Vzor příkazní smlouvy s komentářem

Právnická fakulta Masarykovy univerzity Obchodněprávní studia Katedra obchodního práva

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Vzor příkazní smlouvy s komentářem Petra Tatarová 2014/2015

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vzor příkazní smlouvy s komentářem zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.

V Praze dne 12. 4. 2015

……………………………………………….. Petra Tatarová

1

Poděkování Děkuji Ing. Mgr. Radku Rubanovi za čas věnovaný vedení mé bakalářské práce, za jeho perfekcionistický a vždy vstřícný přístup a za jeho inspirativní podněty a připomínky. Dále děkuji svému zaměstnavateli za to, že jsem dostala příležitost nahlédnout do problematiky aplikace práva rovněž v praxi, a také za to, že mi umožnil uzpůsobit můj pracovní rozvrh studijním povinnostem.

2

Abstrakt Předmětem bakalářské práce „Vzor příkazní smlouvy s komentářem“ je jednak vymezení příkazní smlouvy vůči ostatním smlouvám příkazního typu, jednak podrobnější analýza nové právní úpravy příkazní smlouvy po rekodifikaci soukromého práva. Pozornost je věnována identifikaci konkrétních úskalí, jejich možným dopadům a řešením. Teoretické poznatky jsou dále uplatněny v praktickém výstupu práce, jímž je vlastní komentovaný návrh dvou vzorových příkazních smluv.

Abstract The subject of the bachelor thesis „Mandate Contract Pattern with Commentary“ is firstly the definition of the mandate contract in relation to other mandate-type contracts and secondly detailed analysis of the new regulation of Mandate contract after the private law recodification. Attention is paid to identifying particular pitfalls, their conceivable consequences and possible solutions. Theoretical findings result in the practical outcome of the thesis which is authorial commented draft of two mandate contract patterns.

Klíčová slova nový občanský zákoník, příkaz, příkazní smlouva, smlouvy příkazního typu, příkazník, příkazce, vzorová smlouva

Keywords New Civil Code, Mandate, Mandate Contract, Mandate-type Contracts, Mandatary, Mandator, Contract Pattern

3

Obsah Úvod ........................................................................................................................................ 5 1.

2.

3.

Příkaz a jeho vymezení .................................................................................................... 7 1.1.

Příkazní vztahy a systematika jejich členění ........................................................... 7

1.2.

Vymezení příkazu .................................................................................................... 7

1.3.

Srovnání pojmových znaků příkazu a ostatních smluv příkazního typu ................. 8

1.4.

Závěr...................................................................................................................... 11

Aktuální právní úprava příkazní smlouvy ...................................................................... 13 2.1.

Předmět příkazní smlouvy..................................................................................... 14

2.2.

Zastoupení............................................................................................................. 17

2.3.

Vznik závazku ........................................................................................................ 17

2.4.

Povinnosti příkazníka ............................................................................................ 18

2.5.

Povinnosti příkazce ............................................................................................... 23

2.6.

Zánik závazku ........................................................................................................ 27

Vlastní návrh příkazní smlouvy s komentářem ............................................................. 31 3.1.

Příkazní smlouva podnikatelská - komentář ......................................................... 31

3.2.

Příkazní smlouva nepodnikatelská - komentář ..................................................... 35

Závěr...................................................................................................................................... 38 Použitá literatura: ................................................................................................................. 40 Seznam příloh ....................................................................................................................... 43 Přílohy ................................................................................................................................... 44

Seznam použitých zkratek ObčZ – zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ObčZ 1964 – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů ZOK – zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech ObchZ – zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

4

Úvod Práce je zaměřena na aktuální právní úpravu příkazní smlouvy v občanském zákoníku. Toto téma považuji za nosné z několika důvodů. Prvním je nedostatečná pozornost věnovaná v odborných kruzích úpravě příkazní smlouvy, jež je důležitým, v praxi často využívaným nástrojem úpravy podnikatelských i nepodnikatelských právních vztahů. Druhým důvodem je množství změn, jichž tato oblast doznala v rámci rekodifikace soukromého práva. Třetí důvod vyplývá z obou předchozích a je jím nedostatečné povědomí laických subjektů především v podnikatelském prostředí o tom, jak nově ošetřit své právní vztahy příkazní smlouvou tam, kde v minulosti byla používána smlouva mandátní. O tom jsem se ostatně přesvědčila i ve své dosavadní profesní praxi. Cílem práce proto bude blíže analyzovat úpravu příkazní smlouvy a její dopad na praktické využití a poznatky z této analýzy následně promítnout do praktického zpracování vzorových příkazních smluv využitelných v praxi podnikateli i nepodnikateli. V první kapitole práce bude příkazní smlouva stručně charakterizována a na základě pojmových znaků jasně vymezena vůči jiným, podobným smluvním typům. V další kapitole bude provedena analýza jednotlivých právních norem občanského zákoníku upravujících příkazní smlouvu a zhodnocen jak jejich účel, tak jejich dopady na použití příkazní smlouvy v praxi. Tato kapitola tvoří teoretický podklad pro praktický výstup práce, jímž je návrh vzorových příkazních smluv pro dva konkrétní modelové právní vztahy. Jedním z úskalí práce je ne zcela vyčerpávající podchycení aktuální úpravy příkazní smlouvy v odborné literatuře. V současné chvíli jsou dostupné pouze dva podrobné komentáře, ostatní literatura se vzhledem ke svému omezenému rozsahu zabývá spíše popisem obsahu jednotlivých zákonných ustanovení než jejich hlubší analýzou či polemikou s nimi. Chybí též judikatura, která by zohledňovala

5

stav po rekodifikaci. Na druhou stranu je zde díky tomu prostor pro vlastní náhled a úvahy jak v rovině de lege lata, tak v rovině de lege ferenda, čehož se snažím v rámci možností využít. Jádrem práce je právní úprava účinná k 15. 4. 2015, avšak s přesahy do úpravy předchozí, a to jak smlouvy příkazní, tak smlouvy mandátní tam, kde je to pro účely správného pochopení a výkladu nutné. Z důvodu rozsahových limitů bakalářské práce nebude záměrně přihlíženo k právní úpravě této oblasti v jiných státech, a je tedy zohledňován pouze právní systém ČR. Z týchž důvodů zůstává práce rovněž omezena na obecnou právní úpravu příkazní smlouvy v občanském zákoníku bez přesahů ke speciálním případům právních vztahů, pro něž se úprava příkazní smlouvy používá podpůrně, jako jsou např. smlouva o poskytování právních služeb dle zákona o advokacii či smlouva o poskytnutí daňového poradenství dle zákona o daňovém poradenství.

6

1. Příkaz a jeho vymezení 1.1. Příkazní vztahy a systematika jejich členění Aby bylo možné příkaz odlišit od jiných smluvních typů a správně určit případy, pro které je použití příkazu nezbytné, je nutné tento smluvní typ nejprve správně zařadit. Nejčastěji používaným kritériem systematizace smluvních typů je předmět jejich specifického plnění.1 Z tohoto pohledu patří příkaz mezi závazky, „[…] jejichž předmětem je samostatné nezávislé využití snahy, umu a spíše duševní činnosti poskytovatele k dosažení určitého (většinou právního) stavu druhé osoby, které jen stěží můžeme nazvat dílem […].“2 Toto dělení zohledňuje i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který vymezuje kategorii smluv příkazního typu. Vedle příkazu sem řadí dále zprostředkování (§ 2445 – 2454 ObčZ), komisi (§ 2455 – 2470 ObčZ), zasílatelství (§ 2471 – 2482 ObčZ) a obchodní zastoupení (§ 2483 – 2520 ObčZ). Kromě výše jmenovaných smluvních typů je možno do této kategorie zařadit i další smlouvy upravené v ObčZ, např. takové, které zakládají právní vztahy v rámci správy majetku, bankovních služeb (účet, jednorázový vklad, akreditiv, inkaso), kontrolní činnosti, péče o zdraví či zájezdu,3 popř. smlouvu o výkonu funkce4 (§ 59 a násl. ZOK) atd. 1.2. Vymezení příkazu Příkaz je ze své podstaty konsenzuálním kontraktem a již od dob římského práva se řadí mezi kontrakty dvoustranné nerovné.5 Vzniká tedy samotným souhlasem smluvních stran, jeho pojmovým znakem je závazek příkazníka, že obstará záležitost příkazce, a chybí zde obligatorní závazek příkazce vůči příkazníkovi, spočívající 1

RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 298. 2 RABAN, Přemysl. Závazky ze smluv příkazního typu. In: RABAN, Přemysl a kol. Občanské právo hmotné: závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014, s. 326. 3 Tamtéž, sub. 2, s. 326. 4 RUBAN, op. cit. sub. 1, s. 298. 5 KINCL, J. Římské právo obligační. In: KINCL, J., URFUS, V. a SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd., V nakl. Beck 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995 s. 215-216.

7

např. ve vyplacení odměny. Odměna však příkazníkovi náleží, je-li obvyklá, popř. ji lze sjednat; v takovém případě se pak kontrakt stane rovným. Pro kategorizaci jednotlivých smluvních typů dle předmětu závazku se nabízí využití teorie o dvojím předmětu závazkového vztahu. U jednotlivých smluvních typů můžeme sledovat rozdíly jak v předmětu přímém, jímž chápeme druh lidského chování neboli plnění, tak v předmětu nepřímém, tedy tom, čeho se má plnění týkat.6 Přímým předmětem je buď určitá činnost jedné smluvní strany, která směřuje k dosažení výsledku, nebo jím může být samo dosažení výsledku bez specifikace toho, jakou činností smluvní strana kýženého výsledku dosáhne. Nepřímý předmět pak může být konkretizován buď přímo v právní úpravě, nebo k jeho přesné specifikaci dojde až jednotlivou smlouvou, zakládající konkrétní právní vztah. Z ustanovení o příkazu lze vyvozovat, že přímým předmětem příkazní smlouvy je příkazníkova činnost, která směřuje k obstarání určité záležitosti příkazce, nikoli výsledek takové činnosti. Setkáme se proto i s hodnocením příkazu jako smlouvy „o úsilí“, nikoli o výsledku.7 Nepřímý předmět pak není v právní úpravě specificky vymezen. Historie příkazu (mandátu) se odvíjí již od římského práva. V rámci rekodifikace soukromého práva došlo ke sloučení původního příkazu, upraveného v občanském zákoníku, a mandátní smlouvy, upravené obchodním zákoníkem (zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník). 1.3. Srovnání pojmových znaků příkazu a ostatních smluv příkazního typu Jak vyplývá ze samotné kategorizace příkazu, podobné charakteristické znaky předmětu smluvního plnění jako u příkazu lze najít u více smluvních typů upravených v občanském zákoníku nebo zákoně o obchodních korporacích. Pro 6

HURDÍK, Jan. Obecné základy závazkového práva. In: FIALA, Josef a kol. Občanské právo hmotné. 3., opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, s. 210. 7 Viz např. MAREK, Karel. Smlouva mandátní (v obch. zák.) a smlouva příkazní (v NOZ). Rekodifikace & praxe. 2014, roč. 2, č. 6, s. 30.

