephen Harridge (UK), Gianni Parise (CA), Lex Verdijk (NL); Car-
diovascular adaptation in athletes: what’s new? - Keith George (UK), Danny Green (AU), Nari Kondo (JP); Concurrent training for peak power and endurance - Henning Wackerhage (UK), Willem van der Laarse (NL), Michael Vogt (CH); Sports nutrition – Asker Jeukendrup (UK); Health and disease - Anton Wagenmakers (UK); Exercise in cancer patients - Joachim Wiskemann (DE);
V sekci Sports Medicine 2 přednesl prof. MUDr. Václav Zeman, CSc. z Ústavu tělovýchovného lékařství, (spoluautoři: J. Novák, O. Topolčan, J. Racek, J. Windrichová, J. Šmejkal, D. Rajdl, P. Trdličková, L. Pecen, I. Šilerová - všichni Lékařská fakulta UK a Fakultní nemocnice Plzeň) sdělení: Cortisol, prolactin, thyroid hormones, leukocytes count and NGAL during the winter swimming competition. Plavání v ledové vodě představuje i pro adaptované osoby mohutný stresový podnět, který uvede v činnost poplachovou reakci organismu. Ta se projevuje iritací sympatického nervového systému s vyplavením katecholaminů, zvláště noradrenalinu s následným zvýšením neesterifikovaných mastných kyselin (NEMK). Součástí stresové reakce je i leukocytóza. Aktivuje se však výrazně celý endokrinní systém. Nejčastěji jsou diskutovány změny osy hypofýza – nadledviny s následným zvýšením kortizolu v plazmě.
Pro rozvoj adaptace na chlad je ale nezbytná i sekrece dalších hormonů. Přímo při soutěži v zimním plavání v Plzni bylo vyšetřeno 78 plavců, 44 mužů a 34 žen před závodem a do 15 min po něm, vždy s odběrem krve z kubitální žíly. Teplota vody byla 5.8°C, vzduchu 8°C, trati 100, 250, 500 a 1000 m, doba pobytu ve vodě od 3:20 do 22 minut v závislosti na trati a rychlosti plavání. Tělesná teplota (Tb) poklesla významně u všech plavců. Nejnižší naměřená hodnota byla 32.1°C. Došlo k významnému zvýšení leukocytů v krvi z 8.0±2.4 na 11.0±4.0.109/l a osmolality séra z 290±5 na 296±8 mmol/ kg. NEMK se zvýšily z 0.31±0.2 na 0.47±0.23 mmol/l, kortizol z 358±109 na 626±130 nmol/l, prolaktin ze 160±123 na 237±130 nmol/l,
biomarker NGAL z 195±83 na 366±201 µg/l. TT4 klesl ze 103±17 na 94±18 nmol/l u žen a z 90±9 na 81±11 nmol/l u mužů. Změny TT3 byly nevýznamné. NGAL významně koreloval s dobou plavání. Výsledky ukazují na výraznou stresovou reakci při kombinaci pohybové aktivity a značného chladu. Biomarker NGAL (Neutrophil Gelatinase Associated Lipocalin) lze přičítat ischémii ledvin s možným snížením glomerulární filtrace. Po sdělení následovala živá diskuse.
Na kongresu zaznělo 122 vyzvaných prezentací, 1302 ústních sdělení a v elektronické podobě bylo uvedeno 488 posterů. Závěrečná večeře se uskutečnila v prostorách moderního vědeckého centra NEMO (obdoba plzeňské Techmánie). Vzhledem k všude vystaveným technickým exponátům zbyl pro neformální diskuze a občerstvení velmi stísněný prostor. Příští kongres ECSS se uskuteční v r. 2015 v Malmö ve Švédsku. (V. Zeman, J. Novák)
35. kongres České nefrologické společnosti Praha 25. - 27. 6. 2014 35. kongres České nefrologické společnosti se konal v Pražském kongresovém centru od 25. do 27. června 2014. Pořadatelé tentokrát kladli důraz především na přehledové přednášky, inovativní symposia a diskuzi na žhavá nefrologická témata. Volná sdělení byla rovněž součástí programu, ale k prezentaci formou přednášek byl vybrán menší počet abstrakt než obvykle. Větší prostor však na kongresu měly postery. Dialyzační témata byla diskutována jak v samostatném postgraduálním kurzu, kterým celý kongres začínal, tak v bloku týkajícím se doporučených postupů, kontroverzí a volných sdělení. Jedno samostatné symposium bylo věnováno rezistentní hypertenzi. Součástí symposií o klinické nefrologii a transplantacích byla minireview. Další novinkou byla paralelní snídaňová symposia, která se věnovata klinicky významným tématům. Hlavním hostem kongresu byl Jakub Tolar, ředitel Stem Cell Institute v Minneapolis, který je expertem na genovou terapii. Poslední den kongresu vystoupili zahraniční hosté. Pořadatelům se podařilo oslovit partnery ČNS z řad farmaceutických firem, kteří zorganizovali dvě polední a dvě odpolední satelitní symposia. Součástí kongresu byl tradiční kongres nefrologických sester a techniků.
Dějištěm tradičního společenského večera na závěr kongresu bylo Ekotechnické muzeum v Praze-Bubenči, které patří mezi významné objekty naší průmyslové architektury V rámci vyžádaných sdělení v sekci významných originálních publikací českých nefrologů v posledních dvou letech byla prezentována studie autorů Reischig T, Hribova P, Jindra P, Hes O, Bouda M, Treska V, Viklicky O. Pre-emptive valganciclovir therapy compared with valacyclovir prophylaxis for prevention of cytomegalovirus: 4-year results of a randomized trial in renal transplant recipients, která byla publikována v J. Am. Soc. Nephrol. 2012, 23(9): 1588-97 a následně vyhlášena nejlepší nefrologickou publikací v ČR za rok 2012. V této randomizované studii byla porovnána preemptivní léčba valganciclovirem s univerzální profylaxí valacyclovirem v prevenci CMV infekce po transplantaci ledviny. Dlouhodobé výsledky ukázaly superioritu preemptivní léčby, která byla spojena s lepším přežíváním štěpů a nižší expresí genů zahrnutých v patogenezi fibrózy v pozdních biopsiích štěpu. Tyto dosud prioritní výsledky později ovlivnily nová světová doporučení pro léčbu a prevenci CMV infekce po transplantaci solidních orgánů. Od plzeňských autorů zazněla na kongresu další tři sdělení: Recentní doporučení pro AKI (M. Matějovič), Kontroverze: Proč je v ČR málo zastoupena peritoneální dialýza? (S. Opatrná) a Rozdíly ve složení biofilmu dialyzační membrány při hemodialýze s roztokem na bázi citrátu a acetátu (. Mareš a spol.) Bezprostředně po skončení národního kongresu ve stejných prostorách navázalo mezinárodní symposium EUTOX o uremické toxicitě, kterému předsedal Vladimír Tesař. Čeští nefrologové tak měli šanci navštívit obě akce najednou, proto jejich kombinace byla nazvána jako Czech Renal Week. (BN)
ČNS s novým předsedou (a národní kongres s evropským follow-up) Během kongresu byl do čela výboru České nefrologické společnosti (ČNS) na následující dva roky zvolen prof. MUDr. Ivan Rychlík, CSc. S ním a také se stávajícím místopředsedou prof. MUDr. Vladimírem Tesařem, DrSc., MBA, jsme měli možnost hovořit o cílech a úkolech, které českou nefrologii čekají, a také o tom, co všechno přinesl letošní
„Czech Renal Week“ – protože národním nefrologickým kongresem bohatý odborný program v Kongresovém centru Praha zdaleka neskončil... Nedá mi to, abych se úvodem nezeptal: V jaké kondici je Česká nefrologická společnost ve chvíli, kdy její vedení přebírá nový předseda? Prof. I. Rychlík: Troufnu si říci, že ve velmi dobré. Máme cca 430 členů, v ČR pracuje 102 dialyzačních středisek, 7 transplantačních a 29 bioptických center, potud trocha statistiky úvodem. Je tomu dvanáct let, co se naše společnost, existující od roku 1958, osamostatnila ze svazku s Českou lékařskou společností J. E. Purkyně a co jsme se museli začít starat sami. Nejen ve smyslu odborném, to se předpokládá samo sebou, ale i hospodářském. Na všechny své aktivity jsme museli začít více než dosud nahlížet ekonomicky. Navázali jsme tedy i kvalitativně nové vztahy s farmaceutickými společnostmi angažujícími se v oblasti nefrologie – nevnímáme je jako sponzory, tedy prostý zdroj peněz, ale jako rovnoprávné partnery svých odborných aktivit. Po skončení kongresu se totiž ve stejných prostorách konalo mezinárodní sympozium EUTOX o uremické toxicitě (Uremic toxins and Cardiovascular Disease). Od plzeňských autorů z I. Interní kliniky LF a FN v Plzni zazněla na kongresu další tři sdělení: Recentní doporučení pro AKI (M. Matějovič), Kontroverze: Proč je v ČR málo zastoupena peritoneální dialýza? (S. Opatrná) a Rozdíly ve složení biofilmu dialyzační membrány při hemodialýze s roztokem na bázi citrátu a acetátu (J. Mareš a spol.) Doc MUDr. T. Reischig, Ph.D. spolu s L. Slatinskou předsedal symposiu VI na téma „Transplantace ledvin“. Zdroje: www.braunoviny.cz a www.zdravi. e15.cz (O. Viklický) (BN, JN)
Czech Renal Week 25.-29. 6. 2014 Problematice uremických toxinů byla věnována pozornost i v průběhu samostatného sympozia EUTOX, které ve stejných prostorách navázalo na kongres České nefrologické společnosti. Účastníkům kongresu byl v rámci Českého renálního týdne (Czech Renal Week) umožněn na tuto akci vstup zdarma. Sympozium se zaměřilo na tři základní okruhy: epidemiologii onemocnění ledvin a výskyt uremických toxinů, uremické toxiny jako biomarkery a prediktory a intervence proti toxinům a randomizované kontrolované studie. „EUTOX, který má charakter doškolovacího kurzu, je pro nás důležitý i společensky, neboť se jej účastnili významní představitelé evropské nefrologie jako Andrzej Wiecek, Ray Vanholder, Jürgen Flöge či Ziad Massy. Avšak také letošní český kongres považuji
za velice úspěšný. Potěšily nás nejen plné přednáškové sály, ale i vysoká účast na snídaňových sympoziích, která byla zařazena poprvé. Zásluhu na tom všem má především prezident kongresu a předseda České nefrologické společnosti profesor Ondřej Viklický, který připravil zajímavý program. K vysoké účasti pak jistě přispělo i konání akce v Kongresovém centru Praha,“ uzavřel prof. Tesař. (r)
Nový výbor České nefrologické společnosti 2014-2016 Valná hromada České nefrologické společnosti, která se konala v rámci 35. kongresu ČNS, zvolila pro funkčí období 2014 až 2016 nový výbor. Předsedou ČNS byl zvolen prof. MUDr. Ivan Rychlík, CSc., FASN, FERA (II.interní klinika 3.LF UK a FNKV), 1. místopředsedou prof. MUDr. Sylvie Dusilová Sulková, DrSc, MBA (Hemodialyzační středisko FN Hradec Králové), 2. místopředsedou prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc. (IKEM, Klinika nefrologie), vědeckým sekretářem doc. MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D. (I. interní klinika LF UK FN Plzeň) a pokladníkem MUDr. Marcela Bürgelová, Ph.D. (Laboratoř experimentální nefrologie CEM, IKEM). Do výboru byla zvolena též prof. MUDr. Sylvie Opatrná, Ph.D. (I. interní klinika LF UK FN Plzeň) a dalších osm nefrologů. Na otázku v jaké kondici je Česká nefrologická společnost ve chvíli, kdy její vedení přebírá nový předseda odpověděl prof. I. Rychlík: „Troufnu si říci, že ve velmi dobré. Máme cca 430 členů, v ČR pracuje 102 dialyzačních středisek, 7 transplantačních a 29 bioptických center, potud trocha statistiky úvodem. Je tomu dvanáct let, co se naše společnost, existující od roku 1958, osamostatnila ze svazku s Českou lékařskou společností J. E. Purkyně a co jsme se museli začít starat sami. Nejen ve smyslu odborném, to se předpokládá samo sebou, ale i hospodářském. Na všechny své aktivity jsme museli začít více než dosud nahlížet ekonomicky. Navázali jsme tedy i kvalitativně nové vztahy s farmaceutickými společnostmi angažujícími se v oblasti nefrologie – nevnímáme je jako sponzory, tedy prostý zdroj peněz, ale jako rovnoprávné partnery svých odborných aktivit.“ (r)
20. Světový kongres – AIDS 20. - 25. 7. 2014, Melbourne, Austrálie
Ve dnech 20.-25. července 2014 se konal 20. Světový kongres o AIDS, tentokrát v australském Melbourne. Zúčastnilo se ho více než 15 tisíc delegátů a více než 1000 zástupců nejrůz-
13
14
nějších médií. Jedná se o pravidelné setkání pracovníků z různých sfér (pracovníci základního a klinického výzkumu, kliničtí lékaři, zdravotní sestry a jiné osoby pečující o HIV/AIDS osoby, sociologové, psychologové, politici a další), kteří jsou nějakým způsobem zapojeni do péče o HIV pozitivní osoby, žijící na jednotlivých kontinentech. Smyslem AIDS 2014 bylo setkání předních vědců, zdravotnických expertů, politiků, ale i HIV-infikovaných osob, společně se podílejících na hledání optimálních preventivních a léčebných přístupů a formování nových strategií a globálních přístupů v boji proti AIDS v kontextu ekonomických možností jednotlivých zemí. Toto setkání se koná každé dva roky. Letošní konference se konala v rozsáhlém komplexu kongresového centra na břehu řeky Yarra. Ze 7300 zaslaných abstraktů bylo komisemi do programu vybráno 2500 z nich. Abstrakty s nejvyšším skóre byly zařazeny do přednáškových sekcí, ostatní byly přijaty jako postery. Při plenárních přednáškách, workshopech, sympoziích, firemních setkáních, satelitních sekcích a posterových prezentacích se účastníci seznamovali s nejnovějšími poznatky oboru, i oborů příbuzných, vznikaly nové kontakty, nová přátelství, ale také nápady na spolupráci a zlepšení profesionálního růstu. Zdárný průběh konference by však nebyl možný bez dostatečně štědrých sponzorů, finanční a technické podpory vlád a nejrůznějších rad zúčastněných zemí, ale i mezinárodních organizací. O organizaci a bezpečnost účastníků se staralo velké množství profesionálních a dobrovolných pracovníků. Ubytování účastníků bylo zajištěno většinou v nedalekém okolí kongresového centra. Heslo letošního kongresu „Stepping up the pace“ by se dalo volně přeložit jako zrychlení tempa (míněno v preventivních, léčebných, ale i sociálních přístupech k nemocným) a vyjadřuje naději a optimismus, mobilizaci sil a zdrojů a nezbytné spojení sil v boji proti stále trvající pandemii HIV/AIDS. Logo kongresu (stopy bosých nohou v písku) bylo vybráno v soutěži mladých lidí (zvítězila 22letá autorka z Tanzanie) a znamená zvýšení ostražitosti mladých lidí před HIV. Zvyšující se zodpovědnost jedinců i kolektivů a promptní reakce na současné potřeby nemocných vede ke zpomalení průběhu epidemie. Součinnost vědy, společnosti, organizačních a kontrolních jednotek hraje v praktickém řešení pandemie nejdůležitější roli. Již před oficiálním zahájením vlastního programu konference probíhala kromě předkongresových sympozií také setkání týmů vědeckých pracovníků, řešících většinou globální výzkumné projekty. Podobně jako v minulosti i letos probíhal projekt „Global village“, upozorňující na to, že všichni žijeme na jedné planetě Zemi a mále společné problémy. V projektu se představily jednotlivé organizace bojující na různých úrovních proti HIV/AIDS v různých zemích světa, jež upozornily na skutečnost, že jedině společnými silami a důsledně vedenými programy lze nad HIV/AIDS postupně zvítězit. Tento program probíhal během celého kongresu. Vystoupila v něm celá řada umělců z různých zemí světa a bylo promítáno množství
instruktivních filmů, určených pro různé cílové skupiny osob. 20.7.2014 v 19 hodin byl kongres zahájen. Vystoupila řada osobností vědeckého i veřejného života. Projevem přispěl i premiér státu Victoria a primátor Melbourne. Zahájení kongresu však mělo také vzpomínkový charakter. Celý kongres byl poznamenán smutnou událostí - havárií malajského letadla - při níž zahynulo šest předních účastníků cestujících na konferenci, včetně J. Lange, bývalého předsedy IAS. V průběhu kongresu rovněž vystoupil bývalý prezident USA Bill Clinton, který upozornil na potřebu politické vůle a nutnou mezinárodní spolupráci s dostatečným finančním zajištěním, umožňující zlepšení preventivních opatření a zajištění léčby pro 15 milionů osob do roku 2015. V podobném duchu vystoupil irský zpěvák, hudebník, herec a politický aktivista Bob Geldof. Řada sponzorských firem představila nové informace ze svého portfolia léků, určených pro kombinační léčbu HIV/AIDS. Dlouhodobým trendem je simplifikace léčby, tedy sdružení jednotlivých léčebných přípravků (3-4) do jedné tablety, podávané jednou denně. Tento přístup je zásadní inovací především pro země s velmi omezenými finančními zdroji. Úkolem konference bylo: • inspirovat se, povzbudit a obhajovat spolupráci s postiženými komunitami, politiky, vědci, kliniky a ostatními zájmovými skupinami, pracujícími na postupné likvidaci hrozby AIDS systematickými preventivními opatřeními, komplexní péčí a léčbou, určenou pro všechny. • zlepšení informovanosti a porozumění, jež pomůže odstraňovat bariéry, stigmata, diskriminaci a represivní opatření, trvající již přes 30 let. V jednotlivých zemích jsou opatření přijímána různě rychle, nezávisle na ekonomické situaci dané země. Někde se snižování počtu nově infikovaných daří, jinde nikoli. • soustředění se na hlavní postižené skupiny (muži mající sex s muži, sexuální pracovníci, HIV-pozitivní osoby, transsexuálové, uživatelé injekčních drog). Je však zřejmé, že mnoho osob dosud o své HIV – pozitivitě neví, a tudíž se neléčí. V posledních třech dekádách došlo k řadě zásadních objevů na poli základního a klinického výzkumu, epidemiologie a hlavně léčby. Je však nutno neustávat v boji a zajistit další finanční zdroje pro inovaci výzkumných programů. Očekává se zapojení nové generace mladých vědců, osobností veřejného i politického života a obhájců těchto principů. Nezanedbatelné jsou pokroky v léčbě HIV/ AIDS, ale i komorbidit a koinfekcí (např. TBC, virových hepatitid, malárie). Zásadním požadavkem doby však je a bude zajištění všeobecného přístupu k prevenci a léčbě HIVAIDS. Plány jsou vypracovány nejméně na příští dekádu. Doc. MUDr. D. Sedláček, CSc.
XVI. Minářův den 23. 5. 2014 Minářův den, vědecká akce s téměř 40letou tradicí, pořádaná klinikou anesteziologie, resus-
citace a intenzivní medicíny (KARIM), proběhla jako jednodenní konference s lékařskou a sesterskou sekcí. První sekce byla společná, další byly oddělené. Nosnými tématy programu byly nové možnosti monitorování, zajímavé kazuistiky nazvané „akta X“ intenzivní medicíny a některé aspekty strategie kardiopulmonální resuscitace. Akce se zúčastnilo 50 sester a 52 lékařů. Minářův den zahájil přednosta KARIM, který přivítal vzácné hosty, zástupce kraje, vedení nemocnice, zástupce dalších významných institucí, děkana ZČU a osobnosti, které převzaly nad akcí záštitu.
V první sekci, společné pro lékaře i sestry, věnované v současnosti dostupným metodám monitorování v anesteziologii a intenzivní medicíně, předsedali doc. MUDr. I. Chytra, CSc., a MUDr. R. Pradl, Ph.D. Zazněla zde čtyři sdělení: Beneš J., Šimanová A. a další: Méně invazivní metody monitorování krevního oběhu. Ve sdělení byl vysvětlen klinický význam monitorace krevního tlaku a zmíněny možnosti jeho neinvazivního monitorování zejména u nemocných s oběhovým selháním a role současných možností kontinuální neinvazivní monitorace TK, význam měřených parametrů a postavení mezi ostatními invazivnějšími způsoby monitorace hemodynamiky v plánované operativě a intenzivní péči. Štěpán M.: Hemodynamika a USG. Ve svém sdělení se autor soustředil především na využití ultrazvuku při diagnostice příčin oběhové nestability a optimalizaci intravaskulární náplně. Poukázal na rostoucí význam ultrazvuku v monitorování a léčbě hemodynamicky nestabilních nemocných v intenzivní péči. Kletečka J.: Indikace a současné možnosti neuro-monitorování v AIM. První část sdělení byla věnována monitoraci hloubky anestezie, aktuálním možnostem sledování, smyslu udržení optimální úrovně anestezie. V druhé části byly shrnuty dostupné modality pro sledování mozkových funkcí v intenzivní péči s důrazem na klinické vyšetření, monitoraci kognitivních funkcí, časnou diagnostiku deliria. V závěru popisujeme námi používané metody v rámci multimodální monitorace kraniocerebrálních poranění a prognózování u nemocných po srdeční zástavě. Zatloukal J.: Monitorování hemokoagulace. Sdělení shrnulo současné základní informace o hemostáze a jejím standardním vyšetření. Současně přineslo informace o novém pohledu na hemostázu dle tzv. cell based theory. Součástí prezentace byl především popis současného trendu ve vyšetřování hemokoagulace tzv. viskolastickými metodami, konkrétně přístrojem ROTEM a příklady jeho praktického využití. Viskoelastické metody umožňují
vyšetření hemokoagulace přímo u lůžka nemocného, výrazně zkracují čas nutný pro získání výsledků hemokoagulačního vyšetření a umožňují detailnější a v některých případech i přesnější náhled na stav hemokoagulačního systému. Využití těchto metod je dnes nedílně spojeno s využitím tzv. cílené terapie poruch hemostázy, která je založena především na včasném využití koncentrátů koagulačních faktorů místo paušálního podávání velkých objemů transfuzních přípravků. Druhá sekce Acta X v intenzivní péči zahrnovala šest přednášek a formou kazuistik z oblasti intenzivní medicíny se zabývala případy, kdy se jednalo o těžké stavy s velmi obtížným stanovením diagnóz, neboť jak klinické příznaky, tak laboratorní výsledky nebyly ve většině těchto prezentovaných sdělení jednoznačné. Sekci předsedala MUDr. A. Židková, Ph.D., a MUDr. I. Novák. Ve sdělení autorů Hluchý M., Židková A. a kol. z KARIM FN Plzeň „Neobvyklá příčina poruchy vědomí – jaké dg možnosti jsme nevyužili?“ se jednalo o mladého pacienta s poruchou vědomí, u kterého vyšla všechna laboratorní i radiodiagnostická vyšetření téměř s normálním nálezem, porucha vědomí se postupně upravila, pacient byl přeložen na Neurologickou kliniku FN Plzeň ve zlepšeném stavu, a pak byl propuštěn do domácího ošetřování a ambulantní péče, ale vlastní příčina poruchy vědomí zůstala nejasná. Ve sdělení autorů Havel D., Sedláček D. a kol. z Kliniky pneumologie a ftizeologie FN Plzeň „Tuberkulóza, která nebyla tuberkulózou“ byl popsán atypický průběh pneumonie, kdy bylo nakonec diagnostikováno, že se jedná o HIV pozitivního pacienta. Autoři Lavička P., Přibáň V. a kol. z neurochirurgického oddělení prezentovali sdělení „Patří subarachnoidální krvácení na kardiologii nebo akutní koronární syndrom na neurochirurgii?“ Poukázali na velmi obtížnou diagnostiku akutního koronárního syndromu u pacientů v mladších věkových skupinách, kdy příčinou náhlé zástavy oběhu může být subarachnoidální krvácení do mozku, a je nutné v rámci diferenciální diagnostiky u těchto stavů s touto možností počítat.
Stejně zajímavá a přínosná byla i sdělení ostatních autorů ve zmíněné sekci: Kletečka J. a kol. z KARIM „Nevysvětlitelná apoplexie plic u ortopedické operace“, Karvunidis T. a kol. „Cirkulační šok s těžkou laktátovou acidózou“ (kolektiv autorů M-JIP FN Plzeň) a Šašek L. a kol. „Protrahovaná porucha vědomí u šestnáctiměsíčního batolete“ (kolektiv autorů Dětské kliniky FN Plzeň). Třetí lékařská sekce, které předsedal doc. MUDr.
E. Kasal, CSc., a prof. MUDr. R. Rokyta, Ph.D., a kde zazněla sdělení autorů Kasal E., Hromádka M. a Rokyta R., se zabývala problémy souvisejícími s tzv. extrakorporální kardiopulmonální resuscitací. Jedná se o užití mimotělního oběhu u protrahované resuscitace, kdy se z různých důvodů nedaří obnovit srdeční akci a účinný oběh. Ze závěrečné diskuse vyplynuly výstupy pro praxi zaměřené na stanovení indikací pro tento vysoce specializovaný a drahý léčebný postup. Druhá část sekce, ve které prezentovali svá sdělení Sviták R., Bosman R. a Kasal E., byla věnována mechanické srdeční masáži pomocí speciálních přístrojů, zabývala se jejími výhodami, úskalími a komplikacemi. V sesterské sekci se prezentovali nelékařští pracovníci se 14 zajímavými sděleními. V dopolední části nás do problematiky monitorace respiračního systému v PNP uvedla Mgr. Krsová ( ZZS PK), s použitím resuscitačního přístroje LUCAS I zaujala Bc. Kraftová ( FN Plzeň). Specifiku hodnocení a zajištění kriticky nemocného dítěte osvětlila Bc. Simulíková (FN Plzeň). Problematikou používání mimotělního oběhu ve FN Plzeň zaujala Bc. Zlochová ( FN Plzeň). V odpoledních blocích se svými přednáškami prezentovala nejen zdravotnická pracoviště, ale i ZČU přednáškou Mgr. Pfefferové o roli mentora odborné praxe v intenzivní péči. Nový fixační materiál i.v. vstupů prezentovala Mgr. Cheníčková z firmy 3M. Problematikou monitorování pacienta na anesteziologickém pracovišti se ve svém sdělení zabývala sestra Konečná-Bachová ( FN Plzeň). Obtížná intubace při získané stenóze trachey byla předmětem sdělení sestry Bajerové ( FN Plzeň) a s používáním nezbytných přístrojů v anestezii - průtokových ohřívačů – nás seznámila Bc. Medeová ( FN Plzeň). Zajímavou kazuistiku, zabývající se devastujícím polytraumatem způsobeným kotoučovou pilou, přednesla Bc. Březinová (FN Plzeň). Zkušenosti s ošetřováním pacienta s psychiatrickou diagnózou na intenzivním pracovišti prezentovala Bc. Doubková ( FN Plzeň). Velmi zajímavá byla přednáška Bc. Weinerové ( FN Plzeň) o obtížné práci sestry a ošetřovatelské intervenci v Centru léčby bolesti. Možnosti ochrany predilekčních míst s cílem zabránit vzniku dekubitů prezentovala Bc. Konopásková ( FN Plzeň) a problematikou sekundární bakteriemie u pacienta s akutní lymfoblastickou leukémií se v dalším sdělení zabývala Bc. Šelmátová ( FN Plzeň). Zajímavou přednášku přednesla PhDr. Šestáková ( FN Plzeň). Zabývala se některými psychomotorickými zvláštnostmi u seniorů, se kterými se lze setkat při ošetřování v intenzivní péči. Již tradičně byla pro sesterskou sekci velkým přínosem přednáška doc. MUDr. Fessla (FN Plzeň) o oprávněných obavách nemocných z anestezie. Rozebíral v ní nejčastější obavy pacientů a zároveň nabízel citlivé přístupy k rozptýlení těchto obav. Vedle přednášek bylo možné seznámit se na doprovodné výstavě zdravotnické techniky a pomůcek s novinkami ve výbavě pro anestézii a intenzivní medicínu. 16. Minářův den byl
přínosnou vzdělávací akcí, která přinesla řadu zajímavých postřehů a doporučení pro klinickou praxi. Fotogalerie na str.: 46
Kdo to byl MUDr. Jiří Minář, CSc. (1917-1974) V posledních srpnových dnech letošního roku si připomínáme již čtyřicáté výročí jeho úmrtí. Primář Mudr. Jiří Minář, CSc., patří k zakladatelům československé anesteziologie. Narodil se 16. srpna l917 v Hranicích na Moravě. Jeho studia na pražské lékařské fakultě byla násilně přerušena 17. listopadu 1939, kdy nacisté vnikli do Hlávkových studentských kolejí, studenty pozatýkali a poslali do koncentračního tábora. Po osvobození v roce 1945 se vrátil na studia a po promoci nastoupil na chirurgickou kliniku v Plzni jako sekundární lékař, později jako odborný asistent. Pro své vynikající znalosti farmakologie a klinické fyziologie se záhy začal zajímat o nově vznikající obor - anesteziologii, který byl potřebný pro rozvoj speciálních chirurgických oborů. Jeho učitelem i přítelem se stal MUDr. Lev Spinadel. Ten mu předával své odborné zkušenosti získané z armádní praxe naší jednotky v Anglii. Stěžejním zájmem Dr. Mináře se stala svalová relaxancia. V krátké době uvedl po klinických zkouškách na československý trh novou látku Dekamethonium pod názvem Procuran. Pro své široké medicínské znalosti byl vyhledávaným konsiliářem řady lékařských rodin. Jeho znalosti, společenské chování i schopnost mezioborové spolupráce vedly k uznání oboru ve fakultní nemocnici v Plzni. Již 1. ledna 1958 byl jmenován primářem samostatného anesteziologického oddělení. Nezískal však žádný administrativní a provozní prostor, a proto veškerá činnost byla v prostředí jeho rodiny - jeho bytě. Tam se konala mnohá setkání nadšených lékařů oboru z celého kraje. Tam se tvořily publikace, navrhovaly odborné postupy a připravovaly koncepční otázky oboru. Jeho manželka paní Míla byla vždy výtečnou hostitelkou, pozorně vytvářela podmínky pro klidné a tvořivé jednání. Dcera Hana, nyní lékařka ARO FN Bory nám nakupovala kávu v obchodě se starým názvem „Meinl“, která byla mletá v „červeném mlýnku“ a byla velejemná. Paní Míla pak i trpěla celonoční práci a odchod ráno přímo do práce po náležité snídani. Měla pro nás slovo útěchy tehdy, když se nám nedařilo prosazovat obor, jak jsme si přáli. Všemi respektovaná a milovaná paní Míla zemřela v květnových dnech 2014 ve věku 88 let. Rozloučili jsme se s ní v rodinném kruhu. Zkušenosti a znalosti prim. Mináře přispěly k úspěšnému rozvoji hrudní chirurgie, neurochirurgie i kardiochirurgie na I. chirurgické klinice v Plzni. Jeho pohled směřoval nejen k úspěš-
15
16
nému vedení anestézie, ale také k úspěšnému pooperačnímu stonání. Přispěl k zavedení infuzní léčby u náhlých příhod břišních, což tehdy bylo přelomové. V sedmdesátých létech pak úspěšně zavedl a prosadil úplnou žilní výživu v plném rozsahu. V roce 1958 vypracoval na chirurgické klinice doc. Domanského základy anesteziologické problematiky pro kardiochirurgii včetně mimotělního oběhu. Jeho osobní přístup získával další adepty oboru a řada mediků po ukončení studia se pak stala přednosty ARO v okolních okresních nemocnicích Západočeského kraje. Na oddělení se trvale školili lékaři z celé republiky, a tak lze bez nadsázky hovořit o plzeňské anesteziologické škole. V roce 1963 získal pro oddělení od plzeňské lékařské fakulty školské místo odborného asistenta, a tak byla v Plzni započata i pregraduální výuka. Na chirurgické klinice prof. Podzimka získal od roku 1969 možnost pracovat na nové JIP a tam vznikly základy budoucího lůžkového ARO, protože se tam léčili i interní nemocní dětského i dospělého věku, včetně intoxikací, astmatických stavů i dechové nedostatečnosti. Na tomto oddělení pracovala technika určená pro budoucí lůžkové ARO v novém dokončovaném pavilonu 22. Bylo to i místo, kde se připravovali první dárci orgánů v rámci budoucího transplantačního programu. Prim. Minář byl také u první plzeňské transplantace ledviny. Pro své vynikající pedagogické schopnosti byl velice oblíbeným a velmi zvaným přednášejícím v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. Velmi oblíbené a trvale předávané přednášky mezi školenci vycházely z tematiky svalových relaxancií a patofyziologie vegetativního systému. Jeho kapitoly v celostátní učebnici anesteziologie jsou velmi názorné, čtivé a srozumitelné. Stejně velkou pozornost věnoval i postgraduální výchově sester. Sestru považoval za součást týmu, protože povinnosti i práce sestry a odpovědnost v anesteziologii i intenzivní péči se vzájemně překrývají s prací lékaře. V srpnu 1973 bylo otevřeno sedmilůžkové resuscitační oddělení. Bohužel jej opakovaně postihly obtíže s anginou pectoris a infarkty myokardu. Ty vedly nakonec v srpnu 1974 k náhlému úmrtí. Primář Minář byl velmi skromný, velice vzdělaný lékař, který sršel laskavým humorem a dovedl svým vypravěčským šarmem získávat své okolí. Byl žádaným konsiliářem a dovedl anesteziologickými postupy ovlivňovat léčení i na standardních odděleních Fakultní nemocnice a budovat tak odbornou autoritu našeho oboru. Byl velmi považován v celé anesteziologické společnosti pro své výjimečné společenské vystupování, odbornost, skromnost i mimořádnou schopnost řešit občasná nedorozumění taktně, a kde to nešlo jinak, pak „jeho odborDoc. MUDr. V. Fessl, CSc. nou disputací“ a vtipem sršivým, ale vždy vlídným. Václav Fessl (ARK FN Plzeň)
Přednáškový večer Dětské kliniky
mužů a 12 žen) očkovaných vakcínou IDflu bylo v předchozí sezóně 2012/2013 očkováno sezónní chřipkovou vakcínou 36 osob (80,0 %); jejich věk byl v průměru 66,9 let (38–85). Z 50 28. 5. 2014 očkovaných Vaxigripem (33 mužů a 17 žen) bylo v předchozí sezóně 2012/2013 očkováno Paní MUDr. Renata Pomahačová, Ph.D., v ob- sezónní chřipkovou vakcínou 40 osob (80,0 %); sáhlé a souhrnné přednášce „Sdružená auto- jejich věk byl v průměru 63,7 let (38–84). I v leimunitní onemocnění“ podrobně rozebrala tošní sezóně se potvrdilo, že registrované vakaktuální klasifikaci orgánově lokalizovaných cíny vesměs dosahují požadovaných hodnot a orgánově specifických autoimunních one- z hlediska imunogenity. Vzhledem k tomu, že mocnění a podrobně se zabývala nejnovější- se složení chřipkových vakcín každoročně obmi poznatky vnější a vnitřní etiopatogeneze. měňuje, je vhodné opakovat obdobné studie Vzhledem ke své odbornosti se věnovala ze- i v budoucnosti a s jejich výsledky seznamovat jména autoimunním endokrinopatiím a poly- příslušné odborníky co nejdříve. glandulárnímu syndromu. Dále zazněla následující sdělení: AišmanoPan kolega MUDr. Jan Schwarz demonstroval vá A. (spoluautoři Pazdiora P., Velkoborská M., na kvalitně zpracovaném kazuistickém sděle- Šrámková M.): Základní epidemiologické ní „Intestinální postižení při vaskulitidě a/ charakteristiky u hlášených onemocnění nebo při idiopatickém střevním zánětu?“ TBC v Plzeňském kraji v období 2002–2013; variabilitu klinických nálezů a diagnostická Bergerová T.: Strategie mikrobiologa při průúskalí idiopatického střevního zánětu asocio- kazu legionelóz; Hrabák J.: Antibiotická rezivaného s vaskulitidou. V přednášce se potom stence, problém nejen humánní medicíny. podrobně zabýval aktuální nomenklaturou Na závěr předsedající prof. Pizinger kladně a podrobně se věnoval posledním poznatkům zhodnotil výběr témat a kvalitu zpracování o etiopatogenezi vaskulitid. všech přednesených prací a poděkoval všem Ve sdělení „Hyperkapnické respirační se- přednášejícím i diskutujícím. lhání u dětí“ se prof. MUDr. Jiří Kobr, Ph.D., (H. Jelínková a –r-) podrobně zabýval etiopatogenezou, klinickými projevy a aktuálními možnostmi léčby této specifické formy dechové tísně u dětí. Pan MUDr. Jiří Fremuth, Ph.D., v přednášce „Sonografická monitorace srdečního výdeje u kriticky nemocných dětí“ seznámil posluchače s moderní, neinvazivní možností rozšířené monitorace krevního oběhu a uvedl 11. 6. 2014 kvalitně zpracované předběžné výsledky dlouhodobé klinické studie, probíhající na Dětské Dne 11. června 2014 se konal v posluchárně klinice LF UK v Plzni. Šafránkova pavilonu přednáškový večer GynePředsedající, pan doc. MUDr. Dalibor Sedkologicko-porodnické kliniky Lékařské fakulty láček, CSc., na závěr večera hodnotil kladně Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Plzni, kvalitu všech sdělení a zejména bohatou odkterému předsedal doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc.. bornou diskuzi auditoria s přednášejícími. V průběhu večera bylo prezentováno celkem Jiří Kobr pět odborných sdělení. Večer zahájil MUDr. Jiří Presl, Ph.D., který nás seznámil s velmi zajímavou pilotní studií na téma „Peroperační zpracování sentinelových uzlin u pacientek s gynekologickou malignitou metodou OSNA“. Vyšetřování sentinelových uzlin se v onkogynekologii věnuje stále více pozornosti, a tato metoda by mohla přinést velmi rychlé a přesné zhodnocení pozitivity či negativity. 4. 6. 2014 Druhou přednášku uvedl MUDr. Pavel Vlasák na téma „Racionální předoperační diagnosVe středu 4. června 2014 se uskutečnil Přednáš- tika ovariálních nádorů.“. Tato přednáška se kový večer Ústavu mikrobiologie a Ústavu epi- týkala především ultrazvukového vyšetření, demiologie, kterému předsedal prof. MUDr. K. které je dominantní metodou diagnostiky náPizinger, CSc. Zazněla čtyři sdělení. dorů vaječníků. MUDr. Vlasák shrnul poznatky, V prvním příspěvku H. Jelínková (spoluautoři které mohou pomoci k rozlišení biologického P. Pazdiora, M. Švecová, J. Eiselt a L., Maláno- chování nádorů vaječníku, což je velmi důležité vá) referovala o Zkušenostech s očkováním pro další terapeutickou rozvahu. proti chřipce v sezóně 2013/2014. Předvak- Ve třetí přednášce MUDr. Elišky Hrdonkové cinační a postvakcinační vyšetření protilátek na téma „Poranění zevního genitálu u díproti kmenům obsaženým ve vakcínách pro vek“ jsme se dozvěděli, jaká nejčastější porasezónu 2013/2014 bylo zajištěno u 95 pacientů nění zevního genitálu byla ošetřena na našem dialyzačních středisek. Používány byly registro- pracovišti. Zajímavé bylo statistické zpracování, vané vakcíny IDflu (Sanofi Pasteur) a Vaxigrip jakým mechanismem se poranění nejčastěji (Sanofi Pasteur). Průměrný věk celého soubo- stávají. ru 95 osob byl 65,2 let (38–85). Ze 45 lidí (33 Ve čtvrté přednášce MUDr. Aleny Bartákové
Přednáškový večer Gynekologickoporodnické kliniky
Přednáškový večer Ústavu mikrobiologie a Ústavu epidemiologie
na téma „Liposarkom dělohy – kazuistika“ nám byl představen vzácný gynekologický nález. U raritních onemocnění není přesně dán management léčby. V tomto případě na chirurgickou léčbu navazovala hypertermická intraperitoneální chemoterapie. Pátou a závěrečnou přednášku přednesla MUDr. Jana Landsmanová (spoluautor MUDr. Vladimír Korečko) na téma „Embolie plodovou vodou“. Tato porodnická komplikace je vzácná, ale svými velmi nepříznivými důsledky se řadí mezi nejobávanější. MUDr. Landsmanová posluchače zaujala kazuistikou, ve které díky rychlému zásahu lékařů a mezioborové spolupráci nedošlo k úmrtí matky. Důležitá je především zástava krvácení a léčba poruchy koagulace. Ke všem předneseným příspěvkům s velmi dobrou odbornou úrovní následovala na závěr přednáškového večera bohatá diskuze. Všechna prezentovaná sdělení byla kladně přijata. MUDr. Alena Bartáková
Přednáškový večer Léčebny Janov 18. 6. 2014 Ve středu 18. června se v Šafránkově pavilonu skutečnil přednáškový večer Léčebny Janov. Na programu slavnostního večera, uspořádaného při příležitosti 70. narozenin prim. MUDr. Stanislava Kosa, CSc., bylo pět odborných sdělení. Večer uvedl předseda Spolku lékařů v Plzni doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc., který současně večeru předsedal. Dále následovaly přednášky: Kusenda L.: Odborný léčebný ústav Janov – jen následná péče? Vérostová J., Kotršálová I.: Sociální lůžka na Janově od r. 2007 do současnosti. Bartůňková V.: Spolupráce kardiologa a pneumologa u nemocných s plicními chorobami. Šupina V.: Úloha konziliárního lékaře – psychiatra v léčebně TRN. Švehlová M., Vrágová E.: Vliv dechové rehabilitace na kvalitu života. Redakce Facultas nostra neobdržela od autorů žádné bližší informace. (r)
Přednáškový večer Rokycanské nemocnice 25. 6. 2014 Ve středu 25. června se ve velké posluchárně Šafránkova pavilonu uskutečnil přednáškový večer Rokycanské nemocnice. Předsedal mu prim. MUDr. Stanislav Kos, CSc. Na programu bylo sedm sdělení, jejich přehled uvádíme. Paduchová J. (Dětské oddělení): Pneumokoková meningitida u dítěte očkovaného Prevenarem 13 (kazuistika). Autorka prezentovala kazuistiku pacienta s pneumokokovou meningitidou očkovaného Prevenarem 13,
shrnula průběhy hospitalizací na jednotlivých pracovištích, identifikaci sérotypu. Dále se zabývala přehledem pneumokokových vakcín registrovaných v ČR a surveillance IPO sérotypy zařazenými a nezařazenými v pneumokokových vakcínách. V závěru poukázala na otázku přínosu očkování na výskyt IPO. Nekl R. (Dětské oddělení): Neobvyklé příčiny bolestí břicha (kasuistika). Bolesti břicha patří k nejčastějším obtížím dětského věku, se kterými pacienti přicházejí, ať už ambulantně nebo k hospitalizaci. Jedná se o heterogenní skupinu symptomů, které jsou buď organicky podmíněné nebo, ve většině případů, funkční. Vyšetřovací postup by měl být věcný a indikovaný, v první řadě bychom měli vyloučit nebo vyslovit podezření na rozvíjející se náhlou příhodu břišní. Funkční recidivující bolesti jsou pak diagnózou „per exclusionem“ po vyloučení organické poruchy. Sdělení bylo doplněno několika kazuistikami zajímavých příčin bolestí břicha. Syslová M., Hruška P., Bárta R., Perk J. (ARO): Aspirace při úvodu do celkové anestezie u náhlé příhody břišní (kazuistika) Hruška P., Bárta R., Syslová M., Perk J. (ARO): Nebezpečná technická závada anesteziologického okruhu Palánová K., Plecitý J., Thöndel A. (Chirurgické oddělení): Kolorektální karcinom jako příčina náhlé příhody břišní Padrtová M.(Transfúzní oddělení): Co se skrývá v našich dárcích krve Pospíšil V., Teslík L. (Interní oddělení): Srovnání manuální a automatické dezinfekce flexibilních endoskopů - naše dosavadní zkušenosti Bližší informace o přednáškovém večeru redakce neobdržela. (J. Paruchová a –r-)
Prof. Uwe Spetzger přednášel v Plzni Dne 4. června 2014 proběhla na pozvání neurochirurgického oddělení LF UK v Praze a FN v Plzni vyzvaná přednáška profesora Uwe Spetzgera na téma Practical education and training for young neurosurgeons. PředUwe Spetzger, M.D. náška se uskutečnila v aule chirurgických oborů v areálu Fakultní nemocnice na Lochotíně. Profesor Spetzger absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Heidelberg v roce 1988. Dalších 10 let prožil na Neurochirurgické klinice Technické Univerzity v Cáchách, nejprve jako rezident pod vedením prof. Gilsbacha a poté jako konzultant. V tomto období spolupracoval s významným německým neurochirurgem prof. Bertallanfym. Po krátké epizodě na Univerzitě ve Freiburgu zakotvil prof. Spetzger ve svém rodném Karlsruhe jako přednosta Neurochirurgické kliniky. Předmětem jeho odborného zájmu je cévní neurochirurgie, chirurgie baze lební a spondy-
lochirurgie. Zároveň se věnuje vědecké práci v laboratoři antropomatiky - humanoidních a inteligentních systémů v Karlsruhe Institute of Technology. S Uwe Spetzgerem mě pojí mnohaleté přátelství, které začalo na čtyřletém vzdělávacím cyklu, pořádaném Evropskou asociací neurochirurgických společností. Byl poté pravidelným lektorem na našich mikrovaskulárních workshopech. Tyto akce slouží k edukaci mladých neurochirurgů v mikrochirurgické technice. Absolvovalo je již 140 účastníků z 11 zemí světa. V letošním roce proběhne 8. ročník a prof. Spetzger bude opět přítomen. Na téma edukace a výcvik v neurochirurgii proběhla i přednáška v Plzni. Zajímavý byl přesah do aplikace nových technologií při vzdělávání. Doc. MUDr. Vladimír Přibáň, Ph.D., primář NCHO
Z jednání Akademického senátu LF UK v Plzni 18. 6. 2014 VR projednala návrh organizačních změn v oblasti informačních technologií. Prof. MUDr. Kreuzberg, CSc., v úvodu seznámil přítomné s navrženým sloučením dosavadního Střediska informačních technologií (SIT), Oddělení výuky a aplikací výpočetní techniky (OVAVT) a Audiovizuálního centra (AVC) pod jedno vedení. Toto sloučení zhodnotil jako přínosné v souvislosti s nárůstem práce (síť v nových budovách LF) i v souvislosti s objemem prostředků pro další chod oddělení OVAVT po skončení projektů. Zároveň představil Ing. Pavezu, který nastoupil do funkce vedoucího Střediska informačních technologií. Ing. Paveza ve stávajícím organizačním schématu poukázal na: - roztříštěnost IT služeb (není jednoznačný partner pro IT podporu uživatelů) - nejisté financování prostředky z projektů (dosud část nákladů OVAVT kryta financemi z OPVK projektů) - neefektivní využívání zdrojů (není sjednocen nákup IT technologií, vybavení pořizováno bez společné koncepce, chybí zástupnost pracovníků, není dlouhodobý plán rozvoje IT, který by pokryl potřeby celé fakulty) Navržená organizační změna by měla přinést: • stabilní, zástupný a zkušený tým IT pracovníků (zajištění a podpora výuky, odborná školení pro zaměstnance, IT provoz, fungování učeben, audiovizuální techniky, podpora uživatelů, odborný rozvoj pracovníků) • podporu oblastí IT nad rámec běžného provozu v souladu se strategií LF (rozvoj elektronické výuky, elektronické testování, MEFANET, účast v IT projektech ve spolupráci s dalšími akademickými pracovišti fakulty) • plánování ekonomiky a technického rozvoje (plán užitých IT technologií a nákladů na jejich pořízení a provoz s minimem neočekávaných výdajů) • stabilizaci IT služeb v souladu se strategií LF Důvodem návrhu organizačních změn je pře-
17
18
devším zlepšení současného stavu, který není zcela vyhovující jak z hlediska uživatelů, tak ani z hlediska řízení fakulty. Sloučení je prvním krokem, po kterém by následovala detailní analýza v rámci nového širšího pracovního týmu. AS LFP schválil po diskusi návrh organizačních změn v oblasti informačních technologií, tj. sloučení SIT, OVAVT a AVC. Přehled rozdělení prostředků z Fondu rozvoje investičního materiálu (FRIM) předložila členům AS Ing. Klečková, tajemnice LFP. Na jednání AS 29. 4. 2014 byl schválen rozpočet na rok 2014, bylo tedy možno žádat o prostředky pro investiční vydání ve výši 8 mil. Kč. V polovině května byla vyhlášena vnitrosoutěž, sešlo se celkem 42 požadavků v celkovém objemu necelých 19 mil. Kč. Požadavky posoudila Ekonomická komise AS a Kolegium děkana. Obě komise sestavily pořadí, výsledky jsou předloženy děkanovi LF k finálnímu posouzení. Doc. MUDr. Skalický, Ph.D., předseda Ekonomické komise AS, uvedl, že všechny požadavky vč. servisních pracovišť byly shledány jako oprávněné. Všichni členové Ekonomické komise volili nezávisle, každý člen hodnotil jiné než své domácí pracoviště. Bylo vytvořeno pořadí požadavků v objemu 7 391 tis. Kč. Další požadavek v pořadí by již vysoce překročil přidělenou částku, proto byly přijaty následující tři požadavky, kterými byla naplněna celková částka 8 mil. Kč. Ing. Klečková, tajemnice LFP, informovala, že žadatelé budou po závěrečném schválení děkanem LF o výsledku vyrozuměni, v kladném případě budou spolupracovat s Ekonomickým oddělením na zahájení zpracování databázové žádosti FRIM a s Mgr. Šoukalem na specifikaci plnění pro zadávací řízení, zpracovaný fakultní záměr bude v červenci zaslán k rukám kvestorky UK. AS LFP přijal doporučení Ekonomické komise k rozdělení prostředků z Fondu rozvoje investičního materiálu. Děkan LF prof. B. Kreuzberg, CSc., předložil Akademickému senátu LF k posouzení Výroční zprávu o činnosti LF UK Plzeň za rok 2013. S podrobnostmi Výroční zprávy seznámila členy AS Ing. Klečková. Podle Zákona o vysokých školách je povinností vysoké školy sestavit zprávu o činnosti a předložit ji Akademickému senátu. Zpráva podává celkový přehled o naplnění dlouhodobého záměru a působení fakulty v předchozím roce a je výsledkem týmové práce napříč obory fakulty včetně administrativních. Pokyny MŠMT povinně vymezují 16 kapitol, fakultní zpracování vychází z této povinné osnovy a upravuje dle fakultních skutečností. Pokud jsou uváděny číselné údaje, vztahují se k 31.12.2013. AS LFP schválil Výroční zprávu o činnosti LF Plzeň za rok 2013. O problému Výkonu správy svěřených nemovitostí referovala Ing. Klečková. V souvislosti s provedenou kontrolou nemovitého majetku UK v Praze bylo zjištěno, že LF UK v Plzni užívá nemovitosti, které jí dosud nebyly Opatřením rektora svěřeny do správy. Tajemnice LF byla dopisem z 30. 4. 2014 požádána pověřeným kvestorem UK, aby podle čl 7, odst. 2 Pravidel pro správu majetku UK v Praze předložila Akademickému senátu k projednání svěření výkonu správy majetku určených nemovitostí, které
byly uvedeny v příloze dopisu. Jedná se o pozemky děkanátu i zeleň kolem lochotínských pavilonů LF a je proto nutné uvést do souladu skutečnost s dokumenty dle platných předpisů. Členové AS byli seznámeni se seznamem dotčených nemovitostí, které odpovídají katastrálním mapám. AS LFP jednohlasně přijal do správy svěřené nemovitosti. S podmínkami přijetí ke studiu na LF na rok 2015/16 seznámili AS Mgr. Buriánková a prof. MUDr. Skálová, CSc. Mgr. Buriánková informovala AS o přijímacím řízení na rok 2015/16. Fakulta nabízí studium v magisterských studijních programech všeobecné lékařství (předpokládaný počet přijímaných 200) a zubní lékařství (předpokládaný počet přijímaných 50). V podmínkách přijímacího řízení nedošlo ke změně, kromě úpravy výše administrativního poplatku. Ten stanovovaly jednotlivé fakulty a byl 400,- a později 500,- Kč, v příštím akademickém roce bude 510,- Kč. Důvodem je zcentrování poplatku pro všechny fakulty. AS LFP po diskusi jednohlasně schválil podmínky přijímacího řízení na LF UK v Plzni pro akademický rok 2015/16. MUDr. Rajdl, Ph.D., referoval o studentské anketě hodnotící kvalitu výuky. Ankety se účastnilo 1022 hodnotících studentů, data zpracovávala 18členná komise (9 pedagogů a 9 studentů). Informace od studentů byly získávány pomocí zaškrtávacích otázek ve třech částech: část předmětová, část učitel a volné komentáře. Část předmětová a část učitel byly číselně hodnoceny a byly z nich následně vytvořeny žebříčky, volné komentáře představovaly studentské podněty a konkrétní návrhy na zlepšení. Žebříčky pracovišť a žebříčky učitelů jsou uveřejněny na stránkách Lékařské fakulty. Bohatou diskusi uzavřel prof. MUDr. Kreuzberg, CSc., poděkoval členům komise a vyjádřil přesvědčení, že anketa může přinést podněty pro oživení výuky. S návrhem na rozdělení studentů na stáže v rámci 6. ročníku všeobecného směru seznámil AS Ing. Polívka. Návrh rozdělení studentů 6. ročníku mezi Plzeň, Ústí a České Budějovice byl dosud nastaven podle trvalého bydliště na začátku studia a studenti jej nemohli ovlivnit. Zástupci studentů – senátoři vypracovali systém podle motivačních kritérií. Dokument je uveřejněn na stránkách LF. Studenti odevzdají žádost, ve které uvedou zařízení, ve kterém by chtěli praxi vykonávat. Nemusí jít jen o tři zmíněné smluvní nemocnice, student si může zvolit po předchozím projednání nemocnici např. podle místa bydliště. Studijní oddělení předá seznam nemocnic garantům státnicových oborů. Studijní oddělení vytvoří bodové hodnocení studentů, ke kterému se bude přihlížet při rozhodování o jejich zařazení. Po diskusi vzal AS LFP na vědomí návrh rozdělení studentů 6. ročníku na stáže. Informace ze zasedání AS UK Akademickému senátu LFP předložil MUDr. Beneš, Ph.D. Na zasedání bylo projednáváno 18 bodů, schvalovalo se mnoho vnitřních předpisů univerzitních i fakultních, byla představena nová kandidátka na kvestorku Ing. Oliveriusovou, byla volena Vědecká rada Centra pro otázky životního prostředí, proběhla právní jednání
(schváleny 2 požadavky z naší fakulty), byly předloženy výroční zprávy a předneseny informace z pracovních komisí. (r – podle zápisu z jednání J. Novákové)
Ze zasedání Vědecké rady LF UK v Plzni 12. 6. 2014 Po schválení zápisu ze zasedání VR 17. 4. 2014, schválení programu zasedání VR 12. 6. 2014 prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., zahájil dle VŠ zákona č. 111/1998 Sb. § 72 habilitační řízení MUDr. Vladimíra Přibáně, Ph.D., primáře Neurochirurgického oddělení LF UK v Plzni a FN Plzeň v oboru Chirurgie. Habilitační řízení a habilitační přednáška proběhly na VR LF UK v Plzni dne 13. února 2014 a dne 17. dubna 2014 VR LF UK v Plzni schválila nové složení habilitační komise: předseda: prof. MUDr. Martin Smrčka, Ph.D., Neurochirurgická klinika FN Brno - Bohunice. Členové: prof. MUDr. Juraj Šteňo, CSc., Neurochirurgická klinika, Dérerova nemocnice, Bratislava, Slovensko, doc. MUDr. Jiří Náhlovský, CSc., Neurochirurgická klinika, FN Hradec Králové, prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc., II. Chirurgická klinika, FN Olomouc, doc. MUDr. Miroslav Gajdoš, CSc., Neurochirurgická klinika UPŠJ a UN LP, Košice. VR LF UK v Plzni doporučila ve smyslu § 72 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů, v platném znění, děkanovi fakulty postoupit návrh na jmenování MUDr. Vladimíra Přibáně, Ph.D., docentem pro obor Chirurgie. Prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., předložil ke schválení návrh na složení komise pro habilitační řízení MUDr. Jiřího Moláčka, Ph.D., odborného asistenta Chirurgické kliniky LF UK v Plzni a FN Plzeň: Předseda: prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc., Chirurgická klinika LF UK v Plzni a FN Plzeň. Členové: prof. MUDr. Miloš Adamec, CSc., FN Královské Vinohrady, prof. MUDr. Petr Bachleda, CSc., II. Chirurgická klinika, FN Olomouc, doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D., I. Chirurgická klinika FN u sv. Anny, Brno, doc. MUDr. Petr Němec, CSc., Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie, FN Brno. VR LF UK v Plzni jednomyslně schválila komisi pro habilitační řízení MUDr. Jiřího Moláčka, Ph.D., v navrženém složení. VR LF UK v Plzni byl předložen ke schválení návrh na nového člena komise doktorského studijního programu Neurologie a psychiatrie pro státní zkoušky a obhajobu disertačních prací, a to MUDr. Jiřího Polívku, CSc., přednostu Neurologické kliniky LF UK v Plzni a FN Plzeň. VR LF UK v Plzni jednomyslně schvaluje návrh nového člena komise doktorského studijního programu Neurologie a psychiatrie pro státní zkoušky a obhajobu disertačních prací, MUDr. Jiřího Polívku, CSc. VR LF UK v Plzni byl předložen ke schválení návrh na vyřazení doc. MUDr. Jiřího Klečky, CSc., z komise pro státní zkoušky a obhajobu disertačních prací a návrh na nového člena komise doktorského studijního programu Chirurgie pro státní zkoušky a obhajobu disertačních
prací, doc. MUDr. Jarmila Šafráneka, Ph.D., docenta Chirurgické kliniky LF UK v Plzni a FN Plzeň. VR LF UK v Plzni jednomyslně schválila oba návrhy. VR vzala na vědomí informace z vedení fakulty, týkající se průběhu realizace projektů OP VaVpI. Kolaudace Univerzitního medicínského centra a Biomedicínského centra LF UK v Plzni proběhne dne 20. června 2014. Rovněž vzala na vědomí informaci o konání Zahradní slavnosti LF UK v Plzni dne 20. června 2014. (r – dle zápisu z jednání VR LF UIK v Plzni)
I. Interní klinika blahopřeje
k životnímu jubileu prof. MUDr. Karla Opatrného, DrSc. V dubnu roku 2014 se dožil 90 let prof. MUDr. Karel Opatrný, Dr.Sc. Je třeba si připomenout tuto významnou osobnost nejen plzeňské, ale i celé české resp. československé medicíny. Narodil se 10. 4. 1924 v Mýtě. Klasické středoškolské vzdělání absolvoval v Praze na arcibiskupském gymnáziu, lékařskou fakultu vystudoval v Praze na Univerzitě Karlově. Hned po promoci nastoupil na interní kliniku v Plzni, kterou tehdy vedl prof. Bobek. Nejprve pracoval jako sekundární lékař, po několika létech se stal asistentem. Byl internistou širokého rozsahu, ale řadu let se zabýval především gastroenterologií a zejména chorobami jater a žlučových cest. Byl jedním z prvních, kteří v Plzni a v tehdejším Západočeském kraji prováděli diagnostické laparoskopie. V šedesátých letech se též mj. zabýval syndromem metastazujícího karcinoidu, tehdy nově rozpoznaného syndromu, a měl nejvíce diagnostikovaných případů v Evropě. Záhy po příchodu nového přednosty I. interní kliniky, prof. Sovy, byl v r. 1969 pověřen vedením nefrologie. Té pak věnoval veškeré své úsilí. Je zásluhou prof. Opatrného, že se nefrologické pracoviště I. interní kliniky v Plzni stalo jedním z nejpřednějších v našem státě. Došlo k rozvoji klasické nefrologie, dialyzačních metod, ve spolupráci s chirurgy (prof. Podzimkem, as. Novákem a as. Valentou – pozdějším přednostou Chirurgické kliniky) k zahájení a rozvoji programu transplantace ledvin. Prof. Opatrný vždy zdůrazňoval týmovou práci a podporoval sesterskou odbornou činnost - v tehdejším Československu zorganizoval v období 1979 - 1989 sedm celostátních konferencí dialyzačních pracovníků. Je nutné říci, že – přestože dosáhl vynikajících odborných výsledků, publikoval řadu vědeckých prací, přednášel na významných konferencích – jako nestraníkovi mu dlouho nebylo
povoleno obhájit kandidátskou dizertaci a docenturu. Bylo to možné až v době přechodného politického uvolnění v létech 1968 – 1969, kdy se stal kandidátem věd (CSc.) a docentem pro obor Patologie a terapie vnitřních chorob. V období normalizace – ač měl hodně podkladů pro obhájení titulu Dr.Sc. – opět nemohl doktorskou práci předložit a obhájit. Až s opožděním 10 let se stal doktorem věd a po politických změnách v našem státě byl prezidentem Havlem jmenován profesorem. Byl zvolen předsedou akademického senátu lékařské fakulty a významným způsobem přispěl k demokratizaci naší fakulty. V létech 1990 až 1994 byl přednostou I. interní kliniky, inicioval nevídaný rozmach nejen nefrologie, ale i dalších interních podoborů. I poté, kdy v 70. létech opustil funkci přednosty kliniky, docházel na kliniku, působil v odborných komisích atd. Široká lékařská veřejnost si váží prof. Opatrného též jako vynikajícího pedagoga – stovky lékařů vděčně vzpomínají na jeho přednášky a vedení praktik u lůžka – která byla vždy pestrá, zajímavá, poučná. Řada jeho spolupracovníků vděčně vzpomíná na to, že s ním mohli spolupracovat a čerpat z jeho bohatých zkušeností.
Prof. Opatrný (druhý zleva) v týmu české házené Méně známá je skutečnost, že prof. Opatrný byl v mládí úspěšným sportovcem, a zájem o sport si uchoval trvale. Např. aktivně hrál českou házenou, která byla velice populární v 30. až 50. létech minulého století a v roce 1942 se stal se svým týmem - Slavojem Mýto – přeborníkem Čech a Moravy. V době gymnaziálních studií byl i výborným atletem, zvláště v běhu na 400 m. Pamětníci vzpomínají, že hrál velice pěkně stolní tenis – vyhrál některé menší turnaje, také fotbal (i později hrál za družstvo internistů proti družstvu chirurgů, hrál za tým lékařské fakulty proti družstvu studentů atd.), byl výborným nahrávačem při volejbalu, rád lyžoval. Typické pro něho bylo, že nejvýše si cenil smysl pro „fair play“. Proto byl jeho nejoblíbenějším fotbalistou Boby Charlton, hrající za Manchester United, který byl ve své době nejlepším fotbalistou na světě, nikdy nefauloval, nesimuloval. Rád sledoval na německé televizi zápasy v boxu o mistra světa, zejména zápasy Cassiuse Claye (Mohammada Aliho) a opět oceňoval jak sportovní výkony, tak především smysl pro čestný boj. Prof. Opatrný se velmi dobře zná se slavným žokejem Josefem Váňou, opakovaně ho navštívil, opakovaně mu fandil na Velké pardubické. Nesmíme pominout vztah jubilanta k umění. Protože prof. Opatrný byl vyhlášeným internis-
tou, vyšetřoval a léčil řadu významných osobností. Např. hudební skladatel prof. Zdeněk Lukáš složil skladbu „Opatbar“, kterou z vděčnosti věnoval těm, kteří ho léčili (Opatrnému a jeho spolupracovníkovi as. Barcalovi), také složil znělku Československé nefrologické společnosti, která zahajovala odborná zasedání nefrologů. Přítelem prof. Opatrného byl také vedoucí TOČRu (tanečního orchestru Českého rozhlasu) Josef Votruba, který ho pozval i s rodinou do studia na natáčení písniček Václava Neckáře. Podobně měl další přátele – např. prof. Vašatu – šéfa plzeňské opery, Jaromíra Horáka - známého zpěváka chodských lidových písní, Zdeňka Křečka – módního návrháře, dále známého dudáka a vedoucího souboru „Úsměv“ Zdeňka Bláhu (soubor hrával na pracovních setkáních nefrologických pracovníků v Žinkovech či zajišťoval kulturní vložky na nefrologických sjezdech). Malíř J. F. Pistorius vytvořil grafický list s vyobrazením zámku v Žinkovech, který dostali účastníci konferencí dialyzačních pracovníků. Prof. Opatrný se dobře znal i s dalšími vynikajícími malíři, např. prof. Lacigovou, Stanislavem Staňkem a dalšími. Připomeňme si profesora Opatrného také jako vynikajícího otce, který vychoval dva syny, kardiologa Jana a nefrologa Karla. Druhý ze jmenovaných se stal profesorem vnitřního lékařství, doktorem lékařských věd a nástupcem otce jako přednosty I. interní kliniky, kterou úspěšně vedl a rozvíjel až do roku 2006, kdy jeho neobyčejně plodný, profesně mezinárodně uznávaný a nefrologii zcela oddaný život však předčasně ukončila zákeřná nemoc. Kolektiv I. interní kliniky panu profesoru Opatrnému vyjadřuje upřímnou vděčnost a poděkování za jeho přínos nejen profesní, ale i lidský a morální a přeje mu jen to nejlepší. Q.B.F.F.F.Q.S. Doc. MUDr. Jiří Motáň, CSc. Prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D.
K devadesátinám prof. MUDr. Karla Opatrného, DrSc. Devadesát let je v životě jedince dlouhé období, samo o sobě poněkud mimořádné. Prof. MUDr. Karel Opatrný, DrSc., dokázal naplnit toto období tak významnou a úspěšnou činností, že je to jubileum ještě mimořádnější. Měl jsem příležitost s prof. Opatrným v posledních téměř 60 letech úzce spolupracovat, a považuji si za čest, že jsem mohl být i jeho přítelem. Když byl Karel Opatrný před více než 60 lety pověřen tehdejším přednostou interní kliniky prof. Sovou vedením nefrologie, byla to neobyčejně šťastná volba. Pod vedením nejdříve asistenta, později docenta Opatrného se původně okrajový obor stal významnou a profilující součástí plzeňské interní medicíny. Karel Opatrný v krátké době vybudoval hemodialyzační středisko, a s chirurgy, zejména s prof. Alešem Podzimkem a asistentem Václavem Novákem, připravil program transplantací ledvin. V r. 1972 byla provedena první transplantace ledviny
19
a Plzeň se tak zařadila mezi první tři transplantační centra v republice. Měl jsem to štěstí být členem transplantačního týmu od samého začátku a později, kdy jsem po odchodu dr. Nováka převzal vedení transplantačního centra, jsem s Karlem Opatrným spolupracoval velice úzce. Jeho nasazení bylo mimořádné. Osobně se účastnil všech prvních transplantací, které tehdy, vzhledem k omezené době studené ischemie štěpu, se prováděly urgentně, nejčastěji v nočních hodinách. Stejně intenzivně se věnoval i pooperační péči o transplantované nemocné. Transplantační program se brzy rozvinul a díky neúnavné aktivitě doc. Opatrného se stal standardní léčebnou metodou. Rozvoj nefrologie je však jen jeden aspekt mimořádného působení prof. Opatrného na naší fakultě. V období totality Karel Opatrný jako zásadní nestraník mohl sice pracovat, ale jeho akademické postupy byly zmrazeny. Až po listopadu 1989 se mohly plně rozvinout další oblasti jeho působení. Byl konečně jmenován profesorem a stal se přednostou kliniky, kterou dále rozvíjel, nejen v oblasti nefrologie. Velice významná však byla i jeho společenská aktivita, zaměřená na nápravu křivd minulého období, na rozvíjení akademických svobod. Od samého začátku byl aktivním členem Akademického senátu a po mém zvolení děkanem fakulty v r. 1990 mne vystřídal ve funkci předsedy AS. Bylo to období neobyčejně dělné a bezproblémové spolupráce mezi vedením fakulty a Akademickým senátem. Postoje prof. Opatrného byly vždy jasné, pevné a nekompromisní. Výrazně tak přispěl k rychlému obnovení demokratického systému a akademických svobod na naší fakultě. Profesor Opatrný je stále pro mne vzorem člověka absolutně čestného, spravedlivého, zásadového. Setkal se s mnoha nepřízněmi osudu. V období totality byl jeho akademický rozvoj záměrně potlačován, v dalším období byl jeho doposud tak harmonický rodinný život těžce zasažen předčasnými úmrtími, nejprve manželky a pak syna, prof. MUDr. Karla Opatrného, DrSc. Jr., který byl jeho následovníkem v rozvíjení nefrologie i ve vedení I. interní kliniky. Oporou mu zůstávají syn Jan a snacha prof. Sylvie Opatrná. Karel Opatrný vždy čelil všem překážkám statečně, přemáhal je usilovnou prací. Stejně tak statečně čelí i různým obtížím, které vysoký věk přináší. A tak můžeme prof. Opatrnému jen přát, aby těch obtíží bylo co nejméně a mohl se spokojeně ohlížet za svou dobře odvedenou prací a smysluplně naplněným životem. Jiří Valenta
K životnímu jubileu prof. MUDr. Zdenky Ulčové-Gallové, DrSc. V březnu oslavila významné životní jubileum prof. MUDr. Zdenka Ulčová-Gallová, DrSc. V předvečer „… svých významnějších narozenin“ pozvala do velkého přednáškového sálu Šafránkova pavilonu 11. března 2014 svoji
20
rodinu, přátele a spolupracovníky. Zorganizovala nádherný koncert akordeonistů manželů Pospíšilových. Vystoupení akordeonového dua, pana Josefa a paní Renaty bylo odměněno po každé skladbě uznalým mohutným potleskem posluchačů. Sálem se nesla muzika směsi nejznámějších valčíku Johanna Strausse, Pijácká tarantella, i lidová Ach synku, synku, a muzikanti hráli bez přestávky, crescendo střídalo piano. Nechyběla Škoda lásky, koncert pokračoval koncertním tangem La Cumparsita, které nenechalo posluchače klidnými, při valčíku Tulipány z Amstredamu se mnohým chtělo tančit. Nevšední poslech koncertu gradoval skladbami La Paloma a vynikajícně zvládnutým, náročným kvapíkem Vzpomínka na cirkuz Herz, který dotvořil představu o umění těchto dvou neobyčejných muzikantů. Potlesk byl tak mimořádně upřímný, že manželé Pospíšilovi přidávali další a další akordeonové evergreeny.