8

potřeby této práce se však přidržím užšího vymezení a budu příkaz stručně porovnávat především s ostatními smlouvami příkazního typu dle občanského zákoníku. 1.3.1. Srovnání příkazní smlouvy a smlouvy komisionářské Smlouva komisionářská zakládá závazek obou stran, tedy komisionáře i komitenta, a jde proto o závazek dvoustranný rovný. Přímý předmět je definován jako obstarání záležitosti, jedná se tedy o smlouvu o výsledku. Lze tak dovozovat z ustanovení § 2468 ObčZ, které komisionáři přiznává odměnu, nebyla-li ujednána, ve výši přiměřené dosaženému výsledku. Nepřímý předmět závazku komisionáře definován není. V tom se smlouva komisionářská shoduje se smlouvou příkazní. Činnost směřující k dosažení výsledku komisionář vykonává na účet komitenta, ale vlastním jménem. 1.3.2. Srovnání příkazní smlouvy a smlouvy zasílatelské Ze všech smluv příkazního typu se zasílatelská smlouva od příkazní liší v nejvíce znacích, navíc i v literatuře bývá vzhledem k povaze předmětu plnění někdy řazena spíše mezi tzv. smlouvy přepravní.8 Protože se však na zasílatelství podpůrně uplatní ustanovení o komisi, lze ji chápat jako speciální případ smlouvy komisionářské. Jde o dvoustranný rovný kontrakt; na rozdíl od příkazu je tedy jejím charakteristickým znakem úplatnost, závazek k výsledku a nikoli činnosti a také jednání jménem zasílatele. 1.3.3. Srovnání příkazní smlouvy a smlouvy o zprostředkování Smluvními stranami smlouvy o zprostředkování jsou zprostředkovatel a zájemce, přičemž závazek, který danou smlouvou vzniká, spočívá v tom, že zprostředkovatel zprostředkuje zájemci uzavření určité smlouvy s třetí osobou, za což mu náleží

8

RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 298.

9

od zprostředkovatele provize. Jedná se tedy kontrakt rovný. Dalším významným znakem smlouvy o zprostředkování je úzká specifičnost nepřímého předmětu plnění (tedy zprostředkování smlouvy), která u příkazu chybí. Kromě toho je předmětem smlouvy dokonaná činnost, resp. konkrétní výsledek, což vyplývá jednak z významu samotného pojmu „zprostředkování“ a jednak z ustanovení §2447 ObčZ, podle kterého je provize splatná až dnem uzavření zprostředkované smlouvy. 1.3.4. Srovnání příkazní smlouvy a smlouvy o obchodním zastoupení Tento smluvní typ má naopak ze všech smluv příkazního typu nejvíce znaků shodných s příkazem. Liší se od něho především tím, že jde o kontrakt rovný, jehož úplatnost vyplývá přímo ze zákona. Stejně jako u příkazu je přímým předmětem závazku činnost, nikoli její výsledek. Od příkazu se však liší specifičností předmětu nepřímého, tedy předmětu plnění, jímž není obstarání neurčené záležitosti, ale přímo vyvíjení činnosti směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným anebo k ujednání obchodů jeho jménem. Poněkud překvapivým se může jevit požadavek zákonodárce na písemnou formu této smlouvy, jímž se vymyká ostatním smlouvám příkazního typu. Ten vyplývá z toho, že tento smluvní typ (jako jediný ze zde zmiňovaných) je bezprostředně regulován právem Evropské unie, konkrétně směrnicí Rady z r. 1986 o koordinaci právní úpravy členských států, týkající se nezávislých obchodních zástupců (86/653/EHS).9 1.3.5. Srovnání příkazu a smlouvy o dílo Smlouvě o dílo10 náleží v rámci systematiky občanského zákoníku vlastní kategorie, a neřadí se tak mezi smlouvy příkazního typu. Přesto vzhledem k jejímu předmětu

9

RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 310. 10 Můžeme se setkat i s používáním termínu „smlouva o díle“, viz např. ONDREJOVÁ, Dana. Smlouva o díle. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 262.

10

a případům praktického využití považuji za vhodné provést srovnání tohoto smluvního typu a příkazní smlouvy. Podstatou smlouvy o dílo je opět vzájemný závazek dvou stran, tedy provedení díla zhotovitelem a převzetí díla a zaplacení ceny objednatelem. Jde proto o kontrakt rovný. Nepřímý předmět, tedy samo dílo, je v občanském zákoníku definováno demonstrativním výčtem faktických aktivit (§ 2587 ObčZ), samotné zhotovení díla, tedy předmět přímý, je pak nutno chápat jako dokončenou činnost, resp. její výsledek. V praxi ale nebude vždy snadné určit, zda je činnost vzhledem k jejímu charakteru vhodné ošetřit spíše příkazní smlouvou nebo smlouvou o dílo. Zde může napomoci další specifický rozdíl mezi úpravou obou typů, a sice že v případě smlouvy o dílo je dle § 2592 ObčZ zhotovitel vázán příkazy11 objednatele, jen pokud to bylo ujednáno nebo to vyplývá ze zvyklostí. Oproti tomu příkazník by se neměl odchylovat od pokynů příkazce, leda že je to nezbytné v zájmu příkazce. Příkazní smlouva tedy nedává příkazníkovi takovou míru samostatného rozhodování při vyvíjení smluvené činnosti, což úzce souvisí s tím, že předmětem plnění je právě ona činnost, nikoli její výsledek. 12 1.4. Závěr S ostatními smlouvami příkazního typu, pro které plní funkci lex generalis, pojí příkaz to, že jde o konsensuální dvoustranné kontrakty, příkaz sám je však jediný kontraktem nerovným (v případech, kdy příkazníkovi nenáleží odměna). To vyplývá z úplatnosti, která není jeho pojmovým znakem, ač může být sjednána. S výjimkou 11

Pojem „příkaz“ je zde užit polysémanticky a nelze ho v tomto významu zaměňovat s pojmem „příkaz“ ve smyslu závazku založeného příkazní smlouvou. Domnívám se, že by bylo vhodnější, kdyby zákonodárce tento pojem nahradil pojmem „pokyn“, který používá mj. právě v úpravě příkazní smlouvy. 12 Poměrně obsáhle řeší rozdíl mezi příkazní smlouvou a smlouvou o dílo např. německá či rakouská právní úprava, přičemž hlavní rozdíl je daný vázaností vyplacení odměny na dosažení výsledku – více viz např. POTOČŇÁK, Štefan. Smlouvy příkazního typu. Olomouc, 2012. s.17-19. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Právnická fakulta.

11

smlouvy o obchodním zastoupení není pro žádnou ze smluv vyžadována konkrétní forma. V podstatných znacích se příkaz nejvíce shoduje se smlouvou o obchodním zastoupení13, nejméně pak se smlouvou zasílatelskou. Spolu se smlouvou o obchodním zastoupení se příkaz od ostatních smluv příkazního typu (a také od smlouvy o dílo) liší v přímém předmětu, který spočívá ve výsledku činnosti, nikoli v činnosti samé. Závěrem je nutno připomenout, že pro všechny smlouvy příkazního typu se subsidiárně použijí ustanovení o příkazu (s výjimkou smlouvy zasílatelské, pro niž se nejprve použijí ustanovení o komisi). Pro názornost přikládám příloze č. 1 této práce přehled základních rozdílů mezi jednotlivými smluvními typy.

13

Zde mám na mysli především takový typ obchodního zastoupení, v rámci něhož obchodní zástupce nejenom zprostředkovává pro zastoupeného uzavírání smluv, ale též za zastoupeného jeho jménem a na jeho účet jedná v otázce podepisování smluv.

12

2. Aktuální právní úprava příkazní smlouvy Při analyzování pojetí příkazní smlouvy v aktuální právní úpravě se jeví jako vhodné začít tím, co o ní říká samotná důvodová zpráva k příslušnému předpisu: „Osnova odstraňuje dosavadní neúčelnou duplicitu občanskoprávní příkazní smlouvy a obchodní smlouvy mandátní a zavádí jediný smluvní typ odpovídající standardnímu pojetí příkazní smlouvy.“14 Vzhledem k tomu, jak dlouho se rekodifikace soukromého práva připravovala a jak toto téma laickou i odbornou společností rezonovalo, je vcelku překvapivé, jak je v této a některých svých dalších pasážích důvodová zpráva stručná.15 Při sjednocování dosavadních odlišných norem pro příkazní a mandátní smlouvu tedy dostala vcelku logicky přednost smlouva příkazní. Na první pohled je patrná převaha ustanovení převzatých z právě z její úpravy, a to včetně některých jazykových formulací. Původní mandátní smlouvu v nové úpravě připomínají především ustanovení § 2439, § 2440 a § 2444 ObčZ. Na velkou část norem týkajících se příkazní smlouvy je nutno pohlížet jako na dispozitivní. Zákonodárce s podporou tzv. generální klauzule (§ 1, odst. 2 ObčZ), která zakotvuje možnost odchýlení se od zákona, pokud to zákon výslovně nezakazuje16, dává smluvním stranám vysokou míru autonomie vůle. Žádné z ustanovení § 2430 – 2444 ObčZ výslovně neoperuje s následkem neplatnosti či nepřihlížení ke konkrétnímu odchýlení se v praxi, a žádné také neobsahuje zákaz

14

Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku. [cit. 10. 2. 2015] Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=362&CT1=0. 15 Zřejmě proto, že, jak si posteskl i P. Hajn ve svých Zrncích z právníka zápisníku poťouchlostí, „[d]ůvodové zprávy k obsáhlejším zákonům jsou zvlášť podrobné u prvních částí těchto předpisů; postupně jim pak na obsažnosti ubývá. Téměř by se to dalo přirovnat k tradičním operetám. Jejich skladatelé se ze svých nejlepších melodií vydávali v prvním jednání, nevýrazné árie pro jednání poslední prý komponovali při generální zkoušce“. HAJN, P. Zrnka z právníkova zápisníku poťouchlostí II. [online] Bulletin advokacie. Česká advokátní komora v Praze. 2014, č. 3, s. 81. ISSN 1210-6348. 16 Zde je důvodová zpráva ještě uspokojivě obsažná, když říká: „Zákonný zákaz je formulován buď výslovně slovy 'zakazuje se', nebo výslovným stanovením důsledku odklonu od kogentního ustanovení poukazem na neplatnost ujednání nebo stanovením, že se k závadnému ujednání nepřihlíží.“

13

odlišného ujednání. Oproti předchozí právní úpravě navíc nyní generální klauzule nezakazuje možnost úpravy odchylné od zákona v případě, že z povahy ustanovení zákona vyplývá, že se od něj nelze odchýlit (§ 2, odst. 3 ObčZ 1964). Dovozuji tedy, že lze odchylně sjednat prakticky cokoli, co neporušuje dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob. Na základě § 580, odst. 1 ObčZ, je však nutné klást zřetel i na smysl a účel zákona, jak připomíná např. Melzer ve své úvaze17. Proto např. ustanovení § 2430 nebo § 2444 ObčZ lze chápat jako částečně kogentní, neboť odchýlení se od nich by mohlo znamenat popření účelu a smyslu zákona a jako takové by bylo neplatné. Zároveň z ryze praktického pohledu lze říci, že není možné se odchýlit od těch ustanovení zákona, která zakládají pojmové znaky konkrétního smluvního typu. V takovém případě by se totiž kontrakt podřadil jinému smluvnímu typu, než byl původně zamýšlený, a právní vztah by se řídil jinou úpravou. 2.1. Předmět příkazní smlouvy Literatura se s odvoláním na § 2430 ObčZ v zásadě shoduje v tom, že přímým předmětem příkazní smlouvy je určitá činnost, nikoli výsledek této činnosti. Lze tak dovodit z ustanovení § 2438 odst. 2 ObčZ, podle kterého příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal (za předpokladu, že příkazník neporušil své povinnosti). D. Uhlíř nicméně podotýká: „Lze ale sjednat jako předmět závazku dosažení určitého výsledku nebo vázat na dosažení výsledku právo příkazníka na odměnu“18, což je jistě výklad v souladu s již zmíněnou generální klauzulí. Na druhé straně, pokud chápeme skutečnost, že předmětem příkazu je činnost příkazníka, jako pojmový znak příkazní smlouvy, nabízí se otázka, zda by D. Uhlířem navrhovaná úprava předmětu smlouvy neměla za následek to, že smlouva bude

17

MELZER, F. Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku. [online] Právní rozhledy. C. H. Beck. 2013, č. 7, s. 253. 18 UHLÍŘ, David. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1560.