Prof. Ulčová-Gallová prožila své dětství v Hořovicích, absolovovala zde i základní a střední vzdělání, ale málokdo ví, že k akordeonu má intimní vztah. Chodila do hořovické hudební školy na pianovou harmoniku a velmi často vzpomínala i na to, jak vozívala svůj hudební nástroj na vozíku a strašně se styděla (viz autobiografické povídky Čekání na Kateřinu, Nedosáhneme na nebe). Paní profesorka vystudovala plzeňskou Lékařskou fakultu v roce 1979 a prakticky od studenstké vědecké odborné činnosti se věnovala aplikovanému výzkumu, který věnovala a věnuje lidské reprodukci. Byla a je zapojena do celé řady tuzemských i zahraničních výzkumných úkolů, které se snaží objasnit imunologickou příčinu snížené plodnosti. Hmatatelné výstupy nejen vědecké, ale i praktické byly odměněny medailemi, diplomy, uznáními, je velmi často zvána s vyžádanou přednáškou na mezinárodní konference. Ona sama skromně říká, že největší odměnou je pro ni vyřešený, štastný párO svém vědeckém zaměření v oblasti reprodukční imunologie paní profesorka uvedla: „V reprodukční imunologii jsem problematiku cílila na rozplozovací buňky tak, abychom mohli zjišťovat imunologický konflikt proti spermii, vajíčku, ale také časnému embryu. Obecně říkám proti plodu, ale toto tvrzení je opravdu značné zobecněné, zjednudušené- mám na mysli třeba určování embryocytotoxických cytokinů v různých biologických materiálech nebo širokou paletu antifosfolipidových protilátek, které samozřejmě mají vztah nejen k vajíčku, spermii a časnému embryu, ale také například k trombocytům, komplementu,
hormonům apod. Všechno souvisí se vším, imunologie reprodukce je vlastně dysbalance neuro-endokrino-imunitního systému.
Víme, která protilátková aktivita může vést k ještě další závažnější odchylce, k autoimunitnímu onemocnění, a v těchto případech spolupracujeme s klinickými imunology, revmatology a internisty. Pokud takové podezření máme, automaticky pacientku či jejího partnera vyšetřujeme dál i přes jiné odborníky. Najdeme-li velkou dysbalanci protilátkových aktivit, které u nás určujeme, následuej celý imunologický profil a předvším cílená léčba. Razím myšlenku, že pár by měl být před in vitro fertilizací (IVF) kompletně vyšetřen podle zavedených rutinních postupů gynekologie. Měl by mít prakticky všechna vyšetření včetně spermiogramu. Po jednom neúspěšném oplodnění ve zkumavce doporučuji vyšetření genetické a imunologické ve smyslu reprodukční imunologie. V případě, že pacientka potratí podruhé, by měla výše uvedená vyšetření také podstoupit…“ Prof. Ulčová-Gallová pracuje od listopadu 2012 ve společnosti Genetika v Plzni-Černicích, kde má Poradnu pro imunologii reprodukce i laboratoře pro reprodukční imunologii, kde pokračuje i v aplikovaném výzkumu. Jubilantka kromě svých pracovních a rodinných povinností stíhá ještě řadu koníčků. Ráda cestuje, lyžuje, tančí . Je i literárně činná. Spolu s režisérkou Alicí Nellis je spoluautorkou scénáře filmu „Mamas a papas“, jubilantka vydala knížky s autobiografickými prvky „Čekání na Kateřinu“ a „Nedosáhneme na nebe“, …a… připravuje další. Vážená paní profesorko, vedle obvyklého přání pevného zdraví, rodinné pohody a uspokojení z výsledků své práce můžeme s klidným svědomím připojit: jste dobrá, paní profesorko.(JN)
Prim. MUDr. Stanislav Kos, CSc. 70. narozeniny V polovině června t.r. oslavil těžko uvěřitelné životní jubileum sedmdesáti let dlouholetý předseda České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS), ředitel léčebny TRN Janov, MUDr. Stanislav Kos, CSc. Narodil se během II. světové války 15. června 1944 v Pardubicích - nedlouho po dni „D“, kdy
se vylodila spojenecká vojska v Normandii. V roce 1946 se rodina přestěhovala do Plzně, kde jeho otec prof. MUDr. Jaroslav Kos založil a po několik desetiletí vedl Ústav anatomie nově vzniklé plzeňské Lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V Plzni po základní škole docházel nejdříve na „jedenáctiletku”, kterou v průběhu studia změnili na „dvanáctiletku”, nakonec však maturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole (SVVŠ). Středoškolské studium začínal v Doubravce („Pikovka“), po třech letech však všechny maturanty převedli na Mikulášské náměstí. Celkem tedy středoškolské studium zabralo čtyři roky – šlo tehdy o tzv. EXPERIMENT, po němž již čtyřleté středoškolské studium zůstalo natrvalo. Po absolvování gymnázia v r. 1962 nastoupil studium všeobecného lékařství na Lékařské fakultě UK v Plzni. Vedle práce demonstrátora na anatomickém ústavu se podílel na organizaci zahraničních odborných praxí mediků, od r. 1965 byl členem vedení Československé asociace studentů medicíny a v letech 1968 – 1969 jejím prezidentem. V červnu 1968 byl v Karolinu spolu se svou studentskou láskou Libuší promován doktorem medicíny, studium absolvoval s vyznamenáním. Tři dny poté měli Standa s Libuší svatbu... Po promoci nastoupil jako pomocný asistent do anatomického ústavu svého otce, který v té době pobýval na dlouhodobé stáži v zahraničí, a tak „Kos vystřídal Kosa“… Poté, co se v r. 1971 profesor Kos na ústav vrátil, však oba společně usoudili, že by nebylo vhodné, aby syn pracoval na stejném pracovišti s otcem, a mladý doktor Kos se rozhodl pro dráhu klinické medicíny. Čekala jej ještě rok základní vojenská služba. Po jednoroční službě na ošetřovně vojenského letiště v Líních se musel rozhlédnout po volném místě v některém interním oboru. Shodou okolností bylo volné místo na plicním oddělení, později klinice Fakultní nemocnice v Plzni. S pneumologií, resp. pneumoftizeologií je od té doby svázán po celý svůj dosavadní profesní život. V době jeho počátků v oboru přicházela do klinického použití nová antituberkulotika etambutol a rifampicin - a s nimi spojené nové účinné režimy antituberkulotické léčby, které významným způsobem přispěly ke změně osudů tuberkulózních nemocných. Ftizeologie se záhy stala ústředním tématem jeho klinického zájmu i vědecké činnosti, ve které jej podporoval jeho přísný učitel profesor Cyril Šimeček. V r. 1973 složil atestaci z interního lékařství, v r. 1976 po složení specializační nástavbové atestace v oboru tuberkulóza a respirační nemoci přešel z místa sekundárního lékaře kliniky na místo primáře Léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí Janov a v roce 1980 byl jmenován jejím ředitelem. Po odchodu profesora Šimečka do důchodu se v r. 1985 vrátil na kliniku jako primář, později se stal zastupujícím přednostou kliniky a krajským odborníkem oboru
TRN. Od roku 1985 dodnes pracuje ve výboru ČPFS, od r. 1987 byl 10 let členem výboru pro léčbu v Mezinárodní unii proti TBC a respiračním nemocem (IUATLD) v Paříži. V dubnu r. 1989 obhájil kandidátskou dizertační práci na téma „Farmakokinetika rifampicinu“ a v květnu byl promován kandidátem lékařských věd. 22. listopadu 1989 přednesl docentskou habilitační přednášku, která byla vědeckou radou fakulty jednomyslně schválena – turbulentní události té doby a členství v KSČ způsobily, že se jmenování docentem již následně nedočkal… V roce 1991 se vrátil na léčebnu TRN Janov a opět se stal jejím ředitelem. Od té doby vyvíjí usilovnou snahu o udržení role léčeben v péči o chronické plicní nemocné, mj. jako člen rady Asociace nemocnic ČR.
Především však - od roku 1998 do r. 2010 – vykonával funkci předsedy ČPFS. V této mnohdy nevděčné funkci byl vystaven mnoha odborným a organizačním problémům týkajících se nejen vnitřního života ČPFS, ale především svébytnosti oboru v systému našeho zdravotnictví. Zájmy společnosti hájil uvážlivě, s přehledem a prozíravě. Většinou zastával konzervativní názory, které se mnohdy ukázaly být stabilizujícím faktorem při obtížných rozhodováních, změně postojů a novinkám se však nebránil, pokud je uznal za racionální a smysluplné. Při diskuzích využíval svůj velký všeobecný přehled, osobitý smysl pro humor a výjimečnou schopnost nekonfliktní a věcné komunikace. O tom, že se ve funkci předsedy ČPFS osvědčil a pro ostatní členy výboru byl i bez velkého titulu autoritou, vypovídá skutečnost, že zatímco průměrná „životnost“ ministra zdravotnictví je u nás 1 rok a 3 měsíce, Stanislav Kos svoji funkci zastával po dobu 12 let – tj. téměř desetkrát déle. Za předsedu ČPFS byl zvolen po tři funkční období. Zažil za tu dobu 12 ministrů zdravotnictví a jednal s nekonečnou řadou stále se měnících vedoucích pracovníků ministerstva a dalších institucí. Při jednáních v zájmu ČPFS uplatňoval své manažerské schopnosti, zkušenosti s vedením OLÚ v Janově a četné profesně-osobní kontakty. Jako národní delegát ČR v Evropské respirační společnosti (1997 – 2001) uplatňoval i své zahraniční kontakty a jazykové znalosti, založil tradici přeshraničních česko-německých pneumologických setkání. Obě dcery s vnoučaty žijí mimo Českou republiku – jako by tátovi chtěly zavdat trvalý důvod k jeho velkému koníčku, cestování. Starší Lenka vystudovala na UK v Praze filozofickou fakultu (němčinu a španělštinu), a pak fakultu sociálních věd - je tedy Mgr. et Mgr. Vdala se do Ženevy, má dvě dcery (10 a 8 let) a pracu-
je v administrativě kosmetické firmy. Mladší Hana vystudovala nově otevřenou Právnickou fakultu ZČU v Plzni - je Mgr. a má advokátské zkoušky. Vystudovala v Mnichově právnickou nástavbu a má titul LLM. Pracuje v právním oddělení firmy dodávající zdravotnické přístroje. S rodinou žije v Norimberku. Má dceru (8) a syna (6). S manželkou Libuší, která je neuroložkou a pracuje stále na malý úvazek na ambulanci v Doubravce, Standa nevynechá příležitosti za svými ratolestmi a jejich potomky vycestovat. Otec pocházel z Vysočiny - od Pelhřimova, kde se již 20 let příslušníci celé široké rodiny jednou ročně setkávají - tuto tradici jeho otec založil.. S vlastní organizací rodinné akce má právě Standa tradičně nejvíce práce. Další častější venkovskou „destinací“ manželů Kosových je chalupa u Hořovic, kterou manželka podědila po svých rodičích a prarodičích. I po ukončení funkce předsedy ČPFS z pozice II. místopředsedy a nyní člena výboru stále intenzivně sleduje dění v celé problematice oboru, své profesní aktivity zacílil na problematiku nemocí s bronchiální obstrukcí, zvláště CHOPN. Je zakládajícím členem a od r. 2008 předsedou Českého občanského sdružení proti CHOPN (ČOPN), pracoval ve správní radě České iniciativy pro astma (ČIPA). Při koncipování důležitých dokumentů je stále neoficiálním významným a pečlivým korektorem všech textů, které upravuje neúnavně do pozdních nočních hodin, pro nás (trochu) mladší kolegy se stává kronikářským Dalimilem oboru. Nelze také opomenout, že již čtvrté funkční období je jubilant členem výboru Spolku lékařů v Plzni. Vážený a milý Stando, děkuji Ti za vše, co jsi vykonal a vykonáváš pro náš obor, děkuji Ti za pomocnou ruku, kterou jsi mi podal při mých tápáních medicínou i životem. Přeji Ti, aby Tě Tvá úctyhodná energie neopustila ani v letech budoucích, přeji Ti pevné zdraví a radost sdílenou s celou Tvojí rodinou. A také ještě mnoho příjemných zážitků při oblíbených relaxačních aktivitách – v roli pravidelného návštěvníka plzeňského divadla či při poslechu vážné hudby či jazzu. A také stále dostatek chuti a elánu na oblíbenou turistiku a lyžování. Doc. MUDr. Milan Teřl, Ph.D. Pozn.: Na II. kongresu České pneumologické a ftizeologické společnosti (ČPFS) v září 2014 v Olomouci bylo prim. MUDr. Stanislavu Kosovi, CSc., jako prvnímu v ČR uděleno nově ustanovené nejvyšší ocenění ČPFS „Cena Karla Stýbla za významný přínos pro rozvoj České pneumologie“.
Vzpomínka na prof. MUDr. Jiřího Heřta, DrSc. Lounský rodák po ukončení gymnaziálních studií v Lounech nastoupil na Lékařskou fakultu UK v Praze a již od 2. ročníku studia začal pracovat
21
na Anatomickém ústavu u prof. Borovanského. Zůstal tam i po promoci v r. 1952, avšak již v lednu r. 1953 nastoupil jako asistent na Anatomický ústav v Plzni, který vedl prof. Kos. Tak, jako byl Dr. Heřt sám výborným studentem, tak i zde se projevil jako pedagogický talent a jeho vynikající přednášky, tehdy ještě mladého asistenta, studenti vysoce oceňovali. Rovněž se intenzivně věnoval studentům, kteří pracovali na ústavu jako demonstrátoři a pomocné vědecké síly, vedl je k vědecké práci a někteří studenti již samostatně publikovali. Z řady z nich vyrostli významní klinici a vědečtí pracovníci. Dr. Heřt sám jako rozený badatel rychle rozpoznal správný směr ve výzkumu kalcifikovaných tkání. Navázal spolupráci s ortopedickou klinikou, účastnil se ortopedických operací a koncipoval efektivně sestavené experimenty. Středem jeho zájmu byla tehdy různá aktivita růstových plotének a význam mechanických faktorů na regulaci růstu dlouhých kostí do délky. Jeho rozsáhlá publikační činnost – ať odborná či pedagogická (byl autorem nebo spoluautorem řady zdařilých učebních textů) mu dovolila brzy habilitovat. Profesoru Kosovi se stal v těch letech v ústavu významnou oporou.
Zleva: prof Bartoníček, prof. Heřt a doc. Fiala Jako zkušený anatom byl vyslán v r. 1965 na nově založenou Lékařskou fakultu v alžírském Oranu a také tam jako vedoucí budoval anatomický ústav. Po návratu z Oranu se s nashromážděnou energií pustil se spolupracovníky do řady úkolů, ve kterých řešili základní otázky kostní přestavby a vlivu mechanických faktorů na růst a modelaci kosti a za podpory prof. Kosa vytvořil široce pojatou osteologickou školu na světové úrovni. Dovedl propojit základní a aplikovaný výzkum ve spolupráci s ortopedickou klinikou. Neopomněl výchovu mladých spolupracovníků a vedl je cíleně k exaktní vědecké činnosti.
Zleva: prof. Kos, prof. Heřt a prof. Valenta při večeru k 80tým narozeninám prof. Heřta
22
Mimořádně plodná pedagogická i výzkumná práce byla však přerušena v době „normalizace společnosti“ pro zapojení doc. Heřta do aktivit v období tzv. „Pražského jara“ v roce 1968. Doc. Heřt musel Lékařskou fakultu v r. 1971
opustit a přeškolit se na závodního lékaře v Tesle Nýřany a posléze ve Válcovnách trub v Chomutově. Nezahořkl. Začal se věnovat morfologii hmyzu – stal se uznávaným lepidepterologem. a s elánem jemu vlastním vytvořil s dalšími lékaři v Chomutově pracovní skupinu, která sledovala výskyt ischemické choroby srdeční u pracovníků v rizikovém prostředí železáren. K osteologické problematice se vrátil po nucené 18leté pauze až v r. 1989. Byl přizván ke spolupráci na mateřském pracovišti a společně jsme se pustili do problematiky funkční adaptace kosti. Doc. Heřt byl pozván na řadu přednáškových pobytů a stáží do renomovaných osteologických center v Davosu, Curychu a Heidelbergu. V r. 1993 obhájil doktorskou disertační práci (Funkční adaptace kosti) a v témže roce proběhlo jeho jmenovací řízení profesorem anatomie. Světově uznávaný osteolog se však do povědomí široké odborné i laické veřejnosti dostal především díky svému nekompromisnímu postoji k alternativní medicíně. Pustil se – jak s oblibou říkal – „do zápasu se šarlatány“. Po důsledné přípravné fázi napsal se spolupracovníky řadu článků do odborných i populárních časopisů a jako hlavní autor vydal řadu knih o metodách alternativní medicíny (Alternativní medicína, její možnosti a rizika, Homeopatie, clusterová medicína, antroposofická medicína, Akupunktura, mýty a realita a Slovník esoteriky a pavěd). Byl editorem sborníků „Věda kontra iracionalita“, vedl Komisi pro zkoumání alternativní medicíny při Ministerstvu zdravotnictví i při Vědecké radě České lékařské komory. Byl zván k řadě veřejných diskusí, kde se střetával s obhájci alternativní medicíny a vždy zřetelně vynikal rozsáhlými znalostmi a precizně formulovanými argumenty. Patřil mezi zakládající členy Klubu skeptiků Sisyfos a 6 let byl také jeho předsedou. Těšil se značné vážnosti široké lékařské veřejnosti. O tom svědčí i fakt, že mu byl v březnu r. 2013 udělen titul Rytíře českého lékařského stavu. Všichni, kdo jsme jej blíže a po léta znali, jsme mohli obdivovat jeho úspornost formulací, schopnost rychle vyhmátnout jádro problému a nalézt efektivní cestu k řešení, jeho břitké názory, neutuchající energii a trvalou snahu vypořádat se s novými úkoly . Cenili jsme si i jeho pevné morální postoje. Byl respektován spolupracovníky, rodinou, přáteli i studenty. Všem těm bude chybět. Čest jeho památce. P. Fiala, J. Valenta, Ústav anatomie
Promoce
absolventů
Lékařské fakulty UK v Plzni Letní promoce absolventů Lékařské fakulty UK v Plzni se uskutečnily v pražském Karolinu ve dnech 22. a 23. července 2014. Promocí se oba dny zúčastnili prorektorka Univerzity Karlovy v Praze doc. MUDr. Milena
Králíčková, Ph.D., a děkan Lékařské fakulty UK v Plzni prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. Promotorem první skupiny – absolventů studijního programu „Zubní lékařství“ byl prof. MUDr. Jan Kilian, Dr.Sc., z jehož rukou obdrželi v 9 hodin svůj lékařský diplom doktorandi Altman Jiří- prospěl s vyznamenáním, Amouneh Patrik, Bárta Jaroslav, Blecha Jiří, Halmová Eliška, Hofmanová Edita, Homolková Anna, Jumr Jaroslav, Kandilaki Chrisula, Klímová Martina, Kohoutová Johanka, Krieger Jakub, Kubásková Pavla, Langová Diana, Lišková Michaela, Matoušková Lucie – prospěla s vyznamenáním, Pelikánová Ivana, Pešek František, Schatralová Andrea, Svobodová Eliška. V 10.30 hodin předal promotor doc. MUDr. Jaroslav Slípka, CSc., lékařské diplomy absolventům studijního programu „Zubní lékařství“, mezi nimiž byli Kopecký Adam, Kubová Barbora, Navrátilová Jana, Pavlátová Kateřina, Průchová Barbora, Přehnilová Jolana, Růžek Ondřej, Smolová Olga, Suttrová Klára, Tichová Tereza, Šotkovská Eva. Poté obdrželi své lékařské diplomy absolventi studijního programu „Všeobecné lékařství“ Brožíková Hana, Černá Miroslava, Mádlová Jana, Michal Michael, Pudíková Martina, Stejskal Radim, Strnadová Blanka, Šmíd Daniel, Ulrychová Vendula. Skupině zahraničních studentů studijního programu „Všeobecné lékařství“, studujících v angličtině, předal lékařské diplomy ve 12 hodin doc. RNDr. Pavel Fiala, CSc. Ve skupině promujících absolventů byli Achilleas Bekos, Rita Maria Goncalves Lima Branquinho, Soraia Alexandra Grade Campanico, Marcelo José Maia Azevedo Costa, Ana Rita Rodrigues Emídio, Pedro Miguel Oliveira Ferreira, Melissa Jane Cardoso French, Mariana Silva Gaspar, André Filipe Amorim Gomes, Eirini Christina Christodoulaki, Lukas Michael Kouba, Negin Kronold, Periklis Panos Kyriazis, Alexandre De Mendonca Macedo, Felix Fabian Mangold, Joana Clemente Vieira Pires Martins, André Oliveira Martins, Dimitrios Massaras, Arezo Mikaeili, Ana Filipa Alves Borgis Morais, Marta Tatina Henriques Neves, Ana Fereira dos Santos Pais, Francisca Da Gama Parelho, Marisa Raposo Nunes Silva. Poté promotor předal lékařské diplomy skupině absolventů programu „Zubní lékařství“, v níž byli Margarita Papakostopoulou, Lenka Pešanová a Theodoros Seretis. Slavnostní promoce pokračovaly v Karolinu i ve středu 23. 7. 2014. V 9 hodin předala lékařské diplomy absolventům studijního programu „Všeobecné lékařství“ promotorka prof. MUDr. Alena Skálová, CSc. Diplom obdrželi: Al-Obeidallah Mahmoud Moufaq Katar –prospěl s vyznamenáním, Bernardová Alena, Bezděková Lucie, Černá Anna, Dortová Jana, Hlavatý Petr, Hušková Lenka, Komárková Zuzana, Kozák Filip, Ležáková Lenka, Makula Tomáš, Masarik Jozef, Mašek Petr, Pecháček David, Plincelnerová Lenka, Příborský Marek, Sanaalah Ayman, Stifterová Marta, Ševčíková Silvie, Šimeček Vojtěch – prospěl s vyznamenáním, Wolkerová Daniela, Švecová Alžběta, Valjentová Katarína, Válková Alžběta, Valouchová Zuzana. V 10.30 hodin obdrželi své lékařské diplomy z rukou promotora prof. MUDr. Vladislava
Třešky, DrSc., tito absolventi studijního programu „Všeobecné lékařství“: Andraschková Eva, Bauleth Pele Kevin D´almeida, Břízová Miroslava, Cimický Pavel – prospěl s vyznamenáním, Deus Michal, Drncová Vilma, Dubová Magdaléna, Faistová Hana, Hartmannová Lucie, Holý Václav, Hronová Markéta, Chmelík Tomáš, Kolbeková Martina – prospěla s vyznamenáním, Korir Nelson Cheruiyot, Košinová Tereza, Křečková Michaela-prospěla s vyznamenáním, Mottlová Jitka, Novotná Zuzana, Pávková Veronika, Picková Veronika, Pivovarčíková Kristýna, Probst Marek – prospěl s vyznamenáním, Váchalová Jaroslava, Vejskal Jakub – prospěl s vyznamenáním, Veleman Radek, Vojtíšek Petr. Promotorka doc. MUDr. Dana Müllerová, Ph.D., předala ve 12 hodin lékařské diplomy skupině absolventů studijního programu „Všeobecné lékařství“, v níž byli Adámek Jiří, Balcarová Markéta, Bouzková Kateřina, Brabcová Kateřina, Feglerová Simona, Gerychová Eva, Kleiner Petr, Lovčí Kateřina, Mikuláš Jan, Mitro Jakub, Polanský Stanislav, Rachačová Pavla, Rajzrová Martina, Rozšafná Aneta, Skálová Anna, Skyba Martin, Svobodová Radka, Šeflová Marcela, Šlosar Ivo, Šrámek Jiří, Tolar Jakub, Tuzarová Michaela, Vacková Zuzana, Vicánová Lucie, Zůchová Alena. Absolventi studijního programu „Zubní lékařství“: Fiala Martin, Rufferová Lucie. Ve 13.30 hodin obdrželi své lékařské diplomy z rukou promotorky prof. MUDr. Petry Cetkovské, Ph.D., následující absolventi studijního programu „Všeobecné lékařství“ : Barták Jindřich, Brázdová Kristýna, Ceplová Alena, Dvořáková Veronika, Fišerová Jana, Foral David, Freiberger Lukáš, Chalupská Martina, Kettner Pavel, Kraf Jekatěrina, Kubíček Petr, Matura Marek, Němcová Marcela, Nikodemová Radka, Pakandl Michal, Pitra Tomáš, Pohanková Martina, Primasová Renáta, Sedláček Radek, Slabihoudová Simona, Sýkorová Kateřina, Šíp David, Šleglová Helena, Šperlová Alžběta, Štěpánková Eva, Švepeš Adam a Vacková Petra. Promocí se zúčastnila řada rodičů, příbuzných a přátel absolventů; slavnostní a bezproblémový průběh promočních ceremoniálů zajišťovali jak pracovníci rektorátu UK, tak zejména pracovníci děkanátu i dalších součástí Lékařské fakulty UK v Plzni. Několika absolventům byly lékařské diplomy v předchozích měsících předány na jejich žádost – většinou z osobních důvodů – bez promočního aktu. Diplom takto obdrželi zahraniční absolventi studijního programu „Všeobecné lékařství“ Tony Chukwunwike Onuchukwu, Rodrigo António Palhas Vieira a Jhubin Zali, a absolventi studijního programu „Zubní lékařství“ Mirza Faizan Ahmad, Toni Pietz, Aikaterini Liarakou, Bilal Nabi Iqbal a Paricher Tagik. -jak-
Na co můžeme být pyšní … Dostane-li se některému ústnímu vystoupení či publikovanému dílu pracovníků či studentů plzeňské lékařské fakulty či fakultní nemocni-
ce nějakého veřejného ocenění, nejedná se jen o vyznamenání konkrétního pracovníka či pracovního kolektivu, ale o ocenění kvality celého zařízení. Rozhodli jsme se proto souhrnně uvést oceněná vystoupení a díla kolegů v posledních dvou letech. Jen o málo z nich jsme se na našich stránkách v minulosti zmínili, pravděpodobně díky skromnosti oceněných se k nám čerstvé zprávy o těchto významných a pro širší čtenářskou obec zajímavých událostech dostanou jen sporadicky. V následujících dvou přehledech uvádíme jejich souhrn. Redakce
Ceny a ocenění ústavů a klinik v roce 2013 Anesteziologicko-resuscitační klinika: YoungTeacher Recognition Award - European Society of Anaesthesiology - MUDr. Jan Beneš, Ph.D. Gynekologicko-porodnická klinika: Best Podium Presentation by a Fellow - 38th Annual Meeting of IUGA. Irsko, Dublin, 27.5.– 2.6. 2013: Mediolateral vs. lateral episiotomy and associated intrapartal complication in primiparous women. (Podium session 4 – Pregnancy) MUDr. Jaroslava Karbanová, MUDr. Zdeněk Rušavý Chirurgická klinika: Cena rektora UK za nejlepší monografii LF UK v Plzni „Hepato-pankreato-biliární chirurgie“ (doc. MUDr. Tomáš Skalický, Ph.D. et al.) 1. cena o nejlepší přednášku kongresu LIVE 2013, Soluň, Řecko, 23. – 25. 5. 2013: Focal histopathological progression of porcine experimental abdominal aortic aneurysm is mitigated by atorvastatin (MUDr. Karel Houdek, Ph.D.) Cena za vědeckou práci - 1.cena v soutěži o nejlepší přednášku kongresu XX. Pražské chirurgické dny, Praha, 27. – 28. 5. 2013: Využití zobrazovacích metod při diagnostice karcinomu hlavy pankreatu (MUDr. Karel Rupert, Ph.D.) Diplom za 3. nejlepší přednášku do 35 let, 40. česko-slovenský chirurgický kongres s mezinárodní účastí, Plzeň, 11. – 13. 9. 2013: Analýza mikro- a makrovaskularity jater pomocí korozivních preparátů s využitím jejich zobrazení standardním CT a mikro-CT (MUDr. Václav Liška, Ph.D.) Jedličkova cena za odborný článek v Rozhledech v chirurgii: Laparoskopie čistým transgastrickým NOTES přístupem v porovnání s klasickou laparoskopií (MUDr. Vladimír Veselý) Vítězná práce - 1. místo na Studentské vědecké konferenci, Plzeň 24. 4. 2013: Imunohistochemická detekce znaků spojených s nádorovými kmenovými buňkami u kolorektálního karcinomu a jeho jaterních metastáz (MUC. Jan Vojtíšek, škol. MUDr. V. Liška, Ph.D.). I. interní klinika: Cena České diabetologické společnosti za nejlepší monografii v r. 2013: „Diabetes a sport“, Maxdorf- Praha, 2012, s.183 (doc. MUDr. Silvie Lacigová, Ph.D., prof. MUDr. Zdeněk Rušavý, Ph.D., MUDr. Michal Žourek, Ph.D.) Cena české nefrologické společnosti za nejlepší publikaci v oboru nefrologie v r. 2012:
J. Am. Soc. Nephrol. 2012, 23(9): 1588–97 (doc. MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D.) Cena ČSIM za nejlepší publikaci v zahraničním časopise s IF 2013: Septic shock and chemotherapy-induced cytopenia: effects of microcirculation (MUDr. Jiří Chvojka, Ph.D., MUDr. Thomas Karvunidis, doc. MUDr. Daniel Lysák, Ph.D., doc. MUDr. Aleš Kroužecký, Ph.D., MUDr. Jaroslav Raděj, prof. MUDr. Martin Matějovič, Ph.D.) II. interní klinika Přerovského cena za nejlepší práci s žilní problematikou za rok 2013: Deep vein thrombosis and/or pulmonary embolism concurrent with superficial vein (MUDr. Jana Hirmerová, Ph.D., MUDr. Jitka Mlíková Seidlerová, Ph.D.) Klinika ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí Frejkova cena – 2. místo, Brno ČR: Artroskopická terapie syndromu lupavé kyčle vnitřního typu (MUDr. Petr Zeman, MBA) Klinika pneumologie a ftizeologie Right dose image contest: vítězství v jedné z 8 kategorií: Speciální CT zobrazení močových cest (MUDr. Jan Baxa, Ph.D.) Onkologická a radioterapeutická klinika 1. místo v soutěži o nejzajímavější kazuistiku v rámci XXXVII. Brněnských onkologických dnů: Přednáška: Multimodální léčba jaterních metastáz kolorektálního karcinomu- klinické kasuistiky (doc. MUDr. Luboš Holubec, Ph.D.) Šiklův ústav patologické anatomie Lamblova cena za nejlepší práci v oboru patologie za rok 2013: Hybrid peripheral nerve sheath tumors, including a malignant variant in type 1 neurofibromatosis (doc. MUDr. Denisa Kacerovská, Ph.D.) Ústav farmakologie a toxikologie Medaile Josefa Hlávky – „Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových” (prof. MUDr. Vladislav Eybl, DrSc.) Ústav imunologie a alergologie Diplom za nejlepší přednášku na 53. studentské vědecké konferenci v rámci doktorského studijního programu: „Senzitivita a specificita testů časné a pozdní přecitlivělosti na inhalační alergeny u pacientů s atopickým ekzémem“ (MUDr. Martin Liška, MUDr. Václava Gutová, doc. MUDr. Petr Panzner, CSc., MUDr. Petra Brodská) Ústav sociálního lékařství Cena ČLK za publikace pro CŽV lékařů 2013: Úvod do problematiky sociální gerontologie (doc. MUDr. Libuše Čeledová, Ph.D., MUDr. Bc. Rostislav Čevela, Ph.D.) Ústav tělovýchovného lékařství Cena UK za významnou monografii: Fyziologie a klinické aspekty pohybové aktivity. Galén, 2011 (prof. MUDr. Václav Zeman, CSc. – spoluautor)(r)
Ceny a ocenění ústavů a klinik v roce 2012 Anesteziologicko-resuscitační klinika Prix Albert Schweitzer 2012 - Cena Francouzské ambasády za lékařství (MUDr. Jan Beneš Ph.D.)
23
24
Dermatovenerologická klinika Cena časopisu Česko-slovenská dermatologie o nejlepší publikaci v roce 2011: Kožní změny po transplantaci ledvin – první výsledky klinického testování. (doc. MUDr. Petra Cetkovská, Ph.D., MUDr. Hana Szakos, MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D., RNDr. Ing. František Šefrna) Cena časopisu Česko-slovenská dermatologie o nejlepší publikaci v roce 2011, kategorie A: komentáře 3. - 4. místo: Pigmentové névy a jejich vztah ke vzniku kožního melanomu. (prof. MUDr. Karel Pizinger, CSc., doc. MUDr. Stanislav Pavel, CSc.) Gynekologicko-porodnická klinika Editor’s Pick of the MonthReview article: Classification of episiotomy: towards a standardisation of terminology, BJOG: Classification of episiotomy: towards a standardisation of terminology. Selected and evaluated by Faculty of 1000 (F1000) in Biology and Medicine. (MUDr. Vladimír Kališ, Ph.D.) Výroční cena Urogynekologické společnosti ČR: nejlepší publikace roku autorů nad 35 let, publikovaná v BJOG 2012. Classification of episiotomy: towards a standardisation of terminology. (MUDr. Vladimír Kališ, Ph.D.) Chirurgická klinika Vítězná práce - 52. Studentská vědecká konference 3. 5. 2012, školitel MUDr. Jiří Moláček: Evaluation of three different methods to prevent dialyzer clotting without causing systemic anticoagulation effect. Artur. Organs. 2011 (MUC. Kristýna Kalusová, MUDr. Jiří Moláček, Ph.D.) I. interní klinika Cena České nefrologické společnosti za nejlepší publikaci v oboru nefrologie v roce 2011: Richtrová P. et al. Evaluation of three different methods to prevent dialyzer clotting without causing systemic anticoagulation effect. Artur. Organs. 2011 (MUDr. Pavlína Richtrová, Ph.D.) Cena České transplantační společnosti za nejlepší publikaci v oboru transplantologie v roce 2011: Reischig T. et al. Valganciclovir prophylaxis against cytomegalovirus impairs lymphocyte proliferation and activation in renal transplant recipients. Antivir (doc. MUDr. Tomáš Reischig, Ph.D.) Ústní sdělení na ročním světovém intervenčním kongresu TCT v říjnu 2012 Miami, USA, v sekci Late breaking clinical trials: STEMI - radial (Národní akademická multicentrická prospektivní randomizovaná studie. (MUDr. Ivo Bernat, Ph.D.) Klinika ortopedie a traumatologie 1. místo Frejkova cena, ČR: Anatomická rekonstrukce LCA double bundle technikou. (MUDr. Petr Zeman, MBA) 3. místo Frejkova cena, ČR: Komparace a statistické zhodnocení dvou metod měření condylar twist angle u aloplastiky kolenního kloubu (Ing. Jiří Pokorný, prof. Ing. Jiří Křen, CSc., Stanislav Kormunda, MUDr. Jana Koudelová, MUDr. Karel Koudela Jr. Ph.D., prof. MUDr. Karel Koudela, CSc.) Klinika pracovního lékařství Ocenění za nejlepší přednesené sdělení v nelékařské sekci přednesené na VI. kongresu nemocí z povolání: Činnosti pracovníka OVZ při poskytování PLP Klinikou pracovního lékařství FN Plzeň (Zbyněk Vodička, MUDr. Hana Čechová)
Klinika zobrazovacích metod Ocenění výboru RS ČLS-JEP za rok 2012, kategorie A (monografie): Multidetektorová výpočetní tomografie srdce (Galén 2012). (doc. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D., MUDr. Jan Baxa, Ph.D.) Ocenění výboru RS ČLS-JEP za rok 2012, kategorie D (článek v České radiologii): CT angiografie s EKG synchronizací aneurysmatu břišní aorty - možný přínos v diagnostice. (doc. MUDr. Jiří Ferda, Ph.D., MUDr. Jan Baxa, Ph.D.) Oddělení onkologické a radioterapeutické 1. cena pro nejlepší poster postgraduálního studenta: Mutace EGFR u pacientů s NSCLC a jejich význam pro predikci efektu léčby tyrozinkinázovými inhibitory. (MUDr. Ondřej Fiala) Stomatologická klinika Diplom Spolku lékařů v Plzni za nejlepší přednesené práce v rámci odborných večerů za rok 2012: Osteonekróza čelistí v souvislosti s léčbou bisfosfonáty u onkologických i osteologických pacientů. (MUDr. Petr Pošta, MUDr. Daniel Hrušák, Ph.D., MUDr. Lubor Hostička, MUDr. Lukáš Hauer, MUDr. Pavel Andrle, MUDr. Jan Jambora) Šiklův ústav patologie Hlavova cena za nejlepší původní práci v oboru patologie za rok 2012: Cutaneous Adnexal Tumors. Lippincott Williams a Wilkins. 2012. (Prof. MUDr. Dmitry Kazakov, Michal M., Kacerovska D., McKee P.H.) Urologická klinika Ocenění ČUS za nejlepší vědeckou publikaci za rok 2011 v kategorii původní vědecká práce: Glansektomie v léčbě karcinomu penisu. (prof. MUDr. Milan Hora Ph.D., MBA, MUDr. Viktor Eret Ph.D., prof. MUDr. Karel Pizinger CSc., MUDr. Michal Sviták, doc. MUDr. Boris Kreuzberg CSc., doc. MUDr. Jiří Ferda Ph.D., doc. MUDr. Dmitry Kazakov CSc, prof. MUDr. Ondřej Hes Ph.D., MUDr. Petr Stránský, MUDr. Vlastimil Bursa, MUDr. Denisa Kacerovská) Cena ČUS za 1. místo v kategorii Monografie nebo postgraduální učební text za rok 2011: Současné možnosti chirurgické léčby nádorů ledvin. (prof. MUDr. Milan Hora Ph.D. MBA, MUDr. Viktor Eret Ph.D.) Cena ČUS za 2. místo v kategorii Původní vědecká práce publikovaná v časopise s IF za rok 2011: Tubulocystic Renal Carcinoma - A clinical perspective. (MUDr. Tomáš Ürge Ph.D., MUDr. Jiří Klečka Ph.D., MUDr. Viktor Eret Ph.D., prof. MUDr. Milan Hora Ph.D. MBA, MUDr. Petr Stránský) Ústav histologie a embryologie Cena Josefa Hlávky, nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových: Ing. Jiří Polívka Ústav hygieny Cena předsednictva ČLSJEP za nejlepší knižní publikaci za r. 2011: Základy klinické obezitologie, druhé přepracované vydání. (doc. MUDr. Dana Müllerová Ph.D.) Ústav klinické biochemie a hematologie NACB Distinguished Abstracts Award, AACC Annual Meeting, Los Angeles (USA), 15. – 19. 7. 2012: Lipoprotein-associated phospholipase A2 in hemodialysis patients and its relation to their prognosis and other risk factors of cardiovascular diseases. (PharmDr. Michal Vostrý, MUDr. Daniel Rajdl Ph.D., prof. MUDr. Jaroslav Racek DrSc., doc. MUDr. Jaromír Eiselt Ph.D., MUDr. Lada Malánová)
Ústav mikrobiologie Cena pro nejlepšího mladého Českého a Slovenského mikrobiologa Československé společnosti mikrobiologické: Soubor prací týkajících se molekulární epidemiologie antibiotické rezistence. (Ing. Jaroslav Hrabák Ph.D.) (r)
LISA –první místo na Vědecké konferenci studentů lékařských fakult České republiky Ve dnech 20.–21. listopadu 2014 se ve Výukovém centru Lékařské fakulty v Hradci Králové konala celostátní soutěž studentské vědecké odborné činnosti (SVOČ). Naše alma mater zaznamenala vynikající MUC. Kristýna Bajcurová úspěch. V konkurenci jedenácti soutěžících zvítězila v kategorii Klinické lékařské obory studentka 6. ročníku všeobecného lékařství Kristýna Bajcurová. Přednesla práci LISA – nový software pro interaktivní volumetrii jater, za kolektiv autorů K. Bajcurová, M. Jiřík, H. Mírka, M. Svobodová, J. Ludvík, V. Liška a V. Třeška. Koho by nezaujal příběh nenápadné vítězky? Posuďte sami. Kristýno, mohla byste se našim čtenářům představit? Ano určitě, pro všechny, co mě ještě neznají – studuji šestým rokem na plzeňské lékařské fakultě a pocházím z Plzně. Při nástupu na fakultu jsem neměla přesnou představu, jaké zaměření bych si chtěla v budoucnu vybrat. V průběhu studia mě navíc bavilo velké množství předmětů jak preklinických, tak klinických. Proto se mi představy o budoucím zaměření stále měnily. Jak jste se dostala k radiodiagnostice a interaktivní volumometrii? Na konci čtvrtého ročníku jsem za sebou měla již velké množství praxe a zážitků z různých klinických oborů. Po absolvování předmětu Radiologie a nukleární medicína jsem si uvědomila, že kombinace medicíny, techniky a počítačů mě opravdu láká. Chtěla jsem si vyzkoušet, jak by radiologie vypadala v praxi a jestli je to něco, o co mám opravdu zájem. Zařídila jsem si týdenní praxi na Klinice zobrazovacích metod 2. LF UK FN Motol, kde jsem se utvrdila v tom, že je to obor, který mě opravdu zajímá. Ihned po návratu z Prahy jsem napsala panu profesoru Kreuzbergerovi, přednostovi Kliniky zobrazovacích metod LFP UK a FN Plzeň (KZM), zda bych mohla docházet v pátém ročníku na Jeho pracoviště, což mi bylo umožněno. Od začátku jsem byla vedena hlavně MUDr. Hynkem Mírkou, Ph.D., který mě zlákal ke SVOČce a stal se spolu s Ing. Miroslavou Svobodovou, Ph.D., mým školitelem. Měla jsem na výběr ze dvou témat, z nichž jedno se týkalo testování softwaru na měření volumetrie jater pacientů. Toto téma mě opravdu zaujalo, proto jsem se SVOČ souhlasila. Na testování softwaru se podíleli
z Kliniky zobrazovacích metod také MUDr. Jaroslav Ludvík i MUDr. Hynek Mírka, Ph.D. Vzhledem k tomu, že se jedná o výzkum vedený ve spolupráci s Chirurgickou klinikou LFP UK a FN Plzeň, odtud jsou spolu s Ing. Miroslavou Svobodouvou, Ph.D. i další spoluautoři – MUDr. Václav Liška, Ph.D. a prof. MUDr. Vladislav Třeška, DrSc. Hlavním tvůrcem softwaru je Ing. Miroslav Jiřík z Fakulty aplikovaných věd ZČU, Katedry kybernetiky a mechaniky. Musím dodat, že schůzky s celým týmem, který se na tvorbě softwaru podílí, a které se konaly na půdě FAV ZČU, byly velice přínosné a zajímavé. Mohla byste nám, laikům, přiblížit, o jaký software se jedná a jak jste se na práci podílela Vy osobně? Jedná se o software na měření objemu jater pacienta, kterého čeká resekce části jaterního parenchymu. Objem je nutné měřit z toho důvodu, abychom věděli, jak velkou část jater můžeme pacientovi odebrat, aniž by hrozilo jaterní selhání. V současné době se na KZM užívá software Syngo Volume pro manuální volumetrii – to znamená, že se na mnoha CT řezech obkrouží linie jater a software pak objem spočítá. Je nutné dodat, že tato metoda je značně časově náročná a navíc je subjektivní, protože každý vnímá jinak různé odstíny šedi. Software LISA je interaktivní, stojí na pomezí automatické a manuální volumetrie. Práce v něm vypadá tak, že si vyberete data pacienta, u kterého chcete změřit objem. Ve speciálním okně si pomocí čtyř bodů vymezíte játra a posléze zeleným bodem označíte jaterní parenchym a červeným bodem mimo játra tzv. „background“ čili pozadí, které nechcete do výběru zahrnout. Software pak sám vybere jaterní parenchym. Někdy vybere i oblast, která do jater nepatří, případně nedostatečně vybere část jaterního parenchymu. Uživatel pak výběr manuálně poupraví. Snahou našeho měření bylo posoudit, zda je k práci v softwaru nutná radiologická edukace (proto se na testování podíleli tři uživatelé – já, lékař v přípravě na atestaci a lékař s mnohaletou praxí v oboru), na jaké platformě bude sw pracovat bez potíží (testovali jsme OS Windows 7, Mac OS X a Linux Ubuntu) a dále zhodnotit časovou náročnost a přesnost softwaru v porovnání s manuální metodou toho času na KZM užívanou. Má práce spočívala v otestování 30 pacientů manuální metodou, posléze softwarem LISA. K samotnému soutěžení. Jak jste se připravovala na prezentaci? Jaká byla diskuse? Podklady a materiály pro prezentaci jsem připravovala v podstatě celý pátý ročník. S prací jsem se zúčastnila Studentské vědecké konference na naší fakultě, kde jsem se umístila na druhém místě. Byla to pro mě velká odměna za značnou práci, kterou jsem tématu věnovala. Dalo by se říci, že do Vědecké konference LF ČR v Hradci Králové jsem se přihlásila na poslední chvíli. Před účastí jsem prezentaci konzultovala s MUDr. Hynkem Mírkou, Ph.D. a dodala jsem novinky, které se za poslední měsíce v softwaru objevily. Práce na softwaru totiž dále pokračuje. Volumetrie jater byl zatím pouze první krok v tvorbě komplexního softwaru pro detekci a analýzu ložisek a pro určení virtuální resekční linie. Po prezentaci mojí práce v Hradci mě překvapil velký zájem všech členů komise. Diskuze se z původně plánovaných pěti minut značně protáhla.
Ale jelikož jsem extrovert, diskuze mi nedělají problém. Pohotově jsem komisi odpovídala na mnohé otázky a vždy jsem ještě přidala mnoho dalších informací, které se do deseti povolených minut k prezentaci neměly šanci dostat. Za to jsem byla opravdu ráda.
Zahradní slavnost 2014. Letos se nesla v duchu éry květinových dětí, volnomyšlenkářských hippie, na vlně lásky a míru. Úspěšný rozjezd slavnosti svojí produkcí zajistili DJ-ové Chylly Palmer a Skybátor.
Vítězové celostátního kola SVOČ 2014, MUC. Kristýna Bajcurová na obrázku 2. zprava Tomu říkám raketový start a maximální efektivita. Rozuměla jsem správně, že jste s vědeckou prací do té doby neměla žádnou zkušenost? SVOČ jsem nikdy předtím nedělala. Rozhodla jsem se pro ni proto, že je k tématu, které mě zajímá. Navíc jsem si chtěla vyzkoušet vědeckou práci, abych měla představu, co obnáší a jestli by mě lákala. Co jste se SVOČ učinila za zkušenost? Co jste se naučila? SVOČ bych doporučila všem studentům, kteří mají v plánu po ukončení studia na LF pokračovat postgraduálním studiem. Domnívám se, že díky SVOČce jsem si udělala představu, co znamená vytvořit prezentaci, která zaujme publikum a komisi, jak vytvořit správně abstrakt, který bude obsahovat všechny důležité, ale ne zbytečné informace, a také jak správně statisticky zhodnotit získaná data. V neposlední řadě si přednášející může také vyzkoušet prezentovat výsledky své práce před širším odborným publikem, konverzovat na odborné téma a odpovídat na dotazy z pléna. Jste v šestém ročníku. Co plánujete dál? Ráda bych nastoupila na postgraduální studium na KZM FN v Plzni. Poděkování na závěr? Ano, určitě chci poděkovat svým školitelům, kteří mě vedli, měli trpělivost s chybami, které jsem v začátcích dělala, i se všemi dotazy, kterými jsem je zahrnovala. Také děkuji všem, kteří se na projektu podílejí – se všemi je radost spolupracovat. A především chci poděkovat těm, kdo software vytvořili, protože bez nich by nebylo, co testovat, a má práce by nevznikla. Práce byla podpořena těmito projekty: LFP 04 Postdoc - Zvýšení kapacity vědecko-výzkumných týmů Univerzity Karlovy prostřednictvím nových pozic pro absolventy doktorandských studií CZ.1.07/2.3.00/30.0061; OPVK „Experimentální chirurgie – nové technologie v medicíně“ CZ 1.07/2.2.00/15.0049; grantem IGA MZ ČR 13326. Lada Eberlová (Pozn. red.: Na žádost autorky jsme publikaci příspěvku poněkud urychlili)
Zahradní slavnost 20. 6. 2014 V zahradě Procháskova pavilonu na Lochotíně se v pátek 20. června 2014 uskutečnila další tradiční
Půlden plný zábavy a dobré nálady oficiálně zahájil děkan LF UK v Plzni prof. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. V pestrém programu, koncipovaném tak, aby oslovil co nejširší publikum, vystoupily hudební skupiny Burlesque a Vražda krásy, jejichž výkony odměnili přítomní častým potleskem. Ten také sklidila posluchačka naší LF a talentovaná zpěvačka MUC. Eva Koželuhová, trojnásobná vicemistryně světa ve skigolfu, za svůj písňový repertoár. V rámci Zahradní slavnosti byl také poprvé připraven Dětský koutek pro nejmladší návštěvníky (vyhlídkově budoucí studenty). S přichystanými barvami si dle své fantazie mohli pomalovat obličej a v textilní dílně vytvořit vlastní hippie doplněk - šátek. Na prahu večera byli vyhlášeni KRÁL a KRÁLOVNA SLAVNOSTI. Kritériem byl jejich nejoriginálnější a nejbarevnější hippie model. Účastníci slavnosti měli navíc příležitost společně se vyfotografovat s jamajskou hudební hvězdou světového formátu Bobem Marleyem a také jí mnozí využili. Přes nevlídné počasí přišly na Zahradní slavnost tři stovky návštěvníků. Příjemnou atmosféru letošní Zahradní slavnosti přibližuje fotogalerie na str. 46 (r) Foto T. Ťupa
Prosek-Fulbrightovo stipendium Komise J. Williama Fulbrighta v ČR vyhlašuje Proshek-Fulbrightovo stipendium pro akademický rok 2015/16. Cílem je poskytnout badatelům v oblasti medicíny příležitost účastnit se pozorování, konzultací, výuky a výzkumu na University of Minnesota Medical School a podpořit tak rozvoj lékařských oborů v ČR i obohatit mezinárodní kontakty českých biomedicínských pracovišť. Program je určen lékařům a vědcům ve všech oborech medicíny a na medicínu navazujících oborech (včetně péče o zdraví, stomatologie, farmacie apod.). Stipendium se neuděluje na klinický výcvik.
25
Stipendium se poskytuje ve dvou kategoriích: Kategorie A pro mladé lékaře na počátku profesní kariéry před získáním osvědčení o zdravotnické způsobilosti dle zákona 95/2004Sb. (považovaným za alternativu 2. atestace) nebo titulu Ph.D. Kategorie B pro lékaře s 2. atestací nebo s osvědčením o zdravotnické způsobilosti dle zákona 95/2004Sb. nebo s titulem Ph.D. (či jeho starším ekvivalentem). Výše stipendia pokrývá životní náklady na univerzitě, cestovné a nezbytné zdravotní pojištění. Stipendisté doprovázení rodinnými příslušníky obdrží zvýšené měsíční stipendium Požadavky na uchazeče: - České občanství a trvalý pobyt v ČR. - Zapojení do lékařských či příbuzných věd, které jsou definovány jako: - akreditovaná klinická lékařská oblast s tradiční lékařskou praxí; - příbuzné základní vědy obecně spojené s lékařským výzkumem v oblastech, jako je anatomie, genetika a další biologické vědy; - jedna z dalších zdravotnických věd jako pečovatelství, veřejné zdraví, stomatologie a farmacie. Kompetence v anglickém jazyce (písemný a verbální projev), doložená složením zkoušky TELP (Test of English Language Proficiency) v den pohovorů, nebo jazykovým testem TOEFL (pokud jej žadatel v minulosti absolvoval). Není tedy třeba, aby žadatel dělal TOEFL jen kvůli žádosti o stipendium. Délka stipendia je 3-6 měsíců (ve výjimečných případech na základě potřeb výzkumného projektu až 10 měsíců) s možným začátkem pobytu během srpna 2015 nebo později podle potřeb uchazeče. Termín podání přihlášky ve Fulbrightově komisi je 1. února 2015. V akademickém roce 2015/16 bude vzhledem k limitovaným finančním možnostem uděleno pouze jedno stipendium. Přihláška se podává online. Podrobnosti jsou na adrese http://www.fulbright.cz/proshek-fulbrightovo-stipendium. Zájemci o uvedené stipendium mohou konzultovat své dotazy telefonicky (222 229 987, l. 22) či zasláním e-mailu (
[email protected] ). (r)
obor informační a řídící systémy a absolvovala postgraduální studium se zaměřením na hospodářské, obchodní, pracovní a správní právo. Začínala jako programátorka v podniku Škoda Plzeň, ale záhy přešla na vedoucí místa do oboru stavebnictví. V letech 1991 – 1996 byla ředitelkou Nemocnice s poliklinikou ve Stodě. Na následující dva roky se stala ekonomickou náměstkyní plzeňské Fakultní nemocnice Plzeň, jejíž se stala od roku 1998 ředitelkou. Když do funkce nastoupila, patřila nemocnice mezi nejzadluženější zdravotnická zařízení v tuzemsku. Nyní se řadí naopak mezi nejlépe hospodařící. Zároveň se v oblasti rozvoje medicínské péče nemocnice proměnila k nepoznání a její růst i výstavba nových nemocničních budov mění i tvář jedné z plzeňských čtvrtí – Lochotína. V areálu FN Lochotín vyrostly pavilony nové Kliniky gynekologie a porodnice a onkologie. Nástup Jaroslavy Kunové do vedení nemocnice odstartoval nejdynamičtější období v její historii. Jediné, co se zatím nepodařilo, je avizovaný parkovací dům pro čtyři sta aut uvnitř nemocničního areálu. Nemocnice na jeho stavbu ze svého rozpočtu vyčlenila dvě stě milionů korun. Realizaci projektu ale brání hygienické předpisy na limity hlučnosti. Kromě řízení Fakultní nemocnice působila Jaroslava Kunová jako dlouholetá předsedkyně Asociace nemocnic ČR, která je významným partnerem při vyjednávání úhrad zdravotní péče pro zdravotní pojišťovny i pro Ministerstvo zdravotnictví. Je rovněž místopředsedkyní představenstva Národního referenčního centra. V pondělí 23. 6. 2014 svolala poslední poradu vedoucích pracovníků FN Plzeň ještě jako ředitelka. Přednostové, primáři, vrchní sestry a vedoucí odborů se přišli rozloučit s odcházející ředitelkou FN. Nekonečná řada bílých plášťů s květinami, podání ruky, občas smutný výraz ve tváři. Děkan Lékařské fakulty UK v Plzni profesor MUDr. Boris Kreuzberg, CSc., poděkoval paní ředitelce přátelským duchem: „Milá Jarko, žijeme ve společenských rodinách, kde máme své stálice, a Ty jsi jednou z nich. Zcela brilantně jsi nás prováděla bouřlivými časy, a jako zástupce lékařské fakulty, a zároveň Tvůj kamarád,Ti velmi děkuji za vynikající spolupráci mezi nemocnicí a fakultou“.
Z Fakultní nemocnice v Plzni odešla paní ředitelka Kunová K 8. srpnu 2014 ukončila svoji práci ve funkci ředitelky plzeňské Fakultní nemocnice Ing. Jaroslava Kunová. Pro mnohé poněkud překvapivé rozhodnutí, na druhé straně však jednou přijít muselo. Šestnáctiletou éru ředitelování Ing Kunové lze označit za velmi úspěšnou. Jaroslava Kunová vystudovala na vysoké škole
26
Paní ředitelka ukončila pracovní setkání poděkováním:„Jsme stále prosperující nemocnice, s dobrým hospodářským výsledkem a doufám, že si tento trend FN Plzeň udrží i nadále. Jsem moc ráda, že se nám společně podařilo vybudovat špičkové zdravotnické zařízení,
které nabízí pacientům profesionální péči a léčebné metody na světové úrovni. Děkuji Vám všem, protože bez Vás by nebyly naše výsledky takové, jaké jsou. Bylo mi velkou ctí s Vámi pracovat. Díky!” Ing. Kunová plánuje nadále pracovat v Asociaci nemocnic, jíž je nyní ředitelkou, a jako poradkyně ministra zdravotnictví. Výhledově se nebrání ani politické činnosti. Je členkou ČSSD. Těší se, že bude mít konečně více osobního volna. Má dceru lékařku a dva vnuky. Těm by se chtěla nyní více věnovat. A také svým oblíbeným volnočasovým aktivitám – turistice a golfu. Její kladný vztah k pohybovým aktivitám jako významnému faktoru v prevenci chorob se projevoval nejen ochotou přebírat záštitu nad akcemi organizovanými pro veřejnost, ale také např. svojí osobní účastí při Kardioběhu 2013, kdy v rozhovoru s moderátorem závodu všem přítomným toto své stanovisko velmi přesvědčivě sdělila. Uveďme dvě pasáže z rozhovorů, které v uplynulých letech pro média poskytla. (*) Jedná se o sloučení Fakultní nemocnice s Vojenskou nemocnicí. Pokud tento plán projde, vznikne rozsáhlý komplex s dvěma tisíci lůžky, více než čtyřmi tisíci zaměstnanci a zhruba třímiliardovým rozpočtem. Pesimistické hlasy hovoří o vytvoření nemocničního monopolu v Plzni. Jak se na tyto argumenty díváte vy? Ke sloučení obou nemocnic mělo dojít už v roce 1997, za ministra Stráského, a poté za ministryně Roithové. O tom svědčí i stále existující společné výstupy pro obě nemocnice z výběrových řízení na poskytování lůžkové péče v kraji. Těsně před tím, než jsme nemocnici přebrali, ale padla vláda a celý proces zůstal stát na mrtvém bodě. Já jsem opakovaně žádala armádu, ať se rozhodne, jak s vojenskou nemocnicí naloží. Bohužel bezvýsledně. Další rozhodnutí přišlo za paní ministryně Součkové, v té době již probíhala jednání o konkrétním termínu sloučení a o podmínkách tohoto kroku, pak ale zase padla vláda a celý proces slučování se opět zastavil. Nyní je tento krok nastartován potřetí, a to prostřednictvím zákona. Zavázali jsme se převzít vojenskou nemocnici se všemi zdravotnickými provozy, zaměstnanci i s případnými finančními závazky. Důvody pro sloučení jsou jak ekonomické, tak z hlediska optimalizace využití medicínských metod v zařízeních, která se nachází v těsné blízkosti a jsou od sebe oddělená jen zdí. Ekonomické důvody vychází z možnosti odstranění duplicit ve službách, v komplementu, v přístrojovém vybavení a tím jeho lepším využití. Další úsporu vidím ve sloučení managementu a hospodářské zprávy. Všechna tato opatření zajistí, že nebude třeba provozní dotace, kterou až dosud Vojenská nemocnice Plzeň dostávala ze státního rozpočtu. My s žádnou takovou provozní dotací nepočítáme. Myslím si, že myšlenka redukce počtu zdravotnických zařízení je nejlépe možná slučováním nemocnic, tak jak se to děje v mnoha zemích. Proto jsem přesvědčena, že sloučení nemocnic by bylo optimalizačním a stabilizačním krokem. Já osobně si tímto jednáním beru na svá bedra nelehký úkol, který mi však přináší nevraživost mnoha lidí podsouvajících mi nejrůznější úmysly a důvody, proč tolik usiluji o Vojenskou nemocnici. Z toho všeho jsem už dost unavená a znechucená..
Od mého nástupu do funkce ředitele nevykázala nemocnice záporný hospodářský výsledek. Po čtyřech letech jsme bez vnější pomoci smazali všechny dluhy a mohli jsme začít nemocnici rozvíjet a zvyšovat platy. Udržet tento stav je však v poslední době hlavně v oblasti cash flow stále těžší, neboť VZP platí 40-50 dnů po splatnosti a hrozí další prodlužování splatnosti až na 70 dní. Podle vás je hlavní problém v systému financování. Mohou nemocnice v tomto systému vůbec dlouhodobě fungovat? Stát absurdně rozhoduje o výdajích, které nemůže zajistit a nebo jen velmi zprostředkovaně, např. vydáním vyhlášky o úhradách zdravotní péče, o niž se vedou spory až u ústavního soudu. Současně vstupují v platnost zákony a vyhlášky, například hygienické, o obměně přístrojové techniky, o periodických prohlídkách této techniky a další, které nám opět navyšují náklady, aniž bychom měli možnost adekvátně si zvýšit příjmy. Bez systémových změn nemůže žádná strana vyhrát. Současný stav má zatím nejmenší dopad na pacienty, kteří sice často zdravotnictví kritizují, ale na druhé straně mají v České republice zajištěnou zdravotní péči bezesporu na světové úrovni a za velmi příznivé ceny. Složitější je zajistit ekonomickou rovnováhu v jednotlivých zdravotnických zařízeních. Obecně lze říci, že ekonomické prosperity lze dosáhnout zvyšováním produktivity práce a tím zvyšováním příjmů. Nynější systém financování nás svým nastavením ale naopak nutí k omezování péče na 90 % a tím si máme ušetřit na další nařízené zvyšování platů, což vede zdravotnická zařízení do ekonomické pasti. Neustálý boj mezi plátci a poskytovateli zdravotní péče se odehrává za aktivní účasti médií. Pokud hovořím o médiích, tak mne neustále udivuje množství nepřesností až hloupostí v nich uveřejněných - kolik takzvaných odborníků má zaručený jednoduchý recept na změny systému. Také je řada odborníků, kteří vycházejí pouze ze statistických ekonomických čísel, aniž vnímají rozdílnost jednotlivých zdravotnických zařízení. Velké nemocnice, které léčí nejnáročnější, finančně nákladné pacienty, jsou předmětem kritiky a srovnávání s ekonomickými parametry zařízení, která tuto péči neposkytují. Je jasné, že náklady na lůžko v nemocnici okresního typu, která provádí jednoduché výkony, musejí být zákonitě nižší než ve specializovaném zařízení. Vždyť například v našem traumacentru, kam přiveze rychlá záchranná služba člověka s těžkým polytraumatem, během několika hodin vydáme na jeho léčbu řádově statisíce korun. (r) (*) Svobodová M.: O boji s větrnými mlýny. 8. 9. 2005
Nový ředitel FN Plzeň: MUDr. Václav Šimánek, Ph.D. Na základě výběrového řízení ze dne 25. 7. 2014 byl ministrem zdravotnictví MUDr. Svatoplukem Němečkem, MBA, ve středu 20. 8. 2014 jmenován do funkce ředitele FN Plzeň MUDr. Václav Šimánek, Ph.D. Slavnostního jmenování se zúčastnil náměstek ministra
zdravotnictví Mgr. David Kotris, ředitel personálního odboru ministerstva zdravotnictví PhDr. Mgr. Ivo Beneda a management Fakultní nemocnice Plzeň. Václav Šimánek se narodil 27. července 1970 v Klatovech. Po absolvování Gymnázia Blovice (1984 až 1988) vystudoval obor všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové (1988 až 1994, získal titul MUDr.). Vzdělání si pak ještě rozšířil postgraduálním studiem na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni (1999 až 2007, získal titul Ph.D.). V letech 1994 až 1995 pracoval jako lékař na Chirurgickém oddělení Nemocnice Liberec a v letech 1995 až 1997 jako lékař na Neurochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice Plzeň. Po získání specializace chirurgie I. stupně v roce 1997 přešel na Chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice Plzeň. Další specializace získal v letech 2002 (chirurgie II. stupně) a 2008 (traumatologie). Od roku 2003 působí také jako lektor na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. Angažoval se také jako místopředseda správní rady Nadačního fondu Plzeňského kraje pro vzdělávání zdravotnických pracovníků (2010 až 2012). Od roku 2010 je členem správní rady obecně prospěšné společnosti Regionální rozvojová agentura Plzeňského kraje. Do politiky vstoupil, když kandidoval jako nestraník za ČSSD v komunálních volbách v roce 2006 do Zastupitelstva obce Nezvěstice na Plzeňsku a byl zvolen. Krátce nato vstoupil do ČSSD. Mandát zastupitele obce obhájil v komunálních volbách v roce 2010. V listopadu 2006 byl navíc zvolen radním obce. Také ve volbách v roce 2014 obhájil mandát obecního zastupitele. Do vyšší politiky se dostal po krajských volbách v roce 2008, kdy byl zvolen zastupitelem Plzeňského kraje. Mandát krajského zastupitele obhájil v krajských volbách v roce 2012. Navíc byl v roce 2008 (a opět v roce 2012) zvolen radním kraje pro zdravotnictví a v lednu 2014 náměstkem hejtmana pro oblast zdravotnictví. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidoval za ČSSD v obvodu č. 9 – Plzeň-město. Se ziskem 21,40 % hlasů skončil v prvním kole na 2. místě a postoupil tak do kola druhého. V něm však poměrem hlasů 45,73 % : 54,26 % prohrál s kandidátem ODS a Koruny České Lumírem Aschenbrennerem. Po senátních volbách prohlásil, že rezignace na místo krajského radního dál trvá a po zbylé dva roky, do konce volebního období, zůstává jen řadovým zastupitelem. „Udělám vše pro to, aby se mi podařilo navázat na úspěšnou éru, kterou nemocnice zažívala pod vedením Jaroslavy Kunové. Děkuji všem za vyjádřenou podporu ve výběrovém řízení,“ prohlásil nový ředitel po svém jmenování. Václav Šimánek je ženatý a žije v obci Nezvěstice. Mezi jeho hlavní cíle v pozici ředitele Fakult-
ní nemocnice v Plzni patří uzdravený pacient, spokojení zaměstnanci a ekonomicky stabilní a prosperující zdravotnické zařízení. (r)
Rytíř českého lékařského stavu 2013 Prof. MUDr. Roman Čerbák, CSc. Jednadvacátým Rytířem českého lékařského stavu se stal kardiolog, profesor MUDr. Roman Čerbák, CSc. Do rytířského stavu ho 27. března 2014 v Tereziánském sále Břevnovského kláštera pasoval MUDr. Milan Kubek, prezident České lékařské komory. Titul Rytíř českého lékařského stavu je již od roku 1996 každoročně udělován jedné z osobností české medicíny, která výkonem své lékařské praxe či vědeckou činností významným způsobem přispěla k rozvoji medicíny a která se svým morálním jednáním stala příkladem a vzorem pro kolegy. „Moudrost, skromnost, nezištnost a pracovitost, spolu s pevnými morálními zásadami zdobí rytíře. Jsem hluboce přesvědčen, že titul Rytíř českého lékařského stavu náleží profesoru Čerbákovi právem,“ řekl prezident komory MUDr. Milan Kubek. Profesor MUDr. Roman Čerbák, CSc., se narodil 19. 10. 1933 v Moravské Ostravě, avšak rodina se ještě před válkou odstěhovala do Brna. Zde také v roce 1952 maturoval na tehdejším reálném gymnáziu Jiřího Dimitrova v Králově Poli. Medicínu studoval rovněž v Brně, na Lékařské fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Po promoci v roce 1958 tehdejší systém umístěnek zavál čerstvého doktora Čerbáka do Svitav, nejprve na chirurgické oddělení nemocnice a posléze na internu. Právě z vnitřního lékařství složil v roce 1961 první atestaci, a interně, přesněji řečeno její dceři kardiologii, zůstává věrný po celý profesní život. V roce 1963 vyhrál konkurz na místo sekundárního lékaře na I. interní klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a zde také o rok později složil úspěšně i druhou atestaci z vnitřního lékařství. V té době vše nasvědčovalo tomu, že se bude věnovat gastroenterologii. Jako plně kvalifikovaný internista byl Roman Čerbák, coby ambulantní lékař zajišťující zároveň konziliární služby pro ostatní kliniky, vyčleněn mimo jiné i pro chirurgickou kliniku, jejímž přednostou byl profesor Uhlíř. Ten se věnoval experimentální chirurgii, zejména kardiochirurgii, a pro svoji práci potřeboval pomocníka – kardiologa. MUDr. Čerbák nabídku přijal a v roce 1969 úspěšně atestoval z kardiologie. Tím mu začal úplně nový profesní život. Období normalizace v 70. letech minulého sto-
27
letí zdrželo MUDr. Čerbáka ve vědeckém růstu a kariérním postupu. Svoji již dříve vypracovanou kandidátskou práci na téma „Hydrodynamické čerpadlo v asistující cirkulaci“ tak směl obhájit až v roce 1976. O rok později přešel na nově zřízené kardiochirurgické oddělení, které od té doby mnohokrát změnilo jméno až k současnému názvu Centrum kardiothorakální a transplantační chirurgie, ale on mu zůstal věrný. Po listopadu 1989 mohl MUDr. Čerbák konečně pokračovat v přerušené profesní kariéře. V roce 1990 habilitoval a v roce 1994 dosáhl mety nejvyšší: byl jmenován profesorem v oboru vnitřní lékařství. Profesor Čerbák byl dvakrát za sebou zvolen předsedou České kardiologické společnosti, a ta právě jeho zásluhou začala pořádat v Brně své kongresy, které se postupně vyvinuly v patrně nejvelkolepější odbornou lékařskou akci pořádanou pravidelně v České republice. Je zakládajícím členem pracovní skupiny invazivní kardiologie a pracovní skupiny pro chlopenní a vrozené srdeční vady v dospělosti. Právě za jeho předsednictví začala kardiologická společnost vypracovávat odborná doporučení, „guidelines“, která jsou dnes vzorem pravidel medicíny založené na důkazech i pro ostatní lékařské obory. Byl rovněž jedním z autorů prvních stanov České kardiologické společnosti, kterou přivedl do prestižního klubu Alpe Adria Cardiology Association. Nejenom za tyto své zásluhy byl v roce 2012 kardiologickou společností oceněn Zlatou medailí profesora Libenského. Profesor Čerbák se těší přirozené autoritě mezi svými kolegy, a proto byl v roce 1993 zvolen předsedou OS ČLK v Brně a v roce 1996 jeho místopředsedou. Od roku 1999 pracuje v čestné radě ČLK, kde opakovaně zastává velmi odpovědnou funkci místopředsedy. Od počátku se aktivně podílí na rozvoji celoživotního vzdělávání lékařů organizovaného Českou lékařskou komorou. A po zásluze se za svoji aktivitu v roce 2011 stal držitelem ceny prezidenta ČLK za přínos celoživotnímu vzdělávání lékařů. V současné době je stále činorodý osmdesátník odborným garantem sekce kardiologie systému celoživotního vzdělávání České lékařské komory. (*) Článek převzat z: red: Prof. Roman Čerbák pasován Rytířem českého lékařského stavu. In: Tempus Medicorum ….