14

svým charakterem odpovídat spíše smlouvě o dílo19, popř. smlouvě inominátní. Osobně se tedy kloním spíše k tomu, že sjednání dosažení určeného výsledku jakožto předmětu závazku možné není. Avšak co se týká vázanosti odměny na dosažený výsledek, domnívám se, že toto není se smyslem příkazní smlouvy v rozporu a strany si to ujednat mohou. Jediným limitujícím faktorem by zde mohlo být ustanovení § 1793 odst. 1 ObčZ, pokud by případné nedosažení výsledku a s ním spojený zánik nároku na odměnu byl v hrubém nepoměru s úsilím, které příkazník pro dosažení výsledku vyvinul. Názorový rozkol nastává u specifikace předmětu nepřímého, jímž rozumíme to, v čem bude činnost příkazníka (tedy předmět přímý) spočívat. Většina zdrojů uvádí jako předmět příkazní smlouvy právní jednání v zastoupení příkazce nebo jinou faktickou činnost.20 Oporu pro tento náhled lze nalézt i v judikatuře.21 Proti tomu se však staví názor D. Uhlíře, který tvrdí, že faktické jednání se zpravidla pojí s jednáním právním, které podmiňuje aplikaci příkazní smlouvy, a v případě, kdy bude závazek příkazníka omezen jen na činnost faktickou, je třeba tento smluvní vztah posuzovat jako jiný smluvní typ.22 Domnívám se, že toto nahlížení na předmět příkazní smlouvy není správné23. Aktuální právní úprava totiž příkazní smlouvu definuje jako závazek příkazníka „obstarat záležitost příkazce“. To je velmi vágní určení, avšak právě to s přihlédnutím k zásadě autonomie vůle podle mého názoru nahrává širšímu 19

Či jiné smlouvě dle charakteru předmětu (např. zasilatelské, zprostředkovatelské – viz příloha č. 1). 20 Např. RABAN, Přemysl. Závazky ze smluv příkazního typu. In: RABAN, Přemysl a kol. Občanské právo hmotné: závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014, s. 328. 21 „Příkazní smlouva je dvoustranným právním úkonem příkazce a příkazníka, kterou se příkazník zavazuje, že pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost. Tato činnost může mít povahu právní (právní úkony příkazník činí jako přímý nebo nepřímý zástupce příkazce) nebo faktickou.“ Rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 563/2009. 22 UHLÍŘ, David. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1561. 23 Ostatně, i D. Uhlíř své pojetí záhy vyvrací výběrem reprezentativní judikatury, když na str. 1567 v přehledu judikatury cituje usnesení NS 33 Cdo 563/2009: „[t]ato činnost [příkazníka] může mít povahu právní […] nebo faktickou.“

15

výkladu, tedy takovému, že je na vůli stran, zda sjednanou činností bude pouze právní jednání, nebo jiná činnost. V předchozí právní úpravě24 byl předmět vymezen specifičtěji, a sice jako závazek příkazníka, že „pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost“. Stejně tak předmět mandátní smlouvy podle dřívější úpravy byl specifikován mj. jako uskutečnění jiné činnosti25 (tedy jiné než právního jednání). O důvodech, proč toto vymezení nebylo v rámci slučování přeneseno i do úpravy nové, zákonodárce v důvodové zprávě neříká nic. Je však podle mě zřejmé, že se změnou právní úpravy došlo spíše k zevšeobecnění definice předmětu příkazu, nikoli k jejímu zúžení, a proto není nutné omezovat jeho výklad pouze na právní jednání. Tento náhled jaksi „mimochodem“ podporuje z mého pohledu i první věta ustanovení § 2439 ObčZ, která podmiňuje vystavení plné moci příkazníkovi právě situací, kdy obstarání záležitosti vyžaduje, aby příkazník za příkazce právně jednal. Z toho dovozuji, že zákonodárce počítá i s případy, kdy obstarání záležitosti spočívá v jiné činnosti než v právním jednání. Navíc dle mého názoru i de lege ferenda je zapotřebí zákonné úpravy právního vztahu právě v případech, kdy je předmětem závazku skutečná činnost nespočívající v právním jednání. V praxi, a to zřejmě především v podnikatelské sféře, se totiž tento případ dodavatelsko-odběratelských vztahů vyskytuje poměrně často a není účelné, aby bylo třeba je namísto příkazní smlouvou ošetřovat smlouvami inominátními. Právní vztahy založené příkazní smlouvou je však potřeba odlišit od situací, kdy určitá činnost není nepřímým předmětem smlouvy, ale tzv. společenskou úsluhou. Rovněž s přihlédnutím k dosavadní judikatuře26 se lze ztotožnit s komentářem P. Simona, který předmět příkazní smlouvy podmiňuje majetkovým zájmem obou

24

Ustanovení § 724 ObčZ 1964 Ustanovení § 566 ObchZ 26 Ke společenské úsluze viz např. Usnesení NS, sp. zn. Cdo 3090/2009 nebo Nález ÚS, sp. zn. ÚS 231/10-1. 25

16

stran vztahu a dodává, že společenská úsluha nenaplňuje znaky právního jednání v tom, že není úmyslem stran dosáhnout právních následků.27 2.2. Zastoupení V literatuře28 nepanuje jasná shoda v tom, zda příkazník při provádění příkazu jedná pouze v zastoupení přímém, nebo je možná i varianta nepřímého zastoupení, tedy takového, kdy příkazník jedná svým jménem a právní následky jeho jednání vznikají přímo jemu. Domnívám se, že v praxi bude možné nalézt, byť ojedinělé, případy, kdy příkazník nezpochybnitelně jedná jménem svým (avšak na účet příkazce). S tím podle všeho počítá též zákon, když v ustanovení § 2435 klade na příkazníka povinnost převést na příkazce užitek z prováděného příkazu, což implikuje, že nějaký užitek vyvstal přímo příkazníkovi, tedy zřejmě na základě jeho jednání svým jménem. 2.3. Vznik závazku Příkazní smlouva je kontraktem konsenzuálním, a závazkový vztah tedy vzniká uzavřením smlouvy (resp. akceptací oferty) mezi účastníky vztahu, v tomto případě smlouvy příkazní. Pro ni předpis neurčuje zvláštní formu. Jedinou podstatnou náležitostí příkazní smlouvy bude konkrétní předmět závazku, tedy záležitost, již se příkazník zavazuje pro příkazce obstarat. Zákon upravuje případ, kdy je o obstarání určité záležitosti požádán ten, kdo takové záležitosti obstarává jako podnikatel. Dle ustanovení § 2431 ObčZ musí dát druhé straně výslovně najevo, zda na sebe obstarání záležitosti bere nebo ne, a to

27

SIMON, Pavel. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s. 785. 28 Srov. např. RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 299 a SIMON, Pavel. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s. 786.

17

bez zbytečného odkladu. V opačném případě se stává odpovědným za škodu tím způsobenou. Domnívám se, že v obchodní praxi, kdy dochází k opakovanému plnění v rámci podnikatelské činnosti příkazníka, bude praktické (především z pohledu příkazníka) ujednat si odchylné řešení. To může spočívat buď v možnosti konkludentního (nikoli výslovného) potvrzení závazku příkazníkem nebo v úplném zrušení této příkazníkovy povinnosti (především v případech opakované spolupráce, často ošetřené rámcovou příkazní smlouvu, na základě které budou vznikat jednotlivé příkazní smlouvy). 2.4. Povinnosti příkazníka Samotné provádění příkazu upravuje zákon v ustanoveních § 2432 až § 2435 ObčZ. Ta zohledňují především příkazníkovu povinnost plnit příkaz poctivě a pečlivě a dodržovat pokyny příkazce (resp. možnost se od nich odchýlit) a dále možnost provedení příkazu jinou osobou než příkazníkem. 2.4.1. Poctivost a pečlivost při plnění příkazu a použití prostředků Příkazník má dle ustanovení § 2432 odst. 1 ObčZ plnit příkaz poctivě a pečlivě podle svých schopností, a to za využití každého prostředku, kterého vyžaduje povaha obstarávané záležitosti, jakož i takového, který se shoduje s vůlí příkazce. Požadavek na poctivost plnění příkazu opakuje obecnou povinnost každého jednat v právním styku poctivě.29 V případě vykonávání příkazu tím rozumíme jednání příkazníka vždy v souladu se zájmem příkazce, nikoli zájmem svým či zájmem třetí strany. Zájem příkazce by proto měl být druhé straně dostatečně znám, přičemž v praxi bude zřejmě možné jej dovodit z předmětu smlouvy.

29

Ustanovení § 6 (1) zákona č. 89/2012 Sb.

18

Pečlivé konání podle příkazníkových schopností je pak nutné posuzovat s přihlédnutím k tomu, jestli příkazník plní příkaz jakožto odborník dle ustanovení § 5, odst. 1 ObčZ nebo nikoliv. V případě prvém se totiž k povinnosti pečlivého plnění příkazu přidává ještě požadavek na odbornou péči s využitím pečlivosti a znalostí, která je se statusem „odborníka“ spojena. Co přesně lze rozumět pod pojmem „prostředek“, zákonodárce nevysvětluje. Ze způsobu, jakým občanský zákoník tohoto pojmu užívá na jiných místech,30 usuzuji, že se zde má na mysli obecně jakékoli jednání či postup směřující k dosažení výsledku činnosti. Nejde o prostředky finanční, protože v takovém případě by zde byl použit pojem „peněžní prostředky“, jako v mnoha jiných ustanoveních ObčZ. To je změna oproti ustanovení úpravy předcházející, která s pojmem „prostředky“ nakládala poněkud jinak; jednak vzhledem k samotnému zařazení tohoto pojmu do jednoho odstavce spolu s náhradou nákladů, jednak stanovením povinnosti příkazce poskytnout nezbytné prostředky příkazníkovi.31 Aktuální úprava již prostředky nespojuje s aktivní povinností příkazce (spočívající v „poskytnutí“ prostředků) ale příkazníka („použití“ prostředků) a nechápe je tudíž jako něco, co má automaticky k dispozici příkazce, ale něco, co musí příkazník aktivně vyhledat a samostatně vhodně využít. Je ale zřejmé, že využitím každého prostředku má zákonodárce na mysli jen takové jednání, které je v souladu s právem a dobrými mravy. 2.4.2. Následování pokynů příkazce při plnění příkazu Povinnost příkazníka dodržovat pokyny příkazce rozděluje zákon do dvou paragrafů. Ustanovení § 2432 odst. 1 ObčZ říká, že od příkazcových pokynů se příkazník může odchýlit, pokud to je nezbytné v zájmu příkazce a pokud nemůže včas obdržet jeho souhlas. Následující paragraf pak stanoví, že obdrží-li příkazník od 30

Např. „peněžní prostředky“, „technické prostředky“, „výchovné prostředky“, „elektronické prostředky“, popř. „dopravní prostředky“). 31 Viz § 728, zákona č. 40/1964 Sb.