Program seminářů I. interní kliniky FN v Plzni v zimním semestru 2014/2015
28
14. 10. 2014 Autonomní neuropatie u diabetiků – vše, co bychom měli vědět (doc. MUDr. S. Lacigová, Ph.D. - I. interní klinika FN a LFUK Plzeň) 04. 11. 2014 Léčba renovaskulární hypertenze ve světle nových studií (MUDr. M. Bürgelová, Ph.D. - Klinika nefrologie IKEM Praha) 18. 11. 2014 Akutní pankreatitida: Update 2014
(Prof. MUDr. P. Dítě, DrSc. - Interní klinika FN Ostrava) 02. 12. 2014 Limitace terapie a paliativní péče nejen na ICU (MUDr. MgA. K. Rusínová - KARIM VFN a 1. LFUK Praha) 16. 12. 2014 EKG v akutních stavech (Prof. MUDr. R. Rokyta, Ph.D., MUDr. V. Vančura, Ph.D. Kardiologické oddělení FN Plzeň) 06. 01. 2015 Hot topics v prevenci kardiovaskulárních chorob (MUDr. G. Štěrbáková, Ph.D. - I. interní klinika FN a LFUK Plzeň) Semináře I. interní kliniky FN v Plzni v zimním semestru akademického roku 2014/2015 se konají v posluchárně I. interní kliniky v I. podzemním podlaží FN Plzeň-Lochotín vždy v úterý od 15.00 hodin, pokud není uvedeno jinak. Semináře jsou pořádány v rámci celoživotního vzdělávání lékařů dle stavovského předpisu ČLK č. 16. Jsou zařazeny do centrálního registru akcí ČLK a ohodnoceny 2 kredity. Velmi srdečně zveme všechny internisty a další lékaře z Plzně, západních Čech i odjinud. Prof. MUDr. Martin Matějovič
Program seminářů a vzdělávacích akcí II. interní kliniky FN v Plzni v zimním semestru 2014/2015 2.-4. 10. 2014 Konference České společnosti pro hypertenzi, pracovních skupin Preventivní kardiologie a Srdeční selhání České kardiologické společnosti, Mariánské Lázně 5. 11. 2014 Současný pohled na léčbu chronického srdečního selhání (MUDr. B. Nussbaumerová, Ph.D., prof. MUDr. H. Rosolová, CSc. - II. interní klinika FN a LFUK Plzeň) 19. 11. 2014 Diabetická noha (MUDr. I. Flanderová - II. interní klinika FN a LFUK Plzeň) 10. 12. 2014 Hemoterapie – závažné neshody ve FN 2013/2014 (MUDr. J. Hrubá – Transfuzní oddělení FN Plzeň) 17. 12. 2014 Růstový hormon a sport (MUDr. H. Gregrová - II. interní klinika FN a LFUK Plzeň) 7. 1. 2015 Aktuální léčba osteoporózy a její vliv na kortikální kost (doc. MUDr. V. Vyskočil, Ph.D. - II. interní klinika FN a LFUK Plzeň) Semináře II. interní kliniky FN v Plzni v zimním semestru akademického roku 2014/2015 se konají v posluchárně pavilonu 4 Fakultní nemocnice Plzeň-Bory vždy od 14 hodin. Semináře odborně garantuje organizační složka České lékařské společnosti. Akce má vždy charakter postgraduálního vzdělávání a účastníci obdrží certifikát o účasti. MUDr. Zdeněk Kratochvíl, prof. MUDr. Jan Filipovský, CSc.
Virtuální realita při léčbě návykových onemocnění MUDr. Jiří Podlipný, Ph.D. z Psychiatrické kliniky FN Plzeň spolupracuje s výzkumníky ze ZČU na aplikaci virtuální reality v psychoterapii návykových onemocnění. Ve virtuálním prostředí se pacienti setkávají s typickými situacemi, které vyvolávají touhu (bažení), a učí se s nimi vyrovnávat. Virtuální hospodu, kde budou nemocní čelit pokušení a pobídkám ke konzumaci alkoholu, tu vyvíjejí Petr Hořejší z Katedry průmyslového inženýrství a managementu Západočeské univerzity a psychiatr MUDr. Jiří Podlipný, Ph.D. Využití virtuální reality v psychoterapii je podle MUDr. J. Podlipného ve světě poměrně obvyklé. U nás ale tomu tak není. Hledal proto inspiraci v zahraničí. „Jelikož se tu nikdo těmito věcmi příliš nezabýval, cestoval jsem po pracovištích, kde mají s podobným způsobem léčby zkušenosti, konkrétně v Jižní Koreji,“ řekl Podlipný. Když se o této problematice doslechl Petr Hořejší z Katedry průmyslového inženýrství a managementu ZČU, myslel si prý, že o toto téma pouze rozšíří své přednášky. „Pak jsme se však s doktorem Podlipným setkali osobně a nabídka takovéto spolupráce se pro mě stala nesmírně vzrušující. Virtuální realitou a jejími aplikacemi se zabývám již čtyři roky. A podobné vize jsem také měl,“ prozradil P. Hořejší. Podle něj má katedra k dispozici ojedinělou laboratoř virtuální reality, kde bude možné simulaci hospodského prostředí provádět. Určitě ale bude třeba také vymyslet, jak dostat aplikaci za pacienty do léčeben. „Vzhledem k tomu, že jsou na uzavřeném oddělení, bude nutné připravit primárně ‘mobilní variantu’. Pacient si nasadí speciální brýle Oculus Rift, speciální boty na kolečkách a bude stát na prohloubené ploše, která mu umožní pohyb ve virtuálním prostředí. Po celou dobu budeme schopni monitorovat jeho reakce,” popsal Hořejší. Podotkl, že vytvořené prostředí lze přeložit i pro mobilní zařízení, takže teoreticky si pacient může doma trénovat i na tabletu. Autoři projektu by v budoucnu chtěli žádat o grant, zatím ale pracují jen jako skupina nadšenců. „Pomáhají nám studenti jak z Fakulty strojní, tak z Fakulty lékařské, kteří mají o tuto problematiku zájem,” řekl Hořejší. Jak velký zájem o tuto formu léčby bude, zatím autoři projektu nezjišťovali. Podle Podlipného ale vycházejí z údajů jiných pracovišť ve světě. Virtuální terapie by mohla zafungovat u gamblerů. „Ze své lékařské zkušenosti mohu říct, že lidé motivovaní k léčbě své závislosti jsou velmi vděční za jakýkoliv nový prostředek, který jim může pomoct. Rád bych dodal, že celá filozofie expoziční terapie ve virtuální hospodě se hodí nejen pro pacienty závislé na alkoholu, ale i na jiných psy-
choaktivních látkách. U gamblerů o tom ještě nemáme rozhodnuto, ale umíte si jistě představit, že tam by se tento způsob terapie také mohl uplatnit,” připomněl Podlipný. Léčba má ve světě velkou úspěšnost. Podle Podlipného je zcela srovnatelná se způsobem tradičním, kdy pacienty provádí „živý“ terapeut nebo při expozicích v reálném prostředí. „I my budeme dlouhodobě sledovat účinnost našeho nového způsobu léčby u pacientů. Je to nesmírně důležité, protože nás samozřejmě zajímá, jak kvalitně léčíme,“ uvedl Podlipný. Tvůrci programu si zatím kladou otázku, bude-li pro pacienty atraktivní opakované užití stejného virtuálního prostředí. Zvažují tedy, že by vytvořili prostředí, ve kterém by se náhodně měnily různé prvky. V budoucnu by pak mohl program nabízet nejen prostředí hospod, ale i luxusních vináren či domácností, což by bylo vhodné i pro jiné typy alkoholiků. (*) (*) Kalábová A.: Vědec a psychiatr vytvářejí virtuální hospodu, má pomoci alkoholikům. MF DNES: , Zdroj: http://plzen.idnes.cz/virtualni-hospoda-aplikace-lecba-zavislosti-na-alkoholu-pk5-/plzen-zpravy.aspx?c=A140603_144827_plzen-zpravy_pp Foto: L. Němec, MAFRA
Je reálná epidemie eboly ve střední Evropě? Virus eboly byl poprvé izolován roku 1976 v severo východní části Demokratické Republiky Kongo (dříve Zaire), v blízkosti malé řeky Ebola, podle které dostal své jméno. V té době se o tomto onemocnění ještě nevědělo a kvůli nedostatečné sterilizaci jehel v nemocnicích tam tehdy vznikla první epidemie. Od té doby byly objeveny i další kmeny viru a propuklo velké množství dalších smrtících epidemií především v afrických zemích Demokratická Republika Kongo, Gabon, Uganda a Súdán. Úmrtnost při těchto epidemiích byla velmi vysoká (podle kmenu viru 50–90%). Ebola je jednou z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Rizikovým faktorem pro ebolu je zejména pobyt na území, kde se virus eboly vyskytuje. Infekce se přenáší tělními tekutinami a sekrety nakaženého člověka (krev, sliny, ejakulát, pot, slzy), proto je nutné se vyhýbat přímému kontaktu s nimi. Možnost přenosu přes neporušenou kůži nebyla prokázána, přes sliznice však již virus proniká a stačí i velmi malé množství. Inkubační doba eboly se pohybuje od dvou dnů do tří týdnů, nejčastěji je však jen 2–3 dny. Počátek onemocnění je obvykle náhlý. Typická je vysoká horečka, celková slabost, bolest hlavy, svalů a kloubů, zánět spojivek. Bývají bolesti břicha, zvracení a průjem. Postupně se rozvíjí krvácení, nejdříve do trávicího traktu, a proto může být někdy onemocnění zaměněno za úplavici či tyfus. Postupně však začne nemocný krvácet ze všech tělesných otvorů, zvracet krev, na kůži mohou vznikat krevní podlitiny a dochází zároveň k těžkému poškození všech vnitřních orgánů, zejména jater, která ztrácejí svou strukturu a rozkládají se. Zároveň se roz-
víjí porucha srážení krve, vznikající sraženiny narušují krevní oběh a tak dále přispívají k odumírání orgánů. Pacient trpí velkými bolestmi, v konečných fázích může krvácet z očí a trpět epileptickými záchvaty. Zda pacient přežije, záleží na jeho fyzické kondici a kmenu viru. Kvůli šíření eboly v západní Africe vyhlásila WHO stav ohrožení, což jí po celém světě umožňuje vyhlašovat karanténu, zavírat hranice nebo omezovat mezinárodní cestovní ruch. Epidemie je podle odborníků nejhorší od chvíle, kdy byl virus eboly, před téměř 40 lety, poprvé identifikován u člověka. Na konci září 2014 počet nakažených dosáhl 7 192, z toho 3 286 zemřelo. Ke konci října tyto počty narostly na 12 647 nakažených a 5 087 zemřelých. Nejhůře jsou postiženy státy Sierra Leone, Libérie a Guinea. V liberijském hlavním městě Monróvii byla do karantény uzavřena celá padesátitisícová čtvrť a oblast střeží ozbrojené síly. Jedno úmrtí nemocného ebolou již zaznamenal i americký Texas. Různé organizace, včetně Evropské komise a Hospodářského společenství západoafrických států, darovaly finanční prostředky na pomoc v boji proti epidemii. V boji proti nemoci byl u ojedinělých pacientů z řad lékařů a misionářů nasazen experimentální lék ZMapp, který však ještě nebyl dostatečně otestován, ani pokud jde o jeho účinnost, ani pokud jde o možné nežádoucí účinky. Zatím to vypadá, že si vede dobře a pacientům pomáhá, byť jeho aplikace není zárukou přežití. Když v Berlíně zkolabovala žena s příznaky této nemoci, dostalo se do karantény 600 lidí. Světová zdravotnická organizace vyzvala všechny země zasažené ebolou, aby na mezinárodních letištích, v přístavech a na hlavních hraničních přechodech důsledně kontrolovaly cestující a zabránily tak šíření viru do dalších míst. „Žádné osobě vykazující symptomy eboly by nemělo být dovoleno cestovat, leda by šlo o evakuaci z lékařských důvodů“, to je stanovisko WHO. V České republice je k přijetí infikovaných pacientů připravena nemocnice Na Bulovce v Praze a Odbor biologické ochrany ministerstva obrany v Těchoníně na Orlickoústecku. Na riziko zavlečení eboly i do naší republiky jsme se zeptali doc. MUDr. Dalibora Sedláčka, CSc., přednosty Infekční kliniky FN a LF v Plzni: Ebola virem vyvolané onemocnění (EVD) patří do skupiny tzv. hemoragických horeček, kterých se ve světě vyskytuje několik. Samotných původců EVD je pět: Zaire ebolavirus, Bundibugyo ebolavirus, Sudan ebolavirus, Taï Forest ebolavirus a Reston ebolavirus (ten jediný nevyvolává onemocnění u lidí). Současná epidemie v západní Africe je vyvolána kmenem ebola Zaire (Tab. 1). Tab. 1. Výskyt EVD ve světě k 16. 11.2014 (dle údajů WHO a CDC) Země Guinea Libérie Mali Nigerie Senegal původ Guinea Sierra Leone
Počet EVD 1971 7069 6 20 1 6073
Úmrtí 1192 2964 5 8 0 1250
Španělsko USA - 1 z Libérie, 1 z Guiney Celkem
1 4 15145
0 1 5420
Dle současných poznatků hrají ve způsobu přenosu ebolavirů důležitou roli kaloni, případně i jiní savci, jejichž exkrementy se dostávají do vody, vodou se mohou infikovat hospodářská zvířata a také lidé. Mnohem častěji se však lidé nakazí přímým kontaktem s nemocnými, v jejichž biologických tekutinách je v akutní fázi vysoká koncentrace virů. Vysoce rizikový je tedy přímý kontakt bez použití vhodných ochranných prostředků s pacientem, který kašle, zvrací, krvácí z nosu, má průjem, nebo pokud dojde k poranění kontaminovanou jehlou. Nepřímý přenos kontaminovanými předměty je rovněž možný. Přenos aerosolem a kapénkami je velmi nepravděpodobný. Vzhledem k opakovanému porušování protiepidemických režimů ve třech nejpostiženějších zemích Afriky je rychlé šíření epidemie snadno vysvětlitelné. Virus přežívá v kapalném nebo sušeném materiálu několik dní, deaktivován je UV zářením, zářením gama, zahřátím na 60o C po dobu 60 min., varem (5 min.), dezinfekčními prostředky a chlornanem sodným. Po inkubační době 2-21 dní se zprvu dostavuje únava, malátnost, horečka, bolest břicha, nauzea, zvracení, průjem, makulopapulózní exantém, faryngitida s ulceracemi, kašel, myalgie, artritida, později se může objevit krvácení z dásní, nosu, krvácení do kůže a GIT. K úmrtí dochází v důsledku ztráty krve, dehydratace a šoku. Smrtnost se obvykle pohybuje mezi 40 – 90 %. Aktuálně je průměrná letalita EVD kolem 37 %. Pokud pacient EVD přežije, dochází často ke komplikacím např. ohluchnutí, oslepnutí, poruchám hybnosti, zánětu kostní dřeně nebo míchy, zánětům očních struktur, osrdečníku, varlat, parotid nebo pankreatu. Léčba nemocných musí probíhat za přísné izolace a ošetřující personál musí být dostatečně vybaven ochrannými pomůckami (ochranný oblek, ochranné vysoké návleky, pryžové holínky, 3 vrstvy rukavic, jednorázová pokrývka hlavy (u personálu s dlouhými vlasy), kukla s filtroventilační jednotkou). Dosud nejsou k dispozici komerčně dostupná virostatika, u několika nemocných byla experimentálně použita séroterapie rekonvalescentním sérem nebo monoklonální protilátkou (Zmapp). Probíhá příprava experimentálních antivirotik jako je např. favipiravir (Avigan) nebo brincidofovir. K profylaxi byly vyvinuty experimentální vakcíny (cAd3-ZEBOV, VSV-EBOV či vakcíny připravené metodou genetického inženýrství), u nichž klinická fáze výzkumu započne od prosince 2014. Riziko zavlečení ebolavirů do Evropy je v ojedinělých případech možné, ale k epidemii by dojít nemělo. Pokud budou v dostatečné míře využívány informace z nejpostiženějších zemí o způsobech přenosu a tím i o vhodných izolačních režimech, ochranných pomůckách, případně i úspěšných léčebných postupech,
29
30
neměly by izolované importované případy onemocnění činit větší problémy. Jiná věc je strach (a to i mezi zdravotníky) z možnosti nákazy a onemocnění, jehož vlivem by mohlo dojít k porušení některé z důležitých bezpečnostních zásad. V případě výskytu EVD v České republice se činnost zdravotnického personálu bude řídit Směrnicí pro jednotný postup při vzniku mimořádné události v souvislosti s výskytem vysoce nakažlivé nemoci ve zdravotnickém zařízení (podléhá mezinárodním zdravotnickým předpisům). Toto opatření bylo schváleno usnesením vlády ze dne 25. října 2011 a stanoví všeobecné postupy, týkající se mimořádné události, kdy lékař prvního kontaktu s pacientem vysloví podezření na VNN na základě klinických známek onemocnění a/nebo s ohledem na anamnestické údaje o pobytu v endemické oblasti a/nebo v souvislosti s epidemiologicky významným kontaktem pacienta s jinou nakaženou osobou. V současné době jsou zdravotnická zařízení postupně vybavována materiálně, školí se personál, provádějí se nácviky. Izolace, karanténa, osobní ochranné pracovní pomůcky (OOPP) a desinfekční roztoky tak patří k základním opatřením, kterými je možno riziko vzniku epidemie EVD v naší zemi, ale i dalších evropských zemích eliminovat. Jaké zásady při ošetřování pacienta se suspekcí na EVD je nutnou dodržovat? Odběry biologického materiálu se při vysoké suspekci na EVD neprovádí, personál je oblečen v OOPP a zůstává s pacientem do příjezdu biohazard týmu. Transport pacienta v bio-vaku do Nemocnice Na Bulovce zajišťuje Zdravotnická záchranná služba, dekontaminaci personálu a pomůcek řídí krajský epidemiolog a provádí ji příslušníci Hasičského záchranného sboru (HZS). Na Infekční klinice LF UK a FN v Plzni věnujeme této problematice velkou pozornost. Již 22. 1. 2014 jsme nacvičovali lékařské zajištění a převoz pacienta s VNN ve spolupráci s biohazard týmem, HZS Plzeňského kraje a zástupci KHS Plzeň. Nácviku se tehdy zúčastnili také odborní lektoři z řad zástupců armády ČR a lékaři specializující se na vysoce nebezpečné nákazy. Ve dnech 8. 4 – 10. 4. 2014 se někteří pracovníci Infekční kliniky zúčastnili Vzdělávacího kurzu VNN, zaměřeného na činnost v místě zásahu a práci s ochrannými pomůckami. Kurz byl organizován Odborem biologické ochrany VZÚ a probíhal přímo ve středisku v Těchoníně. Pokračování kurzu ve dnech 28. 5. – 30. 5. 2014 bylo zaměřeno především na komplexní péči o pacienty nakažené vysoce rizikovými patogeny. Bylo spojeno s praktickým nácvikem různých lékařských výkonů, které prováděli lékaři v OOPP pro úroveň ochrany BSL 4. Vzhledem k neustupujícímu riziku možného importu VNN do ČR se také na Infekční klinice poslední 3 měsíce kromě teoretické přípravy zaměstnanců věnujeme i pravidelným nácvikům v oblékání a odkládání ochranných prostředků. Dne 25. 11. 2014 proběhne přímo na Infekční klinice FN v Plzni celokrajské cvičení zaměřené na příjem, izolaci a transport osoby s EVD. (JN)
Jak motivovat k pohybu (VI) U třetiny případů zhoubných nádorů ve vyspělých zemích lze najít vztah k nesprávné výživě a nedostatku pohybové aktivity. Na základě výsledků 170 epidemiologických studií došli Friedenreichová a Orenstein (*) k opodstatněným závěrům o významu pohybové aktivity v prevenci nádorových onemocnění. Riziko onemocnění v souvislosti s vyšší pohybovou aktivitou je přesvědčivě nižší u nádorů prsu a tlustého střeva, pravděpodobně nižší u nádorů prostaty, možná nižší u nádorů plic a endometria, a nebylo prokázáno u ostatních druhů nádorů.
K příznivýmúčinkům pohybové aktivity, ovlivňujícím incidenci nádorových onemocnění, patří např. u nádorů tlustého střeva zvýšená střevní peristaltika a tím nižší expozice střevní stěny karcinogenům, zvýšená produkce prostaglandinu PGE2, ťlumícího buněčnou proliferaci tlustého střeva (na rozdíl od PGF) a nižší koncentraci žlučových kyselin, u nádorů prsu prodloužení menarche, snížení počtu ovulačních cyklů a svížení produkce estrogenů, u nádorů prostaty zvýšená produkce sexuální hormony vázajícího globulinu, vedoucí k poklesu volného testosteronu.
U nádorů prsu, endometria, ovarií i dalších se pak uplatňuje hlavně pohybovou aktivitou ovlivněný pokles tutkové tkáně. Přiměřená pohybová aktivita příznivě ovlivňuje buněčnou imunitu – zvyšuje počet a aktivitu mikrofágů, lymfokiny aktivované přirozené zabíječe (LAK) a jejich regulační cytokiny. Dochází také k regulaci jak aktivity volných vychytávačů (free scavenger enzymes) tak antioxidační kapacity. Doporučovaná úroveň pohybové aktivity vychází z obecně uznávaných zásad, které mohou do určité míry garantovat příznivý účinek. Pohybová aktivita cyklického charakteru, zatěžující vělké svalové skupiny, ba měla být zařazována 4-5krát týdně po dobu 30-45 minut, s přihlédnutím k individuálné rozdílné výchozí úrovni zdatnosti. Jiné budou určitě
intenzita a výběr aktivit u mladých zdatných jedinců a jiné u nikdy nesportujících obézních osob ve vyších věkových deceniích. Pohybová aktivita však může příznivě ovlivnit svým preventivním účinkem zdravotní stav bez ohledu na výchozí úroveň. Řada studií (např. R.M. Specková a spol., 2009) uvádí jednoznačně příznivý vliv pravidelné pohybové aktivity u nemocných, kteří prodělali léčbu pro nádorové onemocnění. Příznivé účinky se projevují zvýšením tělesné zdatnosti a svalové síly, poklesem úzkosti, zvýšeným sebevědomím, ceklkově zlepšením kvality života. Pohybová aktivita byla bez vedlejších účinků příznivě tolerována nejen po ukončení léčby, ale již během léčebného procesu. JN Friedenreich Ch. M., Orenstein M. R.: Physical activity and cancer prevention: etiologic evidence and biological mechanisms. J. Nutr. 2006: 3456S-3464S Speck R. M., Courtneya K. S. et al.: An update of controlled physical activity trials in cancer survivors: a systematic review and meta-analysis. J. Cancer Surv. 2010: 87-100
Ve zdravé Plzni zdravý zub Krásný pátý ročník preventivní události Ve zdravé Plzni zdravý zub zajistila plzeňská pobočka Sdružení studentů stomatologie České republiky (dále jen SSSČR). Tato každoroční akce je největší profylaktickou událostí zabývající se ústní hygienou v ČR. Celorepublikově se na ní podílí více než 250 studentů zubního lékařství v pěti městech, kde se zubní lékařství vyučuje. Mimo Plzeň se ještě jedná o Prahu, Hradec Králové, Olomouc a Brno.
Studenti Lékařské fakulty UK v Plzni se v centru západočeské metropole setkali již po páté se širokou veřejností. Od rána do pozdního odpoledne se po náměstí pohybovalo padesát bíle oděných budoucích zubních lékařů, kteří se věnovali všem kolemjdoucím zájemcům. Vysvětlovali zásady správné ústní hygieny a názorně předváděli, jak prostředky ústní hygieny (správně) používat. Studenti se snažili také zodpovídat dotazy týkající se tohoto tématu. Tato akce, pořádaná pod záštitou a podporou fakulty a firem Curaprox a Listerine, přitáhla na náměstí mnoho lidí, kteří se s velkým zájmem nechali instruovat a sami zkoušeli nově nabyté vědomosti ohledně používání zubního kartáčku. Díky pravidelnému opakování akce se někteří vracejí cíleně každý rok a nechají si kontrolo-
vat svoji techniku čištění zubů. Nicméně i pro náhodné kolemjdoucí je připravena motivace, proč se zastavit u studentů a probrat s nimi čištění zubů. Pro každého, kdo podstoupí krátkou instruktáž, byl připraven kartáček zdarma a dále vzorek ústní vody. Zájem bývá vždy velký, a tak se pokaždé mezi zájemce rozdají všechny dárky. Studenti se snaží také bourat zažité polopravdy a nepravdy, se kterými lidé často ke stánku přijdou. Jednou z nejčastějších je ta, že pro správné vyčištění zubů je nutný velký tlak a tvrdý kartáček. Akce Ve zdravé ČR zdravý zub však není přínosná pouze pro laiky, ale hodně z ní těží i samotní studenti. Je to skvělá možnost, jak se naučit správně komunikovat s pacientem. Studenti se učí, jak správně mluvit o problémech spojených s dutinou ústní. Není vždy lehké přejít z odborné mluvy do laického slovníku, ale právě Zdravý zub pomáhá studentům zdokonalit se v tomto ohledu. Zájem je opravdu velký a ne každý se na akci dostane jako školitel. Pro ty, kterým se to podaří, je před akcí připravena série přednášek o správné ústní hygieně. Studenti zde získají teoretické i praktické informace, které jsou poté schopni předávat dál. Na závěr bych chtěl za celé SSSČR poděkovat naší fakultě za podporu a ochotu, kterou nám každý rok projevuje a usnadňuje nám tento preventivní program organizovat. Dále děkuji všem sponzorům za produkty, které širokou veřejnost motivují k návštěvě stánku a vzdělání v oblasti ústní hygieny. Adam Špillar Local profylaxy officer Fotogalerie na str.: 47
Jak si někteří jistě všimli, dorazili na naši akci i reportéři z regionální televize ZAK a natočili s několika návštěvníky reportáž, díky které se o Medicampu dozvěděli snad zase další potenciální návštěvníci. Na závěr vystoupili všemi očekávaní Ocho Rios, kteří byli opět skvělí. Počty tančících účastníků pod pódiem toho byly důkazem. Rádi bychom uvedli, že konečný výtěžek z celé akce činil 20 769 Kč, přičemž rovných 17 120 Kč se vybralo na vstupném a zbylých krásných 3 649 Kč se napočítalo v kasičce, kam mohl každý návštěvník dobrovolně přispět. Odměnou mu bylo kromě dobrého pocitu také ručně vyráběné sluníčko, které mohlo být malou náhražkou za deštivé počasí.
Medicamp 7. 5. 2014 7. května 2014 se na Ranči Šídlovák konal již 4. ročník dobročinného open air festivalu Medicamp pod záštitou děkana Lékařské fakulty v Plzni Univerzity Karlovy v Praze. Výtěžek byl věnován stejně jako v minulých letech Nadaci pro transplantace kostní dřeně. I přesto, že prvními na pódiu byli mladí umělci z kapely Zavřít, my všichni jsme teprve začínali. Po krátké pauze jsme si mohli poslechnout něco z tvorby plzeňské kapely Selfish Son. To už se pod pódiem začaly objevovat první fanynky. Jako třetí se nám představili již dobře známí kapelníci z Vražda krásy. Jejich neotřelé texty i letos vyloudily úsměv na mnoha tvářích.
Tímto chceme poděkovat naší fakultě, která nám poskytla štědrý finanční příspěvek, majiteli Ranče Šídlovák, který nám poskytl prostory, rodinnému zábavnímu parku Tongo Hradec Králové za sponzorský dar a všem dalším pomocníkům. Dále děkujeme všem, kteří se letošního ročníku zúčastnili, podpořili dobrou věc a vydrželi i přes nepřízeň počasí až do konce. Doufáme, že na příští, již 5. ročník, nás dorazí ještě více a tradice bude pokračovat i nadále. (Za tým organizátorů Kristýna Domovská a Tereza Jüttnerová)
Studenti versus zkoušky Náš fejeton
Než jsme přivítali poslední kapelu, byl vyhlášen vítěz soutěží, které po většinu odpoledne probíhaly a které se setkaly s velkým zájmem.
Nedílnou součástí kontroly kvality vysokoškolského studia jsou různé formy zkoušek. Výjimkou není ani studium medicíny; i během něho se skládají zkoušky ústní, písemné, zápočty, zkoušky z jednotlivých oborů, zkoušky státní, případně i jiné. Každá zkouška může představovat pro studenta jiný problém, různou zátěž
psychickou nebo i fyzickou. Zkušený vysokoškolský examinátor proto potvrdí, že v souvislosti se zkouškou z jeho oboru se setkal s celou škálou chování svých studentů. Zkouška bývá pro studenty různě závažnou událostí a jejích vztah k ní a chování při zkoušce bývá mj. i dosti spolehlivou výpovědí nejen o jejich znalostech, ale i o jejich charakteru, duševních vlastnostech a výchově. Chování studenta ovlivňuje celá řada faktorů – od prostředí rodiny, ve které vyrůstal(a), po zájem o zvolený obor studia, dlouhodobý i okamžitý zdravotní stav, dosavadní životní prožitky a zkušenosti i další okolnosti. Je proto přirozené, že přístup ke zkoušce a chování studenta při ní bývá různé. Následující krátká typologie studentů je pouze pokusem o jakousi klasifikaci některých vyhraněných typů studentů, přicházejících ke zkoušce z určitého medicínského oboru. TYP „STANDARD“ Je to student, který ke zkoušce přijde včas, několik minut předem. Má vždy u sebe index a tužku nebo pero, je vhodně oblečen, chová se přiměřeně a víceméně uvolněně. Ví, co ví, a je přiměřeně klidný. Na pokyny examinátora reaguje vhodně, je zdvořilý, ne však servilní. Na otázky se připravuje přiměřeně dlouho, odpovídá klidně. Není ani submisivní ani nadměrně suverénní a od zkoušky odchází obvykle s hodnocením „výborně“ nebo „velmi dobře“. Z výsledku zkoušky mívá tichou radost a odchází uvolněn a spokojený. Skoro nikdy nezapomene pozdravit. Do této kategorie patří většina studentů. TYP „NAD VĚCÍ“ Jde většinou o muže, jen vzácně o ženu. Zkouška je pro něho nevýznamná zbytečnost, existují pro něho přece daleko důležitější problémy; přichází zpravidla oblečen neformálně, účes a úprava zevnějšku svědčí o nekonformní povaze nositele. Je to většinou liberál, své budoucí povolání vidí jako nepříliš složitý problém. Jeho účast na seminářích a přednáškách nebyla 100%ní, protože přítomnost na nich nepovažuje za důležitou. Na přípravu ke zkoušce si nechal dva dny, to přece stačí, už myslí na zkoušku z farmakologie. Známku „dobře“ bere jako zcela vyhovující, vždyť o nic nejde. Většinou ještě neví, který obor medicíny by mu nejlépe vyhovoval; možná psychiatrie… Anebo něco jiného. TYP „SUVERÉN“ Většinou je to muž, zcela vzácně žena. Do zkušební místnosti vstupuje rázně, bez zaklepání. Chováním dává najevo, že vstoupila osobnost. Index podává examinátorovi gestem panovníka, hovoří s ním bez ostychu a zábran. Zpravidla ihned odloží své sako přes židli, s písemnou přípravou je hotov velmi brzy, stačí mu jen pár letmých poznámek. Otázky považuje za nejednoznačné, například nedávno četl v Nigerian Medical Journal, že na položenou otázku jsou nejméně čtyři různé názory, on osobně zastává názor, že….. Při každé vhodné příležitosti neopomene examinátora sám zkoušet. Pokud je hodnocen „výborně“, považuje to za samozřejmost. Při známce „velmi dobře“ nebo dokonce „dobře“ se tváří znechuceně,
31
32
examinátor ho neuvěřitelně podcenil. Odchází proto s kamennou tváří, někdy i zapomene pozdravit. TYP „GÉNIUS“ Může to být žena i muž. Objeví se jednou za několik roků, o něco častěji je to muž. Chová se nenápadně, neokázale. Má vynikající paměť a dokonalý přehled o tom, co kdy viděl, slyšel nebo četl ze zkoušeného oboru. Studuje i z cizojazyčných pramenů.Dovede využít všechny znalosti z jiných oborů, umí dokonale analyzovat i syntetizovat fakta. Mívá na svůj věk a míru svých zkušeností téměř encyklopedické znalosti. S examinátorem se baví o věcech, kterým oba dobře rozumějí. Není to jednostranně vzdělaný suchar, zpravidla se zajímá o všechno dění kolem sebe. Spolužáci mají před ním respekt a váží si ho. Génius může být v některých věcech nekonformní (účes a la Albert Einstein, osobité oblečení aj.), ale okolí ho respektuje. TYP „FETIŠIST(K)A“ Skoro vždy to bývá žena. Překvapí tím, že si ke zkoušce přinese svůj talisman, např. dětskou hračku – chlupaté plyšové zvířátko, které při písemné přípravě ke zkoušce má vedle sebe na stole, protože skálopevně věří v jeho magickou schopnost přinášet štěstí. Bývá to dobrá studentka, občas s mírně naivním postojem k životu, zatím nerozhodnutá o své budoucí konkrétní úloze lékaře. Rozhodovala se mezi veterinou (miluje zvířátka) a medicínou, nakonec se rozhodla pro fakultu bližší jejímu bydlišti. TYP „BOHÉM“ Pokud je to muž, přichází ke zkoušce zpravidla v nekonvenčním oblečení, např. přes oblek mu vlaje dlouhá jednobarevná šála (a la ministr Pavel Dostál). Občas se projeví (sympaticky) jako přesvědčený lokální patriot a na svou milovanou (např.) jižní Moravu nedá ani v nejmenším dopustit. Bývá překvapivě dobře připraven, jeho oblíbeným oborem je psychiatrie. Žena – bohém není častým zjevem; je to rozevlátá bytost, pro kterou medicína je pouze jedním z možných způsobů seberealizace; málokdy odpovídá na „výborně“, ale její znalosti nebývají špatné. TYP „ŠPRÝMAŘ“ Skoro vždy je to muž, chová se neformálně. Projeví se už před zkouškou: examinátor volá do zkušební místnosti např. studentku Marii Novákovou – a šprýmař (vlastním jménem např. Václav Kovářík) mu hned hlásí: „Maruš Nováková ještě nepřišla, ale byla by tu Vendulka Kováříková…“). Šprýmař při zkoušce rád žertuje a své odpovědi prokládá „vtipnými“ glosami. Při zkoušce je většinou úspěšný. TYP „NESTÍHÁM“ O něco častěji je to muž. Student nestíhá ve zkouškovém období zkoušky z různých důvodů. Ke zkoušce se i několikrát přihlásí, pak zase odhlásí nebo nepřijde. Zkoušky „hrne“ před sebou, soustředí se většinou na ty těžší, lehčí zkoušky podcení, takže pak nesloží ani ty. V anamnéze má řadu absencí na povinné praktické výuce, na přednášky chodí zřídka. Při zkoušce je nejistý, plachý, při neúspěchu u zkoušky rezignovaně mlčí. Pokud zkoušku nesloží, na náhradní termín nenaléhá. Opakování
ročníku považuje za následek souhry nepříznivých okolností, na které téměř neměl vliv. TYP „CESTOVATEL“ Jeden nebo i více semestrů studoval v zahraničí, kde však neměl možnost studovat obor, ze kterého má právě skládat zkoušku. Typ „normal“ – jsa poučen a zvyklý z ciziny – zdvořile a věcně předem vyjednává o podmínkách a termínu složení zkoušky , u které pak většinou dobře uspěje. Typ „to všechno znám“ nemá se složením zkoušky předem žádný problém („už toho zažil…!“), zkoušku pak zpravidla absolvuje s mírnými obtížemi („o nic vlastně nešlo“). Je rozhodnut pro některý chirurgický obor a nemá pochyby o svých výtečných vlastnostech. Po promoci asi hned odejde do ciziny nejspíše na nějaké vedoucí místo. Tady by ho nedocenili. TYP „EXOT“ Pochází i z ciziny, není chudý, na vyslanectví své země v Praze má známé, jeho otec má styky s vládními kruhy mateřské země. Na přednášky zásadně nechodí, praktika navštěvuje zcela výjimečně, jen když se mu chce, protože mezitím buď „pracuje na ambasádě“ nebo nedovede vysvětlit, co vlastně v tu dobu dělá. Studuje mnohem déle než je zvykem, má vlivné přímluvce, kteří orodují u examinátorů a slibují, že při příští státní zkoušce budou všichni překvapeni, jak student bude umět. Ač studuje v Čechách a v českém jazyce – ani za 7 roků pobytu česky neumí a občas mu není rozumět. Před státními zkouškami vyžaduje opakované konsultace spočívající podle jeho představ v opakovaní celých přednášek, na kterých nikdy nebyl. Při zkoušce si přinese jako „taháky“ celé vypracované otázky na papíru formátu A4 a je překvapen, když dostane pro přípravu papíry s razítkem kliniky. Pak odstoupí ještě než začal. Má pocit, že je geniální a všichni mu křivdí. Je udiven, že i pro něho platí studijní řád fakulty. TYP „ELEKTRONIK“ Nespoléhá na náhodu, ví, že příprava na zkoušku nebyla dostatečně intenzivní, a proto využívá moderní komunikační prostředky, které mají úspěch u zkoušky zajistit. Jistou výhodu mají v tomto případě studentky s delšími vlasy, zakrývajícími ucho s vloženým miniaturním mikrofonem, do kterého jim diktuje někde v blízkosti etablovaný kolega (kolegyně, přítel apod.) odpověď na položenou otázku. Pokud je otázka zadána písemnou formou, student(ka) si ji jakoby polohlasně předčítá, což samozřejmě zaznamenává skrytý mikrofonek a tím také i nápověda. Maximální riziko pro takto vybaveného studenta představuje informovaný examinátor. Odhalený podvod má za následek nekompromisní „nevyhověl(a)“, případně další následky. Zatím převážná část studentů-„elektroniků“ pochází ze zahraničí. Uvedený vzorek studentů samozřejmě ani zdaleka není úplný, představuje jen některé hlavní typy chování při zkoušce. Řada studentů však navíc představuje i různé „mezitypy“, takže škála projevů při zkoušce bývá mnohem pestřejší. P.S. Možná by nebylo nezajímavé sestavit i podobné leporelo examinátorů… -jak-
Mezinárodní letní jazyková škola v Plzni, tip na příští prázdniny Letos na jaře jsem se náhodou, tedy jsou-li jaké, přihlásila na Mezinárodní letní jazykovou školu (MLJŠ), kterou už čtvrt století pořádá Západočeská univerzita v Plzni. Náhoda spočívala v tom, že jsem se o nic podobného původně nezajímala. Avšak byla jsem požádána o výběr co nejvhodnějšího kurzu pro dítě mé kamarádky. A tak to začalo. Rolovala jsem nabídkou kurzů, až mi cvrnkla o nos přípravka k FCE (First Certificate in English), zkoušce, na kterou jsem se připravovala už kdysi, avšak její termín se tehdy dokonale kryl s mým termínem porodu. Dala jsem přednost porodu:)
Kampus Západočeské univerzity, místo konání 25. Mezinárodní letní jazykové školy Druhou náhodou, jsou-li jaké, byla moje účast na zahajovacím ceremoniálu. Kdybych byla věděla, že tam mířím, jistě bych plánovaně zaspala. Ale když už jsem byla v areálu, zúčastnila jsem se. Fakta tam uváděná mě natolik zaujala, že jsem oslovila ředitelku Letní školy paní Mgr. Helenu Marii Adjal a požádala ji o spolupráci. Bylo nám vzájemným potěšením. Zde fakta: Poprvé se letní škola uskutečnila v roce 1990, tehdy se jí zúčastnilo na 130 studentů a lektorů. Rekordní počet 877 účastníků (studentů i lektorů) z celé České republiky i ze zahraničí se na MLJŠ sešel v roce 2007. V poslední době patří MLJŠ k největším mezinárodním událostem pořádaným v nejen v Plzeňském kraji, ale i celé České republice. Počet jejích účastníků se blíží číslu 600. Letní škola poskytuje možnost studia anglického, českého, francouzského, italského, německého, portugalského, ruského a španělského jazyka ve formě různě pokročilých kurzů celodenních (celkem 92 vyučovacích hodin, výuka probíhá v pracovních dnech), nebo odpoledních (celkem 28 vyučovacích hodin, výuka probíhá odpoledne od pondělí do pátku ve dvouhodinových blocích). Letní školy se účastní mimo jiné i zahraniční studenti nebo cizinci, kteří žijí v Čechách a prostřednictvím studia českého nebo jiného jazyka se zde připravují na bezproblémové zapojení do školy či zaměstnání. Velkému zájmu se těší ze specializovaných kurz věnovaný přípravám na zkoušku FCE, státní maturitu nebo kurz TEFL pro zahraniční studenty. Stranou nezůstávají ani děti ve věku 8–12 let s programem odlehčeným odpoledními hrami, sestaven je i speciální dvoutýdenní kurz pro teenagery od třinácti
do patnácti let. Na výuce se každoročně podílí jedna třetina zahraničních lektorů z celkového počtu téměř stovky vyučujících. Prioritou je rodilý mluvčí v každém kurzu (i u začátečníků) s odpovídajícím pedagogickým vzděláním a učitelskou praxí.