19

příkazce pokyn zjevně nesprávný, upozorní ho na to a splní takový pokyn jen tehdy, když na něm příkazce trvá. Zákon tedy předpokládá určitou flexibilitu příkazníka v situacích, kdy je v zájmu příkazce nutné původní pokyny nerespektovat, a to ad hoc ve chvíli, když již není z časových důvodů možné si to s příkazcem odsouhlasit. Lze však očekávat, že v praxi nebudou takovéto situace převažovat. Příkazník tedy obecně vzato nemá svobodu v tom, jak bude příkaz provádět, což se může zdát do jisté míry v rozporu s jeho povinností plnit příkaz pečlivě a poctivě podle svých schopností a, v případě odborníka, s péčí řádného hospodáře. Jedinou možností a též ze zákona vyplývající povinností příkazníka je upozornit příkazce v případě, že vydal příkazníkovi pokyn z jeho pohledu nesprávný. Pokud na něm příkazce i nadále trvá, je příkazník povinen se jím řídit; povinnost jednat s odbornou péčí tedy nelze na jeho další konání vztahovat, jelikož byla splněna samotným poukázáním na nesprávnost pokynu. Krajním důsledkem pak v praxi může být to, že příkazník, vázán nesprávnými pokyny příkazce, se nemůže dostatečně zasadit o to, aby nastal zamýšlený výsledek jeho činnosti. Také toto je důvod, proč jako přímý předmětem příkazní smlouvy nelze chápat samotný výsledek, nýbrž pouze příkazníkovu činnost k výsledku směřující. V případě, že se příkazník od pokynů příkazce odchýlí (a nebude se jednat o situaci, již dovoluje § 2432, odst. 1 ObčZ), je třeba pro posuzování následků zohlednit závažnost pokynu, který nebyl příkazníkem respektován. Odchýlení se od pokynu spíše marginálního charakteru, které nebude mít za následek ohrožení dosažení výsledku přikázané činnosti, bude posuzováno jako porušení závazku zakládající nárok příkazce na náhradu škody dle ustanovení § 2913 ObčZ. Odchýlení se od samotného předmětu smlouvy (přímého či nepřímého) by pak bylo nutno považovat za nepřikázané jednatelství (§ 3006 a násl. ObčZ). Pro praxi bude proto vhodné v příkazní smlouvě specifikovat, jakým způsobem budou pokyny příkazce příkazníkovi předávány.

20

2.4.3. Informování o postupu plnění příkazu O postupu plnění příkazu má podle ustanovení § 2435 ObčZ příkazník povinnost příkazce informovat, pokud si to příkazce vyžádá. Zákon po něm tedy nepožaduje automatické podávání zpráv příkazci, ani nespecifikuje, co má přesně být obsahem těchto zpráv nebo kdy32 po obdržení příkazcovy žádosti mají být podány. Tím je sice posílena samostatnost příkazce při provádění činnosti směřující k dosažení zamýšleného výsledku, zároveň však tato „svoboda“ koliduje s poměrně striktním omezením příkazníkovy činnosti prostřednictvím pokynů příkazce. V praxi budou tyto dvě povinnosti zřejmě úzce propojené; příkazce, který bude mít tendenci vykonávání příkazu usměrňovat svými pokyny, bude zřejmě rovněž po příkazníkovi vyžadovat podrobnější reportování o průběhu plnění příkazu, a naopak, což bude vhodné v konkrétní příkazní smlouvě také vhodně ošetřit. Související povinností příkazníka je dle ustanovení § 2435 ObčZ předložit příkazci vyúčtování po provedení příkazu. Do vyúčtování by měly být zahrnuty jak celkové výdaje, které příkazníkovi při plnění příkazu vznikly a na jejichž náhradu má od příkazce nárok, tak i užitek z obstarané záležitosti. 2.4.4. Provedení příkazu náhradníkem Vzhledem k samotnému charakteru příkazní smlouvy bude zřejmě ve většině případů pro příkazce podstatné, aby byl příkaz proveden přímo příkazníkem, především v případech, kdy je příkazníkem podnikatel a či odborník, od něhož se očekávají specifické znalosti či schopnosti nutné pro správné provedení příkazu. Přesto, nebo spíše právě proto, myslel zákonodárce i na situace, v nichž bude nezbytné přenést určitý úsek provádění příkazu na někoho jiného. V ustanovení § 2434 ObčZ tak zdůrazňuje, že pokud svěří příkazník provedení příkazu někomu jinému, odpovídá za něj tak, jako by ho prováděl sám. Za předpokladu, že příkazce 32

Z ustanovení § 1958, odst. 2 lze dovozovat, že neujednají-li si strany jinak, má být informace poskytnuta bez zbytečného odkladu.

21

dovolil příkazníkovi ustanovit náhradníka pro provedení příkazu či pokud byl náhradník nezbytně nutný, se uplatní institut culpa in eligendo, tedy odpovědnost za škodu vzniklou špatným výběrem náhradníka. 33 2.4.5. Užitek z prováděného příkazu Pro správné uchopení povinnosti příkazníka naložit s užitkem z příkazu je nutné vyjít z toho, jak tuto oblast pojímala předchozí úprava. V ustanoveních obchodního zákoníku upravujících smlouvu mandátní není ošetřena vůbec; pro příkazní smlouvu pak předchozí občanský zákoník stanoví, že je příkazník povinen převést na příkazce všechen užitek z provedeného příkazu. Téměř doslovně je příslušné ustanovení inkorporováno také do úpravy nové, konkrétně do ustanovení § 2435 ObčZ. Navíc byl však přidán též druhý odstavec § 2432 ObčZ, který stanoví, že příkazník přenechá příkazci veškerý užitek z obstarané záležitosti. To může vyvolat dojem, že jedno z uvedených ustanovení je redundantní,34 obzvlášť když s vysvětlením záměru zákonodárce není opět nápomocna ani důvodová zpráva. Aplikujeme-li na ně však důkladný jazykový výklad, zjistíme, že mezi oběma ustanoveními je rozdíl, ba že dokonce došlo, byť zdánlivě kosmetickou modifikací, k zásadní změně oproti předchozí úpravě. V ustanovení § 2435 ObčZ si všimněme změny vidu slovesného přídavného jména z původního provedený35 na prováděný. Pokud předpokládáme, že se zákonodárce řídil jazykovými pravidly,36 pak zjistíme, že v prvním případě se převádí užitek z příkazu provedeného, z čehož lze usuzovat, že k převedení má dojít až po provedení příkazu. V případě druhém tvar „prováděného“ naznačuje průběhovost 33

V ustanovení § 2434 ObčZ tak jde v podstatě o dle mého názoru redundantní opakování obecného ustanovení § 2914 ObčZ, což je způsobeno převzetím celého ustanovení z předchozí úpravy příkazní smlouvy (ust. § 726 ObčZ 1964), přičemž předchozí úprava institut culpa in eligendo v obecné rovině neobsahovala. 34 Tak ho chápe např. D. Uhlíř; viz. UHLÍŘ, David. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1567. 35 Ustanovení § 727 ObčZ 1964. 36 Takto o teorii jazykového výkladu viz např. MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 88.

22

děje, a k převedení užitku tak má zřejmě docházet tak, jak situace vyžaduje, tj. jakmile nějaký užitek vznikl. Tato změna má pro praxi poměrně zásadní dopady a nelze ji proto přejít bez povšimnutí. Obdobně je možné provést jazykové srovnání ustanovení § 2432, odst. 2 a § 2435 ObčZ, která se liší hned ve dvou ohledech. Z prvé jde o rozdíl mezi významem sloves přenechat a převést. Ustanovení druhého odstavce § 2432 ObčZ je v některých výkladech chápáno tak, že se vztahuje na situaci, kdy příkazník za příkazce jedná v přímém zastoupení. V případě zastoupení nepřímého pak na příkazníka dopadá povinnost užitek nikoli přenechat, ale dle ustanovení § 2435 ObčZ převést.37 Jaký dopad pak přináší rozdíl v identifikaci zdroje užitku, tedy pojmy obstaraná záležitost a prováděný příkaz, lze také nahlížet různě. V prizmatu takto podrobného jazykového rozboru obou ustanovení by bylo možno pojem „obstaraná záležitost“ chápat jako vyjádření dokonavosti a ustanovení tak přiřknout takový význam, že k přenechání užitku má dojít až po dokončení příkazu. Vzhledem k tomu, že předmětem příkazu rozumíme činnost a nikoli výsledek, je však nutné zdánlivě dokonavé výrazy „obstarat záležitost“ (dle ust. § 2430 ObčZ) nebo „obstaraná záležitost“ chápat jako průběhové. Proto mezi užitkem z obstarané záležitosti a užitkem z prováděného příkazu nespatřuji věcný rozdíl. 2.5. Povinnosti příkazce Mezi explicitně vyjádřené povinnosti příkazce lze zařadit vystavení plné moci, poskytnutí odměny za stanovených podmínek, náhradu výdajů zálohou i zpětně a náhradu škody. 2.5.1. Odměna Úplatnost není pojmovým znakem příkazní smlouvy. Podle ustanovení § 2438 ObčZ náleží příkazníkovi odměna, jen pokud byla ujednána nebo je-li obvyklá. Poskytnutí 37

Viz např. SIMON, Pavel. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s. 793. Shodně též RABAN, Přemysl. Závazky ze smluv příkazního typu. In: RABAN, Přemysl a kol. Občanské právo hmotné: závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014, s. 331.

23

odměny

však

není

podmíněno

dosažením

výsledku

smluvené

činnosti,

a příkazníkovi tedy odměna náleží, i pokud výsledek nenastal, s výjimkou případu, kdy nebylo výsledku dosaženo v důsledku porušení příkazníkových povinností. Dle ustanovení § 2443 ObčZ náleží příkazníkovi poměrná část odměny i v případě, kdy dojde k zániku příkazu odvoláním ze strany příkazce. I kvůli tomu je třeba chápat příkazní smlouvu jako smlouvu o vyvíjení činnosti směřující k určitému výsledku spíše než o dosažení výsledku jako takového. Nelze opominout, že první odstavec ustanovení § 2438 ObčZ o odměně je zatížen chybou zásadního charakteru, kdy zřejmě došlo k záměně příkazníka za příkazce. V praxi je běžné, že příkazník vykonává příkaz v rámci své podnikatelské činnosti a přijatelnou výši odměny určuje podnikatelské prostředí jeho oboru, nikoli oboru příkazcova (pokud příkazce sám je také podnikatelem). Důvodová zpráva neinformuje o tom, zda a proč má v dané pasáži být skutečně uvedeno „příkazce“ a nikoli „příkazník“. Na druhou stranu, důvodová zpráva nezdůvodňuje záměry u žádného z jednotlivých ustanovení a případné změny oproti předchozí právní úpravě nevysvětluje v souvislosti s žádnou konkrétní pasáží úpravy příkazu, takže absence vysvětlení k § 2438 ObčZ nemůže obstát jako hlavní argument, proč dovozujeme, že dané ustanovení obsahuje chybu. Případy, kdy se zákonodárce „přeřekne“ a text právního předpisu nedává rozumný smysl, se však stávají, jak uvádí např. Melzer38, který pro výklad sporného ustanovení následně doporučuje „[…] použít i argumenty historické, tedy odkaz na skutečnou vůli zákonodárce.“39 Předchozí právní úprava přiznávala příkazníkovi odměnu obvyklou vzhledem k jeho povolání40 a nikoli k povolání příkazce. Vzhledem k tomu, že i u jiných ustanovení došlo v rámci rekodifikace k jejich více či méně „bezzásahovému“ promítnutí do

38

MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 242. 39 Tamtéž, s. 243. 40 Dříve tedy povolání, nikoli nově podnikání, viz § 730, odst. 1 ObčZ 1964.

24

úpravy nové, lze předpokládat, že to bylo zamýšleno i v tomto případě a záměna pojmů je tedy skutečně chybou. Při výkladu občanského zákoníku je nutné se vyrovnat s určitým množstvím chyb, resp. problematických ustanovení, jak přiznává i jeden z jeho tvůrců, K. Eliáš. Ve svém článku41 se pro tyto případy odvolává na § 2 odst. 2 ObčZ, podle kterého se nelze dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu. Nelze si dost dobře představit záměr zákonodárce, podle kterého by se měla odměna příkazníka určovat na základě zvyklostí v rámci podnikání příkazce, nikoli příkazníka, což navíc bylo doposud zavedenou praxí. Budeme-li

tedy

posuzovat

ono

problematické

ustanovení

prizmatem

historického i teleologického výkladu, musíme nutně dojít k závěru, že jde o chybu, kterou snad odstraní příští novela, a v praxi se tedy doslovným zněním § 2438 ObčZ neřídit. Pro eliminaci případných nejasností bude vhodné v konkrétní smlouvě uvádět, zda si strany sjednaly odměnu a případně v jaké výši. 2.5.2. Plná moc Nová právní úprava příkazní smlouvy oproti úpravě původní vyjasnila vztah mezi plnou mocí (resp. dohodou o plné moci) a příkazní smlouvou. Předchozí úprava zániku příkazní smlouvy42 pouze podpůrně odkazovala na ustanovení o zániku plné moci, oproti tomu požadavek na vystavení plné moci pro právní jednání stanovoval obchodní zákoník pro smlouvu mandátní43. Z něj zákonodárce zjevně vycházel při koncipování úpravy nové. Ustanovení § 2439 ObčZ jasně říká, že pokud má příkazník v rámci příkazu za příkazce právně jednat, je třeba, aby mu příkazce vystavil plnou moc, která může být obsažena přímo v příkazní smlouvě. Příkazní smlouva tedy může sama o sobě být dohodou o plné moci a v takovém případě 41

ELIÁŠ, K. Problematická ustanovení nového občanského zákoníku a jejich výklad. [online] Bulletin advokacie. Česká advokátní komora. Publikováno 26. 11. 2013. Cit. 1. 3. 2015. 42 Viz ustanovení § 731 ObčZ 1964. 43 Viz ustanovení § 568, odst. 4 ObchZ.

25

také může i nemusí obsahovat plnou moc (ve smyslu osvědčení o plné moci).44 Na tomto místě nezbývá než konstatovat, že, podobně jako v ustanovení o odměně, se nezáměrná záměna pojmů příkazce a příkazník opakuje i ve druhém souvětí ustanovení § 2439 ObčZ. Za prvé z pohledu teleologického si nelze dost dobře představit příkazní vtah, v němž jedná příkazce jménem příkazníka. Za druhé z pohledu jazykového lze vystopovat původní záměr zákonodárce, který do nové úpravy příkazní smlouvy transponoval ustanovení § 568, odst. 4 ObchZ, podle něhož plnou moc neobsaženou ve smlouvě nenahrazuje převzetí smluvního závazku mandatářem jednat jménem mandanta (a nikoli naopak). Druhou část § 2439 ObčZ je tedy podle mého názoru nutné chápat tak, že samotné smluvní ujednání o převzetí povinnosti příkazníka jednat jménem příkazce plnou moc neobsaženou ve smlouvě nenahrazuje, a to ani v případě, že třetí osoba, s níž příkazník právně jedná, o této povinnosti ví. V praxi bude zřejmě vhodné plnou moc přímo do smlouvy nezahrnovat, jelikož jde o dokument, který bude příkazník prezentovat třetím stranám. Požadavky na formu a obsah plné moci upravuje občanský zákoník obecně v § 441 a násl. 2.5.3. Náhrada výdajů Příkazce má dle ustanovení § 2436 ObčZ povinnost nahradit příkazníkovi náklady účelně vynaložené při provádění příkazu, a to i v případě, že nebylo dosaženo zamýšleného výsledku činnosti příkazníka. Na jeho žádost navíc musí příkazce poskytnout příkazníkovi na výdaje zálohu. Ač to zákon explicitně nevysvětluje, účelně vynaloženými výdaji rozumíme výdaje bezprostředně nutné k dosažení cíle, tedy takové, bez jejichž vynaložení by bylo provádění příkazu ohroženo či přímo znemožněno. To, že příkazník udrží své (potažmo následně příkazcovy) výdaje v mezích této účelnosti vychází též z jeho povinnosti provádět příkaz poctivě a pečlivě (§ 2432, odst. 1 ObčZ). Nárok příkazníka na proplacení nákladů i v případě, 44

Viz např. RUBAN, Radek. Smlouvy příkazního typu. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 301-302.

26

že se výsledek činnosti nedostavil (dle § 2436 ObčZ) nebo byl příkaz příkazcem odvolán (§ 2443 ObčZ), souvisí podobně jako např. vyplacení odměny či její poměrné části s tím, že příkazní smlouva je smlouvou o úsilí a nikoli o výsledku. Výše nákladů k proplacení, popř. proúčtování poskytnuté zálohy bude vycházet z vyúčtování, které příkazník příkazci předkládá dle ustanovení § 2435 ObčZ po provedení příkazu. Náhrada nákladů naopak nesouvisí s proplacením odměny ve smyslu, že by jedno vylučovalo druhé. 2.5.4. Náhrada škody Mimo běžnou povinnost nahradit způsobenou škodu upravenou obecně v § 2909 a násl. ObčZ je příkazce povinen nahradit i škodu, kterou sám nezpůsobil a která vznikla příkazníkovi v souvislosti s plněním příkazu (škoda ex causa mandati45). Pokud příkazník vykonává příkaz bezúplatně, má příkazce povinnost nahradit mu i takovou škodu, která vznikla při plnění příkazu náhodou (škoda ex occasione mandati46), avšak maximálně do takové výše, v jaké by mu náležela obvyklá odměna, pokud by byla ujednána.47 Podobně jako v případě úpravy náhrady nákladů, i v tomto případě zákon chrání příkazníka, byť v případě újmy vzniklé náhodou pouze toho příkazníka, jemuž nenáleží za provedení příkazu odměna. 2.6. Zánik závazku Kromě obecně platných způsobu zániku závazku vyplývajících z občanskoprávní úpravy, z nichž v praxi zřejmě nejčastěji se vyskytující budou splnění (§ 1908 – 1979 ObčZ) a dohoda (§ 1981 ObčZ), upravuje občanský zákoník v případě příkazní smlouvy specificky také další možnosti. Stejně jako v případě vzniku závazku, i při jeho zániku dodržuje právní úprava zásadu autonomie vůle smluvních stran a jejich právní jednání nepodmiňuje vnějšími okolnostmi ani na ně neklade požadavek na 45

KINCL, J. Římské právo obligační. In: KINCL, J., URFUS, V. a SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd., V nakl. Beck 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, s. 257. 46 Tamtéž, s. 257. 47 Zatímco za běžných okolností u škody vzniklé náhodou nenese nikdo povinnost ji nahradit, pokud tedy nedal ze své viny k náhodě podnět. (viz ust. § 2904 ObčZ).

27

zdůvodnění svého činu. Všem speciálním způsobům zániku závazku s výjimkou zániku právnické osoby je společné ustanovení §2442 ObčZ, které ukládá příkazníkovi zařídit vše, co nesnese odkladu, dokud příkazce nebo jeho právní nástupce neprojeví jinou vůli. 2.6.1. Výpověď příkazu příkazníkem Ustanovení § 2440 ObčZ je speciální úpravou obecného ustanovení § 1998 ObčZ o výpovědi závazku, přičemž tato možnost je omezena pouze na příkazníka. První odstavec se do nové úpravy promítl z původní úpravy smlouvy mandátní (§ 575, odst. 1 ObchZ), druhý odstavec je novinkou. Obě opatření lze chápat jako záměr chránit příkazce před následky náhlého ukončení příkazníkovy činnosti. Jedním z nich je výpovědní lhůta, která končí ke konci měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena. Ta dává příkazci dostatečný čas se nově vzniklé situaci přizpůsobit.48 Druhým je povinnost příkazníka nahradit příkazci škodu, pokud příkaz vypoví před obstaráním záležitosti, kterou byl zvlášť pověřen nebo s jejímž obstaráním začal podle všeobecného pověření. 2.6.2. Odvolání příkazu příkazcem Ještě větší benevolenci, co se ukončení závazku týká, dává občanský zákoník příkazci, který může příkaz odvolat, a to kdykoli dle své libosti. Nejběžnějším důvodem pro toto rozhodnutí příkazce bude pravděpodobně změna okolností vedoucí k tomu, že již z konání příkazu nemá užitek, a nemá proto zájem na tom, aby vztah mezi ním a příkazníkem nadále trval. Proto je třeba institut odvolání příkazu chápat spíše jako výpověď smlouvy (§ 1998 ObčZ) než např. odstoupení od smlouvy dle § 2002 ObčZ. V tomto případě však není zákonem dána „výpovědní“ lhůta, a účinnost odvolání tak může nastat okamžitě. Příkazce však musí nahradit

48

Srov. přísnější obecné ustanovení § 1999, odst. 1 ObčZ v případě nepřetržité nebo opakované činnosti.

28

příkazníkovi náklady, které do té doby měl, škodu, kterou utrpěl, a v případě úplatné smlouvy také poměrnou část odměny. Výklad se liší v tom, zda se lze od ustanovení právní úpravy smluvně odchýlit v tom smyslu, že by strany možnost odvolání příkazu zcela vyloučily nebo omezily. D. Uhlíř49 se opírá o § 442 ObčZ a tvrdí, že „je-li předmětem příkazu jednání příkazníka za příkazce, pak vzhledem k provázanosti příkazu se zmocněním nikoli, ba dokonce bude možné příkaz odvolat i za jiných než sjednaných podmínek, bude-li k tomu mít příkazce zvlášť závažný důvod.“ Pro případy, kdy je obstarávanou činností faktické jednání příkazníka pak možnost sjednání neodvolatelného příkazu připouští. Jinak na tuto otázku nahlíží komentář D. Simona50, který s odvoláním na dispozitivnost příslušných norem smluvní vyloučení možnosti příkaz odvolat připouští zcela. Pro činnost spočívající v právním jednání za příkazce pak vidí „únikovou cestu“ ve využití § 442 ObčZ stejně jako Uhlíř, nicméně z jeho pohledu spočívá v odvolání plné moci a nikoli v odvolání příkazu samého. Pro posouzení tohoto rozporu se přikláním spíše k výkladu Simonovu, a to proto, že na rozdíl od předcházející úpravy občanského zákoníku51 současná úprava nepředepisuje pro zánik příkazní smlouvy podpůrné přiměřené použití ustanovení o zániku plné moci, ale namísto toho toto ustanovení s jistými změnami inkorporuje přímo mezi ustanovení o příkazní smlouvě52. Původní znemožnění toho, aby se zmocnitel svého práva kdykoli plnou moc odvolat vzdal, zákonodárce do nové úpravy příkazu nepřenesl (do nové úpravy o smluvním zastoupení však ano).