Mgr. E. Valentová a prof. MUDr. J. Valenta, DrSc., předávání ceny Americké ambasády Woodrow Wilson Freedom Award v červenci 2013 Tento fakt mohu jen potvrdit. V kurzu přípravky na FCE se střídali denně čtyři lektoři, z toho tři byli rodilí mluvčí. Hodiny byly výborně připravené, angličtina dokonalá. Píši to proto, že vím, že několik z mých kolegů odjelo na kurzy do Británie. A také proto, že mnozí z nás hledáme každoročně pro naše děti smysluplný prázdninový program. Jak už jsem se mnohokrát přesvědčila, za dobrými věcmi někdy nemusíme až tak daleko. Závěrem mi dovolte zmínit poslední náhodu, tedy jsou-li jaké. Iniciátorkou prvního ročníku, který se konal v roce 1990, byla paní Mgr. Eva Valentová. Za její celoživotní zásluhy o rozvoj výuky anglického jazyka i spolupráci s americkými univerzitami jí byla v roce 2013 udělena cena Americké ambasády Woodrow Wilson Freedom Award. Z webových stránek http:// prague.usembassy.gov/woodrow-wilson-freedom-award-to-eva-valentova.html cituji: “Eva is a tireless advocate for academic excellence, who devoted decades of her life to help Czech professionals participate in international fora“. Synchronnost s osobností naší fakulty, panem profesorem Valentou, ale náhodná jistě není a při bilancování přivádí k úžasu. Děkujeme a ještě jednou gratulujeme! Lada Eberlová, Helena Marie Adjal
Pouliční krádeže se nevyhýbají ani pracovníkům ve zdravotnictví Téměř denně se z tisku a televize dozvídáme o podvodech a krádežích postihujících seniory. Několik bývalých pracovnic Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty v Plzni bylo v průběhu let okradeno na ulici, pracovnice Charity dokonce dvakrát. Šlo o tři lékařky, kterým bylo v době přepadení 76, 84 a 85 let. Pracovnice Charity byla přepadena dvakrát ve věku 49 a 59 let. Některé napadené měly v okamžiku napadení dokonce sníženou pohyblivost. Stalo se to vždy v blízkosti jejich bydliště, třikrát v Doubravce,
jednou na Borech a jednou na Slovanech v měsících březnu, červnu, říjnu a prosinci, kolem půlnoci, ale i za bílého dne během dopoledne. Pachatelem byl třikrát muž mladšího věku, jednou v průvodu dívky, jednou snad chlapec oblečený v bundě s kapucou, jednou mladá žena. Cílem útoku byly kabelky nebo nákupní tašky a v nich peněžité obnosy. Mužští pachatelé rovnou uchopili tašku a snažili se ji vytrhnout. Žena navázala kontakt dotazem, kolik je hodin. Dvakrát došlo při střetu k vážnému poranění postižených. Jedna lékařka utrpěla tříštivou pertrochantarickou frakturu, což si vyžádalo týž den operaci (osteosyntéza Targon). Následná hospitalizace trvala tři týdny, následovala lázeňská rehabilitace. Po roce bylo v důsledku zranění patrné zkrácení dolní končetiny o 2 cm, zhoršila se skolióza páteře a dodnes postižená nechodí úplně stabilně. Druhá lékařka utrpěla při pádu zlomeninu pravého metacarpu úderem o hranu chodníku. Ruku měla v sádře asi sedm neděl. Nemocniční výlohy platila. Pracovnice Charity nebyla při prvním okradení poraněna. Při zjišťování, kolik je hodin, utrpěla „jen“ drobné kožní odřeniny. Ani další lékařka nebyla zraněna. Pachatel využil sklonu v Hradišťské ulici, napadené vytrhl v momentu překvapení tašku a rychle odběhl. Napadená sice křičela „Zloděj, zloděj“, ale na ulici nebyli v té chvíli žádní lidé, kteří by byli mohli pachatele identifikovat a zadržet, a ten zmizel za nejbližším rohem. Ukradený obnos byl zanedbatelný, ale v odcizené tašce byla občanská legitimace s adresou, klíče od bytu, a tak musel být vyměněn zámek, aby se předešlo případnému vykradení bytu. Výměna přišla na téměř 1300 Kč. Ve dvou případech zloděj nakonec prázdnou tašku odhodil. Všem napadeným vznikla hmotná škoda přímým odcizením peněz, ztrátou platební karty, platbou za náhradní odcizené doklady, nutností výměny klíčů a zámku u bytu. Jednání s policií a obstarávání nových dokladů znamenalo časovou ztrátu. U každé postižené vyvolala událost psychické postižení. Možnost sebeobrany je malá a vzhledem k možnosti poranění se ani nedoporučuje, zvláště je-li pachatelem muž. Ze stejného důvodu nelze spoléhat ani na případnou pomoc kolemjdoucích. Určitou prevencí je nenosit v tašce větší finanční obnosy, klíče, občanskou legitimaci a jiné identifikující dokumenty, ale mít je na těle. Nedoporučuje se také vcházet do domu, pohybuje-li se v blízkosti neznámá osoba. V naší sestavě se to týká i dvojice mladých lidí, u nichž by člověk čekal jiné zájmy. Pro případ napadení se doporučuje nosit osobní alarm. Jen ve výjimečných případech se podaří zloděje identifikovat, například, když chce vybrat peníze z odcizené platební karty, a dojde k soudnímu řízení. V našem jediném případě, kdy byla pachatelka zjištěna, se soudního přelíčení zúčastnilo šest zaměstnanců soudu po dobu asi dvou hodin. Procesy se protahují tím, že se pachatelé k přelíčení nedostavují, nebo že jsou odročovány. Soudní projednávání je zaměřeno na spravedlivé jednání s pachatelem, ale laikovi se někdy zdá, že je věnována větší pozornost
ochraně práv útočníka než právům oběti. Pokud je ztráta do výše 5000 Kč a nedojde k poranění, je případ hodnocen jako přestupek. Teprve při poškození zdraví napadeného jde o závažný trestný čin podle paragrafu 173 trestního zákona. Jak by se z právního hlediska posuzovala situace, kdyby při střetu došlo mimořádně k poranění útočníka, např. k poškození zraku při použití očního spreje nebo k poranění útočníka typu zlomeniny? Rady závěrem: V případě trestného činu je důležité podat neprodleně trestní oznámení, nejlépe voláním na linku 158 Policie ČR. Tím lze pomoci zajistit tzv. „horké stopy“ a zároveň určit věci, kterých se pachatel zmocnil. Dále je třeba sepsat lékařskou zprávu o úrazových změnách na těle oběti. Je rovněž užitečné požádat Policii ČR o utajení totožnosti oznamovatele trestného činu, ev. utajení svědka. Všeobecně lze doporučit zásady bezpečného pohybu, v nočních hodinách chodit v doprovodu, cennosti a doklady mít na těle a nemluvit o nich. Běžný pachatel přepadení se většinou spokojí s malým ziskem a snaží se z místa činu utéci. Obětem trestných činů pomáhají různé organizace, aby dosáhly svého práva, nově jsou informace uvedeny v Zákoně 45/2013 Sb.; tam lze situaci postiženého konzultovat zdarma. Prof. MUDr. Alena Linhartová, DrSc. Za okomentování rukopisu děkuji paní Monice Jelínkové, sociální pracovnici Domova sv. Aloise, Charita.
Stáž v Kurashiki, Japonsko srpen 2013 V loňském roce jsem měla tu možnost se vydat na vědeckou stáž do Japonska. Z počátku to bylo něco nepředstavitelného, doposud jsem cestovala pouze po Evropě a najednou mě čekala tak daleká cesta. S blížícím se datem odjezdu jsem si uvědomila, že tato stáž bude pro mě určitě přelomová.
Před odjezdem jsem se snažila nastudovat něco málo o japonské kultuře, především, co je společensky přijatelné a společensky nepřijatelné. Nechtěla jsem v cizí zemi působit jako nevzdělaný buran. Ale než jsem se nadála, už jsem seděla v letadle směr Frankfurt.
33
Do Japonska jsem letěla s Lufthansou (konkrétně přes Frankfurt). Cesta byla na můj vkus poněkud delší (cca 12 hodin), ale to je daň, kterou bohužel každý Evropan musí zaplatit. Po příletu do Japonska mě čekala zevrubná kontrola, kde musíte personálu oznámit, kam jedete, co budete v zemi dělat a u koho budete bydlet. Zároveň vás na letišti vyfotografují a nasnímají otisky. První důkaz toho, že Japonci jsou věru pečliví a svědomití lidé.
34
Můj první vjem z Japonska byl = vedro. Předtím jsem se nikdy nesetkala s tak vysokou vlhkostí a doma jsem si to nedokázala představit. Ale když jsem vyšla z letištní haly a během vteřiny propotila veškeré vrstvy oblečení, které jsem měla na sobě, pochopila jsem, co je to vysoká vzdušná vlhkost. Zároveň jsem měla to „štěstí“, že v Japonsku v daném období panovala nadprůměrná vedra. V mém místě působení mě přijali velmi vstřícně. Japonci jsou velmi milí a laskaví lidé. Za celou dobu mého pobytu jsem se nesetkala s arogantním chováním. Všichni se snažili mi zajistit co největší pohodlí. Pracovala jsem na vědeckém projektu na oddělení Hygieny. Pro mě osobně to byl první kontakt s prací v laboratoři, ale místní personál byl velmi ochotný a vše mi vysvětlil. Velice je těšil můj zájem, a proto má stáž pracovně velmi rychle utekla. Japonci jsou velice oddaní své práci, tudíž je logické, že v ní tráví většinu svého času. Moje pracovní doba byla od 8:30 do 16:00. Mnozí zaměstnanci zůstávali v práci i déle, jen aby dokončili svůj úkol na daný den. Co se týče mimopracovní náplně mé stáže, tak v daném místě jsem byla jediným zahraničním studentem, tudíž jsem pro místní byla něco exotického. Kurashiki není typické japonské velkoměsto jako Tokio a Ósaka, Evropana jsem za celý svůj pobyt v mém bydlišti nepotkala. Nevýhodou bylo, že jsem si musela výlety plánovat sama a několikrát jsem jela na výlet i bez japonského doprovodu. Cestování po Japonsku není složité, železniční síť je bohatá a celkem přehledně se v ní dá orientovat. Jediné, co může být limitující, jsou finanční náklady. Japonsko obecně má dražší potraviny, služby a dopravu. Mnozí Japonci mi řekli, že doprava je celkem drahá i pro ně. Z toho vyplývá, že jsem si musela pečlivě rozvrhnout, kam pojedu. Nakonec jsem byla na vícero krásných místech: Kjóto, Nara, Ósaka, Matsue, Hiroshima a Okayama. A co bych dodala závěrem? Japonsko mi dalo větší sebedůvěru, samostatnost a schopnost domluvit se (spíše menšina Japonců ovládá AJ, ale když neuměli anglicky, snažili se mi aspoň pomoci najít někoho, kdo uměl). Je to nádherná země, která má bohatou kulturu a velmi
krásné chování vůči ostatním. Před odjezdem ze stáže jsem sama sobě slíbila, že do Japonska se určitě vrátím. Jitka Šlehoferová
„Studentská“ Noc kostelů
stát svědky netradičního divadla, které vymyslel a nacvičil s umělecky založenými kamarády student 3. ročníku naší fakulty Jiří Strnad. Představení nelze popsat slovy, neboť bylo plné světla, které mělo prozářit tmu, a plné hudby, která měla prolomit ticho. Divák byl pozván, aby se připojil do hry a zamyslel se nad světlem - tmou a tichem - hudbou svého života.
23. 5. 2014 Předposlední květnový pátek 23. 5. 2014, kdy skončila výuka letního semestru na naší Lékařské fakultě v Plzni, se konala Noc kostelů po celé republice. V Plzni však probíhala kromě dnes již tradiční akce ještě „studentská“ Noc kostelů, a to v kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Františkánské ulici. To je projekt zcela výjimečný tím, že i když se navenek téměř neodlišuje, na jeho samotné organizaci se podílí vysokoškolský křesťanský klub Hora, připravují jej totiž nejen studenti ZČU, ale i naší alma mater. Letos se konal již třetí ročník.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie, kde probíhala Studentská Noc kostelů Tým dvaceti až třiceti mladých lidí, které jsem měla na starosti jako koordinátorka, připravil různorodý program na Noci kostelů, kde si každý mohl přijít na své. Děti měly připravené hry a vyrábění pod vedením mladé laskavé salesiánské sestry, která nám studentům pomohla připravit dětský program. V této noci jsme chtěli ukázat náš domovský studentský kostel svým spolužákům, ostatním studentům z Plzně a dalším návštěvníkům. Mohli si totiž přijít odpočinout od celodenního učení, přijít na jiné myšlenky na začátku zkouškového období, poslechnout si hudbu, ať už klasickou v podobě varhanního koncertu, či sborového zpěvu chorálů, nebo modernější, kterou zastupovali nejen Trio Pachnerovi, ale i studentská kapela hrající na středečních studentských mších. Ani ruce návštěvníků nemusely zahálet, byla zde možnost udělat si svou vlastní originální placku či zrcátko za pomoci ochotných mediček, z 2. ročníku Irena Třebínová a ze 4. ročníku Marie Klimecká, a studentek Fakulty umění a designu. Kdo měl žízeň, zašel si na čaj do sakristie, kde obsluhovali hlavně studenti Západočeské univerzity i řeholní bratr Juniper a kde se popovídalo o všem možném. Dále jste se mohli
Marie Klimecká a Tereza Jirků vyrábějí placky s medičkami, které na Noc kostelů také zavítaly Kostely patří mezi krásy historie a architektury, a proto se jeden student chopil příležitosti, nastudoval potřebné materiály a následně provedl několik skupinek po chrámu. Pro pochopení mše a liturgie bylo připraveno malé liturgické okénko s vysvětlením. Aby však nebylo opomenuto, že kostel představuje také prostor pro ticho, klid, inspiraci, modlitbu a setkání se se sebou samým i s Bohem, vyzdobily dvě slečny boční kapli svíčkami, které lidé mohli zapálit za své blízké. Umožnily jim strávit zde nějaký čas v tichu, a když měl někdo nějakou těžkost, či prosbu, či nějaké přání, byly připravené se za ně modlit.
Netradiční divadlo s Jiřím Strnadem, Ester Poláčkovou, Monikou Hrachovou a Janou Rachovou
O dobrovolnou práci všech mladých pořadatelů nešlo jen ten večer, kdy se konala Noc kostelů, ta začala už dávno předtím, ať už při propagaci v papírové formě – plakátků, natáče-
ní zvacího video spotu, který jste mohli zhlédnout na webových stránkách fakulty, či shánění materiálu i zvaní hostů a domlouvání různých technických věcí. Nádherná obloha plná hvězd onoho večera byla podobná „Studentské“ Noci kostelů, kde každá hvězda představovala stopu práce jednotlivého studenta. A za to jim patří veliký dík a uznání. Ester Poláčková Foto Josef Balcar
Zdařilý třicátý Jarní pochod na Radyni Již po třicáté uspořádal 12. dubna 2014 Klub českých turistů Fakultní nemocnice Plzeň Jarní pochod na Radyni. Zájemci si mohli vybrat ze čtyř pěších tras od 7 km až po 26 km. Pro cyklisty byla určena cyklotrasa o délce 40 km po komunikacích a cestách jižního Plzeňska.
Organizátorům se na startu v Domě hasičů v Černicích přihlásilo celkem 376 účastníků, z nich 239 bylo členy nějaké sportovní či turistické organizace, 137 bylo neorganizovaných. Každý obdržel mapku a popis vybrané trasy, která vedla po značených turistických cestách. Nejkratší sedmikilometrová trasa vedla z Černic na Radyni a dále do Starého Plzence, kde byl v restauraci Na jízdárně cíl pochodu. Přes Radyni vedly všechny trasy, ta nejdelší pak ještě do Šťáhlav, na hrad Lopatu, Neslívský rybník, zámek Kozel, a dále přes Svidnou, Sedlec a Hůrku do cíle. Pořadatelům i všem účastníkům přálo Teplé a slunečné jarní počasí, takže určitě každý se v duchu zavázal přijít na start i napřesrok, kdy Jarní pochod na Radyni vstoupí do svého čtvrtého decennia. Organizátorům v čele s vedoucí akce paní Věrou Melounovou tak lze nejen poděkovat za příležitost poznat blíže okolí našeho krajského města, ale také popřát hodně zdaru při pořádání dalších podobných akcí. Letošní Jarní pochod na Radyni byl skvělý. (r)
Plzeňský vandr s holemi 6. 7. 2014 Po Liberci a Českých Budějovicích se Plzeň stala 6. července 2014 třetím místem, kde proběh-
la náborová akce v rámci osmidílného Seriálu zdraví 2014. Seriál zdraví není klasickým řetězem závodů, ale místem pro setkání aktivních sportovců, hobíků, začínajících sportovců i lidí, kteří se k aktivnímu trávení volného času právě chystají. A jakým způsobem chtějí organizátoři tyto rozdílné skupiny propojit? Nabízejí vždy příjemně strávené odpoledne s možností prověřit své znalosti zdravovědy na trase pro nordic walking, porovnání svých sil při běhu s holemi, zjištění a konzultaci svého zdravotního stavu s odborníky a v neposlední řadě také zažít pěkný doprovodný program, při kterém lze zhlédnout například orientální tanec nebo hudební vystoupení. Aby si zájemci mohli chůzi či běh s holemi vyzkoušet, jsou připraveny půjčovací hole. Lze si tak vyzkoušet a porovnat techniku chůze s holemi určenými pro nordic walking a více známými a používanými holemi na trek. To vše pod vedením a odbornou instruktáží proškolených lektorů. Pro letošní rok bylo přichystáno ve spolupráci s garanty jednotlivých akcí osm zastavení v různých městech České republiky. Akce proběhly v Liberci, Českých Budějovicích, Jeseníku, Plzni, Karlových Varech, Brně, Bystřici pod Hostýnem a v Hradci Králové. Nordic Walking neboli severská chůze, nebo jednoduše chůze se speciálními holemi patří v současné době k nejrychleji se rozvíjejícím sportovním aktivitám v České republice. Jde o aktivní chůzi v pravidelném rytmu, kde jsou do pohybu zapojeny horní i dolní končetiny. Tohoto účinku se docílí pomocí speciálních holí určených pro nordic walking, které koordinují pohyb končetin do jednolitého a pravidelného pohybu. Nordic Walking je způsob aktivního pohybu, který může provozovat téměř každý bez rozdílu pohlaví, věku či fyzické kondice. Je vhodný pro děti, seniory i vrcholové sportovce. Cílem organizátorů je motivovat širokou veřejnost k pravidelnému zdravému pohybu, předcházet různým dysbalancím díky nesprávně či jednostranně prováděným pohybovým aktivitám a cíleně přispívat k eliminaci civilizačních nemocí. V rámci každé z osmi akcí tak byla na programu výuka nordic walkingu a nordic runningu, běh s holemi na 1 – 3 km dle místních podmínek a pochod s holemi spojený s vyplněním kvízového dotazníku na téma zdravý životní styl. V Plzni se na ranči Šídlovák sešla při „Plzeňském vandru s holemi“ téměř stovka účastníků, kteří po instruktáži absolvovali vycházku do boleveckého polesí. Nad akcí převzali záštitu děkan naší LF prof. MUDr. B. Kreuzberg, CSc., radní města Plzně I. Rottová a Mgr. Miroslav Brabec, starosta MO Plzeň 1. Zdařilou akci organizačně zajistil odbor turistiky „aktivní stáří“ Tělovýchovné jednoty Rozvoj Plzeň. (r)
Turistické značení – 125 let V zemích odedávna turistice zaslíbených – v Rakousku a Švýcarsku - vznikala síť cest značených pásovým značením již v 19. století. Na Slovensku první cesty značily Sitnianský klub (založený cca 1860 v Banskej Štiavnici) a Uherský karpatský spolek (Magyarországi Kárpátegyesület – MKE, založený 1873), k němuž se Sitnianský klub roku 1882 připojil. První turistickou stezku na území tehdejšího Uherska vyznačil Sitnianský klub roku 1874 v okolí Hodruši ve Štiavnických vrších, a to k Počúvadelskému jezeru, na Sitno a do Sklenných Teplíc. Uherský karpatský spolek a jeho početné sekce a další turistické spolky, např. Modranský turistický spolek, podporovaly rozvoj turistiky, budovaly a značkovaly turistické stezky, stavěly rozhledny, vydávaly turistické mapy a turistické průvodce. První síť turistických značených tras v českých zemích vyznačila po svém založení v roce 1884 Pohorská jednota Radhošť v Beskydech v okolí Radhoště. Cesty byly značeny tvarovými značkami.
Klub českých turistů byl založen skupinou vášnivých „pochodníků“ 11. června 1888. Jedním z čelných iniciátorů vzniku nového spolku byl český vlastenec, národopisec a cestovatel Vojta Náprstek (1826 – 1894). O jedenáct měsíců později, 11. května 1889, označila parta nadšenců z tohoto spolku pod vedením architekta Pasovského, zvaná „označovací družstvo“, červenou barvou trasu ze Štěchovic na Svatojanské proudy nedaleko Prahy. Tato trasa se nedochovala, leží totiž na území dnes zaplaveném štěchovickou přehradní nádrží. V tomtéž roce byla vyznačena druhá červená značka z Berouna přes Svatý Jan pod Skalou na Karlštejn, která existuje doposud a je částí dnešní trasy č. 0001, značky z Řevnic na Babku a Skalku (dnes značené modře a zeleně) a z Holoubkova na Rač (dnes nazývaný Radeč). V prvním roce tak dosáhla síť délky 55,5 km. V roce 1912 byla dokončena první dálková trasa z Prahy přes Brdy na Šumavu. Značení turistických tras a jejich pravidelná údržba vždy patřily a patří dodnes k jedné z nejdůležitějších aktivit členů Klubu českých turistů.
35
Značené trasy rychle přibývaly, v roce 1920 jich bylo v tehdejším Československu 25 000 km, v roce 1938 již 40 000 km. Druhá světová válka a dále léta 1950 – 54 ale znamenaly pro značení krizové období. Neprováděla se potřebná pravidelná obnova a celá síť značených tras byla silně narušena. V roce 1954 vydala vláda Usnesení o nové organizaci turistiky a cestovného ruchu v ČSSR a v roce 1958 pak ÚV ČSTV schválil Směrnici o jednotném značení turistických tras v Československu. Značení získalo v rámci financování tělovýchovy pravidelný příjem na úhradu materiálu a cestovních nákladů značkařů. Značené trasy se podařilo znovu obnovit a postupně vybavit směrovkami a nástěnnými mapami. Brzy po roce 1989 bylo provedeno i vyznačení sítě turistických tras v dlouhá léta nepřístupném pásmu při rakouské a německé hranici, a její celkový rozsah na území České republiky tak překročil 37 000 km. Finanční náklady značení jsou od roku 1997 hrazeny z rozpočtu odboru Cestovního ruchu Ministerstva pro místní rozvoj ČR. V současné době se Klub českých turistů zabývá nejen značením pěších tras, ale i tras lyžařských a spolu s dalšími organizacemi i tras cyklistických a cykloturistických. Od roku 2005 se značení rozšířilo o tzv. hipotrasy, tedy jezdecké stezky pro turistiku na koni. Na konci roku 2008 bylo v České republice vyznačeno celkem 40 782 km pěších tras. Je v tom zahrnuto i 3093 km lyžařských tras (563 km vyznačených lyžařskou značkou a zbytek přelepkou lyžaře na směrovkách pěších tras). Je na nich vyvěšeno 60 572 směrovek a tabulek, instalováno 3262 směrovníků a 1641 vývěsních laminovaných map ve stojanech nebo rámech. O obnovu značení a údržbu informačních prvků na trasách se v roce 2008 staralo 1437 značkařů, kteří při tom odpracovali více než 63 000 hodin. Společně s jinými organizacemi se členové KČT podílejí i na značení tras pro cyklisty. V loňském roce jejich celková délka v ČR dosáhla již 32 516 km. U vyznačených tras pak KČT zajišťuje svými členy (stejně jako u tras pěších) pravidelnou údržbu. Je také z pověření MD ČR a MV ČR garantem jednotného značení cyklistických tras, které eviduje a všem novým trasám přiděluje evidenční čísla z celostátního registru. Text a foto JN
Ferdinand I. Habsburský (1503-1564) položil základy habsburské říše.
36
České království bylo součástí habsburské monarchie téměř přesně 400 let. V historickém povědomí máme datum 8. listopadu 1620, kdy se odehrála nešťastná bitva na Bílé hoře, a která je často spojována se ztrátou české samostatnosti. Na první pohled mezi tímto datem a vznikem samostatné Československé republiky v r. 1918 však cosi v poměru k úvodní větě nesouhlasí. České království se totiž k habsbur-
ské monarchii připojilo již o sto let dříve, a to dokonce volbou samotných českých stavů. Tou osobností, která položila základy středoevropské mocnosti, spojené s habsburským rodem, byl Ferdinand I. Habsburský. Českým králem byl plných 38 let, je proto na místě si jeho osobnost připomenout. Ferdinand I. se narodil 10. března 1503 na zámku Alcalá de Henares, 40 km od Madridu, jako druhorozený syn kastilského spolukrále a burgundského vévody Filipa I. Sličného z rodu Habsburků a kastilské královny Johany (Jany) Šílené. Dětství Ferdinand v roce 1531, v roce jeho prožil ve Španělsku. zvolení římskoněmeckým králem. Starší bratr Karel V. se stal roku 1516 španělským králem a 1519 římským císařem. Roku 1504, když byl chlapci pouhý rok, otec Filip onemocněl zimnicí a vzápětí zemřel. U matky, která byla v té době jedinou dědičkou svých rodičů, vládců nedávno sjednocených španělských království Kastilie a Aragonie, propukla duševní choroba z dnešního pohledu melancholie či deprese. Proto se jí také dostalo přívlastku „šílená“. Její otec, aragonský král Ferdinand II., ji shledal neschopnou vlády a nechal izolovat. Postaral se pak o zabezpečení a výchovu jejích dětí. Ferdinand byl od dětství veden k přísně katolickému životu a k respektování habsburských rodových idejí. Spolu s myšlenkami jednoho z největších renesančních učenců Erasma Rotterdamského měl tento fakt největší význam pro formování Ferdinandovy osobnosti. V roce 1516 Ferdinand II. Aragonský zemřel. V životě třináctiletého Ferdinanda to znamenalo zásadní zvrat. O rok později přijel do Španělska jeho starší bratr Karel, který dosud vyrůstal v Nizozemí, aby se ujal vlády. Bratři se tehdy setkali poprvé v životě. Jejich vztah neoplýval vzájemnou sympatií a důvěrou, v budoucnu však postupovali ve shodě při prosazování společných zájmů habsburského rodu. Karel, který byl po vleklých jednáních přijat jako španělský král Carlos I., rozpustil Ferdinandův dvůr a poslal mladšího bratra k tetě Markétě do Nizozemí, tehdy také patřící pod habsburskou pravomoc. Na začátku roku 1519 zemřel druhý Ferdinandův děd, císař Maxmilián I. Habsburský, jediný vládce v rakouských zemích. Rakousko nebylo tehdy jednotným státem, ale jednalo se o samostatná knížectví, které spojovala vláda příslušníků rodů Habsburků. Maxmilián ve své závěti nestanovil, jak mají být tyto země rozděleny. V Rakousku tehdy ještě nebyl ustanoven princip primogenitury. Nastala tedy jednání. Roku 1520 Ferdinand získal wormskou smlouvou Horní a Dolní Rakousy, Korutany, Štýrsko a Kraňsko. Vláda v ostatních zemích, včetně bohatého Tyrolska, připadla Karlovi. Ten se zároveň stal králem Svaté říše římské (a od roku 1530 císařem). Aby se mohl plně věnovat vlá-
dě ve Španělsku a v Říši, jmenoval Ferdinanda svým místodržícím v ostatních rakouských zemích, v r. 1522 mu v nich přenechal plnou vládu.Tím se Ferdinand stal jediným vládcem Rakouska. Když Ferdinand dorazil v roce 1521 do Vídně, nesetkával se zpočátku se sympatiemi. Byl vnímán jako cizinec (Španěl), dokonce ani neuměl německy. Šlechta navíc využila dvouletého bezvládí k vlastnímu posílení moci. Ambiciózní arcivévoda, ač jen sedmnáctiletý, se však ujal vlády s velkým odhodláním. Hned na počátku musel čelit vzpouře stavovské opozice, kterou se mu však podařilo záhy potlačit. V roce 1522 pak byli odsouzeni a popraveni vůdci vzpoury (tzv. „krvavý soud“ ve Vídeňském Novém Městě). Rázným postupem Ferdinand upevnil svoji moc. Zahájil hospodářské reformy, které krátce před smrtí slíbil provést už Maxmilián kvůli vážné hospodářské situaci. Mimo jiné provedl v Rakousku peněžní reformu a zavedl jednotnou měnu. Již roku 1515 si jeho děd – císař Maxmilián I. - a český a uherský král Vladislav Jagellonský dohodli sňatkovou smlouvu, podle níž se jeden z Maxmiliánových vnuků (až později bylo určeno, že to má být Ferdinand) měl stát manželem Vladislavovy dcery Anny a zároveň Vladislavův syn Ludvík Ferdinand I. na obrazu Hanse se měl oženit s FerdiBocksbergera nandovou mladší sestrou Marií. Ač se Ferdinandovi původně do ženění příliš nechtělo a dva roky váhal, nakonec se svatba konala 26. května 1521 v Linci zcela na principu dynastických zájmů obou rodů. Důležitost sňatku s Annou se ukázala po bitvě u Moháče v srpnu 1526, kdy zahynul Annin bratr, český a uherský král Ludvík Jagellonský, aniž zanechal potomka. Ferdinand coby manžel jeho sestry začal usilovat o český a uherský trůn. Zájemců o českou korunu bylo tehdy více, vedle polského krále a litevského knížete Zikmunda I. Starého, nejbližšího mužského příbuzného Ludvíka Jagellonského, se v pozdějších písemných pramenech objevují dokonce i jména předních českých politiků té doby: Zdeňka Lva z Rožmitálu a Vojtěcha z Pernštejna. V Čechách část šlechty odmítala uznat princip dědických nároků Ferdinandovy manželky, a Ferdinand tak nakonec musel přistoupit na princip svobodné volby nového panovníka na mimořádném sněmu. Ten rozhodl: 23. října roku 1526 byl Ferdinand s podporou skupiny šlechticů, v jejichž čele stál Adam I. z Hradce, zvolen českým králem. Významný vliv měla prestiž habsburského rodu. Část panstva byla také nespokojena s dosavadní slabou královskou mocí. Konečně nebylo možné opomenout tureckou hrozbu, která po bitvě u Moháče vyvstala jako velmi reálná. Součástí volby byl Ferdinandův slib, že bude dodržovat kompak-
táta, bude respektovat svobodu českých stavů a přenese své sídlo do Prahy. Českým králem byl Ferdinand korunován 24. února roku 1527. Z inauguračních slibů ovšem nakonec nesplnil téměř nic. V Uhersku, kde se smrtí Ludvíka Jagellonského rovněž uprázdnil královský trůn, byl Ferdinandovým soupeřem sedmihradský vévoda Jan Zápolský, kterého většina uherských stavů 10. listopadu 1526 zvolila svým králem. Uherským králem se sice stal i Ferdinand, když se nechal svými přívrženci 16. prosince 1526 zvolit v Bratislavě, zdaleka však neměl v Uhrách takovou podporu jako Zápolský. Zápolský byl podporován Osmanskou říší, která od 2. poloviny 15. století pronikala do Evropy. Turci dvakrát (v r. 1529 a 1532) ohrozili Vídeň. Ferdinand si kromě titulu uherského krále udržel vládu v západním Uhersku, v Chorvatsku a na dnešním Slovensku. 5. ledna 1531 byl Ferdinand I. Habsburský zvolen v Kolíně nad Rýnem římským králem, a jen o šest dní později korunován v katedrále Panny Marie v Cáchách. Později se stal dokonce nástupcem svého bratra Karla V., který se uchýlil v r. 1556 do ústraní, na postu římského císaře. Na přelomu středověku a novověku se tak z Habsburků stala především díky promyšlené sňatkové politice jedna z nejmocnějších panovnických dynastií vůbec. Ferdinand I. usiloval za své dlouhé vlády o pevné spojení svých zemí a centrální řízení. Jako protiváhu omezení českých a uherských zemských úřadů založil roku 1527 ve Vídni centrální úřady (tzv. Hofstaatsordnung). Habsburská monarchie, vzniklá spojením rakouských habsburských držav, českých zemí a Uherska, pak přečkala všechny otřesy až do roku 1918. Ferdinand byl zastáncem absolutismu, což byl trend rozšiřující se v té době po celé Evropě, a tak se logicky dostal do střetu s českým stavovským státem. Habsburkové ve své politice prosazovali katolické vyznání, ale většina obyvatel českých zemí se hlásila k husitství, luteránství a k Jednotě bratrské. Ferdinand sám však žádný fanatický katolík nebyl, a ačkoliv byla již v r. … … … v Augsburku přijata zásada „cuius regio, eius religio“, tedy „koho vláda, toho náboženství“, byl sám přívržencem přijímání pod obojí a dalších církevních reforem. V letech 1546–1547 došlo k prvnímu protihabsburskému povstání v českých zemích. Souvisela se šmalkaldskou válkou mezi katolíky a luterány ve Svaté říši římské. Císař Karel V. požádal svého bratra Ferdinanda I. o pomoc, a ten bez souhlasu zemského sněmu svolal zemskou hotovost k tažení za hranice země. Čeští šlechtici však vypověděli králi poslušnost a spolu s městy vytvořili měšťansko-šlechtickou opozici, která dokonce koketovala s myšlenkou připojit se k protivníkovi. Poté, co Ferdinand I. jen s malou podporou českých sborů (mj. jej podpořila také Plzeň) zvítězil v rozhodující bitvě u Mühlberku, stavovské povstání potlačil. Vyvrcholením čtyřtýdenního tribunálu „nad zrádci vlasti“ byla 22. srpna 1547 poprava dvou rytířů a dvou měšťanů na hradčanském náměstí, konfiskace, pokuty a domácí vazba několika set pražských měšťanů a 26 pánů a rytířů. Vojenský velitel povstání Kašpar Pluh z Rabštejna uprchl ze země. Rebelujícím městům odebral politická práva
a zkonfiskoval majetek. Zemská správa byla podřízena císařskému místodržiteli, kterým se stal Ferdinandův druhorozený syn Ferdinand II. Tyrolský. V roce 1556 přišli do Čech jezuité. Ferdinand u papeže prosadil opět úřad pražského arcibiskupa (1561), stal se jím mohelnický rodák a vídeňský biskup Antonín Brus. V zájmu smíru mezi katolíky a staroutrakvisty roku 1564 požádal Tridentský koncil o udělení výjimky pro České země, tedy povolení přijímání podobojí nekatolíkům. Koncil přenechal rozhodnutí papeži Piu VI., který výjimku roku 1564 povolil. Ferdinand I. Habsburský zemřel 25. července roku 1564 ve Vídni, tedy před 450 lety. Českým zemím tak vládl dlouhých 37 let. Byl pohřben v chrámu sv. Víta v Praze vedle své manželky Anny. Své země rozdělil mezi syny Maxmiliána II. (české země, Uhersko, Rakousy), Ferdinanda Tyrolského (Tyrolsko a tzv. přední země) a Karla Štýrského (Štýrsko, Korutany, Kraňsko). S manželkou Annou Jagellonskou (1503–1547), s níž přes počáteční odpor žil nakonec ve šťastném a vzorném manželství, měl 15 dětí. Anna zemřela po porodu nejmladší dcery Johany na horečku omladnic (febris puerperalis) ve věku 44 let. Připomíná ji trvale letohrádek královny Anny na pražských Hradčanech. (J. Novák) Hora-Hořejš P.: Toulky českou minulostí (3). Baronet (1994)
Poříčí 2014 Brána střediska v Poříčí se pro náš sportovní kurz otevřela ve 14 hodin 5. července 2014. Příjezd účastníků, který byl stanoven mezi druhou a čtvrtou hodinou odpolední ukázal, že tábor bude opět plný k prasknutí. 215 sportu a zábavy chtivých osob bylo připraveno, po tom, co se ubytovaly a navečeřely, na zahájení „sporťáku“, které jako každý rok proběhlo na centrální asfaltové ploše.