49

UHLÍŘ, David. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: ŠVESTKA, Jiří a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1587. 50 SIMON, Pavel. Díl 5. Závazky ze smluv příkazního typu. In: HULMÁK, Milan. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, s. 809. 51 Viz § 731, zákona č. 40/1964 Sb. 52 Srov. § 33b, zákona č. 40/1964 Sb. a § 2440 - § 2443 zákona č. 89/2012 Sb.

29

V zájmu docílení rovnosti stran, která je jednou ze zásad soukromého práva, by podle mého názoru v rovině de lege ferenda měl existovat nezpochybnitelný prostor pro to, aby si strany smluvily vyloučení anebo alespoň zásadní omezení možnosti odvolání příkazu. A to především (a dokázala bych se přiklonit i k variantě „pouze“) v případech, kdy je příkaz úplatný, tedy zejména v těch případech, kdy je příkazníkem podnikatel. Toto opatření by podle mého názoru přispívalo k lepší pozici podnikatele, který by nemusel kalkulovat s podnikatelským rizikem odvolání rozpracovaného příkazu a z již sjednaného závazku by pro něj plynula větší jistota, které se především drobným podnikatelům a živnostníkům v tržním prostředí často nedostává. Současná úprava sice počítá s náhradou vynaložených nákladů a škody, ale ani to nemusí být v některých případech dostatečnou kompenzací pro dotčenou stranu. Vyloučení odvolání příkazu by se samozřejmě nedotýkalo těch situací, kdy příkazník příkaz zjevně neplní poctivě a pečlivě a v nichž by i nadále mělo být umožněno příkazci jednoduše a rychle se ze vztahu vyvázat. Tato má úvaha může být chápána jako kontroverzní, zejména s přihlédnutím k aktuálnímu nastavení soukromého práva chránícího výrazně zájmy spotřebitele. Toho jsem si vědoma, ale přesto spatřuji potřebu se zaměřit na případy, kdy praxe ukáže, že slabší stranou je vlastně strana podnikající poskytující plnění straně nepodnikající, přestože z pohledu zákona je to přesně naopak. 2.6.3. Smrt příkazce či příkazníka nebo zánik právnické osoby Ustanovení § 2441 ObčZ zohledňuje zánik příkazu právní událostí, jíž je smrt příkazce nebo příkazníka, popř. zánik právnické osoby bez právního nástupce. Jak podotýká Raban53, k zániku právního vztahu tak může dojít bez vědomí zastoupeného, resp. bez vědomí druhé strany. Toto ustanovení vychází z obecného ustanovení § 2009 ObčZ, které počítá právě i s případy, kdy smrtí dlužníka či věřitele právo zaniká. 53

RABAN, Přemysl. Závazky ze smluv příkazního typu. In: RABAN, Přemysl a kol. Občanské právo hmotné: závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014, s. 332.

30

3. Vlastní návrh příkazní smlouvy s komentářem Na základě předchozí teoretické analýzy právní úpravy příkazu předkládám dvě mnou vytvořené vzorové příkazní smlouvy připravené pro konkrétní modelové situace. V prvním případě bude příkazníkem externí dodavatel služeb v oblasti online marketingu, který v dané oblasti podniká coby živnostník, a příkazcem obchodní společnost. Tuto smlouvu budu nadále pro potřeby této práce a větší přehlednost nazývat příkazní smlouvou podnikatelskou (příloha č. 2). V případě druhé smlouvy nechť jsou smluvními stranami nepodnikající fyzické osoby, přičemž příkazník pro příkazce, který není občanem členského státu EU, bezúplatně obstará vízum k pobytu v ČR za účelem podnikání. Tuto smlouvu nazvu příkazní smlouvou nepodnikatelskou (příloha č. 3). Právní úprava nevyžaduje od příkazní smlouvy konkrétní formu, je však pochopitelné, že jak pro účely této práce, tak i z pohledu praktického jsem zvolila u obou smluv formu písemnou. Zároveň je mým záměrem nezatěžovat smlouvy přílišným množstvím ujednání a naopak docílit co největší jednoduchosti a přehlednosti, proto do smluv zahrnuji až na výjimky jen ta ujednání, která se odchylují od zákonných ustanovení nebo tato lépe specifikují. 3.1. Příkazní smlouva podnikatelská - komentář Příkazní smlouvu podnikatelskou doporučuji koncipovat přeci jenom více obsáhle, a to s přihlédnutím k tomu, že jedné nebo oběma stranám na hladkém průběhu smlouvy závisí často majetkový zájem zásadního významu a jakékoli nejasnosti nebo nepřesnosti ve smlouvě pro ně mohou mát závažné následky. 3.1.1. Předmět smlouvy Předmět smlouvy jakožto pojmový znak určující smluvní typ je vhodné vymezit co nejpřesněji. V tomto případě je dostatečně specifikován jak přímý předmět, tedy to, že se jedná o činnost, nikoli výsledek, tak i předmět nepřímý, který vymezuje

31

přesné mantinely činnosti příkazníka. Jejich přestoupení by mohlo být kvalifikováno jako nepřikázané jednatelství, neplnění smluvené činnosti pak jako porušení smlouvy, resp. vadné plnění či prodlení. 3.1.2. Práva a povinnosti příkazníka Aby smlouva i na první pohled vzbuzovala dojem vyváženosti a nepůsobila nespravedlivě vůči slabší straně,54 navrhuji již v nadpisech jednotlivých částí smlouvy přiznat práva i povinnosti oběma smluvním stranám. Ve smlouvě již neopakuji povinnosti z ustanovení § 2432 ObčZ, které zákon upravuje dostatečně jasně. Článek 2.1. smlouvy rozvíjí ustanovení § 2435 ObčZ a specifikuje, jakým způsobem má příkazník příkazci podávat zprávy o plnění příkazu. To je v tomto případě pro příkazce důležité, jelikož na jejich podkladě má možnost vyhodnotit, zda příkazník provádí svou činnost podle jeho představ. Odchylně od zákona je ujednána též povinnost podávání zpráv i bez vyžádání příkazce, což se v případě této konkrétní činnosti jeví jako užitečné pro příkazce. Článek 2.2. smlouvy o povinnosti mlčenlivosti chrání příkazce před zneužitím jeho obchodního tajemství příkazníkem, jehož obsah oproti obecnému ustanovení § 504 ObčZ lépe specifikován. V praxi je časté, že strany uzavírají zvlášť dohodu o mlčenlivosti jakožto inominátní smlouvu dle ustanovení § 1746 odst. 2 ObčZ, pro potřeby vzorové příkazní smlouvy jsem však alespoň stručně vtělila povinnost mlčenlivosti přímo do ní. Článek 2.3. rozvíjí ustanovení § 2434 ObčZ a benevolentně dává příkazníkovi možnost zvolit za sebe náhradníka za předpokladu, že informuje příkazce předem, 54

Slabší stranou v tomto případě nebude příkazce, jak by tomu bylo v případě, kdy by se jednalo o klasický spotřebitelský vztah, ale může za ni být považován příkazník, zejména s přihlédnutím k tomu, pokud bude jakožto živnostník v poměrně tvrdě konkurenčním prostředí poskytovat služby např. velkému podnikatelskému subjektu.

32

a to bez jakýchkoli dalších podmínek. Ustanovení o odpovědnosti za činnost náhradníka a jeho chybnou volbu ponechávám zcela dle litery zákona. 3.1.3. Práva a povinnosti příkazce Článek 3.1. stanovuje příkazci povinnost předávat příkazníkovi své pokyny v předem dané formě a je tedy přísnější než zákonné ustanovení. Chrání v tomto případě především příkazníka před možnými nedorozuměními vyvolanými nesprávným pochopením pokynů, jež má ze zákona povinnost následovat, nebo jejich nejasným vyzněním. 3.1.4. Odměna příkazníka a platební podmínky Ač je příkazní smlouva ve své původní podstatě závazkem bezúplatným, v tomto případě tomu tak není, jelikož příkazník vykonává předmětnou činnost v rámci svého podnikání a odměna je zcela jistě v této obchodní sféře obvyklá. Je však diskutabilní, v jaké výši je obvyklá, proto důrazně doporučuji sjednat konkrétní výši odměny nebo alespoň způsob jejího stanovení přímo ve smlouvě. V navrhovaném vzoru používám kombinaci obou možností, tedy fixní hodinovou částku i pohyblivou částku odvíjející se od dosažených měřitelných výsledků příkazníka. Hodinové určení částky považuji za vhodnější než např. měsíční paušál a to kvůli lepšímu odlišení příkazního vztahu od vztahu pracovněprávního55, avšak není nutnou náležitostí. Článek 4.2. neguje ustanovení § 2436 ObčZ o náhradě nákladů vynaložených příkazcem, jelikož v obchodní praxi je obvyklé sjednávat odměnu v dostatečné výši, aby vynaložené náklady příkazníkovi pokryla. Naopak článek 4.3. chrání příkazníka v případě, kdy jím je drobný živnostník, který většinou nespadá do režimu placení DPH. Bez tohoto ujednání by ale v okamžiku, kdy by se plátcem DPH stal, část svých 55

Nelegální, avšak v praxi v určité míře využívaný model vykonávání závislé činnosti v režimu příkazní smlouvy (dříve byla využívána smlouva mandátní) - tzv. švarcsystém - je rovněž téma z právního i praktického pohledu nadmíru zajímavé a natolik nosné, že by si zasloužilo vlastní pojednání minimálně v rozsahu standardní bakalářské práce.

33

příjmů z příkazní smlouvy musel odvést a jeho reálný příjem by se tak snížil. Lze předpokládat, že příkazci toto ujednání vadit nebude za předpokladu, že sám plátcem DPH je a odměnu vyplacenou příkazníkovi si zahrne do svých nákladů. Články 4.4. a 4.5. upravují obecná ustanovení občanského zákoníku o peněžním plnění (§ 1963 ObčZ) a úrocích z prodlení (§ 1802 a násl. ObčZ) a jsou v obchodní praxi běžné. Chrání zájmy příkazníka, kterému zaručují dřívější splacení pohledávky, i příkazce, který není zatížen zbytečně velkým úrokem z prodlení56. 3.1.5. Trvání smlouvy Zde jsem sjednotila způsob ukončení závazku i jeho lhůtu pro obě ze stran za využití institutu výpovědi, který zákon přiznává příkazníkovi. Možnost libovolného odvolání příkazu příkazcem nepovažuji pro obchodní praxi za vyhovující, jelikož zbavuje příkazníka jistoty příjmu. Oběma stranám naopak přiznávám možnost okamžitého odstoupení, avšak podmíněnou zásadním porušením smluvních povinností druhou ze stran. 3.1.6. Odpovědnost za škodu a smluvní pokuta V článku 6.1. a 6.2. využívám smluvní pokuty jakožto následku porušení smlouvy, který se řadí k sankčně-motivačním mechanismům57 v obchodní praxi často využívaným. Výši smluvní pokuty jsem odvodila od závažnosti dopadu porušení jednotlivých ujednání jednou stranou pro druhou smluvní stranu. Ochrana obchodního tajemství je pro všechny větší korporátní subjekty jednou z jejich nejvyšších priorit, proto jsem přistoupila k částce pro živnostníka relativně vysoké, avšak nikoli likvidační. Nedodržení výpovědní lhůty příkazníkem může být vzhledem k charakteru činnosti pro příkazce také poměrně nepříjemné, avšak jeho negativní 56

Způsob výpočtu jeho výše stanovuje Nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a kvůli navázanosti na výši repo sazby pro aktuální pololetí se tato v průběhu času mění, což může být pro smluvní strany nepraktické. 57 ŠILHÁN, J. Následky porušení obchodních závazků. In: ONDREJOVÁ, Dana a kol. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, s. 236.