Tentokráte jsme zkusili vyjít vstříc studentům a vzali jsme jich více než jiné roky (130 kousků). To už tak v životě chodí, že když chcete pomo-
ci jedněm, poškodíte jiné. A tak se naši bývalí studenti (absolventi LF) mohli pokusit obsadit zbylá volná místa, dalo by se říci kybernetickým útokem. Přihlášení mohlo proběhnout 7. dubna 2014 od 12 hodin elektronickým přihlášením. Kdo se přihlásil více než osm minut po dvanácté, již se na kurz nedostal. Unikátní projekt tohoto kurzu spočívající na množství sportujících, bavících se a velmi málo naspavších osob by se svojí náročností dal připodobnit špičkovému sportovnímu výkonu spolu se současným absolvováním roztančeného léta v Riu. Kurz jeho absolventy učí nebýt bačkorami (po fyzické stránce) a umět se chovat v kolektivu. Což drtivá většina zvládne – jsou to BOMBARĎÁCI. Měli jsme štěstí, že 70 procent dní bylo slunečných, kdy jsme všichni s chutí využili možnosti ochladit se a zaplavat si v Otavě. Poté, co všichni projdou vodáckým výcvikem, nám Otava slouží ke čtyřem půldenním vodáckým sjezdům do Strakonic. Oživením pro účastníky byl letos poprvé otevřený beach-volejbalový kurt s přistavěnou sprchou. Po povinné účasti všech účastníků na sportech, které jsme pro ně připravili (v prvních třech dnech), tu už jsou vypsané soutěže v jednotlivých sportech a asistenti z ÚTV se snaží o sehrání sportů, které jim byly svěřeny. Na kurzu si můžete vybrat z těchto sportů: aerobic (v různých formách), basketbal, volejbal, kopaná, nohejbal, tenis, stolní tenis, speedminton, golf, kanoistika, florbal, badminton, petanque, softbal a letos nově zařazený fitness trénink a beach volejbal. Středa je vždy vyhlášena jako sanitární den na mnoha soustředěních. Na Poříčí to tak úplně neplatí. Sportujeme jako normálně a večer ve vesničce Kozlov pro účastníky kurzu hrají rockové kapely SARIN a REPLAY. Pro návštěvníky koncertu byl v táboře otevřen Fun shop, kde si mohli příznivci kapel (skoro všichni) zakoupit trička, CD či placky. Jestliže jsem v souhrnném článku z minulého roku napsal: „Byla to pecka, možná přímo atomovka ;-)“ Pak pro letošní koncert již slova nemám :-D. Díky, bylo to krásné, i když Kozlov si vždycky něco vezme (pozn. jen pro zúčastněné ;-)) Jako každým rokem v táboře probíhají dvě stěžejní soutěže. A to je softbalový celotáborový turnaj o „Pohár Josefa Reischiga“ a crossový závod, který tento rok přerušila tříletou nadvládu smíšené trojice Kateřina Brabcová, Jozef Masarik a Jan Šafář trojice Veronika Paskerová, Adam Guttwirth a Pavel Sekyra. Bylo to léto plné změn ;-). A poprvé v celé kariéře pálkované bylo ve finále poraženo družstvo „ASISTENTŮ“. Jejich hegemonii přerušilo první družstvo ve složení: Jarda Šuch, Martin Vít, Michal Krejčí, Jirka Dvořák, Lucie Janouškovcová, Adéla Adamczyková a Pepa Reindl – GRATULUJEME. Když jsme se v sobotu 12. 5. rozloučili se slzami v očích, již v autě po cestě domů jsem přemýšlel, co bychom mohli ještě vylepšit. Skromně musím napsat – není toho mnoho Takže přátelé a kamarádi, Poříčí třikrát: „NA……“ „ZDAR, ZDAR, ZDAR“. Martin Červený Fotogalerie na webu ÚTV, výběr na str.: 48
37
Branišovská kaplička oslavila čtvrté výročí posvěcení Málokdo ví, že na Domažlicku existuje kaplička, zasvěcená poslednímu rakousko-uherskému císaři a českému králi Karlu I. Habsburskému. Karel Habsburský nastoupil na trůn uprostřed 1. světové války, v listopadu 1916, a marně se pokoušel uzavřít mír a snad i zachránit monarchii. Byl prohlášen za blahoslaveného 3. října 2004 papežem, dnes již svatým Janem Pavlem II.
den sňatku císaře Karla s princeznou Zitou de Bourbon-Parma. Zajímavé je, že v centru Branišova stojí ještě jedna historická kaplička, zasvěcená sv. Josefovi. Při pěší túře z Dobříkova na Koráb si tak lze připomenout, jako na jediném místě v naší republice, dva světce, jejichž životy od sebe dělí téměř dvě tisíciletí. (jn)
Šimon Partlic (1588 – 1650) matematik, astronom a lékař
V Branišově u Kdyně byla nově vystavěná kaple slavnostně vysvěcena před čtyřmi roky 24. 7. 2010. Kaple stojí na krásném místě nad osadou Branišovem v n.v. 700 m u lesa pod vrchem Koráb s nádherným výhledem na kopce Šumavy. Její stavba byla zahájena v roce 2008. U příležitosti výročí vysvěcení kaple a u příležitosti svátku jejího patrona (21. říjen) se v ní každoročně koná poutní tridentská mše navštěvovaná zejména českými monarchisty.
Letošní mši sloužil 19. 7. 2014 kdyňský vikář Msgre Miroslav Kratochvíl v tradičním římském ritu (tzv. tridentská mše). Ta je sloužena výhradně v latinském jazyce. Mše probíhala za zpěvu písně K oltáři Páně, která opěvuje známé české světce. Čestnou stráž stáli vedle kaple během bohoslužby tři ostrostřelci v dobových uniformách s rozvinutým praporem, a na konci mše svaté vypálili čestnou salvu.
38
Vnitřek kaple si lze prohlédnout také o pouťové mši, která se zde koná vždy po 21. říjnu, což je
Třešťský zámek je často dějištěm vědeckých sympozií a kongresů. Každý z účastníků, který váží pěší cestu od zámku do města, projde okolo busty, na jejímž podstavci je uvedeno Šimon Partlic (1588-?) – matematik, astronom a lékař. Tento třešťský rodák má určitý vztah i k našemu kraji, je asi dobře si o jeho životních osudech něco říci. Šimon Partlic se narodil v Třešti roku 1588. Jeho rodiče byli nevolníci Jana Vencelíka z Vrchovišť, Žirovnice a z Třeště. Partlicův otec se zabýval lidovým lékařstvím a od něj také zdědil Šimon zálibu v medicíně. V roce 1607 začal v 17 letech studovat na gymnáziu ve Zhořelci (dnešní Görlitz) v Horní Lužici, kde pobyl dva roky. Studoval za rektorů Martina Mylia Zhořeleckého a doktora Kašpara Dornavia. Kolem roku 1610 se odebral na Vysoké učení Pražské, kde na artistické fakultě studoval hvězdářství. V roce 1612 dosáhl jako první mezi třinácti kandidáty hodnosti bakalářské. Jak bylo tehdy zvykem, byl poslán na funkci správce do školy v Klatovech, kde napsal svou první knížku „Adamus Judicatus“ (Adam souzený), vydanou v Praze roku 1613. Partlic chtěl dosáhnout nejen vyššího vzdělání, ale i povýšení na mistra svobodných umění. V tom mu však bránilo nevolnictví. Obrátil se proto k rektorovi Vysokého učení pražského hraběti Juliu Šlikovi, který vymohl na Janu Václavu Vencelíkovi z Vrchovišť propuštění z poddanství. Po propuštění z nevolnictví byl Šimon Partlic povýšen dne 14. dubna 1614, za děkana Mikuláše Troila, na mistra „in artibus“. Od roku 1615 byl rektorem městské školy v Pelhřimově a 16. října téhož roku přešel na školu u sv. Jindřicha na Novém Městě pražském. V Praze pokračoval ve vědecké činnosti disputací o problémech antropologických „Theses de antropologia“, které vyšly před Vánocemi roku 1615. Bez vlastního jmění a bez výhledu, aby se stal profesorem Vysokého učení pražského převzal po smrti Fridricha Colony z Felsu na požádání vdovy Anny Barbary výchovu jeho synů. Převzetí výchovy v této rodině potvrzuje, že byl rozhodným přívržencem protestantských stavů. Po krátkém pobytu v Nejdku se odebral
v letech 1615 až 1616 se svými svěřenci do Německa. Zde se převážně zdržoval ve Wittenbergu, středisku německé reformace, kde navštěvoval univerzitu. Od 24. dubna 1619 přijal správcovství školy v Hradci Králové, kde působil současně jako lékař do března 1620. V Hradci Králové vydal tři spisy „Iudicium astronomicum“ aneb „Soud hvězdářský“, dále „Naříkání Krista Pána“ a „Flagellum Dei“ to jest „Bič Boží“. Pravděpodobně v této době již byl povýšen za počestnost a vytrvalost v protestantismu do vladyckého stavu, zejména díky přímluvě hraběte J. Ondřeje Šlika. Psal se pak jako Šimon Partlic ze Špicberka. Po osudné bělohorské bitvě se vystěhoval s celou rodinou Colony z Felsu do Německa. Roku 1623 žil Partlic pod ochranou Jindřicha Jana vévody Šlesvického a byl vychovatelem a lékařem pěti synů „Zimního krále“ Fridricha Falckého. Koncem r. 1620 se dal zapsat na basilejskou universitu a dosáhl tam v r. 1621 doktorátu lékařství. V letech 1622 - 1625 byl jako čestný doktor filosofie členem univerzity v Roztokách v Německu a 26. 11. 1625 byl jako pětatřicetiletý doktor medicíny přijat za člena akademie v holandském Leydenu. Přijetím katolické víry si vykoupil možnost návratu do Čech. Později se vystěhoval do Anglie, kde se zdržovali mnozí z českých emigrantů. Není známo, kdy a kde zemřel, dle některých pramenů to bylo asi v roce 1650. Skutečnost, že řada jeho kalendářů byla vydána na Starém Městě pražském (např. v letech 1640 a 1641), a poslední Kalendář nový s pranostikou z r. 1650 vyšel ve svobodném královském městě Trenčíně, svědčí pro jeho pobyt v našich zemích, takže zde pravděpodobně i zemřel. Bustu významného třešťského rodáka, která zdobí parčík v ulici Na Hrázi, zhotovil místní třešťský všeuměl Josef Liška. (Text a foto JN)
Johann Rudolf Glauber (1604 – 1670) 410 let od narození Johann Rudolf Glauber se narodil v r. 1604 (není známé přesné datum) v Karlstadtu nad Mohanem v početné rodině holiče a lazebníka. Sice nedokončil své středoškolské vzdělání, o to více však se zajímal o lékárenství a práce v laboratořích. Sám
někdy ironicky poznamenával, že více než škola mu dala praktická zkušenost. Často měnil svá působiště, v mládí pobýval ve Vídni, později pak v Salcburku, Giessenu, Wertheimu, Kitzingenu, Basileji, Paříži, Frankfurtu nad Mohanem, Kolíně a Amsterodamu. Nejdříve pracoval ve výrobně zrcadel. Poté přijal místo dvorního lékárníka v Giessenu. Zabýval se problematikou chemismu fermentace vína. Poskytoval též léčebnou pomoc chudým. V hektických událostech třicetileté války odešel do Amsterodamu, kde založil a postupně rozšířil farmaceutickou manufakturu. Stal se úspěšným a zámožným podnikatelem. Hlavní prvenství si připsal v oblasti anorganické chemie. Díky své podnikatelské činnosti je pokládán za prvního chemického průmyslníka v historii. Vylepšoval nejen chemické postupy, ale také přístrojové vybavení, dodával např. varné pece a destilační zařízení. Jako první vyrobil koncentrovanou kyselinu solnou. Vylepšil postup při výrobě kyseliny dusičné, když v r. 1648 zahříval dusičnan draselný s koncentrovanou kyselinou sírovou. Vyráběl také tzv. zázračnou sůl (sal mirabilis), jak nazval síran sodný. Tento produkt mu přinesl největší slávu a dodnes nese jeho jméno – Glauberova sůl. Širokého použití se jí dostalo pro její efektivní a relativně bezpečné laxativní účinky. Jako první také již v r. 1646 popsal tzv. chemickou zahrádku (chemical garden) tím, že vsypal krystaly chloridu železnatého do vodního skla – roztoku křemičitanu draselného. Růstu různě barevných „rostlin” lze dosáhnout přidáním krystalů solí různých kovů do zmíněného roztoku, může to být třeba i síran měďnatý nebo chlorid kobaltnatý.
theimu. V r. 1956 se vrátil do Amsterodamu. V r. 1660 vážně onemocněl, pravděpodobně v důsledku chronické otravy těžkými kovy, používanými v jeho laboratořích. Horší nehoda jej postihla v r. 1666. Po pádu z kočáru ochrnul a do konce života byl upoután na lůžko. Aby zajistil rodinu, byl nucen postupně rozprodat svoji rozsáhlou knihovnu a vybavení laboratoří. Zemřel v Amsterodamu 16. března 1670. Na letošek připadá 410. výročí jeho narození.
Antoine-Laurent de Lavoisier (1743–1794) otec moderní chemie Letos uběhlo 220 let od popravy jednoho z největších vědců všech dob Antoina-Laurenta Lavoisiera. Je to zároveň ukázka toho, jak exaktní věda a revoluční konflikty se spolu příliš nesnášejí, i když potřeby revolučně změnit jak tehdejší vědu, tak tehdejší společnost byly objektivní a měly i společné kořeny.
Lavoisier s chotí (kreslil David)
Glauber také jako první syntetizoval a izoloval chlorid antimonitý, chlorid arsenitý, chlorid cíničitý a chlorid zinečnatý. (antimony trichloride, arsenic trichloride, tin tetrachloride and zinc chloride) Byl autorem téměř 40 knižních titulů. Z našeho pohledu téměř prognostickým dílem byla Dess Teutschlands Wohlfahrt (Německá prosperita), v níž doporučil rozvoj chemického průmyslu jako prostředek zajištění ekonomického vzestupu německých zemí po třicetileté válce. Byl dvakrát ženatý. Se svojí druhou ženou Helenou Corneliusovou, jíž pojal za manželku v r. 1641, měl osm dětí. Jeden z jeho synů - Johannes Glauber – mu pravděpodobně pomáhal zdobit jeho publikace rytinami. V r. 1649 se však neubránil bankrotu, po němž z Amsterodamu přesídlil na dva roky do Wer-
Lavoisier se narodil 26. srpna 1743 do bohaté pařížské rodiny a dostalo se mu výborného vzdělání. V 11 letech nastoupil do Mazarinovy koleje, kde získal klasické vzdělání a nejlepší možný úvod do vědeckých oborů. Pod vlivem svého otce Lavoisier studoval práva a právnickou hodnost obdržel r. 1763, tj. ve svých 20 letech. Jeho zájem však přitahovaly přírodní vědy. Velký vliv na něj měl geolog Étien Guettard, s nímž mladý Lavoisier spolupracoval na geologických průzkumech Francie. Inklinoval především k přesnému kvantitativnímu měření a k chemickým analýzám. Stal se známý a v 25 letech byl zvolen za člena Akademie věd. V té době využil část majetku zděděného po matce a zakoupil akcie Ferme Générale, soukromé společnosti, která vybírala pro stát daně a svým majitelům poskytovala velmi pěkné příjmy. Tím byl Lavoisier finančně zajištěn pro vědeckou činnost a nepotřeboval žádat o „výzkumné granty“. Nicméně toto rozhodnutí ho později stálo život na vrcholu jeho tvůrčích sil. Ve svých 28 letech se oženil se 14letou Marie Anne Pierrette Paulzeovou a věnem od tchána obdržel vybavenou laboratoř. Manželství bylo navíc šťastné, byť bezdětné. Manželka se stala jeho asistentkou v laboratoři, mj. pořídila řadu
nákresů, které zobrazovaly provedené experimenty. Naučila se také anglicky a překládala důležité anglické vědecké publikace do francouzštiny. Je třeba říct, že chemie v 18. století ještě příliš neaspirovala na to být opravdovou vědou. Byla dosud v zajetí představ starořeckých filosofů o čtyřech elementech (země, vzduch, oheň a voda) a byla dosud spíše pěstována alchymisty, jejichž činnost měla jen málo společného s vědou. Naproti tomu fyzika zažila již o sto let dříve své vědecké probuzení především díky Isaacu Newtonovi (1643 – 1727). Mimochodem právě Lavoisier se narodil přesně 100 let po Newtonovi a jemu bylo určeno vést revoluční přerod chemie ve vědu. Je pochopitelné, že Lavoisier měl řadu současníků, kteří rovněž přispěli k formování vědecké chemie. Jmenujme alespoň několik z nich: Joseph Priestley (1733 – 1804) – anglický chemik, filozof, duchovní a pedagog, proslul jako objevitel oxidu uhličitého a spoluobjevitel kyslíku, hájil flogistonovou teorii. Henry Cavendish (1731 – 1810) – britský fyzik a chemik, objevitel vodíku, rozlišoval vzduch s flogistonem (79,167 %), tj. dnes dusík a argon, a vzduch bez flogistonu (20,833 %) tj. kyslík. Carl Wilhelm Scheele (1742 – 1786) – švédský chemik německého původu, objevil kyslík, dusík a řadu dalších prvků. Jedním z velkých problémů rodící se chemie bylo pochopení procesu hoření. V druhé polovině 18. století byla všeobecně uznávána tzv. flogistonová teorie, kterou formuloval německý lékař a alchymista Johann Joachim Becher (1635 – 1682) a zpopularizoval ji jeho žák, též německý lékař a snad již chemik Georg Ernst Stahl (1659 – 1734). Flogiston byl definován jako zvláštní prvek, který je obsažen v hořlavých látkách a během hoření se uvolňuje do vzduchu. Vzduch ovšem není schopen pojmout jakékoliv množství flogistonu, a proto hoření ustává. Rozlišovaly se látky flogistované a látky deflogistované. Rovněž živočichové vylučovali dýcháním flogiston. Tři zmínění Lavoisierovi současníci (Priestley, Cavendish a Scheele) zastávali flogistonovou teorii. Když Cavendish připravil vodík, domníval se, že izoloval flogiston. Právě Lavoisier napadl flogistonovou teorii na základně přesného vážení a měření látek zúčastněných v chemických dějích. Klasický experiment provedl v r. 1779. V křivuli s dlouhým krkem nad pecí s dřevěným uhlím zahříval čistou rtuť po dobu 12 dnů, přičemž měřil spotřebu vzduchu. Na povrchu rtuti vznikal červený produkt (tehdy zvaný rtuťový „calx“, dnes oxid rtuťnatý). Zjistil, že se objem vzduchu snížil asi o 1/5 a že reakce už dále nepokračuje. Zbylý vzduch již dále nepodporoval „život“ hoření. Lavoisier zbylé 4/5 vzduchu nazval „azote“ („a“ a „zoe“ = řecky bez života). Dále pečlivě odstranil červený produkt ze rtuti a zahříval jej v podobné křivuli. Získal přesně stejný objem plynu, jaký se ztratil v předchozí reakci. Zjistil, že plyn získaný rozkladem červené sloučeniny rtuti podporuje hoření a od Josepha Priestleyho věděl, že tento plyn podporuje život experimentálních zvířat. Navíc, smícháním plynu, který zbyl v prvním experimentu (dusík) s plynem uvolněným v druhém pokusu (kyslík) získal směs plynů, která
39
vykazovala po všech stránkách vlastnosti vzduchu. Lavoisier tedy učinil závěr, že vzduch se skládá ze dvou složek. Jednu, která představuje jednu pětinu objemu vzduchu a která podporuje hoření a dýchání zvířat, nazval oxygenium (kyselinotvorný plyn), druhou, která tvoří čtyři pětiny vzduchu a nepodporuje hoření ani dýchání, nazval azot (dnes dusík). Již v roce 1766 Henry Cavendish izoloval nový plyn, který nazval „hořlavý vzduch“ a získal jej reakcí kyseliny s kovem. Dnes víme, že je to vodík. Cavendish ovšem věřil, že získal flogiston. Priestley navázal na Cavendishe a nechal reagovat „hořlavý vzduch“ s normálním vzduchem a reakci odstartoval jiskrou, přičemž po výbuchu pozoroval v nádobě mlhu. Cavendish opakoval experiment a prokázal přítomnost vody. Nicméně s ohledem na víru ve flogiston věc vysvětlil tak, že vodu musely obsahovat již předem oba reagující plyny. Pro Lavoisiera ovšem hoření bylo již slučování s kyslíkem. Také nechal reagovat „hořlavý vzduch“ (vodík) s kyslíkem a získal „vodu ve velmi čistém stavu“. Uzavřel pak správně, že voda není prvek, ale že se skládá z vodíku a kyslíku. Aby to potvrdil, rozložil elektrolýzou vodu na oba prvky – kyslík a „hořlavý vzduch“, tedy vodík. Lavoisier je také autorem jména vodíku – hydrogenium („vodu tvořící“).
Lavoisier v pokusné laboratoři Po pravdě řečeno, Lavoisier své názory neprosazoval snadno. Mnoho jeho vrstevníků nebylo ochotno se vzdát víry ve flogiston a vůbec nechtěli přijímat nové názory. Lavoisier se proto orientoval na mladou generaci, která byla ochotna nové názory přijímat i prosazovat. Na druhou stranu to nebyl moc skromný člověk, ale měl právo nebýt skromný. Kdysi prohlásil: „Tato teorie není, jak ji slýchám nazývat, teorií francouzských chemiků. Je to moje teorie. Kladu si na ni nárok právem na základě soudu svých současníků i z pohledu dějin.“ Lavoisierův nový systém chemie byl shrnut v díle Traité Élémentaire de Chimie (Základy chemie) publikovaném v Paříži v r. 1789. Vysvětlil v něm vliv tepla na chemické děje, vlastnosti plynů, reakce kyselin a zásad a vznik solí, popsal též přístroje k provádění chemických pokusů. Poprvé tam byl formulován Zákon zachování hmoty: „...u jakéhokoliv chemického děje existuje stejné množství hmoty před reakcí a po ní.“ Údajně největší dojem v díle vyvolala „Tabulka jednoduchých substancí“ – první moderní seznam známých prvků. Ohlas díla byl veliký a dílo je platné dodnes. Rok 1789 byl ovšem nejen rokem vydání Lavoisierovy knihy, ale také počátkem Velké francouzské revoluce. Lavoisier byl svým založením
40
liberál, takže určité společenské změny ve smyslu liberalizace vítal. Veřejně se angažoval od r. 1775, kdy byl jmenován jedním ze 4 komisařů Komise pro střelný prach a přestěhoval se i se svou laboratoří do pařížského arsenálu, kde pak sídlil a pracoval téměř 20 let. I nový režim nejprve zapojil Lavoisiera do svých služeb. V r. 1791 byl jmenován členem Komise pro zavedení metrického systému a byl angažován ve správě státních financí. Ustál i první útok proti své osobě ze strany J. P. Marata v r. 1792, nicméně si postěžoval, že „...stav veřejných věcí ve Francii se momentálně opožďuje za pokrokem ve vědě a odvádí vědce od jejich práce.“ Všeobecně se traduje, že pro Lavoisierův osud byl rozhodující osobní konflikt s Jean-Paul Maratem, původním povoláním lékařem, později publicistou a nakonec snad až šíleným revolucionářem, zvaným „miláček lidu“. Tradiční jednoduchá interpretace říká, že Lavoisier se postavil proti členství Marata v Akademii věd, a ten ho později poslal pod gilotinu. Někteří pečlivější autoři ovšem silně zpochybňují toto jednoduché spojení. V první řadě je asi nesprávné odsuzovat Marata jako úplného vědeckého diletanta. Marat (1743 – 1793) pocházel ze švýcarské Ženevy z rodiny univerzitního profesora, tam také vystudoval medicínu, poté studoval ještě v Paříži a své vzdělání doplnil v Anglii. Vážně se zabýval fyzikou, především ve vztahu k medicíně. Byl svými současníky většinou jako vědec uznáván. Skutečně byl odmítnut pařížskou Akademií věd, kde se ucházel o členství. Asi v tom sehrála roli i náhoda a Maratova smůla. To, co předkládal Akademii, byla práce o magnetismu živočichů. V té době to byl i módní směr tzv. „mesmerismu“, který byl podroben kritice královskou komisí (1784). Ta čítala 14 osob, mezi nimiž byl Lavoisier, americký vyslanec fyzik Benjamin Franklin, astronom Jean Sylvain Bailly, ale i lékař Joseph-Ignace Guillotin, humanista, odpůrce trestu smrti, který později požadoval alespoň bezbolestnou a jednotnou exekuci. Ironicky se jeho jméno vžilo pro „guillotinu“, nový nástroj k popravám, který ale zkonstruoval chirurg Antoine Louis. Na negativním postoji k magnetismu živočichů trvali členové Akademie v čele s Lavoisierem i v případě Maratovy práce, přičemž navíc některé Maratovy vývody odporovaly v té době nedotknutelným principům Newtonovy fyziky. Mimochodem Johann Wolfgang Goethe nazval Maratovo odmítnutí „arogancí představitelů vědy“. Nepravděpodobnost Maratova přímého vlivu na odsouzení Lavoisiera kromě absence důkazu naznačuje hlavně fakt, že Marat byl zavražděn 13. července 1793, zatímco Lavoisier byl zatčen až koncem listopadu 1793 a odsouzen byl 8. května 1794. Navíc osobní kontakty obou mužů byly minimální. Někteří autoři také uvádějí, že nositelem pomsty byl malíř Jacques-Louis David, Maratův přítel a hlavní organizátor Maratova pohřbu. Ten určil, že Lavoisier, jako člen Národní gardy, stál čestnou stráž u Maratova katafalku – čest, která se nedala odmítnout. David byl ještě v dobách královských také autorem velkého portrétu manželů Lavoisierových (viz obrázek), za který prý účtoval sumu, která byla přepočtena snad na více než 100.000 EUR. Inu, ne každý umělec
v minulosti hladověl! David později vřele podporoval revoluci i jakobínský teror, na němž se sám podílel jako člen Výboru pro veřejnou bezpečnost. Po pádu jakobínské diktatury byl sám uvězněn a vymlouval se na Robespierra, že mu věřil, a ten že ho oklamal. Stal se pak velkým příznivcem Napoleonovým a jeho dvorním malířem. Nějaká zásadní role malíře Davida při odsouzení Lavoisiera není vyloučena, ale ani jednoznačně prokázána a soudím, že ani nebyla zapotřebí.
Tak to vypadalo dnes a denně za Francouzské revoluce Hněv lidu a jeho revolucionářů vůči představitelům královského režimu byl veliký sám o sobě. Lavoisier byl nenáviděn jako výběrčí daní tím spíše, že se zasadil o vybudování nových hradeb kolem Paříže v celkové délce 18 mil a výšce 10 stop s 54 strážními věžemi obsazenými policií. To vše mělo zabránit volnému přesunu zboží do Paříže, a veškeré zboží včetně potravin a vína bylo tak zdaněno. Opatření bylo účinné a vedlo ke zvýšení cen a k velkému hněvu postižených. Po útoku na Bastilu v červenci 1789 bylo také hned 40 těchto věží zbořeno. V celkové atmosféře jakobínského teroru 1793 – 94 tedy nebylo zatčení a odsouzení všech 28 majitelů Ferme Générale nijak překvapivé. Ostatně i taková věc, jako že Lavoisier neváhal spálit drahý diamant, aby prokázal, že jde o krystal uhlíku, byla v očích revolucionářů rozmařilostí a plýtváním na úkor vykořisťovaného lidu. 8. května 1794 byl žalován, souzen a odsouzen za „rabování francouzského lidu a státních financí, za poskytnutí státních financí nepřátelům Francie a za znehodnocení skladovaného tabáku, určeného pro bojující armádu“. Poprava se konala týž den odpoledne. Lavoisier žádal tribunál alespoň o odložení popravy, aby mohl ještě provést důležité experimenty. Předseda tribunálu odpověděl údajně těmito slovy: „Republika nepotřebuje nějaké vědce ani chemiky, průchod spravedlnosti nesmí být zdržován!“ Lavoisier není formálně považován za objevitele žádného prvku, ani nepřispěl zásadně k inovaci laboratorního zařízení. Přesto je považován za „otce moderní chemie“. Jeho význam je především v naprosté důkladnosti a přesnosti různých měření a ve správné interpretaci laboratorních výsledků vlastních i výsledků jiných badatelů. Správně interpretoval objevy kyslíku, dusíku, vodíku, složení vody a podstatu hoření. Porazil flogistonovou teorii. Poznal a formuloval Zákon zachování hmoty a je zakladatelem vědecké termodynamiky. Lavoisierův význam mj. zhodnotil jeho současník, matematik a astronom, Joseph Louis Lagrange těmito slovy: «Il ne leur a fallu qu’un moment pour faire tomber cette tête, et cent années
peut-être ne suffiront pas pour en reproduire une semblable.» („Trvalo jim to jen okamžik setnout jeho hlavu, ale sto let nemusí stačit k tomu, aby se narodil jemu podobný.“) R. Černý
Před 85 léty stanul na půdě Antarktidy první Čech PhDr. Václav Vojtěch (1901 – 1932) Na podzim 1928 se vydal na svou nejednoduchou cestu do polárních krajin PhDr. Václav Vojtěch (1901–1932) a stal se prvním Čechem, který dne 27. ledna 1929, před 75 lety, vstoupil na ledem a sněhem pokrytou půdu Antarktidy, a to jako účastník polární výpravy amerického admirála Richarda Evelyna Byrda (1888–1957). V. Vojtěch se narodil 28. listopadu 1901 v lesnické rodině, vyrůstal v myslivně ve Skřivanech u Nového Bydžova. Pro svůj předmět ho zaujal profesor zeměpisu na novobydžovském gymnáziu. Na Filozofické fakultě v Praze studoval spolu s geografií také historii. Potřeba přivýdělku ho zavedla do Českého zemského archivu (dnes součásti Státního ústředního archivu), kde pracoval jako pomocná vědecká síla v Archivu národního osvobození. Již v letech 1922–1923 byl jmenovaným archivem pověřen zpracovat ve Francii materiál československé kolonie z válečných dob. Česká kolonie pařížská v našem odboji bylo téma Vojtěchovy historické disertační práce, otištěné ve čtvrtletníku Naše revoluce. Tehdy v Paříži zhlédl film o tragické výpravě britského kapitána Roberta Scotta k jižnímu pólu v roce 1912, který jej mocně ovlivnil. V rozměrném Albu representantů všech oborů veřejného života československého, které bylo vydáno k 10. výročí republiky už v roce 1927, mezi fotografiemi a biogramy předních a zasloužilých žen a mužů kupodivu nechybí ani „Vojtěch Václav, PhC., zeměpisec… Mladý vědec, který svou agilností opravňuje k velkým nadějím. Vyjednává se slavným cestovatelem Fridtj. Nansenem, by se mohl připojiti k jeho projektované sibiřské cestě, aby pod jeho vedením mohl doplniti svoje vzdělání polárního cestovatele…“. Po dosažení doktorátu v roce 1927 krátce pracoval jako redaktor tiskové kanceláře Central European Press. S Fridtjofem Nansenem nevycestoval, ale zaměřil se na připravovanou Byrdovu výpravu. Napsal R. E. Byrdovi žádost o přijetí k expedici. Ten však odpověděl záporně, a poděkoval za Vojtěchovu nabídku. Tuto odpověď Vojtěch obdržel 13. srpna 1928. Nevzdal se. Věřil dál ve svůj dálný jih a sever. Dne 10. září 1928 s překvapením nalezl doma druhý dopis od Byrda. Pravilo se v něm, aby odjel na Nový Zéland, kde se k expedici před jejím konečným odplutím přece jen mohl připojit.
Jenže tehdy Vojtěch neměl ještě nejen peníze, ale ani pas, téměř beznadějná situace. Posléze však s obrovským úsilím přece jen dal dohromady nejzákladnější prostředky. Peníze získal od mnoha příznivců, Podpořili ho i T. G. Masaryk a Tomáš Baťa, s nakladatelstvím Melantrich se dohodl na posílaní reportáží. Zanedlouho jej však od Byrda čekal další dopis. Jeho znění se od předchozího diametrálně lišilo. Byrd mu oznamoval, že expedice má již všechny potřebné vědce, a že jej nemůže s sebou vzít. To však Vojtěch ve svých přípravách byl už příliš daleko. Odhodlal se odjet na Nový Zéland i za těchto nejistých okolností. 25. září 1928 opustil Prahu. Na Novém Zélandu se několikrát osobně s Byrdem setkal. Když už se rozhodoval, že začne pracovat blízko Wellingtonu na farmě českého krajana Bartoše, aby si vydělal na jinou polární cestu, jednoho dne mu Byrd sdělil, že jej do své výpravy ještě může přijmout, ovšem jen jako házeče uhlí, tedy pomocného topiče na parníku Eleanor Bolling. Vojtěch byl vděčný i za tuto nabídku a rozhodl se přijmout. 1. prosince 1928 z přístavu Dunedin vyplul na svoji životní pouť. Na lodi dělal tu nejtěžší, nejšpinavější fyzickou práci, ale byl, jak si přál, v expedici. Pokud měl čas, studoval odbornou literaturu z Byrdovy lodní knihovny. Byl prvním Čechoslovákem, kdo nejen pronikl za jižní polární kruh, ale též první, kdo stanul na půdě Antarktidy. Bylo to při vykládání zásob 27. ledna 1929 na pobřeží Velrybího zálivu Rossova moře. V. únoru 1929 byl poslán do výcvikového tábora psovodů v novozélandských Alpách. Do Antarktidy se pak znovu dostal až počátkem následujícího roku. Po zamrzlém moři vozil na saních náklady ze zásobovací lodi do základny Malá Amerika. Naposledy pobyl v Antarktidě tři dny v únoru 1930, kdy odvážel poslední obyvatele Malé Ameriky na loď. Jako poslední vstoupil na palubu lodi, která odvážela všechny členy expedice od břehů Antarktidy na cestu zpět – do USA. Při konečném rozloučení mu Byrd odevzdal dopis, v němž mimo jiné napsal: „ You gave many months of your life towards making our expedition succesful. Now when a year has passed since we have returned home, I want you to know that my gratitude to you is as firm as ever – that throughout our lives whatever may be our various fortunes you will find that my appreciation will not grew less. … I want to say that whenever you come my way you will receive a warm welcome and the hand of friendship.“ Vojtěch se vrátil do Československa a pustil se do práce. Napsal a vydal knihu s názvem Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem. Mluvil o svých zkušenostech z Antarktidy v rozhlase a v sálech plných zvědavých posluchačů v Praze i dalších městech. Schraňoval každou korunu na svou budoucí cestu. Rozhodl se pro Aljašku, kam měl odplout v srpnu 1932 lodí Montcalm z Liverpoolu. O plánované cestě promluvil v rozhlase. Tehdy také řekl: „Nejde mi však o sportovní rekordy, nýbrž o vážná vědecká studia,” a upřesnil, že ho budou zajímat klimatické polární poměry, arktická glaciologie, polární geografie a geolo-
gie a arktické poměry z hlediska národohospodářského. K tomu však již nedošlo. Václava Vojtěcha potkala neuvěřitelná nešťastná náhoda s tragickým koncem. V sobotu 6. srpna odjel do Sadské nad Labem na pozvání přátel, kteří před jeho odjezdem chystali společné koupání a táborák. Byl slunečný den, voda lákala ke koupání, hladina řeky byla klidná. Vojtěch si s jedním ze svých přátel vypůjčil kanoi a jeli si zapádlovat. Uprostřed řeky chtěli kánoi otočit. Oba zabrali pádly na jedné straně a v tu chvíli se to stalo. Zprvu to vypadalo legračně a lidé na břehu s pobavením pozorovali, jak se člun obrátil dnem vzhůru. Jenže pak strnuli – na hladinu se vynořil jen jeden z dvojice pádlujících. Václav Vojtěch nevyplaval. Jeho tělo našli teprve druhý den na dně Labe. Zřejmě se udeřil o hranu převracející se kanoe a krátké omráčení stačilo k tomu, aby i dobrý plavec utonul v mírném proudu dříve, než mu někdo mohl pomoci. Vojtěchovu osobnost připomíná v rozsáhlé expozici Muzeum v Novém Bydžově a pomník v jeho rodných Skřivanech. Rodná hájovna prochází několik let rekonstrukcí, zatím je objekt prázdný, a než se ho povede opravit, bude dál čekat pískovcová pamětní deska na obecním úřadu. Jeho jméno nese i zdejší mohutný 400letý dub. Byl prvním Čechem, který obdržel nejvyšší americké státní vyznamenání – Zlatou medaili Kongresu USA. Tou druhou se pyšnil od r. 2003 Václav Havel. (JN) Bergman H.: První z naší země. Náš domov 1973. Hofmannová J.: První Čech v Antarktidě před 75 lety. In: Akademický bulletin č. 1, 2004: 18-19 Vojtěch V.: Námořníkem, topičem a psovodem za jižním polárním kruhem. Olympia, Praha 1968
Císařské lázně v Karlových Varech se otevřely návštěvníkům Nenechme se mýlit titulkem – Císařské lázně v Karlových Varech se ještě dlouho nedočkají těch návštěvníků, kvůli kterým byly vybudovány, tj. lázeňských hostů, využívajících doporučené lázeňské procedury. Otevřely se však alespoň zájemcům o zhlédnutí zajímavé letní výstavy pod názvem „Architekt Gustav Wiedermann (1850-1914) a lázeňská architektura“. Gustav Wiedermann se narodil 24. srpna 1850 jako syn františkolázeňského architekta Karla Wiedermanna. Vystudoval architekturu v Praze, Štýrském Hradci a Mnichově. Poté se vrátil zpátky do Františkových Lázní, kde začal od roku 1873 svou profesní kariéru ve spolupráci se svým otcem. Projektoval desítky staveb, z nichž nejznámější jsou Společenský dům
41
(Kursaal), Císařské Lázně či Nová kolonáda s Plynovými lázněmi ve Františkových Lázních, pro lázeňské hosty s pravoslavným vyznáním vybudoval ortodoxní kostely ve Františkových Lázních, Karlových Varech i Mariánských Lázních, stavěl rovněž lázeňské hotely, penziony a vily, z nichž vyniká svou krásou i vnitřní dispozicí Vila Imperiál (dnes hotel Imperiál) ve Františkových Lázních. Stavěl a navrhoval i v dalších městech, jako například v Karlových Varech dům Metropol, nebo v Chebu budovy Městské spořitelny a Obchodní a živnostenské komory. Dokonce ve vzdálené Olomouci vystavěl v letech 1877 – 1879 boční křídlo Ditrichštejnského paláce. Od roku 1889 byl Gustav Wiedermann předsedou františkolázeňského Výsadbového a okrašlovacího spolku. Roku 1900 byl dokonce zvolen starostou tohoto lázeňského města. Tuto funkci vykonával až do roku 1910. Císařský rada Gustav Wiedermann se během svého desetiletého starostování stal jedním z nejlepších a nejschopnějších regionálních politiků Chebska. Bez nadsázky se dá říci, že podoba Františkových Lázní na přelomu 19. a 20. století, je společným dílem otce Karla Wiedermanna a jeho syna Gustava Wiedermanna. Většina Wiedermannových staveb se dochovala do současnosti a patří mezi výrazné dominanty. Pro tyto zásluhy byl Gustav Wiedermann oprávněně nazván tvůrcem moderních Františkových Lázní. 11. února 1914 Gustav Wiedermann zemřel, letos tedy bylo výstavou, instalovanou v únoru a březnu ve Františkových Lázních a v letních měsících v Karlových Varech, připomenuto sté výročí jeho skonu. Na jeho počest byla v jeho rodném městě postavena v březnu 1916 pamětní síň s vyhlídkovou věží Dankwarte – Vyhlídka díků, dnešní Zámeček.
dále po kamenném schodišti do patra. Nejlepší pokoje sloužící jako salony se obracely do ulice a byly situovány v nárožích budovy, takže jejich plocha byla zvětšena o prostor věžice a lodžie. V podkroví vily se pak nacházely skromnější pokojíky a komory. Rodina Leopolda Steinsberga žila ve vile do roku 1938. Druhou zajímavou stavbou je rozsáhlý areál bývalé Schmiegerovy přádelny ve Svatavě. Prosperující rodinnou továrnu převzal Josef Schmieger v r. 1887. Po jejím rozšíření byly přímo v areálu továrny postaveny malé lázně, které směli zaměstnanci navštěvovat i v rámci pracovní doby. Prostory velkého bazénu byly dekorovány nástěnnými malbami. Výstava byla instalována v tzv. Zanderově sálu, který původně sloužil k švédské léčebné nápravné gymnastice podle metody dr. Zandera a byl vybaven mechanickým cvičebním nářadím. Jeho ukázky si mohli návštěvníci na několika exponátech také prohlédnout. Budova Císařských lázní byla v r. 1994 zcela veřejnosti uzavřena. Od té doby tato Národní kulturní památka chátrala. Největší škodu způsobilo prasklé vodovodní potrubí ve střešním prostoru v lednu roku 2010. Voda podmáčela podlahy, zasáhla stěny, stropy i obložení. Úplně zničila císařskou koupelnu a zasáhla i velký Zanderův sál.
Zanderův sál s posilovacími stroji
Schmiegerova přádelna s bazénem (uprostřed)
Na druhé straně však tato havárie byla impulzem ke generální opravě střechy, a zdá se, že snad i generální oprava celé budovy se již blíží. Objekt je majetkem hejtmanství Karlovarského kraje, které se snaží dát dohromady potřebnou miliardu korun. Vznikne zde nový koncertní sál, zázemí pro balneoknihovnu, muzeum a infocentrum. (JN)
Dvě chodská výročí
42
Zmiňme dvě z mnoha staveb architekta Wiedermanna. V roce 1905 pro svého klienta MUDr. Leopolda Steinsberga navrhl neogotickou vilu situovanou naproti pravoslavnému kostelu sv. Olgy. Část přízemí vily sloužila jako ordinace se zázemím. Ve druhé polovině přízemí byl umístěn dětský pokoj, ložnice, jídelna a koupelna. Do ordinace MUDr. Steinsbergra se vstupovalo z chodby přes salon, který sloužil jako čekárna. Do zbylé části vily se vcházelo z chodby přes schodišťovou halu. Odtud byl přístup do soukromé části v přízemí anebo
Již po šedesáté se letos ve dnech 8. – 10. srpna konaly Chodské slavnosti, jedna z nejznámějších folklorních akcí v naší republice. Pouť byla původně církevní slavností, konanou na památku světce, jemuž byl zasvěcen kostelík na Veselé hoře nad Domažlicemi. Od 19. století získala pouť i zábavný charakter, po mši svaté následovala taneční veselice, nechyběly kramářské boudy, vystoupení potulných herců, později i atrakce. Poutě patřily vždy k nejvýznamnějším svátkům obce. Kapli na památku sv. Vavřince, ochránce před ohněm, slíbili domažličtí radní vystavět po úspěšném překonání rozsáhlého požáru města v červnu 1683. Stavby se o dva roky později ujala zbožná manželka mistra mydlářského Zuzana Veselá, která poskytla i pozemky na Ve-
selé hoře, památném vrchu, odkud staří Chodové oznamovali do vnitrozemí ohněm vpád nepřítele do země. Kaple byla slavnostně vysvěcena 10. srpna 1685. V následujících letech však chátrala, až byla zcela uzavřena. Zrušení se v rámci josefinských reforem dočkal i barokní kostel, který na jejím místě vyrostl v 60. letech 18. století. Až do poloviny 19. století sloužil objekt jako stodola.
Roku 1851 byl kostel na Veselé hoře znovu vysvěcen a od té doby se datuje i sláva původně předměstské pouti, která časem zastínila i zbývající dvě – svatojánskou a mariánskou. Časem začali na Chodsko, popularizované dobovou literaturou, proudit i návštěvníci odjinud, přilákaní především malebností zdejšího folkloru. Chodsko představovalo v očích české veřejnosti naši velkou minulost, Chodové byli zosobněním statečnosti, národní hrdosti. To se v plné míře projevilo před 75 léty v srpnu roku 1939, kdy se domažlické pouti zúčastnilo na 120 000 lidí z celých Čech, včetně předních osobností kultury. Slavnostní mši sloužil kanovník vyšehradské kapituly Msgre. B. Stašek, jehož slova se stala legendární: „Co slíbíme a řekneme své matce české? Slíbíme jí a přísahati budeme v této památné chvíli jménem svým i všeho českého lidu, že ji nikdy neopustíme, nezradíme, až do posledního tlukotu srdce milovati budeme...“ Tradice poutí byla obnovena po šesti letech okupace v roce 1945. Do města se sjelo 80 000 návštěvníků. Mši opět sloužil Msgre. Stašek, který se teprve krátce předtím vrátil z koncentračního tábora Dachau. V letech 1946-49 se ještě uskutečnily chodské pouti na svatém Vavřinečku, provázené bohatým folklorním programem. Po roce 1948 přestala být církevní forma slavnosti žádoucí, ačkoli pro svou zakořeněnost nemohla být zrušena. V následujících letech se tedy hledala její nová tvář - v srpnu 1951 se připomínalo výročí bitvy u Domažlic, v níž roku 1431 zvítězili husité nad křižáky. V dalších letech měla akce charakter dožínkových slavností. Většinu programu tvořily pořady estrádního typu, klesal zájem návštěvníků, rekordně nejnižší účast zaznamenali pořadatelé roku 1954. Roku 1955 se uskutečnil první ročník Chodských slavností. V prvních pěti letech existence se akce profilovala jako přehlídka folklorních souborů z české etnografické oblasti. Podle dobového letáku bylo jejich úkolem „ukázat tisícovým masám návštěvníkům Chodska tento kraj v nové podobě – po deseti letech života v lidově demokratické republice“. Už v roce 1956 se počet návštěvníků vyšplhal opět na rekordních 80 000. V následujícím roce se trvalou součástí
programu stalo vystoupení dětských souborů. V letech 1963–1967 byl termín konání slavností přesunut na červencový Den pohraniční stráže, což mělo ještě více potlačit původní náboženský charakter svátku. Roku 1964 Československá televize poprvé v přímém přenosu odvysílala jeden z pořadů Chodských slavností, pásmo Hu nás na Chodsku. V roce 1968 se konání Chodských slavností vrátilo na původní srpnový termín, oslavy se přesunuly z města na Vavřinec. V letech 1968-69 byla součástí oficiálních oslav i tradiční svatovavřinecká pouť, slavnostní mši celebroval českobudějovický biskup. Období normalizace na počátku 70. let posílilo ideový podtext oslav. V roce 1971 se staly Chodské slavnosti součástí rozsáhlých oslav domažlického milénia. V roce 1976 připomínaly sté výročí narození hudebního skladatele Jindřicha Jindřicha, jemuž byla odhalena busta na náměstí Svobody. V roce 1977 se na programu Chodských slavností poprvé objevilo Dudácké štandrle, dodnes jeden z nejoblíbenějších pořadů, které se o dva roky později stalo součástí hlavního programu.
V 80. letech napomohlo postupné uvolňování společenských poměrů k rozkvětu Chodských slavností. V roce 1985 odvysílala Československá televize první polovinu hlavního pořadu Sláva Chodsku. Počátkem 90. let se do oficiálního programu slavností vrátila tradiční svatovavřinecká pouť. V porevolučním období nejdříve zájem veřejnosti o folklor značně poklesl. V posledních letech, kdy je kladen stále větší důraz na folkloristické pořady, chodské písničky, tance, lidová vyprávění i ukázky lidové tvořivosti lákají do Domažlic stále více návštěvníků. Letošní 60. Chodské slavnosti nabídly desetitisícům návštěvníků znovu bohatý třídenní program. Na Veselé hoře se v sobotu i v neděli konala Slavná mše svatá na Vavřinečku. Na náměstí Míru a v dalších ulicích v centru města probíhal Staročeský jarmark, stánky prodejců zaplnily i další ulice. Ve sportovní hale při Chodském veletrhu se prezentoval veletrh stavebnictví, bydlení a hobby. Na pódiu u brány na náměstí, na Jarmareční scéně před Chodským hradem, na pódiu v Letním kině i na pódiu v Jarmareční ulici se vystřídaly desítky nejrůznějších souborů, hudebníků, dechových kapel, žongléřů, divadelníků a tanečních skupin, a všichni se starali o zábavu a dobrou náladu stovek přihlížejících návštěvníků. Nechyběla ani tentokrát Chodská hyjta v Mrákově, v areálu Pod Vavřincem proběhl několikadenní Chodrockfest. Byla připravena výstava fotografií i výstava modelů hub. V refektáři kláštera augustiniánů bylo možno zhlédnout filmové vzpomínky z 80. let minulého století na chodské zpěváky, tanečníky a muzikanty, a dudácký
koncert tří kontinentů, na němž předvedli své osobité umění dudáci z Velké Británie, Nového Zélandu a Čech. Příští 61. ročník Chodských slavností se bude konat 14. - 16. srpna 2015. Přijďte pobejt. Text a foto JN
Kniha „Preventivní kardiologie v kostce“ * V roce 2013 vydalo nakladatelství Axonite knihu „Preventivní kardiologie v kostce“ autorského kolektivu paní profesorky Hany Rosolové a plzeňských spolupracovník ů z II. interní kliniky, Psychiatrické kliniky a Kliniky zobrazovacích metod FN a LFUK v Plzni. Kniha se, jak název napovídá, zabývá problematikou preventivní kardiologie. Preventivní kardiologie je velmi žádanou oblastí jak u nemocných, lékařů, tak u poskytovatelů zdravotní péče. Kniha řeší velice aktuální téma kardiovaskulární prevence a je přínosným a praktickým edukačním materiálem jak pro lékařskou veřejnost (praktičtí lékaři, internisti, specialisti v oboru kardiologie, diabetologie, angiologie, ale třeba zde najdou užitečné informace i praktičtí gynekologové), tak pro studenty medicíny. Odpověď na řadu zdravotnických aspektů současnosti zde ale nalezne i laická veřejnost. Kardiovaskulární onemocnění (KVO) na podkladě aterosklerózy jsou stále nejčastější příčinou nemocnosti a úmrtnosti v České republice i ve většině zemí světa. Třebaže došlo v posledních 20 letech k významnému rozvoji diagnostiky a léčby KVO, velký potenciál zůstává v jejich sekundární, a především primární prevenci. Ateroskleróza a její komplikace jsou preventabilní a měly by být hlavní prioritou nejen pro zdravotnictví, ale i pro celou společnost. Kniha je členěna do 12 kapitol, obsahuje přehledné grafy, tabulky a schémata. Preventivní kardiologie v kostce podává stručné informace o historii kardiovaskulární prevence u nás i ve světě, o vývoji nemocnosti a úmrtnosti na KVO, o základních statistických pojmech kardiovaskulární epidemiologie, o koncepci a prioritách současné preventivní kardiologie, která je založena na důkazech z vědeckých studií. Kromě standardních rizikových faktorů KVO jsou zmíněny i další nekonvenční rizikové faktory, psychosociální faktory, hormonální substituce u žen a postavení zobrazovacích metod v prevenci KVO. Především stanovení globálního kardiovaskulárního rizika je hlavní prioritou současné preventivní kardiologie, neboť rozhoduje o správném léčebném a preventivním postupu. Jsou uvedeny i další možnosti predikce kardiovaskulárního, event. kardiometabolického rizika. Velká pozornost je věnována dosud málo v klinické praxi akceptovaným předstadiím nejčastějších KVO vzniklých
na podkladě aterosklerózy a diabetu 2. typu: preklinická ateroskleróza, prehypertenze (vysoký normální krevní tlak) a prediabetes (hraniční lačná glykemie, porušená glukózová tolerance a kardiometabolický syndrom). Právě v těchto raných stadiích poruch regulace krevního tlaku a metabolismu glukózy i lipidů je možno začít s účinnou prevencí arteriální hypertenze, aterosklerózy, KVO a diabetu 2. typu. V závěru monografie jsou diskutovány dva nové přístupy v prevenci: otázka polypillu a personalizovaného přístupu v predikci, prevenci a léčbě KVO. Kniha prof. Rosolové a kol. je výborným shrnutím problematiky preventivní kardiologie v 2. dekádě 21. století. Autoři na základě vlastních bohatých zkušeností zcela přehledně, čtivě a srozumitelně podávají preventivní kardiologii v celém rozsahu. Kniha je určena všem, kteří se problematikou prevence KV onemocnění zabývají a kteří v ní naleznou vše potřebné o péči o nemocné s KV rizikem. Vždyť mottem knihy je citát Richarda Dolla: „Doufám, že zemřu mlád, jak nejpozději to bude možné“. (r) * Rosolová H. a spol.: Preventivní kardiologie v kostce. vydal Triton 2014, ISBN 978-80-7387-811-5, EAN 9788073878115, počet stran 584. Barbora Nussbaumerová
Výstava „Šumava – příroda a památky“ V Nemocniční galerii ve FN Lochotín proběhla od června do října 2014 výstava fotografií Šumavy. Autorem snímků je Ing. Antonín Vacík, který se narodil v Plzni, vystudoval Vysokou školu dopravní a spojů v Žilině. Vyučuje na Právnické fakultě ZČU v Plzni a na Ústavu sociálního lékařství LF UK v Plzni. Jeho dlouholetým koníčkem je fotografování, nejčastěji fotí krajinu a snaží se zachytit to, co je pro danou oblast typické. Západní část Šumavy autor navštěvuje přes 50 let ať už pěšky, na kole či v zimě na běžkách. Šumavská krajina ho natolik okouzlila, že zhruba před 10 lety začal Šumavu fotografovat.
Návštěvníci v galerii zhlédli přes 60 fotografií zachycujících šumavskou krajinu, jezera, stavby a městečka. Autor vytvořil pro diváka malého obrazového průvodce centrální Šumavou, kte-
43
rá kdysi byla v pásmu „železné opony“ a dnes je prakticky panenskou přírodou. V této části Šumavy je dostatek asfaltových silnic pamatujících pohraniční stráž, které jsou dnes využity jako cyklostezky a v zimě jsou upraveny na běžecké stopy. Fotografie vtáhly diváka do světa krásy tvarů a barev, kterých si mnohdy sám v přírodě ani nevšimne, nebo by jej ani nenapadlo, že například u Černého jezera je jedna z našich prvních vodních přečerpávajících elektráren. Zamlžená Kalvárie u Čestic evokuje pocit, že do takového počasí by z vyhřátého obýváku nikoho nevyhnal. Většina fotografií byla pořízena za plného slunce. Ing. Vacík rád cituje svého oblíbeného autora Karla Klostermanna, spisovatele tohoto kraje, který představil českému národu Šumavu jako drsnou a melancholickou dámu. A Ing. Vacík dodává, že vždy stojí v němém úžasu, před tím, čím ho Šumava zase překvapí. Mgr. Bc. Petra Buňatová
V Plzeňském kraji se dobře žije V České republice máme v Plzeňském kraji nejvyšší kostelní věž, největší židovskou synagogu, nejvýše položený hrad, největší pseudorománskou jízdárnu, skoro nejlepší fotbal, hokej a házenou dohromady, a také se u nás v roce 2013 nejlépe žilo. To jsou neoddiskutovatelná fakta srovnávacího výzkumu, který prováděla v průběhu celého loňského roku společnost Datank. Titulek je trochu nadnesený, protože pravda je taková, že Plzeňský kraj v tomto průzkumu obsadil druhé místo, ale hned za hlavním městem Prahou. Naše hlavní město však má řadu nesporných výhod, jako je např. možnost lepšího uplatnění na trhu práce, má nejrozvinutější kulturu i infrastrukturu a dostatek kulturních a společenských příležitostí, a tak snadno v hodnocení předběhlo ostatní kraje. Z krajů České republiky však je náš kraj opravdu nejlepší. Princip hodnocení se opíral o tři hlavní pilíře. Prvním byla objektivní data získaná z nezávislých zdrojů, jako jsou Český statistický úřad, Český hydrometeorologický ústav, Czechinvest, většina ministerstev, Agentura ochrany přírody a krajiny, ale i třeba Centrální registr vozidel, Národní monitorovací středisko pro drogy, hygienické stanice v krajích a provozovatelé MHD. Porovnávalo se celkem 54 kritérií, např. množství emisí okyselujících látek, produkce komunálního odpadu, recyklovatelný odpad v přepočtu na kg a obyvatele, investice na ochranu životního prostředí, počet lékařů ve vztahu k registrovaným pacientům, počet lůžek v nemocnicích, počet dětských hřišť a počet kulturních institucí ve vazbě na počet obyvatel, atraktivita vysokých škol, podíl obyvatel napojených na pitnou vodu a kanalizaci, průměrná volební účast ve volbách, průměrné mzdy atd. Důležitým údajem byl ukazatel dlouhodobé nezaměstnanosti, konkurence na pracovním trhu a zahraniční investice v kraji, ale i počet
44
příslušníků policie či kriminalita. Druhým pilířem byl průzkum prováděný mezi 1400 obyvateli všech regionů, který se zaměřil na spokojenost lidí v místě bydliště, kvalitu života a životní hodnoty. A za třetí byly do hodnocení zahrnuty názory kolegia, které bylo složeno z osobností, které svou odborností a svými názory přispívají podstatně k dění v různých společenských oblastech. Mezi nimi figurovali český kardiochirurg prof. Jan Pirk, ekonomický expert Petr Zahradník, zakladatelka sítě mateřských center Rut Kolínská nebo úspěšný sportovec a dnes sportovní ředitel Českého olympijského výboru Martin Doktor. Úplně nejlepších výsledků dosáhl Plzeňský kraj v počtu dětských hřišť kontrolovaných hygieniky na tisíc obyvatel. Průměr v České republice je 2,31 – zatímco náš kraj jich má 5,3. Počet dobrovolných hasičů na tisíc obyvatel je u nás 61,9 – zatímco v České republice je 33,8. Také počet uchazečů na jedno pracovní místo je výrazně nižší, než je průměr České republiky. I podíl studentů studujících ve svém kraji v procentech je největší ze všech krajů ČR, nejnižší byla i silniční nehodovost. Tato srovnávací soutěž proběhla potřetí. V loňském roce (při hodnocení roku 2012) obsadil Plzeňský kraj místo třetí. Když tedy máme mnozí k lecčemus výhrady, zdá se, že pozitiva v životě obyvatel Plzeňského kraje převažují. (r) Michalec M.: Plzeňský kraj je nejlepším místem pro život. Plzeňský kraj, 11, 2013, č. 10, s. 4
Kopeckého pramen – plzeňská minerálka Ne každý Plzeňák ví, že na území města máme také zdroj pramenité minerální vody. Ten zdroj je znám již od 19. století a nese jméno Kopeckého pramen. Přírodní památka Kopeckého pramen neboli zdroj tzv. plzeňské lázeňské vody se rozkládá na ploše 0,42 ha nedaleko naší lékařské fakulty. Stačí přejít křižovatku ve směru na Vinice, sejít do ulice Kotíkobvské a pak projít areálem nemocnice Privamed. Vzhledem ke své lokalizaci v karbonských sedimentech a obsahu minerálních látek je tento pramen mimořádným jevem. V bažinatém okolí lochotínského vrchu bývalo mnoho jiných pramenů, pokládaných za zázračné a léčivé. O využití vod k léčebným účelům uvažoval už plzeňský lékař Bernard Říha (1740-1794). Podle něho voda měla barvu světle žlutou, čirou jako křišťál, chuť skoro inkoustovou a s vínem smíšená pěnila jako voda bílinská. Z podnětu plzeňského purkmistra Martina Kopeckého (1777-1854) a ve snaze povznést Plzeň vybudováním lázní byl pramen v roce 1833 podchy-
cen a využíván pro pitné kúry, zčásti byla voda vedena potrubím do nově zřízené budovy lázní (dnes Lochotínský pavilon) a využívána pro vanové koupele. Nad pramenem byla postavena kamenná kolonáda, která byla později nahrazena dřevěným altánem s pumpou a okolí bylo parkově upraveno jako tzv. Horní (těž Malý) Lochotín. Vydatnost pramene (zhruba 0,4 l/s) obsahujícího značné množství železa, manganu, síranu a oxidu uhličitého se ukázala jako malá a pro potřeby lázní nedostačující.
Proto podle dobových zpráv byly v roce 1833 prováděny další úpravy pramene ve snaze zvýšit jeho malou vydatnost. Při těchto úpravách byla vyhloubena asi 9 m hluboká studna vyzděná pískovcem tzv. „Kopeckého pramen“. Úpravami se sice zvýšila vydatnost pramene, ale zároveň došlo i ke změně složení vody pravděpodobně v důsledku propojení několika vrstevních pramenů. Dnes má tak okolí Kopeckého pramene opět ráz přirozeného plošného prameniště o velikosti cca 10 x 15 m. Pro svůj přírodovědecký a kulturněhistorický význam byla lokalita v roce 1984 vyhlášena za chráněné území. Areál je celoročně přístupný. Od prameniště je oranžově zbarvená voda (díky minerálům železa) vedena malým korýtkem, které lemuje upravený dřevěný chodník. Nechybí tu ani lavičky pro odpočinek a relaxaci. Každý rok je provedena probírka porostu a likvidace náletových dřevin. Nad Kopeckého pramenem však se vznáší závažná hrozba. Plánovaná stavba městského komunikačního okruhu pravděpodobně zasáhne i do ochranného pásma této přírodní památky a může tak vydatnost pramene narušit. Takže s návštěvou si raději pospěšme, abychom se s Kopeckého pramenem v budoucnu nesetkávali jen jako „V těchto místech býval….“ (JN)
Životní moudra • Pro činorodého člověka není žádný den dlouhý. (Lucius Annaeus Seneca) • Když má člověk sto žen, jako by neměl ani jednu. (Augustin Rodin) • Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí. (Dalajláma) • Chci být člověkem, který se mi nehnusí. (Jean-Paul Sartre) • Láska z milosti je jen ranou osudu ze soucitu. (Albert Caus) • Člověk se donaha odkope, když jde o peníze, když se vzteká a když je opilý. (Židovské přísloví)
• Vzdělání umožňuje člověku zlobit se nad věcmi ve všech koutech světa. (Mark Twain) • V poháru se utopí víc lidí než v potoce. (Německé přísloví) • Kdo pěstuje myšlenky, mnohé sklidí. A bez srpu. (Indické přísloví) • Klaunů, těch je málo, ale šašků, těch je. (Jan Werich) • Když hlupák dokáže mlčet, může se stát mudrcem. (Publius Syrus) • Koho milujeme, toho nedokážeme nikdy opustit. I kdyby nám sebevíce ublížil. (Sidonie-Gabrielle Coletteová) • Matka deseti dětí se vyspí víc, než matka jednoho. (Arabské přísloví) • Opravdu moudrý muž je ten, který pozná sám sebe. (Lev Nikolajevič Tolstoj) • Mládí nikdy nepočítá s tím, že je mladé. (Jean Dutourd)
nejprve pochopit jejich podstatu. (Ronald Reagan) • Nepotřebuji přítele, který kývá na všechno, co řeknu, můj stín kýve přesněji. (Plutarchos z Chairónie) • Vulnera verborum plus laedunt quam gladiorum. Rány, jež působí slova, víc bolí než bodnutí meče. • Semel dat, dui rogatus, bis, dui non rogatus. Jednou dává, kdo je požádán, dvakrát, kdo se nedá prosit. • Potius sero quam numquam. Lépe pozdě než nikdy.
5. Večerní vizita s rektorem naší univerzity Fotogalerie k článku ve Facultas nostra č. 140–141 Foto V. Dlouhý
• Ženy pokládají za nevinné všechno, čeho se dopouštějí. (Joseph Joubert) • Všechno se bojí času, ale čas se bojí pyramid. (Mystérium Egypta) • Měsíc je zapotřebí v noci a rozum ve dne. (Uzbecké přísloví) • Měl co dělat, aby vypadal, že něco dělá. (Alf Scorell) • Co nemůže vyléčit rozum, často vyléčí čas. (Lucius Annaeus Seneca) • Nejlepší přístroj na odhalení lži je žárlivá žena. (James Thurber) • Jen bohatí si mohou dovolit být hloupými. (Quintus Horatius Flaccus) • Bez lásky nelze žít, bez bolesti nelze milovat. (Nino Salvaneschi) • Život je to, co nám přenechává k dispozici doba, stát a manželka. (G. Laub) • Budoucnost patří tomu, kdo věří v krásu svých snů. (Eleonor Rooseveltová) • Je hloupost kopat studnu až tehdy, když hrdlo svírá žízeň. (Titus Maccius Plautus) • Když nás bohové vyslyší, tak nás tím trestají. (Oskar Wilde) • Jediný způsob, jak odstranit rozpory, je
XVI. Minářův den Fotogalerie k článku na s. 14
Foto V. Dlouhý
45
Zahradní slavnost Fotogalerie k článku na s. 25 Foto T. Ťupa
46
Ve zdravé Plzni zdravý zub Fotogalerie k článku na s. 30
Poříčí 2014 Fotogalerie k článku na s. 37 Foto z archivu ÚTV
47
Summer School of Experimental Surgery Pilsen 2015
6 July to 17 July 2015 in Pilsen, Czech Republic
www.sses.eu
48
900 EUR incl. tuition accommodation lunches scheduled excursions extracurricular activities practical exercises & theoretical lectures surgery, anesthesia, imaging, statistics, biomechanics, software models, stem cells, tissue cultures, transplantations, experimental methods and more...
Charles University in Prague, Faculty of Medicine in Pilsen e-mail:
[email protected] | phone: +420377593464 | fax: +420377593469
FACULTAS NOSTRA - Zpravodaj LF UK v Plzni · Redakční rada: doc. MUDr. J. Beran, CSc., MUDr. L. Eberlová, Ph.D., prof. MUDr. J. Kilian, DrSc., MUDr. V. Křížková, Ph.D., MUDr. J. Novák, MUDr. B. Nussbaumerová, Ph.D., za AVC V. Dlouhý a T. Ťupa Grafická úprava: Euroverlag s.r.o. - Michal Vondryska · Vydává: LF UK v Plzni pro vnitřní potřebu. Adresa redakce: MUDr. J. Novák, Ústav tělovýchovného lékařství LF UK, Lidická 6, 301 66 Plzeň. (
[email protected]). Náklad 1000 ks. Toto číslo neprošlo jazykovou úpravou · http://www.lfp.cuni.cz/FacultasNostra/