34

důsledky lze minimalizovat rychlým výběrem nového dodavatele služeb, proto navrhuji sankci nižší. Rozhodně je však nutné vyloučit použití ustanovení § 2050 ObčZ, protože lze očekávat, že případná příkazcova škoda převýší stanovené sankční částky a nárok na náhradu škody dle § 2913 odst. 1 ObčZ by měl zůstat zachován. 3.1.7. Závěrečná ustanovení Závěrečná ustanovení zařazuji do smlouvy především proto, že jsou v obchodních smlouvách běžná a vylučují některé pochybnosti. Přesto jsem je pro potřeby této práce omezila na minimum. V praxi je běžné smlouvou ošetřit i další možné sporné oblasti, jako např. doručování písemností, zákaz vykonávání stejné činnosti pro subjekty přímo konkurující příkazci či řešení sporů rozhodcem, což ale výrazně přesahuje problematiku příkazní smlouvy, proto je zde rozpracovávat nebudu. 3.2. Příkazní smlouva nepodnikatelská - komentář Tuto vzorovou smlouvu ponechávám záměrně o poznání stručnější než smlouvu mezi podnikateli, neboť se domnívám, že k naplnění jejího účelu velmi dobře slouží zákonná úprava příkazu. 3.2.1. Předmět smlouvy Předmět smlouvy musí být a je dostatečně definován, ve smlouvě však nespecifikuji podrobně, jak přesně má příkazník při jeho plnění postupovat. To již bude obsahem případných pokynů příkazce a též příkazníkových schopností dle ustanovení § 2432 ObčZ. Záměrně jsem zvolila takový předmět plnění, který vyžaduje, aby příkazník za příkazce právně jednal (v tomto případě je možné např. na základě plné moci ohlásit za příkazce živnost). Zároveň v praxi může nastat dříve zmiňovaná situace, kdy výsledku činnosti nebude dosaženo, aniž by to bylo vinou příkazníka, jelikož správní orgány žádosti o udělení víza nemusí vyhovět. Tím však nebudou smluvní ujednání nijak dotčena a účel příkazní smlouvy bude naplněn.

35

3.2.2. Povinnosti příkazníka Povinností příkazníka budiž provést příkaz osobně bez využití náhradníka. Je to účelné jednak proto, že právě příkazníkovi bude dáno zástupčí oprávnění, a jednak i z důvodu, že obstarání záležitosti bude vyžadovat manipulaci s citlivými osobními údaji příkazce, které s důvěrou svěřuje konkrétně osobě příkazníka a nikomu jinému. Ostatní povinnosti, jako dodržování pokynů příkazce či podávání zpráv o průběhu plnění příkazu lze ponechat tak, jak vyplývají z ustanovení § 2432, § 2433 a § 2435 ObčZ. 3.2.3. Povinnosti příkazce Jelikož obstarání záležitosti bude obnášet právní jednání příkazníka za příkazce, je příkazce i ze zákona povinen vystavit příkazníkovi plnou moc, a to včas. Lhůtu jejího vystavení tedy není nutné specifikovat ve smlouvě, raději však ve smluvním ujednání uvádím, o jaké právní jednání půjde, aby to příkazce zohlednil ve vystavené plné moci. Není vhodné zakomponovat plnou moc přímo do smlouvy, jelikož se jí bude příkazník prokazovat třetí osobě. Přikládám ji proto zvlášť jako přílohu č. 4. Protože právní úprava příkazní smlouvy nestanoví příkazci jasnou povinnost poskytnout příkazníkovi potřebné prostředky ke splnění příkazu, je vhodné toto ošetřit smluvně. Vyhneme se tím riziku, že příkazník nebude moci příkaz plnit. V případě, že by příkazce prostředky nedodal, však není příkazník dle ustanovení § 1968 ObčZ odpovědný za své prodlení. 3.2.4. Další ujednání Smlouva explicitně nezmiňuje, zda příkazník koná či nekoná sjednanou činnost v rámci svého podnikání. Proto, aby se zabránilo nejasnostem ohledně odměny, doporučuji ve smlouvě jasně uvést, že příkazníkovi odměna nenáleží (ač to

36

samozřejmě není bezprostředně nutné, protože právě bezúplatnost je pojmovým znakem příkazu). To bude mít dopad mj. na případnou náhradu škody dle druhého odstavce § 2437 ObčZ. V této konkrétní modelové situaci je zřejmé, že příkazník bude mít s obstaráním záležitosti výdaje, ať už půjde o správní poplatky na úřadech či náklady na cestu apod. Povinnost příkazce tyto náklady příkazníkovi uhradit vyplývá z ustanovení § 2436, přesto považuji za vhodné to zdůraznit i ve smlouvě, ideálně i s taxativním či demonstrativním výčtem předpokládaných nákladů, aby nemohl později vzniknout spor ohledně toho, co je a co není účelně vynaloženým nákladem. Upřesnění, kdy má být provedeno vyúčtování těchto nákladů, také zamezí případným nejasnostem výkladu. Složení zálohy příkazcem upravuje zákon v tomtéž ustanovení, avšak může být vhodné se od ustanovení odchýlit ve smyslu, že se složení zálohy včetně stanovení přesné částky ujedná rovnou, a záloha tedy nebude podmíněna žádostí příkazníka. Možnosti zániku příkazu bych v tomto případě neupravovala odchylně od zákona, neboť zákonná ustanovení podle mého názoru zcela vyhovují danému účelu, a to včetně možnosti výpovědi příkazu příkazníkem a odvolání příkazu příkazcem.

37

Závěr Cílem práce bylo blíže analyzovat úpravu příkazní smlouvy a její dopad na praktické využití a poznatky z této analýzy následně promítnout do praktického zpracování vzorových příkazních smluv využitelných v praxi podnikateli i nepodnikateli. Prvá část se věnovala hlavním znakům, jimiž se příkazní smlouva odlišuje od ostatních smluv příkazního typu a rovněž od smlouvy o dílo. Nejzásadnějším zjištěním je, že příkazní smlouva je na rozdíl od většiny ostatních zkoumaných smluvních typů smlouvou o úsilí, nikoli o výsledku; jejím nepřímým předmětem je tedy činnost příkazníka. Toto poznání je velice důležité pro správný výklad některých konkrétních ustanovení. Dalším významným odlišovacím znakem je charakter příkazní smlouvy coby kontraktu nerovného, což má význam ale především teoretický, neboť v praxi se budeme setkávat především s příkazy úplatnými. V druhé části práce bylo zprvu vytyčeno stanovisko, že až na některé výjimky je nutné na jednotlivá ustanovení o příkazní smlouvě pohlížet jako na dispozitivní. To má zásadní dopad na jejich praktické využití a dává stranám velikou autonomii vůle. V další analýze jsem se proto při výkladu sice přidržela znění jednotlivých ustanovení, avšak s vědomím toho, že se strany od nich mohou po dohodě téměř libovolně odchýlit. V rámci druhé kapitoly byly analyzovány i poměrně kontroverzní pasáže zákona, konkrétně v ustanoveních o odměně a o plné moci, u kterých nebylo možné dospět k jinému závěru, než že se jedná o nezamýšlenou chybu zákonodárce. Věřím a očekávám, že s budoucími novelami občanského zákoníku dojde k nápravě těchto nedostatků. Pro třetí, praktickou část práce jsem si namodelovala takové příklady právních vztahů, které ze své profesní praxe dobře znám a které je třeba ošetřit příkazní smlouvou. Záměrně jsem jeden z nich vystavěla jako vztah mezi podnikateli a druhý

38

jako vztah nepodnikatelský, abych postihla co nejvíce možných aspektů a úskalí příkazu. V samotných smlouvách i v doprovodném komentáři jsem okrajově dala prostor i některým doporučením, která se vztahují k závazkům obecně a nikoli pouze k příkazní smlouvě samotné, avšak jen tam, kde je to účelné vzhledem k tomu, že jde o nástroje v příkazních vztazích v praxi často využívané (např. sankčně-motivační mechanismy apod.). Mnou navržené příkazní smlouvy, které tvoří přílohu této práce, jsou samozřejmě jenom jednou z mnoha možných podob příkazní smlouvy a je třeba upozornit, že v praxi má každá situace svá specifika a ta je třeba zohlednit ve smlouvě určitým způsobem. Věřím však, že tato práce se může stát alespoň určitým vodítkem při vytváření a používání příkazní smlouvy v praxi.

39

Použitá literatura: Monografie:

1. DĚDIČ, J a kol. Obchodní zákoník: komentář. 1. vyd. Praha: Polygon, 2002, s. 3059-4079. ISBN 80-7273-071-1. 2. FIALA, J. a kol. Občanské právo hmotné. 3., opr. a dopl. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. 433 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně; sv. 288. ISBN 80-210-2793-2.

3. FIALA, J. a KINDL, M. Občanské právo hmotné. 2. upr. vyd. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009, 650 s. ISBN 978-80-7380228-8.

4. HANDLAR, J. Zánik závazků dohodou v občanském a obchodním právu. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. 156 s. ISBN 978-80-7400-184-0. 5. HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, 2046 s. ISBN 978-80-7400-287-8. 6. JANKŮ, M. Nové občanské právo v kostce: (stručný úvod). 1. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2014, 311 s. ISBN 978-80-7400-516-9. 7. KINCL, J., URFUS, V. a SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd., V nakl. Beck 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995, xxii, 386 s. ISBN 80-7179-031-1. 8. MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva: úvod do právní argumentace. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, xviii, 276 s. ISBN 978-80-7400-382-0. 9. ONDREJOVÁ, D, BEJČEK, J., KOTÁSEK, J.,KOŽIAK, J., POKORNÁ, J.,RUBAN, R., ŠILHÁN, J. a VEČERKOVÁ ,E. Nástin obchodního práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2014, 357 s. ISBN 978-80-2107-417-0. 10. RABAN, P. a DOBEŠOVÁ, L. Občanské právo hmotné: závazkové právo. Brno: Václav Klemm - Vydavatelství a nakladatelství, 2014, 528 s. ISBN 978-808771-311-2. 11. SCHELLE, K. a TAUCHEN, J.. Občanské zákoníky: kompletní sbírka občanských zákoníků, důvodových zpráv a dobových komentářů. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, 1019 s. ISBN 978-80-7418-146-7.

40

12. ŠVESTKA, J. a DVOŘÁK, J.. Občanské právo hmotné. 5., jubilejní aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009, 550 s. ISBN 978-80-7357-4666. 13. ŠVESTKA, J., SPÁČIL, J., ŠKÁROVÁ, M., HULMÁK, M. a kol. Občanský zákoník: komentář. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, xvii s., s. 1375-2471. ISBN 9788074001086. 14. ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer, 2014, 1667 s. ISBN 978-80-7478-638-9.

Časopisecké statě: 1. ELIÁŠ, K. Problematická ustanovení nového občanského zákoníku a jejich výklad. [online] Bulletin advokacie. Česká advokátní komora. Publikováno 26. 11. 2013. Cit. 1. 3. 2015. Dostupné z: http://www.bulletinadvokacie.cz/problematicka-ustanoveni-noveho-obcanskeho-zakoniku-ajejich-vyklad 2. GÜRLICH, R. Smlouva o úschově, příkaz, zprostředkování a komise. Novinky z rekodifikace – advokátní kancelář GURLICH & Co. 2013, č. 23, s. 1. Dostupné z: http://www.akrg.cz/docs/23_-_Serial_NOZ.pdf 3. HAJN, P. Zrnka z právníkova zápisníku poťouchlostí II. [online] Bulletin advokacie. Česká advokátní komora v Praze. 2014, č. 3, s. 81. ISSN 12106348. 4. MAREK, K. NOZ v praxi: Příkazní smlouva. [online] Bulletin advokacie. Publikováno 15.8 2014. [vid. 8. 2. 2015] Dostupné z: http://www.bulletinadvokacie.cz/noz-v-praxi-prikazni-smlouva?browser=full 5. MAREK, K. Smlouva mandátní (v obch. zák.) a smlouva příkazní (v NOZ). Rekodifikace & praxe. Wolters Kluwer ČR. 2014, roč. 2, č. 6, s. 30. ISSN 1805-6822. 6. MELZER, F. Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku. [online] Právní rozhledy. C. H. Beck. 2013, č. 7, s. 253. Dostupné z: http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/pd_1/art_8700/detail.aspx#8

41

7. UHLÍŘ, M. První zkušenosti s novým občanským zákoníkem. Bulletin advokacie. Česká advokátní komora v Praze. 2014, č. 7-8, s. 34. ISSN 12106348.

Právní předpisy, judikatura a další prameny: 1. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb., občanskému zákoníku. [vid. 10. 2. 2015] Dostupné z http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=6&CT=362&CT1=0 2. Rozsudek NS ČR, sp. zn. 33 Cdo 563/2009 in Codexis [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r.o. [cit. 28. 2. 2015] 3. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3090/2009 in Codexis [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r.o. [cit. 6. 3. 2015] 4. Nález Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011 sp. zn. II. ÚS 231/10-1 in Codexis [právní informační systém]. Atlas Consulting spol. s r.o. [cit. 6. 3. 2015] 5. POTOČŇÁK, Štefan. Smlouvy příkazního typu. Olomouc, 2012. 90 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého, Právnická fakulta. Vedoucí práce Filip MELZER.

42

Seznam příloh Příloha č. 1 – Přehled pojmových znaků smluv příkazního typu a smlouvy o dílo Příloha č. 2 – Příkazní smlouva mezi podnikateli Příloha č. 3 – Příkazní smlouva mezi subjekty nepodnikajícími Příloha č. 4 – Plná moc

43

Přílohy PŘÍLOHA Č. 1

smluvní typ s. o příkazní s. o komisionářská zasílatelská s. obchodním s. zprostředkování s. zastoupení

úplatnost

ano

ano

ano

ano

ano

rovný

rovný

rovný

rovný

rovný

obecný

specifický

obecný

specifický

specifický

obecný

činnost

výsledek

výsledek

výsledek

činnost

výsledek

příkazce

zájemce

komitent

příkazce

zastoupený

objednatel

příkazce/ příkazník

zájemce

komisionář

zasílatel

zastoupený

zhotovitel

přímé / nepřímé

přímé

nepřímé

nepřímé

přímé

nepřímé

forma smlouvy

není dána

není dána

není dána

není dána

písemná

není dána

subsidiární použití

x

příkazní s.

příkazní s.

komisionářská, resp. příkazní s.

příkazní s.

částečně kupní s.

tj. typ závazku

znaky

ne (resp. dohodou či pokud je obvyklá) nerovný (rovný, pokud je odměna)

s. o dílo

nepřímý předmět závazku přímý předmět závazku

jednání na čí účet jednání čím jménem tj. zastoupení

44

PŘÍLOHA Č. 2 PŘÍKAZNÍ SMLOUVA kterou dle ustanovení § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) níže uvedeného dne, měsíce a roku uzavřeli XXX (dále jen „příkazce“) a YYY (dále jen „příkazník“) (společně dále též „smluvní strany“) 1. Předmět smlouvy 1.1. Příkazník se zavazuje pro příkazce provádět odbornou činnost v oblasti online marketingu směřující k rozvoji podnikání a zvýšení efektivity jeho marketingových kampaní. 1.2. Tato činnost bude spočívat v: průběžné optimalizaci webových stránek příkazce pro internetové vyhledávače (tzv. SEO) nasazení nástroje Google Analytics a průběžné analýze chování návštěvníků webových stránek příkazce správě příkazcových účtů služeb Google Adwords a Sklik a správě PPC kampaní jejich prostřednictvím. 2. Práva a povinnosti příkazníka 2.1. Příkazník je povinen informovat příkazce o průběhu své činnosti prostřednictvím souhrnných reportů dodávaných elektronickou poštou na adresu příkazce na týdenní bázi i bez vyžádání příkazce a dále kdykoli na vyžádání příkazce. Tyto reporty budou obsahovat především: seznam konkrétní činnosti vykonané příkazníkem přehled denní návštěvnosti webových stránek příkazce a počet konverzí report vývoje konverzního poměru webových stránek příkazce za relevantní období přehled nákladů vynaložených na PPC inzerci přes služby Google Adwords a Sklik. 2.2. Příkazník je povinen zachovávat mlčenlivost o informacích získaných od příkazce v rámci plnění předmětu této smlouvy, které jsou anebo by mohly být součástí obchodního tajemství příkazce dle ust. § 504 občanského zákoníku, zejména pak o informacích o obchodních a marketingových plánech příkazce, seznamech zákazníků a cenách marketingových služeb poskytovaných příkazci jinými dodavateli. 2.3. Příkazník má právo ustanovit si pro provádění činnosti náhradníka, avšak je povinen o tom předem informovat příkazce. 3. Práva a povinnosti příkazce 3.1. Příkazce se zavazuje srozumitelnou formou předávat příkazníkovi své pokyny, a to především 45

(nikoli však výlučně) prostřednictvím: mediaplánu zpracovaného jednou ročně, z něhož bude patrné, kolik finančních prostředků hodlá příkazce investovat do online marketingu, případně i do kterých konkrétních kanálů cílů návštěvnosti webových stránek příkazce stanovovaných na základě předchozí konzultace s příkazníkem předem pro každé kalendářní čtvrtletí cílů pro objem prodejů generovaných prostřednictvím webových stránek příkazce stanovovaných na základě předchozí konzultace s příkazníkem předem pro každé kalendářní čtvrtletí 4. Odměna příkazníka a platební podmínky 4.1. Příkazníkovi náleží od příkazce fixní odměna ve výši 350 Kč (tři sta padesát korun českých) za hodinu provedené činnosti a dále provizní odměna ve výši 0,5 % z obratu z prodeje uskutečněného prostřednictvím webových stránek příkazce. 4.2. Odměna příkazníka zahrnuje náhradu všech jeho nákladů vynaložených při provádění příkazu. 4.3. V případě, že se příkazník stane plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), bude k odměně připočtena DPH v zákonné výši. 4.4. Odměna je splatná na základě měsíční faktury, již se příkazník zavazuje dodat příkazci nejpozději 5. den měsíce následujícího po měsíci, v němž byla činnost odvedena, se splatností minimálně 10 kalendářních dní od doručení faktury. 4.5. V případě prodlení příkazce s placením peněžitých pohledávek podle této smlouvy vzniká příkazníkovi nárok na úrok z prodlení ve výši 0,01 % z dlužné částky za každý den prodlení. 5. Trvání smlouvy 5.1. Tato smlouva je uzavírána na dobu neurčitou a nabývá účinnosti dnem jejího podpisu smluvními stranami. 5.2. Každá ze smluvních stran je oprávněna tuto smlouvu písemně vypovědět, a to z jakéhokoliv důvodu či bez uvedení důvodu. Výpovědní lhůta činí 30 dnů a počíná běžet od prvního dne měsíce následujícího po doručení výpovědi druhé smluvní straně. 5.3. Každá ze smluvních stran je oprávněna od této smlouvy odstoupit v případě podstatného porušení smluvních povinností vyplývajících z této smlouvy druhou smluvní stranou. Účinky odstoupení nastávají okamžikem doručení písemného projevu vůle o odstoupení druhé smluvní straně. 6. Odpovědnost za škodu a smluvní pokuta 6.1. V případě, že příkazník poruší povinnost podle článku 2.2. této smlouvy, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč (jedno sto tisíc korun českých). 6.2. V případě, že příkazník nedodrží minimální výpovědní lhůtu dle článku 5.2. této smlouvy, je povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč (deset tisíc korun českých). 6.3. Ujednáními o smluvních pokutách není dotčen nárok na náhradu případné škody vzniklé porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, a to i v případě, kdy škoda přesahuje smluvní pokutu; ustanovení § 2050 občanského zákoníku se tedy nepoužije.

46

7. Závěrečná ustanovení 7.1. Tato smlouva, jakož i práva a povinnosti vzniklé na základě této smlouvy nebo v souvislosti s ní, se řídí českým právem, zejména občanským zákoníkem. 7.2. Tuto smlouvu je možné měnit pouze písemnou dohodou smluvních stran s tím, že změna této smlouvy méně přísnou formou se vylučuje. 7.3. Tato smlouva je vyhotovena ve 2 stejnopisech, z nichž každá strana obdrží po jednom. 7.4. Účastníci této smlouvy si její obsah přečetli, prohlašují, že jsou s ním srozuměni a na důkaz toho připojují své podpisy.

V Praze dne ………………

…………………………………….. příkazce

………………………………………. příkazník

47

PŘÍLOHA Č. 3 PŘÍKAZNÍ SMLOUVA kterou dle ustanovení § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) níže uvedeného dne, měsíce a roku uzavřeli XXX (dále jen „příkazce“) a YYY (dále jen „příkazník“) (společně dále též „smluvní strany“) 1. Předmět smlouvy Příkazník se zavazuje pro příkazce obstarat vízum k pobytu nad 90 dní v ČR za účelem podnikání (dále též „záležitost“). 2. Povinnosti příkazníka Příkazník je povinen obstarat záležitost osobně, ustanovení náhradníka se nepřipouští. 3. Povinnosti příkazce Příkazce je povinen příkazníkovi vystavit plnou moc pro jednání s příslušným živnostenským úřadem ve věci ohlášení živnosti. Příkazce je dále povinen poskytnout příkazníkovi vše, co je z jeho strany potřeba doložit k ohlášení živnosti a k žádosti o udělení dlouhodobého pobytu za účelem podnikání (dále jen „žádost“), jakož i další součinnost, je-li nutná, např. ve smyslu osobního podání žádosti na zastupitelském úřadě ČR. 4. Další ujednání Pro vyloučení pochybností smluvní strany potvrzují, že odměna nebyla sjednána a příkazníkovi nenáleží. Příkazce se zavazuje uhradit příkazníkovi náklady vynaložené na obstarání záležitosti na základě vyúčtování předloženého příkazníkem do pěti pracovních dní po obstarání záležitosti. Náklady se rozumí především příkazcem uhrazené správní poplatky, dále výdaje za jazykový překlad a vidimaci dokumentů či cestovní výdaje. K tomu účelu složí příkazce příkazníkovi zálohu ve výši 5 000 Kč (pět tisíc korun českých), a to ke dni nabytí účinnosti této smlouvy. V Praze dne ……

…………………………………….. příkazce

………………………………………. příkazník 48

PŘÍLOHA Č. 4 Plná moc udělená dle ustanovení § 441 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

Já, níže podepsaný XXX (identifikační údaje) uděluji plnou moc panu YYY (identifikační údaje) k tomu, aby mne zastupoval ve věci ohlášení živnosti volné na živnostenském úřadě. Tuto plná moc uděluji na dobu potřebnou pro splnění jejího účelu.

V Praze dne …………….

……………………………… Zmocnitel

Výše uvedené zmocnění přijímám.

……………………………… Zmocněnec

49